Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 17. ledna 2008 - Štrasburk

11.2. Situace v Konžské demokratické republice a znásilnění jako válečný zločin (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o situaci v Konžské demokratické republice a znásilnění jako válečném zločinu⁽¹⁾.

  Raül Romeva i Rueda , autor. − (ES) Paní předsedající, použití sexuálního násilí, a zvláště znásilnění jako válečné zbraně není bohužel nic nového.

Historický význam má také přijetí Římského statutu Mezinárodního trestního soudu z roku 1998, jmenovitě jeho články 7 a 8, v nichž je stanoveno, že znásilnění, sexuální otroctví, vynucená prostituce, vynucené těhotenství, vynucená sterilizace nebo každá jiná forma sexuálního násilí jsou zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které jsou z hlediska posuzování a trestního stíhání srovnatelné s mučením nebo závažným válečným zločinem bez ohledu na to, zda byly spáchány během ozbrojeného konfliktu.

Válečný konflikt v Konžské demokratické republice ukazuje, do jaké míry si tento problém zasluhuje mnohem více pozornosti, než mu bylo dosud věnováno. Každoročně se objevovaly desítky tisíc zpráv o znásilněních nebo sexuálních napadeních v tomto regionu. K mnoha případům docházelo navíc v táborech pro vystěhovalce nebo uprchlíky a většinou se jich dopouštěli příslušníci vládních vojenských sil, členové povstaleckých skupin nebo jiných vojenských sil.

Považuji za mimořádně důležité, aby Evropský parlament tyto praktiky nejen odsoudil, ale aby vybídl úřady v Konžské demokratické republice k jejich okamžitému zastavení, vyšetření a předložení před řádný soud, který usvědčí a potrestá viníky, a zaručí ochranu obětem, svědkům a rodinným příslušníkům.

Musíme připomenout také našim orgánům, že rezoluce 1325 Rady bezpečnosti OSN zdůrazňuje odpovědnost členských států za skoncování s beztrestností, a stíhání osob odpovědných za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, včetně zločinů souvisejících se sexuálním násilím nebo jiným druhem specifického násilí páchaného na ženách.

  Erik Meijer, autor. – (NL) Paní předsedající, evropské státy vytvořily v Africe kolonie sloučením kmenů, které spolu neměly dobré vztahy, a jejich vlastní kmeny rozdělily hranicemi, které vedly přímo uprostřed jejich území. Konžská demokratická republika, obrovské území, na kterém žije velké množství různých rasových skupin, neměla tu možnost, aby si během belgické kolonizace před rokem 1960 postupným budováním vlastní samosprávy vytvářela cestu k nezávislosti. Ta se náhle stala nevyhnutelnou poté, co Anglie a Francie na konci 50.let udělily nezávislost menším sousedním koloniím, částečně v důsledku osvobozeneckých válek v Maroku, Tunisku, Alžírsku a Keni.

Od té doby je Kongo trvale zmítáno válečnými konflikty. V prvních letech to byl konflikt mezi stoupenci Josepha Kasavubuy ze západu, Patrice Lumumby ze severovýchodu a Moise Kapenda Tshombeho na jihovýchodě. Každý z nich reprezentoval jinou ideologii a jiné zájmy, ale co je důležitější, každý se těšil oblibě jen u omezené části konžského obyvatelstva.

Krutá vojenská diktatura zbohatlíka Mobutua držela celou zemi léta ve zdánlivém míru a jednotě, ale rozdíly nikdy překonány nebyly. Ani poslední volby nepřinesly očekávanou jednotu nebo dobrou spolupráci. Země zůstává i nadále zónou konfliktů s pohyblivými hranicemi, kde stejně jako v 60. letech nejde o nic jiného, než o vytýčení hranic etnických území a kontrolu na těžebními oblastmi. A z toho profitují zahraniční společnosti. V současné době se zdá, že v konfliktu jde o to, která skupina z onoho množství různých kmenů získá nadvládu nad ostatními. Z toho usuzuji, že Kongo nemá vyhlídky na lepší budoucnost.

Krutosti, o nichž se rezoluce zmiňuje, včetně všeobecného bezpráví a četných znásilnění, jsou projevem tohoto chaosu. Zákon z roku 2006 proti sexuálnímu násilí tento problém nevyřeší, pokud bude konflikt pokračovat a pokud bude i nadále tolik lidí nuceno žít bez domova.

Rezoluce se správně odvolává na úlohu představitelů vlád, mírových sil a organizací poskytujících pomoc, kteří by měli udělat vše proto, aby zabránili uvedeným krutostem, aniž by do nich sami byli zavlečeni. Uznání znásilnění, vynuceného těhotenství, sexuálního vykořisťování a dalších podob sexuálního násilí za válečné zločiny ze strany Evropské unie a Organizace spojených národů je základním předpokladem ke změně, ale odstranění živné půdy pro násilí se bude muset odehrát na místě samém.

  Ryszard Czarnecki , autor - (PL) Paní předsedající, navštívil jsem Konžskou demokratickou republiku před pouhými třemi týdny, takže mé znalosti tamější situace se neopírají výlučně o dostupné dokumenty, i když jejich význam je nesporný.

Je to skutečně nešťastná země, která zažila časté změny vlastního názvu. Říkávalo se jí Kongo, pak to byl Zair a nyní je známá pod jménem Konžská demokratická republika. nohem častěji než změny názvu však zažívala masové přesuny obyvatelstva. V dokumentech, které máme před sebou, se uvádí, že jen v minulém roce bylo 400 000 obyvatel této země donuceno opustit své domovy. Celkový počet lidí, kteří byli v posledních letech k podobnému zoufalému činu donuceni, je ale čtyřikrát vyšší, okolo 1,5 milionu.

Měl bych se také zmínit o znásilňování jako o zbrani používané vědomě k politickým účelům jak stoupenci povstalců na jedné straně, tak policií a armádou na straně druhé. Tento stav je skutečně bezprecedentní s ohledem na totální bezmocnost Africké unie.

  Tadeusz Zwiefka , autor - (PL) Paní předsedající, mám silný dojem, že slova „demokratická republika“, která jsou součástí oficiálního názvu Konga, jsou v dnešní době obsahově prázdná, protože je to právě tato země, v níž se před našimi zraky odehrává jedna z nejhorších humanitárních krizí posledních let.

Více než 650 000 lidí je nepřetržitě přemísťováno po celé zemi. Jen z jedné provincie, Kivu, bylo v posledních pěti letech vystěhováno 80 % rodin, přibližně 1 000 žen se stává každý měsíc obětí znásilnění, a z desítek tisíc dětí se stávají vojáci. V Konžské demokratické republice je postup armád doprovázen všemi možnými projevy násilí a zločinného jednání vůči civilnímu obyvatelstvu, znásilňováním, vražděním a drancováním. Sexuální násilí je používáno k zastrašování a trestání obyvatel Konžské demokratické republiky, kteří se postavili na nesprávnou stranu konfliktu. Je všeobecně známo, i na základě údajů Lékařů bez hranic, že 75 % všech případů znásilnění je spácháno ve východní části Konžské demokratické republiky. Znásilnění je doprovázeno barbarským mučením, bitím holí a mrzačením nožem. Mnoho mladých žen bylo přinuceno k sexuálnímu otroctví.

Za zmínku také stojí fakt, že v Konžské demokratické republice je v současné době rozmístěn největší vojenský mírový sbor OSN, čítající přes 17 000 vojáků. Jaká je hlavní forma prevence sexuálního násilí? Jsou to hesla na zdech hlásající, že znásilnění je nelidské. Nejznepokojivější je ale fakt, že samotní vojáci OSN se stali součástí tohoto skandálu. Vyšetřovatelé OSN odhalili, že ve více než jednom případě vojáci OSN nutili konžské dívky k prostituci. Bohužel, potrestat dotyčné vojáky bylo nemožné, protože velitelé jejich jednotek dělali co mohli, aby zabránili trestnímu stíhání. Vojáci se ve více než jednom případě dopustili násilí, místo aby pro němu chránili, a tyto případy se stále množí. Takový stav nelze označit jinak než jako skandální.

Chtěl bych vyzvat mezinárodní společenství k podpoře přijetí bezodkladných rozhodných opatření k identifikaci a potrestání osob odpovědných za zločiny sexuální povahy. Chtěl bych také zdůraznit, že země vysílající své jednotky na vojenské mise pod záštitou OSN jsou odpovědné za řádné vyšetření všech obvinění z páchání trestné činnosti pracovníky mírových misí.

Uvědomuji si, že možnosti Evropské unie týkající se řešení konfliktů tohoto typu jsou omezené. Nicméně požaduji, aby byly uvolněny finanční prostředky na uspořádání mírové konference v Kivu. Pomoc Evropské unie by se měla zaměřovat také poskytování lékařské, právní a sociální pomoci všem obětem sexuálního násilí.

Věřím, že Evropská unie a OSN formálně uznají všechny druhy trestné činnosti sexuální povahy za zločiny proti lidskosti.

  Josep Borrell Fontelles , autor. − (ES) Paní předsedající, popis násilností v konžské provincii Kivu ve mně vyvolává neodvratitelný pocit znechucení. Naši kolegové poslanci popsali, co se tam děje, a já to nehodlám opakovat. Nejen že tyto zločiny musíme společně odsoudit, pak bychom ale mohli být jen hlasem volajícího na poušti: my musíme udělat něco, abychom je zastavili, to znamená vyvinout tlak na konžskou vládu, protože to nejsou jen povstalci, ale i vládní ozbrojené síly, které páchají tyto krutosti, jejichž smyslem je pokořování žen a podrývání mravních základů společnosti, ve které žijí.

Musíme přimět Organizaci spojených národů a Evropskou unii, aby prohlásily sexuální násilí za zločin proti lidskosti. Musíme požádat Komisi, aby vyčlenila pro Kongo prostředky rozvojové pomoci, výlučně a přednostně na právní, sociální a lékařskou pomoc obětem. právní, sociální a lékařskou pomoc

Musíme přimět zaměstnance OSN pracující v místě, aby za své prvořadé úkoly považovali obranu obětí a pátrání po osobách odpovědných za zločiny. Abychom toho docílili, musíme nejprve rozšířit mandát mise OSN v Konžské demokratické republice a tím vytvořit přímější vazbu na prevenci výskytu podobných zločinů.

V neposlední řadě musíme vyzvat účastníky konference v Kivu, aby předložili soubor konkrétních výsledků požadujících spravedlnost a přijetí odpovědnosti, protože pokud se po všem, co se stalo, násilníci dočkají beztrestnosti tím, že obléknou uniformy oficiální armády Konžské republiky, budou oběti pokořeny dvojnásob – nejprve znásilněním samotným a poté znovu, když zjistí, že nebude potrestáno.

Tyto kroky můžeme a musíme podniknout. Věřím, že Komise bude věnovat tomuto problému náležitou pozornost, a že na základě mé žádosti přesměruje finanční prostředky rozvojové pomoci pro Kongo tak, aby pomáhaly obětem a zabránily pokračování tohoto barbarského masakru ženské důstojnosti.

  Urszula Gacek , jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Paní předsedající, text usnesení, který máme před sebou, obsahuje alarmující údaje. Nesmíme však zapomínat, že za touto smutnou statistikou se skrývají tragické osudy mnoha žen.

Chtěla bych sněmovně vyprávět příběh Lumo. Stala se obětí hromadného znásilňování v roce 1994. Útok byl tak brutální, že mladá žena utrpěla těžká vnitřní zranění s trvalými následky. Po dlouhých letech léčení a čtyřech operacích ještě stále není zcela zdráva a pravděpodobně se již nikdy úplně nezotaví. Její snoubenec ji zavrhl, stejně jako většina její rodiny a společnosti. Jedinou oporou jí byla její matka a africká charitativní organizace HEAL Africa. HEAL Africa provozuje nemocnici v Gomě, která je baštou násilníků v Demokratické republice Kongo. Nemocnice se specializuje na léčbu obětí brutálních případů znásilnění. Úspěšnost lékařských zákroků je vysoká, a obětem je poskytována i psychologická podpora ze strany takzvaných „matek“.

Sněmovna by měla tyto lidi za jejich práci pochválit, ale jenom pochvala nestačí. Musíme zvážit, jakým způsobem jim můžeme poskytnout praktickou pomoc. Dlužíme ji nejen Lumo, ale i tisícům jejích konžských sester.

(Potlesk)

  Karin Scheele , jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, dnešním návrhem usnesení o situaci v Konžské demokratické republice, a o znásilnění a zneužívání jako válečných zločinech, vyzýváme Evropskou unii a Organizaci spojených národů, aby formálně uznaly znásilnění, nucené oplodnění, sexuální otroctví a jakékoli další podoby sexuálního násilí za zločiny proti lidskosti, a za možnou formu mučení. Požadujeme také vyvinutí tlaku na konžskou vládu, aby skoncovala se situací, v níž jsou tyto zločiny beztrestně páchány. Tato opatření jsou nutná ke zlepšení hrozivé situace, v níž se nacházejí stovky tisíc žen.

Násilí, kterému jsou vystavovány ženy v Konžské demokratické republice, je nepředstavitelné. V provincii Kivu byla více než třetina všech žen znásilněna, a mnohé z nich jsou dlouhodobě opakovaně zneužívány. Tato situace trvá mnoho let. Většina pachatelů jsou vojáci z obou táborů, příslušníci konžských bezpečnostních sil a policie. Zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách předložila svou zprávu vloni v září.

Krutosti páchané příslušníky ozbrojených sil jsou nepředstavitelně brutální a jejich cílem je zajistit celkovou fyzickou a psychickou destrukci ženy. Trauma ze znásilnění bývá umocněno faktem, že mnoho obětí následně trpí sociální diskriminací a ostrakismem ze strany vlastní rodiny a komunity. To je také jeden z důvodů, proč je nahlašována jen část skutečně spáchaných znásilnění.

S odvoláním na svého kolegu pana Fontellese bych chtěla uvést, že požadujeme rozšíření mandátu OSN o ochranu civilistů před sexuálním násilím. Zprávy o sexuálním zneužívání páchaném příslušníky mírových sil OSN musejí být důkladněji vyšetřeny a odpovědné osoby postaveny před soud.

Před několika dny byla v Gomě zahájena konference o míru, bezpečnosti a rozvoji. Naléhavě vyzýváme všechny účastníky, aby se zabývali problémem sexuálního násilí vůči ženám a dívkám, zavázali se postavit osoby odpovědné za uvedené zločiny před soud a skoncovali se současnou situací, v níž mohou být tyto zločiny páchány beztrestně.

  Marcin Libicki , jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, dnes diskutujeme o znásilnění jako válečném zločinu páchaném v Demokratické republice Kongo. Je ironií, že se tato země nazývá Konžská demokratická republika. Zdá se, že čím častěji se dnes slovo demokracie objevuje v názvech a projevech, tím méně lidských práv je přiznáno obyčejným lidem.

Ještě jednou opakuji, že jedinou cestou, jak udržet na uzdě africké vojenské diktátory, kteří byli dosazeni do prezidentských křesel, jsou ekonomické sankce nebo vojenská intervence. Dokud Evropská unie nevytvoří policejní sbor, který nebude, pochopitelně, zasahovat do každé občanské války, ale bude alespoň vykonávat dozor nad takzvanými uprchlickými tábory v Konžské demokratické republice, v nichž jsou páchány ty nejhorší zločiny, tak nebudeme schopni v této věci dělat nic jiného, než o ní mluvit. A během této nekonečné debaty budou lidé dál trpět a umírat.

  Hiltrud Breyer , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, hrůzné hromadné znásilňování v Kongu je systematicky organizováno, což znamená, že je využíváno také jako součást vojenské strategie, a to pak už nemluvíme o válce, ale o sexuálním teroru páchaném na ženách. Brutální znásilňování je nyní používáno každou soupeřící stranou ve východním Kongu, místní kmenovou domobranou nebo vojáky národní armády, jako symbol moci a jako prostředek zastrašování.

Jsou to právě nejslabší články společnosti, ženy, děti a dokonce nemluvňata, které jsou barbarsky zneužívány, úmyslně zraňovány, zohavovány, infikovány virem HIV a jinými nakažlivými chorobami a dokonce zabíjeny. Jak již víme a jak jsme slyšeli, míra brutality překračuje rámec lidského chápání, a proto naléhavě požadujeme, aby znásilnění bylo konečně odsouzeno jako zločin proti lidskosti, válečný zločin a jako forma mučení. Co navíc čeká znásilněné oběti, když se traumatizované vrátí do svých vesnic po řadě bolestivých operací, při nichž řada z nich přijde o veškeré pohlavní orgány, jen opuštěnost a skromný nebo žádný příbytek.

Proto mohu jen podpořit slova pana Borrella a paní Scheeleové: musíme evropské peníze použít také na zřizování ubytoven pro ženy, které mohou sloužit jako útočiště po návratu z nemocnice, a kde se mohou pokusit začít nový život. Vždyť psychické násilí, které tyto ženy musely snášet spolu s násilím fyzickým, je skutečně nezměrné.

Víme, že většina útoků byla spáchána povstalci, ale odpovědnost za téměř jednu pětinu evidovaných případů se připisuje vládním vojenským a policejním jednotkám, a je skutečně ostudné, že dosud ani jediný viník nebyl zatčen nebo obviněn. Čas prázdných slov je pryč. Požadujeme politická opatření od OSN, Evropské unie, protože pokud bychom …

(Předsedající řečnici přerušila)

  Urszula Krupa , jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Paní předsedající, když jsem se před nedávnem zúčastnila rozpravy o sexuálním otroctví v Japonsku během druhé světové války, vyjádřila jsem rovněž svůj protest proti brutálnímu násilí na ženách, které je v současné době pácháno v Konžské demokratické republice. Podle zdrojů Lékařů bez hranice je 75 % všech znásilnění na celém světě pácháno v Konžské demokratické republice. Ještě hrozivější je, že násilí, k němuž v Kongu dochází, je doprovázeno obzvláštní krutostí. Nevyhýbá se ani tříletým děvčátkům.

Ozbrojené skupiny používají znásilnění jako taktickou metodu ke zlomení odporu a potrestání etnických skupin. To platí nejen pro ozbrojené povstalce, ale i pro příslušníky konžské armády. Spolu s nedostatkem potravin a chorobami přispěla bezprecedentní míra sexuálního násilí a agrese k proměně této oblasti v hotové peklo na zemi. Neměli bychom však zapomínat, že nepřátelství mezi kmeny má své kořeny v koloniální době, kdy jeden kmen byl upřednostňován na úkor druhého.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Paní předsedající, Konžská demokratická republika je největší zemí v Africe. Je bohatá na přírodní zdroje, jako je voda, tropické pralesy, a zemědělská půda, ale civilizace se v této zemi rozpadla již před mnoha lety. Více než čtyři miliony lidí zahynulo v Konžské demokratické republice v důsledku dvou občanských válek, kmenových konfliktů a vojenské činnosti ozbrojených skupin a povstalců. K již tak tragické situaci se přidávají ještě masové deportace obyvatel z oblastí jejich původního osídlení, zkorumpované a nefungující vlády, epidemie AIDS a v nedávné době také útok viru Ebola.

Jak můžeme těmto lidem pomoci? Kromě humanitární a technické pomoci je nezbytné se vypořádat s vůdci a organizátory odpovědnými za tyto hrůzné činy. Nebyli ještě potrestáni a měli by být vyloučeni z konžské společnosti. Zločinci odpovědní za genocidu by měli být stíháni zvláštními mezinárodními silami, aby mohli být postaveni před řádný soudní tribunál.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, nechci opakovat, co již bylo řečeno, jen jednoduše konstatuji, že pokud jde o nás, není pochyb, že pomoc musí být poskytnuta. Doufejme, že pomoc bude co nejrozsáhlejší a nejúčinnější.

Chtěl bych ještě uvést, že když jsem byl v Demokratické republice Kongo během voleb, byl jsem zděšen zjištěním, že chlapci kolem 13 let věku, a někdy i mladší, se učí dvěma věcem: bojovat a znásilňovat dívky ještě mladší než jsou sami. Taková je tvář takzvaných vojáků ze skupiny podporující opozičního prezidentského kandidáta, pana Bembu. Není to, bohužel, výjimečný jev. Situace je podobná ve všech znepřátelených skupinách. Proto podporuji prohlášení pana Borrella, že dostupné fondy a prostředky by měly být určeny, mimo jiné, na převýchovu těchto mladých lidí. Zvyknou-li si na současný způsob života, pak jediná budoucnost, na kterou se mohou těšit, je život ve zločinecké bandě, znásilňování a vraždění. Něco se s nimi musí stát. Zdá se, že čelíme výzvě, jak těmto lidem pomoci změnit jejich postoj k životu a k opačnému pohlaví.

  Meglena Kuneva , členka Komise. − Paní předsedající, Komise je i nadále mimořádně znepokojena zhoršující se situací v oblasti lidských práv – a zejména široce rozšířeným sexuálním násilím – ve východní části Konžské demokratické republiky Kongo, a rozhodně odsuzuje všechny akty násilí na ženách.

V ovzduší plném násilí a nejistoty se všechny ozbrojené složky působící v Konžské demokratické republice, včetně jednotek národních ozbrojených sil, do určité míry podílejí na dramatickém nárůstu počtu těchto činů. V tomto kontextu je důležité podporovat boj proti beztrestnosti, ale také se zabývat hlavními příčinami celého problému. Nelze zapomínat na to, že sexuální násilí ve východní části Konžské demokratické republiky je trvale zakořeněno v nekonečném konfliktu plném násilí, který se v tomto regionu odehrává.

K zajištění udržitelné bezpečnosti a stability, dvou klíčových předpokladů pro zastavení šíření sexuálního násilí v Konžské demokratické republice, je nutný mír. Proto také Komise a členské státy EU nepřetržitě podporují politické řešení krize ve východní části Konžské demokratické republiky.

Konference o míru, bezpečnosti a rozvoji, která probíhá v Kivu, by se spolu s dohodou, která byla podepsána mezi Konžskou demokratickou republikou a Rwandou v listopadu 2007 v Nairobi, skutečně mohly stát významným krokem vpřed v celém procesu, i když region bude muset čelit ještě mnoha výzvám předtím, než bude v Kivu dosažen udržitelný mír.

Uvedené úsilí však samo o sobě nestačí, musí být doprovázeno aktivní podporou posilování úlohy státu při poskytování ochrany obyvatelům. Komise v tomto ohledu spolupracuje se členskými státy na posilování právního státu a odstranění beztrestnosti tím, že podporuje reformu bezpečnostního sektoru, jehož součástí je armáda, policie a sektor spravedlnosti.

Ráda bych se zastavila u některých dotazů poslanců a pokusila se na ně odpovědět. Komise se zabývá problémem sexuálního násilí a kriminality především prostřednictvím projektu financovaného větším počtem dárců, který je zaměřen na oblast spravedlnosti a obnovy ve východní části Konžské demokratické republiky, mimo jiné, na zvyšování odborných schopností soudních pracovníků a posilování právní pomoci obětem sexuálního násilí.

Komise navíc poskytuje významnou humanitární pomoc Konžské demokratické republice, zejména provinciím Uturi a Kivu – ročně ve výši zhruba 40 milionů eur. Naše humanitární programy a programy zdravotní péče přihlížejí k násilí na ženách, o němž se zmiňovali, jak z hlediska jejich tvorby, tak z hlediska zvyšování osvěty.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční na konci rozpravy.

(1) Viz zápis.