Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B6-0525/2007

Rozpravy :

PV 13/12/2007 - 11.3
CRE 13/12/2007 - 11.3

Hlasování :

PV 13/12/2007 - 12.3
CRE 13/12/2007 - 12.3

Přijaté texty :


Doslovný záznam ze zasedání
Čtvrtek, 13. prosince 2007 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

11.3. Spravedlnost pro ženy společnice
Zápis
MPphoto
 
 

  Předsedající. - Dalším bodem je pět návrhů usnesení o spravedlnosti pro ženy společnice(1).

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), autor. − (ES) Paní předsedající, musím říci, že jako hybná síla tohoto usnesení jsem obzvláště spokojen, že jsme konečně našli prostor a dostatečný konsenzus, abychom jej předložili k projednání, protože upřímně věřím, že si to toto téma zaslouží, a víc než to.

Hovoříme o téměř 200 000 ženách, které jsou eufemisticky nazývány jako ženy společnice, jež byly donuceny stát se sexuálními otrokyněmi v průběhu a před druhou světovou válkou japonskou císařskou armádou. Po 62 letech ty, které přežily, stále hledají spravedlnost.

V průběhu života trpěly špatným fyzickým a duševním zdravím, izolací a hanbou a často i extrémní chudobou. Japonská vláda dosud nevyhověla mezinárodním nařízením o reparacích, což zahrnuje restituci, kompenzaci, rehabilitaci a náhrady, včetně plného zveřejnění, omluvy a záruk, že se události nebudou opakovat. Tohle je obzvláště podstatné vzhledem k tomu, že Japonsko patří k hlavním poskytovatelům pomoci v poválečných dobách.

Proto existuje naléhavá potřeba reagovat a poukazovat, jako to dělají i ženy, které přežily, na to, že pravda musí být propojena se spravedlností a že omluva je prázdnou, pokud není doprovozena přijetím odpovědnosti. Rád bych zdůraznil, že toto není jen o právech jednotlivé oběti, ale o kolektivních právech, která s sebou nesou odpovědnost za to, že takovýto druh jejich porušení nebude zapomenut a nebude se již opakovat.

Znamená to, že musíme Japonce požádat, aby vykonali akt historické čestnosti a nejen uznali fakta, ale také se omluvili za své předky a oběti odškodnili.

Konečně bych také rád vyjádřil svůj velký respekt a uznání ženám, které měly a stále mají odvahu promluvit a domáhat se spravedlnosti, a organizacím, jakými jsou Amnesty International, které je na této cestě podporují.

 
  
MPphoto
 
 

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), autorka. − (SV) Paní předsedající, usnesení vyzývá ke spravedlnosti a odškodnění pro stovky tisíc žen, tak zvaných společnic, které byly donuceny poskytovat sexuální služby před druhou světovou válkou a v jejím průběhu. Všechny tyto ponížené ženy, které byly drženy v sexuálním otroctví, stále čekají na spravedlnost a odškodnění. Japonské úřady sice částečně jednaly, ale jak ukazuje usnesení, japonská vláda a úřady toho musí ještě hodně udělat, aby těmto ženám poskytly spravedlnost a odškodnění.

Většina žen vehnaných do této strašlivé situace byla v té době velmi mladá. To znamená, že celý jejich život byl těmito hroznými zkušenostmi zničen. Byly donuceny žít svůj život ve špatném fyzickém a psychickém zdraví, v izolaci, hanbě a často v extrémní chudobě. Skutečnost, že tyto ženy nedosáhly úplné spravedlnosti a odškodnění, také znamená, že ti, co se dopustili těchto zločinů, fakticky za své činy požívají imunity.

Opět jsou potrestány oběti, ženy, zatímco pachatelé jsou volní. Toto usnesení je důležité také proto, že poukazuje na to, co se vždy děje ve válce a v zónách konfliktu, že jsou to vždy ženy, kdo jsou hlavními oběťmi. Je proto důležité, že na tuto záležitost obracíme pozornost. Je třeba pokusit se tomuto zabránit.

 
  
MPphoto
 
 

  Marcin Libicki (UEN), autor. − (PL) Paní předsedající, když mluvíme o zločinech a když přemýšlíme o zločinech 20. století, většinou máme na mysli všechny zločiny spáchané Němci nebo bolševiky anebo obecněji komunisty. V Evropě jsme si méně vědomi skutečnosti, že na Dálném východě od 30. let až do konce války Japonsko spáchalo obrovské zločiny. V té době bylo jedním z největších zločinů sexuální vykořisťování žen.

Asi 100 000 žen z podrobených zemí na Dálném východě bylo vehnáno do sexuálního otroctví císařskými ozbrojenými silami Japonska. Toto sexuální otroctví, které bylo samo o sobě zcela zločinné, mělo další následky. Těmito následky byly vynucené potraty, zmrzačení a vraždy ve velkém rozsahu a velké množství sebevražd mezi těmito ženami. Samozřejmě ty ženy, které ještě žijí, jsou dnes velmi staré.

Musíme uznat, že v poválečném období japonská vláda udělala hodně pro odškodnění těchto hrozných zločinů na ženách, které je zažily. Dnes usnesení vyzývá japonskou vládu, aby provedla konečné politické, morální a finanční vyrovnání vůči těm ženám, které stále ještě žijí, a rodinám těch, které již zemřely. Je to zcela jistě jejich právem.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophia in 't Veld (ALDE), autorka. – (NL) Paní předsedající, ráda bych začala vyjádřením solidarity s těmito ženami – jak věřím, jménem nás všech. Jsem potěšena, že je toto téma na programu, protože to trvalo velmi dlouho. Evropský parlament se pět měsíců rozmýšlel, zda by lidská práva žen měla být prioritou nebo ne.

Pan Dillen, který nyní odešel, řekl, že útlak žen je typický pro korán – což je naprostý nesmysl, případ žen společnic ukazuje, že muži k potlačování a zneužívání žen korán nepotřebují.

Jsem nyní také spíše zklamaná postojem Evropského parlamentu. Jak jsem právě řekla, tato sněmovna nad tématem váhala velmi dlouho, a dokonce jsem slyšela členy tohoto Parlamentu přicházející s argumenty jako „Ano, ale 90 % těchto žen to dělalo z vlastní svobodné vůle“ a „No ano, je to jejich kulturou, musíte to chápat“. Upřímně, dělá se mi z toho nevolno. Je to znásilnění a znásilnění je bez výjimky zločinem ve všech dobách a kulturách.

Zjišťuji nyní, že japonské školní učebnice byly upravené; ale pak od japonského velvyslanectví slyším, že příběh musel být podán velmi opatrně, protože žáci ještě nevědí mnoho o sexualitě a mohli by být vystaveni psychickému poškození. Nikdo nemluví o psychickém poškození samotných žen společnic. Upřímně, považuji to za šokující. V každém případě jsem ráda, že je usnesení nyní na našem programu a že jsme připraveni jej přijmout.

Myslím, že je důležité, aby byly omluvy upřímné a jednoznačné. Nejedná se o formální záležitost. Vzhledem k tomu, že předchozí ministerský předseda Shinzo Abe ještě jednou vrhl na téma stín pochybností, nestačí, aby současná vláda řekla: „Budeme pokračovat v předchozí politice.“ Je zapotřebí upřímnosti a jednoznačnosti.

Když slyším argumenty přicházející v posledních dnech z japonského velvyslanectví – mimochodem doplněné o výčet všeho, co již bylo uděláno –, myslím, že v rámci upřímnosti ještě zbývá mnoho udělat. Doufám proto, že toto usnesení vyjádří solidaritu nás všech s oběťmi.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Scheele (PSE), autorka. − (DE) Paní předsedající, jsem velmi vděčná poslankyni, která vystoupila přede mnou, že upozornila na skutečnost, že žádné náboženství na této zemi není imunní vůči masivnímu porušování lidských práv žen, ale že toto má více do činění s diktaturami a autoritativními systémy než se specifickým náboženstvím.

Statisíce žen byly před druhou světovou válkou a v jejím průběhu donuceny japonskými císařskými ozbrojenými silami k prostituci. Odhady historiků uvádějí, že kolem 200 000 těchto žen společnic z Koreje, Číny, Taiwanu a Filipín bylo japonským vojákům předhozeno jako sexuální otrokyně. Systém žen společnic je jedním z nejrozsáhlejších případů obchodu s lidmi 20. století a vedl ke skupinovému znásilňování v masivním rozsahu a k vynuceným potratům.

Po skončení války bylo mnoho žen vojenskými jednotkami zavražděno nebo jim bylo zabráněno v návratu domů. Mnoho z těch, co přežily, ze studu o své minulosti mlčelo, bylo stigmatizováno a vypovězeno na okraj společnosti. Nucená prostituce se k válečným soudům nedostala a o odškodnění se nemluvilo.

Až koncem 80. let se osud žen společnic opět dostal na světlo. Důvodem nebyla samovolná změna v povědomí, ale sílící ženské hnutí v Jižní Koreji.Ženy, které byly donuceny k prostituci, postupně promlouvaly veřejně. V roce 1992 začínaly týdenní demonstrace před japonským velvyslanectvím v Soulu těmito slovy: Japonská vláda by se měla stydět, ne my.

V roce 1997 byla japonská vláda poprvé požádána, aby na mezinárodní úrovni přijala právní a morální odpovědnost za nejzávažnější porušování lidských práv spáchaná na ženách. Ve své zprávě požadovala zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách finanční odškodnění pro oběti a soudní tresty pro pachatele. Reakcí japonské vlády byla tehdy opakovaná odmítnutí požadavků.

Dnes již bylo několikrát řečeno, že musí být zohledněna pravda. Žádáme proto japonskou vládu veřejně, aby odmítla tvrzení, která odmítají nebo zpochybňují podrobení a zotročení žen společnic, a stejně tak žádáme, aby přijala morální a právní odpovědnost za zotročení 200 000 lidí. Vyzýváme japonskou vládu, aby co nejrychleji zavedla mechanismy, které zajistí odškodnění všem žijícím obětem a jejich rodinám.

Mnoho obětí systému žen společnic zemřelo nebo jim je minimálně 80 let, což znamená, že rychlost je důležitá. Vyzýváme také kolegy v Japonském národním shromáždění, aby i oni přispěli a pomohli tyto mechanismy přijmout.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė, jménem skupiny PPE-DE. – Paní předsedající, ve světové historii existují stránky, o kterých bychom si přáli, aby se nikdy a nikde neopakovaly.

Jednou z těchto stránek je příběh žen společnic. Mluvím zde o mladých ženách oficiálně zakoupených japonskou vládou ve 30.letech a v průběhu druhé světové války, a to za jediným účelem, aby poskytovaly sexuální služby japonským císařským ozbrojeným silám. Neznáme přesný počet žen, které byly zotročeny, ale víme, že systém žen společnic zahrnoval skupinové znásilnění, nucené potraty, ponižování a sexuální násilí, které vyústilo ve zmrzačení, smrt nebo případně sebevraždu, a že to byl jeden z nejrozsáhlejších případů obchodu s lidmi ve 20. století, jenž zahrnoval ne stovky, ale tisíce žen.

Dnes je ženám, které přežily, 80 let a více a někdo by mohl argumentovat, že tento problém už není důležitý. Já však plně rozumím přání těchto žen a jejich rodin, aby jejich jména byla očištěna. Dnes vyjadřujme naši solidaritu ženám, které byly oběťmi tohoto systému. Vyzýváme japonskou vládu, aby formálně uznala a přijala historickou a právní odpovědnost a zavedla efektivní administrativní mechanismy, které poskytnou odškodnění všem žijícím obětem systému žen společnic a rodinám zesnulých obětí.

Když vezmeme v úvahu vynikající vztahy mezi Evropskou unií a Japonskem, založené na vzájemně sdílených hodnotách právního státu a respektu k lidským právům, doufám, že vláda a japonský parlament přijmou všechna nezbytná opatření k uznání utrpení sexuálních otrokyň a odstraní existující překážky tak, aby dosáhly odškodnění před japonskými soudy a aby se budoucí generace dovídaly o těchto událostech. Jsem si jistá, že oficiální uznání existence systému žen společnic a omluva jménem japonské vlády by také pomohla zahojit rány naší bolestivé společné historie.

 
  
MPphoto
 
 

  Marios Matsakis, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, lidem lze odpustit jejich hříchy, ale jejich zločiny nemohou být zapomenuty To platí jak o Japonsku tak například o nacistickém Německu nebo stalinském Rusku.

Japonci spáchali nesmírně barbarské válečné zločiny ve 30. a 40. letech minulého století. Do určité míry za to draze zaplatili tím, že dvě jejich města, Hirošima a Nagasaki, byla zničena nukleárním holocaustem, který na ně seslaly USA.

Nicméně Japonsko v minulosti způsobilo světu mnoho strašných zel, a jedno z nich – sexuální otroctví žen společnic – nabylo na důležitosti relativně nedávno. Některé z těchto nebohých a nyní křehkých starých žen jsou stále mezi námi, stejně jako zbytky minulosti, která je pro Japonsko nepohodlná a zároveň mučivá.

Tyto ženy žádají od dnešního bohatého a silného Japonska dvě jednoduché věci: oficiální omluvu a velmi skromnou humanitární pomoc. Evropský parlament tímto společným návrhem usnesení rozhodně očekává a požaduje, aby japonská vláda učinila obojí, a to rychle. Jinak musí EU kromě stigmatu hanby zvážit přijetí konkrétních efektivních kroků proti bývalému císařskému Japonsku.

 
  
MPphoto
 
 

  Urszula Krupa, jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Paní předsedající, předmětem dnešní rozpravy je porušení lidských práv, které se odehrálo v průběhu 30. let, během japonské okupace, kdy byly mladé ženy v císařských ozbrojených silách sexuálně vykořisťovány a donuceny k prostituci, bez ohledu na skutečnost, že japonská vláda podepsala mezinárodní úmluvy o boji proti obchodu se ženami a dětmi a podpořila rezoluci OSN o ženách, míru a bezpečnosti.

Upřímný soucit japonského premiéra je v současnosti podkopán japonskými úředníky v souvislosti s ukončením programu Fondu asijských žen v březnu 2007, z něhož byla ženám vyplácena jen finanční náhrada.

Podporou usnesení a požadavkem na náhradu bychom však upozornili na to, že také v moderních dobách je hranice mezi normálním a patologickým narušována a že je to nepřijatelné pro morální hodnoty, takže existuje potřeba radikálních kroků v boji proti prostituci jako formě moderního otroctví. Prostitutky nejsou jen oběťmi války, která se udála před 50 lety; mohou to být také dnešní ženy, které jsou vykořisťovány, například v Belgickém Kongu, jak je uváděno v tisku, a samozřejmě v mnoha jiných zemích, dokonce i v bohatých.

Ve jménu respektu k lidské bytosti bychom také měli demaskovat šíření hedonistické a komerční kultury, která směřuje ke zneužívání v oblasti sexu, zatahující dokonce i velmi mladé ženy a dívky do sféry prostituce a dalších forem demoralizace.

Respekt k osobnosti a důstojnosti žen není založen jen na odhalení zločinů nebo zneužívání v oblasti sexuální diskriminace nebo jiných křivd; je hlavně založen na návrzích rozvojových programů a na skutečném uplatňování zásad zahrnujících všechny oblasti života ženy. Tyto zásady musí být zakotveny v nové realizaci hodnoty ženy jako manželky, matky, pečovatelky nebo zaměstnankyně, jako lidské bytosti a osoby, která je rovna muži, i když odlišná.

 
  
MPphoto
 
 

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, v roce 1993 mluvčí tehdejší japonské vlády, Yohei Kono, nabídl jménem Japonska „upřímnou omluvu a lítost všem ženám, které … utrpěly nezměrnou bolest a nevyléčitelné fyzické a psychické rány jako ženy společnice“. V roce 1995 se tehdejší ministerský předseda pan Murayama také veřejně ženám společnicím omluvil, a to při příležitosti 50. výročí konce druhé světové války. Tentýž rok byl založen Fond pro asijské ženy, aby jménem japonské vlády a lidu hradil odškodnění a zdravotní pomoc ženám, které přežily.

Tyto pokusy o náhrady pro ženy společnice a opakovaná veřejná omluva od dřívějšího japonského předsedy vlády pana Koizumiho při příležitosti 60. výročí konce druhé světové války v roce 2005 jsou pozitivními kroky Japonska. Japonsko tak uznalo svou odpovědnost za tato nevýslovná porušení lidských práv. Jen před pár dny japonský ministr zahraničních věcí potvrdil oznámení mluvčího vlády pana Konoa, které jsem citoval na začátku, jako oficiální stanovisko Japonska.

Máme nyní dojemné svědectví žen,které přežily, a toto dojemné svědectví opět vzbudilo zájem o onu hroznou dobu jak v Evropě, tak ve Spojených státech, Kanadě a Austrálii.

Naše kroky zde nejsou jen o minulosti; jsou o vyvození správných závěrů z událostí a o učinění všeho, co je v našich silách, pro boj proti dnešním formám otroctví, sexuálnímu vykořisťování a obchodu s lidmi.

Prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva Komise aktivně podporuje nevládní organizace na celém světě, které pracují v oblasti předcházení násilí na ženách a dětech a v oblasti boje proti obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. 23. listopadu 2007 Komise vyslala další signál na Mezinárodní den za odstranění násilí na ženách tím, že potvrdila svou odhodlanost bojovat proti násilí založenému na pohlaví.

Evropská unie vede s Japonskem pravidelný dialog o lidských právech dotýkající se všech oblastí zájmu EU – včetně práv žen. Japonsko je stejně smýšlejícím globálním hráčem, konstruktivně s námi spolupracujícím na mnohostranných fórech za účelem zlepšení úcty k lidským právům a jejich ochrany. Japonsko vydalo společně s Evropskou unií usnesení o lidských pávech v Severní Koreji a odsoudilo kroky režimu v Myanmaru.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování o těchto třech tématech proběhne na konci dnešního zasedání.

 
  

(1)viz zápis.

Právní upozornění - Ochrana soukromí