Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 11. března 2008 - Štrasburk

19. Doba vyhrazená pro otázky Komisi

  Předsedající − Dalším bodem je otázka ve vyhrazené době (B6-0013/2008).

Omlouvám se kolegům, kteří čekali na začátek této části, a samozřejmě budeme muset zjistit důvod dnešního opoždění.

  Marian Harkin (ALDE) – Paní předsedající, pokud jde o program, podle parlamentní internetové stránky Otázek ve vyhrazeném čase byla má otázka uvedena na seznamu jako třetí. Na otázku měl ústně odpovědět pan komisař Mandelson, protože v jejím názvu je jasně uvedeno „KDO vystoupí”, a pan Mandelson vede tyto diskuse naším jménem. Nyní však vidím, že moje otázka byla zařazena do 3. části, což znamená, že ji pan komisař Mandelson ústně nezodpoví. Táži se, zda odmítá odpovědnost za jednání WTO před Parlamentem.

Jaký význam má klást otázku komisaři, který je toho dne přítomen, když komisař odmítne na tuto otázku odpovědět?

  Předsedající − O tom, kdo na které otázky odpovídá, rozhoduje Komise.

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, to je ten problém, protože otázka byla v seznamu “KDO hovoří” jasně položena panu komisaři Mandelsonovi. Je komisařem, který tyto rozhovory vedl, je zde dnes přítomen a odmítá na otázku odpovědět.

  Předsedající. − Paní Harkinová, vaši připomínku jsme zaznamenali a uděláme vše, co bude možné.

Tyto otázky jsou adresovány Komisi.

První část

  Předsedající. − Otázka č. 32, kterou předkládá Stavros Arnaoutakis (H-0075/08)

Předmět: Negativní vliv mezinárodní úvěrové krize na obchod

Současná mezinárodní úvěrová krize, která přivádí hospodářství USA k recesi, zpomaluje míru růstu na celosvětové úrovni. Účinky na evropské hospodářství a obchod jsou značné. Řecké i ostatní společnosti se již dostávají do značného tlaku způsobeného zvyšujícími se dovozy ze zemí, které nejsou členskými zeměmi EU a  jejichž levnější výrobky zaujímají stále větší podíl na trhu. Zároveň se předpokládá, že evropský vývoz v letošním roce poklesne.

Jaká opatření Komise přijme za účelem poskytnutí účinné podpory evropským společnostem, aby mohly překonat tuto krizi a získat vyšší konkurenceschopnost v obchodu na mezinárodní úrovni? Která odvětví obchodu a které evropské výrobky se zdají být nejzranitelnějšími? Co by mělo být chráněno jakožto priorita a jakým způsobem je toho možno dosáhnout?

  Joaquín Almunia, člen Komise. − (ES) Paní předsedající, v odpověď na otázku pana Arnaoutakise se musím nejprve uvést, že světové hospodářství se nachází v procesu zpomalování; použiji-li terminologii z oblasti klimatu, dochází k ochlazování.

Finanční výkyvy pokračují; hospodářství USA je v procesu výrazného zpomalování – někteří se domnívají, že je na pokraji recese. Ceny surovin, a to nejen ropy, ale i ostatních surovin, rostou a to vše má negativní vliv na růst, přestože růst světového hospodářství je stále výrazný.

Evropské hospodářství se s těmito těžkostmi vyrovnává relativně dobře. V našich posledních prognózách, předložených dne 21. února, jsme letos hovořili o 2% růstu u Evropské unie a o 1,8% růstu u eurozóny. Vliv na evropské hospodářství tedy existuje, ale jeho rozsah by neměl být zveličován.

Pokud jde o zahraniční obchod, poslední údaje, které zveřejnil Eurostat, vykazují, že počáteční odhady na rok 2007 hovořily o obchodním deficitu 27 zemí Evropské unie ve výši 185 000 milionů EUR, což představuje značný obchodní deficit, který je však v každém případě nižší než v mnohých jiných oblastech průmyslově vyspělých zemí, a eurozóna má obchodní přebytek 28 300 milionů EUR.

Náš sektor zahraničního obchodu je proto v rámci světového hospodářství, které je charakteristické velikou nerovnováhou, vyrovnaný, a nejen náš zahraniční sektor, ale i naše veřejné účty jsou rovněž v podstatě vyrovnané.

Třetí bod: nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s krizí světového hospodářství, je zachovat strukturální reformy a makropolitické koncepce, které nám umožnily ozdravit naše veřejné účty, zlepšit stabilitu našich hospodářství, zvýšit schopnost růstu a zaujmout lepší postavení k vyrovnávání finančních výkyvů, než jsme měli dosud.

Začtvrté, existují určité problémy týkající se řešení výsledku těchto výkyvů. Hovořili jsme o nich již v předchozí rozpravě a proto je nebudu opakovat. Připomenu však poslancům a Parlamentu, že na říjnovém zasedání Rady ECOFIN byly přijaty plány, které stanoví způsob, jakým je vhodné na tyto finanční výkyvy reagovat.

Zapáté, poslancům a Parlamentu bych rád připomněl, že v říjnu 2006 byla přijata strategie pro zahraniční hospodářskou politiku EU, globální program Evropy, jímž se zavádí nová evropská obchodní politika zaměřená na zlepšení zahraniční konkurenceschopnosti se strategiemi týkajícími se přístupu na trh, ochrany práv duševního vlastnictví, zadávání veřejných zakázek v zahraničí, nástrojů ochrany obchodu, koncepce nejen vícestranných dohod v kontextu Světové obchodní organizace, ale i nové generace dvoustranných obchodních dohod, které doplňují úsilí o pokrok ve vícestranných jednáních v Dohá.

Na závěr této otázky bych rád uvedl, že skutečnosti, zejména v evropském hospodářství, poukazují na to, že integrace trhu, globalizace a liberalizace obchodu jsou pro naše hospodářství prospěšné a že přinášejí mnohem více výhod než nevýhod či problémů. Globalizace v evropské souvislosti a jednotný trh jsou důležité nástroje pro zlepšení naší konkurenceschopnosti a, jak Evropané dobře vědí, zřejmě lépe než kdokoliv jiný na světě, protekcionismus není řešením.

  Stavros Arnaoutakis (PSE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, rád bych se vás dotázal, zda Komise provedla nějaké posouzení toho, jak taková mezinárodní úvěrová krize ovlivní taková odvětví jako je cestovní ruch a lodní doprava, která v mé zemi, Řecku, představují 21 % HDP. Jaká opatření zamýšlí Komise přijmout?

  Joaquín Almunia, člen Komise − (ES) Ne, nemohu vám poskytnout takové konkrétní a přesné výpočty, o jaké žádáte. Je velmi pravděpodobné, že řecké orgány takové odhady učinily. Vliv finančních výkyvů a hospodářsky náročnějšího mezinárodního klimatu na evropská hospodářství jsme odhadli v našich aktualizovaných prognózách v únoru, kdy jsme odhadovali, že dojde k nižšímu růstu, a to o pět desetin v Evropské unii a o čtyři desetiny v eurozóně, v porovnání s prognózami, které jsme předložili v listopadu 2007. Také jsme odhadovali, že inflace se o půl bodu zvýší, v podstatě jako výsledek „šoku“ ze zvýšení cen ropy, surovin a zejména potravinových surovin.

Vliv na vývozy je velice malý, čímž nechci říci, že jsme jej dosud nepocítili, ale jak jsme již uvedli při mnoha příležitostech, zejména nedávno, kdy byly trhy výměnných kurzů mimořádně nestabilní, pociťujeme, že změny a nestálost výměnných kurzů, které nás jakožto Evropany ovlivňují, dosahují mezních hodnot, které vyvolávají veliké obavy, a musíme připomenout všem ostatním aktérům světového hospodářství, že příliš velká nestálost je na trzích s výměnnými kurzy nežádoucí, protože má pro všechny negativní následky z hlediska růstu a hospodářské činnosti.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Obchodní činnost je ovlivněna nejen mezinárodní krizí, ale také, jak bylo právě uvedeno, výměnnými kurzy. Země se silnou měnou dokáže bojovat s konkurencí na mezinárodních trzích. V současnosti je euro tak silné, že obchodní firmy si začaly stěžovat, že vývoz již není ziskový. Je možné přijmout nějaká opatření ke zmírnění tohoto problému? Některé země se snaží svou měnu znehodnotit s cílem dosáhnout zisků ze zahraničního prodeje.

  Joaquín Almunia, člen Komise. − (ES) Jak paní poslankyně ví, trhy s výměnnými kurzy se v převážné většině zemí, zejména v zemích s vyspělejším hospodářstvím, řídí pružnými výměnnými kurzy. Výměnné kurzy jsou v dané době určovány zákonem nabídky a poptávky.

To, co je žádoucí pro všechny aktéry, pro všechny, kdo jsou součástí světového hospodářství, a zejména pro výměnné trhy, je dodržování usměrnění, která jsme dohodli v rámci G7, v Mezinárodním měnovém fondu během mnohostranných jednání, která probíhala před rokem s cílem pokusit se vyrovnat globální nerovnováhu hospodářství. Jeden ze závěrů těchto vícestranných jednání se musel zabývat potřebou umožnit výměnným trhům, aby mohly svobodně zohledňovat základy každého hospodářství, a to je nejlepší způsob, jak umožnit, aby výměnné kurzy nebyly pro aktéry, účastníky mezinárodních trhů, kolektivně nevýhodné.

Pokud jde o eurozónu, podíváme-li se na údaje, které za rok 2007 uveřejnil Eurostat – první údaje Eurostatu za rok 2007, uveřejněné 15. února – zjistíme, že během minulého roku vzrostly vývozy ze zemí eurozóny – což představuje třináct zemí – o 8 %, zatímco dovozy vzrostly o 6 %. Zároveň je však pravdou, že nás znepokojují změny úrokových sazeb a že jsme znepokojeni zejména změnami probíhajícími v posledních týdnech

To uvedli na závěr posledního zasedání Euroskupiny, které se konalo v minulém týdnu, předseda Euroskupiny a prezident Evropské centrální banky společně se mnou jakožto komisařem pro hospodářské a měnové záležitosti.

Bereme na vědomí snahu amerických orgánů, které stále veřejně opakují, že chtějí udržet silnou měnu. Bereme na vědomí oznámení a prohlášení o záměru orgánů takových zemí jako jsou Čína a jiná nastupující asijská hospodářství, která uvádějí, že si uvědomují potřebu postupného zavádění větší pružnosti do řízení výměnných kurzů.

  Předsedající − Než se s novou otázkou obrátíme na pana komisaře Fígeľa, chtěla bych využít příležitosti a vrátit se k předchozí poznámce paní Harkinové. Nechala jsem si zjistit několik informací a moje první připomínka je, že otázky ve vyhrazeném čase jsou určeny Komisi, nikoliv konkrétnímu komisaři.

Komise se vaší připomínkou zabývala a radila se s GŘ Trade (generálním ředitelstvím pro obchod) a GŘ AGRI (generálním ředitelstvím pro zemědělství) a obávám se, že podle jejich názoru spadá vaše otázka do pravomoci pana komisařky Fischerové Boelové. Nemohu vstoupit do rozpravy, ale předávám vám tuto informaci, abyste znali její odůvodnění.

  Předsedající − Otázka č. 33, kterou předkládá Manolis Mavrommatis (H-0086/08)

Předmět: Legální nahrávání skladeb z internetu

Dne 28. ledna 2008 podepsaly tři největší nahrávací společnosti (EMI, Universal Music a Warner Music) dohodu, na jejímž základě zpřístupnily uživatelům bezplatné nahrávání 25 milionů skladeb na internetové stránce Qtrax. Dokud probíhá načítání, uživatelé však musí sledovat reklamy na stránce. Tato internetová stránka je dostupná pro obyvatele Evropy a USA a předpokládá se, že tvůrci stránky získají své investice brzy zpět.

Vzhledem k tomu, že neexistuje právní rámec EU, který by zahrnoval hudební služby on-line, vzhledem k tomu, že, na základě posledního doporučení, Komise nemá v úmyslu navrhnout právně závazný rámec – a vzhledem k tomu, že tato dohoda byla uzavřena hlavně na ochranu práv a zisků nahrávacích společností ovlivněných protiprávním nahráváním, jakým způsobem jsou v tomto rámci chráněna práva umělců?

Vzhledem ke skutečnosti, že tato internetová stránka je určena i evropským občanům, bere Komise v úvahu to, že hospodářská soutěž v oblasti hudebních služeb bude porušena, protože se tato dohoda týká pouze tří nahrávacích společností, které bezplatně zpřístupní své skladby na internetu a budou mít příjem ze zisku z reklamy na téže internetové stránce?

  Ján Figeľ, člen Komise − Jsem si jist tím, že pan Mavrommatis chce připomenout, že společnost Qtrax nedávno oznámila novou dohodu s několika velkými nahrávacími společnostmi, na jejímž základě bude poprvé na své internetové stránce poskytovat bezplatnou a zákonnou službu podporovanou reklamou, určenou k vyměňování hudebních nahrávek mezi uživateli. Oznámila to v lednu na konferenci MIDEM v Cannes.

Zdá se však, že v současnosti neexistuje žádná dohoda, která by umožnila bezplatné nahrávání jejích hudebních katalogů. Čtyři velké společnosti ve skutečnosti reagovaly na oznámení společnosti Qtrax tak, že veřejně prohlásily, že žádná dohoda nebyla dosud podepsána, přestože jednání probíhají. V této etapě přetrvávají nejasnosti týkající se toho, kolik dohod Qtrax podepíše s velkými hudebními společnostmi, stejně jako obsahu a rozsahu těchto dohod.

Je proto příliš brzy na to, abychom dělali jakákoliv předběžná posouzení vlivu na hospodářskou soutěž v internetovém hudebním průmyslu. Je však jasné, že na poskytování této služby by měli mít licenci nejen hudební společnosti, ale smluvními partnery této dohody by samozřejmě měli být i autoři, kteří napsali písně a složili hudbu.

  Manolis Mavrommatis (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, jak jsem uvedl ve své otázce, tři společnosti mají zisky. Pane komisaři, ptám se znovu: budou muset ostatní společnosti s nechráněnými autorskými právy zastavit svou činnost a zůstanou autorská práva tisíců umělců nechráněna právě v době, kdy se internetové hudební služby stále více rozšiřují? Nebo mám věřit panu McCreevymu, který nám řekl, že takováto směrnice bude v Parlamentu předložena v roce 2010?

  Ján Figeľ, člen Komise − Zaprvé, chtěl bych vás znovu ubezpečit, že politika hospodářské soutěže Unie i této Komise je průběžný proces. Kontrolujeme, zkoušíme a v případě potřeby jednáme nebo reagujeme.

Zadruhé, úprava důležitých pravidel nebo rámců pro internetový obsah nebo přeshraničních pravidel pro poskytování služeb včetně autorských práv nebo dokonce podmínek ochrany jsou součástí postupné úpravy. Některé z nich budou pravděpodobně upraveny letos. Některé návrhy jsou rozpracovány od podzimu minulého roku. Myslím si proto, že je to důležitý proces, na kterém všichni spolupracujeme a bereme přiměřeně ohled i na kulturní souvislosti nebo vlivy a chráníme a podporujeme kulturní rozmanitost.

Neradíme v tom, jak by měly jednotlivé společnosti postupovat z hlediska chování ostatních, ale je důležité, že se zachovává a podporuje transparentnost a příznivé podmínky pro tvořivost a pro šíření kultury. Domnívám se, že je to náš společný úkol a náš společný zájem. Jsem přesvědčen, že totéž platí i pro Výbor pro kulturu, vědu a vzdělávání, jehož místopředsedou jste, pane Mavrommatisi.

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE). – (ES) Pane komisaři, předpokládám, že víte, že v některých státech existuje metoda placení autorských práv, zahrnující zavedení poplatku, který musí zaplatit všichni, kdo si koupí zařízení k nahrávání či reprodukci materiálu nebo kdo si koupí CD nebo DVD. Rád bych se vás zeptal, zda si myslíte, že je tato metoda přijatelná, neboť mnozí lidé, kteří si koupí takovéto zařízení nebo DVD, je nepoužívají k nahrávání hudby nebo k reprodukci čehokoliv, co by porušilo autorská práva. Zastávám názor, že tato metoda trestá čestné občany. Rád bych znal váš názor na tuto záležitost.

  Ján Figeľ, člen Komise − Je pravda, že v některých zemích jsou náhrady odměn autorům skutečně velmi vysoké a nebo existují nápadné rozdíly.

Je to jedno z témat, kterými se zabýváme. Věnovali jsme se mu v minulém roce a jsem si jist tím, že Komise se k těmto otázkám vrátí. Za tuto problematiku je odpovědný můj kolega pan komisař Charlie McCreevy a já se jí zabývám v souvislosti s ostatními oblastmi, které se týkají autorských práv a podmínek jejich ochrany.

O těchto problémech tedy vím, ale děkuji vám za zprávu, kterou opakují i některé země a některá průmyslová odvětví. Jsem si jist tím, že tato problematika bude součástí přezkumů v blízké budoucnosti.

  Předsedající − Otázka č. 34, kterou předkládá Avril Doyle (H-0090/08)

Předmět: Sazby za dovoz emisí oxidu uhličitého?

Evropská komise předložila dne 23. ledna 2008 balíček návrhů se širokými možnostmi uplatnění, KOM(2008)0016, který přináší Evropské unii náročné závazky pro boj se změnou klimatu a pro podporu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 a po tomto období.

Hlavním cílem této strategie je posílení a rozšíření systému obchodování s emisemi (EU ETS), což je klíčový a nákladově účinný nástroj EU ke snižování emisí. Úrovně emisí z odvětví zahrnutých do tohoto systému budou do roku 2020 sníženy ve srovnání s úrovněmi emisí v roce 2005 o 21 %. Stanoví se jednotný systém obchodování s emisemi ETS v rámci EU a volné přidělování povolenek na emise bude do roku 2020 postupně nahrazeno obchodováním s povolenkami.

V důsledku jakékoliv mezinárodní dohody, která by mohla zaručit, že konkurence v jiných částech světa ponese srovnatelné náklady, by se riziko úniku emisí oxidu uhličitého mohlo stát zanedbatelným. Takováto dohoda však zatím není platná.

Může se Komise s ohledem na výše uvedené skutečnosti vyjádřit k tomu, proč byly ze systému ETS EU vyloučeny sazby za dovoz emisí oxidu uhličitého do EU?

Zadruhé, může Komise dále určit, do jaké míry vyjadřuje sbor členů Komise podporu v souvislosti s otázkou uplatnění sazeb za dovoz emisí oxidu uhličitého na výrobky pocházející ze zemí, které nezavedly právní předpisy týkající se snížení emisí CO2?

Má na to WTO nějaký názor?

  Stavros Dimas, člen Komise − (EL) Paní předsedající, prvořadou prioritou Komise je, aby dosáhla uzavření mezinárodní dohody o změně klimatu se širokými možnostmi uplatnění, která by zahrnovala období po roce 2012. Konference na Bali byla významným krokem v úsilí o konfrontaci změny klimatu na světové úrovni. Všechny zúčastněné strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, včetně USA, Číny a Indie, se dohodly na zahájení oficiálních jednání.

To, co nyní potřebujeme jakožto klíčovou prioritu EU a Komise, je uzavřít do konce roku 2009 dohodu o budoucím mezinárodním právním rámci týkajícím se klimatu. Tento rámec musí být obecně použitelný; musí zajistit, aby všemi smluvními stranami byli závazní účastníci, a  musí být účinný. Aby EU dosáhla žádoucího výsledku, jímž je, jak jsme již uvedli, mezinárodní dohoda, musí skutečně i nadále hrát vedoucí úlohu, jakou jistě hrála před konáním konference na Bali a samozřejmě i během jejího konání.

To přesně vystihuje význam balíčku návrhů týkajících se změny klimatu a energie z obnovitelných zdrojů, který Komise předložila 23. ledna. EU si musí ponechat vedoucí úlohu a musí jasně projevit své odhodlání pokračovat.

Systém EU týkající se obchodování s povolenkami na emise je naším základním prostředkem k přesměrování investic do čistších technologií. Tento systém zabezpečuje to, že cílů týkajících se skleníkových plynů, které stanovila EU, lze dosáhnout s nejnižšími možnými náklady.

Návrh revidované směrnice EU týkající se systému obchodování s emisemi předpokládá obchodování jakožto hlavní metodu rozdělování povolenek. Obchodování nejen stimuluje investice do technologií s nízkými emisemi oxidu uhličitého, ale je i prevencí nežádoucích následků nespravedlivého přidělování a neoprávněných zisků. Komise z tohoto důvodu navrhuje, aby se emise od začátku třetího období obchodování již bezplatně nepřidělovaly společnostem vyrábějícím energii a společnostem v odvětví průmyslu, volné přidělování se bude postupně snižovat s cílem úplného zrušení přidělování v roce 2020.

Některé sektory nebo odvětví, které jsou energeticky náročné, působí na vysoce konkurenčním mezinárodním trhu. Z tohoto důvodu nemohou přenést náklady na zákazníka, aniž by riskovaly ztrátu velké části trhu. Pokud nebude existovat mezinárodní dohoda, riskují přemístění mimo Evropu, z čehož bude plynout celosvětové zvýšení emisí skleníkových plynů (únik oxidu uhličitého). Odvětví, v nichž hraje toto riziko úniku oxidu uhličitého úlohu, je nutno objektivně určit. Komise proto navrhuje, aby byla tato otázka důkladně přezkoumána a aby byl do roku 2010 vypracován seznam zranitelných odvětví.

Komise do června 2011 posoudí situaci v těchto energeticky náročných odvětvích. Ve svém posouzení bude vycházet z výsledků jednání o mezinárodní dohodě o změně klimatu nebo jakýchkoliv jednotlivých odvětvových dohodách, které by mohly být uzavřeny. Na základě tohoto posouzení předloží Komise v roce 2011 zprávu Evropskému parlamentu a Radě a bude-li to považovat za potřebné, navrhne další opatření. Tato opatření budou zahrnovat volné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů energeticky náročným odvětvím až do 100 %. Návrh Komise na další opatření zahrnuje zavedení účinného mechanismu pro vyrovnávání nebo kompenzaci oxidu uhličitého. Cílem je, aby se průmyslová zařízení Společenství, u nichž existuje značné riziko úniku oxidu uhličitého, dostala na stejnou úroveň, která je srovnatelná se zařízeními třetích zemí. Na základě tohoto vyrovnávacího systému je možno zavést také ustanovení, která by pro dovozce zaváděla podmínky srovnatelné s podmínkami platnými pro zařízení v rámci EU, například povinnost vracet povolenky na emise CO2.

Bez ohledu na to, jaká metoda bude dohodnuta a jaké opatření bude přijato, musí se v plném rozsahu shodovat se zásadami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Zvláště to platí pro zásadu společných, ale diferencovaných odpovědností a schopností ve zvláštním případě méně rozvinutých zemí. Musí se shodovat také s mezinárodními závazky Společenství včetně pravidel Světové obchodní organizace.

Závěrem, celý návrh týkající se změny klimatu a zdrojů energie schválila kolektivně Evropská komise a proto jej doporučují všichni její členové.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Děkuji vám, pane komisaři, za skutečně vyčerpávající odpověď na mou otázku, kterou jsem náhodou zařadila již dávno předtím, než jsem si uvědomila, že jako zpravodajkyně budu mít odpovědnost za přezkoumání situace v systému obchodování EU s emisemi.

Moje otázka byla dosti specificky zaměřena na to, kde se nacházíme, přičemž „my“ v tomto případě znamená sbor členů Komise, v souvislosti s možným zavedením sazeb na úpravu emisí oxidu uhličitého nebo povolenek v případě, že nebude dosaženo mezinárodní dohody. Úplně s vámi souhlasím v tom, že v této oblasti potřebujeme k jednání rovnocennou úroveň odvětví EU a producentů třetích zemí.

Chtěla jsem pouze zjistit, zda se dosud zvažuje tato možnost úpravy sazeb týkajících se oxidu uhličitého, přičemž nejsem protekcionista a skutečně podporuji globalizovaný svět, v němž dnes žijeme. Domnívám se, že by se o ní mělo uvažovat, a proto se vás táži, zda to představuje postoj sboru členů Komise k této otázce s cílem zdůraznit význam, který přikládáme potřebě snížení emisí CO2 a celé rozpravě o změně klimatu. Nemusíme se k této věci stavět agresivně, ale musíme k ní být odhodláni.

  Stavros Dimas, člen Komise. − Plně s vámi souhlasím, toto je velmi odpovědná pozice. Jsem velmi rád, že budete zpravodajkyní pro tuto velmi důležitou část právních předpisů.

Diskutovali jsme samozřejmě o všem. Pamatuji si, že v Nairobi jsme k této otázce měli velmi specifickou diskusi. Diskutovali jsme o tom v mém oddělení, s jinými odděleními a s ostatními komisaři a diskusi jsme uzavřeli s tím, že rozumným a vyváženým postojem by bylo zahrnout do návrhu ustanovení, které bude řešit problémy, kterým by mohla energeticky náročná odvětví čelit v případě, že nebude uzavřena mezinárodní dohoda, nebo v případě, že by mezinárodní dohoda nezavedla omezení emisí oxidu uhličitého v ostatních zemích, která by byla stejně náročná jako v Evropské unii. Rozhodli jsme, že do roku 2010 pomocí objektivních kritérií určíme, o která odvětví jde, a do června 2011 posoudíme to, zda máme mezinárodní dohodu nebo dokonce mezinárodní odvětvové dohody. Proto doufám a upřímně věřím, že do konce roku 2009 budeme mít dohodu, která bude účinně řešit problémy spojené se změnou klimatu.

Pokud však nebude dosaženo uzavření dohody nebo pokud nebude tato dohoda dostatečně náročná, v našem návrhu jsou zahrnuta ustanovení, která nám umožňují posoudit situaci a na základě toho zajistit, aby povolenky na emise přidělované těmto energeticky náročným průmyslovým odvětvím mohly dosáhnout až 100 %, nebo povolit, aby byli dovozci zahrnuti do našeho systému obchodování s emisemi, a samozřejmě uplatňovat povinnost platit za podobná množství povolenek, jaká budou platit místní producenti, čímž se situace vyrovná, nebo dokonce kombinaci těchto opatření.

Dáme tedy našim průmyslovým podnikům potřebné záruky, že budeme problémy řešit. Zároveň upozorníme ostatní země: je lepší souhlasit s mezinárodní dohodou. Po dosažení této vyvážené situace proto dosáhneme všech cílů a věřím, že Parlament a Rada budou hlasovat a že co nejdříve přijmou právní předpisy – do konce letošního roku nebo počátkem jara příštího roku.

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – (NL) Jsem potěšen postojem Komise i komisaře, stejně jako správně vyváženým přístupem. Přesto mám ještě jeden velice důležitý problém, a to, že stále vyvážíme staré technologie do rozvojových zemí, což je neefektivní a způsobuje uvolňování emisí. Chtěl bych se pana komisaře dotázat, zda bychom v tomto ohledu nemohli uskutečňovat podobnou komplementární politiku, to znamená podle stejných plánů. Můžeme v nejbližší době takovéto iniciativy očekávat?

  Marian Harkin (ALDE). – V dnešní odpolední rozpravě týkající se SZP jsme diskutovali o dovozech do EU a vyzvali jsme Komisi, aby bezodkladně vypracovala plán s cílem prosadit na jednáních WTO evropské neobchodní aspekty.

Otázka změny klimatu musí být samozřejmě v našem seznamu priorit zařazena na jedno z prvních míst a sazby za dovozy uhlíku do EU jsou v tomto ohledu určitě velmi důležité.

Takže bych se vás, pane komisaři, chtěla pouze dotázat, stejně jako se ve své původní otázce tázala i paní Doyleová, zda na to má WTO názor, a jaký je?

  Stavros Dimas, člen Komise. − Plně souhlasím s tím, že bychom neměli vyvážet technologie, které budou znečišťovat životní prostředí v zahraničí. Naším prvořadým zájmem skutečně bude, abychom nepovolili přemisťování sektorů nebo průmyslových odvětví mimo Evropskou unii, nejen proto, že tak ztratíme pracovní místa a vytvoříme tak problémy zaměstnanosti, ale také proto, že nechceme pokračovat v uvolňování emisí a znečišťování v zemích, které nemají taková omezení emisí oxidů uhlíku, jaká máme my.

Měli bychom tedy být velmi opatrní a měli bychom veškerou naši pozornost obrátit na to, abychom zamezili vzniku tohoto fenoménu. Samozřejmě, pokud poučujeme o tom, že hlavní způsob, jakým mohou rozvojové země bojovat proti změně klimatu, představuje zvýšení energetické účinnosti, musíme být velice opatrní na to, co do těchto zemí vyvážíme.

Pokud jde o postoj Světové obchodní organizace k sazbám za oxid uhličitý, tento postoj neznáme, protože otázka nebyla v tomto smyslu položena, ale po prošetření v rámci Evropské unie se domníváme, že v tom není žádný problém, neboť to, čeho jsme se snažili dosáhnout zahrnutím do systému obchodování s emisemi, který se trochu liší od zdanění na hranicích, bylo vyrovnání situace. Neupřednostňujeme naše průmyslová odvětví, klademe je na stejnou úroveň s podobnými průmyslovými odvětvími a sektory v zemích, které nemají žádná omezení emisí oxidu uhličitého.

Mimochodem ve Spojených státech amerických probíhá stejná diskuse, protože v Liebermann-Warnerově zákoně o zavedení systému obchodování s emisemi existuje stejné ustanovení. Tato diskuse tedy probíhá i ve Spojených státech amerických, neboť ty se také domnívají, že je to slučitelné s pravidly Světové obchodní organizace.

Druhá část CS

  Předsedající − otázka č. 35, kterou předkládá Colm Burke (H-0092/08)

Předmět: Mezikulturní dialog v EU

V letošním roce, který je rokem mezikulturního dialogu v EU, plánuje Komise mnoho aktivit. Měl by být kladen důraz na to, aby se do těchto letošních aktivit zapojili mladí lidé, aby mohli čerpat z bohaté kulturní rozmanitosti v EU.

Jaká zvláštní opatření Komise zvažuje, aby zapojila mládež do organizace Evropského roku mezikulturního dialogu?

  Ján Figeľ, člen Komise − (SK) Děkuji vám, paní předsedající, a děkuji i panu Burkeovi za tuto otázku.

Chtěl bych říci, že ambicí letošního roku, který je Evropským rokem mezikulturního dialogu, je podpořit dialog mezi kulturami jakožto proces, jehož prostřednictvím může každý, kdo žije v Evropské unii, rozšířit své možnosti a otevřeněji se zapojovat do svého každodenního života s komplexním kulturním prostředím. Zaměřuje se především na zvyšování uvědomění, zejména u mladých lidí, a na jejich vzdělávání k aktivnímu evropskému občanství, které je otevřeno světu, uznává kulturní rozmanitost a je založeno na společných hodnotách. V této souvislosti představují mládež a vzdělání dvě klíčové oblasti dialogu spolu s takovými oblastmi jako je migrace, národnostní menšiny, vícejazyčnost, zaměstnanost, sdělovací prostředky, náboženství, umění a kultura.

EU spolufinancuje sedm stěžejních projektů na evropské úrovni, které jsou zaměřeny na mladé lidi a podporu kulturního dialogu mezi nimi prostřednictvím společných uměleckých projektů, sdělování příběhů, mediálních projektů, mediálních kampaní, městské kultury, výměn mezi znevýhodněnými oblastmi nebo společnostmi a rozvíjení dialogu o umění, přistěhovalcích, přistěhovalectví a podobných tématech.

Tento rok EU spolufinancuje rovněž jeden projekt pro každý členský stát nebo v každém členském státě. Hlavní důraz je opět kladen na mládež a vzdělání. Jsme také ve stálém kontaktu se skupinou, která řídí platformu občanské společnosti pro mezikulturní dialog, do níž patří například zástupci Evropského fóra mládeže a EFIL, Evropské federace pro mezikulturní vzdělávání.

Závěrem, kampaň zaměřená na pochopení významu tohoto roku a kulturního dialogu zahrnuje širokou škálu činností zaměřených na mládež a založenou na návrzích občanských sdružení a iniciativ EU. Všechny příslušné informace jsou samozřejmě dostupné na internetu na adrese http://www.interculturaldialog2008EU"

Celý proces je založen zejména na partnerstvích, která podporují dialog a pomáhají zdůraznit kvalitní projekty a zkušenosti. Jsem přesvědčen, že to posilní proces: kulturní dialog jakožto proces spíše než jako jednorázovou událost.

  Colm Burke (PPE-DE) – Děkuji vám, pane komisaři, za vaši velmi podrobnou odpověď a vítám pokrok, o němž jste hovořil. Vím, že vy jakožto komisař, stejně jako Komise, na tomto programu velmi usilovně pracujete.

Pokud jde o jednotlivé vlády 27 členských zemí, o jaký program jste je požádal, aby se zapojily na podporu toho, čím se zabývá Komise? Jinými slovy, je správné, že předkládáme sedm stěžejních projektů, ale budou i každá z jednotlivých vlád předkládat za svou zemi svůj vlastní stěžejní projekt?

  Ján Figeľ, člen Komise − Uvedl jsem, že jde o společnou věc, o společné úsilí, a na evropské i vnitrostátní úrovni vzniká mnoho dobrých nápadů a iniciativ, přičemž mnohé další vznikají na regionální a obecní úrovni. Jsem velmi rád, že i na mezinárodní úrovni se projevuje tento druh hlubokého zájmu o příležitosti a o hledání příležitostí na podporu mezikulturního přístupu namísto „mnohonárodnostních“ připomínek a stížností. Myslím si, že to potřebujeme.

Nemám v úmyslu číst nahlas jednotlivé projekty; jsou dosti inspirativní – zejména projekty na úrovni EU – protože byly vybrány z mnoha projektů na úrovni EU a velmi se liší od projektů na úrovni členských států. Ve skutečnosti máme 28 projektů, protože v Belgii existují dvě hlavní společenství a podpora.

Domníváme se, že členské státy, které zapojují mladou generaci, které jsou skutečně otevřené budoucnosti, jsou pravděpodobně nejlepšími příklady toho, jak je možné využít příležitostí k životu v rozmanitosti, stejně jako k podpoře jednoty. Projekt jako Diversidad, který uskutečňuje Evropský hudební úřad. Vidíme zde kombinaci velmi oblíbených činností: hudby, hudební interpretace, poslechu hudby, učení prostřednictvím hudby a dialogu s městskou kulturou. Mezinárodní nadace Yehudiho Menuhina Ton monde est le mien (Tvůj svět je můj) vyjadřuje, že k tomu, abychom pochopili sami sebe, potřebujeme ostatní lidi; A Unique Brussels (Jedinečný Brusel), je sítí kulturních institucí EU; Alter Ego je příspěvkem k mezikulturnímu dialogu, mezikulturnímu porozumění a vyjádření evropského občanství mladými lidmi prostřednictvím společných uměleckých projektů, které jim umožní přesáhnout jejich obvyklé společenské prostředí.

Jeden projekt řídí Evropská kulturní nadace – Stranger (Cudzinec). Je o mladých lidech, kteří vyjadřují sebe sama a budují platformu, na níž mohou své zkušenosti zapojovat do širších evropských souvislostí.

V neposlední řadě se domnívám, že je velmi důležité, aby se Parlament podle možností zapojil co nejvíce, ať již individuálně či kolektivně. Existuje mnoho příležitostí – např. akce v Bruselu – k různým tématům týkajícím se mezikulturního dialogu. My jakožto Komise pozveme Výbor pro kulturu jakožto orgán (to znamená i členy) na všechny akce, jichž se účastníme, nebo na jejichž organizaci se podílíme. V listopadu budeme mít například Týden evropské mládeže a myslím si, že by měli přijít. Některé akce by měly být organizovány v prostorách Parlamentu v Bruselu s účastí zástupců států a samozřejmě mladých lidí ze všech zemí včetně zemí, které nejsou členy EU.

Je mnoho příležitostí, při nichž můžete vystoupit a zejména jít příkladem a ukázat své odhodlání. Jsem přesvědčen, že by to nemělo být jen příběhem jednoho roku. Musí to být dlouhodobý cíl a proces, v němž se učíme, jehož se účastníme a při němž dozráváme s cílem zajistit lepší století, než bylo 20. století, které bylo plné rozdělování, konfliktů a ideologií zaměřených proti lidské důstojnosti. Proto si myslím, že je to závažný důvod pro vaši účast.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Zajímalo by mne jen, zda Komise v celé této oblasti mezikulturního dialogu a zapojení mladých lidí vzala v úvahu vynikající práci, která byla v této oblasti vykonána na severu Irska: na severu, mezi dvěma rozdílnými společenstvími, mezi nimiž se vedly tak dlouho spory, a na přeshraniční úrovni. Myslím si, že z této výjimečné věci je zapotřebí čerpat, a chci se zeptat, zda to Komise vzala v úvahu, a pokud ne, zda to může udělat.

  Marian Harkin (ALDE). – Budu velmi stručná. Chci se pouze pana komisaře dotázat, zda bylo navrženo mnoho opatření v oblasti dobrovolné činnosti.

Toto je určitě ideální příležitost pro lidi z různých prostředí, aby spolupracovali podle svého výběru, zejména, řekněme, v oblasti dobrovolné mládežnické činnosti, s programy, které by byly navrženy takovým způsobem, aby se zajistilo zapojení lidí, kteří se do dobrovolné činnosti běžně nezapojují, protože do dobrovolné činnosti se obvykle zapojuje bílá střední třída, stejně tak, jako je tomu v případě mezigenerační dobrovolné činnosti. Existují v těchto oblastech nějaká opatření na podporu mezikulturního dialogu?

  Ján Figeľ, člen Komise . − Paní předsedající, pokud jde o Severní Irsko, chtěl bych v prvé řadě vyjádřit své blahopřání v souvislosti s vytvořením nové atmosféry a jako velmi pozitivní bych popsal naději na postupné upřímné smiřování a oddanost společným hodnotám. Plánuji se tam dokonce vypravit, což může být tou nejlepší odpovědí. Myslím si, že pro sblížení evropského společenství a evropských obyvatel by mohlo být přínosné také vyšší zapojení studentů, učitelů a profesorů ze Severního Irska do výměnných programů EU i do spolupráce v rámci programu ERASMUS. Proto plánuji návštěvu do této části Evropské unie.

Zadruhé, pokud jde o dobrovolnou činnost, to je velice důležité téma, protože dobrovolná činnost je projevem solidarity, humanity a společenství. Na druhé straně je to také neformální vzdělávací či výchovný proces. Potřebujeme ho pro zvýšení zaměstnanosti, získání nových zkušeností, nových vědomostí a sociálních dovedností, stejně jako na podporu občanství a hodnot, které nás spojují. Děláme toho více, než jsme dělali předtím. Například v novém programu Mládež v akci (Youth in Action) je na evropskou dobrovolnou službu poskytován mnohem větší objem finančních prostředků a připisuje se jí větší význam. Dobrovolná činnost je nyní více otevřena mezinárodní angažovanosti. Dosahujeme vyššího počtu a to je podle mého názoru jedna z odpovědí.

Letos bychom chtěli přijít s novou iniciativou týkající se dobrovolné činnosti, v níž by mohlo být získáno více uznání a v níž by mohly být vytvořeny lepší podmínky. Spoluúčast členských států je samozřejmě potřebná a já jsem šťasten, že zejména Francie se chce zabývat dobrovolnou činností jakožto tématem – dobrovolná činnost a mladí lidé. Dnes dopoledne jsem se setkal s ministrem odpovědným za zdravotnictví, mládež a sportovní politiku a dohodli jsme se na některých prioritách. To je jedna ze tří priorit pro oblast mládeže během francouzského předsednictví, takže se posuneme o několik kroků dále.

  Předsedající. − Další otázku na seznamu předložil pan Higgins. Omlouvám se, že otázku nemohu přijmout, neboť pan Higgins není přítomen v zasedací síni. Vím, že byste rádi spolupracovali. Bohužel jsme však o výměně nebyli předem informováni a proto podle našich pravidel nemohu otázku přijmout. Velice se za to omlouvám; musím dát přednost poslancům, kteří jsou v zasedací síni přítomni.

  Předsedající − Otázka č. 37, kterou předkládá Bernd Posselt (H-0100/08)

Předmět: Německo-česko-rakouská kulturní spolupráce

Které třístranné nebo dvoustranné projekty přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou, Německem a Rakouskem podporovala Komise v posledních letech; spatřuje Komise nějaké možnosti, jak těmto projektům v roce 2008 výrazně pomoci?

  Ján Figeľ, člen Komise. − (SK) Paní předsedající, dovolte mi, abych poděkoval panu Berndu Posseltovi za jeho otázku. Chtěl bych připomenout, že za kulturu a její financování na vnitrostátní úrovni jsou odpovědny členské státy. Jde o zásadu subsidiarity, kterou uznáváme a jíž si vysoce ceníme. Úlohou Evropské unie je podporovat a doplňovat činnosti, které jsou vykonávány ve členských státech, a nikoli přebírat za ně odpovědnost.

Zadruhé, je důležité připomenout, že program Kultura (2007–2013) podporuje mezikulturní dialog, nadnárodní mobilitu kulturních aktérů a pracovníků, kulturní a umělecké výrobky. Do těchto projektů musí být zapojeny alespoň tři kulturní subjekty ve třech různých zemích: to dává částečnou odpověď na otázku pana Bernda Posselta. Spolupráce mezi subjekty z České republiky, Rakouska a Německa může být proto podpořena, pokud byli tito partneři na výzvu Evropské komise vybráni na základě kvality projektů.

Pokud jde o konkrétní projekty těchto tří členských států, které byly financovány v loňském roce, chtěl bych poukázat na to, že program Kultura (2007–2013) byl zahájen a běží pouze o něco déle než rok. Budeme muset trochu počkat, abychom zjistili typy projektů, které byly financovány v průběhu tohoto krátkého časového období. Výsledky týkající se loňských projektů nejsou prostě zatím k dispozici. Pokud se však podíváme na období od roku 2000 do roku 2006, v těchto letech byla poskytnuta podpora 116 projektům spolupráce a spolufinancováno bylo 39 projektů, které zahrnovaly dvoustrannou nebo třístrannou spolupráci mezi Rakouskem, Německem a Českou republikou. 28 z těchto projektů bylo financováno z rozpočtu na projekty roku 2006: tato skutečnost otevřela cestu činnostem v loňském roce (2007).

Úplný seznam všech schválených a financovaných projektů je uveřejněn na internetové stránce Evropské komise. Domnívám se, že to představuje vyčerpávající odpověď k této záležitosti.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, velice vám děkuji za vaši odpověď. Před malou chvílí jste podrobně hovořil o akcích v Bruselu. Akce v regionu jsou však rovněž velmi důležité a proto mám dvě doplňující otázky.

Zaprvé, hovořil jste o dvoustranných programech. Jsou možné pouze německo-české programy, nebo by do nich mohly být zapojeny tři země? Společně s Rakouskem by to mohlo být například Slovensko nebo Polsko.

Druhá doplňující otázka: týká se to i regionů EU?

  Ján Figeľ, člen Komise . − (SK) Jak jsem již předtím uvedl, podle nového programu Kultura musí být do krátkodobých jednoročních programů zapojeni tři partneři ze tří zemí a více partnerů je zapotřebí u programů, které běží několik let. Rozsah či množství těchto činností se tak přizpůsobí rozšiřování Evropské unie.

Z malého rozpočtu nelze doplňovat nebo nahrazovat to, co skutečně potřebujeme: větší podporu od vnitrostátních vlád nebo regionálních orgánů ve velkých federálních státech. Pokud jde o to, co jsem uvedl o dvoustranných vztazích, dvě ze tří zemí, které pan Bernd Posselt uvedl ve své otázce, byly v určitých případech spárovány s další zemí, ale otázka účasti tím byla částečně zodpovězena.

Rád bych pana Posselta i případné partnery upozornil na to, že spolupráce například mezi regiony nebo euroregiony, mezi městy či mezi kulturními subjekty je dnes obecně možná a podporuje ji nejen program Kultura (2007–2013), ale i program Evropa pro občany 2007–2013, tedy občanský program, který se mimo jiné opírá o právní základ definovaný článkem 151, tedy o občanství ve smyslu kultury nebo s kulturním rozměrem, a tam dnes již existuje příklad tisíců velmi tradičních partnerství mezi obcemi, příp. nevládními organizacemi, nejrůznějšími sdruženími na základě občanské „People to People“, které spolupracují.

Zatřetí bych rád dodal, že ještě větším zdrojem pro celkové oživení kulturních hledisek, obnovu kulturního dědictví a pro spolupráci států při udržování a zpřístupňování kulturního dědictví jsou strukturální fondy. Při diskusích o kultuře velmi povzbuzuji ministry i partnery, aby si uvědomili, že toto charakterizuje Evropu více než obchod nebo zeměpisné otázky, a proto investice do kulturních statků rozvíjejí také potenciál a identitu Evropy, činí Evropu atraktivnější, a k tomu by prostě mělo docházet na místní úrovni, tam, kde lidé žijí. To není jen otázka Bruselu a hlavních měst, ale i otázka našich regionů, měst a obcí.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Mám jednu otázku, pane komisaři. Jak jste řekl, kulturní politika by měla být uplatňována přímo samotnými členskými státy. Brusel v tom nemůže udělat nic. Nové členské státy, konkrétně umělci a lidé, kteří se zabývají kulturními činnostmi, se však za posledních 11 až 15 let cítí být zanedbáváni.

Co dělá Komise, nebo co je připravena udělat pro to, aby se podělila o pozitivní zkušenosti týkající se způsobu podpory umělců v nových členských zemích, stejně jako o nové myšlenky a projekty v souvislosti s těmito otázkami? Mohl byste, prosím vás, uvést nějaké příklady?

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Ve vztazích mezi Českou republikou, Německem a Rakouskem existují i mnohá ohniska historického napětí. Existují nějaké specifické programy, nebo Komise spíše plánuje soustředit své hlavní úsilí na tyto programy s cílem zapojit například obchodní sdružení do těchto evropských programů práce, které by z tohoto hlediska byly velmi důležité pro obecnější porozumění?

  Ján Figeľ, člen Komise − (SK) Děkuji za doplňující otázky. Jsou důkazem toho, že kultura, identita a vzpomínky jsou stejně tak důležité, jako je důležité dívat se kupředu a rozvíjet kulturu. My tato hlediska podporujeme. Musím znovu zopakovat, že subsidiarita je o odpovědnosti, nikoli o vytváření alibi pro nás, abychom mohli říci, že nespolupracujeme proto, že věc je v kompetenci členského státu. Komise skutečně vyvíjí veškeré úsilí k tomu, aby vytvořila nejlepší možné prostředí pro kulturní dialog, výměnu a spolupráci, a jsem přesvědčen, že plody tohoto úsilí jsou dosti zřetelné.

Již dříve jsem uvedl program Kultura (2007–2013). Porovnejme číselné údaje: sedm let v minulosti a sedm let nyní. Jedním velmi důležitým příkladem je skutečnost, že evropský program pro kulturu se v globalizujícím světě prosadil a poprvé byl schválen v loňském roce, nejen ke spokojenosti Komise, ale i ke spokojenosti EU jako celku. Návrhy byly předloženy v květnu a členské státy je schválily v listopadu. Zadruhé, podařilo se dohodnout, že pokud jde o kulturu, programu pro kulturu, budeme používat novou metodu spolupráce, otevřenou metodu spolupráce. Předtím by většina z vás řekla, že by to bylo nepravděpodobné, protože bychom pro rozdílné názory nebyli schopni dosáhnout dohody.

Přitom je však klíčový samotný obsah, protože je důležité, aby byla spolupráce zaměřena na praktické potřeby kultury v širším slova smyslu, ale i kulturních odvětví nebo tvůrčích odvětví, aby jednoduše řečeno kultura rostla. To, co se v loňském roce poprvé podařilo, byly závěry jarního zasedání Rady v Lisabonu, kdy poprvé byly kulturní odvětví nebo tzv. kulturní průmysl připomenuty v Lisabonské strategii jakožto významný prvek pro hospodářský růst a zaměstnanost. To pomáhá překonávat takovou klasickou dichotomii, že kultura stojí peníze a byznys přináší peníze. Tam, kde je kultura, tam jsou hodnoty, tam jsou rozvíjeny hospodářské dimenze, které jsou zdravým způsobem udržitelné. Tam, kde chybí kultura, má problém i byznys, politika, zkrátka všechno. Chci tím říci, že kulturu je potřeba vnímat jako důležitý aspekt a napomáhat jí různými způsoby tak, aby se jí dařilo, proto jsem rád, že i v Komisi se nám tento horizontálnější přístup více daří, i na základě rozhodnutí z loňského roku.

Aby má odpověď nebyla příliš dlouhá, nové členské země přispívají svými kulturami, svým obrovským dědictvím, čerstvou vzpomínkou na rozdělenou Evropu a na minulost, která byla ve druhé polovině 20. století mnohem dramatičtější, ale v mnohém se mohou učit od starších států, které mají například mnohem dynamičtější metody financování kultury, rozvíjejí vzdělávání v kultuře a zabývají se mnohými otázkami, které by měly být podporovány i v nových členských státech. Politiky a vlády nemohou ke kultuře přistupovat jako k zůstatkovému problému: „pokud zbydou peníze, samozřejmě, že něco dáme i na kulturu, ale není to priorita ani klíčové téma“.

Zadruhé, rád bych odpověděl na to, co pan Rack nazval břemenem minulosti. Již jsem naznačil, že paměť je důležitá pro zachování identity, paměť nás učí neopakovat tragédie minulosti. V mé odpovědi panu Berndu Posseltovi jsem se odvolal na program Evropa pro občany 2007–2013. Tento program umožní Evropské unii v průběhu sedmi let spolufinancovat projekty zaměřené na zachování živých vzpomínek z období diktatury i na oběti nacismu a stalinismu. Domnívám se, že je to velmi důležitá výzva, protože nám pomáhá uvědomit si, že vše, co máme, – svoboda, demokracie a sjednocená Evropa – není výsledkem náhody, není to standardní, a že stále existuje určité větší či menší pokušení směřovat k totalitě a formě zjednodušování. Nezapomínejme na to, že v každé generaci musíme rozvíjet hodnoty: technologie a budovy se dědí velmi jednoduše, ale hodnoty se musí vštěpovat do myslí a srdcí každého člověka již od dětství.

Rád bych vás tedy vyzval, abyste využil tyto nástroje pro kulturní nebo společenskou spolupráci, abyste je využil pro zachování našich vzpomínek, pro dobro našich srdcí a našich myslí. Podle mého názoru je to právě úkol pro ty, kdo tyto časy zažili a kdo si tyto události pamatují, pro ty, kdo přicházejí ze zemí, které byly v určité šedé zóně nebo za železnou oponou. V každém případě by měla dnešní Unie poskytnout prostor pro zachování paměti a pro rozvoj Společenství.

  Předsedající. − Z důvodu časového omezení přistoupíme nyní k otázkám pro pana komisaře Mandelsona. Odpovědi na otázky 38 až 40 budou tedy písemné.

  Jim Higgins (PPE-DE). – Rozprava o Lamfalussyho postupu nám umožnila věnovat otázkám ve vyhrazeném čase 30 minut. Z tohoto důvodu jsem zde nemohl být přítomen. Pochopil jsem, že otázky začaly v 18:00, že pro prvního komisaře bylo vyhrazeno 30 minut a potom že položím, jakožto druhý v pořadí, otázku dalšímu komisaři.

Postupy v této zasedací síni jsou absolutně nenormální. Měl by to být vzor organizace. Typ organizace a typ postupů, který tady máme, by nepřipustili ani v té nejméně organizované městské či obecní radě v celé Evropské unii. Je to absolutně nenormální.

Čas vyhrazený pro otázky by měl být nedotknutelný a nemělo by docházet k žádnému prodlužování. Diskriminuje to ty poslance, kteří dávají otázky v přiměřeném předstihu, a pro to neexistuje žádná omluva.

  Předsedající − Upozornila jsem na začátku otázek ve vyhrazeném čase, že máme zpoždění a že je to mimořádně nešťastná situace. Vynasnažím se zjistit, zda toto zpoždění mohlo být způsobeno tím, že jsme měli předtím tolik rozprav. Odpovědnost za otázky ve vyhrazeném čase beru skutečně vážně.

Pokud jde o vaši vlastní otázku, před chvílí jsem poznamenala, že v této zasedací síni jsou další poslanci, kteří trpělivě čekali na zodpovězení svých otázek a neodešli kvůli jiným povinnostem. Uvědomuji si, že všichni máme velmi nabitý kalendář i program, ale právě proto jsem přísně dodržela pravidla a upřednostnila ty poslance, kteří zůstali v zasedací síni. Je mi líto, ale pravidla jsou zcela jasná.

  Předsedající. − Otázka č. 41, kterou předkládá Georgios Papastamkos (H-0076/08)

Předmět: Vyřešení sporu mezi EU a USA týkajícího se geneticky modifikovaných organismů (GMO) ve Světové obchodní organizaci (WTO)

11. ledna 2008 uplynula přiměřená doba (RPT) pro dosažení souladu EU s postupem orgánu WTO pro urovnávání sporů, který se týká opatření k pověření/oprávnění a prodeji geneticky modifikovaných organismů (GMO). Podle prohlášení americké vlády se USA dohodly s EU na dočasném pozastavení uplatňování postupu obchodních sankcí s cílem poskytnout EU příležitost dosáhnout významného pokroku při schvalování biotechnologických výrobků. Spojené státy americké vyjádřily také svou nespokojenost se záměrem francouzské vlády uvést v účinnost ochranné ustanovení s cílem zakázat pěstování různých odrůd kukuřice, jak to již učinily jiné členské státy.

Jaké hledisko zastává Komise při jednání, aby dosáhla „přátelského“ vyřešení této záležitosti a aby zabránila odvetným opatřením vůči EU, přičemž je zároveň nutno umožnit dodržování přísného regulačního rámce ve vztahu ke geneticky modifikovaným organismům (GMO)?

  Peter Mandelson, člen Komise − Vyřešení sporu, který uvedl vážený pan poslanec, by se ulehčilo, pokud by EU navrhovateli dokázala, že její regulační postup byl uspokojivý a vedl ke schvalování bez zbytečného odkladu vždy, když nebyla zjištěna rizika týkající se ohrožení zdraví nebo životního prostředí, nebo když bylo možno tato rizika zvládnout.

Kromě toho by mělo být nalezeno řešení, pokud jde o vnitrostátní ochranná opatření, která podléhají postupům WTO, o nichž bylo zjištěno, že nejsou vždy vědecky podloženy a proto nejsou slučitelné s pravidly WTO.

V obou případech se musí Komise spoléhat na spolupráci členských států. Závazky, které pro nás vyplývají, jsou tedy jasné a odpovědnosti se nelze vyhnout.

Spojené státy americké mezitím souhlasily s tím, že nepřistoupí k okamžitým odvetným sankcím. Vzhledem k tomu, že skupina pro posouzení shody zjistila, že Evropská unie nedodržela uplatňování rozhodnutí poroty WTO, by však mohla být zahájena příslušná řízení. Účinné fungování regulačního systému Evropské unie týkajícího se geneticky modifikovaných organismů není pouze zájmem navrhovatelů WTO, ale i samotné Evropské unie.

Většinu současných zdrojů krmiva pro zvířata poskytují země, které vyvíjejí biotechnologické výrobky. Proto je zapotřebí, abychom urychleně schválili bezpečné GMO výrobky pro účely krmiva, aby byla v EU zajištěna konkurenceschopnost odvětví chovu hospodářských zvířat. V EU čelí například odvětví chovu prasat rostoucím potížím při získávání krmiva za přiměřené ceny, přičemž ceny vepřového masa klesají. Jinými slovy, čím více budeme odkládat naše schválení, tím větší bude riziko pro potřeby evropských zemědělců.

  Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, o jaké výši možných sankcí se uvažuje v případě obchodní války mezi EU a Spojenými státy z důvodu geneticky modifikovaných organismů a jakým způsobem budou tyto sankce uplatňovány?

  Peter Mandelson, člen Komise − Výši odvetného opatření by určila realizační skupina WTO. Ale možné odvetné opatření by mohlo být velice vysoké. Ve skutečnosti by mohlo jít o stovky milionů dolarů. Mohlo by být uplatňováno na výrobky EU pocházející z různých členských států, nejen z těch, které přijaly vnitrostátní ochranná opatření proti GMO.

Odpovědné členské státy by tedy svými opatřeními vystavovaly riziku odvetných opatření nejen své vlastní producenty a vývozce, ale ohrožovaly by i vývozce z mnohých členských států.

Doufám, že při přezkoumání postupů, které přijímají, vezmou v úvahu i tyto důsledky.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Měla bych poděkovat panu komisaři za jeho jasné vysvětlení, protože toto je pro odvětví krmiv obrovský problém. Vidí však stejně jako já rostoucí neochotu spotřebitelů připustit realitu potravinového trhu v EU? Velmi jasně nastiňuje otázky dopadu na konkurenceschopnost našeho odvětví drůbežího a vepřového masa. Později bychom možná mohli více diskutovat o pravidlech WTO v mimoobchodních vztazích a o jednáních týkajících se obecně konkurenceschopnosti zemědělství, která v současné době probíhají.

  Peter Mandelson, člen Komise.− Domnívám se, že dostáváme veliké množství nesprávných informací, zkreslených údajů a fám, které ovlivňují některé části veřejného mínění. Myslím si, že kdyby se veřejnosti nabídl reprezentativnější rámec informačních zdrojů a objektivnější informace a kdyby byly zohledněny následky a dopady některých přijatých opatření, pravděpodobně bychom dospěli k jiným závěrům.

Spotřebitelé by samozřejmě měli vědět, co konzumují. Měli by mít také možnost volby mezi geneticky modifikovanými organismy a těmi, které geneticky modifikovány nejsou. V současnosti jim tuto možnost volby nedovolují předsudky proti geneticky modifikovaným organismům.

  Předsedající − Otázka č. 42, kterou předkládá Bart Staes (H-0079/08)

Předmět: Hloubkové hodnocení dohod o hospodářském partnerství (EPA)

Vlády zemí AKT, které se dohodly na liberalizaci obchodu se zbožím, nemají dostatečnou pravomoc k jednání, týkající se záležitostí jejich skutečného zájmu. Zatímco musí dělat velké ústupky v dohodách EPA, Evropa nevstupuje do žádných závazků týkajících se důležitých otázek, jako je zdokonalení pravidel původu, poskytování dotací nebo rozšiřování rozvojové pomoci.

Souhlasí Komise s tím, že by měly mít tyto země více času na to, aby mohly dohody EPA řádně projednat, že by měly mít vyšší podporu při prosazování své pravomoci k jednání a že je proto zapotřebí hloubkového hodnocení a přezkoumání stávajících dohod, které mají zatím daleko k tomu, aby se staly „rozvojovými nástroji“?

Otázka č. 43, kterou předkládá Thijs Berman (H-0080/08)

Předmět: Dohody o hospodářském partnerství

Skutečnost, že uplynula lhůta pro dohody o hospodářském partnerství se zeměmi AKT, která byla stanovena na 1. ledna 2008, vyvolala v těchto zemích značnou nejistotu. Ustanovení týkající se osvobození pro vývozy, ochranných doložek, zdokonalených pravidel původu, poskytování dotací nebo rozšíření rozvojové pomoci jsou často nepřiměřená a mají proto v dotčených zemích jen malou podporu. Je Komise připravena uskutečnit hloubkové hodnocení existujících dohod? Jaká zvláštní opatření přijme v této oblasti a v jakém rámci?

Otázka č. 44, kterou předkládá Claude Moraes (H-0085/08)

Předmět: Měření dopadu dohod o hospodářském partnerství

Komise nedávno dojednala úplnou dohodu o hospodářském partnerství (EPA) s Karibskou oblastí a dále řadu předběžných dohod, které pravděpodobně vyústí v úplné dohody o hospodářském partnerství s ostatními zeměmi nebo regiony. Pokrok, jehož bylo zatím dosaženo, byl velmi jasně prezentován v lednu letošního roku ve Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu a oceňujeme náročnou práci, kterou k tomuto procesu přispěl pan komisař.

Poukázal jste však i na úkoly, které máme před sebou. Kromě jiného jste uvedl, že je důležité, aby byly nalezeny způsoby, jak monitorovat uplatňování nových dohod a jejich dopad.

Má Komise v této chvíli k dispozici nějaké přibližné odhady týkající se pozitivního dopadu posledních dohod na příjmy afrických zemědělců i na konečné ceny evropských spotřebitelů? Jak zamýšlí Komise postupovat při vypracování technik týkajících se monitorování a měření jejich zavádění a dopadu?

Otázka č. 45, kterou předkládá David Martin (H-0122/08)

Předmět: Dohody o hospodářském partnerství

Může Komise poskytnout nejnovější informace o EPA?

Otázka č. 46, kterou předkládá Sarah Ludford (H-0124/08)

Předmět: Dohody o hospodářském partnerství

Proč se vám nepodařilo přesvědčit kritiky o tom, že dohody o hospodářském partnerství jsou pro rozvojové země spravedlivé?

Otázka č. 47, kterou předkládá Hélène Goudin (H-0153/08)

Předmět: Partnerské dohody s rozvojovými zeměmi

Většina zemí AKT podepsala s EU dohody o hospodářském partnerství. Celá řada dobrovolných organizací se domnívá, že dohodami nebude dosaženo stanovených cílů, t.j. podpory hospodářského rozvoje ve smluvních zemích. Mluvčí Komise uvedl, že dohody EPA by mohly být v budoucnosti předloženy k rozpravě a mohly by tak být znovu projednány. Na druhé straně se komisař pro obchod vzdal možnosti znovu jednat o existujících dohodách.

Může Komise vyjasnit situaci v této záležitosti? Budou moci rozvojové země, které podepsaly partnerské dohody s EU, znovu o těchto dohodách jednat?

  Peter Mandelson, člen Komise − Od ledna letošního roku, kdy Komise provedla aktualizaci, se věci pohnuly kupředu. Právní texty týkající se dohody o hospodářském partnerství s Karibskou oblastí byly společně zkontrolovány a nyní zahajujeme proces, který vede k podepsání a ratifikaci. V ostatních oblastech připravujeme podepsání předběžných dohod a uvažujeme o tom, jak je nahradit úplnými dohodami o hospodářském partnerství.

Právě jsem se vrátil z cesty po jižní a východní Afriky, navštívil jsem Lesotho, Jihoafrickou republiku, Botswanu a Zambii. Setkal jsem se s ministry jihoafrických regionů SADC a ESA a zúčastnil jsem se mnoha jednání s panem prezidentem Mbekim, která se mimochodem týkala právě dohod EPA a DDA. Zúčastnil jsem se všech setkání s ESA a SADC, na nichž se tyto regiony zavázaly pokračovat v dalších jednáních, neohlížet se zpět, nerozebírat do podrobností to, čeho bylo dosaženo, a všechny katastrofální následky, které by to mělo na bezpečnost obchodu. To se promítlo do společných prohlášení, v nichž jsme se společně a jasně zavázali, že do konce tohoto roku odsouhlasíme úplné dohody o hospodářském partnerství.

V posledních dnech jsme měli také oficiální setkání se Střední a Západní Afrikou. Střední Afrika chce mít úplnou dohodu o hospodářském partnerství do července tohoto roku a Západní Afrika chce dosáhnout úplné dohody o hospodářském partnerství do poloviny roku 2009. V Tichomořském regionu ostatně probíhají vnitřní konzultace, ale platí dohodnutý cíl, že úplná dohoda EPA bude ukončena v roce 2008.

Je mi jasné, že většina oblastí nyní po vývoji z prosince loňského roku přechází z období hodnocení a úvah a opět jasně prohlašuje svůj závazek posunout se vpřed k úplným dohodám o hospodářském partnerství. Je to důležitý signál jejich závazku týkajícího se integrace obchodu a rozvojových strategií pokrokovým způsobem, který je směruje do budoucnosti. Je to závazek, který vítám.

Naše závazky týkající se úplných dohod o hospodářském partnerství pro celé oblasti, které zahrnují celý rozsah obchodních problémů, problémů souvisejících s obchodem a rozvojem, zůstávají beze změn. Země, které nepatří mezi nejméně rozvinuté, jako Keňa, Pobřeží slonoviny a jiné, se mezitím vyjádřily, že prostřednictvím předběžných dohod ochránily tisíce pracovních míst v zemědělství, a nejméně rozvinuté země (LDC) jako Tanzanie a Lesotho, se pochvalně vyjádřily o zlepšeních pravidel původu. Citlivá odvětví zemědělství jsou tak chráněna a země AKT mají nyní čas a prostor, aby mohly pracovat na dosažení úplných regionálních dohod.

Dohody o hospodářském partnerství je nutno pozorně sledovat z hlediska podpory i obchodu. Z toho důvodu zavádí dohoda o hospodářském partnerství s Karibskou oblastí kompresivní monitorovací opatření včetně parlamentních a jiných poradních podvýborů. Dříve než budou vůči straně AKT uplatněny jakékoliv zásadní liberalizační závazky, budou předběžné dohody nahrazeny úplnými dohodami o hospodářském partnerství, které zahrnují podobná ustanovení.

  Bart Staes (Verts/ALE). – (NL) Pane komisaři, zapisuji si vaši odpověď. Vrátíme se k tomu později. Nemůžete však popřít, že většina zemí AKT má velmi nepřiměřené možnosti pro jednání a někdy se ocitnou v situaci, kdy nemají na výběr a jsou postaveny před hotovou věc. Právě minulý týden – a to vůbec nesouvisí se zeměmi AKT – jsem se setkal s panem Pinzonem, vedoucím odborových svazů z Guatemaly, který mi vylíčil, jak složitou situaci měl ve své funkci během jednání mezi Evropskou unií a Střední Amerikou. Tato situace je běžná v zemích, v nichž jsou určitá společenství či určité pozice mimořádně slabé.

Má otázka zní takto: může pan komisař zajistit, aby určitá práva, například práva odborových svazů a mezinárodní pracovní práva, byla závazná v takových druzích obchodních dohod, jako jsou dohody o hospodářském partnerství nebo dohody s ostatními globálními bloky jako je Střední Amerika, a to tak, aby byla tato práva uznávána? Nejsem sice v této oblasti odborníkem, ale mám pocit, že dohody mají v tomto ohledu veliké mezery.

  Peter Mandelson, člen Komise . − Když jsem se naposledy díval na seznam zemí AKT, Guatemala mezi ně nebyla zařazena. Ve Střední Americe žádnou zemi nemáme.

Proto bych váženému panu poslanci poradil, aby hledal zdroje svých informací jinde než mezi těmi, kdo v současnosti žijí a pracují v zemích AKT.

  Glenis Willmott (PSE). – Dohody o hospodářském partnerství byly původně chápány jako obchodní a rozvojové dohody, které přesahují čistě obchodní přístup k trhu.

Mohl by se pan komisař vyjádřit k rostoucím obavám, že předběžné partnerské dohody vytvářejí stále větší obchodní nepřátelství mezi africkými národy – jedním z příkladů je Keňa? Na podporu těchto dohod ze strany Keni se sousední země dívají jako na podkopávání úsilí kontinentu o radikálnější postoj vůči dohodám o hospodářském partnerství.

  Peter Mandelson, člen Komise . − Velmi litujeme, ale nevím, které sousední země zaujaly vůči Keni takovýto postoj. Pokud mne vážená paní poslankyně nebude informovat, o které zemi konkrétně hovoří, podle mých informací se tyto země zavázaly k předběžným dohodám, stejně jako Keňa.

Chci říci pouze to, že předběžné dohody se týkají přístupu zboží na trhy. Předběžné dohody jsou uzavřeny před konečným termínem, který WTO stanovilo na konec prosince proto, aby takové země jako Keňa, které nepatří mezi nejméně rozvinuté země a z toho důvodu se jich netýká opatření „vše kromě zbraní“, měly zajištěny své obchodní priority i přístup na evropský trh takovým způsobem, aby po 1. lednu nedošlo k přerušení obchodu. Právě z tohoto důvodu projevili naši partneři v Keni a jiných podobně umístěných zemí svou spokojenost s tím, jakého pokroku jsme dosáhli a jakou pružnost jsme prokázali, abychom se ujistili o tom, že do konce roku překročí určitou mez.

  David Martin (PSE). – Souhlasíte s tím, že jedním z klíčových cílů dohod o hospodářském partnerství, kromě zajištění slučitelnosti vztahů mezi zeměmi AKT a EU se zásadami stanovenými WTO, je zvýšení obchodu mezi rozvojovými zeměmi?

Mohl byste v této souvislosti přezkoumat možnost zvýšení a lepšího zaměření naší obchodní pomoci s cílem zajistit, aby bylo výhod obchodu mezi rozvojovými zeměmi dosaženo prostřednictvím těchto dohod o hospodářském partnerství?

  Peter Mandelson, člen Komise. − Důrazně podporuji toto stanovisko a chtěl bych využít této příležitosti, abych vyzval naše členské státy ke splnění závazků, které přijaly v rámci poskytování obchodní pomoci; domnívám se, že je na nich, aby se přizpůsobily závazku, který přijala Komise.

Závazek, který jsme přijali, je důležitým závazkem, jehož splnění si již předem vytyčily členské státy. Věřím, že to nyní v praxi dělají a že splní očekávání našich kolegů v zemích AKT.

  Sarah Ludford (ALDE). – Nejsem v této oblasti odbornicí – jako zřejmě mnoho dalších autorů otázky – ráda bych pouze věděla, jakým způsobem vycházeli oponenti dohod o hospodářském partnerství z tisku, a také mne dosti zajímá, proč tak činili. Proč není možné raději vysvětlovat výhody dohod o hospodářském partnerství? Je to prostě proto, že ti, kdo oponují, neuznali výhody liberalizace obchodu, které já uznávám, a chtěli pouze zachovat protekcionismus?

Z jakého důvodu nebyla Komise, stejně jako ostatní orgány, schopna prosadit to, aby byl její hlas v tisku dostatečně jasně slyšet?

  Peter Mandelson, člen Komise. − Naše hlasy bylo slyšet tam, kde na tom záleží – mezi tvůrci politiky, ministry a těmi, kdo přijímají rozhodnutí. Nemohu odpovídat za tisk; doby, kdy jsem mohl odpovídat za to, co se psalo v tisku, již dávno minuly.

Pokud jde o mnohé z našich partnerů, s nimiž jednáme v rámci zemí AKT, ti přijali důvody skutečně velmi dobře. Po předložení předběžných dohod mají ve většině případů mnozí z nich zájem nejen podepsat tyto dohody v plném rozsahu, ale přistoupit i k jednání o úplných dohodách o hospodářském partnerství s cílem přejít od zboží ke službám, investicím a k ostatním pravidlům souvisejícím s obchodem, protože si uvědomují, že na nich spočívá další velká část hodnoty rozvoje.

Zjevně se zvyšoval určitý druh nesouhlasu s dohodami o hospodářském partnerství – hlavně, i když ne zcela, u lidí, kteří mají podezřívavý přístup k obchodu, jsou antiglobalisté (ať to znamená cokoliv) a kteří věří, že by bylo lepší, kdyby byly země AKT v určitém slova smyslu odstaveny, izolovány od mezinárodního hospodářství, což však, podle mého názoru, znamená, že by byly uvězněny v minulosti. Nemyslím si, že to má něco doporučit, ale má to přitažlivost jednoduchých sloganů, které snadno upoutají pozornost a o nichž lze jednoduše psát, zatímco skutečná podstata politiky a obsah, jehož se to týká, jsou komplexnější. Ale ti, kdo se nebojí pustit se do toho, vidí hodnotu a vidí možné výhody. Proto se je mnozí v AKT snaží uchopit.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, zajímalo by mne, zda jsou pro partnerské dohody s rozvojovými zeměmi formulovány strategie týkající se energií z obnovitelných zdrojů, protože je pro nás samozřejmě důležité, aby se všude tam, kde se uskutečňuje výroba, náklady snižovaly příkladným způsobem na minimum a aby byla přitom také přiměřeně zdaněna spotřeba nebezpečného zboží. Mohla by být tato otázka do těchto dohod začleněna?

  Peter Mandelson, člen Komise. − Pro všechny obchodní dohody, které prosazujeme prostřednictvím jednání, a dohody o hospodářském partnerství nejsou výjimkou, platí rozměr trvalé udržitelnosti.

Musíme se však řídit zájmy zemí AKT a jejich zprostředkovatelů a zároveň vnímat i své zájmy. Takže dokud se nebudeme ostýchat takové otázky předkládat, nemohu zaručit, že je přijmou ti, s nimiž vedeme tato jednání.

  Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

  Předsedající. − Tím končí otázky ve vyhrazeném čase.

(Zasedání bylo přerušeno v 19:55 a znovu zahájeno ve 21:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
místopředseda