Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 20. února 2008 - Štrasburk

14. Vědecká spolupráce s Afrikou (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je prohlášení Komise o vědecké spolupráci s Afrikou.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jak všichni víme, světová ekonomika je stále více určována technologickými inovacemi.

Rozvojové země by měly používat technologie k zavedení inovací, které zlepší životy jejich chudých obyvatel a podpoří konkurenceschopnost zemí a podniků. Je pravda, že většina rozvojových zemí již otevřela své ekonomiky, ale stále zůstává v zajetí výroby komoditního zboží s nízkou přidanou hodnotou a málo kvalifikovaných pracovních sil. Rozvojové země proto musí rozvíjet své výrobní kapacity a diverzifikovat svou ekonomiku prostřednictvím většího uplatňování nových poznatků a technologií v zemědělství, ve výrobě i službách.

Vědci a inženýři z Afriky se v současné době jen v nedostatečné míře účastní mezinárodních projektů výzkumu a vývoje včetně těch, které jsou podporovány z veřejných fondů Evropské unie. Částečně je to způsobeno nedostatečnou odborností při budování potřebných výzkumných kapacit, sítí a partnerství a nedostatečnou schopností vypořádat se s právy duševního vlastnictví, správou smluv, převodem technologií a šířením výsledků výzkumu.

Současně je třeba říci, že mnoho globálních problémů, jakými jsou např. infekční choroby a rozmanitost druhů, může být účinně řešeno pouze za účasti dotčených zemí.

Afričtí političtí činitelé jsou si toho vědomi a snaží se postavit vědu a techniku do popředí zájmu. V září 2005 schválila konference afrických ministrů zaměřená na vědu a technologie Konsolidovaný akční plán iniciativy NEPAD – Nové partnerství pro rozvoj Afriky. A Komise Africké unie v loňském roce – v lednu 2007 – vyzvala na summitu Africké unie Afriku, aby se chopila iniciativy při budování velkých vědeckých a technických kapacit s cílem připravit velký počet vědců, inženýrů a techniků. Rok 2008 byl při této příležitosti prohlášen pro Afriku rokem vědy.

Evropská komise si uvědomuje význam této otázky a stále více zařazuje vědu a techniku na pořad jednání o rozvojové pomoci. Afričtí vědci mají v zásadě možnost účastnit se rámcového programu pro výzkum Komise a akce „Marie Curie“ poskytující stipendium vědcům ze třetích zemí, a to včetně rozvojových zemí.

S cílem zvýšit poznatky v oblasti vědy a techniky v zemích AKT vyčlenil devátý Evropský rozvojový fond částku 35,5 milionu EUR na program zaměřený na budování vědeckých a technických kapacit v rámci AKT. V současné době probíhají s našimi partnery jednání o další podpoře v rámci desátého Evropského rozvojového fondu.

Koncem minulého roku se Evropská a Africká unie během summitu EU-Afrika v Lisabonu také dohodly na partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti informační společnosti, vědy a vesmírných technologií. Toto partnerství bude přispívat k překlenutí rozdílů v oblasti vědy, k posílení afrických kapacit v oblasti vědy a techniky a k vyššímu využívání vědy a techniky jako zásadních pomocníků při snižování chudoby, hospodářském růstu a sociálním a hospodářském rozvoji. Rovněž to bude znamenat pomoc v rámci afrického konsolidovaného akčního plánu v oblasti vědy a technologií.

Toto partnerství bude také podporovat odpovídající rozdělení úkolů mezi jednotlivé členské státy. V této souvislosti se některé členské státy ujímají vedení v konkrétních odvětvích – například Nizozemsko v zahradnictví či Švédsko ve vodohospodářském výzkumu.

  Pilar del Castillo Vera, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, přemýšlíme zde dnes, neboť zde nebudeme mít rozpravu, protože nejsme ve stavu, kdy bychom mohli mít velkou rozpravu právě nyní, o společném návrhu usnesení, předloženém parlamentními skupinami na podporu opatření ke zlepšení rozvoje vědy v Africe, který umožní silnější, pružnější vztah s EU, než který zde byl dosud v oblasti vědy a aplikované technologie.

Jak řekl pan komisař, summit, který se konal v Lisabonu, druhý summit EU-Afrika – měli bychom připomenout, že první se konal v roce 2000 v Káhiře – zase jednou vyzdvihl význam tohoto rozměru, této oblasti vědy a technologií v budoucím rozvoji Afriky.

V roce 2010 dojde k hodnocení provádění rozhodnutí, která byla učiněna v těchto dohodách, na summitu Afriky a Evropské unie konaném v Lisabonu. Nyní budeme přijímat usnesení, jehož cílem je ovlivnit ze strany Evropského parlamentu tento proces, který následuje po lisabonském summitu, ale nikoliv pouze po tomto summitu, ale určitým způsobem po různých iniciativách, které jsou nyní ve vztahu k Africe na mnoha místech světa prováděny.

Nyní, když se Čína jako velká země a velká geografická, politická, kulturní a hospodářská oblast začíná značně rozvíjet, jako je tomu i v případě Indie a mnoha asijských zemí, se více než kdy jindy pozornost upřela na Afriku. Navíc se upřela novým způsobem, v otázce kvality jde ve srovnání s minulostí o krok vpřed. Pozornost se upřela nikoliv z dobročinnosti, která charakterizovala vztah mezi Západem a Afrikou převážně, ale z blízkosti, rovnosti, sdružení atd.

V tomto ohledu, zejména v oblasti vědy a technologií máme před sebou dlouhou cestu, protože práce se zaměřovala na jiné oblasti například na zdravotnictví, vzdělávání, atd., ale v oblasti vědy a technologií bylo učiněno málo. Výhody, které by to však mohlo přinést pro rozvoj Afriky a pro plné začlenění Afriky do globalizovaného světa, ze kterého je do určité míry vyloučena – říkám to v uvozovkách – budou neuvěřitelně významné.

Myslím si proto, že usnesení, o kterém bude parlament zítra hlasovat, podporuje pobídky tímto směrem, které jsou dle mého názoru pro Afriku a pro budoucnost světa zásadní.

  Teresa Riera Madurell, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, toto je významný návrh usnesení, protože jsme zde často hovořili o Africe ale zřídka o vědecké spolupráci s tímto kontinentem. V dnešní době je hospodářský a společenský rozvoj národů neoddělitelný od vědeckého výzkumu, technologického rozvoje a inovací.

Navíc v globalizovaném světě vyžaduje mnoho problémů, které se věda stale snaží vyřešit, spolupráci všech bez výjimky, zejména v konkrétních odvětvích, jakými jsou energetika, změna klimatu nebo bezpečnost potravin.

Vědecká spolupráce v oblasti rozvoje by proto měla být prioritou v naší celkové strategii spolupráce s africkými zeměmi.

To vyžaduje zvýšené zapojení vědců ve společných projektech výzkumu a vývoje, podporu výměn a mobility výzkumných pracovníků, posílení výzkumné infrastruktury v souladu s potřebami vědecké obce, a zejména podporu toho, čeho již bylo dosaženo.

Dámy a pánové, právě jsem se vrátila z Jižní Afriky, kam jsem jela jako člen delegace EP. S Jihoafrickou republikou existuje již deset let dohoda o vědecké a technologické spolupráci. To bylo důvodem, proč komisař Potočnik v listopadu navštívil tuto zemi.

Tato dohoda o spolupráci přináší značné výsledky, které jsou prospěšné pro obě země: vědci z Jižní Afriky se zúčastnily na 117 výzkumných projektech dle Šestého rámcového programu; to je úroveň účasti, která je nižší pouze než úroveň účasti Spojených států, Číny a Ruské federace, a ještě větší účast je plánována dle Sedmého rámcového programu.

Tato spolupráce probíhá v tak rozličných oblastech, jakými jsou biotechnologie, zdraví, nanotechnologie, výzkum vesmíru, doprava, energetika a změna klimatu. Je to spolupráce, kterou bychom měli my Evropané podporovat, neboť máme mnoho společných problémů, které vyžadují urychlené řešení, a protože spojení sil ve výzkumu a vývoji, inovacích a převodu technologií nemůže být než prospěšné pro obě strany.

Jedním příkladem je energetika, která je zde také ostře diskutovanou otázkou. Usilujeme o to samé: zajistit dodávky za rozumné ceny a způsobem šetrným k životnímu prostředí. Vedle těchto linií se pracuje na velmi zajímavých výzkumných projektech týkajících se uhlíkových technologií, obnovitelné energie a energetické účinnosti.

Další významnou oblastí vědecké spolupráce s Jižní Afrikou a obecně celou Afrikou, kterou je třeba vyzdvihnout, je spolupráce v oblasti AIDS, choroby, která ničí celý kontinent a která v zemi, jakou je Jižní Afrika, snížila průměrnou délku života o více než 10 let.

Myslím si proto, že zvláštní zmínka o výzkumu této choroby v usnesení je velmi důležitá.

Na konec bych chtěla podotknout, že veškerou spolupráci je třeba podpořit výměnou informací, čestným a otevřeným dialogem a upřímným uznáním z obou stran.

  Fiona Hall, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, tento návrh usnesení o podpoře vědecké spolupráce s Afrikou přichází nyní velmi vhod, neboť následuje po řadě prohlášení o vědě v Africe za posledních 12 měsíců – prohlášení ze strany Hospodářské komise OSN pro Afriku z ledna 2007, prohlášení summitu G8 o posílení spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje a nové kapitole o IKT a vědě a technologiích ve strategii EU-Afrika.

Pokud jde o vědu, africká konference v Addis Abebě, která se bude konat v březnu, je opravdu momentem pro Evropský parlament, aby podpořil nový a intenzívní přístup k vědecké spolupráci mezi EU a Afrikou. Samozřejmě, že zde byly v minulosti iniciativy. Byla zde stipendia a peníze na výzkum, aby se africkým vědcům usnadnil vstup do Evropy a práce zde. U určitých projektů existovala podpora. Ale co neexistovalo, byla plně rozvinutá oboustranná vědecká spolupráce mezi Afrikou a EU.

V Africe dosud neexistuje pevná výzkumná základna pro Afriku. Statistiky to říkají jasně. Afrika má pouze 1 % výzkumníků na světě, ale 13 % světového obyvatelstva. Pouze 1 z 10 000 lidí v Africe je vědec či inženýr, zatímco tento poměr u průmyslově vyspělých národů je 1 z 200.

Přesto kvůli změně klimatu neexistuje na této planetě místo, kde by byl výzkum důležitější. Globální oteplování může v Africe zničit i ten nejmenší dosažený pokrok směrem k rozvojovým cílům tisíciletí. Ale, pokud by základna vědy a technologií byla silnější, mohla by být změna klimatu pro Afriku též příležitostí.

Tento návrh usnesení správně zvlášť zmiňuje solární energii. Je to obnovitelná energie, které má Afrika nadbytek. K velkému pokroku dochází dnes ve fotovoltaické technologii. Minulý týden v pátek jsem byla v New and Renewable Energy Centre v Blythu v Northumberlandu, kde pokračuje inovativní výzkum zaměřený na snížení nákladů solární elektřiny tím, že se sluneční paprsky zaměří na velmi male křemíkové buňky.

Těší mě, že k tomuto výzkumu dochází v mém volebním obvodě, ale pokud tento výzkum nebude probíhat také v Africe, ohromný potenciál fotovoltaiky pro výrobu megawattů elektřiny v celé Africe nikdy nebude využit. Doufám, že toto je druh vědecké spolupráce, kde se nyní pohybujeme vpřed.

  Jens Holm, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Dobrý večer. Jednou z klíčových otázek, pokud diskutujeme o vědecké spolupráci s Afrikou, je, jak se africké země budou samy moci bránit proti změně klimatu. Jak uvedl Klimatický panel OSN, Afrika je možná kontinent, který bude na světě nejvíce zasažen změnou klimatu. To se zde již nyní skutečně děje. Úroda je pálena. Poušť se rozšiřuje. Jezera a toky vysychají, a klimatické uprchlíky lze na africkém kontinentě počítat v milionech.

Mnoho stávajících konfliktů v Africe vzniká v důsledku tlaku a napětí, které způsobuje změna klimatu. Jednou z největších ironií problému klimatu je, že ti, co znečišťují nejméně, jsou nejvíce postiženi.

Etiopie, abych uvedl příklad, vypouští 0,1 tuny oxidu uhličitého na obyvatele za rok, zatímco moje země, Švédsko, vypouští více než 6 tun na osobu za rok. Průměr EU je kolem 10 tun. Švédsko tedy vypouští šedesátkrát více a EU stokrát více než Etiopie, a to je pouze jeden konkrétní příklad.

Viděno z této perspektivy máme my v Evropě zjevně velkou odpovědnost. Na jednu stranu musíme masivně snížit vlastní emise, na druhou stranu musíme dělat všechno možné, abychom pomohli rozvojovým zemím bojovat proti změně klimatu.

Dnes večer diskutujeme o tom, jak můžeme navázat s Afrikou účinnou vědeckou spolupráci. Myslím, že se musíme tady a teď sebekriticky zeptat sami sebe: děláme skutečně vše pro to, abychom podpořili africké země? Děláme skutečně vše pro to, abychom například převedli moderní technologie a znalosti šetrné k životnímu prostředí do afrických zemí? Věnujeme při vyjednávání obchodních dohod více pozornosti vlastnímu podnikání nebo věnujeme většinu pozornosti africkým podnikům, které s námi chtějí obchodovat za spravedlivých podmínek? Bohužel na tyto otázky nemohu dát kladnou odpověď. Je zde třeba ještě udělat mnoho.

Jaká je například situace, pokud jde o právní předpisy upravující duševní vlastnictví a patenty? V listopadu jsme my v Evropském parlamentu uvedli v našem usnesení před jednáními na Bali, že „Evropský parlament uznává, že licenční poplatky za práva duševního vlastnictví v oblasti čistých technologií mohou vytvářet překážky pro převod těchto technologií do rozvojových zemí“.

Dovolte mi uvést příklad: 75 % technologie větrné energie kontrolují čtyři společnosti na světě. Ano, pouze čtyři společnosti na celém světě. Tři z těchto společností jsou evropské. Čtvrtá je ze Spojených států. Když chce nyní mnoho rozvojových zemí vyvíjet větrnou energii, musí využít staré nepatentované technologie. Nemohou si moderní technologie, šetrné k životnímu prostředí prostě dovolit.

Velkou část moderních technologií naše právní předpisy prostě blokují. To samozřejmě podporuje menšinu velkých podniků, které kontrolují patenty. Ale jaký to má užitek pro Angolu, Botswanu nebo Rwandu?

Dnes večer žádám od Komise jasnou odpověď. Děláte všechno pro to, abyste učinili právní předpisy upravující duševní vlastnictví a patenty pružnější? Co děláte pro snadnější převod technologií?

Nakonec dalším příkladem těchto nedostatků je takzvaný flexibilní mechanismus. My v průmyslově vyspělých zemích samozřejmě můžeme přenést část naší odpovědnosti za klima na rozvojové země. Cílem je to, vykládám-li to v souladu s právními předpisy, že musíme převádět technologie a činnosti na podporu životního prostředí do rozvojových zemí. Podle nové zprávy, kterou jsme minulý rok obdrželi ve Výboru pro životní prostředí, se však méně než 2 % projektů mechanismu čistého rozvoje vztahuje na africké země. Většinou se jedná o projekty, které ve skutečnosti nejsou nijak zvlášť přínosné.

Jak se Komise dívá na flexibilní mechanismus a projekty mechanismu čistého rozvoje? Jste připraveni zcela přehodnotit tyto mechanismy, jak jsme o to žádali my v Evropském parlamentu? Jak bude Afrika schopná v budoucnu lépe využít převody technologií?

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, vědu a technologie označila Africká unie za hlavní přispěvatele k udržitelnému rozvoji na Africkém kontinentu.

V současné době téměř všechny africké země zaostávají, pokud jde vědecké výsledky a vědeckou kapacita. Vezměme si jako ukazatel vědecké publikace. V Egyptě jako jedné z nejsilnějších afrických zemí v této oblasti, je vydáváno pouze 0,4 % globálních publikací. Vědecká spolupráce skýtá příležitost překonat extrémní rozdíly, pokud jde o rozvoj. Čelí však značným výzvám v oblastech, jakými jsou například problémy globální udržitelnosti: chudoba, změna klimatu, biologická rozmanitost, HIV/AIDS, infekční choroby, energetika, čistá voda – seznam se zdá nekonečný. Nemluvě o odlivu mozků, problému volného pohybu vědců a omezeném přístupu k informacím.

V současné době máme více příležitostí než kdy jindy spolupracovat úspěšně s africkými partnery. Příklady této spolupráce můžeme hledat v oblasti biotechnologií, IKT, vesmíru a nanotechnologií.

Spolu s bohatými přírodními zdroji a biologickou rozmanitostí Afriky by se tyto příležitosti mohly ukázat jako velmi účinné. Navíc obnovené politické závazky Afriky a větší závazky průmyslově vyspělých zemí, včetně Číny jsou pro další rozvoj v této oblasti zásadní.

Za posledních 20 let získala EU značné zkušenosti v organizaci a řízení programů spolupráce v oblasti vědy a technologií. Sedmý rámcový program skýtá některé velmi zajímavé příležitosti pro partnery z Afriky, ale je možné udělat více.

Musíme si plně uvědomit, že spolupráce v oblasti vědy musí africkým zemím nabídnout rozvoj afrického kontinentu. Oblast vědy a technologií může a musí učinit více. Musíme vytvářet širší komunikační kanály a sítě mezi vědci a praktiky v oblasti rozvoje, aby se od sebe učili.

Pojem vědecké diplomacie je zpátky v popředí zájmu a je třeba ho přizpůsobit nové éře internetu, levného cestování, zprávám z celého světa po 24 hodin, moci nevládních organizací – byl by to dlouhý seznam.

Skutečnost, že věda je a musí zůstat mimo sféru politiky, dělá z vědců důvěryhodné diplomaty. Pro vědeckou obec nastal čas posílit svou roli v diplomacii. Důrazná nová vědecká diplomacie orientovaná na africké občany a jejich vlády bude nabízet blaho, vzdělání, hospodářský růst a především naději. Diplomacii činů a nikoliv jen slov. Rozvojové cíle tisíciletí se v tomto roce vědecké spolupráce s Afrikou zdají ještě více naléhavé.

  Romana Jordan Cizelj (PPE-DE). – (SL) Afrika má více než 13 % celkového světového obyvatelstva, ale pouze 1 % vědců na světě. Vynakládá pouze 0,3 % HDP na výzkum a vývoj. Zároveň před Evropou stojí dvě hlavní globální výzvy, kterým lze úspěšně čelit pouze činností na globální úrovni. To platí i pro vědecký výzkum.

První výzvou jsou takzvané rozvojové cíle tisíciletí k vymýcení chudoby ve světě. Chatrné zdraví či umírání dospělých ve věku, kdy by měli být ještě aktivní, může uvrhnout rodiny mladších i starších generací do chudoby. Při vynakládání prostředků dle Sedmého rámcového programu musíme zajistit dostatečnou transparentnost, abychom neinvestovali zdroje pouze do výzkumu chorob, které postihují evropské obyvatelstvo. Musíme najít také vhodné řešení u chorob, které představují globální hrozbu, jakými jsou AIDS, který si v roce 2006 vyžádal více než 2 miliony životů.

Další výzvou je změna klimatu. Dostupné údaje ukazují, že ta nejvíce postihuje chudé. Evropa musí přijmout svůj podíl odpovědnosti a spolupracovat na opatřeních vedoucích k přizpůsobení se změně klimatu a na opatřeních vedoucích k omezení globálního oteplování.

Sedmý rámcový program by se mohl vztahovat také na vědce z rozvojových zemí. Vzkaz, který nám adresují, však zní, že jejich prostředky pro tuto spolupráci jsou příliš malé. Mechanismy v rámci rozvojové politiky skýtají velký potenciál pro snížení rozdílů. Musíme však ukončit tradiční spolupráci založenou pouze na pomoci. Vytváření partnerství znamená, že do naší rozvojové politiky musíme zahrnout vědu, technologie a inovace.

  Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Děkuji pane předsedající. Děkuji pane komisaři. Žijeme ve věku globalizace, což znamená ostrou konkurenci každého s každým. Africký kontinent je polem zvláštní rivality. Čínské a japonské hospodářství, Austrálie a Spojené státy se všichni snaží získat tento trh.

Pokud si někdo přeje podpořit a posílit vztahy, začíná obvykle sportem, a to se již stalo. Bezprostředně poté však přijde výměna studentů a vědecká spolupráce. Máme-li dnes začít spolupracovat s Afrikou v této oblasti, za pět či možná za 10 let si budeme vyměňovat tisíce studentů a vědců. Ti budou představovat tisíce vyslanců naší vzájemné spolupráce. Dnešní společné vědecké projekty se za 10 let vyrovnají hlavním investicím, toku kvalifikovaných pracovníků, otevření trhů, a následně soutěži, růstu a novým pracovním místům v Evropě a Africe. Stojí za to vyvinout dnes úsilí, abychom toho dosáhli.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, vědecká spolupráce s Afrikou se musí uskutečňovat s cílem rozvoje kvalifikované a aktivní vědecké obce na daném kontinentě ku prospěchu tohoto kontinentu a nikoliv, před čímž varuji, s cílem krást jejich vědce, jak to děláme s jejich vyškolenými lékaři a zdravotními sestrami.

V roce 2005 mě velmi povzbudilo, když jsem se v Malawi setkala s mladým vyškoleným zemědělským vědcem. Byl předtím v Evropské unii jako školitel, ale byl hrdý na to, že je zpátky mezi svými lidmi a ukazuje jim jak využívat půdu a vodu k výrobě potravin, aby mohli vést udržitelný způsob života.

Skončila bych tím, že bych řekla, že jednou z oblastí, která byla v Africe zanedbána, jsou investice do zemědělské vědy, a návrh zprávy Světové banky pro tento rok je toho důkazem. Myslím si tedy, že bychom měli spolupracovat na všech úrovních vědy, ale měli bychom se zaměřit zejména na zemědělství a přírodní zdroje.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, mohla bych zkoušet Vaší trpělivost, ale všimla jsem si, že se tu u řečníků, kteří si neustále berou slovo, vyvinul jistý precedens, jako by tu nebylo pět řečníků uplatňujících postup zvednuté ruky, takže Vám děkuji.

Ráda bych položila komisaři konkrétní otázku. Mluvila jsem o diplomacii a vědecké diplomacii – diplomacii činů nikoliv jen slov. Obecně převažuje mínění, že summit v Lisabonu o EU a Africe, který se konal minulý rok, byl velkým zklamáním a že se více mluvilo než konalo. Chtěla bych konkrétní reakci na toto tvrzení.

Můžete uvést nějaký čin, nikoliv slova, těch stovek, ne-li tisíců lidí, kteří se sešli v  Lisabonu, aby jednali o této velmi důležité otázce, a kdy můžeme očekávat, že to něco přinese?

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Dámy a pánové, Evropská unie zakládá svou politiku ve vztazích k Africe na základě komplexní strategie a součástí této strategie je samozřejmě přístup Afriky k vědě a technologiím. Evropská unie uznává význam tohoto přístupu, neboť jeho prostřednictvím může africký kontinent čelit výzvám vyplývajícím ze změny klimatu. Komise věří, že africké země, pro které představují klimatické změny velké riziko, musí urychleně vyvinout příslušné komplexní strategie adaptace, přičemž tyto změny nesmí ohrozit výsledky dosažené v boji proti chudobě v daných zemích.

V této souvislosti Komise věří, že spolupráce v oblasti vědy a techniky má zvláštní význam zejména v případě výzkumu v zemědělství a monitoringu zemědělských plodin. Komise proto podporuje snahu Africké unie o vytvoření komplexní agendy vědeckého výzkumu v oblasti zemědělství a rovněž i úsilí mezinárodních organizací harmonizovat systémy včasného varování týkající se zemědělských plodin a dále transfer technologií týkajících se obnovitelné energie, což je otázka vztahující se ke snížení emisí CO2, ovšem tento transfer by měl být primárně vztažen spíše ke snahám dosáhnout udržitelné a účinné dodávky energie a přístupu k ní než k otázkám změny klimatu.

V kontextu transferu technologií hraje velmi důležitou roli soukromý sektor, který Komise podporuje prostřednictvím programu GEEFREF. Pokud jde o konferenci v Addis Abebě, která se bude konat v březnu tohoto roku, Evropská komise se zúčastní této konference a doufá, že ji bude možné považovat za milník pro vědeckou spolupráci s africkým kontinentem a pro rozvoj vědy a techniky na africkém kontinentu.

V debatě byla také zmíněna otázka AIDS. Dovolte mi, abych jenom krátce konstatoval, že Evropská komise je jedním z největších plátců do globálního fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii a myslím si, že na to můžeme být oprávněně hrdí.

Jak jsem se již zmínil, koncem minulého roku se Evropská a Africká unie během summitu Afrika-EU v Lisabonu také dohodly na partnerství mezi Evropou a Afrikou v oblasti informační společnosti, vědy a vesmírných technologií. V současné době připravujeme komunikaci, která naváže s konkrétními body a akčním plánem na toto partnerství.

Dámy a pánové, myslím si, že nemohu souhlasit s názorem paní poslankyně, že konference v Lisabonu byla zklamáním. To v žádném případě ne, byla jedním krokem na cestě a jak jsem již konstatoval, navazujeme dalšími konkrétními kroky, které rozvinou impuls, který byl v Lisabonu položen.

  Předsedající. − Na závěr rozpravy jsem obdržel jeden návrh usnesení⁽¹⁾ podle čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat zítra v poledne ve 12 hodin.

  Glyn Ford (PSE), písemně. –Tuto rozpravu naprosto vystihuje přísloví: dáš-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho chytat ryby, nakrmíš ho na celý život. Má-li Afrika uniknout z pasti chudoby, bude muset rozšířit využívání svých surovin, posílit svou výrobní základnu a zvýšit vývoz, ale zároveň bude potřebovat zlepšit vědecké poznatky. My na Západě musíme zvýšit zapojení afrických vědců do mezinárodní spolupráce v oblasti vědy a projektech výzkumu a vývoje a posílit stávající výzkumnou infrastrukturu.

(1) Viz zápis.