Seznam 
Rozpravy
PDF 1632k
Středa, 20. února 2008 - Štrasburk Vydání Úř. věst.
1. Zahájení zasedání
 2. Členství v politických skupinách: viz zápis
 3. Lisabonská smlouva (rozprava)
 4. Hlasování
  4.1. (A6-0013/2008, Richard Corbett) Lisabonská smlouva (hlasování)
  4.2. (A6-0471/2007, Ona Juknevičienė) Sčítání lidu, domů a bytů (hlasování)
  4.3. Lisabonská strategie (hlasování)
  4.4. (A6-0029/2008, Margarita Starkevičiūtė) Hlavní směry hospodářských politik 2008-2010 (hlasování)
  4.5. (A6-0503/2007, Cem Özdemir) Strategie EU pro střední Asii (hlasování)
 5. Vysvětlení hlasování
 6. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis
 7. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis
 8. Kontrola provádění práva Společenství (rozprava)
 9. Kosovo (rozprava)
 10. Sedmé zasedání Rady OSN pro lidská práva (rozprava)
 11. Doba vyhrazená pro otázky (Rada)
 12. Demografická budoucnost Evropy (rozprava)
 13. Složení výborů a delegací: viz zápis
 14. Vědecká spolupráce s Afrikou (rozprava)
 15. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis
 16. Ukončení zasedání


  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda

 
1. Zahájení zasedání
  

(Zasedání bylo zahájeno v 9:05.)

 

2. Členství v politických skupinách: viz zápis

3. Lisabonská smlouva (rozprava)
MPphoto
 
 

  Předseda. − Dalším bodem je zpráva (2007/2286(INI)) (A6-0013/2008) o Lisabonské smlouvě pánů Corbetta a  Méndez de Viga předložená jménem Výboru pro ústavní záležitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Corbett, zpravodaj. − Pane předsedo, pan Méndez de Vigo a já máme tu čest předložit jménem Výboru pro ústavní záležitosti Parlamentu tuto zprávu. Je to zpráva, v níž se náš výbor tolik nezabýval historickými příčinami současného stavu, jako spíše jednoduchým porovnáním této nové smlouvy se stávajícími smlouvami z pohledu jejích případných zlepšení pro Evropskou unii, a z pohledu případné větší míry efektivity, demokratičnosti a lepší přijatelnosti pro občany Evropské unie, kterou stávající smlouvy ve znění Lisabonské smlouvy přinášejí. To byl cíl naší práce a závěr je jednoznačný.

V prvé řadě, co se týče demokratické zodpovědnosti: Unie bude mít systém, na jehož základě bude v budoucnu každý právní předpis podléhat kontrole vnitrostátních parlamentů a dvojímu souhlasu Rady ministrů, složené z ministrů zodpovědných týmž vnitrostátním parlamentům a Evropskému parlamentu, volenému přímo občany, aby zastupoval jejich zájmy na evropské úrovni. Taková míra kontroly neexistuje v žádné jiné mezinárodní struktuře. Podívejme se např. na Světovou obchodní organizaci, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond, NATO – žádná struktura přesahující rámec národního státu není zajištěna takovým stupněm parlamentní kontroly, jakou zaručuje nová smlouva.

Nová smlouva zvyšuje pravomoci Evropského parlamentu také v jiných ohledech. Budeme volit předsedu Komise a spolu s Radou budeme mít absolutní kontrolu nad celým evropským rozpočtem, aby již nedocházelo ke schvalování zemědělských výdajů mimo rámec parlamentní kontroly. Parlament bude oprávněn zabránit Komisi v provádění opatření, s nimiž nebude souhlasit. Parlament bude také oprávněn zrušit zplnomocnění Komise, bude-li přesvědčen o nezbytnosti tohoto kroku. Dokáži si představit ustarané tváře eurokomisařů, ale toto právo je významnou pojistkou demokracie. Parlament bude také moci předkládat návrhy na budoucí přezkoumání smlouvy, a rozšířeno bude i jeho právo ratifikovat a schvalovat mezinárodní dohody. Tato smlouva, když nic jiného, představuje masivní posílení demokracie v Evropské unii.

Zadruhé, tato smlouva zlepšuje situaci občanů Unie. Samozřejmě, máme Chartu práv, která je v celé Unii zárukou, že instituce a právo Unie nemohou porušovat základní normy o lidských právech – evropské instituce je budou muset dodržovat. Smlouva také podává občanům jasnější výklad kompetencí Evropské unie. Poskytuje zároveň přiměřené záruky k uklidnění nedůvodných obav, že se z Evropské unie stává centralizovaný superstát.

Závěrem bych chtěl uvést, že smlouva učiní z Evropské unie efektivnější, výkonnější strukturu v těch oblastech politiky, v nichž chceme na evropské úrovni postupovat společně. Rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, racionalizace velikosti Komise, sloučení pozic externích zástupců do jedné funkce vysokého představitele, déle trvající předsednictví Evropské rady a další opatření, by měla zajistit větší akceschopnost našeho aparátu a tím i větší schopnost Unie podávat očekávané výsledky v těch oblastech politiky, které jsme si stanovily.

Všechny uvedené změny představují výrazná zlepšení. Jistě se najdou tací, kteří budou oplakávat ztrátu ústavy – dokumentu, který byl navzdory všem problémům nakonec ratifikován velkou většinou členských států. Dokonce i ve státech, ve kterých se konalo referendum, pro ústavu hlasovalo 26,6 milionů a proti 23 milionů lidí. I v mé zemi byla ústava schválena v dolní komoře velkou většinou 215 hlasů ve druhém čtení. Takže ve většině ohledů se jednalo o obecně přijatelnou ústavu, měřítkem ale je absolutní výhra v podobě 27 „ano“ a žádného „ne“. To je ale velmi vysoký cíl, který měla ústava naplnit. A to se nepodařilo. Proto od ní členské státy upustily, aby namísto toho přistoupily ke změnám stávajících platných smluv. Nicméně, díky obsahu uvedených pozměňovacích návrhů se Unie stane demokratičtější, efektivnější a vstřícnější k občanům. Doporučuji je této sněmovně k přijetí.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Íñigo Méndez de Vigo, zpravodaj. − (ES) Pane předsedo, také já bych se rád připojil ke gratulacím panu Corbettovi. Myslím, že spolupráce pana Corbetta se členem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů ukazuje, jaká Evropa skutečně je: že i navzdory rozdílným názorům a rozdílnému vnímání jsme schopni pracovat společně, jsme schopni dosahovat pokroku v zájmu zlepšení života Evropanů. Rád bych proto poděkoval panu Corbettovi za jeho spolupráci, která byla vždy loajální, a chtěl bych zdůraznit, že byla vždy zaměřená na společné úsilí, na konstruktivní, nikoli destruktivní, negativní vztahy.

Vážený pane předsedo, před třemi lety jsme s panem Corbettem předložili této sněmovně ústavní smlouvu, a nyní jsme zpravodaji o Lisabonské smlouvě. Je zřejmé, pane předsedo, že někteří z nás měli vyšší cíle, než má Lisabonská smlouva, a myslím, že tomu tak bylo i v případě této sněmovny. Je také zřejmé, že tato situace nemá obdoby. V případě ústavy ratifikační proces nepostupoval, takže bylo nutné nalézt politické řešení, a Lisabonská smlouva takovým politickým řešením je. A znovu opakuji, že hlavním úkolem Evropy je hledání dohod, hledání závazků k řešení krizí a nepříjemných situací.

Pan Corbett podal velmi dobré vysvětlení, a já proto jen opakuji jeho slova o výhodách Lisabonské smlouvy ve srovnání s platnými smlouvami. Rád bych přece jen dodal jednu věc, o které se pan Corbett nezmínil: Lisabonská smlouva není smlouvou ústavní. Od řady cílů jsme museli upustit, čehož lituji, ale přesto si myslím, že základní prvky ústavní smlouvy zůstaly v Lisabonské smlouvě zachovány. I když se nejedná o stejný dokument, základní prvky se nám podařilo zachovat.

A které základní prvky to jsou? Co označujeme za základní? Za základní považujeme prvky, které umožní Evropské unii lépe fungovat, stručně řečeno, které umožní poskytovat občanům přidanou hodnotu.

Pane předsedo, toto je jediná věc, která by měla motivovat Evropský parlament. My jsme zástupci evropských národů a tyto národy by měly být referenčním modelem pro naše činy. Žijeme v době, která je pro Evropu velmi významná. Včera jsme měli možnost se o tom přesvědčit díky situaci v Kosovu.

Evropa musí dát prostor nadějím evropských národů, které do ní vložily. Evropa nesmí strkat hlavu do písku. Evropa musí být ve světě slyšet, její přítomnost musí být zřejmá. Evropa musí vyřešit problémy, které jí dnes trápí, ať je to změna klimatu, boj s nelegálním přistěhovalectvím nebo šíření nukleárních zbraní. Těmito problémy se musíme zabývat.

Lisabonská smlouva nám dává nástroje a pravomoci k řešení těchto problémů, a to je, dámy a pánové, klíčová otázka. K tomu je ale zapotřebí politická vůle, nicméně v této smlouvě jsou nástroje ke zlepšení současné situace.

Dovolte mi ještě několik slov o konstruktivní spolupráci, o společném úsilí, protože to je, jak jsem již řekl, hlavní úkol Evropy. Podporou Lisabonské smlouvy se rozumí společné plnění úkolů, nastoupení společné cesty. Pravdou je, že od některých věcí jsme upustili. Velký básník a velký Evropan Paul Valéry řekl, že báseň není nikdy dokončená, jen opuštěná. Je pravdou, že jsme od některých věcí upustili, ale pravdou také je, že budeme-li se k nim v budoucnu muset vrátit, Evropský parlament bude první, kdo tak učiní.

(potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. Pane předsedo, dámy a pánové, velice vám děkuji.

Jménem předsednictví bych rád přivítal možnost projednání Lisabonské smlouvy v této rozpravě. Nejprve bych chtěl poděkovat Evropskému parlamentu za jeho práci a především za zprávu připravenou pány Richardem Corbettem a Íñigo Méndez de Vigem.

Na začátku musím uvést, že souhlasím s kladným hodnocením mnoha prvků nové smlouvy. Faktem je, že Evropa po určitou dobu čelila vnitřním i vnějším výzvám uvnitř mezinárodního společenství.

Proto není pochyb, že potřebujeme reformy. Vedeni touhou pokračovat v procesu zlepšování efektivity a demokratické zákonnosti Evropské unie, se v prosinci loňského roku v Lisabonu sešli představitelé členských států, aby podepsali tuto smlouvu.

O výhodách Lisabonské smlouvy již toho bylo řečeno mnoho. Zmíním se proto jen o těch hlavních. V prvé řadě zajistí úspěšnější fungování všech institucí, které podporují spolupráci nebo spojují všech 27 členských států. Zjednoduší procesy rozhodování a zvýší jejich efektivitu. Posílí demokracii a zvýší transparentnost operací, a co je velmi důležité, přiblíží fungování Evropské unie občanům.

Naším společným cílem je uvést Lisabonskou smlouvu v platnost od 1. ledna 2009. Prvořadým úkolem na cestě ke splnění tohoto cíle je ratifikace Lisabonské smlouvy všemi členskými státy. Dovoluji si využít této příležitosti a poděkovat pěti členským státům, které tak již učinily.

Předsednictví si je vědomo, že ratifikační postupy spadají do výlučné a svébytné pravomoci členských států. Nicméně si myslím, že si můžeme dovolit vyjádřit přání, aby tyto postupy probíhaly nerušeně, hladce a bez komplikací. Jsme přesvědčeni, že Lisabonská smlouva je dobrým nástrojem a kvalitním dokumentem, který Evropské unii pomůže čelit soudobým výzvám, kterým je vystavena.

K plnému prosazení a provedení Lisabonské smlouvy jsou nutná určitá přípravná opatření. Předsednictví si je vědomo všech těchto problémů a s nimi související potřeby zavedení jednotného rámce, který by přípravná opatření zastřešoval. Navázali jsme intenzivnější spolupráci s příštím předsednictvím (Francie) a s dalšími institucemi. Předsednictví zajistí, aby tyto přípravné práce probíhaly pod dohledem na nejvyšší politické úrovni, tj. pod dohledem Evropské rady, která bude důkladně monitorovat průběžné výsledky.

Rád bych zdůraznil, že mnoho aspektů nové smlouvy bude možno realizovat pouze na základě návrhu Evropské komise nebo v těsné spolupráci s Evropským parlamentem. Předsednictví si je těchto aspektů vědomo, a v každém případě bude přípravy provádět za účasti všech příslušných stran.

Rád bych skončil konstatováním, že všechny strany, které se podílely na přípravných pracích jednali zodpovědně. Doufám, že budeme pokračovat v nastoupeném trendu, protože jedině tak přispějeme k úspěchu ratifikačních postupů a k provedení Lisabonské smlouvy.

 
  
MPphoto
 
 

  Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. Pane předsedo, nejdříve ze všeho bych chtěla přivítat tuto zprávu a poblahopřát oběma zpravodajům k práci, která předcházela jejímu předložení plénu. Komise, samozřejmě, sdílí názor, že Lisabonská smlouva je velmi pozitivním krokem k lepší budoucnosti Unie. Jak jsme slyšeli, povede nás cestou k efektivnější, demokratičtější a transparentnější Unii.

V politice je důležité dělat správné věci, protože nám zaručují demokratickou legitimitu. Ale stejně důležité je dělat věci správně. Takže naše práce při výběru témat politického programu, jako jsou změna klimatu, energetika, poplatky za roaming, zdravotní nezávadnost hraček a potravin, dopravní nebo zemědělská politika, obchod, apod., je mimořádně důležitá, a my nesložíme ruce do klína, dokud nebude nová smlouva v platnosti. Zároveň ale musíme brát v úvahu i druhou stranu mince, jak věci děláme a jak smlouva změní naše postupy; jak můžeme být efektivnější při rozhodování a prosazování politického programu a priorit této Evropské unie.

Jednou z klíčových součástí této smlouvy je způsob, jakým posiluje demokratickou legitimitu Evropy prostřednictvím změny úlohy Parlamentu, větší míry spolurozhodování, větších pravomocí v otázkách rozpočtu a mezinárodních dohod, a přímé vazby mezi výsledky evropských voleb a výběrem předsedy Komise.

Smlouva také umožní větší účast vnitrostátních parlamentů. V oblasti spolupráce s vnitrostátními parlamenty již máme velmi pozitivní zkušenosti při zavádění politik Evropské unie, jakož i některých prvků participativní demokracie k zajištění přímé účasti občanů.

Vaše zpráva vyjadřuje, pochopitelně, i určité obavy z opuštění ústavního přístupu a z rozšíření režimů účasti u určitých členských států. Všichni víme – a já jsem o tom již dříve hovořila – že toto je cena, kterou jsme museli zaplatit za dosažení konsensu, a věřím, že si všichni uvědomujeme, že nic není dokonalé – ani tato reformní smlouva. Vznikla na základě kompromisu, ale je to dokument, na kterém jsme byli schopni se dohodnout.

V současné době již probíhá ratifikace, ale vzhledem k tomu, že smlouvu zatím schválilo jen pět členských států a deset států zahájilo ratifikační postupy, je zřejmé, že cíl je ještě daleko, a tento proces není nevyhnutelný.

Mezitím se musíme připravovat na začátek příštího roku, kdy, jak doufáme, smlouva vstoupí v platnost. Slovinské předsednictví předložilo seznam opatření, která je nutno přijmout, aby mohlo dojít k implementaci smlouvy. Dosud proběhly předběžné diskuse k různým otázkám a tyto diskuse budou pokračovat i příštích měsících. Některé z těchto otázek vyžadují návrh Komise, například občanská iniciativa, což je důležitý předpis, který má pomoci přiblížit Unii občanům.

Udělám, co bude v mých silách, abych Evropanům zajistila možnost používat tento nový demokratický nástroj co nejdříve po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. K tomu je zapotřebí, aby návrh Komise byl připraven včas, a aby ještě před přijetím návrhu proběhly podrobné konzultace. O dalším vývoji vás pochopitelně budeme informovat, a těšíme se na spolupráci při řešení této otázky.

Jak v červnu zdůraznila Evropská rada, nesmírně důležitá je také komunikace s občany během ratifikačního procesu – bez ohledu na zvolenou metodu ratifikace. Na základě tohoto doporučení a doporučení obsaženého ve vaší zprávě úzce spolupracujeme s vnitrostátními orgány a kancelářemi Evropského parlamentu.

Proto si dovoluji vám poděkovat, že ve vaší zprávě vyzýváte k upřímné spolupráci mezi institucemi EU a vnitrostátními orgány s cílem srozumitelně a objektivně informovat občany o obsahu smlouvy. Tento postup je plně v souladu s naším přístupem a jsme rádi, že se s Parlamentem a jeho kancelářemi v členských státech můžeme podělit o komunikační produkty a informační materiály o smlouvě – a věřte, že máme opravdu o čem informovat: o smlouvě, která nám poskytuje nástroje k dalšímu rozvoji těch oblastí politiky, které nám označí průzkumy veřejného mínění, pokaždé, když si to naši občané budou přát: např. oblast změny klimatu a energetiky, otázky migrace, růstu a pracovních příležitostí, životního prostředí a, samozřejmě úloha EU z celosvětového hlediska. A díky tomu budeme nejen dělat správné věci, ale budeme je dělat správně.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrew Duff, navrhovatel Výboru pro zahraniční věci. − Pane předsedo, jedním z největších kladů smlouvy je, že zahajuje novou éru společné zahraniční politiky v oblasti bezpečnosti a obrany. Navrhuje radikální změny ve struktuře EU, zejména rozšíření funkce vysokého představitele o funkci místopředsedy Komise a předsedy Rady, který pod sebou bude mít třístrannou strukturu diplomatických služeb. Je nezbytné, aby tyto mechanismy byly plně funkční, jakmile vstoupí smlouva v platnost: průtahy a hádky o to, kdo koho připravil o vítězství jen vyvolají zmatek ve třetích zemích a cynismus evropského veřejného mínění.

Vyslovuji pochvalu stanovisku Výboru pro zahraniční věci a doporučuji je Parlamentu k přijetí.

 
  
MPphoto
 
 

  Thijs Berman, navrhovatel Výboru pro rozvoj. – (NL) Pane předsedo, nová smlouva nabízí skvělé příležitosti k rozvojové spolupráci. Je to především tím, že nová smlouva vyžaduje, aby Komise svou činností v oblasti rozvojové spolupráce doplňovala vlastní iniciativy členských států. Tím se otvírá z dlouhodobého hlediska příležitost k lepší koordinaci mezi Komisí a členskými státy – která je nezbytná, a k níž vyzývalo i velmi významné externí hodnocení Výboru pro hospodářskou pomoc (DAC) při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Středem zájmu je snižování chudoby, a to je správné. Ze smlouvy z Nice byla vypuštěna jedna klíčová věta: věta, kterou se Evropský rozvojový fond (EDF) výslovně vylučuje z oblasti působnosti smlouvy – což znamená, že EDF může být nyní zařazen do rozpočtu EU. A to je vrcholně nezbytné, protože tím Evropský parlament konečně získá úplnou demokratickou kontrolu také nad druhou polovinou rozvojových aktivit EU – a to je nejen nezbytné, ale i správné. Bez nepřetržité kontroly Evropským parlamentem by se totiž snižování chudoby nemohlo stát středem zájmu zahraniční politiky EU, tím méně, pokud nebude v budoucnu jmenován samostatný evropský komisař pro rozvoj.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Carnero González, navrhovatel Výboru pro mezinárodní obchod. − (ES) Pane předsedo, nejprve bych rád vyslovil blahopřání spoluzpravodajům k vynikající práci, kterou odvedli, a poděkování, protože se jim podařilo dosáhnout toho, co v této sněmovně nebývá obvyklé, totiž aby do návrhu Lisabonské smlouvy bylo zařazeno hlavní doporučení Výboru pro mezinárodní obchod.

Smlouva zachovává v tomto ohledu dva základní prvky evropské ústavy, a to je velmi důležité, protože kromě toho, že znovu konstatuje, že společná obchodní politika spadá do výlučné kompetence EU a rozšiřuje oblast její působnosti, zavádí také komunitární metodu rozhodování v rámci politiky, což znamená větší demokracii a větší účinnost, a to je v zásadě hlavní sdělení, které chceme občanům prostřednictvím Lisabonské smlouvy předat.

Byl jsem členem Konventu. Jsem hrdý na to, že Lisabonská smlouva obsahuje základní prvky ústavy, kterou jsme navrhovali a kterou tehdy podpořila většina zemí, ale jak řekl spoluzpravodaj pan Méndez de Vigo, nejsme ještě na konci cesty. Z toho důvodu také Výbor pro mezinárodní obchod upozorňuje na některé otázky, které jsme vynechali.

Ale dnes je realitou tato smlouva, a to je správné – a máme vyhlídky do budoucna, které budou díky výsledkům, kterých dosáhneme, lepší.

 
  
MPphoto
 
 

  Costas Botopoulos, navrhovatel Rozpočtového výboru. (EL) Pane předsedo, měl jsem tu čest být zpravodajem Výboru pro rozpočet o změnách probíhajících v rozpočtovém sektoru. Je to jedna z nejméně známých témat, ale domnívám se, že jedno z nejzajímavějších a nejtypičtějších s ohledem na problematiku, kterou dnes projednáváme, jmenovitě obecné změny, které Lisabonská smlouva vnáší do našich životů.

V rozpočtovém sektoru Parlament plní rovnocennou úlohu jako Rada. Povinné a nepovinné výdaje se již nerozlišují. Od nynějška rozhodujeme o všem jako Parlament, zejména o zemědělské politice, a to je mimořádně důležité. A probíhají ještě další změny, například v dělení úloh mezi Parlamentem a Radou při schvalování rozpočtu. Výsledkem si zatím nemůžeme být jisti, vše ukáže čas. A to se obecně týká i Lisabonské smlouvy.

Lisabonská smlouva zavádí balíček rozsáhlých politických změn, které budou sloužit jako základ našeho politického programu. Věřím, že nový politický program je to, co Evropská unie dnes potřebuje.

Nebylo by správné dnes říkat, že Lisabonská smlouva je konec cesty. Naopak, je důležitým krokem, který zajistí lepší a úspěšnější rámec fungování a větší příležitosti pro Parlament. A to je zvláště důležité s ohledem na ponaučení, které nám přinesla zkušenost s Evropskou ústavou. Rozhodujícím milníkem na této křivolaké cestě k Lisabonu je, že se Evropa neuzavřela do sebe, nestala se defenzivnější, naopak, je dnes sociálnější. Důsledkem jsou nová sociální ustanovení a více práv. Je to i způsob, jakým se snažíme Evropu více otevřít světu. A to je, podle mého názoru, nejvýznamnější přínos Lisabonské smlouvy a důvod, proč by měla být ratifikována.

 
  
MPphoto
 
 

  Ján Hudacký, navrhovatel Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − (SK) Nová evropská smlouva je i navzdory své určité nedokonalosti významným prostředkem k další integraci a hlubší integraci členských států, a zároveň k efektivnějšímu a flexibilnějšímu fungování struktur a institucí ve vzájemných vztazích mezi členskými státy Evropské unie, ale i mezi EU a vnějším světem.

Smlouva zároveň otevírá prostor pro další rozšiřování Unie o nové členské státy, aby se mohly naplnit představy mnoha lidí o společné Evropě. Charta lidských práv, která se stala právní součástí smlouvy, má nepochybně svůj velký význam. Vzhledem k nízkému stupni explicitnosti však může vyvolávat určité pochybnosti při posuzování přirozených lidských práv. Z pohledu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku vytváří nová smlouva dostatečný prostor pro realizaci společných politik na jedné straně, a na druhé straně v rámci principu subsidiarity ponechává členským státům dostatečné kompetence na prosazování vlastních konkurenčních politik a strategií, například v oblasti průmyslu.

Posílení vědecké a technologické základny prostřednictvím Evropského výzkumného prostoru umožní snáze přenášet vědecké poznatky a technologie, a vědcům a výzkumným pracovníkům neomezeně spolupracovat bez ohledu na hranice. V oblasti výzkumu vesmíru můžeme s uspokojením konstatovat, že smlouva vytváří prostor pro evropskou vesmírnou politiku a explicitně stanoví přiměřenou spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou.

Významným úspěchem této smlouvy je dohoda o společné energetické politice s důrazem na zlepšení fungování vnitřního trhu s energiemi, bezpečnost dodávek, energetickou účinnost a úspory, rozvoj obnovitelných zdrojů a lepší propojenost sítí. Pozitivně hodnotím fakt, že smlouva nadále ponechává rozhodnutí o energetickém mixu na jednotlivých členských státech. S uspokojením chci rovněž konstatovat, že smlouva obsahuje i protokol o Euratomu, který bude mít nadále původní právní efekt, což zcela jistě vytvoří předpoklady pro systémový a bezpečný rozvoj jaderné energetiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Gérard Deprez, navrhovatel Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. − (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyjadřuje podporu zprávě našich kolegů europoslanců Corbetta a Méndez de Viga. Vítáme zejména skutečnost, která je ve zprávě zdůrazněna – i když je zřejmá, ale za zmínku jistě stojí – že Lisabonská smlouva přináší největší změny v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, především díky zrušení struktury pilířů a nahrazení této struktury komunitární metodou v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce.

I když se jedná o významný průlom, v naší oblasti se stále objevuje jedna výhrada, kterou mohu jen těžko přijmout. Naši kolegové europoslanci by měli vědět, že všechna opatření, která by byla přijata v rámci třetího pilíře před vstupem smlouvy v platnost, by zůstala po dobu pěti let mimo dosah kontroly Komise, ale i Evropského soudního dvora, a to v tak citlivých oblastech, jako je dodržování základních práv a svobod.

Toto restriktivní ustanovení je pro nás těžko přijatelné, pane předsedo, a dnes potvrzujeme naše rozhodnutí zrušit jeho účinnost u všech zákonů, které mají být přijaty před koncem současného volebního období Parlamentu. Doufáme, že interinstitucionální jednání mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou k dosažení dohody o způsobu řešení tohoto problému mohou být zahájena v co nejkratším termínu.

 
  
MPphoto
 
 

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo, paní místopředsedkyně Komise, dámy a pánové, stejně jako všichni ostatní bych nejprve rád poděkoval našim kolegům Íñigo Méndez de Vigovi a Richardu Corbettovi za zprávu o Lisabonské smlouvě a poblahopřál jim k vynikající práci, kterou odvedli. Jako přítel jim ale také mohu říci, že za to jsou přece placeni.

Naše rozprava se koná v době, kdy pět členských států tuto smlouvu ratifikovalo, a Polsko již oznámilo, že se připravuje na zahájení ratifikačního procesu. Jménem členů Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, a v rámci skupiny PPE-DE, bych znovu rád připomněl, jak je tato smlouva důležitá pro oživení evropské dynamiky.

Po dvou letech, kdy jednání uvízla na mrtvém bodě, a převládly pochybnosti o institucionálním uspořádání, si nyní Evropa stanovila nástroje potřebné k efektivnímu fungování. Členové politické skupiny PPE-DE věří, že díky této smlouvě bude Evropa demokratičtější, viditelnější a tudíž vlivnější uvnitř vlastních hranic i mimo ně.

Lisabonská smlouva je signálem návratu k politice v Evropě. Silnější demokracie, větší jasnost a viditelnost a posílení účinnosti Evropské unie byly našimi zpravodaji zdůrazněny jako hlavní progresivní změny obsažené v Lisabonské smlouvě. K posílení demokracie dochází rozšířením pravomocí Evropského parlamentu, jediného orgánu voleného přímými volebními hlasy. Spolurozhodování se stalo pravidlem. Předseda Komise bude volen Evropským parlamentem. Úloha vnitrostátních parlamentů bude posílena v otázkách subsidiarity. Naše skupina tyto změny velmi vítá. Evropa již nebude chybět při vnitrostátních rozpravách. Nebudou mít již omluvu pro to, aby nás kritizovali. Občané nyní budou mít právo iniciativy. Shromážděním jednoho milionu podpisů od občanů všech 27 členských států získají právo tlumočit Komisi přímou výzvu k předložení nového návrhu.

Práva občanů budou navíc chráněna Chartou základních práv, jejíž závazná právní síla je zakotvena ve smlouvě. Jsme velmi hrdí na toto zlepšení. Zpřístupněním legislativních rozprav v Radě veřejnosti se Evropa stane transparentnější, a po objasnění kompetencí Evropské unie se její fungování stanem mnohem srozumitelnější.

Rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě sníží riziko institucionální krize a umožní provádět nezbytné společné politiky. Evropa kromě toho potvrdí svou úlohu politického hráče na mezinárodní scéně. Tam, kde jí přísluší, bude její hlas slyšet a bude činit potřebná rozhodnutí v oblasti energetické politiky, zahraniční politiky, soudní a policejní spolupráce a environmentální politiky.

V oblasti energetiky smlouva zavádí právní základ pro evropskou politiku zaměřenou na zajištění dodávek energie a obnovitelné zdroje energie. V oblasti zahraniční politiky bude EU konečně zastupována vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Tváří v tvář měnícímu se světu, mnoha výzvám všeho druhu, Evropská unie musí mít prostředky, aby ve vztahu ke svým partnerům na celém světě utvrdila svou pozici klíčového hráče.

Před nedávnem jsem si na Středním východě povšiml, že na Evropu jsou kladeny stále větší nároky, Evropa by nejen měla platit, ale celou svou politickou vahou usilovat o změnu situace, a tak tomu bude i v Kosovu a na Balkáně. V oblasti policejní a soudní spolupráce je nezbytné, aby EU přijala rozsáhlá koordinovaná opatření v boji proti globalizaci zločinu a teroristickým hrozbám.

Lisabonská smlouva poskytuje EU nástroje k zahájení rozsáhlých reforem ke splnění tohoto cíle. Díky větší srozumitelnosti a jednotnosti bude Evropská unie schopna se prosadit jako světová vůdčí síla v boji proti globálnímu oteplování. Vyšle také jasné zprávy nově se rozvíjejícím zemím o své podpoře jejich úsilí o přijetí skutečné strategie udržitelného rozvoje.

Členové politické skupiny PPE-DE jsou upřímně přesvědčeni, že tyto oblasti by se měly stát hlavními tématy evropské politiky. Mnozí z nás samozřejmě litují, že ústavní přístup musel upustit od jakékoli zmínky o symbolech Evropy.

Velkou výzvou současnosti je ratifikace smlouvy. Jménem členů PPE-DE vyzývám členské státy, aby následovaly příkladu Maďarska, Slovinska, Rumunska, Malty a Francie a bez odkladu Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, aby mohla vstoupit v platnost do roku 2009.

Děkuji vám za pozornost a doufám, že předseda skupiny Sociálních demokratů Martin Schulz bude dnes následovat můj příklad.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, ve svém příspěvku si samozřejmě ušetřím námahu a nebudu se znovu pouštět do podrobného rozboru zprávy pánů Corbetta a Méndeze de Viga. To už přede mnou velmi dobře učinili zpravodajové a spoluzpravodajové přítomných výborů. Proto si během svých poznámek dovolím položit poněkud jednodušší otázku, otázku, která nás nutí se na chvíli zastavit a v souvislosti s faktem, že Evropský parlament dnes předkládá své stanovisko k velmi zásadnímu kroku v historii evropské jednoty se sami sebe zeptat: proč to děláme? Co je pravým cílem tohoto kroku? K čemu tuto smlouvu potřebujeme?

V historii obyvatel tohoto kontinentu je 100 let krátká doba. Když se však ohlédneme o 100 let zpátky, do roku 1908, zjistíme, že v Turecku vládl sultán, v Rusku vládli carové. Toto město bylo součástí německé říše, v níž vládl císař Vilém II.. Francie byla rozsáhlou koloniální velmocí a Velká Británie měla svou vlastní imperiální říši. Před padesáti lety uplynulo již 25 let od okamžiku, kdy Hitler převzal moc. Mezitím Josef Stalin páchal své zrůdné činy, vznikla Osvětim, a před padesáti lety Sovětský svaz, vedený Nikitou Chruščovem, a Spojené státy, vedené Eisenhowerem, posvětily v Jaltě poválečné uspořádání. Před pětadvaceti lety se moc Sovětského svazu vyčerpala, a svět se v oblasti hospodářství vydal na špatnou cestu „Reaganomiky“.

Dnes si nedokážeme ani představit, co se bude dít za 25 let. Jedna věc je ale jistá: jedinou šancí, kterou státy, jež před 100 lety vládly půlce světa – Francie a Velká Británie – ještě mají, aby si dokázaly zabezpečit vliv v dnešním světě a možná i za 25, 50 a 100 let je, že nebudeme vyvěšovat atraktivní prapory, ale položíme si otázku: jak jako odpovědný politik v dnešním menším světě s omezeným vlivem – protože dnes je na světovém kolbišti mnohem více hráčů, jako je Čína, Indie, a země Jižní Ameriky – zaručím, že mí lidé, má země budou schopni plnit svou úlohu při zajišťování globální demokracie, globální prosperity a sociální stability?

Dál už nemůžeme jít sami. Můžeme jen spojit své síly a postupovat společně jako Evropané. Možná Spojené státy mohou v této globální konkurenci obstát jako samostatný stát. Možná i Čína a snad i Indie – i když Čína a Indie již mezi sebou uzavírají dohody o technické spolupráci. Když už se bavíme o této smlouvě, hrozně rád bych znovu upozornil, že jsme se vlastně nikdy nezabývali schůzkami ministrů průmyslu a rozvoje Číny a Indie, na kterých v minulém roce připravovali uzavření dohody o vzájemné spolupráci.

Dvě země, v nichž žije třetina světové populace, uzavírají dohodu o spolupráci! A co děláme my, Evropané? My se držíme správné cesty, i když ne zcela konzistentně a úplně, ale držíme se správné cesty, kterou můžeme označit heslem: v jednotě je síla! Každý, kdo po ní bude chtít jít sám, bude nakonec poražen. Každý, kdo popluje v konvoji lodí, kdo dovede loď bezpečně do přístavu, nikoli však za vlajkovou lodí, ale v řadě s ostatními loděmi na stejné úrovni, zvítězí – ať velký nebo malý stát, v této Unii jsme všichni na stejné úrovni. Nicméně, spojujeme naše síly uvnitř rámce, který nám umožňuje demokraticky spolupracovat v hospodářské a sociální oblasti, abychom se vyrovnali jiným regionům ve snaze zabezpečit lidská práva a mír ve světě. A to je hlavní účel této smlouvy!

Proto my sociální demokraté, my socialisté v této sněmovně, podporujeme Lisabonskou smlouvu a názor našich zpravodajů na tento dokument z hlubokého přesvědčení, že tato smlouva je správnou cestou. Těm, kteří před 100 lety hlásali, že svět má být osvobozen německou cestou, nebo že Pax Britannica má vládnout světu, nebo že v rámci Communauté Française má panovat francouzská nadřazenost, nebo že po vzoru césaropapismu, který byl v té době na vrcholu v Moskvě, mají lidé uctívat jednoho člověka jako vládce nebo boha; těm, kteří tvrdili světu, že vlajka, pod kterou máme plout, je to nejdůležitější, důležitější než mírový duch, který my považujeme za nejdůležitější; těm, kteří zastávali názor, že nacionalismus a národní nadřazenost povedou k cíli, těm můžeme pouze vzkázat, že posledních 100 let historie prokázalo pravý opak.

François Mitterrand měl pravdu, když v této sněmovně prohlásil, že nacionalismus vždy nakonec vedl k válce. Evropská historie nabízí důkazy potvrzující domněnku, že ultranacionalismus vždy znamená válku. A my dodáváme: nacionalismus nemůže nikdy být řešením do budoucna! Tím řešením je solidarita mezi národy, a to je účel této smlouvy.

(potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, svět očekává, že Evropská unie posílí své vystupování na světové scéně.

Uvnitř Unie je spousta lidí, kteří by si přáli ukončení zdánlivě nekonečných hádek o formě vlády. I když jsem se dobře bavil na mezivládní konferenci (IGC) a předtím na konventu, myslím, že za nás všechny mohu říci, že mezi námi panuje shoda na nutnosti dlouhodobě vyřešit některé sporné otázky. Pochopitelně se těším na dobu, kdy se budeme zaměřovat na zlepšování kvality politiky přicházející z Bruselu nebo ze Štrasburku. Ta doba přijde, až vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, protože tento dokument v sobě úspěšně spojuje změnu politiky s žádoucími a nezbytnými reformami pravomocí, nástrojů a postupů.

V této sněmovně jsou samozřejmě i někteří europoslanci, kteří by si přáli, aby smlouva byla zamítnuta a čas se vrátil zpátky k Nice a možná ještě dál až k uvažování 19. století. Mezi ně, bohužel, patří poslanci britské Konzervativní strany, která nenabízí sdílené evropské řešení společných problémů, kterým všichni čelíme jako Evropané.

Vím, že Spojené království je podivně izolovaná země, a pravda je, že dokonce i vláda Spojeného království se příliš bojí postavit se nacionalistům a xenofobům a trvá na prosazování sebezničujících výjimek z klíčových oblastí symbolizujících evropskou jednotu, čímž Británii někdy tlačí do krajností. Liberální demokraté toho litují, a těší se na dobu, kdy si Spojené království najde klidnější polohu uprostřed silnější a jednotnější demokratické a dobře fungující Unie, jakou nám slibuje tato skvělá smlouva.

(potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Crowley, jménem skupiny UEN. (GA) Pane předsedo, vedoucí představitelé Evropské unie podepsali v prosinci minulého roku reformní smlouvu o Evropské unii. Tato smlouva zajistí účinnější fungování Evropské unie v příštích letech.

Účinnější Unií se rozumí silnější ekonomika pro Evropu a Irsko. Každý, kdo se v uplynulých 50 letech pohyboval v evropské politice, prováděl změny, aby dokázal čelit novým výzvám. Irové mají velmi pádné důvody hlasovat pro tuto smlouvu.

jménem skupiny UEN. – Ekonomické a finanční výhody plynoucí z členství v Evropské unii jsou zcela evidentní pro každého občana kteréhokoli členského státu. Jednotný trh je skutečně jedním z nejvýznamnějších úspěchů, kterých jsme za posledních třicet let v Evropské unii dosáhli. A každá organizace, která začínala se šesti členy, pochopitelně, musí měnit svá pravidla s přibývajícím počtem členů a pokrokem, kterého dosahuje.

Proto věřím, že Irové budou v nadcházejícím referendu k této smlouvě hlasovat pro. Budou hlasovat ve prospěch přijetí smlouvy, protože zažili rozsáhlé přímé zahraniční investice do Irska. Zažili obrovský rozvoj infrastruktury i rozvoj v sociální oblasti na irském ostrově. Byli svědky ohromného úsilí v oblasti mírové politiky, které svedlo dohromady dříve rozdělená společenství na irském ostrově. A ti, kteří ukazují prstem a říkají: „Evropa nemá pravdu“ nebo „Evropa je špatná“ a „podívejte, jaké věci hodlá dělat“, zcela přehlížejí jasná fakta: sociální rozvoj, hospodářský rozvoj, kulturní rozvoj. Mnoho lidí zapomíná, když mluví o úloze Evropské unie na světové scéně, že jen v roce 2006 Evropská unie složená z 27 členských států přispěla, jako největší dárce rozvojové pomoci na světě, částkou 46 miliard eur na pomoc rozvojovému světu.

Proto jsem si jist, že Irové, pokud jim bude vše v nadcházejících měsících řádně vysvětleno, zaručí, že tato smlouva bude ratifikována.

 
  
MPphoto
 
 

  Johannes Voggenhuber, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové k dosažení výsledků, které dnes hodnotíme, bylo zapotřebí osmi let, dvou konventů, třech mezivládních konferencí a dvou návrhů smlouvy. Dovolte mi v této chvíli, abych po tak dlouhém období osobně poděkoval za příležitost, abych jako zpravodaj EP spolu Andrew Duffem zastupoval tuto sněmovnu na obou konventech a při projednávání Charty základních práv EU i ústavy. Byla to největší čest v mém politickém životě. Velice vám děkuji.

Obsah a úspěchy této smlouvy lze podrobně analyzovat, a to není málo! Pokládáme základ první nadnárodní smlouvy v historii. Nejmodernější a nejobsáhlejší kodex základních práv se stává evropským zákonem. Zakotvení sociálních cílů a práv nám ukazuje cestu k dalšímu úkolu: vytvoření a vybudování evropské sociální unie. Díky své právní subjektivitě se Unie mění z fóra volně spolupracujících států v historicky význačného, nezávislého hráče. Chceme-li vzkřísit tuto smlouvu, politická jednota se bude muset změnit z projektu elit a státních kancléřství a na věc veřejnou neboli res publica.

Dnes si ale nejsem zcela jist, zda si uvědomujeme, že toto posuzování provádíme za velmi složitých a zvláštních dějinných okolností v Evropě. V posledním vydání časopisu Der Spiegel jsem četl výroky bývalého ministra zahraničí USA Henryho Kissingera, který prohlásil: „Evropané nechtějí rozumět“. Ačkoli já dobře rozumím panu Schulzovi a jeho počátečnímu instinktivnímu vrtění hlavou, rád bych v této souvislosti citoval hlas zvenčí. Henry Kissinger popisuje zánik národního státu v Evropě jako prvořadou výzvu naší doby. Píše: „Problémem dneška je, že národní státy neobětovaly na oltář Evropské unie jen část své svébytnosti, ale i část vize své vlastní budoucnosti. Jejich budoucnost je nyní spjata s Evropskou unií, a EU dosud nedosáhla vize a loajality srovnatelné s národním státem. Proto je mezi minulostí a budoucností Evropy vakuum“.

Toto je nejlepší charakteristika Lisabonské smlouvy, kterou v tuto chvíli máme. Vrhá pronikavé světlo na to, co vlády dělají s návrhem ústavy. Ty marginální a nepodstatné změny, které my sami neustále provádíme na  „obalu“,tedy pouze po formální, nikoli obsahové stránce smlouvy, abychom ochránili naše úspěchy, a pak se s prsty zacpávajícími si nos snažíme schvalovat – tyto změny znamenají ztrátu evropského ducha a moci, a vytvářejí identitu, loajalitu a přinášejí vítězství nad občany. Moc znovu a znovu budovat nové začátky, vytvářet nové pořádky, předkládat nová řešení, začínat každý den něco nového: to je Evropa. Musím však zcela upřímně konstatovat, že tato moc byla značně oslabena v důsledku zpátečnického postoje vnitrostátních vlád a státních kancléřství posíleného jazykem evropské ústavy a reforem s ní spojených. Ani toto vědomí by nás nemělo opouštět s ohledem na skutečné úspěchy této smlouvy. Protože se nám nepodařilo učinit z občanů svrchované vládce Evropské unie, prvním úkolem tohoto Parlamentu v budoucnu bude zachovávat ducha ústavy a změnit Unii v unii občanů, spíše než států, a nalézt sílu učinit z evropské integrace věc veřejnou neboli res publica, a demonstrovat sílu Evropy vytvářením nových identit spolu s občany.

(potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Mary Lou McDonald, jménem skupiny GUE/NGL. – Pane předsedo, Lisabonská smlouva bude podrobena demokratické kontrole pouze v Irsku. V ostatních státech zjevně převažuje strach z referenda a já se ptám proč. Proč, když tolik mluvíme o demokracii? Kdo se tady bojí hlasu lidu?

V této sněmovně mluvíme jazykem míru, a přesto nás Lisabonská smlouva zavazuje k dalšímu zvyšování vojenských výdajů Unie a pokračující podpoře zbrojního průmyslu v Evropě. Proč se tak usilovně snažíme vyrovnat Spojeným státům? Opravdu věříme, že vytvoření jejich evropského ekvivalentu podpoří světový mír? Já tedy ne.

Utvrzujeme se v mýtu, že EU si váží veřejných služeb práv dělníků, když všechny dostupné důkazy svědčí o pravém opaku. Zeptejte se lidí ve Vaxholmu nebo dělníků v Irish Ferries na to, jak EU hájí práva dělníků.

Proč si blahopřejeme, že jsme významnými dárci pomoci rozvojovým zemím, když zároveň uzavíráme partnerské dohody, které nutí chudé země dát své trhy napospas evropským hospodářským cílům?

Jak může dnes kdokoli z nás přítomných, kdo věří v demokracii, mír nebo veřejné služby, podpořit Lisabonskou smlouvu? Cílem této smlouvy není reforma nebo efektivita; poskytuje jen neomezenou moc k dalšímu rozleptávání demokracie, a její sebenovelizační klauzule jsou toho důkazem. Je to dokument posvěcující další privatizaci. Nenabízí nic nového v oblasti životního prostředí, v ochraně práv dělníků a dává mocným institucím EU volnou ruku k další militarizaci naší Unie. Podpořili by obyvatelé Evropy takovou smlouvu? Věřím, že ne, a možná proto se jich nikdo neptá.

Jako Irka a hrdá Evropanka si přeji, aby se má země mohla svobodně rozhodovat v nejlepším zájmu svých občanů. Přeji si, aby všechny členské státy, malé i velké, mohly tohoto práva využívat rovným dílem. Společně a demokraticky můžeme dosáhnout pozitivních změn, občané Evropy i celého světa to od nás očekávají. K dosažení těchto cílů, k vytvoření Evropy, jakou lidé chtějí a jakou si zaslouží, je nutná reforma Evropské unie. Lisabonská smlouva je pro Irsko špatnou volbou, je špatnou volbou pro Evropu i pro celý okolní svět.

 
  
MPphoto
 
 

  Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, to, my všichni, kteří se dnes účastníme této rozpravy a následného hlasování v Evropském parlamentu, jsme jen svědky obrovského klamu. Nasloucháme hromadě lží jen z toho důvodu, že si nepřejete, aby národům Evropy bylo dáno referendum, které jste jim slíbili. A tomu se říká vnucování vůle politické třídy občanům.

Všichni známe pravdu - Lisabonská smlouva je stejná jako ústava EU – s naprosto stejným počtem nových pravomocí a stejným počtem omezení práva veta. Je fakticky identická v každém ohledu a je ústavní smlouvou, protože Evropské unii uděluje plnou právní subjektivitu, a co je horší, poskytuje EU možnost se v budoucnu měnit bez nutnosti konání dalších mezivládních konferencí. Dává EU možnost vytvářet zákony doslova pro každou oblast našeho života.

Říkáte mi, že není čeho se obávat, že vlajka a hymna ze smlouvy zmizely. Dobrá, tak jste vytáhli jinou! Před sebou tu máme jednu obrovskou vlajku, vždyť je to celé nesmysl, všechno je jen součástí zmiňovaného klamu. Pravda je, že jste příliš zbabělí uspořádat referendum. Nechcete slyšet hlas lidí, a proto se teď uchylujete k totalitním praktikám, jen abyste smlouvu prosadili.

Slyšeli jsme pan Cohn-Bendita, který říkal, že kdo nesouhlasí se smlouvou, je duševně nemocný. Slyšeli jsme pana Schulze, který říkal, že ti z nás, kteří mají námitky proti naprosté nepoctivosti tohoto projektu, se chovají jako nacisté v třicátých letech minulého století. Myslím si, že každý slušný občan Evropy je schopen si udělat vlastní názor na to, kdo je extremista.

Irskému lidu a všem, kdo věří v demokracii, bych rád popřál hodně úspěchů při hlasování, které je za pár měsíců čeká. Doufám, že vyšlou hlasitý signál v podobě rozhodného „ne“, a že zazní i hlas ostatních národů Evropy, a nejen hlas politické třídy. Dnes se můžete ještě tvářit samolibě, ale vězte, že jste stále větším zdrojem opovržení.

 
  
MPphoto
 
 

  Jim Allister (NI). – Pane předsedo, odmítám tuto zprávu a odmítám smlouvu, kterou tato zpráva podporuje. Před francouzským a nizozemským referendem jsme si vyslechli v této sněmovně mnoho prázdných slov o vůli lidu. Proč? Protože ve své aroganci politická elita EU věřila, že se lidé dají ošálit propagandou o ústavě. Pak ale náhle, jak lidé prohlédli, utíkali se staženým ocasem a utíkají dodnes v panické hrůze, že je voliči znovu odmítnou.

Proto se hlavní pozornost v uplynulých třech letech soustředila na osnování mezivládního spiknutí s cílem podsunout evropským národům tuto ústavu bez jakéhokoli pokusu zeptat se na jejich názor. Nevídaná arogance, nevídaná tyranie: nikoli bezúčelná, pochopitelně, protože smyslem této ústavy je převádět stále více vnitrostátních pravomocí na despoty z Bruselu – na ty, kteří jsou příliš zbabělí na referendum.

 
  
MPphoto
 
 

  József Szájer (PPE-DE). – (HU) Pane předsedo, dámy a pánové, nejdříve ze všeho mi dovolte zdůraznit, že je nepřijatelné, aby se kdokoli v této sněmovně prohlašoval za jediného zastánce lidu a o ostatních se vyjadřoval pouze jako o zastáncích názorů politických elit. Tento postoj je nepřijatelný.

V této sněmovně je nás mnoho, a i v celé Evropě, kterou zastupujeme, je mnoho občanů, kteří si myslí, že potřebujeme silnější Evropu. Není tomu tak dávno, kdy si také nové členské státy uvědomily, že problém Evropy netkví v tom, že omezuje naši svrchovanost nebo nám ubírá příležitosti, ale že není dostatečně schopná společné akce. Nová Lisabonská smlouva nám poskytuje prostředky k řešení tohoto problému.

Samozřejmě, je mezi námi i mnoho nespokojenců, kterým se Lisabonská smlouva nezamlouvá. Zároveň ale musíme konstatovat, že uzrál čas, abychom – po ratifikaci lisabonské smlouvy – zahájili éru, během níž uvedeme novou Evropu, novou strukturu, kterou Lisabonská smlouva vytváří, do života. Jinými slovy, v příštích letech budeme potřebovat silnější Evropu a klidné období na konsolidaci.

Jsem obzvláště potěšen, že smlouva také výslovně zakazuje diskriminaci příslušníků menšin. V Evropské unii hodně mluvíme o hodnotách a rozmanitosti, ale evropská ochrana menšin stála až dosud na vratkých základech. Nová smlouva, zejména oddíl, který se touto problematikou zabývá, otvírá možnosti, jak převést evropskou rétoriku obvykle spojovanou s těmito otázkami, do praxe. Konec konců, není možné hovořit o hodnotách a společných zásadách, ponecháme-li stranou základní stavební kameny Evropy, menšiny a etnické komunity.

Vítám smlouvu a blahopřeji zpravodajům.

 
  
MPphoto
 
 

  Hannes Swoboda (PSE).(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, mnohé již bylo řečeno o tom, co lidé v Evropě chtějí. Mohu v souladu se svým předřečníkem pokračovat v otázkách: chcete silnější Evropu. Proč? Někteří vidí v globalizaci velkou příležitost a chtějí, aby Evropa této příležitosti využila. Jiná, možná početnější skupina lidí, vidí v globalizaci nebezpečí. Obávají se jí a chtějí, aby jim Evropa pomohla překonat nevýhody.

Otázka tedy zní: co tato reformní smlouva – o které oba zpravodajové vypracovali velmi dobrou zprávu – dává jako protihodnotu? Odpověď je jasná: reformní smlouva posiluje Evropskou unii, aniž by poškozovala demokracii. Opak je pravdou: smlouva zajišťuje přemíru demokracie Evropskému parlamentu i vnitrostátním parlamentům a zároveň vytváří podmínky pro skutečnou akceschopnost Evropské unie. A to je zásadní. Zastávám proto názor, že smlouva dobře reprezentuje zájmy mnoha občanů.

Jak bychom tedy měli naložit s touto společnou akceschopností, která se odráží především v postavení vysokého představitele, jenž může zároveň ve funkci místopředsedy Komise vykonat mnohem více pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku? V oblasti energetiky bychom například mohli, díky dodatečným pravomocím, které Evropská unie reformní smlouvou získá, nakonec uskutečňovat právně způsobilou zahraniční energetickou politiku s lepším výchozím postavení ve vztahu k Rusku a k dalším energetickým velmocím. Díky pravomocím v oblasti zahraničního obchodu můžeme také lépe zastupovat zájmy našich zaměstnanců a naší ekonomiky v mezinárodních obchodních vztazích. Díky pravomocím v oblasti životního prostředí můžeme také zajistit, aby obchodování s emisemi a další naše cíle, kterých chceme v této oblasti dosáhnout, neznamenaly poškození naší ekonomiky a našich zaměstnanců, ale naopak lepší pochopení problematiky životního prostředí na celé planetě.

Velký přínos reformní smlouvy spatřuji v záruce větší akceschopnosti a větší míry demokracie zároveň – a proto i já jednoznačně podporuji práci zpravodajů.

 
  
MPphoto
 
 

  Bronisław Geremek (ALDE).(PL) Pane předsedo, přijetí Lisabonské smlouvy zeměmi Evropské unie bude jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách Evropy a v dějinách Evropské unie. Zpráva, která nám dnes byla předložena, umožnila Parlamentu, aby jasně potvrdil význam přijetí Lisabonské smlouvy.

Upřímně doufám, že bude ratifikována hned po podpisu. Jsem rád, že má země, Polsko, přislíbilo rychlou ratifikaci Lisabonské smlouvy. Věřím také ve vnitřní jednotu mezi smlouvou, jejíž ratifikace probíhá, a Chartou základních práv. Charta základních práv definuje svět hodnot, ideologický základ Evropské unie. Bylo by proto zcela nepochopitelné – a já bych to nazval téměř politicky schizofrenní – kdyby došlo k oddělení těchto dvou aktů, které jsou vzájemně silně provázány.

Jsem přesvědčen, že Lisabonská smlouva vytváří potenciál pro větší jednotu naší Unie. Stanoví pro to příslušné mechanismy. Neznamená to však, že stanoví přísně a jednoznačně definovaný právní rámec. Stanoví mechanismy, jejichž prostřednictvím bude Evropská unie schopna pevně zakotvit svou integraci. Tato smlouva vytváří perspektivu, v níž má Evropská unie politický rozměr. Vytváří perspektivu, v níž bude Evropská unie schopna prosazovat politiku solidarity. Vytváří situaci, v níž je mnoho evropských institucí schopno pracovat společně, a co je možná nejdůležitější, vytváří prostor pro občany a jejich každodenní starosti a touhy a umožňuje jim podílet se na evropském procesu.

Myslím, že díky této smlouvě se vytváří evropský duch, který ji umožní skutečně vyložit. Nejasnosti kolem smlouvy vytvářejí prostor zejména pro Parlament, ale i pro další instituce, aby předkládaly fakta o tom, co chceme budovat. Protože jaká bude role prezidenta Evropské unie nebo předsedy Parlamentu, ministra zahraničních věcí, vysokého představitele – to vše závisí na lidech a na spolupráci. Dovolím si, pane předsedo, vyjádřit naději, že v budoucnu všechny tyto čtyři významné funkce v Evropské unii vzejdou z voleb. Myslím, že Lisabonská smlouva by již nyní umožňovala kombinovat úlohu předsedy Komise a prezidenta Unie. Tento krok by Evropskou unii posílil.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogdan Pęk (UEN). (PL) Pane předsedo, proces evropské integrace není sám o sobě ničím špatným, ba naopak. Pokud by byl prováděn čestně, na principu solidarity a skutečného šíření demokracie, mohl by být všeobecně akceptován. Zatím se však nad touto budovou a nad Evropskou unií vznáší duch všeobecné přetvářky. Není pochyb o tom, že zřízením kvazi-evropského státu na zásadách stanovených v této smlouvě by došlo k významnému omezení skutečné demokracie, z níž ve skutečnosti zůstane jen prázdný pojem.

V Parlamentu samotném je omezována demokracie projevu a vyjadřování politické vůle europoslanců. Evropské instituce a evropská byrokracie přebírají klíčové pravomoci, a největší stát nemá právo delegalizovat nespornou fašistickou stranu, která volá po změně evropských hranic.

Mluvíte dnes o společné energetické politice. Proč se v této sněmovně nezvedne vlna všeobecného pobouření kvůli plynovodu, který Německo a Rusko hodlají vést přes Baltské moře nad hlavami Poláků, Litevců a Estonců, aby tak Rusku daly příležitost zastavit dodávky energie do těchto zemí? Proto nemáme důvěru ve vaše dobré úmysly. Důvěra je základem budoucnosti, protože stavět můžeme pouze na základech opírajících se o pravdu.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE). – Pane předsedo, plně si uvědomuji, že je nezbytné provést v Evropské unii, která má dnes 27 členských států, změny v pracovních postupech a mechanismech, které uspokojivě fungovaly v Unii s 15 a méně členy. Souhlasím také s obsahem Lisabonské smlouvy do té míry, že je nutné zvýšit pravomoci tohoto Parlamentu a otevřít proces rozhodování Rady. Tyto návrhy považuji za pozitivní a smysluplné. Podívám-li se však na tuto smlouvu detailně ze svého pohledu zástupce Skotska, jsem silně zneklidněn některými nedostatky, které již zmínila eurokomisařka Wallströmová.

V první řadě, velká pozornost se věnuje novému právu vnitrostátních parlamentů zasahovat, ale toto právo se samozřejmě nevztahuje na skotský parlament s omezenými pravomocemi, nebo na jiné národy, které nežijí ve vlastním státě.

Zadruhé, během procesu navrhování smlouvy byla opomenuta otázka jednoho sídla pro Evropský parlament, a tím zůstala zachována neudržitelná situace, která nás odsuzuje k neustálému cestování mezi Bruselem a Štrasburkem.

Zatřetí, nemohu podpořit zařazení společné rybolovné politiky (SRP) jako jedné z pouhých čtyřech výlučných kompetencí Unie uvedených ve smlouvě. Obávám se, že tento krok by významně bránil pokroku směrem k radikální reformě a změně v řízení rybolovu tím, že by zůstal zachován závažný nedostatek v podobě přílišné centralizace SRP. Tento krok by byl nepřiměřený především v době, kdy Rada v prosinci minulého roku učinila prozatímní krok k decentralizaci, když uznala dobrovolná opatření prováděná Skotskem a udělila mu v tomto roce právo místní kontroly.

Má strana podporoval referendum o ústavní smlouvě. Právní status této smlouvy může být odlišný, ale podstat je stejná. Proto SNP i nadále zachovává neměnný postoj a trvá na referendu k této smlouvě. Neobáváme se veřejné diskuse o budoucnosti Evropy. Naopak, vytváření nového vztahu mezi Skotskem a Evropskou unií je pro nás prioritou. Chci se dožít vstupu Skotska do rodiny evropských národů a věřím, že jako členský stát, nikoli jako pozorovatel z ústraní, bude Skotsko hrát konstruktivní úlohu v procesu rozhodování.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvia-Yvonne Kaufmann (GUE/NGL).(DE) Pane předsedo, já jsem pro Evropu, a proto jako členka levice podporuji Lisabonskou smlouvu. Nesouhlasím však se zesíleným důrazem na vojenské aspekty. Ráda bych dnes Parlamentu připomněla, že prohlubování evropské integrace, kterého tato smlouva dosáhla, bylo předmětem vášnivých diskusí ze strany „euroskeptiků“ a především nacionalistů. Výsledky, kterých jsme dosáhli, musíme bránit, a já doufám, že tato komplexní reforma Evropské unie může nyní vstoupit v platnost.

V Lisabonské smlouvě zůstala zachována mnohá zlepšení z dřívější ústavy. Především, smlouva vede Evropskou unii k větší demokracii a vstřícnějšímu vztahu k občanům. Unie se také může více orientovat na sociální oblast. Podle mého názoru se konečně podařilo prorazit Maastrichtskou smlouvu tím, že do smlouvy byly zakotveny podmínky, jako dosažení plné zaměstnanosti na základě zásady udržitelné sociálně-tržní ekonomiky, zavedení horizontální sociální klauzule, podle níž musejí být v budoucnu prověřovány všechny právní akty s ohledem na plnění sociálních cílů, a nový protokol o službách obecného zájmu.

Lisabonská smlouva nabízí možnost rozšíření hospodářské a měnové unie o unii sociální. A proto musíme dále potlačovat ducha neoliberalismu v Evropě. Jeho protagonisté nesmějí proměnit Evropu v zónu volného obchodu bez sociální zodpovědnosti. Je nutné skoncovat s honbou za nižšími daněmi a dumpingovými mzdami s těžkými sociálními dopady a ve všech členských státech musí být zavedena minimální mzda.

 
  
MPphoto
 
 

  Jens-Peter Bonde (IND/DEM). – Pane předsedo, stále platí moje nabídka, že dám láhev velmi dobrého vína komukoli, kdo uvede alespoň jeden příklad zákona, který by mohl být přijat s ústavou a nikoli s Lisabonskou smlouvou. Podle mého názoru jsou právní závazky identické. Rozdíl je pouze v prezentaci. Sarkozyho mini-smlouva čítá nyní kolem 3 000 stran namísto 560 stran zamítnuté ústavy.

Většina lidí má právo tuto smlouvu schvalovat, vy ale nemáte právo odmítat standardní parlamentní kontrolu Lisabonské smlouvy. Položil jsem více než 700 seriózních otázek k výkladu různých článků. Vy ale neznáte odpovědi. Nedokážete vysvětlit, proč se v dánském překladu zapomnělo na nové „doplňkové občanství“ nebo na zrušení práva vnitrostátních vlád navrhovat své vlastní eurokomisaře.

Většina z vás smlouvu nečetla, ani nemohla číst, protože jste ještě nedostali úplný obsah jednání mezivládní konference v konsolidovaném znění. Namísto transparentnosti podporujete utajování. Schvalujete omezování parlamentní demokracie namísto prosazování práva tohoto Parlamentu zastupovat naše voliče, provádět kontrolu jménem našich voličů a klást otázky exekutivě jménem půl milionu občanů, které zastupujeme.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Pane předsedo, znovu a znovu slyšíme, jak Lisabonskou smlouvou dosáhneme funkčnosti Evropy. Slyšíme, že tato smlouva bude velmi prospěšná. Jako člověk, který se ke smlouvě staví velmi kriticky, mohu jen doufat, v zájmu našich dětí a dětí našich dětí, že je to pravda, protože pokud nás tato smlouva zavede do slepé uličky, pak nám pomáhej Bůh.

Jedna věc je ale jistá, že tato smlouva, kterou vedoucí představitelé EU dnes protlačují za každou cenu, je odsouzena k neúspěchu, protože zkrátka opovrhuje vším, čím lze na demokratické politice opovrhovat. Úloha vnitrostátních parlamentů je upozaděna. Veřejná hlasování ve Francii a Nizozemsku byla v tichosti znovu postavena na hlavu. A pokud bude Irsko hlasovat proti smlouvě, s největší pravděpodobností se najdou způsoby a prostředky, jak toto hlasování bagatelizovat. Jsem proti této smlouvě, protože jsem pro Evropu!

 
  
MPphoto
 
 

  Timothy Kirkhope (PPE-DE). – Pane předsedo, tato zpráva schvalující Lisabonskou smlouvu jasně říká, že smlouva znamená podstatné zlepšení stávajících smluv, předkládá argumenty, podle nichž je třeba, aby Lisabonskou ratifikovaly všechny členské státy do konce tohoto roku, a prohlašuje, že zajistí stabilní rámec umožňující Unii, aby se v budoucnu dále rozvíjela.

Jako britský konzervativec musím s politováním říci, že s tím vším nemohu souhlasit, ale můj postoj, byť nesouhlasný, je přátelský, nikoli extrémní nebo nihilistický, jaký zaujímají někteří jiní kolegové. Od začátku jsem jasně dával najevo, že tato smlouva nebo ústava není v této době pro rozvoj Evropy to nejlepší. Jak zde již zaznělo, konzervativci podporují Evropu nezávislých států úzce spolupracujících na řešení výzev globalizace, globální chudoby a globálního oteplování. Toto jsou priority, a na ty je třeba zaměřovat vzájemnou spolupráci. Můj kolega, stínový ministr zahraničí Spojeného království William Hague, rozhodně prohlásil při jedné rozpravě v Londýně: „Konzervativci jsou nejsilnějšími zastánci takové Evropské unie, kde národy společně usilují o posilování ekonomik, posilování práv spotřebitelů, a proměňují společné hodnoty na účinná opatření k řešení velkých problémů, kterým náš svět dnes čelí.“

Nevěřím, že to, co máme před sebou, nám při řešení právě oněch velkých problémů pomůže. Naši výřeční zpravodajové, kteří k obhajobě určité ukvapenosti používají citáty ze Shakespeara, by měli citovat také z Krále Jana, akt V. scéna II, kde prosebník říká, „Podle pravidel poctivé hry na tomto světě mi umožněte audienci“. Možná by si ve Spojeném království mohl předseda vlády připomenout obsah tohoto citátu, a pak by snad umožnil svým občanům vyjádřit se k této nepochybně životně důležité otázce.

 
  
MPphoto
 
 

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – (HU) Děkuji vám , pane předsedo. Zpráva Richarda Corbetta a Íñigo Méndez de Viga je vynikající analýzou a v dlouhodobé perspektivě se stane zdrojovým dokumentem. Zaslouží si uznání a ocenění.

Maďarsko bylo první zemí, která reformní smlouvu ratifikovala. Je to významný počin, že na tak roztříštěné a mnohdy protichůdnými názory zmítané politické scéně, jaká je v Maďarsku, pronikavá většina hlasovala pro ratifikaci. Jednomyslná shoda panovala v otázce potřebnosti reformní smlouvy v zájmu překlenutí odstupu, který se vytvořil mezi starými a novými členskými státy po přistoupení; jednomyslná shoda panovala také v otázce nutného posílení jednoty uvnitř Evropské unie a zvýšení efektivnosti jejích institucí a činů.

Pro nás ale Lisabonská smlouva není jen pouhou smlouvou, která dává odpověď na otázky vznesené po rozšíření. Pro nás mají prvořadý význam především ustanovení posilující demokracii uvnitř tohoto složitého klubka zájmů, např. ustanovení rozšiřující zákonodárné pravomoci Parlamentu a pravomoci kontroly, nebo změny v rozhodovacích postupech Rady. Jsme přesvědčeni, že menším, méně zkušeným, chudším a historicky znevýhodněným zemím přinese tato smlouva jenom prospěch.

Díky jednodušší struktuře rozhodování lze očekávat jasné odhalování zájmů a transparentnější procesy politického vyjednávání. Naše budoucnost tkví ve spolupráci, a její výsledky a výhody musí pocítit i naši občané. Musí je ale pocítit i ti, kteří se z jakýchkoli příčin řadí k menšině, ti, z nichž historie a války vytvořily menšinu. Lisabonská smlouva jim poskytuje novou příležitost a nástroj v boji proti hrozbě nacionalismu.

Lisabonská smlouva vytváří symbolický oblouk spolu s Lisabonskou strategií, protože Charta základních práv obsahuje kromě základních lidských práv i sociální práva. Jsme si jisti, že i díky tomuto propojení si budou občané Evropské unie blíž. Děkuji vám, pane předsedo.

 
  
MPphoto
 
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedo, pokládám za důležité, že spolupráce na evropské úrovni se úspěšně rozvíjí. Doufejme, že budeme mít nové smlouvy, aby se rozprava mohla přesunout k hlavním problémům.

Chci se zmínit o třech věcech. Zaprvé, pokud vstoupí nová smlouva v platnost, výrazně se zvýší zákonodárná moc Evropského parlamentu. Vznikne 40 nových oblastí politické činnosti, čímž se značně zvýší pracovní zatížení poslanců našeho parlamentu. To bude znamenat nutnou reorganizaci práce Parlamentu, abychom mohli pracovat efektivně, demokraticky a otevřeně. Budoucí Parlament již nebude debatním kroužkem, ale významným zákonodárným orgánem ovlivňujícím životy Evropanů. Takový parlament musí být zodpovědný, tím mám na mysli, že europoslanci budou muset být připraveni se podrobně seznamovat s širokou škálou problémů, a nejen naslouchat např. zástupcům jedné či dvou zájmových skupin.

Dále chci mluvit o zahraniční politice. Je nejvyšší čas, abychom přemýšleli o pravomocích a povinnostech nového prezidenta, vysokého představitele a předsedy Komise v záležitostech zahraniční politiky. Jinak nastanou problémy. Jinak v ostatních zemích nebudou vědět, na koho se obracet. Všichni víme, jaké ostré zákulisní boje probíhají v souvislosti s těmito mocenskými vztahy, ale proč bychom nemohli vést tuto diskusi otevřeně? Kromě toho si myslím, že diskuse o pravomocích jednotlivých činitelů je mnohem důležitější, než diskuse o personálu. Je opravdu důležitá.

Závěrem bych ještě chtěla říci něco o zahraniční politice. Její základ tkví samozřejmě i nadále v mezivládních vztazích, ale my chceme, aby EU byla schopna mluvit jednotným hlasem, a k tomu bude nezbytná skutečná změna postoje všech členských států. Členové Výboru EU pro změnu klimatu se právě vrátili z Indie, kde zjistili, že tamní obyvatelé o EU téměř nic nevědí a její existence pro ně nemá téměř žádný význam. Co pro ně ale význam má, je návštěva prezidenta Sarkozyho nebo premiéra Browna. Navíc, když ministři zahraniční EU navštěvují třetí země, program jejich jednání je čistě národní. Pokud dojde ke zmínce o EU, jde většinou jen o drobnou poznámku na okraji, nic víc. Pokud bude tento trend pokračovat, budeme rozhodně muset dlouho čekat, než se EU stane silným zahraničněpolitickým hráčem.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberts Zīle (UEN).(LV) Děkuji vám, pane předsedo. Lisabonská smlouva není možná velkým úspěchem pro ty, kteří si přáli ratifikaci ústavní smlouvy. Nepochybně ale není úspěchem ani pro euroskeptiky, kteří si žádné nové evropské smlouvy nepřáli. To tedy znamená, že bylo dosaženo klasického politického kompromisu, a jako takový by také měl být všemi členskými státy ratifikován. Jistě, Lisabonská smlouva rozšiřuje oblasti odpovědnosti Evropského parlamentu, což europoslancům přinese nové povinnosti. Evropské instituce jako celek také musejí dát občanům Evropy najevo, že v ekonomicky citlivých oblastech jsou schopny projevit skutečnou evropskou solidaritu, abychom neskončili u nové smluvní klauzule o energetické solidaritě, jak tomu bylo v případě zavedení zásady volného trhu na evropském území ve směrnici o službách. Jelikož mnohé záleží jen na nás, upřímně doufám, že zástupci všech členských států v Parlamentu a jiných evropských institucích pochopí, jaký obrovský význam pro evropské občany má vyjádření solidarity. Děkuji.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN ONESTA
místopředseda

 
  
MPphoto
 
 

  Esko Seppänen (GUE/NGL). – (FI) Pane předsedající, maďarský parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu ještě předtím, než mu byla oficiálně zaslána. Nevěděl tudíž, s čím vlastně souhlasí. V této otázce, v níž Evropský parlament nemá právní pravomoc, jsme terčem posměchu, protože dosud nemáme konsolidovanou verzi smlouvy, která by sloužila jako základ k rozpravě. Bez této konsolidované verze je pro nás stejně nemožné si smlouvu přečíst, jako pro všechny občany EU.

Naše skupina nepřijímá tuto smlouvu. EU se bude militarizovat a směřovat k vojenskému uskupení. Nebude prosazovat zájmy socialistické Evropy a podporovat ideální formu demokracie. Na základě smlouvy se členské státy zaváží zvyšovat objem vojenských prostředků na operace mimo jejich území a v jejich dřívějších koloniích.

Vojenské operace EU budou moci být prováděny bez mandátu OSN, tj. nezákonně z hlediska mezinárodního práva. Když se sešel Evropský konvent, žádný článek o povinném mandátu OSN neexistoval. Byl zablokován členy NATO v EU, pro které účast v nezákonných válkách, jakou je např. válka v Iráku, není ničím cizím. EU také používá vojenské jednotky loajální vůči NATO k prosazování míru, respektive válek, v jiných zemích. Stejné zbraně používají také odvetné síly NATO. Lisabonská smlouva je naprosto loajální vůči NATO a pomůže EU nosit přilbu aliance.

Pojem vlastní kolektivní obrany a vojenského zabezpečení EU je velmi nejasný. Když členské státy použijí všechny zdroje, které mají k dispozici, na pomoc jiným členským státům, stanou se z nich vojenské zdroje. Dojde-li k rozmístění těchto zdrojů, stane se z EU také vojenská aliance.

 
  
MPphoto
 
 

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Pane předsedající, protestuji proti unáhlenému přijetí zprávy o Lisabonské smlouvě touto sněmovnou, dokud europoslanci nebudou mít tento dokument k dispozici v čitelné, do souvislostí zasazené formě.

Obdrželi jsme pozměňovací návrhy, které ve formě, v jaké byly zaslány, nedávaly smysl. Hlasovali bychom v této sněmovně o jiných zprávách jen na základě pozměňovacích návrhů, aniž bychom viděli celý dokument? Měli bychom tuto zprávu přijmout bez ověření? Jako zákonodárci se domníváme, že proto nás naši voliči do Štrasburku nevyslali.

Pocházím z Irska. V Irsku máme referendum. Jak se tato zpráva šíří, dostávám každý den žádosti o text smlouvy. Když ale musím odpovídat, že žádná čitelná verze neexistuje, setkávám se s nedůvěrou. Když ale dodám, že to je z rozhodnutí mezivládní konference, setkávám se s rozčílením.

Nepochybuji o tom, že tento pocit je ještě intenzivnější u zklamaných evropských národů, kterým je upíráno referendum. Dokáži si jen představit reakce lidí, až uslyší, že jejich europoslanci schválili tuto zprávu o smlouvě, aniž by smlouvu četli.

Prozradím vám tajemství. Naši občané jsou inteligentní, přemýšliví a schopní dobře plnit svou demokratickou úlohu v rámci svého systému vládnutí. A tím, co zde dnes děláme, a celým Lisabonským procesem se dopouštíme zrady na našich občanech, jejichž součinnost a tvrdou práci budeme při prosazování evropského projektu potřebovat.

Varuji vás: nedivte se, když jednoho dne tito trpěliví občané odmítnou spolupracovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Ashley Mote (NI). – Pane předsedající, často jsem si kladla otázku, proč je Lisabonská smlouva tak nepřístupná, je-li tak dobrá. Je to proto, že se členské státy mění z velkých teoretiků EU v její služebníky? Je to proto, že smlouva tvoří zákon, spíše než rámec pro tvorbu zákonů? Je to proto, že nenabízí žádné kontroly a vyvažovací nástroje pro kontrolu budoucích zákonodárců? Je to proto, že upevňuje moc nezničitelné a samovznikající byrokracie?

Stejně jako poslední smlouva, i tato uděluje EU trvalé právo přisvojovat si více pravomocí bez jakýchkoli budoucích dohod – pobuřující uchvácení moci. Ve Spojeném království jsou takové nedemokratické pravomoci nezákonné, protože žádný britský parlament nemůže zavazovat své nástupce. Paní Wallströmová prohlásila, že slovo „ústava“ bylo vypuštěno proto, aby nenastaly problémy s Brity - naprosto správně! Měli bychom odejít, spolu s našimi 2 miliony eur za hodinu, a byli bychom na tom všichni lépe.

 
  
MPphoto
 
 

  Elmar Brok (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, paní místopředsedkyně, pane úřadující předsedo Rady, již dále nejsem schopen chápat projevy zástupců britské Strany za nezávislost a dalších stran. Učil jsem se, že Westminsterský systém parlamentní demokracie zajišťuje skutečnou demokratickou legitimitu. A tu tady máme. Byli jsme zvoleni voliči, a tudíž učiníme rozhodnutí tak, jak to dělají naši kolegové ve vnitrostátních parlamentech, a máme k tomu plné demokratické oprávnění. Ale to co se zde populistickou formou odehrává, je poškozování vážnosti parlamentní demokracie, a za to ponesete odpovědnost.

(Potlesk)

Druhým bodem, o kterém bych se zde rád zmínil, a za nějž děkuji pánům Corbettovi a Méndez de Vigovi, je zřejmý fakt, že tato smlouva vyplňuje demokratickým způsobem právní mezeru v Evropské unii. Plná práva na spolurozhodování pro Evropský parlament, volba předsedy Komise Evropským parlamentem, závazek ratifikovat mezinárodní smlouvy Evropským parlamentem, posílení vnitrostátních parlamentů – nechci zacházet do podrobností. To, co v této Evropské unii děláme, je unikátní, protože již neřešíme rozdíly v zájmech našich národů a mezi našimi národy pomocí zbraní, jak tomu bylo v minulosti, ale prostřednictvím diskusí a demokratického hlasování.

A to je nesporně obrovský rozdíl ve srovnání s dřívějším vývojem evropských dějin. Veškeré naše úsilí je založeno na rovnoprávnosti států a skupin osob. A tímto směrem bychom se měli dále ubírat. Západní Evropa měla po dobu  uplynulých šedesáti let velké štěstí, a od okamžiku opětovného sjednocení Evropy v roce 1990 se toto štěstí přeneslo i na další velká území Evropy. My nyní chceme tento vnitřní mírový proces ještě stvrdit novou smlouvou, která nám poskytne lepší možnosti k rozhodování, abychom dokázali čelit budoucím výzvám tohoto světa a překonávat problémy spojené se zabezpečením dodávek energie, vnější bezpečností, terorismem a mnoho dalších problémů. Toto je naše odpověď. Pan Méndez de Vigo citoval Paula Valéryho, a já bych ho rád citoval znovu: „Evropa se buď sjednotí, nebo se jednou stane přívěskem Asie“. A o to jde. Má Evropa šanci přežít díky společnému úsilí, spojení sil na základě demokratického oprávnění a vedení, nebo Evropané zmizí z uspořádání světa?

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Enrique Barón Crespo (PSE).(ES) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, paní místopředsedkyně Komise, dámy a pánové, chtěl bych přivítat zprávu kolegů Corbetta a Méndez de Viga, protože je v souladu s tím, co Evropský parlament od samého začátku dělá.

Jsem si jist, že předsedové, jako byli Robert Schuman a Paul-Henri Spaak, nebo Konrad Adenauer by Lisabonskou smlouvu podepsali, především proto, že linie, která byla vytyčena Spinelliho smlouvou, jež se v polovině 80. let minulého století stala inspirací pro vznik evropské ústavy, vyústila nyní v Lisabonskou smlouvu a otevřený ústavní proces pro EU. V této souvislosti si myslím, že zpráva hájí a podrobně vysvětluje pokrok, kterého bylo dosaženo. Zároveň je však i součástí touhy upevnit Evropskou unii jako politický a demokratický svazek.

Rád bych se ještě zmínil o ponaučení, které si musíme vzít především z ratifikace ústavní smlouvy. Slyšeli jsme zde řadu příspěvků volajících po referendu. Autory těchto příspěvků jsou kolegové, kteří jsou proti tomu, abychom postupovali vpřed. Já jsem se samozřejmě zúčastnil referenda, které se konalo v mé zemi, a vyhráli jsme. Musíme si ale vzít jedno ponaučení: naše společné rozhodnutí se nesmí podvolit, nesmí se stát rukojmím rozhodnutí nevýznamné menšiny.

Jako demokraté musíme uvažovat o způsobu, jakým všichni společně můžeme ratifikovat, po čem toužíme. Pro nás je nepřijatelné, abychom byli závislí na rozhodnutích nevýznamné menšiny, a myslím že i to je pro nás důležitým ponaučením do budoucna.

Pane předsedající, chtěl bych skončit jednou poznámkou: Evropský parlament byl vždy předvojem, vždy stál v popředí evropského rozvoje. Tím mám na mysli, že se musíme ihned pustit do práce na mnoha politických rozhodnutích, která musejí být přijata ještě před příštími volbami, protože tato smlouva by měla vstoupit v platnost dne 1. ledna 2009. Z hlediska demokracie, spolurozhodování, jmenování a přizpůsobování Evropského parlamentu nás čeká ještě spousta práce.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, jako jedna z pouhých 13 členů této sněmovny, kteří budou mít příležitost hlasovat o Lisabonské smlouvě v referendu, jsem ráda, že mohu této smlouvě vyjádřit svou podporu. Jak prohlásila eurokomisařka Wallströmová, smlouva není dokonalá, jako žádný dokument. Je kompromisem, který ale ukazuje správný směr.

Vzhledem k časové tísni se ve svých poznámkách omezím pouze na jedno téma. Smlouva zastává zásadu subsidiarity – zásadu, podle níž přijímáme rozhodnutí na nejvhodnější úrovni.

Jedním z argumentů irských zastánců hlasování proti smlouvě je, že Lisabonské smlouva je „sebenovelizační“, i když čl. 48 odst. 4 poměrně jasně stanoví, že veškeré pozměňovací návrhy ke smlouvě vstoupí v platnost až poté, co je ratifikují všechny členské státy v souladu s jejich příslušnými ústavními požadavky. To je podstata subsidiarity.

Co mě na rozpravě v této sněmovně občas udivuje – ačkoli by mě již udivovat nemělo – že ti, kteří nejvíce a nejhlasitěji volají po svrchovanosti členských států, jsou titíž, kdo se státní svrchovanost snaží podrývat poučováním a kázáním o nutnosti konání referenda, když vnitrostátní legislativa, a tudíž svrchovanost a subsidiarita, přikazují pravý opak. Lisabonská smlouva podporuje svrchované právo členských států na taková rozhodnutí, a to je jen jeden z mnoha důvodů, proč ji podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Konrad Szymański (UEN).(PL) Pane předsedající, Lisabonská smlouva byla velmi složitým kompromisem pro všechny zúčastněné strany, takže jsem ohromen, když čtu slova v této zprávě, která nejsou ničím jiným, než přípravou na kampaně, jejichž cílem je přeměna EU v ústavní stát.

Podle mého názoru by bylo lepší, kdybychom se dohodli na podmínkách bez symbolických atributů, s kompromisem v otázce systému hlasování v Radě nebo s dohodami o účasti a neúčasti. Navrhoval bych také dohodu ohledně faktu, že metoda konventu přinesla EU problémy; problémy, které jsme překonali tradičním jednáním mezi vládami.

EU nepotřebuje trvalou diskusi mezi institucemi; potřebuje politickou vůli a plnění společných a prospěšných cílů.

 
  
MPphoto
 
 

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Vážené dámy, vážení pánové. Vítám iniciativu Evropského parlamentu aktivně sledovat proces ratifikace Lisabonské smlouvy a angažovat se v tomto procesu. Jsem ráda, že i já jsem se mohla v rámci evropského konventu 18 měsíců podílet na přípravách ústavní smlouvy. Po jejím neúspěchu považuji Lisabonskou smlouvu za politický kompromis a za vyvážený a dobrý dokument.

Kromě ostatních důležitých reforem tento dokument obsahuje i rozšíření procesu spolurozhodování, což pro nás, členy Evropského parlamentu, znamená, že se tento orgán stane nejsilnějším od doby svého vzniku, a tento fakt vítám jako modernizaci a demokratizaci politiky v Evropě 21. století. Zároveň zvyšuje i flexibilitu Evropské unie, která dnes sdružuje 27 členských států. Tomu odpovídá i zvýšená účast vnitrostátních parlamentů na přípravě dokumentů, které se v Evropské unii realizují. V této souvislosti mě mrzí, že Slovensko, které s ratifikací ústavní smlouvy nemělo žádný problém, se dnes právě díky politickým hrám zviditelnilo problémem s ratifikací Lisabonské smlouvy. Věřím však, že i slovenští politici si uvědomí potřebu tohoto dokumentu a ratifikace proběhne bez problémů.

Dovolte mi dodat ještě jednu větu. Diskuse v tomto parlamentu, pane předsedající, ukazuje na rozdíl mezi vnímáním Evropské rady a Evropského parlamentu. Svědčí o tom, že komunikace v této otázce pravděpodobně není příliš dobrá: vždyť se zde zpochybňuje podpis premiérů, kteří Lisabonskou smlouvu podepsali, a to je dost závažný fakt.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Stubb (PPE-DE). – Pane předsedající, než přednesu své obvyklé tři body, dovolte mi nesouhlasit s tím, co zde řekl Nigel Farage z britské Strany za nezávislost (UKIP). Zmínil slovo „zbabělí“. Možná očekáváme, že se během hlasování bude něco odehrávat, a já bych jen rád řekl, že podle toho, co máte během hlasování na sobě, se pozná, jací jste. Uvidíme, jak budou vypadat členové UKIP.

Mám tři body. V prvním bodu bych rád uvedl, že Evropská unie prochází procesem ustavičných změn. Před dvěma lety jsme zde stáli a zabývali se podobnou zprávou, a já bych chtěl při této příležitosti upřímně poblahopřát zpravodajům Richardu Corbettovi a Íñigo Méndez de Vigovi k velmi dobře odvedené práci. To, co se odehrálo v roce 2005 bylo nešťastné. Od té doby se zabýváme řízením krize. A to je skutečný smysl Evropy. Problémy musíme řešit; problémy se smlouvou jsme vyřešili a nyní, doufejme, můžeme jít dál.

Ve druhém bodu bych chtěl uvést, že smlouva, kterou máme před sebou, představuje velké zlepšení oproti smlouvě z Nice. Přináší zlepšení z hlediska efektivity: získáváme větší rozsah hlasování kvalifikovanou většinou, získáváme právní subjektivitu, získáváme mnohem více v oblasti zahraničních vztahů, a můžeme být spokojeni i v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Přináší zlepšení také v oblasti demokracie. Evropský parlament zvyšuje své pravomoci, Charta základních práv se stává součástí smlouvy a vnitrostátní parlamenty získávají více pravomocí. Takže, v mnoha směrech lze mluvit o zlepšení v porovnání se smlouvou z Nice.

Ve třetím a závěrečném bodu chci zdůraznit, že již nastal čas jít dál. Blahopřeji všem pěti zemím, které již smlouvu ratifikovaly. Čím dříve se nám podaří smlouvu prosadit, tím na tom budeme všichni lépe, protože musíme jít dál, soustředit se na každodenní práci, tvorbu legislativy, přijímání energických evropských rozhodnutí. Při tom všem ale nesmíme zapomínat na svou vizi. Vizi jednotné Evropy, protože Evropská unie je jedinou organizací, která nám dala čtyři věci: mír, prosperitu, stabilitu a bezpečnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Bernard Poignant (PSE). (FR) Pane předsedající, zrod nové smlouvy je jako zrod nového života: někdy je nutný epidural, jindy císařský řez. Tato smlouva patří do druhé kategorie a já jsem přesvědčen, že poroste do krásy.

Její zrod přišel až na druhý pokus, ale to už je minulost. Je nedokonalá, je neúplná, ale je lepší než žádná. Především nás přibližuje k opětovnému sjednocení kontinentu, které bylo zahájeno 9. listopadu 1989. Svým způsobem dělá také tlustou čáru za druhou světovou válkou. Samozřejmě, bývá obviňována z toho, že pevně ustanovuje liberální Evropu. Stejně tak mohla být ale totalitární! Doufám, že tato smlouva neznamená konec jednoho období, ale začátek dalšího.

Již se těším, kdo bude zvolen prezidentem Evropy, protože celý svět bude jeho zvolení sledovat, a osobnost prezidenta bude formovat celý úřad. Už teď bych mu/jí chtěl vzkázat: „Neseďte jen ve své kanceláři. Cestujte po celé Evropě, nejen po hlavních městech, ale po všech regionech Evropy“.Rád bych mu/jí vzkázal : „Cestujte po celém světě. Cestujte do míst, kde jsou ignorovány svobody, omezována lidská práva a kde zuří válečné konflikty. Ukažte světu, že Evropa má jméno, tvář, adresu, telefonní číslo“. Myslím, že tato osobnost, muž či žena, bude hrát rozhodující úlohu. Uvidíme, jaký bude osud této funkce.

Schůzka po pěti letech, v červnu 2014, je již domluvena. Buďto se ukáže, že se smlouva osvědčila, že je účinná a občanům vlastní, nebo že myšlenka jednotné Evropy selhala. Proto se domnívám, že nadcházející volební období Parlamentu bude pravděpodobně rozhodující, pokud jde o závazek občanů vůči Evropě.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE). – (RO) Dámy a pánové, nejprve mi dovolte poblahopřát zpravodajům. Jejich zpráva je skutečně velmi dobrá.

Navzdory vypuštění unijních symbolů a navzdory všem kompromisům přijatým na červnovém zasedání Rady a na mezivládní konferenci, jsou v Reformní smlouvě z Lisabonu zachovány nejdůležitější inovace z bývalé ústavní smlouvy. Tato smlouva je významným krokem vpřed k reformám Evropské unie. Největší radost mám z posílení úlohy Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů v procesu rozhodování v Evropské unii.

Má země, Rumunsko, byla jednou z prvních zemí, která ratifikovala smlouvu velkou většinou hlasů poslanců parlamentu. Podle mého názoru je závěrečný počet 10 možná nejdůležitějším závěrem zprávy. I kdyby došlo k ratifikaci smlouvy ve vnitrostátních parlamentech všech členských států, s výjimkou jediného, věřím, že je podstatné informovat občany zemí Evropské unie, aby i v jejich zemích mohly úspěšně proběhnout institucionální reformy.

Je povinností evropských orgánů informovat občany o této smlouvě. Je naší povinností, aby každý poslanec Evropského parlamentu jel do své země vysvětlit občanům, které zde zastupuje, výhody Lisabonské smlouvy a její přínos pro budoucnost Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN).(PL) Pane předsedající, po dvou letech diskusí o kontroverzní smlouvě, která byla zamítnuta ve Francii a Nizozemsku, se nám podařilo docílit kompromisu a přijmout text, který má zachránit evropské národy. Je tu jen jeden problém: všichni schválili, a někteří již vlastně přijali text, který dosud neexistuje v konsolidovaném znění. Zpravodajové tento fakt uznali v odstavci 9 dokumentu předloženého k projednání Parlamentu.

Lisabonská smlouva byla zpřístupněna pouze jako seznam pozměňovacích návrhů ke smlouvám. Dokonce ani poslanci tohoto Parlamentu dosud neviděli konsolidovanou verzi, natož občané členských států. Takhle má tedy vypadat deklarované přibližování Unie k občanům – těm občanům, jimž je upíráno nejen právo na referendum, ale i možnost seznámit se s textem, natož o něm diskutovat? Byla tato situace vyvolána pouze technickými důvody, nebo se autoři tohoto geniálního díla znovu snaží něco skrývat?

Historie ratifikace ústavní a Lisabonské smlouvy ukazuje, že vedoucí představitelé EU si neváží národů Evropy a demokratických postupů. Proto musí být tato zpráva zamítnuta.

 
  
MPphoto
 
 

  Reinhard Rack (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, průzkumy Eurobarometru vždy ukazují, že zhruba 30 % evropských občanů jsou euroskeptici a jsou nespokojení. Toto číslo je velmi zajímavé. Přitahuje pozornost především protestujících stran a skupin, které nemají vlastní politickou orientaci, ale chtějí se na uvedených 30 % přiživit. Přitahuje pozornost těch, kteří se neztotožňují s žádnou politikou; euroskepticismus je pro ně jen zástěrka, za kterou se schovávají. Uvedených 30 % ale poutá pozornost i osob, které zastávají politickou orientaci, ale jejichž politika nebude nikdy přijatelná pro ostatní.

Pod pláštíkem euroskepticismu se velmi často skrývá xenofobie. Být skeptikem je, alespoň v očích uvedených 30 %, považováno za přijatelné. Na pozadí této skutečnosti bychom tedy měli zvažovat požadavek na referenda. Těm, kteří jej požadují, ale ve skutečnosti nejde o referendum, o větší míru demokracie, oni jen chtějí využít oněch 30 % opozičního potenciálu k prosazení svých cílů.

Stejných 30 % euroskeptiků přitahuje však pozornost i jiného sektoru. Představují tržní potenciál pro určitá média. Protest proti EU se dobře prodává – každý den se o něm píše v bulváru. U nás v Rakousku se stačí jen podívat na titulky, abyste věděli, o co jde. Nejde o domnělou velezradu, ani o evropskou „frašku“. Jde o to, aby si těchto 30 % nespokojenců dál kupovalo příslušné noviny každý den.

Kdo by mohl něco namítat proti celostátnímu referendu? Nikdo by nemohl nic namítat proti celostátnímu referendu, pokud by byla svolávána mnohem častěji a k mnohem širšímu spektru témat – to se ale zatím neděje. Tento protest v zásadě slouží pouze ke zvyšování případného tržního podílu příslušných novin, potenciálu daného periodika ovládnout trh, ale nikoli demokracii. A to bychom si právě dnes měli připomenout.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Genowefa Grabowska (PSE).(PL) Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát svým kolegům k vynikající zprávě, a při té příležitosti si vám dovoluji sdělit tři zprávy: dvě dobré a jednu špatnou. První dobrou zprávou je, že v Polsku probíhá ratifikace Lisabonské smlouvy. Polská vláda včera schválila návrh zákona o ratifikaci této smlouvy, a 27. února se jí bude zabývat polský sejm a senát. Chtěla bych zdůraznit, že smlouva se těší podpoře převážné většiny v parlamentu.

Druhou dobrou zprávou je, že Poláci vyjadřují mimořádně silnou podporu celoevropskému projektu. Podle výsledků nedávných studií je 83 % Poláků spokojeno se členstvím v EU. Vzhledem k tak široké podpoře by se referendum v mé zemi míjelo účinkem. Nezapomínejte, prosím, že mí kolegové, kteří zde volají po referendu, hovoří pouze za sebe.

Třetí, špatnou zprávou je, že Polsko má, bohužel, stále výhrady k Chartě základních práv, takže spolu s Brity budou Poláci jedinými Evropany, na které se nebudou vztahovat výhody této charty. Obracím se proto na Radu a na slovinské předsednictví, aby vypracovaly zjednodušený mechanismus účasti, který by umožnil Polsku, a v budoucnu možná i Velké Británii, podepsat Chartu základních práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Roger Helmer (NI). – Pane předsedající, dovolte mi, abych nejprve reagoval na příspěvek našeho milého kolegy Baróna Crespa, který řekl, že nemůžeme dopustit, aby vůle menšiny stála v cestě celoevropskému projektu.

V mé zemi průzkumy veřejného mínění ukazují, že zhruba 75 % Britů chce referendum a dvě třetiny z nich by hlasovaly „ne“. Pokud je toto číslo pro pana Baróna Crespa nevýznamná menšina, mohu k tomu říci jen to, že já si to nemyslím.

Jak zde již řada kolegů zdůraznila, hlasujeme v podstatě o něčem, co si nemůžeme přečíst. Nemáme konsolidovaný text. To je absolutní skandál!

Mnoho lidí na druhé straně této sněmovny nám říká, že je to správná věc. Znovu a znovu je nám říkáno, jak správná věc to je. Jestliže je opravdu tak správná, proč nevyjdete do ulic a neobhajujete ji před lidmi v referendu? Proč zbaběle utíkáte?

Celoevropský projekt se dnes vzdává veškerých nároků na demokratickou legitimitu. Dnes odhlasujeme přejmenovanou ústavu ve formě předpisu, který nehorázným způsobem opovrhuje evropskými občany a demokratickými hodnotami. V roce 2005 voliči Francie a Nizozemska řekli této ústavě své rozhodné „ne“.

Žasnu nad nepokrytou nestoudností evropských vůdců, kteří sice změnili „obal“, ale nyní přicházejí znovu se stejným obsahem navzdory odporu veřejného mínění. Většina francouzských a nizozemských europoslanců tuto zprávu podpoří. Nevím, jak to vysvětlí svým voličům. Nevím, jak se jim bude v noci spát.

Labouristická strana ve Velké Británii porušila svůj slavnostní slib uspořádat referendum, ačkoli v korespondenčním hlasování pořádaném skupinami vedoucími kampaň se pro referendum vyslovilo více než 80 % voličů.

Prosazením tohoto opatření proti vůli veřejnosti podkopáváte samotné základy Evropy, o jejíž budování usilujete. Musíte naslouchat lidem. Oni chtějí referendum.

 
  
MPphoto
 
 

  Jens-Peter Bonde (IND/DEM). – Pane předsedající, pan Corbett nám nyní desetkrát ukázal takzvanou „konsolidovanou“ verzi smlouvy. Tato verze ale nebyla konsolidována způsobem, který umožňuje přijmout rozhodnutí, protože obsahuje text tak, jak by vypadal, kdybychom již Lisabonskou smlouvu schválili. Konsolidovaná verze je takové vydání, v němž text, který má být předložen, je označen tučným písmem, a text, který bude vypuštěn, je vytištěn kurzívou, aby mohl být náležitě posouzen.

Eurokomisařka Wallströmová nám takovou verzi slibovala ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

 
  
MPphoto
 
 

  Rihards Pīks (PPE-DE).(LV) Pane předsedající, paní místopředsedkyně Komise, pane úřadující předsedo Rady, když jsem dnes naslouchal některým svým kolegům, uvědomil jsem si jednu velkou pravdu z Písma: kritizovat, znevažovat je snadné, ale postavit dům a zbudovat chrám je dlouhý a náročný úkol. Kritikům této smlouvy musím připomenout, že její základ – Lisabonská smlouva, ústavní smlouva – byla vytvořena na demokratickém fóru s nejširším zastoupením v celé historii Evropy, za účasti nevládních organizací a za přítomnosti sdělovací prostředků. Proto bych dnes chtěl poblahopřát kolegům  Méndez de Vigovi a Corbettovi, kteří zprávu, o níž budeme nyní hlasovat, vypracovali. Jejich zpráva je skutečně velmi kvalitním souhrnem, a pan Bonde má pravdu, když říká, že konsolidovaná verze je v současné době k dispozici pouze v angličtině. Proto bych doporučoval, aby tento dokument byl vydán jako brožura, jako velmi kvalitní souhrn obsahu, protože každý nebude číst plné znění smlouvy. Co se týče skutečných postojů, které jsou ve smlouvě zaujímány, objevily se hlasy pochvalné, ale i kritické. Považuji za velmi dobré, že byla formulována společná zahraniční a bezpečnostní politika, jakož i požadavek na společnou energetickou politiku. Zároveň je škoda, že nebyly stanoveny nové nástroje pro provádění těchto politik – ani Komisi, ani Parlamentu žádné takové nástroje dány nebyly. Co to znamená? To znamená, že před sebou máme stále hodně práce: zavádět a implementovat politiku v uvedených oblastech. Polovinu práce máme tedy už za sebou: základ byl položen, ale zbývající část, druhá polovina, to jest uvést ji do praxe, je ještě před námi. Přeji nám hodně štěstí. Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, výhody Lisabonské smlouvy již byly zmiňovány, stejně jako pokrok, který přináší na cestě ke skutečné unii občanů. Zdůrazněna byla také naléhavá potřeba její ratifikace. Dovolte mi se připojit se dvěma poznámkami, které budí znepokojení.

Zaprvé, trh je globalizovaný, organizovaný zločin je globalizovaný, chudoba je globalizovaná, a vlny přistěhovalců nás o tom přesvědčují každý den. Zatímco společnosti vyrábějící auta, počítače, letadla a ocel se slučují, jiné, nové nebo obnovené globální mocnosti vznikají. Navzdory tomu Evropa zůstává rozdělená. Probíhající odtržení Kosova, které někteří popisují jako bitvu mezi právním dogmatismem a realismem, je zatím posledním a obavy vzbuzujícím příkladem dokazujícím, že mír a právo v Evropě dosud nejsou zabezpečeny.

Na pozadí těchto faktů, nepovažuji posedlost mechanismy neúčasti nebo účasti za způsob, jak ochránit národní svrchovanost proti takzvanému evropskému imperialismu, ale za způsob, jak odsoudit každý z našich členských států k bezvýznamné malosti a v konečné fázi, k nejistotě a nedostatečné bezpečnosti.

Má druhá obava: někdo ze smlouvy vypustil zmínky o symbolech z obavy, že by evropské symboly mohly zastínit symboly národní. Na druhé straně, neuspokojivá demokratická účast občanů na národním životě nám každý den podává důkaz o vyčerpanosti našich národních mýtů. Evropské společenství uhlí a oceli dokázalo mobilizovat občany nejen tím, že oslovilo jejich mysl, ale nadchlo i jejich srdce. Byl to plán inspirovaný mýtem.

Lisabonská smlouva je dalším vynikajícím plánem, ale postrádá duši. Tím se nejen sníží schopnost Evropské unie inspirovat občany, ale také schopnost každého členského státu rehabilitovat své národní mýty.

Se zbývajícími částmi zprávy se plně ztotožňuji a blahopřeji zpravodajům k vynikající práci. Přesto doufám, že jednoho dne budeme všichni schopni zvolat „Habemus tractatum rei publicae Europae“.(Máme smlouvu o Evropské republice)

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Dehaene (PPE-DE). (NL) Pane předsedající, otcové evropské integrace nám vždy kladli na srdce, že integrace postupuje krok za krokem. Někdy jsou to kroky malé, a někdy velké. Zpravodajové velmi jasně zdůraznili, že Lisabonská smlouva je pro Evropu významným kvalitativním krokem vpřed – dalo by se dokonce říci obrovským skokem. Je srovnatelná s Římskou smlouvou, kterou jsme vytvořili společný trh, s Jednotným evropským aktem vytvářejícím jednotný trh a se Smlouvou o Evropské unii stanovující měnovou unii. Smlouva o Evropské unii také představovala předběžný krok k politické unii.

Poskytnutím právní subjektivity Unii a zrušením pilířů dává Lisabonská smlouva Evropě přesný politický rozměr. Evropa potřebuje tuto smlouvu, aby se mohla stát globálním hráčem v dnešním globalizovaném světě a mohla tak ustanovit normy, které tento globalizovaný svět potřebuje. Kromě toho, všeobecné uplatňování spolurozhodování činí proces rozhodování v této politické unii demokratičtějším. Tato smlouva nyní potřebuje být ratifikována, a v této souvislosti by k lepšímu pochopení dosažených výsledků skutečně přispěla koordinovaná verze textu.

Mít hotový text je jedna věc, ale ratifikace je věc druhá, a implementace ještě další: a toto je pravděpodobně nejdůležitější úkol, který nás teď čeká. Byl jsem velmi potěšen, když jsem slyšel, že předsednictví a také Komise již zahájily práce na implementaci smlouvy, protože v tomto procesu je možné se ubírat různými směry, a pokud nebudeme opatrní, mohli bychom zvolit ten špatný. Proto je také velmi důležité, aby se implementací zabýval i Parlament, a stanovil jasný směr, jakým se smlouva bude ubírat, aby představovala skutečný pokrok. Může se stát, že se smlouva v rámci implementace od stanoveného směru odchýlí, ale tomu bychom měli zabránit. To samozřejmě nechceme. My chceme pokrok, který je obsažen ve smlouvě.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (PSE).(PT) Blahopřeji zpravodajům Corbettovi a Méndez de Vigovi k vynikající práci a k dobrému příkladu spolupráce. Portugalské předsednictví splnilo své historické poslání přeměnou mandátu ve smlouvu, Lisabonskou smlouvu, která má být v dubnu ratifikována portugalským parlamentem. Nová smlouva není všelékem na všechny nemoci Evropské unie, ale představuje přidanou hodnotu demokracie. Pravomoci Evropského parlamentu jsou rozšířeny, stejně tak pravomoci vnitrostátních parlamentů, ale je posílena i participační demokracie – konkrétně prostřednictvím občanské iniciativy, která umožňuje jednomu milionu občanů požádat Komisi, aby v určité oblasti zahájila zákonodárnou iniciativu; navíc, Charta základních práv je nyní právně závazná.

Evropská unie není dokonalá, ale z hlediska svého světového postavení je nenahraditelná. Potřebujeme Evropu, která více ovlivňuje celosvětové dění a více se podílí na řešení celosvětových problémů, jako je změna klimatu, zajišťování potravin, energetická politika, mezinárodní terorismus, organizovaný zločin, přistěhovalectví, atd. Nyní je nezbytně nutné, aby každý z 27 členských států, které dne 13. prosince 2007 podepsaly Lisabonskou smlouvu, neprodleně přistoupil k její ratifikaci. Ratifikace je rozhodující fází naší cesty k Evropě, která je efektivnější v rozhodování, vstřícnější k občanům, schopná lépe čelit výzvám globalizace a lépe fungující v zahraničních vztazích. Chopme se rychle každý své odpovědnosti, protože svět se nezastaví.

Zatímco Evropa protahovala přestávku k sebereflexi a mrhala energií hledáním východiska ze svých institucionálních problémů, vznikající ekonomiky nadále rostly, ozbrojené konflikty se šířily, změna klimatu se stala samozřejmostí, energetické problémy jsou stále palčivější a mnoho lidí umírá z nedostatku jídla a lékařské péče. Navzdory ultranacionalistickým názorům a euroskepticismu, Evropa se nesmí zastavit – a nezastaví se.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papastamkos (PPE-DE).(EL) Jako stínový navrhovatel stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a jako člen Výboru pro ústavní záležitosti bych na úvod chtěl říci, že Lisabonská smlouva je signálem k přechodu od ústavního „elitářství“ k reformě projektu evropského sjednocení. Dosahování společného evropského pokroku je zajištěno ústavní dualitou, jmenovitě oběma revidovanými smlouvami stejné právní hodnoty.

Zároveň ale vzniká „vícerychlostní“ Evropa. Jinými slovy, Unie se stává flexibilnější, ale ztrácí společnou hybnou sílu ke sjednocení. Členský stát má opětovně výhodu v dialektickém vztahu mezi nadnárodními a národními prvky. Také parlamentní systém vychází z nedávného evropského kompromisu posílený, díky rozšířené úloze jak Evropského parlamentu, tak vnitrostátních parlamentů.

Dámy a pánové, evropský proces unifikace nepochybně potřebuje podporu. Občané hledají odpovědi na politicky dynamické výzvy. Zajímá je kvalita a produktivita politických výstupů. Přímo nebo nepřímo demokraticky legitimizují rozhodovací orgány EU a očekávají úspěšné výsledky. Úspěšný závěr pokusu o ratifikaci, a především trvalé demokratické legitimizace projektů prováděných s absolutním zřetelem na evropské občany, závisí na tom, zda bude zahájena podrobná politická diskuse s EU o klíčových politických, ekonomických a sociálních přístupech, o vztazích evropských občanů k EU a o postavení EU ve světě.

V tomto kontextu nemůže být zahájení trvalého, transparentního a demokratického dialogu s občanskou společností pouhou záminkou. Musí odrážet důkladnou politizaci sjednocovacího procesu. Klíčovou roli v této politizaci hraje Evropský parlament. Blahopřeji svým kolegům Corbettovi a Méndez de Vigovi k prospěšnému a tvůrčímu přispění k tomuto procesu.

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (PSE). – Pane předsedající, tato smlouva není elegantním dokumentem. Je v něm mnoho „kdyby“, „ale“ a „možná“, protože není jiný způsob, jak se v tak různorodé rodině národů podělit o moc. I přes námitky věčných nespokojenců ale reaguje na požadavky občanů, kteří volají po silnější demokracii a větším oprávnění podílet se na věcech, do kterých národní státy nemohou samy efektivně zasahovat a které souvisejí s udržením míru, změnou klimatu, přistěhovalectvím, finanční a tržní regulací a samozřejmě, s regulací na trhu práce.

Pro malé státy, jako je Irsko, je v této době globální nestability Evropská unie důležitější než kdykoli předtím. Dnešním hlasováním se znovu odhalí bizarní spojenectví tržních fundamentalistů a ultralevicových a ultrapravicových sil proti této smlouvě. Jedno mají společné: nutkání omezit dostupnost demokracie pro občany za hranicemi jejich států. Multimilionáři typu Murdocha ve Velké Británii a Ganleye v Irsku cynicky manipulují s národním šovinismem ve snaze upřít Evropanům právo překračovat hranice národních států, aby mohli řídit obchod v širších zájmech společnosti.

Ti ostatní, Sinn Féin a jejich spojenci, nedůvěřují občanům a jejich schopnosti vytvořit zodpovědnou nadnárodní demokracii. Jejich politickým kapitálem je strach, strach z našich sousedů, z demokratických parlamentů, vlád a z globalizace. Nedaří se jim ale vysvětlit, jak mohou silnější pravomoci parlamentu znamenat méně demokracie. Staví se do role internacionalistů, a přitom protestují proti vzájemné pomoci mezi sousedy v případě krize nebo útoku. Odmítají podporovat závazné evropské zákony, aby nás a naše sousedy ochránili před změnou klimatu, zneužíváním práv dělníků a zneužíváním trhu.

Zbraněmi těch, kteří v ostatních živí strach, je jedna velká lež, kterou zde dnes výmluvně prezentovaly paní McDonaldová a paní Sinnottová. Neúnavně obracejí pravdu naruby, když tvrdí, že volení zástupci více než 80 % národů Evropy se chystají zničit demokracii, že znovu hodlají upírat lidem právo podílet se na budování Evropy. Před hlasováním v Irsku vyjde pravda o těchto velkých lžích najevo: jsou to jen noční můry stran, které se nepoučily z historie a jsou rozhodnuty odsoudit národy Evropy k tomu, aby po nich jejich chyby opakovaly. Jsem přesvědčen, že Irsko se rozhodne zůstat v srdci Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, Irsko si zvolilo ratifikaci Lisabonské smlouvy prostřednictvím referenda, protože, uvážíme-li podmínky naší psané ústavy, nebyla v podstatě jiná možnost, ale jinak plně respektuji rozhodnutí všech ostatních členských států o volbě ratifikačního procesu v jejich zemích.

Některé body si zaslouží neustálé opakování. Lisabonská smlouva se liší od své předchůdkyně, nešťastné ústavní smlouvy, tím, že se nejedná o konsolidovaný text. Jedná se pouze o pozměňovací návrhy stávajících smluv – o Evropské unii a o založení Evropských společenství – smlouvy, které byly obě plně ratifikovány. Kromě toho byl vypuštěn ústavní název a symbolika, a zmínky o vlajce a hymně EU.

Heslem více Evropy se rozumí více toho, čemu Evropa dodává přidanou hodnotu pro naše občany, protože díky jasnému vymezení unijních kompetencí poskytuje Reformní neboli Lisabonská smlouva Evropské unii i vnitrostátním parlamentům jasnou definici jejich kompetencí, a členským státům, mimochodem, i více subsidiarity, na což se často zapomíná.

Reformní smlouva umožňuje EU větší kontinuitu v rozhodování, zejména v oblasti zahraniční politiky, díky vytvoření nové funkce předsedy Evropské rady, který bude jmenován na období dvou a půl let, s možností jednoho prodloužení. Další jmenovanou funkcí bude vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který nebude působit pouze v Radě, ale bude zároveň místopředsedou Komise. Tyto změny však nepovedou k nahrazení vnitrostátních zahraničních politik. Navíc zůstane zachován i stávající mechanismus střídavého šestiměsíčního předsednictví, což je fakt, který bývá často opomíjen nebo nesprávně chápán.

Narozdíl od některých jiných smluv EU, v Lisabonské smlouvě nejsou žádné nové významnější kapitoly s pravomocemi EU. Obsahuje však nové právní základy pro oblast patentové politiky, cestovního ruchu, sportu, vesmírné a administrativní spolupráce, posílený právní základ v oblasti energetické politiky a především, novou výslovnou zmínku o boji se změnou klimatu na stávajících právních základech v oblasti politiky životního prostředí.

Ze všech těchto důvodů podporuji, stejně jako mí kolegové ze strany Fine Gael, naši vládu. Všechny irské strany, s výjimkou Sinn Féin, budou vládu podporovat a tvrdě pracovat na ratifikaci této smlouvy, aby mohly předat evropské poselství. Sinn Féin vládu nepodpoří, protože se obává „větší militarizace Evropy“ – což je ironie, vzhledem k historii této strany!

Kolegové, ačkoli upřímně vítám vaši dobrou vůli a podporu, neodpustím si drobné varování – nenechte se, prosím, ve své horlivé snaze o pozitivní výsledek zlákat touhou přesvědčit irské voliče, jak mají hlasovat. A Komisi prosím, aby nevyvolávala hádky s Irskem o správních a dalších otázkách, např. ohledně REPS, protože může docházet k jejich úmyslnému či neúmyslnému zkreslování ze strany odpůrců smlouvy.

 
  
MPphoto
 
 

  Mauro Zani (PSE). (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Lisabonskou smlouvou končí dlouhá a velmi nebezpečná krize. Vycházíme z této krize se stabilní a efektivnější institucionální strukturou, která je otevřená dalšímu vývoji. Vstupujeme do nové etapy – během níž, jak doufám – může být znovu otevřena cesta k evropské ústavě.

K tomu je ale zapotřebí zvláštní úsilí zaměřené na podporu evropského občanství na základě Charty základních práv. Nemám na mysli demografické výpočty, které se hodí k vnitrostátní, mezivládní logice, ale skutečné evropské občanství, které je základním kamenem budoucí evropské politické struktury. Je to také jediný způsob, jak této smlouvě vdechnout duši, duši, o které tu již mluvil pan Severin.

Budoucnost leží především v rukách silného spojeneckého svazku mezi Parlamentem a evropskými občany se všemi jejich právy a povinnostmi. První zatěžkávací zkouškou tohoto spojenectví se možná stane volba nového prezidenta EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Jacek Protasiewicz (PPE-DE).(PL) Pane předsedající, dovolte mi začít blahopřáním autorům této zprávy, protože jejich zásluhou vznikl text, který není jen politickým dokumentem, ale i moudrým průvodcem seznamujícím čtenáře s novými fakty v této smlouvě. Dalo by se téměř říci, že se jedná o didaktickou pomůcku pro studenty v celé Evropské unii i za jejími hranicemi.

Při zpracování své zprávy autoři pan Méndez de Vigo a pan Corbett zdůraznili pozitivní změny obsažené v Lisabonské smlouvě, ale potvrdili i obavy, které vyplynuly ze složitých mezivládních jednání. V té době bylo Polsko považováno za jeden ze států, které brzdí pokrok evropské integrace. Od nedávných voleb se ale mnohé změnilo. Nová polská vláda je otevřenější evropské spolupráci a chápe, že silná Evropská unie je v zájmu naší země.

Neměli bychom, nicméně, zapomínat, že část polského obyvatelstva sdílí určité obavy spojené s nadřazeností evropského práva v hierarchii občanskoprávních předpisů, zejména v oblasti rodinného a majetkového práva. Ke zmírnění, a snad i odstranění těchto obav, potřebujeme ale více času a zkušeností v oblasti spolupráce v rámci Evropského společenství. Polská vláda tedy dosud nepodepsala Chartu základních práv, především proto, že existovalo vážné nebezpečí zablokování celého procesu ratifikace v Polsku, kdyby bylo přijato jiné rozhodnutí.

Jsem velmi rád, že autoři této zprávy pochopili tyto okolnosti a rozhodli se z původního textu odstranit jména států, jejichž postoj by mohl být kriticky vnímán Evropským parlamentem. Lisabonská smlouva je výsledkem kompromisu mezi snem o evropské federaci a obavami, které v současné době převládají nejen mezi občany nových států, ale i v zemích, které jsou zakladateli našeho Společenství. Vzhledem k neodbytné vzpomínce na neúspěšný proces ratifikace ústavní smlouvy, mám nyní pocit, že je lepší dělat malé, ale pevné kroky, než se pokoušet o skoky, které jsou vždy spojené s rizikem pádu.

Realita našich změn se dostaví velmi rychle. Je tedy téměř jisté, že za několik let budeme projednávat nový text nové smlouvy, která bude adekvátnější realitě, která nastane. Pro nás je důležité, abychom tento okamžik dokázali včas rozpoznat, a aby si Evropská unie uchovala schopnost přizpůsobit se novým výzvám.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria da Assunção Esteves (PPE-DE).(PT) Pane předsedající, dámy a pánové, Lisabon a Řím jsou nástupišti na cestě k lidskosti bez hranic. Sen o globální spravedlnosti a kosmopolitním právu leží Evropské unii na srdci po celou dobu jejího historického vývoje. Vývoje, během něhož morálka zapustila kořeny v evropských institucích a zvítězila nad starými politickými paradigmaty. Metodou postupu bylo sdílení, kritériem rozum a cílem lidská důstojnost; suverenita práv dostala přednost před suverenitou hranic; díky těmto faktorům se Evropa stala baštou osvícenectví.

Na této cestě k rozsáhlé demokracii Lisabonská smlouva obnovila parlamentní podstatu Evropského parlamentu, prolomila legislativní hegemonii Evropy vlád a vynesla do popředí nové vůdčí osobnosti, aby tak zdokonalila konkurenceschopné a politické komponenty Evropské unie a omezila byrokracii. Pravda je, že evropská ústava se svým potenciálem pro jednotu a soudržnost přišla se zpožděním, ale základy post-národní Evropy již vznikají. Nepochybuji o tom, že Babylon svou věž postaví.

 
  
MPphoto
 
 

  Hartmut Nassauer (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pokud jste sledovali dnešní dopolední rozpravu, jistě jste si všimli, že tato smlouva je spojena s velkými nadějemi. V prvé řadě s nadějí, že bude ratifikována a vstoupí v platnost. Dále pak s nadějí, že Evropská unie získá lepší postavení, aby mohla plnit svůj úkol ve světě, postavení, které jí umožní zabývat se důsledky globalizace, a dalšími důležitými otázkami.

K těmto nadějím bych přidal ještě jednu: věřím a doufám, že tato smlouva nabízí další příležitost ke vstřícnému kroku směrem k usmíření Evropské unie se svými občany, protože mezi Unií a jejími občany existuje propast, na kterou upozornila referenda ve Francii a Nizozemsku, a naším úkolem je tuto propast překlenout.

Unie potřebuje souhlas svých občanů a nová smlouva je k tomu vhodnou příležitostí. Vnitrostátním parlamentům dává možnost podílet se na vytváření legislativy. V rámci subsidiarity vcelku správně počítá s vnitrostátními parlamenty. Správně proto, že souhlas občanů závisí, mimo jiné, na tom, zda rozdělování úkolů mezi EU a členské státy bude jasnější a vyváženější než dosud. A k tomu mohou svým dílem přispět i vnitrostátní parlamenty.

Nevidím nás jako konkurenci vnitrostátních parlamentů, domnívám se, že musíme spolupracovat. Podle mého názoru by se vnitrostátní parlamenty měly těchto příležitostí chopit. Chci je k tomu otevřeně vyzvat. Vždyť sledovat, zda tento nový nástroj k monitorování subsidiarity funguje či nikoli, bude ohromným zážitkem.

Ještě jedna poznámka: podíváme-li se na Evropskou unii zvenčí, vidíme příklad regionální spolupráce, úspěšné týmové práce na úrovni regionů, k níž na celém světě existuje snad jen jediná paralela, ale zdaleka ne tak úspěšná nebo rozvinutá jako EU: státy ASEAN. Státy ASEAN pečlivě sledují vývoj v Evropské unii, protože usilují o spolupráci a chtějí se podílet na zajištění míru a bezpečnosti na celém světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Vážení kolegové, budu hlasovat pro zprávu zpravodajů Corbetta a Mendéz de Viga o Lisabonské smlouvě, protože Evropská unie potřebuje smlouvu, jejíž úlohou bude zreformovat, zefektivnit a zmodernizovat Evropskou unii.

Dovolte mi poblahopřát pěti členským zemím, které už Lisabonskou smlouvu ratifikovaly. Jsem přesvědčená, že ratifikace Lisabonské smlouvy není ohrožená ani na Slovensku. S výjimkou jedné parlamentní strany má všeobecnou podporu a bude pro ni hlasovat velká většina poslanců národního parlamentu.

Současná slovenská opozice, která má největší zásluhy na integraci Slovenska do evropské rodiny podpoří Lisabonskou smlouvu v okamžiku, kdy tiskový zákon na Slovensku, který si vysloužil kritiku evropských institucí, např. Freedom House, OBSE, Evropské federace novinářů, bude přepracován v souladu s jejich doporučeními.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) Jako poslanec Evropského parlamentu za Maďarsko, první zemi, která Reformní smlouvu ratifikovala, si velmi dobře uvědomuji, že ratifikace není všechno. Jak zde dnes již zaznělo, musíme lidem – evropským občanům –vysvětlovat, v čem je tento dokument přínosnější než vnitrostátní ústavy, jakou přidanou hodnotu Reformní smlouva vytváří.

Evropští politici musejí být upozorňováni na fakt, že ministerští předsedové často dělají chybu, když smlouvu nazývají institucionální reformou. Je mnohem víc než to. Stáváme se nyní politickou unií a skutečným společenstvím zájmů. V rámci tohoto společenství zájmů jsme povinni občanům Evropy podrobně vysvětlovat, jakou přidanou hodnotu vytváří Charta základních práv v oblasti sociálních práv.

Ještě bych zde rád upozornil, že práva osob náležejících k menšinám byla konečně zařazena do osmdesátitisícistránkového acquis communautaire, jelikož každý sedmý občan Evropy je dlouhodobě příslušníkem určité menšiny. A to je velký pokrok, kterého bylo díky této smlouvě dosaženo.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, chtěl bych požádat kolegy, kteří jsou proti smlouvě, aby nám důkladně objasnili, co mají na mysli, mluví-li o „sebenovalizační“smlouvě. Mohli by mi citovat klauzuli, v níž je tento typ vývojových změn ustanoven?

Já ji nikde ve smlouvě nevidím. Skutečnost je taková, že každá změna vyžaduje jednomyslný souhlas všech ministerských předsedů a vnitrostátních parlamentů všech členských států, a významné změny, které propůjčují nové pravomoci EU vyžadují schvalovací proces ve formě konventu, mezivládní konference a formální ratifikaci ve všech členských státech.

 
  
MPphoto
 
 

  Mogens Camre (UEN).(DA) Pane předsedající, Lisabonská smlouva je, jak každý ví, ústavní smlouva bez vlajek a hudby. Je trochu zvláštní, že zde o tom hovoříme tak nepokrytě, protože v Dánsku je tomu jinak. V Dánsku vláda říká, že v Lisabonské smlouvě není zhola nic významného, protože věří, že tímto tvrzením přesvědčí své občany, že není důvod, proč by o ní měli hlasovat. Díky této smlouvě se ale stáváme svědky nejrozsáhlejšího rozvoje Evropské unie v historii tohoto seskupení: více pravomocí, více politických oblastí, a větší úbytek kontroly pro evropské národy než kdykoli předtím. Ze strany zakládajících členských států je ale velmi nemoudré nutit nás zbývající, abychom smlouvu přijímaly, aniž bychom se zeptaly našich občanů. Důsledky budou negativní. Občané cítí, že ztrácí kontrolu a postaví se proti smlouvě. Unie se nevytváří u jednacího stolu uvnitř EU. Dobře fungovat může jedině tehdy, vyrůstá-li z přání lidí, a to není případ této Unie. Proto hodlám hlasovat proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Má-li být dílo evropské integrace trvalé, musí se opírat o prohloubení a upevnění mezinárodního práva. V současné době se děje úplný opak.

S uznáním kosovské nezávislosti dostává mezinárodní právo obrovskou ránu a první obětí tohoto výbuchu porušení mezinárodního práva bude evropská integrace a transatlantické vztahy. Myslím si, že je to evidentní. Jestliže na jedné straně byl etnický princip odmítnut jako zásada pro korekci hranic v případě Bosny, v případě Kosova byl naopak etnický princip přijat jako jediný metr a jediná zásada. Myslím si, že beztrestně se mezinárodní právo porušovat nedá a takové věci, jako je helsinský Závěrečný akt budou tímto způsobem těžce poškozeny.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych se připojit ke svým kolegům, kteří přivítali tuto zprávu, a zdůraznit její zásadní přínos pro budoucnost Evropy.

Je důležité, že Lisabonská smlouva se zaměřuje na úlohu občanů a odpovědnost institucí. Proto věřím, že prostřednictvím této zprávy Evropský parlament dokazuje, že se chopí své nové role v Evropské unii. V této souvislosti chci opětovně vyjádřit podporu všem ustanovením smlouvy, v nichž se hovoří o konsolidované úloze parlamentů na vnitrostátní i evropské úrovni.

Dále bych se chtěla zmínit o změnách, které Lisabonská smlouva navrhuje v zahraniční politice Evropské unie. Jejich uskutečňování má rozhodující význam pro upevnění jednotného evropského postupu v této oblasti. Podstatnou součástí zprávy je proto výzva k ratifikaci všemi 27 členskými státy. Jsem ráda, že Rumunsko ratifikovalo smlouvu v únoru 2008, a stalo se tak čtvrtou zemí, která prokázala svou příslušnost k Evropě a pevné odhodlání podílet se na ještě úspěšnější budoucnosti Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Miloš Koterec (PSE). – (SK) Děkuji zpravodajům za kvalitní práci, která vystihuje všechny pozitivní, ale i slabší stránky nové smlouvy. „Nobody is perfect“,ale

smlouva má, díkybohu, vysokou úroveň a odráží současnou realitu v Evropské unii a možnosti, které prostřednictvím této smlouvy nabízí.

Jak zpravodajové správně zdůrazňují, tato smlouva posiluje demokratickou zodpovědnost a rozhodovací pravomoci, díky kterým občané získají větší kontrolu nad činností Unie. V této souvislosti bych však chtěl vyzvat vlády členských zemí, aby poskytli svým občanům adekvátní shrnutí Lisabonské smlouvy tak, aby byla pro každého srozumitelná, aby se každý mohl s čistým svědomím rozhodnout, zda mu taková legislativa vyhovuje, či nikoli: a podobná shrnutí by měla být pravidlem u veškeré evropské, a nejen evropské, legislativy. A jsem si jist, že dobře informovaní občané Evropské unie jednoznačně podpoří Lisabonskou smlouvu.

Rád bych ještě zdůraznil, že tak důležitý dokument by se neměl stát předmětem politikaření tak, jako v případě opozice na Slovensku, která přijetí tohoto progresivního a demokratického dokumentu blokuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, vystupuji zde – jak doufám – jako jeden z obyčejných a slušných občanů Irska, o kterých mluvil můj poslanecký kolega Farage – i když si myslím, že již opustil sněmovnu.

Nejsem překvapen, že obyčejní, slušní irští občané jsou zmateni, protože mají na své straně, která říká „ne“, podivné spojence – paní Macdonaldovou a pana Farage. To je k nevíře! Straně Sinn Féin bych rád vzkázal především jednu věc: nemohli by uznat roli, jakou Evropská unie sehrála v mírovém procesu v Severním Irsku ? O to přece v Lisabonské smlouvě jde, ne o „militarizaci“, jak tomu oni říkají.

K úloze vnitrostátních parlamentů mohu říci jen tolik: nechť se vnitrostátní parlamenty chopí moci, kterou jim dává tato smlouva, a nechť jsou obyčejnými slušnými občany členských zemí nuceny tuto moc efektivně používat.

K panu Duffovi: v Irsku je šířena nepravda o „sebenovelizační smlouvě“:je to výplod negativního myšlení. Není to pravda a není tomu tak.

Nakonec mi dovolte říci, navzdory odpůrcům, jako jsou paní McDonaldová a pan Farage, tato smlouva je dobrá pro Irsko, je dobrá pro EU, je dobrá pro Evropu, a já naléhavě žádám občany v Irsku, aby hlasovali „ano“!

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, nečekala jsem, že budu vyzvána tak brzy. Svůj příspěvek jsem již přednesla, ale chtěla bych zmínit ještě jeden bod. Vyslechli jsme všechny odpůrce smlouvy, kteří nám tvrdili, že v důsledku této smlouvy dojde k další militarizaci Unie, sociálnímu dumpingu, zkrátka, že nás všechny povede špatným směrem. O malou část této rozpravy jsem přišla, ale zdá se mi, že se nikdo nevyjadřoval k článku 49, v němž se uvádí, že bude-li Lisabonská smlouva ratifikována, kterýkoli členský stát se může v souladu s vlastními ústavními požadavky rozhodnout vystoupit z Unie.

To znamená, že všichni, kteří se domnívají, že by neměli být součástí Evropy, mohou svým občanům poradit, aby poté, co ratifikujeme Lisabonskou smlouvu, z Unie vystoupili. Pak ale nemají důvod si nepřát, aby smlouva byla schválena.

 
  
MPphoto
 
 

  Colm Burke (PPE-DE). – Pane předsedající, „ano“

pro Lisabonskou smlouvu je „ano“pro Chartu základních práv. Charta základních práv EU byla původně sepsána z důvodu posílení ochrany základních práv uvnitř EU s ohledem na změny ve společnosti, sociální pokrok a vědecký a technický pokrok, a z důvodu přehlednosti byla tato práva shrnuta do jednoho dokumentu.

Charta zahrnuje tak různorodé oblasti, jako je péče o starší občany, péče o osoby se zdravotním postižením, respektování soukromého a rodinného života, zákaz týrání a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Tato práva se týkají evropských institucí a orgánů a členských států pouze v případě, že implementují právo EU. I když charta nestanoví žádné nové pravomoci pro EU, pomáhá občanům získat přehled o jejich právech a povinnostech v rámci evropského práva.

V době svého původního odsouhlasení v roce 2000 byla charta pouhou politickou deklarací. Budou-li občané Irska hlasovat ve prospěch přijetí Lisabonské smlouvy, udělí tak zároveň právně závazný status smlouvy i Chartě základních práv, což nepochybně přinese prospěch všem občanům Irska a EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI). (FR) Pane předsedající, zaznamenal jsem váš smysl pro nestrannost, s jakým předsedáte těmto rozpravám.

Dámy a pánové, chtěl bych poukázat na jeden morální problém plynoucí z dřívějších prohlášení některých osobností na podporu ratifikace smlouvy, v nichž zaznělo, že tato smlouva je stejná jako ústava.

Jedná se kupříkladu o pana Giscard d’Estaing – a to je odborník – který doslova prohlásil, že jde o ústavu, ale založenou v různých šuplících. Dále to byla paní Merkelová, která pronesla přesně tato slova v angličtině: „Let us keep the substance, and change the wording.“

(Podstatu si ponechme a změňme formulace). Bývalý italský premiér Amato prohlásil, že text smlouvy je záměrně těžko srozumitelný, protože kdyby byl jednoduchý, každý by hned poznal, že se jedná o ústavu a vyzýval by k referendu. Podobných výroků se dopustil náš bývalý kolega europoslanec Gucht nebo ministerský předseda Lucemburska pan Juncker.

Proto se domnívám, že tento klam, kterého se někteří dopouštějí na evropských národech, představuje morální problém.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Zahradil (PPE-DE). – (CS) Evropská unie není stát, a proto nepotřebuje ústavu. To museli nakonec, ač neradi, přiznat i zastánci bývalé euroústavy. Bohužel ne všichni se s tím smířili, a proto máme v této zprávě bod 6, který konstatuje lítost nad změnami, kterých se v nové Smlouvě podařilo dosáhnout oproti návrhu bývalé euroústavy.

Já to považuji za velkou chybu. Tady se vytvořil složitou cestou konsensus dvaceti sedmi členských států, některé vlády požadovaly změny oproti návrhu bývalé euroústavy a tyto vlády jsou teď ve zprávě pana de Viga a pana Corbetta nepřímo kritizovány za tento přístup. Podle mého názoru, pokud Evropský parlament odhlasuje tento bod 6 v této zprávě, bude to výrazem určité neúcty vůči tomu složitému konsensu dvaceti sedmi vlád členských států a rozhodně to celé věci neprospěje. Moji podporu tedy tato část rozhodně nemá.

 
  
MPphoto
 
 

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). (NL) Pane předsedající, v této smlouvě je stanoven kromě sociální a ekonomické soudržnosti pro celou Unii ještě třetí cíl, teritoriální soudržnost. Ve špičkových regionech v Evropě může docházet k vytváření klastrů, ale my zároveň chceme prosazovat pracovní příležitosti a ekonomický rozvoj v celé Unii. To je důležitý základ pro sociální a regionální politiku. Tuto problematiku musíme z tohoto pohledu podrobně rozpracovat a umožnit přenos znalostí o podnikání a využívání peněz a nástrojů – mám na mysli strukturální fondy. Rád bych sněmovnu na tuto skutečnost upozornil, protože v dnešní dopolední rozpravě zmíněna nebyla. Ukážeme tak občanům v celé Evropě, že jsme schopni nabízet nová řešení pro nové situace.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE).(PT) Myslím, že v tuto chvíli je zásadní zdůraznit význam signálů v politice; a naší povinností je vysílat občanům správné signály. Nebylo by lepší, kdybychom místo pokračování rozpravy v Parlamentu o rozdílech mezi ústavní a Lisabonskou smlouvou, nebo o možných přístupech členských států k ratifikaci, jednali o budoucích krocích, které nás, jak doufáme, čekají po vstupu smlouvy v platnost? Vždyť jsme naše občany přesvědčovali o nezbytnosti institucionální reformy pro dosahování lepších a početnějších výsledků. A reforma už je zde.

Bude za rok Evropa lépe připravena čelit globalizaci, energetické závislosti, demografické krizi, terorizmu, finanční nestabilitě a změnám v zaměstnanosti? Bude muset. Bude Evropský parlament rázněji usilovat o aktivní roli při schvalování těchto reforem? A znovu, bude muset.

To je správný signál, který bychom dnes odsud měli vyslat; nenaplňujme slova čínského přísloví, které říká: když moudrý člověk ukazuje na oblohu, hlupák se dívá na prst. Dívejme se do budoucnosti a přijměme odpovědnost za její vytváření.

 
  
MPphoto
 
 

  Paul Rübig (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, paní eurokomisařko, dámy a pánové. Zajímalo by mě, paní eurokomisařko, zda máte k dispozici informace o míře přijatelnosti jednotlivých protokolů a textů Reformní smlouvy? Existují analýzy ukazující, které body jsou u veřejnosti zvláště oblíbené a které jsou problematičtější? Máte k dispozici výsledky průzkumů trhu, které by označily tři cíle Reformní smlouvy, jež občané považují za nejdůležitější, abychom si udělali představu, oč se 500 milionů občanů Evropské unie zajímá, a které by prokázaly, že tato Reformní smlouva je naprosto nezbytná? Je k dispozici analýza nebo průzkum prokazující, jak dobře jsou lidé informováni o Reformní smlouvě z hlediska kvality i kvantity? Na základě uvedených výsledků zjistíme skutečný význam tohoto reformního kroku pro Evropskou unii.

Jaké kroky jako eurokomisařka plánujete v nejbližší budoucnosti, aby se tyto informace dostávaly k občanům rychleji?

 
  
MPphoto
 
 

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – Pane předsedající, kdyby Evropská unie byla automobilem, pak by tato smlouva byla vylepšením, tuningem tohoto vozidla. Je velmi důležité, abychom měli nové struktury, zejména v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, a souhlasím s těmi, kdo zdůrazňovali význam kvalitní společné zahraniční a bezpečnostní politiky, ale zavedení kvalitních struktur nestačí.

Pokud nedokážeme naši činnost koordinovat, a pokud nedokážeme skutečně spolupracovat a vytvářet společná poselství pro pana Kissingera nebo paní Riceovou, pak jsou taková poselství bezcenná. Musíme do této rozpravy vnést více podstaty a skutečně usilovat o nalezení společných stanovisek.

Vozidlo už máme dokonalé. Zbývá jen nastartovat a vydat se správným směrem a přijmout naši roli ve světě. Tato smlouva nám k tomu dává vhodné nástroje.

 
  
MPphoto
 
 

  Pál Schmitt (PPE-DE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Jako europoslanec zastupující jeden z nových členských států bych rád využil této příležitosti a poděkoval za solidaritu, kterou nám Společenství vyjadřuje. Bez ní by se země východní Evropy nebyly po 40 letech sovětské okupace schopny zotavit.

Dovolte mi prosím, abych nejprve jako předseda delegace Společného parlamentního výboru pro přidružení EU a Chorvatska prohlásil, že smlouva přispěje k těsnější a účinnější spolupráci mezi členskými státy, a zároveň umožní další rozšiřování Evropské unie o státy, které přijmou a budou dodržovat systém hodnot, jaký Evropská unie vyznává.

Podle mého názoru smlouva vysílá pozitivní signál zemím západního Balkánu, které již zahájily jednání o přistoupení, a povzbuzuje je k urychlení reforem, protože cíl přistoupení k EU je díky ní téměř nadosah.

Závěrem bych chtěl dodat, že jednou z nejdůležitějších a nejpokrokovějších pasáží smlouvy je pro mě nepochybně pasáž zaručující práva menšin, která z ochrany národnostních a etnických menšin vytváří jeden ze zásadních principů Evropské unie. Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Pane předsedající, pokud je mi známo, jsem jediným europoslancem, který je ředitelem voleb pro referenda, a necítím se vůbec povolán sdělovat německému národu, že jejich rozhodnutí je o něco méně legitimní než rozhodnutí irské, jenom proto, že my máme referendum a oni mají ústavní důvod pro to referendum nemít.

Jaký typ referenda chtějí ti, kteří po něm volají? Chtějí referendum, v němž by 50 % nebo více občanů v celé Evropské unii rozhodovalo za ně, což by v daném případě byly velké státy nebo kombinace malých a velkých států, které by rozhodovaly za všechny? Nebo chtějí, aby rozhodovaly hlasy nad 50 % v každém členském státu, v kterémžto případě se každý členský stát vzdává svého práva rozhodovat ve prospěch každého dalšího členského státu! Kam se poděla racionalita?

Winston Churchill používal výraz „terminologické nepřesnosti“. Nic lepšího mě v souvislosti s neupřímnými, ne-li zbabělými výroky kolegů po mé pravici nenapadá!

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. Bylo pro mě velkým potěšením zúčastnit se této nesmírně zajímavé a dynamické rozpravy. Dovolte, abych rozdělil svůj komentář do třech bodů.

První bod se týká přípravných činností, které musejí být dokončeny, aby Lisabonská smlouva mohla být plně provedena, podaří-li se jí prosadit. Těchto činností je celá řada. Je nezbytné se připravit na volbu předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, zřídit společnou zahraniční službu a organizovat činnost na úseku spravedlnosti a vnitřních věcí.

Tyto činnosti je nutno provádět trpělivě a odpovědně. Jsem přesvědčen, že nikdo by nechtěl vytvářet dojem, že instituce Evropské unie nebo členské státy se pro sebe snaží získat největší kus koláče ještě předtím, než je dopečený.

Proto je třeba si uvědomit, že ačkoli přípravné činnosti musejí být dokončeny, faktem zůstává, že poslední slovo v otázce provádění Lisabonské smlouvy mají členské státy, respektive vnitrostátní parlamenty a, v jednom případě, voliči. V této souvislosti nelze nepřipomenout dilema, které zde dnes bylo několikrát zmíněno a v posledních několika letech dlouze diskutováno: referendum nebo parlamentní ratifikace?

Chtěl bych poděkovat paní Doyleové, panu Mitchellovi a dalším, kteří upozornili na nezbytnost respektovat rozhodnutí členských států. Ve svém úvodním vystoupení jsem zdůraznil, že rozhodnutí o metodě ratifikace Lisabonské smlouvy spadá výlučně do svrchované pravomoci a odpovědnosti každého členského státu.

Nicméně, musím ještě dodat: na parlamentní ratifikaci není nic špatného. Vůbec nic. Všechny členské státy jsou zastupitelské parlamentní demokracie, a konec konců, i toto ctihodné shromáždění, Evropský parlament, je mocným symbolem zastupitelské demokracie.

Ještě několik slov o významu ratifikace. Podle mého názoru bychom na ratifikaci Lisabonské smlouvy měli nahlížet nikoli jen v současném kontextu, ale i v kontextu historickém a z hlediska budoucí perspektivy. Chtěl bych okomentovat příspěvek pana Schulze a dalších, zejména poznámku, že nesmíme zapomínat na události, které se na našem kontinentu odehrály před sto lety, před sedmdesáti pěti lety nebo, jako v případě mé země, před dvaceti či méně lety. Krátce řečeno, naše minulost nám musí neustále připomínat, že to byla právě Evropská unie, která významně přispěla k míru, stabilitě a prosperitě na našem kontinentu.

Zároveň je ale nutné hledět do budoucnosti. Musíme se připravit na výzvy, které Evropskou unii čekají, a které již umíme rozpoznat. Jsme pevně přesvědčeni, že Lisabonská smlouva představuje krok vpřed správným směrem a nabízí nám odpovědi na výzvy, které již nabírají jasné obrysy.

 
  
MPphoto
 
 

  Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, tato rozprava byla skutečně velmi živá a zajímavá, a já bych k ní chtěla poznamenat tři věci.

Nejprve se budu zabývat prováděním, jelikož někteří z vás vznesli konkrétní dotazy k implementaci a následné činnosti. Ráda bych také něco řekla k diskusi o demokracii, která zde proběhla, a uvedla ji do souvislosti s komunikací a rozpravou.

Začnu s otázkami pánů Depreze, Dehaenea, Barón Crespa a Duffa, někteří z vás se ptali, jakým způsobem nyní probíhají přípravy na provádění nové Reformní smlouvy.

Předpokládám, že přípravy probíhají ve všech orgánech v tom duchu, že se posuzují požadavky, které budou na naše příslušné orgány kladeny – v případě, že Komise předloží specifické legislativní návrhy – a co to bude znamenat pro interinstitucionální spolupráci a praktické přípravy. Tyto kroky musejí být prováděny v plné úctě k ratifikačnímu procesu, který právě probíhá.

Přístup Komise se opírá o formálně naprosto přesné postupy a respekt k ratifikačním postupům – nepředjímat, ale být připraven. Věřím, že také přístup Rady, kde byl proveden soupis majetku, je stejný, a samozřejmě stejným způsobem přistupujeme i k povinnostem, které čekají Komisi.

Samozřejmě, že budeme spolupracovat s Parlamentem, sejdeme se, a společně projednáme nutná praktická opatření. Je správné, že v příslušných orgánech také probíhá diskuse jak zajistit, aby vše bylo připraveno a mohlo být formálně vyřízeno naprosto bezchybným způsobem. Samozřejmě se připravujeme na zahájení praktické části procesu.

Hodně toho bylo řečeno o demokracii, což mi připomnělo Churchilla, který zde byl již citován, a o demokracii prohlásil: „Demokracie je nejhorší forma vládnutí, až na všechny ostatní formy, které byly čas od času vyzkoušeny“.

Bez ohledu na to, která metoda ratifikace je zvolena – o tom rozhoduje každá vláda a každý členský stát – Komise ji bude respektovat, včetně metody ratifikace vnitrostátními parlamenty, kterou považuje za demokraticky legitimní. Bez ohledu na zvolenou metodu je nezbytná komunikace s občany.

Chtěla bych jménem Rady vzkázat každému, kdo požadoval konsolidovaný text, že takový text bude vytvořen, a doufejme, že co nejdříve, a že na jaře se již s konečnou platností konsolidovaného textu od Rady dočkáme. Je mi známo, že k dnešnímu dni bylo vytvořeno již několik konsolidovaných textů v různých jazykových mutacích. Vím, že Sněmovna lordů vytvořila konsolidovaný text, vím že francouzský Senát vytvořil konsolidovaný text a vím, že existuje také v Německu. Je k dispozici na internetu.

Tím mám na mysli, že nedostatek informací nemůže sloužit jako omluva. Všechny texty jsou k dispozici, i na internetových stránkách Komise jsou informace ve formě otázek a odpovědí k jednotlivým podstatným tématům smlouvy.

Každý z nás je povinen pomáhat občanům v zajištění přístupu ke všem věcným informacím, které potřebují, a také odpovídat na jejich konkrétní dotazy.

V odpovědi na otázku pana Rübiga, na základě předchozích průzkumů veřejného mínění Eurobarometr víme, že lidé se zajímají především o zásadní věcné otázky, méně o otázky institucionální. Očekávám ale, že některé členské státy si specifické průzkumy veřejného mínění provedou samy, aby si ověřili názory svých občanů. V nadcházejících měsících se budeme s podobnými průzkumy setkávat častěji. Komise bude situaci monitorovat prostřednictvím Eurobarometru.

Odkazujte občany a každého, s kým se setkáte, na naše nové internetové stránky „Debate Europe“.(diskutujte o Evropě) Tyto stránky jsme znovu zprovoznili, abychom na ně zařadili novou Reformní smlouvu. Sledujte diskusi a povzbuzujte občany k účasti v diskusi na internetu.

Dovolte mi také říci, že doufám, že se nám podaří k diskusi motivovat mladé lidi a ženy, protože v diskusi o demokracii bychom uvítali větší účast žen, a nejen v této diskusi; doufáme, že v budoucnu bude více žen také ve vedoucích funkcích v evropských orgánech a institucích.

Pokud ženy nebudou mít zastoupení, budou váhat, zda podpoří naše projekty a rozhodnutí. Zajistit větší účast žen je tedy pro nás všechny demokratickým úkolem a posláním.

Závěrem bych chtěla říci, že pan Nassauer pronesl velmi důležitou poznámku o vnitrostátních parlamentech a o možnostech následného postupu v této oblasti se zřetelem na zajištění jejího komplementárního charakteru. Rozšířená a posílená úloha Evropského parlamentu odpovídá zakotvení komplementarity do postupů vnitrostátních parlamentů v každém členském státu. Také tuto úpravu budeme muset řádně a důkladně připravit ve spolupráci s vnitrostátními parlamenty. Jejich úloha bude velká a měla by být pečlivě připravena.

Děkuji vám za tuto rozpravu. Komise bude úzce spolupracovat s Parlamentem a Radou na přípravě implementace a zcela jistě učiní vše proto, aby komunikovala s občany, a postará se, aby lidé měli přístup ke všem informacím a diskusním fórům nutným k vedení diskuse o budoucnosti Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Corbett, zpravodaj. − Pane předsedající, tato rozprava ukázala, že volení zástupci národů našich 27 zemí v tomto Parlamentu z velké většiny schvalují tuto smlouvu. Všechny politické strany, které v našich členských zemích vládnou, a téměř všechny hlavní opoziční strany v každém členském státu – samozřejmě, s výjimkou britských konzervativců – tuto smlouvu podporují.

Všechny hlavní křesťanskodemokratické strany ji podporují. Podporují ji socialistické strany v každé naší zemi. Podporují ji liberální demokratické strany v každém členském státu, většina stran zelených a dokonce konzervativní strany, samozřejmě, s výjimkou britských konzervativců. Opozice proti smlouvě v této sněmovně je tvořena převážně z poslanců, kteří se pohybují hodně vpravo nebo extrémně vlevo v politickém spektru. V každém případě je zajímavé sledovat, jak se tato nová politická aliance brojící proti Lisabonské smlouvě etabluje díky spojenectví irské strany Sinn Féin a britské Konzervativní strany.

Někteří z vás zde dnes argumentovali, že smlouva je přijímána, aniž bychom měli přístup ke všem dokumentům – že nebyl zveřejněn konsolidovaný text. Ale jak jsem včera zdůraznil, některé členské státy konsolidovanou verzi smlouvy již zveřejnily.

Někteří si také stěžují, jako pan Bonde, že nejsou k dispozici pozměňovací návrhy ke smlouvě, ale pozměňovací návrhy jsou samozřejmě přístupné od prosince v Úředním věstníku ve všech jazycích. Upřímně, každý poslanec Evropského parlamentu, který tvrdí, že dosud neměl možnost si tento text přečíst, nedělá dobře práci, za kterou je placen. Je to čistá pohodlnost.

Někteří sem také přišli a požadovali, aby Evropský parlament vyzval k referendu. Připadá mi to docela zábavné, když odpůrci pravomocí Evropského parlamentu, a odpůrci Evropské unie, která bude moci svým členům říkat, co mají dělat, sem přijdou a žádají, abychom suverénním členským státům říkali, jaké interní postupy ratifikace mezinárodní smlouvy mají zvolit. Neuvěřitelné pokrytectví.

Závěrem chci říci, že jsem si všiml, že mnozí z nich na delší dobu opouštěli během rozpravy jednací sál, protože byli mimo sněmovnu, převlečeni za kuřata (angl. chickens = kuřata nebo zbabělci). Myslím, že je to velmi symbolické. Oni jsou zbabělci, protože zbaběle opustili sněmovnu během této rozpravy v obavě z konečného verdiktu, který vyznívá drtivě ve prospěch smlouvy a který zní: je to dobrá smlouva, která přinese zlepšení a větší demokratizaci naší Unie.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Íñigo Méndez de Vigo, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, dnes jsme zde slyšeli o evropské integraci z historického hlediska.

Evropská unie, kterou jsme za uplynulých 50 let vybudovali, je Evropou diskuse a dialogu, Evropou úcty k druhým, Evropou porozumění životům našich bližních. Tato myšlenka zazněla během dnešní rozpravy z úst velké většiny členů této sněmovny.

V rozpravě jsme ale slyšeli, pane předsedající, také o jiné Evropě, Evropě konfliktu, odsouzení a opovržení. Jako demokratům se nám taková Evropa nelíbí, protože věříme, že je možné a vhodné vést diskusi a dialog, ale bez odsuzování.

Myslím, že zde dnes zaznělo mnoho názorů, některé z nich jsou ale naprosto nepravdivé.

Chci se zmínit především o jednom: když se říká, že Lisabonská smlouva rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou, je to pravda, ale už se neříká, že Lisabonská smlouva znamená větší účast Evropského parlamentu. Jak někdo může být členem této sněmovny a nechtít, aby měla větší podíl na politickém rozhodování, které ovlivňuje životy národů celé Evropy?

(Potlesk)

Pane předsedající, zakončím své vystoupení citátem Miguela de Cervantese, který v pokročilém věku na sklonku života prohlásil, že v životě jsou situace, kdy se musíme rozhodnout, zda být cestou nebo hostincem. Být hostincem znamená stát na místě. Být cestou znamená jít vpřed.

Doufám, pane předsedající, že stejně jako má politická skupina a jako většina politických skupin v této sněmovně, budeme hlasovat svým srdcem a myslí pro přijetí Lisabonské smlouvy. Využijme demokratického hlasování k vyjádření demokratického uznání těm, kdo chtějí silnější Evropu pro všechny Evropany.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Nyní přistoupíme k hlasování. Toto je první bod k hlasování, které začíná právě teď.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Bairbre de Brún (GUE/NGL), písemně. (GA) Přihlédneme-li ke všem okolnostem, musíme konstatovat, že pro Irsko byla Evropská unie správnou volbou.

Toto referendum je ale o Lisabonské smlouvě. Teď není podstatné, zda Evropská unie přinesla Irsku výhody či nikoli.

Lisabonská smlouva uděluje výlučné pravomoci evropským institucím v oblasti obchodní politiky, včetně jednání o mezinárodních obchodních smlouvách. Zplnomocňuje Komisi k zahájení a vedení jednání, včetně sjednávání mezinárodních obchodních dohod, před podáním zprávy Radě ministrů. Čl. 10 písm. a) nařizuje „postupné odstraňování omezení mezinárodního obchodu“ a je řídící zásadou pro Komisi v jednáních s třetími zeměmi.Od října 2006 EU usilovala v jednáních s rozvojovými zeměmi o odstranění „přeshraničních překážek“. Jednalo se například o překážky ve formě nařízení v oblasti životního prostředí, ochrany spotřebitelů a ochrany zdraví, bez ohledu na důsledky spojené s odstraněním těchto nařízení. Uvážíme-li oba tyto aspekty, odhalíme podstatu závažného ústupku Evropské unie v jejím přístupu k řešení otázek světové chudoby a nerovnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Právě v době, kdy probíhá ratifikační proces Lisabonské smlouvy, Evropský parlament znovu překračuje své pravomoci ve snaze ovlivnit veřejné mínění zprávou, která vyjadřuje jeho souhlas s touto smlouvou a nutí všechny členské státy EU k včasné ratifikaci, aby smlouva mohla 1. ledna 2009 vstoupit v platnost. Není to nic jiného, než politický trik, jelikož přijímání evropských smluv není v pravomoci Parlamentu. Tuto pravomoc mají členské státy: nejprve prostřednictvím mezivládní konference, a následně prostřednictvím ratifikace každým členským státem, v souladu se základní legislativou každé země.

Vzhledem k tomu, že se EU nyní chce vyhnout referendům, aby unikla dalšímu odmítnutí smlouvy, k jakému došlo v roce 2005 ve Francii a Nizozemsku, v zásadě jedinou zemí, která bude mít referendum, je Irsko.

Obcházení referenda pod různými záminkami odhaluje strach z důsledků hlasování občanů v Portugalsku a v ostatních zemích EU. Tyto země dobře vědí, že obsah Lisabonské smlouvy je totožný s obsahem „evropské ústavy“. Název byl změněn v jednoduché snaze obelhat občany, což považujeme za nefalšovaný politický podvod. Proto tuto zprávu nepodporujeme.

 
  
MPphoto
 
 

  Katrin Saks (PSE), písemně. (ET) Lisabonská smlouva představuje pro Evropskou unii nejzásadnější téma, protože budoucnost Evropy tkví v rovnováze, a to je způsob, jakým Evropa může uspět ve světě, jenž se rok od roku mění rychleji, než my sami. Dovolte mi tři poznámky:

1) Zaprvé vítám fakt, že Francie, kde začala krize doprovázející šok z referend, byla první „starou evropskou“zemí, která smlouvu ratifikovala a dala tak najevo ostatním, že evropská integrace musí rozhodně pokračovat.

2) Zadruhé doufám, že během ratifikace členské státy nezačnou používat smlouvu jako politický nástroj, jako na Slovensku, kde opozice, ačkoli smlouvu podporovala, podmínila ratifikaci tím, že vládní strana stáhne návrh zákona, s nímž opozice nesouhlasila. Nejvýznamnější počiny v EU nesmí být zmařeny vnitrostátními záležitostmi!

3) Závěrem bych chtěla vyjádřit naději, že Reformní smlouvou skoncujeme s nesmyslnými názory některých evropských politiků, že můžeme jít dál se starými smlouvami. Opak je pravdou, globalizace vyžaduje nejen větší zápal pro proměňování cílů ve skutečnost, ale také širší shodu, pokud jde o formu unijních politik a nový základní dokument umožňující splnění tohoto cíle.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda

 

4. Hlasování
MPphoto
 
 

  Předseda. − Nyní přistoupíme k hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis.)

 

4.1. (A6-0013/2008, Richard Corbett) Lisabonská smlouva (hlasování)
  

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 29

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Corbett, zpravodaj. − Pane předsedo, jen bych rád objasnil, že tento pozměňovací návrh by se měl týkat odst. 2 písm. c), jak je uvedeno na našem hlasovacím lístku, tj. tam, kam se skutečně v textu hodí, nikoli odst. 5 písm. e).

 
  
  

– Po hlasování o návrhu usnesení

(Potlesk vestoje)

(Protesty ze skupiny IND/DEM)

 
  
MPphoto
 
 

  Předseda. − Dámy a pánové, drtivou většinou jste hlasovali ve prospěch přijetí Reformní smlouvy. Vaše hlasy jsou vyjádřením svobodné vůle národů, které zde reprezentujete. Upřímně vám k tomuto přesvědčivému výsledku gratuluji. Evropský parlament reprezentuje národy Evropy. Tato smlouva dává Evropské unii větší způsobilost k právním úkonům a zajišťuje více demokracie.

(Potlesk)

Hájíme společné hodnoty Evropy a nikdy nedovolíme těm, kdo nejvíce křičí, aby překřičeli otevřenou diskusi o důvodech pro a proti. Toto je svobodná, demokratická Evropa. Srdečně blahopřeji k tak přesvědčivému výsledku!

(Potlesk)

(Protesty ze skupiny IND/DEM)

Ti, kteří požadovali jmenovité hlasování k pozměňovacím návrhům, jejichž obsahem není nic jiného než otázky, nechť vysvětlí svým voličům, kolik to stálo. Jsem si jist, tak jako že zde teď sedím, že to, co jste udělali, poškodí vaši pověst. Myslím, že vaši rodiče by na vás nebyli pyšní, kdyby vás teď viděli.

(Potlesk)

 

4.2. (A6-0471/2007, Ona Juknevičienė) Sčítání lidu, domů a bytů (hlasování)

4.3. Lisabonská strategie (hlasování)
  

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu  12

 
  
MPphoto
 
 

  Udo Bullmann (PSE).(DE) Pane předsedo, chtěl bych navrhnout změnu v pozměňovacím návrhu 12, která přirozeně nenahrazuje příslušný pozměňovací návrh, ale vkládá doplňující formulaci do druhé věty. Toto je znění zmiňované doplňující formulace:

„nebo prostřednictvím kolektivních smluv v souladu s vnitrostátními tradicemi“. Tato formulace se vkládá za „obecně závazných mechanismů“, a před „které umožní pracovníkům na plný úvazek si vydělat na slušné živobytí.’

(DE) Cílem pozměňovacího návrhu, kterým se doporučuje vložení uvedené doplňovací formulace, je zohlednit podmínky ve Skandinávii. Tento pozměňovací návrh byl projednán a odsouhlasen spoluzpravodaji a skupinami, které rovněž požadují jeho zapracování.

 
  
  

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

 

4.4. (A6-0029/2008, Margarita Starkevičiūtė) Hlavní směry hospodářských politik 2008-2010 (hlasování)
  

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu  39

 
  
MPphoto
 
 

  Margarita Starkevičiūtė, zpravodajka. − Pane předsedo, nyní máme text, v němž se říká: „Dává pokyn předsedovi, aby toto usnesení odeslal Radě a Komisi“, a já bych chtěla doplnit slova „a vládám a parlamentům členských států“.

 
  
  

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

 
  
  

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu  6

 
  
MPphoto
 
 

  Margarita Starkevičiūtė, zpravodajka. − Pane předsedo, chtěla bych jen objasnit tuto otázku. Budou-li tyto pozměňovací návrhy zamítnuty, musíme vypustit body 2 a 3 z hlavního směru 7, které jsem opakovala v hlavním směru 15. To se týká také pozměňovacího návrhu 13 skupiny PSE, a chtěla bych požádat skupiny, aby hlasovaly tak, jak jsem řekla, abychom se vyvarovali duplicitě textu.

 
  
  

– Po hlasování o návrhu usnesení

 
  
MPphoto
 
 

  Pervenche Berès (PSE). (FR) Pane předsedo, právě jsme velkou většinou schválili pozměňovací návrhy k hlavním směrům hospodářských politik.

Pan Almunia zde není, ale prosím paní Wallströmovou o vyjádření silné podpory novým návrhům, které Evropský parlament předkládá ke zlepšení hospodářské situace všech našich občanů.

(potlesk)

 

4.5. (A6-0503/2007, Cem Özdemir) Strategie EU pro střední Asii (hlasování)
  

– Před hlasováním o odstavci 63

 
  
MPphoto
 
 

  Alojz Peterle (PPE-DE). – Pane předsedo, chtěl by informovat své kolegy ze skupiny PPE-DE, že v druhé části dílčího hlasování je chyba. Správné rozhodnutí je „ne“, nikoli „ano“.

 
  
  

– Před hlasováním o odstavci 69

 
  
MPphoto
 
 

  Cem Özdemir, zpravodaj. − (DE) Pane předsedo, cílem tohoto ústního pozměňovacího návrhu je zpřesnit a aktualizovat text. Předložením tohoto pozměňovacího návrhu k projednání jsem splnil také přání stínového zpravodaje. Přečtu text pozměňovacího návrhu v angličtině:

„Vítá schválení zákonů o zrušení trestu smrti a pověření soudů k vydávání zatykačů uzbeckým parlamentem jako pozitivní krok směrem k reformě systému trestního soudnictví. Vyzývá ke komplexní reorganizaci systému trestního soudnictví, která by účinně podpořila provádění těchto reforem“.

 
  
  

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

– Před hlasováním o odstavci 17

 
  
MPphoto
 
 

  Bernd Posselt (PPE-DE).(DE) Pane předsedo, než přistoupíme ke konečnému hlasování bych chtěl jen říci, že jsem zmaten, protože všichni mí žlutí kolegové zmizeli. Zůstal zde jen jeden.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dáme to do zápisu, i když já bych to raději nekomentoval.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
místopředseda

 

5. Vysvětlení hlasování
  

Ústní vysvětlení hlasování

 
  
  

- Zpráva: Richard Corbett, Inigo Méndez de Vigo (A6-0013/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Frank Vanhecke (NI). (NL) Pane předsedající, hlasováním o zprávě pana Corbetta a Méndez de Viga, které právě proběhlo, tento Parlament jen znovu potvrzuje postoj, který zastáváme již velmi dlouho: naprosté pohrdání demokraticky vyjádřenou vůlí většiny obyvatel Francie, Nizozemska a jiných zemí. Ačkoli tento Parlament tvrdí, že zastupuje všechny evropské občany, ve skutečnosti se těmto občanům nedopřává nejmenšího sluchu. Když zde předseda této sněmovny před chvílí prohlásil, že tímto hlasováním Parlament vyjádřil stanovisko většiny evropských občanů, dopustil se patetické lži. Parlament nepředložil jediný požadavek na respektování vůle občanů, jedinou žádost o konání referenda v každém členském státu. Právě naopak, jedinou věcí, kterou Parlament požadoval, bylo, aby tento duplikát bývalé ústavy vstoupil co nejdříve v platnost. Naneštěstí, tento Parlament nereprezentuje občany, ale jen konsensus elit oficiální Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, hlasoval jsem proti zprávě, protože musím znovu opakovat, že politická elita Evropské unie se snaží protlačit ústavní smlouvu, aniž by jí konzultovala s evropskými národy. Britská vláda přislíbila konání referenda k této smlouvě, teď ale předstírá, že skutečnost je poněkud jiná. Stačí jen poslouchat jednoho činitele, jako je Valéry Giscard d’Estaing, za druhým, aby vám bylo jasné, že mezi těmi dvěma dokumenty není vlastně žádný rozdíl.

Říkám vám, představitelé evropské politické elity, že pokud si myslíte, že stavíte evropský projekt, ale stavíte jej proti vůli lidu, pak stavíte hrad z písku. Jak jednou řekl skvělý Jimi Hendrix, hrady z písku vždycky nakonec spadnou do moře. Ratifikace evropské ústavy, navzdory zamítnutí ve dvou referendech, je nedemokratická, zbabělá a nelegitimní.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, za osm let v tomto Parlamentu jsem už slyšel různá absurdní tvrzení, ale zvláštní cenu musím v tomto ohledu udělit ujištění, že prosazení této smlouvy v dnešním hlasování je ukázkou projevu svobodné vůle všech národů Evropy.

Vy, kteří jste tak srdečně tomuto tvrzení tleskali, velmi dobře víte, že není pravdivé. Vy to víte, a já to mohu dokázat, protože jste podporovali referenda až do chvíle, kdy bylo jasné, že o ně přijdete. Toto hlasování jen v podstatě zdůraznilo odtrženost členů této sněmovny od svých voličů. Zrušení referend je zbabělým činem a rezignací na vedoucí postavení, a vy to víte.

Dokažte mi, že nemám pravdu. Dejte o smlouvě hlasovat v referendech, která jste podporovali, když jste mysleli, že je můžete vyhrát. Dejte o Lisabonské smlouvě hlasovat. Pactio Olisipiensis censenda est! (O Lisabonské smlouvě se musí hlasovat.)

 
  
MPphoto
 
 

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, chtěl bych podat krátké vysvětlení, proč jsem se zdržel hlasování. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že náš Parlament nemá v této záležitosti pravomoc: je v pravomoci členských států, a my ji musíme respektovat. Jenom členské státy mohou rozhodnout, zda bude nová Lisabonská smlouva přijata či nikoli.

Myslím, že bychom se měli zastavit a připomenout si, jaké jsou mocenské vztahy. Osobně jsem toho názoru, že toto rozhodnutí by měly učinit členské státy. Nebyl by to zas tak špatný nápad zeptat se veřejnosti na její názor, protože mají-li lidé možnost ovlivnit rozhodování, celý proces získá na legitimitě.

V této smlouvě je mnoho dobrého, ale jsou v ní také části, které jsou nepřijatelné, a uvažuji-li o ní z pohledu Finska, odkud pocházím, je v ní řada pasáží, které jsou pro nás nepřijatelné. V každém případě ale rozhodovací pravomoci v těchto oblastech mají v rukou vnitrostátní parlamenty.

(Potlesk)

 
  
  

- Usnesení o Lisabonské strategii (B6-0073/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o Lisabonské strategii, který bude na programu jarního zasedání Evropské rady. Souhlasím s předkladateli návrhu, že Lisabonská strategie má šanci uspět pouze v případě, že se bude opírat o lidské zdroje v příznivém, vzdělávacím, vědomostním, vědeckém, výzkumném, kulturním, informačním a inovačním prostoru.

K plnění cílů Lisabonské strategie potřebujeme tři hráče: univerzity jakožto architekty vědomostí, podnikatelské firmy, které dokáží vědomostí využít, a veřejnou a samosprávnou složku, která bude schopna vytvořit trvale udržitelnou infrastrukturu pro vědu, výzkum a vývoj na národní a regionální úrovni. Inovace vyžaduje finanční vklad; finance zase přinesou vědomosti. Vědomosti vložené do inovací tuto finanční investici znásobí. v tvrdé konkurenci dokáží přežít je invenční a tvořivé malé a střední podniky. Věřím, že Evropa si dokáže najít v americko-japonském vědomostním expresu 21. století své místo.

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Strejček (PPE-DE). – (CS) Já jsem hlasoval proti a dovolte mi, abych své důvody sdělil.

Za prvé, text celkově formuluje roli Evropské unie jako globální ekonomické a sociální mocnosti. Za druhé, opírá se o tzv. vůdčí roli Evropské unie ve světě a slepě věří, že okolní dynamický svět se bude rozvíjet podle toho, jak si Evropská unie sama přeje. Za třetí, prohlášení věří, že Evropská unie převezme vůdčí roli ve vytváření jakýchsi celosvětových norem a standardů. Za čtvrté, Lisabonská strategie podmiňuje ekonomickou spolupráci s okolním světem tzv. vynutitelností hlavních pracovních norem. Za páté, Lisabonská strategie explicitně vychází z takzvané Lisabonské smlouvy, ačkoliv ta ještě neprošla ratifikačním procesem ve většině členských států. Prohlášení vyzývá k zavedení institutu minimální mzdy v těch členských státech, ve kterých ještě minimální mzda nebyla zavedena.

 
  
MPphoto
 
 

  Othmar Karas (PPE-DE).(DE) Evropský klub Rakouské lidové strany v Evropském parlamentu hlasoval nadšeně pro zprávu, kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo, protože Lisabonské smlouva posiluje občany Evropy, členských států a Evropské unie. Občané Evropy a parlamenty, které tyto občany reprezentují, jsou vítězi. Ve světle rozpravy o Kosovu vidíme, jak je tato smlouva důležitá, protože jejím prostřednictvím dosáhneme mnohem pravděpodobněji společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Ustanovení právní závaznosti Listiny základních práv nám ukazuje cestu vpřed směřující k tomu, aby základní práva byla šancí všech občanů Evropské unie. Každý, kdo není pro tuto smlouvu jako celek, je proti občanům. Musíme nadále hájit zájmy lidí a tuto smlouvu jim přiblížit.

 
  
MPphoto
 
 

  Hubert Pirker (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, hlasoval jsem pro zprávu, protože v ni naprosto věřím, jelikož vytváří mezi ekonomickými a sociálními opatřeními rovnováhu, které je třeba dosáhnout, protože je tady poprvé představena sociální Evropa a členské státy jsou velkou většinou v Parlamentu poprvé vyzývány, aby přijaly opatření k zavedení minimální mzdy. Jsem potěšen, že většina byla schopna zabránit opatřením, jejichž cílem bylo skoncovat s úspěchy dosaženými v sociální oblasti, jako je například směrnice o pracovní době a rozšíření sociálních dávek za hranice jednotlivých států. Obecně jsem pak nadšeně hlasoval pro schválení tohoto vyváženého balíku opatření.

 
  
MPphoto
 
 

  Nirj Deva (PPE-DE). – Pane předsedající, chci říci, že jsem hlasoval proti zprávě o Lisabonské smlouvě. Prořekli jsme se a vylili jsme přitom s vaničkou i dítě. Snažíme se vytvořit společný trh, a zároveň jsme vlastně ve vší tichosti vytvořili společnou zemi.

Zapojení našich lidí do procesu jsme odmítli. Upřeli jsme jim jejich přirozené právo mluvit do toho, jaká by měla být jejich vláda, a v nejvyšší možné míře jsme ignorovali fakt, že měli mít referendum.

Jak můžeme říct našim lidem, našim voličům, že tento Parlament reprezentuje jejich názory, když své názory nemohou nechat vůbec zaznít? Britská vláda, zvláště pan Brown, slíbila referendum. Zejména pánové Brown a Blair řekli, že umožní Britům hlasovat v referendu. Tento den mne velmi, velmi mrzí a mrzí mne také, že labouristická vláda porušila své sliby.

 
  
MPphoto
 
 

  Ewa Tomaszewska (UEN).(PL) Pane předsedající, bylo mou povinností se zdržet hlasování o Lisabonské smlouvě. V mém jazyce ani v Polsku smlouva není k dispozici. Mí voliči nedostali příležitost se s ní seznámit, a já jsem konec konců tady proto, abych reprezentovala jejich názory a zájmy, a nejen své vlastní přesvědčení. V pondělí bylo zde v Parlamentu přijato rozhodnutí, abychom dnes hlasovali o dokumentu, jehož konsolidovanou verzi ve vlastním jazyce neměli někteří z nás vůbec k dispozici. Rozhodnutí o dokumentu s neznámým obsahem může učinit pouze hloupý nebo nečestný člověk. Proto jsem se zdržela hlasování.

 
  
  

- Zpráva: Margarita Starkevičiūtė (A6-0029/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Strejček (PPE-DE). – (CS) Pane předsedající, já jsem hlasoval proti z následujících důvodů.

Ve zprávě se mluví o jakémsi spravedlivějším rozdělování zisků, zpráva zavádí pojem tzv. úplné zaměstnanosti prostřednictvím alokací veřejných investic. Zpráva se snaží nahrazovat tzv. selhání trhu prostřednictvím daní, zavádí ekologické daně, podporuje vědu a výzkum prostřednictvím odpočitatelných položek, což povede k další netransparentnosti daňového systému, volá po nové evropské legislativě.

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Claeys (NI). (NL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti zprávě paní Starkevičiūtė, protože její pasáž o imigraci se vyznačuje typickou krátkozrakostí, která nás stála již spoustu peněz. Existují zřejmě lidé, kteří chtějí vidět, jak opakujeme chyby z 60. a 70. let, kdy se uvažovalo pouze o lidech importovaných na krátkou dobu jako zboží. Ve městech nyní vidíme výsledky této politiky: masová nezaměstnanost, kriminalita, rozvoj paralelních společností. Místo abychom se z minulých chyb poučili, zatvrzele kráčíme stejnou cestou. Nyní je to dokonce ještě horší, protože existuje návrh na provádění evropské migrační politiky, která by měla „doplnit“ politiky členských států. Je zcela jisté, že přinese ještě více laxnosti než dosud, a to je asi to poslední, co potřebujeme.

 
  
MPphoto
 
 

  Koenraad Dillen (NI). (NL) Pane předsedající, stejně jako můj spolustraník pan Claeys jsem hlasoval proti této zprávě. Zpráva má bezpochyby mnoho pravdivých a závažných aspektů. Je to například modernizace pracovních trhů, investice do podnikání a zjednodušení daňových systémů, které zpráva podporuje. Nicméně tato sněmovna zcela minula cíl, pokud evropskou migrační politiku spočívající v přilákání ekonomických migrantů považuje za politiku razící cestu Lisabonské strategii. Navíc zázračným lékem na nelegální přistěhovalectví není ekonomická otevřenost, která bývá častým argumentem, nýbrž posílená kontrola vnějších hranic Unie, odmítnutí jakékoli vnitrostátní politiky hromadné legalizace a přísná politika deportace nelegálních přistěhovalců.

 
  
  

- Zpráva: Cem Özdemir (A6-0503/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE).(PL) Pane předsedající, přijali jsme důležitý dokument týkající se vztahů mezi EU a střední Asií. Je příkladem našich přání sdílet zkušenosti a hodnoty, které jsou obecně platné v Evropě, a získat pro tyto hodnoty rozvojové demokracie v této oblasti světa. Tyto země udělaly na cestě směrem k hospodářskému rozvoji obrovský pokrok. Musí však podniknout také odhodlané kroky, aby bránili porušování základních lidských práv a svobod. Musí se vypořádat s řadou problémů, jako je rostoucí pašování drog, organizovaný zločin, korupce a obchod s lidmi. Další základní otázkou jsou lepší vzájemné kontakty našich občanů podporující kulturní výměny a zřízení zvláštních grantových programů pro mladé lidi, které byli jim umožnily studovat na evropských školách, a seznámit se tak s hodnotami a standardy EU.

Přejeme našim přátelům z Kazachstánu, Kyrgyzské republiky, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu mnoho úspěchů na jejich cestě k prosperitě, svobodě a demokracii, která jim umožní podporovat v budoucnu jiné státy a podělit se s nimi o své úspěchy.

 
  
  

Písemná vysvětlení k hlasování

 
  
  

- Zpráva: Richard Corbett, Inigo Méndez de Vigo (A6-0013/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme dnes hlasovali pro zprávu o Lisabonské smlouvě. Tuto novou smlouvu podporujeme. Uvědomujeme si však, že vzhledem ke skutečnosti, že dva členské státy navrhovanou ústavu odmítly, jsme byli nuceni provést změny. Nesdílíme proto názor, že je třeba naříkat nad tím, že se smlouvy byla vypuštěna ustanovení o vlajce a hymně. Na rozdíl od většiny v Parlamentu se domníváme, že je dobře, že byl do rozhodovacího procesu v oblastech citlivých z hlediska vnitrostátní svrchovanosti zaveden „akcelerátor pro případ nouze“.

Obhajujeme princip decentralizace, a odmítáme proto výzvu ze strany Evropského parlamentu, aby se v členských státech konala referenda. Jedná se o záležitost, kterou si musí rozhodnout každý členský stát sám.

Na závěr bychom se rádi zmínili o hlasování o změně 36 týkající se případu Laval. Rozhodli jsme se hlasovat proti první části, protože podle našeho názoru jsou mezi starou smlouvu a Lisabonskou smlouvou rozdíly, a to například v Listině práv, která ustanovuje mimo jiné právo na stávku uskutečněnou podle vnitrostátních postupů. Podporujeme ustanovení Listiny práv a podporujeme také druhou část změny, která zabezpečuje právo na pracovně-právní spory. Rádi bychom upozornili na to, že tento názor sdílí také naše politická skupina v Parlamentu, která se rozhodla hlasovat proti návrhu, protože zpráva se týká smlouvy a nikoli případu Laval.

 
  
MPphoto
 
 

  Batten, Bloom, Booth, Clark, Farage, Nattrass, Titford a Whittaker (IND/DEM), písemně. − I když Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) Lisabonskou smlouvu odmítá, zdrželi jsme se hlasování o změně 31, protože nesouhlasíme s odůvodněním změny.

 
  
MPphoto
 
 

  Pervenche Berès (PSE), písemně. – (FR) Jelikož prezident Sarkozy neměl v plánu uspořádat referendum, jsem stále pevně přesvědčena o tom, že se socialisté ve francouzském parlamentu museli zdržet hlasování, aby tak vyjádřili svůj postoj. Nicméně skutečnost, že francouzský prezident odvedl při vyjednávání o této smlouvě mizernou práci a ignoroval hlas francouzského lidu, neznamená, že bychom neměli reagovat na otázku, která je nám dnes předkládána.

Smlouva má sice do dokonalosti daleko, ale umožňuje nám uzavřít institucionální diskusi a vybavit Evropu pravidly, díky nimž bude moci fungovat. Dnes by měl zaznít hlas socialistů ke změnám politiky, což je hlavní záležitost v rámci revize finanční perspektivy, dále k francouzskému předsednictví Evropské unie a k závazku skupiny PSE vypracovat prohlášení k příštím evropským volbám.

„Ne“ by umožnilo odstranit politiky z textu, který měl být ústavou, protože by Evropu přinutil zamyslet se nad otázkou, o čem vlastně celý projekt Evropy je. To je velmi důležité.

Protože však chci, aby byl text přijat, abych se pak mohla plně zapojit do nadcházejících jednání o politikách, jelikož moje více než dva roky staré „ne“ bylo proevpropské, beru na sebe veškerou svou odpovědnost a Lisabonskou smlouvu schvaluji.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan, Marcin Libicki a Konrad Szymański (UEN), písemně. − (PL) V závěrečném schvalování zprávy o Lisabonské smlouvě jsem se zdržel hlasování, protože zpráva dalece překračuje dohody, kterých bylo dosaženo na summitech EU v Bruselu a Lisabonu.

Lisabonská smlouva byla pro všechny zúčastněné strany velmi obtížným kompromisem. Jak dokládají zmínky o absenci symbolů EU, o dohodách o systému hlasování Rady týkajícího se doložek o účasti a neúčasti a o Listině základních práv, překročení rámce tohoto kompromisu by politicky poškodilo proces ratifikace.

Nemohu navíc podpořit body připravující půdu pro kampaně cílené na konstitucionalizaci Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE-DE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva je nejlepším kompromisem umožňujícím překonat institucionální krizi a zvýšit pružnost rozhodovacích mechanismů, které jsou pro fungování rozšířené Evropské unie s 27 státy v dnešním globalizovaném a neustále se měnícím světě zásadní.

Velmi schvaluji skutečnost, že je Evropské unii dána právní subjektivita, že je zrušena struktura tří pilířů ve prospěch jednoho institucionálního rámce a univerzálního uplatnění metody Společenství.

Souhlasím s opatřeními na zvýšení transparentnosti a odpovědnosti a na posílení účasti a práv evropských občanů jak na informační úrovni, tak prostřednictvím legislativní iniciativy lidí.

Vítám změny v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, takže opatření budou mít ambicióznější cíle a efektivnější postupy a nebudou již využívány mezivládní nástroje a postupy.

Souhlasím s větším zapojením parlamentů jednotlivých států, zejména do kontroly dodržování principu decentralizace.

Mrzí mne, že bylo třeba provést různé ústupky, například odložit začlenění důležitých prvků, jako je nový systém hlasování v Radě a britské a irské doložky o účasti a neúčasti týkající se záležitostí, které byly dříve řešeny třetím pilířem. Obávám se, že ustanovením voleného předsedy Evropské rady dojde ke ztrátě výhod z rotování předsednictví, aniž by to pro Evropskou unii znamenalo přínos v podobě přidané hodnoty, a ke vzniku problémů ve vztazích mezi různými institucemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Paul Marie Coûteaux, Patrick Louis a Philippe de Villiers (IND/DEM), písemně. – (FR) Evropský parlament právě schválil Lisabonskou smlouvu, ačkoli jej o to nikdo nežádal.

Delegáti seskupení Mouvement pour la France (MPF) v Evropském parlamentu hlasovali samozřejmě proti této zprávě, i když jsou si vědomi čistě symbolické povahy tohoto činu.

Je závažné, že zvolení zástupci Francie a Dánska sedící ve Štrasburku hlasují pro smlouvu a jasně přitom přiznávají, že je klonem zaniklé Evropské ústavy, jejíž text občané jejich států oficiálně odmítli. Je také závažné, že Evropský parlament hlasuje o smlouvě, přestože se žádný z jeho členů nemohl seznámit s její konsolidovanou verzí. Po ratifikaci naslepo maďarským parlamentem schvaluje Evropský parlament text, který nečetl.

Delegace MPF v Evropském parlamentu nyní přeje svobodymilovným Irům hodně štěstí: jejich referendum nebude jen jejich, budou hlasovat za všechny, kterým tato možnost dána nebyla, zejména za Francouze, jejichž hlas byl odmítnut.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel António dos Santos (PSE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu a příslušné usnesení podporuji.

Na poslední chvíli se však vyskytl problém s hlasovacím zařízením, proto jsem svůj naprostý souhlas nemohl fyzicky vyjádřit.

Aby byl můj souhlas řádně zaznamenán, předkládám toto vysvětlení hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jedná se o politováníhodné usnesení Evropského parlamentu zaměřené výhradně na to, aby zmátlo občany a vyvinulo na členské státy tlak, aby ratifikovali Lisabonskou smlouvu, protože Evropský parlament nemá k tomuto schválení kompetence. Ratifikovat ji mohou pouze členské státy.

Přesto jsme během rozpravy a hlasování podpořili demokratická opatření, jejichž cílem bylo zavést do rozpravy prvek plurality, a zdůraznili jsme potřebu větší demokracie a požadovali referendum. Proto naše skupina předložila k projednání návrhy usnesení, které byly bohužel odmítnuty. Konkrétně se jednalo o návrhy vyjadřující náš nesouhlas s Lisabonskou smlouvou a zdůrazňující některé z jejích znepokojivějších aspektů, jako je trend směrem k militarizaci Evropské unie v úzkém spojení s NATO, který vyvolává růst vojenských výdajů a umožňuje provádět vojenské operace s cílem chránit hodnoty Unie a sloužit jejím zájmům.

Odsuzujeme také skutečnost, že ustanovení současných smluv, na nichž Evropský soudní dvůr postavil své nedávno vynesené rozsudky (ve věci Laval/Vaxholm a ve věci Viking Lane) ospravedlňující sociální dumping a nadřazující poskytování služeb nad práva pracovníků na kolektivní akci vyjadřující úctu ke svobodě, jsou v celém rozsahu zahrnuta do Lisabonské smlouvy, která vyžaduje, aby právo na kolektivní akci zůstalo výhradně v kompetenci členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Vítám zprávu, kterou předložili pánové Méndez de Vigo a Corbett a která jednak zdůrazňuje fakt, že reformní smlouva není ústavou, a současně umožňuje Evropě směřovat k nové globální roli, již bude muset hrát v nadcházejících desetiletích.

Zpráva posiluje institucionální pravomoc Unie. Posílením pravomoci Evropského parlamentu podporuje demokracii. Umožňuje rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, aby bylo zajištěno, že hospodářská a průmyslová síla Evropy se odráží v globálních politikách, a především umožní EU hrát klíčovou roli při řešení problému globálního oteplování.

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Dal jsem „ano“ Lisabonské smlouvě, protože – bohužel – není jiné alternativy. Musíme však mít jasno. A to nemáme vzhledem k 300stránkové minismlouvě, která je nečitelná, podobně jako nemáme jasno v tom, zda EU získá důvěru svých občanů, zvláště když velké množství doložek o neúčasti povede k neustálým patovým situacím nebo dokonce k nestálé symetrii Evropy.

Tato nová smlouva je jen východiskem z nouze. Je třeba, abychom velmi rychle sepsali radikálně reformní smlouvu a ratifikovali ji v rámci jediného referenda Evropanů. Všechny země, jejichž občané řeknou „ne“, budou mít možnost vystoupit z EU, jinak se budou řídit společnými pravidly. To je cena, kterou je třeba zaplatit za skutečně integrovanou Evropskou unii se soudržnějšími politikami.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zřídkakdy se v této sněmovně setkáme s tak stalinistickou zprávu: je to naprosto lživá propaganda! Jedině tady a v „Sarkozii“ lze říct, že Lisabonská smlouva je zásadně odlišná od Evropské ústavy, když převážná většina hlav států a vlád EU i otec samotné ústavy, Valéry Giscard d’Estaing, říká přesný opak.

Zpravodajové si dopřáli trochu kultury, když v úvodu odůvodnění citují pár řádek z Shakespearovy hry Julius Caesar. Tento citát v podstatě vysvětluje, že musíte následovat základní síly směřující k velkým změnám ve společnosti, jinak budete neúspěšní a skončíte v troskách. Problémem je, že pro ně jsou těmito silami Lisabonská smlouva a umělé, vynucené vytvoření centralizovaného evropského superstátu, přitom skutečnou silou je v tomto případě rostoucí nesouhlas lidí s tímto projektem. Občané se snaží znovu objevit své kořeny a identitu a najít ochranu před změnami, které odmítají a které jim chtějí vnutit jiní: budování politických systémů, které jim berou svobody, a finanční globalizaci, která je ruinuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Opět se ukazuje, jak je většina zástupců tohoto Parlamentu daleko od reality. Výsledky referend nemají zcela zřejmě žádnou hodnotu, pokud odporují vůli vládnoucí politické elity.

My v Červnové straně podporujeme, aby se ve Švédsku konalo referendum o Lisabonské smlouvě. Je především na každém členském státě, aby se rozhodl, zda referendum uskuteční.

Celý proces okolo nové smlouvy EU je ostudný. Úmluva, jejíž pracovní postup byl mohutně kritizován, předložila návrh ústavy EU. Rozprava se pak nekonala, celá věc se rozebírala a pitvala s cílem prosadit mnohem federalističtější smlouvu, bez ohledu na „ne“ z úst občanů Francie a Holandska.

Chceme novou smlouvu, která bude založena na EU představující fórum především v rámci mezivládní spolupráce.

Proto jsme hlasovali proti zprávě Parlamentu o Lisabonské smlouvě.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Většina Evropského parlamentu – kam patří i členové portugalské Socialistické strany (PS), sociálně demokratické strany (PSD) a populární pravicové strany (CDS/PP) – klidně může hlásat svůj „souhlas“ s navrhovanou smlouvou o EU. To, jak mnozí dobře víme, nemá žádnou hodnotu ani právní důsledky.

Jejich cílem je však něco jiného: je to jednak tlak směřující hlavně k tomu, aby došlo k ratifikaci navrhované smlouvy, čímž vstoupí v platnost 1. ledna 2009, a dále je to propaganda.

Zpráva proto obsahuje matoucí pojmy a vynechává různé záležitosti s cílem pokusit se skrýt skutečný obsah a důsledky navrhované smlouvy EU. Zde je jen pár příkladů:

Na jedné straně větší ovládnutí rozhodovacího procesu orgány EU popisuje jako „větší efektivitu“ a přechod kompetencí vnitrostátních parlamentů na nadnárodní instituce EU označuje jako „větší roli vnitrostátních parlamentů“. Na druhé straně opomíjí militarizaci EU v rámci NATO, liberalizovaný jednotný trh s volným pohybem zboží, kapitálu a služeb, kde je prvořadá konkurence, dále opomíjí ekonomickou a měnovou unii se svým eurem, Evropskou centrální bankou a paktem o stabilitě a liberalizaci mezinárodního obchodu jakožto politiky a cíle EU.

Proto jsme hlasovali proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE), písemně. − Hlasuji pro tuto změnu, přestože Lisabonská smlouva může vstoupit v platnost až po ratifikaci všemi členskými státy – proto automaticky respektuje výsledek irského referenda. Nicméně hlasuji pro tuto změnu, ačkoli zprávu ničím novým nedoplňuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Hedh (PSE), písemně. (SV) Stejně jako u předchozích záležitostí týkajících se nové smlouvy EU jsem se rozhodla postupovat jinak než moje skupina a hlasovat proti zprávě o Lisabonské smlouvě. Návrh zcela jistě obsahuje mnoho zlepšení, ale jsem proti současnému pohybu EU směrem k většímu supranacionalismu. Chci evropskou spolupráci na mezivládní úrovni. Pevně podporuji myšlenku řešit společné problémy na základě mezinárodní spolupráce. Existují důležité úkoly, které musíme plnit společně, zejména to jsou úkoly týkající se životního prostředí, obchodu s lidmi a sociálního dumpingu. Domnívám se však, že návrh posiluje nadřazenost práva EU nad vnitrostátním právem, že členským státům jsou odňaty větší pravomoci a že větším státům je oproti těm menším dána větší pravomoc. A s tím já nesouhlasím.

Rozhodla jsem se hlasovat proti změně, která navrhuje, aby EU rozhodla o referendech napříč Unií, protože se domnívám, že toto by si měl rozhodnout každý členský stát sám.

 
  
MPphoto
 
 

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN), písemně. − (PL) V závěrečném hlasování o zprávě (A6-0013/2008), kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo a která se týkala Lisabonské smlouvy, jsem se zdržel hlasování. Důvodem tohoto kroku byl fakt, že závěry vyplývající z této zprávy významně přesahují rámec přijatý během rozprav na summitu v Lisabonu a Bruselu (13. a 14. prosince 2007).

Tehdy byl dosažen kompromis, který byl výsledkem určitých ústupků všech zúčastněných stran. Proto si myslím, že výslovná kritika některých těchto dohod, kterou některé body zmíněné zprávy obsahují, nepřispívá k nalezení řešení přijatelných pro všechny strany kompromisu. To se týká například doložek o účasti a neúčasti, Listiny základních práv, hlasovacího systému Rady a symbolů EU, a týká se to také formulací, jež vedly k návratu k myšlence, která již byla přeci odmítnuta, a to k myšlence Evropské ústavy.

 
  
MPphoto
 
 

  Timothy Kirkhope (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci hlasovali proti této zprávě. Od začátku jsme dávali jasně najevo, že smlouva (ústava) není cestou, kterou by se Evropa měla ubírat. Konzervativci podporují Evropu nezávislých států, které se společně snaží vyřešit výzvy globalizace, celosvětové chudoby a globálního oteplování, jež jsou našimi prioritami, a to na základě spolupráce. Tento náš přístup vyjadřujeme jasně a konzistentně při plném vědomí pravděpodobného dopadu smlouvy na naše cíle a ambice pro Evropu. Toho však nedosahuje ani tento text a ani snahy lidí, kteří chtějí integrovanou Evropu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem pro tuto zprávu, nikoli proto, že bych si myslela, že změny Lisabonské smlouvy nabízejí cestu k Evropské unii, která je spíše než na trhu a konkurenci pevně založena na závazku udržitelného rozvoje, míru a lidských práv. Hlasovala jsem pro ni proto, že obsahuje faktory, které jsou oproti opatřením stávající smlouvy příznivější. Listina základních práv je důležitým doplněním. Nyní bude třeba ověřovat, zda je veškerá legislativa EU a její zavádění na úrovni členských států s touto listinou v souladu, a v případě nesouladu bude možné žádat jeho odstranění.

Větší spolurozhodování vnese do rozhodovacího procesu důkladnější kontrolu a větší srozumitelnost. Občanská iniciativa je důležitým krokem vpřed. Mám vážné obavy týkající se větší vojenské spolupráce, která již probíhá, a chci, aby vnitrostátní a Evropský parlament tento vývoj důkladně přezkoumal. Je nezbytné, aby EU jakožto diplomatická a mírotvorná síla stavěla na svých silných stránkách.

Domnívám se, že je důležité, aby občané EU byli do procesu ratifikace zapojeni prostřednictvím referend a aby byly výsledky těchto referend respektovány. Reagovat na tuto obecnou zásadu je úkolem vlád a Rady, nikoli tohoto Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro tuto zprávu o usnesení Evropského parlamentu týkající se Lisabonské smlouvy, protože tato smlouva je pro další vývoj Evropy zásadní, a je absolutně nezbytná pro další rozkvět rakouského modelu sociální péče a zabezpečení našich občanů. Souhlasím s tím, že smlouva obecně představuje významné zlepšení předchozích smluv a že zajistí v Unii větší demokratickou kontrolu. Růst demokratické hodnoty Evropské unie vidím za prvé v rozšíření postupu spolurozhodování, za druhé v hlasovacím mechanismu dvojnásobné většiny, za třetí ve zvolení předsedy Komise většinovým rozhodnutím Evropského parlamentu, a v neposlední řadě ve výraznějším zastoupení vnitrostátních parlamentů prostřednictvím možnosti vznášet námitky k porušení rozdělení kompetencí a možnosti vnitrostátních parlamentů připomínkovat všechny legislativní iniciativy EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Caroline Lucas (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem proti této zprávě, abych tak vyjádřila svůj nesouhlas s arogancí a lhostejností ze strany vedoucích politických činitelů v celé EU vůči přáním občanů EU a abych dala velmi jasně najevo svůj názor, že občané EU by měli mít možnost hlasovat o této otázce v referendu.

Lisabonská smlouva je v podstatě stará ústava v novém kabátě, přičemž tato stará ústava byla odmítnuta Francií a Nizozemím – dvěma zeměmi, kde bylo umožněno referendum uspořádat. Jak pravil sám hlavní tvůrce původního textu Valéry Giscard d'Estaing, „návrhy z původní Ústavní smlouvy jsou prakticky beze změny. Byly prostě formou dodatků rozptýleny do starých smluv“.

Nejsem proti principu ústavy. Ale jsem proti této konkrétní ústavě (a smlouvě, které ji reprodukuje), protože občané EU si zaslouží lepší. Smlouva sice obsahuje některá pozitivní opatření, avšak převažují negativní opatření – například další militarizace EU, a také opatření na podporu větší liberalizace a privatizace. A co je ještě horší, smlouva promarňuje skvělou příležitost dát skutečně do centra zájmů Unie udržitelnost a zajištění klimatu, a nedaří se jí ani přiblížit evropským občanům orgány EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Kdyby se soutěžilo o nejlepší disertační práci na téma Lisabonská smlouva, za svůj text zprávy by si Výbor pro ústavní záležitosti zasloužil první místo a nejvyšší ocenění.

Usnesení je vynikající analýzou a kritikou obsahu této zcela nesrozumitelné smlouvy. Každý, kdo se děsil náznaků centralizovaného, všemocného „superstátu“, má teď naprostou jistotu. Ve srovnání s obsahem Ústavní smlouvy nebyla provedena žádná podstatná zlepšení, od mnoha záležitostí bylo naopak upuštěno nebo byly z textu odstraněny.

Spoluzpravodajové upozorňují na to, že vedoucí političtí činitelé jednotlivých států projevují v Evropské aréně nedostatečné vize a ambice, a dokonce i vyloženou nedůvěru vůči Evropské unii a jejím orgánům.

Euroskeptici by měli být potěšeni ústupky: zpoždění jejího vstupu v účinnost, zachování jednomyslnosti v 72 případech včetně zdanění a přijetí víceletého finančního rámce, odchylky, doložky o účasti a neúčasti, zejména pro Spojené království, a možnost „dobrovolného vystoupení“ z EU.

Útěchou všem, kdo odsoudili „ústupky, jejichž přijetí je pro Parlament těžké“, by mělo být jednak zlepšení role Evropského parlamentu jakožto spolutvůrce legislativy a sdílení jeho rozpočtových pravomocí poskytující rovnocennou úroveň Radě, a jednak skutečnost, že rozhodování v Radě usnadní princip dvojnásobné většiny.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − V této zprávě o Lisabonské smlouvě zcela jasně vidíme, že smlouva posiluje podmínky pro demokratickou výměnu názorů v Evropské unii. Prostřednictvím většího zapojení vnitrostátních parlamentů i Evropského parlamentu do rozhodovacích procesů poskytujeme občanům Evropy to, co od EU žádali: silnější hlas. Díky zaměření smlouvy na tvorbu účinných a soudržných politik, jak zpráva zdůrazňuje, budeme schopni čelit větším globálním problémům než dříve. Hlasoval jsem pro tuto zprávu a blahopřeji zpravodajům k vynikající zprávě na velmi citlivé téma, které je pro budoucnost Unie klíčové.

 
  
MPphoto
 
 

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. − (NL) Charakteristickým znakem návrhu ústavy zamítnuté dvěma členskými státy v hlasování v roce 2005 byla skutečnost, že reagovala na přání velkých firem, vnitrostátních vlád a většiny ve vnitrostátních parlamentech, avšak měla malou podporu voličů. Referenda, která se konala jen v několika zemích, odhalila, že mnoho nesouhlasných hlasů vyplynulo z intenzívní veřejné debaty a velké účasti voličů. Lidé nechtějí, aby jim Evropa vnucovala rozhodnutí, která by sami nikdy nepřijali.

Užitečnost Evropy spatřují v mírovém řešení problémů přesahujících hranice jednotlivých států a ve zvládání rozsáhlejších potíží, které jednotlivé členské státy nedokáží vyřešit samy, avšak nevidí prospěšnost Evropy, která stále více přebírá úlohu jednotlivých států, v nichž žijí. Ústava představovala případ, kdy jsou společně prodávána pozitiva i negativa bez možnosti vypustit negativa v oblasti hospodářství a zbrojení. Nová smlouva stále silně připomíná původní ústavu. Odmítnutí v referendech odráží strach voličů. Přijetí pozměněné ústavy přesvědčivou většinou dnes jasně vyjadřuje: „Lidem vstup zakázán. Tato Evropa je pouze pro politické činitele.“

 
  
MPphoto
 
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) EU a její velice nepopulární smlouva se nemůže schovat za svá demagogická prohlášení, že je demokratičtější a pro společnosti prospěšnější. Rivalita imperialistů je dočasně skryta jen proto, aby bylo možné zahájit větší útok na práva a svobody pracovníků a zajistit větší zisky z monopolů.

Zpráva o Lisabonské smlouvě a přejmenovaná Evropská ústava je pro legislativu ES výzvou k potírání opozice pracovníků členských států. Skupina politiků podporujících EU včetně strany Nové demokracie a Panhelénského socialistického hnutí (PASOK) nechce referendum, protože jsou si vědomi opozice pracovníků, kteří trpí kvůli barbarskému kapitalismu a imperialistické agresi.

Lisabonská smlouva a Evropská ústava podporují, aby EU mohla účinněji fungovat a těžit z evropských monopolů. V důsledku toho pak Lisabonská úmluva a Evropská ústava:

- posilují nepopulární zbrojení EU,

- podporují kapitalistickou restrukturalizaci,

- vytvářejí nové politiky, které pracovníky vykořisťují a omezují jejich sociální práva,

- prohlubují militarizaci EU,

- přijímají dogma preventivní války,

- schvalují imperialistické intervence, dokonce i v členských státech,

- omezují právo na svrchovanost členských států,

- ruší právo veta ve prospěch silnějších států,

- podporují a vytvářejí nové mechanismy represe,

- ještě více omezují jednotlivá práva a svobody lidí.

Pracovníci EU mají moc zavrhnout Evropskou smlouvu i samotnou EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Lisabonská smlouva je v porovnání s Evropskou ústavou krokem zpět. Smlouva dál nese veškerou neoliberální zátěž: nemá vůbec žádnou koncepci demokratické odpovědnosti Evropské centrální banky, Pakt o stabilitě a růstu je jednostranný a prosazován je volný trh.

Na žádost pana Browna a bratrů Kaczynských Lisabonská smlouva zamítla, aby měl každý stát k dispozici pozitivní symboly jako vlajky a hymny. Doložka o neúčasti zkresluje závazný charakter Listiny základních práv.

Volali jsme po referendech, kterými by byl posílen veřejný dialog a účast občanů. Z odmítnutí referend je zřejmé, jak velká propast leží mezi Evropskými politickými špičkami a nadějemi a potřebami Evropských občanů a zároveň že je posílena lhostejnost k EU a euroskeptismus.

My, členové Levicové koalice (SYN) a Skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, říkáme této smlouvě ne: v našem každodenním zápase klestíme Evropské unii jinou cestu. Chceme být více součástí Evropy. Toužíme po Evropě, která je politicky sjednocenější, má silnější sociální a ekologickou politiku, podstatně vyšší rozpočet Společenství, aniž by přitom postrádala kontrolu nad Evropskou centrální bankou. Taková Evropa je při řešení problémů světového míru aktivní a nezávislá, není na zavolání k službám prezidenta Bushe.

 
  
MPphoto
 
 

  Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − (DE) Lisabonská smlouva umožní existenci militaristické Evropy.

Předchozí smlouvy ES a EU neumožňovaly EU mít trvale rozpočet na vojenské účely, nyní však „fond pro zahájení operace“ (článek 28, odstavec 3) hradí provozní vojenské výdaje EU. Umožňuje tak EU mít kromě vojenských rozpočtů jednotlivých států také svůj vlastní vojenský rozpočet. Článek 28c odstavec 3 obsahuje tolik kritizovaný závazek vzájemné pomoci a podpory, který má být prováděn prostřednictvím Evropské obranné agentury (článek 28). Ve smlouvě (článek 28a, odstavec 7) je ustanovena spolupráce orgánů mezi EU a NATO.

Je silně oslabeno právo Spolkového sněmu rozhodnout, zda bude armáda Německé spolkové republiky rozmístěna v jiných zemích. Reformní smlouva umožňuje vytvořit vojenské jádro Evropy prostřednictvím „stálé strukturované spolupráce“, čímž by byl vytvořen primární legislativní rámec pro větší rozmístění bojových skupin EU (článek 28, protokol 4). Evropský soudní dvůr výslovně nemá v této souvislosti pravomoci (článek 11, 240a). Nemá je ani Evropský parlament, ten je pouze informován (článek 21). Tím je budoucí vojenská intervence zbavena demokratické kontroly.

Možnost vytvoření takto militaristické Evropy je doprovázena represivním rozdělením vnějších hranic. Nový článek 62 reformní smlouvy je navržen tak, aby byl „postupně zaveden integrovaný systém řízení vnějších hranic“.

Vzhledem k nedemokratickému prosazení Lisabonské smlouvy obejitím referend, ke kodifikaci neoliberálních hospodářských politik a vzhledem k částem dokumentu, které se týkají vojenství, se Evropa vyvíjí zcela špatným směrem.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Rogalski (UEN), písemně. − (PL) Na základě svého hlubokého přesvědčení jsem hlasoval proti Lisabonské smlouvě, protože porušuje principy demokracie. Je to smlouva plná lží, která opovrhuje názorem národů Evropy. Je to smlouva plná eufemismů. Přestože Francouzi a Holanďané ústavu odmítli, maskovaným způsobem je zaváděna její rozšířená verze, která si hraje se slovy a ignoruje jejich hlasy.

Slovo „ústava“ bylo nahrazeno slovem „smlouva“. Prezident EU (Prezydent) se nazývá „Przewodniczący“, ministr zahraničních věcí je nazýván vysokým představitelem pro zahraniční věci. To je naprosté pokrytectví, jehož cílem je zavést nad hlavy národů nový superstát. Podstatou založení EU byla intenzívní hospodářská spolupráce. Také jsem hlasoval proti zprávě, protože tento Parlament odmítl možnost dožadovat se nejvyšší formy demokracie: referenda.

A v této formě by měl být přijat takto závažný právní akt ústavního typu. Je skandální, že tento Parlament zamítl změnu 32 ukládající povinnost respektovat výsledek referenda v Irsku. Hlasovali jsme navíc o dokumentu, se kterým nejsme dosud obeznámeni, protože tištěný konsolidovaný text smlouvy v jazycích členských států stále není k dispozici.

Je to kontrolovaná demokracie, která ignoruje občany a odmítá jim dát hlasovací právo. Nechci, abych s takovou demokracií musel mít cokoli dočinění. Posměšné poznámky předsedy Pötteringa po hlasování ukazují, že demokracie v tomto Parlamentu stejně jako v Evropě umírá.

 
  
MPphoto
 
 

  Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vyjadřuji svůj rozhodný nesouhlas s touto zprávou.

Od začátku jsem vyjadřoval nesouhlas s tím, jak byla Lisabonská smlouva navržena a schválena. V podstatě si myslím, že smlouva prostě nelze schválit vnitrostátními parlamenty, nýbrž v rámci referend.

Při pohledu na význam samotného textu pak s některými částmi naprosto nesouhlasím. Zcela odsuzuji zejména odkaz na Itálii uvedený ve třetí odrážce odstavce 6, i když je vyjádřen nepřímo. Text ve skutečnosti vyjadřuje politování nad „dodatečným křeslem v Parlamentu přisouzeným členskému státu na základě pohrdání principem klesající proporcionality“. Pravdou je, že to vše je zcela falešné. Tímto přisouzením, i když je učiněno ve formě dodatečného křesla, byla částečně obnovena diskriminace, jejímž cílem je poškodit Itálii.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Lisabonská smlouva je zásadním krokem pro zajištění efektivnější a lépe fungující Evropské unie. Proto vítám skutečnost, že jsme v Evropském parlamentu společně přijali zprávu o Lisabonské smlouvě. Obnáší jasnější rozhodovací strukturu a více pravomocí pro jediné všeobecně zvolené shromáždění EU – Evropský parlament, silnější společnou zahraniční politiku a nové pozice, jako je například vysoký představitel pro zahraniční věci a předseda Evropské rady. Smlouva znamená radikální změny, a proto podporuji návrh na panevropské referendum, což je zajímavá alternativa švédského referenda, protože je podle mého názoru nutné poskytnout občanům příležitost, aby vyjádřili své mínění k záležitostem, jež pro ně mají zásadní význam.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Toto je historický okamžik, okamžik, kdy se Evropská unie snaží dovléct se do 21. století. Většina představitelů ultrapravice v tomto Parlamentu se efektivní Evropské unie bojí, protože se sníží jejich schopnost rozdmýchávat strach na vnitrostátní úrovni. Proto mají na jedné straně téměř hysterické požadavky a na druhé straně zcela nepřijatelné reakce.

Blahopřeji našim dvěma zpravodajům k jejich práci. Všichni musíme mít na paměti, že to, co zde máme, je reformní smlouva a pozměňující smlouva, která zajistí, že Evropská unie 27 států bude moci fungovat efektivněji a, což je ještě důležitější, v těsném spojení s občany Evropské unie.

Podpořím tuto zprávu v naději, že tím dám jasně najevo nejen našim občanům, ale i vládám členských států, že tento Parlament myslí své přání vidět odpovědnější a efektivnější Evropskou unii vážně.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Ráda bych podpořila tvrzení komisařky Wallströmové, že ženy v EU zastávají čtyři vysoké funkce. Tyto vrcholové funkce v EU jsou již dlouho chápány jako místa pro „starší bělochy“. Musíme od tohoto pohledu „mužského klubu“ přejít k reprezentativnějšímu skupinovému uspořádání. Ženy si zaslouží, aby byly v Parlamentu zastoupeny.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji pro zprávu o Lisabonské smlouvě, kterou předložili pánové Corbett a Méndez de Vigo.

Zpráva správně poukazuje na to, že díky změnám vyplývajícím z nové smlouvy budou principy, podle nichž EU jedná, demokratičtější a vhodnější pro budoucí rozvoj Společenství. Jedním z důležitých prvků je posílení role Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů a také začlenění Listiny základních práv. Je třeba také zdůraznit, že je zaveden efektivnější rozhodovací proces orgánů EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Ústava by měla být odmítnuta. Potřebujeme novou ústavu, nikoli pouze nový název. Ústavu je nutné důkladně přepracovat, aby – podobně jako ústava v běžném významu – omezila a vyjasnila pravomoci Evropského soudního dvora a roli Evropské unie. Je důležité definovat, které záležitosti mají nadnárodní charakter, tzn. záležitosti jako volný obchod, změna klimatu, boj proti mezinárodnímu zločinu, terorismus a integrace. Stojí za povšimnutí, že po celou dobu rozvoje EU je hnací silou ve všech těchto oblastech Británie.

Podle mého názoru by mělo Švédsko žádat stejné výjimky, jaké dostala Británie, obě doložky o účasti a neúčasti. Neexistuje důvod chovat se ke Švédsku jinak. Občané Švédska hlasovali proti euru a bylo by jedině rozumné, kdyby další smlouva jasně vyjadřovala, že účast Švédska na měnové spolupráci není nutná.

Nic z toho nelze v nynějším návrhu nalézt, proto jsem se rozhodl hlasovat proti zprávě.

 
  
  

- Zpráva: Ona Juknevičiené (A6-0471/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V prvé řadě si myslíme, že každá země by se v souladu se svými zvyky, tradicemi a specifickými potřebami měla sama rozhodnout, jak chce uspořádat, shromáždit a sestavit relevantní údaje, i když uznáváme, že někdy je nutné dohody různých zemí umožňující získat porovnatelné údaje a uskutečnit srovnávací studie. Podle našeho názoru se však nezdá, že by návrh nařízení předložený Evropskou komisí nabízel náležitou ochranu informací nebo respektoval různé aspekty související s celým složitým procesem sběru těchto údajů.

V rozpravě ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zazníval silný nesouhlas s tím, že návrh by měl být přijat v prvním čtení – to by vyjadřovalo přílišnou dychtivost po zavedení podmínek pro případný vstup nové smlouvy v účinnost.

Přestože jsme některé návrhy předložené během parlamentní fáze podpořili, máme pochybnosti o výsledcích dosažených na základě dohody mezi hlavními politickými skupinami v Parlamentu. Proto jsme se zdrželi hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Tato zpráva doporučuje, aby sčítání obyvatel a obydlí v členských státech bylo sladěno do takové míry, která je lehce absurdní. Podle našeho názoru musí členské státy učinit nezávislé rozhodnutí, zda chtějí evidovat vše od generačního složení domácností až po vzdálenost od místa obvyklého pobytu k parkům a rekreačním oblastem. Domníváme se, že nařízení Rady i zpráva Parlamentu představují přehnaně podrobné a dotěrné návrhy. Proto jsme hlasovali proti jak při hlasování o pozměněném návrhu Parlamentu, tak v konečném hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Jens Holm a Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. (SV) Dnes jsme hlasovali o zprávě, kterou předložila Ona Juknevičienė a která se týkala sčítání lidu a obydlí. V konečném hlasování jsme se rozhodli hlasovat proti. Členské státy jsou schopny samy řešit záležitosti související se sčítáním lidu a obydlí, je to oblast, do které EU nemusí zasahovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Správné a spolehlivé informace o lidech a obydlích jsou velmi důležité pro provádění efektivních politik na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. V minulosti bylo mezinárodní srovnání kvůli nekonzistenci mezi jednotlivými členskými státy obtížné, proto vítám posun směrem k objasnění souvisejících záležitostí. Zároveň si však uvědomuji, že tyto záležitosti vyvolávají otázky týkající se ochrany údajů, a oceňuji náročnou práci odvedenou výborem s cílem tyto problémy vyřešit. Proto jsem mohl podpořit změnu 71 i celou zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám tento návrh nařízení o sčítání lidu a obydlí. Bude-li vytvořen společný soubor evropských směrnic umožňujících celoevropské porovnání statistických údajů, bude EU schopná lépe připravit legislativu, která bude konzistentní s měnícími se potřebami lidí v celé Evropě. Hlasoval jsem pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL), písemně. − Chápu, že pro účely plánování je nutné shromáždit adekvátní spolehlivé statistické údaje. Uvědomuji si také, že tato zpráva je významným zlepšením návrhu výboru.

Jako problematickou však vnímám představu shromáždit statistické údaje Evropskou unií na této úrovni podrobností. Upřímně řečeno, některé otázky nejsou záležitostí EU. Jaký význam může mít pro EU rodinný stav lidí?

Existují sice určité záruky anonymity a ochrany údajů, nicméně se obávám, že nemohou být dosti přesvědčivé, zvláště s ohledem na nedávné rozsáhlé pochybení týkající se ochrany dat.

Z těchto důvodů jsem hlasovala proti legislativnímu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Jak jsme již měli možnost poznat, kulturní rozdíly se mohou kdykoli vystupňovat. V tomto ohledu sedíme tady v Evropě, zvláště ve větších městských aglomeracích, na soudku se střelným prachem, který nelze podceňovat. Vzhledem k etnickým konfliktům, které čas od času propuknou, je proto nakonec dobré, že EU se chce zřejmě v celounijním sčítání lidu v roce 2011 ptát na etnický původ a náboženství. Statistické informace o etnickém a kulturním složení populace v Evropě by mohly pomoci v prevenci násilí.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Je velmi důležité mít spolehlivé informace o lidech a obydlích v Evropské unii, protože tyto informace mají prvořadou důležitost pro plánování, správu a kontrolu různých politik, které často obsahují evropskou složku. Vysoce kvalitní roční odhady počtu lidí jsou potřeba, protože mají dopad na dvě základní osy Evropské unie: na demokratický proces Unie, kde jsou roční odhady počtu obyvatel používány k přesným výpočtům hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, a také pro účely konvergence strukturálních fondů, které jsou hlavní prioritou politiky soudržnosti EU, konkrétně při určování, které regiony mají nárok na prostředky z fondů.

Proto si myslím, že tento návrh má značnou politickou důležitost, protože nám pomáhá přesněji plnit kritéria demokracie, rozvoje a soudržnosti v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE), písemně. − (DE) Je úspěchem Skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, že návrh tohoto nařízení Komise neprošel Parlamentem jednoduše, jako by šlo o rutinní záležitost.

Díky naší vytrvalosti se nám – zeleným – podařilo zajistit, aby toto nařízení zajišťovalo ochranu tam, kde dochází ke shromažďování citlivých informací týkajících se populace a obydlí. Nepovinný dodatek, který umožňoval sběr velmi podrobných údajů a odpovědí na vysoce citlivá témata, jako je sexuální chování a gramotnost, byl zcela odstraněn.

Díky tlaku Zelených byl navíc ke dvěma případům přizván evropský inspektor ochrany údajů. Podle jeho názoru byla v pozměňovacím návrhu, který je nyní v Parlamentu, dostatečně zohledněna ochrana údajů. Nařízení například obsahuje náš pozměňovací návrh týkající se dodržování ustanovení o ochraně údajů v členských státech i na úrovni EU. Zahrnuje nyní také jednoznačné odkazy na ustanovení o ochraně údajů při jejich přenosu a zpracování.

Díky této dodatečné podpoře toto nařízení nyní pokrývá to, co bylo zamýšleno – tedy nikoli sběr nových údajů, ale jednoduše standardizaci sběru statistických údajů týkajících se nejdůležitějších sociálních a ekonomických charakteristik regionů, která se již děje na vnitrostátní úrovni, s cílem umožnit porovnávání v rámci Evropy. Standardizace evropských údajů zajistí efektivní použití regionálních financí v těch oblastech, které je nejvíce potřebují.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Objasnění hlasování o návrhu týkajícím se sčítání lidu a obydlí.

Evropský parlament dnes v prvním čtení rozhodl o návrhu nařízení Komise týkajícím se sčítání lidu a obydlí.

Návrh byl připraven s dobrým úmyslem usnadnit porovnávání statistických údajů ze sčítání lidu a obydlí, avšak vzhledem k požadovaným informacím zasahuje v konečném důsledku příliš daleko. Komise v tomto návrhu uvedla, že každý členský stát by měl shromažďovat o svých obyvatelích informace, jako je jejich sexuální orientace, datum prvního a současného sňatku, etnický původ, náboženství a počet živě narozených dětí.

Je velmi překvapivé, že naše Komise předkládá návrh, jež obsahuje takto dotěrné otázky a který prakticky odpovídá evidenci cizinců.

Parlament dnes vytřídil některé z otázek, které zacházejí nejdál. Přesto jsem se rozhodl hlasovat proti návrhu jako celku, protože stále zachází příliš daleko.

 
  
  

- Usnesení o Lisabonské strategii (B6-0073/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Giles Chichester (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci konzistentně podporují cíle a klíčové politiky Lisabonské strategie. Vyzdvihujeme zejména důležitost plně funkčního jednotného trhu zboží a služeb, vytvoření lepšího podnikatelského prostředí (zvláště pro malé a střední podniky), podporu inovací a zavedení reforem trhu práce zaměřených na dovednosti, pružnost a podporu vytváření nových pracovních míst.

Hlasovali jsme opět pro tento roční návrh usnesení o Lisabonské strategii, abychom ukázali naši stálou podporu reformám, na nichž je návrh založen. To však neznamená, že podporujeme všechna podrobná doporučení, jež návrh obsahuje. Naprosto nesouhlasíme zejména s dalšími sociálními opatřeními (kromě přenositelnosti důchodů) uvedenými v původní verzi v článku 41.

Odmítáme také začlenění dopravy do Lisabonské smlouvy, jak je uvedeno v článku 27, a využíváme této příležitosti, abychom znovu vyjádřili náš jednoznačný názor, že ve Spojeném království musí být smlouva schválena voliči v rámci referenda.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o Lisabonské strategii a příspěvku k zasedání Evropské rady na jaře 2008, protože si myslím, že obnovená Lisabonská strategie zvyšuje ambiciózní cíle související s evropskou společností jako celkem, což je zřejmě zásadní pro to, abychom mohli využívat příležitosti a čelit problémům souvisejícím s globalizací, demografickými změnami, sociální nerovnováhou, změnou klimatu, zajištěním energie, zajištěním potravin, ekonomickým růstem a se začleněním přistěhovalců do společnosti.

Plné uskutečnění Lisabonské strategie bude proto rozhodující pro podporu konkurenceschopné pozice Evropy na celosvětovém trhu pomocí vytváření pracovních míst, snížení chudoby a sociálního začlenění.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) V prvé řadě nás mrzí, že byl zamítnut návrh usnesení o Lisabonské strategii, který jsme předložili. Je to o to horší nyní, kdy vstupujeme do závěrečného cyklu Lisabonské strategie.

Většina představitelů Evropského parlamentu opět odmítá změnu politiky a vyjadřuje svou plnou podporu dosud platným politikám a svou ochotu se jimi řídit. k těmto politikám patří deregulace trhů a pracovně-právních vztahů, liberalizace zboží a základních služeb (poštovní služby, doprava, telekomunikace, energie, atd.) a jejich předání soukromým firmám na úkor daňových poplatníků, pracovníků a lidu.

Jak lze vidět ze situace v Portugalsku, tato zřetelně neoliberální politika se stále více rozšiřuje do dalších odvětví. V Evropské unii jsme svědky rostoucí komercializace zdravotnictví, výuky a vzdělávání, zhoršujících se sociálních nerovností, rostoucí chudoby a sociálního vyčlenění.

Nyní je také vyvíjen tlak na posílení externí složky Lisabonské strategie, tedy na to, aby pro třetí země, z nichž se většinou jedná o méně rozvinuté státy, byly zavedeny ekonomické a politické podmínky vyžadující otevření jejich trhů v zájmu velkých evropských nadnárodních společností.

 
  
MPphoto
 
 

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. − (PL) Usnesení o Lisabonské strategii obsahuje mnoho ustanovení důležitých pro obchodníky a spotřebitele. Iniciativou, která stojí za povšimnutí a podporu, je akt o malých podnicích, který obsahuje filozofii spočívající v principu „mysli nejdřív v malém“. Doufám, že tato iniciativa bude uskutečněna účinně a rychle a s aktivní účastí zainteresovaných stran. Jistě vám nemusím připomínat, jak důležitou roli hrají malé a střední podniky v ekonomickém životě nebo jak je pro budoucnost Evropy důležité, aby jim bylo přisouzeno zvláštní privilegované postavení.

Rád bych také upozornila na ochranu duševních práv. Všichni jsme si vědomi toho, že v porovnání se Spojenými státy je evropský patentový systém se svou mimořádně nedostatečnou soudržností pro některé evropské země tvrdým oříškem, který nepochybně brání v rozšíření inovací a výzkumu, což škodí celému kontinentu. Je proto důležité připravit společné návrhy a řešení současné situace, aby všichni spotřebitelé v EU mohli využívat nové a moderní produkty za cenu, která odpovídá kupní síle průměrného spotřebitele.

 
  
MPphoto
 
 

  Stanisław Jałowiecki (PPE-DE), písemně. − (PL) Zdržel jsem se hlasování o usnesení o Lisabonské strategii. Byl jsem poněkud překvapen zejména odstavcem 3, z něhož jsme se dozvěděli, že chceme-li zajistit úspěch této agendy, musíme posílit také hospodářský růst v Evropě. Jde o to jediné slůvko: také.

Doposud jsem žil v přesvědčení, že hlavním cílem je růst a že smyslem je, abychom my dohonili některé země, a ne aby jiní dohonili nás. Z návrhu rezoluce po jeho pozorném pročtení vyplývá, že to bohužel není pouhé rutinní přehlédnutí, ale že jde o potvrzení pravidla. V textu najdeme prohlášení, která lze úspěšně vložit do spousty jiných usnesení. Často jde o záležitosti, které tento růst nepochybně brzdí. Ve skutečnosti máme seznam přání, který bychom si mohli sepsat při mnoha jiných příležitostech, nejen při rozpravě o Lisabonské strategii.

Existuje však jedna výjimka: pokrok při zavádění Lisabonské strategie. Tento fragment usnesení je velmi důležitý, ale závěry nejsou bohužel optimistické. Nevíme, jak tento pokrok měřit, zda již bylo nějakého pokroku skutečně dosaženo. Neexistuje náležitá kontrola. To znamená, že naše práce postrádá záchytné body. Máme problémy s hodnocením. Nevíme, zda jsme pokročili vpřed nebo stojíme na místě. Myslím si, že bychom měli v Parlamentu pracovat především na tom.

 
  
MPphoto
 
 

  Othmar Karas (PPE-DE), písemně. − (DE) V pondělí dal Výbor Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku zelenou konečnému přijetí statutárních základů pro Evropský technologický institut (EIT). To znamená, že všechny otázky ohledně financování a vnitřní organizace EIT byly vyřešeny a vše je připraveno pro zahájení fungování EIT.

Chceme-li dosáhnout většího pokroku v oblasti hospodářství, vědy a udržitelných pracovních míst v Evropě, je v tomto ohledu Evropský technologický institut ústřední složkou. Proto je zásadní, aby bylo rychle rozhodnuto o umístění EIT.

Vyzývám hlavy států a vlád EU, aby na jarním zasedání Rady schválili časový rámec definovaný pro toto rozhodnutí. Rozhodnutí musí být učiněno nejpozději na summitu EU v červnu. Do stanovení tohoto časového rámce musí být zapojen také rakouský spolkový kancléř pan Gusenbauer, protože Rakousko předložilo velmi výhodnou nabídku.

Časový rámec pro toto rozhodnutí musí být určen na jarním summitu a musí být součástí jeho závěrečného dokumentu. Díky vynikající nabídce hostit EIT má kancléř Gusenbauer velkou odpovědnost za to, že rozhodnutí bude učiněno rychle a že bude stanoven přesný časový rámec.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − S obnovením Lisabonské strategie zdůrazňuji potřebu skutečné aktualizace integrovaných hlavních směrů a větší role Evropského parlamentu při kontrole dodržování strategie. Je třeba se zaměřit na dosažení sociálně citlivé Evropy, která se zabývá aktuálními ekonomickými problémy, aniž by izolovala ty z nás, kteří jsou nejzranitelnější. Potřeba prosazení minimální mzdy ve všech členských státech je jednou z klíčových cest, jak lze zajistit, že se všichni občané Evropy budou těšit slušným základním životním podmínkám. Jsem s usnesením spokojen a hlasoval jsem pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Uskupení pravého a levého středu spolu soutěží o to, které z nich poskytne větší podporu zájmům a přáním velkých podniků. V prosazování Lisabonské strategie zaměřené proti pracovníkům a lidem dokonce předčí i Komisi.

Toto ostudné usnesení nepředstírá ani smutek nad chudobou nebo sociálním vyčlenění. Naopak vyžaduje, aby byly provedeny reformy pracovních trhů a systémů sociálního zabezpečení; zdůrazňuje hlavní směry Komise prostřednictvím požadavku, aby byla přijata směrnice týkající se organizace pracovní doby a pracovních podmínek pro dočasné zaměstnance; požaduje po členských státech, aby se hlavní součástí jejich politik stala konkurenceschopnost EU a aby se jejich nejdůležitější hospodářskou a politickou prioritou stalo vytvoření jednotného trhu.

Nejvhodnějším nástrojem pro prosazení těchto a jiných opatření a politik namířených proti pracovníkům je podle usnesení špičková spolupráce, která bude úspěšná prostřednictvím širšího společenského dialogu a vytvořením prostředí důvěry mezi podniky a zaměstnanci.

Zaměstnanci již sedmkrát přestáli zavádění této strategie, v důsledku čehož se zhoršila jejich životní úroveň, zaměstnanost, právo na důchod a sociální práva. Proto Lisabonskou strategii odmítají a staví se proti zájmům kapitálu. Totéž bychom chtěli i po Evropské unii, která těmto zájmům slouží.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) I když jsem hlasoval pro návrh usnesení většinou parlamentních skupin, protože souhlasím s konstruktivním přístupem a s podstatou doporučení, zvláště s ohledem na potřebu zesílit investice do výzkumu, inovací a vývoje a politiky podporující vědění, při současném otevírání trhů, větší flexibilitě a s větší jistotou na pracovních trzích, stále se nemohu ubránit myšlence, že některé z těchto údajů předložených v alternativním usnesení poskytují důvod k obavám. A právě proto jsem nemohl podpořit usnesení Komunistické skupiny.

Po dvou letech od vypršení Lisabonské agendy si musíme přiznat, že nastavené cíle – ambiciózní cíle – nebyly zdaleka splněny (a naše relativní zrychlení tváří v tvář zpomalení americké ekonomiky není důvodem k oslavám). Domnívám se proto, že bychom měli raději uznat konečně potřebu držet se cesty, kterou jsme si vytyčili, ale jíž nejdeme, než se snažit z posledních sil dosáhnout za dva roky toho, čeho jsme nedokázali dosáhnout během osmi let. Příčiny a okolnosti, které opravňovaly k zavedení opatření obsažených v Lisabonské agendě, jsou stále – ne-li silněji – přítomny, takže správná cesta je již vytyčena a my se ji musíme skutečně držet.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Usnesení o Lisabonské strategii bude nevyhnutelně rozvleklé, když do něj zasahují všechny srdeční záležitosti. To lze vidět i na konečném výsledku. Zpráva však obsahuje hodně důležitého a potřebného, což jsem s radostí podpořil. To především platí o těch odvážnějších částech, z kterých lze vidět, že Parlament jde s dobou. Jedná se například o ekologické záležitosti a souvislost s růstem. Z diskuse o flexikuritě, která nyní nabírá na obrátkách, vyplývá také důležitá – možná ze všech nejdůležitější – otázka, jak lze sloučit konkurenční boj a bezpečnost. Jak je uvedeno ve zprávě, nestavíme budoucnost na protekcionismu a byrokracii, ale na otevřenosti, přístupu a dobrých podmínkách pro pracovníky i podniky.

Chci však, aby bylo jasné, že můj hlas pro změnu 12 by v žádném případě neměl být vykládán jako podpora zavedení minimálních mezd v EU. Naopak tento hlas vysvětloval, že kolektivní smlouvy mají v Evropském modelu své místo. To jsem dnes také objasnil ve změně 32 ve zprávě o Integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost, která se týkala přímo této záležitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Lisabonská strategie je pro budoucí úspěch EU zásadní. Je zásadní, aby všechny členské státy splnily svůj závazek vytvořit EU, jejíž ekonomika založená na znalostech a vědomostech bude nejdynamičtější ekonomikou na světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. − (RO) Usnesení týkající se Lisabonské strategie vyjadřuje přání Evropského parlamentu zajistit slušné životní podmínky všem evropským občanům, a to vytvořením nových, lépe placených pracovních míst a zvýšením investic do výzkumu, inovací a informační společnosti.

Bod 37 usnesení vyzdvihuje, jak důležitou roli hraje dopravní politika v boji proti změnám klimatu, a požaduje, aby bylo provedeno náležité zhodnocení dopadu transevropských sítí na životní prostředí.

Hlasovala jsem pro změnu č. 12, ve znění ústní změny skupiny Strany evropských socialistů, protože touto cestou „jsou členské státy vyzvány, aby zajistily předpoklady pro svou sociální a hospodářskou účast a především aby přijaly nařízení týkající se například minimální mzdy a další právní a povinná ustanovení pro všechny nebo ustanovení stanovená kolektivními smlouvami uzavřenými podle zvyklostí jednotlivých států, tak aby pracovníci v plném pracovním úvazku byli schopni zajistit ze svého platu slušnou životní úroveň“.

Hlasovala jsem pro návrh usnesení, protože jsem přesvědčena, že Evropská unie není pouze společným trhem založeným na konkurenci, ale že by měla být také sociální Evropou, v níž je každý občan zapojen do ekonomických a společenských aktivit a má slušnou životní úroveň.

 
  
MPphoto
 
 

  Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. (SV) Lisabonská strategie je účinná již od roku 2000 a členské státy dosud neviděly žádné zřetelné výsledky. Současný návrh předkládá nový plán, který sahá až do roku 2013.

Věřím v institucionální konkurenci. Lisabonská strategie obsahuje cíle, které jsou dobré a stojí za to je rozvíjet. Jedná se například o návrh investovat více do výzkumu a vývoje. Na druhé straně části, které se zabývají otázkami sociální Evropy, nepatří na úroveň EU a měly by o nich rozhodovat jednotlivé členské státy.

Další problém s usnesením spočívá v tom, že obsahuje mnoho vágních ustanovení, které Komisi umožňují, aby je vyložila a objasnila ve formě opatření, o která jsme nežádali.

Podle mého názoru by měly samotné státy formulovat strategii růstu, a to takovou, jakou si v demokratickém systému zvolí. Některé státy se rozhodnout pro sociálně demokratický směr, jiné pro extrémně liberální, tržně orientovaný přístup. Musíme respektovat obojí. Hlavní je, aby rozhodnutí bylo přijato na vnitrostátní úrovni. Proto jsem se rozhodl návrh jako celek odmítnout.

 
  
  

- Zpráva: Margarita Starkevičiūtė (A6-0029/2008)

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. (SV) My, švédští sociální demokraté jsme se rozhodli hlasovat pro zprávu 29/2008 jako celek.

Nicméně jsme hlasovali proti změně 32, kterou předložila skupina Zelených a která se týkala začlenění minimálních mezd do evropského modelu.

Chápeme, že záležitost minimálních mezd je pro mnoho členských států EU důležitá.

Myslíme si však, že o tom, jak tuto záležitost řešit, musí rozhodnout každý členský stát sám.

Ve Švédsku je nejvhodnější řešit tuto záležitost prostřednictvím kolektivních smluv sjednaných mezi sociálními partnery.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Většina tohoto Evropského parlamentu, která dala hlas zájmům, touhám a požadavkům velkých firem – zaměstnavatelům, tak trvá na plnění Lisabonské strategie v souladu s hlavními hospodářskými směry a s prohlubováním souvisejících neoliberálních politik.

A tak i přes hrozící finanční krizi a přerušený hospodářský růst tato většina trvá na mzdovém omezení, jehož hlavními osami dalšího rozvoje jsou omezení veřejných výdajů a modernizace veřejné správy, společně s odstraněním překážek konkurenčního boje a přístupu na trh, jinými slovy tedy s liberalizací veřejných služeb. To vše je doprovázeno větší nejistotou zaměstnání, trváním na flexikuritě a modernizaci důchodových schémat, jinými slovy tedy znehodnocením a odbouráním univerzálního systému sociálního pojištění v zájmu soukromých pojistitelů.

Pro zajištění, že členské státy těchto cílů dosáhnou, se doporučuje provádět větší kontrolu a vyvíjet větší tlak na tyto státy, jako by neměly žádnou spoluodpovědnost za přijetí těchto hlavních směrů. Zatímco zmíněná většina Parlamentu předstírá, že si neuvědomuje, jak silný dopad budou mít tyto politiky na hospodářskou a sociální situaci členských států, nadále překládá do značné míry stále totéž, což nemilosrdně odmítáme.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Hlasovali jsme proti zprávě, která členským státům diktuje obsah jejich hospodářských a sociálních politik na další tři roky.

Teď nastala ta správná chvíle znovu určit rozsah, v jakém je vše, naprosto vše kromě jednotné měny a podmínek diktovaných v této souvislosti členským zemím, nyní rozhodováno v Bruselu. Už se nejedná jen o otázku pouhého nastavení cílů pro členské země (snížení dluhu nebo deficitu veřejných výdajů, boj s nezaměstnaností, oživení růstu, a tak dále), ale o to podrobně jim vysvětlit, co a jak by měly dělat a pomocí jakých nástrojů.

Problémem je fakt, že tyto hlavní směry jsou posledních patnáct let stále stejné: pružnost v oblasti zaměstnanosti, imigrace umožňující obnovu populace a poskytující levnou pracovní sílu, deregulace veřejných služeb, omezení růstu mezd, malthuziánské rozpočtové politiky, liberalizace zahraničního obchodu, konkurence, atd. Tento seznam je dobře znám, stejně jako jeho výsledky: nezaměstnanost, nižší spotřební síla a vyšší chudoba, deindustrializace, rozpad společnosti, atd. Je načase se ptát: je důvodem neúspěchu to, že členské státy neplní nařízení dost důsledně, nebo spíš to, že je plní příliš důsledně, jenže nařízení nejsou ta pravá? Bez stínu pochyb se domníváme, že je to druhý důvod.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. (SV) Tato zpráva z vlastní iniciativy se zabývá několika problémy, které stojí před budoucí Evropou, jako je rozsáhlejší globalizace, stárnoucí populace a změna klimatu. Zdá se, že mnoho navrhovaných opatření je rozumných a mohla by být případně cestou, kterou by se členské státy měly vydat.

Červnová strana je proti složitým daňovým systémům, sociálnímu vyčlenění a zhoršování životního prostředí. Nicméně každý členský stát by měl sám rozhodnout, jak formulovat vlastní politiku tak, aby přinášela řešení budoucích problémů. Nejúspěšnější řešení pocházejí z institucionální konkurence, z příkladů, které mohou být inspirací a motivací pro nepovinná opatření v jiných členských státech.

Rozhodli jsme se hlasovat proti této zprávě, protože se dotýká oblastí, za něž mají politickou odpovědnost členské státy.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Moje skupina předložila řadu změn týkajících se důležitých otázek, jako jsou změny klimatu, spravedlivější rozdělení bohatství a rovná mzda, a já jsem hlasoval pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Janusz Lewandowski (PPE-DE), písemně. − (PL) V sedmém roce zavádění Lisabonské strategie zohledňuje hodnocení současné situace v Evropské unii provedené Evropským parlamentem nové podmínky charakteristické pro období 2007–2008. Na základě loňských a letošních zkušeností, konkrétně nejistoty a vyššího rizika na finančních trzích, má význam věnovat zvláštní pozornost makroekonomické stabilitě Společenství.

Velmi důležitá je disciplína v eurozóně a zvláště její udržení. V podmínkách deregulovaného globálního finančního systému přesto hlavní zodpovědnost, která má formu péče o udržení vyrovnaných veřejných financí, náleží jednotlivým státům. V této oblasti je ještě mnoho co zlepšovat, dokonce i v zemích, které se považují za „motor“ integrace, zvláště když spoléhají na mírný tarif ze strany Evropské komise.

Jedním z požadavků, který zůstal několik let nesplněn, je skutečná liberalizace trhu EU, zvláště trhu služeb, která by vytvořila skutečnější konkurenční tlak a odstranila konečně ochranné bariéry, které již nespočívají v nařízeních zákonného typu, protože byly nalezeny skrytější cesty, jak zahraničním konkurentům znepříjemnit život.

Nedokončený úkol vybudovat vnitřní trh EU znamená, že není plně využíván potenciál podniků a kreativita v rámci Společenství 27 zemí. Odhadované náklady související s tímto neplněním činí 150 miliard EUR. Tyto skutečnosti jsou dostatečnými důvody pro to, aby otázka liberalizace společného trhu zaujímala přední pozici ve zprávách hodnotících stav a předpoklady růstu Evropského hospodářství.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám zprávu o hlavních směrech hospodářských politik na období 2008–2010. V současném hospodářském klimatu musíme EU poskytnout potřebné nástroje, které nám umožní přečkat složité období. Evropa přitom musí zůstat sociální Evropou, která má dobře koordinovaný mechanismus vysoce kvalitních veřejných výdajů, výzkumu, inovací a vzdělávání. Máme-li splnit ambiciózní cíle, které jsme si sami nastavili, musí být při vytváření evropských hospodářských priorit na jednom z prvních míst také otázka změny klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Protože předmětem této zprávy je konkrétně vnitrostátní provádění Lisabonské strategie, skutečně vám zde musím – jako člen Evropského parlamentu zastupující Portugalsko – předložit podrobnější vysvětlení mých obav týkajících se neschopnosti mé země splnit Lisabonskou strategii, ať již z pohledu výsledků nebo opatření.

Uvědomuji si, že kritika, která by mohla být namířena proti Portugalsku, je v mnoha ohledech úplně stejná jako kritika, která by mohla a měla být namířena proti Evropě jako celku. K dosažení cílů Lisabonské strategie však máme velmi daleko – a podle některých kritérií, jako je zaměstnanost, se od jejích cílů navíc vzdalujeme, a nadosah nemáme ani přijetí příslušných politik umožňujících dosažení těchto výsledků. Rovnováha vnitrostátních veřejných financí je prioritou, jenže tato rovnováha musí být dosažena na základě menšího plýtvání, zamezení neproduktivním výdajům a spravedlivého rozdělení příjmů.

Není vhodné dojít k těmto cílům přetížením rozpočtů domácností a snížením platných závazků státu. Stejně jako v privátním sektoru lze konkurenceschopnosti a úspěchu dosáhnout poskytováním lepších služeb za nižší ceny, avšak bez porušení kterékoli strany rovnice.

 
  
MPphoto
 
 

  Luca Romagnoli (NI), písemně. (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu, kterou předložila paní Starkevičiūtė. Nynější znění hlavních směrů tvoří dostatečně široký a stále platný rámec schopný pojmout aktuální hospodářský a politický vývoj. Souhlasíme proto s návrhem neměnit – v souladu se závěry Rady – text hlavních směrů hospodářských politik pro následující tříletý cyklus.

Pro účinnost Lisabonské strategie a začleněných hlavních směrů je rozhodně důležitá stabilita. Tento nový cyklus by se proto měl odvíjet od provedení reformy a od dosažení konkrétních výsledků. Podporujeme také návrhy změn vysvětlujícího textu, který doplňuje hlavní směry hospodářských politik, protože jsou lépe zaměřeny na obsah hlavních směrů, a umožňují tak vyřešit problémy, kterým Evropa čelí (globalizace, posílení základen hospodářského růstu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, rychlá demografická a sociální změna, apod.).

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. (SV) Hlasoval jsem dnes pro zprávu, která stanovuje Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost na období 2008–2010. Na jedné straně jsem byl potěšen, když jsem viděl změny skupiny socialistů, které poukazují na potřebu vytvořit Evropu, jež bude mít příznivé obchodní prostředí, zejména pro malé podniky.

Na druhé straně stejná skupina navrhla také mnohem přísnější pravidla ve finanční oblasti, která by měla chránit spotřebitele, ale která ve vyšší míře znamenají snížení jejich výdělků. Takový přístup bude spíše brzdou než pomocí, a proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu. Má-li se vize přední globální konkurenceschopné síly stát někdy skutečností, je třeba také mnohem agresivněji investovat do modernizace trhu pracovních sil, do podpory výzkumu a vzdělávání a do využití možností, které nabízí „zelené“ hospodářství. Proto jsem spolu se Zelenými hlasoval pro ekologické daně na úrovni EU, i když jsem jako obvykle hájil Evropskou centrální banku před opakujícími se útoky na její nezávislost.

Pokud nám nedávný finanční zvrat něco ukázal, pak je to výhoda silné centrální banky, která zvládne krátkodobá řešení, a to už nemluvím o stabilizujícím účinku účasti ve velké měnové zóně.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (PSE), písemně. − Delegace britské Labouristické strany podporuje hlavní zaměření této zprávy, protože chce podporovat obecně přijatelné politiky pro ekonomiku EU. Strana EPLP má však vážné výhrady vůči odstavci 26, který vyzývá k fiskální harmonizaci/koordinaci, což je však v kompetenci jednotlivých států. Vzhledem k tomuto odstavci se strana EPLP rozhodla zdržet se hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Změna se v odstavci 26 dotýká společného konsolidovaného základu pro daň z příjmu právnických osob. S tímto bodem nesouhlasím, protože si myslím, že by o tom měl rozhodovat každý členský stát samostatně. Vzhledem k tomuto bodu jsem se zdržela hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně – (RO) Zpráva Evropského parlamentu týkající se Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost zkoumá obecné směry navržené Evropskou komisí a určené pro hospodářské politiky členských států a Společenství na období 2008–2010.

Hlasovala jsem pro bod 26 navržený Komisí, protože zdůrazňuje potřebu „koordinovaného fiskálního rámce, který by měl zahrnovat daňový systém vhodný pro firmy, zejména malé a střední podniky, a který by byl zaměřen na obnovu hospodářského růstu a vytváření pracovních míst“.

Hlasovala jsem také pro změnu 23, protože „požaduje, aby příjmy a způsob rozdělování bohatství zajistily spravedlivé rozdělení požitků vytvořených hospodářským růstem“. Ve změně se uvádí, že minimální mzda stanovená pro každou zemi podle výše HDP na jednoho obyvatele by mohla být způsobem, jak zajistit, aby pracovníci pracující na plný úvazek byli schopni zajistit si životní minimum prostřednictvím své práce, což by mělo být považováno za součást evropského sociálního modelu.

Z toho důvodu jsem hlasovala pro tuto zprávu, jelikož jsem přesvědčena, že ekonomické zabezpečení všech občanů Evropy, sociální začlenění, rovnost pohlaví a vytvoření tržní ekonomiky pomohou Unii stát se v globálním kontextu ekonomickým a sociálním modelem.

 
  
  

- Zpráva: Cem Özdemir (A6-0503/2007)

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan (UEN), písemně. − (PL) Podpořil jsem zprávu, kterou předložil pan Özdemir, protože jedním z nejnaléhavějších politických problémů, kterým Evropa čelí, je zajistit Evropské unii dostatek energie. Diverzifikace dodávek energetických surovin do EU je jednou z cest, jak se můžeme stát nezávislými na Rusku, přičemž klíčovým krokem v tomto směru je společná politika EU týkající se střední Asie. Společná politika EU v této oblasti neexistuje, čehož agresivně využívá Rusko, zatímco většina členských států EU k tomu zaujímá pasivní postoj. V důsledku kroků, které podnikly ruské společnosti ovládané zvláštními službami, již nejsou příliš reálné projekty jako rozšíření ropovodu Odessa-Brody do Gdaňska nebo realizace plynovodu Nabucco.

 
  
MPphoto
 
 

  Bernadette Bourzai (PSE), písemně. – (FR) Chtěla bych poblahopřát panu Özdemirovi k jeho zprávě z vlastní iniciativy, která se týká strategie EU pro střední Asii. Podle mého názoru skvěle objasnil cíle a priority vztahů Evropské unie s každou z pěti středoasijských zemí. Správně upozornil na potřebu soudržnějšího regionálního přístupu k tomuto strategickému regionu, přičemž vyzdvihl rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

Souhlasím s názorem Výboru pro rozvoj, zejména co se týče potřeby vymýcení chudoby, zlepšení veřejného zdravotnického systému a základního vzdělání a zamezení všem formám diskriminace žen a menšin.

Rovněž je důležité, že tato zpráva zdůrazňuje potřebu pokroku v oblasti demokracie, respektování lidských práv, základních svobod a právního řádu v tomto regionu, přičemž tento bod je podle mého názoru klíčový.

Ve zprávě se uvádí, že spolupráce v oblasti energie má v rámci evropské strategie nejvyšší důležitost. Evropské instituce musí být přesto opatrné a musí zajistit, aby energetickým potřebám a obchodním dohodám nebyla obětována lidská práva v tomto regionu ani životní prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Patrick Gaubert (PPE-DE), písemně. – (FR) Vítám skutečnost, že velká většina Parlamentu dnes přijala zprávu týkající se strategie EU pro střední Asii. Je nesmírně důležité, aby se Evropská unie podrobněji zajímala o těchto pět zemí: Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Kazachstán.

Zpráva celkem správně volá po diferenciaci politiky EU pro každou zemi a nemůžu jinak než souhlasit se skutečností, že jsou zdůrazňována kritéria, jako je situace v oblasti lidských práv v dotčených zemích a jejich respektování v rámci závazků OBSE.

Text naléhavě zdůrazňuje také důležitost těchto zemí pro Evropskou unii, jak nyní tak i v budoucnu, zejména v oblasti obchodu a energetiky. Geopolitická situace ve střední Asii je taková, že je třeba zvýšit spolupráci s těmito zeměmi, a to jak na bilaterální úrovni, tak i na úrovni EU. Zpráva volá po reformách sociálních odvětví, zdravotnictví, zajištění potravin a boje proti korupci, které umožní zajistit v tomto regionu dlouhodobou udržitelnost, bezpečnost a prosperitu.

Jedná se proto o komplexní text, který definuje sféry, v nichž může EU poskytnout pomoc tak, aby byla v daném regionu maximálně zřetelná a věrohodná.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) S ohledem na to, co bylo schváleno většinou Evropského parlamentu v oblasti vnějších vztahů EU, tady máme ještě jednu zprávu obsahující v podstatě soubor opatření pro zasahování do třetích zemí, která nezastírá – právě naopak – svůj jasný cíl získat v rámci ekonomik těchto zemí podmínky příznivé pro zájmy velkých ekonomických a finančních skupin.

Podívejte se, jak zpráva hájí dodržování mezinárodních standardů zahraničních investic a poskytnutí lepší ochrany přímých zahraničních investic v těchto zemích. Je jasné, že tato prohlášení neznamenají nic jiného než privatizaci státních bank(!) a vytvoření vnitrostátních finančních trhů, které budou skutečně konkurenceschopné a otevřené zahraničním bankám(!). Jinými slovy jsou tyto země prostě nabízeny k prodeji...

V souladu s výše uvedeným cílem však vyvstaly prapůvodní zájmy EU týkající se důležitých energetických zdrojů zemí v tomto regionu a zpráva se zmiňuje také o potřebě zajistit dodávky energie bez narušení dopravních cest a s maximální možnou pravidelností.

Odráží v podstatě skutečný význam tolik proklamované role EU ve světě, zvláště v nyní navrhované smlouvě: ambici EU dosáhnout dominantního postavení v politické i ekonomické oblasti.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Rád bych poblahopřál svému kolegovi panu Özdemirovi k jeho zprávě týkající se střední Asie, kterou jsem plně podpořil. Demokracie a lidská práva jsou základními principy EU a měly by být jádrem politiky EU ve vztahu k ostatním regionům. Národy střední Asie přitahují pozornost světových hospodářských mocností především díky svým přírodním zdrojům. EU se musí nad toto povznést a snažit se investovat také do jejich lidských zdrojů, a to obhajobou demokracie a lidských práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − (CS) Jaké bylo dědictví Sovětského svazu ve státech Střední Asie? Rovnoprávnost žen, likvidace dětské práce a negramotnosti, monokulturní zemědělství. Nikde se doposud nepodařilo prosadit vládu náboženských činitelů.

Prioritou EU je využití přírodních zdrojů těchto zemí, zejména ropy, zemního plynu a uranu. Druhou z priorit je zamezení průchodnosti jednoho z hlavních kanálů pašování opia z Afghánistánu. A zde se dostáváme k přímé odpovědnosti EU a USA za tendence k budování autoritativních režimů ve státech dané oblasti. Šíření teroristických bojůvek a idejí militantního islámu se jednotlivé státy brání, ale tato situace se projevuje negativně na rozvoji občanské společnosti, participativní demokracie i tendencemi k vládě silné ruky.

Přes všechny výhrady, které zpráva vůči zemím regionu obsahuje, je nutno mít stále na paměti obtížné podmínky rozvoje těchto zemí. Je povinností EU pomáhat překonávat plody dlouholeté negativní angažovanosti největších států EU a USA v bezprostředně sousedícím Afghánistánu.

Není žádný důvod preferovat Turecko jako hlavního možného zprostředkovatele pozitivního vlivu v dané oblasti. Současný stav dodržování menšinových práv v Turecku k tomuto přístupu nikterak neopravňuje. Naopak silné tradiční vazby s Ruskem by měly být podstatně více akcentovány. Rusko je v případě šíření terorismu a drog přes státy této oblasti naším nejbližším spojence.

Přes zmíněné výhrady přijetí zprávy podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro návrh strategie EU pro střední Asii, protože pěti republikám v této oblasti se dostává oficiální rozvojové pomoci, a Evropská unie má zvláštní odpovědnost za podporu těchto zemí. Rád bych vyzdvihl roli Evropské unie jako prostředníka mezi zeměmi střední Asie, který vyvažuje výrazně rozdílné politické, ekonomické a sociální podmínky těchto pěti republik. Chtěl bych zejména upozornit na katastrofální situaci v oblasti zdravotního stavu lidí, která je způsobena minimálním systémem zdravotní péče.

V Tádžikistánu, Uzbekistánu a Kyrgyzské republice je problémem obrovských rozměrů přístup k nezávadné pitné vodě a napojení všech obyvatel na celostátní rozvodnou síť. Je pro mne důležité, že můj hlas pro strategii EU pro střední Asii je také hlasem umožňujícím zlepšit ze sociálního, zdravotního a právního hlediska životní podmínky lidí ve střední Asii.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE), písemně. − Zpráva, kterou předložil pan Özdemir a která se týká strategie EU pro střední Asii, se zabývá klíčovým problémem v rámci zahraniční politiky EU. Vítám zaměření na pomoc v oblasti lidských práv v regionu střední Asie. Evropská unie by měla toto zaměření začlenit obecněji do svých zahraničních vztahů. V regionu, zejména v Uzbekistánu a Turkmenistánu, je jen málo zřetelný pokrok v oblasti demokracie, a každá strategie EU pro spolupráci by se měla snažit zapojit tyto státy do úsilí směřujícího k demokracii. Jak je ve zprávě jednoznačně nastíněno, střední Asie vyžaduje aktivní energetickou spolupráci EU ve snaze najít vzájemně výhodná řešení aktuální situace na energetickém trhu. Souhlasím s doporučeními pana Ozdemira a hlasuji pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Vývoj ve střední Asii je s výjimkou Kyrgyzské republiky alarmující, a to z několika důvodů.

Zaprvé je z hlediska lidských práv a demokracie naprosto nepřijatelné zneužívání mnoha žen v tomto regionu (nucené sňatky, sexuální zneužívání, znásilňování, atd.) a práce dětí.

Dále, co se týče zdraví, je nadále znepokojivý nárůst infekčních chorob (zejména HIV).

Zatřetí, střední Asie nebude těžit z účinného zapojení do světového hospodářského systému, dokud se všech pět zemí nestane členy Světové obchodní organizace (Kyrgyzská republika je jejím členem od roku 1998).

Strategie EU pro střední Asii může účinně přispět k rozvoji hospodářství a lidu tohoto regionu. Evropská unie nesmí střední Asii přehlížet, protože se jedná o strategickou křižovatku mezi Evropou a Asií a tradičního partnera obchodních vztahů a energetické spolupráce.

Důrazně podporuji tento text v jeho snaze dosáhnout toho, aby byly vyjasněny priority EU ve střední Asii, aby byly v posíleném regionu zahájeny evropské projekty a aby byla urychlena jejich realizace. Proto jsem hlasovala pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Strategický plán pro střední Asii je bezpochyby dobrý nápad a je určitě potřebný zvláště pro hospodářskou spolupráci a otevření trhů. Bylo by také rozumné realizaci tohoto plánu urychlit, a udržet tak krok s vývojem.

Nicméně je třeba zamezit situaci, kdy některé standardy platné na evropské úrovni se ve střední Asii stávají podřadnými. Na druhé straně uplatňováním stejných měřítek jako v Evropě bychom dali najevo značnou aroganci vůči národům zmíněným ve zprávě i vůči jejich právu na sebeurčení. Co se týče role žen, dostatečně velká potřeba podniknout určité kroky existuje i v jiných oblastech světa, zejména v celém arabském světě, kde je tato záležitost mnohem naléhavější.

Nicméně dětská práce, která je široce rozšířená, zejména v Číně, je řešena standardy, které jsem již zmínil a které musí obchodní partneři dodržovat.

Naprostou prioritou programu musí být boj proti terorismu a obchodu s drogami, což spolu do jisté míry souvisí. Proti terorismu a obchodu s drogami je třeba vytrvale bojovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristiana Muscardini (UEN), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podporuji dokument předložený Evropskou komisí pro nové partnerství se středoasijskými zeměmi, ale rád bych upozornila na následující aspekty.

Zaprvé chci upozornit na rostoucí význam střední Asie v mezinárodním obchodu, protože střední Asie nyní představuje důležitou alternativu pro dodávky energetických zdrojů.

Zadruhé zdůrazňuji skutečnost, že Evropa proto musí tuto část světa pozorně sledovat a podporovat její začlenění do světového obchodu a mezinárodního hospodářského systému, a to prosazováním kandidatury zemí v této oblasti, které dosud nejsou členy Světové obchodní organizace. Posílení obchodních vztahů s celou oblastí by tedy mělo být chápáno jako součást strategie směřující k dosažení větší spolupráce a integrace mezi samotnými těmito zeměmi a ke zvýšení vlivu – i politického – Evropy v regionu, kde již bylo dosaženo pokroku směrem k demokracii.

Zatřetí, v celkovém postoji ke střední Asii je třeba zohlednit hlavní politické a ekonomické rozdíly mezi zeměmi v regionu. Zvláštní důraz je kladen na roli, jakou hrají země jako Kazachstán, který má rozvinutou ekonomiku, a tedy na případné výhody posílení vazeb s touto zemí zejména z hlediska celkového vývoje celého regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Evropská unie se snaží navázat těsný vztah a dialog prostřednictvím své politiky sousedství. Vytvoření nové strategie a partnerství s pěti novými státy  střední Asie umožní podpořit větší stabilitu, sociálně-ekonomický a demokratický vývoj a bezpečnost v celé této oblasti.

Upozorňujeme na to, že existuje globální zájem na stabilitě ve střední Asii, protože vážná a dlouhotrvající krize v této oblasti by mohla mít katastrofální následky a vliv na EU a její členské státy. Geopolitická situace ve střední Asii navíc vyvolává stále větší zájem ekonomických mocností, jako je Rusko, USA, Čína a Turecko.

Myslím si, že budoucnost těchto vztahů zaměřená na větší stabilitu a bezpečnost a širší politickou, hospodářskou a společenskou spolupráci musí zohlednit také situaci v oblasti lidských práv v jednotlivých zemích a posílení obchodních vztahů a energetické spolupráce, a musí rovněž věnovat pozornost potřebám rozvoje a závazkům přijatým s cílem zlepšit životní podmínky občanů tohoto regionu.

 

6. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis
  

(Zasedání bylo přerušeno v 13:10 a obnoveno v 15:00)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

 

7. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

8. Kontrola provádění práva Společenství (rozprava)
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva, kterou předložila paní Frassoniová jménem Výboru pro právní záležitosti, k 23. výroční zprávě Komise o kontrole provádění práva Společenství (2005)
(2006/2271(INI)) (A6-0462/2007).

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Frassoni, zpravodajka. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, provádění práva Společenství je klíčovou součástí programu „zlepšení tvorby právních předpisů“, který si vytyčila Barrosova Komise. Prozatím však bylo spíše Popelkou, ztracenou v módní vlně posuzování dopadů a snižování nákladů.

Nyní Komise přistoupila k nápravě, za což částečně vděčíme i tlaku, který na ni vyvíjel Parlament. Jedná se o postup, který byl celá léta v řadě případů spíše jakousi byrokratickou překážkou, kdy jedno porušení práva stíhalo druhé, aniž by to způsobilo velký povyk. Přesto však jde o postup zcela zásadní.

Čísla hovoří sama za sebe. K dnešnímu dni bylo zahájeno 2518 řízení pro porušení práva v nejrůznějších odvětvích, zejména však v oblasti životního prostředí a vnitřního trhu. K tomu je třeba přičíst stovky, ba tisíce peticí, které každoročně obdrží Parlament a které se často týkají konkrétních porušení práva Společenství, vůči nimž se občané cítí bezmocní, a proto se obracejí na Parlament.

Otázkou je, jaká je jejich šance na úspěch. Řízení pro porušení práva je popsáno v článcích 226 a 228 smlouvy, což neotevírá příliš mnoho prostoru pro kreativitu. Platné předpisy nás tlačí do pomalých a zmatených postupů, jejichž výsledkem je jen zřídkakdy to nejúčinnější opatření – udělení pokuty, které navíc často přichází až po velmi dlouhé době, leckdy až po desetiletích.

S tím lze ovšem leccos udělat, dokonce hodně udělat. V této souvislosti děkuji Komisi za to, že v posledních dvou letech, zvláště ve svém sdělení z loňského září, navrhla celou řadu opatření, která jsem ve své zprávě podrobila analýze a hodnocení a k nimž bych se ráda krátce vyjádřila.

Nejprve bych ale ráda poukázala na aspekt, který považuji pro tuto rozpravu za klíčový, neboť vymáhání práva může být jak velmi politickou záležitostí, tak vynikajícím nástrojem ke zlepšení důvěryhodnosti a viditelnosti orgánů Společenství.

Uvedu dva konkrétní příklady poněkud rozdílného přístupu Komise – krizi s odpady v Neapoli a dálnici Via Baltica v údolí řeky Rospudy v Polsku.

Neapolská krize s odpady byla přímým důsledkem mnohaletého opakovaného porušování prakticky všech právních předpisů Společenství o odpadech. Během minulých let bylo proti Itálii nesčetněkrát zahájeno řízení pro porušení práva a Soudní dvůr také několikrát rozhodl v neprospěch Itálie. Ovšem teprve nyní po letech, kdy se situace stala zcela nesnesitelnou a nebylo už před ní možné zavírat oči, se Komise rozhodla bouchnout pěstí do stolu. Návštěvy Komise jsou sledovány s velkým zájmem a občané, kteří hořekovali nad nezákonnými skládkami, oznamují v televizi, že posílají petice do Evropského parlamentu. A já se ptám: nešlo to všechno udělat již dříve? Opravdu jsme nemohli odlišným přístupem této situaci předejít? Ale ano, mohli!

Tak totiž postupoval komisař Dimas v případě údolí Rospudy v Polsku, které se ocitlo v ohrožení kvůli budování infrastruktury pro Via Baltica. Komisař vůbec poprvé požádal Soudní dvůr, aby vydal příkaz k pozastavení, který byl následně udělen. Jde o velmi důležitý precedens, který vysílá mimořádně jasný signál – Komise může a musí vystupovat rozhodně a důsledně vůči těm členským státům, jež dělají, jako by se nic nestalo, a musí využít všech nástrojů, které jí poskytuje demokratický systém, tedy sdělovacích prostředků a veřejného mínění.

Jednou z nejdůležitějších inovací, kterou Komise ve svém sdělení představuje, je „nová“ pracovní metoda. Dali jsme najevo silné pochybnosti o této nové pracovní metodě, která spočívá především v tom, že se stížnosti budou přímo zasílat zpět do členského státu, na nějž byla stížnost podána, aby daný problém vyřešil. Po přednesení těchto pochybností nám Komise poskytla určité přísliby, které si, jak doufám, vyslechneme i dnes, ovšem budeme tuto záležitost bedlivě sledovat a pevně doufáme, že díky transparentnosti, díky možnosti „ukázat prstem“ na konkrétní členské státy a díky spolupráci s Parlamentem dojde ve věci řízení pro porušení práva k dalšímu pokroku.

Pane předsedající, na konci rozpravy vystoupím ještě jednou a využiji zbývajících dvou minut své řečnické doby.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. Děkuji pane předsedající, dámy a pánové.

Paní Frassoniová, jménem Rady vítám vaši zprávu k výroční zprávě Komise o kontrole provádění práva Společenství a k doplňující analýze, která se zpracovává na základě sdělení Komise nazvaného „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“. Zpráva Evropského parlamentu je podle našeho názoru velice užitečným příspěvkem k naplňování společného cíle, jímž je zajištění včasného a řádného provádění práva Společenství.

Jménem Rady vítám zjištění uvedená ve zprávě paní Frassoniové, která považujeme za zcela zásadní. Zvláště souhlasíme s tím, že má-li mít právo Společenství pozitivní vliv na každodenní život občanů Evropské unie, je především nutné zajistit účinnost politik Evropské unie a dohled a kontrolu nad způsobem, jakým členské státy plní právo Společenství.

Stavíme se pozitivně k závazku Evropského parlamentu podporovat předávání osvědčených postupů mezi členskými státy. Domníváme se, že taková spolupráce by podstatně přispěla k účinnějšímu a jednotnějšímu provádění práva Společenství.

Rád bych upřesnil, že předsednictví Rady se nemůže vyjádřit k většině otázek a návrhů obsažených v této hodnotné zprávě. Jak víme, za správní provádění práva Společenství odpovídají především členské státy, které tak činí v souladu se svým ústavním pořádkem, a také Komise, jež jakožto strážkyně smluv zodpovídá za kontrolu jednotného provádění práva Společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Günter Verheugen, člen Komise. − (DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, dámy a pánové, Komise je vděčná za příležitost projednat dnes tuto významnou problematiku s Evropským parlamentem a já sám jsem vděčný za zprávu a vystoupení paní Frassoniové, které obsahují mnoho cenných podnětů. Mohu vás ujistit, paní Frassoniová, že Komise přijímá vaše názory s největší vážností.

Evropská unie je jediným společenstvím na světě, které je vystavěné na zásadách právního státu. Pouze právo dokáže zaručit svobody, na něž mají občané nárok, a pouze právo dokáže tvarovat tržní hospodářství tak, aby přinášelo prospěch všem.

Evropská komise je strážkyní smluv. Jejím úkolem je zajistit, že se právo Společenství provádí všude a správně. I sebelepší zákon je k ničemu, existuje-li pouze na papíře. Jedním z nejdůležitějších úkolů všech výborů tedy je postarat se o to, že naše právo nebude jen souborem prázdných slov.

K tomu máme dvojí mocnou zbraň – řízení pro porušení smlouvy a Evropský soudní dvůr. Tuto zbraň musíme použít tehdy, není-li jiná cesta jak napravit porušování práva. Tato zbraň však není samoúčelná a její nadbytečné používání by ji naopak mohlo otupit.

Komise si nemyslí, že by počet řízení pro porušení smlouvy byl měřítkem vážnosti a rozhodnosti, s níž přistupuje ke kontrole dodržování práva Společenství. Komise je toho názoru, že důležitější je spíše hledání řešení zjištěných problémů. Tím správným měřítkem je pak počet problémů s prováděním práva Společenství, které se podařilo odstranit, a rychlost, s níž jsme tak učinili.

Podívali jsme se kritickým okem na svůj způsob práce a dospěli jsme k následujícím závěrům: jakmile se zjistí nějaký problém, musí se vyřešit rychle a účinně. Občané a podnikatelé mají právo na rychlou odpověď. Z těchto důvodů, paní Frassoniová, budu Komisi informovat o situaci s odpadky v oblasti Kampánie a tímto tématem se budeme dále zabývat. Plně souhlasím s tím, že je-li právo Společenství nestydatě porušováno, musíme jednat přísně, rychle a rozhodně.

V zásadě dáváme přednost partnerskému přístupu před konfrontačním. Komise by proto byla ráda, kdyby tyto otázky byly transparentnější a častěji se o nich vedl dialog. Chceme rovněž stanovit jasné priority – nejprve rychle vyřešit důležité problémy a nedělat z komára velblouda. Musíme také zajistit dostupnost potřebných zdrojů.

Dovolte mi v tomto okamžiku jednu poznámku. Pokud se při provádění práva Společenství v určité oblasti množí problémy, možná je to tím, že právo samotné je nejasné nebo rozporuplné. Neměli bychom automaticky předpokládat, že jde o projev zlé vůle členských států.

Na základě těchto úvah jsme podnikli řadu kroků a rád bych jasně uvedl, že i nadále budeme využívat řízení pro porušení smlouvy a budeme jej zahajovat hned, jak dostaneme do rukou potřebné informace. Navrhujeme ale nový způsob práce, který by měl napomoci rychlejšímu získávání potřebných informací.

Základem této metody je zlepšení spolupráce s členskými státy ještě před tím, než oficiálně zahájíme řízení. Výjimkou je situace, a to je velmi důležité, paní Frassoniová, v níž bude od samého počátku zcela zjevné, že smlouva byla se vší pravděpodobností porušena. V takovém případě nebudeme nejprve jednat s dotyčným členským státem, nýbrž přistoupíme rovnou k činům.

Nejde o úplně nový proces, ale spíše předběžný postup, v němž požadujeme určitá doplnění, tak aby se rychleji dospělo k řešení a nemuselo se zahajovat řízení pro porušení smlouvy.

Na veškeré dotazy a stížnosti poskytujeme přímou a rychlou odpověď a v případě, že k tomu opravňují zjištěné skutečnosti, můžeme zahájit řízení pro porušení smlouvy. To znamená, že každé podání je evidováno a zpracováno. Pokud se jedná o podání stížnosti, nebo lze-li jej takto chápat, přistupuje se k němu jako ke stížnosti a Komise podniká patřičné kroky.

V současnosti tuto novou pracovní metodu zkoušíme v pilotní fázi. Patnáct členských států se zapojilo do pilotního projektu, který byl navržen tak, aby nová metoda skutečně vedla k pokroku. Budeme pochopitelně Parlament informovat o výsledcích pilotní fáze a jakékoli další kroky s ním projednáme.

Tak jako tak dokážeme již nyní nalézt řešení u 90 % všech problémů, které nám jsou předneseny, aniž bychom se museli obracet na Soudní dvůr. Souhlasíme ovšem s vámi v tom, že bychom řešení měli nacházet rychleji. K tomu by měl přispět přechod na měsíční cyklus přijímání rozhodnutí, který byl spuštěn v lednu. To povede k rychlejšímu a účinnějšímu provádění řízení pro porušení smlouvy.

Pochopitelně usilujeme o to, aby byl celý proces co nejtransparentnější, zároveň však musíme v potřebné míře respektovat důvěrnou povahu údajů, jak to ostatně vyžaduje Evropský soudní dvůr. Veřejnost bude mít on-line přístup k pravidelně aktualizovaným přehledům všech řízení pro porušení smlouvy, která právě Soudní dvůr projednává.

V zájmu transparentnosti a právní jistoty potřebujeme také vědět, jak členské státy provádějí právo Společenství ve svém vnitrostátním kontextu. K tomu se budou využívat srovnávací tabulky (k čemuž vyzvala i zpráva), které jasně doloží stav provádění v jednotlivých členských státech.

Dámy a pánové, věřím, že náš cíl je totožný. Chceme takové právo Společenství, jemuž budou moci občané EU plně důvěřovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Diana Wallis, navrhovatelka stanoviska Petičního výboru. − Pane předsedající, v jedné minutě, která byla přidělena mému vystoupení jménem Petičního výboru, bych ráda učinila tři věci. Zaprvé, chci poděkovat paní Frassoniové za spolupráci na této výroční zprávě, ale především chci prokázat důležitost Petičního výboru v kontrolním a prováděcím procesu.

Tuto důležitost myslím nakonec uznala i Komise. Chci za to komisaři poděkovat, protože při kontrole a provádění by mezi oběma orgány opravdu mělo fungovat partnerství, jehož součástí by měl být především Petiční výbor, který je skutečnýma očima a ušima nás zákonodárců, když se na nás občané obracejí s konkrétními problémy, jimž čelí.

Aby toho však občané byli schopni, je zapotřebí zajistit to, co bude předmětem mé druhé poznámky. Pane komisaři, zmínil jste, že naše právo musí být právem živoucím. Má-li tomu tak být, musí být srozumitelné a pochopitelné pro občany. Vedla jsem dlouhý dialog s vaší kolegyní paní Wallströmovou o přehledech, které by zlepšily srozumitelnost práva pro běžné občany. Paní Wallströmová nám mnohokrát přislíbila, že takovéto přehledy budou doplňkem všech legislativních nástrojů. Na skutečné zavedení tohoto principu ovšem stále čekáme.

Konečně, Petiční výbor – a to je poznámka na adresu kolegů poslanců – by měl získat význačnější postavení a více zdrojů přímo uvnitř Parlamentu. Není to jen výbor, který se do všeho plete. Má velkou zásluhu na spolupráci s našimi občany v oblasti provádění práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Pane komisaři, máte plnou pravdu v tom, že právní stát je základem EU. Správně jste poukázal na to, že právo Společenství je cestou, jak naplnit cíle vytyčené ve smlouvách o EU, jakož i ztělesněním zájmů evropských občanů, kteří mají nárok vyžadovat provádění tohoto práva.

Právní předpisy jsou stále objemnější, širší a složitější. My, poslanci Evropského parlamentu za Evropskou lidovou stranu, chceme dát najevo svou spokojenost – Komise svou 23. výroční zprávou o kontrole provádění práva Společenství a oznámením výsledků dosahovaných v Evropě dokazuje svou snahu být opatrovnicí smluv a zajistit provádění právních předpisů.

Zcela správně jste uvedl, že chceme srovnávací tabulky, o nichž dnes rozhodla Rada. Při přípravě zprávy paní Frassoniové s vámi zpravodajka úzce spolupracovala; k této zprávě jsme také absolvovali zajímavé slyšení v Parlamentu. Dovolte mi říci, že rovněž chceme, aby se Parlament podílel na kontrolním postupu a byl informován o vašich činnostech. Chceme, abyste se dostavoval na zasedání našich výborů stejně, jako to činíte v případě Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Také bychom se rádi seznámili s vaší zprávou o pokroku.

Rozhodně si přejeme, abyste přihlížel k peticím, jež dostáváme, jak jste uvedl ve své zprávě. Chceme také zdůraznit, že byste měl zajistit, aby vnitrostátní soudy potvrzovaly naše rozhodnutí o imunitách.

Provádění práva Společenství dává evropským občanům naději, že se posílí demokracie, právo a pořádek a že jim úřady EU budou více nablízku. Dnes, po usnesení o nové reformované Lisabonské smlouvě, si všichni přejeme, aby EU čekala lepší budoucnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, jménem skupiny PSE. – (PL) Pane předsedající, cílem práva Společenství je mimo jiné naplňovat různé politické strategie EU. Provádění těchto právních předpisů by mělo být prioritou všech členských států, tak aby i díky kontrole a sledování zajišťovaným Komisí byly zaručeny kýžené pozitivní účinky tohoto práva ve prospěch evropských občanů.

V minulých letech celkový počet řízení, zahájených Komisí kvůli porušení právních předpisů, neustále rostl, až se v roce 2005 přiblížil 2700 případům. Přestože se EU rozšířila o 10 nových států, v letech následujících po rozšíření nedošlo k celkovému nárůstu počtu případů porušení práva. Existuje však riziko, že je to způsobeno spíše chybějící evidenci stížností nebo správními nedostatky v orgánech, které za posuzování porušení práva zodpovídají.

Tato zpráva si zasluhuje chválu především za to, že obsahuje podrobné studie o případech porušení práva zjištěných díky peticím jakož i informace o připravenosti jednotlivých generálních ředitelství k širší spolupráci v těchto otázkách. Také bychom měli přivítat obsáhlé sdělení Komise nazvané „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“. Komise by se však měla více soustředit na otázku finančních prostředků vyhrazených pro posuzování případů porušování práva, na délku řízení pro porušení práva, na omezené využívání článku 228 smlouvy a na vyhodnocení používání prioritních kritérií.

Navržená nová pracovní metoda, zaváděná v roce 2008 jako pilotní projekt se zapojením několika členských států, si stanovila za cíl vést stávající řízení účinněji, za což si zasluhuje uznání. Znepokojuje nás ale jedna fáze postupu, konkrétně zasílání případu dotčenému členskému státu, který přitom nese největší vinu na nesprávném provádění práva Společenství; mohlo by totiž dojít k oslabení úlohy Komise jakožto strážkyně smluv.

Nově vznikající právo Společenství by mělo řešit obtíže občanů, tak aby bylo možné rychle nalézt odpovědi na jejich otázky a stížnosti, díky čemuž občané snáze pochopí a uplatní svá práva. Zároveň je třeba účinně snižovat počet řízení pro porušení práva. Na závěr bych chtěla paní Frassoniové upřímně poblahopřát k velmi dobře připravenému dokumentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Diana Wallis, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, ráda bych se soustředila na naše tři orgány a zdůraznila, jak moc je důležité, aby každý z těchto orgánů sehrával svou úlohu v procesu provádění a kontroly.

Dnes se zde zabýváme zprávou Komise. Ta samozřejmě nese hlavní odpovědnost za provádění a vymáhání práva a my jí při tom rozhodně nechceme šlapat na paty. Komise ale může očekávat, že v budoucnu budeme její práci sledovat mnohem pozorněji.

Jsme potěšeni, že se přihlédlo k ponaučením, jež jsme vyvodili ve své zprávě o krachu společnosti Equitable Life. Přichází však nová doba a spolu s ní možná nové nápady, a proto je třeba zachovávat velkou opatrnost.

Nejprve se podívejme na Radu – stále čekáme na schválení (a jsem ráda, že se o tom komisař zmínil) konceptu srovnávacích tabulek pro veškeré právní předpisy, aby každý mohl přesně zjistit, co se děje v jednotlivých členských státech a jak jsou konkrétní právní předpisy provedeny.

Pilotní projekt je skvělý nápad. Všechno to vypadá hezky a uvidíme, jak to bude fungovat. Ale – a zde přicházím k onomu „ale“ – vzbuzuje ve mně lehkou skepsi fakt, že se k tomuto projektu přihlásilo tolik členských států. Doufám, že jej nevnímají jako snazší cestu a že Komise je z takového případného omylu rychle vyvede.

Závěrem se dostávám přímo k našemu Parlamentu. Po přijetí Lisabonské smlouvy musíme pochopitelně sehrávat mnohem větší úlohu v kontrolním procesu. Nelze očekávat, že naše role skončí tím, že schválíme určitý právní předpis. Naše výbory se budou muset mnohem více zaměřit na kontrolu. Již nyní se zpracovává pár zpráv o provádění, napříště jich však bude více, a my se musíme spolu s ostatními orgány zhostit své zodpovědnosti.

A ještě jedna douška na závěr – avšak velmi důležitá: musíme se soustředit i na vzdělávání soudců působících u vnitrostátních soudů, aby i oni věděli, jak správně provádět právo Společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Alyn Smith, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, blahopřeji své kolegyni a místopředsedkyni naší politické skupiny, paní Frassoniové, za dobře načasovanou a pečlivě zpracovanou zprávu. Také bych chtěl podpořit komentář paní Wallisové, s nímž bezvýhradně souhlasím.

Schvalování právních předpisů máme v náplni práce, vymáhání práva je ale významné pro naše občany; pokud se nedaří právo vymáhat, vypadáme upřímně řečeno jako hlupáci. Blahopřeji Komisi k mnoha velmi pozitivním krokům. Parlament musí ale této problematice věnovat mnohem větší pozornost, neboť přinejmenším ve Skotsku přetrvává pocit, že pro každou zemi platí jiné právní předpisy. Moc dobře vím, že Komise nemůže za všechno, ale chceme-li být opravdu jednotnou Evropou, musíme každý dobře zvládnout svou roli.

Vzhledem k tomu, že jsem blahopřál své kolegyni ze skupiny, jsem také potěšen, že se komisař chystá vzít v úvahu řadu jejích podnětů. Rád bych k nim přidal ještě jeden, dotýkající se především právních předpisů v oblasti životního prostředí, u nichž dochází k mnoha sporům. Hodnotné cíle jednotlivých právních předpisů se často dostávají do vzájemného střetu, což si při jejich přípravě musíme ohlídat. Místní úřady nemají příliš mnoho vodítek k postupu v případě, že se tyto často hodnotné cíle ocitnou ve vzájemném střetu. Bylo nám přislíbeno, že tato otázka bude přezkoumána v rámci energetického balíčku, a byl bych velmi rád, kdyby nás komisař mohl o tomto procesu informovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Bert Doorn (PPE-DE). (NL) Pane předsedající, také já bych chtěl paní Frassoniovou za její zprávu pochválit. Již vzniklo několik zpráv o provádění, které mají jeden jasný společný rys. Je totiž třeba věnovat provádění větší pozornost, a to i na straně Evropského parlamentu. Pomůckou nám jsou zprávy o provádění. Já sám budu v červenci předkládat zprávu o provádění osmé směrnice o dohledu nad účetními. Je dobře, že se Parlament vážně zabývá i prováděním právních předpisů v členských státech.

Rád bych se v této souvislosti soustředil na problematiku dozorčích orgánů. Hovoříme o provádění práva orgány členských států a o soudech, které právo používají. V řadě členských států ale fungují i nezávislé dozorčí orgány, které používají a zpracovávají právní předpisy. V praxi pak vznikají mezi jednotlivými členskými státy i mezi dozorčími orgány velké rozdíly. Podnikům s mezinárodní působností v několika členských státech se stále častěji stává, že různé dozorčí orgány různých členských států na ně kladou odlišné požadavky. To je velmi nepříjemná situace, která znemožňuje fungování vnitřního trhu.

Chtěl bych pohovořit ještě o jedné otázce. Nemůžeme se totiž vyhnout dalšímu přezkumu legislativních nástrojů používaných v Evropě. Dosud jsme se při harmonizaci uchylovali především ke směrnicím. Komisař Verheugen již při několika příležitostech uvedl, že v budoucnu by bylo rozumné využívat u právních předpisů o vnitřním trhu spíše formu nařízení, neboť tak by se vyloučily nejrůznější obtíže, jako je například účelový výběr („cherry-picking“) a přizpůsobování předpisů („gold-plating“) při provádění směrnic. Vím, že také národní parlamenty, zvláště nizozemský, si pomalu ale jistě začínají uvědomovat, že přizpůsobování předpisů a účelový výběr při provádění může být na škodu fungování vnitřního trhu i tuzemského hospodářství. Tím spíše bychom v případech, u nichž je to možné, měli přejít od směrnic k nařízením.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel Medina Ortega (PSE).(ES) Pane předsedající, uvědomujeme si význam vašeho úkolu kontrolovat provádění práva Společenství. Jedná se o vztahy mezi nadnárodním orgánem a vládami členských států. Vlády členských států jsou silné subjekty s mnoha pravomocemi, jsou veřejnými orgány. Komise je obvykle strážkyní práva EU a pro občany je jedinou zárukou, že zákon (protože právo Společenství je zákonem) bude prováděn správně.

Zpráva paní Frassoniové je zaměřena na posílení toho, co bych nazval páteří Komise, tak aby si Komise uvědomila význam svého úkolu a aby v okamžiku pravdy, i když si přejeme nejprve jednat s vládami o vzniklých potížích, Komise jednala v souladu s očekáváními občanů a pevně a rázně zajistila provádění práva Společenství.

Je znepokojující, že po rozšíření vzniká dojem, že Komise používá na nové členské státy shovívavější kritéria než na staré členské státy. To by mohlo mít špatný vliv na konsolidaci Evropské unie a na renomé samotné Evropské unie v dotčených členských státech. Sledoval jsem mnoho řízení pro porušení práva vedených Komisí a mohu Komisi ujistit, že její zásah je vzpruhou nejen pro občany, ale i pro veřejné orgány.

Jinými slovy domnívám se, že zpráva Evropského parlamentu, návrh předložený paní Frassoniovou i stanovisko paní Wallisové se snaží o posílení Komise, aby Komise neměla pocit, že je vůči vládám osamocená a bezbranná. Evropský parlament naopak posílí její úlohu sledování a kontroly provádění práva Společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Margrete Auken (Verts/ALE).(DA) Pane předsedající, evropští občané mají pro právní předpisy Společenství rozhodující význam. Nejsou pouhými oběťmi porušování práva jako například v Neapoli. Často sehrávají klíčovou úlohu v ekologických otázkách. Jako hlídací psi střeží řádné provádění právních předpisů ve všech koutech Evropy a leckdy jsou jediní, kdo tak činí. Proto by EU měla občany také podporovat tím, že jim přiřkne silné postavení. Upozorní-li občané na porušení práva Společenství, musí být jejich stížnostem věnována vážnost a úcta. Upřímně doufám, že nejde o snahu Komise učinit přítrž mnoha stížnostem, protože to by bylo špatné rozhodnutí. Ráda bych proto poděkovala paní Frassoniové, že na toto riziko poukázala. Její výborná zpráva bude představovat důležitý obecný krok správným směrem. Občané EU získají díky Lisabonské smlouvě silnější postavení, aby se však nejednalo jen o krásná slova, musí být jejich podněty EU brány vážně.

 
  
MPphoto
 
 

  Tadeusz Zwiefka (PPE-DE).(PL) Pane předsedající, také já bych rád poblahopřál paní Frassoniové ke skvěle připravené zprávě. Rovněž chci vyjádřit své potěšení nad tím, že podle statistik předložených Evropskou komisí o počtu řízení pro porušení práva EU nemělo přistoupení 10 nových členských států vliv na počet zjištěných případů. Statistiky ale neposkytují úplný obrázek. Jedním z nejdůležitějších mechanismů, které umožňují ověřit skutečný stav provádění evropského práva, je systém předběžných otázek, díky nimž mohou vnitrostátní soudy zajistit jednotný výklad provádění evropského práva ve všech členských státech. Hlavním problémem tohoto postupu je doba, jakou trvá poskytnutí odpovědi Soudním dvorem, která je stále příliš dlouhá (kolem 20 měsíců). Největší vliv na to má čas vynaložený na překlady, jejichž vyhotovení trvá přibližně devět měsíců. Je znepokojivé, že v řadě národních parlamentů jsou slyšet hlasy volající po stanovení rozpočtového stropu právě pro písemné překlady.

Doporučení Evropské komise určená členským státům a kandidátským zemím vycházejí z předpokladu, že právo EU bude účinně zavedeno, jakmile bude dostatek vhodně kvalifikovaných zaměstnanců a finančních prostředků. S tímto názorem se nemohu zcela ztotožnit. Počet zaměstnanců a objem volných finančních prostředků není tím správným měřítkem. Je také zapotřebí rozhodnosti a angažovanosti ve věcech zavádění evropského práva. Mají-li členské státy a kandidátské země řádně provést své úkoly, je třeba naplnit tři předpoklady – znalosti, schopnosti a připravenost. První z těchto tří předpokladů, znalost, dnes není žádným problémem. Druhý předpoklad – schopnost zavádět výdobytky Společenství – závisí na poskytnutí dostatečných prostředků a náboru dalších zaměstnanců. Na tento konkrétní aspekt Komise v současnosti klade největší důraz. Nejvíce se podceňuje třetí předpoklad – připravenost těch, jejichž úkolem je zavést a provádět evropské právo.

Připravenost k provádění práva Společenství v praxi závisí na orgánech a na systému řízení, pobídek a restrikcí. Pro úspěch či selhání při zavádění práva EU je nakonec rozhodující konkrétní institucionální model. Znalosti a peníze nejsou všechno. Musí být vidět i dobrá vůle k činu.

 
  
MPphoto
 
 

  Reinhard Rack (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, ve svém úvodu jste poukázal na to, že Komise nechce postupovat zaslepeně a unáhleně, ale spíše hodlá jednáním s členskými státy zjistit, co by se dalo dělat. Ani uvnitř Komise, která je přece jen orgánem pracujícím v kolegiu, nepanuje vždy na některé otázky jasný a jednotný názor.

V odvětví dopravy vidím téma, které bude v nadcházejících letech stále problematičtější pravděpodobně i pro Komisi. Jedná se o myšlenku, že by peníze měly být přesměrovány k těm druhům dopravy, které jsou ohleduplnější vůči životnímu prostředí, a to metodou křížových dotací z prostředků získaných v oblasti méně ohleduplné k životnímu prostředí – mýtné, parkovací poplatky atd. To je v podstatě dotace. Jednalo se o této otázce a jaký je současný stav?

 
  
MPphoto
 
 

  Katalin Lévai (PSE). – (HU) Děkuji, pane předsedající. Jak již řeklo několik řečníků přede mnou, úspěšné dosažení cílů zakotvených ve smlouvách a v právních předpisech závisí na tom, jak účinně budou členské státy provádět právo Společenství a jak jej převedou do svého vnitrostátního řádu.

Pokud se jim nepodaří řádně provádět právní předpisy a vymáhat jejich uplatňování nebo pokud nebudou schopny zcela naplnit jejich účel, objeví se problémy. V posledních letech se plnění právních předpisů zlepšilo a stav dodržování práva v deseti nových členských státech je podle mého názoru dobrý. Doufám, že to není jen proto, že je Komise k nám, novým členským státům, shovívavější, ale také proto, že se vytrvale snažíme dodržovat kritéria a naplňovat očekávání.

Nezabloudit v byrokratické džungli je bohužel stále dosti obtížné; známe objem všech legislativních opatření a provádění těchto opatření do národního a regionálního práva je často mimořádně časově náročné. Zjednodušení byrokratického jazyka a četnější využívání posouzení dopadů by bylo velmi prospěšné, stejně jako co možná největší zkrácení řízení pro porušení práva. Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Wiesław Stefan Kuc (UEN).(PL) Pane předsedající, provádění práva Společenství v jednotlivých členských státech patří mezi základní principy Evropské unie. Cílem mnoha činností proto je kontrolovat toto provádění a odstranit případné odchylky. Kontrola jednotlivých států a zveřejňování výsledků kontrol by občanům umožnilo sehrávat určitou úlohu v zavádění práva EU do členských států.

Zatím však kupříkladu Polsko nadále uplatňuje vnitrostátní přístup k dani z přidané hodnoty, DPH, navzdory šesté směrnici a rozhodnutím Soudního dvora. Totéž platí pro dvojí zdanění příjmů. Jsou známy případy, kdy na vozidla zakoupená polskými občany v zemích EU bylo uvaleno clo v rozporu s rozhodnutími Soudního dvora, a dochází také k prodlení s vracením chybně vypočtených a odvedených poplatků.

Zvláště podivné je to, že naši občané mohou být roky drženi ve vazbě, aniž by byl vynesen rozsudek. Polští občané netrpělivě čekají na reakci Evropské komise na uvedené případy a na zastavení nezákonných postupů naší vlády.

Na závěr bych rád upřímně poblahopřál paní Frassoniové; je jen škoda, že tato zpráva se týká spíše vzdálené minulosti – bylo by hezčí, kdyby se týkala roku 2007.

 
  
MPphoto
 
 

  Jens-Peter Bonde (IND/DEM).(DA) Pane předsedající, projednávání ve výborech je studií toho, jak se omezuje demokracie, aniž by si toho voliči všimli. Zaprvé, moc se přenáší od voličů a zástupců vybraných ve všeobecných volbách k vládním úředníkům a lobbistům ukrytým za zavřenými dveřmi v Bruselu. Hlasování podléhá složitým pravidlům, která si nikdo nepamatuje, žádný novinář o nich nedokáže psát a žádný autor učebnic je neumí vysvětlit. Podstatou toho všeho prostě je, že rozhodovat budou nikým nevolení komisaři, ledaže by se proti Komisi postavila kvalifikovaná většina. Zákonodárná moc se mění na moc výkonnou, transparentní právní předpisy se mění na tajuplné vyhlášky a většinová demokracie se mění na menšinovou vládu. Nejedná se sice o absolutistickou autokracii, dochází však ke směřování k ní, navíc s nádechem Mussoliniho představ o společenském uspořádání.

Díky nové interinstitucionální dohodě může Parlament věc vrátit zpět k projednání, avšak pouze za předpokladu, že se levice a pravice v Parlamentu domluví a podaří se pro to získat absolutní většinu poslanců. Skoncujme s nánosy autokracie a vládněme důvtipně a ve prospěch všech! Zavádějme demokracii do všech právních předpisů! Základním principem by mělo být to, že za každým právním předpisem bude stát většina zástupců zvolených ve všeobecných volbách, ať už do národních parlamentů nebo sem do Evropského parlamentu! Tvorba právních předpisů vládními úředníky a lobbisty by se měla stát minulostí, navzdory tomu je však zakotvena do Lisabonské smlouvy. To je další dobrý důvod pro to, aby smlouva podléhala schválení v referendu.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. Jménem předsednictví bych ve svém závěrečném vystoupení rád zdůraznil, že si předsednictví uvědomuje, jak důležitá je účinná kontrola provádění práva Společenství pro to, aby zákony platily pro všechny a aby byly zachovány obecné právní zásady, díky nimž Společenství funguje.

Především je však důležitá pro zajištění právní jistoty evropských občanů. Nesmíme zapomínat, že sehrávají významnou úlohu v provádění práva Společenství. Tato úloha se projevuje také množstvím stížností na porušení práva Společenství, jež podávají právě občané.

V rozpravě, kterou jsem sledoval velmi pozorně, se několik poslanců podivilo nad tím, že se počet případů porušení práva, alespoň těch zjištěných, po rozšíření Evropské unie nezvýšil. Několik řečníků dalo najevo podezření, že Komise není na takzvané nové členské státy tolik přísná.

Musím podtrhnout, že předsednictví nemá žádný důvod nebo důkaz, který by je přiměl těmto podezřením uvěřit. Mohu ovšem nabídnout alespoň jedno možné vysvětlení. Je třeba si uvědomit, že takzvané nové členské státy přistoupily k Unii po mnohaletém intenzivním provádění práva Společenství do svých vnitrostátních právních řádů, a proto je pro ně jednodušší pokračovat v tomto procesu i na nižší úrovni. To jen na okraj k podezření, že Komise neměří všem členským státům stejným metrem, možná by se k tomu však měl vyjádřit i komisař.

Na závěr chci zdůraznit, že předsednictví přikládá velký význam společné zodpovědnosti a cílům definovaným v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů. Nakonec bych rád povzbudil všechny orgány a členské státy k tomu, aby plnily své povinnosti při provádění a používání práva Společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Günter Verheugen, člen Komise. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, již jsem dnes řekl, že na dnešní rozpravu navážeme další prací a chci ještě jednou zdůraznit, že pana Junga budu informovat o obsahu této rozpravy a o příspěvcích Parlamentu a že také předložím návrhy, neboť v rozpravě zaznělo několik zásadních námětů, kterým by se Komise měla se vší vážností věnovat.

Dovolte mi učinit ještě jeden komentář vycházející z právní filosofie – společenství národů může v právním státě existovat pouze na základě vzájemné důvěry. Bude fungovat jedině tehdy, když si jeho členové mohou navzájem věřit. Proto musejí být v ústavním státě soudní řízení veřejná a proto také plně souhlasím s tím, co řekla paní Wallisová. Informovanost je životně důležitá a transparentnost je povinností.

Při provádění a výkladu práva nelze provádět jakousi politiku utajení. Vše se musí dít otevřeně a veřejně. To si každopádně odnáším z této rozpravy, i když jsem o tom byl přesvědčen odjakživa. Souhlasím s tím, co říkala paní Wallisová o úloze Petičního výboru. Jako její zákazník, mohu-li to tak říci, bez okolků připouštím, že to někdy vyžaduje mnoho práce a úsilí, ale občané od nás právem očekávají, že toto úsilí vyvineme. Krom toho se z petic můžeme poučit o tom, jak naši občané vnímají naše právní předpisy a politiky.

Paní Frassoniová, komisařka Wallströmová již přislíbila, že v budoucnu vytvoří souhrn pro občany. Komise už k tomu přijala i formální usnesení, takže souhrn vznikne a já jsem si celkem jist, že znáte způsoby a prostředky, jak si to ohlídat. Rozhodnutí bylo přijato a souhrn vznikne.

Mnoho poslanců se zamyslelo nad novými členskými státy a nad tím, jak je možné, že po nárůstu počtu členů nedošlo zároveň k nárůstu žalob na porušení smluv.

Komise má na tuto otázku velmi jasný názor, a sice že pro to existují dva důvody: zaprvé – a to mě trochu uvádí do rozpaků, protože bych měl říci, že prvním důvodem je dobrá práce předchozího komisaře pro rozšíření – je to skutečnost, že nové členské státy se tak skvěle připravily na acquis, že v okamžiku přistoupení splňovaly požadavky lépe než staré členské státy. To mohu jen potvrdit. Je to úplná pravda. Nikdy bychom neuzavřeli smlouvy o přistoupení, kdyby nebylo acquis splněno.

Druhý důvod je spíše praktičtější povahy – občané nových členských států se teprve musí postupně naučit, že mohou podávat stížnosti a jak na to. Proto očekávám, že se počet stížností zvýší.

Pan Smith uvedl, že právo musí být také přímočaré a použitelné, zvláště pak právní předpisy v oblasti životního prostředí. Jak víme, Komise chce do konce příštího roku přezkoumat celé právo Společenství a zjistit, kde a jak jej lze zjednodušit. Před několika dny jsme při představování pokroku v projektu lepší tvorby právních předpisů přislíbili, že celý proces bude skutečně dokončen do konce příštího roku.

Pane Medino, nemusíte se obávat, že by Komise zametala stížnosti pod koberec. Díky své více než osmileté zkušenosti s členstvím v Komisi vás mohu ujistit, že se mnohem častěji stává, že musím brzdit nadšení příliš pilných útvarů Komise, než že bych je musel tlačit k použití těžkých zbraní v podobě řízení pro porušení smlouvy. Mnohem častěji jim musím říkat: „Klid, zpomalte, nejprve si s nimi promluvte a zjistěte, zda se celá věc nedá smírně vyřešit.“ V podstatě nehrozí, že by útvary Komise něco zametly pod koberec. Jsem si jist, že se to neděje.

Nyní k otázce pana Racka: veškerá rozhodnutí o případech porušení smluv, ať už se jedná o zahájení řízení, jeho ukončení nebo jakýkoli individuální krok v jeho průběhu, podléhají formálnímu rozhodnutí kolegia komisařů. Takto to funguje. Nejsem schopen na tomto místě ihned zodpovědět váš dotaz na konkrétní problematiku křížových dotací, ale zajistím, abyste do konce týdne obdržel odpověď.

Co se týče připomínek pana Kuce k délce vazby před zahájením soudního líčení, musím uznat, že taková situace by opravdu byla skandální, nespadá to však do jurisdikce Evropské unie. Pro takové případy je příslušný Evropský soud pro lidská práva.

Dámy a pánové, děkuji za všechny návrhy a konstruktivní atmosféru této rozpravy. Jsem si celkem jist, že před konáním rozpravy v příštím roce učiníme další pokrok.

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Frassoni, zpravodajka. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych poděkovala kolegům poslancům, komisaři a předsednictví za účast v této diskusi, která tím však, jak řekl komisař Verheugen, nekončí.

V rychlosti jen pár bodů. Chci se vyjádřit k otázce definování priorit, o níž hovořil komisař Verheugen. Myslím, že by to mohlo představovat jisté riziko, dosud se to však nikdy pořádně nedělalo. Vždycky jsem se dívala spíše skepticky na možnost opravdu definovat priority. Mimochodem, pokud se skutečně chcete vydat touto cestou, proč nepodstoupíte riziko transparentnosti a proč třeba nevedete o těchto prioritách diskusi? Jinak by mohlo vyvstat podezření, že určité priority byly zvoleny jen proto, že se chcete zbavit nepříjemných případů porušení práva. To by myslím nebylo vůbec dobré.

Moje druhá připomínka se týká toho, že i když Komise popírá, že by potřebovala další, především lidské zdroje pro zpracování případů porušení práva, ve skutečnosti se prakticky na všech svých setkáních s vašimi kolegy z Komise dozvídám, že nemají dostatek zdrojů a dostatek lidí, aby se těmito případy mohli zabývat.

V rozpravě se probírala otázka počtu případů porušení práva v nových členských státech a to, co řekl komisař a úřadující předseda, je nejspíše pravda. Měli bychom si však také uvědomit, že například pro otázky životního prostředí jsou vyčleněni pouze dva, možná tři úředníci, kteří mají na starost všech deset nových členských států, takže v tomto případě jednoznačně čelíme nedostatku lidských zdrojů.

Závěrem ještě otázka úlohy Parlamentu. Vedeme interní diskusi o různých cestách, jak zefektivnit naši úlohu spolutvůrce právních předpisů tím, že budeme sledovat provádění námi schválených směrnic. Domnívám se, že musíme bezpodmínečně učinit dvě věci. Zaprvé nutně musíme politickým rozhodnutím posílit úlohu Petičního výboru, který je slovy paní Wallisové naším oknem do světa. Zadruhé bychom měli důsledně pořádat zasedání o provádění právních předpisů, což ovšem vyžaduje otevřenou spolupráci Komise. Pokud totiž pořádáme zasedání o provádění směrnic, na nichž přítomný zástupce Komise ani nepromluví nebo uvádí jen nepříliš zajímavé informace (možná proto, že nemůže říci to, co přitom opravdu chceme vědět), pak celá tato práce postrádá smysl.

Každopádně vám děkuji a určitě se k tomuto tématu ještě vrátíme.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat zítra v poledne.

 

9. Kosovo (rozprava)
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Další bod je zajisté rovněž mimořádně důležitý a aktuální. Je jím prohlášení Rady a Komise ke Kosovu.

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitrij Rupel, úřadující předseda Rady. Pane předsedající, dámy a pánové, když se zamyslím a přehlédnu některé detaily, musím říci, že moje generace a naši mladší kolegové máme veliké štěstí. Většinu svého života, a možná tu jeho nejlepší část, jsme prožili v době, kdy byly dveře i okna příležitostí dokořán. Toto období začalo rokem 1975, kdy byl v Helsinkách přijat Závěrečný akt, jehož dopady byly mnohem citelnější ve východní a střední Evropě, kde se nakonec v roce 1989 zhroutila jak berlínská zeď, tak komunistický režim. Nad zhroucenou zdí se najednou otevřel nový výhled skrze otevřené dveře a okna západní zdi euroatlantického společenství. Spatřili jsme rozlehlou, slunnou a rychle se rozvíjející krajinu jednotné a svobodné Evropy, jejímž nádherným symbolem je právě tato prostorná budova Evropského parlamentu. V mládí mě nikdy ani nenapadlo, že na jeho půdě budu jednou přednášet projev.

Ve Slovinsku nazýváme 80. léta a začátek 90. let slovinským jarem. Bohužel na samém počátku demokratického procitání na nás dopadla jugoslávská krize, která se snažila zastavit demokratický vývoj a způsobila, že národy západního Balkánu zaostaly daleko vzadu.

Většina západoevropských a středoevropských zemí (a zde mám na mysli deset nových členů Evropské unie) se s historickou výzvou vyrovnala, zatímco na Balkáně se zastavil čas. Mezi náročné úkoly Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, jíž předsedám, patří naplnění vyhlídek západního Balkánu na začlenění do Evropy. To znamená, že země jako Chorvatsko, Makedonie/FYROM, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Kosovo a Albánie zapojujeme do systému členství, kandidatury a smluv s EU.

Jugoslávská krize musí skončit. Dveře i okna jsou otevřeny. Zeď už nestojí. Evropská unie v Soluňské agendě oznámila, že země západního Balkánu se dříve či později stanou členy Evropské unie. Je načase, abychom se přihlásili ke svým závazkům. Musíme usilovat o zahájení jednání s Makedonií, tedy s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, o členství v Evropské unii. Srbsko musí hodit za hlavu zátěž z minulosti, zvláště hrůzy a zlo napáchané Miloševićovým režimem. Milošević spoluzodpovídal za zavedení západního Balkánu do slepé uličky. A nemůžeme opomenout ani Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Kosovo.

V této souvislosti bude velmi důležité Fórum EU-západní Balkán, které se bude konat ve Slovinsku na konci března. Komise připravuje ve spolupráci se slovinským předsednictvím zvláštní sdělení k západnímu Balkánu. Fórum rovněž projedná posílení regionální spolupráce v různých oblastech – např. dopravy, civilní ochrany, výzkumu a vývoje a podobně.

Komise nyní v souladu s lednovými rozhodnutími Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy projednává liberalizaci vízového režimu pro všechny země tohoto regionu. Nemůžeme podcenit výjimečnou důležitost, jakou má pro tento region postupné rušení vízového režimu. Zároveň chceme, pane předsedající, poukázat na zajímavý paradox. Před rokem 1990 cestovali občané bývalé Jugoslávie do většiny evropských zemí bez víz. Ovšem dnes celá generace mladých lidí, kteří vyrůstali po tomto roce, jenž se stal milníkem evropských dějin, musí při cestování žádat o vízum.

Dámy a pánové, na lednovém zasedání Rady ministrů zahraničí jsme jednomyslně vyzvali Srbsko k podpisu politické dohody, která bude představovat další krok směrem k členství v Evropské unii. Poté, co ve volbách zvítězil proevropsky naladěný kandidát Tadič, doufáme, že po mnoha letech pomalého rozvoje a izolace se k nám Srbsko připojí co nejdříve.

Evropská unie již do Kosova vyslala misi v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Navazování styků s Kosovem je ale záležitostí jednotlivých členských států. Pravděpodobně se shodneme na základním hodnocení situace, o němž se hovořilo na prosincovém zasedání Evropské rady. Nejdůležitější je mít pochopení pro Srbsko a respektovat jej. Evropská unie potřebuje Srbsko a Srbsko potřebuje Evropskou unii. Podle mého názoru není mezikulturní dialog jen prázdnou frází. I když jednání uváznou na mrtvém bodě, možnosti vedení dialogu nejsou vyčerpány. Nyní uzrál čas na skutečný dialog mezi Srby a Albánci v Kosovu, mezi Srbskem a Kosovem a mezi Srbskem a Evropskou unií.

Osud Kosova nás zatěžoval mnoho let. V minulosti bylo Kosovo součástí federální Jugoslávie a v roce 1974 získalo prakticky stejný status jako jugoslávské republiky. Koncem 80. let připravil Kosovo o autonomii Slobodan Milošević, který jej od roku 1999 navíc i vojensky okupoval, čímž způsobil tragédii globálních rozměrů.

Případ Kosova je skutečně ojedinělý, protože mezinárodní společenství jej muselo z humanitárních důvodů převzít pod svou ochranu a posléze téměř devět let spravovat. Nicméně pondělní rozhodnutí Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy nebylo snadné. Rozhodnutí o nezávislosti a její vyhlášení v Prištině se očekávalo. Vyplynulo z následujících skutečností. Zaprvé, ukázalo se, že jak návrat k dřívější situaci, tak stávající status quo je nepřijatelný. Žádná ze stran nenalezla způsob, jak vyřešit status Kosova, a bylo zjevné, že ani další jednání by nepřinesla ovoce. Od roku 1999 spravovala Kosovo Organizace spojených národů – Srbsko nad ním po tu dobu v souladu s rezolucí č. 1244 nemělo žádnou účinnou pravomoc. Před rokem 1999 byla většina obyvatel Kosova mnoho let vystavena systematickým represím včetně etnických čistek a humanitárních katastrof.

Dámy a pánové, všechny tyto skutečnosti byly původně uznány všemi členy kontaktní skupiny včetně Ruské federace a jsou důkazem, že Kosovo doopravdy představuje zvláštní případ sui generis a že tím nedošlo ke zpochybnění zásady suverenity a územní celistvosti.

Rada je již delší dobu přesvědčena, že Evropská unie musí za Kosovo převzít zodpovědnost. Toto přesvědčení potvrdila Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy na únorovém zasedání svým dobře známým rozhodnutím. Přestože všichni předvídali rozpolcenost Rady, podařilo se nám dosáhnout jednotného stanoviska. Po dlouhých jednáních a snaze o harmonizaci byla rozhodnutí přijata jednomyslně.

Evropská unie je zajímavým a jedinečným společenstvím. Samozřejmě nás spojují společné zájmy a hodnoty, mimo jiné vzájemná úcta a tolerance rozdílů. Dalo by se říci, že právě naše rozdíly nás spojují. Na závěr únorového zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy jsme přijali společný postoj. Důležitým závěrem zasedání bylo to, že v otázce uznání Kosova bude postupovat každý členský stát samostatně v souladu s vnitrostátními zvyklostmi. Někdo možná čekal, že Evropská unie uzná Kosovo jako celek, to však nejde, neboť Evropská unie není stát.

Evropská unie přijala společný postoj k událostem v Kosovu a na západním Balkáně. Zaprvé, Evropská unie vzala na vědomí, že Kosovo přijalo usnesení o nezávislosti. Za druhé, Evropská unie vzala na vědomí, že Kosovo se v usnesení zavazuje k dodržování demokratických zásad včetně ochrany srbské menšiny a kulturního dědictví. Zatřetí, Evropská unie připomněla svůj závazek podílet se na mezinárodní misi v Kosovu a svou připravenost sehrávat vůdčí roli v tomto regionu. Začtvrté, Evropská unie potvrdila svůj závazek nabídnout západnímu Balkánu vyhlídky na členství v Evropě. Zapáté, Evropská unie hodlá pro širší region připravit konkrétní hospodářská opatření. A zašesté, Evropská unie si je plně vědoma zásad mezinárodního společenství, avšak domnívá se, že případ Kosova vzhledem ke své povaze sui generis tyto zásady nezpochybňuje.

V Kosovu samozřejmě žijí také Srbové se svým dědictvím a kulturou a rád bych zdůraznil, že se jedná o zvlášť cennou součást evropské kultury.

Řada evropských národů včetně nás Slovinců má významné památníky své vlastní kultury a etnického dědictví, které se v současnosti nacházejí za hranicemi jejich státu. Tato skutečnost v dnešní Evropě není na překážku; právě naopak – je něčím, co nás sjednocuje. Totéž lze říci i o etnických menšinách.

Podle našeho názoru je nejdůležitější, aby si Srbsko svou reakcí na vyhlášení a uznání nezávislosti Kosova neuzavřelo dveře do Evropské unie. Opakuji, že Kosovo nesouvisí s integrací Srbska do Evropy. Srbsko nesmí tyto dvě věci spojovat. V tomto kontextu jen těžko chápeme odpor Srbska vůči Evropské unii, přesněji řečeno vůči její misi v Kosovu, protože právě tato mise je především v zájmu srbských obyvatel Kosova.

Závěrem chci říci, že Evropská unie patří k nejúspěšnějším mírotvůrcům na světě. Evropské národy a země jsou jednotné a společně vyznávají solidaritu ve prospěch míru a lepšího života. Tento postoj s sebou nese i toleranci a velkorysost, především však porozumění a soucit s těmi, kdo se ocitnou v tísni.

Dámy a pánové, Evropská unie svým rozhodnutím, které jsem zde připomněl, otevřela své dveře a okna nejen Srbsku, nýbrž i Kosovu.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

 
  
MPphoto
 
 

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, připomínám naši vynikající spolupráci, pokud jde o západní Balkán, a chtěl bych Vám poděkovat za to, že mohu Parlament informovat o stanovisku Komise k procesu statusu Kosova.

Kosovské shromáždění vyhlásilo minulou neděli nezávislost v důstojném ovzduší. Ve svém prohlášení se Kosovo zavázalo plně respektovat rozsáhlá práva kosovských Srbů, zejména co se týká místní samosprávy v oblasti vzdělávání, kultury a zdravotnictví, v souladu s uceleným návrhem, který předložil zvláštní zmocněnec OSN Martti Ahtisaari.

Oslavy v Kosovu proběhly radostně, ale odpovědně. V Bělehradu a severním Kosovu však došlo k násilným činům. Odsuzujeme použití násilí a vyzýváme všechny vůdce a obyvatele regionu k zachování klidu, míru a stability.

Jak uvedl ministr zahraničí Rupel, ministři zahraničí EU v pondělí reagovali na vývoj jednotně. Evropská jednota je skutečně nezbytná, aby Evropská unie mohla úspěšně řídit pokračující stabilizaci na západním Balkánu a pomoci dovést proces statusu Kosova ke konci.

Poté, co ztroskotala dlouhodobá jednání v Radě bezpečnosti OSN, byla Evropská unie nucena dovést proces do konce. Unie již přijala nezbytná rozhodnutí o vyslání mise EBOP na podporu právního státu do Kosova.

V pondělí Rada rovněž poskytla platformu pro uznání Kosova. Bude na každém členském státu EU, aby navázal vztahy s Kosovem v souladu se svými vnitrostátními postupy. Několik členských států již Kosovo uznalo. Očekává se, že většina ostatních bude tento příklad následovat vlastním tempem.

Rada správně zdůraznila dodržování zásad charty OSN a helsinského Závěrečného aktu KBSE a všech rezolucí Rady bezpečnosti OSN ze strany EU. Vyzdvihla, že „s ohledem na konflikt v 90. letech minulého století a dlouhé období mezinárodní správy představuje Kosovo případ sui generis, který tyto zásady nezpochybňuje“. Komise toto stanovisko plně sdílí.

V souladu s pondělními závěry Rady je Komise připravena poskytnout plnou podporu úsilí EU v Kosovu. Musí to být doba evropské jednoty rovněž mezi institucemi.

Pomocí nástrojů Společenství Komise podpoří budování institucí v Kosovu a posílí jeho politický a hospodářský rozvoj. Dne 5. března navrhneme konkrétní opatření pro širší region s cílem napomoci jeho evropským snahám.

V Kosovu je v mnoha oblastech nutný rozvoj a my musíme společně usilovat o to, pomoci Kosovu, aby si pomohlo samo, aby se pokud možno co nejrychleji postavilo na vlastní nohy. V této souvislosti Komise pracuje na přípravě dárcovské konference, která by měla pomoci zmírnit nejnaléhavější finanční problémy, pokud jde o Kosovo. Předpokládám, že se konference uskuteční do léta.

Vím, že to je těžký okamžik pro Srbsko. Jsem si velmi vědom historického významu Kosova pro srbské obyvatelstvo. Myslím si však, že nadešel čas obrátit za minulostí list a hledět do budoucna. A budoucnost Srbska je v Evropě. Srbsko a celá oblast západního Balkánu mají evropskou perspektivu s hlavním cílem členství v EU. Tato perspektiva EU funguje jako tmel, který udržuje země regionu na mírové a reformní cestě, což je v těchto citlivých a obtížných časech mimořádně důležité.

Závěrem chci znovu zdůraznit své uznání neochvějné podpoře Evropského parlamentu, pokud jde o perspektivu západního Balkánu v EU. Počítáme s vaší trvalou podporou, aby občané regionu mohli naplnit svůj cíl stát se jednoho dne součástí Evropské unie.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Doris Pack , jménem skupiny PPE-DE (DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, byla vyhlášena nezávislost Kosova; Kosovo je státem. Každý, kdo zažil situaci v Kosovu v období mezi rokem 1989 a 1999, musí vědět, že tato nezávislost byla nevyhnutelná. Dlouholetý pacifistický prezident a nositel Sacharovovy ceny, zesnulý Ibrahim Rugova, by byl velmi potěšen, kdyby to slyšel. Bohužel nebylo možné dohodnout řešení. Jsem si jistá, že každý z nás by velmi rád jedno takové řešení přinesl. Současné řešení mi přináší na mysl pozměněnou verzi Churchillova aforismu: to je nejhorší řešení, až na všechny ostatní.

V neděli jsem pozorovala – napůl s radostí, napůl se smutkem – to, co se dělo v Prištině. Napůl s radostí, protože věřím, že to byla jediná možnost, jak se dostat ze slepé uličky; napůl se smutkem, protože jsem si jistá, že jsme si tím způsobili problémy, jejichž řešení nebude snadné.

Nicméně EU však jednala rozhodně, zcela v protikladu s mnoha tiskovými zprávami, které hovoří o tom, že nejsme jednotní. Mise EULEX byla vyslána jednomyslně. Nejedná se o útok na Srbsko, mise je nutná právě i pro Srby v Kosovu, jelikož bude bedlivě sledovat provádění Ahtisaariho plánu, jenž byl v Parlamentu schválen dvoutřetinovou většinou na jaře 2007. Tento plán zaručuje mimořádně velkorysá práva srbské menšiny, respektování hranic a právního státu, a tím rovněž ochranu ostatních menšin.

Politici v Kosovu musí nyní svůj stát utvářet se zdravým úsudkem a odhodláním. Boj s nezaměstnaností lze vyhrát pouze prostřednictvím fungujícího právního státu. Stejně vysokou prioritu mají radikální opatření proti kriminalitě. Mise EU je bude v tomto podporovat, bude-li to nutné. V Kosovu existuje velký počet vzdělaných mladých lidí, kteří se budou rádi podílet na budování nového státu.

Kosovo není žádným precedentem. Je jedinečné. Jeho vývoj k státu je závěrečnou fází rozpadu Jugoslávie, který zahájil Milošević v Kosovu v roce 1989. Proto lituji, že se toho Milošević nedožil, nýbrž že toto těžké dědictví museli převzít jeho demokratičtí následníci. Přejeme srbským politikům trpělivost a doufáme, že budou všechny svoje síly nyní věnovat tomu, aby se Srbsko mohlo vydat na cestu do EU.

(Potlesk zprava)

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Pane předsedající, Parlament chápe, že rovněž naše skupina vedla podrobné diskuse o situaci, která nyní nastala, pokud jde o Kosovo. Nejdůležitější závěr byl ten, že ačkoliv musíme přijmout skutečnost, není důvod k oslavám, jelikož nyní čelíme mimořádně složité situaci, včetně s ohledem na reakce Srbska. Potom, k čemu došlo za Miloševiće, a rovněž za roky jednání s cílem nalézt řešení, bylo to, k čemu nyní došlo, nevyhnutelné.

Měli bychom se zaměřit zejména na úlohu Evropské unie. Uznání Kosova je záležitostí členských států, jak zdůraznili rovněž pan Rupel a komisař Rehn. Musíme však jednat. Máme společnou odpovědnost za stabilitu v oblasti a rovněž v Kosovu, a proto naše skupina politicky podporuje misi EBOP, kterou nyní Evropská unie odstartovala. Samozřejmě rovněž požadujeme, aby kosovské orgány provedly Ahtisaariho návrhy, aby skutečně investovaly do multietnického státu a aby zajistily dostatečné záruky pro Srby žijící v Kosovu.

Co se týká samotného Srbska, všichni jsou samozřejmě velmi znepokojeni tamější situací. Měli jsme právě možnost vyslechnout srbského ministra zahraničí ve Výboru pro zahraniční věci. Ten reagoval na události velmi ostře, útočil na Evropu, zejména na země, které nyní uznaly Kosovo. Mám další otázku: Co můžeme udělat pro to, aby v této situaci Srbsko nebylo izolováno ostatními a rovněž samo sebou? Jeho odpovědí jsem byl sklíčen, jelikož vše, co řekl, se zaměřovalo na otázku Kosova. Myslím si však, že musíme pokračovat ve vytrvalé snaze nabídnout Srbsku evropskou perspektivu, a to i v zájmu jeho obyvatel, doplněnou o zvláštní nabídku týkající se například usnadnění udělování víz a další liberalizace v oblasti víz. Zvláštní pozornost musíme zaměřit rovněž na mladší generaci, která nedávno demonstrovala na podporu posunu směrem k Evropské unii, evropské budoucnosti. Chválím srbskou vládu za její opakovaný závazek zdržet se použití násilí. Předpokládám rovněž, že se zdrží jakýchkoli hospodářských sankcí vůči Kosovu. Co můžeme udělat a co je Evropský parlament povinen učinit je to, pokračovat v investicích do evropské perspektivy pro celý region, a toto uplatňovat rovněž na Srbsko.

 
  
MPphoto
 
 

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, každá země vzniklá odtržením od existujícího státu narušuje územní celistvost původní země a jednostranně mění mezinárodní právní řád. Jedním takovým příkladem je moje země: vznikla v roce 1830 odtržením se od státu, který byl vytvořen v roce 1815 Vídeňským kongresem. Existence Belgie byla velmi rychle uznána Londýnskou konferencí, které se zúčastnilo Spojené království, Prusko, Rusko, Rakousko a Francie, zatímco Nizozemsko, od něhož jsme se odtrhli, vyčkávalo devět let, než Belgii uznalo.

Ráda bych to řekla srbskému ministru zahraničí, pokud by to chtěl slyšet. Tak tomu však nebylo, jelikož opakoval známý srbský postoj ad nauseam bez jakékoli známky uznání, že existují rovněž opačné názory. Jediným paprskem světla bylo jeho jednoznačné prohlášení, že Srbsko nepoužije žádnou formu násilí, vydírání nebo zastrašování.

Všichni se nyní musíme obávat o budoucnost – budoucnost Srbska, Kosova, celého regionu. Evropská unie již vynaložila na Kosovo 3 miliardy EUR. K této částce je nutno připočítat dalších 200 milionů EUR na příštích 16 měsíců, to však nebude postačovat.

Co se týká Srbska a všech ostatních zemí západního Balkánu, musíme naléhavě vyřešit usnadnění udělování víz, aby mohly být vztahy mezi občany těchto zemí a občany našich zemí normalizovány.

 
  
MPphoto
 
 

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, uznáním nezávislosti Kosova jsme na sebe přijali obrovskou odpovědnost; odpovědnost za zachování míru a za vybudování řádných státních institucí v Kosovu. Neexistuje žádný scénář, který by umožnil okamžité stažení mezinárodních sil. Jakékoliv řešení, a to buď ponechání Kosova v Srbsku, nebo projevení podpory jeho nezávislosti, přináší s sebou riziko konfliktu a etnického napětí.

Srbové si však musí uvědomit, že neexistuje cesta zpět k situaci, jaká panovala před rokem 1999. Pokusy o destabilizaci jim přinášejí pouze ztráty. Existuje pouze jeden způsob, jak může Srbsko získat podporu pro své nároky v oblasti kulturních a sociálních práv, a to prostřednictvím konstruktivní spolupráce v regionu. Neúspěch nezávislosti Kosova bude znamenat návrat k myšlence Velké Albánie a nevyhnutelně k válce. Tato válka přinese politické ztráty, které postihnou v prvé řadě Srbsko. To je důvod, proč je stát odpovědný za zamezení tomuto scénáři a za stabilizaci v regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Joost Lagendijk, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, jsem rád, že jsem byl v neděli přítomen v Prištině, když byla skutečně důstojným způsobem vyhlášena nezávislost. To, k čemu zde došlo minulou neděli, bylo nevyhnutelným důsledkem dění v letech 1998–99, kdy bylo zavražděno více než 10 000 obyvatel Kosova a stovky tisíc jich musely utéci. Mohla by se Přiština vrátit pod správu Bělehradu? Ne. Byly zmatky po devíti letech stále nelegitimnější a neúčinnější správy OSN řešením? Ne. Byl by lepší dohodnutý kompromis mezi Prištinou a Bělehradem? Ano. Existovaly pokusy o jeho dosažení? Ano. Bylo by schválení Radou bezpečnosti lepší? Ano. Existovala snaha o jeho dosažení? Ano. Byla nějaká naděje na úspěch? Ne, zejména v důsledku obstrukcí ze strany Ruska.

Velmi doufám, že po euforii posledních několika dnů převezmou obyvatelé Kosova rychle odpovědnost, jelikož jsou to oni, kdo je u kormidla. Když OSN odešla a když přišla mise EU, musí obyvatelé Kosova prokázat, že dobré vztahy s menšinami neexistují jen na papíře a že jsou schopni zachránit ekonomiku. Je pravdou, že EU je nyní rozdělena, pokud jde o otázku uznání. To potrvá několik měsíců, pak to však přejde a smíří se s tím. S čím členské státy EU jednomyslně souhlasí, je to, že budoucnost Kosova je v EU. Rychlost, s jakou se bude Kosovo posouvat směrem k EU, však bude záviset rovněž na postoji Srbska.

Právě jsme ve Výboru pro zahraniční věci viděli, jak je Srbsko rozzlobeno, jak je rozzloben ministr zahraničí, jak agresivní byl jeho postoj. To se za chvíli změní. Upřímně, mohu to ocenit, pokud tento nesouhlas zůstane nenásilný. Když zloba odezní, velmi doufám, že zvítězí zdravý rozum. Je pravdou, že odtržení Kosova bylo nevyhnutelné. Je pravdou, že budoucnost Srbska je stejně tak nevyhnutelně v Evropské unii. K dosažení toho je někdy nutné překonat sám sebe. Přeji obyvatelům Kosova a Srbům k tomu velkou odvahu.

 
  
MPphoto
 
 

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, je obtížné necítit se velmi znepokojeně kvůli odpovědnosti, kterou Evropská unie a její členové převzali v záležitosti Kosova.

Za prvé, EU v zásadě usiluje o to, přispět k celosvětově lepší správě věcí veřejných. Přesto z jejího popudu řada členských států nebezpečně oslabila nebo se chystá oslabit budoucí věrohodnost mezinárodního práva svou podporou jednostranného vyhlášení nezávislosti provincií svrchovaného státu, člena OSN. Cokoli je řečeno o sui generis – jelikož to není nařízeno – hlavní síly EU tudíž kladou mocenské vztahy nad právo, a tím otevírají Pandořinu skříňku. To je vážné.

Dále, toto jednostranné uznání je vážným nebezpečím, které je v rozporu s uváděnými cíli EU na Balkáně. Podpoří nacionalismus, místo aby zastavilo jeho zdroje. EU si právě hluboce znepřátelila srbské obyvatelstvo, bez něhož není jakákoli regionální politika v této části Evropy možná. Nehovořím o těch, kteří by rádi viděli Miloševiće zpátky, nýbrž o těch, kteří mu oponovali a nyní jsou ve většině. Co se týká samotných kosovských Albánců, bude EU schopna splnit jejich očekávání poté, co je podpořila? Je to otázka, kterou stojí za to si položit, tudíž třetí důvod, proč se cítit znepokojeně po tomto dni jásání v Kosovu.

Nový problém, který si Evropská unie právě sama přivodila, bere dosti dech. Jsme v přední linii, směřujeme k novému protektorátu, ačkoliv nebyla předložena žádná uspokojivá analýza důvodů neúspěchu předchozího protektorátu: hrubý domácí produkt Kosova je stejný jako u Rwandy, polovina jeho obyvatel v produktivním věku je nezaměstnaná, existuje zde více než 200 000 uprchlíků a vysídlených osob a násilí vůči menšinám vzrůstá, navzdory mezinárodní pomoci ve výši 2 miliard EUR a přítomnosti 17 000 vojáků NATO. Mise EULEX všechny tyto problémy nevyřeší.

Jakou ucelenou trvalou vyhlídku může Evropská unie nabídnout obyvatelům Kosova a ostatním lidem na Balkáně – vyhlídku, která může stabilizovat tamější situaci bez rizika destabilizace jinde? Členství? V jakém časovém rámci? Za jakých podmínek? S jakou pravděpodobností, že bude zajištěna nezbytná jednomyslná shoda 27 členských států? Nikdo neví.

Moje skupina se samozřejmě nemůže připojit ke krátkodobému sebeuspokojení hlavních evropských vůdců.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, zvláštní zástupce EU v Kosovu a určený mezinárodní civilní zástupce, můj krajan Pieter Feith, poskytl nizozemskému tisku podnětný rozhovor o obtížném úkolu, který před ním leží v Kosovo Polje.

Jednu část v tomto rozhovoru jsem však považoval za nejasnou. Na přímou otázku, který ze zahraničních účastníků je odpovědný za Kosovo – bývalý francouzský generál Yves de Kermabon, který má vést evropskou misi na podporu právního státu v Kosovu, nebo on sám – pan Feith odpověděl: „V politických záležitostech radím francouzskému veliteli.“ Jelikož Rada je zase nadřízeným pan Feitha, chtěl bych se zeptat pana Rupela z této instituce, jak se nyní uskutečňuje rozhodování v Kosovu. Jaká je situace, pokud jde o vztahy s mezinárodními silami? To je velmi důležité pro budoucnost.

Závěrem bych chtěl uvést znepokojující citát jednoho kosovského policejního důstojníka: „Srbům a Albáncům se podařilo dohodnout se na podmínkách na kriminální úrovni. Srbské a albánské mafiánské organizace výborně spolupracují, a činí tak roky.“ Upřímně doufám, že díky evropské misi v Kosovu tato nemorální albánsko-srbská spolupráce bude muset ustoupit slušné společné existenci jednotlivých etnik, jelikož ta a jen ta otevře evropskou budoucnost, kterou Kosovu přejeme.

 
  
MPphoto
 
 

  Slavi Binev (NI). – (BG) Pane předsedající, kolegové, členové Evropského parlamentu ze strany Ataka Dimitar Stojanov, Desislav Chukolov a já, Slavi Binev, vyjadřujeme svůj hluboký nesouhlas s nezávislostí Kosova vyhlášenou dne 17. února 2008. Tento jednostranný akt odtržení je nepřípustným precedentem v mezinárodních vztazích. Jakožto členové Evropského parlamentu se domníváme, že regionální kosovské shromáždění nemá žádné pravomoci k přijetí aktu nezávislosti, proto považujeme separatistickou vládu složenou z usvědčených překupníků drog a válečných zločinců za nelegitimní.

Uznání nezávislosti Kosova jednotlivými členskými státy nebo celou Evropskou unií by se rovnalo amnestii pro vůdce albánských teroristů, kteří v minulých letech prováděli etnické čistky vůči všem nealbánským komunitám v regionu. Vyjadřujeme svůj velký odpor a pobouření, že k etnickým čistkám a zničení stovek středověkých ortodoxních kostelů Metochii v Kosovu došlo před zraky mezinárodních bezpečnostních sil NATO a OSN. Majíce na paměti spáchané zločiny, rozhodně odmítáme umělé vytvoření nového muslimského státu, jehož jediným cílem je sloužit jako odrazový můstek pro obchod se zbraněmi, drogami a lidmi směrem do západní Evropy.

Jako zástupci bulharského lidu v EU vyzýváme její instituce, aby neuznaly Kosovo jako nezávislý stát a aby se řídily stávajícími rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Dále vyzýváme Radu bezpečnosti, aby přijala rozhodná opatření k zachování stávající situace a k překonání separatistických tendencí ve jménu politické stability na balkánském poloostrově.

 
  
MPphoto
 
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE).(ES) Pane předsedající, zasedání Rady ministrů dne 18. února nevejde do dějin EU jako zvlášť slavný den. Místo snahy o nalezení řešení mezi 27, byl horký brambor rozhodnutí o uznání předán členským státům.

Je frustrující, že pokaždé, když musíme přijmout rozhodnutí v citlivé záležitosti v nitru našeho kontinentu, jež se týká důležitých zásad jako nedotknutelnost hranic, nejsme schopni hovořit jednohlasně. Aby se záležitosti ještě více zkomplikovaly, závěry Rady odkazují na mezinárodní legálnost.

Je pravdou, že Parlament, stejně jako ostatní orgány EU, přijal Ahtisaariho plán, nikoli však jako bianko šek, nýbrž za předpokladu, že plán bude mít souhlas Rady bezpečnosti OSN. Tak tomu zjevně nebylo a je nutno z toho vyvodit řadu závěrů. Prvním z nich je, že bylo řečeno, že tento případ nebude precedentem, že se jedná o případ sui generis, jak řekl pan Wurtz ve svém projevu.

Musíme se zeptat sami sebe, zda jsme či nejsme Společenstvím založeným na právu. Nemůžeme být Společenstvím založeným na právu à la carte. Tento případ bude zjevně představovat precedens, a pokud je přehlíženo mezinárodní právo, nebude to zadarmo a bude to mít bohužel důsledky.

Za druhé, pane předsedající, jak dlouho budeme existovat s Radou bezpečnosti OSN, v níž mají vítězové druhé světové války anachronické právo veta zakotvené v sanfranciské Chartě v roce 1945? To není způsob budování mezinárodního pořádku nebo uskutečňování spravedlivého a účinného multilateralismu.

Za třetí, pane předsedající, buď se Evropská unie jednou provždy poučí, že jednota je naše síla a roztříštěnost naším nedostatkem, nebo se budeme muset vzdát našeho poslání, pokud jde o mezinárodního vedení v tomto globalizovaném světě, a omezíme se na to, co The Economist popsal jako: nejvíce prosperující region třetího světa v 21. století.

 
  
MPphoto
 
 

  Hannes Swoboda (PSE).(DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, chápu jásot a radost kosovských Albánců ze svobody a nezávislosti, kterou získali. Zároveň však rozumím zděšení a zármutku mnoha Srbů v Kosovu a samozřejmě rovněž v samotném Srbsku. Bohužel však nebylo nalezeno žádné jiné vzájemně dohodnuté řešení. Miloševićův režim dosáhl všeho možného, kromě integrace obyvatelstva a prosazování respektu vůči kosovsko-albánským občanům.

Proto vítám rozhodnutí Evropské unie vytvořit misi EULEX. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat ministru zahraničních věcí, panu Rupelovi, za způsob, jakým se v obtížné situaci pokoušel dosáhnout dohody v Radě. To je velmi pozitivní a je nutno to jednoznačně zmínit. Ale veškerá evropská pomoc, která nyní přijde, nestačí, pokud se v samotném Kosovu nebude většina angažovat za vytvoření multietnické společnosti v evropském duchu.

Mnoho z toho, co jsem viděl v posledních dnech, včetně chování premiéra Hashima Thaçiho, mi dává odvahu a vyvolává ve mně naději, že tato multietnická společnost je pevně usazena v mysli osob odpovědných za tuto zemi.

V příštích dnech uvidíme nějaké demonstrace, zejména v Srbsku. Měli bychom mít trpělivost. Měli bychom podat Srbsku pomocnou ruku. Měli bychom chápat, že zde existuje určitý kolektivní pocit ztráty, a měli bychom zdůraznit zejména to, co dnes řekl ministr Jeremič v parlamentním výboru, totiž zřeknutí se násilí a bojkotu. To je podstatný prvek a rovněž základ pro další rozhovory se Srbskem. Chceme Srbsko doprovázet na cestě do Evropské unie. Rozhodnutí je ovšem na Bělehradu. Nemůžeme toto rozhodnutí učinit za Srbsko.

Znám dobře situaci v Kosovu. Společně tam žije mnoho lidí. Nyní možná stojí proti sobě, věřím však, že v Kosovu je možná rovněž vzájemnost. Tato vzájemnost musí být cílem naší politiky i zde v Evropské unii a v Evropském parlamentu.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Pane předsedající, pane komisaři, pane ministře, situace v Kosovu je poměrně pokojná, a to příkladným a slibným způsobem, s výjimkou severu, kde žijí Srbové. Jednotliví Srbové se dopouštějí žhářství a to není správné. Vyhlášení nezávislosti v kosovském shromáždění bylo důstojné, uctivé vůči všem lidem, kteří žijí v regionu, a v duchu, jímž by se měla řídit budoucnost. Občané Kosova si zaslouží naši důvěru; musíme jim věřit, jelikož rozhodují o své budoucnosti. Jistě si přejí, aby jejich budoucnost byla brzy v Evropě.

Jako zpravodaj pro Srbsko vítám uvážlivé chování Srbska, které nezavedlo vůči Kosovu hospodářské sankce. V této emocionální době pro Srbsko mám určité pochopení pro tvrdou a výhrůžnou rétoriku některých politiků. Jejich jednání by však mělo být rozumné a vyjadřovat evropské hodnoty. Tento nezávislý status by měl Kosovu umožnit získat přístup k prostředkům Mezinárodního měnového fondu a k zahraničním investicím na další rozvoj.

Je důležité posílit obchodní vztahy mezi Kosovem a Srbskem s cílem podpořit hospodářský růst a přispět k evropské integraci. Členy Evropské unie mohou být pouze státy a Kosovo se stalo státem.

Nyní mají rovněž Srbové v Kosovu evropskou perspektivu. Srbsko by mělo rovněž pokročit co nejdříve kupředu a vynaložit obnovené a větší úsilí, pokud jde o jeho evropskou perspektivu. Vládní pracovní skupiny musí nyní pracovat ještě tvrději. Měly by připravit další kroky pro Srbsko, jeho hospodářství a občany, aby se přiblížilo Evropské unii, což je to, co si občané tolik přejí. Útoky na velvyslanectví členských států Evropské unie v Bělehradě nemohou být cestou do Evropské unie a nebylo to to, co si přála většina Srbů.

Nyní, kdy se srbští velvyslanci v zemích, které uznaly Kosovo, dočasně vracejí domů, by měli jejich zástupci usilovat aktivněji o objasnění kroků Srbska na cestě do Evropské unie. Neexistuje návrat zpátky; jedinou cestou do budoucnosti je cesta do Evropské unie.

Má závěrečná slova jsou určena ministru Samardžićovi. Žhářství je nezákonné všude. Na Balkáně bylo v posledním desetiletí spáleno příliš mnoho vesnic. Srbové v Kosovu by měli mít možnost zapojit se do rozhodování a podílet se na rozhodování v nové, nezávislé zemi. Doufám, že Bělehrad jasně požádá o účast. To je to, co si zaslouží Srbové i Albánci. To je to, co potřebuje a co si zaslouží celý západní Balkán a Evropská unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN).(PL) Pane předsedající, jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany Kosova postavilo mezinárodní společenství, a zejména Evropskou unii před obtížný a odpovědný úkol. Tato událost významně zkomplikovala situaci jak v členských státech, tak i ve státech, s nimiž Evropská unie spolupracuje a posiluje vztahy, jako je Ukrajina nebo Gruzie. Nedávná okázalá schůzka ruského ministra zahraničí, Sergeje Lavrova a čelních představitelů Abcházie a Jižní Osetie, dvou odbojných republik na území Gruzie, je předzvěstí možného chování ruské vlády. Dokonce ještě před vyhlášením nezávislosti Kosova Kreml varoval, že bude považovat jeho uznání za precedent, který by se následně použil s ohledem na separatistické režimy, které jsou loajální vůči Rusku. To je dobrý důvod pro to, považovat Balkán za jedno z nejvýbušnějších míst na naší planetě.

Vyhlášení nezávislosti může proto vyvolat destabilizaci například v Bosně a Hercegovině, od níž se mohou chtít odtrhnout provincie osídlené Srby. Vzniklá situace vyžaduje, aby mezinárodní společenství přijalo určitá zvlášť důkladně promyšlená a odpovědná rozhodnutí, jejichž výsledkem však bude svoboda a mír.

 
  
MPphoto
 
 

  Bart Staes (Verts/ALE). (NL) Pane předsedající, vyhlášení nezávislosti kosovským parlamentem minulou neděli bylo nevyhnutelné a bylo jednou z posledních etap rozpadu bývalé Jugoslávie. Každý, kdo je obeznámen se situací v oblasti, ví, že po devíti letech dohledu OSN a 20 letech diskriminace předtím se Kosovo nemohlo jednoduše vrátit a stát se součástí Srbska. V této souvislosti je vyhlášení nezávislosti poměrně normálním procesem. Mimoto bylo učiněno v parlamentu země rozvážně, klidně, bez emocí a s plným ohledem na Ahtisaariho plán. Premiér Kosova mezinárodní společenství výslovně ujistil, že bude plně chránit a respektovat menšinové skupiny. Mohu na okraj svým kolegům připomenout, že všechny menšinové skupiny v Kosovu aktivně podporují nezávislost? Proti jsou pouze Srbové se svou nekompromisností a uraženou pýchou. V tomto smyslu byl projev srbského ministra zahraničí dosti nešťastný.

Nic z toho nezlehčuje skutečnost, že budoucnost Srbska i Kosova je nadále v Evropské unii. Očekávám to s velkým vzrušením.

 
  
MPphoto
 
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL).(EL) Pane předsedající, odvolávání se Rady a Komise na mezinárodní právo, zásady OSN a helsinský Závěrečný akt je skutečně ironické a provokativní. Uznáním nezávislosti Kosova dnes Rada a Komise všechno toto porušují, stejně jako rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999, podle níž je Kosovo součástí území Srbska.

To je do oči bijící překreslování hranic, vynucené a vedené USA ve spolupráci se samotnou EU. Zastavme toto pokrytectví! Dva roky jste debatovali o tom, jak se Kosovo stane nezávislým a jak EU vyšle vojenské jednotky na ochranu svých zájmů v regionu.

Domníváme se, že situace je mimořádně vážná. Povede k novým místům napětí a destabilizace na Balkánu v krátkodobém horizontu a na celém světě v dlouhodobém horizontu, jelikož vytvoří nový precedens. Vaše imperialistické dogma „rozděl a panuj“ je dobře známé. Existují plány na rozdělení velkého počtu zemí na celém světě tak, abyste je mohli kontrolovat.

Věříme, že se lidé na Balkánu a obyvatelé Kosova albánského původu budou sami potýkat s novou vichřicí vyplývající z konfliktů mezi USA, EU a Ruskem.

To vysvětluje náš odpor. Domníváme se, že vlády by neměly uznat tento „stát“, který bude v budoucnu protektorátem, a myslíme si, že by to lidé na Balkánu a v Evropě neměli dovolit.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Georgiou (IND/DEM).(EL) Pane předsedající, kdykoli síla práva přináší prospěch právu síly, je výsledkem utrpení.

Pouze v Kosovu jsme viděli, že se věci vyvíjejí rychlostí světla. Za 40 let v diplomacii jsem ještě nikdy neviděl takový spěch nejen v procesu vyhlašování nezávislosti, nýbrž rovněž uznávání některými evropskými státy.

To, co uznaly, není Kosovo, nýbrž Pandořina skříňka. Nikdy jsem se nesetkal se situací, která by byla sama o sobě tak zvláštní. Kosovo není případ sui generis, vytvoření vojenské základy v Kosovu však je.

Každopádně se domnívám, že jsme sešli ze správné cesty. V této komoře, před členy Evropského parlamentu, kteří dnes zastupují demokratické evropské vlády, demokratické strany a demokratické názory, jsem slyšel lidi říkat: „Víte, vložili jsme se do řešení problému, kde pan Ahtisaari neuspěl.“ Kým jsme? Jsme odvolacím orgánem? Je tento Parlament odvolacím soudem?

Místo toho, abychom se starali, co se stane v Kosovu zítra, by pro nás bylo lepší, pane předsedající, myslet na to, co se stane, když je tímto urážlivým, opovržlivým způsobem porušen status OSN.

 
  
MPphoto
 
 

  Jana Bobošíková (NI). – (CS) Jsem přesvědčena, že naše otázka dnes už nezní, zda uznat či neuznat Kosovo. Otázka zní, jak udržet politickou a bezpečnostní stabilitu v regionu, kde vládne atmosféra etnické nenávisti a strachu a kde je 40 % nezaměstnaných.

Nezávislost Kosova přichází paradoxně v době, kdy evropské země směřují k politickému federalismu. Balkánská realita ale jasně odráží fakt, že unijní politika řešení, které by vedlo k zachování celistvosti státu a současně ke klidnému soužití všech etnických a náboženských entit, prostě nenabízí.

V tomto ohledu je nazvání letošního roku rokem multikulturního dialogu téměř výsměchem.

Dámy a pánové, před lety Spojené státy i Evropská unie shodně deklarovaly, že neuznají kosovskou nezávislost. Teď nejen Spojené státy, ale i řada členů Unie Kosovo uznaly. Je tedy jasné, že proces profilace národnostních entit existuje a bude existovat, není celosvětově zvládnutý a ústí do přerušení nebo narušení normálních svazků s původním státem. Proto může být naším cílem jen jediné, a to snažit se zabránit krveprolití.

 
  
MPphoto
 
 

  Bernd Posselt (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, pane předsedo Rady, moje myšlenky se nutně vracejí o 17 let zpátky, když nezávislost vyhlásilo Slovinsko; ministrem zahraničí byl Dimitrij Rupel. Většina velkých států v OSN a většina členských států EU v té době odmítla Slovinsko uznat. Ministr zahraničí jednoho velkého členského státu EU řekl, že pokud se Slovinsko stane nezávislým, ostatní země je budou izolovat po dobu 50 let. Dnes je Slovinsko uznanou, respektovanou, úspěšnou zemí a dobrým předsedou Rady Evropské unie. A v tomto světle je nutno vidět to, co dnes zaznělo v Parlamentu.

Jsem rád, že Kosovo je nyní nezávislé, jelikož po desetiletích útlaku mají obyvatelé Kosova nyní konečně vlastní demokratický stát, po desetiletích útlaku a poté, co byli nedávno oběťmi genocidy, kterou se podařilo zastavit jen s mezinárodní pomocí. Vyzývám Srbsko, aby si uvědomilo, že to je rovněž příležitost pro srbské obyvatelstvo, aby se posunulo kupředu do evropské budoucnosti a zanechalo za sebou zátěž z minulosti. Je však nutno se zřeknout násilí. Srbský ministr pro Kosovo pak nemůže uvítat skutečnost, že byla napadena stanoviště OSN na hranici s Kosovem. Pak nelze obviňovat demokraticky zvolené vedení Kosova z velezrady místo zahájení sousedského dialogu s těmito oběťmi genocidy.

Říkám zcela jasně: je nepřijatelné, když biskup Artemije ze srbské ortodoxní církve vyzývá k válce. To je nepřijatelné! Musíme zcela jasně vidět, že my jako Evropská unie musíme Srbsku pomoci na jeho cestě do Evropy, ale rovněž samotné Srbsko musí přispět k vytvoření pokojného, dobrého sousedství. Tři čtvrtiny Parlamentu byly a jsou pro svrchovanost Kosova, nelze proto říci, že Evropská unie je rozdělená, a jsem šťasten, že nyní vstupujeme do dobré evropské budoucnosti pro celý region.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) Pane předsedající, bylo stale více jasné, že vyhlášení sledované nezávislosti Kosova je nevyhnutelné. Naším prvořadým úkolem nyní je zajistit úspěšné vyřešení situace v Kosovu, zabezpečit stabilitu v regionu, vytvořit patřičnou úlohu pro Evropskou unii, zřídit protektorát EU, aniž bychom však převzali úlohu správce.

Na jedné straně chápu bolest Srbů: moje země po první světové válce přišla o 60 % svého území. Srbsko ztrácí téměř pětinu svého území a je velkou tragédií pro každý národ ztratit kolébku své historie, státnosti a náboženství. Na druhou stranu je skutečností, že dlouho předtím Srbsko ztratilo jakákoli morální práva, která mělo s ohledem na Kosovo, jelikož se srbské vládě nepodařilo zajistit opravdovou vlast pro albánskou komunitu, která tam žije.

Jsme si jisti, že srbská diplomatická reakce neohrozí začlenění země do Evropské unie. Musíme Srbsku pomoci vyrovnat se s touto ztrátou urychlením sbližování s Evropskou unií. Je důležité nabídnout gesta, vyslat pozitivní poselství, proto je pro EU zásadní, aby přijala jednoznačný akční plán na zrušení vízových požadavků pro Srbsko a ostatní země západního Balkánu. Urychleme integraci Srbska, aniž bychom však jakkoli zmírnili požadavky.

Je pochopitelné, že některé členské státy EU mají výhrady. Mám za to, že obavy Kypru a Španělska jsou legitimní, jsem však zmaten obavami, které vyslovily rumunské a slovenské politické špičky. Nikdo neohrožuje celistvost těchto zemí. Odtržení a jednostranné vyhlášení nezávislosti nesmí být v budoucnu pro EU precedentem. Na druhou stranu může provedení Ahtisaariho plánu, který stanoví bezpečný režim pro menšiny, představovat pozitivní precedens, který bude Evropa sledovat v budoucnu, pokud jde o ochranu menšin. Děkuji za pozornost.

 
  
MPphoto
 
 

  István Szent-Iványi (ALDE). – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, pane mistře zahraničí, vyhlášení nezávislosti Kosova a naše uznání se nerovná volbě menšího zla; je to jediný vhodný krok, který můžeme za současné situace učinit.

Jednání bohužel nepřinesla výsledky; pokračující neúspěch, pokud jde o dosažení dohody o statusu Kosova, trvale destabilizoval region. Neexistoval žádný jiný způsob řešení situace, než je ten, k němuž došlo minulý týden, konečné vytvoření statusu Kosova a uznání nezávislosti Kosova.

Vítáme skutečnost, že velká většina v kosovském parlamentu hlasovala pro Ahtisaariho plán. Očekáváme, že Kosovo přemění ustanovení Ahtisaariho plánu v činy a bude věnovat zvláštní pozornost ustanovením, která se týkají ochrany menšin. Ahtisaariho plán představuje nejsilnější režim na ochranu menšin v Evropě a může sloužit jako vzor a příklad osvědčených postupů pro celý region, proto je velmi důležité, abychom Kosovo přiměli věnovat této záležitosti pozornost.

Budoucnost Kosova a Srbska je v evropské integraci. To je nyní snazší pro obě země. Zbavily se vážného a ochromujícího problému, který až dosud vyžadoval veškerou kreativní energii obou zemí. Jestli tuto příležitost využijí, záleží na nich. Pokud ano, Kosovu i Srbsku musí být poskytnuta veškerá podpora, kterou Evropská podpora může poskytnout, zejména co se týká okamžitého zrušení vízových požadavků a poskytování finanční podpory.

Je skvělé, že Evropská unie schválila jednomyslně mandát civilní mise v Kosovu. Je však o to více znepokojující, že se členským státům Evropské unie nepodařilo dosáhnout jednomyslnosti, pokud jde o uznání Kosova. Pokud Evropská unie očekává, že bude brána vážně na mezinárodní politické scéně, je neúspěch, pokud jde o dosažení shody ohledně důležitých událostí, k nimž došlo v sousední zemi, něco, co si nemůže dovolit. Proto je pro Evropskou unii důležité, aby hovořila a jednala ve shodě.

Závěrem Kosovu a všem jeho občanům přeji úspěch a vše nejlepší do budoucna.

 
  
MPphoto
 
 

  Mario Borghezio (UEN). (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedo Pötteringu, konstatování, že vyhlášení nezávislosti vyjadřuje vůli občanů Kosova převzít kontrolu nad svým vlastním osudem, je prohlášení historického významu.

Nezávislost Kosova je konkrétním uplatněním zásady sebeurčení pro osoby sankcionované Chartou OSN v Evropě. Samozřejmě je mnoho z nás velmi znepokojeno vytvořením prvního islámského státu v Evropě, jež uvítaly veškeré sdělovací prostředky džihádu, například zanícený vedoucí činitel islámského satelitního televizního kanálu Al-Arabiya, a osudem srbské ortodoxní křesťanské menšiny, což nám připomenula moudrá slova z Vatikánu.

Avšak – a to zvlášť zdůrazňuji – je to však nepopíratelně důležitý právní a politický precedens. To nelze nijak popřít; pro lidi v Evropě, od Korsiky po Vlámsko, od Sardinie po Baskicko, od Bretaně po Okcitánii a v naší Padánii, nyní bohužel národy bez států, které usilují o splnění snu o sebeurčení a svobodě. Ať žije Evropa lidí! Ať žije svobodná Padánie!

 
  
MPphoto
 
 

  Roberto Musacchio (GUE/NGL). (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jako vždy, když někdo jedná mimo mezinárodní právo, Evropa je rozdělená a nečinná.

Jednostranné akty vytvářejí velmi vážné precedenty a nyní jsme slyšeli, co pan Borghezio měl co říci. Napětí se zvyšuje v ovzduší, které je všelijaké, nikoli však klidné, a je plné geopolitických srovnání. Evropa postrádá jednotu, autoritativnost a transparentnost. Dočetli jsme se dokonce o schůzkách mezi vládou, která v současnosti zastává předsednictví v Evropě, a administrativou Spojených států amerických, což naznačuje kurs, který má být přijat. Není náhoda, že tento Parlament je dnes politicky impotentní navzdory oslavám nové Smlouvy. Jediným způsobem, jak obrátit list, je vrátit se k mezinárodnímu právu a nezávislé vizi, která spatřuje celý Balkán v Evropě a uznává právo celé oblasti. Doufám, že není příliš pozdě.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Železný (IND/DEM). – (CS) Pokus Evropské unie o prohlášení, že Kosovo je unikátním případem, je jen trapným přáním, které je otcem myšlenky. Kosovo nejen zakládá nebezpečný precedens, ale má i historickou předlohu. Je zrcadlovým obrazem situace Československa a jeho německé menšiny ve 30. letech.

Jak ironicky se dějiny dokáží opakovat! První čtyři země Evropské unie, které shodně prohlásily, že odštěpeneckou republiku uznají, byli všichni čtyři signatáři Mnichovské dohody. Zatímco tehdy, před osmdesáti lety, Chamberlain, Daladier Mussolini a Hitler rozparcelovali Československo, dnes opět Británie, Francie, Itálie a Německo uznávají rozparcelování Srbska. Odtrhávají od Srbska jeho historické území s kosovským polem, kde se v roce 1389 pokusila srbská nobilita v heroické bitvě zastavit postup otomanských Turků do Evropy. Tam se zrodila srbská identita. A my teď jako Evropská unie toto historické srdce Srbska transplantujeme jinam. Styďme se, Mnichované!

 
  
MPphoto
 
 

  Sylwester Chruszcz (NI).(PL) Pane předsedající, v dnešní debatě o srbské provincii Kosovo bych chtěl především protestovat proti nezákonným akcím albánských orgánů, které byly inspirovány Spojenými státy. Tváří v tvář rozkladu srbského státu jsou reakce Evropské unie a některých členských států pobuřující. Evropská unie podporuje albánské separatisty a současně rozhoduje o zřízení mise v Kosovu, která je pochybná s ohledem na mezinárodní právo a v rozporu s postojem OSN. Jsem pobouřen, že orgány EU chtějí být stranou tohoto balkánského konfliktu, aniž by k tomu měly jakékoliv právo nebo mandát. Jakým právem Brusel opět zasahuje do záležitostí svrchovaného státu a nadto porušuje mezinárodní ujednání?

To, co se stalo v pondělí v Bruselu, mi připomíná Mnichovskou konferenci v roce 1938. Mezinárodní společenství je opět zticha a umožňuje Berlínu a Washingtonu, aby uskutečňovaly své zájmy. Poprvé od roku 1945 jsou v rozporu s mezinárodním právem měněny hranice v Evropě z etnických důvodů. Dominový efekt a následné konflikty související s akcemi albánských separatistů jsou nevyhnutelné. Není třeba velké představivosti, abychom viděli, jak nezávislost pro tuto srbskou provincii může ovlivnit etnické spory v ostatních částech Evropy a světa.

 
  
MPphoto
 
 

  Sorin Frunzăverde (PPE-DE). – (RO) Pane předsedající, dámy a pánové, po 20 letech politických a vojenských konfrontací, po 20 letech velkých chyb na Balkáně se ptáme sami sebe, zda kosovské řešení, totiž jednostranné vyhlášení provincie Kosovo, je legální a vhodné.

Kosovské řešení není ani legální, ani vhodné. Není legální, jelikož žádná zásada mezinárodního práva neodůvodňuje jednostranné vyhlášení nezávislosti provincie Kosovo. Nedávno mimoto generální tajemník Organizace spojených národů nenašel odpověď na otázku, zda řešení je legální či nelegální, a opustil tiskovou konferenci uspořádanou v ústředí OSN. Není ani vhodné, jelikož vytváří nebezpečný precedens. Nikoli pro členské státy Evropské unie, nikoli pro Slovensko nebo Rumunsko, země, které mají emancipované a moderní právní předpisy, pokud jde o menšiny, vytváří však nebezpečný precedens pro Abcházii, pro Jižní Osetii a zejména pro Podněstří, v nichž jsou zmrazené konflikty od doby konfliktu v Kosovu. Nicméně vytváří rovněž nebezpečný precedens pro Balkán, například Srbskou republiku, pro ostatní regiony osídlené menšinami na Balkáně. Vytváří však rovněž nebezpečný precedens pro Evropskou unii.

Často se říká, že Balkán vytváří více historie, než může strávit. Zdá se, že tentokrát Balkán vytvořil více historie, než může strávit sama Evropská unie. Důkazem je skutečnost, že jsme rozdělení ohledně otázky uznání nezávislosti provincie Kosovo.

Mohu vám říci, že Rumunsko nezávislost provincie Kosovo neuzná a že národní akci podporuje rumunská delegace v Evropské straně lidové. Víme velmi dobře, dámy a pánové, viděli jsme v této místnosti, co bychom měli dělat, pokud jde o Srbsko. Jeho budoucnost je zjevně evropská. Nevíme však, co bychom měli dělat, pokud jde o Kosovo. A musím se vám přiznat se vší shovívavosti, kterou od vás mohu očekávat, že samotný vízový systém, liberalizace vízového systému nepostačuje pro rozvoj této oblasti naší Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Kristian Vigenin (PSE). – (BG) Vážený pane předsedající, vážený pane Rupele, vážený pane Rehne, možná je nyní vhodná doba, abychom vyjádřili znovu naší lítost nad tím, že mezi Srbskem a Kosovem nebylo dosaženo dohody o statusu Kosova, nebylo však možné, aby jednání pokračovala donekonečna, jelikož obě strany si udržovaly své vzájemně se vylučující postoje.

Můžeme rovněž vyslovit naší lítost nad tím, že dnes Srbsko a Srbové musí zaplatit účet za velkosrbský nacionalismus, s nímž se země loučí, i když s určitými potížemi. Musíme však být realisty a zdůraznit, že nezávislost Kosova, ačkoliv nikoli nezávislost v plném slova smyslu, je skutečností, reálnou skutečností, která samozřejmě přisuzuje probíhajícím procesům novou kvalitu. Musíme vzít tento fakt v úvahu a spory, zda Kosovo uznat či neuznat, jeho existenci nezmění.

Nemůžeme než myslet na možné důsledky tohoto aktu pro stabilitu v jihovýchodní Evropě, které budou, doufejme, pouze krátkodobé. Je však nutné, aby Evropská unie učinila několik důležitých kroků: za prvé, aby napomohla vytvoření přiměřené administrativní a vládní struktury v Kosovu, poté urychlila integraci Srbska rychlým podepsáním dohody o stabilizaci a přidružení a aby věnovala zvláštní pozornost Makedonii, Bosně a Hercegovině a Černé Hoře, jelikož hrozí nebezpečí, že v jihovýchodní Evropě pro samé stromy neuvidíme les.

 
  
MPphoto
 
 

  Sarah Ludford (ALDE). – Pane předsedající, souhlasím s těmi, kteří říkají, že skutečně neexistovala jiná možnost než nezávislost Kosova. EU zahajuje svou dosud největší civilní misi a bude velmi důležité, aby byla úspěšná. Je to zcela mimořádná situace. Je poměrně obtížné vysvětlit těm, co stojí stranou, že ačkoli ne všechny členské státy souhlasí s uznáním Kosova, všechny podporují misi EULEX. Ve skutečnosti země jako Španělsko vysílá pracovníky do mise – to je velmi typické pro EU, pro Brusel. Musí však uspět.

Souhlasím s komisařem Rehnem, že poselství pro Srbsko musí být to, že přišel čas obrátit list, a (jak uváděli ostatní) v tomto kontextu bylo poněkud zklamáním poslouchat pana Jeremiče, srbského ministra zahraničí, dnes odpoledne. Chápu bolest a pocit rozhořčení, věci se však musí pohnout rychle.

Doufám, že premiér Thaçi naprosto jasně vysvětlí svým krajanům, že ochrana srbské menšiny a ostatních menšin v Kosovu je naprostou prioritou, jelikož násilí nebude tolerováno. V této souvislosti jsem byla zklamaná, že srbský ministr zahraničí neodsoudil násilí, jehož se dopustili Srbové v minulých letech. Řekl, že je Srbsko nepodněcovalo nebo nevyprovokovalo, nepoužil však slovo „odsoudit“, což bylo zklamáním.

Důležitý je, jak řekli ostatní, hospodářský rozvoj. V Kosovu je 40% nezaměstnanost a v Srbsku je nezaměstnanost rovněž značná. Přejděme rychleji k integraci do EU prostřednictvím liberalizace víz, k čemuž – jak doufám – dojde brzy.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN BIELAN
Místopředseda

 
  
MPphoto
 
 

  Seán Ó Neachtain (UEN). ― (GA) Pane předsedající, srdečně vítám oznámení kosovské nezávislosti minulou neděli.

Uplynulo devět let od strašného bombardování Kosova na příkaz Miloševićova režimu. Obyvatelé Kosova mají právo na nezávislost a způsobem, jakým události posledních devíti let přispěly k vzniku této nezávislosti. Je mimořádně důležité, aby byla plně respektována občanská a politická práva srbské menšiny sídlící dosud v Kosovu.

Evropská unie bude muset podpořit kosovskou vládu v zájmu podpory hospodářství země, jelikož míra nezaměstnanosti v Kosovu činí 40 % a musí být snížena.

Doufám, že to je pro Kosovo nový začátek a že Evropská unie v nadcházejících letech ráda podpoří budování tohoto nového státu. Rovněž doufám, že se stane příkladem přání Evropské unie, že lidé a komunity mohou žit v harmonii.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papastamkos (PPE-DE).(EL) Pane předsedající, EU nebuduje státy; začleňuje je. Rozdílné evropské názory na problém Kosova představují přiznání neúspěchu SZBP. EU obětovala své interní konzultace politické síle svých členských států.

Článek 11 Smlouvy o Evropské unii stanoví jako předpoklad, že Unie bude jednat v souladu se zásadami Charty OSN, helsinským Závěrečným aktem a cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic.

Jelikož EU je unií práva, jak řekl pan Salafranca, jaký je základ evropské právní odpovědnosti? Konkrétně, na jakém právním základě některé členské státy usilovaly o uznání podle mezinárodního práva?

Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 z roku 1999 neposkytuje dostatečné odůvodnění nebo legitimitu. Závěr Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ohledně povahy sui generis kosovské situace je ten, že dotyčný případ nemá žádný precedens. Doufám, že nepředstavuje precedens. Situace je jedinečná; odkazuje se obzvláště na dodržování základních zásad svrchovanosti a územní celistvosti států, jež, jak bylo výslovně uvedeno, nejsou zpochybněny.

Závěrem bych vám rád připomenul, že tyto zásady představují jádro mezinárodního práva o nezadatelných právech.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel Medina Ortega (PSE).(ES) Pane předsedající, diskuse je již v pokročilém stádiu; nemyslím si, že k ní mohu přispět velkým dílem, a to ani pokud jde o vášně, domnívám se však, že se musíme zaměřit na význam mezinárodního práva a mezinárodních závazků.

Dne 16. prosince 1991 ministři EU přijali pokyny k uznávání nových členských států ve východní Evropě a v Sovětském svazu a potvrdili respektování neporušitelnosti všech hranic a to, že by hranice mělo být možné měnit pouze mírovými prostředky a společnou dohodou.

Za druhé, rezoluce, na základě níž je v současnosti Evropa přítomna v Kosovu – rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 – výslovně stanoví, že je nutno respektovat zásady svrchovanosti a územní celistvosti Federální republiky Jugoslávie a ostatních zemí regionu.

Došlo k porušení mezinárodního práva, závazků evropských zemí a rezolucí OSN. Důsledky budou pro nás všechny drahé.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Rogalski (UEN).(PL) Pane předsedající, uznání nezávislosti Kosova se rovná otevření Pandořiny skříňky v Evropě. Jedná se o nebezpečný precedens v rozporu s mezinárodním právem – zejména rezolucemi OSN, které jednoznačně stanoví, že Kosovo je nedílnou součástí Srbska.

Dnes jsou s mezinárodním souhlasem přijímána opatření k rozkladu jednoho z evropských států. Říkám to jako člen Evropského parlamentu ze státu, který již ve svých dějinách takovýto rozklad zažil. S tím nelze souhlasit. Je to nebezpečný precedens, jelikož kroky Kosova sledovala mimo jiné Jižní Osetie a Abcházie, které již projevily přání odtrhnout se a vyhlásit nezávislost. Co řekneme o Kypru, který usiluje o jednotu za každou cenu? S takovýmto příkladem a dáváním tohoto příkladu stavíme Kypřany do nejasné a nejednoznačné situace, v níž nebudou schopni bojovat za jednotu svého ostrova.

Především, dámy a pánové, je uznání kosovské nezávislosti dárkem pro postupnou islamizaci Evropy, a o to nám, myslím, nešlo.

 
  
MPphoto
 
 

  Francisco José Millán Mon (PPE-DE).(ES) Pane předsedající, lituji jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova. To není pro Evropu dobrá zpráva. Jedná se o poslední článek v řetězci chyb: neschopnost společné existence, která vyústila v krizi v roce 1999, neschopnost stran a samotného mezinárodního společenství dosáhnout dohodnutého řešení a selhání Rady bezpečnosti.

Panuje obava, že subjekt, který někteří spěchali uznat, je další chybou. Měl by poskytnout rámec pro demokratickou, bezpečnou společnou existenci, v níž občané prosperují a v níž jsou dodržována práva menšin; měl by se vyhnout tomu, aby představoval problém pro stabilitu regionu. Dámy a pánové, Evropská unie rovněž selhala, jelikož ve svém sousedství nenašla řešení, které je v souladu s mezinárodním právem.

Evropa by měla znamenat jednotu, nikoli oddělení; dohodu, nikoli multilateralismus; de jure, nikoli de facto; integraci, nikoli etnické rozdělení. Jako Evropané máme v této oblasti značnou odpovědnost: máme většinu v kontaktní skupině, zvláštní zmocněnec OSN a členové jeho týmu jsou Evropané, a byla to Evropská rada, která v prosinci narychlo rozhodla o vyslání mise do Kosova bez právního základu.

Chtěl bych poukázat, že bod 15 usnesení Parlamentu z března říká toto: „domnívá se, že zásadní význam pro budoucí činnost EU v Kosovu má také přijetí nové rezoluce Rady bezpečnosti OSN a že pokud tato rezoluce nebude přijata, nemělo by se plánovat posilování zapojení EU“.

Okolnosti v případě Kosova jsou výjimečné. Existují však nezodpovědní lidé, kteří chtějí změnit hranice evropských zemí a využívají to jako precedens. To je důvod, proč je třeba zdůraznit neporušitelnost hranic členských států EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Howitt (PSE). – Pane předsedající, jsem přesvědčen, že skutečnost, že Kosovo již bylo protektorátem OSN, že řešení podporuje generální tajemník OSN a že jednání ztroskotala, znamená, že Kosovo je jedinečný případ v našem světě. Odmítám ty, kteří tvrdí, že se jedná o nezákonný akt. Bod 11a rezoluce OSN č. 1244 objasňuje, že to je „v očekávání konečného urovnání“. Bod 7 výslovně schvaluje bezpečnost „ze strany příslušných mezinárodních organizací ... všemi nezbytnými prostředky“.

Uznávám, že to je pro Evropskou unii zkouška důvěryhodnosti, že by jakékoli nedodržování práv srbského obyvatelstva v novém Kosovu bylo vítězstvím pro etnické čistky a že bychom měli zdůraznit, že Srbsko stejně jako Kosovo budou rovnoprávnými partnery jako budoucí členové naší Evropské unie.

Nedovolme však, aby se do tohoto rozhodnutí nebo této komory vplížil duch Slobodana Miloševiće. Zákopy míru, předzvěst usmíření, platforma pro celý region – stejně jako byl pád Berlínské zdi pro východní Evropu, to ať je nezávislost Kosova pro bývalou Jugoslávii.

 
  
MPphoto
 
 

  Alojz Peterle (PPE-DE). – (SL) Po změnách, k nimž došlo, není naším úkolem vysvětlovat dějiny nebo šířit poplach hovořením o dominovém efektu, nýbrž podpořit vývoj, který nakonec stabilizuje region a přiblíží jej evropským normám a evropské perspektivě.

V tomto mimořádně složitém příběhu je důležité, že Evropská unie převzala velkou odpovědnost. Byla jednotná ve svém rozhodnutí o misi EULEX s cílem napomoci při budování institucí a politickému a hospodářskému rozvoji. Evropská komise rovněž stanovila opatření na podporu rozvoje širší oblasti. To vše je zaměřeno na zmírnění této nebezpečné situace, jež nenabízí žádné vyhlídky, a odstranění zbytečného paradoxu, že část Evropy, obklopena členskými státy, je protektorátem OSN.

Není to jen mé přání, nýbrž rovněž přání ostatních, aby se usmíření, mír a spolupráce, které jsou nyní typické pro Evropskou unii, mohly stát hlavní zásadou nebo základem společné existence v rámci Kosova, jakož i ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem.

V těchto náročných dnech pro Srbsko i Kosovo a v duchu toho, co jsem řekl dříve, bych rád uvítal slova a činy všech těch, kteří vyjádřili svou oddanost míru, zdrženlivosti, otevřenosti a budoucnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Eleni Koppa (PSE).(EL) Pane předsedající, čelíme situaci, která může mít dalekosáhlé důsledky, nejen pro balkánský region, ale rovněž na mezinárodní úrovni. Tvrzení, že se jedná o případ sui generis, nás nezbaví odpovědnosti.

Obcházení mezinárodního práva a jeho pravidel je velmi nebezpečné. Poprvé se změnily hranice nikoli dohodou zúčastněných stran, ani se souhlasem Rady bezpečnosti.

Evropa se zdá být v této zásadní otázce zase jednou rozdělená a opakuje chyby minulosti. Zpochybněn je rovněž rozsah, nakolik síly čítající 2000 osob mohou zaručit bezpečnost a stabilitu v regionu.

Vyhlášení nezávislosti Kosova je nyní skutečností. Podporujeme mírové, multietnické Kosovo začleněné do lůna EU. Řešením krize může být pouze zajištění cesty k rychlému sjednocení západního Balkánu s EU.

Je nezbytné okamžité podepsání paktu o stabilitě a růstu, zejména pro Srbsko, jakožto jediný způsob poskytnutí skutečné podpory jeho demokratickým silám. Způsob, jakým se situace řeší, bude rozhodující zkouškou pro evropskou zahraniční politiku.

 
  
MPphoto
 
 

  Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedající, jsem zklamán, když vidím ten spěch, pokud jde o řešení otázky Kosova, při obcházení OSN a ignorování stávajícího mezinárodního práva. Domnívám se, že nová státnost Kosova bude obtížná, bez zjevné strategie odchodu pro EU, jejíž přítomnost bude vzhledem k nepřátelskému Srbsku vedle a výskytu organizovaného zločinu dlouhodobá. Přijetí nezávislého Kosova Ruskem a Čínou, které jsou v Radě bezpečnosti OSN, je v dohledné budoucnosti velmi nepravděpodobné.

Nyní se nám podařilo úspěšně poškodit Srbsko pokoušející se zapomenout na Miloševiće a vybudovat demokratickou budoucnost. Jeho ztráta může rozdmýchat nacionalistické nálady a vehnat Srbsko do náruče Ruska, které zase může uplatňovat precedens situace v Kosovu ve zmrazených konfliktech sahajících od Podněstří po Abcházii. Zajímavé je, že Rusko bude nyní v mezinárodním právu uplatňovat morální převahu – možná poprvé v nedávné historii.

Značně sympatizuji s Kyprem, který se odmítl připojit k většině členských států EU, pokud jde o uznání Kosova. Pan Talat, vedoucí představitel tzv. „odtrženecké republiky Severní Kypr“, uvádí Kosovo jako precedens pro své území. Jako poznámka k panu Howittovi – rozhovory OSN ohledně sjednocení Kypru rovněž ztroskotaly, takže v tomto případě není tato záležitost jedinečná.

Nepřekvapuje, že se Španělsko obává Baskicka a Katalánska a Slovensko své maďarské menšiny. Kupodivu, i když Organizace islámské konference (OIC) uvítala nezávislé Kosovo jako možného nového člena, Ázerbájdžán (ačkoli je členem OIC) je s ohledem na Náhorní Karabach požadující nezávislost obezřetný a odmítá Kosovo uznat.

Proto ne všechny země světa jednoznačně souhlasí s tím, co EU a USA říkají o této otázce jakožto o případu sui generis.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – Pane předsedající, ráda bych uvedla dva body. Za prvé, nejdůležitější je, že nezávislost Kosova byla vyhlášena po dohledu nad tamější situací ze strany mezinárodního společenství po řadu let a poté, kdy mezinárodní společenství po dlouhých diskusích nemohlo najít lepší řešení problému než nezávislost Kosova.

Proto po pokusech Ruska vztáhnout situaci Kosova na některé jiné regiony v Evropě, například Podněstří, Jižní Osetii nebo Abcházii, není obtížné uvést protiargument, že to je nebezpečné nebo nevhodné pro samotnou Moskvu.

Souhlasilo by Rusko se stažením z těchto území a s přenecháním kontroly nad oblastmi v Evropě se „zmrazenými konflikty“ mezinárodnímu společenství? Pokud ano, pak my, EU, budeme mít reálnou šanci dosáhnout dlouho očekávaného řešení, a měli bychom se o to zajímat.

Za druhé, je dobře známo, že se některé země pokoušejí ohřát si ruce nad žhavým popelem každého ohniště mezinárodní nestability. Tentokrát se Rusko předstírajíc, že chrání zájmy Srbska, rozhodlo hrát svou vlastní geopolitickou hru a předstírat že, bez jeho souhlasu nebude vyřešen žádný problém ve světě. Tento postoj není nový nebo neočekávaný.

Tentokrát však Rusko není nejdůležitějším hráčem, jelikož nemá skutečnou sílu záměrně překroutit události způsobem, který by pro Západ nebyl přijatelný. Například v budoucnu by nemusely být pokusy Kosova vstoupit do OSN snadné, Rusko však nemůže dosáhnout významné izolace státu na mezinárodní scéně, protože v případě, že Kosovo je uznáno většinou členských států EU, USA a některými dalšími zeměmi, nebude izolace smysluplná.

Vítám nezávislost Kosova a přeji jeho obyvatelům hodně štěstí při budování jejich státu.

 
  
MPphoto
 
 

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, rozdíl mezi vnějšími akcemi EU a ostatních mezinárodních účastníků je respektování mezinárodní legálnosti a rozhodnutí OSN. Obávám se, že podporou a uznáním nezávislosti Kosova mimo stávající soubor mezinárodního práva a OSN je vymezení charakteristik vnějších akcí EU zpochybnitelné, ne-li neobhájitelné. Jen doufám, že se nedožijeme toho, že budeme litovat rozhodnutí, které jsme přijali s ohledem na Kosovo.

 
  
MPphoto
 
 

  Árpád Duka-Zólyomi (PPE-DE). – (SK) Kosovo vyhlásilo nezávislost. Není to překvapení, dalo se to očekávat. Mezinárodní společenství to musí vzít na vědomí. Aby v tomto regionu byl mír a stabilita, členské státy EU musí vystupovat jednotně a maximálně podporovat vývoj v této zemi, a to v souladu s Ahtisaariho plánem.

Členské státy a politici, mezi nimi i slovenští, kteří neopodstatněně šíří bludy, že tento akt bude nebezpečným precedentem pro další země, se mýlí. Totiž Kosovo je ojedinělý případ. Posuďme původ krvavých událostí před devíti roky, kdy srbské vojenské síly uskutečnily genocidu na Albáncích. Je zcela pochopitelné, že albánská komunita nechce žít v rámci srbské republiky a násilné donucení by vedlo k vojenskému konfliktu.

Velmi důležitou úlohou EU je vytvoření společnosti rovnoprávných občanů tak, aby menšinové komunity měly široká práva na zachování a rozvoj identity a právo na vlastní veřejnou správu, což pro srbské společenství znamená rozsáhlou autonomii.

 
  
MPphoto
 
 

  Elmar Brok (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, rád bych předložil tři připomínky. Za prvé, skutečnost, že se nacházíme v této situaci, ukazuje, že my jako Evropská unie nejsme opět s to prosadit náš postoj mezi dvěma póly Ruska a Spojených států.

Mou druhou připomínkou je: nyní musíme udělat vše, co můžeme, pro vytvoření menšinových a kulturních práv v Kosovu. Kosovská vláda proto dostane pokyny, co dělat, a to dalekosáhlým, praktickým způsobem. Chtěl bych Vám, pane předsedo Rady, poděkovat za důležitý přínos prostřednictvím mise EULEX.

Za třetí, z historických a kulturních důvodů mám velké pochopení pro současné nálady v Srbsku a domnívám se, že z tohoto důvodu musíme být trpěliví, aby Srbsko mohlo najít cestu do Evropské unie. A že musíme tento proces podporovat. Musíme však rovněž objasnit, že násilí nebude tolerováno. Měli bychom i nadále vyplácet naše peníze – v roce 2007 to činilo 187 milionů EUR, avšak pod podmínkou dalšího pokojného postupu s cílem vytvořit stabilní region.

 
  
MPphoto
 
 

  Vytautas Landsbergis (PPE-DE). – Pane předsedající, Miloševićovo Srbsko – dokonce ještě po něm – dbalo pokynů svého velkého bratra a ztrácelo čas, místo aby zaujalo reálný postoj a pokusilo se najít cesty k přátelštějšímu rozvodu s výhledem na opětovné setkání v Evropě. Možná k tomu dojde nyní.

Jedna zvláštní poznámka pro ty, kteří se obávají jednostranného výkladu mezinárodního práva, celistvosti států nebo svrchovanosti území a lidí: měli bychom chápat a vzít v úvahu skutečnost, že stát, který se snaží vyhladit nebo vyhnat všechny občany, kteří patří k jinému etniku, zabíjí nejen je, nýbrž především svůj vlastní nárok na svrchovanost – svrchovanost nad masovými hroby. Celistvost hřbitovů nelze přijmout. A nelze uznat žádné paralely s Baskickem, Quebekem nebo Abcházií. Madrid, Otawa ani Tbilisi nebude tyto lidi bombardovat a vraždit.

Rusko je jiné. Rusko to popřelo rovněž svými vlastními akcemi opakované genocidy a nemá právo na svrchovanost nad těmi, kdo přežili v Čečně, nýbrž pouze na středověké pěstní právo.

 
  
MPphoto
 
 

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, někteří tvrdí, že bychom měli ponechat stranou otázku uznání státu, když mluvíme o Kosovu, a místo toho se zabývat poznáním reality.

Realita je taková, že po vyhlášení o sebeurčení není Kosovo nezávislé ani dlouhodobě schopné být nezávislým, udržitelným státem. Bylo protektorátem a protektorátem zůstane. Skutečností je, že Evropská unie je rozdělena na tzv. realisty a tzv. právnické formalisty. Realitou je, že nazýváním Kosova případem sui generis přiznáváme, že mezinárodní právo není dostačující nebo přiměřené, a proto nacházíme řešení mimo právo. To by nás vedlo k nahrazení síly práva silou moci. Domnívám se, že to není cíl ani základní hodnota této Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE).(PT) Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova by nejhorší věcí, ke které by mohlo nyní dojít, byla politická slepá ulička, která by nás uvrhla do nevítané situace, kdy bychom přihlíželi zvyšování napětí. Při stanovování našich budoucích rozhodnutí a akcí proto musíme určit společného jmenovatele; z tohoto hlediska mě to, co řekl předseda Rady, nenechává zcela spokojeného, avšak plného nadějí. Musíme Kosovu připomenout, že cesta, kterou se bude nyní ubírat, nevyhnutelně ovlivní jeho budoucí vztahy s Evropskou unií, a že jsme proto ochotni mu pomoci a máme povinnost (i ve svém vlastním zájmu) podat Srbsku nikoli jednu, nýbrž obě ruce a říci, že jsme nadále pevně přesvědčení, že budoucnost Srbska je v Evropě.

Dvacet let po zhroucení sovětského impéria se nenechejme vyprovokovat tím, co se nepodařilo komunistům těchto dnů: vehnat Srbsko do výlučné sféry Moskvy. Nesmíme takovouto chybu udělat.

 
  
MPphoto
 
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL). (CS) Milé kolegyně, vážení kolegové, tak už jsme se dočkali. Ano, vy, kteří chcete, aby byl uznán ve Spojených státech nezávislý Texas, vy, kteří chcete odtrhnout západ Rumunska jako čistě maďarské území, vy, kteří chcete samostatné Skotsko, Katalánsko, Baskicko, další státy vzniknou jistě v Latinské Americe a v Africe.

Kosovo není prý žádný precedent. Ale to je omyl, území, které bylo za pomoci okupačních sil a jejich blahosklonného přihlížení etnicky vyčištěno od osmi národností, území, kde dnes vedle drog, obchodu s bílým masem, padesátiprocentní nezaměstnaností a stálého tlaku na zbylé Srby, vyhlásí nezávislost druhého albánského státu, je špatným příkladem. Bude i nadále černou můrou pro vás, kteří jste zde doslova zmasakrovali mezinárodní právo. Styďte se, s novým Mnichovem by skutečný demokrat neměl nikdy souhlasit.

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitrij Rupel, předseda Rady. Především bych rád vyslovil své srdečné díky Parlamentu a členům, kteří podpořili postoj Rady. Uznávám, že existují různá stanoviska, to je pro parlamenty normální. Zdá se mi však, že Evropská unie byla na dnešním zasedání podpořena.

Chci odpovědět na několik otázek. První otázka se týká předpokládaného systému velení, to je budoucí odpovědnosti, a zde samozřejmě myslím na instituce v Kosovu. Evropská unie vyslala do Kosova zvláštního zmocněnce. V prohlášení o nezávislosti kosovský parlament od počátku souhlasil s ustanoveními Ahtisaariho plánu. Znění celého plánu bude zahrnuto do kosovské ústavy a jeho právních předpisů.

Úkolem zvláštního zmocněnce Evropské unie proto bude sledovat místní orgány a zajistit povinnosti, které nový status vyžaduje. Po zřízení mezinárodního civilního úřadu se zvláštní zmocněnec Evropské unie pro mezinárodní společenství stane vysokým zmocněncem pro civilní záležitosti. Bude rovněž vydávat politické pokyny misi EULEX.

Rád bych dodal, že Evropská unie v posledních dnech udělala mnoho, zejména k uklidnění situace a zajištění přiměřené podpory pro Kosovo. Kromě mise, o niž Rada rozhodla před několika dny, chci zmínit včerejší návštěvu generálního tajemníka a vysokého představitele, Javiera Solany, v Prištině.

Chci citovat jednu větu z jeho projevu. Pan Solana řekl:

„Rád bych uvedl, že náladu, radost, kterou v posledních dnech šíříte tak uctivě v ulicích, je nyní nutno přeměnit na pozitivní a konstruktivní energii s cílem posunout společnost kupředu.“

„Rád bych uvedl, že náladu, radost, kterou v posledních dnech šíříte tak uctivě v ulicích, je nyní nutno přeměnit na pozitivní a konstruktivní energii s cílem posunout společnost kupředu.“

Myslím, že to znamená, že i my všichni přejeme našim přátelům v Kosovu, aby byli připraveni přeměnit energii, kterou ukázali v minulých dnech, na racionální činy, které zajistí bezpečnou a solidní evropskou budoucnost nejen pro Kosovo, ale samozřejmě rovněž pro Srbsko.

Myslím, že mnohé bylo dnes v projevech a příspěvcích členů řečeno o Srbsku, které si zasluhuje pokračovat na cestě směrem k začlenění do Evropské unie, a jak jsem naslouchal projevům různých zástupců parlamentu, nemohl jsem se ubránit představě, že v budoucnu zde budou hovořit i Srbové. A doufám, že rovněž Albánci. Věřím, že uslyšíme jazyky zemí, které si tak naléhavě přejí stát se členy tohoto Parlamentu a Evropské unie.

Avšak s ohledem na poznámky, které jsme slyšeli od některých našich španělských přátel, bych neřekl, že harmonizace znění rozhodnutí nebyla pro Radu pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy obtížná, nakonec se nám však podařilo dohodnout se s našimi španělskými a kyperskými kolegy na znění, které odráží jednomyslnost, společné rozhodování a kolektivní myšlení.

Závěrem bych, pane předsedající, rád uvedl, že samozřejmě musím souhlasit s projevem svého kolegy ze Slovinska, pana Kacina, když mluvil o tom, že je nutné, aby Srbové v Kosovu uznali Kosovo jako svou vlast a aby se podíleli na jeho vládě. Kosovo je samozřejmě i jejich zemí a každá prodleva kosovských Srbů při spolupráci v kosovské vládě může být škodlivá.

Mohu říci, že mě tato rozprava povzbudila a rád bych poděkoval Vám, pane předsedající, a dámám a pánům v Evropském parlamentu za všechny konstruktivní připomínky.

 
  
MPphoto
 
 

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, chci poděkovat Parlamentu za nanejvýš odpovědnou diskusi. Dnes bylo obecně uznáno, že Evropská unie skutečně nenechala kámen na kameni při hledání dohodnutého řešení, to však bylo bohužel marné. Proto jsme nyní povinni dovést proces k jeho konci.

Mnoho z vás zdůraznilo rovněž význam toho, aby nedošlo k izolaci Srbska, a zejména aby byla oslovena mladší generace v Srbsku. Plně s tím souhlasím a jsem rád, že vás mohu informovat, že již máme v platnosti dohodu o usnadnění udělování víz se zeměmi západního Balkánu, včetně Srbska. To znamená snazší postupy při podávání žádostí o vízum a vynětí určitých skupin, například studentů a podnikatelů. S radostí vás mohu rovněž informovat, že jsme již zahájili zvláštní dialog o bezvízovém styku, což je velmi důležité pro běžné občany Srbska a ostatní obyvatele v regionu.

Se Srbskem jsme to učinili v lednu a můj kolega z Komise, pan místopředseda Frattini, je dnes ve Skopje a zítra bude v Podgorici, aby zahájil dialogy s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie a s Černou Horou.

Abychom však postoupili kupředu, potřebujeme odhodlání a jednotu ve všech institucích, včetně Rady, pokud jde o ministry vnitra, kteří mají velké pravomoci v této oblasti. Spoléhávám na vaši podporu v tomto ohledu, abychom mohli dosáhnout skutečného pokroku, budeme-li jednotní v této záležitosti.

(FR) Co se týká evropské jednoty, skutečnost, že EU byla schopna zachovat jednotu v tak choulostivé a kontroverzní záležitosti, má skutečně velký význam. Řekl bych dokonce, že společná zahraniční politika odpovědně prošla jednou z nejtěžších zkoušek od svého vytvoření. Chci poblahopřát slovinskému předsednictví k tomuto výsledku, který odráží hlubokou oddanost budoucnosti západního Balkánu v Evropě.

S velkým uspokojením rovněž beru na vědomí přání budoucího francouzského předsednictví plně podpořit evropskou perspektivu západního Balkánu. Rok 2008 proto bude zvlášť významným rokem na cestě západního Balkánu do Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Rozprava je uzavřena.

Písemná prohlášení (pravidlo 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Kinga Gál (PPE-DE), písemně. (HU) Ve střední, východní a jihovýchodní Evropě se ti z nás, kteří se narodili v tomto méně bohatém kraji Evropy, poučili ze zkušenosti, že mluvená slova a sliby na papíře jsou málo spolehlivé. Důležité je, jak jsou dodrženy v praxi. V Kosovu se podařilo, že se Ahtisaariho plán stal myšlenkou, kterou lze realizovat mimo sliby, což přinese do oblasti klid.

Někteří říkají, že to nemůže představovat precedens; ale proč ne, je možno se ptát, pokud to vytvoří fungující režim na ochranu menšin? Pokud bude skutečně dodržen, pak by mohl sloužit jako precedens. Ti z nás, kteří vyrostli jako součást menšiny a nebyli pány svého vlastního osudu, mohou jen uvítat jakoukoli inovaci, která slibuje dlouhodobé řešení pro etnické komunity, které žijí vedle sebe. Pokud bude dodržen a proveden Ahtisaariho plán, může být příběh Kosova, který dnes začíná, právě takovým dlouhodobým řešením.

Obáváme se o menšiny žijící v ostatních částech Srbska, které úzkostlivě sledují tyto události. Najde se řešení, které uklidní tyto menšiny nebo etnické Maďary ve Vojvodině?

Žádám Radu a Komisi, aby zajistily, že obecné nepokoje nepovedou k nezvratným akcím, k opatřením týkajícím se znovuosídlení ve Vojvodině. Nepřipusťme, aby se etnické napětí vybíjelo na menšinách, které zde dosud žijí. Události, k nimž v současné době dochází, nesmí vést k dalším příkladům toho, kdy jsou lidé zbavováni svých práv, nýbrž k posílení práv. Zajistěme, aby na Balkáně byly nakonec stanoveny náležité precedenty, které etnickým menšinám, jež zde žijí, dodají naději a výhledy do budoucna.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jednostranné vyhlášení nezávislosti srbskou provincií Kosovo není neodvratné.

Jistě se jedná o mimořádně vážný vývoj a nebezpečný precedens v mezinárodním právu s nepředvídatelnými důsledky pro stabilitu hranic, zejména na evropském kontinentu.

Je jistě zjevným porušením Charty OSN a helsinského Závěrečného aktu.

Je jistě nezákonným rozhodnutím ve světle nejzákladnějších zásad mezinárodního práva.

Je jistě umělým vytvořením pseudostátu pod kontrolovanou svrchovaností – něčeho, co bude mít jistě méně svrchovanosti – nebo spíše bude protektorátem vytvořeným a uloženým agresí a vojenskou okupací ze strany USA, NATO a EU.

Je jistě pokusem zachovat prostřednictvím politiky fait accompli na věky politickou, hospodářskou a vojenskou nadvládu v tomto nanejvýš významném evropském regionu ze strany velkých mocností USA a EU.

Tato nezákonnost nesmí být uznána, a to formálně nebo v praxi, zejména vysláním a účastí v „misi EU v Kosovu“. Tato mise EU nemá ve skutečnosti žádný mandát OSN. Je to mise EU, která kromě toho, že je sama o sobě nezákonná, uzavírá dohodu s protiprávním subjektem, proto je nezákonná dvojnásob.

 
  
MPphoto
 
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE) , písemně. – (FI) Pane předsedající, finský státní rada Harri Holkeri, který před časem jednal jako prostředník v kosovské krizi, se domníval, že volání Albánců po nezávislosti nelze přehlížet do nekonečna, jelikož výsledkem by nebyl nulový výsledek, nýbrž o hodně méně.

Jak řeklo mnoho členů, nezávislost Kosova byla nevyhnutelná. Stejně tak bylo poukazováno na to, že Kosovo je případ sui generis a že takováto nezávislost nepředstavuje žádnou hrozbu pro mezinárodní právní zásady řešení konfliktů. Evropa proto má novou zemi založenou na udržitelných kritériích.

Je samozřejmě politováníhodné, že mezi stranami nebylo dosaženo usmíření, dokonce ani minimální úrovně snášenlivosti. Mezinárodní společenství lze stěží obvinit z toho, že se o nic nepokusilo, jelikož jednání vedl uznávaný mírotvorce Martti Ahtisaari. Nyní musíme být neústupní v tom, že Ahtisaariho plán je nadále vodítkem při budování nové země. Jeho požadavky nabízejí šanci k západnímu modelu právního státu a vnitřní a vnější stabilitě v regionu.

Bezpečnost Kosova a západního Balkánu je především evropskou záležitostí. Ačkoliv je opět zřejmé, že Rada bezpečnosti OSN není schopna převzít odpovědnost za situaci, EU musí být připravena vynaložit úsilí. Integrace západního Balkánu do obecného evropského rámce stability je pravděpodobně naší největší výzvou od počátku Unie. Nyní hrozí růst regionálního napětí, národ je rozčarován nezaměstnaností a zabydlují se zde korupce a zločin.

Vyhlášení nezávislosti Kosova bylo dychtivě očekáváno a vedlo ke skutečné radosti u obyvatelstva, s níž se jako Evropanka mohu snadno ztotožnit. Nyní je nutno, aby byla radost nasměrována na budování toho nejtěžšího: trvalého míru a stability. Podařilo se to před 50 lety jinde v Evropě – tak proč ne na Balkáně?

 
  
MPphoto
 
 

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. – (NL) Moje skupina a národní delegace mé strany v Evropském parlamentu se nedávno rozhodly odmítnout stávající cestu směrem k nezávislosti Kosova. Rozumím tomu, jelikož EU se v současnosti chová jako supervelmoc, jednostranně ukládající svou vůli Srbsku, které již bylo mnohokrát poníženo, a zachází s Kosovem jako se svým protektorátem.

To neznamená, že beru zpět, co jsem řekl k tomuto tématu v minulých letech. Podle jugoslávské ústavy z roku 1974, která Kosovu poskytla téměř tolik autonomie jako tehdejším šesti federálním republikám, to mělo umožnit pokojnou společnou existenci Srbů a Albánců v rámci jednoho federálního státu. Jednostranné zrušení autonomie v 80. letech minulého století učinilo srbský stát v očích většiny obyvatel Kosova zbytečným a dokonce škodlivým subjektem. Kosovo se chovalo jako nezávislý stát dlouho před zářím 1991 s vlastním prezidentem, parlamentem a vzdělávacím systémem.

Pokud by tehdy vnější svět jednal včas a uznal tento stát spolu s ostatními nástupnickými státy Jugoslávie, nevznikla by žádná násilnická UÇK, obyvatelé Kosova by nebyli odsuzováni za to, že se uchylují k trestné činnosti jako zdroji příjmu, a neexistovala by příčina války v roce  1999.

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Osm let po válce NATO v Jugoslávii nejenže zůstal problém Kosova nevyřešený, nýbrž stal se rovněž stále neřešitelnějším. Kritérium „normy před statusem“ (tj. demokracie, návrat uprchlíků, podmínky společné multikulturní existence atd. před rozhodnutím o konečném režimu) stanovené rezolucí OSN č. 1244 nebylo v základních ohledech splněno. Nicméně Bushova administrativa tlačila vedení Albánců v Kosovu k jednostrannému vyhlášení nezávislosti se vším, co to znamená pro mír a stabilitu na Balkáně, jakož i pro ostatní mezinárodní záležitosti. Schválením nové mise v této oblasti EU tuto politiku podporuje a přispívá k porušení rezoluce OSN č. 1244 z roku 1999. Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova vyvolá řetězovou reakci destabilizace na západním Balkánu a vytvoří negativní precedens pro mnoho mezinárodních problémů. Musíme řešení založit na mezinárodním právu, způsobem, který neupřednostňuje politiku ve stylu „rozděl a panuj“, ani místní nacionalistické a expanzionistické myšlenky, ani změny hranic. Domníváme se, že je stále ještě možné najít vzájemně přijatelné řešení v rámci OSN vycházející z mezinárodního práva. Jsme proto pro pokračující jednání.

 
  
MPphoto
 
 

  Toomas Savi (ALDE), písemně. – Je nešťastné, že Evropská unie je v otázce Kosova rozdělena. Evropská unie přijala dlouhodobý závazek zajistit stabilitu na západním Balkánu a jako nejvlivnější nadnárodní organizace na kontinentu musíme vyslat jasné poselství a hovořit jednohlasně.

Prioritou Unie by měly být mír a bezpečnost v Kosovu, jelikož sousedí s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, kandidátskou zemí EU, a my bychom měli hrát přední úlohu jako zprostředkovatel mezi Srbskem a Kosovem. Nebude to snadný úkol, pokud v Unii nepanuje shoda, zda uznat nezávislost Kosova in corpore, či nikoli.

Současné nerozhodné chování Unie vytváří v Kosovu pouze větší zmatek. Členské státy musí najít ve svých rozdílech východisko, abychom mohli začít plnit svůj závazek vůči regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sógor (PPE-DE), písemně. (HU) Byl jsem v neděli osobně v Prištině. Je to pro nás neobvyklá věc být přítomen tomu, když země vyhlašuje svou nezávislost. Chtěl jsem, aby má přítomnost byla poselstvím: ačkoli toto rozhodnutí je pro mnohé bolestivé, bylo oznámeno za okolností, kdy jsme neměli obavy.

Nezávislost byla oznámena v hotelu, kde před léty vítal hosty tento nápis nad dveřmi: „Psům a Albáncům vstup zakázán“.

Proces vedoucí k nezávislosti Kosova nebyl podnícen EU. Zahájilo jej Srbsko tím, že nezaručilo základní lidská práva, práva jednotlivce a společnosti pro své občany žijící na tomto území.

Demokratická aliance Maďarů v Rumunsku (DAHR) zastává názor, že by Rumunsko mělo uznat nezávislost Kosova co nejdříve. Ti, kteří se zdráhají uznat situaci, mají možná nevyřízené účty s menšinami ve své vlastní zemi.

Od svého založení DAHR chtěla a nadále hodlá bojovat za práva transylvánských Maďarů pouze pomocí politických a parlamentních prostředků a odmítá násilí.

Každému může být nyní jasné, že otázka individuálních a kolektivních práv tradičních národnostních menšin nemůže být pouze vnitřní záležitostí dané země. Je čas vypracovat v Evropské unii (EU) standardizovanou dohodu, která platí povinně pro všechny a uklidňuje menšiny.

Hlavní povinností Evropské unie je nabídnout pomoc v zájmu stabilizace regionu v oblasti hospodářství a sociálního rozvoje, a to nejen Kosovu a Srbsku, nýbrž celému regionu západního Balkánu.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. (FI) Pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych Kosovo srdečně přivítat jako jednu z evropských zemí. Vyhlášení nezávislosti bylo ze strany Kosova odvážným činem. Nyní musí země a její obyvatelé ukázat stejnou odvahu a sebevědomí, jelikož začínají budovat svou vlastní multikulturní společnost.

Po dlouhou dobu bylo zřejmé, že boj za nezávislost Kosova je jednosměrnou ulicí. Bylo to jen otázkou času. Lhůtou pro nezávislost by bylo přistoupení Srbska k Evropské unii. Naštěstí nemuseli čekat tak dlouho. Kosovo bylo po dobu 10 let pod správou OSN. Situace je zcela odlišná od situace v ostatních separatistických regionech.

Příští roky budou vyžadovat prozíravost a moudrost ze strany vedení Kosova. Věřím, že prokáže tyto vlastnosti. Válka, etnická nenávist a správa mezinárodního společenství jsou zkušenosti, z nichž je třeba se poučit. Nejdůležitější věcí nyní je zaměřit se na budování stabilní občanské společnosti. Nezávislost rovněž odstraňuje nejistotu, která zadržovala domácí a zahraniční investice.

Ahtisaariho plán poskytuje vynikající rámec pro počáteční fáze nezávislosti země. Úspěch bude možný pouze tehdy, pokud vedení a obyvatelé budou vnímat budování své země jako vlastní projekt, nikoli jako soubor pravidel a předpisů, které jim byly nadiktovány ze zahraničí. Mezinárodní společenství musí být rovněž s to udržet si odstup a nechat kosovské Albánce a Srby, aby vybudovali svůj vlastní model společné existence. Existuje téměř tolik příkladů multikulturních zemí, kolik je evropských států. Kosovo není v tomto žádná výjimka.

Ještě jednou blahopřeji obyvatelům Kosova a vítám je jako novou nezávislou zemi.

 
  
MPphoto
 
 

  László Tőkés (NI), písemně. (HU) Vyhlášení nezávislosti Kosova vyvolává v našem regionu vlnobití. Rumunské strany, které se v současnosti připravují na volby, využívají tuto příležitost k vyvolání protimaďarské hysterie. Všechny se sešikovaly proti Maďarům v Transylvánii, která je stejně velká jako Kosovo a má podobné obyvatelstvo jako albánská provincie.

„Hluboké znepokojení“ rumunského parlamentu je zcela nepodložené a neodůvodněné. Rumunsko se nemusí Maďarů obávat. Naše národnostní komunita v Transylvánii respektuje rumunskou ústavu a územní celistvost.

Zároveň však máme důvod očekávat, že na základě zásady „územních práv“ bude Rumunsko řešit situaci naší národnostní menšiny evropským způsobem a zajistí 1. osobní autonomii Maďarů a 2. regionální autonomii Transylvánie a ostatních regionů na základě zásady samosprávy, která se uplatňuje v Evropské unii.

V souladu s doporučením Rady Evropy č. 1609/2003, založeným na Grossově zprávě, uznáváme, že autonomní regiony velkou měrou podporují vyřešení konfliktů a posilují stabilitu v Evropě.

Současně bychom vás rádi upozornili na skutečnost, že z nové situace může mít prospěch i samotné Rumunsko, jelikož model autonomie kosovských Srbů může být rovněž řešením pro rumunské komunity, které žijí v Srbsku a na Ukrajině.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem by bylo vhodné, aby Rumunsko nepodřizovalo přátelské urovnání etnicko-politickým předsudkům, nýbrž aby co nejdříve uznalo nezávislé Kosovo, stejně jako většina ostatních členských států Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Iuliu Winkler (PPE-DE), písemně. (HU) Vítám aktivní účast Evropské unie a převzetí zodpovědnosti při hledání řešení pro Kosovo. S uspokojením kvituji, že kosovský parlament převzal odpovědnost za Kosovo, pokud jde o dodržování zásad demokracie, rovnosti občanů a ochranu menšin. Doufám, že se mezi členskými státy Unie projeví solidarita, v zájmu převzetí účinné úlohy v Kosovu. Solidarita členských států EU v souvislosti s Kosovem se musí projevit v tom, že členské státy co nejdříve uznají nezávislost Kosova.

Evropská unie musí Kosovo podpořit v jeho snaze stát se evropským demokratickým státem. Vítám skutečnost, že Unie bude nadále zaručovat svou silnou přítomnost, jelikož tak může Unie přímo přispět ke stabilitě na západním Balkánu.

Jsem si jistý, že srbské menšině v Kosovu budou plně zaručena individuální a kolektivní práva, která jsou nutná k tomu, aby zůstala v zemi, v níž se narodila.

Převzetí odpovědnosti v Kosovu ze strany Evropské unie je příkladné. Víme, že situace každé evropské menšiny je jedinečná, takže neexistují žádná obecná řešení, nýbrž Unie musí hrát roli při zajištění individuálních a kolektivních práv menšinových komunit a využít svého vlivu k posílení účinnosti demokratického dialogu a politické dohody mezi většinou a menšinou.

Pro menšinová společenství žijící v členských státech je zásadní, aby byla zavedena právní regulace ochrany menšin v Unii.

 

10. Sedmé zasedání Rady OSN pro lidská práva (rozprava)
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady   Komise ohledně sedmého zasedání Rady OSN pro lidská práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Je mi potěšením, že mi bylo umožněno hovořit s vámi o Radě pro lidská práva.

Zařazením tohoto bodu do programu plenárního zasedání Evropský parlament potvrdil význam, který Evropa jako celek přikládá Radě pro lidská práva. Je to ústřední, celosvětový orgán na ochranu lidských práv. Evropská unie je rozhodným zastáncem účinné Rady pro lidská práva. Pracovali jsme velmi tvrdě na tom, aby bylo zajištěno, že ve své konečné podobě poskytne pevný základ pro rychlou a účinnou reakci na nejzávažnější případy porušování lidských práv.

Jak víme, v prosinci minulého roku byl přijat konečný institucionální balíček pro Radu pro lidská práva a nyní je čas, aby Rada byla plně funkční. Šesté zasedání Rady, které se uskutečnilo v září a prosinci loňského roku, přineslo mnoho důležitých výsledků, které zde nebudu vypočítávat. Naším cílem je pokračovat v této práci na sedmém a osmém pracovním zasedání.

Sedmé zasedání se bude konat příští měsíc a budeme mít hodně práce. Spolu s osmým zasedáním, které se má konat první dva týdny v červnu, má projednat prodloužení mandátů 25 zvláštních zpravodajů, pravidelné zprávy zvláštních zpravodajů a řadu případů porušování lidských práv v některých zemích s ohledem na určité záležitosti.

Z hlediska Evropské unie má pro sedmé zasedání Rady pro lidská práva zásadní význam prodloužení mandátů zvláštních zpravodajů pro Barmu/Myanmar, Konžskou demokratickou republiku, Korejskou lidově demokratickou republiku a Somálsko.

Evropská unie mimoto využije veškeré příležitosti, které Rada nabídne, aby upozornila na znepokojivou situaci v oblasti lidských práv v ostatních oblastech na celém světě. Za tímto účelem se zapojí do interaktivních dialogů s jednotlivými zvláštními zpravodaji a s Vysokým komisařem pro lidská práva.

Interaktivní dialogy jsou důležitým novým nástrojem Rady a Evropská unie bude nadále usilovat o jejich konsolidaci jakožto jednoho z hlavních prostředků poskytnutých pravidelnými zasedáními Rady k řešení jednotlivých záležitostí.

Dámy a pánové, jak víte, v době svého předsednictví v Radě uvádělo Slovinsko jako jednu ze svých priorit mezikulturní dialog. Proto jsme potěšeni, že této otázce bude věnována náležitá pozornost rovněž na sedmém zasedání Rady pro lidská práva.

Pozvánka zaslaná Vysokému zástupci Aliance civilizací, panu Sampaiovi, k účasti na zasedání naznačuje větší povědomí, že činnosti Aliance civilizací pomáhají posílit náboženskou snášenlivost, což je rovněž jedna z priorit Evropské unie v oblasti lidských práv.

Dovolte mi, aby představil další velmi důležitý vývoj v rámci Rady pro lidská práva, a to zavedení univerzálního pravidelného přezkumu, jemuž Evropská unie přikládá velký význam. Tento nástroj by měl poskytnout prostředky k přezkumu situace v oblasti lidských práv ve všech členských státech za stejných podmínek. Členové Evropské unie, na něž se tento mechanismus již bude vztahovat na jaře (duben a květen), se nyní na tento přezkum důkladně připravují. Budeme usilovat o co největší transparentnost a účinnost v tomto procesu. Způsob, jakým se má tento pravidelný přezkum provádět, bude mít významný dopad na věrohodnost Rady pro lidská práva jako celek.

 
  
MPphoto
 
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, vítám tuto příležitost k oslovení Parlamentu ve věci sedmého zasedání Rady pro lidská práva. Dovolte mi, abych nejprve uvedla Radu pro lidská práva do patřičného kontextu.

Řekla jsem to předem, je však důležité mít na paměti: Rada je nedokončená práce. To je zřejmé, když se podíváme na poslední rok a půl její činnosti. Navzdory tvrdému začátku, s velkou nejednotností, pokud jde o libanonskou krizi, a s prostředím pro jednání, které je pro Evropskou unii i nadále obtížné, bylo dosaženo důležitých výsledků. Zde mám na mysli zejména inovaci záruk v oblasti lidských práv předložených kandidáty na volbu; schopnost uspořádat zvláštní zasedání v případě naléhavých situací v souvislosti s lidskými právy, daleko do každoročního rituálu jejího předchůdce, Výboru pro lidská práva; rozvoj „interaktivních dialogů“ se zvláštními postupy OSN, mnoho veřejných prostředků k zaměření pozornosti na porušování lidských práv a konečně přijetí nanejvýš důležitého balíčku pro budování institucí dohodou.

Předseda Rady, velvyslanec Costea, byl v Bruselu minulý týden, aby Radu a Parlament informoval o přípravách na sedmé zasedání. Popsal Radu jako „lepší, než se čekalo, a horší, než se doufalo“. To může znít cynicky, možná to odráží realitu každodenní práce OSN, domnívám se však, že to rovněž přesně vystihuje situaci. V Radě je dobré i špatné, dosahuje však pokroku, proto je na správné cestě.

K prioritám sedmého zasedání patří účinné řešení naléhavých situací v oblasti lidských práv (což je standard, podle něhož by měla být Rada posuzována) a další provádění reforem v oblasti budování institucí. Co se týká situace v oblasti lidských práv, nejdůležitější jsou účinná opatření přijatá v návaznosti na zasedání týkající se Barmy/Myanmaru. Z dalších priorit by se toto zasedání mělo zabývat porušováním lidských práv na Srí Lance a v Keni. Provedení institucionálních reforem je problematické stejně jako důležité, vzhledem k jejich dopadu na budoucí úspěch Rady. Hlavními záležitostmi sedmého zasedání je dohodnutí kritérií pro zvolení členů poradního výboru a transparentní jmenování kandidátů s vhodnou kvalifikací pro mandáty zvláštních postupů, které mají být prodlouženy.

Závěrem mi dovolte předložit několik připomínek k univerzálnímu pravidelnému přezkumu (UPR). Předseda tento týden oznámil, že státy přezkoumávané v dubnu a květnu berou svou odpovědnost vážně. Doufám v to. Prvotní zasedání týkající se UPR pravděpodobně budou udávat tón ostatním. Je proto zásadní, aby členské státy EU, které jsou přezkoumávány, razily cestu upřímnými posudky svých výsledků v oblasti lidských práv. Nemělo by to být žádné pozlátko.

Za důležitou roli pro Evropskou unii dále pokládám „zasedání o výsledcích“ UPR. UPR je – víc než cokoliv jiného – o mezinárodním společenství spolupracujícím se státy, na něž se vztahuje přezkum, s cílem dosáhnout konkrétního zlepšení v oblasti lidských práv po opravdové sebeanalýze neúspěchů a potřeb. Evropská komise a členské státy by neměly být pozadu, pokud jde o nabídnutí technické pomoci, je-li nutná s ohledem na zasedání o výsledcích. To by ukázalo naše skutečné odhodlání, pokud jde o prosazování lidských práv v důležitém veřejném prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – Pane předsedající, Parlament vysílá na sedmé zasedání Rady OSN pro lidská práva delegaci. Delegace bude pověřena, aby vyslovila obavy Parlamentu s ohledem na práci Rady pro lidská práva, a během své návštěvy podá zprávu podvýboru pro lidská práva.

Považujeme sedmé zasedání Rady pro lidská práva za rozhodující, jelikož to bude první zasedání, které bude přezkoumávat velkou škálu významných záležitostí v rámci nových pracovních metod vyplývajících z balíčku pro budování institucí, který byl přijat v roce 2006 a 2007.

Věrohodnost Rady pro lidská práva závisí na provedení těchto reforem a mechanismů a naším cílem je posílit schopnost Rady zabývat se případy porušování lidských práv na celém světě, zejména těmi nejnaléhavějšími.

Vzdáváme hold pozitivním výsledkům Rady pro lidská práva, zejména vývoji při zavádění univerzálního pravidelného přezkumu a přezkumu zvláštních postupů, stejně jako kladným výsledkům předsednictví Rady pro lidská práva.

Vítáme účast občanské společnosti a zastánců lidských práv stejně jako zvláštní postupy, které jsou jádrem mechanismu OSN v oblasti lidských práv a hrají rozhodující roli, zejména v Radě pro lidská práva.

Zároveň odsuzujeme některá rozhodnutí Rady pro lidská práva, například rozhodnutí o neprodloužení mandátů zvláštních zpravodajů pro Bělorusko a Kubu.

S přihlédnutím k ponaučení z minulosti zdůrazňujeme význam soutěživých voleb konaných ve všech regionech s cílem zajistit skutečný výběr mezi členy OSN. Důvodem je, že k naší lítosti byly doposud voleny některé země s problematickými výsledky v oblasti lidských práv.

Opět vyzývám Radu, Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve vyvíjení tlaku na stanovení kritérií členství pro volby do Rady OSN pro lidská práva, včetně vydávání stálých výzev k zvláštním postupům.

Když mluvíme o účasti EU, uznáváme aktivní úlohu EU a jejích členských států v prvním roce fungování Rady pro lidská práva. Pro EU je velmi důležité, aby při řešení otázek týkajících se lidských práv hovořila jednohlasně, a vyzýváme Komisi a Radu k přijetí společného postoje, aby bylo zajištěno, že členské státy EU automaticky podepíšou a ratifikují všechny mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv.

EU by v neposlední řadě měla účinněji využívat pomoc a politickou podporu poskytovanou dotyčným zemím, aby je pobídla ke spolupráci s Radou pro lidská práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Józef Pinior, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, Rada OSN pro lidská práva je pro Evropský parlament jednou z nejzajímavějších oblastí lidských práv. Podrobně sledujeme činnosti této Rady a Evropský parlament vysílá své delegace do Ženevy dvakrát ročně.

Chtěl bych uvést tři poznámky. Za prvé, chci vzdát hold pozitivním výsledkům předsednictví Rady a zároveň chci zdůraznit význam podpory Evropské unie a stejně tak kandidátů s vysokými normami integrity pro volby nového předsedy Rady, které se budou konat dne 23. června 2008.

Za druhé, chci zdůraznit, že zvláštní postupy, které jsou jádrem mechanismu OSN v oblasti lidských práv, hrají rozhodující roli, zejména v Radě pro lidská práva, občanské společnosti a demokratických státech. Zejména státy EU musí sledovat a nutit členy Rady k plnění jejich povinností s cílem prosazovat lidská práva.

Evropský parlament musí odsoudit rozhodnutí Rady o neprodloužení mandátů zvláštních zpravodajů pro Bělorusko a Kubu. Měli bychom uvítat prodloužení mandátů zvláštního zpravodaje pro Súdán a nezávislých expertů pro Libérii, Haiti a Burundi.

Za třetí, mnoho legitimní kritiky Rady se soustředí na její neuspokojivý přístup k řešení situace konkrétních zemí. Zejména jednostranné mezinárodní sympatizování s Palestinou a zoufalé úsilí islámských států vedly Radu k řešení konfliktu na Blízkém východě, objevila se však opakovaná kritika pouze jednoho státu – Izraele –přehlížející násilí, jehož se dopouští Hizballáh a některé palestinské frakce. Problémem je vytvořit u členů Rady politickou vůli účinně řešit takovouto situaci správným způsobem.

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Flautre (Verts/ALE). (FR) Pane předsedající, těsně před sedmým zasedáním Rady pro lidská práva chce Parlament vyslat poselství vyjadřující podporu, ostražitost a mobilizaci.

Rada je jediným mezinárodním orgánem, který skutečně bojuje proti porušování lidských práv, a zejména orgánem, který reaguje na mimořádné události, krize v oblasti lidských práv, ale rovněž orgánem, který dlouhodobě spolupracuje se zvláštními zpravodaji a v interaktivním dialogu s nevládními organizacemi. Rada je jedinečná a nachází se v obtížném rozhodujícím bodu zvratu ve své historii. Jeden rok nepostačuje, aby byla zajištěna její efektivnost. Na druhou stranu může stačit k její diskreditaci, a objevilo se mnoho pokusů ji oslabit a přesměrovat, jak víme.

Nejprve bych chtěla zmínit situaci, v níž se nachází paní Sigma Huda, zvláštní zpravodajka pro obchodování s lidmi. Je ve vězení v Bangladéši v žalostných podmínkách. Co se týká stejných zvláštních zpravodajů, o návrzích poradního výboru bude jako nejvyšší instance s konečnou platností rozhodovat předseda. To dává představu, jak důležitá je jeho úloha, a ráda bych vzdala poctu vynikající práci, kterou odvedl předseda Costea, a zároveň vás upozornila na skutečnost, že v červnu bude nahrazen.

To je důvod, proč EU musí zůstat pozorná a proaktivní. Viděli jsme to v Gaze. Zdrženlivost EU značně oslabila poselství a oslabuje samotnou Radu.

Když EU přijímá iniciativu ohledně zvláštního zasedání a přikládá tomu veškerou důležitost, pak Rada sílí a dosahuje výsledků. K tomu musí naše členské státy posílit své nadregionální spojenectví, aby přesvědčily ostatní a aby zabránily jakémukoli zablokování, které by Radu vrátilo zpět k zápasům o politické styky.

Proto naše vlády vyzýváme, aby zvýšily své úsilí a byly příkladem. Aby daly příklad jmenováním nezávislého experta, když se podílí na posuzování jiné vlády jako součást UPR, a aby samy byly otevřeny kritice a sebekritice a aby daly příklad pro volby nových členů. Stálá výzva ke zvláštním postupům by měla být pro členské státy EU kritériem prvořadého významu.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Howitt (PSE). – Pane předsedající, svěřuji vám toto usnesení. Chválím práci delegace Parlamentu v Ženevě, kde pracujeme stejně jako naši vlastní zástupci EU s cílem zapojit se do dialogu se zeměmi v ostatních částech světa, ukázat sílu a solidaritu Evropy při podpoře lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

Jsem vděčný za zařazení mých pozměňovacích návrhů do textu podporujícího žádost o zvláštní zasedání v souvislosti s násilím na ženách a s podpisem a ratifikací mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv ze strany všech zemí. Žádám o podporu Evropy, zejména pokud jde o prodloužení mandátu zvláštního zmocněnce pro obchod a lidská práva. Avšak poté, co jsem se právě vrátil z Gazy, bych vám rád doporučil zejména odstavec 34. Je to stát v obklíčení, se středověkými podmínkami lidí v Gaze. Dnes to budeme posuzovat jako jasné porušení lidských práv. Pokud ani Tony Blair nemůže přimět Izrael, aby dovolil dovoz zařízení, které umožní, aby 40 000 litrů neupravených fekálií nekazilo dodávky vody, je čas, aby Evropa jednala. Evropské vojenské jednotky v rámci nového mandátu by mohly pomoci dohlížet na znovuotevření hranic a (jak vás nyní žádám o podporu) evropské země mohou dosáhnout v Radě OSN pro lidská práva dohody na všech stranách s cílem usilovat o vymáhání mezinárodního humanitárního práva. My, jako Evropa, můžeme přijmout iniciativu, jak navrhovalo slovinské předsednictví v našem podvýboru pro lidská práva v Bruselu minulý týden. Můžeme navrhnout vyvážené znění, které uznává, že jak teroristické raketové útoky, tak i kolektivní trest formou blokády porušují čtvrtou Ženevskou úmluvu. Takto můžeme v Ženevě dosáhnout dohody, která může mít skutečný význam pro humanitární krizi, kterou trpí obyvatelstvo Gazy.

 
  
MPphoto
 
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). – (FI) Pane předsedající, kritický přezkum starých mechanismů a způsobů práce a zavedení nových postupů vyvolalo velkou naději, pokud jde o schopnost Rady pro lidská práva jednat jako účinný orgán, který se zaměřuje na to, jak řešit případy porušování lidských práv, a umožňuje, aby politické situace spadaly jednoznačně do působnosti orgánů OSN.

Věrohodnost Rady pro lidská práva závisí rovněž na nových držitelích mandátu pro zvláštní postupy, kteří mají být jmenováni v březnu. Je mimořádně důležité, aby rozhodujícími činiteli byly odborné znalosti, nestrannost, nezávislost a objektivita.

Stejně jako mnoho jiných zde bych v současné situaci rovněž chtěla, aby bylo znovu uváženo rozhodnutí Rady pro lidská práva o neprodloužení mandátů zvláštních zpravodajů pro Bělorusko a Kubu. Členské státy EU by se měly rovněž pokusit zajistit, aby byl prodloužen mandát nezávislého experta pro Konžskou demokratickou republiku.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Chci poděkovat členům, kteří se zúčastnili této diskuse a vyjádřili svá stanoviska, která předsednictví Rady nepochybně pomohou při přípravách na sedmé zasedání Rady pro lidská práva.

Rád bych zejména zdůraznil, že velmi souhlasím s tvrzením paní Andrikienė ohledně nutnosti, aby se Evropská unie jevila jako jednotná a hovořila v Radě pro lidská práva jednohlasně.

Rád bych upozornil také na skutečnost, že předsednictví rovněž doufá v dobrou spolupráci s delegací Evropského parlamentu. Význam úlohy Evropské unie při prosazování a ochraně lidských práv je nesporný a to je důvod, proč si přejeme co nejlepší spolupráci s tímto ctěným shromážděním.

Závěrem chci říci, že sedmé zasedání Rady pro lidská práva začne schůzkou ministrů, kteří budou osloveni jménem předsednictví Rady Evropské unie předsedou Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, ministrem Dimitrijem Rupelem. Účastnit se bude řada dalších vysokých zástupců, možná dokonce generální tajemník OSN.

 
  
MPphoto
 
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, Evropská unie je velmi důležitým subjektem, který musí jít správným směrem a vést Radu pro lidská práva v tomto směru.

Rada se musí ukázat jako účinný orgán v oblasti lidských práv v rámci OSN; to je jasné. Jak jsem však řekla dříve, je ještě příliš brzy na přijetí konečného úsudku. Ve skutečnosti by jeho přijetí v této fázi mohlo dokonce brzdit další pokrok. Proto je velmi důležité, aby společenství zabývající se lidskými právy nadále podporovalo Radu pro lidská práva, i když kriticky. V tomto duchu jsem potěšena, že se delegace Evropského parlamentu zúčastní sedmého zasedání, aby posoudila jeho práci z první ruky.

Stejně jako paní Andrikienė si myslím, že Evropská unie musí usilovat o to, aby v této záležitosti vystupovala jednotně. Způsoby hlasování členů EU v Radě jsou velmi harmonizované, a čím jsou harmonizovanější, tím důležitější náš hlas bude.

Pokud jde o kriteria členství, dosud se ukázalo jako nemožné takováto kritéria vypracovat. Avšak záruky závazků v oblasti lidských práv budou důležitými kroky k větší odpovědnosti kandidátských zemí a – jak jsem řekla dříve – to je důležitý krok.

Co se týká zvláštních postupů, EU aktivně usiluje o prodloužení stávajících mandátů a o vytvoření nových mandátů, které považujeme za nutné.

Závěrem mi dovolte říci několik slov k Bělorusku a Kubě. Radu lze kritizovat za nepokračování mandátů pro tyto země, byl to však kompromis, který byl nutný k ochraně mnoha mandátů pro jiné země a témata, které jsou v současnosti přezkoumávány. Stejně tak například v případě Súdánu. Je politováníhodné přijít o mandát expertní skupiny pro Dárfúr, bylo to však nevyhnutelné, aby byl zachován zvláštní zástupce pro Súdán.

K dosažení konsenzu proto musí být Evropská unie někdy připravena učinit problematické kompromisy. Celkově však jsme velmi silnou hnací silou a subjektem v této oblasti a musíme pokračovat v práci, abychom zajistili, že Rada pro lidská práva skutečně funguje a jde správným směrem. Evropský parlament je velmi, velmi silným nástrojem, který nám na této cestě pomůže.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Rozprava je uzavřena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 21. února 2008.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

 

11. Doba vyhrazená pro otázky (Rada)
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem je doba vyhrazená pro otázky (B6-0010/2008).

Tyto otázky jsou určeny Radě.

Otázka č. 1 pana Manuela Mediny Ortegy (H-1042/07)

Věc: Přistěhovalectví po summitu EU-Afrika

Může Rada poskytnout informace o opatření navrhovaných k přijetí za účelem provedení dohod, jichž bylo dosaženo ne nedávnem summitu EU a afrických zemí k otázce přistěhovalectví, který se konal v Lisabonu?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Na summitu EU-Afrika, který se konal v Lisabonu 9. prosince loňského roku, bylo dohodnuto vytvoření strategického partnerství, které bude zahrnovat všechny oblasti a otázky společného zájmu.

Zvlášť bych vás chtěl upozornit na tři důležité dokumenty, které byly na tomto summitu přijaty: Lisabonská deklarace, společná strategie EU-Afrika a její první akční plán. Tento první akční plán společné strategie zakládá partnerství mezi Afrikou a Evropskou unií v doplňkových oblastech migrace, mobility a zaměstnanosti.

Partnerství mezi Afrikou a Evropskou unií v oblastech migrace, mobility a zaměstnanosti by mělo zajistit ucelené reakce na tyto otázky se zvláštním cílem vytvořit pro Afričany větší počet lepších pracovních míst a zajistit lepší kontrolu migrace.

Nyní příslušné orgány Rady přezkoumávají další opatření, jež bude nutno přijmout na základě rozhodnutí lisabonského summitu a na základě společné strategie EU-Afrika a jejího prvního akčního plánu, včetně partnerství v oblasti migrace.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel Medina Ortega (PSE).(ES) Paní předsedající, otázka zní: jaký druh opatření lze účinně přijmout, jelikož migrační tlak na Evropu je dosud příliš velký v důsledku neutěšené sociální a hospodářské situace v mnoha afrických zemích.

Zvláštní otázkou, kterou jsem chtěl položit, bylo, zda Rada skutečně má v současnosti nějaký konkrétní plán, jelikož čas rychle běží, situace v Africe se nelepší a zejména mnoho evropských zemí si stěžuje na nekontrolované přistěhovalectví a na neschopnost evropských institucí je kontrolovat.

Co skutečně děláme v tomto okamžiku? Co můžeme očekávat v brzké době?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Pane Medino Ortego, problémy, které zmiňujete, se nevyřeší v krátké době. Situace v Africe v oblastech hospodářského rozvoje, bezpečnosti a blaha lidí je takových rozměrů, že doba potřebná pro jejich řešení může být jen dlouhá.

Dlouhodobého zmírnění migračních tlaků lze dosáhnout pouze zlepšením životních podmínek na africkém kontinentu. Summit nemohl poskytnout odpovědi na všechny tyto problémy; zejména nemohl nabídnout rychlá řešení. Jak jsem zmínil, summit se konal v prosinci a diskuse o opatřeních, jež mají být přijata k provedení dohod, jichž bylo na summitu dosaženo, teprve začínají.

Mohu říci, že summit EU-Afrika stanovil rámec pro veškeré rozhovory o řízení migrace, které se vedou na řadě konferencí mezi Afrikou a Evropskou unií. Summit EU-Afrika nyní zahrnuje proces dohodnutý v Tripolisu, proces dohodnutý v Rabátu a všechny další procesy. Jedná se o první úspěch, konsolidaci našeho úsilí.

Rád bych zmínil základní rys politiky Evropské unie v oblasti migrace ve vztahu k Africe. V prvé řadě usilujeme o globální přístup. To je přístup, který zahrnuje boj proti nedovolené migraci, snahy o zlepšení řízení legální migrace, předcházení obchodu s lidmi, lepší kontroly hranic a především rozvoj zemí, z nichž migrace pochází. Pouze tento vývoj přinese dlouhodobé řešení migračních tlaků, s nimiž se Evropská unie potýká. Ostatní opatření, která jsem již uvedl, jsou v nejlepším případě řešení v krátkodobém horizontu, která neodstraní zásadní problém, jenž jste sám zmínil, problém podmínek, které panují v zemích původu. To je základní hnací síla stojící za migrací.

 
  
MPphoto
 
 

  Hubert Pirker (PPE-DE).(DE) Vítám, že se snažíte pohlížet na problém komplexně a rozlišujete mezi střednědobými a dlouhodobými strategiemi. Odkázal jste na summit, který se má konat brzy. Jste jako předseda Rady připraven požadovat dohodu ze strany příslušných afrických států a zpětném přebírání nelegálních přistěhovalců jakožto podmínku kladné spolupráce, větší hospodářské pomoci a rovněž pomoci jiného druhu?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Politika Rady týkající se návratu nelegálních přistěhovalců je známá. Jedná se o jednu ze základních součástí migrační politiky Evropské unie, která je realizována s našimi africkými partnery.

Jedním aspektem migrační politiky je rovněž rozvojová pomoc, totiž je nutno ji vzít v úvahu, a přistěhovalecká politika by měla být posuzována rovněž z tohoto hlediska, jelikož se zabývá dlouhodobým problémem vytváření lepších podmínek v zemích, z nichž migrace pochází.

Skutečně nechci hovořit o přímém uplatňování podmínek na rozvojovou pomoc ve vztahu k těmto aspektům. Je však skutečností, že to jsou prvky celé migrační politiky, které musí být i nadále propojené a v budoucnu musí být posíleny.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE).(DE) Pane úřadující předsedo, pokud existuje jedna oblast, s ohledem na niž si obyvatelé Evropy přejí, aby Evropská unie převzala odpovědnost, je to oblast nedovoleného přistěhovalectví a přistěhovalecká politika jako celek. Ačkoliv podle mého názoru jsou Parlament a Komise v této oblasti velmi aktivní, nejsem si tím tak jistý v případě Rady. Říkáte, že každý ví, co Rada v této záležitosti dělá. Vím, co dělá – a to činit vše co může, aby zabránila vytvoření životně důležitých evropských pravomocí. To dělá už roky. Zajímalo by mě, co vás činí tak optimistickým, že se věci změní, a jaká konkrétní opatření zavádíte, aby zde došlo ke změně?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Děkuji za Váš dotaz. Nemohu souhlasit s tím, že Rada je pasivní, pokud jde o migraci. Naopak, v poslední době, zejména minulý rok, Rada věnovala migraci hodně pozornosti. Měl bych rovněž zmínit, že Evropská rada hodlá projednat otázku migrace na svém letošním prosincovém zasedání. To znamená, že bude projednána na nejvyšší politické úrovni.

Problém migrace je pro Evropskou unii skutečným problémem. Již jsem zmínil řešení a naznačil směr, jakým bychom je měli hledat. Přesněji, mohu zmínit další posílení FRONTEX. To je rovněž jedna z oblastí, v nichž se Rada angažovala.

Je důležité zabývat se potřebou migrace. Musíme lépe řídit migrační toky a snížit únik mozků z Afriky, jelikož to zachovává špatné podmínky na velkých částech kontinentu.

Rada se podílí na rozvoji koncepcí partnerství mobility a cirkulační migrace a za tímto účelem pokračuje v misích v afrických zemích. Je nutno uvést, že během našeho předsednictví bude vyslána mise do Nigérie a do Jihoafrické republiky. Rada je proaktivní a chce přispět.

Je však skutečností, že to je oblast, která spadá do třetího pilíře – oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, v níž často existují dlouhé postupy při hledání shody. Pokud bude ratifikována a provedena Lisabonská smlouva, bude to oblast, v níž bude budoucí spolurozhodování snazší a rychlejší.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 2 pana Clauda Moraese (H-1046/07)

Věc: Regionální financování po rozšíření

Jaké řešení Rada našla, pokud jde o otázku přerozdělení regionálního financování, které je nezbytné v důsledku rozšíření EU?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. V reakci na otázku pana Moarese musím říci, že interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení stanovila finanční rámec pro Evropskou unii a 27 členských států na období od roku 2007 do roku 2013. Tato interinstitucionální dohoda byla schválena v květnu. V červenci 2007 byl na základě této dohody přijat legislativní balíček k politice soudržnosti. Stručně, po rozšíření v lednu 2007 nebylo přerozdělení prostředků nutné.

 
  
MPphoto
 
 

  Claude Moraes (PSE). – Hovoříte o širší analýze strukturálního financování, možná však víte, že minulý týden Eurostat zveřejnil údaje, které ukázaly, které jsou nejbohatší oblasti v Evropské unii a nejbohatší města. K těm patřil můj volební obvod v Londýně, přesto žiji v části Londýna, která patří k nejchudším oblastem v západní Evropě, pokud jde o dětskou chudobu atd.

Moje otázka na Vás zněla: bude se nadále přihlížet ke skutečnosti, že i v nejbohatších oblastech, jako je Londýn a Frankfurt, existují dosud izolované oblasti chudoby, které byly zapomenuty a neměly by být opomenuty jen proto, že právě nyní zcela správně pomáháme nejchudším oblastem Evropy?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Děkuji za tuto doplňkovou otázku. Myslím, že nyní lépe rozumím původní otázce o účinku rozšíření na regionální financování, na niž jsem odpověděl, že rozšíření nemělo žádný dopad, jelikož prostředky byly náležitě přiděleny ještě před rozšířením.

Doplňková otázka je však racionální. Otázkou je, zda by se s takovýmto jevem mělo zacházet v rámci regionálních politik. Bohaté oblasti by snad měly mít možnost nebo povinnost dělat více pro odstranění izolovaných oblastí chudoby. To mohou pravděpodobněji dělat snáze bohaté regiony než regiony, které jsou méně zámožné.

Stručně, musíme vzít v úvahu koncept regionálních politik a regionálních prostředků v rámci Evropské unie. To nemění realitu problému, na nějž jste poukázal.

 
  
MPphoto
 
 

  Danutė Budreikaitė (ALDE). (LT) Pane předsedající, pane ministře, chci se zeptat, zda máte k dispozici nějaké informace, nějaké údaje, aby bylo možno prokázat, jak byl růst HDP ovlivněn strukturálním financováním poskytnutým novým přistupujícím zemím a případně i starším členským státům. Výzkum provedený v mé zemi, Litvě, prokázal, že to nebyla strukturální pomoc, nýbrž rozvoj jednotného trhu a vnitřního trhu, který měl významný dopad na hospodářský růst. Může takovéto údaje poskytnout? Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Ne, ctění členové, takovéto údaje s sebou nemám. Mohu však říci dvě věci.

Za prvé, společný trh přináší prospěch všem členským státům, starým i novým, všem dalším, kteří jsou přidruženi k tomuto společnému trhu. O tom se nepochybuje a je to vidět ve zprávě Evropské komise z roku 2006 s názvem „Dva roky po rozšíření“, která zmiňuje a vyhodnocuje prospěšné účinky rozšířeného společného trhu a ostatní aspekty.

Co se týká strukturálních fondů, situace je taková: důležitá je nejen výše prostředků na konkrétní účel v rámci strukturálních fondů, nýbrž rovněž kvalita využití těchto prostředků. Proto mohu tvrdit, že jsou-li tyto prostředky využity náležitě, přispívají k vyššímu příjmu na osobu v dotyčné zemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Jim Higgins (PPE-DE). – Pan ministr má dnes velmi dlouhý den, takže chci jen navrhnout, aby se z hlediska strukturálních fondů a Fondu soudržnosti podíval na příklad Irska, kde strukturální fondy a Fond soudržnosti hrály důležitou úlohu při transformaci ekonomiky třetího světa na keltského tygra. To ukazuje, co lze udělat. Tři ze čtyř nohou keltského tygra byly zajištěny ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a ostatních finančních prostředků Evropské unie.

Novým členským státům přejeme vše dobré a vše dobré přejeme Vám ve vašem předsednictví.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Mám jen připomínku. Byl uveden příklad Irska. Pane Higginsi, máte patrně pravdu. Irsko je vzorovým příkladem, jak náležité a účelné využití Fondu soudržnosti a strukturálních fondů přispívá k rychlejšímu rozvoji.

Když říkám, že Irsko je vzorovým příkladem, myslím to vážně. Jinými slovy, mnoho zemí, zejména země, které přistoupily k Evropské unii v roce 2004 a 2007, se snaží přijmout irské zkušenosti a „know-how“ při využívání těchto fondů, aby napodobily irský úspěch.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 3 paní Marie Panayotopoulos-Cassiotou (H-1048/07)

Věc: „Flexikurita“ v práci

Jaká opatření hodlá Rada v blízké budoucnosti přijmout k vyřešení dosud otevřených záležitostí v oblasti pracovněprávních vztahů a na podporu myšlenek „flexikurity“ v práci?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. V prosinci 2007 přijal výbor na základě komplexních studií provedených evropskými institucemi a rovněž sociálními partnery rozhodnutí o osmi společných zásadách týkajících se „flexikurity“. Tyto zásady potvrdila rovněž Evropská rada.

Rada v těchto rozhodnutí poznamenala, že by společné zásady měly přispět k provedení nového cyklu lisabonské strategie. Nedávno Komise předložila návrh integrovaných hlavních směrů na období 2008–2010. Můžeme očekávat, že Rada bude flexikuritě věnovat zvláštní pozornost v diskusích k tomuto návrhu, které již začaly.

Odpovědnost za provedení integrovaných hlavních směrů budou mít členské státy. Očekává se, že při podávání zpráv Radě a Komisi o provádění těchto hlavních směrů budou odkazovat na své předpisy týkající se flexikurity.

Rada zastává názor, že je nezbytné zvýšit informovanost občanů o politikách týkajících se flexikurity a o významu těchto politik pro reformu evropských hospodářských a sociálních modelů. Proto ve svém rozhodnutí Rada Komisi vyzvala, aby podnítila veřejnou iniciativu s cílem umožnit příslušným zúčastněným skupinám na trhu práce přijmout snáze společné zásady. Rada rovněž Komisi požádala, aby ji pravidelně informovala o dotyčných opatřeních.

Co se týká dvou důležitých legislativních návrhů v oblasti pracovních podmínek – mluvím o směrnici o pracovní době a o směrnici o dočasných pracovních smlouvách – slovinské předsednictví je připraveno pokračovat v práci na této záležitosti. Vzhledem k potížím, pokud jde o dosažení jednomyslnosti členských států, zvažujeme další možné postupy týkající se těchto právních předpisů. V tomto ohledu je nutno zmínit, že Evropa má mnoho rozmanitých tradic, pokud jde o úpravu pracovních podmínek. Členským státům se nicméně podařilo dohodnout poměrně rychle společné zásady flexikurity, ačkoliv upozornily, že tyto zásady bude nutno přizpůsobit konkrétním podmínkám každého členského státu.

To vše naznačuje, že dosažení dohody bude obtížnější, pokud budeme hledat řešení v podobě závazných právních předpisů platných pro všechny trhy práce v Unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE).(EL) Paní předsedající, občané každého členského státu – zaměstnavatelé i zaměstnanci – jsou vystaveni tlaku, co se týká pracovněprávních vztahů. V mnoha případech to je jistě zapříčiněno globalizací, je to však způsobeno rovněž otevřenou metodou koordinace, kterou Evropská unie léta uplatňuje.

Vznášíme proto námitky k návrhům na reformu systémů pojištění a k dalším opatřením založeným na této otevřené metodě koordinace.

Hodlá Rada navrhnout strukturální opatření ke zlepšení pracovněprávních vztahů na evropské úrovni, aby eliminovala silný nesouhlas a protesty, které vidíme v televizi ve všech členských státech?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Rada samozřejmě hodlá pokračovat v úsilí o zlepšení podmínek na trhu práce a toto úsilí dále rozvíjet. Často se říká, že větší flexibilita na trhu práce znamená nižší sociální jistotu, není tomu tak však. Podstatou konceptu flexikurity nebo bezpečné flexibility je přesně to. Rada je přesvědčena, že to je jediný správný směr v kontextu globalizace, která zahrnuje mnoho problémů.

Rozhodující je nejen vyšší flexibilita na trhu práce, která by neměla být nikdy na úkor sociální jistoty; existuje celá řada dalších opatření, například celoživotní učení, lepší rozvoj lidských zdrojů a další aspekty flexikurity.

Stručně, Rada hodlá pokračovat ve své činnosti v této oblasti a toto bude jednou z důležitých otázek, jež budou projednávány na březnovém zasedání Evropské rady jako součást stimulu k nové fázi lisabonské strategie.

 
  
MPphoto
 
 

  Hubert Pirker (PPE-DE).(DE) Jak vyplývá ze slova flexikurity, ideálem je kombinace flexibility a jistoty. Dnes dopoledne se zde o tomto diskutovalo a Parlament předložil návrh, aby v členských státech byla zavedena minimální mzda v souladu s jejich standardy. Co předsednictví udělá, aby bylo zaručeno, že minimální mzda bude skutečně v dohledné budoucnosti realizována v jednotlivých členských státech?

 
  
MPphoto
 
 

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Mohla bych Vás požádat, abyste řekl něco více k bodu, který jste uvedl, když jste říkal, že chcete zvýšit informovanost a mít veřejnou iniciativu k celé otázce flexikurity. Můj pocit je, že pracovníci pravděpodobně znají velmi dobře část „flexi“, je jim však méně jasná jistota v tomto novém pracovním světě.

A k otázce minimální mzdy: jelikož pocházím ze země, která má minimální mzdu, myslím si, že problémem je zajistit, aby každý dostal minimální mzdu.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Za prvé, moje odpověď panu Pirkerovi. V současnosti neexistuje shoda v Radě, to znamená, Rada nemá společný postoj, pokud jde o minimální mzdu, takže v této fázi předsednictví neplánuje v tomto ohledu žádné konkrétní iniciativy.

Za druhé, moje odpověď paní Guinness. Zmínil jsem návrh Rady, to je výzvu, aby Komise podnítila veřejnou iniciativu s cílem vysvětlit osm společných zásad všem zúčastněným skupinám na trhu práce a usnadnit jim přijetí těchto zásad, které byly schváleny v prosinci minulého roku.

Rada zároveň Komisi vyzvala, aby ji informovala o příslušných opatřeních. Rada Komisi požádala, aby jednala konkrétním způsobem, a nyní čekáme zpětnou odezvu Komise.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 4 Gaye Mitchella (H-1050/07)

Věc: Mise EU v Čadu

Přijme Rada prohlášení k misi EU v Čadu, a zejména ke stávající bezpečnostní situaci, která tam panuje? Může Rada ujistit, že je k dispozici veškeré potřebné vybavení pro tuto obtížnou misi? Jak Rada zajišťuje koordinaci s OSN ohledně dlouhodobé situace v regionu?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Proces formování sil pro evropskou misi v Čadu, který neprobíhal hladce, byl 11. ledna tohoto roku dokončen natolik, že velitel mohl doporučit zahájení operace. Dne 28. ledna Rada potvrdila operační plán, tzv. „o-plán“, a přijala rozhodnutí o jeho zahájení.

Jak víme, operaci velí irský generál Patrick Nash. Ozbrojené síly tvoří 3 700 vojáků ze 14 členských států. Tyto ozbrojené síly jsou složeny, vybaveny a vycvičeny tak, aby mohly uspokojivě plnit novou misi v obtížném prostředí. Jejich pravidla o použití síly jsou přísná a v souladu s mandátem stanoveným v kapitole VII Charty OSN.

Jak víme, mandát byl udělen rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1778. Operace Evropské unie, nazývaná operace EUFOR Čad-Středoafrická republika, bude prováděna po dobu jednoho roku od oznámení dosažení počátečních operačních schopností a bude neutrální a nestranná.

Plánování se od počátku uskutečňovalo v úzké spolupráci s OSN. Aby byla zajištěna transparentnost, účinnost a možnost změny opatření, byly zavedeny vhodné koordinační mechanismy na všech úrovních, v New Yorku i v Bruselu, v ústředí operace v Paříži a v místě.

Po nedávných srážkách mezi vládními silami a čadskými povstaleckými skupinami je situace v Čadu nyní stabilnější. Nasazení mise EU pokračuje a očekáváme, že EUFOR dosáhne svých počátečních operačních schopností do poloviny března.

Dovolte, abych uvedl některá rozhodnutí, která Rada přijala na posledním zasedání v pondělí, předevčírem. Rada vyjádřila hluboké znepokojení, co se týká regionálních následků konfliktu v Dárfúru a pokusů o svržení čadské vlády. Podpořila žádost Africké unie a OSN o respektování svrchovanosti, národní jednoty a územní celistvosti Čadu.

Rada uvedla, že nedávné události vyzdvihly potřebu nasazení mise ve východním Čadu, kde by jejím úkolem mělo být zvýšení bezpečnosti. Rada rovněž zdůraznila, že při dodržení svého mandátu bude mise nestranná, neutrální a nezávislá.

Zakončím dodatkem, že Rada bude pečlivě sledovat bezpečnostní situaci v Čadu a západním Dárfúru na všech úrovních a rovněž posoudí důsledky této situace pro misi EUFOR.

 
  
MPphoto
 
 

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Pane úřadující předsedo, neodpověděl jste na mou otázku, která konkrétně zněla, zda byste mohl ujistit, že je k dispozici potřebné vybavení pro tuto obtížnou misi. Odpověděl byste prosím na tuto otázku a poskytl ujištění?

Jak jste řekl, velení má irský vojenský důstojník, generál Nash, a dnes večer 50 členů elitních irských Army Rangers opustí Dublin a v blízké budoucnosti je bude následovat mnohem více irských vojáků.

Bude zajištěna dostatečná logistická podpora? Dostane se jim nezbytných zdravotních služeb, které potřebují, a ujistíte nás, jak jsem se ptal ve své otázce, že je k dispozici veškeré potřebné vybavení pro tuto obtížnou misi?

Přeji irským Rangers a všem vojákům, kteří tam slouží, ať při nich stojí Bůh a chrání je při jejich obtížném úkolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Musím zdůraznit, že v zásadě je vybavení jednotek odpovědností každého jednotlivého členského státu, který vysílá do mise jednotky.

Vážený člene, požadujete ujištění, které Rada nemůže dát, jelikož za ně odpovídají jednotlivé členské státy. Mohu jen zopakovat, co jsem řekl v úvodu, a to, že proces formování vojenských sil byl úspěšně dokončen. Bylo to obtížné, nakonec však úspěšné natolik, že velitel mise doporučil, aby mise byla zahájena.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (PSE).(DE) Domnívám se, že tato mise je v zásadě dobrým nápadem – pokud bude prováděna profesionálně, jelikož dosáhne přesně toho, čím se zabývala rozprava o migraci, kterou jsme slyšeli dříve, a to zajištění bezpečnosti v oblastech, odkud přicházejí přistěhovalci. Proto prostě nemohu pochopit, že někteří pokrytečtí rakouští pravicoví populisté jsou proti této misi. Co mi však dělá starosti je to, že se neustále diskutuje o tom, zda se zejména francouzská armáda bude v této misi chovat neutrálně vůči stranám sporu. Zajímalo by mě, jaké informace k tomu máte a jak zajistíte, aby mise proběhla neutrálně vůči všem stranám sporu. Chtěl bych rovněž využít příležitosti, abych tamějším vojákům popřál všechno dobré.

 
  
MPphoto
 
 

  Colm Burke (PPE-DE). – Mám otázku týkající se kontaktů se skupinami, které jsou v opozici vůči vládě. Nehovořím o povstaleckých skupinách, nýbrž o ostatních skupinách, které jsou v opozici vůči vládě. Bylo vynaloženo úsilí o jejich zapojení, abychom měli jednotnější přístup k misi OSN, která vyráží do Čadu, nebo misi Evropské unie, která vyráží do Čadu?

Zdá se, že veškeré dosavadní kontakty probíhaly se samotnou vládou. Rád bych věděl, zda by cestou vpřed nemohlo být zapojení lidí, kteří mohou být v opozici vůči vládě, neúčastní se však povstaleckých skupin.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. V odpovědi na otázku ohledně neutrality mohu říci jen to, že Rada rozhodla teprve v pondělí, předevčírem, že jednotky EU v Čadu budou nestranné, neutrální a nezávislé. Podle mého názoru to obsahuje odpověď na dotaz ohledně neutrality jednotlivých jednotek podílejících se na operaci. Celá operace je neutrální, nestranná a nezávislá.

To je rovněž odpovědí na doplňující otázku, která následovala. Nejedná se o operaci, která má získat příznivce. Jedná se o operaci, která by měla nestranně a neutrálně zaručit bezpečnost v regionu, do něhož bude vyslána. Neměla by usilovat o nějaký druh spojenectví. Opakuji, je to neutrální a nestranná operace, jejímž úkolem je zaručit bezpečnost v oblasti, pro kterou má mandát.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 5 pana Colma Burkeho (H-1052/07)

Věc: Barma

S ohledem na jmenování pana Piera Fassina zvláštním vyslancem EU pro Barmu na podporu zprostředkovatelské mise OSN a s ohledem na důležitou úlohu ASEANu, Indie a Číny ve vztahu k Barmě, jak úspěšné byly nedávné schůzky pana Fassina s Čínou a ostatními asijskými národy?

V souladu se závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 15. října Rada znovu dne 14. prosince potvrdila, že EU je připravena přezkoumat, změnit nebo dále posílit omezující opatření vůči barmské vládě na základě tamějšího vývoje. Jaká další omezující opatření Rada uváží (jelikož stávající opatření mají jaksi minimální dopad) a může Rada stanovit lhůtu pro jejich provedení?

Podle nedávné zjišťovací návštěvy nevládní organizace CSW na thajsko-barmské hranici byl počet lidí zavražděných barmskou armádou při zákroku proti pokojným protestům v září mnohem vyšší, než uváděla oficiální čísla. Mniši a civilisté, kteří od září uprchli z Barmy, poskytli CSW informace z první ruky o brutalitě režimu vůči prodemokratickému hnutí. CSW zjistila, že během barmských protestů mohly být zabity stovky lidí a v etnických oblastech pokračuje nucená práce a znásilňování. Jak bude Rada reagovat na tuto zprávu? Podle Rady je EU odhodlána pomáhat obyvatelstvu Barmy/Myanmaru i nadále v jeho cestě k demokracii, bezpečnosti a prosperitě. Co Rada navrhuje konkrétněji?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Na začátku musím uvést, že 6. listopadu loňského roku vysoký představitel Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, Javier Solana, jmenoval zvláštního zmocněnce pro Barmu/Myanmar s cílem vyzdvihnout význam, který Evropská unie přikládá demokratickým změnám, usmíření, zlepšení lidských práv a rozvoji země.

V rámci tohoto mandátu požádal zvláštní zmocněnec, pan Fassino, o schůzku se zvláštním poradcem OSN, panem Gambarim, a konzultoval rovněž hlavní partnery Evropské unie.

V listopadu loňského roku v rámci summitu EU-ASEAN v Singapuru se zvláštní zmocněnec sešel se zástupcem zemí ASEAN. V prosinci se vydal na svou první misi do Číny. Sešel se se zástupci Barmy a jejích sousedů v Římě a během návštěv OSN v Ženevě a New Yorku a setká se rovněž s jejich zástupci v Bruselu.

Tyto konzultace a politické a diplomatické styky našeho zvláštního zmocněnce budou pokračovat i v nadcházejících měsících. Zvláštní pozornost bude věnována zprostředkování ze strany OSN a „Skupiny přátel“ při OSN.

Na zasedání v pondělí Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy uvítala práci zvláštního zmocněnce, pana Fassina, při koordinaci diplomatického úsilí Evropské unie a jejích asijských partnerů a potvrdila jeho úlohu při podpoře mise OSN.

Musím podotknout, že před časem Evropská unie přijala celkový společný postoj, který zahrnuje zbrojní embargo na Barmu a cestovní omezení a zmrazení aktiv pro velký počet barmských občanů spojených s armádou a vládou.

V listopadu 2007 Rada přijala přísnější sankce k posílení stávajících opatření a vytvoření nových, zejména opatření zaměřených na těžební činnost. Podle předpokladů Rada přezkoumá dopad, účinnost, politickou vhodnost a praktickou proveditelnost dalších možných omezení.

Rada dostává a zkoumá informace od svých partnerů a mnoha zástupců ve vládních organizacích ohledně jejich zkušeností s přísnějšími sankcemi.

Rada zaznamenala, že některé členské státy Evropské unie a Komise nedávno zvýšily pomoc Barmě a barmským uprchlíkům v sousedních zemích. Evropská unie bude připravena zaručit dodatečnou pomoc Barmě/Myanmaru. Z tohoto důvodu vyzývá barmské úřady, aby přijaly další opatření k demokratizaci země a dosáhly národního usmíření.

Oficiální oznámení referenda o ústavě, které by se mělo konat letos v květnu, a zejména pluralitní volby v roce 2010 jsou podle názoru Rady krokem správným směrem.

 
  
MPphoto
 
 

  Colm Burke (PPE-DE). – To je doplnění vaší reakce na tuto velmi složitou záležitost, což velmi oceňuji.

Chtěl bych jen uvést dvě související otázky. Za prvé, 14. února byl ve svém domě v Thajsku zavražděn generální tajemník KNU. Vyrozuměl jsem, že jej dva dny předtím navštívila organizace Christian Solidarity Worldwide. Jaký tlak vyvíjíme na Thajsko, aby tuto vraždu vyšetřilo? Domnívám se, že vraždu objednal barmský režim.

Za druhé, slyšel jsem, že s uprchlíky přicházejícími do Malajsie bylo zacházeno dosti špatně. Ve skutečnosti některé uprchlice ve vazbě nebo ve vězení porodily. Jaký tlak vyvíjíme na Thajsko a Malajsii s ohledem na řešení těchto záležitostí?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Rada tuto záležitost s Thajskem ani s Malajsií neprojednávala. Předložím Vaší otázku Radě.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 6 pana Jima Higginse (H-1056/07)

Věc: Demokratické hnutí v Barmě

Může Rada s ohledem na nedávné brutální potlačení pokojného protestu v ulicích Barmy říci, jaká opatření přijímá, aby bylo zajištěno, že jsou chránění demokratičtí aktivisté a že vojenská junta pracuje na pokojném a klidném přechodu k otevřené demokracii, a zda protestovala, pokud jde o návrat zmizelých osob v Barmě, včetně mnichů, jejichž místo pobytu není od posledních protestů známo?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, Rada situaci v Barmě/Myanmaru pečlivě sleduje a dostává zprávy z různých zdrojů.

EU společně s ostatními zeměmi reagovala na demonstrace v srpnu a září loňského roku a na násilné potlačení těchto pokojných demonstrací s jednoznačným cílem projevit svou solidaritu s barmským lidem. Přijala taktéž přísnější omezující opatření vůči osobám odpovědným za násilí a celkové politické uváznutí na mrtvém bodě a za podmínky v zemi. Jak bylo zmíněno dříve, kvůli těžkým životním podmínkám obyvatel a počtu uprchlíků zvýšily některé členské státy a Komise pomoc Barmě a barmským uprchlíkům v sousedních zemích.

Evropská unie mimoto patřila k iniciátorům zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě v říjnu 2007, která pověřila zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva, pana Sérgia Pinheira, aby Barmu/Myanmar navštívil a vyšetřil násilné potlačení zářijových demonstrací a údajné vraždy a zmizení po těchto událostech.

Evropská unie plně podporuje doporučení pana profesora Pinheira v jeho prosincové zprávě a pravidelně barmské úřady vyzývá, aby je provedly. EU oslovila barmské úřady při mnoha příležitostech. Pokouší se rovněž využít schůzek s Barmou/Myanmarem na mnohostranných fórech, aby úřady vyzvala k zahájení širokého a celkového procesu usmíření a politických reforem, k odstranění omezení uložených paní Aung San Suu Kyi, propuštění politických vězňů a zlepšení přístupu mezinárodních organizací, zejména Mezinárodního výboru Červeného kříže.

EU předložila tato stanoviska sousedům Barmy a zdůraznila naléhavou potřebu zlepšit situaci v této zemi. Jak jsem zmínil, vyhlášení referenda o ústavě a pluralitních voleb v roce 2010 dává určitou naději.

 
  
MPphoto
 
 

  Jim Higgins (PPE-DE). ― (GA) Pane předsedající, vítám odpověď předsedy Rady. V odpovědi na dotaz mého kolegy, pana Colma Burkeho, řekl, že chce, aby Barma byla demokratičtější.

Co se týká toho, chtěl bych položit dotaz ohledně nové ústavy: není pravda, že tento dokument byl vypracován bez účasti čelní představitelky hlavní demokratické opoziční strany, paní Aung San Suu Kyi? To není nijak uspokojivé.

A není zřejmé, že armáda a ozbrojené síly budou mít nadále moc, nebo že ji budou kontrolovat?

Další důležitá otázka: bude existovat nezávislé monitorování ze strany EU nebo OSN, co se týká referenda a ústavy?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Musím si vyžádat odpověď na otázku, zda je zaručeno nezávislé monitorování referenda, které je naplánováno na květen. Prozatím máme jen oznámení o konání referenda. Jak jsem již řekl, Rada zastává názor, že to je krok správným směrem. Vaše otázka je samozřejmě případná a bude předložena Radě.

K zodpovězení první části Vaší otázky, Evropská unie trvá na tom, že procesy demokratizace v této zemi musí zahrnovat spolupráci opozice a etnických skupin, jelikož jen tak můžeme doufat v národní usmíření a dlouhodobou stabilitu této země.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Otázka č. 7, kterou pokládá paní Mairead McGuinnessová (H-1054/07)

Věc: Směrnice o audiovizuálních mediálních službách

Domnívá se Rada, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách 97/36/ES(1) bude s to udržet tempo s vývojem audiovizuálních technologií a reklamy?

Je Rada přesvědčena, že požadavek, aby poskytovatelé mediálních služeb vypracovali kodex chování s ohledem na děti, je dostatečně důkladným opatřením na ochranu zvláštních zájmů dětí – například zabránění reklamy na tzv. „nezdravou stravu“, která je zaměřena na děti?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Paní McGuinnessová pravděpodobně již ví, že 11. prosince loňského roku Rada a Evropský parament přijaly směrnici o změně směrnice o televizi bez hranic a jejím přejmenování na směrnici o audiovizuálních mediálních službách.

První bod odůvodnění nové, pozměněné směrnice objasňuje, že s ohledem na vývoj nových technologií a jejich dopad na obchodní modely, zejména financování komerčního vysílání je nutné směrnici změnit. Cílem nové směrnice je nalézt odpovědi na tyto technologické změny zavedením určitých nových, technicky neutrálních definic založených na terminologii, které umožní, aby byly použity nejen pro současné služby, ale rovněž pro ty formy služeb, které se teprve vyvinou, například audiovizuální mediální služby a služby na požádání. K zajištění této budoucí schopnosti si myslíme, že směrnice upravující audiovizuální odvětví by měla platit po několik nadcházejících let.

Podle této směrnice musí Komise nejpozději do 19. prosince 2011 a poté každé tři roky vypracovat zprávu o jejím uplatňování a v případě potřeby předložit další návrhy na její úpravu, zejména s ohledem na nový technologický vývoj.

Co se týká reklamy na nezdravé jídlo pro děti, Evropský parlament a Rada se dohodly, že by tento problém mohl být vyřešen nejefektivněji, pokud by poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb vypracovali kodex chování. Za tímto účelem druhý odstavec čl. 3 písm. e) pozměněné směrnice zahrnuje požadavek, aby všechny členské státy a Komise vybízely poskytovatele mediálních služeb k vypracování takovýchto kodexů.

 
  
MPphoto
 
 

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Na první část mé otázky jste odpověděl přespřílišně, za což Vám děkuji.

Na druhou stranu, možná potřebujeme kodex chování, který je účinný, protože máme mnoho kodexů chování na papíře, které nejsou účinné. Možná bych požádala, abyste učinil prohlášení ohledně toho, zda v případě, že kodexy chování přezkoumáme a uvidíme, že nemají žádný účinek, přijmeme tvrdší opatření? Myslím, že to možná budeme potřebovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. Podstatou kodexu chování je právě to, že jej vypracují samotní poskytovatelé. Je však zřejmé, že pokud kodexy nejsou přiměřené a nesplňují potřeby, Rada ani Komise nebude spokojená. Proto mou odpovědí na Váš dotaz je v zásadě to, že Rada a Komise musí vytrvat, přinejmenším dokud poskytovatelé nevypracují účinné kodexy chování.

 
  
MPphoto
 
 

  Jim Allister (NI). – Pane úřadující předsedo, mohl bych Vás nasměrovat na jinou záležitost, pokud jde o ochranu dětí v souvislosti se sdělovacími prostředky, zejména v kontextu rostoucího a znepokojivého počtu sebevražd v Evropě, v neposlední řadě v mém vlastním volebním obvodě? To je, co může Rada udělat s ohledem na hrubé zneužívání, zejména prostřednictvím internetových služeb, snadno dostupných rad, jak spáchat sebevraždu? Dnes jsem stáhl informace z jedné takovéto stránky, které poskytují rozmanité rady, jak spáchat sebevraždu.

To je dost děsivé. I pokud otevřeme stránky Wikipedie, můžeme najít informace, jak spáchat sebevraždu. Bude se tím Rada zabývat v rámci ochrany dětí, zejména v souvislosti se sdělovacími prostředky?

 
  
MPphoto
 
 

  Paul Rübig (PPE-DE).(DE) Moje otázka se týká telekomunikačního balíčku, který předložila Komise, kde pro televizi vznikají nové možnosti v důsledku digitální dividendy, tj. využíváním digitálního spektra přidělené frekvence. Považujete za nutné změnit televizní směrnici na základě nových technických předpisů?

 
  
MPphoto
 
 

  Janez Lenarčič, předseda Rady. S ohledem na problém, na který poukázal pan Allister, a případy, které je nutno odsoudit a jež vyžadují jednání, bych měl uvést, že ještě před změnou směrnice obsahovala zákaz reklamy na veškeré věci škodlivé pro zdraví. Zakazovala rovněž sdělení, která mohou způsobit fyzickou nebo morální újmu nezletilým osobám. Domnívám se, že tyto definice zahrnují rovněž uvedené případy. Je nutno rovněž říci, že změna směrnice byla zveřejněna v prosinci loňského roku a členské státy mají dva roky na to, aby ji začlenily do svého vnitrostátního práva.

Pokud jde o „telekomunikační“ balíček, považuji za těžké odpovědět na otázku, která vyžaduje podrobnější analýzu nutnosti změn. O této otázce se však diskutuje. V současnosti je projednáván legislativní balíček týkající se telekomunikací. Vaše otázka bude předložena Radě. Nepochybuji, že pokud bude nutné změnu provést, stane se tak.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

Tím končí doba vyhrazená pro otázky.

 
  
MPphoto
 
 

  Sajjad Karim (PPE-DE). – Paní předsedající, chci jen poděkovat útvarům za velmi rychlé jednání poté, co jsem jim zaslal informace o svém skutečném úmyslu hlasovat k přesnému záznamu. To se nyní stalo, takže bych jim Vaším prostřednictvím chtěl poděkovat za to, že jednaly tak účinně, jak jednaly. Veřejný záznam nyní ukazuje, jak jsem skutečně hodlal hlasovat. Jsem vám zavázán.

 
  
  

(Zasedání bylo přerušeno v 19:05 a obnoveno ve 21:00)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
místopředseda

 
  

(1) Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60.


12. Demografická budoucnost Evropy (rozprava)
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva (2007/2156(INI)) o demografické budoucnosti Evropy, kterou předložila jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci paní Castexová.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Castex, zpravodajka. − (FR) Pane předsedající, pane komisaři, vážené dámy a pánové, rozprava, v jejímž projednávání dnes večer pokračujeme, začala mezi těmito stěnami před několika lety. Neskončí přijetím této zprávy, která stále nechává některé otázky nezodpovězené, a ke kterým se bezpochyby budeme muset v blízké budoucnosti vrátit. Každopádně bych chtěla poděkovat Komisi za kvalitu jejího sdělení, které tuto rozpravu obohatilo, a ze které jsme čerpali ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

Ve své zprávě se zabývám důsledky demografických změn, tj. úbytkem aktivního obyvatelstva, rostoucím počtem starých lidí a demografickou nerovnováhou mezi různými regiony v Evropě. Znamená to, že je nemožné stavět na příčinách? Především bych Vám chtěla připomenout, že v průběhu 20. století došlo ke dvěma obrovským změnám.

Za prvé, ženy získaly přístup ke vzdělání a odborné přípravě na stejném základě jako muži. Za druhé, ženy získaly prostřednictvím antikoncepce kontrolu nad svým reprodukčním životem. To jsou dva faktory ženské emancipace. Znamenají velký, a doufám, že nezvratný pokrok pro lidstvo.

Abychom však pro analýzu získali všechny informace, je třeba dodat další dva body. Všechny studie ukazují, že evropští občané by chtěli více dětí, než skutečně mají, a za druhé, v těch členských státech, kde je vysoká zaměstnanost žen, je také vysoká porodnost. Aktivní pracovní život tedy nebrání lidem v tom, aby měli děti za předpokladu, že každý, jak muži, tak ženy, může sladit svou práci s rodinným životem. Ve všech členských státech je třeba v této oblasti ještě pokročit.

Během našich diskusí se objevil další bod, který v zásadě nikdo nezpochybňuje. Ekonomická nejistota a strach z budoucnosti jsou významnými faktory, které způsobují pokles porodnosti. Je-li složité plánovat si budoucnost, lidé si rozmyslí, zda mít děti. To je klíčový bod, a já se domnívám, že pokles porodnosti, který zaznamenává Evropská unie, je z tohoto hlediska vážným varováním. K získání důvěry v budoucnost potřebují naši občané, aby byla obnovena jistota zaměstnání a důstojné životní podmínky. Dost, pokud jde o příčiny, nyní k důsledkům.

Hlavním důsledkem je snížení počtu aktivního obyvatelstva, který se z 331 milionů v roce 2010 sníží do roku 2050 na přibližně 268 milionů. Jak můžeme udržet s tak malým počtem aktivního obyvatelstva v Evropě růst a konkurenceschopnost? Tady sdělení získává pane komisaři na významu a skutečné síle: změnit výzvu v příležitost. Evropa má dnes stále vysokou nezaměstnanost, a existují obrovské rezervy pro pokrok v oblasti zaměstnávání žen, mladých i starých lidí, u kterých zaměstnanost od věku 52 až 55 let dramaticky klesá.

Není to skutečně vhodná příležitost této demografické výzvy, cíl plné zaměstnanosti, který je v konečném důsledku realistický, v konečném důsledku dosažitelný a v konečném důsledku nezbytný? Abychom ho dosáhli, musíme uplatňovat skutečnou politiku řízení lidských zdrojů a opravdovou politiku celoživotního vzdělávání. Záměrně říkám celoživotního, což znamená i pro zaměstnance starší 50 let, kteří kromě jiných druhů diskriminace musí také čelit diskriminaci, pokud jde o odbornou přípravu a povyšování v práci.

V mé zprávě přicházím s pojetím aktivního životního cyklu, abych zdůraznila potřebu vzít v úvahu období aktivního života kolem čtyřiceti let, ačkoliv je na členských státech, aby rozhodly o kontinuálním zaměstnání, odborné přípravě, rekvalifikaci a případném povýšení od počátku do konce aktivního života osoby. Než začneme uvažovat o zvýšení hranice pro odchod do důchodu, je třeba se ujistit, že každý pod touto věkovou hranicí je schopný pracovat, využívat své schopnosti a profesní zkušenosti.

Je to proto, že existuje zákonem stanovený věk odchodu do důchodu, o kterém si lidé myslí, že jej mohou překročit, v závislosti na právní úpravě každého členského státu v souladu s jeho tradicemi dialogu a konzultací. V této otázce zůstává rozprava otevřena.

Poslední bod, o kterém bych se chtěla krátce zmínit, je samozřejmě využití přistěhovalců. Hodně se diskutuje o tom, že nahradí klesající počet aktivního obyvatelstva, ale jak víte, přistěhovalectví také vyvolává velké napětí. Proto doporučuji, aby byl k této otázce zaujat jasný a odůvodněný přístup. Přistěhovalectví není v Evropské unii novým jevem a s pozitivní převahou dvou milionů přistěhovalců za rok – číslo, které je po několik let stabilní – legální přistěhovalectví přispívá ke skladbě aktivního obyvatelstva Evropské unie, tak jako přispívá ke skladbě evropské společnosti.

Potřebujeme udržet tento příliv přistěhovalců a zajistit pro ty, které přijmeme, v členských státech legální postavení a zároveň bojovat s nedovoleným přistěhovalectvím a vykořisťováním nelegálních pracovníků. Naši politiku v této oblasti musí řídit lidský rozměr přistěhovalectví a našeho zřetele by nemělo zmizet slučování rodin.

Předběžně bych chtěla uzavřít tuto prezentaci tím, že bych chtěla připomenout, že kromě průměrné porodnosti, věkových pyramid a ukazatelů jsou zde otázky narození, mateřství, místa žen ve společnosti, péče, kterou věnujeme našim starým spoluobčanům, a způsob, jakým si přejeme zakončit náš život. To je důvod, proč je tato rozprava tak zajímavá a vášnivá, a chtěla bych také poděkovat všem stínovým zpravodajům, že se o tuto otázku zajímají ve stejné míře jako já.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. – (CS) Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji všem poslancům a poslankyním a především zpravodajce paní Castex za její podnětný návrh zprávy týkající se sdělení Komise o demografické budoucnosti Evropy. Velmi mě těší skutečnost, že kromě Výboru pro zaměstnanost se sdělením zabývaly čtyři další parlamentní výbory – Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Hospodářský a měnový výbor a Výbor pro regionální rozvoj. To samozřejmě dává členským státům silnější politický signál a poukazuje na význam demografických otázek pro dnešní Evropu.

Analýza Evropského parlamentu týkající se hlavních demografických problémů do značné míry odpovídá závěrům sdělení Komise z roku 2007. Oba orgány se shodují v tom, že stárnutí je spolu s poklesem porodnosti výsledkem sociálního a hospodářského pokroku. A co víc, Parlament a Komise sdílejí názor, že na stárnutí i klesající porodnost je možné konstruktivně a úspěšně reagovat. Demografické změny nepředstavují pouze závažné problémy, ale také nové možnosti. A jak však zpráva zdůrazňuje, je důležité jak na problémy, tak i na příležitosti reagovat již dnes.

Je povzbudivé, že politická reakce a opatření nastíněné ve zprávě se z velké části shodují s návrhy Komise. Rodinná politika spadá do výlučné odpovědnosti členských států. Jak však zpráva správně uvádí, důležitou úlohu má i Evropská unie. Revidovaná Lisabonská strategie poskytuje rámec pro modernizaci rodinné politiky prostřednictvím podpory rovných příležitostí, a zejména prostřednictvím iniciativ zaměřených na dosažení lepšího souladu mezi pracovním a rodinným životem. V tomto směru velmi vítáme vznik Evropské aliance pro rodiny, která byla ustanovena na zasedání Evropské rady na jaře 2007. Tato aliance představuje další platformu na úrovni Evropské unie pro výměnu poznatků mezi členskými státy.

Zpráva dále správně poukazuje na to, že se mění míra závislosti mezi ekonomicky aktivními a ekonomicky neaktivními a že členské státy proto budou nuceny učinit vše, co je v jejich silách, aby se vypořádaly s budoucím nedostatkem pracovníků na trhu práce. Především musí zvýšit účast nezaměstnaných mladých lidí, žen a starších osob na trhu práce. Je možné a nutné podniknout řadu konkrétních kroků.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych se ještě krátce zabýval migrací, protože to je mimořádně citlivá a důležitá oblast. Je naprosto zřejmé, že migrace a imigrace je součástí evropské historie, evropského života a že je velmi důležité od prvého okamžiku posilovat integrační metody a nenahlížet na migraci pouze jako na bezpečnostní nebo policejní problém. Migrace je součástí našeho evropského života a má ve své základní podstatě pozitivní a pro nás nezbytné důsledky.

Závěrem mi dovolte, abych se zabýval ještě jedním z problémů, který je spojený s neplodností. Zpráva Evropského parlamentu upozorňuje na zvyšující se výskyt neplodnosti u párů a dlužno konstatovat, že tento výskyt samozřejmě souvisí s důsledky nebo jevy čistě medicínskými, ale nepochybně souvisí i se sociální situací, zejména s odkládáním narození prvního dítěte. Chci konstatovat, že přístup k tomuto problému musí být přístupem koherentním a celkovým, to znamená nikoliv založeným pouze na medicínském přístupu.

Dámy a pánové, seznam diskutujících je velmi rozsáhlý, takže mi dovolte, abych ukončil své vystoupení a těším se na diskusi, která bude následovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Bilyana Ilieva Raeva, (Zpravodajka ke stanovisku Komise pro Výbor pro hospodářství a měnu) (BG) Vážený pane komisaři, vážený pane předsedající, celkový demografický obraz Evropy je velmi znepokojivý. Podle prognóz Eurostatu se obyvatelstvo ve věkové skupině od 15 do 64 let bude po roce 2010 snižovat každý rok o million osob. Tento trend je způsoben dvěma faktory.

Ve všech členských státech se prodlužuje průměrná délka života, což je velmi pozitivní vývoj, který s sebou nese vysoká kvalita života ve Společenství. Je však znepokojivé, že zároveň je velmi nízká porodnost, což má za následek rostoucí procento stárnoucí populace.

Tato situaci, která způsobuje, že ubývá procento lidí v aktivním věku a klesá produktivita práce. Demografický problém ohrožuje stabilitu evropského hospodářství, evropský sociální model a též solidaritu mezi generacemi.

V této souvislosti musím pochválit podnět Evropské komise vytvořit společnou evropskou demografickou strategii jako jediný vhodný způsob, jak lze čelit této globální výzvě.

Výbor pro hospodářství a měnu Evropského parlamentu klade důraz na hospodářské nástroje, které mohou přispět ke zlepšení demografické situace v Evropské unii.

Navržené znění poukazují na několik hlavních způsobů jednání, včetně rozvoje udržitelného a vyrovnaného veřejného financování; podpory různých finančních nástrojů se zaručenou transparentností a bezpečností; využití daňových úlev pro společnosti, které zaměstnávají starší zaměstnance; urychlení procesu liberalizace trhů práce, nebo vnitřní migrace v rozšířené EU již před rokem 2014, abych citovala pana komisaře Špidlu; podporu zaměstnanosti mladých lidí a těch, kteří nesou odpovědnost za svou rodinu prostřednictvím inovativních systémů práce, například prostřednictvím práce na směny, práce na zkrácený pracovní úvazek a celoživotního vzdělávání.

Zdůrazňována je potřeba členských států splnit závazky podle Paktu stability a růstu jakožto způsobu, jak čelit demografickým výzvám. Text také obsahuje některé pružnější mechanismy pro dobrovolné udržování lidí, kteří překročí minimální věk pro odchod do důchodu podle pravidla „mzda a důchod“.

Hlavní myšlenkou je, že pokud si přejeme dostát demografickým výzvám, musíme podporovat vytvoření mechanismu, který umožní pružné formy zaměstnávání a podnítí k dobrovolnému pokračování aktivního života i po dosažení minimálního věku pro odchod do důchodu.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Schroedter, navrhovatelka Výboru pro regionální rozvoj. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, důsledky demografických změn jsou velmi různorodé. Zatímco pařížskými předměstími neustále otřásají v důsledku vysoké míry přistěhovalectví sociální nepokoje, v Braniborsku, odkud pocházím, se regiony zmenšují, lidé se stěhují pryč a obyvatelstvo mnohem rychleji stárne.

Stárnoucí obyvatelstvo se stává břemenem pro veřejné rozpočty, neboť je třeba platit sociální dávky, a Lisabonská strategie obsahuje závazky k jejich snížení. Avšak ve světle skutečných příčin demografických změn se ptám, zda toto omezení není pro Lisabonskou strategii kontraproduktivní. Komise si to zjednodušuje tím, že viní ženy ze stárnutí obyvatelstva, protože nemají dost dětí, ale skutečnou příčinou jsou současné a minulé politické chyby.

Chtěla bych se zaměřit pouze na tři z bodů, které způsobily ve společnosti tuto nerovnováhu. Prvním je, jak ukazují analýzy, že lidé ve skutečnosti chtějí mít děti, ale rodiče, nikoliv pouze ženy, nemají děti, protože rámcové podmínky nejsou správně nastaveny, neboť nejsou sociálně zabezpečeni, protože, jak již bylo řečeno, pro rodiče je složitější najít zaměstnání a nelze skloubit práci s rodinou.

Řešením by bylo zcela nové nastavení rovnováhy ve vztahu práce-osobní život. Klíčem by bylo rozdělit čas pro rodinu a práci rovnoměrně mezi obě pohlaví; k tomu existují studie, které provedla Dublinská nadace. Zásadní je také nevidět děti jako jízdenku do chudoby, jako je tomu v mnoha členských státech.

Pro politiku členských států to znamená udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a je zde také nepopulární faktor nákladů, ale je třeba je dát do pořádku.

Zajímavá studie provedená v regionu, ze kterého pocházím, uvádí druhý aspekt. V této studii bylo zjištěno, že mladé ženy se stěhují nikoliv kvůli problémům spojeným se skloubením práce a rodiny, ale kvůli masové diskriminaci, se kterou se setkávají od doby, co opustí školu. Jsou to špičkoví lidé, nejlepší ve třídě, nejlepší absolventi, přesto jsou jim nabízena horší místa v kurzech odborné přípravy a mají horší příležitosti postupu v práci. To tedy znamená, že Evropská komise může skutečně účinně působit v oblasti, ve které je příslušná, tj. v oblasti zohledňování rovnosti mužů a žen, rovných příležitostí pro muže a ženy, boje s diskriminací zavedením lepších právních předpisů, a zejména vyvíjením nátlaku na členské státy, aby provedly právní předpisy, aby se věci pohnuly kupředu.

Za třetí, jakožto navrhovatelka Výboru pro regionální rozvoj bych se chtěla vrátit k tématu upadajících regionů. V našem stanovisku kritizujeme způsob, jakým státní správa stále vytváří obrovské překážky účinnému zapojení občanů a rozvoji inovací a kreativitě. Tím brání plánům na úspěšný regionální rozvoj.

Zároveň je zde tendence politických vůdců jednoduše tyto regiony odepsat, vyvléknout se z odpovědnosti za zajištění základních potřeb, prostě se jich vzdát. Pro Evropu neexistuje řešení, protože po dlouhou dobu, po generace, jak ukazuje historie, to bude neuvěřitelně drahé. Ve skutečnosti je úkolem státní správy přijmout podnět od občanské společnosti a spolupracovat s ní, aby se tyto regiony dostaly z tohoto dilematu.

V této souvislosti vyzývám Evropskou komisi, aby přijala podnět daný občanskou společností, zejména aby podpořila občanskou společnost a zkoordinovala výměnu zkušeností mezi regiony, ve kterých se věci daří, a poukázala na dobré příklady osvědčené v praxi. To jsou konkrétní řešení, kterými může Evropská komise vyvíjet aktivitu, aniž by ženy vinila z demografických změn.

 
  
MPphoto
 
 

  Magda Kósáné Kovács, navrhovatel Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. (HU) Děkuji pane předsedající. Po desetiletí jsme se učili, že změna klimatu a znečišťování životního prostředí ohrožuje naši budoucnost. Summit v Hampton Courtu obrátil naši pozornost na další proces, který se stává riskantním: Evropa stárne.

Vzhledem  k tomu, že Výbor LIBE v této oblasti cítí určitou odpovědnost, učinil tři doporučení zpravodaji a Výboru EMPLOI v otázkách týkajících se občanských práv. Chtěla bych jim poděkovat za to, že naše doporučení prostudovali a zohlednili je.

První oblastí je podpora rodin a dětí. Přijímání právních předpisů o podpoře systémů na podporu rodiny spadá do pravomoci jednotlivých států, a přesto je přijetí odpovědnosti, pokud jde o rodiny s dětmi, také morální otázkou, a významnou součástí evropských hodnot. Rovné příležitosti pro rodiny s dětmi a bez dětí jsou pro zájmy Společenství nesmírně důležité. Základem pro zajištění práv dětí však je, aby se budoucí generace cítily odpovědné za svět vně rodiny.

Po analýze dovolených a nedovolených forem přistěhovalectví se LIBE zaměřil na tu skutečnost, že požadavky stárnoucí společnosti a trhu práce vyžadují důslednou a komplexní migrační politiku. Vítáme, že zpráva se zabývá i těmito detaily.

V roce kulturní rozmanitosti mohu dodat, že podle odborníků a vědců může existovat přímý vztah mezi přistěhovalectvím a koeficientem růstu obyvatelstva, neboť velký počet dětí v druhé generaci rodin přistěhovalců klesá, zatímco přítomnost přistěhovalců může změnit touhu hostitelské populace mít děti.

Konečně, diskriminace starých a starších pracovníků může lidem, kteří nejsou mladí, bránit v tom, aby zůstali na trhu práce. Chtěla bych zdůraznit, že je nemůžeme nutit pracovat déle, musí mít skutečně možnost si vybrat, a celoživotní vzdělávání je proto nezbytné. Osvojení si moderních komunikačních technologií zlepšuje jejich možnosti nalezení práce a otevírá okna do globálního světa starších lidí.

Výbor LIBE ve svém stanovisku opakovaně žádal Komisi, aby přijala doporučení k obecné anti-diskriminační směrnici, a doufáme, že tato zpráva tento proces urychlí. Děkuji, pane předsedající.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Resetarits, navrhovatelka Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. − (DE) Pane předsedající, proč mají ženy ve skutečnosti méně dětí? Ve stanovisku Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví je obsaženo množství důvodů a navržených politických řešení. Moje kolegyně, paní poslankyně Castexová, již téměř všechny úspěšně uvedla ve své zprávě. Děkuji Vám paní Castexová.

Jak můžeme pomoci ženám, aby se jim splnilo přání mít děti? Za prvé, stejnou mzdou za stejnou práci! To je jediný způsob, jak oba rodiče budou mít stejné slovo, pokud jde o rozhodnutí, kdo zůstane na rodičovské dovolené po narození dítěte.

Za druhé, oba rodiče jsou stejnou měrou zodpovědní za výchovu dětí. Potřebujeme pomoc otců. Bez podpory otce mých čtyř dětí bych zde nemohla pracovat.

Za třetí, zaměstnavatelé musí svým zaměstnancům umožnit rodičovskou dovolenou, k tomu je případně potřeba i pomoc státu. Země, která chce děti, musí klást při tvorbě politiky děti do jejího středu.

Za čtvrté, potřebujeme vysoce kvalitní péči o děti a prostředí, které bude k dětem přátelské, bez ohledu na příjem rodičů. Kdokoliv, kdo s tím nesouhlasí, si nezasluhuje slyšet dětský smích.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Mnohokrát děkuji. Rád bych také jménem všech otců poděkoval za tento projev.

Budeme pokračovat v diskusi a tuto část diskuse zahájí jménem politických skupin pan Fatuzzo, který bude hovořit jménem Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. Tři minuty, buďte prosím tak laskavi.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlo Fatuzzo, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že mohu promluvit při této příležitosti. Především bych chtěl pochválit předsedu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, pana Jana Anderssona za prezentaci této zprávy z vlastního podnětu výboru, tak výborně a důrazně napsanou paní Castexovou po sérii konzultací za účasti všech členů výboru – někteří se účastnili zvláštním způsobem – což mi po devíti letech jako poslanec Evropského parlamentu dovoluje také říci, že konečně máme v Parlamentu zprávu, která hovoří o důchodcích a starších lidech! Opravdu o nich hovoří mnoho. Zítra ráno ve vysvětlení hlasování Vám řeknu, kolikrát se slova důchodce a starší lidé objevují v této zprávě.

Hovoří také samozřejmě o jiných věcech, o porodnosti, o dětech a o odborné přípravě, ale chtěl bych zdůraznit toto, pane předsedající: proč vlastně mluvíme o starších lidech? Jsem přesvědčen, že je to proto, že všechny vlády mají strach z toho, že tolik starších lidí ve srovnání s tak málo pracovníky znamená více výdajů na důchody a zdravotní péči než v minulosti.

Jen se podívejme na dobu před 20, 10, 30 či 50 lety, kdy se nikdo neobtěžoval myslet na to, že starší lidé potřebují pomoc, že starší lidé potřebují podporu, že lidé, kteří mají staré rodiče, potřebují více pracovního volna než v minulosti. Začínáme mluvit o důchodových systémech a začínáme říkat, že bychom měli mít více dětí, že matkám by se mělo dostat více pomoci. Měli jsme zapotřebí tohoto kataklyzmatu, které někdo, kdo hovořil přede mnou, přirovnal ke změně klimatu?

Věřím, pane předsedající, že všechno zlé je pro něco dobré, protože tak, jak vidím já tuto zprávu, mohu ji z celého srdce podpořit. Konečně nám Evropa ztělesněná Evropským parlamentem ukazuje, jak se stát skutečným státem. Doufám, že členské státy budou následovat tohoto příkladu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, jménem skupiny PSE. – (SV) Pane předsedající, pane komisaři, rád bych na úvod poděkoval paní zpravodajce, která odvedla obrovskou práci týkající se základu problematiky, ale také výborně vedla jednání mezi různými politickými skupinami.

Jak již někdo řekl, je to velká výzva. Nikoliv hrozba ale výzva pro Evropskou unii. Pokusím se omezit se na tři hlavní oblasti, které tvoří strukturu zprávy paní zpravodajky.

Za prvé, porodnost. V Evropě máme velmi nízkou porodnost a já sdílím názor, že je to velkou měrou způsobeno nevhodnými politickými rozhodnutími. Týká se to mužů i žen, kteří chtějí být součástí trhu práce a trh práce je potřebuje, ale zároveň se chtějí stát rodiči a mít děti. Musíme v členských státech podporovat toto spojení, aby rodiče, jak muži, tak ženy, a to je třeba zdůraznit, mohli sladit svůj pracovní život s rodičovstvím. Týká se to otázky, jak nahradit velkou ztrátu příjmu z pracovního života, pokud se věnujeme rodičovství, aby lidé mohli zůstat doma a netrpěli finančně.

Za druhé, potřebuje rozšířit vysoce kvalitní péči o děti. Máme před sebou dlouhou cestu. Máme cíle, ale jen málo členských států v současnosti plní cíle pro rozšíření péče o děti.

Dále je zde otázka starších lidí na trhu práce. Je paradoxní, že vstupujeme do pracovního života později a odcházíme z něho dříve. Různými opatřeními týkajícími se zdraví a bezpečnosti na pracovišti, možnosti dalšího vzdělávání a flexibilních řešení v šedé zóně mezi pracovním životem a odchodem do důchodu musíme vytvořit podmínky, abychom umožnili rodičům pracovat.

Nakonec bych se chtěl zmínit o migraci. V naší společnosti potřebujeme lidi z jiných částí světa, abychom mohli rozvíjet a udržet naši sociálně spravedlivou společnost. Musíme proto zavést politiku integrace, kde budou tito lidé integrováni do naší společnosti, nikoliv z ní vylučováni. Musíme tuto politiku integrace podporovat, neboť není v rozporu s naší sociálně spravedlivou společností. Naopak, je předpokladem pro její rozvoj.

 
  
MPphoto
 
 

  Elizabeth Lynne, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, toto byla složitá zpráva. Bohužel jsme měli velmi málo času na dosažení kompromisu nebo na skutečnou rozpravu o těchto otázkách; proto to velké množství pozměňovacích návrhů.

Těší mě v ní však mnoho prvků, například potřeba řešit otázku hrubého zacházení se starými lidmi. Je třeba udělat více, ukončit fyzické, finanční, emoční a jiné formy hrubého zacházení, se kterými se staří lidé běžně setkávají. Podle posledních odhadů činí počet starých lidí, kteří se setkali s hrubým zacházením, více než 10 %, což je enormní číslo. Proto vítám záměr Komise předložit sdělení o této otázce. Ale musíme udělat více. Členské státy musí také usilovat o to, aby měli starší lidé zajištěnou nezávislost, bezplatnou osobní péči, celoživotní vzdělávání a aby byla odstraněna diskriminace na pracovišti. To samozřejmě znamená plné provedení směrnice o zaměstnanosti z roku 2000 a stavění na ní.

Musíme usilovat, aby skončilo házení zaměstnanců do starého železa, ať je jim 50, 55 nebo 65. Povinně stanovený věk zákonem stanoveného odchodu do důchodu je třeba zrušit, ale zároveň je třeba na úrovni členských států stanovit zákonný věk pro možný odchod do důchodu. Mezi těmito dvěma pojmy je velký rozdíl. Jedinci pak mají na výběr, zda přestanou pracovat a odejdou do důchodu nebo budou nadále pracovat a budou pobírat důchod nebo s pobíráním důchodu počkají, dokud se nerozhodnou přestat pracovat. Bohužel jsem nebyla schopná dosáhnout shody v této otázce, a proto to není obsaženo ve zprávě, ale věřím, že je třeba členské státy podporovat v tom, aby se tím v budoucnu zabývaly.

Předložila jsem jménem mé skupiny mnoho pozměňovacích návrhů, které snad jiní poslanci shledají za vhodné pro to, aby je podpořili, ale většina otázek, kterými se zabývá tato zpráva, by měla zůstat v kompetenci členských států. Je zde samozřejmě mnoho práce, kterou můžeme udělat, pokud jde o výměnu osvědčených postupů.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Tadeusz Masiel, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, jak zpravodaj správně uvedl, demografická situace závisí na přirozeném růstu obyvatelstva, průměrné délce života a migračních tocích. Dodal bych ještě čtvrtý prvek, který tyto faktory zaštiťuje, a to mezilidské vztahy a politickou vůli.

Člověk je obzvláště náročné a složité zvíře, které se nerozmnožuje prostě tehdy, když je vhodná doba, ale musí mít pro to navíc vhodné podmínky. Dvacáté století, a zejména léta po druhé světové válce, nenaplnilo lidstvo zvláštním optimismem a touhou po rozmnožování. Bylo to, jako by se svět nezdál pro člověka dostatečně zajímavým pro to, aby ho přiměl k plození dětí.

Nyní přišel čas, když jsme již pochopili příčiny pesimistického demografického obrazu budoucnosti Evropy, začít dávat situaci do pořádku. Přistěhovalectví, jak vyplývá ze zprávy, není vhodným řešením problému. Především musíme vytvořit pro Evropany vhodné podmínky, které povzbudí urychlení přirozeného růstu. Podporuji všechna řešení navržená ve zprávě a já bych zdůraznil dvě.

Péči v míře, kterou jsme nikdy předtím nevěnovali, bychom měli zaměřit na rodinu, zejména na ženy, které nejenom věnují svůj čas mateřství, ale také se starají o nemocné a staré rodinné příslušníky. Je třeba, aby tato práce měla nějaký zvláštní pracovní status spojený s odměňováním. Každému dítěti je navíc třeba zajistit místo v jeslích a předškolních zařízeních poté, co se jeho matka vrátí do práce.

Nakonec, demografie je problém, který je mimo jiné politický, ale my jsme politici a jsme schopni tento nepříznivý stav napravit.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Je pravda, že obyvatelstvo členských států EU prochází demografickými změnami, což je třeba vzít v úvahu, ale v provedené analýze nestačí říci, že klesá porodnost a obyvatelstvo stárne. Analýza musí jít dále a hledat příčiny a poukazovat na opatření, která neohrožují pokrok lidstva, a na to, čeho tato civilizace dosud dosáhla.

Z tohoto důvodu nesmíme slevit z toho, čeho jsme dosáhli v oblasti vědeckého pokroku, abychom zlepšili životní podmínky lidí, pokud jde o preventivní medicínu, lepší zdravotní péči, výživu a bydlení, omezení pracovní doby a podporu matek, otců a dětí, což vyústilo ve stále se prodlužující průměrnou délku života.

Existence veřejné politiky v základních sociálních oblastech, zejména obecně přístupné veřejné služby v oblasti zdravotnictví a vzdělávání byla rozhodujícím příspěvkem. Skutečnost, že úspěchy pracovníků, pokud jde o organizaci a pracovní dobu, zlepšené podmínky zdraví a bezpečnosti na pracovišti a pokrok dosažený při stanovení pracovních přestávek a dovolené, řádné výdělky a zajištěná pracovní místa byly zakotveny v právních předpisech, je také velmi významná.

Avšak vzestupující neoliberální politika, jejímiž základními nástroji jsou Lisabonská strategie, Pakt stability a hlavní směry Evropské centrální banky vedly k liberalizaci a privatizaci veřejných služeb a zvýšení nejistých pracovních míst, což má dopad zejména na ženy. Zvýšení věku odchodu do důchodu ještě mladým lidem ztěžuje hledání zákonného zaměstnání a všeobecný přístup k veřejným službám a nalezené pořádného bydlení se také stalo obtížnějším.

Všechny tyto faktory vedou ke snížení porodnosti. Proto musíme urychleně změnit politiku. Proto musíme nahradit Lisabonskou strategii evropskou strategií solidarity a udržitelného rozvoje, která otevře Evropě nové obzory, zajistí zejména ženám a mladým lidem slušná pracovní místa se zákonnou ochranou, povede ke snížení pracovní doby bez snížení výdělku, zajistí vyšší mzdy, ukončí diskriminaci, zejména diskriminaci žen, pokud jde o odměnu za práci, větší hospodářskou a sociální soudržnost, přiměřenou ochranu, veřejné a všeobecné sociální zabezpečení, lepší kvalitu života a větší sociální spravedlnost.

Z těchto důvodů je třeba neprodleně zřídit více lepších a dostupných zařízení pro péči o děti a lidi, kteří se nedokážou sami o sebe postarat, a zpřístupnit zdarma předškolní vzdělávání, aby byly podpořeny dobré pracovní podmínky, které umožní sladění práce a rodinného života. To na druhou stranu vyžaduje stabilní zaměstnání a stabilní pracovní dobu a respektování společenské role matek a otců.

Také proto je nezbytné přidělit více rozpočtových prostředků méně rozvinutým zemím, a proto všechny členské státy musí urychleně ratifikovat a uplatňovat Úmluvu OSN o slučování rodin migrujících pracovníků.

 
  
MPphoto
 
 

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, toto je zpráva o přípravě na demografické změny. Znamená to, že se vzdáváme a smiřujeme se s hrozivými předpověďmi obsaženými v Zelené knize z roku 2005?

Když se tato kniha objevila, vnímali jsme ji jako výzvu ke změně. Mimo jiné jsme chtěli najít způsob, jak umožnit ženám takový počet dětí, který ženy dle svých vyjádření chtějí. Házíme nyní ručník do ringu?

Naši touhu po zvýšení porobnosti podkopává naše politika. Naše konkurenční strategie je založena na rostoucí spotřebě. Ale konzumní způsob života nás odrazuje od toho, abychom měli děti. Konzumní způsob života nás učí, abychom byli sobečtí. Podívejte se na reklamu. Rozmazlujte se; dopřejte si všechno; nakupujte.

Pro většinu lidí znamená mít rodinu a děti pravý opak. Vyžaduje to nezištnost, sdílení a kladení jiných na první místo. Tím, jak se stáváme spotřebiteli, se stále více ptáme, zda si můžeme dovolit mít dítě? A zvažujeme náklady na dítě oproti nákladům na to, abychom se dostali dále či nákladům na společenský život, auto, dům nebo dovolenou. Často se stává, že potenciální rodiče nechtějí dítě, neboť říkají buď „děkujeme, nechceme“ či „ještě ne“.

A samozřejmě musíme řešit otázku neplodnosti. Ale vzhledem k tomu, že v Evropě máme každý rok přes čtyři miliony potratů, skutečně nemůžeme říci, že naši klesající porodnost v první řadě způsobuje neplodnost.

Požádala jsem svou praktikantku, aby si přečetla tuto zprávu, a ona poznamenala jednu zajímavou věc. Kde jsou muži? Pokud máme mluvit o rovnosti pohlaví a demografii, musíme mluvit o obou pohlavích, která jsou stejnou měrou plně zodpovědná za výchovu dětí. Z mnoha dobrých důvodů jsme se museli zaměřovat na ženy. Ale dostali jsem se do bodu, kdy jsou muži odstaveni na vedlejší kolej? Výchova dítěte je obrovský úkol. Ačkoliv musíme poskytnout veškerou pomoc, které jsme schopní, svobodným matkám a jejich dětem, stát je v nejlepším případě ubohou náhražkou pečujícího, podporujícího a, odvažuji se říci, chránícího otce.

Mnoho žen nechce prožívat mateřství bez účasti otce. Zabezpečení je v mateřství důležité, ale nejde jen o finanční zabezpečení. Musíme podporovat emoční prostředí, které vzbuzuje touhu po dětech. Naše kultura potřebuje povzbudit muže v tom, aby se tohoto procesu zúčastnili.

Mít děti znamená více než cokoliv jiného nejbližší vztah, což je něco víc než jen péče o děti, která je sice důležitá, pokud se chtějí ženy vrátit do práce, nepomůže však ke zvýšení porodnosti. K nápravě naší demografické krize musíme obnovit základní integritu mezilidských vztahů. Musíme chránit důvěru, trpělivost, věrnost a lásku. Pouze v této atmosféře se mohou muži a ženy cítit šťastnými a dostatečně zajištěnými na to, aby mohli založit rodinu a se skutečnou podporou rodiny a rodinného života uvidíme, že dojde ke zvýšení porodnosti a oživení Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Mann (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, Evropská unie stojí před demografickou změnou jako nikdy předtím. Do roku 2030 nám bude chybět více než 20 milionů lidí v produktivním věku. Dva zaměstnanci budou muset vydělávat na jednoho důchodce. Dobrá zpráva je, že lidé budou žít déle a že dnešní staří lidé jsou zdravější než předchozí generace. Špatná zpráva je, že mladá generace je málo početná a to se dramaticky projeví v oblasti plánování měst, výstavbě, systému vzdělávání a způsobu organizace práce

V členských státech potřebujeme prostředí, které je přívětivější k rodinám, větší nabídku péče o děti, více zařízení péče o děti na pracovištích, lepší příležitosti pro sladění rodiny a práce, větší zapojení žen do světa práce, více částečných úvazků pro rodiče a zajištěný návrat do práce po rodičovské přestávce. Především potřebujeme stabilní pracovní perspektivu a dostatečný příjem, neboť tyto faktory lidem usnadňují touhu po dětech.

Také potřebujeme značně větší investice do lidí, zlepšit úroveň všeobecného vzdělávání a specializované odborné přípravy. Programy celoživotního vzdělávání by neměly sloužit pouze mladým lidem ale též starším lidem, kteří chtějí pracovat mnohem déle a mohou zvládnout značný objem práce a jsou vysoce kvalifikovaní a motivovaní.

Neměli bychom očekávat od zprávy paní Castexové z vlastního podnětu příliš mnoho. Právní postavení sociálních služeb obecného zájmu zůstává kontroverzní. Jsme proti rámcové směrnici či závazným předpisům na úrovni EU. Navíc by důchodové systémy zřízené dobrovolně podniky neměly být zatěžovány dalšími povinnostmi, například kritérii týkajícími se rodinné politiky. Je to otázka sociálního zabezpečení, daní, a tedy klasickou věcí spadající do sféry členských států.

S těmito úvahami a pozměňovacími návrhy ze strany skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů se tato zpráva stala reálnější. S touto zprávou můžeme vést širokou diskusi o důsledcích dramatických demografických změn.

 
  
MPphoto
 
 

  Alejandro Cercas (PSE).(ES) Pane předsedající, pane komisaři, velmi Vám děkuji za účast na této velmi zajímavé rozpravě. Chtěl bych také poděkovat paní Castexové za tuto zprávu a za to, že nám umožnila jít v diskusi hlouběji, což nám velmi pomohlo.

Například v mé zemi, Španělsku, které prochází demografickou krizí, která je možná závažnější než v průměru v Evropské unii, tento druh sdělení ze strany Komise a tento druh rozpravy velmi pomáhá, protože jde ke kořenům, zabývá se strukturálními problémy a nikoliv krátkodobou situací, a to vyjímá problém z politické rozpravy na národní úrovni a ponechává větší prostor pro analýzu a reakci.

Jak řekl pan komisař, skutečně stojíme před problémem, ale také máme příležitost. Tato příležitost by se měla zhmotnit v řešení tohoto problému nejen v jeho důsledcích, tj. že v Evropě je více starších lidí, že Evropa stárne, ale také v jeho příčinách.

Musíme Evropě zabránit ve stárnutí, protože nemůžeme zabránit v tom, že zde bude více starších lidí: věda a medicína nás přivedly do tohoto bodu a pokrok bude pokračovat. Problém, jak řekli jiní poslanci, je, že potřebujeme proporodní politiku, demografickou politiku a potřebujeme v Evropě děti; to je to, co potřebujeme. Musíme pracovat ve všech oblastech, ale musíme si uvědomit, že je to vážný a delikátní problém, který přesuneme na budoucí generace, pokud nyní nepoložíme základy pro jeho vyřešení.

Patřím k těm, kteří věří, že evropský sociální model není problém, může být právě naopak řešením.

Stárnutí Evropy a nízká porodnost v Evropě by byly bez našeho sociálního systému ještě závažnější. Jiné společnosti, například Čína, kde zažívají něco velmi podobného, budou platit ještě dráž než my za neeexistenci účinných, rozumných a racionálních sociálních modelů.

Stručně řečeno, problémem však je, že změna je nevyhnutelná a my se budeme muset změnit. Náš sociální systém může změnit své způsoby, aniž by se změnily jeho hodnoty. Domnívám se, že základními hodnotami jsou solidarita, sladění rodinného a pracovního života (dát rodinám novou příležitost počít nové generace) vnímání přistěhovalců nikoliv jako břemeno, nikoliv jako něco negativního pro naši společnost, ale jako jev, který, pokud budeme schopni je integrovat, nám zase jednou pomůže řešit tento problém. Nakonec, je třeba zásadní diskuse o úloze žen v naší společnosti, diskuse, kterou je třeba vést, jako vždy v duchu solidarity.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane komisaři, pane předsedající, dámy a pánové, průměrná porodnost je dnes v Evropě 1,5, ale to znamená, že nedochází k růstu obyvatelstva. Členské státy tuto situaci studovaly a dospěly k závěru, že lidé by chtěli mít v průměru dvě nebo tři děti. Je zjevné, že mezi přáním lidí a skutečností existuje rozpor.

Nyní máme 21. století a ženy dávno přestaly být spokojené s úlohou ženy v domácnosti a pečovatelky o děti. Jsou vzdělané, chtějí pracovat a budovat kariéru; příjem z práce umožňuje jejich rodinám vyšší životní úroveň. Musíme však být schopni ovlivnit porodnost a nastolit situaci, ve které se stane realitou, že rodiny budou mít tolik dětí, kolik chtějí. Naše rodiny potřebují pocit jistoty, že narozením dítěte nedojde ke zničení jejich kariéry, jinými slovy potřebujeme lepší rovnováhu mezi prací a rodinným životem jak pro matky, tak pro otce.

Rodiče chtějí mít pocit jistoty, že mohou svým dětem zajistit dobré vzdělání a dovednosti, aby se mohly věnovat svým zájmům, případně s materiální pomocí státu. Bez tohoto pocitu jistoty nebudou mít lidé děti. Přistěhovalectví jako prostředek pro zvýšení počtu obyvatelstva je naivní cesta. Je to pouze částečný a krátkodobý přístup. Měli bychom věnovat více pozornosti inovacím a nikoliv přistěhovalectví.

Čas mi neumožňuje hovořit zde o všech faktorech, ale rád bych zdůraznil, že demografická situace z velké míry závisí na celé řadě rozhodnutí a právních předpisů v oblastech sahajících od pracovního a rodinného práva k právu životního prostředí a sociálního zabezpečení. Závěrem bych chtěl poděkovat paní Castexové za její důležitou zprávu, ve které se projevuje hodně ženské empatie.

 
  
MPphoto
 
 

  Ewa Tomaszewska (UEN).(PL) Pane předsedající, návrh usnesení znovu upoutává pozornost na demografickou hrozbu, které Evropa čelí. Odpovědnost za budoucnost našeho kontinentu a za jeho společenský a hospodářský rozvoj vyžaduje, aby byla této otázce věnována zvláštní pozornost. Průměrná porodnost kolem 1,5 je příliš nízká. K zajištění prosté reprodukce musí být toto číslo vyšší než 2,15.

Podpora modelu rodin s malým počtem dětí či bez dětí, podmínky rodinného života, které nezaručují slušnou a stabilní hospodářskou situaci (v důsledku nezaměstnanosti a snížených pracovních standardů, zejména pokud jde o délku zaměstnání) a trestání žen za mateřství důchodovými systémy nepochybně přispěly k nastalým hrozbám. Stárnutí společnosti, které je z velké části způsobeno jinak pozitivním jevem delšího lidského života, ale také zhoršujícím se poměrem mezi počtem lidí, kteří jsou výdělečně činní, a počtem důchodců, způsobuje důchodovým systémům velké finanční problémy. V této situaci je třeba něco udělat, abychom to změnili.

Dovolím si však nesouhlasit s přesvědčením, které se objevuje v této zprávě, že tento problém za nás vyřeší migrační pohyby. Studie provedená v Polsku Ústavem pro tržní hospodářství ukazuje, že zvýšení počtu obyvatelstva dosažené touto metodou bude sotva dosahovat 2 až 3 %, jinými slovy bude příliš malé. Tato metoda také způsobuje sociální problémy, jak teď vidíme v Dánsku, Francii a Německu. Proces integrace vyžaduje hodně času.

Chtěl abych Vás upozornit na návrh obsažený ve zprávě týkající se práv rodin ekonomických přistěhovalců. Pozměňovací návrhy, které jsem předložila, vyplývají z nedostatku upřesnění, zda je tím míněna rodina ve smyslu práva země původu přistěhovalce nebo práva země, která přistěhovalce přijala. Zejména mě znepokojuje možná polygamie a její právní a hospodářské důsledky v případě sociálních služeb, které se těmto rodinám nabízejí. Také bych chtěla ...

(Předsedající řečníka přerušil.)

 
  
MPphoto
 
 

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – Pane předsedající, slovo integrace bylo v této zprávě použito 24krát. Navrhovaná integrace přistěhovalců, která nebude z kapes daňových poplatníků tahat peníze, nevzala v úvahu jeden významný aspekt, a to náboženství a civilizaci. Militantní sekularisté socialistického původu se vyhýbají tomuto tématu, ačkoliv počet muslimského obyvatelstva rychle roste.

Do roku 2025 může být nebo bude jeden člověk ze tří žijící v Západní Evropě muslim. Canterburský arcibiskup nedávno navrhl, aby Evropa přijala právo šaríja, což by předseda a předsednictvo tohoto parlamentu pravděpodobně nazvali multikulturalismem. Tím se do popředí dostává zmatená debata, která se vede nad způsoby a možnostmi integrace a asimilace nových přistěhovalců, kteří zaplavují tento kontinent.

Znamená asimilace to, že přistěhovalci by měli absorbovat evropskou civilizaci či do ní být absorbováni, nebo to znamená, že by se měli přidat k potomkům starých evropských národů, aby vytvořili určitý druh nového evropského člověka? Nebo je vytvoření společné civilizace nežádoucí či nemožné?

Ačkoliv Evropa vždy sdílela různé kultury, její hlavní kulturou či civilizací je ta křesťanská, tedy kultura či civilizace kterou většina lidí bez ohledu na jejich identitu sdílela. Téměř po 20 století byla tato civilizace ústřední a trvalou součástí evropského dědictví. Musíme se ptát: byla by Evropa dnešní Evropou, kdyby v sedmém a osmém století nebyly trosky starověkého Říma dobyty a osídleny nikoliv křesťany ale muslimy nebo někým jiným? Odpověď zní jasně: ne. Nebyla by to Evropa, ale Egypt či Libye.

Naštěstí existují lidé, kteří nevnímají kulturní práva jako roušku pro šaríju. Náboženství by mělo být chráněno státem, zejména evropským státem. Je to pouze křesťanství, které je schopné integrovat jiná náboženství do sdíleného evropského projektu, tím, že uznává to, co světské ideologie nedokáží. Věřím, že Evropa to může udělat a že Evropané by se měli znovu obrátit ke křesťanské kultuře a tradicím a hodnotám svobody, rovnosti, zákona a práv jednotlivce, které po více než 20 století sdíleli Evropané všech národů a které byly zdrojem prosperity a morálního vedení světa.

Tato zpráva nemůže integrovat nikoho a nic. Je symbolem chodících mrtvol. Může vytvořit kontinent zombie, kteří si neuvědomují národní identitu.

 
  
MPphoto
 
 

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE). (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, prodloužená průměrná délka života a stále klesající porodnost s sebou přinese to, že současný index evropské demografické závislosti vzroste ze současných 49 % do roku 2025 na 59 % a do roku 2050 na 77 %.

Evropa tedy stojí před bezprecedentním problémem, neboť v budoucnu budeme mít v evropských městech velmi vysoký podíl starých lidí a společnost se proto bude velmi lišit od té dnešní.

Tento trend bude znamenat, že v důležitých aspektech veřejné politiky dojde k hlubokosáhlým změnám. Kromě sociálního zabezpečení dojde ke změnám ve zdravotních a pečovatelských službách, daňové politice, územním plánování, přistěhovalectví, bezpečnosti, kultuře, cestovním ruchu, trávení volného času atd.

Bude třeba také přehodnotit financování důchodových systémů tak, aby již nebylo převážně založené na státním financování, a i v případě, že bude financováno státem, nebudou příspěvky pocházet výlučně z mezd.

Vzhledem k dalekosáhlým důsledkům demografických změn je třeba na situaci nahlížet z hlediska veřejné správy a uspořádání společnosti, což bude vyžadovat mobilizaci všech hospodářských, kulturních a sociálních činitelů ve strukturované analýze a rozpravě o různých možnostech, pokud jde o opatření, která mají být přijata. V tom spočívá hodnota této zprávy.

Znovu stojíme před oblastí, ve které je zásadní a naléhavé posílit sociální dialog; skutečně neexistuje jiný způsob řešení této otázky.

Souhlasím s prohlášením Komise, že podpora porodnosti bude vzhledem k naléhavosti a rozsahu otázky vyžadovat přijetí dlouhodobé strategie. To je jediný způsob, jak budeme schopni přijmout preventivní opatření a zároveň pomůžeme Evropské unii chopit se příležitostí, které spadají do politiky podpory porodnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Harald Ettl (PSE).(DE) Pane předsedající, dnes v tuto pozdní hodinu diskutujeme o zprávě, která se zabývá demografickou budoucností Evropy, s tím, že veřejnost je ve skutečnosti vyloučena. Zpravodajka si zaslouží pochvalu za tuto zprávu, neboť se v ní dotkla našich existenčních, společenských, politických a sociálních otázek. Proto by se výsledek měl stát povinnou četbou pro všechny poslance Evropského parlamentu, kteří se skrývají za dennodenní pragmatickou politikou a ignorancí reality.

Tato zpráva odhaluje, jak a kdy lze bojovat s chladem hospodářství a úsilím o zisk sociální vřelostí. Prognózy vývoje jsou zde k tomu, aby nám otevřely oči a rozvíjely politickou filozofii otevřené společnosti. To se týká otázky stále se měnícího pojmu rodiny, který je třeba zrevidovat a skutečnosti, že v dnešní bohaté společnosti jsou děti spojovány se strachem z chudoby.

V průmyslových firmách manažeři-machisté, kteří nikdy nežili společenským životem, stále lidem odpírají rodičovskou dovolenou. Navíc je nemožné spočítat počet pracovněprávních vztahů a pracovišť, kde lidé kalkulují, zda si mohou děti vůbec dovolit.

Je nutné přijmout další opatření uvedená ve zprávě, pokud máme demografický vývoj dovést do situace, ve které všichni vyhrají. Jedna věc je jistá: zítřejší společnost bude vypadat jinak. Zda dojde k mezigeneračnímu konfliktu a sociálně-politické apokalypse, což s sebou možná přinese konflikt mezi chudými a bohatými, závisí na tom, zda jsou politici teď a tady připraveni myslet politicky a pracovat sociopoliticky.

Tato zpráva je více než jen předpovědí špatného počasí, se kterou se musíme dnes vyrovnat, protože se věci mohou zítra zlepšit. Tato zpráva je jasným voláním po změně a rozvoji naší společnosti, a zejména je příležitostí ke změně našeho osobního porozumění společnosti. Ještě jednou děkuji paní zpravodajce.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean Marie Beaupuy (ALDE). (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jak řekl pan Ettl, stojíme před velkou výzvou. Všichni naši spoluobčané si nyní uvědomili, že změna klimatu je výzvou. Málokdo si uvědomil, že je výzvou i demokracie.

Poté, co jsem to však řekl, se ptám, kde je v Evropě umístěn demografický problém? Samozřejmě ve městech, neboť 80 % obyvatelstva je koncentrováno ve městech. Jaký je problém pro dnešní občany žijící ve městech a pro starosty, neboť vím, že i jiní kolegové poslanci jsou jako já starostové, zástupci starostů ve městech?

Uvedu vám dva druhy příkladů. Hospodářské příklady na jedné straně. Kde města buď musí ubytovat velké množství obyvatelstva nebo, jak je tomu v mnoha městech ve Východním Německu, sledují, jak je jejich obyvatelé opouštějí; v tomto druhém případě to znamená neobývané domy, nepoužívané silnice, zbytečně vytápěné domy, prázdné školy a zejména to znamená vybudování školy za 5 milionů EUR, jako jsem to udělal v našem městě, nebo nové společenské středisko za 7 milionů EUR. To jsou hospodářské výdaje, které musí nést města a daňoví poplatníci z těchto měst.

Není to však jen hospodářská výzva, je to také lidská výzva, neboť když v sousedství vidíte lidi, kteří jsou izolovaní, když celé sousedství stárne, když již neslyšíte šťastný křik dětí hrajících si na ulici, je to lidský problém. Jsou práce, které nikdo nechce vykonávat, jak jistě víte. V některých malých městech nemůžete sehnat instalatéra. V mém městě již nemáme dostatek zdravotních sester. Nemáme již dostatek domácích pečovatelek, takže lidé na ně musí čekat. Místo dvouhodinové pomoci za den se nám dostane jen jedné. To je závažný lidský problém.

Pane komisaři nad rámec zprávy mé kolegyně paní Castexové, o které budu zítra s radostí hlasovat, vás chci jakožto předseda skupiny pro městské bydlení požádat, abyste předložil návrh pro města, tabulku, která umožní lépe chápat a řídit demografickou situaci našich měst ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, aby bylo možné přijmout opatření v oblasti bydlení, dopravy, školství atd.

 
  
MPphoto
 
 

  Wojciech Roszkowski (UEN).(PL) Pane předsedající, tato probíhající rozprava je důkazem bezmoci EU dokonce i vyhodnotit situaci. Jsme na palubě demografického Titaniku, jen nikdo nepožádal orchestr, aby začal hrát, přesto zde vedeme tak zásadní rozpravu večer, kdy je již zde pouze minimum diváků.

V Evropě máme demografickou krizi. Zatímco zpráva hovoří o změnách, argument bodu odůvodnění F si jasně protiřečí s odstavcem 1. Mluví se tam o ženské neplodnosti, ale co neplodnost mužů? Mluví se tam o neplodnosti párů, jako kdyby homosexuální páry mohly být plodné. Hovoří se zde o neplodnosti, ale nic se zde neříká o potratech, které jsou hlavní příčinou klesajícího počtu obyvatelstva v Evropě. V posledních 50 letech došlo v 27 členských státech k přibližně 75 milionům potratů. My jsme proti, počet obyvatelstva Evropské unie by byl o 15 % větší a nebyli bychom v krizi.

V EU pořád mluvíme o právech, ale nikdy nemluvíme o povinnostech či budoucích povinnostech. Lze nás pouze popsat jako dospělé, kteří se znovu stávají dětmi. Proto jsme v krizi: děti nemohou mít potomky, a zrovna tak je nemohou mít staří lidé, ale bez potomků není budoucnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Őry (PPE-DE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Tato zpráva o demografické budoucnosti Evropy je důležitou zprávou, neboť se zabývá řešením zásadních problémů, jakými jsou zastavení stárnutí společnosti, povzbuzení touhy po dětech, zlepšení rovnováhy mezi prací a rodinou, příležitosti zaměstnání pro ženy, péče o staré osoby, poskytování potřebné práce a v neposlední řadě otázka dlouhodobé udržitelnosti a finanční životaschopnosti velkých sociálních systémů.

V centru těchto otázek je rodina, otázka dělby práce v rodině, manžel a manželka pracující zároveň, výchova a vzdělávání více a více dětí a péče o staré osoby závislé na naší pomoci. Jak lze dospělé podporovat, aby pracovali a zároveň měli děti? Je třeba také vidět, že bychom měli zároveň politikou na úrovni Unie podporovat aktivní stáří, tedy tím, že bychom zatraktivnily zaměstnávání vedle důchodu, posunuli věkový limit trochu dále v rámci toho, co je možné, a snížili důchody v případě předčasného odchodu pomocí nepřímých pobídek.

Můžeme těchto cílů, které jsou propojené, dosáhnout, pokud budeme věnovat zvláštní pozornost dvěma aspektům: podpoře rodin a zlepšení zdravotního stavu lidí. Je jasné, že se můžeme spolehnout na touhu starých lidí pracovat je tehdy, pokud jsou zdraví a schopní vykonávat zaměstnání bez zjevných problémů.

Je škoda, že mnoho členských států odpírá a omezuje z rozpočtových důvodů příspěvky na zdraví, a že je na pracující kladeno stále více břemen, včetně starých a potřebných lidí. To je špatný směr. Nepomůže provést Lisabonskou strategii a nepřispěje ani k vyřešení demografického problému. Situace je podobná, pokud jde o systémy pro podporu rodiny, ty také potřebujeme posílit, nikoliv je rušit a omezovat. Děkuji vám pane předsedající.

 
  
MPphoto
 
 

  Rovana Plumb (PSE). – (RO) Pane předsedající, pane komisaři, vážení kolegové, zpráva paní Castexové je pro budoucnost Evropy velmi důležitá a já bych chtěla paní zpravodajce pogratulovat k jejímu obsahu.

Správná demografická politika staví na těchto základech: neměli bychom na budoucí generace klást úkoly, které není možné vyřešit, je třeba vzít v úvahu podmínky předpokládané pro příští desetiletí. Stručně řečeno, musíme najít řešení odpovídající současnosti, ale zejména budoucnosti.

Evropská demografie je problémem v celé Unii a já bych chtěla upozornit na to, že region, který mám čest zastupovat, má v této oblasti zásadní problém. Sociálně-kulturní realita vyplývající z dlouhé zkušenosti s komunismem skutečně přímo ovlivnila demografický proces východoevropských zemí a Rumunsko je zcela zvláštní případ.

Odpověď na demografickou výzvu je na první pohled jednoduchá: členské státy musí rychle zrevidovat svou demografickou politiku, aby eliminovaly negativní dopad úbytku obyvatelstva a demografické stárnutí. Ačkoliv řešení nejsou vždy tak jednoduchá jako otázky, chtěla bych zdůraznit význam bodu 10 zprávy, který žádá členské státy, aby v souladu s barcelonskými cíli přijaly opatření pro vytvoření kvalitní a dostupné služby péče o děti, aby členské státy do roku 2010 zřídily služby, které umožní péči alespoň o 90 % dětí ve věku mezi 3 lety a školním věkem a nejméně o 33 % dětí mladších tří let. Je to štědrý a zároveň nezbytný cíl.

Domnívám se, že poskytování přímé finanční pomoci formou hotovosti je řešením, ale pouze v této chvíli, proto je třeba klást důraz na podporu rodičů ve vztahu k zaměstnavatelům a na kvalitní a dostupné služby péče o děti a vzdělání, aby byla zajištěna rovnováha mezi rodinným a profesním životem. Evropské orgány a členské státy si začínají být vědomy významu demografické politiky, ale to nestačí. Jako první krok musíme zjistit demografickou situaci v Evropské unii.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, nejprve bych chtěl zpravodajce říci, že odvedla dobrou práci. Je to velmi obšírná zpráva o zásadní otázce pro EU: řešení demografických změn.

Chtěl bych zmínit jen dvě oblasti, kterých se tato zpráva týká: situaci těch, kteří pečují, zejména rodinných pečovatelů a otázku důchodů. V souvislosti s pečovateli zpráva členským státům připomíná mnohé nevýhody, kterým čelí pečovatelé a také požaduje větší podporu pro pečovatele, zejména přístup k pružnějším zaměstnáním na částečný úvazek. To pečovatelům umožní si vybrat a dosáhnout rozumné rovnováhy mezi prací a soukromím.

Nedávné rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce, které dalo za pravdu pečovateli ze Spojeného království v případě konstruktivního propuštění by mohlo naznačovat, že Soudní dvůr přemýšlí ve stejném duchu.

Tato zpráva také zdůrazňuje, že přístup těch, kteří potřebují péči, k odpovídajícím službám hraje významnou úlohu při zajištění plné a rovné účasti mužů a žen v pracovním životě. To nám pomůže v dosažení lisabonských cílů. Odpovídající služby by však měly být samozřejmě poskytovány v každém případě.

Zpráva také poukazuje na obrovské rozdíly v průměrných důchodech mužů a žen. To je často způsobeno přerušením profesní dráhy za účelem péče o děti či staré příbuzné. A zpráva vyzývá členské státy, aby učinily opatření zajišťující, že se přerušení profesní dráhy v případě mateřství, otcovství a rodičovské dovolené nestane trestem při výpočtu důchodu.

Je zásadní, aby se dnešní pečovatelé, z nichž někteří fungují 24 hodin denně 7 dní v týdnu, nestali budoucí generací starých chudých lidí. Abychom tomu zabránili, musí členské státy přijmout opatření v otázce důchodů pro pečovatele. Bylo by zcela nepřijatelné, aby těm, kteří nesou břemeno péče, byl odpírán odpovídajíc důchod.

 
  
MPphoto
 
 

  Ryszard Czarnecki (UEN).(PL) Pane předsedající, když jsem byl na základní škole, bylo 100 milionů Evropanů starých nejvýše 14 let, podobně jako já. Až mi bude 87 let, bude v Evropě v tomto věku pouze 66 milionů dětí. V současné době je jeden ze čtyř evropských občanů starší 65 let a za 40 let bude jeden ze dvou Evropanů v této důchodové věkové skupině.

Pamatujme si, že tato čísla nejsou jen suchou statistikou. To samo způsobí ohromný růst veřejných výdajů a dávek. V Evropě včetně mé země již máme demografickou krizi. Podíváme-li se o 100 let zpátky, byl jeden ze šesti či sedmi obyvatel světa Evropan, ale za 40 let bude na našem kontinentě žít jeden člověk z  20.

Co tedy máme dělat? Podporovat mateřství, vytvářet ekonomické pobídky, abychom měli děti, včetně daňových úlev, podpory velkých rodin, ale jednu věc musíme udělat každopádně – léčit neplodnost. Dnes si stěžujeme a skončíme mluvením o problému přistěhovalců, ale zdroj těchto obtíží leží v demografickém poklesu evropských národů.

 
  
MPphoto
 
 

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, se znepokojením beru na vědomí pokles porodnosti, který trvá už několik let a který ukazuje, že do roku 2050 dojde v Evropské unii ke změně struktury obyvatelstva. Nepůjde jen o celkové zestárnutí Evropské unie, ale půjde i o nedostatek osob v produktivním věku. Následkem toho bude Unie konfrontovaná se ztrátou konkurenceschopnosti ve vztahu k regionům, ve kterých dochází k velkému demografickému růstu.

Demografická nerovnováha by mohla potom ovlivnit financování sociálního zabezpečení a důchodových systémů. Myslím si však, že tato situace není nová a současné nepříznivé demografické změny nám kladou důležité otázky, při jejichž řešení je nevyhnutelná analýza jejich příčin i důsledků. Jednu z hlavních příčin demografické změny vidím v nepříznivých podmínkách a vlivech, které se snaží oslabit například tradiční model rodiny tvořený mužem a ženou, úlohu mateřství v životě žen i mužů jako otců dětí, ekonomické a sociální výhody rodin s více dětmi.

Jako otec rodiny a lékař vítám ty části unesení, které hovoří o ochraně mateřství, sociálně-hospodářské podpoře rodin a činností, které umožní ženám a mužům lépe sladit rodinný a pracovní život. Též souhlasím s věcným a racionálním přístupem k přistěhovalecké politice. Chci jen podotknout, že racionalitu přistěhovalecké politiky vidím v obsazovaní těch pracovních míst, které jsou v zemích EU dlouhodobě neobsazené. Právě průmyslová politika Evropy v této oblasti musí být dobře propracovaná. Evropa by měla být v zavádění takzvané modré karty taková, aby si při emigračním procesu aktivně vybírala jen kvalifikovanou pracovní sílu, a to jen v profesích, které nám na trhu chybí.

Za pozitivní považuji také možnost adopce pro neplodné páry a vytváření vhodných podmínek pro pěstounské rodiny. (Už končím.) Nesouhlasím však s tím, aby se jako možnost léčení neplodnosti tolik propagovala asistovaná reprodukce, neboť …

 
  
MPphoto
 
 

  Joel Hasse Ferreira (PSE).(PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, otázka demografické budoucnosti Evropy si zasluhuje značnou pozornost tohoto parlamentu. V Lisabonu jsem během rozpravy o Bushill-Matthewsově zprávě spolu se svou kolegyní Edite Estrelovou obhajoval veřejné slyšení k tématu demografie a solidarity mezi generacemi. Zpráva paní Castexové, ke které ji gratuluji, patří do širší perspektivy – do perspektivy demografické budoucnosti Evropy.

Výzva k solidaritě není jen pouze mezi generacemi, ale také mezi regiony a zahrnuje integraci přistěhovalců, politiku lidských zdrojů a samozřejmě je zde výzva demografické obnovy.

Tato demografická obnova, dámy a pánové vyžaduje, aby byla zváženy možnosti zařízení pro péči o děti, které rodičům usnadňují vstoupit na trh práce a pomáhají tak bojovat s chudobou, zejména u rodin s jedním rodičem.

Je však také třeba vzít v úvahu, že některé z těchto cílů stanovené v této oblasti a jiných oblastech v Barceloně, mnohé země ještě nedosáhly; zdůraznil bych větší účast žen na pracovním životě a podporu zaměstnávání osob starších 55 let.

Z hlediska daní je pro členské státy také významné zvážit možnost podpory účinných opatření na podporu porodnosti, aby při volbě počtu dětí ustoupily finanční aspekty do pozadí.

Řekněme si to jasně, je stále důležité, aby pracující byli schopni, pokud si to přejí, prodloužit svůj pracovní život dle stávajícího zákonného rámce každého členského státu, ale právo na důchod ve věku stanoveném zákonem musí být zajištěno. Je samozřejmě důležité usilovat o větší udržitelnost systémů sociálního zabezpečení.

Budoucnost Evropy, pokud jde o obyvatelstvo, má mnoho co do činění s přistěhovalectvím z jihu, a proto vzdělávací systémy musí vzít v úvahu potřeby přistěhovalců a jejich rodin, aby se v členských státech cítili šťastní a naplnění.

Závěrem bych chtěl říci, že demografická budoucnost Evropy záleží také na nás, Evropském parlamentu. Věřím, že dostojíme svým povinnostem.

 
  
MPphoto
 
 

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN).(PL) Demografická budoucnost Evropy je dlouhodobý problém. Evropa rychle stárne. Hrozí nám snížení obyvatelstva v produktivním věku, pád hospodářské konkurenceschopnosti a pokles financování sociální péče a udržování rovnováhy důchodových systémů.

Velké rozšíření Evropské unie a stěhování lidí z nových členských států, kteří hledají lepší výdělky, do starých členských států tento problém v Západní Evropě zmírnil, ale nevyřešil jej. Proces stárnutí Evropy pokračuje a v těchto oblastech je třeba rozhodné akce: ochrana lidských práv a práv pracujících, podpora prorodinné politiky, zdravotní a sociální péče, zlepšení řízení lidských zdrojů, začlenění přistěhovalců do tohoto procesu. Tato opatření přinesou žádoucí výsledky pouze tehdy, pokud proces globalizace nezničí lidstvo a rodinu a pokud bude nevyšší hodnotou člověk a nikoliv kapitál.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Záborská (PPE-DE). – (SK) V Evropě jsme konfrontování s výrazně negativním demografickým trendem, který ukazuje, že v Unii v horizontě 50 let dojde k rozsáhlým demografickým změnám. Pokles porodnosti, postupné stárnutí a vymírání obyvatelstva je dnes nejzávažnějším problémem. Za určitých okolností hrozí až zánik evropské civilizace. Je třeba říct pravdu o příčinách této situace.

Za posledních přibližně 50 let se desítky milionů obyvatel Evropy nenarodily, neboť těhotenství byla přerušena umělými potraty. Mladí lidé nebyli vychováváni k zodpovědnému chování v oblasti sexuálního života a sexuální volnost je vizitkou dnešní společnosti. Rozvrat rodiny v posledních 50 letech, rozvody, neúplné rodiny a stále více dětí narozených mimo manželství. Obrovská devalvace hodnoty dítěte, například jaké daňové odpisy může podnikatel ročně uplatnit na jedno nebo více aut a jaké daňové odpisy může uplatnit rodič na děti? Sociální politika, která odměňuje ty, kteří měli málo dětí nebo vůbec žádné a věnovali se hlavně pracovní kariéře. Sociální politika, která tlačí rodiny s více dětmi do oblasti chudoby a závislosti na státních dávkách. Stát jako hlavní, rozhodující nástroj, který posuzuje, měří a přerozděluje a vykonává mezigenerační solidaritu prostřednictvím daňových a sociálních zákonů. Obrovský mediální a společenský tlak na ženy, že jedině jejich pracovní činnost v zaměstnání má hodnotu a smysl. Porod a výchova dětí se stále chápe jako nutné zlo. Mateřství nemá téměř žádnou cenu. Není ohodnocené ani minimální mzdou.

Určitě existují i jiné příčiny, ale toto jsou ty, které zničili demografii Evropy. Jedině jejich odstraněním je možné z Evropy učinit opět kontinent budoucnosti a naděje, neboť kontinent bez dětí je kontinentem bez budoucnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (PSE).(PT) Pane předsedající, pane komisaři ráda bych na úvod poděkovala paní Castexové za její vynikající práci.

Demografická změna je pro Evropu velkou výzvou. Před sto lety představovalo obyvatelstvo Evropy 15 % světového obyvatelstva. V roce 2050 to bude pravděpodobně jen 5 %. Každá žena v Evropské unii má v průměru 1,5 dítěte, což je méně než 2,1 dítěte, což je vyžadováno k udržení počtu obyvatelstva.

Situace je vážná a bude mít negativní dopad na hospodářství, systémy sociálního zabezpečení a samotnou skladbu společnosti.

Je proto třeba přijmout opatření například ta, která byla nedávno přijata v Portugalsku, které investovalo více než 100 milionů EUR na vybudování jeslí a mateřských škol po celé zemi, což bylo nad rámec cílů Lisabonské strategie. Poskytování dávek před porodem nejvíce potřebným, těhotným ženám, rodinných příspěvků dětem přistěhovalců, prodloužení mateřské dovolené, 20% zvýšení rodinných příspěvků rodinám s jedním rodičem, daňové výhody pro podniky, které zřizují nebo finančně podporují jesle pro své zaměstnance, veřejná podpora asistované reprodukce – to jsou příklady, které by měly následovat i další země.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE).(EL) Pane komisaři, není pochyb o tom, že vše, co Vám mí kolegové poslanci opakují, vás povede k tomu, abyste zahrnul demografický problém mezi nejzásadnější otázky v nové sociální agendě – a očekáváme, že ji obdržíme jako váš návrh pro rok 2008.

S přístupem plánovaného životního cyklu je demografický rozvoj spojen s nutností sledování a předvídání potřeb budoucích dovedností pro vytvoření dynamického lidského kapitálu na trhu práce. To je třeba, abychom zvýšily naděje na zachování komparativní výhody rozvojových schopností EU.

Gratuluji paní Castexové k její trpělivosti při provádění tak důležitého hodnocení. V její zprávě vidíme nepřerušený řetězec problémů ve formě shrnutí. Horizontální akce nabídnou řešení.

V duchu sdělení Komise byly představeny problémy, které vyžadují značnou praxi na celostátní, regionální a místní úrovni v řadě odvětví. Prvním nezbytným prvkem, jak jsme zde již tolikrát slyšeli, je posílení solidarity mezi generacemi mnohočetným materiálem a morální podporou rodiny. Tak by tomu mělo být, ať je rodina kdekoliv – ve městě či v odlehlé vesnici – ; ať jsou její příslušníci jakkoliv staří a bez ohledu na jejich původ, či na skutečnost, zda jsou místní nebo přistěhovalci, a všichni by měli požívat výhody.

Samotná skutečnost, že rodiny žijí v členském státě, jim musí umožnit rozvíjet své schopnosti jako zdroje produkující bohatství. Rodiny jsou srdcem rozvoje: poskytují práci, spotřebovávají zboží a produkují nové dynamické členy.Co je třeba pro založení nových rodin, je záruka právní jistoty, zajištění politiky kontinuity a především upřímný dialog veřejného a soukromého sektoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (PSE). – (RO) Vážení kolegové, především bych chtěla zdůraznit kvalitu zprávy paní Castexové, zprávy o rozhodujícím tématu pro budoucnost evropského sociálního modelu a pro hospodářský růst v Evropské unii. Také vítám přítomnost pana komisaře Špidly a jeho nakloněnost sociálním otázkám. Děkuji paní Castexové, zejména za pozornost, kterou věnovala postavení žen a jejich důstojnosti v souladu s jejich občanskými právy a svobodami.

Nemusím zde připomínat drama, které zažívaly ženy v Rumunsku v období komunismu, kdy byly potraty nezákonné, docházelo k lidským tragédiím, když se rumunské ženy snažily provádět potraty primitivními prostředky. Film, který v roce 2007 získal v Cannes Zlatou palmu, který režíroval Rumun Cristian Mungiu, vykreslil pravdivě obraz tohoto skutečného národního traumatu, kterým Rumuni prošli, situaci, která se zdá v normálním světě, já vím, těžko pochopitelná.

Země východní Evropy zažily po pádu komunismu opravdový demografický šok. Po více než jedno a půl desetiletí byl demografický přírůstek záporný a my jsme tichými svědky pomalé změny této situace. Obecně je však třeba učinit mnoho, abychom změnili situaci v zemích Evropské unie, a opatření navržená ve zprávě se mi zdají vhodná a vlády členských států by je měly za podpory Komise přijmout.

Další aspekt, který bych chtěla zmínit, se týká důchodových systémů. V celé Evropě se znepokojivým způsobem zvýšil věk, kdy mladí lidé vstupují na trh práce, zároveň se snížil věk odchodu do důchodu. Několik zemí si stěžuje na skutečnost, že mají na jedné straně nedostatek pracovních sil a na straně druhé lidi kolem padesátky, kteří odcházejí do důchodu nebo už nemohou nalézt zaměstnání. Oceňuji opatření navržená ve zprávě, i pokud jde o tento problém.

 
  
MPphoto
 
 

  Rumiana Jeleva (PPE-DE). – (BG) Pane předsedající, vážení kolegové Evropa je prvním regionem na světě, který pociťuje důsledky výzvy demografické změny.

Demografický rozvoj je výsledek tří faktorů: porodnosti, průměrné délky života a migračních toků. Porodnost v posledních třech desetiletích v Evropě klesá a není zaznamenáván obrat tohoto trendu. V některých členských státech jde počet obyvatelstva dolů pomalu, ale v mé zemi v Bulharsku bych to nazvala „demografickým kolapsem“, neboť je zde nejnižší porodnost a nejvyšší úmrtnost v Evropě.

Zároveň se prodlužuje průměrná délka života. Je to stabilní trend, který bude mít v budoucnu dopad na všechny aspekty hospodářského a sociálního vývoje evropských občanů.

Vezměme si příklad koeficientu závislosti starých lidí. V současné době je 1 ku 4, jak zde bylo zmíněno. Očekává se, že do roku 2050 to bude 1 ku 2. Ale již dnes je tento poměr skutečností. Ještě jednou uvedu příklad Bulharska, kde je již tento poměr důchodců a pracujících 1 ku 1,2.

Pokud jde o migrační toky, měl by se náš přístup soustředit na jejich účinné řízení a nikoliv na nadměrnou kontrolu. Potřebujeme pružnější politiku Společenství a členských států, pokud jde o přistěhovalce, zejména ty, kteří pocházejí ze třetích zemí. Přistěhovalectví by mohlo být pozitivním prvkem a nikoliv všelékem, který vyřeší všechny stávající demografické problémy .

Všechny tyto příklady nám ukazují, že demografické výzvy jsou skutečností a musíme jim čelit nyní. Musíme změnit jejich vnímání z výzev na příležitosti. Zdá se, že se o demografických změnách hodně mluví, ale málo se koná. Proto pevně podporuji, aby se demografický vývoj stal horizontální politikou, která se stane součástí politik Společenství i politik na celostátní, regionální a místní úrovni.

 
  
MPphoto
 
 

  Gabriela Creţu (PSE). – (RO) Máme zde velmi dobrou zprávu, která, jak se zdá, již vše řekla. Děkujeme těm, kteří na ní pracovali. Dovolte mi však jistou formulaci, která není jen jazykovou hříčkou. Naším obecným cílem jakožto politiků je navázat vztahy mezi lidmi ve společnosti, abychom mohli všichni žít, pokud je to možné, v harmonii s přírodou. Pokud akceptujeme tento cíl, nebudeme mít demografické problémy.

Ve skutečnosti jsme předmětem demografického studia jen kvůli neospravedlněnému zjednodušování a neznalosti toho, čím jsme. Existují jiné ukazatele měřící situaci lidí jakožto obyvatelstva a my je známe. Jmenují se indexy lidského rozvoje. Z tohoto hlediska se země Evropské unie řadí na vrchol nejvyspělejších zemí, což je dobře. Výzvou není jen změna demografického chování, ale přijetí skutečnosti, že musíme změnit svůj hospodářský a sociální model. Je nadřazený všem modelům, ale nedostačuje. Zaostává za rozvojem nás, lidí. Mezi naším obecným cílem a organizací sociálního prostředí a hospodářských vztahů zeje propast mezi tím, co říkáme, a skutečností.

Říkáme, že je nezbytné, aby se rodilo více dětí. Mezitím 30 % evropských dětí žije pod hranicí chudoby. Žádáme ženy, aby rodily, ale svobodné matky zažívají největší riziko vyloučení. Zaměstnanost je třeba zvýšit, ale sociální služby by neměly být financovány. Vyvážíme problémy a chceme dovážet řešení, ale občané nejsou trh. Musíme zhumanizovat hospodářské a sociální vztahy, pokud chceme tento problém vyřešit. Toto je velká výzva.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
místopředseda

 
  
MPphoto
 
 

  Péter Olajos (PPE-DE). – (HU) Pane předsedající obracím se na vás jménem regionu, který je v demografické krizi, a jako představitel jednoho z nejvíce nemocných národů v tomto regionu. Jako poslanec zodpovědný za veřejné zdraví nemohu dostatečně zdůraznit, jak úzce jsou naše demografické problémy spojeny s problémy veřejného zdraví. V mé domovině Maďarsku umírá na rakovinu více lidí než kdekoliv jinde v Evropě, a to také přispívá ke skutečnosti, že každý rok umírá o 50 % více lidí, než se rodí.

Zpráva paní Castexové o demografické budoucnosti Evropy správně poukazuje na to, že nová politika musí být přijímána v zájmu obnovy. Dovolte mi uvést jen jeden příklad: zatímco se obyvatelstvo islámských zemí do roku 2050 zvýší o 1 300 milionů, Evropa klesne z 495 na 400 milionů.

Tato nová demografická politika musí být vybudována na dvou základech: rodině jakožto nejdůležitější základní jednotce společnosti a zdravých lidech. Rodinám musí být garantován systém, který je účinně podporuje, a ochrana. Dnes se v mnoha členských státech rovná mít děti chudobě. Ale je zde také mnoho dobrých příkladů. Existují země, kde stát snímá z velkých rodin dodatečné břemeno. Tento dobrý příklad bychom měli následovat všude.

Zdraví je podmínkou kvalitního života. Občané se musí zajímat o udržení svého zdravotního stavu. Stát je podpoří, pokud to bude nutné, v materiální oblasti například formou povinných testů a bezplatných sportovních příležitostí a souvisejícími duševními činnostmi, tedy výchovou ke zdraví a znalosti demografie.

Je základním zájmem každého členského státu zlepšit svou demografickou a zdravotní situaci. To je zejména významné v Maďarsku, kde by počet obyvatel mohl v budoucnu klesnout pod 10 milionů, a kde je průměrná délka života o deset let nižší, než je evropský průměr. Budoucnost Evropy závisí na demografickém výkonu současných generací. Co dnes vláda zkazí svou špatnou politikou, bude pak těžko napravovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Maňka (PSE). – (SK) Dámy a pánové, vážení kolegové. V Evropské unii se lidé dožívají stále vyššího věku. To je pozitivní jev. Na druhé straně neustále klesá počet mladých lidí. Už za tři, čtyři roky začne klesat počet obyvatelstva v produktivním věku. Pokud dnes na jednoho důchodce připadají tři pracující, v roce 2050 to bude jen jeden a půl pracujícího. Kudy vede cesta k řešení hospodářských důsledků stárnutí obyvatelstva?

Za prvé musíme najít více pracovních míst pro více lidí. Už neobstojí tradiční politika, kde muži pracují a ženy plní povinnosti související s péčí o rodinu. Většina žen touží po mateřství i po profesním uplatnění. Veřejná politika musí podporovat obě tyto touhy. Dobrým příkladem jsou skandinávské země. Jejich aktivní politika trhu práce v kombinaci s lepší péčí o matky s dětmi přináší nejvyšší kvalitu života.

Za druhé musíme reformovat systémy sociálního zabezpečení, pokud jde o péči o starší osoby a osoby v důchodovém věku. Pokud to neuděláme na základě sociální spravedlnosti a solidarity, budou poraženými většinou starší lidé. Pro dlouhodobé zlepšení je třeba zreformovat důchodové systémy, systémy zdravotní péče a investice do dobrého zdravotního stavu. Starší lidé mají mnoho znalostí a zkušeností, je třeba je motivovat, aby zůstávali déle v pracovním procesu.

Dámy a pánové, nový cyklus Lisabonské strategie je příležitostí pro zavedení reforem, které zvýší produktivitu práce, přispějí k vytváření pracovních míst, a tak pomohou zmírnit ekonomický dopad stárnutí obyvatelstva.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Dámy a pánové Evropa se v současné době zabývá podstatnými demografickými výzvami, které budou mít na její budoucnost velký dopad. Proto je dnešní rozprava nejen vítána, ale je také nezbytná pro zajištění dobré budoucnosti a udržitelného rozvoje.

Ze všech doporučení obsažených ve zprávě se o 3 myšlenkách domnívám, že by se měly stát jádrem evropské demografické politiky. V souvislosti s trendem stárnutí obyvatelstva by měla Evropská unie především věnovat pozornost dětem a mladým lidem. Ochrana dětí a poskytnutí pevného základu pro osobní a profesní rozvoj mladých lidí jsou strategicky významné pro budoucnost a rozvíjení těchto cílů by mělo být začleněno do celkové politiky ochrany rodiny podpory žen.

Druhým prvkem je vzdělání v úzkém vztahu s výše uvedenou zásadou. Konkurenceschopná Evropa potřebuje lidské zdroje schopné čelit novým výzvám, ale i vědecký pokrok, veřejné zdravotnictví a přiměřenou životní úroveň. Dosažení těchto cílů bezpochyby závisí na úrovni celoživotního vzdělávání a odborné přípravy všech generací.

Konečně migrační přílivy představují třetí rozhodující faktor, neboť přistěhovalectví je základním předpokladem pro zajištění demografické rovnováhy a hospodářského růstu. Proto vítám volání paní zpravodajky po tom, aby bylo přistěhovalectví považováno za přínos pro evropské obyvatelstvo, ale zejména vítám konsolidaci evropských politik v oblasti sociální integrace přistěhovalců a boje proti diskriminaci xenofobii.

Závěrem bych chtěla zdůraznit potřebu mobilizace veřejné politiky na všech nezbytných úrovních, aby bylo možné úspěšně dosáhnout zmíněných cílů. Místní a regionální orgány hrají v tomto směru rozhodující úlohu a je třeba je neustále zapojovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Justas Vincas Paleckis (PSE).(LT) Gratuluji paní zpravodajce, za to že připravila tak vynikající dokument. Chtěl bych podotknout, že jak úspěch, tak neúspěch při jeho provádění bude mít obrovský význam pro budoucnost Evropské unie. Existuje zde možnost, že některé menší národy EU by se mohly za 100 let dostat na pokraj vymření. Stárnutí obyvatelstva se odráží ve zvýšení kvality života a sociální solidarity i devalvaci rodiny. Mohlo by bránit pokroku v Evropě, ale zavedeném příslušných preventivních opatření mohou vzniknout nové možnosti.

Země, které vstoupily do EU v novém tisíciletí, pociťují břemeno těchto problémů velmi ostře. Jejich občany trápí nízké důchody, porodnost, která je nižší než průměr EU, alkohol a zneužívání drog… Tato oblast disponovala před přechodem k tržnímu hospodářství dostatečným počtem jeslí a mateřských škol, z nichž většina byla v té době zavřena. V nově přistoupivších zemích, zejména v pobaltských státech, Polsku, Bulharsku a Rumunsku dochází k masové emigraci do bohatších členských států. To představuje ohromnou ztrátu pracovitých rukou a vzdělaných myslí, tedy lidí, kteří byli za značných nákladů vzděláni ve svých zemích.

Podporuji návrh přidělit prostředky ze strukturálních fondů na náhradu této „škody“, ale to nestačí. Měla by existovat další finanční podpora pro nově přistoupivší země, které bohužel velmi trpí odlivem mozků, neboť ztratily své nejlepší vědce, lékaře, inženýry a umělce, kteří odešli do bohatších členských států. Podporuji návrh, který by umožnil starším lidem pracovat na částečný pracovní úvazek, neboť by pak byli schopni předat své zkušenosti mladé generaci.

 
  
MPphoto
 
 

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, domnívám se, že je to velmi depresivní rozprava, ačkoliv je založena na velmi faktické a obšírné zprávě, ke které paní zpravodajce gratuluji. Možná je příliš pozdě, protože člověka mohou pronásledovat noční můry, pokud jde o demografické trendy v ní obsažené.

Jistě, pokud neuděláme nic, předzvěsti obsažené ve zprávě se nemusí naplnit, ačkoliv členské státy reagují a přijímají opatření na podporu mužů, žen a dětí, což je pozitivní.

Ironií osudu jsem vyrostla v době, kdy nám říkali, že máme příliš mnoho dětí a osmičlenná rodina, ze které pocházím, byla pravděpodobně v evropském měřítku velká, a jsem ráda, že moje matka, které je 85, dosud žije a daří se jí dobře.

Jednoduše platí, že ženy nemohou dělat vše. Nemůžeme rodit děti, chodit do práce mimo domov, starat se o staré rodiče a účastnit se života širší společnosti. Něčeho se musíme vzdát. Myslím, že problémem je, že porodnost je otázkou, která je obsažena ve všem. Ale ironií osudu mám víru v humanitu, uvědomuji si realitu, ve které žijeme, a přizpůsobuji se vyrovnanějšímu pohledu na to, co pulsující společnost potřebuje a znovu kladu důraz na děti. Snad k tomu dnešní rozprava přispěje.

 
  
MPphoto
 
 

  Marusya Ivanova Lubcheva (PSE). – (BG) Pane předsedající, pane komisaři nejdůležitějším rysem této zprávy je uvedení reality do života. Demografické problémy v Evropě existují a v některých zemích nabírají rozměr krize. Mají své příčiny a národní specifika, ale také mají některé aspekty společné.

Důsledk