Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 15. ledna 2008 - Štrasburk

15. Směrem ke strategii EU o právech dítěte (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je zpráva paní Roberty Angelilliové jménem Výboru pro Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci – K evropské strategii o právech dětí (2007/2093(INI)) (A6-0520/2007).

  Roberta Angelilli, zpravodajka. − (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předně bych chtěla poděkovat svým kolegům za cennou spolupráci, hlavně pak panu Frattinimu, který již od počátku svého mandátu odhodlaně pracuje na zajišťování práv dítěte.

Není třeba předstírat, že zpráva podává na tuto problematiku zcela vyčerpávající pohled, ale myslím si, že je dobrým odrazovým můstkem. Naším cílem bylo položit základy společné strategie, která by měla podpořit a zajistit práva nezletilých ve vnitřní i vnější politice Evropské unie, a která by taktéž podporovala snahy členských států v této oblasti. Naším základním předpokladem byla specifická povaha těchto práv. Ta je totiž zcela odlišná od povahy obecnější skupiny základních práv, přestože práva nezletilých jsou její nedílnou součástí.

Naše strategie má vyšší cíle než všechna rozhodná prohlášení o právech dítěte, kupříkladu právo na rodinu, na zdravotní péči, na vzdělání, na sociální začlenění, ale také právo na zábavu, na hraní, na zapojení se do sportovních aktivit a to vše společně s právem na čisté a zabezpečené životní prostředí. Celkově vzato je naším cílem vytvořit společnost šitou dětem na míru, kde se budou děti cítit bezpečně a budou se do ní moci aktivně zapojit.

Naše zpráva tudíž stojí na dvou hlavních předpokladech: 1) na přímé účasti dětí na rozhodnutích, která se jich přímo týkají; 2) na mainstreamingu, což znamená začlenění a podporování práv dítěte v rámci celé politiky Evropské Unie. Stručně řečeno se práva nezletilých musí konečně stát evropskou politickou prioritou, jelikož děti tvoří přibližně 30 % občanů Evropské unie a ještě stále pro ně musíme mnohé udělat, počínaje bojem proti násilí a zneužívání, jež se ve světle znepokojujícího nárůstu pedofilie a dětské internetové pornografie jeví potřebnější než kdy jindy. Obecným cílem je zakázat veškeré formy násilí, včetně takzvaných tradičních metod, zločinů ze cti či vynucených sňatků. Zajištění spolehlivého potrestání násilníků nestačí, je třeba zaručit, že tato strategie zajistí prevenci zaměřenou hlavně na děti, kterým podobné problémy hrozí.

Naší další prioritou je boj s dětskou chudobou. Stojí za zmínku, že i v Evropské Unii žije 19 % dětí pod hranicí chudoby. Musíme tudíž vytvořit opatření na pomoc a podporu těchto rodin. Nejdůležitější budou opatření pro romské děti a pro děti žijící na ulici, které jsou často nuceny žebrat, a stávají se proto snadnými obětmi zneužívání, nelegálního obchodu a organizovaného zločinu.

Dalším základním hlediskem, kterým se strategie zabývá, je zajištění vzdělání a výchovy pro všechny děti včetně těch nejchudších a znevýhodněných. Potřebujeme také opatření zaměřená na méně schopné jedince, čímž se zabrání jakýmkoliv formám diskriminace. Jelikož se zde v sále nachází samí odborníci, není třeba sněmovně vyjmenovávat veškeré akutní problémy volající po co možná nejrychlejším vyřešení: od prodeje videoher plných násilí k vzestupu případů mezinárodních únosů nezletilých, přes administrativu ztěžující mezinárodní adopce, tragédie dětských vojáků, dětskou práci, znemožnění registrace narození dítěte, až po vysoký počet zmizelých dětí, o kterých už nikdo více neslyšel. V tomto výčtu bych samozřejmě mohla dále pokračovat.

Popravdě řečeno, musíme používat vhodné způsoby a poskytovat okamžité informace, abychom si mohli vyměňovat osvědčené postupy a zkušenosti; musíme vybudovat součinnost mezi potřebnými právními a trestními prostředky, aby mohly být problémy určitých situací řešeny v reálném čase a aby se nám pokud možno povedlo těmto problémům předcházet.

Na závěr bych chtěla říct, že schválení Lisabonské smlouvy nám dává nové možnosti. Listina základních práv Evropské unie nyní tvoří součást Smlouvy, včetně článku 24, který přímo upravuje práva dětí, a vytváří tak právní základ pro zavedení této strategie. V této chvíli se musíme my jako Parlament, ale hlavně všechny členské země, ihned dát do práce.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi srdečně poděkovat paní Angelilliové za přednesenou zprávu.

Od začátku svého funkčního období vnímám problémy spojené s právy dítěte jako svoji hlavní prioritu, jako hlavní bod svého programu. Spolupráce s Parlamentem v této oblasti vyústila ke stanovení politických linií, které budou závěrem této zprávy – o níž doufám, že bude valnou většinou Parlamentu přijata – jde o hlavní linie, jímž se komise bude řídit. Ve zprávě totiž není jediný bod, se kterým bych se plně neztotožňoval. Předkládá nám horizontální iniciativy pokrývající řadu oblastí politických zájmů, jež mají společný základ, a sice to, že nezletilí – čili děti – tvoří jádro naší společnosti, a je tudíž zřejmé, že si zaslouží naši nejvyšší pozornost.

V příštích týdnech budu společně se svým týmem zvažovat, jak na základě konkrétních podnětů převést jednotlivé body ze zprávy paní Angelilliové do praxe. Ve skutečnosti se již několik opatření uplatňuje. Zahrnují sdělení, které bylo zveřejněno v červnu 2006, jež již bylo vzato v úvahu. Jde o obecné sdělení o evropské strategii o právech dítěte se zcela politickým cílem – udělat z těchto práv evropskou politickou prioritu, jak uvedla paní Angelilliová.

Další zaváděné opatření se týká vytvoření standardizované linky bezpečí s jednotným celoevropským číslem 116 000. Chtěl bych touto cestou přizvat další členské země, ve kterých toto opatření ještě nevstoupilo v platnost, aby neztrácely čas a přijaly jej; zde samozřejmě nemluvím k Parlamentu, ale k vládám členských států. Toto rozhodnutí bylo přijato jíž více než před rokem, přesto více než polovina členských států stále nemá tuto linku bezpečí zavedenou, i když se jedná o rozhodnutí, jehož provedení by, alespoň podle mě, nemělo zabrat mnoho času.

V loňském říjnu se během předsednictví Lisabonu projednávala možnost založit evropskou síť systémů včasného varování pro případ únosu nebo zmizení dítěte. Jak známo, dobrým příkladem je nám francouzský systém, studovali jsme i systém používaný v Belgii, zjistili jsme, že v Portugalsku a v Řecku podobný systém buď připravují, nebo jej v těchto týdnech již zprovoznili. Je ale zřejmé, že ti, kteří zneužívají děti, nehledí na hranice států, a je proto nutné, aby tyto systémy včasného varování nebyly omezeny hranicemi jednotlivých států.

Udělali jsme hodně práce, pokud jde o trestné činy páchané na dětech po internetu. Naše práce společně s expertní konferencí, jež se konala loni v listopadu, přinesla důležité výsledky ve smyslu technické spolupráce, která povede k propojení elektronických systémů pro prevenci a reagování na on-line pedofilii. Toto je jeden z nejhorších způsobů ohrožení dětí a jak víte, díky jeho zařazení mezi hlavní cíle Evropské jednotky pro soudní spolupráci (EUROJUST) a Europolu pro rok 2007 jsme nyní schopní objevit a odstranit mnoho mezinárodních pedofilních sítí operujících na internetu.

Loni v listopadu jsme taktéž zveřejnili zprávu – což byl jeden z bodů, na který jsme se již zaměřili – popisující vývoj při implementaci rámcového rozhodnutí o boji se sexuálním zneužíváním dětí z roku 2004. V této zprávě, jak si možná pamatujete, jsem zdůraznil fakt, že příliš mnoho členských států zmíněné rozhodnutí o sexuálním zneužívání dětí z roku 2004, které vstoupilo v platnost už před čtyřmi roky, ještě neprovedlo.

Vytvořením Evropského fóra se nám podařilo získat užitečný nástroj. První zkušenost s ním jsme získali během německého předsednictví a týkala se především zneužívaní dětí po internetu a videoher plných násilí. Další Evropské fórum o právech dítěte, které se bude konat během slovinského předsednictví, se dotkne i dalších témat, hlavně potom problematiky mezinárodních adopcí. Zjistíme, jaká je skutečná situace a budeme, jak doufá paní Angelilliová, také přemýšlet o praktických způsobech, jakými by se daly děti nebo jejich zástupci přizvat k přímé účasti na všech budoucích jednáních Evropského fóra. Zajisté pochopíte, že přizvat děti, a to včetně poměrně malých dětí, na zmíněná jednání je poměrně delikátní záležitost, nicméně takový cíl byl rozhodnut a my se budeme snažit tento návrh Parlamentu taktéž splnit.

Vytváříme evropský internetový server pro děti, psaný a představený jednoduchou formou, který například neagresivní a nenásilnou formou vysvětlí, jak se lze chránit před mnohými nástrahami každodenního života; vysvětlí, jak se řekněme takovým nástrahám lze vyhnout. Velmi málo bylo řečeno k Agentuře Evropské unie pro základní práva, ačkoliv jedním z mých návrhů bylo z práv dítěte učinit prioritu pro víceletý program této agentury.

Před námi je stále mnoho práce. Jak správně řekla paní Angelilliová, musíme vzít v potaz i děti migrantů. Toto hledisko se specificky týká rámce evropské imigrační politiky: děti jsou často obětmi, v obecném kontextu přistěhovaleckých vln jsou často nejzranitelnější. Musíme klást větší důraz na potřebu vytvořit evropský akční plán pro boj proti nezákonnému obchodu s lidmi, se zvláštním ohledem na děti a na ženy, které jsou jakožto dvě nejslabší skupiny nejčastějšími obětmi mezinárodního nelegálního obchodu s lidmi. Musíme hledat prostředky k financování dalších praktických návrhů a projektů v evropských programech.

Je možné, že nám nový program Daphne a nový program základních práv například umožní získat finanční pomoc pro Evropskou síť ombudsmanů pro děti. Připisuji této síti ohromný význam, stejně jako nevládním organizacím pohybujícím se v této oblasti. Nový program Daphe III byl refinancován a může se stát naším poměrně významným nástrojem.

Závěrem je třeba říct, že jsem více než připravený a odhodlaný pokračovat v rozvoji této politické strategie a mým cílem je přinést našim občanům velmi konkrétní výsledky v této problematice, která se nás všech velmi dotýká.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. − (EL) Vážený pane předsedající, ochrana práv dítěte nikdy nechyběla mezi vnitřní ani vnější politikou Evropské unie, ale protože chyběl právní základ, byly tyto snahy neucelené a z tohoto důvodu byl, pane místopředsedo, váš návrh na zavedení společné strategie na ochranu práv dítěte kladně přijat jak Evropským parlamentem, tak i celou společností. Doufáme, že bude dále podpořen i poté, co vstoupí v platnost reformní smlouva, jejíž nedílnou součástí bude Listina základních práv, jak již zmínila zpravodajkyně, paní Angelilliové, které tímto blahopřeji k její schopnosti shrnout podstatné body a k její dnešní prezentaci.

Díky četným a zajímavým návrhům Komise máme možnost na evropské úrovni přistupovat k ochraně dětí sjednocenně a společně, kdy se dítě nesmí brát jako obět, ale jako nositel nesporných práv a povinností, který by měl vyrůst ve fungující rodině s jistotou, že bude mít dostačující prostředky na své materiální i nemateriální potřeby.

Respekt k právům dítěte by měl být posílen nejen při plánování evropských akcí, ale také pomocí politické vůle jednotlivých členských států a dalšími opatřeními, které budou odpovídat základním potřebám dětí a které je budou chránit před hrozícím nebezpečím.

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví se podle svého přesvědčení zaměřila na otázku podporování matky a rodiny v jejích povinnostech. Vybízí k podporování zranitelných skupin, hlavně dětí, kterým hrozí zneužívání a nedostatek vzdělání, zdravotní péče, vhodné výživy a možností rozvoje jejich schopností a dosažení jejich potenciálu.

Co se týče skloubení pracovního života rodičů s rodinným životem: Toto je nezadatelným právem dítěte, které pro nás zároveň znamená vytváření hodnotného kapitálu a investici do budoucí společnosti. Uvnitř i vně Evropské unie jsou pozitivní práva dětí často porušována a stále se objevuje diskriminační zacházení založené na nerovnosti pohlaví. Existují totiž určité silné stereotypy v oblasti rovnosti žen a mužů a zažité vnímání, které staví určité skupiny dětí na okraj společnosti, obzvlášť se jedná o dívky a mladé matky. Je nutná ochrana žen, hlavně během těhotenství a výchovy dětí, aby děti již od počátku svého života mohly využívat svých základních práv.

  Irena Belohorská, zpravodajka Výboru pro zahraniční věci požádaného o stanovisko. − Děkuji vám, pane předsedající, děkuji i paní Angelilliové za její zprávu.

Vítám, že slovinské předsednictvo zvolilo jako jednu ze svých priorit otázku dětí v ozbrojených konfliktech, která též byla jedním z témat mého stanoviska. Moje zpráva v rámci zahraničního výboru se zabývá i nutností registrace dětí při narození. Neregistrované děti jsou neviditelné, takže se často stávají obětí sexuálního zneužívání, obchodování s lidmi, jsou vězněné společně s dospělými, působí jako aktivní bojovníci v armádě, protože není možné určit, zda jsou už dospělé nebo ne. Rodný list dítěte mu zaručuje jméno, národnost i přístup např. k lékařské péči. Zároveň vyjadřují lítost nad tím, že přijetí této zprávy je až v lednu. Většina stanovisek byla odhlasovaná a postoupená výboru už před létem, takže zpráva mohla být odhlasovaná dříve.

Řešení problematiky dětí je velmi urgentní. Svědčí o tom i nedávný případ převozu více než 100 čadských dětí do Francie. Záměrem akce bylo pomoci opuštěným rodinám z Dárfúru, aby se o děti – sirotky postarali pěstouni v Evropě. OSN však potvrdila, že děti ve většině případů nebyly siroty a nepocházely z Dárfúru, ale z Čadu, který s ním sousedí.

Urgentní řešení otázky práv dítěte není jen problémem zemí třetího světa, ale i naším.

  Glenys Kinnock, autorka stanoviska Výboru pro rozvoj. − – Pane předsedající, na úvod bych ráda řekla, že Výbor pro rozvoj se domnívá, že pro Komisi je důležité, aby zahrnula dětská práva do veškerých součástí politiky rozvoje, neboť jde o prostředek k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Vím, že Komise ve svém sdělení navrhuje se těmto otázkám věnovat.

Chci jasně uvést, že potřebujeme přístup zaměřený na práva dětí a potřebujeme se dostat z obecného zaměření, kterému se tato debata zatím věnuje, k otázkám jako je obchod s dětmi, únosy a pornografie. Musíme zajistit, že budeme chápat, že mluvíme o právech dětí: práva dětí musíme brát v potaz; právům dětí musíme naslouchat; a práva dětí musí dospělí respektovat, a ne mluvit o tom, co se má udělat.

Také velice vítám to, že se o dětských právech zmiňuje Lisabonská smlouva. Vítáme to, protože v současnosti mají v Evropské unii tento právní základ jen práva zvířat a musíme urgentně zajistit i práva dětem.

A konečně v celém světě a v samotné Evropě potřebujeme zajistit ochranu životů dětí a obecně zlepšení blaha všech dětí v Evropě i po celém světě.

  Dimitrios Papadimoulis, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. − (EL) Vážený pane předsedající, nejprve bych rád pogratuloval paní Angelilliové za její konstruktivní práci.

Strategie pro práva dítěte je dobrým krokem vedoucím ke koordinovanému přístupu jak ve vnitřní politice, tak i ve vnějších vztazích.

Výbor pro zaměstnanost, jehož názor jsem zformuloval a nyní jej zde prezentuji, se zajímá o porušování práv dítěte ze sociálního hlediska. Zaměřuje se na dětskou chudobu, která se v Evropské unii týká téměř jednoho dítěte z pěti. Zdůrazňuje také problémy spojené s dětskou prací a se sociálním vyloučením dětí a nabádá nás ke zvýšení pozornosti ke zranitelným sociálním skupinám, jakými jsou děti přistěhovalců, děti žijící na ulici a děti se zdravotním postižením. Máme, pane předsedající, obavu, že dnešní děti musí žít v horším světě, než ve kterém vyrůstaly předchozí generace. Evropská unie tudíž musí jednat nyní, a to rovnou vytyčením zásadních závazků, cílů a nutných zdrojů, jak na úrovni Společenství, tak i na úrovni jednotlivých členských států.

  Christa Prets, autorka návrhu stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. − (DE) Pane předsedající, dovolte mi, abych začala gratulací pro paní zpravodajku za její zprávu a za kooperativní charakter naši diskuse. Plně se shodujeme v mnoha hlavních bodech této zprávy.

Chtěla bych přesto vyzdvihnout dva body, kterým přikládám veliký význam. První z nich je právo na vzdělání jako předpoklad pro sociální vývoj dítěte. Členské státy musí všem dětem a mladistvým zajistit přístup ke vzdělání, bez ohledu na jejich etnické nebo sociální podmínky či rodinné zázemí. Také to znamená, že musíme předcházet všem formám vyloučení, diskriminace nebo násilí na dětech. Nejdůležitější je urychlit zavedení linky bezpečí. Druhým, pro mě velmi důležitým bodem, je podporování jazyků, jelikož jazyky jsou jedním z hlavních evropských kulturních dědictví.

Ještě jednu novinku bychom neměli nechat nepovšimnutou. Práva dítěte se totiž nyní vztahují i na nový vývoj v oblastech školství a odborného vzdělávání, hlavně na zlepšování mediální gramotnosti veřejnosti. Schopnost používat informační a komunikační média je nesmírně důležitým nástrojem ve vzdělávání a musí být aktivně rozvíjena.

  Kinga Gál, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Myslím si, že mezi námi není mnoho těch, kterých by se – ať přímo nebo nepřímo – ochrana práv dětí nedotýkala.

Instituce Evropského společenství se již opakovaně zabývaly různými hledisky této problematiky, ale jak bylo předestřeno výborem předkládajícím návrh, je toto nedostačující a musí být vytvořena ucelená strategie. Existují problémy, které musíme při koncipování celkové vize určitě vzít v úvahu. Je to například zákaz všech druhů násilí na dětech, boj proti chudobě a diskriminaci a právo na vzdělání.

Jak pan Frattini předestřel ve svém úvodu, agentura se bude zabývat právě tímto problémem a já bych vám chtěla něco doporučit: Proč by Komise nemohla agenturu pověřit, aby začala zkoumat prosazování zákona právě v této sféře týkající se práv dítěte?

Já sama považuji sexuální zneužívání dětí, dětskou práci a nynější obrovské rozdíly v přístupu k dětem se statusem uprchlíka v jednotlivých členských státech za velmi znepokojující. Dalším vážným problémem v našem bezprostředním okolí je otázka dětí žijících na ulici a dětí nucených k žebrání.

Jsem také přesvědčena, že boj za celkové prosazování práv dítěte v Unii musí především znamenat kontrolu role rodiny v naší nové Evropě a nové posílení důležitosti výchovy vedle vzdělání tak, aby se našim dětem dostalo správného vedení a odborných znalostí i v našem světě, který je více než kdy jindy plný různých problémů. Možná by se méně dětí přiklánělo k násilí, kdyby psychicky netrpěly a nebylo jim fyzicky ubližováno. Děkuji vám.

  Inger Segelström, jménem skupiny PSE. – (SV) Pane předsedající, ráda bych nejprve poděkovala nejen paní Angelilliové a stínovým zpravodajům, ale také všem členům, kteří mají zásluhu na tom, že se brzy dočkáme prvního rozhodnutí Evropského parlamentu o strategii o právech dítěte. Hlavní otázka se zabývá zapojením dětí a jejich vlivem na rozhodování. Čeká nás mnoho velice pečlivé a důležité práce, kterou je třeba udělat, než zajistíme, aby se tak skutečně stalo a nezůstalo jen u planých slov. Děti a mladí lidé to od nás očekávají.

Bod programu, který já osobně považuji za největší úspěch, je návrh týkající se násilí na dětech. Výbor se jednomyslně postavil za můj návrh, že jakékoliv násilí na dětech, včetně domácích tělesných trestů, musí být zákony Evropského společenství zakázáno. Toto rozhodnutí představuje pro děti velký úspěch. Ve Švédsku, v mé rodné zemi, kde jsou tělesné tresty zakázány, vědí všechny děti v mateřských školách i všechny starší děti, že dospělý nesmí dítě uhodit. To, že nyní vysvětlujeme, že je nutné společně odstranit všechny formy zneužívání dětí, znamená, že se mezi jednotlivými správními orgány musí zintenzívnit spolupráce, ať už se jedná o banky, cestovní agentury, úvěrové společnosti a směnárny, aby se zastavila dětská pornografie, sexuální turistika a zneužívání dětí a aby nebyla provozována pedofilie po internetu. Nezákonné internetové stránky musí být zrušeny. Členské státy musí vytvořit dostatečný legislativní základ pro potírání placeného sexu, aby se z dětí nestalo zboží.

Největším problémem našeho výboru bylo rozhodování o adopcích. Jsem velice ráda, že jsme se shodli na právu dítěte na rodinu, nehledě na to, jde-li o biologickou rodinu, pěstounskou rodinu, nebo o rodinu získanou během domácí či mezinárodní adopce. Měli bychom mít na paměti nejlepší zájmy dítěte, nikoliv dospělých. Všichni máme v živé paměti, co se nedávno odehrálo v dětských domovech v Rumunsku a v Guatemale – únosy dětí kvůli adopci. A děti přece nejsou zboží.

Nyní je v rukou Komise, aby vyslechla rozumné návrhy, které zazněly v Parlamentu, a aby přišla s konkrétními návrhy způsobů, jak zavést do praxe práva dítěte, jež se nyní díky Lisabonské smlouvě stala naším cílem, který bude zařazen do právních předpisů Evropské unie. S novou Lisabonskou smlouvou musí EU právům dítěte naslouchat a začlenit je do své práce. Tento krok musíme považovat za samozřejmý a musí se vztahovat na problematiku celkově, na práce při dalším rozvoji, na kulturu a na všechny ostatní sféry. Našim hlavním zájmem bude samozřejmě dětská chudoba, stejně jako otázky běžných životních potřeb dětí ve válce a dopadu veškerých zdravotních rizik. Jsem hrdá, že jsem se mohla na této práci v Parlamentu, který o věci zítra rozhodne, podílet.

  Siiri Oviir, jménem skupiny ALDE. – (ET) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové,

jsem ráda, že si Evropský parlament konečně našel čas na debatu o strategii Evropské unie o právech dítěte, jelikož politika podporující zájmy dítěte bude vytvářet základní principy budoucí společnosti.

Blaho společnosti a státu záleží na hodnotách a na metodách, které budou budoucí rodiče uplatňovat. Mé díky patří paní zpravodajkyni za to, že připravila tak srozumitelný dokument.

Je vhodné, aby zásady Úmluvy OSN o právech dítěte a doplňující dokumenty byly použity jako základ pro další rozvoj strategie EU o právech dítěte. Jelikož je ale třeba, aby byla tato strategie účinná a aby bylo možné ji uplatňovat ve všech 27 členských státech, musí obsahovat přesnější ustanovení týkající se provádění opatření, na jejichž zavádění se budou podílet zdroje členských států i Evropské unie.

Strategie je srozumitelná a já nemám dost času, abych mohla promluvit o všech hlediscích. Chtěla bych vyzdvihnout jen jednu pozitivní iniciativu, která je účinná ve všech směrech, a tou je doporučení, aby byla v rámci této evropské strategie vytvořena společná celoevropská linka bezpečí. V Estonsku již podobná linka funguje tři roky a mohu vám potvrdit, že funguje výborně.

Chtěla bych vaši pozornost obrátit ke dvěma důležitým cílovým skupinám, ochranou jejichž práv bychom se měli zabývat především.

První z těchto cílových skupin jsou děti se zdravotním postižením. Jsem hluboce přesvědčená, že v naší strategii o právech dítěte by měla být věnována větší pozornost dohlížení na práva dětí se zdravotním postižením, aby jim byla stejně jako ostatním cílovým skupinám zajištěna množnost, rovnocenná možnost, aktivně se zapojit do života společnosti.

Druhou oblastí, kterou bych ráda vyzdvihla, je zajištění práv dětem, o které se rodiče nestarají. Všechny děti mají nesporně právo na rodinu. Bohužel dnes není možné, aby všechny děti vyrůstaly v rodinném kruhu, a některé tudíž musí žít v dětských domovech. Nevěnovali jsme dost času evidenci dětí, kteří v 18 nebo v 19 letech opustily dětský domov: právně se z nich už stali dospělí lidé, v rámci společnosti tomu tak zatím není. Tomuto tématu je zapotřebí se začít věnovat.

  Bogusław Rogalski, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, jako poslanec Evropského parlamentu, který se už několik let věnuje ochraně práv dítěte, jsem potěšen zprávou paní Angelilliové o záměru vytvořit sjednocenou evropskou strategii o právech dítěte.

Porušování práv dítěte, násilí na dětech, nelegální obchod s dětmi kvůli adopcím, prostituce, nelegální práce nebo žebrání na ulicích: toto všechno jsou stále obrovské problémy pro celou EU. Každá strategie týkající se práv dítěte by měla být založena na hodnotách a zásadách obsažených v úmluvě OSN, hlavně co se týče ochrany před všemi formami diskriminace.

Každému dítěti musí být zaručeno právo na stálý a přímý kontakt s oběma rodiči, stejně jako právo na výchovu v kultuře svých rodičů a právo naučit se jazyk obou rodičů. Tato práva jsou – u dětí s jedním rodičem cizincem – neustále porušována německým Úřadem péče o děti a mládež (Jugendamt). V případě rozvodu používá Jugendamt jakékoliv metody k tomu, aby rodiči, který nepochází z Německa, odepřel jeho rodičovská práva. Dětem je odpíráno právo naučit se jazyk druhého rodiče a během dohodnutých schůzek není dovoleno vést konverzaci v jiném jazyce než v němčině. Oficiální dokumenty uvádějí, že pro děti je škodlivé být bilingvní. Na Petiční výbor bylo doručeno přes 250 stížností na jednání tohoto úřadu. Přestože před rokem Evropská komise uznala, že kroky německého Jugendamtu porušují článek 12 Evropské smlouvy zakazující jakoukoliv formu diskriminace, Německo dokonce zpřísnilo své diskriminační praktiky proti dětem cizinců, což je absolutně skandální.

Doufám, že vzhledem k tomu, že se v této zprávě odráží názor Evropského parlamentu, pomůže z této oblasti odstranit diskriminační tendence.

  Hiltrud Breyer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, děti nejsou malí dospělí, ani přirozená součást rodiny nebo společnosti, jak se často říká. Jsou právními subjekty s vlastními právy.

Všechny členské státy EU podepsaly průkopnickou Úmluvu OSN o právech dítěte, ale v mnoha ohledech stojíme v Evropě prakticky na začátku. Jediným světlým místem je zařazení problematiky práv dítěte do programu Evropské komise, ale podle našeho názoru se návrh komise zatím skládá z příliš mnoha pěkných slov s příliš malým množstvím skutečných opatření.

Jsem potěšena, že zpráva zhmotňuje doporučení Komise, a chtěla bych proto paní zpravodajce poděkovat. Musíme doufat, že Komise splní své povinnosti a že nám přinese bližší podrobnosti v zelené knize o právech dítěte za rok 2008. Potřebujeme ukazatele a přesný rozvrh postupu při zavádění práv dítěte.

Dovolte mi zaměřit se na tři body, které jsou pro mě důležité. První z nich se vztahuje na práva dívek, hlavně dívek pocházejících z prostředí migrantů. Zavedení práv dítěte nepochybně vyžaduje i stanovení rovnoprávnosti mezi dívkami a chlapci a rovnocenné možnosti pro obě skupiny, což se ve zprávě také objevuje. Dovolte mi vyjádřit svoje uspokojení, že Komise i zpravodajky schválily náš návrh, aby dívky měly mít zakázáno nošení šátků alespoň na základních školách v EU, aby dostaly šanci se svobodně rozhodnout a mohly prožít klidné dětství. Stejně tak není důvod zakazovat dívkám z rodin migrantů chodit do školy.

Druhým bodem, kterému přikládám velkou důležitost, je násilí na dětech a vzrůstající opomíjení tohoto problému. Je třeba zlepšit dětskou mediální gramotnost. V poslední době se výrazně zhoršilo šíření pornografických materiálů a scén plných násilí prostřednictvím mobilních telefonů, což vede ke znecitlivění a zrychlení spirály násilí. Žádám vás, pane Frattini, abyste se dlouhodobě a tvrdě zaměřil na způsoby zlepšování ochrany mládeže v médiích a nalezení účinnější ochrany dětí před násilím.

Můj třetí bod se týká práva dítěte na životní prostředí, tématu, které zde ještě nebylo předneseno. Tímto myslím právo dítěte vyrůstat v neporušeném prostředí. Bohužel, ve své strategií o právech dítěte nepovažovala Komise za důležité, abychom při stanovování budoucích stropů znečišťujících látek brali na vědomí potřeby dětí, nejen dospělých. Týká se to hladiny hluku stejně jako nebezpečných látek. Chci vás proto požádat, abyste do strategie začlenili práva dětí na životní prostředí, protože dnešní děti jsou budoucími občany. Všichni společně neseme zodpovědnost za zajištění toho, aby byl náš evropský dům také domem přátelským k dětem.

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych poděkoval paní Angelilliové za citlivý přístup k této závažné problematice. Společnost, která umí přivítat své děti, bude zároveň umět přivítat všechny své občany. Stejně tak věřím, že dnes v Parlamentu činíme obrovský krok, jelikož instituce, které se umí postarat o své nezletilé občany, se zcela jistě budou umět lépe postarat o zájmy všech evropských občanů.

Tato zpráva obsahuje mnoho zajímavých a dynamických nápadů, které zároveň slouží Komisi jako ukazatelé budoucích očekávaných kroků. Některé body je třeba zdůraznit, hlavně je třeba věnovat větší pozornost nezletilým osobám, které zůstávají bez doprovodu ve střediscích pro administrativní zadržování migrantů.

Když Výbor pro občanské svobody Evropského parlamentu prováděl v těchto střediscích inspekce, zjistil, že v mnoha zemích, například ve Francii, Belgii a v Itálii, je mnoho nezletilých bez doprovodu a mnoho dětí drženo v nelidských a potupných podmínkách, které nejsou přípustné ani pro dospělé, natož pro děti.

Zdůrazňujeme, že je třeba na vyřešení tohoto bodu trvat. Také si myslíme, že je třeba věnovat větší pozornost zabránění dětské práce. Dětská práce je často úzce spojená s vykořisťováním a chudobou. Proto musí Parlament výrazněji napomáhat zlepšování sociálních podmínek v Evropské unii.

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, k otázce práv dítěte mám mnoho věcí na srdci. Předně vítám dodatky k této zprávě, které se zaměřují na rodinu a její úlohu při rozvoji dítěte. Chtěla bych zdůraznit hlavní úlohu rodičů – nikoliv státu – jako zástupců dítěte, a tudíž i důležitost podporování rodin při zajišťování jejich povinností. Stát by měl rodičům pomáhat s ochranou a podporou dítěte, ale roli rodičů by měl zastupovat jen tehdy, nechtějí-li nebo nemohou-li tuto úlohu zastat sami.

Co se týče dětí se zdravotním postižením, chválím tuto zprávu za názor, že i tyto děti by měly být plně respektovány a mělo by jim být zajištěno rovnocenné zacházení. Sama jsem zastupovala mnoho dětí se zdravotním postižením a jejich rodiče, kteří museli bojovat, aby dětem zajistili běžné vzdělání. Kvůli tragické mezeře v Úmluvě OSN o právech dítěte, o níž se tento problém opírá, existuje sice zásada, která zajišťuje základní vzdělání všem dětem, ale ze vzdělávání dětí se zdravotním postižením dělá „předmět zkoumání“. Tato dvě slova mluvila proti dětem se speciálními potřebami, jež v mé zemi žádají o pomoc, kterou potřebují.

Dodatek 3 pojednává o dětech, které již někdy byly v rámci EU v ústavní péči. Tato důležitá otázka se ke členům Evropského parlamentu dostala prostřednictvím dokumentu BBC Opuštěné děti v Bulharsku (Bulgaria’s abandoned children), který byl věnován domovům pečujícím o děti se zdravotním postižením. Dokument se bude promítat za přítomnosti autora dne 4. března 2008, a tímto bych na něj chtěla všechny své kolegy pozvat.

Evropská unie nedávno hlasovala proti návrhu předloženému Rozpočtovému výboru, podle kterého by se měly finanční prostředky určené pro instituce použít do pěstounských rodin nebo dětských domovů. Tento návrh neprošel. Musíme zaujmout soudržný postoj ve snaze o zmenšení pravomocí institucí a o zapojení dětí do společnosti a musíme v budoucnu poskytovat tomuto přístupu Společenství finance.

Taktéž vítám pevnou pozici Parlamentu vůči nelegálnímu obchodu, obzvláště v dodatku 1. Těžko si lze představit, že se dítěti stane něco horšího, než je únos od rodiny, ať už z vojenských, sexuálních nebo pracovních důvodů, nebo dokonce kvůli naplnění přání jiného páru mít dítě.

Chci také zmínit nelegální obchod s dětmi před a po narození za účelem získání orgánů nebo buněk a chci svým kolegům připomenout, že preambule Úmluvy OSN o právech dítěte zmiňuje i děti před narozením.

Jsem ráda, že zpráva zmiňuje přistěhovalecké rodiny a nezletilé bez doprovodu. S přibývajícím míšením kultur nesmíme zapomínat, že do naší stále se měnící společnosti musíme zahrnovat všechny děti. Přestože je krásné, že stěhování za prací umožňuje rodičům vycestovat do zahraničí za větším výdělkem, a lépe tak zabezpečit svoje rodiny, musíme se stále snažit vytvářet takové podmínky, aby nebylo nutné rodiny rozdělovat a aby mohly zůstat pohromadě ve své rodné zemi, popř. v zemi svého výběru.

Nyní bych chtěla přejít k otázce sexuálních a reprodukčních práv, které se opakují v šesti článcích této zprávy. Osobně se starám o šest dospívajících dcer a dva dospívající syny. Jistěže musí znát pravdu o životě, ale zároveň musí znát tu nejdůležitější životní pravdu: že jsou nesmírně cennými, rozvíjejícími se jedinci, osobami se ctí a budoucností a jsou jedinečným příspěvkem pro svoji rodinu a společnost. Nedostává se jim sdělení, které se tak často uvádí jménem sexuálních a reprodukčních práv, že za sebe nejsou zodpovědní a že jsou ve skutečnosti chodící pohromou, která k odstranění následků svého chování potřebuje dospělé, a že tuto pomoc mohou dostat bez jakýchkoliv neblahých následků pro sebe nebo bez vědomí jejich rodičů. Krása dospívání může a měla by být podporována staršími, těmi, kteří mají dospívající rádi a kteří si tím vším již sami prošli.

(Předsedající řečníka přerušil)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
Místopředseda

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva mé kolegyně je vynikající a akci a strategii Unie na ochranu práv dítěte považuji za naše priority. Musíme si uvědomit, že nezletilí mají svá práva a musíme v této oblasti přijmout politiky a opatření, která by zároveň chránila život jednotlivce od okamžiku početí.

Ve zprávě se její autoři dovolávají dalších opatření a potvrzení práv dítěte jako zásadní součásti práv, která jsou závazná pro Unii i členské státy, s čímž nelze nesouhlasit, a žádá vytvoření potřebného právního základu.

Z mnoha neodkladných problémů týkajících se dětí bych chtěl vyzdvihnout značně vysoký počet odvlečení; tato odvlečení často končívají tragicky, a to jako důsledek sexuálního zneužití a násilí spojeného s dětskou pornografií. Domnívám se, že Unie nemůže akceptovat, aby jakýkoliv její členský stát jakkoliv toleroval pedofilii jakéhokoliv druhu a že musí zakázat jakoukoliv její propagaci a samozřejmě její vytváření.

  Edit Bauer (PPE-DE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Vzhledem k demografické krizi je každý dětský život nesmírně cenný. Nemůžeme jednostranně naléhat na zvýšení porodnosti, nedbáme-li na zajištění podmínek pro život, rovnocenných možností a duševního a psychického rozvoje narozených dětí.

Považuji tudíž snahu pana Frattiniho dát zajištění práv dítěte v rámci politiky Unie horizontální prioritu za nesmírně důležitou. Ve zprávě, za kterou paní Angelilliové děkuji, se správně vyzdvihují některé problémy, s jejichž řešením nemůžeme otálet.

Rozsah dětské chudoby je enormní, a jak již moji kolegové uvedli, každé páté dítě žije v chudobě a často je kvůli tomu nuceno předčasně zanechat studia. Nemůžeme zavírat oči před situací několika tisíců dětí žijících na ulici a dětí bez domova v členských státech Unie, z nichž řada je nucena žebrat, krást, ilegálně pracovat nebo je nucena k prostituci.

Podle nedávné studie UNICEF neexistují země, ani členské země Evropské unie, kterých by se nelegální obchod s dětmi netýkal. Nevíme téměř nic o dětech, jejichž počet se odhaduje na několik stovek, které každoročně zmizí z dětských domovů a táborů pro uprchlíky. Důvodné obavy vzbuzuje násilí na dětech a zvyšující se agrese mezi dětmi.

Pane předsedající, podle Lisabonské smlouvy jsou práva dítěte zaručena článkem 24 Listiny základních práv. Zpráva, jejíž přijetí schvaluji, je pro evropské instituce včetně Evropského parlamentu prvním krokem k učinění dalších významných kroků vedoucích k dodržení práv dítěte a k důraznějšímu zlepšení jejich postavení. Potom snad snahy členských státu nepřijdou vniveč. Děkuji vám za pozornost.

  Martine Roure (PSE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jsem šťastná, že Komise navrhuje zřídit evropskou strategii pro práva dítěte.

Obrovská část evropských politik se totiž dětí dotýká, a je proto nutné přijmout specifická opatření, která umožní ochránit jejich práva a podpoří jejich aktivní činnost.

Jsem potěšena zejména, že Parlament požaduje definici pojmu „děti v ohrožení“. Tento nástroj nám totiž umožní poskytnout konkrétní pomoc dětem, které jsou oběťmi sociální situace, jež ohrožuje jejich duševní a fyzickou integritu.

Na druhou stranu nemůžeme nechat děti žijící v chudobě jejich osudu. Tyto děti nejsou vždy pod takovou ochranou, jakou potřebují, protože jejich rodiče nemají dostatečné prostředky. Potřebují zvláštní pomoc, aby nebyly odsouzeny k sociálnímu vyloučení a státy musí nést odpovědnost za to, aby měly všechny děti přístup ke zdravotnictví a vzdělávání, bez ohledu na sociální nebo právní situaci jejich rodičů, aby se v praxi zajistila skutečná rovnost šancí pro všechny.

Chci také zdůraznit zvláštní situaci dětských přistěhovalců. Administrativní zadržování dětí je nepřijatelné. Nemůžeme pohlížet na lidi, kteří prchají před válkou nebo beznadějnou situací, jako na zločince, a už vůbec ne na jejich děti, které musí všechny dostat podle Úmluvy o práv dítěte ochranu a vzdělání.

  Ona Juknevičienė (ALDE). – (LT) Uznáváme, že práva dítěte patří mezi lidská práva, která musíme na základě mezinárodních a evropských smluv uznávat. Práva dítěte jsou potvrzena Listinou základních práv Evropské unie. Měla by se stát součástí reformní smlouvy a také by měla být povinná pro všechny členské státy. Pane komisaři Frattini, ve svém sdělení říkáte, že situace týkající se práv dítěte v rámci Unie není stále uspokojivá. Osobně si ale myslím, že je hrozná. Skoro jedna pětina dětí žije v chudobě. V Litvě žije v chudobě téměř polovina rodin, skládajících se z jednoho rodiče a dětí, které jsou na něm závislé. Navíc nejsme schopni získat údaje, kolik dětí v rozšířené Unii žije bez rodičů, kteří emigrovali za prací a zanechali své děti bez odpovídající péče.

S mrazivými pocity čteme o sexuálním a psychickém násilí na dětech. Máme soucit s dětmi, které potkáme na ulicích a dáme jim minci do žebrajících rukou. Nicméně častěji neděláme nic, protože je jednodušší otočit se zády, zavřít oči a říct si, že to není naše chyba, že za to může někdo jiný. Vy, pane komisaři Frattini, říkáte, že je to zodpovědnost jednotlivých členských států a že nechcete zasahovat do jejich záležitostí. Brusel se vměšuje do mnoha záležitostí jednotlivých členských států: považujeme za důležité regulovat zemědělství, vnitřní trh, tok kapitálu. Myslíme si, že zde se jedná o záležitosti velkého významu. Já si ale myslím, že naším největším zájmem by měla být lidská práva a hlavně práva dětí. Jsou naší budoucností. Myslím si, že zvláště Evropská unie by měla přijmout zodpovědnost za zaručení lidských práv a hlavně pak práv dítěte. Nesouhlasím s dokumentem, který se o problematiku zajímá jen letmo, zmiňuje se o ní a povzbuzuje k nějakým činům. Podle mého názoru jsme tu proto, abychom se o své občany aktivně starali.

  Wojciech Roszkowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát paní Angelilliové za výbornou zprávu o tématu, které je pro budoucnost Unie klíčové. Většina návrhů z této zprávy zasluhuje podporu, ale pár věcí mě znepokojuje.

Za prvé hovoříme o zásadě rovnoprávnosti mezi dívkami a chlapci, což by se také dalo pochopit tak, že jsou identickými bytostmi, zatímco každý rodič ví, že chlapci a dívky jsou odlišní a k naplnění své podstaty, která je stejně důležitá, vyžadují při výchově rozdílný přístup. Za druhé, z pohledu práv dítěte představuje vzestup počtu náhradních rodin, o kterém se zpráva zmiňuje, hrozbu, čemuž bychom se měli snažit zabránit. O takové hrozbě se však už zpráva nezmiňuje. A za třetí, v bodu 167 je obsažena výzva k poskytnutí sexuální výchovy dětem a mladistvým, proto jsou body 163 a 164 o sexuálních a reprodukčních právech nadbytečné, pokud ovšem tyto názvy neslouží k zamaskování práva na potrat.

Z tohoto bodu je dobře patrné, že nejde oddělit práva již narozených dětí od práv dětí nenarozených. Přestože začnou svůj život jako embrya, nevyhnutelně se z nich stanou děti a pokud o tom má někdo jakékoliv pochybnosti, měl by si uvědomit, že i on sám byl kdysi embryem.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) V tomto jednominutovém příspěvku bych chtěl zdůraznit, že za přední prioritu Evropské unie ve spojitosti s dětmi považuji zhodnocení důsledků její politiky na úspěšnou či neúspěšnou snahu prosadit práva dítěte, obzvláště v souvislosti s rychlým a výrazným snížením dětské chudoby, které by zajistilo všem dětem stejné možnosti.

V tomto kontextu bych se chtěl za pomoci jednoduchého příkladu zeptat: Jaký je dopad evropské peněžní politiky a její snahy o stabilitu cen nebo lépe o mzdovou regulaci na neúspěšnou snahu o prosazení práv dítěte? Jaký je dopad flexicurity Evropské unie, deregulace pracovního trhu, jednodušších postupů při dávání výpovědí, stoupajícího počtu nejistých pracovních smluv, delší pracovní doby a zpružňování pracovní doby na neúspěšnou snahu o prosazení práv dítěte? Jaký je dopad současných politik Evropské unie podporujících deregulaci a privatizaci veřejných služeb včetně zdravotnictví a školství na neúspěšnou snahu o prosazení práv dítěte? Toto jsou jen některé příklady toho, co by měla Evropská unie projednat jako nejpatřičnější, nejnutnější a nejurgentnější záležitosti ve spojitosti s právy dítěte.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Pane komisaři, dámy a pánové, násilí na jedincích, kteří nejsou schopní se bránit, je obzvláště trestuhodné. Násilí na dětech je obzvláště nechutné. Je nutné přijmout právní předpisy Společenství zakazující veškeré formy násilí, ať už psychického, fyzického nebo sexuálního. Již byla zmíněna údaje UNICEF z roku 2003, která ukazují, že v některých zemích Společenství, jako je například Francie, zemřou týdně kvůli zneužití a zanedbání přibližně tři děti, zatímco v jiných zemích jako je Německo a Velká Británie se toto číslo pohybuje okolo dvou za týden.

Vítám odhodlání členských států a institucí Evropské unie uplatňovat politiky zaměřené na děti, jejichž počet za poslední roky vzrostl. Stávající právní předpisy, politiky a struktury zatím bohužel stále nedostačují k pokrytí celé široké škály otázek, často kladených v souvislosti s ochranou dětí, ať už jde o děti, jež jsou obětmi chudoby, nelegálního obchodu, domácího násilí, sexuálního zneužívání, pornografie, dětské práce nebo násilnosti dětských vojáků, které přetrvávají i v 21. století.

Chtěl bych proto pogratulovat panu Frattinimu k této iniciativě, ukazující existenci potřebné vůle k tomu, aby se tato problematika stala prioritou EU, a k vytvoření obecné strategie Evropské unie, která by účinně prosadila a chránila práva dítěte ve vnitřní i vnější politice jednotlivých států. Jsem také velmi potěšen, že byla do nové Lisabonské smlouvy zahrnuta i práva dětí jako jeden z cílů EU, což poskytne dětským právům nový právní základ.

Prevence a zvyšování povědomí se musí zlepšit a také se musí posílit sociální práva na podporu obětí. Přeshraniční operace v boji proti internetovým stránkám s dětskou pornografií se musí posílit tak, aby bylo zajištěno zrušení takových stránek a odstranění kriminálních sítí. Internet poskytuje dětem skvělou možnost, jak komunikovat s ostatními a získávat informace, nicméně naší povinností je zajistit, aby to probíhalo bezpečně.

  Stavros Lambrinidis (PSE). – (EL) Pane předsedající, naše děti jsou nezávislé osobnosti, mají nedotknutelné právo na ochranu svých základních práv, což v praxi znamená žádné ponižující tresty, žádné násilí, žádné nelidské pracovní podmínky, žádné vyloučení ze vzdělávání, žádná chudoba, žádné sexuální využívání ani zneužívání a žádní dětští vojáci ve válkách. Děti tato univerzální práva potřebují více než dospělí. Za prvé proto, že se o nich vždy smýšlí jako o mladých a zranitelných. Za druhé proto, že rodič, učitel nebo kněz a všichni ostatní, se kterými dítě přijde do kontaktu, jsou vůči nim vždy v pozici autority. A za třetí proto, že pokud se něco během dětství pokazí, má to nepochybně rozhodující vliv na budoucí život dítěte.

K podpoře těchto práv dnes vyzýváme. Zaměřím se na dvě:

Předně, nejvíc zranitelné jsou možná děti přistěhovalců. Ti, kteří se narodí mezi námi, musí přinejmenším okamžitě přijmout národnost naší země. Neměli by být již od narození stigmatizováni, zcela jistě by měli chodit do školy nehledě na postavení svých rodičů a neměli by být odsouzeni k sociálnímu vyloučení.

Následně by měly děti být chráněné před nástrahami internetu: Děti, které se často připojují k internetu, bezstarostně surfují a vybavují se s cizími lidmi, a děti, které mohou být obětmi sexuálního využívání – jsou komoditami velmi dobrého byznysu. Pane předsedající, internet je novodobou návsí. Stejně jako rodiče varují děti před mluvením s cizinci na návsi, měly by děti být podobně vychovávány v souvislosti s internetem a měli bychom je upozornit na podobná rizika a dát jim potřebné rady. Evropa by měla v této výchově sehrát svou roli a zajistit linku pomoci pro rodiče a děti, kteří se s podobnou situací setkali.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, plně souhlasím se všemi doporučeními této vynikající zprávy. Především souhlasím s tím, že by měla budoucí strategie EU uznat významnou úlohu rodiny jako základní instituce ve společnosti pro přežití, ochranu a rozvoj dítěte.

Podporuji rovněž právo dítěte na pravidelný osobní vztah a přímý kontakt s rodiči, pokud to pochopitelně není v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. Plně podporuji návrhy v této zprávě na vytvoření společnosti přátelské pro děti, kde se budou děti cítit bezpečně a budou se do ní moci aktivně zapojit.

Bod 27 vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k zajištění dodržování práv mentálně postižených dětí na vzdělání. V Irsku mají tyto děti právo na vhodné základní vzdělání, ale závisí to na finančních zdrojích. Ve skutečnosti to často znamená, že dostanou nevhodné základní vzdělání.

Bod 27 také uvádí, že mentálně postižené děti musí mít přístup k soudům. V Irsku se nedávno objevil případ sexuálního napadení mladé dívky s Downovým syndromem a soudce rozhodl, že není způsobilá říct soudu pravdu. Vyslýchali ji u soudu za pomoci právníků prokuratury. Během výslechu byl přítomen obžalovaný a jeho právníci, ale rodina dívky musela soud opustit. Pokud nebudou mít všechny děti zaručeno absolutní právo na přístup k soudu, naše děti zklameme.

Nakonec bych rád položil krátkou otázku panu komisaři. Nedávné rozhodnutí zahrnout práva dětí do Lisabonské smlouvy jako jeden z cílů EU poskytne dětským právům nový právní základ. Může pan komisař alespoň krátce říct, jaké praktické výsledky od toho očekává? Kladu tuto otázku zvláště s ohledem na blížící se referendum o Lisabonské smlouvě v Irsku.

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Pane předsedající, chtěla bych upozornit na problém nadnesený v bodu 118 zprávy, který se týká omezení volného styku dětí s rodiči v případě rozvedených rodin, kdy rodiče pochází z různých států.

Nejzářivější příklady můžeme spatřit v Německu. Jedná se o rozhodnutí instituce zvané Jugendamt. Jejich rozhodnutím jsou rodiče, kteří nemají německé občanství, zbaveni práva mluvit se svým dítětem ve svém rodném jazyce a, v krajním případě, mohou být dokonce zbaveni svých rodičovských práv.

Předpisy Jugendamtu se datují již do roku 1939, opakuji, 1939, a tato instituce od té doby funguje na základě téměř nezměněných právních norem. Instituce jedná jménem něčeho abstraktního, čemu se říká dobro dítěte, dodnes ale neexistuje přesná definice tohoto pojmu, což znamená, že si ho můžeme vykládat libovolným způsobem. Během řízení upřednostňuje Jugendamt rodiče s německou národností nebo zázemím. Obavy budí i fakt, že se nepodrobuje žádné vnější kontrole. Proto žádám, aby Evropská komise vytvořila regulativní návrh, který by umožnil se vyvarovat všech forem diskriminace v institucích členských států jako se momentálně děje v Německu.

  Tadeusz Zwiefka (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, předně bych chtěl vyjádřit úplný souhlas s proslovem paní Foltyn-Kubické.

Téma ochrany dítěte se těší zvýšenému zájmu zákonodárců Evropské unie. Zároveň se ovšem zvyšuje počet oblastí v jurisdikci EU, které mají na práva dítěte přímý dopad. Z tohoto důvodu přijímám oznámení Komise o zavádění strategie o právech dítěte s radostným pocitem. Záměr učinit z této problematiky prioritu Evropské unie, to znamená uznat děti jako právoplatné právní subjekty, si zaslouží naši plnou podporu. Nicméně opatrnost v názvu zprávy „směrem ke strategii“ nikoliv prostě „strategie“ naznačuje, že je třeba ještě učinit další kroky ve formě veřejných konzultací, které nám pomohou vhodně určit klíčové priority pro budoucí opatření Evropské unie.

Evropská unie doposud nevytvořila žádný zvláštní právní základ ohledně práv dítěte. Co se tohoto bodu týče, chtěl bych vyjádřit své znepokojení. Pokud by již totiž byla ratifikovaná ústavní smlouva, byl by podle článku I-3, který má přímý dopad na práva dítěte, vytvořen vhodnější právní rámec. Ochrana práv dítěte jako cíl vnitřní i vnější politiky Evropské unie byla součástí Lisabonské smlouvy. Tato práva jsou také zaznamenána v Listině základních práv. Je proto trestuhodné, že jeden milion dětí, které žijí v Evropské unii, si není navzájem rovno, i přes práva a svobody, které jim náleží.

Je zřejmé, že kvůli své bezbrannosti a zvláštním požadavkům vyžadují děti vedle vhodné právní ochrany i zvláštní péči. Nicméně práva dítěte by neměla být oddělena od obecně platných lidských práv, ani by neměla být jiná. Analýza dokumentů Evropské unie ukazuje, že snad existuje snaha o přistupování k právům dítěte jako k tématu, které je jaksi odděleno od lidských práv celkově. Jsme na nebezpečné stezce, která může vytvářet nebezpečné rozdíly.

Chtěl bych vyjádřit své díky paní zpravodajkyni, že se podařilo, aby jí delikátní povaha problému nezabránila přistoupit k tématu nezaujatě. Je dobře, že se zpráva nesoustředí pouze na ochranná opatření, ale snaží o kladné potvrzení práv dítěte, jako je právo na rodinu, vzdělání, sociální začlenění, zdravotní péči a rovnocenné možnosti.

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Silná společnost a ekonomika může být vybudována jenom na generacích a občanech, kteří umí správně uvažovat, takže musíme vynaložit veškeré své úsilí, abychom zajistili osud a práva budoucích generací, a to i ve vlastním zájmu, protože dříve či později budeme na solidaritě těchto generací závislí i my všichni.

Paní Angelilliová zasluhuje uznání za svoji zprávu, která o tématu pojednává komplexně. Právo dítěte na plnohodnotný život je složitým systémem sociálních požadavků a právních záruk: jde o právo dítěte být narozeno a vychováno ve zdravém okolí, právo na studium a na splnění svých snů.

Chudoba rodin a dětí je při vynucování těchto práv základním omezením, takže není možné dostatečně zdůraznit, jak rozhodující je pro instituce EU a její členské státy začít s bojem proti chudobě. Musíme to udělat také proto, abychom zabránili zločinům na dětech a jejich zneužívání.

Evropa bez hranic přešla na konci minulého roku do své nové éry. Je velkou výzvou, aby otevření Schengenského prostoru nepředstavovalo zároveň ideální podmínky pro zločince. Bylo by proto vhodné vytvořit systém dostupný pro všechny členské státy, který by informoval o zločinech na dětech a jejich potrestáních a který by zároveň chránil děti před zločinci v jejích okolí.

Výborná zpráva paní Angelilliové se pro nás stane skutečně cennou, pokud ji budou následovat i potřebné právní kroky. Věřím, že tomu tak bude. Děkuji vám, pane předsedající.

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Práva dětí jsou hlavním tématem, které nás všechny spojuje, nehledě na zemi našeho původu či na politický názor.

Mluvit o dětských právech znamená mluvit o naši budoucnosti, budoucnosti obyvatel Evropské unie i budoucnosti samotné Unie. Zprávu o evropské strategii o právech dítěte proto musím pouze uvítat. Vypracování zprávy samo o sobě potvrzuje důležitost tématu, stejně tak jako zahrnutí šesti stanovisek různých výborů do textu Listiny základních práv.

Nejlepší zájem dítěte bychom měli považovat za prvořadý. Evropská unie má z hlediska svých hodnot a koncepce svého vývoje morální zodpovědnost zajistit, že práva dítěte budou v jejích aktivitách hlavní prioritou, ať už v rámci vnitřní, nebo zahraniční politiky.

V rámci Evropské unie bych chtěla zopakovat důležitost dvou hledisek: zaprvé jde o negativní následky přistěhovalectví a zoufalou situaci dětí ponechaných po odjezdu rodičů v rodné zemi. Chtěla bych poděkovat zpravodajkyni za to, že přijala můj návrh a upozornila na tento problém, který stále ovlivňuje životy občanů Evropské unie a chtěla bych ji ujistit o mé podpoře pro její výzvu týkající se zajištění odpovídající péče, začlenění do společnosti a srozumitelného vzdělání pro tyto děti. Neméně důležitý je cíl stanovující zajištění práva na vzdělání pro všechny děti v rámci Evropské unie.

Mimo Evropskou unii je nutné podporovat práva dítěte na mezinárodní úrovni, hlavně jako součást vztahů mezi Evropskou unii a jejími sousedícími státy a strategickými partnery. Mezi rozdílnými situacemi po celém světě bych chtěla zdůraznit porušování práv dítěte v případech krize nebo konfliktu, obzvláště v případě takzvaných zmrazených konfliktů, kdy je role práva zcela potlačena. Evropská unie nesmí podobné situace tolerovat a musí učinit razantní opatření, aby se všude zajistilo respektování práv dítěte.

Evropská unie v roce 2007 přijala několik rozhodných kroků, ale rok 2008 bude rozhodujícím pro skutečné zavedení této nové strategie o právech dítěte. Chci proto apelovat na Komisi a Radu EU, aby patřičně přihlédly k doporučení Parlamentu, a zajistily tak této strategii úspěch.

  Iratxe García Pérez (PSE). – (ES) Pane předsedající, tato zpráva přináší srozumitelnou, ucelenou vizi práce, kterou, pokud se týká práv dítěte, musíme na úrovni Evropské unie podporovat. Musíme zapojit všechny, kteří nesou v této oblasti nějakou zodpovědnost, ať už je to při plnění práv dívek a chlapců na rovnocenné vzdělání, při boji proti násilí a dětské práci nebo při ochraně dětí přistěhovalců.

Jsme si vědomi vývoje společnosti a uznáváme, že tradiční model rodiny nemůže být jediným referenčním bodem a že se stále zvyšuje počet alternativních modelů, které musíme vzít v úvahu i přes své hluboce zakořeněné přesvědčení, že děti musí mít dobré rodinné zázemí.

Chtěla bych také podnítit debatu o souvisejícím tématu, kterým jsou mezinárodní adopce, kde je potřeba vytvořit směrnice, jež by lépe odpovídaly realitě a jež by se mohly potýkat s neznámými faktory, se kterými se dnes střetáváme; podobný proces chránící nejlepší zájmy nezletilých již v některých státech, např. ve Španělsku, existuje.

Dříve než skončím, bych chtěla nicméně vyjádřit výhrady delegace španělských socialistů k paragrafu 127 zakazujícímu nošení šátku ve školách, kde se přikláníme spíše k metodě dialogu a smíru.

Dámy a pánové, jednáme tu o nejzranitelnější části společnosti, ale také o budoucnosti, která se bude moct opřít o pevné základy v hodnotách jako je respekt, tolerance a soužití.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, tuto zprávu a práci zpravodajkyně vítám.

Z rozpravy plyne, že zde máme takřka úplný souhlas s tím, co musíme udělat, když se hovoří o právech dítěte, a ušli jsme dlouhou cestu od starého úsloví, že „děti je nutné vidět, a ne slyšet“. Dnes nechceme naše děti jen vidět, ale i slyšet a poslouchat, co chtějí říct.

Potřebujeme si však něco vyjasnit – a možná by to mohl pan komisař pro mě udělat – týká se to kompetencí EU v oblasti práv dětí s ohledem na Smlouvu, o níž se zde hovořilo, a s ohledem na hlasování v Irsku právě o této reformní smlouvě. Jak víte, podle irské ústavy jsou práva dětí nejlépe chráněna v kontextu rodiny. Potřebujeme uznat význam úlohy rodiny pro ochranu práv dětí a potřebujeme opatření určená k posílení rodin a v případě potřeby k jejich podpoře.

Je to také otázka manželské a nemanželské rodiny a toho, zda jsou práva děti v obou těchto situacích stejná. V Irsku zaznamenáváme výrazný nárůst odloučených a rozvedených osob a nárůst párů žijících společně bez sňatku. Tuto formu má každá dvanáctá rodina a vyrůstá v nich 50 000 dětí. Musíme zjistit, jak jsou v současnosti podle irského práva těchto dětí ochráněna.

Problém je i to, zda mají tyto děti přístup k oběma rodičům, a to, že se o těchto dětech v irském rodinném právu nemluví, což je nutné řešit.

Poslední bod: v roce 2006 vyvolal pobouření případ, kdy irský nejvyšší soud zrušil zákon o pohlavním zneužívání na základě toho, že neumožňuje obžalovanému hájit se na základě toho, že opravdu netušil, jaký je věk oběti. Šlo o případ 41letého muže a 12leté dívky. A dnes byla, ironicky u dublinského obvodního soudu, odvolaná žaloba proti této osobě za pokus o znásilnění. Musíme v Irsku odhlasovat dvě ústavní novely týkající se rodiny a případu, o kterém jsem se zmínila, a myslím, že potřebujeme vidět, že EU vychází vstříc právům dětí, abychom mohli v Irsku volit správným způsobem.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, dnešní diskuse dokazuje, že se Evropský parlament chce podílet na vytváření evropské politiky týkající se dětí. Z tohoto důvodu je názor mnoha členských států, že veškeré předpisy týkající se práv dítěte spadají pod pravomoc rodinného práva, a tudíž jsou téměř výhradně v odpovědnosti jednotlivých států, velmi znepokojující.

Natolik omezený přístup některých států staví Parlament mimo celé hlavní rozhodování o právech dítěte a nutí nás jako Parlament stát se pouze poradním orgánem. V Evropě, která se stále více sjednocuje, toto nepředstavuje dobrý přístup. Příkladem může být nařízení týkající se nadnárodního vymáhání nároků na výživné, které Parlament schválil na základě konzultačního procesu v prosinci. Účelem tohoto nařízení bylo zajistit, aby děti, na které jeden z rodičů zapomněl, netrpěly hlady a opuštěností a aby dostaly prostředky, které byly díky novému a efektivnějšímu systému vymoženy. Z tohoto důvodu se domnívám, že Parlament, který v podstatě jedná jménem všech evropských dětí, má morální povinnost aktivně se zapojit do vytváření zákonů pro jejich dobro.

Souhrnně bych řekla toto: Pane komisaři, Parlament by měl být více zapojen do vytváření evropských předpisů týkajících se dětí.

  Edward McMillan-Scott (PPE-DE). – Pane předsedající, rád bych poděkoval paní zpravodajce Robertě Angelilliové a ostatním zpravodajům za jejich práci v této důležité věci a pochopitelně panu komisaři Frattinimu za jeho podnět k tomuto sdělení a za práci, kterou Komise v této oblasti vykonala.

I když uznávám, že tyto záležitosti jsou v prvé řadě záležitostí pro členské státy, věřím také, že je zde i úloha pro Evropskou unii, a otázka je pochopitelně také zakotvena v Listině základních práv, která poprvé zahrnuje i práva dětí. Věřím tomu, že společnost se nejlépe posuzuje podle toho, jak se stará o své nevinné členy, a my jako Evropská unie společnost jsme.

V této věci se obzvlášť zajímám o případy, kdy jeden z rodičů unese dítě přes hranice. Zabýval jsem se v této oblasti mnoha případy a každoročně dochází k několika stovkám případů mezi členskými státy EU a ovšem i mezi členskými státy a našimi sousedními zeměmi i zeměmi vzdálenějšími. I když existují mezinárodní úmluvy jako Haagská úmluva a na interní rovině úmluva Brusel II, jsou zde stále nedostatky. Nedávno jsem byl vděčný mezinárodní právnické firmě Freshfields, která přezkoumala několik případů spadající do úmluvy Brusel II a zjistila několik problémů v rámci našich vlastních členských států.

Domnívám se, že na práci, kterou vykonal Evropský parlament a Komise se musí pohlížet v kontextu mezinárodního vývoje práva. Myslím, že je zde právem zcela zásadní stará Úmluva OSN o právech dítěte, která kladla na první místo nadřazenost zájmů dítěte. Listina základních práv také obsahuje pojem práva dítěte na oba rodiče. Jde o zcela zásadní a nyní po celém světě obecně rozšířenou koncepci.

Jsou zde ale dvě stránky, které závisí na tom, jak soud věc pojme. I když tento bod není ve zprávě explicitně uveden, měli bychom pamatovat na práva dítěte, které je natolik vyspělé, že ho soud může vyslechnout, jako v případě z mého volebního okrsku, kdy Nejvyšší soud nedávno vyslechl 7letou Jessiku. Za druhé by mělo být v případě potřeby dítěti zajištěno nezávislé právní zastoupení. To jsou dva body, kterým se podle mého musíme v následujících měsících věnovat.

  Alessandro Battilocchio (PSE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji paní zpravodajkyni za vynikající práci. Do 20. století jsme vstupovali bez jakýchkoliv práv dítěte a opouštěli jsme jej s evidentními a nepopíratelnými pokroky, ale stále před sebou máme ještě dlouhou cestu, která nebude jednoduchá, což už mnoho částí zprávy naznačuje.

V krátkém čase, který mám k dispozici, a také na základě osobních zkušeností s UNICEF, bych chtěl vybídnout Komisi ke zdůraznění jednoho hlediska: potřebujeme nástroj Společenství pro adopce, protože zde přítomných 27 států má v tomto ohledu zcela nesourodou legislativu. Bylo by užitečné přijmout legislativní kroky, které by pomohly zlepšit kvalitu podpory poskytovanou informačními službami, aby bylo možné vytřídit kroky nutné k přípravě mezinárodních adopcí a aby bylo možno řešit postup vyřizování žádostí a otázku podpůrné pomoci rodinám v postadopčním období. Ještě dnes se v této oblasti setkáváme příliš často se zneužíváním, nedostatky, odklady a potížemi, které si adoptivní rodiny a hlavně děti opravdu nezaslouží.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – Všechny členské státy ratifikovaly Dohodu OSN o právech dítěte v roce 1989, ta však neobsahuje žádný sankční mechanizmus.

Existuje několik orgánů zabývajících se ochranou práv dětí, jejichž aktivity je potřebné lépe koordinovat a zabezpečit jejich publicitu, např. vytvořením společné internetové stránky. Tímto způsobem bychom předešli nežádoucímu vzájemnému překrývání jejich poznatků. Dalším krokem by mohlo být pověření komisaře pro lidská práva ochranou práv dětí. Přivítal bych, kdyby se komisař podle prioritních oblastí zabýval bojem proti chudobě a proti všem formám násilí. K násilí páchanému na dětech by nikdy nemělo dojít, proto je podle mého názoru důležité nejen trestat pachatele, ale hlavně předcházet nelidským činům.

V tomto smyslu podporuji zpravodajkyni v žádosti o zavedení postupů, které umožní lepší mezistátní koordinaci stíhání, což by v praxi mělo zabezpečit, že člověk odsouzený v jednom členském státě bude vedený v záznamech jako pachatel násilí na dětech i v ostatních členských státech. Domnívám se, že tento způsob bude významným krokem v předcházení dalšímu krutému zacházení s dětmi, jako je např. sexuální mrzačení, pohlavní zneužívání, dětská pornografie, únos a obchodování s dětmi.

Pokud jde o dětskou pornografii, vysoce si vážím iniciativy Evropské komise ve spolupráci s některými bankovními institucemi a společnostmi vydávajícími kreditní karty, které se snaží vyloučit stránky prodávající dětskou pornografii ze systémů on-line plateb. Tato činnost by dopomohla k vytvoření databáze prodejců dětské pornografie, z níž budou informace o autorech a šiřitelích tohoto odpuzujícího typu obchodování předložené policii příslušného členského státu, EUROPOLU a INTERPOLU. Poněvadž si uvědomuji, že jde o velmi důležitou oblast, podporuji, aby se na ochranu dětských práv vyčlenily potřebné lidské i finanční zdroje. Jde přece o budoucnost našich dětí, takže o naši budoucnost.

  Katerina Batzeli (PSE). – (EL) Pane předsedající, chtěla bych ve svém příspěvku poblahopřát paní Angelilliové, která opravdu poskytla ucelený rámec pro upevnění pozice Listiny práv dítěte.

Chtěla bych zaměřit své poznámky na tři témata kromě těch, která zde již byla projednána.

Zaprvé musíme urychleně jasně pojmenovat a řešit problém násilí a zneužívání dětí a zavést zvláštní systém vedení záznamů, jenž přispěje k účinnému postupnému odstranění tohoto problému.

Za druhé jde o to, aby všechny státy přijaly Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi a sexuálního využívání lidí, kde bude nutné se mezi jinými znovu věnovat otázce vydávání dočasných nebo netrvalých povolení k pobytu v rámci hranic států.

A konečně je tu otázka řešení problému kriminality mezi nezletilými, zahrnující opatření k předcházení tomuto problému a k začlenění mladistvých do společnosti a opatření týkající se se soudních a mimosoudních zásahů.

Pane předsedající, letošní rok je rokem mezikulturního dialogu a je nutné zachovat všechny mosty spojující různé kultury a různé náboženské názory. Myslím si, že paragraf 127 této zprávy nemůže být přijat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Zita Gurmai (PSE). – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, osud Evropy je silně ovlivněn tím, zda bude schopna rozvíjet společnost, která začlení a podpoří děti. Podpora a ochrana práv dítěte je pro budoucnost Evropské unie zásadní. Vývoj společnosti přátelské k dětem nemůže být v Unii oddělen od dalšího prohlubování a posilování evropské integrace.

Potřebujeme srozumitelnou strategii pro Evropskou unii, abychom mohli podporovat a zajistit prosazení práv dítěte uvnitř i vně Evropskou unii. Děti si zaslouží zvláštní předpisy a odpovídající právní ochranu. Členské státy jsou v mnoha směrech zodpovědné za podporu rodičů v jejich výchovných povinnostech. Bezpečná a otevřená Evropa může být postavena jenom pomocí těchto nástrojů.

Naše politiky by měly mít stále na vědomí odlišnosti a rozdílné potřeby dětí a měly by věnovat zvláštní pozornost otázkám chudoby, sociálního vyloučení a negativní diskriminace, a to na úrovni Unie i na celosvětové úrovni.

Považuji za důležité, aby byla v rámci dvoustranných dohod uzavíraných mezi EU a zeměmi mimo EU neustále a systematicky brána v potaz doporučení Úmluvy OSN o právech dítěte.

– Skupina PSE by chtěla o pozměňovacím návrhu 127 hlasovat odděleně.

  Catherine Stihler (PSE). – Pane předsedající, vítám rozhodnutí zahrnout práva dětí do Lisabonské smlouvy jako jeden z cílů EU, který poskytne dětským právům nový právní základ.

Zpráva paní Angelilli se zabývá důležitými otázkami, jež se týkají blaha a ochrany dětí. Chci však zdůraznit, že byl uznán fakt, že pro děti znamená chudoba a sociální vyloučení jejich rodičů vážnou překážku pro provádění jejich práv.

Podporuji požadavek ve zprávě, aby EU spolupracovala s příslušnými agenturami OSN, mezinárodními organizacemi a výzkumnými centry na zdokonalování získávání srovnatelných statistických dat o situaci dětí v EU, za účelem rozvoje a zahrnutí většího počtu ukazatelů týkajících se konkrétně dětí, dětské chudoby a sociálního vyloučení.

Dětská chudoba je opomíjený problém, i když pětina dětí v EU žije na hranici chudoby. Neodsoudí to 20 % budoucích dospělých v EU k tomu, že nikdy nevyužijí svého skutečného potenciálu?

Je-li zde politická vůle, pojďme společně napříč členskými státy pracovat na tom, abychom se rozdělili o své osvědčené postupy a učili se jeden od druhého. Po celé EU jsme svědky kampaně, jejímž cílem je skončit s chudobou v rozvojovém světě, proč nemůžeme udělat podobnou kampaň po celé EU, aby se skoncovalo s chudobou dětí?

  Katrin Saks (PSE). – (ET) Děkuji vám, pane předsedající.

Vzhledem k tomu, že třetina dětí na světě nemá dostatek jídla a šestina dětí nechodí do školy, může se zdát poněkud podivné mluvit o chudobě v Evropě. Zároveň si musíme přiznat, že takový problém existuje a je obzvlášť zajímavé, že počet dětí žijících v chudobě je o mnoho větší než počet dospělých v podobné situaci. V podstatě to neznamená, že děti hladoví, ale že chybí možnosti potřebné pro jejich rozvoj.

Chtěla bych vás upozornit na skutečnost, že při bouřlivém rozvoji tržního hospodářství v nových členských zemích se zde vytvořilo mnoho sociálních vrstev, což má přímý dopad na dobro dítěte. Sociální problémy tuto situaci ještě zhoršují. A nejedná se o tragédii, která by ovlivňovala jen děti.

Podstatná část lidských zdrojů zůstává například nezaměstnaná – právě to se v mé rodné zemi Estonsku neustále zhoršuje – a z tohoto důvodu představuje pro Unii a členské státy problém.

Přestože většina politik, které se týkají práv dítěte, spadá do pravomoci jednotlivých členských států, chtěla bych zdůraznit důležitost společné strategie Evropské unie, jejích ukazatelů, databází a zpráv. Doufám, že jejich vliv se bude v členských státech neustále zvyšovat.

Jako politik vím, jak je náročné vysvětlit svým vlastním voličům například proč něčí sousedi pečují o děti více než jiní.

  Bogdan Golik (PSE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, iniciativa o strategii o právech dítěte, která byla před nás postavena, není jen signálem pro Evropu, ale i pro celý svět, jakým způsobem by měla být chráněna práva nejmladších členů naší společnosti. Z tohoto důvodu bych chtěl vyjádřit své uznání paní Angelilliové za vynikající zprávu.

V určitých částech Evropy se bohužel často objevují případy porušování práv nezletilých – v Evropě, na kterou jsme pro náš vysoce rozvinutý systém ochrany lidských práv tak hrdí. Právě proto musíme zajistit, aby se děti, zažívající různé formy ponižování, dozvěděly o tom, že mají šanci se obrátit na někoho, kdo jim může pomoci a kdo to taky udělá. Chtěl bych tudíž podpořit návrh autora zprávy na vytvoření účinnějšího monitoringu a plán Evropské komise na zavedení telefonické linky bezpečí pro děti, které potřebují pomoc.

Dalším problémem jsou děti z chudých přistěhovaleckých nebo uprchlických rodin. Trpí z důvodů, které nemají možnost ovlivnit, a ve výsledku jsou často odsouzeni k horšímu životu, než jaký prožívají jejich vrstevníci, kteří nemuseli utéct ze své vlastní země. Chtěl bych proto podpořit návrh na zaručení plných práv těmto dětem, ať už je právní situace jejich rodičů jakákoliv, a na poskytnutí rovnocenného přístupu ke vzdělání.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chci poděkovat všem řečníkům, a jsem rád, že uznali, že se poprvé v Evropě – a dokonce ještě před tím, než Lisabonská smlouva vstoupí v platnost – snaží Komise a Parlament vytvořit skutečnou evropskou horizontální politiku ve všech oblastech týkajících se ochrany a podpory práv dítěte. Tento politický úspěch při řešení problému, který ještě před dvěma roky vůbec nebyl na programu EU, je zároveň reakcí na ty, kteří o potřebě dosáhnout reálných výsledků vědí. Evropa v tomto směru vykročila vpřed.

Velmi mě potěšily názory pana McMillana. Jedním z hlavních kritérii pro vyhodnocování stupně civilizovanosti země je způsob, jakým se chová ke svým nejmladším členům, ke svým dětem. Členské státy Evropské unie a my všichni Evropané bychom chtěli vést svět způsobem, jakým jednáme s dětmi, a v souladu s možnostmi, které jim poskytujeme.

Bylo nadneseno mnoho otázek, z nichž některé se již nyní objevují ve mnou podaném návrhu a ve velmi užitečných doporučeních, které připravila paní Angelilliové, stále si ale myslím, že existují i další body, na které se musíme v příštích měsících zaměřit detailněji. Pojďme z roku 2008 učinit rok, kdy dojde v této evropské strategii k dalšímu pokroku.

Paní Gálová a paní Sinnotová mluvily o úloze rodiny a zcela jasně vyslovily názor, že mnoho z problémů, se kterými se potýkáme, vycházejí ze zastaralého a nevhodného pohledu na postavení rodiny. Zabývali jsme se tím již minulý rok, jak si jistě pamatujete, v souvislosti s videohrami plnými násilí. Statistický průzkum v Evropě ukázal, že pouze 20 % respondentů se zajímalo o to, k čemu jejich děti používají internet, a stejný počet někdy přišel s videohrami do kontaktu nebo je hrál. Znamená to zároveň, že 80 % dotázaných rodičů neví, jaké typy elektronických her jejich dítě hraje nebo jaké internetové stránky navštěvuje. Toto zjištění nám přesně ukazuje proč je rodina, jak již bylo řečeno, klíčovým místem, kde musíme práva dítěte podporovat.

Pan Cataina a další mluvili o otázce dětské práce. Jistě si vzpomenete, že v návrhu jsem zdůraznil zavedení přísných trestů pro ty, kteří zneužívají nelegální práce legálních přistěhovalců, zvláště jsem odsuzoval používání dětí přistěhovalců, které jsou bezbranné jak tím, že jde o přistěhovalce, tak proto, že nelegální práce znamená vykořisťování; a jsou především bezbranné, protože děti by neměly pracovat, ale měly by chodit do školy. Pokud by návrh, čekající na schválení, byl přijat, stane se z něj evropská směrnice a členské státy budou potom povinny zavést potřebná pravidla, která dodnes bohužel nemáme.

Otázka osamocených přistěhovaleckých dětí je velice důležitá a jednáme o způsobech financovaní vybraných projektů, jelikož jsme kromě případů, o kterých se zde již hovořilo, přišli na další velmi tragické případy. Například na Kanárských ostrovech přišla španělská vláda na velmi znepokojivé případy, kterým se musíme samozřejmě věnovat, kdy se najednou objevil velký počet osamocených dětí, protože je jejich rodiče prostě poslali pryč samotné. To je samo o sobě dost šokující. Musíme posílit evropské právní předpisy, abychom byli schopni bojovat proti násilí na dětech, což připomněla již paní Segelströmová.

Jeden velmi vážný problém se mě osobně dotýká. Existují pravidla, která zajišťují, aby v případě rozluky nebo rozvodu skutečně došlo ke svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Ve skutečnosti nejsou v mnoha členských státech tyto pravidla používaná v praxi, což nemusí znamenat, že je vlády nevyžadují, často o nich soudy téměř nejsou informovány. Jsou případy, kdy jeden z rodičů doslova ukradne dítě druhému. V některých případech je nemožné vymáhat rozhodnutí, proto se musíme této otázce spadající do oblasti přidělování opatrovnictví daleko více věnovat.

Dalším tématem, kterému se musíme věnovat, je sexuální turistika, včetně spolupráce s veřejnými správními orgány a soukromými osobami, cestovními agenturami a společnostmi vydávající kreditní karty kvůli identifikaci lidí, kteří si po internetu pořizují materiál s dětskou pornografií. Je jasné, že pedofilové neplatí hotově, ale kreditními kartami. Pokud by fungovala spolupráce, kterou právě spouštíme, byli bychom také schopní snížit a zastavit tragický dopad sexuální turistiky.

Novým tématem je právo vyrůstat v neznečištěném prostředí, čili environmentální práva dítěte. Zaměřme na něj dobře svoji pozornost, jelikož nejde pouze o nové téma, ale o téma, kterému se musíme zjevně věnovat všichni.

Paní Harkinová je jedna z těch, kteří nadnesli otázku dopadu Lisabonské smlouvy. Tato smlouva nepřináší žádný specifický právní základ, ale dává strategii, o níž zde nyní jednáme a která byla dodnes založena pouze na společné domluvě politiků, hodnotu evropské politiky. Díky Lisabonské smlouvě můžeme na strategii o právech dítěte nahlížet jako na čistě evropskou záležitost, což je docela ojedinělý krok kupředu.

Na závěr je třeba říct, že i v nadcházejících měsících se musíme této problematice věnovat a je jasné, že jde o investici, kterou Evropa dělá pro svou budoucnost. Investuje do svých mladých lidí, investuje do dětí. Vidím však ještě jednu oblast, ve které by se mohly děti stát protagonisty jedné z nejdůležitějších politik Evropské unie: je jí politika začleňování přistěhovaleckých skupin do společnosti. Pokud vložíme důvěru do dětí, i do nejmenších dětí ve školách, a uděláme z nich velvyslance pro začlenění – protože pro ně bude daleko snadnější hrát si nebo se učit po boku dětí z odlišných kultur a prostředí – dáme dětem úkol, jak již někdo řekl, ne aby byly malými dospělými, ale aby byly skutečnými protagonisty nebo spoluprotagonisty politiky integrace. Pokud tato politika nebude založena na začleňování dětí ve školách, nebude nikdy skutečnou politikou začleňování přistěhovalců z jiných zemí.

  Roberta Angelilli, zpravodajkyně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve mi prosím dovolte poděkovat komisaři Frattinimu za to, že znovu ukázal, že má Evropská komise o oblast práv dítěte vážný zájem. Také mu děkuji za to, že ve svém úvodním prohlášení vyzval členské státy, aby urychleně zprovoznily dětské linky bezpečí, protože odklad tohoto tématu je neopodstatněný. Velmi jsem také uvítala, že zdůraznil, že některé členské státy dodnes nezavedly vnitrostátní záruky spojené s právy dítěte, což jsme ve zprávě také zmínili a absence těchto záruk nás mrzí.

Jsem také vděčná všem svým kolegům, kteří se zapojili do tvorby tohoto dokumentu, a těm, kteří se k němu vyjádřili, protože se domnívám, že jsme se všichni shodli na konceptu vyššího zájmu dítěte. Samozřejmě také podporuji a sdílím znepokojení, které dnes sněmovna vyjádřila. Musíme donutit naše členské státy, aby začaly rychleji přecházet od slov k činům, k čemuž se musí také připojit Parlament a Evropská komise.

Dovolte mi prosím říct pár krátkých slov k některým otázkám, které zde byly nadneseny. Co se životního prostředí týče, chtěla bych panu Frattinimu potvrdit, že jsme se možná mohli v rámci této zprávy problému věnovat více, ale jasně jsme řekli, že právo na zdravé a čisté prostředí musí být jedním z hlavních práv, na které mají nezletilí nárok.

Jsem ráda, že jednou z otázek, kterou se bude zabývat další Evropské fórum o právech dítěte, bude problém mezinárodních adopcí. V této souvislosti chci upozornit, že kromě obrovských a často čistě byrokratických problémů při mezinárodních adopcích tu máme ještě tragickou situaci dětí, o něž se během rozvodu nebo během rozluky hádají rodiče. Zcela nepochybně se jedná o významný evropský problém, který se přirozeně objevil ve spojitosti s otevřením hranic.

Dovolte mi zakončit vyjádřením svého uspokojení s prací, kterou jsme udělali a věřím, že přestože výsledek není zcela dokonalý, bude dobrým odrazovým můstkem pokud, což chci zopakovat, budou bezodkladně přijaty vážně míněné a zodpovědné praktické kroky.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování o tomto bodu se bude konat ve středu ve 12:00.

Písemná prohlášení (Článek 142)

  Lívia Járóka (PPE-DE), písemně. – Segregace ve vzdělání je jednou z nejzhoubnějších forem diskriminace, se kterou se setkávají romské děti. Vzdělání je jako základní lidské právo klíčové pro dosažení ostatních lidských práv a investice do vzdělání v raném dětství Romů je politika, která funguje na rozmanitých úrovních a přináší prospěch nejen dětem, které se snaží vzdělat. Přínos vzdělání v raném věku zahrnuje: podporu sociální spravedlnosti, zvýšení individuální a širší společenské produktivity, snížení úrovně chudoby a odstranění diskriminačních postojů a sociálního vyloučení. Vzdělanější romské děti si zvyšují šanci, že se stanou produktivní součástí pracovní síly. Když si vydělají peníze a přispějí prostřednictvím daní z příjmu a spotřební daně do národního rozpočtu, začnou ovlivňovat to, jak na ně pohlíží neromská populace, a tím ovlivní širší sociální otázky. Takže když se Romové stanou produktivnější a jejich úroveň chodby poklesne, stanou se členy společnosti, kteří na ni přispívají místo toho, aby byli příjemci státní podpory. Kombinace vyšších příspěvků a nižších vyplacených státních podpor představuje jasný zisk pro národní rozpočet. Z programu, který tento vývoj podporuje, by měli zisk všichni obyvatelé Evropy, a nejen Romové.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. – (FI) Jednou ze základních struktur podpírajících společné evropské hodnoty je naše povinnost ochraňovat nevinné duše, čímž mám na mysli děti. Je jen málo témat, na kterých se takto jednohlasně shodneme.

Je životně důležité chránit práva dětí účinněji než doposud, což se týká i úrovně Společenství. Zpráva Komise o zavedení strategie o ochraně práv dítěte byla přijata velmi pozitivně.

Zpráva Parlamentu o strategii je vskutku vynikající. Chtěla bych k této rozsáhlé problematice poznamenat pár věcí.

Zaprvé, postavení rodiny je přímo spojeno s právy dítěte. Rodina je pro dítě bezpochyby nejlepším prostředím. Rodina a ochrana rodinného života jsou ve skutečnosti právy dítěte a ta jsou prováděna, pokud rodina funguje dobře. Strategie by měla také obsahovat opatření k podpoře blaha rodiny. Za každou cenu bychom měli chránit právo dítěte na styk s oběma rodiči.

Děti jsou velmi brzy vystaveny hrůzostrašným, násilným a sexuálním formám zábavy, což má katastrofální následky. Návrh této zprávy, například na vytvoření jednotného klasifikačního a popisného systému pro prodej a distribuci audiovizuálního materiálu a videoher pro mladistvé v rámci celé EU, je hodnotný. Zásada „znečišťovatel platí“ by měla platit i pro násilné formy komerční zábavy, protože jí způsobené škody jsou obrovské.

Za třetí se musíme rozhodným způsobem snažit o vymýcení dětské pornografie. Prioritou Komise je posílení přeshraničních operací, rušení serverů utlačujících děti a zlepšení spolupráce mezi veřejnými úřady a soukromým sektorem.

Bohužel ani práva dítěte neušla obecné představě o relativitě hodnot, která v naši společnosti stále existuje. Musíme nahlas vyhlásit, co relativní rozhodně není. Práva a ochrana dítěte jsou jedny z nejdůležitějších lidských hodnot, proto musíme lidem stál připomínat hrozivé následky čekající na provinilce.

  Katalin Lévai (PSE), písemně. – (HU) Evropská unie má mimořádnou odpovědnost za ochranu základních lidských práv a především za práva dítěte. I přesto žije 19 % dětí v Evropské unii na hranici chudoby a toto číslo je vyšší než u dospělé populace (15 %). Na celém světě je 40 milionů dětí mladších 12 let obětí nějaké formy násilí. Téměř 6 milionů dětí je nuceno pracovat, jeden a půl milionů je obětí překupníků s lidmi. Oproti těmto faktům má evropská strategie nulové tolerance zaměřená na ochranu práv dítěte obrovský význam.

Domnívám se, že hlavní roli v tomto procesu mohou sehrát lepší právní předpisy, včetně zkoumání dopadu nových a již existujících pravidel na mladistvé. Sama ale vytvoření zvláštního parlamentního orgánu zodpovídajícího za práva dítěte nepodporuji. Veškeré úkoly takovéto orgánu může plnit koordinátor pro dětská práva, kterého ustanoví Komise. Vytvoření postu komisaře pro lidská práva a menšiny, který by taktéž zodpovídal za práva dítěte, však podpořím. Je potřeba si uvědomit, že většina dětí žijících ve znevýhodněných podmínkách je romského původu, nebo patří k některé menšině žijící v Evropě. Bylo by vhodné doporučit provedení reformy institucí Evropy, v rámci které by koordinátoři pro práva dítěte podléhající komisaři představovali spojnici mezi institucemi, nevládními organizacemi a vládami, aby mohl být veden plynulý dialog a aby mohla fungovat spolupráce. S ohledem na skutečnost, že se již mnoho evropských organizaci a institucí v rámci unie o práva dítěte stará, musíme podporovat sjednocování těch zavedenějších a zlepšování efektivity jejich práce, spíše než vytvářet stále nové a nové.

Vedle ochrany práv dítěte se do popředí dostává stále více otázka vzdělání. Soustředěné studium umožní neinformovaným mladým delikventům vyrůst v informované občany dodržující zákony.

  Joseph Muscat (PSE), písemně. – (MT) Dopustil bych se opomenutí, kdybych se v kontextu této debaty o právech dítěte nezmínil o případu Shauna Attarda, který zlomil srdce obyvatelům Malty a ostrova Gozo.

Toto dítě z ostrova Gozo bylo odebráno otci takovým způsobem, že ho to muselo zcela jistě psychicky poznamenat.

Je možné, že byl v tomto případě dodržen zákon a že byly respektovány i evropské směrnice. Existují nicméně vážné pochybnosti, zda to, co se stalo, bylo opravdu v nejlepším zájmu dítěte.

Je mi líto, že ze svého úhlu pohledu musím říct, že se britské orgány snaží otci dítěte v tomto případě ztížit právo na spravedlivé slyšení. I těch pár setkání dítěte s otcem doprovázejí velké překážky.

Chtěl bych apelovat na to, aby bylo Mariu Attardovi podle platných právních předpisů umožněno právo na spravedlivé slyšení a aby se navíc jednalo v nejlepším zájmu Shauna.

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN), písemně. – (PL) Dnešní debata týkající se práv dítěte vyvolává mnoho podstatných otázek o správném vývoji mládeže. Budoucnost našich dětí, zabezpečení jejich správného rozvoje, je podmínkou toho, jaká bude budoucnost našeho kontinentu, pokud jde o řádné mezilidské vztahy.

Práva dítěte musí být respektována. Musí být také dodržena práva rodičů, aby mohli děti vychovávat v souladu s hodnotami, kterým věří. Mluvit o právech dítěte a vynechat otázku jejich práva na výchovu v přirozené rodině, kde figuruje otec i matka, je narušením těchto práv. Rozhodnutí o adopci dítěte, kdy je dítě předáno páru stejného pohlaví, čímž předurčíme jeho budoucnosti a svým způsobem mu i vnutíme sexuální orientaci, je bezpochyby narušením jeho základních práv. Při rozhodování nemůžeme o této otázce mlčet, protože porušuje politickou korektnost Evropské unie.