Předsedající . − Chtěl bych Vám dnes oznámit, jak jsem dál postupoval ve věci závažných narušení pořádku v průběhu slavnostní schůze při příležitosti podpisu Charty základních práv ve středu 12. prosince zde v Štrasburku, na které si všichni určitě vzpomínáte.
Poté, kdy se tímto případem zabývala Konference předsedů, pozval jsem na základě článku 147 jednacího řádu několik kolegyň a kolegů k rozhovoru s cílem vyslechnout jejich názory před přijetím rozhodnutí o možných sankcích. Každému z pozvaných jsem vysvětlil důvod jeho pozvání.
Základem parlamentarismu je svoboda projevu. V demokratickém parlamentu nesmí být žádnému z řečníků bráněno v jeho projevu systematickými výkřiky kolegů, kteří mají jiný názor. Platí o to víc na řečníky, kteří promlouvají k plénu jako hosté a zástupci jiných institucí. Kolegům jsem objasnil, že jsem je pozval z důvodu toho, že se i po mé výzvě ke klidu i nadále pokoušeli zabránit řečníkům pokračovat v projevu. Sankce by se uložit neměla, protože drželi v rukou plakáty a transparenty. Jde tedy o omezování svobody slova.
V návaznosti na tyto rozhovory jsem se rozhodl přijmout v souladu s čl.147 odst. 3 jednacího řádu tato opatření:
V devíti případech jde o ztrátu nároku na denní příspěvek na období od dvou do pěti dní, v jednom případě na období pěti dní, ve dvou případech na období dvou dní, a v jednom případě jsem udělil pokárání.
Jako zdůvodnění bych vám chtěl přečíst, co jsem oznámil svým kolegům v dopise, kterým jsem je informoval o příslušných opatřeních. Cituji: „Plně chápu vaše právo a právo každého poslance být proti přijetí charty základních práv nebo Lisabonské smlouvy a tento svůj postoj vyjadřovat v souladu s pravidly stanovenými v jednacím řádu. Mám i určité pochopení pro velké emoce, které taková témata někdy vyvolají.
Zastávám však názor, že je třeba jasně rozlišovat mezi legitimním chováním v rámci jednacího řádu a narušováním schůze způsobem jako 12. prosince. Nemůžeme dopustit akce, které vedou k tomu, že jiným poslancům nebo oficiálním hostům – v tomto případě předsedům jiných institucí Evropské unie – se bude bránit v tom, aby mohli hovořit důstojně a bez úmyslného přerušování potom, kdy jim bylo udělené slovo na základě čl.9 odst. 2 jednacího řádu, a to v rámci programu jednání, který odsouhlasil samotný Parlament. Vlastní podstatou parlamentarismu a demokracie je respektování svobody projevu a práv jiných osob, v tomto případě těch, které dostaly slovo, aby se mohly vyjádřit v plénu.“
V souladu s článkem 147 jednacího řádu bylo 10 dotčených poslanců informováno o příslušném rozhodnutí. Nárok na denní diety ztratili tito poslanci: Jim Allister na 3 dni, Godfrey Blum na 2 dni, Sylwester Chruszcz na 2 dni, Paul Marie Coûteaux na 5 dní, Maciej Marian Giertych na 3 dni, Roger Helmer na 3 dni, Roger Knapman na 3 dni, Hans-Peter Martin na 3 dni a Philippe de Villiers na 3 dni. Vladimíru Železnému bylo udělené pokárání.
Kromě toho byli informovaní i předsedové orgánů, delegací a výborů, do kterých tito poslanci patří.
Ve třech případech jsem upustil od uplatňování článku 147, protože po rozhovoru s dotyčnými osobami jsem dospěl k přesvědčení, že kolegové se akce nezúčastnili.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tolik k mému rozhodnutí. Cítil jsem se povinen veřejně Vám oznámit tyto skutečnosti i celkem oficiální cestou, aby byl Parlament informovaný o tom, jaké kroky jsem musel vykonat. Doufám, že události, ke kterým došlo na půdě Evropského parlamentu 12. prosince 2007, se už nezopakují.