Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/2275(INI)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A6-0029/2008

Rozpravy :

PV 19/02/2008 - 11
CRE 19/02/2008 - 11

Hlasování :

PV 20/02/2008 - 4.4
CRE 20/02/2008 - 4.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0058

Rozpravy
Středa, 20. února 2008 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

5. Vysvětlení hlasování
PV
  

Ústní vysvětlení hlasování

 
  
  

- Zpráva: Richard Corbett, Inigo Méndez de Vigo (A6-0013/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Frank Vanhecke (NI). (NL) Pane předsedající, hlasováním o zprávě pana Corbetta a Méndez de Viga, které právě proběhlo, tento Parlament jen znovu potvrzuje postoj, který zastáváme již velmi dlouho: naprosté pohrdání demokraticky vyjádřenou vůlí většiny obyvatel Francie, Nizozemska a jiných zemí. Ačkoli tento Parlament tvrdí, že zastupuje všechny evropské občany, ve skutečnosti se těmto občanům nedopřává nejmenšího sluchu. Když zde předseda této sněmovny před chvílí prohlásil, že tímto hlasováním Parlament vyjádřil stanovisko většiny evropských občanů, dopustil se patetické lži. Parlament nepředložil jediný požadavek na respektování vůle občanů, jedinou žádost o konání referenda v každém členském státu. Právě naopak, jedinou věcí, kterou Parlament požadoval, bylo, aby tento duplikát bývalé ústavy vstoupil co nejdříve v platnost. Naneštěstí, tento Parlament nereprezentuje občany, ale jen konsensus elit oficiální Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, hlasoval jsem proti zprávě, protože musím znovu opakovat, že politická elita Evropské unie se snaží protlačit ústavní smlouvu, aniž by jí konzultovala s evropskými národy. Britská vláda přislíbila konání referenda k této smlouvě, teď ale předstírá, že skutečnost je poněkud jiná. Stačí jen poslouchat jednoho činitele, jako je Valéry Giscard d’Estaing, za druhým, aby vám bylo jasné, že mezi těmi dvěma dokumenty není vlastně žádný rozdíl.

Říkám vám, představitelé evropské politické elity, že pokud si myslíte, že stavíte evropský projekt, ale stavíte jej proti vůli lidu, pak stavíte hrad z písku. Jak jednou řekl skvělý Jimi Hendrix, hrady z písku vždycky nakonec spadnou do moře. Ratifikace evropské ústavy, navzdory zamítnutí ve dvou referendech, je nedemokratická, zbabělá a nelegitimní.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, za osm let v tomto Parlamentu jsem už slyšel různá absurdní tvrzení, ale zvláštní cenu musím v tomto ohledu udělit ujištění, že prosazení této smlouvy v dnešním hlasování je ukázkou projevu svobodné vůle všech národů Evropy.

Vy, kteří jste tak srdečně tomuto tvrzení tleskali, velmi dobře víte, že není pravdivé. Vy to víte, a já to mohu dokázat, protože jste podporovali referenda až do chvíle, kdy bylo jasné, že o ně přijdete. Toto hlasování jen v podstatě zdůraznilo odtrženost členů této sněmovny od svých voličů. Zrušení referend je zbabělým činem a rezignací na vedoucí postavení, a vy to víte.

Dokažte mi, že nemám pravdu. Dejte o smlouvě hlasovat v referendech, která jste podporovali, když jste mysleli, že je můžete vyhrát. Dejte o Lisabonské smlouvě hlasovat. Pactio Olisipiensis censenda est! (O Lisabonské smlouvě se musí hlasovat.)

 
  
MPphoto
 
 

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, chtěl bych podat krátké vysvětlení, proč jsem se zdržel hlasování. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že náš Parlament nemá v této záležitosti pravomoc: je v pravomoci členských států, a my ji musíme respektovat. Jenom členské státy mohou rozhodnout, zda bude nová Lisabonská smlouva přijata či nikoli.

Myslím, že bychom se měli zastavit a připomenout si, jaké jsou mocenské vztahy. Osobně jsem toho názoru, že toto rozhodnutí by měly učinit členské státy. Nebyl by to zas tak špatný nápad zeptat se veřejnosti na její názor, protože mají-li lidé možnost ovlivnit rozhodování, celý proces získá na legitimitě.

V této smlouvě je mnoho dobrého, ale jsou v ní také části, které jsou nepřijatelné, a uvažuji-li o ní z pohledu Finska, odkud pocházím, je v ní řada pasáží, které jsou pro nás nepřijatelné. V každém případě ale rozhodovací pravomoci v těchto oblastech mají v rukou vnitrostátní parlamenty.

(Potlesk)

 
  
  

- Usnesení o Lisabonské strategii (B6-0073/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o Lisabonské strategii, který bude na programu jarního zasedání Evropské rady. Souhlasím s předkladateli návrhu, že Lisabonská strategie má šanci uspět pouze v případě, že se bude opírat o lidské zdroje v příznivém, vzdělávacím, vědomostním, vědeckém, výzkumném, kulturním, informačním a inovačním prostoru.

K plnění cílů Lisabonské strategie potřebujeme tři hráče: univerzity jakožto architekty vědomostí, podnikatelské firmy, které dokáží vědomostí využít, a veřejnou a samosprávnou složku, která bude schopna vytvořit trvale udržitelnou infrastrukturu pro vědu, výzkum a vývoj na národní a regionální úrovni. Inovace vyžaduje finanční vklad; finance zase přinesou vědomosti. Vědomosti vložené do inovací tuto finanční investici znásobí. v tvrdé konkurenci dokáží přežít je invenční a tvořivé malé a střední podniky. Věřím, že Evropa si dokáže najít v americko-japonském vědomostním expresu 21. století své místo.

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Strejček (PPE-DE). – (CS) Já jsem hlasoval proti a dovolte mi, abych své důvody sdělil.

Za prvé, text celkově formuluje roli Evropské unie jako globální ekonomické a sociální mocnosti. Za druhé, opírá se o tzv. vůdčí roli Evropské unie ve světě a slepě věří, že okolní dynamický svět se bude rozvíjet podle toho, jak si Evropská unie sama přeje. Za třetí, prohlášení věří, že Evropská unie převezme vůdčí roli ve vytváření jakýchsi celosvětových norem a standardů. Za čtvrté, Lisabonská strategie podmiňuje ekonomickou spolupráci s okolním světem tzv. vynutitelností hlavních pracovních norem. Za páté, Lisabonská strategie explicitně vychází z takzvané Lisabonské smlouvy, ačkoliv ta ještě neprošla ratifikačním procesem ve většině členských států. Prohlášení vyzývá k zavedení institutu minimální mzdy v těch členských státech, ve kterých ještě minimální mzda nebyla zavedena.

 
  
MPphoto
 
 

  Othmar Karas (PPE-DE).(DE) Evropský klub Rakouské lidové strany v Evropském parlamentu hlasoval nadšeně pro zprávu, kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo, protože Lisabonské smlouva posiluje občany Evropy, členských států a Evropské unie. Občané Evropy a parlamenty, které tyto občany reprezentují, jsou vítězi. Ve světle rozpravy o Kosovu vidíme, jak je tato smlouva důležitá, protože jejím prostřednictvím dosáhneme mnohem pravděpodobněji společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Ustanovení právní závaznosti Listiny základních práv nám ukazuje cestu vpřed směřující k tomu, aby základní práva byla šancí všech občanů Evropské unie. Každý, kdo není pro tuto smlouvu jako celek, je proti občanům. Musíme nadále hájit zájmy lidí a tuto smlouvu jim přiblížit.

 
  
MPphoto
 
 

  Hubert Pirker (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, hlasoval jsem pro zprávu, protože v ni naprosto věřím, jelikož vytváří mezi ekonomickými a sociálními opatřeními rovnováhu, které je třeba dosáhnout, protože je tady poprvé představena sociální Evropa a členské státy jsou velkou většinou v Parlamentu poprvé vyzývány, aby přijaly opatření k zavedení minimální mzdy. Jsem potěšen, že většina byla schopna zabránit opatřením, jejichž cílem bylo skoncovat s úspěchy dosaženými v sociální oblasti, jako je například směrnice o pracovní době a rozšíření sociálních dávek za hranice jednotlivých států. Obecně jsem pak nadšeně hlasoval pro schválení tohoto vyváženého balíku opatření.

 
  
MPphoto
 
 

  Nirj Deva (PPE-DE). – Pane předsedající, chci říci, že jsem hlasoval proti zprávě o Lisabonské smlouvě. Prořekli jsme se a vylili jsme přitom s vaničkou i dítě. Snažíme se vytvořit společný trh, a zároveň jsme vlastně ve vší tichosti vytvořili společnou zemi.

Zapojení našich lidí do procesu jsme odmítli. Upřeli jsme jim jejich přirozené právo mluvit do toho, jaká by měla být jejich vláda, a v nejvyšší možné míře jsme ignorovali fakt, že měli mít referendum.

Jak můžeme říct našim lidem, našim voličům, že tento Parlament reprezentuje jejich názory, když své názory nemohou nechat vůbec zaznít? Britská vláda, zvláště pan Brown, slíbila referendum. Zejména pánové Brown a Blair řekli, že umožní Britům hlasovat v referendu. Tento den mne velmi, velmi mrzí a mrzí mne také, že labouristická vláda porušila své sliby.

 
  
MPphoto
 
 

  Ewa Tomaszewska (UEN).(PL) Pane předsedající, bylo mou povinností se zdržet hlasování o Lisabonské smlouvě. V mém jazyce ani v Polsku smlouva není k dispozici. Mí voliči nedostali příležitost se s ní seznámit, a já jsem konec konců tady proto, abych reprezentovala jejich názory a zájmy, a nejen své vlastní přesvědčení. V pondělí bylo zde v Parlamentu přijato rozhodnutí, abychom dnes hlasovali o dokumentu, jehož konsolidovanou verzi ve vlastním jazyce neměli někteří z nás vůbec k dispozici. Rozhodnutí o dokumentu s neznámým obsahem může učinit pouze hloupý nebo nečestný člověk. Proto jsem se zdržela hlasování.

 
  
  

- Zpráva: Margarita Starkevičiūtė (A6-0029/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Strejček (PPE-DE). – (CS) Pane předsedající, já jsem hlasoval proti z následujících důvodů.

Ve zprávě se mluví o jakémsi spravedlivějším rozdělování zisků, zpráva zavádí pojem tzv. úplné zaměstnanosti prostřednictvím alokací veřejných investic. Zpráva se snaží nahrazovat tzv. selhání trhu prostřednictvím daní, zavádí ekologické daně, podporuje vědu a výzkum prostřednictvím odpočitatelných položek, což povede k další netransparentnosti daňového systému, volá po nové evropské legislativě.

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Claeys (NI). (NL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti zprávě paní Starkevičiūtė, protože její pasáž o imigraci se vyznačuje typickou krátkozrakostí, která nás stála již spoustu peněz. Existují zřejmě lidé, kteří chtějí vidět, jak opakujeme chyby z 60. a 70. let, kdy se uvažovalo pouze o lidech importovaných na krátkou dobu jako zboží. Ve městech nyní vidíme výsledky této politiky: masová nezaměstnanost, kriminalita, rozvoj paralelních společností. Místo abychom se z minulých chyb poučili, zatvrzele kráčíme stejnou cestou. Nyní je to dokonce ještě horší, protože existuje návrh na provádění evropské migrační politiky, která by měla „doplnit“ politiky členských států. Je zcela jisté, že přinese ještě více laxnosti než dosud, a to je asi to poslední, co potřebujeme.

 
  
MPphoto
 
 

  Koenraad Dillen (NI). (NL) Pane předsedající, stejně jako můj spolustraník pan Claeys jsem hlasoval proti této zprávě. Zpráva má bezpochyby mnoho pravdivých a závažných aspektů. Je to například modernizace pracovních trhů, investice do podnikání a zjednodušení daňových systémů, které zpráva podporuje. Nicméně tato sněmovna zcela minula cíl, pokud evropskou migrační politiku spočívající v přilákání ekonomických migrantů považuje za politiku razící cestu Lisabonské strategii. Navíc zázračným lékem na nelegální přistěhovalectví není ekonomická otevřenost, která bývá častým argumentem, nýbrž posílená kontrola vnějších hranic Unie, odmítnutí jakékoli vnitrostátní politiky hromadné legalizace a přísná politika deportace nelegálních přistěhovalců.

 
  
  

- Zpráva: Cem Özdemir (A6-0503/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE).(PL) Pane předsedající, přijali jsme důležitý dokument týkající se vztahů mezi EU a střední Asií. Je příkladem našich přání sdílet zkušenosti a hodnoty, které jsou obecně platné v Evropě, a získat pro tyto hodnoty rozvojové demokracie v této oblasti světa. Tyto země udělaly na cestě směrem k hospodářskému rozvoji obrovský pokrok. Musí však podniknout také odhodlané kroky, aby bránili porušování základních lidských práv a svobod. Musí se vypořádat s řadou problémů, jako je rostoucí pašování drog, organizovaný zločin, korupce a obchod s lidmi. Další základní otázkou jsou lepší vzájemné kontakty našich občanů podporující kulturní výměny a zřízení zvláštních grantových programů pro mladé lidi, které byli jim umožnily studovat na evropských školách, a seznámit se tak s hodnotami a standardy EU.

Přejeme našim přátelům z Kazachstánu, Kyrgyzské republiky, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu mnoho úspěchů na jejich cestě k prosperitě, svobodě a demokracii, která jim umožní podporovat v budoucnu jiné státy a podělit se s nimi o své úspěchy.

 
  
  

Písemná vysvětlení k hlasování

 
  
  

- Zpráva: Richard Corbett, Inigo Méndez de Vigo (A6-0013/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme dnes hlasovali pro zprávu o Lisabonské smlouvě. Tuto novou smlouvu podporujeme. Uvědomujeme si však, že vzhledem ke skutečnosti, že dva členské státy navrhovanou ústavu odmítly, jsme byli nuceni provést změny. Nesdílíme proto názor, že je třeba naříkat nad tím, že se smlouvy byla vypuštěna ustanovení o vlajce a hymně. Na rozdíl od většiny v Parlamentu se domníváme, že je dobře, že byl do rozhodovacího procesu v oblastech citlivých z hlediska vnitrostátní svrchovanosti zaveden „akcelerátor pro případ nouze“.

Obhajujeme princip decentralizace, a odmítáme proto výzvu ze strany Evropského parlamentu, aby se v členských státech konala referenda. Jedná se o záležitost, kterou si musí rozhodnout každý členský stát sám.

Na závěr bychom se rádi zmínili o hlasování o změně 36 týkající se případu Laval. Rozhodli jsme se hlasovat proti první části, protože podle našeho názoru jsou mezi starou smlouvu a Lisabonskou smlouvou rozdíly, a to například v Listině práv, která ustanovuje mimo jiné právo na stávku uskutečněnou podle vnitrostátních postupů. Podporujeme ustanovení Listiny práv a podporujeme také druhou část změny, která zabezpečuje právo na pracovně-právní spory. Rádi bychom upozornili na to, že tento názor sdílí také naše politická skupina v Parlamentu, která se rozhodla hlasovat proti návrhu, protože zpráva se týká smlouvy a nikoli případu Laval.

 
  
MPphoto
 
 

  Batten, Bloom, Booth, Clark, Farage, Nattrass, Titford a Whittaker (IND/DEM), písemně. − I když Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) Lisabonskou smlouvu odmítá, zdrželi jsme se hlasování o změně 31, protože nesouhlasíme s odůvodněním změny.

 
  
MPphoto
 
 

  Pervenche Berès (PSE), písemně. – (FR) Jelikož prezident Sarkozy neměl v plánu uspořádat referendum, jsem stále pevně přesvědčena o tom, že se socialisté ve francouzském parlamentu museli zdržet hlasování, aby tak vyjádřili svůj postoj. Nicméně skutečnost, že francouzský prezident odvedl při vyjednávání o této smlouvě mizernou práci a ignoroval hlas francouzského lidu, neznamená, že bychom neměli reagovat na otázku, která je nám dnes předkládána.

Smlouva má sice do dokonalosti daleko, ale umožňuje nám uzavřít institucionální diskusi a vybavit Evropu pravidly, díky nimž bude moci fungovat. Dnes by měl zaznít hlas socialistů ke změnám politiky, což je hlavní záležitost v rámci revize finanční perspektivy, dále k francouzskému předsednictví Evropské unie a k závazku skupiny PSE vypracovat prohlášení k příštím evropským volbám.

„Ne“ by umožnilo odstranit politiky z textu, který měl být ústavou, protože by Evropu přinutil zamyslet se nad otázkou, o čem vlastně celý projekt Evropy je. To je velmi důležité.

Protože však chci, aby byl text přijat, abych se pak mohla plně zapojit do nadcházejících jednání o politikách, jelikož moje více než dva roky staré „ne“ bylo proevpropské, beru na sebe veškerou svou odpovědnost a Lisabonskou smlouvu schvaluji.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan, Marcin Libicki a Konrad Szymański (UEN), písemně. − (PL) V závěrečném schvalování zprávy o Lisabonské smlouvě jsem se zdržel hlasování, protože zpráva dalece překračuje dohody, kterých bylo dosaženo na summitech EU v Bruselu a Lisabonu.

Lisabonská smlouva byla pro všechny zúčastněné strany velmi obtížným kompromisem. Jak dokládají zmínky o absenci symbolů EU, o dohodách o systému hlasování Rady týkajícího se doložek o účasti a neúčasti a o Listině základních práv, překročení rámce tohoto kompromisu by politicky poškodilo proces ratifikace.

Nemohu navíc podpořit body připravující půdu pro kampaně cílené na konstitucionalizaci Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE-DE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva je nejlepším kompromisem umožňujícím překonat institucionální krizi a zvýšit pružnost rozhodovacích mechanismů, které jsou pro fungování rozšířené Evropské unie s 27 státy v dnešním globalizovaném a neustále se měnícím světě zásadní.

Velmi schvaluji skutečnost, že je Evropské unii dána právní subjektivita, že je zrušena struktura tří pilířů ve prospěch jednoho institucionálního rámce a univerzálního uplatnění metody Společenství.

Souhlasím s opatřeními na zvýšení transparentnosti a odpovědnosti a na posílení účasti a práv evropských občanů jak na informační úrovni, tak prostřednictvím legislativní iniciativy lidí.

Vítám změny v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, takže opatření budou mít ambicióznější cíle a efektivnější postupy a nebudou již využívány mezivládní nástroje a postupy.

Souhlasím s větším zapojením parlamentů jednotlivých států, zejména do kontroly dodržování principu decentralizace.

Mrzí mne, že bylo třeba provést různé ústupky, například odložit začlenění důležitých prvků, jako je nový systém hlasování v Radě a britské a irské doložky o účasti a neúčasti týkající se záležitostí, které byly dříve řešeny třetím pilířem. Obávám se, že ustanovením voleného předsedy Evropské rady dojde ke ztrátě výhod z rotování předsednictví, aniž by to pro Evropskou unii znamenalo přínos v podobě přidané hodnoty, a ke vzniku problémů ve vztazích mezi různými institucemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Paul Marie Coûteaux, Patrick Louis a Philippe de Villiers (IND/DEM), písemně. – (FR) Evropský parlament právě schválil Lisabonskou smlouvu, ačkoli jej o to nikdo nežádal.

Delegáti seskupení Mouvement pour la France (MPF) v Evropském parlamentu hlasovali samozřejmě proti této zprávě, i když jsou si vědomi čistě symbolické povahy tohoto činu.

Je závažné, že zvolení zástupci Francie a Dánska sedící ve Štrasburku hlasují pro smlouvu a jasně přitom přiznávají, že je klonem zaniklé Evropské ústavy, jejíž text občané jejich států oficiálně odmítli. Je také závažné, že Evropský parlament hlasuje o smlouvě, přestože se žádný z jeho členů nemohl seznámit s její konsolidovanou verzí. Po ratifikaci naslepo maďarským parlamentem schvaluje Evropský parlament text, který nečetl.

Delegace MPF v Evropském parlamentu nyní přeje svobodymilovným Irům hodně štěstí: jejich referendum nebude jen jejich, budou hlasovat za všechny, kterým tato možnost dána nebyla, zejména za Francouze, jejichž hlas byl odmítnut.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel António dos Santos (PSE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu a příslušné usnesení podporuji.

Na poslední chvíli se však vyskytl problém s hlasovacím zařízením, proto jsem svůj naprostý souhlas nemohl fyzicky vyjádřit.

Aby byl můj souhlas řádně zaznamenán, předkládám toto vysvětlení hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jedná se o politováníhodné usnesení Evropského parlamentu zaměřené výhradně na to, aby zmátlo občany a vyvinulo na členské státy tlak, aby ratifikovali Lisabonskou smlouvu, protože Evropský parlament nemá k tomuto schválení kompetence. Ratifikovat ji mohou pouze členské státy.

Přesto jsme během rozpravy a hlasování podpořili demokratická opatření, jejichž cílem bylo zavést do rozpravy prvek plurality, a zdůraznili jsme potřebu větší demokracie a požadovali referendum. Proto naše skupina předložila k projednání návrhy usnesení, které byly bohužel odmítnuty. Konkrétně se jednalo o návrhy vyjadřující náš nesouhlas s Lisabonskou smlouvou a zdůrazňující některé z jejích znepokojivějších aspektů, jako je trend směrem k militarizaci Evropské unie v úzkém spojení s NATO, který vyvolává růst vojenských výdajů a umožňuje provádět vojenské operace s cílem chránit hodnoty Unie a sloužit jejím zájmům.

Odsuzujeme také skutečnost, že ustanovení současných smluv, na nichž Evropský soudní dvůr postavil své nedávno vynesené rozsudky (ve věci Laval/Vaxholm a ve věci Viking Lane) ospravedlňující sociální dumping a nadřazující poskytování služeb nad práva pracovníků na kolektivní akci vyjadřující úctu ke svobodě, jsou v celém rozsahu zahrnuta do Lisabonské smlouvy, která vyžaduje, aby právo na kolektivní akci zůstalo výhradně v kompetenci členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Vítám zprávu, kterou předložili pánové Méndez de Vigo a Corbett a která jednak zdůrazňuje fakt, že reformní smlouva není ústavou, a současně umožňuje Evropě směřovat k nové globální roli, již bude muset hrát v nadcházejících desetiletích.

Zpráva posiluje institucionální pravomoc Unie. Posílením pravomoci Evropského parlamentu podporuje demokracii. Umožňuje rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, aby bylo zajištěno, že hospodářská a průmyslová síla Evropy se odráží v globálních politikách, a především umožní EU hrát klíčovou roli při řešení problému globálního oteplování.

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Dal jsem „ano“ Lisabonské smlouvě, protože – bohužel – není jiné alternativy. Musíme však mít jasno. A to nemáme vzhledem k 300stránkové minismlouvě, která je nečitelná, podobně jako nemáme jasno v tom, zda EU získá důvěru svých občanů, zvláště když velké množství doložek o neúčasti povede k neustálým patovým situacím nebo dokonce k nestálé symetrii Evropy.

Tato nová smlouva je jen východiskem z nouze. Je třeba, abychom velmi rychle sepsali radikálně reformní smlouvu a ratifikovali ji v rámci jediného referenda Evropanů. Všechny země, jejichž občané řeknou „ne“, budou mít možnost vystoupit z EU, jinak se budou řídit společnými pravidly. To je cena, kterou je třeba zaplatit za skutečně integrovanou Evropskou unii se soudržnějšími politikami.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zřídkakdy se v této sněmovně setkáme s tak stalinistickou zprávu: je to naprosto lživá propaganda! Jedině tady a v „Sarkozii“ lze říct, že Lisabonská smlouva je zásadně odlišná od Evropské ústavy, když převážná většina hlav států a vlád EU i otec samotné ústavy, Valéry Giscard d’Estaing, říká přesný opak.

Zpravodajové si dopřáli trochu kultury, když v úvodu odůvodnění citují pár řádek z Shakespearovy hry Julius Caesar. Tento citát v podstatě vysvětluje, že musíte následovat základní síly směřující k velkým změnám ve společnosti, jinak budete neúspěšní a skončíte v troskách. Problémem je, že pro ně jsou těmito silami Lisabonská smlouva a umělé, vynucené vytvoření centralizovaného evropského superstátu, přitom skutečnou silou je v tomto případě rostoucí nesouhlas lidí s tímto projektem. Občané se snaží znovu objevit své kořeny a identitu a najít ochranu před změnami, které odmítají a které jim chtějí vnutit jiní: budování politických systémů, které jim berou svobody, a finanční globalizaci, která je ruinuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Opět se ukazuje, jak je většina zástupců tohoto Parlamentu daleko od reality. Výsledky referend nemají zcela zřejmě žádnou hodnotu, pokud odporují vůli vládnoucí politické elity.

My v Červnové straně podporujeme, aby se ve Švédsku konalo referendum o Lisabonské smlouvě. Je především na každém členském státě, aby se rozhodl, zda referendum uskuteční.

Celý proces okolo nové smlouvy EU je ostudný. Úmluva, jejíž pracovní postup byl mohutně kritizován, předložila návrh ústavy EU. Rozprava se pak nekonala, celá věc se rozebírala a pitvala s cílem prosadit mnohem federalističtější smlouvu, bez ohledu na „ne“ z úst občanů Francie a Holandska.

Chceme novou smlouvu, která bude založena na EU představující fórum především v rámci mezivládní spolupráce.

Proto jsme hlasovali proti zprávě Parlamentu o Lisabonské smlouvě.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Většina Evropského parlamentu – kam patří i členové portugalské Socialistické strany (PS), sociálně demokratické strany (PSD) a populární pravicové strany (CDS/PP) – klidně může hlásat svůj „souhlas“ s navrhovanou smlouvou o EU. To, jak mnozí dobře víme, nemá žádnou hodnotu ani právní důsledky.

Jejich cílem je však něco jiného: je to jednak tlak směřující hlavně k tomu, aby došlo k ratifikaci navrhované smlouvy, čímž vstoupí v platnost 1. ledna 2009, a dále je to propaganda.

Zpráva proto obsahuje matoucí pojmy a vynechává různé záležitosti s cílem pokusit se skrýt skutečný obsah a důsledky navrhované smlouvy EU. Zde je jen pár příkladů:

Na jedné straně větší ovládnutí rozhodovacího procesu orgány EU popisuje jako „větší efektivitu“ a přechod kompetencí vnitrostátních parlamentů na nadnárodní instituce EU označuje jako „větší roli vnitrostátních parlamentů“. Na druhé straně opomíjí militarizaci EU v rámci NATO, liberalizovaný jednotný trh s volným pohybem zboží, kapitálu a služeb, kde je prvořadá konkurence, dále opomíjí ekonomickou a měnovou unii se svým eurem, Evropskou centrální bankou a paktem o stabilitě a liberalizaci mezinárodního obchodu jakožto politiky a cíle EU.

Proto jsme hlasovali proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE), písemně. − Hlasuji pro tuto změnu, přestože Lisabonská smlouva může vstoupit v platnost až po ratifikaci všemi členskými státy – proto automaticky respektuje výsledek irského referenda. Nicméně hlasuji pro tuto změnu, ačkoli zprávu ničím novým nedoplňuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Hedh (PSE), písemně. (SV) Stejně jako u předchozích záležitostí týkajících se nové smlouvy EU jsem se rozhodla postupovat jinak než moje skupina a hlasovat proti zprávě o Lisabonské smlouvě. Návrh zcela jistě obsahuje mnoho zlepšení, ale jsem proti současnému pohybu EU směrem k většímu supranacionalismu. Chci evropskou spolupráci na mezivládní úrovni. Pevně podporuji myšlenku řešit společné problémy na základě mezinárodní spolupráce. Existují důležité úkoly, které musíme plnit společně, zejména to jsou úkoly týkající se životního prostředí, obchodu s lidmi a sociálního dumpingu. Domnívám se však, že návrh posiluje nadřazenost práva EU nad vnitrostátním právem, že členským státům jsou odňaty větší pravomoci a že větším státům je oproti těm menším dána větší pravomoc. A s tím já nesouhlasím.

Rozhodla jsem se hlasovat proti změně, která navrhuje, aby EU rozhodla o referendech napříč Unií, protože se domnívám, že toto by si měl rozhodnout každý členský stát sám.

 
  
MPphoto
 
 

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN), písemně. − (PL) V závěrečném hlasování o zprávě (A6-0013/2008), kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo a která se týkala Lisabonské smlouvy, jsem se zdržel hlasování. Důvodem tohoto kroku byl fakt, že závěry vyplývající z této zprávy významně přesahují rámec přijatý během rozprav na summitu v Lisabonu a Bruselu (13. a 14. prosince 2007).

Tehdy byl dosažen kompromis, který byl výsledkem určitých ústupků všech zúčastněných stran. Proto si myslím, že výslovná kritika některých těchto dohod, kterou některé body zmíněné zprávy obsahují, nepřispívá k nalezení řešení přijatelných pro všechny strany kompromisu. To se týká například doložek o účasti a neúčasti, Listiny základních práv, hlasovacího systému Rady a symbolů EU, a týká se to také formulací, jež vedly k návratu k myšlence, která již byla přeci odmítnuta, a to k myšlence Evropské ústavy.

 
  
MPphoto
 
 

  Timothy Kirkhope (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci hlasovali proti této zprávě. Od začátku jsme dávali jasně najevo, že smlouva (ústava) není cestou, kterou by se Evropa měla ubírat. Konzervativci podporují Evropu nezávislých států, které se společně snaží vyřešit výzvy globalizace, celosvětové chudoby a globálního oteplování, jež jsou našimi prioritami, a to na základě spolupráce. Tento náš přístup vyjadřujeme jasně a konzistentně při plném vědomí pravděpodobného dopadu smlouvy na naše cíle a ambice pro Evropu. Toho však nedosahuje ani tento text a ani snahy lidí, kteří chtějí integrovanou Evropu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem pro tuto zprávu, nikoli proto, že bych si myslela, že změny Lisabonské smlouvy nabízejí cestu k Evropské unii, která je spíše než na trhu a konkurenci pevně založena na závazku udržitelného rozvoje, míru a lidských práv. Hlasovala jsem pro ni proto, že obsahuje faktory, které jsou oproti opatřením stávající smlouvy příznivější. Listina základních práv je důležitým doplněním. Nyní bude třeba ověřovat, zda je veškerá legislativa EU a její zavádění na úrovni členských států s touto listinou v souladu, a v případě nesouladu bude možné žádat jeho odstranění.

Větší spolurozhodování vnese do rozhodovacího procesu důkladnější kontrolu a větší srozumitelnost. Občanská iniciativa je důležitým krokem vpřed. Mám vážné obavy týkající se větší vojenské spolupráce, která již probíhá, a chci, aby vnitrostátní a Evropský parlament tento vývoj důkladně přezkoumal. Je nezbytné, aby EU jakožto diplomatická a mírotvorná síla stavěla na svých silných stránkách.

Domnívám se, že je důležité, aby občané EU byli do procesu ratifikace zapojeni prostřednictvím referend a aby byly výsledky těchto referend respektovány. Reagovat na tuto obecnou zásadu je úkolem vlád a Rady, nikoli tohoto Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro tuto zprávu o usnesení Evropského parlamentu týkající se Lisabonské smlouvy, protože tato smlouva je pro další vývoj Evropy zásadní, a je absolutně nezbytná pro další rozkvět rakouského modelu sociální péče a zabezpečení našich občanů. Souhlasím s tím, že smlouva obecně představuje významné zlepšení předchozích smluv a že zajistí v Unii větší demokratickou kontrolu. Růst demokratické hodnoty Evropské unie vidím za prvé v rozšíření postupu spolurozhodování, za druhé v hlasovacím mechanismu dvojnásobné většiny, za třetí ve zvolení předsedy Komise většinovým rozhodnutím Evropského parlamentu, a v neposlední řadě ve výraznějším zastoupení vnitrostátních parlamentů prostřednictvím možnosti vznášet námitky k porušení rozdělení kompetencí a možnosti vnitrostátních parlamentů připomínkovat všechny legislativní iniciativy EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Caroline Lucas (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem proti této zprávě, abych tak vyjádřila svůj nesouhlas s arogancí a lhostejností ze strany vedoucích politických činitelů v celé EU vůči přáním občanů EU a abych dala velmi jasně najevo svůj názor, že občané EU by měli mít možnost hlasovat o této otázce v referendu.

Lisabonská smlouva je v podstatě stará ústava v novém kabátě, přičemž tato stará ústava byla odmítnuta Francií a Nizozemím – dvěma zeměmi, kde bylo umožněno referendum uspořádat. Jak pravil sám hlavní tvůrce původního textu Valéry Giscard d'Estaing, „návrhy z původní Ústavní smlouvy jsou prakticky beze změny. Byly prostě formou dodatků rozptýleny do starých smluv“.

Nejsem proti principu ústavy. Ale jsem proti této konkrétní ústavě (a smlouvě, které ji reprodukuje), protože občané EU si zaslouží lepší. Smlouva sice obsahuje některá pozitivní opatření, avšak převažují negativní opatření – například další militarizace EU, a také opatření na podporu větší liberalizace a privatizace. A co je ještě horší, smlouva promarňuje skvělou příležitost dát skutečně do centra zájmů Unie udržitelnost a zajištění klimatu, a nedaří se jí ani přiblížit evropským občanům orgány EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Kdyby se soutěžilo o nejlepší disertační práci na téma Lisabonská smlouva, za svůj text zprávy by si Výbor pro ústavní záležitosti zasloužil první místo a nejvyšší ocenění.

Usnesení je vynikající analýzou a kritikou obsahu této zcela nesrozumitelné smlouvy. Každý, kdo se děsil náznaků centralizovaného, všemocného „superstátu“, má teď naprostou jistotu. Ve srovnání s obsahem Ústavní smlouvy nebyla provedena žádná podstatná zlepšení, od mnoha záležitostí bylo naopak upuštěno nebo byly z textu odstraněny.

Spoluzpravodajové upozorňují na to, že vedoucí političtí činitelé jednotlivých států projevují v Evropské aréně nedostatečné vize a ambice, a dokonce i vyloženou nedůvěru vůči Evropské unii a jejím orgánům.

Euroskeptici by měli být potěšeni ústupky: zpoždění jejího vstupu v účinnost, zachování jednomyslnosti v 72 případech včetně zdanění a přijetí víceletého finančního rámce, odchylky, doložky o účasti a neúčasti, zejména pro Spojené království, a možnost „dobrovolného vystoupení“ z EU.

Útěchou všem, kdo odsoudili „ústupky, jejichž přijetí je pro Parlament těžké“, by mělo být jednak zlepšení role Evropského parlamentu jakožto spolutvůrce legislativy a sdílení jeho rozpočtových pravomocí poskytující rovnocennou úroveň Radě, a jednak skutečnost, že rozhodování v Radě usnadní princip dvojnásobné většiny.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − V této zprávě o Lisabonské smlouvě zcela jasně vidíme, že smlouva posiluje podmínky pro demokratickou výměnu názorů v Evropské unii. Prostřednictvím většího zapojení vnitrostátních parlamentů i Evropského parlamentu do rozhodovacích procesů poskytujeme občanům Evropy to, co od EU žádali: silnější hlas. Díky zaměření smlouvy na tvorbu účinných a soudržných politik, jak zpráva zdůrazňuje, budeme schopni čelit větším globálním problémům než dříve. Hlasoval jsem pro tuto zprávu a blahopřeji zpravodajům k vynikající zprávě na velmi citlivé téma, které je pro budoucnost Unie klíčové.

 
  
MPphoto
 
 

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. − (NL) Charakteristickým znakem návrhu ústavy zamítnuté dvěma členskými státy v hlasování v roce 2005 byla skutečnost, že reagovala na přání velkých firem, vnitrostátních vlád a většiny ve vnitrostátních parlamentech, avšak měla malou podporu voličů. Referenda, která se konala jen v několika zemích, odhalila, že mnoho nesouhlasných hlasů vyplynulo z intenzívní veřejné debaty a velké účasti voličů. Lidé nechtějí, aby jim Evropa vnucovala rozhodnutí, která by sami nikdy nepřijali.

Užitečnost Evropy spatřují v mírovém řešení problémů přesahujících hranice jednotlivých států a ve zvládání rozsáhlejších potíží, které jednotlivé členské státy nedokáží vyřešit samy, avšak nevidí prospěšnost Evropy, která stále více přebírá úlohu jednotlivých států, v nichž žijí. Ústava představovala případ, kdy jsou společně prodávána pozitiva i negativa bez možnosti vypustit negativa v oblasti hospodářství a zbrojení. Nová smlouva stále silně připomíná původní ústavu. Odmítnutí v referendech odráží strach voličů. Přijetí pozměněné ústavy přesvědčivou většinou dnes jasně vyjadřuje: „Lidem vstup zakázán. Tato Evropa je pouze pro politické činitele.“

 
  
MPphoto
 
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) EU a její velice nepopulární smlouva se nemůže schovat za svá demagogická prohlášení, že je demokratičtější a pro společnosti prospěšnější. Rivalita imperialistů je dočasně skryta jen proto, aby bylo možné zahájit větší útok na práva a svobody pracovníků a zajistit větší zisky z monopolů.

Zpráva o Lisabonské smlouvě a přejmenovaná Evropská ústava je pro legislativu ES výzvou k potírání opozice pracovníků členských států. Skupina politiků podporujících EU včetně strany Nové demokracie a Panhelénského socialistického hnutí (PASOK) nechce referendum, protože jsou si vědomi opozice pracovníků, kteří trpí kvůli barbarskému kapitalismu a imperialistické agresi.

Lisabonská smlouva a Evropská ústava podporují, aby EU mohla účinněji fungovat a těžit z evropských monopolů. V důsledku toho pak Lisabonská úmluva a Evropská ústava:

- posilují nepopulární zbrojení EU,

- podporují kapitalistickou restrukturalizaci,

- vytvářejí nové politiky, které pracovníky vykořisťují a omezují jejich sociální práva,

- prohlubují militarizaci EU,

- přijímají dogma preventivní války,

- schvalují imperialistické intervence, dokonce i v členských státech,

- omezují právo na svrchovanost členských států,

- ruší právo veta ve prospěch silnějších států,

- podporují a vytvářejí nové mechanismy represe,

- ještě více omezují jednotlivá práva a svobody lidí.

Pracovníci EU mají moc zavrhnout Evropskou smlouvu i samotnou EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Lisabonská smlouva je v porovnání s Evropskou ústavou krokem zpět. Smlouva dál nese veškerou neoliberální zátěž: nemá vůbec žádnou koncepci demokratické odpovědnosti Evropské centrální banky, Pakt o stabilitě a růstu je jednostranný a prosazován je volný trh.

Na žádost pana Browna a bratrů Kaczynských Lisabonská smlouva zamítla, aby měl každý stát k dispozici pozitivní symboly jako vlajky a hymny. Doložka o neúčasti zkresluje závazný charakter Listiny základních práv.

Volali jsme po referendech, kterými by byl posílen veřejný dialog a účast občanů. Z odmítnutí referend je zřejmé, jak velká propast leží mezi Evropskými politickými špičkami a nadějemi a potřebami Evropských občanů a zároveň že je posílena lhostejnost k EU a euroskeptismus.

My, členové Levicové koalice (SYN) a Skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, říkáme této smlouvě ne: v našem každodenním zápase klestíme Evropské unii jinou cestu. Chceme být více součástí Evropy. Toužíme po Evropě, která je politicky sjednocenější, má silnější sociální a ekologickou politiku, podstatně vyšší rozpočet Společenství, aniž by přitom postrádala kontrolu nad Evropskou centrální bankou. Taková Evropa je při řešení problémů světového míru aktivní a nezávislá, není na zavolání k službám prezidenta Bushe.

 
  
MPphoto
 
 

  Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − (DE) Lisabonská smlouva umožní existenci militaristické Evropy.

Předchozí smlouvy ES a EU neumožňovaly EU mít trvale rozpočet na vojenské účely, nyní však „fond pro zahájení operace“ (článek 28, odstavec 3) hradí provozní vojenské výdaje EU. Umožňuje tak EU mít kromě vojenských rozpočtů jednotlivých států také svůj vlastní vojenský rozpočet. Článek 28c odstavec 3 obsahuje tolik kritizovaný závazek vzájemné pomoci a podpory, který má být prováděn prostřednictvím Evropské obranné agentury (článek 28). Ve smlouvě (článek 28a, odstavec 7) je ustanovena spolupráce orgánů mezi EU a NATO.

Je silně oslabeno právo Spolkového sněmu rozhodnout, zda bude armáda Německé spolkové republiky rozmístěna v jiných zemích. Reformní smlouva umožňuje vytvořit vojenské jádro Evropy prostřednictvím „stálé strukturované spolupráce“, čímž by byl vytvořen primární legislativní rámec pro větší rozmístění bojových skupin EU (článek 28, protokol 4). Evropský soudní dvůr výslovně nemá v této souvislosti pravomoci (článek 11, 240a). Nemá je ani Evropský parlament, ten je pouze informován (článek 21). Tím je budoucí vojenská intervence zbavena demokratické kontroly.

Možnost vytvoření takto militaristické Evropy je doprovázena represivním rozdělením vnějších hranic. Nový článek 62 reformní smlouvy je navržen tak, aby byl „postupně zaveden integrovaný systém řízení vnějších hranic“.

Vzhledem k nedemokratickému prosazení Lisabonské smlouvy obejitím referend, ke kodifikaci neoliberálních hospodářských politik a vzhledem k částem dokumentu, které se týkají vojenství, se Evropa vyvíjí zcela špatným směrem.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Rogalski (UEN), písemně. − (PL) Na základě svého hlubokého přesvědčení jsem hlasoval proti Lisabonské smlouvě, protože porušuje principy demokracie. Je to smlouva plná lží, která opovrhuje názorem národů Evropy. Je to smlouva plná eufemismů. Přestože Francouzi a Holanďané ústavu odmítli, maskovaným způsobem je zaváděna její rozšířená verze, která si hraje se slovy a ignoruje jejich hlasy.

Slovo „ústava“ bylo nahrazeno slovem „smlouva“. Prezident EU (Prezydent) se nazývá „Przewodniczący“, ministr zahraničních věcí je nazýván vysokým představitelem pro zahraniční věci. To je naprosté pokrytectví, jehož cílem je zavést nad hlavy národů nový superstát. Podstatou založení EU byla intenzívní hospodářská spolupráce. Také jsem hlasoval proti zprávě, protože tento Parlament odmítl možnost dožadovat se nejvyšší formy demokracie: referenda.

A v této formě by měl být přijat takto závažný právní akt ústavního typu. Je skandální, že tento Parlament zamítl změnu 32 ukládající povinnost respektovat výsledek referenda v Irsku. Hlasovali jsme navíc o dokumentu, se kterým nejsme dosud obeznámeni, protože tištěný konsolidovaný text smlouvy v jazycích členských států stále není k dispozici.

Je to kontrolovaná demokracie, která ignoruje občany a odmítá jim dát hlasovací právo. Nechci, abych s takovou demokracií musel mít cokoli dočinění. Posměšné poznámky předsedy Pötteringa po hlasování ukazují, že demokracie v tomto Parlamentu stejně jako v Evropě umírá.

 
  
MPphoto
 
 

  Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vyjadřuji svůj rozhodný nesouhlas s touto zprávou.

Od začátku jsem vyjadřoval nesouhlas s tím, jak byla Lisabonská smlouva navržena a schválena. V podstatě si myslím, že smlouva prostě nelze schválit vnitrostátními parlamenty, nýbrž v rámci referend.

Při pohledu na význam samotného textu pak s některými částmi naprosto nesouhlasím. Zcela odsuzuji zejména odkaz na Itálii uvedený ve třetí odrážce odstavce 6, i když je vyjádřen nepřímo. Text ve skutečnosti vyjadřuje politování nad „dodatečným křeslem v Parlamentu přisouzeným členskému státu na základě pohrdání principem klesající proporcionality“. Pravdou je, že to vše je zcela falešné. Tímto přisouzením, i když je učiněno ve formě dodatečného křesla, byla částečně obnovena diskriminace, jejímž cílem je poškodit Itálii.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Lisabonská smlouva je zásadním krokem pro zajištění efektivnější a lépe fungující Evropské unie. Proto vítám skutečnost, že jsme v Evropském parlamentu společně přijali zprávu o Lisabonské smlouvě. Obnáší jasnější rozhodovací strukturu a více pravomocí pro jediné všeobecně zvolené shromáždění EU – Evropský parlament, silnější společnou zahraniční politiku a nové pozice, jako je například vysoký představitel pro zahraniční věci a předseda Evropské rady. Smlouva znamená radikální změny, a proto podporuji návrh na panevropské referendum, což je zajímavá alternativa švédského referenda, protože je podle mého názoru nutné poskytnout občanům příležitost, aby vyjádřili své mínění k záležitostem, jež pro ně mají zásadní význam.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Toto je historický okamžik, okamžik, kdy se Evropská unie snaží dovléct se do 21. století. Většina představitelů ultrapravice v tomto Parlamentu se efektivní Evropské unie bojí, protože se sníží jejich schopnost rozdmýchávat strach na vnitrostátní úrovni. Proto mají na jedné straně téměř hysterické požadavky a na druhé straně zcela nepřijatelné reakce.

Blahopřeji našim dvěma zpravodajům k jejich práci. Všichni musíme mít na paměti, že to, co zde máme, je reformní smlouva a pozměňující smlouva, která zajistí, že Evropská unie 27 států bude moci fungovat efektivněji a, což je ještě důležitější, v těsném spojení s občany Evropské unie.

Podpořím tuto zprávu v naději, že tím dám jasně najevo nejen našim občanům, ale i vládám členských států, že tento Parlament myslí své přání vidět odpovědnější a efektivnější Evropskou unii vážně.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Ráda bych podpořila tvrzení komisařky Wallströmové, že ženy v EU zastávají čtyři vysoké funkce. Tyto vrcholové funkce v EU jsou již dlouho chápány jako místa pro „starší bělochy“. Musíme od tohoto pohledu „mužského klubu“ přejít k reprezentativnějšímu skupinovému uspořádání. Ženy si zaslouží, aby byly v Parlamentu zastoupeny.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji pro zprávu o Lisabonské smlouvě, kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo.

Zpráva správně poukazuje na to, že díky změnám vyplývajícím z nové smlouvy budou principy, podle nichž EU jedná, demokratičtější a vhodnější pro budoucí rozvoj Společenství. Jedním z důležitých prvků je posílení role Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů a také začlenění Listiny základních práv. Je třeba také zdůraznit, že je zaveden efektivnější rozhodovací proces orgánů EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Ústava by měla být odmítnuta. Potřebujeme novou ústavu, nikoli pouze nový název. Ústavu je nutné důkladně přepracovat, aby – podobně jako ústava v běžném významu – omezila a vyjasnila pravomoci Evropského soudního dvora a roli Evropské unie. Je důležité definovat, které záležitosti mají nadnárodní charakter, tzn. záležitosti jako volný obchod, změna klimatu, boj proti mezinárodnímu zločinu, terorismus a integrace. Stojí za povšimnutí, že po celou dobu rozvoje EU je hnací silou ve všech těchto oblastech Británie.

Podle mého názoru by mělo Švédsko žádat stejné výjimky, jaké dostala Británie, obě doložky o účasti a neúčasti. Neexistuje důvod chovat se ke Švédsku jinak. Občané Švédska hlasovali proti euru a bylo by jedině rozumné, kdyby další smlouva jasně vyjadřovala, že účast Švédska na měnové spolupráci není nutná.

Nic z toho nelze v nynějším návrhu nalézt, proto jsem se rozhodl hlasovat proti zprávě.

 
  
  

- Zpráva: Ona Juknevičiené (A6-0471/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V prvé řadě si myslíme, že každá země by se v souladu se svými zvyky, tradicemi a specifickými potřebami měla sama rozhodnout, jak chce uspořádat, shromáždit a sestavit relevantní údaje, i když uznáváme, že někdy je nutné dohody různých zemí umožňující získat porovnatelné údaje a uskutečnit srovnávací studie. Podle našeho názoru se však nezdá, že by návrh nařízení předložený Evropskou komisí nabízel náležitou ochranu informací nebo respektoval různé aspekty související s celým složitým procesem sběru těchto údajů.

V rozpravě ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zazníval silný nesouhlas s tím, že návrh by měl být přijat v prvním čtení – to by vyjadřovalo přílišnou dychtivost po zavedení podmínek pro případný vstup nové smlouvy v účinnost.

Přestože jsme některé návrhy předložené během parlamentní fáze podpořili, máme pochybnosti o výsledcích dosažených na základě dohody mezi hlavními politickými skupinami v Parlamentu. Proto jsme se zdrželi hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Tato zpráva doporučuje, aby sčítání obyvatel a obydlí v členských státech bylo sladěno do takové míry, která je lehce absurdní. Podle našeho názoru musí členské státy učinit nezávislé rozhodnutí, zda chtějí evidovat vše od generačního složení domácností až po vzdálenost od místa obvyklého pobytu k parkům a rekreačním oblastem. Domníváme se, že nařízení Rady i zpráva Parlamentu představují přehnaně podrobné a dotěrné návrhy. Proto jsme hlasovali proti jak při hlasování o pozměněném návrhu Parlamentu, tak v konečném hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Jens Holm a Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. (SV) Dnes jsme hlasovali o zprávě, kterou předložila Ona Juknevičienė a která se týkala sčítání lidu a obydlí. V konečném hlasování jsme se rozhodli hlasovat proti. Členské státy jsou schopny samy řešit záležitosti související se sčítáním lidu a obydlí, je to oblast, do které EU nemusí zasahovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Správné a spolehlivé informace o lidech a obydlích jsou velmi důležité pro provádění efektivních politik na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. V minulosti bylo mezinárodní srovnání kvůli nekonzistenci mezi jednotlivými členskými státy obtížné, proto vítám posun směrem k objasnění souvisejících záležitostí. Zároveň si však uvědomuji, že tyto záležitosti vyvolávají otázky týkající se ochrany údajů, a oceňuji náročnou práci odvedenou výborem s cílem tyto problémy vyřešit. Proto jsem mohl podpořit změnu 71 i celou zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám tento návrh nařízení o sčítání lidu a obydlí. Bude-li vytvořen společný soubor evropských směrnic umožňujících celoevropské porovnání statistických údajů, bude EU schopná lépe připravit legislativu, která bude konzistentní s měnícími se potřebami lidí v celé Evropě. Hlasoval jsem pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL), písemně. − Chápu, že pro účely plánování je nutné shromáždit adekvátní spolehlivé statistické údaje. Uvědomuji si také, že tato zpráva je významným zlepšením návrhu výboru.

Jako problematickou však vnímám představu shromáždit statistické údaje Evropskou unií na této úrovni podrobností. Upřímně řečeno, některé otázky nejsou záležitostí EU. Jaký význam může mít pro EU rodinný stav lidí?

Existují sice určité záruky anonymity a ochrany údajů, nicméně se obávám, že nemohou být dosti přesvědčivé, zvláště s ohledem na nedávné rozsáhlé pochybení týkající se ochrany dat.

Z těchto důvodů jsem hlasovala proti legislativnímu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Jak jsme již měli možnost poznat, kulturní rozdíly se mohou kdykoli vystupňovat. V tomto ohledu sedíme tady v Evropě, zvláště ve větších městských aglomeracích, na soudku se střelným prachem, který nelze podceňovat. Vzhledem k etnickým konfliktům, které čas od času propuknou, je proto nakonec dobré, že EU se chce zřejmě v celounijním sčítání lidu v roce 2011 ptát na etnický původ a náboženství. Statistické informace o etnickém a kulturním složení populace v Evropě by mohly pomoci v prevenci násilí.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Je velmi důležité mít spolehlivé informace o lidech a obydlích v Evropské unii, protože tyto informace mají prvořadou důležitost pro plánování, správu a kontrolu různých politik, které často obsahují evropskou složku. Vysoce kvalitní roční odhady počtu lidí jsou potřeba, protože mají dopad na dvě základní osy Evropské unie: na demokratický proces Unie, kde jsou roční odhady počtu obyvatel používány k přesným výpočtům hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, a také pro účely konvergence strukturálních fondů, které jsou hlavní prioritou politiky soudržnosti EU, konkrétně při určování, které regiony mají nárok na prostředky z fondů.

Proto si myslím, že tento návrh má značnou politickou důležitost, protože nám pomáhá přesněji plnit kritéria demokracie, rozvoje a soudržnosti v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE), písemně. − (DE) Je úspěchem Skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, že návrh tohoto nařízení Komise neprošel Parlamentem jednoduše, jako by šlo o rutinní záležitost.

Díky naší vytrvalosti se nám – zeleným – podařilo zajistit, aby toto nařízení zajišťovalo ochranu tam, kde dochází ke shromažďování citlivých informací týkajících se populace a obydlí. Nepovinný dodatek, který umožňoval sběr velmi podrobných údajů a odpovědí na vysoce citlivá témata, jako je sexuální chování a gramotnost, byl zcela odstraněn.

Díky tlaku Zelených byl navíc ke dvěma případům přizván evropský inspektor ochrany údajů. Podle jeho názoru byla v pozměňovacím návrhu, který je nyní v Parlamentu, dostatečně zohledněna ochrana údajů. Nařízení například obsahuje náš pozměňovací návrh týkající se dodržování ustanovení o ochraně údajů v členských státech i na úrovni EU. Zahrnuje nyní také jednoznačné odkazy na ustanovení o ochraně údajů při jejich přenosu a zpracování.

Díky této dodatečné podpoře toto nařízení nyní pokrývá to, co bylo zamýšleno – tedy nikoli sběr nových údajů, ale jednoduše standardizaci sběru statistických údajů týkajících se nejdůležitějších sociálních a ekonomických charakteristik regionů, která se již děje na vnitrostátní úrovni, s cílem umožnit porovnávání v rámci Evropy. Standardizace evropských údajů zajistí efektivní použití regionálních financí v těch oblastech, které je nejvíce potřebují.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Objasnění hlasování o návrhu týkajícím se sčítání lidu a obydlí.

Evropský parlament dnes v prvním čtení rozhodl o návrhu nařízení Komise týkajícím se sčítání lidu a obydlí.

Návrh byl připraven s dobrým úmyslem usnadnit porovnávání statistických údajů ze sčítání lidu a obydlí, avšak vzhledem k požadovaným informacím zasahuje v konečném důsledku příliš daleko. Komise v tomto návrhu uvedla, že každý členský stát by měl shromažďovat o svých obyvatelích informace, jako je jejich sexuální orientace, datum prvního a současného sňatku, etnický původ, náboženství a počet živě narozených dětí.

Je velmi překvapivé, že naše Komise předkládá návrh, jež obsahuje takto dotěrné otázky a který prakticky odpovídá evidenci cizinců.

Parlament dnes vytřídil některé z otázek, které zacházejí nejdál. Přesto jsem se rozhodl hlasovat proti návrhu jako celku, protože stále zachází příliš daleko.

 
  
  

- Usnesení o Lisabonské strategii (B6-0073/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Giles Chichester (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci konzistentně podporují cíle a klíčové politiky Lisabonské strategie. Vyzdvihujeme zejména důležitost plně funkčního jednotného trhu zboží a služeb, vytvoření lepšího podnikatelského prostředí (zvláště pro malé a střední podniky), podporu inovací a zavedení reforem trhu práce zaměřených na dovednosti, pružnost a podporu vytváření nových pracovních míst.

Hlasovali jsme opět pro tento roční návrh usnesení o Lisabonské strategii, abychom ukázali naši stálou podporu reformám, na nichž je návrh založen. To však neznamená, že podporujeme všechna podrobná doporučení, jež návrh obsahuje. Naprosto nesouhlasíme zejména s dalšími sociálními opatřeními (kromě přenositelnosti důchodů) uvedenými v původní verzi v článku 41.

Odmítáme také začlenění dopravy do Lisabonské smlouvy, jak je uvedeno v článku 27, a využíváme této příležitosti, abychom znovu vyjádřili náš jednoznačný názor, že ve Spojeném království musí být smlouva schválena voliči v rámci referenda.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o Lisabonské strategii a příspěvku k zasedání Evropské rady na jaře 2008, protože si myslím, že obnovená Lisabonská strategie zvyšuje ambiciózní cíle související s evropskou společností jako celkem, což je zřejmě zásadní pro to, abychom mohli využívat příležitosti a čelit problémům souvisejícím s globalizací, demografickými změnami, sociální nerovnováhou, změnou klimatu, zajištěním energie, zajištěním potravin, ekonomickým růstem a se začleněním přistěhovalců do společnosti.

Plné uskutečnění Lisabonské strategie bude proto rozhodující pro podporu konkurenceschopné pozice Evropy na celosvětovém trhu pomocí vytváření pracovních míst, snížení chudoby a sociálního začlenění.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) V prvé řadě nás mrzí, že byl zamítnut návrh usnesení o Lisabonské strategii, který jsme předložili. Je to o to horší nyní, kdy vstupujeme do závěrečného cyklu Lisabonské strategie.

Většina představitelů Evropského parlamentu opět odmítá změnu politiky a vyjadřuje svou plnou podporu dosud platným politikám a svou ochotu se jimi řídit. k těmto politikám patří deregulace trhů a pracovně-právních vztahů, liberalizace zboží a základních služeb (poštovní služby, doprava, telekomunikace, energie, atd.) a jejich předání soukromým firmám na úkor daňových poplatníků, pracovníků a lidu.

Jak lze vidět ze situace v Portugalsku, tato zřetelně neoliberální politika se stále více rozšiřuje do dalších odvětví. V Evropské unii jsme svědky rostoucí komercializace zdravotnictví, výuky a vzdělávání, zhoršujících se sociálních nerovností, rostoucí chudoby a sociálního vyčlenění.

Nyní je také vyvíjen tlak na posílení externí složky Lisabonské strategie, tedy na to, aby pro třetí země, z nichž se většinou jedná o méně rozvinuté státy, byly zavedeny ekonomické a politické podmínky vyžadující otevření jejich trhů v zájmu velkých evropských nadnárodních společností.

 
  
MPphoto
 
 

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. − (PL) Usnesení o Lisabonské strategii obsahuje mnoho ustanovení důležitých pro obchodníky a spotřebitele. Iniciativou, která stojí za povšimnutí a podporu, je akt o malých podnicích, který obsahuje filozofii spočívající v principu „mysli nejdřív v malém“. Doufám, že tato iniciativa bude uskutečněna účinně a rychle a s aktivní účastí zainteresovaných stran. Jistě vám nemusím připomínat, jak důležitou roli hrají malé a střední podniky v ekonomickém životě nebo jak je pro budoucnost Evropy důležité, aby jim bylo přisouzeno zvláštní privilegované postavení.

Rád bych také upozornila na ochranu duševních práv. Všichni jsme si vědomi toho, že v porovnání se Spojenými státy je evropský patentový systém se svou mimořádně nedostatečnou soudržností pro některé evropské země tvrdým oříškem, který nepochybně brání v rozšíření inovací a výzkumu, což škodí celému kontinentu. Je proto důležité připravit společné návrhy a řešení současné situace, aby všichni spotřebitelé v EU mohli využívat nové a moderní produkty za cenu, která odpovídá kupní síle průměrného spotřebitele.

 
  
MPphoto
 
 

  Stanisław Jałowiecki (PPE-DE), písemně. − (PL) Zdržel jsem se hlasování o usnesení o Lisabonské strategii. Byl jsem poněkud překvapen zejména odstavcem 3, z něhož jsme se dozvěděli, že chceme-li zajistit úspěch této agendy, musíme posílit také hospodářský růst v Evropě. Jde o to jediné slůvko: také.

Doposud jsem žil v přesvědčení, že hlavním cílem je růst a že smyslem je, abychom my dohonili některé země, a ne aby jiní dohonili nás. Z návrhu rezoluce po jeho pozorném pročtení vyplývá, že to bohužel není pouhé rutinní přehlédnutí, ale že jde o potvrzení pravidla. V textu najdeme prohlášení, která lze úspěšně vložit do spousty jiných usnesení. Často jde o záležitosti, které tento růst nepochybně brzdí. Ve skutečnosti máme seznam přání, který bychom si mohli sepsat při mnoha jiných příležitostech, nejen při rozpravě o Lisabonské strategii.

Existuje však jedna výjimka: pokrok při zavádění Lisabonské strategie. Tento fragment usnesení je velmi důležitý, ale závěry nejsou bohužel optimistické. Nevíme, jak tento pokrok měřit, zda již bylo nějakého pokroku skutečně dosaženo. Neexistuje náležitá kontrola. To znamená, že naše práce postrádá záchytné body. Máme problémy s hodnocením. Nevíme, zda jsme pokročili vpřed nebo stojíme na místě. Myslím si, že bychom měli v Parlamentu pracovat především na tom.

 
  
MPphoto
 
 

  Othmar Karas (PPE-DE), písemně. − (DE) V pondělí dal Výbor Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku zelenou konečnému přijetí statutárních základů pro Evropský technologický institut (EIT). To znamená, že všechny otázky ohledně financování a vnitřní organizace EIT byly vyřešeny a vše je připraveno pro zahájení fungování EIT.

Chceme-li dosáhnout většího pokroku v oblasti hospodářství, vědy a udržitelných pracovních míst v Evropě, je v tomto ohledu Evropský technologický institut ústřední složkou. Proto je zásadní, aby bylo rychle rozhodnuto o umístění EIT.

Vyzývám hlavy států a vlád EU, aby na jarním zasedání Rady schválili časový rámec definovaný pro toto rozhodnutí. Rozhodnutí musí být učiněno nejpozději na summitu EU v červnu. Do stanovení tohoto časového rámce musí být zapojen také rakouský spolkový kancléř pan Gusenbauer, protože Rakousko předložilo velmi výhodnou nabídku.

Časový rámec pro toto rozhodnutí musí být určen na jarním summitu a musí být součástí jeho závěrečného dokumentu. Díky vynikající nabídce hostit EIT má kancléř Gusenbauer velkou odpovědnost za to, že rozhodnutí bude učiněno rychle a že bude stanoven přesný časový rámec.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − S obnovením Lisabonské strategie zdůrazňuji potřebu skutečné aktualizace integrovaných hlavních směrů a větší role Evropského parlamentu při kontrole dodržování strategie. Je třeba se zaměřit na dosažení sociálně citlivé Evropy, která se zabývá aktuálními ekonomickými problémy, aniž by izolovala ty z nás, kteří jsou nejzranitelnější. Potřeba prosazení minimální mzdy ve všech členských státech je jednou z klíčových cest, jak lze zajistit, že se všichni občané Evropy budou těšit slušným základním životním podmínkám. Jsem s usnesením spokojen a hlasoval jsem pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Uskupení pravého a levého středu spolu soutěží o to, které z nich poskytne větší podporu zájmům a přáním velkých podniků. V prosazování Lisabonské strategie zaměřené proti pracovníkům a lidem dokonce předčí i Komisi.

Toto ostudné usnesení nepředstírá ani smutek nad chudobou nebo sociálním vyčlenění. Naopak vyžaduje, aby byly provedeny reformy pracovních trhů a systémů sociálního zabezpečení; zdůrazňuje hlavní směry Komise prostřednictvím požadavku, aby byla přijata směrnice týkající se organizace pracovní doby a pracovních podmínek pro dočasné zaměstnance; požaduje po členských státech, aby se hlavní součástí jejich politik stala konkurenceschopnost EU a aby se jejich nejdůležitější hospodářskou a politickou prioritou stalo vytvoření jednotného trhu.

Nejvhodnějším nástrojem pro prosazení těchto a jiných opatření a politik namířených proti pracovníkům je podle usnesení špičková spolupráce, která bude úspěšná prostřednictvím širšího společenského dialogu a vytvořením prostředí důvěry mezi podniky a zaměstnanci.

Zaměstnanci již sedmkrát přestáli zavádění této strategie, v důsledku čehož se zhoršila jejich životní úroveň, zaměstnanost, právo na důchod a sociální práva. Proto Lisabonskou strategii odmítají a staví se proti zájmům kapitálu. Totéž bychom chtěli i po Evropské unii, která těmto zájmům slouží.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) I když jsem hlasoval pro návrh usnesení většinou parlamentních skupin, protože souhlasím s konstruktivním přístupem a s podstatou doporučení, zvláště s ohledem na potřebu zesílit investice do výzkumu, inovací a vývoje a politiky podporující vědění, při současném otevírání trhů, větší flexibilitě a s větší jistotou na pracovních trzích, stále se nemohu ubránit myšlence, že některé z těchto údajů předložených v alternativním usnesení poskytují důvod k obavám. A právě proto jsem nemohl podpořit usnesení Komunistické skupiny.

Po dvou letech od vypršení Lisabonské agendy si musíme přiznat, že nastavené cíle – ambiciózní cíle – nebyly zdaleka splněny (a naše relativní zrychlení tváří v tvář zpomalení americké ekonomiky není důvodem k oslavám). Domnívám se proto, že bychom měli raději uznat konečně potřebu držet se cesty, kterou jsme si vytyčili, ale jíž nejdeme, než se snažit z posledních sil dosáhnout za dva roky toho, čeho jsme nedokázali dosáhnout během osmi let. Příčiny a okolnosti, které opravňovaly k zavedení opatření obsažených v Lisabonské agendě, jsou stále – ne-li silněji – přítomny, takže správná cesta je již vytyčena a my se ji musíme skutečně držet.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Usnesení o Lisabonské strategii bude nevyhnutelně rozvleklé, když do něj zasahují všechny srdeční záležitosti. To lze vidět i na konečném výsledku. Zpráva však obsahuje hodně důležitého a potřebného, což jsem s radostí podpořil. To především platí o těch odvážnějších částech, z kterých lze vidět, že Parlament jde s dobou. Jedná se například o ekologické záležitosti a souvislost s růstem. Z diskuse o flexikuritě, která nyní nabírá na obrátkách, vyplývá také důležitá – možná ze všech nejdůležitější – otázka, jak lze sloučit konkurenční boj a bezpečnost. Jak je uvedeno ve zprávě, nestavíme budoucnost na protekcionismu a byrokracii, ale na otevřenosti, přístupu a dobrých podmínkách pro pracovníky i podniky.

Chci však, aby bylo jasné, že můj hlas pro změnu 12 by v žádném případě neměl být vykládán jako podpora zavedení minimálních mezd v EU. Naopak tento hlas vysvětloval, že kolektivní smlouvy mají v Evropském modelu své místo. To jsem dnes také objasnil ve změně 32 ve zprávě o Integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost, která se týkala přímo této záležitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Lisabonská strategie je pro budoucí úspěch EU zásadní. Je zásadní, aby všechny členské státy splnily svůj závazek vytvořit EU, jejíž ekonomika založená na znalostech a vědomostech bude nejdynamičtější ekonomikou na světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. − (RO) Usnesení týkající se Lisabonské strategie vyjadřuje přání Evropského parlamentu zajistit slušné životní podmínky všem evropským občanům, a to vytvořením nových, lépe placených pracovních míst a zvýšením investic do výzkumu, inovací a informační společnosti.

Bod 37 usnesení vyzdvihuje, jak důležitou roli hraje dopravní politika v boji proti změnám klimatu, a požaduje, aby bylo provedeno náležité zhodnocení dopadu transevropských sítí na životní prostředí.

Hlasovala jsem pro změnu č. 12, ve znění ústní změny skupiny Strany evropských socialistů, protože touto cestou „jsou členské státy vyzvány, aby zajistily předpoklady pro svou sociální a hospodářskou účast a především aby přijaly nařízení týkající se například minimální mzdy a další právní a povinná ustanovení pro všechny nebo ustanovení stanovená kolektivními smlouvami uzavřenými podle zvyklostí jednotlivých států, tak aby pracovníci v plném pracovním úvazku byli schopni zajistit ze svého platu slušnou životní úroveň“.

Hlasovala jsem pro návrh usnesení, protože jsem přesvědčena, že Evropská unie není pouze společným trhem založeným na konkurenci, ale že by měla být také sociální Evropou, v níž je každý občan zapojen do ekonomických a společenských aktivit a má slušnou životní úroveň.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Lisabonská strategie je účinná již od roku 2000 a členské státy dosud neviděly žádné zřetelné výsledky. Současný návrh předkládá nový plán, který sahá až do roku 2013.

Věřím v institucionální konkurenci. Lisabonská strategie obsahuje cíle, které jsou dobré a stojí za to je rozvíjet. Jedná se například o návrh investovat více do výzkumu a vývoje. Na druhé straně části, které se zabývají otázkami sociální Evropy, nepatří na úroveň EU a měly by o nich rozhodovat jednotlivé členské státy.

Další problém s usnesením spočívá v tom, že obsahuje mnoho vágních ustanovení, které Komisi umožňují, aby je vyložila a objasnila ve formě opatření, o která jsme nežádali.

Podle mého názoru by měly samotné státy formulovat strategii růstu, a to takovou, jakou si v demokratickém systému zvolí. Některé státy se rozhodnout pro sociálně demokratický směr, jiné pro extrémně liberální, tržně orientovaný přístup. Musíme respektovat obojí. Hlavní je, aby rozhodnutí bylo přijato na vnitrostátní úrovni. Proto jsem se rozhodl návrh jako celek odmítnout.

 
  
  

- Zpráva: Margarita Starkevičiūtė (A6-0029/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. (SV) My, švédští sociální demokraté jsme se rozhodli hlasovat pro zprávu 29/2008 jako celek.

Nicméně jsme hlasovali proti změně 32, kterou předložila skupina Zelených a která se týkala začlenění minimálních mezd do evropského modelu.

Chápeme, že záležitost minimálních mezd je pro mnoho členských států EU důležitá.

Myslíme si však, že o tom, jak tuto záležitost řešit, musí rozhodnout každý členský stát sám.

Ve Švédsku je nejvhodnější řešit tuto záležitost prostřednictvím kolektivních smluv sjednaných mezi sociálními partnery.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Většina tohoto Evropského parlamentu, která dala hlas zájmům, touhám a požadavkům velkých firem – zaměstnavatelům, tak trvá na plnění Lisabonské strategie v souladu s hlavními hospodářskými směry a s prohlubováním souvisejících neoliberálních politik.

A tak i přes hrozící finanční krizi a přerušený hospodářský růst tato většina trvá na mzdovém omezení, jehož hlavními osami dalšího rozvoje jsou omezení veřejných výdajů a modernizace veřejné správy, společně s odstraněním překážek konkurenčního boje a přístupu na trh, jinými slovy tedy s liberalizací veřejných služeb. To vše je doprovázeno větší nejistotou zaměstnání, trváním na flexikuritě a modernizaci důchodových schémat, jinými slovy tedy znehodnocením a odbouráním univerzálního systému sociálního pojištění v zájmu soukromých pojistitelů.

Pro zajištění, že členské státy těchto cílů dosáhnou, se doporučuje provádět větší kontrolu a vyvíjet větší tlak na tyto státy, jako by neměly žádnou spoluodpovědnost za přijetí těchto hlavních směrů. Zatímco zmíněná většina Parlamentu předstírá, že si neuvědomuje, jak silný dopad budou mít tyto politiky na hospodářskou a sociální situaci členských států, nadále překládá do značné míry stále totéž, což nemilosrdně odmítáme.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Hlasovali jsme proti zprávě, která členským státům diktuje obsah jejich hospodářských a sociálních politik na další tři roky.

Teď nastala ta správná chvíle znovu určit rozsah, v jakém je vše, naprosto vše kromě jednotné měny a podmínek diktovaných v této souvislosti členským zemím, nyní rozhodováno v Bruselu. Už se nejedná jen o otázku pouhého nastavení cílů pro členské země (snížení dluhu nebo deficitu veřejných výdajů, boj s nezaměstnaností, oživení růstu, a tak dále), ale o to podrobně jim vysvětlit, co a jak by měly dělat a pomocí jakých nástrojů.

Problémem je fakt, že tyto hlavní směry jsou posledních patnáct let stále stejné: pružnost v oblasti zaměstnanosti, imigrace umožňující obnovu populace a poskytující levnou pracovní sílu, deregulace veřejných služeb, omezení růstu mezd, malthuziánské rozpočtové politiky, liberalizace zahraničního obchodu, konkurence, atd. Tento seznam je dobře znám, stejně jako jeho výsledky: nezaměstnanost, nižší spotřební síla a vyšší chudoba, deindustrializace, rozpad společnosti, atd. Je načase se ptát: je důvodem neúspěchu to, že členské státy neplní nařízení dost důsledně, nebo spíš to, že je plní příliš důsledně, jenže nařízení nejsou ta pravá? Bez stínu pochyb se domníváme, že je to druhý důvod.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Tato zpráva z vlastní iniciativy se zabývá několika problémy, které stojí před budoucí Evropou, jako je rozsáhlejší globalizace, stárnoucí populace a změna klimatu. Zdá se, že mnoho navrhovaných opatření je rozumných a mohla by být případně cestou, kterou by se členské státy měly vydat.

Červnová strana je proti složitým daňovým systémům, sociálnímu vyčlenění a zhoršování životního prostředí. Nicméně každý členský stát by měl sám rozhodnout, jak formulovat vlastní politiku tak, aby přinášela řešení budoucích problémů. Nejúspěšnější řešení pocházejí z institucionální konkurence, z příkladů, které mohou být inspirací a motivací pro nepovinná opatření v jiných členských státech.

Rozhodli jsme se hlasovat proti této zprávě, protože se dotýká oblastí, za něž mají politickou odpovědnost členské státy.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Moje skupina předložila řadu změn týkajících se důležitých otázek, jako jsou změny klimatu, spravedlivější rozdělení bohatství a rovná mzda, a já jsem hlasoval pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Janusz Lewandowski (PPE-DE), písemně. − (PL) V sedmém roce zavádění Lisabonské strategie zohledňuje hodnocení současné situace v Evropské unii provedené Evropským parlamentem nové podmínky charakteristické pro období 2007–2008. Na základě loňských a letošních zkušeností, konkrétně nejistoty a vyššího rizika na finančních trzích, má význam věnovat zvláštní pozornost makroekonomické stabilitě Společenství.

Velmi důležitá je disciplína v eurozóně a zvláště její udržení. V podmínkách deregulovaného globálního finančního systému přesto hlavní zodpovědnost, která má formu péče o udržení vyrovnaných veřejných financí, náleží jednotlivým státům. V této oblasti je ještě mnoho co zlepšovat, dokonce i v zemích, které se považují za „motor“ integrace, zvláště když spoléhají na mírný tarif ze strany Evropské komise.

Jedním z požadavků, který zůstal několik let nesplněn, je skutečná liberalizace trhu EU, zvláště trhu služeb, která by vytvořila skutečnější konkurenční tlak a odstranila konečně ochranné bariéry, které již nespočívají v nařízeních zákonného typu, protože byly nalezeny skrytější cesty, jak zahraničním konkurentům znepříjemnit život.

Nedokončený úkol vybudovat vnitřní trh EU znamená, že není plně využíván potenciál podniků a kreativita v rámci Společenství 27 zemí. Odhadované náklady související s tímto neplněním činí 150 miliard EUR. Tyto skutečnosti jsou dostatečnými důvody pro to, aby otázka liberalizace společného trhu zaujímala přední pozici ve zprávách hodnotících stav a předpoklady růstu Evropského hospodářství.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám zprávu o hlavních směrech hospodářských politik na období 2008–2010. V současném hospodářském klimatu musíme EU poskytnout potřebné nástroje, které nám umožní přečkat složité období. Evropa přitom musí zůstat sociální Evropou, která má dobře koordinovaný mechanismus vysoce kvalitních veřejných výdajů, výzkumu, inovací a vzdělávání. Máme-li splnit ambiciózní cíle, které jsme si sami nastavili, musí být při vytváření evropských hospodářských priorit na jednom z prvních míst také otázka změny klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Protože předmětem této zprávy je konkrétně vnitrostátní provádění Lisabonské strategie, skutečně vám zde musím – jako člen Evropského parlamentu zastupující Portugalsko – předložit podrobnější vysvětlení mých obav týkajících se neschopnosti mé země splnit Lisabonskou strategii, ať již z pohledu výsledků nebo opatření.

Uvědomuji si, že kritika, která by mohla být namířena proti Portugalsku, je v mnoha ohledech úplně stejná jako kritika, která by mohla a měla být namířena proti Evropě jako celku. K dosažení cílů Lisabonské strategie však máme velmi daleko – a podle některých kritérií, jako je zaměstnanost, se od jejích cílů navíc vzdalujeme, a nadosah nemáme ani přijetí příslušných politik umožňujících dosažení těchto výsledků. Rovnováha vnitrostátních veřejných financí je prioritou, jenže tato rovnováha musí být dosažena na základě menšího plýtvání, zamezení neproduktivním výdajům a spravedlivého rozdělení příjmů.

Není vhodné dojít k těmto cílům přetížením rozpočtů domácností a snížením platných závazků státu. Stejně jako v privátním sektoru lze konkurenceschopnosti a úspěchu dosáhnout poskytováním lepších služeb za nižší ceny, avšak bez porušení kterékoli strany rovnice.

 
  
MPphoto
 
 

  Luca Romagnoli (NI), písemně. (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu, kterou předložila paní Starkevičiūtė. Nynější znění hlavních směrů tvoří dostatečně široký a stále platný rámec schopný pojmout aktuální hospodářský a politický vývoj. Souhlasíme proto s návrhem neměnit – v souladu se závěry Rady – text hlavních směrů hospodářských politik pro následující tříletý cyklus.

Pro účinnost Lisabonské strategie a začleněných hlavních směrů je rozhodně důležitá stabilita. Tento nový cyklus by se proto měl odvíjet od provedení reformy a od dosažení konkrétních výsledků. Podporujeme také návrhy změn vysvětlujícího textu, který doplňuje hlavní směry hospodářských politik, protože jsou lépe zaměřeny na obsah hlavních směrů, a umožňují tak vyřešit problémy, kterým Evropa čelí (globalizace, posílení základen hospodářského růstu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, rychlá demografická a sociální změna, apod.).

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Hlasoval jsem dnes pro zprávu, která stanovuje Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost na období 2008–2010. Na jedné straně jsem byl potěšen, když jsem viděl změny skupiny socialistů, které poukazují na potřebu vytvořit Evropu, jež bude mít příznivé obchodní prostředí, zejména pro malé podniky.

Na druhé straně stejná skupina navrhla také mnohem přísnější pravidla ve finanční oblasti, která by měla chránit spotřebitele, ale která ve vyšší míře znamenají snížení jejich výdělků. Takový přístup bude spíše brzdou než pomocí, a proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu. Má-li se vize přední globální konkurenceschopné síly stát někdy skutečností, je třeba také mnohem agresivněji investovat do modernizace trhu pracovních sil, do podpory výzkumu a vzdělávání a do využití možností, které nabízí „zelené“ hospodářství. Proto jsem spolu se Zelenými hlasoval pro ekologické daně na úrovni EU, i když jsem jako obvykle hájil Evropskou centrální banku před opakujícími se útoky na její nezávislost.

Pokud nám nedávný finanční zvrat něco ukázal, pak je to výhoda silné centrální banky, která zvládne krátkodobá řešení, a to už nemluvím o stabilizujícím účinku účasti ve velké měnové zóně.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (PSE), písemně. − Delegace britské Labouristické strany podporuje hlavní zaměření této zprávy, protože chce podporovat obecně přijatelné politiky pro ekonomiku EU. Strana EPLP má však vážné výhrady vůči odstavci 26, který vyzývá k fiskální harmonizaci/koordinaci, což je však v kompetenci jednotlivých států. Vzhledem k tomuto odstavci se strana EPLP rozhodla zdržet se hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Změna se v odstavci 26 dotýká společného konsolidovaného základu pro daň z příjmu právnických osob. S tímto bodem nesouhlasím, protože si myslím, že by o tom měl rozhodovat každý členský stát samostatně. Vzhledem k tomuto bodu jsem se zdržela hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně – (RO) Zpráva Evropského parlamentu týkající se Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost zkoumá obecné směry navržené Evropskou komisí a určené pro hospodářské politiky členských států a Společenství na období 2008–2010.

Hlasovala jsem pro bod 26 navržený Komisí, protože zdůrazňuje potřebu „koordinovaného fiskálního rámce, který by měl zahrnovat daňový systém vhodný pro firmy, zejména malé a střední podniky, a který by byl zaměřen na obnovu hospodářského růstu a vytváření pracovních míst“.

Hlasovala jsem také pro změnu 23, protože „požaduje, aby příjmy a způsob rozdělování bohatství zajistily spravedlivé rozdělení požitků vytvořených hospodářským růstem“. Ve změně se uvádí, že minimální mzda stanovená pro každou zemi podle výše HDP na jednoho obyvatele by mohla být způsobem, jak zajistit, aby pracovníci pracující na plný úvazek byli schopni zajistit si životní minimum prostřednictvím své práce, což by mělo být považováno za součást evropského sociálního modelu.

Z toho důvodu jsem hlasovala pro tuto zprávu, jelikož jsem přesvědčena, že ekonomické zabezpečení všech občanů Evropy, sociální začlenění, rovnost pohlaví a vytvoření tržní ekonomiky pomohou Unii stát se v globálním kontextu ekonomickým a sociálním modelem.

 
  
  

- Zpráva: Cem Özdemir (A6-0503/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan (UEN), písemně. − (PL) Podpořil jsem zprávu, kterou předložil pan Özdemir, protože jedním z nejnaléhavějších politických problémů, kterým Evropa čelí, je zajistit Evropské unii dostatek energie. Diverzifikace dodávek energetických surovin do EU je jednou z cest, jak se můžeme stát nezávislými na Rusku, přičemž klíčovým krokem v tomto směru je společná politika EU týkající se střední Asie. Společná politika EU v této oblasti neexistuje, čehož agresivně využívá Rusko, zatímco většina členských států EU k tomu zaujímá pasivní postoj. V důsledku kroků, které podnikly ruské společnosti ovládané zvláštními službami, již nejsou příliš reálné projekty jako rozšíření ropovodu Odessa-Brody do Gdaňska nebo realizace plynovodu Nabucco.

 
  
MPphoto
 
 

  Bernadette Bourzai (PSE), písemně. – (FR) Chtěla bych poblahopřát panu Özdemirovi k jeho zprávě z vlastní iniciativy, která se týká strategie EU pro střední Asii. Podle mého názoru skvěle objasnil cíle a priority vztahů Evropské unie s každou z pěti středoasijských zemí. Správně upozornil na potřebu soudržnějšího regionálního přístupu k tomuto strategickému regionu, přičemž vyzdvihl rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

Souhlasím s názorem Výboru pro rozvoj, zejména co se týče potřeby vymýcení chudoby, zlepšení veřejného zdravotnického systému a základního vzdělání a zamezení všem formám diskriminace žen a menšin.

Rovněž je důležité, že tato zpráva zdůrazňuje potřebu pokroku v oblasti demokracie, respektování lidských práv, základních svobod a právního řádu v tomto regionu, přičemž tento bod je podle mého názoru klíčový.

Ve zprávě se uvádí, že spolupráce v oblasti energie má v rámci evropské strategie nejvyšší důležitost. Evropské instituce musí být přesto opatrné a musí zajistit, aby energetickým potřebám a obchodním dohodám nebyla obětována lidská práva v tomto regionu ani životní prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Patrick Gaubert (PPE-DE), písemně. – (FR) Vítám skutečnost, že velká většina Parlamentu dnes přijala zprávu týkající se strategie EU pro střední Asii. Je nesmírně důležité, aby se Evropská unie podrobněji zajímala o těchto pět zemí: Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Kazachstán.

Zpráva celkem správně volá po diferenciaci politiky EU pro každou zemi a nemůžu jinak než souhlasit se skutečností, že jsou zdůrazňována kritéria, jako je situace v oblasti lidských práv v dotčených zemích a jejich respektování v rámci závazků OBSE.

Text naléhavě zdůrazňuje také důležitost těchto zemí pro Evropskou unii, jak nyní tak i v budoucnu, zejména v oblasti obchodu a energetiky. Geopolitická situace ve střední Asii je taková, že je třeba zvýšit spolupráci s těmito zeměmi, a to jak na bilaterální úrovni, tak i na úrovni EU. Zpráva volá po reformách sociálních odvětví, zdravotnictví, zajištění potravin a boje proti korupci, které umožní zajistit v tomto regionu dlouhodobou udržitelnost, bezpečnost a prosperitu.

Jedná se proto o komplexní text, který definuje sféry, v nichž může EU poskytnout pomoc tak, aby byla v daném regionu maximálně zřetelná a věrohodná.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) S ohledem na to, co bylo schváleno většinou Evropského parlamentu v oblasti vnějších vztahů EU, tady máme ještě jednu zprávu obsahující v podstatě soubor opatření pro zasahování do třetích zemí, která nezastírá – právě naopak – svůj jasný cíl získat v rámci ekonomik těchto zemí podmínky příznivé pro zájmy velkých ekonomických a finančních skupin.

Podívejte se, jak zpráva hájí dodržování mezinárodních standardů zahraničních investic a poskytnutí lepší ochrany přímých zahraničních investic v těchto zemích. Je jasné, že tato prohlášení neznamenají nic jiného než privatizaci státních bank(!) a vytvoření vnitrostátních finančních trhů, které budou skutečně konkurenceschopné a otevřené zahraničním bankám(!). Jinými slovy jsou tyto země prostě nabízeny k prodeji...

V souladu s výše uvedeným cílem však vyvstaly prapůvodní zájmy EU týkající se důležitých energetických zdrojů zemí v tomto regionu a zpráva se zmiňuje také o potřebě zajistit dodávky energie bez narušení dopravních cest a s maximální možnou pravidelností.

Odráží v podstatě skutečný význam tolik proklamované role EU ve světě, zvláště v nyní navrhované smlouvě: ambici EU dosáhnout dominantního postavení v politické i ekonomické oblasti.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Rád bych poblahopřál svému kolegovi panu Özdemirovi k jeho zprávě týkající se střední Asie, kterou jsem plně podpořil. Demokracie a lidská práva jsou základními principy EU a měly by být jádrem politiky EU ve vztahu k ostatním regionům. Národy střední Asie přitahují pozornost světových hospodářských mocností především díky svým přírodním zdrojům. EU se musí nad toto povznést a snažit se investovat také do jejich lidských zdrojů, a to obhajobou demokracie a lidských práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − (CS) Jaké bylo dědictví Sovětského svazu ve státech Střední Asie? Rovnoprávnost žen, likvidace dětské práce a negramotnosti, monokulturní zemědělství. Nikde se doposud nepodařilo prosadit vládu náboženských činitelů.

Prioritou EU je využití přírodních zdrojů těchto zemí, zejména ropy, zemního plynu a uranu. Druhou z priorit je zamezení průchodnosti jednoho z hlavních kanálů pašování opia z Afghánistánu. A zde se dostáváme k přímé odpovědnosti EU a USA za tendence k budování autoritativních režimů ve státech dané oblasti. Šíření teroristických bojůvek a idejí militantního islámu se jednotlivé státy brání, ale tato situace se projevuje negativně na rozvoji občanské společnosti, participativní demokracie i tendencemi k vládě silné ruky.

Přes všechny výhrady, které zpráva vůči zemím regionu obsahuje, je nutno mít stále na paměti obtížné podmínky rozvoje těchto zemí. Je povinností EU pomáhat překonávat plody dlouholeté negativní angažovanosti největších států EU a USA v bezprostředně sousedícím Afghánistánu.

Není žádný důvod preferovat Turecko jako hlavního možného zprostředkovatele pozitivního vlivu v dané oblasti. Současný stav dodržování menšinových práv v Turecku k tomuto přístupu nikterak neopravňuje. Naopak silné tradiční vazby s Ruskem by měly být podstatně více akcentovány. Rusko je v případě šíření terorismu a drog přes státy této oblasti naším nejbližším spojence.

Přes zmíněné výhrady přijetí zprávy podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro návrh strategie EU pro střední Asii, protože pěti republikám v této oblasti se dostává oficiální rozvojové pomoci, a Evropská unie má zvláštní odpovědnost za podporu těchto zemí. Rád bych vyzdvihl roli Evropské unie jako prostředníka mezi zeměmi střední Asie, který vyvažuje výrazně rozdílné politické, ekonomické a sociální podmínky těchto pěti republik. Chtěl bych zejména upozornit na katastrofální situaci v oblasti zdravotního stavu lidí, která je způsobena minimálním systémem zdravotní péče.

V Tádžikistánu, Uzbekistánu a Kyrgyzské republice je problémem obrovských rozměrů přístup k nezávadné pitné vodě a napojení všech obyvatel na celostátní rozvodnou síť. Je pro mne důležité, že můj hlas pro strategii EU pro střední Asii je také hlasem umožňujícím zlepšit ze sociálního, zdravotního a právního hlediska životní podmínky lidí ve střední Asii.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Zpráva, kterou předložil pan Özdemir a která se týká strategie EU pro střední Asii, se zabývá klíčovým problémem v rámci zahraniční politiky EU. Vítám zaměření na pomoc v oblasti lidských práv v regionu střední Asie. Evropská unie by měla toto zaměření začlenit obecněji do svých zahraničních vztahů. V regionu, zejména v Uzbekistánu a Turkmenistánu, je jen málo zřetelný pokrok v oblasti demokracie, a každá strategie EU pro spolupráci by se měla snažit zapojit tyto státy do úsilí směřujícího k demokracii. Jak je ve zprávě jednoznačně nastíněno, střední Asie vyžaduje aktivní energetickou spolupráci EU ve snaze najít vzájemně výhodná řešení aktuální situace na energetickém trhu. Souhlasím s doporučeními pana Ozdemira a hlasuji pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Vývoj ve střední Asii je s výjimkou Kyrgyzské republiky alarmující, a to z několika důvodů.

Zaprvé je z hlediska lidských práv a demokracie naprosto nepřijatelné zneužívání mnoha žen v tomto regionu (nucené sňatky, sexuální zneužívání, znásilňování, atd.) a práce dětí.

Dále, co se týče zdraví, je nadále znepokojivý nárůst infekčních chorob (zejména HIV).

Zatřetí, střední Asie nebude těžit z účinného zapojení do světového hospodářského systému, dokud se všech pět zemí nestane členy Světové obchodní organizace (Kyrgyzská republika je jejím členem od roku 1998).

Strategie EU pro střední Asii může účinně přispět k rozvoji hospodářství a lidu tohoto regionu. Evropská unie nesmí střední Asii přehlížet, protože se jedná o strategickou křižovatku mezi Evropou a Asií a tradičního partnera obchodních vztahů a energetické spolupráce.

Důrazně podporuji tento text v jeho snaze dosáhnout toho, aby byly vyjasněny priority EU ve střední Asii, aby byly v posíleném regionu zahájeny evropské projekty a aby byla urychlena jejich realizace. Proto jsem hlasovala pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Strategický plán pro střední Asii je bezpochyby dobrý nápad a je určitě potřebný zvláště pro hospodářskou spolupráci a otevření trhů. Bylo by také rozumné realizaci tohoto plánu urychlit, a udržet tak krok s vývojem.

Nicméně je třeba zamezit situaci, kdy některé standardy platné na evropské úrovni se ve střední Asii stávají podřadnými. Na druhé straně uplatňováním stejných měřítek jako v Evropě bychom dali najevo značnou aroganci vůči národům zmíněným ve zprávě i vůči jejich právu na sebeurčení. Co se týče role žen, dostatečně velká potřeba podniknout určité kroky existuje i v jiných oblastech světa, zejména v celém arabském světě, kde je tato záležitost mnohem naléhavější.

Nicméně dětská práce, která je široce rozšířená, zejména v Číně, je řešena standardy, které jsem již zmínil a které musí obchodní partneři dodržovat.

Naprostou prioritou programu musí být boj proti terorismu a obchodu s drogami, což spolu do jisté míry souvisí. Proti terorismu a obchodu s drogami je třeba vytrvale bojovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristiana Muscardini (UEN), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podporuji dokument předložený Evropskou komisí pro nové partnerství se středoasijskými zeměmi, ale rád bych upozornila na následující aspekty.

Zaprvé chci upozornit na rostoucí význam střední Asie v mezinárodním obchodu, protože střední Asie nyní představuje důležitou alternativu pro dodávky energetických zdrojů.

Zadruhé zdůrazňuji skutečnost, že Evropa proto musí tuto část světa pozorně sledovat a podporovat její začlenění do světového obchodu a mezinárodního hospodářského systému, a to prosazováním kandidatury zemí v této oblasti, které dosud nejsou členy Světové obchodní organizace. Posílení obchodních vztahů s celou oblastí by tedy mělo být chápáno jako součást strategie směřující k dosažení větší spolupráce a integrace mezi samotnými těmito zeměmi a ke zvýšení vlivu – i politického – Evropy v regionu, kde již bylo dosaženo pokroku směrem k demokracii.

Zatřetí, v celkovém postoji ke střední Asii je třeba zohlednit hlavní politické a ekonomické rozdíly mezi zeměmi v regionu. Zvláštní důraz je kladen na roli, jakou hrají země jako Kazachstán, který má rozvinutou ekonomiku, a tedy na případné výhody posílení vazeb s touto zemí zejména z hlediska celkového vývoje celého regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Evropská unie se snaží navázat těsný vztah a dialog prostřednictvím své politiky sousedství. Vytvoření nové strategie a partnerství s pěti novými státy  střední Asie umožní podpořit větší stabilitu, sociálně-ekonomický a demokratický vývoj a bezpečnost v celé této oblasti.

Upozorňujeme na to, že existuje globální zájem na stabilitě ve střední Asii, protože vážná a dlouhotrvající krize v této oblasti by mohla mít katastrofální následky a vliv na EU a její členské státy. Geopolitická situace ve střední Asii navíc vyvolává stále větší zájem ekonomických mocností, jako je Rusko, USA, Čína a Turecko.

Myslím si, že budoucnost těchto vztahů zaměřená na větší stabilitu a bezpečnost a širší politickou, hospodářskou a společenskou spolupráci musí zohlednit také situaci v oblasti lidských práv v jednotlivých zemích a posílení obchodních vztahů a energetické spolupráce, a musí rovněž věnovat pozornost potřebám rozvoje a závazkům přijatým s cílem zlepšit životní podmínky občanů tohoto regionu.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí