Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 14. ledna 2008 - Štrasburk

18. Vývoz a dovoz nebezpečných chemických látek (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva (A6-0406/2007), kterou vypracoval Johannes Blokland jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek (KOM(2006)0745 - C6-0439/2006 - 2006/0246(COD).

  Stavros Dimas, člen Komise. − (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl Evropskému parlamentu, a zejména zpravodaji panu Bloklandovi, stínovým zpravodajům a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin i paní Mannové a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku poblahopřát k jejich vynikajícím zprávám a názorům vyjádřeným v prvním čtení.

V posledních 30 letech se díky politikám a právním předpisům Evropské unie týkajícím se ochrany veřejného zdraví a životního prostředí dosáhlo značného pokroku ve snižování rizik, jež představují chemické látky, a to nejen v Evropské unii, ale i na celém světě. Evropská unie je trvale důležitým partnerem v mezinárodních úmluvách včetně Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 304/2003 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek provádí Rotterdamskou úmluvu ve Společenství. v mnoha bodech nařízení nezůstává u ustanovení Rotterdamské úmluvy, ale jde dále a nabízí vysokou úroveň ochrany pro země, které dovážejí chemické látky.

Dne 10. ledna 2006 vydal Soudní dvůr Evropských společenství rozsudek, kterým nařízení 304/2003 zrušil z toho důvodu, že mělo mít dvojí právní základ, jmenovitě článek 133 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy. v návaznosti na to je účelem tohoto návrhu přijmout nové nařízení s výše uvedeným dvojím právním základem. Současně Komise na základě své zprávy o dosavadních zkušenostech s prováděním příslušných postupů předložila jisté technické změny ustanovení nařízení. Uvedená zpráva byla předložena Evropskému parlamentu a Radě souběžně s tímto návrhem. Hlavní návrhy Komise ve věci změn nařízení jsou následující:

Za prvé, jsou navrhovány určité výjimky ze základního požadavku na výslovný souhlas v dovozních zemích před vývozem. Tyto výjimky se provádějí pouze v případech, kdy i přes přiměřené úsilí na straně Komise a vnitrostátního orgánu, který jmenovala vývozní země, není na žádost dána žádná odpověď, za předpokladu splnění určitých podmínek. Tyto výjimky mají zajistit určitou míru flexibility a současně zachovat vysokou úroveň ochrany, která je rozhodně vyšší než ochrana zaručená Rotterdamskou úmluvou.

Za druhé, navrhuje se výjimka z požadavku výslovného souhlasu v případech, kdy jsou chemické látky vyváženy do zemí OECD, jsou-li splněny určité podmínky.

Za třetí, byla vyjasněna pravidla týkající se doby platnosti výslovného souhlasu. Kromě toho jsou výslovné souhlasy a také případy, kdy je uznán alternativní doklad, pravidelně přezkoumávány.

Za čtvrté, jsou stanoveny postupy a prostředky, které umožňují přístup celních orgánů k informacím, protože ve většině členských států hrají tyto orgány hlavní úlohu při zajišťování shody s nařízením, pokud jde o kontrolu vývozů.

Paní předsedající, chtěl bych vyjádřit svou spokojenost s úsilím, které jsme všichni vynaložili na dosažení dohody o tomto nařízení v prvním čtení. Evropská komise je schopna přijmout kompromisní balíček pozměňovacích návrhů, aby bylo dosaženo dohody v prvním čtení.

  Johannes Blokland, zpravodaj. – (NL) Paní předsedající, jako zpravodaj pro dovoz a vývoz chemických látek jsem potěšen, že zde mohu informovat o tom, že jsme v prvním čtení dosáhli dobrého výsledku. Proto bych chtěl poděkovat každému, kdo na tom spolupracoval. Děkuji zejména sekretariátu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stínovým zpravodajům, kteří mi poskytli vynikající podporu. Velmi jsem ocenil dobrou spolupráci s Radou, zvláště s portugalským předsednictvím, a s Evropskou komisí.

Jednalo se o technicky složitý návrh a diskuse byla někdy dosti bouřlivá, pokud šlo o to, co přesně je nejlepší pro životní prostředí. Podle mého názoru je tím nejdůležitějším, čeho jsme dosáhli, skutečnost, že díky tomuto novému nařízení bude obchod s nebezpečnými chemickými látkami probíhat eticky odpovědným způsobem.

Zvláště jsme chtěli vyjít ze zásady, kterou asi znáte jako zlaté pravidlo: „Nečiň nikomu, co nechceš, aby jiní činili tobě.“ Ačkoli je to starobylá zásada, kterou nacházíme v Bibli i v jiných náboženstvích, vedl tento aspekt k obvyklým diskusím.

Původní návrh Komise skutečně obsahoval velmi liberální úpravu povolování vývozu nebezpečných chemických látek s tichým souhlasem. Tak zněl návrh, zatímco zejména pro rozvojové země je důležitá naprostá transparentnost ve věci dovážených látek. Přece jen hovoříme o látkách, které jsou v Evropské unii zakázány nebo přísně omezeny. Jsem přesvědčen, že jsme v dosažené dohodě dospěli k dobrému výsledku. Znamená, že bude ve věci nebezpečných látek v rozvojových zemích zaručena ochrana a informovanost.

Paní předsedající, toto nové nařízení řádně provádí celosvětovou Rotterdamskou úmluvu, která byla přijata v roce 1998, ale oficiálně je v platnosti od roku 2004. Proto mohu každému bezvýhradně doporučit, aby zítra hlasoval pro dohodu, které bylo dosaženo s Radou.

Závěrem bych, paní předsedající, chtěl vyzvat také Radu a Komisi, aby učinily vše, co je v jejich moci, pro rozšíření seznamu látek v Rotterdamské úmluvě. Seznam úmluvy nyní obsahuje zhruba 40 látek. Existuje určitě 200 látek, které byly určeny k posouzení a případnému doplnění na uvedený seznam. Zvláště v zájmu ochrany rozvojových zemí se musíme dát ve věci ostatních látek rázně do práce.

  Erika Mann, navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – (DE) Paní předsedající, ráda bych vyjádřila velké poděkování zejména panu zpravodajovi a Komisi, a samozřejmě i Radě. Přednesli jsme zde velmi dobrou zprávu. Nejvyšší prioritou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku bylo vypracovat praktické nařízení, které bude přiměřeně a logicky upravovat mezinárodní dovoz a vývoz nebezpečných chemických látek a které bude dostatečně srozumitelné, aby dovážející země pochopily, čeho se v Evropské unii snažíme dosáhnout. To byl v podstatě hlavní problém, jmenovitě to, že jsme doplnili pár hezkých věcí a pár nebezpečných věcí, ale nikdo nedokázal pochopit, co všechno to, co jsme doplnili na mezinárodní seznam, skutečně znamená.

Návrh, který máme před sebou, je dobré nařízení, a doufám, že bude na mezinárodní úrovni pochopitelné, aby mohlo být i řádně používáno. Věci, kterým není rozumět, nedávají samozřejmě velký smysl. Může to být i nebezpečné; pokud něčemu není rozumět, nebude to prostě fungovat.

Výbor pro průmysl je spokojen a já bych chtěla zvláště poděkovat zpravodaji panu Bloklandovi za to, že jednal tak přesvědčivě a rozumně, že jsme nakonec dosáhli dobrého kompromisu. Jen bych chtěla požádat, abychom nezkoušeli seznam ihned dále doplňovat, ale abychom vyzkoušeli současnou podobu, abychom pak měli skutečně fungující právní předpis.

  Frieda Brepoels, jménem skupiny PPE-DE. – (NL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, nařízení, které máme před sebou, se týká vysoce technické záležitosti, jak víte. Proto původně nebylo předmětem rozpravy, nyní však máme příležitost vyjádřit své názory a já bych chtěla stručně něco říci za skupinu PPE-DE.

Jsem také velmi potěšena tím, že po řadě neformálních konzultací s Radou a Komisí jsme dospěli k dohodě v prvním čtení. v podstatě to bylo možné jen díky úsilí a otevřenosti našeho zpravodaje, který byl ochoten naslouchat všem stranám. Přirozeně také děkuji Komisi a Radě za jejich příspěvky.

Nyní se toto nařízení o vývozu a dovozu některých nebezpečných chemických látek, kromě dvojího právního základu – článku 133 a čl. 175 odst. 1 – a řady technických změn, skutečně zaměřuje, jak již zpravodaj zmínil, na pozměněný postup výslovného souhlasu, který je předmětem článku 13. Neformální diskuse se zaměřovaly zejména na toto téma.

Jsem přesvědčena, že v některých případech je vhodná větší flexibilita, nejen v zájmu ochrany vývozních zájmů evropských zemí, ale i v zájmu zaručení nejvyšší úrovně ochrany životního prostředí a veřejného zdraví pro všechny dotčené strany. Tak bude možné některé nebezpečné chemické látky stále vyvážet bez výslovné dohody nebo souhlasu, ale za velmi přísných podmínek.

Myslím, že znění dohody zaručuje a dokonce posiluje bezpečný vývoz látek. Tohoto posledního bodu bylo vlastně dosaženo odstraněním části původního znění navrženého Komisí. Jako stínová zpravodajka PPE-DE rovněž věřím, že jsme spolu s Radou a Komisí dosáhli dobrého, vyváženého a reálného kompromisu. Doufám, že mí kolegové poslanci zítra vše schválí.

  Gyula Hegyi, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, nejprve bych rád řekl, že vítám zprávu a samozřejmě i provádění Rotterdamské úmluvy, která je důležitou mezinárodní úmluvou o zákazu několika nebezpečných chemických látek.

Téma mi není neznámé. Pracoval jsem jako stínový zpravodaj skupiny PSE na tématu omezení několika chemických látek, včetně zákazu PFOS a zákazu vývozu rtuti, a nyní se svými kolegy pracuji na omezení dusičnanu amonného a dalších látek. v těchto věcech jsem dobře spolupracoval se svým kolegou panem Bloklandem.

Musíme chápat, že celoevropský zákaz někdy nestačí. Například DDT a lindan jsou v EU řadu let zakázány, stále však lze v krvi našich občanů jejich přítomnost zjistit. Po evropském zákazu určitých chemických látek se často stává, že některé nadnárodní společnosti vyrábí a prodávají zakázané chemické látky v zemích mimo EU, zejména ve třetím světě. Pak se zakázané chemické látky snadno vracejí v dovážených produktech a jsou přítomny i jako znečišťující látky v oceánech, mořích, řekách a ovzduší. Zákaz vývozu rtuti, který tento Parlament plně podpořil, nám ukázal správnou reakci. Stejný postup je nyní nutný i u jiných nebezpečných chemických látek.

Zdůrazňuji význam mezinárodních chemických úmluv – Rotterdamské úmluvy, Stockholmské úmluvy a SAICM – protože pouze tyto nástroje mohou vést k mezinárodnímu řešení problémů, které chemické látky působí.

  Marios Matsakis, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, také chci blahopřát panu Bloklandovi k jeho vynikající zprávě a obdivuhodně obratnému způsobu, jakým vyřešil všechny procesní problémy spojené s touto důležitou zprávou. Kromě toho mu chci poděkovat za respekt a pozornost, které prokazoval všem stínovým zpravodajům. Návrh, který Komise předložila ve věci nařízení Evropského parlamentu a Rady o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek, který téměř všechny parlamentní skupiny obohatily společnými kompromisními pozměňovacími návrhy, bude představovat soubor přiměřených a velmi potřebných pravidel, který s největší pravděpodobností zajistí ochranu veřejného zdraví a životního prostředí na vysoké úrovni. Závažné problémy, které působí bezohlední mezinárodní obchodníci s toxickými látkami, jsou dobře známy a budí velké obavy; jsou vkládány velké naděje v to, že provedení návrhu Komise pomůže rozvojovým zemím bojovat se závažnými riziky ohrožujícími blaho jejich občanů a naše životní prostředí.

Vedle podstaty tohoto právního předpisu také stojí za zmínku, že do jisté míry prokazuje užitečnost rozhodnutí Soudního dvora o žalobě Komise proti Radě a Evropskému parlamentu. Současně nastoluje otázku, proč musely být nejprve podniknuty takové kroky a proč všechny tři hlavní orgány EU nemohly nalézt způsob, jak se smírně dohodnout, aniž by se musely obracet na soud. Tato žaloba nevyhnutelně způsobila prodlení, byla nákladná a možná mezi orgány způsobila určitou nevraživost, které bylo možné předejít. Nicméně se to stalo a musíme na to zapomenout – ačkoli nás to všechny musí v budoucnosti možná vést k moudřejšímu rozhodování a k tomu, abychom se v co největší míře vyhýbali soudním žalobám.

  Carl Schlyter, jménem skupiny Verts/ALE. – (SV) Paní předsedající, dovolte mi poděkovat Johannesi Bloklandovi za vynikající spolupráci během celého procesu. Od podpisu Rotterdamské úmluvy uběhlo deset let, a tehdy bylo řečeno, že před vývozem nebezpečných chemických látek by měl být předem vyžádán písemný souhlas. Přece jen se nezabýváme jen tak nějakými chemickými látkami; seznam chemických látek obsahuje nejnebezpečnější chemické látky, které dnes člověk na zemi používá. Trvalo to tedy deset let. Jedním z důvodů je neústupný postoj staré Komise, která trvala na tom, že jde jen o obchodní záležitost. Děkuji Stavrosi Dimasovi, že zajistil, že nyní máme řádný právní základ a můžeme s věcmi pohnout kupředu.

Nebylo vždy jednoduché ani jednat s Radou. Byl jsem šokován, když se předsednictví domnívalo, že smrtící chemické látky, které jsou v praxi v EU zakázány, lze po dlouhou dobu vyvážet do jiných zemí bez předchozího souhlasu. Důvodem bylo to, že Rada nechtěla, aby byl evropský průmysl konkurenčně znevýhodněn. Skutečná konkurenční nevýhoda našeho průmyslu by však vznikla, kdyby v zájmu svého přežití musel ohrozit zdraví, životní prostředí a mezinárodní právo. Je absurdní tvrdit, že musíme porušovat mezinárodní úmluvy jen proto, že ostatní strany pravidla a normy nedodržují. Můžete stejně tak říci, že by EU měla vyvážet drogy, protože když to nebude dělat, bude to dělat mafie.

Jsem rád, že jsme se byli schopni nakonec dohodnout a konečně zacelit mezeru právní úpravy pro neschválený vývoz. Nyní máme právní předpis, který zahrnuje nejen chemické látky upravené úmluvou, ale obsahuje i požadavky ohledně jiných chemických látek, které jsou v EU přísně kontrolovány. Ty nyní musí příslušné orgány před vývozem posuzovat podle zdravotních a environmentálních kritérií. Je dobře, že období pro výjimky se zkrátilo z 36 na 12 měsíců. Je také dobře, že jsou do nařízení zahrnuty chemické látky obsažené ve výrobcích. Konečně máme právní předpis, který je přijatelný a zlepšuje návrh Komise, mohl by však být ještě lepší, kdyby mělo veřejné zdraví a životní prostředí přednost před firemními zájmy; to je přece jen jediný udržitelný hospodářský model.

  Hiltrud Breyer (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, chtěla bych také panu Bloklandovi poděkovat. Jsem ráda, že Evropský parlament změnil kurs a tuto obrovskou mezeru právní úpravy uzavřel. Víme, že v rozvojových zemích ročně dojde k více než 1,5 milionům případů otravy a téměř 30 000 úmrtím. Bylo by otřesné, kdyby návrh Komise vstoupil v platnost, protože by to znamenalo, že nebezpečné látky lze vyvážet bez povolení dovážejících zemí, pokud nebude do 90 dnů obdržena žádná odpověď.

Byl by to také velmi pochybný výklad právních předpisů na ochranu zdraví a životního prostředí, kdybychom nadále vyváželi, když na jedné straně určujeme nový bezpečnostní mezník v podobě nejnovější certifikace pesticidů a na druhé straně činíme pravý opak při vývozu. EU by neměla jen zajišťovat vysokou úroveň ochrany u svého vlastního prahu, ale měla by to samé hájit i pro zbytek světa, a toto paradoxní zmírnění vývozních pravidel by nijak nepřispělo k důvěryhodnosti EU.

A co víc, potřebujeme ve věci vývozu chemických látek a pesticidů větší transparentnost. Musí existovat lepší systém pro zveřejňování množství produktů vyvážených členskými státy EU. Hovoříme přece o pohybu zboží, které podléhá omezením a zákazům, a v členských státech potřebujeme v této oblasti co největší transparentnost. Proto vyžadujeme více informací o příslušných množstvích a konkrétních členských státech, ze kterých látky pocházejí.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, protože je pro nás tento postup nový – a když se rozhlédnu, všichni ostatní zde přítomní již hovořili – znamená to, že mám pět minut? Předpokládám, že mohu mít alespoň dvě, což byla doba odebraná naší straně pro postup „catch-the-eye“. Tuto záležitost musíme vyjasnit.

Vyjadřuji podporu svým kolegům ve věci tohoto důležitého nařízení, které podruhé prochází výbory a tímto Parlamentem, v důsledku před 12 měsíci vydaného rozsudku Soudního dvora, podle kterého mělo mít nařízení původně dvojí právní základ.

V postupu „catch-the-eye“ chci hovořit zejména o své obecné obavě týkající se právních základů a obtíží, s nimiž se zde setkáváme, nejen u tohoto právního předpisu, ale u dalších. Mnoho času se na úrovni výborů i v plénu stráví projednáváním pozměňovacích návrhů týkajících se jednoho nebo dvojího právního základu a odlišných názorů.

Myslím, že je načase, aby tento Parlament přesně zrevidoval postupy, kterými docházíme k dvojím právním základům, protože často jsou dvojí právní základy navrhovány nám nebo v Radě a vracejí se nám před dosažením společného postoje z důvodů, které bych nazvala ledabylou zákonodárnou prací, protože čím je EU větší (nyní máme 27 členských států a zvětšujeme se, což vítám), tím obtížnější je udržovat v zákonodárné činnosti pořádek. Musíme si skutečně dávat pozor, co v této oblasti děláme. Je tedy zajímavé, že zde je pravý opak pravdou. Soudní dvůr v podstatě řekl, že v této konkrétní oblasti potřebujeme dvojí právní základ namísto jediného, který obvykle situaci velmi zjednodušuje (můžeme-li vycházet z jediného právního základu), protože velmi často znamenal dvojí právní základ výhodu pro právníky.

Ráda bych, kdyby mohl pan komisař naznačit, čeho se přesně protest proti jedinému právnímu základu týkal, kdo jej vyslovil, a kdyby nám mohl poskytnout více informací o tom, proč Soudní dvůr sám rozhodl o dvojím právním základu. Dostali jsme čas projít znovu celým postupem a účinky nařízení byla zachovány v původní podobě do doby, než je znovu přijmeme, a já velmi vítám, že díky veškeré naší spolupráci budeme zřejmě schopni dojít k dohodě v prvním čtení. Názory pana komisaře v této věci a ve věci celé historie právního základu, který se k nám dostal podruhé, by byly velmi vítány.

  Předsedající. − Poskytla jsem vám čas navíc, jako ostatním, protože pět minut nebylo zjevně příliš vzhledem k tomu, že není přítomno mnoho poslanců, ale bylo to jen pro jednou.

  Stavros Dimas, člen Komise. − (EL) Paní předsedající, rád bych všem řečníkům poděkoval za jejich kladná vyjádření.

Plně schvaluji a sdílím přání Parlamentu dosáhnout vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, zejména v zemích, které nemají nezbytnou infrastrukturu nebo kapacitu pro řádné zacházení s nebezpečnými chemickými látkami.

Rovněž zcela souhlasím s názorem, že Evropský parlament by měl hrát vedoucí úlohu při stanovování právního rámce Společenství, aby zajistil vysokou úroveň ochrany. v mnoha ohledech se nařízení neomezuje na ustanovení Rotterdamské úmluvy, ale stanoví prováděcí podmínky, které nabízejí vysokou úroveň ochrany pro všechny země světa, nikoli jen pro členy úmluvy.

Jsem přesvědčen, že tento příklad povzbudí další země, aby jej následovaly a k úmluvě se připojily. Komise vynaloží veškeré úsilí na podporu Rotterdamské úmluvy, aby umožnila dosažení těchto cílů.

Pokud jde o vyjádřené obavy týkající se rtuti a arzenu, Komise by ráda zdůraznila, že podle čl. 22 odst. 3 nařízení 304/2003, pokud bude kov arzen zakázán nebo podroben přísnému omezení ve Společenství, bude předložen návrh na použití příslušné přílohy. Komise dále zdůrazňuje, že se v Radě a Parlamentu pracuje na návrhu o zákazu vývozu rtuti do zemí mimo Společenství, což je zákaz, který, bude-li v platnosti, přesáhne požadavek na souhlas podle Rotterdamské úmluvy a nařízení Společenství, které úmluvu provádí.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat panu zpravodaji a stínovým zpravodajům za jejich úsilí a vynikající práci, zejména panu Bloklandovi. Komise je s výsledkem jednání mimořádně spokojena a považuje všechny předložené kompromisní pozměňovací návrhy za přijatelné.

Pokud jde o dvojí právní základ, bylo by skutečně daleko snazší a jednodušší, kdybychom měli právní základ jediný, ale dobře známe problém, který tak často nastává: Pokud se dobře pamatuji, máme zde článek 133 s článkem 175, zatímco ve většině ostatních případů máme článek 95 s článkem 175. Při navrhování právního základu vždy rozhodně vycházíme ze stanoviska našeho právního útvaru. v tomto případě, jak jsem již uvedl, jsme se zabývali obchodem a životním prostředím, a to byl důvod rozhodnutí Evropského soudního dvora o dvojím právním základu.

  Johannes Blokland, zpravodaj. – (NL) Paní předsedající, paní Doylová a pan Matsakis nastolili problém právního základu a komisař Dimas, kterému bych chtěl srdečně poděkovat za odpověď, se tohoto tématu rovněž dotknul.

Když jsem byl zpravodajem, problém byl v podstatě v tom, že za mnou přišel předseda Rady a řekl: „my v Radě se jednomyslně shodneme na tom, že obchod jako právní základ je pro nás vážný problém; chceme požádat náš právní útvar o radu a změnit základ na životní prostředí“.

Parlament konzultoval svůj vlastní právní útvar, který si byl naprosto jist, že právním základem by neměl být obchod, ale životní prostředí. Na uvedeném základě jsme pak téměř jednomyslně došli k tomuto závěru, alespoň v Radě.

Bylo by skutečně lepší, kdybychom tento problém nepřednesli Soudnímu dvoru, ale zahájili jednání s komisařem, předsedou Rady a s Parlamentem o nalezení politického řešení tohoto problému. Co se stalo pak? Ano, nařízení naštěstí vstoupilo v platnost. Fungovalo to takhle: Rada považovala věc za naléhavou, Parlament považoval věc za naléhavou. Vzniklo však mnoho diskusí, a nakonec se všichni dostali do sporu: Komise, Rada i Parlament.

Soudní dvůr vydal svého druhu šalamounské rozhodnutí a řekl: dvojí právní základ, ačkoli Rada a Parlament předpokládaly, že to nejde, že to není možné. v takové situaci se dostanete do stavu, kdy nikdo nemá pravdu, stojí to léta zpoždění, ačkoli naštěstí ne na úkor rozvojových zemí, protože práce pokračovala tak jako tak.

V každém případě nám to nějaký čas zabralo. Myslím, že bychom v budoucnosti měli postupovat společně, abychom takovým problémům předešli. Když pan komisař Dimas předběžně hovořil s Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, také jsme mu tento problém přednesli.

Problém jsme nastolili i na třech slyšeních s komisařem Verheugenem a předsedou Komise panem Barrosem. v té době jsme získali příznivý dojem, že nebylo ani tak rozhodnutím Komise, ale spíše právního útvaru, obrátit se na Soudní dvůr. Myslím, že od nynějška by nemělo být řešení problému ponecháno právníkům, ale politikům.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Návrh nařízení o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek je zlepšením v používání chemických látek, protože znamená účinnější ochranu zdraví obyvatel a životního prostředí. Záměrem nařízení je povzbudit společnou odpovědnost vývozců a dovozců a podporovat jejich spolupráci v zájmu zajištění kontroly nad mezinárodním oběhem nebezpečných chemických látek. Nové nařízení pozměňuje definici vývozce tak, aby zahrnovala osoby, které takové nebezpečné chemické látky vyvážejí z EU, ale nemají v EU sídlo, a tím zajišťuje účinnou ochranu a dohled nad tokem nebezpečných chemických látek.

Postup předchozího souhlasu, v jehož rámci určité chemické látky vyžadují výslovné povolení dovážející země, rovněž pomáhá obchodujícím zemím získat přesnější informace o nebezpečných chemických látkách zakázaných z důvodu ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, které mohou formou tranzitu přecházet přes dovozní země. Postup předchozího souhlasu nijak nenahrazuje účinné a důsledné kontroly na hranicích a členské státy by měly spolupracovat, aby zajistily účinné řízení pohybu těchto nebezpečných materiálů na svém území.

  Richard Seeber (PPE-DE), písemně. – (DE) Nové nařízení o vývozu a dovozu určitých nebezpečných chemických látek a pesticidů nyní zahrnuje řadu smysluplných technických změn. v minulosti mezinárodní obchod v této oblasti vždy brzdily administrativní překážky. Důvodem bylo hlavně to, že dovážející země musela vydat svůj „výslovný souhlas“, než mohlo být zboží odesláno. Není pochyb o tom, že tento souhlas je naprosto nezbytný v případě, že se jedná o potenciálně nebezpečné látky, a z tohoto důvodu je to požadavek, který by měl být zachován.

Zásada subsidiarity ale jedním z pilířů Unie a je důležité, aby byly samy členské státy v budoucnosti stále schopny určovat, které potenciálně nebezpečné látky smí překročit jejich hranice.

Z hlediska volného obchodu však potřebujeme v této oblasti zachovat určitou míru flexibility. Díky většímu prostoru pro manévrování je rovněž snadnější bránit tomu, aby země, jejichž systémy dohledu nad dovozem se dosud dostatečně nerozvinuly, nebyly zneužívány vývozci, jejichž činnost není účinně sledována. Nynější kompromis k těmto úvahám přihlíží, a zajišťuje nejen to, aby obchod s potenciálně nebezpečnými chemickými látkami probíhal odpovědným způsobem, ale také poskytuje prostor pro manévrování nutný pro pokračování bezproblémové mezinárodní výměny zboží.