Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Rozpravy
Středa, 30. ledna 2008 - Brusel Vydání Úř. věst.

17. Situace v Gaze (rozprava)
PV
MPphoto
 
 

  Předseda. − Dalším bodem je přednesení prohlášení o situaci v Gaze vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a Komisí.

 
  
MPphoto
 
 

  Javier Solana, vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. (ES) Děkuji, pane předsedo, za slovo v této významné rozpravě, kterou právě zahajujeme.

Pane předsedo, otevíráme rozpravu o tragických událostech, které se vyjevily za poslední týdny a dny: záležitost Gazy, záležitost hranic mezi Gazou a Egyptem a hraniční přechody mezi Gazou a Izraelem.

Výsledek, kterého jsme byli svědky v posledních dnech, je tragický: došlo k velmi ostrému zhoršení humanitární situace a dokonce i bezpečnostní situace se povážlivě zhoršila.

Jsem přesvědčen, že dnešní rozprava by měla být rozpravou o tom, jak můžeme přispět k vyřešení problémů.

V tomto Parlamentu jsme vedli mnoho rozprav o problémech minulosti a věřím, že bychom dnes měli chápat, jsme-li v Evropské unii schopni přispět k vyřešení této zásadní otázky (protože bude také mít dopad na konferenci v Annapolis a mírový proces).

Rád bych znovu zdůraznil, že jsme jako Evropská unie byli důslední, když jsme požadovali otevření hraničních přechodů a aby na nich probíhal volný pohyb osob a zboží, za podmínky bezpečnostních záruk, a to nejenom zboží pro účely humanitární pomoci, ale také zboží, které může napomáhat hospodářskému rozvoji regionu, konkrétněji Západnímu břehu a Gaze.

Chybí-li tyto tři prvky – politický vývoj, hospodářský vývoj a změny konkrétní situace –, budeme se posouvat kupředu s obtížemi. Musí dojít k pokroku v těchto třech oblastech, a to souběžně ve všech třech oblastech najednou.

Co můžeme my Evropané dělat?

Od chvíle, kdy k této nové situaci došlo, jsme v neustálém kontaktu s klíčovými hráči.

Jak víte, v neděli se konala důležitá schůzka Arabské ligy, kde všechny tyto otázky byly nadneseny a usilovalo se o vypracování plánu na jejich řešení, plánu, který nemá příliš daleko k plánu, který ministr Fajad předložil Evropské radě před několika týdny a který znovu zopakoval v neděli na summitu Arabské ligy nebo ministerské schůzce Arabské ligy. Musí se hledat způsob, jak znovu získat kontrolu nad hranicemi, aby za ně mohla být odpovědná palestinská samospráva.

Pokud by k tomu mělo dojít, pak by podle mého názoru měla Evropská unie znovu nastolit otázku Rafáhu, stejně jako v roce 2005.

Jak víte, nejme tam nyní fyzicky přítomni; jsme schopni okamžitého nasazení na vyzvání, ale v současné době tam přítomni nejsme; na této hranici jsme nebyli přítomni od chvíle, kdy Gaza přešla pod kontrolu Hamásu, protože nám to nebylo dovoleno.

Jsem přesvědčen, že to, co jsme museli dělat, bylo jednat podle pondělní rozpravy v Evropské radě a podle usnesení Rady, protože jsem přesvědčen, že pondělní usnesení jsou velice dobrá a dávají pocit směřování, které vítají všechny strany: Egypt, Palestinci a Izrael.

Proto věřím, že jsme na dobré cestě. Musíme ale vyřešit, jak zajistit, aby se cesta, na kterou se vydáváme v souladu s usneseními Rady, mohla rychle stát realitou.

Zažívané lidské utrpení je hrozné, a stejně tak je hrozné i utrpení obyvatelstva v jižním Izraeli, který se také dostává pod palbu raket vystřelovaných ze severní Gazy na jejich vlastní lidi, což je okolnost, která ve skutečnosti stabilitu znemožňuje.

Pokud bychom měli vytvořit balíček opatření, který by pokrýval všechny tyto záležitosti, včetně osvobození města Al-Haram ash-Sharif, které nelze opomenout, pokud je naším cílem stabilizovat situaci, mohli bychom snad spolupracovat na vyřešení situace, a to je něco, co bych velmi rád znovu dělal.

Jak jsem řekl, jsem v neustálém kontaktu s většinou důležitých hráčů. Budu cestovat do Egypta okamžitě poté, co budou ukončena pracovní zasedání mezi Palestinci a Egypťany, která dnes začala. Budu tam zítra nebo pozítří, abych se jich mohl také zúčastnit a nastínil, jak by Evropská unie mohla přispět.

Jsem upřímně přesvědčen, že nejlepším řešením by bylo vrátit se k více všestranným podmínkám, kdy by palestinská samospráva kontrolovala hranice a existoval by volný pohyb osob a služeb nejenom pro humanitární pomoc, ale také kvůli hospodářskému rozvoji a obchodu, které jsou nezbytné, aby mohlo dojít k opravdovému pokroku.

Dámy a pánové, domnívám se, že stojíme před velmi obtížnou situací, protože, jak jsem řekl na začátku, vše na Středním východě je úzce svázáno se vším ostatním.

Pokud se neposuneme k řešení otázky Gazy, dostane se do obtíží také mírový proces. Proto neseme na svých bedrech velkou odpovědnost; prosím, buďte si vědomi toho, co leží před námi, a také toho, že my, paní komisařka a já, uděláme vše pro to, abychom čas, který nám v těchto několika týdnech zbývá, věnovali zjištění, zda můžeme napomoci hledání řešení jménem Evropské unie.

Pane předsedo, nemám už mnoho co dodat, kromě svého přání být nápomocen při dosažení tohoto cíle a mít při jeho dosahování podporu poslanců tohoto Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. Pane předsedo, myslím, že když jsme byli v Annapolis, byl tam záblesk naděje. Vždy jsem mluvila o opatrném optimismu, protože jsem věděla, jak těžké by bylo zahájit dvoustranné vyjednávání mezi premiérem Olmertem a prezidentem Abbásem, a potom jsme měli, řekla bych, velmi úspěšnou a slibnou konferenci v Paříži, kde jsme si díky velké podpoře, kterou jsme tam zažili, pomysleli, že se nyní jedná o skutečný nový impuls. Zároveň jsme však vždy věděli, že se tento nový impuls může kdykoliv odchýlit jiným směrem. Myslím, že situace v Gaze a velké množství násilí, jehož jsme byli svědky v lednu, patří k těm těžkým situacím, spolu s mnoha jinými věcmi – včetně rakety a minometných útoků, které zranily izraelské civilní obyvatelstvo –, které by mohly způsobit odchýlení celého procesu jiným směrem. Samozřejmě rozumíme povinnosti státu Izrael bránit své občany. Izraelská vojenská odveta způsobila mnoho úmrtí a zranění mezi Palestinci z Gazy. Vždy jsme říkali, že opatření uzávěr pro civilní obyvatelstvo nebudou proveditelná a vždy jsme se zastávali svobody přístupu a pohybu. Vybraly si tvrdou daň na civilním obyvatelstvu Gazy. Není tedy divu, že věci zašly příliš daleko, když se lidé probourali různými ploty a zdmi mezi Egyptem a Gazou.

Současná otázka – a v tomto Javiera Solanu naprosto podporuji – je: co můžeme udělat, aby to skutečně opět mělo nějaký význam? Měli jsme na místě po dlouhou dobu EU BAM pro Rafáh, ale bohužel nebyli v posledních měsících schopni nic udělat, takže možná máme, my Evropané, šanci se toho chopit znovu a pokusit se dosáhnout nějakého druhu řešení. Je myslím dobré, že Javier Solana jede do Egypta, aby se tam začal ptát, co můžeme udělat, a možná aby dal dohromady všechny různé strany, což je velmi komplikované. Ale také si myslím, že je velmi dobré vědět, že Salám Fajad je už nějakou dobu připraven přizvat palestinskou samosprávu, aby kontroloval hranice, protože to je také důležité. Konečně je to jejich vlastní odpovědnost. Abychom to umožnili, myslím, že by Evropská unie mohla opět sehrát roli facilitačního činitele. Možná tam ani nebudeme hrát roli mediátorů, ale facilitátorů. Měli jsme velice nedávno první následnou schůzku v Paříži, kde se setkali Bernard Kouchner, norský ministr zahraničí, a Tony Blair. Jsem také jedním ze spolupředsedů této konference. Pokusili jsme se zjistit, co by se dalo na místě udělat, aby se situace začala posouvat k řešení, abychom neměli jenom negativní zkušenosti. Všichni jsme se rozhodli zvolit tzv. projekty rychlého startu – týkající se bezpečnostních infrastruktur na jedné straně a zejména škol na straně druhé, protože to je oblast, kde každý může vidět, cítit a možná dokonce instinktivně vytušit přítomnou naději, to, že chceme vštípit naději a že svoboda přístupu a pohybu je vskutku jednou z nezbytných podmínek, protože jinak se nebude moci hospodářský růst vzepnout k úspěchu. Proto tento přístup plně podporujeme a pokoušíme se nyní sledovat tuto strategii.

 
  
MPphoto
 
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE-DE. (ES) Pane předsedo, pokud bych měl jediným slovem popsat, co jsme za několik málo posledních dnů zažili na jižní hranici pásma Gazy, použil bych slovo „zoufalství“.

Před dvěma roky se v Palestině konaly volby. Tohoto volebního procesu se účastnilo několik kolegů poslanců tohoto Parlamentu – paní De Keyserová, pan  McMillan-Scott a jiní – a dnes, po dvou letech, je palestinská věc rozbitá na kusy, v situaci, kterou lze nazvat sklíčeností, malomyslností a zoufalstvím, což dokazuje, že konsolidování demokracie neznamená pouze uplatnění hlasovacího práva, ale že musí existovat také zastupitelské instituce, legitimní rozdělení pravomocí a respekt k lidským právům, počínaje právem na život.

Mezinárodní společenství zapřísahalo Hamás, aby se vzdal násilí. Neučinili tak, a proto zůstávají na seznamu teroristických organizací, který sestavila Evropská unie.

Je zřejmé, že záležitosti nebyly dobře spravovány ani na druhé straně. Izrael přivítal rozdělení v palestinské kauze, dále sledoval svoji osídlovací politiku, prováděl nevybíravou represi a zaváděl také surovou blokádu, která nedosáhla ničeho kromě upevnění pozic organizace Hamás.

Co můžeme dělat? Myslím, že pan Solana popsal věci dokonale: podporovat úsilí vysokého představitele, podporovat přístup přijatý na konferenci v Neapoli prostřednictvím Kvarteta a umírněných arabských zemí a především podporovat politiku, za kterou bychom měli, myslím si, vyjádřit naše ocenění Komisi a paní komisařce Ferrero-Waldnerové, a sice politiku, která staví lidské bytosti do centra akce Evropské unie, lidské bytosti, které trpí, žijí v bolestech a sklíčenosti a umírají, a to vše, podle mého názoru, bohužel prožívají po dlouhou dobu na Středním východě zbytečně.

 
  
  

předsedající: PAN MAURO
Místopředseda

 
  
MPphoto
 
 

  Véronique De Keyser, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedo, všechny zdi se nakonec zbortí: zdi Jericha, zeď varšavského ghetta, berlínská zeď, atlantická zeď, zeď lhostejnosti. Zeď v Rafáhu, se svým symbolickým významem, je součástí této slepé potřeby člověka osvobodit se.

Co tedy lidé z Gazy udělali se svojí nově nalezenou svobodou? Utekli do Egypta? Vyzbrojili se kalašnikovy? Ne, protože zbraně bohužel vždy dorazí do cíle svého určení, se zdí nebo bez ní. Chtěli se předzásobit zbožím pro nouzové situace. Chtěli chodit po obchodech, nakoupit si léky a mléko pro děti, které v Gaze není k dispozici. Pomocí jeřábů byly do Rafáhu za ovací davu vytahovány mopedy, kozy a dobytek. Byl to neskutečný pohled. Potom šli všichni domů. Tyto obrazy říkají vše. Co pro ně bylo dříve nemožné, bylo najednou na dosah, a pak se vrátili ke svým každodenním životům.

Máme nyní historickou odpovědnost. Otázkou už není, kdo otevře brány venkovního vězení, ale kdo je opět zavře, aby tak vrhnul lid Gazy zpět do stavu pomalého udušení. Od začátku konference v Annapolis ztratila Evropská unie svůj kontakt. Kvůli plánu předala kontrolu nad mírovým procesem Spojeným státům. Zajištění společného předsednictví Konference dárců v Paříži byl skutečný úspěch. Skvělá práce! Evropané však měli mandát k přístupu do Gazy od roku 2005. Budeme schopni, společně s Egypťany, palestinskou samosprávou, Hamásem a Izraelem, znovu otevřít dialog a spravovat pro Palestince přístup do venkovního světa, nebo se naopak chystáme přihlížet jako pozorovatelé represe, která nevyhnutelně přijde? To je celý problém. Kromě úkolu EU BAM sem patří také budoucnost palestinské jednoty a mírového procesu, respekt k mezinárodnímu právu a dobrá pověst Evropské unie. Jménem své skupiny chci předat panu Solanovi velice jasný vzkaz: „Proboha, vytrvejte ve svém úsilí!“

 
  
MPphoto
 
 

  Chris Davies, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, jako člen delegace Parlamentu do Palestinské legislativní rady jsem se pokoušel pochopit, proč nás Izraelci ignorují, když požadujeme, aby bylo zastaveno osídlování, a proč nic neuděláme. Proč nás Izraelci ignorují, když žádáme o odstranění kontrolních stanovišť, a proč nic neuděláme. Proč nás Izraelci ignorují, když žádáme, aby bylo zastaveno kolektivní trestání lidu Gazy, a proč nic neuděláme.

Takže jsem opravdu vděčný panu Marcu Ottemu, zvláštnímu zástupci EU pro Střední východ, který včera přišel na zasedání delegace a řekl, že naše politika – politika Evropy – má jít ve stopách vedení, které poskytuje Amerika.

Nyní, jenom před několika týdny, premiér Izraele řekl o prezidentu Bushovi: „Nedělá ani jednu jedinou věc, se kterou bych nesouhlasil. Nepodporuje nic, proti čemu jsem. Neřekne nic, o čem by si myslel, že by to Izraeli ztížilo život.“

Takže americká politika je izraelskou politikou a my Evropané děláme, že následujeme vůdce. Není tedy divu, že naše odsuzování činů Izraele zní Palestincům planě. A není divu, že postrádá úspěch. Tento přístup Evropy nás přivedl ke sponzorování voleb v Palestině před dvěma lety, ale pak také k tomu, že jsme odmítli věnovat pozornost výsledku – a tak jsme podkopali naši podporu demokracii napříč Středním východem.

Tento přístup nás přivedl k požadavku, aby byla utvořena Vláda palestinské jednoty – a když byla vláda jednoty utvořena, odmítli jsme hovořit s premiérem a polovinou kabinetu, a pak se vláda rozpadla.

Tento přístup znamená, že odmítáme hovořit se zástupci Hamásu v Gaze, i když jsou skutečnou silou v této oblasti. Jaká poučení jsme získali z naší historie? Není načase, aby Evropa přestřihla pásky, které nás oslepují a poutají nás k této jednostranné politice Ameriky a Izraele? Není načase, aby za našimi slovy stála nezávislost a za našimi činy vize?

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE (FR) Pane předsedo, pane Solano, paní komisařko, je chyba držet celý národ jako rukojmí. Je to poučení z jiné epochy, které nemohlo fungovat, ale nejhorší na tom je, že se situace ještě zhoršila, jak politicky, tak po lidské stránce. A proto si skutečně musíme klást otázky. Politika izolace Hamásu, a tedy i Gazy, selhala. Hamás má nyní větší popularitu než kdy předtím. To je velice podivné. Pan Solana a paní komisařka uvedli, že Palestinci musí znovu získat kontrolu na hranicích, ale jak může palestinská samospráva znovu získat moc v Gaze? Západní břeh nejsou hranice. To je jeden problém. Dalším problémem jsou hranice Gazy. Kromě toho existuje dohoda mezi Egyptem a Izraelem, podle které nesmějí být Egypťané na Sinaji ozbrojeni. Jedná se o dvacet let starou dohodu, uzavřenou v době mírové smlouvy. I kdyby Egypťané chtěli zastavit teroristy na Sinaji, tato dohoda jim to nedovolí. Tato situace je tedy naprosto bláznivá a je pravda, že v této bláznivé situaci musíme přijmout svoji odpovědnost. První z těch odpovědností je odpovědnost za lid Gazy, za jeho možnost žít, a kvůli tomu musíme vyjednávat s těmi, kteří mají v Gaze správní moc. Nemůžeme říci: „Chceme jim dát jídlo a pití, chceme jim dát léky, ale nechceme mluvit s těmi, kteří jim mohou nechat léky dovézt.“

Zadruhé je třeba říci, že Palestinci uvěří míru, když jim mír něco přinese. V současné době nedošlo v otázce hranice nebo svobody pohybu na Západním břehu k žádnému zlepšení. Mír je konkrétní, ne abstraktní. Rakety se v současné situaci nezastaví, a pokud má být Izrael bezpečný, musíme mu říci: „Blokáda znemožňuje Palestincům život a to ohrožuje bezpečnost Izraele.“ To je pravda. Musíme také říci panu Bushovi: „Tak jako tak tam za pár měsíců nebudete. Takže zůstaňte zticha a přenechejte politiku jiným lidem, kteří tu situaci lépe chápou.“ Ať už izraelská politika následuje americkou politiku nebo naopak, nejsou úspěšné a my je nemůžeme podporovat. Nestačí tedy, aby Evropská unie řekla „Vytrvejte ve svém úsilí“, musí říci „Vytrvejte ve svém úsilí a zaměřte ho správným směrem, mluvte s těmi, kteří nesou odpovědnost, a mluvte s vedoucími představiteli Izraele.“ Musí říci, že naše solidarita s Izraelem neznamená, že ho budeme i nadále podporovat v naprosto sebevražedné politice.

 
  
MPphoto
 
 

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. (FR) Pane předsedo, pane Solano, paní komisařko, hrdinové z Gazy opět dokázali, že žádná opevněná zeď nemůže uvěznit svobodného ducha lidství a žádná forma násilí si nemůže podmanit život. Cituji z projevu, který byl přednesen minulou sobotu u bran Gazy izraelskou mírovou aktivistkou a laureátkou Sacharovovy ceny Nurit Peledovou, která tam byla s ostatními palestinskými a izraelskými demonstranty.

Není možné nesympatizovat s emocí, kterou cítí tato „matka kuráž“ při pohledu na tyto lidi, utiskované a ponížené na neúnosnou hranici, kteří si razí cestu blokádou uvalenou Izraelem a nakonec se nadechují čerstvého vzduchu, mají čas sehnat mléko pro děti, jídlo pro rodinu a pocítit trochu štěstí, které jim dodá odvahy.

Co se stane teď? Všichni vidíme dvojí hrozbu, která se blíží od izraelských vůdců. Zaprvé úmysl použít sílu k uzavření tohoto malého svobodného prostoru nebo ho nechat znova uzavřít. Druhá, obecnější hrozba je úmysl zbavit se odpovědnosti za okupační síly vůči Gaze a přenést ji na Egypt.

Pokud mají mít pravdivá slova prohlášení Rady z 28. ledna jakýkoliv reálný smysl, musí Evropská unie souhlasit s větším tlakem na izraelské orgány, než jsou obvyklé komplikované a rozvláčné slovní opisy, tlakem přímým a v Kvartetu, aby byl přijat princip tranzitních bodů, které budou trvale otevřeny a za které ponese odpovědnost palestinská samospráva s podporou Evropské unie a Arabské ligy. Pokud bude palestinské samosprávě i nadále upírána jakákoliv možnost nabídnout svým lidem nejmenší naději do budoucna a pracovat na palestinském národním usmíření, které je potřebné, znamenalo by to přijmout ten nejhorší možný scénář. Obávám se, že jsme v této chvíli rychle vedeni tímto směrem.

Všichni víme, že pokud se týká Gazy a Západního břehu, včetně východního Jeruzaléma, je nezbytný impuls od mezinárodního společenství; tento impuls nevzejde od unaveného a zdiskreditovaného amerického prezidenta. Je na Evropě, aby jednala.

 
  
MPphoto
 
 

  Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedo, Gaza zůstává lidskou tragédií, nikdo z nás v tomto Parlamentu nemůže obviňovat její dlouhodobě trpící palestinské občany za to, že se vrhli trhlinou ve zdi na hraničním přechodu Rafáh, aby si nakoupili zboží v Egyptě.

Nicméně ale Evropskou unií zakázaná teroristická organizace Hamás má toto území a občany Gazy nadále pod nemilosrdnou kontrolou a podle mého názoru pokračuje v nevybíravém válečném zločinu vypouštění raket Qassam na izraelské civilisty, včetně jejich nedávné verze Aškelon s delším doletem. To znamená, že nemůžete obviňovat Izrael z udržování hospodářské blokády, která vpouští pouze humanitární pomoc.

Je mi líto, pane Daviesi; je mi líto, pane Cohn-Bendite. Pokud Hamás zastaví rakety, Izrael uvolní blokádu – tak jednoduché to je.

 
  
MPphoto
 
 

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedo, faktická separace Gazy od Západního břehu na jedné straně ještě více komplikuje již tak složitou situaci. Na druhou stranu ji však zjednodušuje.

Dovolte mi, abych vysvětlil, co myslím tou druhou stranou. Zaprvé usnadnila dialog mezi Izraelem a palestinskou samosprávou ze Západního břehu. Zadruhé zkrotila islámskou radikální bojovnost, a tak k ní umožnila volný přístup, protože na druhou stranu jsou tady radikální vůdci Hamásu a zbytek obyvatelstva, a v tomto ohledu není tajemstvím, koho musíme podporovat.

Z toho vyplývá, zatřetí, že místo dvou činitelů v rovnici (jeden je velmi jasný – Izrael – druhý, Palestinci, je trochu rozmazaný), máme nyní tři jasně definované činitele – včetně Gazy – v rovnici se znaménkem násobení mezi těmito činiteli, což znamená, že pokud je jeden nula, výsledek je nula.

 
  
MPphoto
 
 

  David Hammerstein (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedo, jenom několik velmi specifických otázek. Jak se můžeme vracet k EU BAM na hraničním přechodu Rafáh, když zvážíme nejistotu předchozí situace? Jedná se o neozbrojené evropské sbory! Pokud bude vystřelena jedna jediná kulka, pokud dojde k situaci, kde bezpečnost bude mít i tu nejslabší trhlinku, vrátí se všichni policisté do svého hotelu v Aškelonu?

Jak můžeme s Palestinci, Egyptem a Izraelem vyjednat dohodu o změně této situace? Pokud toho nebudeme schopni, nebude mít příliš smysl vracet se k předchozí situaci, jak uvedla paní Ferrero-Waldnerová. Potřebujeme nezbytně podmínky, které budou odolné vůči nejistotě.

Za další – jak se můžeme posouvat směrem k míru, aniž bychom se zabývali situací v Gaze? Neapolský proces se přes situaci v Gaze přenesl nevšímavě a jsem přesvědčen, že takový postoj není možné nadále zachovávat. Není možné, aby existovala jakákoliv palestinská samospráva, která by se vyrovnala s nejistotou v Gaze, zatímco tam nebude mír.

Nakonec bych se rád zeptal na střednědobá řešení dodávek vody a energie v Gaze. Nebylo by možné navrhnout řešení v pohraniční zóně mezi Gazou a Egyptem podobně jako v případě návrhu na instalaci závodů na odsolování a výrobu energie?

 
  
MPphoto
 
 

  Luisa Morgantini (GUE/NGL). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, včera zemřelo v nemocnici Šifa v Gaze dítě a v nemocnici v Gaze je 80 mrtvých, protože nemohli odjet do Izraele na ošetření. Dnes izraelský soudní dvůr rozhodl ve prospěch vlády, tj. Baraka, ve věci blokování a omezování dodávek paliva. Taková je současná situace.

Pan Solana položil otázku: „Co můžeme my Evropané dělat?“ Paní komisařka uvedla, že bychom měli mít vliv na změnu situace. Pravda může mít vliv na změnu situace. Tou změnou je odvaha říci nejenom „vím, že máte ohromný úkol, že neustále pracujete, že trpíte s námi za utrpení Palestinců a Izraelců“, ale je také třeba, proboha, něco dělat! Musíme říct izraelské vládě, a bez obalu, že pokud chce pomoci Salámu Fajadovi a Mahmoudu Abbásovi, měla by nejenom zastavit blokádu Gazy, ale měla by také přestat zabíjet mladé chlapce, jak to udělala včera v Betlémě, a měla by přestat střílet Palestince v ghettu na Západním břehu.

Nejedná se pouze o Gazu. Gaza se stala převažujícím obrazem, ale okupace pokračuje každým dnem. Mír je nezbytný pro všechny, je nezbytný jak pro Palestince, tak pro Izraelce. Musíme zablokovat…

(Předseda řečníka zastavil)

 
  
MPphoto
 
 

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedo, je dobře, že jsme schopni vést tuto rozpravu tak brzo po hrozných událostech v pásmu Gazy. Je také dobře, že Parlament má tuto příležitost nastínit svůj postoj panu Solanovi a paní Ferrero-Waldnerové. Zároveň je důležité, abychom tuto příležitost využili k naší lepší informovanosti. Pan Cohn-Bendit řekl, že nestačí poskytnout potraviny, ale že musíme také mluvit. Máme nyní nové mechanismy, jako je program Pegasus, které mohou posilovat plodnější dialog a spolupráci. Možná nám o tom může paní komisařka poskytnout více informací.

 
  
MPphoto
 
 

  Frieda Brepoels (PPE-DE). – (NL) Pane předsedo, pane Solano, paní komisařko, naprosto souhlasím s kolegy poslanci, kteří řekli, že již minula doba, kdy bylo možné pouze vyjadřovat obavy z dramatických událostí a humanitární situace v Gaze, a že pouhé poskytování peněz nestačí.

Naopak si myslím, že situaci v Gaze a blokádu je třeba vnímat v kontextu celkového konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Palestinci očividně vložili všechny své naděje do EU s očekáváním, že konečně přijde s výsledky. V minulosti bylo dáno mnoho slibů, ale můžeme vidět, že se EU ve skutečnosti při uplatňování závěrů z jednání konference v Annapolis a také jednání v OSN nedaří chopit svého úkolu aktivního mediátora. Myslím, že to je nepřijatelné, a EU se nesmí nechat nadále Spojenými státy vytlačovat na vedlejší kolej, ale musí přijmout nezávislý postoj.

 
  
MPphoto
 
 

  Bairbre de Brún, (GUE/NGL).(GA) Pane předsedo, pečlivě jsem naslouchala paní komisařce Ferrero-Waldnerové, ale nedomnívám se, že stačí hovořit o usnadňování či povzbuzování, když izraelská vláda provádí politiku způsobem, jaký jsme viděli na hranici mezi Gazou a Egyptem.

Evropské orgány musí jednat, musí vystupovat proti izraelské vládě a říci hlasitě a jasně, že jsou proti nehumánní blokádě, která dusí život v pásmu Gazy.

Tato politika je nanejvýš krutá a nepřátelská vůči veškerému obyvatelstvu trpícímu izraelskou okupací. Jednání tohoto druhu nemůže být v 21. století ospravedlněno. A od Izraele je pošetilé tvrdit, že pouze brání sebe sama, zatímco obyčejní Palestinci usilují o život bez utrpení, kterému jsou vystaveni.

Musíme jednat a nikoli ztrácet dny, týdny a nakonec měsíce, v nichž neděláme nic, jen hovoříme.

 
  
MPphoto
 
 

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE-DE). – (EL) Pane předsedo, události v Gaze jsou tragické a všichni kolegové poslanci vyjádřili svoje zděšení. Tyto události jsou politováníhodné také pro Evropskou unii. Nejenom že trpíme politickou slabostí, ale já ani nevím, jak můžeme se ctí dostát našim závazkům, že budeme přispívat účinnou finanční podporou a humanitární pomocí tam, kde k tomu jsme zavázáni. TIM se vyvíjí do PEGASU a my investujeme do lidských zdrojů, mechanismů a zdrojů Společenství.

Otázka je, jak můžeme být v této chvíli úspěšní.

Máte nějaké zprávy, paní komisařko? Dostává se humanitární pomoc do Gazy? Spolupracuje se s Izraelem, i kdyby jenom na této záležitosti? Může palestinská samospráva jakkoliv přispět k uhlazení cesty a usnadnění humanitární pomoci? Je logické, že by PEGAS měl být uveden do praxe co nejdříve. Vaše služby investovaly do detailu, do plánování a lidských zdrojů. Jak můžeme naplnit tuto vizi a dostát těmto zdrojům, paní komisařko?

 
  
MPphoto
 
 

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedo, situace v Gaze vyžaduje okamžité uvolnění izraelské blokády. Je nutné poskytnout lidem v Gaze pomoc, aby se mohli vypořádat se svými okamžitými potřebami. Arabská liga, Evropská unie a dokonce také Izrael musí usnadnit kontakt mezi Fatahem a Hamásem, aby se dosáhlo jednoty mezi Palestinci, jak tomu bylo za vlády národní jednoty. To se může stát, pouze pokud budou všichni volení zástupci Palestinců, kteří jsou členy Hamásu, propuštěni z izraelských vězení. Pro konání všeobecných voleb musí být vytvořeny správné podmínky. Jak Evropská unie, tak Spojené státy musí být jasně rozhodnuty plně respektovat výsledek voleb, ať už je jakýkoliv.

 
  
MPphoto
 
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. (DE) Dovolte mi stručně zopakovat, jaký je můj postoj k této skutečně ožehavé záležitosti, kterou jsme v pondělí znovu obšírně projednávali v Radě pro obecné záležitosti a vnější vztahy. Musím vám říci, i když se to rozumí samo sebou, že se neomezujeme pouze na diskuse; společně se Spojenými státy, Palestinci a Izraelci a samozřejmě s Organizací spojených národů a také Ruskem v rámci Kvartetu sehrála Evropská unie svoji roli v přijímání společné strategie.

Již jsem upozornila, třebaže velmi stručně v souvislosti s konferencí v Annapolis, na jeden aspekt této strategie, jmenovitě dvoustranný proces vyjednávání mezi prezidentem Abbásem a premiérem Olmertem. Druhý aspekt, který je více spojený s mojí rolí v Komisi, je úsilí nastartovat nový vývoj, který přinese lidem pokrok, a jsem si plně vědoma nesmírnosti takového úkolu. Byla jsem si vždy naléhavě vědoma uvedených těžkostí, ale přirozeně jsme chtěli udělat, co bylo v našich silách, abychom pomohli, a to zůstává naším postojem. Z tohoto důvodu je stěžejní myšlenkou naší politiky podporovat pana Abbáse v jeho úsilí dosáhnout míru prostřednictvím rozhovorů, které vede, s úmyslem využít tento mír k posílení procesu usmíření s Hamásem. Taková byla základní myšlenka této strategie.

Stále ještě máme v úmyslu také podporovat další schůzky. V posledních několika dnech se uskutečnila schůzka pana Olmerta a pana Abbáse. Víme, že se při ní nedosáhlo mnoho, pokud se týká záležitostí zásadního významu, ale je to pochopitelné, protože v současné době jsou všechny schůzky zastíněny situací, která je velmi zneklidňující. Musíme nicméně pokračovat v tomto přístupu. Máme stále ještě nástroje, abychom včas otevřeli několikero dveří, ještě před další schůzkou v Moskvě, pokud budeme napomáhat oběma stranám.

To je jedna strana mince. Druhou stranou jsou humanitární a hospodářské vyhlídky. K tomuto bodu bych ráda těm, kteří možná moje prohlášení nečetli, řekla následující: 21. ledna jsem přednesla velmi jasné prohlášení o postoji k situaci v Gaze, protože jsem si také uvědomila, že věci prostě došly příliš daleko. Pomohlo, společně s jinými prohlášeními ministrů zahraničí a mezinárodních organizací, zlepšit danou situaci. Blokáda nebyla samozřejmě plně uvolněna, ale situace se značně zlepšila. Obdobně, pokud se týká humanitární pomoci – a to je také odpověď na vaši otázku, paní Kratsa-Tsagaropoulouová – do Gazy je nyní právě doručováno mnoho dodávek.

Jsme si nicméně vědomi, že to nestačí. A já sama si uvědomuji, pane Cohn-Bendite, že stojíme před extrémně skličujícím úkolem. Máte naprostou pravdu, když říkáte, že se jedná o nesmírně obtížnou situaci; vysoký představitel si je toho plně vědom a pravděpodobně se k tomu také vyjádříme. Nicméně budeme prozatím pokračovat ve sledování společné strategie, kterou jsme společně definovali a máme ji v úmyslu společně uvést do praxe, a nemáme žádnou jinou volbu než vyvíjet tlak na otevření hranice, což sám Salám Fajad, jak víte, považuje za zásadní krok.

Dovolte mi říci několik stručných slov o mechanismu, který jsme vytvořili a který právě začne plnit svoji funkci za dva dny, 1. února. Jedná se o stálý mechanismus, na rozdíl od předchozího TIM, Dočasného mezinárodního mechanismu, který jsme museli neustále rozšiřovat. Z dobrých důvodů byl také tento nový mechanismus vytvořen v partnerství s palestinskou samosprávou. Velice úzce jsme na tomto projektu spolupracovali s panem Fajadem, aby výsledek odpovídal jeho požadavku na vytvoření plánu rozvoje pro hospodářství Palestiny a samozřejmě její infrastruktury.

Mělo by se jednat o společné evropské úsilí, čímž myslím, že tento mechanismus – finanční mechanismus – můžeme používat nejenom my sami, ale také členské státy. Úmyslem vlastně je, aby některé mezinárodní organizace a neevropské země byly také schopny tento mechanismus v zásadě použít. Podobně jako TIM, i tento mechanismus nabízí úplný dohled a monitorování, protože přirozeně chceme splnit všechna kritéria transparentnosti, a je navržen k poskytování buďto přímé rozpočtové pomoci, k usměrňování pomoci prostřednictvím Agentury OSN pro pomoc a činnost ve prospěch palestinských uprchlíků a jiných organizací, nebo k financování našich projektů. Jsem si však vědoma, že tato otázka v současné době ustupuje do pozadí za hlavní politickou otázku, konkrétně – co můžeme udělat pro vyřešení stávající situace. Jsem si samozřejmě plně vědoma tohoto problému, ale v této kritické chvíli je to jediná odpověď, kterou vám mohu dát.

 
  
MPphoto
 
 

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. S velkou pozorností naslouchám tomu, co bylo doposud řečeno. Mohl bych říci to samé a mohl bych to říci se stejným pohnutím a se stejným citem, protože své city sdílíme.

Ale říkáte, že musíme jednat, ne mluvit. Myslíte si, že konkrétní čin dnes změní naši politiku o 180 stupňů? Abych pravdu řekl, skutečně si nejsem jistý, je-li to citlivý přístup.

Co se za několik posledních dnů stalo, kromě humanitárního dramatu? Můžeme hovořit hodiny a skutečně vyjádřit naše city, protože naše city jsou stejné jako ty vaše – alespoň ty moje ano – a jsem si jist, že i city paní komisařky.

Začátkem tohoto týdne, pouze několik hodin po výbuchu napětí, se setkala Arabská liga. Přijali rozhodnutí, rozhodnutí, které bylo v pondělí podpořeno Radou pro obecné záležitosti a vnější vztahy, rozhodnutí, které se pokusíme realizovat v nadcházejících hodinách po schůzce mezi palestinskou samosprávou a Egyptem, která se odehrává dnes dopoledne – a pokračuje nyní, když zde vedeme naši rozpravu, a bude pokračovat během noci a možná zítra nebo pozítří –, až dosáhnou bodu, kdy my můžeme být skutečně užiteční.

Myslím však, že měsíc po konferenci v Paříži, měsíc a půl od konference v Annapolis, kdy jsou všechny arabské země zapojeny, kdy také ostatní země hrají poprvé konstruktivní roli, se musíme přizpůsobit tomuto směru. Nyní by od nás nebylo seriózní, kdybychom hráli sami svoji roli. Musíme hrát roli společně se všemi partnery, kteří tam jsou. Podporujeme – a závěry Rady jsou v tomto bodě velmi jasné – usnesení o hranicích, které bylo přijaté Arabskou ligou v neděli a schválené v pondělí. Následné rozhovory povedeme ve středu a čtvrtek.

Myslím, že to je konkrétní čin, ale nevím, co mohu dělat. To už je něco jiného, pokud mě požádáte, abych

úřadující předseda Rady. − (FR) „vytrval v úsilí a zaměřil ho správným směrem“. Znamená to, že v této chvíli jdeme špatným směrem.

(Přerušení panem Cohn-Bendit: „… neznámým směrem…“)

Pane předsedo, myslím, že pokud pan Cohn-Bendit,

vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. – význačný poslanec tohoto Parlamentu, řekne, že strategie Evropské unie je dnes „inconnue“, je ne comprends rien. Můžete říkat, cokoliv chcete. Můžete říkat, že strategie Evropské unie dnes po Annapolis, poté, co jste předsedal konferenci v Paříži, poté, co jste podpořil Arabskou ligu, je „inconnue“, můžete říkat jiné věci, ale nemyslím si, že lze „inconnue“ trvale udržet. Možná se vám to nebude líbit –

(Námitka)

Nemusíte souhlasit, ale je velmi těžké říci, že směr není znám. Sdílím mnoho pocitů, které jste vyjádřil velmi výmluvně. A mohl bych říci, že v nadcházejících dnech a hodinách máte, že my máme, odpovědnost, se kterou se vypořádáme. Jsme schopni tu situaci vyřešit? Já to nevím. Vy to nevíte. Ale můžete si být jistý, že se o to pokusíme a pokusíme se podpořit pana Fajada, protože byl naším partnerem v rozhovoru po celou tu dobu. Je to muž dobré vůle, a proto ho nesmíme zradit. Já ho nezradím.

Proto musíme i nadále zaměřit naši práci tímto směrem. Přijdou pocity marnosti. Bude to frustrující. Vyřešíme všechny ty problémy? Nevím. Ale zkusíme to se vší energií, kterou máme, a naší nejlepší vůlí.

Sdílím všechny city, které byly vyjádřeny. Neřekl bych, že hlouběji, ale přinejmenším stejně hluboce jako vy, všichni naši přátelé tady, protože jsme na jedné straně, společně se už dlouho účastníme této bitvy. Proto není v našich citech žádného rozdílu a musíme pokračovat v tom, co celou tu dobu děláme.

Myslím, že musíme jít tímto směrem. Slibuji vám, že se tímto směrem vydám. Pokusím se setkat s Egypťany, Saudskými Araby a všemi – Američany, Rusy, všemi –, abych zjistil, jestli můžeme přijít s něčím, co nebude stejné. Musí to být něco jiného pro všechny. Jinak, myslím, nebudeme schopni dojít k jakýmkoliv výsledkům.

Můžete namítnout, že jste výsledky neviděli už několik let. Od roku 1967 jsme nedošli k výsledku, společně, jako mezinárodní společenství. To je pravda. To je naše odpovědnost. Nemyslím si však, že můžeme ten problém vyřešit v nejbližší budoucnosti, když nyní přijmeme rozhodnutí, které bude jiné než to, které jsme přijali na Radě v pondělí.

Nyní máme pondělní strukturu od Evropské rady a musíme se ji pokusit zrealizovat. Velice rád se vrátím a budu s vámi hovořit a velice upřímně vylíčím, tak jako to zde děláme, důsledky našich činů.

Ale prosím nemyslete si, že nemáme stejné pocity. Máme. Máme zkušenost s tamní situací a víc říct nemůžeme. Pokud se týká činů, buďte ujištěni, že uděláme vše, co umíme.

 
  
MPphoto
 
 

  Předseda. − Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat během únorového dílčího zasedání.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Děkuji vám, pane předsedo. Tento Parlament projednával v dlouhých rozpravách izraelsko-palestinskou otázku až příliš často. Měli bychom však, objektivně řečeno, uznat, že role, kterou se Evropské unii dodnes daří hrát ve vztahu k této situaci, je naprosto okrajová; tolik proklamací, prohlášení o záměru, návrhů a dokumentů, ale, popravdě, velmi málo důslednosti, pokud se týká činů. V nedávné době jsem navštívil Palestinu a mezi lidmi, kteří jsou unaveni z roků porušování slibů, jsem se setkal s atmosférou tísně, rozčarování a rezignace. Ta situace se zhoršuje a existuje vážné riziko, že palestinská území budou vehnána do náruče extrémistů z Hamásu. Vzduch, který tam dýcháte, je těžký, a hledání východiska v násilí se zdá téměř nevyhnutelné. Čas, který ještě zbývá, skutečně běží, právě v tomto okamžiku – Evropa buďto bude mít sílu a schopnost tuto situaci zvrátit, nebo poneseme, my všichni, odpovědnost za to, že jsme neudělali dost pro odvrácení nejhoršího.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. – Jak řekl můj kolega Michael Gahler, stávající rezoluce se drží přístupu vytrvalého tlaku šesti velmocí na Írán.

Podle mého názoru je praktickým problémem, jak bude tuto rezoluci vnímat íránský režim. V situaci, kdy velcí hráči mezinárodní politiky nejsou ochotni nebo schopni se dohodnout na použití vážných sankcí proti Íránu, je sotva nějaká šance, že tato rezoluce bude mít smysl.

Stále ještě ale existuje jedna cesta – doposud nevyzkoušená –, jak zapůsobit.

Dát šanci íránskému opozičnímu hnutí ukončením jeho politického potlačování vládami EU. Podle rozhodnutí vydaných Evropským soudem prvního stupně v prosinci 2006 a britskými soudy v listopadu minulého roku neexistují naprosto žádné důvody pro takovou izolaci íránské opozice. Když se íránské opozici uvolní ruce pro mírové činnosti, EU tak nejenom získá účinnou páku pro ovlivňování režimu mullahů, ale otevře třetí a realističtější možnost mezi diplomacií toužebných přání na jedné straně a vojenskou intervencí severoamerického typu na straně druhé.

Pokud je naším upřímným záměrem přinést do Íránu pozitivní změnu, dejme šanci této třetí možnosti.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí