Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 20. února 2008 - Štrasburk

9. Kosovo (rozprava)

  Předsedající. − Další bod je zajisté rovněž mimořádně důležitý a aktuální. Je jím prohlášení Rady a Komise ke Kosovu.

  Dimitrij Rupel, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, dámy a pánové, když se zamyslím a přehlédnu některé detaily, musím říci, že moje generace a naši mladší kolegové máme veliké štěstí. Většinu svého života, a možná tu jeho nejlepší část, jsme prožili v době, kdy byly dveře i okna příležitostí dokořán. Toto období začalo rokem 1975, kdy byl v Helsinkách přijat Závěrečný akt, jehož dopady byly mnohem citelnější ve východní a střední Evropě, kde se nakonec v roce 1989 zhroutila jak berlínská zeď, tak komunistický režim. Nad zhroucenou zdí se najednou otevřel nový výhled skrze otevřené dveře a okna západní zdi euroatlantického společenství. Spatřili jsme rozlehlou, slunnou a rychle se rozvíjející krajinu jednotné a svobodné Evropy, jejímž nádherným symbolem je právě tato prostorná budova Evropského parlamentu. V mládí mě nikdy ani nenapadlo, že na jeho půdě budu jednou přednášet projev.

Ve Slovinsku nazýváme 80. léta a začátek 90. let slovinským jarem. Bohužel na samém počátku demokratického procitání na nás dopadla jugoslávská krize, která se snažila zastavit demokratický vývoj a způsobila, že národy západního Balkánu zaostaly daleko vzadu.

Většina západoevropských a středoevropských zemí (a zde mám na mysli deset nových členů Evropské unie) se s historickou výzvou vyrovnala, zatímco na Balkáně se zastavil čas. Mezi náročné úkoly Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, jíž předsedám, patří naplnění vyhlídek západního Balkánu na začlenění do Evropy. To znamená, že země jako Chorvatsko, Makedonie/FYROM, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Kosovo a Albánie zapojujeme do systému členství, kandidatury a smluv s EU.

Jugoslávská krize musí skončit. Dveře i okna jsou otevřeny. Zeď už nestojí. Evropská unie v Soluňské agendě oznámila, že země západního Balkánu se dříve či později stanou členy Evropské unie. Je načase, abychom se přihlásili ke svým závazkům. Musíme usilovat o zahájení jednání s Makedonií, tedy s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, o členství v Evropské unii. Srbsko musí hodit za hlavu zátěž z minulosti, zvláště hrůzy a zlo napáchané Miloševićovým režimem. Milošević spoluzodpovídal za zavedení západního Balkánu do slepé uličky. A nemůžeme opomenout ani Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Kosovo.

V této souvislosti bude velmi důležité Fórum EU-západní Balkán, které se bude konat ve Slovinsku na konci března. Komise připravuje ve spolupráci se slovinským předsednictvím zvláštní sdělení k západnímu Balkánu. Fórum rovněž projedná posílení regionální spolupráce v různých oblastech – např. dopravy, civilní ochrany, výzkumu a vývoje a podobně.

Komise nyní v souladu s lednovými rozhodnutími Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy projednává liberalizaci vízového režimu pro všechny země tohoto regionu. Nemůžeme podcenit výjimečnou důležitost, jakou má pro tento region postupné rušení vízového režimu. Zároveň chceme, pane předsedající, poukázat na zajímavý paradox. Před rokem 1990 cestovali občané bývalé Jugoslávie do většiny evropských zemí bez víz. Ovšem dnes celá generace mladých lidí, kteří vyrůstali po tomto roce, jenž se stal milníkem evropských dějin, musí při cestování žádat o vízum.

Dámy a pánové, na lednovém zasedání Rady ministrů zahraničí jsme jednomyslně vyzvali Srbsko k podpisu politické dohody, která bude představovat další krok směrem k členství v Evropské unii. Poté, co ve volbách zvítězil proevropsky naladěný kandidát Tadič, doufáme, že po mnoha letech pomalého rozvoje a izolace se k nám Srbsko připojí co nejdříve.

Evropská unie již do Kosova vyslala misi v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Navazování styků s Kosovem je ale záležitostí jednotlivých členských států. Pravděpodobně se shodneme na základním hodnocení situace, o němž se hovořilo na prosincovém zasedání Evropské rady. Nejdůležitější je mít pochopení pro Srbsko a respektovat jej. Evropská unie potřebuje Srbsko a Srbsko potřebuje Evropskou unii. Podle mého názoru není mezikulturní dialog jen prázdnou frází. I když jednání uváznou na mrtvém bodě, možnosti vedení dialogu nejsou vyčerpány. Nyní uzrál čas na skutečný dialog mezi Srby a Albánci v Kosovu, mezi Srbskem a Kosovem a mezi Srbskem a Evropskou unií.

Osud Kosova nás zatěžoval mnoho let. V minulosti bylo Kosovo součástí federální Jugoslávie a v roce 1974 získalo prakticky stejný status jako jugoslávské republiky. Koncem 80. let připravil Kosovo o autonomii Slobodan Milošević, který jej od roku 1999 navíc i vojensky okupoval, čímž způsobil tragédii globálních rozměrů.

Případ Kosova je skutečně ojedinělý, protože mezinárodní společenství jej muselo z humanitárních důvodů převzít pod svou ochranu a posléze téměř devět let spravovat. Nicméně pondělní rozhodnutí Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy nebylo snadné. Rozhodnutí o nezávislosti a její vyhlášení v Prištině se očekávalo. Vyplynulo z následujících skutečností. Zaprvé, ukázalo se, že jak návrat k dřívější situaci, tak stávající status quo je nepřijatelný. Žádná ze stran nenalezla způsob, jak vyřešit status Kosova, a bylo zjevné, že ani další jednání by nepřinesla ovoce. Od roku 1999 spravovala Kosovo Organizace spojených národů – Srbsko nad ním po tu dobu v souladu s rezolucí č. 1244 nemělo žádnou účinnou pravomoc. Před rokem 1999 byla většina obyvatel Kosova mnoho let vystavena systematickým represím včetně etnických čistek a humanitárních katastrof.

Dámy a pánové, všechny tyto skutečnosti byly původně uznány všemi členy kontaktní skupiny včetně Ruské federace a jsou důkazem, že Kosovo doopravdy představuje zvláštní případ sui generis a že tím nedošlo ke zpochybnění zásady suverenity a územní celistvosti.

Rada je již delší dobu přesvědčena, že Evropská unie musí za Kosovo převzít zodpovědnost. Toto přesvědčení potvrdila Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy na únorovém zasedání svým dobře známým rozhodnutím. Přestože všichni předvídali rozpolcenost Rady, podařilo se nám dosáhnout jednotného stanoviska. Po dlouhých jednáních a snaze o harmonizaci byla rozhodnutí přijata jednomyslně.

Evropská unie je zajímavým a jedinečným společenstvím. Samozřejmě nás spojují společné zájmy a hodnoty, mimo jiné vzájemná úcta a tolerance rozdílů. Dalo by se říci, že právě naše rozdíly nás spojují. Na závěr únorového zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy jsme přijali společný postoj. Důležitým závěrem zasedání bylo to, že v otázce uznání Kosova bude postupovat každý členský stát samostatně v souladu s vnitrostátními zvyklostmi. Někdo možná čekal, že Evropská unie uzná Kosovo jako celek, to však nejde, neboť Evropská unie není stát.

Evropská unie přijala společný postoj k událostem v Kosovu a na západním Balkáně. Zaprvé, Evropská unie vzala na vědomí, že Kosovo přijalo usnesení o nezávislosti. Za druhé, Evropská unie vzala na vědomí, že Kosovo se v usnesení zavazuje k dodržování demokratických zásad včetně ochrany srbské menšiny a kulturního dědictví. Zatřetí, Evropská unie připomněla svůj závazek podílet se na mezinárodní misi v Kosovu a svou připravenost sehrávat vůdčí roli v tomto regionu. Začtvrté, Evropská unie potvrdila svůj závazek nabídnout západnímu Balkánu vyhlídky na členství v Evropě. Zapáté, Evropská unie hodlá pro širší region připravit konkrétní hospodářská opatření. A zašesté, Evropská unie si je plně vědoma zásad mezinárodního společenství, avšak domnívá se, že případ Kosova vzhledem ke své povaze sui generis tyto zásady nezpochybňuje.

V Kosovu samozřejmě žijí také Srbové se svým dědictvím a kulturou a rád bych zdůraznil, že se jedná o zvlášť cennou součást evropské kultury.

Řada evropských národů včetně nás Slovinců má významné památníky své vlastní kultury a etnického dědictví, které se v současnosti nacházejí za hranicemi jejich státu. Tato skutečnost v dnešní Evropě není na překážku; právě naopak – je něčím, co nás sjednocuje. Totéž lze říci i o etnických menšinách.

Podle našeho názoru je nejdůležitější, aby si Srbsko svou reakcí na vyhlášení a uznání nezávislosti Kosova neuzavřelo dveře do Evropské unie. Opakuji, že Kosovo nesouvisí s integrací Srbska do Evropy. Srbsko nesmí tyto dvě věci spojovat. V tomto kontextu jen těžko chápeme odpor Srbska vůči Evropské unii, přesněji řečeno vůči její misi v Kosovu, protože právě tato mise je především v zájmu srbských obyvatel Kosova.

Závěrem chci říci, že Evropská unie patří k nejúspěšnějším mírotvůrcům na světě. Evropské národy a země jsou jednotné a společně vyznávají solidaritu ve prospěch míru a lepšího života. Tento postoj s sebou nese i toleranci a velkorysost, především však porozumění a soucit s těmi, kdo se ocitnou v tísni.

Dámy a pánové, Evropská unie svým rozhodnutím, které jsem zde připomněl, otevřela své dveře a okna nejen Srbsku, nýbrž i Kosovu.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, připomínám naši vynikající spolupráci, pokud jde o západní Balkán, a chtěl bych Vám poděkovat za to, že mohu Parlament informovat o stanovisku Komise k procesu statusu Kosova.

Kosovské shromáždění vyhlásilo minulou neděli nezávislost v důstojném ovzduší. Ve svém prohlášení se Kosovo zavázalo plně respektovat rozsáhlá práva kosovských Srbů, zejména co se týká místní samosprávy v oblasti vzdělávání, kultury a zdravotnictví, v souladu s uceleným návrhem, který předložil zvláštní zmocněnec OSN Martti Ahtisaari.

Oslavy v Kosovu proběhly radostně, ale odpovědně. V Bělehradu a severním Kosovu však došlo k násilným činům. Odsuzujeme použití násilí a vyzýváme všechny vůdce a obyvatele regionu k zachování klidu, míru a stability.

Jak uvedl ministr zahraničí Rupel, ministři zahraničí EU v pondělí reagovali na vývoj jednotně. Evropská jednota je skutečně nezbytná, aby Evropská unie mohla úspěšně řídit pokračující stabilizaci na západním Balkánu a pomoci dovést proces statusu Kosova ke konci.

Poté, co ztroskotala dlouhodobá jednání v Radě bezpečnosti OSN, byla Evropská unie nucena dovést proces do konce. Unie již přijala nezbytná rozhodnutí o vyslání mise EBOP na podporu právního státu do Kosova.

V pondělí Rada rovněž poskytla platformu pro uznání Kosova. Bude na každém členském státu EU, aby navázal vztahy s Kosovem v souladu se svými vnitrostátními postupy. Několik členských států již Kosovo uznalo. Očekává se, že většina ostatních bude tento příklad následovat vlastním tempem.

Rada správně zdůraznila dodržování zásad charty OSN a helsinského Závěrečného aktu KBSE a všech rezolucí Rady bezpečnosti OSN ze strany EU. Vyzdvihla, že „s ohledem na konflikt v 90. letech minulého století a dlouhé období mezinárodní správy představuje Kosovo případ sui generis, který tyto zásady nezpochybňuje“. Komise toto stanovisko plně sdílí.

V souladu s pondělními závěry Rady je Komise připravena poskytnout plnou podporu úsilí EU v Kosovu. Musí to být doba evropské jednoty rovněž mezi institucemi.

Pomocí nástrojů Společenství Komise podpoří budování institucí v Kosovu a posílí jeho politický a hospodářský rozvoj. Dne 5. března navrhneme konkrétní opatření pro širší region s cílem napomoci jeho evropským snahám.

V Kosovu je v mnoha oblastech nutný rozvoj a my musíme společně usilovat o to, pomoci Kosovu, aby si pomohlo samo, aby se pokud možno co nejrychleji postavilo na vlastní nohy. V této souvislosti Komise pracuje na přípravě dárcovské konference, která by měla pomoci zmírnit nejnaléhavější finanční problémy, pokud jde o Kosovo. Předpokládám, že se konference uskuteční do léta.

Vím, že to je těžký okamžik pro Srbsko. Jsem si velmi vědom historického významu Kosova pro srbské obyvatelstvo. Myslím si však, že nadešel čas obrátit za minulostí list a hledět do budoucna. A budoucnost Srbska je v Evropě. Srbsko a celá oblast západního Balkánu mají evropskou perspektivu s hlavním cílem členství v EU. Tato perspektiva EU funguje jako tmel, který udržuje země regionu na mírové a reformní cestě, což je v těchto citlivých a obtížných časech mimořádně důležité.

Závěrem chci znovu zdůraznit své uznání neochvějné podpoře Evropského parlamentu, pokud jde o perspektivu západního Balkánu v EU. Počítáme s vaší trvalou podporou, aby občané regionu mohli naplnit svůj cíl stát se jednoho dne součástí Evropské unie.

(Potlesk)

  Doris Pack , jménem skupiny PPE-DE (DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, byla vyhlášena nezávislost Kosova; Kosovo je státem. Každý, kdo zažil situaci v Kosovu v období mezi rokem 1989 a 1999, musí vědět, že tato nezávislost byla nevyhnutelná. Dlouholetý pacifistický prezident a nositel Sacharovovy ceny, zesnulý Ibrahim Rugova, by byl velmi potěšen, kdyby to slyšel. Bohužel nebylo možné dohodnout řešení. Jsem si jistá, že každý z nás by velmi rád jedno takové řešení přinesl. Současné řešení mi přináší na mysl pozměněnou verzi Churchillova aforismu: to je nejhorší řešení, až na všechny ostatní.

V neděli jsem pozorovala – napůl s radostí, napůl se smutkem – to, co se dělo v Prištině. Napůl s radostí, protože věřím, že to byla jediná možnost, jak se dostat ze slepé uličky; napůl se smutkem, protože jsem si jistá, že jsme si tím způsobili problémy, jejichž řešení nebude snadné.

Nicméně EU však jednala rozhodně, zcela v protikladu s mnoha tiskovými zprávami, které hovoří o tom, že nejsme jednotní. Mise EULEX byla vyslána jednomyslně. Nejedná se o útok na Srbsko, mise je nutná právě i pro Srby v Kosovu, jelikož bude bedlivě sledovat provádění Ahtisaariho plánu, jenž byl v Parlamentu schválen dvoutřetinovou většinou na jaře 2007. Tento plán zaručuje mimořádně velkorysá práva srbské menšiny, respektování hranic a právního státu, a tím rovněž ochranu ostatních menšin.

Politici v Kosovu musí nyní svůj stát utvářet se zdravým úsudkem a odhodláním. Boj s nezaměstnaností lze vyhrát pouze prostřednictvím fungujícího právního státu. Stejně vysokou prioritu mají radikální opatření proti kriminalitě. Mise EU je bude v tomto podporovat, bude-li to nutné. V Kosovu existuje velký počet vzdělaných mladých lidí, kteří se budou rádi podílet na budování nového státu.

Kosovo není žádným precedentem. Je jedinečné. Jeho vývoj k státu je závěrečnou fází rozpadu Jugoslávie, který zahájil Milošević v Kosovu v roce 1989. Proto lituji, že se toho Milošević nedožil, nýbrž že toto těžké dědictví museli převzít jeho demokratičtí následníci. Přejeme srbským politikům trpělivost a doufáme, že budou všechny svoje síly nyní věnovat tomu, aby se Srbsko mohlo vydat na cestu do EU.

(Potlesk zprava)

  Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Pane předsedající, Parlament chápe, že rovněž naše skupina vedla podrobné diskuse o situaci, která nyní nastala, pokud jde o Kosovo. Nejdůležitější závěr byl ten, že ačkoliv musíme přijmout skutečnost, není důvod k oslavám, jelikož nyní čelíme mimořádně složité situaci, včetně s ohledem na reakce Srbska. Potom, k čemu došlo za Miloševiće, a rovněž za roky jednání s cílem nalézt řešení, bylo to, k čemu nyní došlo, nevyhnutelné.

Měli bychom se zaměřit zejména na úlohu Evropské unie. Uznání Kosova je záležitostí členských států, jak zdůraznili rovněž pan Rupel a komisař Rehn. Musíme však jednat. Máme společnou odpovědnost za stabilitu v oblasti a rovněž v Kosovu, a proto naše skupina politicky podporuje misi EBOP, kterou nyní Evropská unie odstartovala. Samozřejmě rovněž požadujeme, aby kosovské orgány provedly Ahtisaariho návrhy, aby skutečně investovaly do multietnického státu a aby zajistily dostatečné záruky pro Srby žijící v Kosovu.

Co se týká samotného Srbska, všichni jsou samozřejmě velmi znepokojeni tamější situací. Měli jsme právě možnost vyslechnout srbského ministra zahraničí ve Výboru pro zahraniční věci. Ten reagoval na události velmi ostře, útočil na Evropu, zejména na země, které nyní uznaly Kosovo. Mám další otázku: Co můžeme udělat pro to, aby v této situaci Srbsko nebylo izolováno ostatními a rovněž samo sebou? Jeho odpovědí jsem byl sklíčen, jelikož vše, co řekl, se zaměřovalo na otázku Kosova. Myslím si však, že musíme pokračovat ve vytrvalé snaze nabídnout Srbsku evropskou perspektivu, a to i v zájmu jeho obyvatel, doplněnou o zvláštní nabídku týkající se například usnadnění udělování víz a další liberalizace v oblasti víz. Zvláštní pozornost musíme zaměřit rovněž na mladší generaci, která nedávno demonstrovala na podporu posunu směrem k Evropské unii, evropské budoucnosti. Chválím srbskou vládu za její opakovaný závazek zdržet se použití násilí. Předpokládám rovněž, že se zdrží jakýchkoli hospodářských sankcí vůči Kosovu. Co můžeme udělat a co je Evropský parlament povinen učinit je to, pokračovat v investicích do evropské perspektivy pro celý region, a toto uplatňovat rovněž na Srbsko.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, každá země vzniklá odtržením od existujícího státu narušuje územní celistvost původní země a jednostranně mění mezinárodní právní řád. Jedním takovým příkladem je moje země: vznikla v roce 1830 odtržením se od státu, který byl vytvořen v roce 1815 Vídeňským kongresem. Existence Belgie byla velmi rychle uznána Londýnskou konferencí, které se zúčastnilo Spojené království, Prusko, Rusko, Rakousko a Francie, zatímco Nizozemsko, od něhož jsme se odtrhli, vyčkávalo devět let, než Belgii uznalo.

Ráda bych to řekla srbskému ministru zahraničí, pokud by to chtěl slyšet. Tak tomu však nebylo, jelikož opakoval známý srbský postoj ad nauseam bez jakékoli známky uznání, že existují rovněž opačné názory. Jediným paprskem světla bylo jeho jednoznačné prohlášení, že Srbsko nepoužije žádnou formu násilí, vydírání nebo zastrašování.

Všichni se nyní musíme obávat o budoucnost – budoucnost Srbska, Kosova, celého regionu. Evropská unie již vynaložila na Kosovo 3 miliardy EUR. K této částce je nutno připočítat dalších 200 milionů EUR na příštích 16 měsíců, to však nebude postačovat.

Co se týká Srbska a všech ostatních zemí západního Balkánu, musíme naléhavě vyřešit usnadnění udělování víz, aby mohly být vztahy mezi občany těchto zemí a občany našich zemí normalizovány.

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, uznáním nezávislosti Kosova jsme na sebe přijali obrovskou odpovědnost; odpovědnost za zachování míru a za vybudování řádných státních institucí v Kosovu. Neexistuje žádný scénář, který by umožnil okamžité stažení mezinárodních sil. Jakékoliv řešení, a to buď ponechání Kosova v Srbsku, nebo projevení podpory jeho nezávislosti, přináší s sebou riziko konfliktu a etnického napětí.

Srbové si však musí uvědomit, že neexistuje cesta zpět k situaci, jaká panovala před rokem 1999. Pokusy o destabilizaci jim přinášejí pouze ztráty. Existuje pouze jeden způsob, jak může Srbsko získat podporu pro své nároky v oblasti kulturních a sociálních práv, a to prostřednictvím konstruktivní spolupráce v regionu. Neúspěch nezávislosti Kosova bude znamenat návrat k myšlence Velké Albánie a nevyhnutelně k válce. Tato válka přinese politické ztráty, které postihnou v prvé řadě Srbsko. To je důvod, proč je stát odpovědný za zamezení tomuto scénáři a za stabilizaci v regionu.

  Joost Lagendijk, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, jsem rád, že jsem byl v neděli přítomen v Prištině, když byla skutečně důstojným způsobem vyhlášena nezávislost. To, k čemu zde došlo minulou neděli, bylo nevyhnutelným důsledkem dění v letech 1998–99, kdy bylo zavražděno více než 10 000 obyvatel Kosova a stovky tisíc jich musely utéci. Mohla by se Přiština vrátit pod správu Bělehradu? Ne. Byly zmatky po devíti letech stále nelegitimnější a neúčinnější správy OSN řešením? Ne. Byl by lepší dohodnutý kompromis mezi Prištinou a Bělehradem? Ano. Existovaly pokusy o jeho dosažení? Ano. Bylo by schválení Radou bezpečnosti lepší? Ano. Existovala snaha o jeho dosažení? Ano. Byla nějaká naděje na úspěch? Ne, zejména v důsledku obstrukcí ze strany Ruska.

Velmi doufám, že po euforii posledních několika dnů převezmou obyvatelé Kosova rychle odpovědnost, jelikož jsou to oni, kdo je u kormidla. Když OSN odešla a když přišla mise EU, musí obyvatelé Kosova prokázat, že dobré vztahy s menšinami neexistují jen na papíře a že jsou schopni zachránit ekonomiku. Je pravdou, že EU je nyní rozdělena, pokud jde o otázku uznání. To potrvá několik měsíců, pak to však přejde a smíří se s tím. S čím členské státy EU jednomyslně souhlasí, je to, že budoucnost Kosova je v EU. Rychlost, s jakou se bude Kosovo posouvat směrem k EU, však bude záviset rovněž na postoji Srbska.

Právě jsme ve Výboru pro zahraniční věci viděli, jak je Srbsko rozzlobeno, jak je rozzloben ministr zahraničí, jak agresivní byl jeho postoj. To se za chvíli změní. Upřímně, mohu to ocenit, pokud tento nesouhlas zůstane nenásilný. Když zloba odezní, velmi doufám, že zvítězí zdravý rozum. Je pravdou, že odtržení Kosova bylo nevyhnutelné. Je pravdou, že budoucnost Srbska je stejně tak nevyhnutelně v Evropské unii. K dosažení toho je někdy nutné překonat sám sebe. Přeji obyvatelům Kosova a Srbům k tomu velkou odvahu.

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, je obtížné necítit se velmi znepokojeně kvůli odpovědnosti, kterou Evropská unie a její členové převzali v záležitosti Kosova.

Za prvé, EU v zásadě usiluje o to, přispět k celosvětově lepší správě věcí veřejných. Přesto z jejího popudu řada členských států nebezpečně oslabila nebo se chystá oslabit budoucí věrohodnost mezinárodního práva svou podporou jednostranného vyhlášení nezávislosti provincií svrchovaného státu, člena OSN. Cokoli je řečeno o sui generis – jelikož to není nařízeno – hlavní síly EU tudíž kladou mocenské vztahy nad právo, a tím otevírají Pandořinu skříňku. To je vážné.

Dále, toto jednostranné uznání je vážným nebezpečím, které je v rozporu s uváděnými cíli EU na Balkáně. Podpoří nacionalismus, místo aby zastavilo jeho zdroje. EU si právě hluboce znepřátelila srbské obyvatelstvo, bez něhož není jakákoli regionální politika v této části Evropy možná. Nehovořím o těch, kteří by rádi viděli Miloševiće zpátky, nýbrž o těch, kteří mu oponovali a nyní jsou ve většině. Co se týká samotných kosovských Albánců, bude EU schopna splnit jejich očekávání poté, co je podpořila? Je to otázka, kterou stojí za to si položit, tudíž třetí důvod, proč se cítit znepokojeně po tomto dni jásání v Kosovu.

Nový problém, který si Evropská unie právě sama přivodila, bere dosti dech. Jsme v přední linii, směřujeme k novému protektorátu, ačkoliv nebyla předložena žádná uspokojivá analýza důvodů neúspěchu předchozího protektorátu: hrubý domácí produkt Kosova je stejný jako u Rwandy, polovina jeho obyvatel v produktivním věku je nezaměstnaná, existuje zde více než 200 000 uprchlíků a vysídlených osob a násilí vůči menšinám vzrůstá, navzdory mezinárodní pomoci ve výši 2 miliard EUR a přítomnosti 17 000 vojáků NATO. Mise EULEX všechny tyto problémy nevyřeší.

Jakou ucelenou trvalou vyhlídku může Evropská unie nabídnout obyvatelům Kosova a ostatním lidem na Balkáně – vyhlídku, která může stabilizovat tamější situaci bez rizika destabilizace jinde? Členství? V jakém časovém rámci? Za jakých podmínek? S jakou pravděpodobností, že bude zajištěna nezbytná jednomyslná shoda 27 členských států? Nikdo neví.

Moje skupina se samozřejmě nemůže připojit ke krátkodobému sebeuspokojení hlavních evropských vůdců.

(Potlesk)

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, zvláštní zástupce EU v Kosovu a určený mezinárodní civilní zástupce, můj krajan Pieter Feith, poskytl nizozemskému tisku podnětný rozhovor o obtížném úkolu, který před ním leží v Kosovo Polje.

Jednu část v tomto rozhovoru jsem však považoval za nejasnou. Na přímou otázku, který ze zahraničních účastníků je odpovědný za Kosovo – bývalý francouzský generál Yves de Kermabon, který má vést evropskou misi na podporu právního státu v Kosovu, nebo on sám – pan Feith odpověděl: „V politických záležitostech radím francouzskému veliteli.“ Jelikož Rada je zase nadřízeným pan Feitha, chtěl bych se zeptat pana Rupela z této instituce, jak se nyní uskutečňuje rozhodování v Kosovu. Jaká je situace, pokud jde o vztahy s mezinárodními silami? To je velmi důležité pro budoucnost.

Závěrem bych chtěl uvést znepokojující citát jednoho kosovského policejního důstojníka: „Srbům a Albáncům se podařilo dohodnout se na podmínkách na kriminální úrovni. Srbské a albánské mafiánské organizace výborně spolupracují, a činí tak roky.“ Upřímně doufám, že díky evropské misi v Kosovu tato nemorální albánsko-srbská spolupráce bude muset ustoupit slušné společné existenci jednotlivých etnik, jelikož ta a jen ta otevře evropskou budoucnost, kterou Kosovu přejeme.

  Slavi Binev (NI). – (BG) Pane předsedající, kolegové, členové Evropského parlamentu ze strany Ataka Dimitar Stojanov, Desislav Chukolov a já, Slavi Binev, vyjadřujeme svůj hluboký nesouhlas s nezávislostí Kosova vyhlášenou dne 17. února 2008. Tento jednostranný akt odtržení je nepřípustným precedentem v mezinárodních vztazích. Jakožto členové Evropského parlamentu se domníváme, že regionální kosovské shromáždění nemá žádné pravomoci k přijetí aktu nezávislosti, proto považujeme separatistickou vládu složenou z usvědčených překupníků drog a válečných zločinců za nelegitimní.

Uznání nezávislosti Kosova jednotlivými členskými státy nebo celou Evropskou unií by se rovnalo amnestii pro vůdce albánských teroristů, kteří v minulých letech prováděli etnické čistky vůči všem nealbánským komunitám v regionu. Vyjadřujeme svůj velký odpor a pobouření, že k etnickým čistkám a zničení stovek středověkých ortodoxních kostelů Metochii v Kosovu došlo před zraky mezinárodních bezpečnostních sil NATO a OSN. Majíce na paměti spáchané zločiny, rozhodně odmítáme umělé vytvoření nového muslimského státu, jehož jediným cílem je sloužit jako odrazový můstek pro obchod se zbraněmi, drogami a lidmi směrem do západní Evropy.

Jako zástupci bulharského lidu v EU vyzýváme její instituce, aby neuznaly Kosovo jako nezávislý stát a aby se řídily stávajícími rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Dále vyzýváme Radu bezpečnosti, aby přijala rozhodná opatření k zachování stávající situace a k překonání separatistických tendencí ve jménu politické stability na balkánském poloostrově.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, zasedání Rady ministrů dne 18. února nevejde do dějin EU jako zvlášť slavný den. Místo snahy o nalezení řešení mezi 27, byl horký brambor rozhodnutí o uznání předán členským státům.

Je frustrující, že pokaždé, když musíme přijmout rozhodnutí v citlivé záležitosti v nitru našeho kontinentu, jež se týká důležitých zásad jako nedotknutelnost hranic, nejsme schopni hovořit jednohlasně. Aby se záležitosti ještě více zkomplikovaly, závěry Rady odkazují na mezinárodní legálnost.

Je pravdou, že Parlament, stejně jako ostatní orgány EU, přijal Ahtisaariho plán, nikoli však jako bianko šek, nýbrž za předpokladu, že plán bude mít souhlas Rady bezpečnosti OSN. Tak tomu zjevně nebylo a je nutno z toho vyvodit řadu závěrů. Prvním z nich je, že bylo řečeno, že tento případ nebude precedentem, že se jedná o případ sui generis, jak řekl pan Wurtz ve svém projevu.

Musíme se zeptat sami sebe, zda jsme či nejsme Společenstvím založeným na právu. Nemůžeme být Společenstvím založeným na právu à la carte. Tento případ bude zjevně představovat precedens, a pokud je přehlíženo mezinárodní právo, nebude to zadarmo a bude to mít bohužel důsledky.

Za druhé, pane předsedající, jak dlouho budeme existovat s Radou bezpečnosti OSN, v níž mají vítězové druhé světové války anachronické právo veta zakotvené v sanfranciské Chartě v roce 1945? To není způsob budování mezinárodního pořádku nebo uskutečňování spravedlivého a účinného multilateralismu.

Za třetí, pane předsedající, buď se Evropská unie jednou provždy poučí, že jednota je naše síla a roztříštěnost naším nedostatkem, nebo se budeme muset vzdát našeho poslání, pokud jde o mezinárodního vedení v tomto globalizovaném světě, a omezíme se na to, co The Economist popsal jako: nejvíce prosperující region třetího světa v 21. století.

  Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, chápu jásot a radost kosovských Albánců ze svobody a nezávislosti, kterou získali. Zároveň však rozumím zděšení a zármutku mnoha Srbů v Kosovu a samozřejmě rovněž v samotném Srbsku. Bohužel však nebylo nalezeno žádné jiné vzájemně dohodnuté řešení. Miloševićův režim dosáhl všeho možného, kromě integrace obyvatelstva a prosazování respektu vůči kosovsko-albánským občanům.

Proto vítám rozhodnutí Evropské unie vytvořit misi EULEX. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat ministru zahraničních věcí, panu Rupelovi, za způsob, jakým se v obtížné situaci pokoušel dosáhnout dohody v Radě. To je velmi pozitivní a je nutno to jednoznačně zmínit. Ale veškerá evropská pomoc, která nyní přijde, nestačí, pokud se v samotném Kosovu nebude většina angažovat za vytvoření multietnické společnosti v evropském duchu.

Mnoho z toho, co jsem viděl v posledních dnech, včetně chování premiéra Hashima Thaçiho, mi dává odvahu a vyvolává ve mně naději, že tato multietnická společnost je pevně usazena v mysli osob odpovědných za tuto zemi.

V příštích dnech uvidíme nějaké demonstrace, zejména v Srbsku. Měli bychom mít trpělivost. Měli bychom podat Srbsku pomocnou ruku. Měli bychom chápat, že zde existuje určitý kolektivní pocit ztráty, a měli bychom zdůraznit zejména to, co dnes řekl ministr Jeremič v parlamentním výboru, totiž zřeknutí se násilí a bojkotu. To je podstatný prvek a rovněž základ pro další rozhovory se Srbskem. Chceme Srbsko doprovázet na cestě do Evropské unie. Rozhodnutí je ovšem na Bělehradu. Nemůžeme toto rozhodnutí učinit za Srbsko.

Znám dobře situaci v Kosovu. Společně tam žije mnoho lidí. Nyní možná stojí proti sobě, věřím však, že v Kosovu je možná rovněž vzájemnost. Tato vzájemnost musí být cílem naší politiky i zde v Evropské unii a v Evropském parlamentu.

(Potlesk)

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Pane předsedající, pane komisaři, pane ministře, situace v Kosovu je poměrně pokojná, a to příkladným a slibným způsobem, s výjimkou severu, kde žijí Srbové. Jednotliví Srbové se dopouštějí žhářství a to není správné. Vyhlášení nezávislosti v kosovském shromáždění bylo důstojné, uctivé vůči všem lidem, kteří žijí v regionu, a v duchu, jímž by se měla řídit budoucnost. Občané Kosova si zaslouží naši důvěru; musíme jim věřit, jelikož rozhodují o své budoucnosti. Jistě si přejí, aby jejich budoucnost byla brzy v Evropě.

Jako zpravodaj pro Srbsko vítám uvážlivé chování Srbska, které nezavedlo vůči Kosovu hospodářské sankce. V této emocionální době pro Srbsko mám určité pochopení pro tvrdou a výhrůžnou rétoriku některých politiků. Jejich jednání by však mělo být rozumné a vyjadřovat evropské hodnoty. Tento nezávislý status by měl Kosovu umožnit získat přístup k prostředkům Mezinárodního měnového fondu a k zahraničním investicím na další rozvoj.

Je důležité posílit obchodní vztahy mezi Kosovem a Srbskem s cílem podpořit hospodářský růst a přispět k evropské integraci. Členy Evropské unie mohou být pouze státy a Kosovo se stalo státem.

Nyní mají rovněž Srbové v Kosovu evropskou perspektivu. Srbsko by mělo rovněž pokročit co nejdříve kupředu a vynaložit obnovené a větší úsilí, pokud jde o jeho evropskou perspektivu. Vládní pracovní skupiny musí nyní pracovat ještě tvrději. Měly by připravit další kroky pro Srbsko, jeho hospodářství a občany, aby se přiblížilo Evropské unii, což je to, co si občané tolik přejí. Útoky na velvyslanectví členských států Evropské unie v Bělehradě nemohou být cestou do Evropské unie a nebylo to to, co si přála většina Srbů.

Nyní, kdy se srbští velvyslanci v zemích, které uznaly Kosovo, dočasně vracejí domů, by měli jejich zástupci usilovat aktivněji o objasnění kroků Srbska na cestě do Evropské unie. Neexistuje návrat zpátky; jedinou cestou do budoucnosti je cesta do Evropské unie.

Má závěrečná slova jsou určena ministru Samardžićovi. Žhářství je nezákonné všude. Na Balkáně bylo v posledním desetiletí spáleno příliš mnoho vesnic. Srbové v Kosovu by měli mít možnost zapojit se do rozhodování a podílet se na rozhodování v nové, nezávislé zemi. Doufám, že Bělehrad jasně požádá o účast. To je to, co si zaslouží Srbové i Albánci. To je to, co potřebuje a co si zaslouží celý západní Balkán a Evropská unie.

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Pane předsedající, jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany Kosova postavilo mezinárodní společenství, a zejména Evropskou unii před obtížný a odpovědný úkol. Tato událost významně zkomplikovala situaci jak v členských státech, tak i ve státech, s nimiž Evropská unie spolupracuje a posiluje vztahy, jako je Ukrajina nebo Gruzie. Nedávná okázalá schůzka ruského ministra zahraničí, Sergeje Lavrova a čelních představitelů Abcházie a Jižní Osetie, dvou odbojných republik na území Gruzie, je předzvěstí možného chování ruské vlády. Dokonce ještě před vyhlášením nezávislosti Kosova Kreml varoval, že bude považovat jeho uznání za precedent, který by se následně použil s ohledem na separatistické režimy, které jsou loajální vůči Rusku. To je dobrý důvod pro to, považovat Balkán za jedno z nejvýbušnějších míst na naší planetě.

Vyhlášení nezávislosti může proto vyvolat destabilizaci například v Bosně a Hercegovině, od níž se mohou chtít odtrhnout provincie osídlené Srby. Vzniklá situace vyžaduje, aby mezinárodní společenství přijalo určitá zvlášť důkladně promyšlená a odpovědná rozhodnutí, jejichž výsledkem však bude svoboda a mír.

  Bart Staes (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, vyhlášení nezávislosti kosovským parlamentem minulou neděli bylo nevyhnutelné a bylo jednou z posledních etap rozpadu bývalé Jugoslávie. Každý, kdo je obeznámen se situací v oblasti, ví, že po devíti letech dohledu OSN a 20 letech diskriminace předtím se Kosovo nemohlo jednoduše vrátit a stát se součástí Srbska. V této souvislosti je vyhlášení nezávislosti poměrně normálním procesem. Mimoto bylo učiněno v parlamentu země rozvážně, klidně, bez emocí a s plným ohledem na Ahtisaariho plán. Premiér Kosova mezinárodní společenství výslovně ujistil, že bude plně chránit a respektovat menšinové skupiny. Mohu na okraj svým kolegům připomenout, že všechny menšinové skupiny v Kosovu aktivně podporují nezávislost? Proti jsou pouze Srbové se svou nekompromisností a uraženou pýchou. V tomto smyslu byl projev srbského ministra zahraničí dosti nešťastný.

Nic z toho nezlehčuje skutečnost, že budoucnost Srbska i Kosova je nadále v Evropské unii. Očekávám to s velkým vzrušením.

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, odvolávání se Rady a Komise na mezinárodní právo, zásady OSN a helsinský Závěrečný akt je skutečně ironické a provokativní. Uznáním nezávislosti Kosova dnes Rada a Komise všechno toto porušují, stejně jako rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999, podle níž je Kosovo součástí území Srbska.

To je do oči bijící překreslování hranic, vynucené a vedené USA ve spolupráci se samotnou EU. Zastavme toto pokrytectví! Dva roky jste debatovali o tom, jak se Kosovo stane nezávislým a jak EU vyšle vojenské jednotky na ochranu svých zájmů v regionu.

Domníváme se, že situace je mimořádně vážná. Povede k novým místům napětí a destabilizace na Balkánu v krátkodobém horizontu a na celém světě v dlouhodobém horizontu, jelikož vytvoří nový precedens. Vaše imperialistické dogma „rozděl a panuj“ je dobře známé. Existují plány na rozdělení velkého počtu zemí na celém světě tak, abyste je mohli kontrolovat.

Věříme, že se lidé na Balkánu a obyvatelé Kosova albánského původu budou sami potýkat s novou vichřicí vyplývající z konfliktů mezi USA, EU a Ruskem.

To vysvětluje náš odpor. Domníváme se, že vlády by neměly uznat tento „stát“, který bude v budoucnu protektorátem, a myslíme si, že by to lidé na Balkánu a v Evropě neměli dovolit.

  Georgios Georgiou (IND/DEM). – (EL) Pane předsedající, kdykoli síla práva přináší prospěch právu síly, je výsledkem utrpení.

Pouze v Kosovu jsme viděli, že se věci vyvíjejí rychlostí světla. Za 40 let v diplomacii jsem ještě nikdy neviděl takový spěch nejen v procesu vyhlašování nezávislosti, nýbrž rovněž uznávání některými evropskými státy.

To, co uznaly, není Kosovo, nýbrž Pandořina skříňka. Nikdy jsem se nesetkal se situací, která by byla sama o sobě tak zvláštní. Kosovo není případ sui generis, vytvoření vojenské základy v Kosovu však je.

Každopádně se domnívám, že jsme sešli ze správné cesty. V této komoře, před členy Evropského parlamentu, kteří dnes zastupují demokratické evropské vlády, demokratické strany a demokratické názory, jsem slyšel lidi říkat: „Víte, vložili jsme se do řešení problému, kde pan Ahtisaari neuspěl.“ Kým jsme? Jsme odvolacím orgánem? Je tento Parlament odvolacím soudem?

Místo toho, abychom se starali, co se stane v Kosovu zítra, by pro nás bylo lepší, pane předsedající, myslet na to, co se stane, když je tímto urážlivým, opovržlivým způsobem porušen status OSN.

  Jana Bobošíková (NI). – (CS) Jsem přesvědčena, že naše otázka dnes už nezní, zda uznat či neuznat Kosovo. Otázka zní, jak udržet politickou a bezpečnostní stabilitu v regionu, kde vládne atmosféra etnické nenávisti a strachu a kde je 40 % nezaměstnaných.

Nezávislost Kosova přichází paradoxně v době, kdy evropské země směřují k politickému federalismu. Balkánská realita ale jasně odráží fakt, že unijní politika řešení, které by vedlo k zachování celistvosti státu a současně ke klidnému soužití všech etnických a náboženských entit, prostě nenabízí.

V tomto ohledu je nazvání letošního roku rokem multikulturního dialogu téměř výsměchem.

Dámy a pánové, před lety Spojené státy i Evropská unie shodně deklarovaly, že neuznají kosovskou nezávislost. Teď nejen Spojené státy, ale i řada členů Unie Kosovo uznaly. Je tedy jasné, že proces profilace národnostních entit existuje a bude existovat, není celosvětově zvládnutý a ústí do přerušení nebo narušení normálních svazků s původním státem. Proto může být naším cílem jen jediné, a to snažit se zabránit krveprolití.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, moje myšlenky se nutně vracejí o 17 let zpátky, když nezávislost vyhlásilo Slovinsko; ministrem zahraničí byl Dimitrij Rupel. Většina velkých států v OSN a většina členských států EU v té době odmítla Slovinsko uznat. Ministr zahraničí jednoho velkého členského státu EU řekl, že pokud se Slovinsko stane nezávislým, ostatní země je budou izolovat po dobu 50 let. Dnes je Slovinsko uznanou, respektovanou, úspěšnou zemí a dobrým předsedou Rady Evropské unie. A v tomto světle je nutno vidět to, co dnes zaznělo v Parlamentu.

Jsem rád, že Kosovo je nyní nezávislé, jelikož po desetiletích útlaku mají obyvatelé Kosova nyní konečně vlastní demokratický stát, po desetiletích útlaku a poté, co byli nedávno oběťmi genocidy, kterou se podařilo zastavit jen s mezinárodní pomocí. Vyzývám Srbsko, aby si uvědomilo, že to je rovněž příležitost pro srbské obyvatelstvo, aby se posunulo kupředu do evropské budoucnosti a zanechalo za sebou zátěž z minulosti. Je však nutno se zřeknout násilí. Srbský ministr pro Kosovo pak nemůže uvítat skutečnost, že byla napadena stanoviště OSN na hranici s Kosovem. Pak nelze obviňovat demokraticky zvolené vedení Kosova z velezrady místo zahájení sousedského dialogu s těmito oběťmi genocidy.

Říkám zcela jasně: je nepřijatelné, když biskup Artemije ze srbské ortodoxní církve vyzývá k válce. To je nepřijatelné! Musíme zcela jasně vidět, že my jako Evropská unie musíme Srbsku pomoci na jeho cestě do Evropy, ale rovněž samotné Srbsko musí přispět k vytvoření pokojného, dobrého sousedství. Tři čtvrtiny Parlamentu byly a jsou pro svrchovanost Kosova, nelze proto říci, že Evropská unie je rozdělená, a jsem šťasten, že nyní vstupujeme do dobré evropské budoucnosti pro celý region.

(Potlesk)

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) Pane předsedající, bylo stale více jasné, že vyhlášení sledované nezávislosti Kosova je nevyhnutelné. Naším prvořadým úkolem nyní je zajistit úspěšné vyřešení situace v Kosovu, zabezpečit stabilitu v regionu, vytvořit patřičnou úlohu pro Evropskou unii, zřídit protektorát EU, aniž bychom však převzali úlohu správce.

Na jedné straně chápu bolest Srbů: moje země po první světové válce přišla o 60 % svého území. Srbsko ztrácí téměř pětinu svého území a je velkou tragédií pro každý národ ztratit kolébku své historie, státnosti a náboženství. Na druhou stranu je skutečností, že dlouho předtím Srbsko ztratilo jakákoli morální práva, která mělo s ohledem na Kosovo, jelikož se srbské vládě nepodařilo zajistit opravdovou vlast pro albánskou komunitu, která tam žije.

Jsme si jisti, že srbská diplomatická reakce neohrozí začlenění země do Evropské unie. Musíme Srbsku pomoci vyrovnat se s touto ztrátou urychlením sbližování s Evropskou unií. Je důležité nabídnout gesta, vyslat pozitivní poselství, proto je pro EU zásadní, aby přijala jednoznačný akční plán na zrušení vízových požadavků pro Srbsko a ostatní země západního Balkánu. Urychleme integraci Srbska, aniž bychom však jakkoli zmírnili požadavky.

Je pochopitelné, že některé členské státy EU mají výhrady. Mám za to, že obavy Kypru a Španělska jsou legitimní, jsem však zmaten obavami, které vyslovily rumunské a slovenské politické špičky. Nikdo neohrožuje celistvost těchto zemí. Odtržení a jednostranné vyhlášení nezávislosti nesmí být v budoucnu pro EU precedentem. Na druhou stranu může provedení Ahtisaariho plánu, který stanoví bezpečný režim pro menšiny, představovat pozitivní precedens, který bude Evropa sledovat v budoucnu, pokud jde o ochranu menšin. Děkuji za pozornost.

  István Szent-Iványi (ALDE). – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, pane mistře zahraničí, vyhlášení nezávislosti Kosova a naše uznání se nerovná volbě menšího zla; je to jediný vhodný krok, který můžeme za současné situace učinit.

Jednání bohužel nepřinesla výsledky; pokračující neúspěch, pokud jde o dosažení dohody o statusu Kosova, trvale destabilizoval region. Neexistoval žádný jiný způsob řešení situace, než je ten, k němuž došlo minulý týden, konečné vytvoření statusu Kosova a uznání nezávislosti Kosova.

Vítáme skutečnost, že velká většina v kosovském parlamentu hlasovala pro Ahtisaariho plán. Očekáváme, že Kosovo přemění ustanovení Ahtisaariho plánu v činy a bude věnovat zvláštní pozornost ustanovením, která se týkají ochrany menšin. Ahtisaariho plán představuje nejsilnější režim na ochranu menšin v Evropě a může sloužit jako vzor a příklad osvědčených postupů pro celý region, proto je velmi důležité, abychom Kosovo přiměli věnovat této záležitosti pozornost.

Budoucnost Kosova a Srbska je v evropské integraci. To je nyní snazší pro obě země. Zbavily se vážného a ochromujícího problému, který až dosud vyžadoval veškerou kreativní energii obou zemí. Jestli tuto příležitost využijí, záleží na nich. Pokud ano, Kosovu i Srbsku musí být poskytnuta veškerá podpora, kterou Evropská podpora může poskytnout, zejména co se týká okamžitého zrušení vízových požadavků a poskytování finanční podpory.

Je skvělé, že Evropská unie schválila jednomyslně mandát civilní mise v Kosovu. Je však o to více znepokojující, že se členským státům Evropské unie nepodařilo dosáhnout jednomyslnosti, pokud jde o uznání Kosova. Pokud Evropská unie očekává, že bude brána vážně na mezinárodní politické scéně, je neúspěch, pokud jde o dosažení shody ohledně důležitých událostí, k nimž došlo v sousední zemi, něco, co si nemůže dovolit. Proto je pro Evropskou unii důležité, aby hovořila a jednala ve shodě.

Závěrem Kosovu a všem jeho občanům přeji úspěch a vše nejlepší do budoucna.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedo Pötteringu, konstatování, že vyhlášení nezávislosti vyjadřuje vůli občanů Kosova převzít kontrolu nad svým vlastním osudem, je prohlášení historického významu.

Nezávislost Kosova je konkrétním uplatněním zásady sebeurčení pro osoby sankcionované Chartou OSN v Evropě. Samozřejmě je mnoho z nás velmi znepokojeno vytvořením prvního islámského státu v Evropě, jež uvítaly veškeré sdělovací prostředky džihádu, například zanícený vedoucí činitel islámského satelitního televizního kanálu Al-Arabiya, a osudem srbské ortodoxní křesťanské menšiny, což nám připomenula moudrá slova z Vatikánu.

Avšak – a to zvlášť zdůrazňuji – je to však nepopíratelně důležitý právní a politický precedens. To nelze nijak popřít; pro lidi v Evropě, od Korsiky po Vlámsko, od Sardinie po Baskicko, od Bretaně po Okcitánii a v naší Padánii, nyní bohužel národy bez států, které usilují o splnění snu o sebeurčení a svobodě. Ať žije Evropa lidí! Ať žije svobodná Padánie!

  Roberto Musacchio (GUE/NGL). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jako vždy, když někdo jedná mimo mezinárodní právo, Evropa je rozdělená a nečinná.

Jednostranné akty vytvářejí velmi vážné precedenty a nyní jsme slyšeli, co pan Borghezio měl co říci. Napětí se zvyšuje v ovzduší, které je všelijaké, nikoli však klidné, a je plné geopolitických srovnání. Evropa postrádá jednotu, autoritativnost a transparentnost. Dočetli jsme se dokonce o schůzkách mezi vládou, která v současnosti zastává předsednictví v Evropě, a administrativou Spojených států amerických, což naznačuje kurs, který má být přijat. Není náhoda, že tento Parlament je dnes politicky impotentní navzdory oslavám nové Smlouvy. Jediným způsobem, jak obrátit list, je vrátit se k mezinárodnímu právu a nezávislé vizi, která spatřuje celý Balkán v Evropě a uznává právo celé oblasti. Doufám, že není příliš pozdě.

  Vladimír Železný (IND/DEM). – (CS) Pokus Evropské unie o prohlášení, že Kosovo je unikátním případem, je jen trapným přáním, které je otcem myšlenky. Kosovo nejen zakládá nebezpečný precedens, ale má i historickou předlohu. Je zrcadlovým obrazem situace Československa a jeho německé menšiny ve 30. letech.

Jak ironicky se dějiny dokáží opakovat! První čtyři země Evropské unie, které shodně prohlásily, že odštěpeneckou republiku uznají, byli všichni čtyři signatáři Mnichovské dohody. Zatímco tehdy, před osmdesáti lety, Chamberlain, Daladier Mussolini a Hitler rozparcelovali Československo, dnes opět Británie, Francie, Itálie a Německo uznávají rozparcelování Srbska. Odtrhávají od Srbska jeho historické území s kosovským polem, kde se v roce 1389 pokusila srbská nobilita v heroické bitvě zastavit postup otomanských Turků do Evropy. Tam se zrodila srbská identita. A my teď jako Evropská unie toto historické srdce Srbska transplantujeme jinam. Styďme se, Mnichované!

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Pane předsedající, v dnešní debatě o srbské provincii Kosovo bych chtěl především protestovat proti nezákonným akcím albánských orgánů, které byly inspirovány Spojenými státy. Tváří v tvář rozkladu srbského státu jsou reakce Evropské unie a některých členských států pobuřující. Evropská unie podporuje albánské separatisty a současně rozhoduje o zřízení mise v Kosovu, která je pochybná s ohledem na mezinárodní právo a v rozporu s postojem OSN. Jsem pobouřen, že orgány EU chtějí být stranou tohoto balkánského konfliktu, aniž by k tomu měly jakékoliv právo nebo mandát. Jakým právem Brusel opět zasahuje do záležitostí svrchovaného státu a nadto porušuje mezinárodní ujednání?

To, co se stalo v pondělí v Bruselu, mi připomíná Mnichovskou konferenci v roce 1938. Mezinárodní společenství je opět zticha a umožňuje Berlínu a Washingtonu, aby uskutečňovaly své zájmy. Poprvé od roku 1945 jsou v rozporu s mezinárodním právem měněny hranice v Evropě z etnických důvodů. Dominový efekt a následné konflikty související s akcemi albánských separatistů jsou nevyhnutelné. Není třeba velké představivosti, abychom viděli, jak nezávislost pro tuto srbskou provincii může ovlivnit etnické spory v ostatních částech Evropy a světa.

  Sorin Frunzăverde (PPE-DE). – (RO) Pane předsedající, dámy a pánové, po 20 letech politických a vojenských konfrontací, po 20 letech velkých chyb na Balkáně se ptáme sami sebe, zda kosovské řešení, totiž jednostranné vyhlášení provincie Kosovo, je legální a vhodné.

Kosovské řešení není ani legální, ani vhodné. Není legální, jelikož žádná zásada mezinárodního práva neodůvodňuje jednostranné vyhlášení nezávislosti provincie Kosovo. Nedávno mimoto generální tajemník Organizace spojených národů nenašel odpověď na otázku, zda řešení je legální či nelegální, a opustil tiskovou konferenci uspořádanou v ústředí OSN. Není ani vhodné, jelikož vytváří nebezpečný precedens. Nikoli pro členské státy Evropské unie, nikoli pro Slovensko nebo Rumunsko, země, které mají emancipované a moderní právní předpisy, pokud jde o menšiny, vytváří však nebezpečný precedens pro Abcházii, pro Jižní Osetii a zejména pro Podněstří, v nichž jsou zmrazené konflikty od doby konfliktu v Kosovu. Nicméně vytváří rovněž nebezpečný precedens pro Balkán, například Srbskou republiku, pro ostatní regiony osídlené menšinami na Balkáně. Vytváří však rovněž nebezpečný precedens pro Evropskou unii.

Často se říká, že Balkán vytváří více historie, než může strávit. Zdá se, že tentokrát Balkán vytvořil více historie, než může strávit sama Evropská unie. Důkazem je skutečnost, že jsme rozdělení ohledně otázky uznání nezávislosti provincie Kosovo.

Mohu vám říci, že Rumunsko nezávislost provincie Kosovo neuzná a že národní akci podporuje rumunská delegace v Evropské straně lidové. Víme velmi dobře, dámy a pánové, viděli jsme v této místnosti, co bychom měli dělat, pokud jde o Srbsko. Jeho budoucnost je zjevně evropská. Nevíme však, co bychom měli dělat, pokud jde o Kosovo. A musím se vám přiznat se vší shovívavosti, kterou od vás mohu očekávat, že samotný vízový systém, liberalizace vízového systému nepostačuje pro rozvoj této oblasti naší Evropy.

  Kristian Vigenin (PSE). – (BG) Vážený pane předsedající, vážený pane Rupele, vážený pane Rehne, možná je nyní vhodná doba, abychom vyjádřili znovu naší lítost nad tím, že mezi Srbskem a Kosovem nebylo dosaženo dohody o statusu Kosova, nebylo však možné, aby jednání pokračovala donekonečna, jelikož obě strany si udržovaly své vzájemně se vylučující postoje.

Můžeme rovněž vyslovit naší lítost nad tím, že dnes Srbsko a Srbové musí zaplatit účet za velkosrbský nacionalismus, s nímž se země loučí, i když s určitými potížemi. Musíme však být realisty a zdůraznit, že nezávislost Kosova, ačkoliv nikoli nezávislost v plném slova smyslu, je skutečností, reálnou skutečností, která samozřejmě přisuzuje probíhajícím procesům novou kvalitu. Musíme vzít tento fakt v úvahu a spory, zda Kosovo uznat či neuznat, jeho existenci nezmění.

Nemůžeme než myslet na možné důsledky tohoto aktu pro stabilitu v jihovýchodní Evropě, které budou, doufejme, pouze krátkodobé. Je však nutné, aby Evropská unie učinila několik důležitých kroků: za prvé, aby napomohla vytvoření přiměřené administrativní a vládní struktury v Kosovu, poté urychlila integraci Srbska rychlým podepsáním dohody o stabilizaci a přidružení a aby věnovala zvláštní pozornost Makedonii, Bosně a Hercegovině a Černé Hoře, jelikož hrozí nebezpečí, že v jihovýchodní Evropě pro samé stromy neuvidíme les.

  Sarah Ludford (ALDE). – Pane předsedající, souhlasím s těmi, kteří říkají, že skutečně neexistovala jiná možnost než nezávislost Kosova. EU zahajuje svou dosud největší civilní misi a bude velmi důležité, aby byla úspěšná. Je to zcela mimořádná situace. Je poměrně obtížné vysvětlit těm, co stojí stranou, že ačkoli ne všechny členské státy souhlasí s uznáním Kosova, všechny podporují misi EULEX. Ve skutečnosti země jako Španělsko vysílá pracovníky do mise – to je velmi typické pro EU, pro Brusel. Musí však uspět.

Souhlasím s komisařem Rehnem, že poselství pro Srbsko musí být to, že přišel čas obrátit list, a (jak uváděli ostatní) v tomto kontextu bylo poněkud zklamáním poslouchat pana Jeremiče, srbského ministra zahraničí, dnes odpoledne. Chápu bolest a pocit rozhořčení, věci se však musí pohnout rychle.

Doufám, že premiér Thaçi naprosto jasně vysvětlí svým krajanům, že ochrana srbské menšiny a ostatních menšin v Kosovu je naprostou prioritou, jelikož násilí nebude tolerováno. V této souvislosti jsem byla zklamaná, že srbský ministr zahraničí neodsoudil násilí, jehož se dopustili Srbové v minulých letech. Řekl, že je Srbsko nepodněcovalo nebo nevyprovokovalo, nepoužil však slovo „odsoudit“, což bylo zklamáním.

Důležitý je, jak řekli ostatní, hospodářský rozvoj. V Kosovu je 40% nezaměstnanost a v Srbsku je nezaměstnanost rovněž značná. Přejděme rychleji k integraci do EU prostřednictvím liberalizace víz, k čemuž – jak doufám – dojde brzy.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN BIELAN
Místopředseda

  Seán Ó Neachtain (UEN). ― (GA) Pane předsedající, srdečně vítám oznámení kosovské nezávislosti minulou neděli.

Uplynulo devět let od strašného bombardování Kosova na příkaz Miloševićova režimu. Obyvatelé Kosova mají právo na nezávislost a způsobem, jakým události posledních devíti let přispěly k vzniku této nezávislosti. Je mimořádně důležité, aby byla plně respektována občanská a politická práva srbské menšiny sídlící dosud v Kosovu.

Evropská unie bude muset podpořit kosovskou vládu v zájmu podpory hospodářství země, jelikož míra nezaměstnanosti v Kosovu činí 40 % a musí být snížena.

Doufám, že to je pro Kosovo nový začátek a že Evropská unie v nadcházejících letech ráda podpoří budování tohoto nového státu. Rovněž doufám, že se stane příkladem přání Evropské unie, že lidé a komunity mohou žit v harmonii.

  Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, EU nebuduje státy; začleňuje je. Rozdílné evropské názory na problém Kosova představují přiznání neúspěchu SZBP. EU obětovala své interní konzultace politické síle svých členských států.

Článek 11 Smlouvy o Evropské unii stanoví jako předpoklad, že Unie bude jednat v souladu se zásadami Charty OSN, helsinským Závěrečným aktem a cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic.

Jelikož EU je unií práva, jak řekl pan Salafranca, jaký je základ evropské právní odpovědnosti? Konkrétně, na jakém právním základě některé členské státy usilovaly o uznání podle mezinárodního práva?

Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 z roku 1999 neposkytuje dostatečné odůvodnění nebo legitimitu. Závěr Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ohledně povahy sui generis kosovské situace je ten, že dotyčný případ nemá žádný precedens. Doufám, že nepředstavuje precedens. Situace je jedinečná; odkazuje se obzvláště na dodržování základních zásad svrchovanosti a územní celistvosti států, jež, jak bylo výslovně uvedeno, nejsou zpochybněny.

Závěrem bych vám rád připomenul, že tyto zásady představují jádro mezinárodního práva o nezadatelných právech.

  Manuel Medina Ortega (PSE). – (ES) Pane předsedající, diskuse je již v pokročilém stádiu; nemyslím si, že k ní mohu přispět velkým dílem, a to ani pokud jde o vášně, domnívám se však, že se musíme zaměřit na význam mezinárodního práva a mezinárodních závazků.

Dne 16. prosince 1991 ministři EU přijali pokyny k uznávání nových členských států ve východní Evropě a v Sovětském svazu a potvrdili respektování neporušitelnosti všech hranic a to, že by hranice mělo být možné měnit pouze mírovými prostředky a společnou dohodou.

Za druhé, rezoluce, na základě níž je v současnosti Evropa přítomna v Kosovu – rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 – výslovně stanoví, že je nutno respektovat zásady svrchovanosti a územní celistvosti Federální republiky Jugoslávie a ostatních zemí regionu.

Došlo k porušení mezinárodního práva, závazků evropských zemí a rezolucí OSN. Důsledky budou pro nás všechny drahé.

  Bogusław Rogalski (UEN). – (PL) Pane předsedající, uznání nezávislosti Kosova se rovná otevření Pandořiny skříňky v Evropě. Jedná se o nebezpečný precedens v rozporu s mezinárodním právem – zejména rezolucemi OSN, které jednoznačně stanoví, že Kosovo je nedílnou součástí Srbska.

Dnes jsou s mezinárodním souhlasem přijímána opatření k rozkladu jednoho z evropských států. Říkám to jako člen Evropského parlamentu ze státu, který již ve svých dějinách takovýto rozklad zažil. S tím nelze souhlasit. Je to nebezpečný precedens, jelikož kroky Kosova sledovala mimo jiné Jižní Osetie a Abcházie, které již projevily přání odtrhnout se a vyhlásit nezávislost. Co řekneme o Kypru, který usiluje o jednotu za každou cenu? S takovýmto příkladem a dáváním tohoto příkladu stavíme Kypřany do nejasné a nejednoznačné situace, v níž nebudou schopni bojovat za jednotu svého ostrova.

Především, dámy a pánové, je uznání kosovské nezávislosti dárkem pro postupnou islamizaci Evropy, a o to nám, myslím, nešlo.

  Francisco José Millán Mon (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, lituji jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova. To není pro Evropu dobrá zpráva. Jedná se o poslední článek v řetězci chyb: neschopnost společné existence, která vyústila v krizi v roce 1999, neschopnost stran a samotného mezinárodního společenství dosáhnout dohodnutého řešení a selhání Rady bezpečnosti.

Panuje obava, že subjekt, který někteří spěchali uznat, je další chybou. Měl by poskytnout rámec pro demokratickou, bezpečnou společnou existenci, v níž občané prosperují a v níž jsou dodržována práva menšin; měl by se vyhnout tomu, aby představoval problém pro stabilitu regionu. Dámy a pánové, Evropská unie rovněž selhala, jelikož ve svém sousedství nenašla řešení, které je v souladu s mezinárodním právem.

Evropa by měla znamenat jednotu, nikoli oddělení; dohodu, nikoli multilateralismus; de jure, nikoli de facto; integraci, nikoli etnické rozdělení. Jako Evropané máme v této oblasti značnou odpovědnost: máme většinu v kontaktní skupině, zvláštní zmocněnec OSN a členové jeho týmu jsou Evropané, a byla to Evropská rada, která v prosinci narychlo rozhodla o vyslání mise do Kosova bez právního základu.

Chtěl bych poukázat, že bod 15 usnesení Parlamentu z března říká toto: „domnívá se, že zásadní význam pro budoucí činnost EU v Kosovu má také přijetí nové rezoluce Rady bezpečnosti OSN a že pokud tato rezoluce nebude přijata, nemělo by se plánovat posilování zapojení EU“.

Okolnosti v případě Kosova jsou výjimečné. Existují však nezodpovědní lidé, kteří chtějí změnit hranice evropských zemí a využívají to jako precedens. To je důvod, proč je třeba zdůraznit neporušitelnost hranic členských států EU.

  Richard Howitt (PSE). – Pane předsedající, jsem přesvědčen, že skutečnost, že Kosovo již bylo protektorátem OSN, že řešení podporuje generální tajemník OSN a že jednání ztroskotala, znamená, že Kosovo je jedinečný případ v našem světě. Odmítám ty, kteří tvrdí, že se jedná o nezákonný akt. Bod 11a rezoluce OSN č. 1244 objasňuje, že to je „v očekávání konečného urovnání“. Bod 7 výslovně schvaluje bezpečnost „ze strany příslušných mezinárodních organizací ... všemi nezbytnými prostředky“.

Uznávám, že to je pro Evropskou unii zkouška důvěryhodnosti, že by jakékoli nedodržování práv srbského obyvatelstva v novém Kosovu bylo vítězstvím pro etnické čistky a že bychom měli zdůraznit, že Srbsko stejně jako Kosovo budou rovnoprávnými partnery jako budoucí členové naší Evropské unie.

Nedovolme však, aby se do tohoto rozhodnutí nebo této komory vplížil duch Slobodana Miloševiće. Zákopy míru, předzvěst usmíření, platforma pro celý region – stejně jako byl pád Berlínské zdi pro východní Evropu, to ať je nezávislost Kosova pro bývalou Jugoslávii.

  Alojz Peterle (PPE-DE). – (SL) Po změnách, k nimž došlo, není naším úkolem vysvětlovat dějiny nebo šířit poplach hovořením o dominovém efektu, nýbrž podpořit vývoj, který nakonec stabilizuje region a přiblíží jej evropským normám a evropské perspektivě.

V tomto mimořádně složitém příběhu je důležité, že Evropská unie převzala velkou odpovědnost. Byla jednotná ve svém rozhodnutí o misi EULEX s cílem napomoci při budování institucí a politickému a hospodářskému rozvoji. Evropská komise rovněž stanovila opatření na podporu rozvoje širší oblasti. To vše je zaměřeno na zmírnění této nebezpečné situace, jež nenabízí žádné vyhlídky, a odstranění zbytečného paradoxu, že část Evropy, obklopena členskými státy, je protektorátem OSN.

Není to jen mé přání, nýbrž rovněž přání ostatních, aby se usmíření, mír a spolupráce, které jsou nyní typické pro Evropskou unii, mohly stát hlavní zásadou nebo základem společné existence v rámci Kosova, jakož i ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem.

V těchto náročných dnech pro Srbsko i Kosovo a v duchu toho, co jsem řekl dříve, bych rád uvítal slova a činy všech těch, kteří vyjádřili svou oddanost míru, zdrženlivosti, otevřenosti a budoucnosti.

  Maria Eleni Koppa (PSE). – (EL) Pane předsedající, čelíme situaci, která může mít dalekosáhlé důsledky, nejen pro balkánský region, ale rovněž na mezinárodní úrovni. Tvrzení, že se jedná o případ sui generis, nás nezbaví odpovědnosti.

Obcházení mezinárodního práva a jeho pravidel je velmi nebezpečné. Poprvé se změnily hranice nikoli dohodou zúčastněných stran, ani se souhlasem Rady bezpečnosti.

Evropa se zdá být v této zásadní otázce zase jednou rozdělená a opakuje chyby minulosti. Zpochybněn je rovněž rozsah, nakolik síly čítající 2000 osob mohou zaručit bezpečnost a stabilitu v regionu.

Vyhlášení nezávislosti Kosova je nyní skutečností. Podporujeme mírové, multietnické Kosovo začleněné do lůna EU. Řešením krize může být pouze zajištění cesty k rychlému sjednocení západního Balkánu s EU.

Je nezbytné okamžité podepsání paktu o stabilitě a růstu, zejména pro Srbsko, jakožto jediný způsob poskytnutí skutečné podpory jeho demokratickým silám. Způsob, jakým se situace řeší, bude rozhodující zkouškou pro evropskou zahraniční politiku.

  Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedající, jsem zklamán, když vidím ten spěch, pokud jde o řešení otázky Kosova, při obcházení OSN a ignorování stávajícího mezinárodního práva. Domnívám se, že nová státnost Kosova bude obtížná, bez zjevné strategie odchodu pro EU, jejíž přítomnost bude vzhledem k nepřátelskému Srbsku vedle a výskytu organizovaného zločinu dlouhodobá. Přijetí nezávislého Kosova Ruskem a Čínou, které jsou v Radě bezpečnosti OSN, je v dohledné budoucnosti velmi nepravděpodobné.

Nyní se nám podařilo úspěšně poškodit Srbsko pokoušející se zapomenout na Miloševiće a vybudovat demokratickou budoucnost. Jeho ztráta může rozdmýchat nacionalistické nálady a vehnat Srbsko do náruče Ruska, které zase může uplatňovat precedens situace v Kosovu ve zmrazených konfliktech sahajících od Podněstří po Abcházii. Zajímavé je, že Rusko bude nyní v mezinárodním právu uplatňovat morální převahu – možná poprvé v nedávné historii.

Značně sympatizuji s Kyprem, který se odmítl připojit k většině členských států EU, pokud jde o uznání Kosova. Pan Talat, vedoucí představitel tzv. „odtrženecké republiky Severní Kypr“, uvádí Kosovo jako precedens pro své území. Jako poznámka k panu Howittovi – rozhovory OSN ohledně sjednocení Kypru rovněž ztroskotaly, takže v tomto případě není tato záležitost jedinečná.

Nepřekvapuje, že se Španělsko obává Baskicka a Katalánska a Slovensko své maďarské menšiny. Kupodivu, i když Organizace islámské konference (OIC) uvítala nezávislé Kosovo jako možného nového člena, Ázerbájdžán (ačkoli je členem OIC) je s ohledem na Náhorní Karabach požadující nezávislost obezřetný a odmítá Kosovo uznat.

Proto ne všechny země světa jednoznačně souhlasí s tím, co EU a USA říkají o této otázce jakožto o případu sui generis.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – Pane předsedající, ráda bych uvedla dva body. Za prvé, nejdůležitější je, že nezávislost Kosova byla vyhlášena po dohledu nad tamější situací ze strany mezinárodního společenství po řadu let a poté, kdy mezinárodní společenství po dlouhých diskusích nemohlo najít lepší řešení problému než nezávislost Kosova.

Proto po pokusech Ruska vztáhnout situaci Kosova na některé jiné regiony v Evropě, například Podněstří, Jižní Osetii nebo Abcházii, není obtížné uvést protiargument, že to je nebezpečné nebo nevhodné pro samotnou Moskvu.

Souhlasilo by Rusko se stažením z těchto území a s přenecháním kontroly nad oblastmi v Evropě se „zmrazenými konflikty“ mezinárodnímu společenství? Pokud ano, pak my, EU, budeme mít reálnou šanci dosáhnout dlouho očekávaného řešení, a měli bychom se o to zajímat.

Za druhé, je dobře známo, že se některé země pokoušejí ohřát si ruce nad žhavým popelem každého ohniště mezinárodní nestability. Tentokrát se Rusko předstírajíc, že chrání zájmy Srbska, rozhodlo hrát svou vlastní geopolitickou hru a předstírat že, bez jeho souhlasu nebude vyřešen žádný problém ve světě. Tento postoj není nový nebo neočekávaný.

Tentokrát však Rusko není nejdůležitějším hráčem, jelikož nemá skutečnou sílu záměrně překroutit události způsobem, který by pro Západ nebyl přijatelný. Například v budoucnu by nemusely být pokusy Kosova vstoupit do OSN snadné, Rusko však nemůže dosáhnout významné izolace státu na mezinárodní scéně, protože v případě, že Kosovo je uznáno většinou členských států EU, USA a některými dalšími zeměmi, nebude izolace smysluplná.

Vítám nezávislost Kosova a přeji jeho obyvatelům hodně štěstí při budování jejich státu.

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, rozdíl mezi vnějšími akcemi EU a ostatních mezinárodních účastníků je respektování mezinárodní legálnosti a rozhodnutí OSN. Obávám se, že podporou a uznáním nezávislosti Kosova mimo stávající soubor mezinárodního práva a OSN je vymezení charakteristik vnějších akcí EU zpochybnitelné, ne-li neobhájitelné. Jen doufám, že se nedožijeme toho, že budeme litovat rozhodnutí, které jsme přijali s ohledem na Kosovo.

  Árpád Duka-Zólyomi (PPE-DE). – (SK) Kosovo vyhlásilo nezávislost. Není to překvapení, dalo se to očekávat. Mezinárodní společenství to musí vzít na vědomí. Aby v tomto regionu byl mír a stabilita, členské státy EU musí vystupovat jednotně a maximálně podporovat vývoj v této zemi, a to v souladu s Ahtisaariho plánem.

Členské státy a politici, mezi nimi i slovenští, kteří neopodstatněně šíří bludy, že tento akt bude nebezpečným precedentem pro další země, se mýlí. Totiž Kosovo je ojedinělý případ. Posuďme původ krvavých událostí před devíti roky, kdy srbské vojenské síly uskutečnily genocidu na Albáncích. Je zcela pochopitelné, že albánská komunita nechce žít v rámci srbské republiky a násilné donucení by vedlo k vojenskému konfliktu.

Velmi důležitou úlohou EU je vytvoření společnosti rovnoprávných občanů tak, aby menšinové komunity měly široká práva na zachování a rozvoj identity a právo na vlastní veřejnou správu, což pro srbské společenství znamená rozsáhlou autonomii.

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, rád bych předložil tři připomínky. Za prvé, skutečnost, že se nacházíme v této situaci, ukazuje, že my jako Evropská unie nejsme opět s to prosadit náš postoj mezi dvěma póly Ruska a Spojených států.

Mou druhou připomínkou je: nyní musíme udělat vše, co můžeme, pro vytvoření menšinových a kulturních práv v Kosovu. Kosovská vláda proto dostane pokyny, co dělat, a to dalekosáhlým, praktickým způsobem. Chtěl bych Vám, pane předsedo Rady, poděkovat za důležitý přínos prostřednictvím mise EULEX.

Za třetí, z historických a kulturních důvodů mám velké pochopení pro současné nálady v Srbsku a domnívám se, že z tohoto důvodu musíme být trpěliví, aby Srbsko mohlo najít cestu do Evropské unie. A že musíme tento proces podporovat. Musíme však rovněž objasnit, že násilí nebude tolerováno. Měli bychom i nadále vyplácet naše peníze – v roce 2007 to činilo 187 milionů EUR, avšak pod podmínkou dalšího pokojného postupu s cílem vytvořit stabilní region.

  Vytautas Landsbergis (PPE-DE). – Pane předsedající, Miloševićovo Srbsko – dokonce ještě po něm – dbalo pokynů svého velkého bratra a ztrácelo čas, místo aby zaujalo reálný postoj a pokusilo se najít cesty k přátelštějšímu rozvodu s výhledem na opětovné setkání v Evropě. Možná k tomu dojde nyní.

Jedna zvláštní poznámka pro ty, kteří se obávají jednostranného výkladu mezinárodního práva, celistvosti států nebo svrchovanosti území a lidí: měli bychom chápat a vzít v úvahu skutečnost, že stát, který se snaží vyhladit nebo vyhnat všechny občany, kteří patří k jinému etniku, zabíjí nejen je, nýbrž především svůj vlastní nárok na svrchovanost – svrchovanost nad masovými hroby. Celistvost hřbitovů nelze přijmout. A nelze uznat žádné paralely s Baskickem, Quebekem nebo Abcházií. Madrid, Otawa ani Tbilisi nebude tyto lidi bombardovat a vraždit.

Rusko je jiné. Rusko to popřelo rovněž svými vlastními akcemi opakované genocidy a nemá právo na svrchovanost nad těmi, kdo přežili v Čečně, nýbrž pouze na středověké pěstní právo.

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, někteří tvrdí, že bychom měli ponechat stranou otázku uznání státu, když mluvíme o Kosovu, a místo toho se zabývat poznáním reality.

Realita je taková, že po vyhlášení o sebeurčení není Kosovo nezávislé ani dlouhodobě schopné být nezávislým, udržitelným státem. Bylo protektorátem a protektorátem zůstane. Skutečností je, že Evropská unie je rozdělena na tzv. realisty a tzv. právnické formalisty. Realitou je, že nazýváním Kosova případem sui generis přiznáváme, že mezinárodní právo není dostačující nebo přiměřené, a proto nacházíme řešení mimo právo. To by nás vedlo k nahrazení síly práva silou moci. Domnívám se, že to není cíl ani základní hodnota této Unie.

  Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova by nejhorší věcí, ke které by mohlo nyní dojít, byla politická slepá ulička, která by nás uvrhla do nevítané situace, kdy bychom přihlíželi zvyšování napětí. Při stanovování našich budoucích rozhodnutí a akcí proto musíme určit společného jmenovatele; z tohoto hlediska mě to, co řekl předseda Rady, nenechává zcela spokojeného, avšak plného nadějí. Musíme Kosovu připomenout, že cesta, kterou se bude nyní ubírat, nevyhnutelně ovlivní jeho budoucí vztahy s Evropskou unií, a že jsme proto ochotni mu pomoci a máme povinnost (i ve svém vlastním zájmu) podat Srbsku nikoli jednu, nýbrž obě ruce a říci, že jsme nadále pevně přesvědčení, že budoucnost Srbska je v Evropě.

Dvacet let po zhroucení sovětského impéria se nenechejme vyprovokovat tím, co se nepodařilo komunistům těchto dnů: vehnat Srbsko do výlučné sféry Moskvy. Nesmíme takovouto chybu udělat.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL). – (CS) Milé kolegyně, vážení kolegové, tak už jsme se dočkali. Ano, vy, kteří chcete, aby byl uznán ve Spojených státech nezávislý Texas, vy, kteří chcete odtrhnout západ Rumunska jako čistě maďarské území, vy, kteří chcete samostatné Skotsko, Katalánsko, Baskicko, další státy vzniknou jistě v Latinské Americe a v Africe.

Kosovo není prý žádný precedent. Ale to je omyl, území, které bylo za pomoci okupačních sil a jejich blahosklonného přihlížení etnicky vyčištěno od osmi národností, území, kde dnes vedle drog, obchodu s bílým masem, padesátiprocentní nezaměstnaností a stálého tlaku na zbylé Srby, vyhlásí nezávislost druhého albánského státu, je špatným příkladem. Bude i nadále černou můrou pro vás, kteří jste zde doslova zmasakrovali mezinárodní právo. Styďte se, s novým Mnichovem by skutečný demokrat neměl nikdy souhlasit.

  Dimitrij Rupel, předseda Rady. − Především bych rád vyslovil své srdečné díky Parlamentu a členům, kteří podpořili postoj Rady. Uznávám, že existují různá stanoviska, to je pro parlamenty normální. Zdá se mi však, že Evropská unie byla na dnešním zasedání podpořena.

Chci odpovědět na několik otázek. První otázka se týká předpokládaného systému velení, to je budoucí odpovědnosti, a zde samozřejmě myslím na instituce v Kosovu. Evropská unie vyslala do Kosova zvláštního zmocněnce. V prohlášení o nezávislosti kosovský parlament od počátku souhlasil s ustanoveními Ahtisaariho plánu. Znění celého plánu bude zahrnuto do kosovské ústavy a jeho právních předpisů.

Úkolem zvláštního zmocněnce Evropské unie proto bude sledovat místní orgány a zajistit povinnosti, které nový status vyžaduje. Po zřízení mezinárodního civilního úřadu se zvláštní zmocněnec Evropské unie pro mezinárodní společenství stane vysokým zmocněncem pro civilní záležitosti. Bude rovněž vydávat politické pokyny misi EULEX.

Rád bych dodal, že Evropská unie v posledních dnech udělala mnoho, zejména k uklidnění situace a zajištění přiměřené podpory pro Kosovo. Kromě mise, o niž Rada rozhodla před několika dny, chci zmínit včerejší návštěvu generálního tajemníka a vysokého představitele, Javiera Solany, v Prištině.

Chci citovat jednu větu z jeho projevu. Pan Solana řekl:

„Rád bych uvedl, že náladu, radost, kterou v posledních dnech šíříte tak uctivě v ulicích, je nyní nutno přeměnit na pozitivní a konstruktivní energii s cílem posunout společnost kupředu.“

„Rád bych uvedl, že náladu, radost, kterou v posledních dnech šíříte tak uctivě v ulicích, je nyní nutno přeměnit na pozitivní a konstruktivní energii s cílem posunout společnost kupředu.“

Myslím, že to znamená, že i my všichni přejeme našim přátelům v Kosovu, aby byli připraveni přeměnit energii, kterou ukázali v minulých dnech, na racionální činy, které zajistí bezpečnou a solidní evropskou budoucnost nejen pro Kosovo, ale samozřejmě rovněž pro Srbsko.

Myslím, že mnohé bylo dnes v projevech a příspěvcích členů řečeno o Srbsku, které si zasluhuje pokračovat na cestě směrem k začlenění do Evropské unie, a jak jsem naslouchal projevům různých zástupců parlamentu, nemohl jsem se ubránit představě, že v budoucnu zde budou hovořit i Srbové. A doufám, že rovněž Albánci. Věřím, že uslyšíme jazyky zemí, které si tak naléhavě přejí stát se členy tohoto Parlamentu a Evropské unie.

Avšak s ohledem na poznámky, které jsme slyšeli od některých našich španělských přátel, bych neřekl, že harmonizace znění rozhodnutí nebyla pro Radu pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy obtížná, nakonec se nám však podařilo dohodnout se s našimi španělskými a kyperskými kolegy na znění, které odráží jednomyslnost, společné rozhodování a kolektivní myšlení.

Závěrem bych, pane předsedající, rád uvedl, že samozřejmě musím souhlasit s projevem svého kolegy ze Slovinska, pana Kacina, když mluvil o tom, že je nutné, aby Srbové v Kosovu uznali Kosovo jako svou vlast a aby se podíleli na jeho vládě. Kosovo je samozřejmě i jejich zemí a každá prodleva kosovských Srbů při spolupráci v kosovské vládě může být škodlivá.

Mohu říci, že mě tato rozprava povzbudila a rád bych poděkoval Vám, pane předsedající, a dámám a pánům v Evropském parlamentu za všechny konstruktivní připomínky.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, chci poděkovat Parlamentu za nanejvýš odpovědnou diskusi. Dnes bylo obecně uznáno, že Evropská unie skutečně nenechala kámen na kameni při hledání dohodnutého řešení, to však bylo bohužel marné. Proto jsme nyní povinni dovést proces k jeho konci.

Mnoho z vás zdůraznilo rovněž význam toho, aby nedošlo k izolaci Srbska, a zejména aby byla oslovena mladší generace v Srbsku. Plně s tím souhlasím a jsem rád, že vás mohu informovat, že již máme v platnosti dohodu o usnadnění udělování víz se zeměmi západního Balkánu, včetně Srbska. To znamená snazší postupy při podávání žádostí o vízum a vynětí určitých skupin, například studentů a podnikatelů. S radostí vás mohu rovněž informovat, že jsme již zahájili zvláštní dialog o bezvízovém styku, což je velmi důležité pro běžné občany Srbska a ostatní obyvatele v regionu.

Se Srbskem jsme to učinili v lednu a můj kolega z Komise, pan místopředseda Frattini, je dnes ve Skopje a zítra bude v Podgorici, aby zahájil dialogy s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie a s Černou Horou.

Abychom však postoupili kupředu, potřebujeme odhodlání a jednotu ve všech institucích, včetně Rady, pokud jde o ministry vnitra, kteří mají velké pravomoci v této oblasti. Spoléhávám na vaši podporu v tomto ohledu, abychom mohli dosáhnout skutečného pokroku, budeme-li jednotní v této záležitosti.

(FR) Co se týká evropské jednoty, skutečnost, že EU byla schopna zachovat jednotu v tak choulostivé a kontroverzní záležitosti, má skutečně velký význam. Řekl bych dokonce, že společná zahraniční politika odpovědně prošla jednou z nejtěžších zkoušek od svého vytvoření. Chci poblahopřát slovinskému předsednictví k tomuto výsledku, který odráží hlubokou oddanost budoucnosti západního Balkánu v Evropě.

S velkým uspokojením rovněž beru na vědomí přání budoucího francouzského předsednictví plně podpořit evropskou perspektivu západního Balkánu. Rok 2008 proto bude zvlášť významným rokem na cestě západního Balkánu do Evropy.

  Předsedající. − Rozprava je uzavřena.

Písemná prohlášení (pravidlo 142)

  Kinga Gál (PPE-DE), písemně. – (HU) Ve střední, východní a jihovýchodní Evropě se ti z nás, kteří se narodili v tomto méně bohatém kraji Evropy, poučili ze zkušenosti, že mluvená slova a sliby na papíře jsou málo spolehlivé. Důležité je, jak jsou dodrženy v praxi. V Kosovu se podařilo, že se Ahtisaariho plán stal myšlenkou, kterou lze realizovat mimo sliby, což přinese do oblasti klid.

Někteří říkají, že to nemůže představovat precedens; ale proč ne, je možno se ptát, pokud to vytvoří fungující režim na ochranu menšin? Pokud bude skutečně dodržen, pak by mohl sloužit jako precedens. Ti z nás, kteří vyrostli jako součást menšiny a nebyli pány svého vlastního osudu, mohou jen uvítat jakoukoli inovaci, která slibuje dlouhodobé řešení pro etnické komunity, které žijí vedle sebe. Pokud bude dodržen a proveden Ahtisaariho plán, může být příběh Kosova, který dnes začíná, právě takovým dlouhodobým řešením.

Obáváme se o menšiny žijící v ostatních částech Srbska, které úzkostlivě sledují tyto události. Najde se řešení, které uklidní tyto menšiny nebo etnické Maďary ve Vojvodině?

Žádám Radu a Komisi, aby zajistily, že obecné nepokoje nepovedou k nezvratným akcím, k opatřením týkajícím se znovuosídlení ve Vojvodině. Nepřipusťme, aby se etnické napětí vybíjelo na menšinách, které zde dosud žijí. Události, k nimž v současné době dochází, nesmí vést k dalším příkladům toho, kdy jsou lidé zbavováni svých práv, nýbrž k posílení práv. Zajistěme, aby na Balkáně byly nakonec stanoveny náležité precedenty, které etnickým menšinám, jež zde žijí, dodají naději a výhledy do budoucna.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jednostranné vyhlášení nezávislosti srbskou provincií Kosovo není neodvratné.

Jistě se jedná o mimořádně vážný vývoj a nebezpečný precedens v mezinárodním právu s nepředvídatelnými důsledky pro stabilitu hranic, zejména na evropském kontinentu.

Je jistě zjevným porušením Charty OSN a helsinského Závěrečného aktu.

Je jistě nezákonným rozhodnutím ve světle nejzákladnějších zásad mezinárodního práva.

Je jistě umělým vytvořením pseudostátu pod kontrolovanou svrchovaností – něčeho, co bude mít jistě méně svrchovanosti – nebo spíše bude protektorátem vytvořeným a uloženým agresí a vojenskou okupací ze strany USA, NATO a EU.

Je jistě pokusem zachovat prostřednictvím politiky fait accompli na věky politickou, hospodářskou a vojenskou nadvládu v tomto nanejvýš významném evropském regionu ze strany velkých mocností USA a EU.

Tato nezákonnost nesmí být uznána, a to formálně nebo v praxi, zejména vysláním a účastí v „misi EU v Kosovu“. Tato mise EU nemá ve skutečnosti žádný mandát OSN. Je to mise EU, která kromě toho, že je sama o sobě nezákonná, uzavírá dohodu s protiprávním subjektem, proto je nezákonná dvojnásob.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE) , písemně. – (FI) Pane předsedající, finský státní rada Harri Holkeri, který před časem jednal jako prostředník v kosovské krizi, se domníval, že volání Albánců po nezávislosti nelze přehlížet do nekonečna, jelikož výsledkem by nebyl nulový výsledek, nýbrž o hodně méně.

Jak řeklo mnoho členů, nezávislost Kosova byla nevyhnutelná. Stejně tak bylo poukazováno na to, že Kosovo je případ sui generis a že takováto nezávislost nepředstavuje žádnou hrozbu pro mezinárodní právní zásady řešení konfliktů. Evropa proto má novou zemi založenou na udržitelných kritériích.

Je samozřejmě politováníhodné, že mezi stranami nebylo dosaženo usmíření, dokonce ani minimální úrovně snášenlivosti. Mezinárodní společenství lze stěží obvinit z toho, že se o nic nepokusilo, jelikož jednání vedl uznávaný mírotvorce Martti Ahtisaari. Nyní musíme být neústupní v tom, že Ahtisaariho plán je nadále vodítkem při budování nové země. Jeho požadavky nabízejí šanci k západnímu modelu právního státu a vnitřní a vnější stabilitě v regionu.

Bezpečnost Kosova a západního Balkánu je především evropskou záležitostí. Ačkoliv je opět zřejmé, že Rada bezpečnosti OSN není schopna převzít odpovědnost za situaci, EU musí být připravena vynaložit úsilí. Integrace západního Balkánu do obecného evropského rámce stability je pravděpodobně naší největší výzvou od počátku Unie. Nyní hrozí růst regionálního napětí, národ je rozčarován nezaměstnaností a zabydlují se zde korupce a zločin.

Vyhlášení nezávislosti Kosova bylo dychtivě očekáváno a vedlo ke skutečné radosti u obyvatelstva, s níž se jako Evropanka mohu snadno ztotožnit. Nyní je nutno, aby byla radost nasměrována na budování toho nejtěžšího: trvalého míru a stability. Podařilo se to před 50 lety jinde v Evropě – tak proč ne na Balkáně?

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. – (NL) Moje skupina a národní delegace mé strany v Evropském parlamentu se nedávno rozhodly odmítnout stávající cestu směrem k nezávislosti Kosova. Rozumím tomu, jelikož EU se v současnosti chová jako supervelmoc, jednostranně ukládající svou vůli Srbsku, které již bylo mnohokrát poníženo, a zachází s Kosovem jako se svým protektorátem.

To neznamená, že beru zpět, co jsem řekl k tomuto tématu v minulých letech. Podle jugoslávské ústavy z roku 1974, která Kosovu poskytla téměř tolik autonomie jako tehdejším šesti federálním republikám, to mělo umožnit pokojnou společnou existenci Srbů a Albánců v rámci jednoho federálního státu. Jednostranné zrušení autonomie v 80. letech minulého století učinilo srbský stát v očích většiny obyvatel Kosova zbytečným a dokonce škodlivým subjektem. Kosovo se chovalo jako nezávislý stát dlouho před zářím 1991 s vlastním prezidentem, parlamentem a vzdělávacím systémem.

Pokud by tehdy vnější svět jednal včas a uznal tento stát spolu s ostatními nástupnickými státy Jugoslávie, nevznikla by žádná násilnická UÇK, obyvatelé Kosova by nebyli odsuzováni za to, že se uchylují k trestné činnosti jako zdroji příjmu, a neexistovala by příčina války v roce  1999.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Osm let po válce NATO v Jugoslávii nejenže zůstal problém Kosova nevyřešený, nýbrž stal se rovněž stále neřešitelnějším. Kritérium „normy před statusem“ (tj. demokracie, návrat uprchlíků, podmínky společné multikulturní existence atd. před rozhodnutím o konečném režimu) stanovené rezolucí OSN č. 1244 nebylo v základních ohledech splněno. Nicméně Bushova administrativa tlačila vedení Albánců v Kosovu k jednostrannému vyhlášení nezávislosti se vším, co to znamená pro mír a stabilitu na Balkáně, jakož i pro ostatní mezinárodní záležitosti. Schválením nové mise v této oblasti EU tuto politiku podporuje a přispívá k porušení rezoluce OSN č. 1244 z roku 1999. Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova vyvolá řetězovou reakci destabilizace na západním Balkánu a vytvoří negativní precedens pro mnoho mezinárodních problémů. Musíme řešení založit na mezinárodním právu, způsobem, který neupřednostňuje politiku ve stylu „rozděl a panuj“, ani místní nacionalistické a expanzionistické myšlenky, ani změny hranic. Domníváme se, že je stále ještě možné najít vzájemně přijatelné řešení v rámci OSN vycházející z mezinárodního práva. Jsme proto pro pokračující jednání.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. – Je nešťastné, že Evropská unie je v otázce Kosova rozdělena. Evropská unie přijala dlouhodobý závazek zajistit stabilitu na západním Balkánu a jako nejvlivnější nadnárodní organizace na kontinentu musíme vyslat jasné poselství a hovořit jednohlasně.

Prioritou Unie by měly být mír a bezpečnost v Kosovu, jelikož sousedí s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, kandidátskou zemí EU, a my bychom měli hrát přední úlohu jako zprostředkovatel mezi Srbskem a Kosovem. Nebude to snadný úkol, pokud v Unii nepanuje shoda, zda uznat nezávislost Kosova in corpore, či nikoli.

Současné nerozhodné chování Unie vytváří v Kosovu pouze větší zmatek. Členské státy musí najít ve svých rozdílech východisko, abychom mohli začít plnit svůj závazek vůči regionu.

  Csaba Sógor (PPE-DE), písemně. – (HU) Byl jsem v neděli osobně v Prištině. Je to pro nás neobvyklá věc být přítomen tomu, když země vyhlašuje svou nezávislost. Chtěl jsem, aby má přítomnost byla poselstvím: ačkoli toto rozhodnutí je pro mnohé bolestivé, bylo oznámeno za okolností, kdy jsme neměli obavy.

Nezávislost byla oznámena v hotelu, kde před léty vítal hosty tento nápis nad dveřmi: „Psům a Albáncům vstup zakázán“.

Proces vedoucí k nezávislosti Kosova nebyl podnícen EU. Zahájilo jej Srbsko tím, že nezaručilo základní lidská práva, práva jednotlivce a společnosti pro své občany žijící na tomto území.

Demokratická aliance Maďarů v Rumunsku (DAHR) zastává názor, že by Rumunsko mělo uznat nezávislost Kosova co nejdříve. Ti, kteří se zdráhají uznat situaci, mají možná nevyřízené účty s menšinami ve své vlastní zemi.

Od svého založení DAHR chtěla a nadále hodlá bojovat za práva transylvánských Maďarů pouze pomocí politických a parlamentních prostředků a odmítá násilí.

Každému může být nyní jasné, že otázka individuálních a kolektivních práv tradičních národnostních menšin nemůže být pouze vnitřní záležitostí dané země. Je čas vypracovat v Evropské unii (EU) standardizovanou dohodu, která platí povinně pro všechny a uklidňuje menšiny.

Hlavní povinností Evropské unie je nabídnout pomoc v zájmu stabilizace regionu v oblasti hospodářství a sociálního rozvoje, a to nejen Kosovu a Srbsku, nýbrž celému regionu západního Balkánu.

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych Kosovo srdečně přivítat jako jednu z evropských zemí. Vyhlášení nezávislosti bylo ze strany Kosova odvážným činem. Nyní musí země a její obyvatelé ukázat stejnou odvahu a sebevědomí, jelikož začínají budovat svou vlastní multikulturní společnost.

Po dlouhou dobu bylo zřejmé, že boj za nezávislost Kosova je jednosměrnou ulicí. Bylo to jen otázkou času. Lhůtou pro nezávislost by bylo přistoupení Srbska k Evropské unii. Naštěstí nemuseli čekat tak dlouho. Kosovo bylo po dobu 10 let pod správou OSN. Situace je zcela odlišná od situace v ostatních separatistických regionech.

Příští roky budou vyžadovat prozíravost a moudrost ze strany vedení Kosova. Věřím, že prokáže tyto vlastnosti. Válka, etnická nenávist a správa mezinárodního společenství jsou zkušenosti, z nichž je třeba se poučit. Nejdůležitější věcí nyní je zaměřit se na budování stabilní občanské společnosti. Nezávislost rovněž odstraňuje nejistotu, která zadržovala domácí a zahraniční investice.

Ahtisaariho plán poskytuje vynikající rámec pro počáteční fáze nezávislosti země. Úspěch bude možný pouze tehdy, pokud vedení a obyvatelé budou vnímat budování své země jako vlastní projekt, nikoli jako soubor pravidel a předpisů, které jim byly nadiktovány ze zahraničí. Mezinárodní společenství musí být rovněž s to udržet si odstup a nechat kosovské Albánce a Srby, aby vybudovali svůj vlastní model společné existence. Existuje téměř tolik příkladů multikulturních zemí, kolik je evropských států. Kosovo není v tomto žádná výjimka.

Ještě jednou blahopřeji obyvatelům Kosova a vítám je jako novou nezávislou zemi.

  László Tőkés (NI), písemně. – (HU) Vyhlášení nezávislosti Kosova vyvolává v našem regionu vlnobití. Rumunské strany, které se v současnosti připravují na volby, využívají tuto příležitost k vyvolání protimaďarské hysterie. Všechny se sešikovaly proti Maďarům v Transylvánii, která je stejně velká jako Kosovo a má podobné obyvatelstvo jako albánská provincie.

„Hluboké znepokojení“ rumunského parlamentu je zcela nepodložené a neodůvodněné. Rumunsko se nemusí Maďarů obávat. Naše národnostní komunita v Transylvánii respektuje rumunskou ústavu a územní celistvost.

Zároveň však máme důvod očekávat, že na základě zásady „územních práv“ bude Rumunsko řešit situaci naší národnostní menšiny evropským způsobem a zajistí 1. osobní autonomii Maďarů a 2. regionální autonomii Transylvánie a ostatních regionů na základě zásady samosprávy, která se uplatňuje v Evropské unii.

V souladu s doporučením Rady Evropy č. 1609/2003, založeným na Grossově zprávě, uznáváme, že autonomní regiony velkou měrou podporují vyřešení konfliktů a posilují stabilitu v Evropě.

Současně bychom vás rádi upozornili na skutečnost, že z nové situace může mít prospěch i samotné Rumunsko, jelikož model autonomie kosovských Srbů může být rovněž řešením pro rumunské komunity, které žijí v Srbsku a na Ukrajině.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem by bylo vhodné, aby Rumunsko nepodřizovalo přátelské urovnání etnicko-politickým předsudkům, nýbrž aby co nejdříve uznalo nezávislé Kosovo, stejně jako většina ostatních členských států Unie.

  Iuliu Winkler (PPE-DE), písemně. – (HU) Vítám aktivní účast Evropské unie a převzetí zodpovědnosti při hledání řešení pro Kosovo. S uspokojením kvituji, že kosovský parlament převzal odpovědnost za Kosovo, pokud jde o dodržování zásad demokracie, rovnosti občanů a ochranu menšin. Doufám, že se mezi členskými státy Unie projeví solidarita, v zájmu převzetí účinné úlohy v Kosovu. Solidarita členských států EU v souvislosti s Kosovem se musí projevit v tom, že členské státy co nejdříve uznají nezávislost Kosova.

Evropská unie musí Kosovo podpořit v jeho snaze stát se evropským demokratickým státem. Vítám skutečnost, že Unie bude nadále zaručovat svou silnou přítomnost, jelikož tak může Unie přímo přispět ke stabilitě na západním Balkánu.

Jsem si jistý, že srbské menšině v Kosovu budou plně zaručena individuální a kolektivní práva, která jsou nutná k tomu, aby zůstala v zemi, v níž se narodila.

Převzetí odpovědnosti v Kosovu ze strany Evropské unie je příkladné. Víme, že situace každé evropské menšiny je jedinečná, takže neexistují žádná obecná řešení, nýbrž Unie musí hrát roli při zajištění individuálních a kolektivních práv menšinových komunit a využít svého vlivu k posílení účinnosti demokratického dialogu a politické dohody mezi většinou a menšinou.

Pro menšinová společenství žijící v členských státech je zásadní, aby byla zavedena právní regulace ochrany menšin v Unii.