Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 12. března 2008 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 9.05 h)

2. Písemná prohlášení (předložení): viz zápis

3. Příprava Evropské rady (Brusel, 13. a 14. března 2008) (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o přípravě Evropské rady v Bruselu, která se bude konat 13. a 14. března 2008.

Jménem Rady bude hovořit pan Janez Lenarčič.

  Janez Lenarčič, současný předseda. − (SL) Velmi mě těší, že vám mohu představit hlavní témata zasedání Evropské rady, které začíná zítra. V souladu s tradicí jarních summitů, se také toto zasedání bude věnovat ekonomickým otázkám, zejména Lisabonské strategii, a také klimatickým změnám, energii a finanční stabilitě.

Předsednictví se těší na tuto výměnu názorů s Evropským parlamentem, mohu vás ujistit, že názory Parlamentu o tématech, která jsou zítra na programu, budou zohledněné.

Všichni si uvědomujeme skutečnost, že Evropská unie musí čelit novým výzvám, a že globalizace se sebou přináší nové příležitosti, a to nejen v hospodářské sféře, ale i ve sféře sociální a kulturní. Evropská unie již těchto příležitostí využívá. Uvědomujeme si také skutečnost, že v důsledku globalizace je nutné, aby se Evropská unie a členské státy přizpůsobily, a aby usilovaly o to, najít skutečné odpovědi. Rada zaměří svou pozornost právě na tento aspekt.

V současnosti prochází světové hospodářské prostředí těžkou zkouškou. Na finančních trzích jsme byli svědky bouřlivých událostí. Nedávno jsme zaznamenali snížení ekonomické činnosti, které nastalo v důsledku hospodářské recese ve Spojených státech amerických a v důsledku vyšších cen ropy a komodit. Navzdory tomu jsou ekonomické základy Evropské unie nadále pevné, za těchto okolností se však nesmíme zastavit a přestat v naší činnosti, naopak, musíme pokračovat v provádění reforem.

V této souvislosti Evropská rada zhodnotí stav provádění Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Uvítá příznivé výsledky a potvrdí, že strategie dobře funguje. Rada také zdůrazní, že nyní se musíme soustředit na konání, a že v tomto duchu je zapotřebí, začít novou fázi revidované Lisabonské strategie.

V oblasti informací a inovací poskytne Evropská rada našemu úsilí nový podnět, a to zavedení tzv. páté svobody. Tímto by se měly odstranit existující překážky, prostřednictvím zvýšení zahraniční mobility vědeckých pracovníků, studentů, vědců a univerzitních pedagogů by se měl uvolnit tok informací. Podle našeho názoru by pátá svoboda mohla urychlit transformaci Evropské unie na inovativní a tvořivé hospodářství založené na informacích.

S cílem posílení konkurenceschopnosti obchodních společností, zejména malých a středních podniků, Evropská rada plánuje zavést opatření, která jim umožní lépe se rozvíjet a fungovat. Měly by získat snadnější přístup ke zdrojům financování a zlepší se také stimuly v oblasti inovací. Zvláštní prioritu bude mít realizace plánu lepších právních předpisů. Velká pozornost bude věnována sociálnímu dosahu Lisabonské strategie, úsilí řešit demografické výzvy, nedostatku kvalifikací a budoucím politickým opatřením ke zvýšení sociální soudržnosti.

Jarní summit pověří členské státy postupným vykonáváním společných zásad flexikurity prostřednictvím vnitrostátních předpisů, aby bylo možné dosáhnout rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou na trhu práce.

Dovolte mi, abych přešel k dalšímu důležitému tématu, o kterém bude Evropská rada diskutovat. Mám na mysli výzvy spojené s klimatickými změnami a energií. Vloni jsme byli svědky historických závazků v oblasti environmentální a energetické politiky. Letos se musíme zaměřit na jejich vykonávání. Tento cíl představuje dlouhodobou mimořádně důležitou ekonomickou a environmentální výzvu. Pokud na ni směle odpovíme, budeme moci zaznamenat úspěch nejen z ekonomického hlediska, ale také z hlediska environmentálního.

Rada se v současnosti zabývá legislativním balíčkem, který navrhla Komise. První diskuse znovu potvrdily závazek všech členských států, směle odpovídat. Navzdory tomu je příliš brzy, abychom mohli očekávat, že na tomto summitu dosáhneme dohody o všech aspektech tohoto balíčku. Očekáváme však, že by mělo být možné, dosáhnout dohody o zásadách a směrnicích pro další posuzování tohoto balíčku. Předpokládáme, že vedoucí představitelé vyjádří svou vůli zachovat všeobecnou rovnováhu, přičemž je třeba věnovat pozornost komplexnosti balíčku z hlediska jeho ekonomických a finančních následků.

Cílem je přijmout balíček co nejdříve v roce 2009, v každém případě dříve, než skončí současné období Evropského parlamentu. Naše úsilí bude úspěšné, pokud všichni klíčoví partneři začnou bojovat s výzvou, kterou představuje změna klimatu. Na kodaňském zasedání konference o klimatických změnách koncem roku 2009 by měla být Evropa vedoucí silou v jednáních o ambiciózní a komplexní dohodě platné pro období po skončení platnosti Kjótského protokolu, což je dalším důvodem k tomu, abychom dohodu přijali v roce 2009 co nejdříve.

Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil také k dalším otázkám, které se týkají energie. Účinný vnitřní trh s energií je základním předpokladem spolehlivé, trvalé a konkurenceschopné dodávky energie v Evropě. Očekáváme, že Evropská rada vyzve k urychlenému přijetí dohody o třetím balíčku pro vnitřní trh s elektrickou energií a plynem. Tento balíček bude věnovat zvláštní pozornost dalším opatřením, která se týkající spolehlivosti dodávek a vnější energetické politiky.

Evropská rada zasadí úsilí vztahující se na politiku v oblasti klimatu a na energetickou politiku do kontextu rozvoje nových technologií, přičemž zvýší investice do těchto technologií. Tato skutečnost, která byla nedávno stanovena ve Strategickém plánu pro energetické technologie, by měla ještě více přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti našich podniků.

Hlavy států a vlád budou informovat o závěrech společné zprávy generálního tajemníka, vysokého představitele, pana Solanu, a Komisi o vlivu klimatických změn na mezinárodní bezpečnost. Složitost klimatických změn vyžaduje komplexnější harmonizaci politiky a Evropská rada vyzve k dalšímu podrobnému zkoumání této zprávy.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, vyjádřit se k třetímu hlavnímu bodu programu Evropské rady. Týká se debaty o nedávné situaci na mezinárodních finančních trzích.

Situace v mezinárodním finančním systému je stále nejistá. Pokud chceme řídit rizika vyplývající z dosahu této situace, mající vliv na skutečné hospodářství, musíme nasměrovat hospodářskou a finanční politiku Evropské unie směrem k zabezpečení makroekonomické stability a k provádění plánu strukturálních reforem. Odpověď Unie připravili ministři financí a od loňského podzimu probíhají na finančních trzích některé úpravy. Evropská centrální banka, vnitrostátní orgány, instituce Evropské unie a finanční instituce přijaly více opatření s cílem stabilizovat situaci. Navzdory tomu je však zodpovědnost za řízení rizik především na jednotlivých finančních institucích a investorech.

Současná situace odhalila potřebu dalšího posílení rámce finanční stability prostřednictvím většího dohledu nad úvěry a prostřednictvím vylepšených nástrojů řízení finančních krizí.

Očekáváme, že Evropská rada vyzve k přijetí opatření ve čtyřech hlavních oblastech: zvýšení transparentnosti pro investory, trhy a regulační orgány, zlepšení norem oceňování, posílení úvěrového statusu a obnovení řízení rizika ve finančním sektoru a v neposlední řadě také na zlepšení fungování trhu a úlohy agentur hodnotících úvěrovou spolehlivost.

Dovolte mi povědět několik slov o fondech státních aktiv. Jejich dlouhodobá strategie plní prospěšnou úlohu poskytovatelů kapitálu, kteří zaručují likviditu. Na trhu se však objevili noví aktéři, jejichž investiční strategie a záměry nejsou vždy úplně transparentní, což vede k určitým pochybnostem o hospodárnosti postupů. Nedávno zveřejněná zpráva Komise o fondech státních aktiv představuje obzvláště hodnotný příspěvek k této diskusi. Evropská rada bude pravděpodobně souhlasit s tím, že je třeba, aby Evropská unie zvolila společný přístup v souladu se zásadami, které byly navrženy ve zprávě.

Dovolte mi, opětovně zdůraznit důležitost spolupráce s Evropským parlamentem.

Mé úvodní vystoupení bych rád zakončil myšlenkou, že jarní zasedání Evropské rady, které začne zítra, bude zaměřené zejména na realizaci přijatých závazků. Předsednictví by rádo urychlilo práci na přeměně Evropy v nejkonkurenceschopnější hospodářství. Čelíme též důležité úloze, zabezpečit větší stabilitu pomocí naší politiky v oblasti klimatu a energie.

Vzhledem ke všem připomenutým výzvám, které nás v budoucnosti čekají, doufáme, že naše spolupráce s Evropským parlamentem bude skutečně tvořivá. Pokud se nám společně podaří dosáhnout pokroku, evropští občané budou mít možnost vidět, že Evropská unie existuje, aby zabezpečila jejich budoucnost.

Naše dnešní rozprava a diskuse s předsedou Evropského parlamentu po dobu zasedání Evropské rady nepochybně představují dva důležité faktory z hlediska dosažení tohoto cíle. Děkuji za vaši pozornost.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Vážený pane předsedo, na jarním zasedání Evropské rady obvykle přehodnocujeme Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost. Nadcházející zasedání bude ještě důležitější než obvykle. Na úvod mi dovolte, abych poděkoval slovinskému předsednictví za velmi důkladnou přípravu tohoto jarního summitu.

Ať už ze zasedání Evropské rady, které se koná tento týden, vzejdou jakékoliv signály, jedno by mělo být jasné: Lisabonská strategie funguje. Za poslední dva roky bylo v Evropské unii vytvořeno až 6,5 miliónu nových pracovních míst. Nezaměstnanost se nachází na nejnižší úrovni za posledních 25 let. Míra zaměstnanosti je 66 %, blíží se k cílové hodnotě Lisabonské strategie, která je 70 %. A co víc, vytváření nových pracovních míst šlo ruku v ruce se zvyšováním produktivity. Produktivita v Evropské unii v současnosti roste rychleji než ve Spojených státech amerických. To nejsou špatné výsledky.

Samozřejmě, lisabonský proces nás nemůže ochránit před nepříznivým ekonomickým vývojem, jehož příčiny se nacházejí mimo Evropu. V dnešním vzájemně propojené ekonomice to není možné. Museli jsme mírně upravit naše předpovědi očekávaného růstu pro tento rok, ale stále předpokládáme růst ve výši 2 %, což je velmi slušná výkonnost.

Díky již provedeným reformám jsou naše ekonomiky pružnější a flexibilnější. V důsledku toho jsme schopni, lépe se vypořádat s vnějšími otřesy.

Samozřejmě, při zhoršení podmínek je ještě důležitější, abychom mohli ubezpečit ty, kteří se cítí být ohroženi ekonomickým poklesem. Evropa se musí chránit, ale musí odolat pokušení zavést protekcionistická opatření.

Uchýlit se k protekcionismu by bylo bláznovství. Evropa díky globalizaci velmi mnoho získala. V Evropě žije pouze 7 % světového obyvatelstva, avšak vytváří se tu až 30 % světové produkce. Sedm z deseti nejkonkurenceschopnějších zemí světa jsou členy Evropské unie a navzdory rozmachu Číny a Indie je Evropa také nadále tou největší obchodní mocností na světě.

Evropa má tedy všechny důvody k tomu, aby k budoucnosti přistupovala s důvěrou. Zároveň však musíme být i nadále ostražití a obezřetní, pokud jde o další vývoj. Ale naší všeobecnou linií by měla být víra v budoucnost. Pesimistickým postojem se nám nepodaří zvítězit v následujících ekonomických bitvách.

Tímto přístupem byla inspirována naše reakce na finanční krizi a také naše politické dokumenty, týkající se finanční situace a státních investičních fondů, které jsou rovněž předmětem jednání Evropské rady. Doufáme, že Evropská rada podpoří naše návrhy na společnou evropskou odpověď na tyto výzvy.

Když jsem řekl, že Lisabonská strategie funguje (což je, samozřejmě, pravda), neznamená to, že všechno je růžové a že můžeme klidně usnout na vavřínech. Také já, také Komise, neustále opakujeme, že v současnosti nesmíme podlehnout přehnanému sebeuspokojení, zejména vzhledem k tomu, že se zdá, že se světová ekonomická situace zhoršuje. Již jsme toho udělali mnoho. V mnohých evropských oblastech však nezaměstnanost stále ještě představuje vážný problém. Existují specifické sociální skupiny, na které má současný vývoj velmi velký dopad. V důsledku stoupajících cen energií a potravin narůstá inflace, což znamená, že kupní síla se snižuje, zejména u lidí, jejichž příjem závisí na mzdě nebo důchodu. Proto je zapotřebí, abychom v našem úsilí pokračovali.

Lisabonská strategie však ani zdaleka není statickým procesem. Strategická zpráva Komise ustanovuje soubor nových politických iniciativ, díky nimž by se měla Evropa stát ještě odolnější vůči hospodářským krizím, a které by měly posilnit evropské úsilí tvarovat proces globalizace a naplno z něho čerpat výhody.

V prvé řadě hovořme o té nejdůležitější oblasti. Nejdůležitější oblastí jsou lidé. Klíčem k překonání chudoby a nerovnosti je zvýšení úrovně vzdělání a odborné přípravy v celé Evropské unii, přičemž je třeba zabezpečit, aby byly dostupné pro všechny. Rozhodli jsme se zaměřit na jednu z nejzranitelnějších skupin, na žáky, kteří předčasně opouštějí školu, aniž by ji dokončili. V současné době v Evropě stále jedna šestina mladých lidí opouští školu bez jejího dokončení. Jedna pětina dětí ve věku 15 let nedokáže přiměřeně číst. Nemůžeme si dovolit, aby jejich talent vyšel vniveč. Musíme poskytnout mladým lidem dovednosti, které potřebují, aby dokázali realizovat svůj potenciál.

Dalším klíčovým pilířem Lisabonské strategie, k němuž jsme se vrátili, je výzkum a inovace. Aby do Evropy proudily investice, musí zvýšit svou poměrnou přitažlivost. V Evropě potřebujeme pátou svobodu, volný pohyb poznatků, která doplní další čtyři svobody, na kterých je postavený vnitřní trh. Je třeba, abychom podporovali otevřené inovace, ale zároveň je třeba zabezpečit, aby byly poznatky přiměřeně chráněné evropskými patenty a autorskými právy.

Na tomto místě bych chtěl přivítat skutečnost, že včera tento parlament schválil Evropský inovační a technologický institut. Z hlediska Evropy jde o klíčové rozhodnutí. Dovolte mi poblahopřát Evropskému parlamentu k tomuto úspěchu. Chci vám rovněž poděkovat za to, že jste podpořili můj návrh, který, jak se pamatuji, se před třemi lety setkal s velkým odporem. Ale díky dobré spolupráci mezi Parlamentem, Komisí a členskými státy se nám nakonec podařilo dosáhnout této dohody.

Třetí prioritou, kterou jsme zkoumali, je podnikatelské prostředí. Je třeba vybudovat jednotný trh, který bude fungovat ve prospěch Evropy a zejména ve prospěch malých a středních podniků, které tvoří základ našeho hospodářství, a ve kterých se vytváří nejvíce nových pracovních míst. Proto zítra požádám Evropskou radu, aby prosadila myšlenku zákona o malých podnicích, kterým by se odstranily překážky vzniku a růstu malých a středních podniků. Musíme mít na paměti, že to nejdůležitější, co můžeme malým a středním podnikům poskytnout, je skutečný vnitřní trh. Právě v tom spočívá největší rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy americkými z hlediska malých a středních podniků, nejde o konkrétní právní předpisy. Když malý podnik ve Spojených státech amerických začne v jednom státě, okamžitě má k dispozici celý vnitřní trh Spojených států amerických. V Evropě to tak stále ještě není. V Evropě existuje v praxi mnoho překážek, když chce podnik rozšířit svou činnost na území dalšího státu. Proto je opravdu zapotřebí, abychom dokončili vnitřní trh, pokud chceme, aby se malé a velké podniky rozvíjely, a pokud chceme, aby byl v Evropě vyšší růst a větší zaměstnanost.

(potlesk)

Posledním pilířem Lisabonské strategie, ke kterému jsme se v naší strategické zprávě vrátili, je energie a změna klimatu, které představují hlavní výzvu, které musí naše generace čelit. Možná je na přijetí balíčku o energii a klimatu příliš brzy, ale jak poslanci Parlamentu dobře vědí, nemůžeme si dovolit ztratit tempo. Načasování dohody je z hlediska její úspěšnosti klíčové. Čím dříve jí dosáhneme, tím nižší budou náklady na přizpůsobení, a tím větší přínos bude mít pro ty, kdo ji zavedli včas. Jde také o klíčový moment z hlediska dosažení našeho prvořadého cíle, kterým je dosažení komplexní mezinárodní dohody pro příští rok v Kodani. Čím více zemí se zapojí, a čím bližší budou jejich představy našim, tím spíše bude možné zabezpečit stejné podmínky pro všechny. Nic nemůže prospět tomuto procesu více než to, že Evropská unie dosažením dohody do konce tohoto roku ukázala, že myslí své záměry skutečně vážně.

Jsem tedy skutečně rozhodnut, Komise je opravdu rozhodnuta, spolupracovat s členskými státy na dosažení základní politické dohody o vnitřním trhu s energií a o ochraně klimatu a o balíčku o obnovitelných zdrojích do konce tohoto roku. Samozřejmě bychom také chtěli, aby byl na začátku příštího roku uzavřen konečný legislativní proces s Evropským parlamentem. Je, samozřejmě, důležité propojit strategii ochrany podnebí s vnitřním trhem s energií. Všichni víme, že je to nevyhnutelné, pokud chceme dosáhnout naší vize konkurenceschopné, bezpečné a udržitelné energie v Evropě. Mám radost, když vidím, jak zpracování této dokumentace v posledních týdnech nabírá na rychlosti. Jsme rozhodnuti najít způsoby jak zabezpečit, aby se uskutečnilo skutečné otevření trhu, které jsme si stanovili jako cíl v našich původních návrzích. Komise je i nadále pevně rozhodnutá uskutečnit oddělení vlastnictví anebo jemu odpovídající funkční ekvivalent. Hlavní je, aby byl tento Parlament nejpozději v červnu připraven na první čtení.

Reforma neznamená, že je třeba odstranit hodnotné sociální pokroky anebo naše sociálně tržní hospodářství, naopak, díky reformě vyzbrojíme lidi tak, aby v dobách změn uspěli, a dáme jim možnost převzít kontrolu nad vlastním životem.

Reforma se týká modernizace našich sociálních systémů a zabezpečení jejich udržitelnosti. Našimi hesly musí být dostupnost, příležitost a solidarita, které jsou také ústředními prvky nového sociálního programu, který Komise představí před začátkem léta.

Reforma též znamená vytvoření dynamického podnikatelského prostředí, ve kterém podnikatelé investují svůj čas a zdroje do výroby vysoce kvalitních výrobků a poskytování vysoce kvalitních služeb, které si chtějí koupit lidé z celého světa, přičemž není třeba, aby podnikatelé investovali svůj čas a zdroje do vyplňování nepotřebných formulářů a do každodenního boje s byrokracií.

Náplní reformy je též transformace Evropy na nízkouhlíkové hospodářství, které je výhodné z hlediska životního prostředí i z hlediska podnikání. Prostřednictvím takového hospodářství se zvýší životní úroveň, ale nebude to mít nepříznivé dopady na přírodu.

Těší mě, když vidím, že mnoho úsilí, které jsme v posledních letech věnovali přepracování lisabonské agendy, pomohlo dosáhnout širokého konsensu v otázkách o tom, kde se nacházíme a kam chceme jít. Tento Parlament je stálým zdrojem kritické podpory, za což vám chci poděkovat.

S potěšením jsem zaznamenal velkou míru podpory Lisabonské strategie, kterou Evropský parlament vyjádřil prostřednictvím svého usnesení z 20. února o příspěvku k jarnímu zasedání Evropské rady v roce 2008 ve vztahu k Lisabonské strategii.

Viděl jsem také pozměňující a doplňující návrhy, které se týkaly všeobecných směrnic pro hospodářskou politiku, o kterých tento Parlament v ten samý den hlasoval. Souhlasím s otázkami, na které poukazujete, v současnosti jsou již neoddělitelnou součástí politik Evropské unie na základě návrhů Evropské komise, jde o sociální začlenění, udržitelnost veřejných financí, potřebu bojovat proti inflaci, výzkum a vývoj, lepší koordinaci hospodářské politiky, podporu podnikání a inovací, vnější rozměr vnitřního trhu a o změnu klimatu a energii. Takže povězme si to jasně: Komise souhlasí s těmito prioritami.

Po konzultacích s  různými zúčastněnými stranami, včetně členských států, Komise v prosinci navrhla zachovat původní znění směrnic strategie, vzhledem k tomu, že je v nich zabudována flexibilita, díky níž je možné přizpůsobit se vývoji okolností a zaměřit se na priority, které jsem právě vyjmenoval, a se kterými Komise souhlasí.

Zachování směrnice vyslalo velmi potřebný signál stability a předvídatelnosti členským státům a také ekonomickým subjektům, čímž se zvýšila pravděpodobnost, že se záměry podaří zrealizovat. Jak před chvílí uvedl pan předseda Rady, právě realizace je v současnosti prioritou. Musíme dosáhnout konkrétních výsledků a musíme být důslední. Proto po komunikaci s Výborem pro hospodářské a měnové záležitosti Evropského parlamentu Komise usilovala dohodnout se s Radou na kompromisu, podle kterého by se upravil popisný dokument přiložený ke směrnicím tak, aby odrážel otázky zdůrazněné Parlamentem. Navzdory úsilí Komise se Rada rozhodla nepostupovat podle našeho kompromisního doporučení týkajícího se všeobecných směrnic pro hospodářskou politiku.

V každém případě bych tento Parlament rád ubezpečil o tom, že Komise připisuje největší důležitost stanovení správného rámce pro členské státy, aby realizovaly naše společné priority, přičemž prioritami jsou růst a  zaměstnanost. Když hovořím o růstu, mám na mysli udržitelný růst z hlediska sociálního i environmentálního. A pracovní místa, která se nezvyšují jen z hlediska jejich počtu, ale také kvality. Protože jsme si jistí, že obnovená Lisabonská strategie zaměřující se na zaměstnanost a ekonomický růst, se závazkem v oblasti konkurenceschopnosti a začlenění, je nejlepší odpovědí Evropy na výzvy globalizace.

(potlesk)

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE . – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane úřadující předsedo, vážený pane předsedo Komise, dámy a pánové, prioritou jarního zasedání Evropské rady bude podpořit evropský růst a opětovně spustit Lisabonskou strategii na období 2008 až 2010.

Naše skupina se domnívá, že je mimořádně důležité, poskytnout Evropské unii z hlediska globalizace každou příležitost a zreformovat ji tak, jak to co nejenergičtěji navrhuje Evropská komise od roku 2005 pod vedením jejího předsedy, pana José Manuela Barrosa. Tato strategie představuje nejlepší nástroj k řešení výzev, kterým musíme čelit: globalizace, obyvatelstvo a změna klimatu.

V tomto směru je zde ukryté dvojí poselství: je třeba pokračovat v uskutečněných reformách, avšak je zapotřebí zvýšit také účinnost Lisabonské strategie. Globalizace představuje pro Evropu příležitost, avšak nikdy nepřijmeme nekontrolovaný volný trh. To je první výzva. Musíme chránit zájmy těch nejzranitelnějších a podporovat náš sociální model. Není čas na změnu kurzu, naopak, je čas, abychom zintenzívnili naše úsilí směrem, který byl již stanoven. Lisabonská strategie navrhuje přizpůsobenou odpověď na každou výzvu.

V konfrontaci s konkurencí z rozvíjejících se zemí, spočívá naše budoucnost ve výzkumu a inovacích, v podpoře podnikání, v celoživotním vzdělávání a v reformě trhu práce. Evropa může být konkurenceschopná, jen pokud její výrobky budou mít přidanou hodnotu z hlediska kvality a inovací. Proto vyzývám členské státy, aby v co největší míře investovaly do výzkumu a inovací.

Bez rozvoje malých a středních podniků není možné dosahovat růstu a vytvářet nová pracovní místa. Snížením administrativní zátěže jim musíme pomoci při zabezpečování smluv a při vytváření nových pracovních míst. Příprava zákona o malých podnicích na evropské úrovni je krokem správným směrem. Vzdělávání a odborná příprava se musí přizpůsobit potřebám hospodářství. Naši konkurenční výhodu si můžeme zachovat jen tehdy, když bude pro naši pracovní sílu zabezpečená správná odborná příprava. Je třeba přehodnotit a určitě také rozšířit výuku na školách a univerzitách a také nepřetržitou odbornou přípravu. Z tohoto hlediska vítáme program Celoživotního vzdělávání na období 2007 až 2013. Je také zapotřebí, aby byly uskutečněné dalekosáhlé reformy trhu práce, který musí být mobilnější, flexibilnější a také bezpečnější. Podniky musí být schopné přizpůsobit se požadavkům trhu. Zaměstnanci musí mít možnost využít příležitosti rekvalifikace a adaptace.

Druhá výzva, které musí Evropa čelit, se týká jejího obyvatelstva. Stárnutí obyvatelstva pravděpodobně způsobí nedostatek pracovní síly a tlak na systémy sociálního zabezpečení. Vnitřní pracovní sílu musíme lépe motivovat, musíme také zabezpečit lepší flexibilitu a přizpůsobivost pro všechny generace, aby si mohly lépe uspořádat své profesní i rodinné životy. Musíme také přehodnotit naši přistěhovaleckou politiku, která musí být evropská a musí přitahovat dovednosti a know-how. Je zapotřebí, vypracovat návrh systému tzv. modré karty. Musíme také zastavit odliv mozků. Naše investice do vzdělání vyjdou vniveč, pokud vědečtí pracovníci odejdou do zahraničí za lepším platem a lepšími pracovními podmínkami.

Třetí a poslední výzvou je změna klimatu. Musíme zavést politický systém, který bude v souladu se životaschopným ekologickým hospodářstvím, což znamená splnění cíle 20 % snížení emisí skleníkových plynů. Kromě ekologických výhod nám to také zabezpečí dobré postavení z hlediska trhů s čistými technologiemi, což není zanedbatelné. Musíme však jít příkladem, a stejně tak se musí zachovat také naši partneři. Ekologickou politiku musí doprovázet zahraniční obchodní politika, která není protekcionistická, ale je pevná.

Dámy a pánové, naše hodnoty a náš model společnosti je možné zachovat, jen pokud budeme mít odvahu zreformovat naši společnost, a pokud řekneme našim spoluobčanům pravdu. Sociálního pokroku můžeme dosáhnout, jen pokud se bude zvyšovat růst. Na druhé straně se růst bude zvyšovat, pokud k tomu vytvoříme podmínky. Dovolte mi poděkovat panu předsedovi Komise, panu místopředsedovi Verheugenovi a také všem komisařům za odvedenou práci. Můj dík, vážené dámy, vážení pánové, je možné vnímat v kontextu stáje, stáje pana Barrosa. Příděl ovsa představuje dobře odvedenou práci, ale oves je také zdrojem energie pro vykonání celé práce, která je ještě před námi.

(potlesk)

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi začít poznámkou adresovanou panu předsedovi Rady. Pane předsedo, byli jsme informováni, že po dobu zítřejší večeře se má diskutovat o Středomořské unii. S touto myšlenkou přišel francouzský prezident. Kromě toho, že doufám, že bude všem účastníkům večeře chutnat, bych vás chtěl jménem naší celé skupiny požádat, abyste během večeře objasnili následující: pokud jde o to, že Středomořská unie bude vycházet z barcelonského procesu, do kterého směřují velké částky z rozpočtu Evropské unie, anebo tento proces vylepší, potom má tato iniciativa naši plnou podporu. Je však třeba zaručit, že taková politika se bude prosazovat v rámci Evropské unie.

Pokud má být Středomořská unie úspěšná, musí jít o politiku Společenství v rámci současných institucí a politik EU. Pokud by naopak měla být Středomořská unie v Evropské unii faktorem, který rozděluje, bylo by to špatným signálem. Kromě toho by došlo k izolaci Francie těsně předtím, než se ujme předsednictví, a to určitě nechceme.

(potlesk)

Proto vás žádáme, abyste tuto zprávu tlumočili účastníkům summitu.

Na jedné straně je pravda, že se směrnice nezměnily. Na straně druhé, bylo v tomto sále většinou 515 hlasů dne 20. února přijato úplně jiné rozhodnutí, a to, že je třeba, je změnit. Avšak neveďme spory o tom, zda tyto směrnice bylo či nebylo třeba změnit, ale hovořme o tom, zda jsou nebo nejsou dosažitelné podstatné změny obsažené v našich požadavcích na změnu směrnic.

Pane Barroso, minulý týden jsem vás kritizoval za to, nejste dostatečně zanícený. Od té doby jsem se dozvěděl, že někteří členové Komise, pravděpodobně po konzultaci s vámi, si zvolili a předložili některé myšlenky, které zde byly navržené. Proto moje kritika v tomto ohledu již není opodstatněná. Ale poté, co jsem si vyposlechl váš dnešní proslov, pane předsedo, musím zopakovat myšlenku, že vy máte v Evropě vedoucí úlohu. Váš zítřejší příspěvek určený hlavám států a předsedům vlád je musí motivovat, aby v členských státech zavedli opatření, ke kterým jste právě vyzval. Velká část z toho, co říkáte, je, samozřejmě, pravdivá, ale musíme čelit skutečné situaci v Evropě.

Dovolte mi proto, abych vyjmenoval pět bodů, o kterých si myslíme, že jsou klíčové, avšak nebyly dostatečně zdůrazněné, ani uvedené do praxe. Ano, samozřejmě, podařilo se dosáhnout pokroku, nezaměstnanost klesá a produktivita roste, ale pravda je, že stoupá také nejistota zaměstnání. Samozřejmě, vytváří se více nových pracovních míst, ale tato nově vytvořená pracovní místa nejsou jistá, naopak jsou čím dál nejistější. Mzdy v Evropě rostou, ale rostou pomaleji než zisky obchodních společností. V percentuálním vyjádření zisky obchodních společností rostou rychleji, než se zvyšují mzdy zaměstnanců.

(potlesk)

Poukazuje to na sociální nerovnováhu. Chceme zlepšit sociální soudržnost, chceme lepší sociální ochranu. Co je nám platné, že vnitřní trh roste, co je nám platné, že je Unie globálně konkurenceschopná, když skutečnost je následující: výrobní továrna v určité lokalitě dosahuje zisku ve výši 4 %, ale řekne: „Z hlediska akcionářů tato zisková marže není dostatečná, chtějí zisk na úrovni 6 %, proto továrnu v této lokalitě zavřeme.“ Takový vývoj událostí nepříznivě ovlivňuje základní jistotu, kterou Evropská unie potřebuje. Naši občané potřebují mít jistotu!

Diskutujeme o oddělení v energetickém sektoru, které může, ale nemusí být potřebné. Tentokrát si povězme něco o oddělování, které probíhá v oblasti sociální politiky v Evropě. Reálně hrozí, že ekonomický růst bude oddělený od sociálního zabezpečení, proto je zapotřebí směrnice přehodnotit. Musíme jasně stanovit, že ať se stane v oblasti sociální politiky v Evropské unii cokoliv, půjde to ruku v ruce s ekonomickým pokrokem.

Dnes odpoledne budeme slavit 50. výročí Evropského parlamentu. Před 50 lety tu ve Štrasburku vládl duch, podle něhož tvořily hospodářský rozvoj a sociální zabezpečení základ růstu a úspěchu Evropského společenství. Tento přístup je čím dál více ohrožen.

Řekl jste, že je třeba snížit byrokracii, které musí čelit malé a střední podniky. Ano! Když však byrokracii snížíme a tyto podniky se začnou pohybovat po Evropě a způsobí podobné události jako v případě Laval, mělo by to nepříznivý dosah na důvěru v Evropskou unii. Přestože dokonce také malé a střední podniky mohou využít svobodu pohybu k potlačení sociálního pokroku, obchodní společnosti na tom možná získají, ale jejich zaměstnanci určitě ne. Tito zaměstnanci však představují většinu občanů EU.

Samozřejmě, investice do vzdělání, odborné přípravy, výzkumu a inovací jsou potřebné, o tom není pochyb. Když ale pro převážnou většinu lidí závisí dostupnost univerzity anebo školy na tom, zda mají jejich rodiče v peněžence dost peněz, nemůžeme zde hovořit o sociální politice. Musíme zabezpečit stejný přístup pro všechny občany v Evropské unii, bez ohledu na to, odkud pocházejí a také na to, jaká je jejich rodinná situace. Pokud má Evropa přežít, musíme posílit také tento potenciál, nejen podnikatelský potenciál. Především musíme posílit potenciál mladých lidí na tomto světadílu, kterým musíme zabezpečit přístup k výzkumu, dovednostem a odborné přípravě.

Na sociální jistotu má nepochybně nepříznivé dopady, když si každý boháč v Evropě může přemístit své finanční prostředky z jedné země do druhé, aniž by musel zaplatit daň. To je další příklad nepříznivých následků! Máte tedy pravdu, když říkáte, že je třeba, regulovat finanční trhy EU.

Vážený pane předsedo, všechny uvedené důvody naznačují, že směrnice je třeba přehodnotit. V konečném důsledku příliš nezáleží na tom, jak to nazveme. Když tuto zprávu zítra zprostředkujete Radě, budeme na vaší straně, ale na vaší straně budeme jen tehdy, když tak učiníte!

(potlesk)

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedo, zasedání Rady probíhající tento týden se koná někde mezi zoufalstvím a nadějí. Ačkoliv se zdá, že hlavní těžkosti se podařilo překonat, Lisabonská smlouva ještě není ratifikovaná a některá její ustanovení jsou stále pochybná. Politické směřování Ruska, Turecka a některých našich sousedů ze Středního a Blízkého východu je nejisté. Ekonomický růst zpomaluje, pronásledován následky, které měly dopad na HDP při nedávné krizi bankovního sektoru ve Švédsku, Finsku, Maďarsku, či Španělsku, o Argentině a Japonsku ani nemluvě. Proto jsme o to více uvítali společná opatření, která přijaly naše centrální banky dnes ráno.

Kromě těchto úvah mysl našich politiků nadále zatěžují také hlavní globální výzvy, jako je růst počtu obyvatel a migrace, mezinárodní kriminalita a terorismus, klimatické změny a energetická bezpečnost. Urgentní zavedení návrhů Komise v oblasti boje proti klimatickým změnám leží na bedrech členských států a tohoto Parlamentu. Obrysy této výzvy jsou rozsáhlé.

Zpráva vysokého představitele o vlivu klimatických změn na bezpečnost a stabilitu poukazuje na to, že existuje skutečná a bezprostřední obava, s hrozbou vojenských důsledků, včetně využití (o kterém se nikdy nehovoří) organizace NATO jako nástroje k zajištění energetické bezpečnosti. Zaslepené krátkodobým ekonomickým myšlením již některé členské státy EU usilují o omezení svých závazků, týkajících se návrhů Komise v oblasti klimatických změn. Podívejte se na návrh závěrů Rady, odstavec 18, a všimněte si některých vyhýbavých slov, která tam byla vložena.

Tato dvojí nebezpečí obsahují hrozbu, že se stáhneme do pevnosti jménem Evropa. Pouze zvýšením vnitřní solidarity se můžeme vyhnout pasti, do které by padly členské státy, například kdyby se rozhodly pro South Stream místo Nabucca. Jen pokud rozšíříme solidaritu až po naše břehy, budeme moci dosáhnout míru kolem Středozemního moře, toho Mare Nostrum, anebo kolem Kaspického moře. Einstein měl pravdu, když pravil, že mír není možné zabezpečit násilím, lze k němu dospět jen porozuměním.

Je třeba, abychom šli příkladem. Doufám, že v závěrech Rady uvidíme závazky národních vlád a Evropské unie snížit spotřebu energie v našich vládních budovách a sídlech institucí a také pokud jde o naše vozové parky, přičemž se stanoví závazné cíle, aby bylo možné toho dosáhnout.

Od strany Mezivládního panelu pro změnu klimatu a také od jiných organizací přicházejí vážná varování týkající se nákladů nečinnosti. My nejen musíme, ale také můžeme konat, navzdory silnému protivětru, ekonomické základy eurozóny jsou silné, jak říká pan předseda Komise, domácí poptávka a vývoz také nadále rostou, což je znakem toho, že Lisabonská strategie funguje a je třeba pokračovat v jejím prosazování.

Posloucháme, co lidé v tomto Parlamentu říkají. Skupina pana Wurtze vedla protest ve věci ohrožení 12 tisíc pracovních míst ve společnosti Unilever. Pan Schulz napsal dopis 27 hlavám států a předsedům vlád, v němž vyzval ke změně ekonomického kurzu, na zavedení závažných sociálních norem a větší sociální ochrany. Tato opatření však nezohledňují skutečnou situaci v globálním hospodářství, kde s čím dál větším počtem zemí, které otevřely svá hospodářství, rostl globální poměr obchodu k HDP rychleji než celkový výstup. V současnosti pochází polovina našich příjmů z obchodu a dokonce také rozvojové země představují jednu třetinu světového obchodu. Integrace světového hospodářství je důkazem toho, že nejde o hru s nulovým součtem. Třebaže podíl Evropy na světovém hospodářství klesá, jeho celkový růst znamená, že také nadále vytváříme nová pracovní místa a bohatství. Proto jsme za poslední dva roky vytvořili 6,5 miliónu nových pracovních míst. Má skupina v tomto smyslu dlouho argumentovala, těší nás, že to uznali také pánové Jacques Delors a Poul Nyrup Rasmussen při vypracovaní návrhu manifestu pro skupinu PSE, který byl přijat v Oportě přibližně před 15 měsíci.

Pane Schulz, pokud se v této místnosti nachází pštros, který schovává hlavu do písku, nesedí v křesle č. 21 (křeslo pana Barrosa), ale v křesle č. 6 (křeslo pana Schulze). Myslím si, že se tím vysvětluje, proč skupina PSE přišla o svou původní roli, v níž poháněla tuto instituci směrem vpřed.

Evropská rada musí prokázat naléhavější při úsilí k dosažení svého cíle v oblasti výzkumu a vývoje. Musí rozšířit trh rizikového kapitálu a zvýšit mobilitu vědeckých pracovníků s cílem podpořit inovace. S cílem odvrátit nebezpečí musí Evropská rada také zlepšit transparentnost a kontrolu v sektoru bankovnictví. Pane Lenarčič, musíte věnovat pozornost sociální soudržnosti a environmentální stabilitě, ale musíte tak činit s jistotou a vědomím, že trh je nejsilnějším nástrojem, kterým můžeme zvýšit životní úroveň.

(potlesk)

  Brian Crowley,  jménem skupiny UEN. – Vážený pane předsedo, dovolte mi přivítat pana úřadujícího předsedu a pana předsedu Komise. Dnes s námi diskutují o tom, o čem budou na nadcházejícím summitu diskutovat naši stařešinové, mudrci, a někdo by mohl říci, že také ty nejzkušenější z nás, s čímž já osobně nemusím nutně souhlasit.

Místo toho, abych opakoval všechno, co již říkali mí kolegové, protože mohu souhlasit s většinou projevů, řekl bych, že nejde o jedno anebo o druhé, ale spíše o kombinaci všech těchto věcí: jde o úsilí vybrat ty nejlepší myšlenky ze všech různých návrhů, které byly předloženy, a využít jich jako jedinečného modelu, který musí Evropa následovat. Říkám to proto, že naše zkušenosti za posledních 30 let, a zejména za posledních 20 let, poukazují na to, že nejde pouze o jedno nebo o druhé. Není možné dosahovat ekonomického růstu bez správné sociální soudržnosti a sociální ochrany. Není možné chránit životní prostředí bez čistých investic do nových zdrojů, informačních technologií, výzkumu a vývoje, aby bylo možné vytvořit inovativní způsoby řešení problémů, kterým musíme v současnosti čelit.

Stejně také není možné vyřešit nezaměstnanost tím, že si řekneme, že chceme vytvořit více pracovních míst. Je třeba podporovat obchodní společnosti a podniky v tom, aby vytvářely pracovní místa, aby investovaly peníze a vytvářely bohatství. Pole působnosti veřejných služeb je omezené, ať už jde o veřejné investice do infrastruktury, anebo o cokoliv jiného. V konečném důsledku jde o to, aby podnikatelé a podnikatelky v malých a středních podnicích, které zaměstnávají 62 % všech lidí, kteří jsou v rámci Evropské unie zaměstnaní, investovali více finančních prostředků do tvorby většího počtu pracovních míst.

K tomu je třeba dosáhnout určitého stupně flexibility. Pojem flexibilita by však neměl představovat pokles úrovně anebo ochrany práv pracujících. Podobně není možné na základě jednoho špatného příkladu, kterým je případ Laval, který je skutečně špatný, vyvodit závěr, že všichni ostatní musí být pod co nejdůslednější kontrolou. Měl by to být výchozí, nikoliv konečný bod. Podívejme se na výzvy, kterým musíme dnes v Evropské unii čelit: nedostatek investic do řádného výzkumu a vývoje. Ti nejlepší a nejbystřejší odcházejí z evropských univerzit a organizací, aby ve svém výzkumu a další práci pokračovali v Americe, Japonsku a nyní dokonce už i v Číně. A podívejme se také na přemístění evropského průmyslu a obchodu. Nejde již o přemístění do jiných zemí v rámci Evropy, jak tomu bylo před 10 nebo 12 lety. V současnosti se evropský průmysl přesouvá mimo Evropskou unii do Indie, Pákistánu, Malajsie a podobně.

V současnosti bychom se neměli zaměřovat jen na krátkodobé problémy, které způsobila náhlá krize rizikových hypotečních úvěrů. Pokud se ohlédneme zpátky do minulosti, posledních 25 let se hospodářské trhy vyvíjejí v cyklech: můžeme vidět vrcholy i pády. Musíme zabezpečit, aby existovaly základní kameny, které dnes položíme, které budou za 15 let stejně pevné jako dnes, aby díky nim hospodářství rostlo, a aby bylo možné zaručit bezpečnost dodávek energie. Prezident Estonska nám v tomto jednacím sále včera řekl, že Rusko se v současnosti chová jako supervelmoc, a že využívá svého status supervelmoci v oblasti ropy a zemního plynu k ovlivňování zahraniční politiky. Musíme zabezpečit, aby byla v rámci Evropské unie solidarita, abychom se mohli postavit a čelit této výzvě.

Našim nejlepším a nejhodnotnějším aktivem jsou naši mladí lidé. Pokud nebudeme dostatečně investovat do vzdělání a odborné přípravy, abychom jim poskytli dovednosti a příležitosti v Evropské unii, hrozí, že o ně přijdeme.

Na závěr mi dovolte povědět panu úřadujícímu předsedovi Rady, že bych chtěl vzdát hold mladým lidem ze Slovinska za jejich práci po dobu slovinského předsednictví, zejména v protokolárním oddělení, a za to, jaký příjemný obraz vytvářejí o Slovinsku jako zemi.

  Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, úvodem bych se chtěla vrátit k tomu, co říkal pan Schulz. Dovolte mi znovu zdůraznit, že není možné pravdivě vyhodnotit Lisabonskou strategii, pokud nezohledníme skutečnost, že ačkoliv Evropa z procesu globalizace velmi mnoho získala, tento zisk je rozdělený velmi nerovnoměrně. Kromě toho, nárůst zaměstnanosti v žádném případě nevyřešil problém pracujících chudých lidí, naopak, navzdory rostoucí zaměstnanosti a zvýšenému růstu, vzrostla také chudoba způsobená nejistotou zaměstnání.

My, poslanci Evropského parlamentu, jsme ve svém usnesení výslovně žádali, aby Komise a Rada řešily otázku odvětvových minimálních mezd, a aby Komise hodnotila výsledky Lisabonské strategie jiným způsobem, z hlediska problému rostoucí sociální marginalizace. Tento ukazatel chudoby tvoří neoddělitelnou součást našeho usnesení, považuji za politováníhodné, že Rada ani Komise doposud nezareagovaly na tato rozhodnutí Evropského parlamentu.

(potlesk)

Pokud jde o téma podnebí a energie, upřímně, byla jsem šokovaná, když zástupce německé vlády v Bruselu jen pár dní před konáním letošního jarního summitu vyhlásil, že environmentální politika by neměla zasahovat do průmyslové a hospodářské politiky. Toto prohlášení učinil státní tajemník německého ministerstva životního prostředí, pan Machnik, kterého mí němečtí kolegové nepochybně znají. Německé ministerstvo životního prostředí zjevně vůbec nerozumí tomu, co ve skutečnosti znamená pojem „udržitelnost“.

Proto není překvapivé, že německá vláda je také nadále proti omezením emisí oxidu uhličitého pro vozidla, že nepodporuje jednotný trh s energií v podobě, v jaké ho navrhuje Komise, a že se snaží vytvořit spojenectví proti „novému vymezení obchodování s emisemi“.

S politováním musím konstatovat, že pokud jde o toto jednání, Německo částečně pozapomnělo na to, jaká dohoda byla uzavřená na loňském jarním summitu. Některé současné německé politiky jsou zcela v rozporu s výsledky loňského summitu. Nejsem si například jista, zda nová priorita, která se připisuje obnovitelné energii, a která se zdá být zcela nerozporuplnou, skutečně postačuje k zabezpečení udržitelnosti v oblasti energie a podnebí.

Podle mého názoru se s mnohými otázkami spojuje také problematika Středomořské unie. Někdy má člověk dojem, že stejně jako v případě velkých dohod v oblasti zemního plynu s Ruskem (mám na mysli North Stream a South Stream), představuje Středomořská unie další důkaz toho, že není jednoduché dosáhnout jednotné politiky EU v oblasti energie 7 a bezpečnosti energetických dodávek. Pokud se Radě nepodaří tento problém vyřešit, nedokáže splnit své závazky.

(potlesk)

  Gabriele Zimmer ,  jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedo, dnes slavíme 50. výročí Evropského parlamentu, což by mělo být dostatečnou příležitostí k tomu, aby nadcházející summit konečně udělil tomuto Parlamentu právo iniciativy!

Kromě toho jsem přesvědčená, že 50. výročí Evropského parlamentu je tou správnou příležitostí k tomu, abych společně se svou skupinou jasně prohlásila, že Rada ani Komise nemohou očekávat, že bude tento Parlament v budoucnosti poddajný a shovívavý, a že jim bude pochlebovat. Vždy bude naší povinností zastat se těch lidí v Evropské unii, na které se často zapomíná: 70 miliónů či více lidí v EU, kteří žijí v chudobě, anebo jim hrozí život v chudobě, včetně 19 miliónů dětí.

Pokud (jak očekáváme) Evropská rada uvítá strategickou zprávu Komise o obnovené Lisabonské strategii a poblahopřeje si ke svému vlastnímu úspěchu, měla by věnovat více než jen pár řádků těm občanům EU, těm dětem, které z výdobytků Lisabonské strategie nemají žádný užitek.

Směřování priorit strategie je nesprávné a stejně nesprávné jsou také výsledné politiky! Pane Watson, ne naše protesty proti agresivnímu globálnímu chování společností Unilever, Thyssen-Krupp, Nokia a mnohých dalších obcházejí skutečnost, ale neschopnost Komise a Rady postavit se agresivním globálním korporacím a přiřadit dostatečnou prioritu ochraně příslušných zaměstnanců a osob, které jsou sociálně vyloučené.

Mohu jen souhlasit se stížnostmi Evropské sítě proti chudobě, která tvrdí, že proti chudobě a sociálnímu vyloučení se ještě stále nebojuje, neřeší se rostoucí sociální rozdíly a toto úsilí není podpořené transparentností a odhodláním.

Dne 10. března předložila zmíněná organizace jarnímu summitu čtyři otázky, které by měl Evropský parlament specificky potvrdit. Jak konkrétně navrhujete posilnit sociální rozměr Lisabonské strategie? Jaké konkrétní opatření navrhujete na splnění závazků „mít rozhodující vliv na odstranění chudoby“? Vzhledem k tomu, že 18,9 miliónu lidí z celkového počtu 78 miliónů oficiálně chudých, je zaměstnaných, jaká opatření navrhujete na řešení chudoby zaměstnaných? Jakými navrhovanými opatřeními chcete zabezpečit, aby rostoucí ceny energií neohrozily sociální soudržnost a sociální začlenění? Jsem přesvědčená, že tyto čtyři otázky jsou klíčové, jak má být ekonomický růst skutečně trvale udržitelný z hlediska sociální situace i z hlediska životního prostředí.

  Jens-Peter Bonde, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedo, vážený pane předseda Rady a vážený pane předsedo Komise, společně s kolegyní z Irska, paní Kathy Sinnottovou, jsme navrhli, aby byl před konečným schválením Lisabonské smlouvy pozměněný a doplněný její nový protokol. Tento návrh by prohlásil za neplatné revoluční rozhodnutí Evropského soudního dvora z 18. prosince 2007.

Lotyšská obchodní společnost chtěla ve Švédsku vybudovat školu, přičemž lotyšští zaměstnanci za podobnou práci dostávají o mnoho nižší plat než švédští zaměstnanci. Švédské odbory začaly s blokádou. Toto jednání bylo Evropským soudním dvorem prohlášené za nezákonné. Smluvní zásada volného pohybu zboží a služeb může být omezená jinou základní zásadou, zásadou práva na stávku, pouze v případě, že je ohrožená veřejná bezpečnost, pořádek anebo zdraví. Normální plat se nepočítá. Nepočítá se ani kolektivní vyjednávání. Skandinávský model flexikurity, dobrovolnou spolupráci mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, můžeme zahodit.

Zahraniční zaměstnanci pracující pro zahraniční společnosti v Irsku mohou od nynějška pracovat za irskou minimální mzdu 9 EUR za hodinu. Je nezákonné, aby irské odbory jednaly proti tomuto rozsudku Soudního dvora, s výjimkou případu, kdy jde o minimální mzdu. V mé zemi je to ještě horší, protože v Dánsku nemáme stanovenou minimální mzdu.

Tento rozsudek Soudního dvora je pohromou, je nutné zrušit jeho platnost novým zněním smlouvy anebo právně závazným protokolem. Náš návrh si můžete prohlédnout na internetové stránce. Důrazně žádám slovinské předsednictví a předsedu Komise, aby se na summitu věnovali této otázce.

Komise a Rady se chci zeptat na tuto otázku: kdy se dopracujeme ke konsolidované smlouvě, jejímuž obsahu bychom rozuměli?

  Jana Bobošíková (NI). – Dámy a pánové, domnívám se, že by na zítřejším summitu měly hlavy států procitnout a přiznat si, že snížit za 12 let o pětinu evropskou produkci CO2 a o pětinu navýšit obnovitelné energie je utopie. Pokud evropský průmysl svážeme dalšími omezeními, ohrozíme konkurenceschopnost podniků i zaměstnanost a vyženeme investice do zemí, které jim klimatické bariéry nestavějí.

Dále namísto propagace nesmyslu, že se do Evropy řítí z Afriky a Asie davy uprchlíků, které odsud vyhání klima, se zamysleme nad naší politikou, která udělala z Evropy cíl migrace chudých a nikoliv cíl migrace mozků.

Jsem přesvědčená, že bychom se měli zaměřit na inovace, které budou energetickou náročnost výrob snižovat. Měli bychom upřednostňovat a platit mozky technické namísto mozků zelených. A měli bychom se zbavit neopodstatněného strachu z jaderných reaktorů. Pokud Rada chce jednat v zájmu občanů, měly by země investovat do výzkumu, vývoje a osvěty právě v oblasti jaderné energie.

  Giles Chichester (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, zasedání Evropské rady se koná v ovzduší velké ekonomické nejistoty. Summit zváží aktualizaci lisabonské agendy, která má před sebou už jen dva roky. Je životně důležité, aby se předsedové vlád nedostali do polohy, v níž si budou sami sobě blahopřát.

Existují skutečná ohrožení volného trhu a základních zásad volné a otevřené hospodářské soutěže, která musí tvořit základ Evropské unie. V souvislosti s tím mi dovolte říci, že jsem si s potěšením přečetl nedávné poznámky pana předsedy Komise ve Financial Times, ve kterých se vyjádřil k nepříjemné otázce rostoucího protekcionismu v Evropě. Na otázku, zda se takové postoje dostávají do popředí, odpověděl: „Ano a obávám se, že nárůst takových postojů se netýká pouze Evropy, ale je možné jej zaznamenat celosvětově“. Politické síly v Evropě, které byly tradičně protržně orientované, jsou dnes, míře řečeno, v tomto směru obezřetnější.

Rostou tedy hrozby protekcionismu, v neposlední řadě také když posloucháme rétoriku od Atlantiku od dvou čelních kandidátů na úřad prezidenta. Povězme si to jasně, Evropa může v procesu globalizace mnohem více získat než ztratit. Časopis The Economist nedávno vyjádřil nespokojnost se způsobem vyjadřování některých evropských vedoucích představitelů, který je namířený proti globalizaci. V článku se píše, že skutečnost je taková, že evropští občané na procesu globalizace vydělali, dovoz je pro ně levný, inflace je nízká a nízké jsou také úrokové sazby. Navzdory rozmachu Indie a Číny se v období 2000 až 2006 zvýšil podíl EU na světovém vývozu, třebaže jen mírně.

Ve Francii, kde je protekcionistická rétorika hádám nejvýraznější, bylo v nedávné studii uvedeno, že pouze 3,4 % pracovních míst, která v roce 2005 zanikla, je možné připsat přemístění výroby do zahraničí. Měli bychom tedy zohlednit všechny zmíněné skutečnosti a měli bychom podpořit pana předsedu Komise v jeho pevném postoji v této otázce. Evropa bude na mezinárodních trzích úspěšná, pouze když zlepší svou konkurenceschopnost, když radikálně zreformuje své trhy práce, a výrazně obmezí špatnou regulaci podnikání na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni.

The Economist položil otázku: najdou v sobě někdy současní politici dostatek upřímnosti, aby lidem pověděli, že globalizace je dobrá pro Evropu i pro lidi? Pan předseda Barroso byl upřímný, nastal čas, aby ho podpořili vedoucí představitelé EU.

  Robert Goebbels (PSE). – (FR) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, Evropskou unii dostihl skutečný svět. Na jarním summitu v roce 2007 mohla EU 27 ještě stále volně snít o ideálním světě. Evropa se opět ubrala správným směrem z hlediska ekonomického růstu, nezaměstnanost klesala, zaměstnanost rostla, schodky veřejných financí se snižovaly, Evropská rada představila soubor vizionářských cílů v souvislosti s bojem proti klimatickým změnám a na konferenci na Bali měla Evropa jít příkladem ostatním částem světa.

V srpnu však vypukla krize rizikových hypotečních úvěrů, která také v současnosti vytváří zmatek. Po bankách a pojišťovnách se nepokoj přenáší na investiční fondy. Tím, že centrální banky neberou ohled na morální důsledky, staly se hasiči požárů spekulantů. Vedoucí centrální banky byly znovu donuceny, aby vložily miliardy do oběhu finančních prostředků s cílem „vypořádat se s tlakem na likvidní aktiva“, jak se taktně říká ve světě vysokého finančnictví.

Zaplatit za to však musí ekonomika jako celek. Všeobecné zpřísnění udělování úvěrů zpomalilo ekonomický růst. Přízrak recese se zvětšuje, ECB vyzývá ke zdrženlivosti zaměstnanců, kterým se v důsledku vyšších cen energií a potravin čím dál více snižuje kupní síla. Na druhé straně, odměny neúspěšných géniů finančnictví a průmyslu nejsou až tak zdrženlivé. Dolar je na rekordně nejnižší úrovni a barel ropy je na rekordně nejvyšší úrovni. Předpovědi ekonomického růstu se čím dál více upravují směrem dolů.

Navzdory měnícím se podmínkám se pan předseda Barroso drží současných integrovaných směrnic, jako kdyby byly vytesány do portugalského mramoru. Summit na Bali se neztotožnil se vznešenými cíli, které navrhovali Evropané. Američané, Japonci, Kanaďané a dokonce i Australané, navzdory jejich novému postavení signatářů Kjótského protokolu, se nechtěli dohodnout na žádných kompromisních cílech. Nechtěly to ani Čína, Indie, Brazílie ani Rusko. Časový plán, který má vést ke konferenci o klimatických změnách, která se bude konat v Kodani v roce 2009, je mimořádně chabý dokument. Komise však nechce přizpůsobit rozhodnutí, které byla přijatá na sametu v roce 2007, skutečným problémům, které se v současnosti dostávají do popředí.

Naproti tomu se v rámci Komise ozývá vícero rozumných hlasů. Pan předseda Barroso se otevřeně vyjadřuje proti iluzi Evropy bez průmyslu. Pan místopředseda Verheugen trvá na tom, že je třeba přijmout jasná a pružná rozhodnutí, která nebudou pomáhat deindustrializovat Evropu. Zástupci energetického odvětví průmyslu by, samozřejmě, neměli žádný problém s tím, kdyby byla osvědčení emisí CO2 volně prodejná na dražbách. Vzhledem k tomu, že plně ovládají své zákazníky, dodatečné náklady by jednoduše přesunuli na ně. V ocelářském a hliníkovém odvětví a také v jiných průmyslových odvětvích náročných na spotřebu energie, která působí na světových trzích, se vyšší režijní náklady nepromítnou do vyšších cen, ale určitě budou mít vliv na úpravu jediné zaostávající proměnné, zaměstnanosti. Tato možnost by rychle způsobila přesun výroby do zemí, v nichž nejsou sociální nařízení a nařízení týkající se klimatu tolik přísná jako v Evropě. Samozřejmě, v takovém případě by byl přínos pro globální klima nulový, avšak společenské náklady by byly pro Evropany neúnosné.

Na summitu, který se konal v roce 2007, byla přijatá některá odvážná rozhodnutí, která se však nevypořádala se skutečnostmi v zemích EU 27. Dosažení samotných cílů v oblasti biopaliv by pro životní prostředí znamenalo více škody než užitku a rozhodně by to mělo nepříznivý dosah na spotřebitele. Následující summit musí přizpůsobit tato rozhodnutí novým celosvětovým ekonomickým skutečnostem a vymezit environmentální politiku, která nebude fungovat na základě iluze, že EU může sama unést břemeno boje proti klimatickým změnám.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Vážený pane předsedo, energetická bezpečnost by přirozeně měla být jedním z klíčových prvků energetické politiky Evropské unie. Energetické bezpečnosti můžeme dosáhnout pouze společným úsilím, spoluprací, a pokud bude Evropská unie v tomto směru jednotná. V případě plynovodu Nabucco to tak není, třebaže jde o projekt, který má pro Evropu strategický význam.

Podle mého názoru, by se touto otázkou mělo zabývat nadcházející zasedání Rady, které by mělo zároveň zabezpečit, že pokud jde o zmíněný plynovod, bude Evropská unie vystupovat jako jeden celek. Je třeba mít na paměti, že výstavba druhého plynovodu, kterou podporuje několik evropských zemí, může znamenat, že z praktických důvodů nebude možné pokračovat v projektu Nabucco, jednoduše nebude k dispozici dostatečné množství plynu.

Proto chci Evropské unii položit otázku. Nebylo by možné podpořit výstavbu plynovodu z fondů Evropské unie, s cílem zlepšit energetickou bezpečnost Unie? Podobné opatření bylo přijato v  případě projektu Galileo, který byl považován za projekt strategického významu.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedo, chtěl bych Parlamentu připomenout, že Lisabonská strategie, kterou tak nahlas velebí pan předseda Barroso, měla umožnit našemu hospodářství dohnat ekonomiku Spojených států amerických. Bohužel, vše, co máme možnost vidět, slyšet a zažít, nás přesvědčuje o tom, že se nám nejen nepodařilo dohnat Spojené státy americké, ale prohráváme také v souboji s Asií. Namísto ohlášení úspěchu je proto třeba jasně říci, že v úsilí o dosažení cílů Lisabonské strategie se Evropská unie pustila do závodů, ve kterých vůbec nemá v úmyslu zvítězit.

Pokud bychom skutečně chtěli dosáhnout toho, aby bylo evropské hospodářství dynamičtější a efektivnější, Evropská komise by nezavedla překážky, které brzdí náš ekonomický růst tak, jak to učinila v posledních letech. Mám na mysli omezení svobody poskytovat služby na území Evropské unie a omezení svobody zaměstnání. Buď tedy budeme brát vyhlášení vážně, anebo jednoduše budeme hrát divadlo, představíme slogany, slepě budeme trvat na své pravdě o skutečnosti, zatímco ve skutečnosti budeme přijímat opatření, které budou mít opačný účinek a budou hatit rozvoj.

Komise je zodpovědná za to, že hospodářství je „přeregulované“, Komise nese zodpovědnost za nadměrné množství směrnic a koncesí a za všechno, co způsobuje, že ekonomika je nezdravě závislá na byrokracii, včetně eurobyrokracie. Pokud jde o boj proti klimatickým změnám, konkrétně o otázku oxidu uhličitého, nechceme, aby náklady na toto úsilí byly pro ekonomiky nových členských zemí nadměrnou zátěží. Kdybychom to připustili, bylo by to, jako kdybychom po koupání společně s vodou vylili i dítě.

  Claude Turmes (Verts/ALE). – (DE) Vážený pane předsedo, socialistická skupina má, samozřejmě, pravdu, když říká, že rozdělení bohatství v Evropě v posledních letech moc dobře nefungovalo. Samozřejmě, také pan Robert Goebbels má pravdu, když požaduje, aby byl zvolen jiný přístup ke spekulacím a k mrhání s miliardami eur.

Navzdory tomu varuji před tím, abychom proti sobě stavěli sociální záležitosti a environmentální záležitosti, o což se opět snaží socialisté a také jiní poslanci tohoto Parlamentu. V současnosti musíme čelit existenci lobbistických skupin, například lobbistické skupině baronů ocelářství, lobbistické skupině baronů hliníkového průmyslu, či lobbistické skupině baronů chemického průmyslu.

Co chtějí tito pánové? Zpravidla jsou to pánové! Tito pánové chtějí podkopat zásadu „znečišťovatel platí“. Je zjevně nepřijatelné, aby právě tato průmyslová odvětví, která v současnosti nejvíce znečisťují životní prostředí, byla osvobozená od daně za znečištění, ale právě toho se dosáhne dražbou povolení CO2. Co by následovalo? Následovalo by to, že z mezinárodního hlediska by byla omezená jakákoliv modernizace ocelářského, hliníkového a chemického průmyslu.

Proto je třeba zavést následující model. Zaprvé, dražba musí být na 100 %. Zadruhé, získané finanční prostředky musí být vázané, aby se, stejně jako v Dánsku začátkem 90. Let minulého století, výnos z daně za produkci emisí CO2, která byla uvalená na průmysl, reinvestoval do modernizace ocelářského průmyslu a do dalších evropských průmyslových odvětví, která jsou náročná na spotřebu energie. Zatřetí, je samozřejmé, že bude třeba zavést pokuty za environmentální dumping mimo jednotný trh, na jiných světadílech. Myslím si, že na této otázce budeme muset pracovat společně s francouzským předsednictvím.

Není však pravda, že každá ocelárna nacházející se mimo Evropu je na nižší úrovni z environmentálního a energetického hlediska, než ocelárny, které se v Evropě v současnosti nacházejí. Není to pravda, a tak by zmíněné pokuty fungovaly, pouze kdyby byl systém jejich udělování transparentní. Sociální a environmentální politika fungující ruku v ruce, to je budoucnost.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL). – (SV) Vážený pane předsedo, obraz, který nám dnes Komise a Rada představují, zprostředkovává naprosto jinou realitu, v porovnání s tou, ve které musí žít většina našich občanů, což je realita, ve které dochází k narůstání chudoby a rozdílů mezi jednotlivými skupinami. Říká nám, že si více lidí našlo zaměstnání, ale neříká nám, jaký druh zaměstnání zaznamenal nárůst. Ve většině případů jde o zaměstnání s nízkou mzdou, které neumožňuje lidem, aby se postarali o sebe a o své děti. Jde o příležitostná pracovní místa s nejistými podmínkami zaměstnání. Toto není společenský model, který bychom my, levice, byli ochotni přijmout.

Víme, že je třeba vydat se jinou cestou, cestou, která vede k solidaritě a spravedlnosti a ke společnosti pro všechny naše občany. Rozsudky Evropského soudního dvora v případech Vaxholm a Viking Line zcela uzemnily možnosti vytvoření sociální Evropy. Z těchto soudních rozhodnutí jasně vyplývá, že v Evropské unii jsou volný pohyb a požadavky a zájmy vnitřního trhu důležitější než zájmy zaměstnanců. Výsledkem těchto rozsudků je sociální dumping. Pracující z různých zemí musí navzájem soutěžit. Seriózní zaměstnavatele, kteří chtějí vyplácet poctivé mzdy a nabízet přiměřené pracovní podmínky, vytlačuje konkurence z trhu. Soudní dvůr nedovolil žádný prostor k pochybnostem. Proč jsou však Komise i Rada v této otázce také nadále pasivní? Proč schvalujeme smlouvu, která ještě více posiluje zájmy trhu na úkor zájmů zaměstnanců?

Rozsudek v případě Vaxholm dal tři jednoznačné odpovědi: za prvé, že členské státy nesmí rozhodovat o věcech týkajících se trhu práce, za druhé, že zaměstnanci se nesmí uchylovat ke sporům, které by narušovaly vnitřní trh, čímž Soudní dvůr odebral zaměstnancům jediný účinný prostředek, který měli k dispozici, na bránění zásady stejné odměny za stejnou práci, a za třetí, že obchodní společnosti zřízené v zemích EU s nižší úrovní mezd mají právo vysílat své zaměstnance pracovat do jiných zemí za stejných nízkých mzdových podmínek.

Odborové organizace, politické organizace, nevládní organizace a milióny obyčejných lidí už uznaly možnost vytvoření lidové Evropy, kdy však tuto možnost uzná také Komise a Rada?

  Johannes Blokland (IND/DEM). – (NL) Pan předseda Barroso hovořil o inflaci. Inflace znovu představuje strašidlo, které straší členské státy. Současná míra inflace je na úrovni 3,2 %, což výrazně převyšuje cílovou hodnotu 2 %. Jde o znepokojující vývoj, který je způsobený nárůstem mezd, tak jako v Holandsku. V loňské rozpravě v rámci přípravy na konec roku dominovalo téma reforem sociálního státu. Bylo to zcela opodstatněné. Sociální státy se staly neudržitelnými. Několik členských států se s tím dobře vyrovnalo a v současnosti se nacházejí v lepším postavení.

Avšak, pane předsedo, vyhlídky nejsou dobré. Inflace je příliš vysoká, cena surovin roste a nedávno musely centrální banky objemnými půjčkami odvrátit úvěrovou krizi na finančních trzích. V současnosti je třeba obnovit důvěru spotřebitelů.

Minulý týden pan Trichet řekl, že v souladu s přístupem měnové politiky bude Evropská centrální banka také nadále usilovat o dosahování cíle zachování stability, přičemž je třeba, aby tak Evropská centrální banka jednala nezávisle, což tvrdí také nový francouzský šéf Mezinárodního měnového fondu. Je však na svobodném rozhodnutí členských států, zda tuto politiku podpoří tím, že zabezpečí kontrolu nad růstem mezd.

Může pan předseda Rady uvést, jaká další opatření Rada přijme s cílem zvrátit tento vývoj? Můžeme očekávat přijetí opatření, které budou kontrolovat již tak příliš rychlý narůst mezd? Velmi vám děkuji.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Vážený pane předsedo, zdá se, že jedním z témat jarního summitu bude Středomořská unie, jejíž struktura, rámec a dokonce ani financování nebyly doposud vyjasněny. Odhaduji, že by se tato diskuse mohla přidružit k jiným hospodářským otázkám, mezi které patří například vykonávání Lisabonské strategie, anebo stanovení opatření na povzbuzení hospodářství, které musí čelit mezinárodní finanční krizi.

Nejprve jsme měli Radu baltských států, potom euro-středomořské partnerství. Přímořské oblasti tedy spolupracují různými způsoby. Podle mého názoru je však argument, že Středomořská unie posílí vládní spolupráci v oblasti boje proti nezákonnému přistěhovalectví, neopodstatněný.

Bylo by také nesprávné poskytovat další finanční podporu africkým státům pod záminkou podpory sousedských vztahů bez stanovení podmínek. Africké státy, které jsou státem původu anebo tranzitu obrovského množství uprchlíků z ekonomických důvodů, nakonec, přijímají obrovské množství rozvojové pomoci, často bez toho, aby prokázali i tu nejmenší ochotu přijmout nazpět své vlastní občany. Všeobecně je proto nutné, aby byla finanční pomoc spojená s uzavřením dohody o zpětném převzetí nezákonných uprchlíků anebo s přijetím balíčků opatření k zabránění nezákonné migrace.

  Marianne Thyssen (PPE-DE). – (NL) Vážený pane úřadující předsedo, vážený pane předsedo Komise, vážený pane předsedo Parlamentu, dámy a pánové, při pohledu na program jarního summitu můžeme vidět téměř úplný záznam sociálně-ekonomických a ekologických výzev, kterým musí naše generace čelit, pokud chceme převzít zodpovědnost za ty, kdo přijdou po nás, v čase globalizace, klimatických změn, technologického pokroku a stárnutí obyvatelstva.

Není pochyb o tom, že zodpovídáme za cíle a přístupy, kterých je třeba k tomu, abychom těchto záměrů dosáhli, a samozřejmě očekáváme, že každý učiní to, k čemu se zavázal, a že se na všech politických úrovních vyvine dostatečný tlak k tomu, aby se dosáhlo výsledků.

Jako koordinátorka skupiny pro Lisabonskou strategii bych ráda řekla, že si velmi cením skutečnosti, že Komise představila lisabonský program Společenství. Každý z deseti bodů má naši plnou podporu, to samé platí také pro zákon o malých podnicích. Na ten se však vztahuje podmínka, že musí malým a středním podnikům přinést více než jen falešné přísliby. Proto, pane předsedo, musí mít tento zákon větší přínos než Charta malých podniků, která byla schválena před několika lety Santa Maria da Feira. Pokud má zákon o malých podnicích plnit svou funkci, musí zabezpečit vytvoření co nejlepšího prostředí pro malé a střední podniky, a to platí pro velmi malé, malé a střední podniky.

V této souvislosti je absolutně nevyhnutelné dodržovat jednu podmínku, která musí platit na všech úrovních, ať jde o podstatné opatření, nebo pouze o obyčejné zjednodušení: „nejprve mysli v malém“. Považujme malé a střední podniky za výchozí bod, ne za výjimku, a přijměme tuto podmínku jako závazné kritérium, aby se konečně stala více než pouze heslem. Pouze tímto způsobem se budeme moci úspěšně propracovat k firmám, které tvoří převážnou část našeho podnikatelského prostředí, ale co je ještě důležitější, jde o firmy, které poskytují největší počet pracovních míst a vytvářejí nejvíce nových pracovních míst.

Vážení členové Komise a Rady, bylo by velmi dobré, kdyby se zítra na jarním zasedání Rady podařilo dohodnout se na této závazné zásadě jednou a provždy. Děkuji za vaši pozornost.

  Harlem Désir (PSE). – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Komise, dámy a pánové, v předvečer jarního summitu se hospodářství nachází v krizi, trhy jsou deregulované, akciové trhy se řítí, ekonomický klesá. To je podle vás mezinárodní kapitalismus, tvorba bohatství anebo ničení hodnoty podle svévole trhů, spekulativní bubliny, finanční deriváty a zbláznění obchodníci, kteří, mimochodem, dělají jen to, co se po nich požaduje, tj. snaží se vytvořit co největší zisk v co nejkratším období.

Ale přestože mají trhy tento charakter, žádná lidská společnost nemůže žít takovým způsobem. V každém případě, právě tento úkaz může poskytnout Evropě její samotný smysl na tomto globalizovaném trhu: Evropa, která, samozřejmě, nemůže zcela uniknout této krizi, Evropa, která sama je jedním z hlavních aktérů v procesu globalizace, často v její prospěch, která však ve velké míře nachází v globalizaci svůj smysl a svou úlohu vyvažovat poblázněný kapitalismus prostřednictvím veřejné regulace, hospodářské stabilizace, aktivních veřejných politik na podporu růstu v reálném hospodářství, na podporu veřejných a soukromých investic do výzkumu, inovací a evropské infrastruktury. Například měnová politika by měla chránit stabilitu a tuto úlohu také plní, měla by také podporovat růst a upravovat paritu tím nejlepším možným způsobem s cílem chránit náš vývoz a ze současné situace vyplývá, že tyto úlohy, bohužel, zatím neplní.

Konečně, avšak především, naše skupina zdůrazňuje, že EU musí vyvažovat toto destabilizované hospodářství v sektoru vysokého finančnictví účinnou sociální ochranou, spolehlivými veřejnými službami a zaručenými sociálními právy pro zaměstnance.

Vážený pane předsedo, Evropa musí v současnosti mnohem více učinit s cílem předcházet a chránit, nestačí, aby se chovala pouze jako vnitřní trh v rámci obrovského celkového trhu. Musí více dbát na sociální povědomí. Tímto způsobem také opětovně získá podporu a důvěru svých občanů.

V současnosti podporujeme Lisabonskou strategii, strategii, jejíž základ je postaven na třech pilířích, které jste tu již zmínil, ale vaše slova je třeba doplnit skutky, skutečnými politikami EU, jinak vaše sociální záměry zůstanou slovy bez činů.

Proto jsme žádali o přehodnocení směrnic, protože je můžeme využít k řízení projektu. Konkrétně vás však žádám, protože důležitá je podstata, abyste opětovně inicioval evropskou sociální agendu. Například je třeba, aby Komise zareagovala na případ Laval. Komise musí využít své pravomoci iniciativy na to, aby navrhla přehodnocení směrnice o vysílání pracovníků. Je třeba vykonat skutečně smělé přehodnocení směrnice o zřízení Evropské zaměstnanecké rady s cílem umožnit, aby se účinně a včasně využíval sociální dialog v hlavních skupinách, které čelí restrukturalizaci. Je třeba přehodnotit a skutečně upravit směrnici o pracovní době s cílem bojovat proti výjimkám a zneužívání nadměrné pracovní doby. Aby bylo možné bojovat proti příležitostné práci, je třeba, přijmout směrnici o dočasné práci. Musíte spustit ambiciózní program celoživotního vzdělávání, aby tento pátý pilíř, tato pátá svoboda, nebyla vyhrazená jen pro elitu, ale aby lidem umožnila účinně naplnit jejich potenciál v úloze zaměstnanců, a aby jim umožnila přizpůsobit se změnám v hospodářství a na trhu práce.

Vážený pane předsedo Komise, náš odkaz je následující: využijte své pravomoci iniciativy k tomu, abyste pomohl Radě přijmout ambiciózní program pro sociální Evropu.

  Lena Ek (ALDE). – (SV) Vážený pane předsedo, je těžké převzít zodpovědnost za budoucnost Evropy. Musíme se vypořádat s globalizací a také s konkurencí, která vzniká v důsledku globalizace. Do roku 2020 se musíme vypořádat se složitými demografickými otázkami, s nárůstem těch, kdo pobírají důchod, a klesajícím počtem obyvatel. Do roku 2020 chceme také dosáhnout cíle v oblasti životního prostředí a klimatu, který jsme si stanovili, tj. cíle 20-20-20. V Evropě musíme zabezpečit ekonomický udržitelný rozvoj. Když diskutujeme o problematice Lisabonské strategie, těší mě, že představuje komplexní přístup k udržitelnému ekonomickému rozvoji, ekonomickému růstu, zodpovědnosti v oblasti životního prostředí a k sociálně zodpovědné politice.

Máme možnost vidět, že společné úsilí přináší výsledky. To je dobré. Máme také možnost vidět, že nejdůležitější je společná strategie. Spolupráce, která byla navázána mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty je nesmírně důležitá.

Dovolte mi zaměřit vaši pozornost na novou oblast, která byla zahrnuta do letošního usnesení, konkrétně na dopravní politiku, která je velmi důležitá z hlediska plnění cílů v oblasti klimatu a růstu. Nacházíme se v situaci, v níž budeme moci v Evropě vytvořit více pracovních míst prostřednictvím účinné, udržitelné a environmentálně slučitelné dopravní politiky.

Pravdou je, že různé politické oblasti spolu souvisí. Nemělo by smysl činit prohlášení o cílech 20-20-20 v klimatické politice, kdyby tyto cíle nebyly zohledněny také v usnesení Rady o Lisabonské strategii. Proto doufám, že výsledkem jarního summitu bude komplexní politika, která bude odpovědí na ekonomický růst a zároveň na klimatickou politiku. Přátelé, to je výzva, které musíme čelit!

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nadcházející zasedání Evropské rady se musí vážně zabývat globálními finančními výkyvy.

Zdá se, že eurozóna se otřásá pod nátlakem vln peněz unikajících z italských, řeckých, španělských a francouzských dluhopisů, hledajících útočiště v německých dluhopisech. Rozpětí mezi italskými a německými dluhopisy vzrostlo na více než 63 základních bodů, stejně jako v roce 1999, kdy se zdálo, že Itálie nebude schopná přesně dodržet maastrichtská kritéria.

Včera bylo při prodeji státních dluhopisů v Itálii velmi málo zájemců. Dne 6. března Telegraph informoval o tom, že jedna z hlavních investičních bank, která spekulovala formou arbitráže mezi nákupními a prodejními kurzy italských dluhopisů, byla nucena zlikvidovat všechny své dluhopisy. Italská státní pokladna musela zasáhnout ve prospěch hodnoty dluhopisů.

Už nějakou dobu ve světě vysokého finančnictví kolují fámy o tom, že Itálie vystoupí z měnové unie. Je tato informace alespoň částečně pravdivá? Evropa je slabá, národní vlády musí zdvojnásobit své úsilí ve snaze řešit takové vážné problémy, namísto neúčinných, nesmyslných opatření, které navrhují bruselští technokraté, musí vlády zasahovat tak, jak je třeba, nestačí uchýlit se k zastaralým řešením, mezi která patří například snižování daní, či uskutečňování vkladů likvidních aktiv.

Místo toho byste si měli poslechnout hlas lidu a místních společenství! Vraťme se k reálnému hospodářství a dejme pracovníkům podíl na podílovém vlastnictví jejich společností!

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane úřadující předsedo, po jarních summitech zůstává v mých ústech pachuť. Je pravda, že oslavujeme 50. výročí Evropy a je správné si tyto věci připomenout. Vážení pánové, já si však vzpomínám také na summit v Göteborgu, který představoval výrazné ekologické vítězství, protože hlavy států a předsedové vlád se dohodli, že se jarní summit bude zabývat udržitelným rozvojem politik EU v oblasti čistoty životního prostředí, zdraví a sociálního začlenění.

Například v Evropě společnost Mittal-Arcelor, energeticky náročná organizace par excellence, navzdory ukrutným ziskům plánuje snížit počet pracovních míst o 600. EU je připravená udělit této společnosti bezplatné kvóty emisí skleníkových plynů. Naši občané jsou zmatení a naši mladí lidé pociťují úzkost z dědictví, které jim zanecháváme.

Vážení pánové, tváříte se, že oznamujete revoluci, když navrhujete, že například emise skleníkových plynů by se měly snížit o 20 %. Víme, že je to zcela nedostatečné. Například panem Lesterem Brownem, který nás minulý týden navštívil, otřásaly emoce, když nám říkal, že do roku 2020 je třeba snížit emise až o 80 %, pokud si chceme zachovat alespoň nějakou naději, že se nám podaří zvrátit nepříznivý trend. Proto, vážení pánové, vašemu projektu nevěřím. Zdaleka nedosahuje potřebných rozměrů a je úplně nepřiměřený environmentální krizi, která ohrožuje celou planetu.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedo, očekával jsem, že ve chvíli, kdy Evropský parlament oslavuje 50. výročí, tu předstoupí zástupci Komise a Rady s větší upřímností a skromností. Namísto vyslovování vzájemných gratulací, pochval a přikrášlování skutečnosti bych byl rád, kdyby hovořili o svých pochybeních a problémech, které zajímají evropské občany.

V posledních letech se vzrostly sociální nerovnosti a rozšířila se chudoba. Pokud jde o lisabonské cíle, stanovil jste je vy, pane Barroso, ale neposloucháte mě, protože se bavíte se svým kolegou, zapomněl jste na sociální soudržnost a cíle týkající se ochrany životního prostředí, pane Barroso! V Kosově zase zapomínáte na OSN a na mezinárodní právo!

A pokud jde o vás, vážení zástupcové Rady, namísto toho, abyste směle podporovali Barrosův balíček o klimatických změnách, se jej snažíte zničit. To jsem očekával, že řeknete, namísto vzájemných gratulací.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Velmi mě překvapilo, že na prvním místě programu na tento týden se nenachází situace v Turecku. Až doposud se vždy říkalo, že proces jednání s Tureckem bude probíhat souběžně s procesem tureckých reforem.

Ale opak se ukázal být pravdou. Reformní proces se takřka úplně zastavil, ale jednání jednoduše pokračují dále. Jednoznačně však můžeme říci, Turecko kupí provokace. Ustanovení článku 301 tureckého trestního zákoníku formálně brání svobodě projevu. Turecká vláda souhlasila s tím, že do konce roku zruší, anebo alespoň změní tento článek, ale nic se nestalo. Dala také lakonicky na vědomí, že bylo třeba zabývat se důležitější záležitostí, konkrétně potlačením zákazu nosit šátky na hlavu na univerzitách. Islamizace a kradmé postupné ukončování současného stavu je zjevně důležitější.

Potom turecký předseda vlády, pan Erdogan, odjel do Německa, aby připomněl Turkům, kteří tam žijí, že by se neměli příliš přizpůsobovat, a že by měli požadovat zřízení tureckých univerzit v Evropě. Pan Erdogan se choval jako vítězný velitel, který přišel zkontrolovat své vojáky na obsazeném území.

Kromě toho, Turecko už několik týdnů bombarduje severní Irák. Do země vstoupilo přibližně 10 tisíc vojáků. Je to skoro stejná situace, jako kdyby Chorvatsko, další kandidátská země, napadlo Černou Horu. Samozřejmě, bylo by to absurdní a nikdo v Evropské unii by to nebyl ochotný přijmout, ale na druhé straně Turecko si zjevně může dělat, co se mu zachce.

Má otázka tedy, pane předsedo, zní: jak dlouho se ještě bude Evropská unie při jednáních s Tureckem chovat jako plachá srnka?

  João de Deus Pinheiro (PPE-DE). – (PT) Vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane předsedo Komise, je třeba uvést, že od roku 2005 se díky současné Komisi Lisabonská strategie dokázala vzpamatovat z předcházejícího stavu apatie. Musím proto panu úřadujícímu předsedovi Rady říci, že je nevyhnutelné, aby se, stejně jako v případě jednotné měny a vnitřního trhu, přesunula větší zodpovědnost na Komisi, aby mohla být ústředním prvkem Lisabonské strategie, namísto pokračování v myšlence mezivládní spolupráce, která k ničemu nevede.

Pokud jde o trojúhelník vzdělávání – výzkum - inovace, je třeba vyhnout se zjednodušenému řešení nekritického vkládání peněz do výzkumu. Namísto vědeckých článků či fantastických nápadů potřebujeme lepší inovace, což je něco zcela jiného. Pro inovace je zapotřebí existence kultury, která si váží podnikání a jednotlivců, kteří jsou připraveni podstoupit riziko, protože právě oni vědí jak přeměnit poznatky na peníze a ne naopak, jinak řečeno, že budeme nekriticky rozhazovat peníze a uvidíme, zda to bude vést k získání nějakých poznatků.

Pokud jde o vzdělávání, je důležité vytvořit kulturu soutěživosti a přímé tvořivosti. Měli bychom zásadně odmítnout jednoduchá řešení, která brání budoucímu úspěchu jednotlivců i obchodních společností.

Proto, pane předsedo, vítám návrhy Komise, jejichž cílem je podpořit podnikání, přímý výzkum, vazby mezi školami a podniky, tvořivost v systému vzdělávání, poptávku a konkurenceschopnost. Nicméně bych rád řekl, že úsilí dopracovat se k inovacím a k naplnění Lisabonské strategie lze shrnout dvěma slovy: to, co Evropa, podniky a univerzity musí učinit, je vytvořit hodnotu.

  Udo Bullmann (PSE). – (DE) Vážený pane předsedo Komise, před tímto Parlamentem jste prohlásil, že jste se přiblížil způsobu myšlení Evropského parlamentu. Má konkrétní otázka zní: v jakém směru vedlo toto přiblížení ke stanovisku Parlamentu k jakémukoliv novému důrazu, anebo k stanovení alespoň jedné nové priority ve směrnicích hospodářské a sociální politiky, která má v následujících dnech přijmout Rada?

Mám na tuto problematiku jiný názor. Myslím si, že používáte Radu, která nebyla připravená přijmout různé myšlenky, jako výmluvu. Myslím si, že Rada používá jako výmluvu prohlášení, které vy, pane Barroso, vydáváte už několik měsíců, a to, že není třeba činit jakékoli změny. Jsem přesvědčen, že výsledkem tohoto skupinového úsilí je vytvoření kartelu, který blokuje politiky, a který má společnou mantru: jen žádné změny. To však není jen v zájmu lidí žijících v Evropě, není to v zájmu evropských firem a není to ani zájmem Evropského parlamentu, který vydal mnoho usnesení, ve kterých vyzývá k tomu, aby se větší pozornost věnovala hospodářské, sociální a environmentální situaci v Evropské unii.

Podle našich vlastních studií zaostáváme v oblasti výzkumu a vývoje. Zůstali jsme na úrovni pořádně daleko za Spojenými státy americkými. Nacházíme se na stejné úrovni jako v 80. letech minulého století, mezitím nás předběhlo nejen Japonsko, ale předběhla nás i Čína, kde jsou v současné době výdaje na výzkum a vývoj v hospodářském sektoru vyšší než v případě obchodních společností v Evropské unii. Kdy se už vzbudíte? Kdy zaujmete pozitivní přístup ke kvalitě financí a investic v Evropské unii ve prospěch obyvatel žijících v EU? Je nejvyšší čas!

  Fiona Hall (ALDE). – Vážený pane předsedo, na loňském jarním zasedání Rady se vedoucí představitelé EU ve vztahu k energetické účinnosti upsali k cíli „20 % do roku 2020“, ale naplňování tohoto cíle je také nadále zdlouhavé. Zpráva Parlamentu o akčním plánu energetické účinnosti odhalila výrazné nedostatky ve vykonávání právních předpisů týkajících se energetické účinnosti. V lednu Komise ve svém prvním vyhotovení vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti hovoří o rozdílu mezi politickým závazkem v oblasti energetické účinnosti a jeho skutečným uplatňováním. Energetická účinnost tvoří základ všech cílů v EU v oblasti emisí CO2, v oblasti obnovitelných zdrojů energie, v oblasti bezpečnosti dodávek a také pokud jde o Lisabonskou agendu, o všech těchto věcech dnes ráno diskutujeme.

Proto bych byl vděčný, kdyby pan úřadující předseda Rady a pan předseda Komise uvedli, co zamýšlejí učinit na letošním zasedání Rady k tomu, aby se zlepšila výkonnost v oblasti energetické účinnosti.

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Vážený pane předsedo, cíle Lisabonské strategie se stanovily před osmi lety. Prioritou Lisabonské strategie bylo zabezpečit, aby se Evropa rozvíjela rychleji než Spojené státy americké, při současném zvyšování udržitelné zaměstnanosti. V obou případech byl oficiálně zaznamenaný neúspěch. Jasný nedostatek soudržnosti je viditelný, například, mezi Lisabonskou strategií a skutečným vykonáváním společné zemědělské politiky.

Jedním z příkladů je reforma trhu s cukrem. V mnoha případech Evropská komise prosazovala reformy, aniž by předtím zvážila příslušný sociální kontext. Jako příklad uvedu případ cukrovaru v Lublani v Polsku. Dokonce v rozporu s ustanoveními EU plánuje továrna propustit všechny své zaměstnance, zbourat budovy a vyřadit z provozu moderní zařízení. V důsledku toho přijdou také zemědělci v celé oblasti o své živobytí. Jednorázová kompenzace nevyřeší problém s nezaměstnaností. Taková opatření jdou proti stanoveným cílům Lisabonské strategie. Podobná nesmyslná opatření nás určitě nepřiblíží k dosažení cílů této strategie.

  Gisela Kallenbach (Verts/ALE). – (DE) Vážený pane předsedo, chtěla bych se vyjádřit ke zcela novému tématu, které zde ještě nebylo zmíněno, a připomenout rozpravu, která se v tomto parlamentu konala před měsícem, o budoucnosti kohezní politiky a o jejím propojení se dvěma evropskými dokumenty, s Chartou z Lipska a s územní agendou. Této rozpravy se bohužel nezúčastnil zástupce Rady. Ministerské konference, které předcházely naší rozpravě, pod vedením německého a portugalského předsednictví, vyjádřily jasná očekávání, že se na jarním summitu bude hovořit o územní agendě, aby bylo možné dát větší váhu územnímu rozměru.

Hlavní příčinou je skutečnost, že územní rozměr byl zapracován do Lisabonské smlouvy jako nový cíl Společenství. Ale v dokumentech, které mám k dispozici, se toto téma nezmiňuje. Proč je tomu tak? Kohezní politika představuje uplatnění zásady solidarity v praxi, proto tu bude delší a budeme se jí také déle zabývat než Lisabonskou strategií, která se má nakonec úspěšně uzavřít v roce 2010.

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedo, stát se vzdává poslední regulované oblasti, kterou má pod kontrolou. Sociální stát se rozplývá, soukromý sektor funguje bez překážek, sociální výhody se snižují a institucionální rámec umožňuje zaměstnavatelům přijímat a propouštět zaměstnance jak se jim zachce. Zároveň dochází ke zhoršení pracovních podmínek v důsledku pružné pracovní doby, výsledkem čehož je, že zaměstnanci se stávají oběťmi konkurenceschopnosti s cílem dosáhnout kapitálových zisků.

Ale další summit Evropské rady se má zabývat Lisabonskou strategií, která se považuje za neúspěch a je třeba, aby byla přehodnocená. Konvergence se nikdy nepodařilo dosáhnout, alespoň pokud jde o pracující. Lisabon a jeho satelity trvají na podpoře filozofie EU založené na obchodě, zatímco sociální politiky hrají také nadále druhé housle.

Je třeba vykonat radikální reorganizaci, při které se do centra zájmů EU opět dostane náš občan, potřebujeme antropocentrickou strategii.

  Roger Helmer (NI). – Vážený pane předsedo, ratifikace přejmenované ústavy EU ohrožuje demokratickou legitimnost samotného projektu Evropy. Občané Francie a Holandska odmítli Ústavu, ale nyní se vrátila pod jiným jménem, přičemž na ní byly provedeny „kosmetické úpravy“, jak je nazvala Angela Merkelová. Instituce a členské státy, včetně labouristické vlády ve Spojeném království, se nyní nečestně tváří, že tyto kosmetické úpravy jsou dostatečným důvodem k tomu, aby porušily svůj slib, že vyhlásí referendum. Pravda je taková, že tyto úpravy nejsou dostatečným důvodem, a předstírání, že jsou, znamená obrovské narušení důvěry lidí.

Ve Velké Británii nedávno provedla agitační skupina nezávisle monitorované korespondenční hlasování v deseti westminsterských volebních obvodech. Hlasování se zúčastnilo více než 150 tisíc voličů: 88 % voličů bylo pro referendum, 89 % voličů bylo proti smlouvě. V šesti volebních obvodech hlasovalo více lidí pro referendum jako za svého současného poslance Parlamentu.

Lidé projevili svou vůli. Smlouva nemůže být legitimní bez jejich souhlasu. Evropská rada musí občany vyslechnout. Je nutné, aby se konalo referendum.

  Werner Langen (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Rady, vážený pane předsedo Komise, na rozdíl od řečníků ze socialistické skupiny bych chtěl pochválit Komisi za to, že unáhleně nezměnila své směrnice hospodářské politiky v tomto období globální nejistoty, které způsobila finanční krize. Tento proces je neoddělitelnou součástí období po Lisabonské strategii. Dovolte mi výslovně pochválit Komisi, protože má pravdu.

Nedostatky ve skutečnosti spočívají v provádění členskými státy a předseda Rady by se měl zaměřit na tyto nedostatky v členských státech a ne na to, jaké změny může Komise učinit. V tom spočívá problém. Když pan Bullmann hovoří o vytvoření „kartelu, který blokuje politiky“, jeho kritika je zcela neodůvodněná.

Za druhé, je třena využít příležitostí, které se sebou přináší globalizace, a minimalizovat z ní plynoucí rizika. Pan Schulz řekl, že vzrostla chudoba. To je pouze mylná představa! Evropa představuje model prosperity! Prosperita v Evropě vzrostla, její rozdělení se změnilo. Dějiny nás však poučily o tom, co se stane se společnostmi, ve kterých dochází k přerozdělování bez rozdílů. Je nutné, aby při přerozdělování existovaly rozdíly, protože se tím podněcuje modernizace a dynamismus. O tom není pochyb.

Za třetí, pokud jde o odstraňování byrokracie, v tomto ohledu bylo učiněno málo. Existuje sice skupina na vysoké úrovni, avšak o její činnosti již neslyšíme. Funguje ještě? Jaká jsou její průběžná zjištění? Kdy můžeme vůbec nějaká očekávat? Rádi bychom na tyto otázky dostali odpovědi ještě před konáním voleb do Evropského parlamentu.

V posledním bodě bych se chtěl vyjádřit ke stabilitě finančního trhu. Je, samozřejmě, pravda, že na finančním trhu je větší hrabivost než strach z narušení, je třeba, aby Komise v tomto ohledu přijala potřebná opatření. Určité plány už oznámila.

Pokud jde o téma klimatických změn, v této oblasti je základní úlohou Komise přesvědčit na summitu členské státy, aby dodržovaly cíle, které si před časem samy stanovily. V určitých členských státech se ve skutečnosti uvolnilo o mnoho více CO2 než bylo kdy povoleno. Je možné účinně zavést nová opatření, aniž bychom potrestali viníky současných i minulých období?

  Jan Andersson (PSE). – (SV) Vážený pane předsedo, stejně jako Komise, také já mám radost z toho, že bylo vytvořeno více pracovních míst, a že se zvýšila produktivita. Avšak jak již upozornili mnozí přede mnou, je zde také druhá strana mince. Mnohá nová pracovní místa jsou nejistá a nedá se z nich vyžít. Možnosti odborné přípravy jsou mimořádně nerovnoměrně rozdělené. Pokud jde o rozvoj, některé regiony zaostávají. Proto potřebujeme sociální Evropu, která zabezpečí bezpečná pracovní místa s důstojnou mzdou, která poskytne stejné možnosti odborné přípravy pro všechny, a která také zabezpečí, že ve všech regionech bude příznivý a rovnoměrný rozvoj.

Už dlouho diskutujeme o flexikuritě. V současné době model flexikurity napadá Evropský soudní dvůr v případě Laval, který se domnívá, že systém uplatňovaný ve Švédsku není dostatečně dobrý. Tento model je napadán na základě předpokladu, že svoboda pohybu má přednost před právem na stávku. Napadají jej také na základě předpokladu, že by se neměla uplatňovat zásada stejné odměny za stejnou práci, což otvírá prostor pro sociální dumping, ale také to znamená, že podniky, které vyplácejí důstojné mzdy v souladu s dohodami, budou mít problém obstát v boji s konkurencí. To může vést k protekcionismu. Sdílím názor Komise, že protekcionismus není zapotřebí. Proto je důležité, aby Komise jasně stanovila, že zásada stejné odměny za stejnou práci se musí uplatňovat, a že je třeba, abychom v celé Evropě měli dobré sociální podmínky, aby se v EU nešířila vlna protekcionismu.

  Margarita Starkevičiūtėë (ALDE). – (LT) Dovolte mi vyjádřit se ke  koordinaci hospodářské politiky. Evropská unie je v prvé řadě hospodářskou unií, která je založená na morálních hodnotách. Čelíc novým výzvám musí Evropská unie najít nové způsoby, jak je rychle a pružně řešit, aby neztratila dynamiku a konkurenceschopnost.

Bohužel, nejnovější mechanismus ke koordinaci hospodářské politiky (Lisabonská smlouva, rámec hospodářské politiky) má mnoho fází a zdaleka není účinný. Brání rozvoji vnitřního trhu, který představuje hlavní zdroj ekonomického růstu.

Proto si myslím, že by měl Evropský parlament, a snad také Komise, představit návrh Evropské radě na přezkoumání tohoto mechanismu s cílem dosáhnout toho, aby byl pružnější, což by mu umožnilo účinně reagovat na výzvy. Byl by to nejlepší způsob jak zaručit kontinuitu hospodářské politiky, konsolidaci reforem a umožnilo by to také hospodářství Evropské unie přizpůsobit se novým výzvám.

Příčina, proč některé nové programy nefungují správně, spočívá v tom, že jejich ekonomická životaschopnost nebyla v globalizovaném světě předem zaručena. Když mezitím diskutujeme o změně klimatu, energetické strategii a podobně, je třeba zdůraznit, že všechny zmíněné prostředky je nutno koordinovat a musíme také vyhodnotit jejich ekonomické důsledky. Jen tak je možné zajistit jejich životaschopnost.

  Konrad Szymański (UEN). – (PL) Vážený pane předsedo, plány vnitřního trhu s energií a zemním plynem jsou na programu nadcházejícího zasedání Rady.

Oddělení vlastnictví energie od distribučních sítí je klíčovou otázkou bez ohledu na to, kdo je v Kremlu u moci. Za vlády pana prezidenta Medvěděva nedojde ke změně ruské politiky energetického vydírání členských států Evropské unie a sousedních zemí. Úspora energie a zvýšení podílu obnovitelné energie na spotřebě představují jen část řešení těchto problémů. Pokud má dojít k úplnému zavedení energetické politiky Evropy, je třeba, zohlednit také politický aspekt. Musíme se zcela jasně vyjádřit, co na základě vzájemnosti od Ruska a od Gazpromu očekáváme. Gazprom je ruský monopol, který je přítomný v šestnácti členských státech Evropské unie buď jako dodavatel energie anebo jako vlastník distribučních sítí. Pokud na tento agresivní monopol neuvalíme žádná omezení, ustanovení Lisabonské smlouvy o energetické solidaritě můžeme rovnou založit mezi pohádky.

  Gunnar Hökmark (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, není trochu zvláštní, že když diskutujeme o tom, jak zabezpečit, aby byla Evropa konkurenceschopnější, což umožní vytvořit více pracovních míst, tak tato diskuse směřuje k přesvědčení, že nová pracovní místa je možné vytvořit prostřednictvím nových nařízení? Avšak není tomu tak.

Dovolte mi, abych dnes našim přátelům ze socialistické skupiny prozradil tajemství: aby mohli být lidé zaměstnaní, musí existovat zaměstnavatelé, bez zaměstnavatelů není zaměstnanců. Hlavní problém socialistů spočívá v tom, že jsou horlivě přesvědčeni o tom, že pracovní místa je možné vytvářet prostřednictvím nařízení, zapomínají však na to, že je třeba vytvořit předpoklady a příležitosti, aby vznikaly nové podniky a nová pracovní místa, protože neexistuje větší sociální chyba než je nezaměstnanost a není většího sociálního úspěchu než každé nové pracovní místo, které se podaří vytvořit v Evropě a v našich členských státech.

Chtěl bych zdůraznit, co říkal pan předseda o dosahování výsledků prostřednictvím lisabonské agendy. Nezapomínejme, že svět se pohybuje rychleji, a že k tomu, abychom byli konkurenceschopnější, se musíme chovat více podnikatelsky.

Prosím pana předsedu, aby po dobu zasedání Evropské rady a také později zvážil tři věci. Za prvé, byrokracii a lepší právní úpravu. Prosím pana předsedu, aby nám jednou za rok podal zprávu o výsledcích úsilí snižovat byrokracii, aby bylo vidět, zda se podaří dosáhnut cíle do roku 2012 snížit současnou úroveň byrokracie o 25 %.

Byl bych rád, kdyby pan předseda zabezpečil plné provádění směrnice o službách v každém členském státě, a to co nejdříve. Prosím pana předsedu, aby zabezpečil podporu nových podniků prostřednictvím výbojnější a aktivnější politiky v oblasti budování širokopásmové infrastruktury.

Myslím si, že úspěch v procesu vytváření konkurenceschopnější Evropy spočívá v úsilí dosáhnout, aby mohly malé a střední podniky působit na celém vnitřním trhu. To je úkol, který musíme splnit. Je třeba, aby na konci tohoto týdne pan předseda spolu se slovinským předsednictvím podnikl první kroky v tomto směru.

  Katerina Batzeli (PSE). – (EL) Vážený pane předsedo, vážený pane komisaři, jak víte, následující rok bude evropským rokem tvořivosti a inovací. Jde o ještě větší důkaz toho, že EU si velmi přeje posílit svou konkurenceschopnost a chce čelit výzvám globalizace. EU se opírá o „znalostní trojúhelník“, který tvoří inovace, podpora výzkumu a vzdělání.

Těchto smělých cílů by se měly držet vnitrostátní politiky a politiky Společenství v oblasti zaměstnanosti a podpory mladých lidí zejména v sektoru vzdělávání. Mělo by vynaložit systematické a koordinované úsilí na regionální a národní úrovni a také na úrovni Společenství s cílem uvolnit významný potenciál EU v oblasti poznatků a výzkumu. V tomto rámci bych však chtěla upozornit na to, že volný pohyb poznatků (tzv. „pátá svoboda“) je nevyhnutelný, také tuto skutečnost je třeba zdůraznit na zasedání Evropské rady.

Tuto významnou iniciativu bychom v tomto rámci měli uznat také na úrovni Společenství. Klíčovým prvkem těchto iniciativ jsou programy Erasmus a Comenius. Dovolte nám zdůraznit, že nový program, zejména Erasmus Mundus, který umožňuje mobilitu za hranicemi EU i mobilitu studentů doktorandského studia, je iniciativou, která má plnou podporu Evropského parlamentu. Je na členských státech, aby na základě boloňského procesu zlepšily koordinaci a umožnily zavést tuto mobilitu také do praxe.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Diskuse o společné energetické politice a energetické bezpečnosti začaly v roce 2006 na začátku rusko-ukrajinské krize týkající se zemního plynu. Důsledky této krize měly na Evropu nepříznivý dopad. Bohužel, ještě stále nemáme ani jasně vymezenou společnou energetickou politiku, ani vnější energetickou politiku.

Doufám, že se po dobu zasedání Evropské rady bude vést důsledná diskuse o otázkách energetické bezpečnosti Evropské unie, včetně energetické bezpečnosti Litvy, vzhledem k plánu uzavřít jadernou elektrárnu Ignalina.

Uzavřením této elektrárny bude Litva zcela závislá na jediném zdroji, zemním plynu dováženém z Ruska. V důsledku nárůstu cen ropy a zemního plynu se cena elektřiny v Litvě více než zdvojnásobí, což bude mít hrůzostrašné následky pro litevské domácnosti a také pro celkové hospodářství.

Kromě toho má Rusko sklon manipulovat s dodávkami energie s cílem prosadit své politické ambice. Litva už měla tu možnost to zažít.

Na základě článku 37 a protokolu č. 4 smlouvy o přistoupení důrazně žádám Komisi, aby pomohla najít řešení této situace. Jednou z možností je odložení uzavření bezpečné jaderné elektrárny Ignalina.

  Karl-Heinz Florenz (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Komise, dovolte mi vrátit se k loňskému jarnímu summitu. Byl to mimořádně úspěšný summit pod vedením Angely Merkelové. Nyní jde o to, aby se rozhodnutí ze 7. března loňského roku provedla do právních předpisů.

Právní předpisy by však neměly trestat, naopak, měly by motivovat naše lidi a naše firmy k inovacím a také k tomu, abychom v konečném důsledku dosáhli vyšší úrovně udržitelnosti. Z této rozpravy by se mohlo zdát, že nejdůležitější otázkou je diskuse o emisích CO2. Jsem přesvědčen, že skutečná podstata se skrývá mnohem hlouběji, jde o udržitelnost. Jak bychom měli dlouhodobě zacházet s našimi zdroji? Podle mého názoru je klíčové, abychom v budoucnosti naše hospodářství nastavili tak, aby spotřebovávalo méně fosilních zdrojů.

Vážený pane komisaři, je jasné, že se musíme dostat do sporu, protože nemůžeme přijmout všechno, co jste navrhl. Například, pokud jde o pravidla pro vozidla, nelíbí se mi skutečnost, že již víme, jak vysoké budou pokuty, ale nevíme nic o pravidlech, která se mají dodržovat. Mí rodiče mě to učili přesně naopak, nejprve musíme vědět, jaká jsou pravidla, a teprve poté je zapotřebí, stanovit tresty. Je důležité, abychom v budoucnosti dodržovali tento postup.

Pokud v oblasti emisí CO2 existují problémy, které přesahují hranice států, a v systému obchodování představují břemeno, měli bychom toto břemeno rozložit na více ramen, například prostřednictvím zavedení citlivé politiky v oblasti odpadů v celé Evropě. Dovolte mi, vážený pane Barroso, vážený pane Verheugen, abych se s vámi podělil o jednu věc, na které mi osobně velmi záleží: vy jste ochránci práva! Nemá vůbec žádný význam, že si tu podáváme ruce, že se dohodneme na tom, či na onom, pokud se to v konečném důsledku neuskuteční.

Konejme raději méně! Ale to, co učiníme, musíme učinit lépe. Proto, pane komisaři a pane předsedo Komise, nevykonávejte svůj mandát tak, že budete trestat svědomité, raději podporujte ty, kteří jsou o něco pomalejší, aby konečně splnili kjótské cíle. Krátký pohled na internet vám přesně ukáže, koho mám na mysli. Mnoho štěstí, budu vaši činnost sledovat.

  Libor Rouček (PSE). – Dámy a pánové, Evropská unie udělala za poslední roky obrovský pokrok. Její ekonomika roste rychleji než ekonomika americká či japonská. Unie je světovou obchodní velmocí, největším poskytovatelem rozvojové pomoci a také vzorem a modelem pro uspořádání politických, ekonomických i sociálních vztahů i pro ostatní části světa.

Jak zde bylo řečeno, Evropské unii se postupně daří naplňovat i cíle Lisabonské strategie. Ať již jde o zaměstnanost, ať jde o další aspekty. Potěšitelné je, že na těchto úspěších se rovnoměrným dílem podílejí i nové členské země, jako například předsednická země Slovinsko.

Evropská unie samozřejmě stojí před novými výzvami. Jednou z těchto výzev je i přílišná závislost na dovozu energetických zdrojů, jsou to také klimatické změny.

Já jsem přesvědčen, že klíčem nebo alespoň jedním z klíčů řešení tohoto problému jsou úspory, nové úspornější technologie a samozřejmě také diverzifikace energetických zdrojů. V této filozofii jde Evropská unie správným směrem.

Chtěl bych však vyzvat Komisi i Radu, aby se věnovaly ve větší míře než doposud i otázkám využití jaderné energie. Energie, která je bezpečná, environmentálně čistá, energie, kterou snížíme naši závislost na dovozech. A mluvíme-li o konkurenceschopnosti, podívejme se, jakým směrem jdou Spojené státy, Rusko, Čína, Indie, čili i z hlediska našeho výzkumu bychom se měli věnovat výzkumům jaderné energie mnohem více, než tomu bylo doposud.

  Alexander Lambsdorff (ALDE). – (DE) Vážený pane předsedo, každý, kdo se podívá na návrh závěrů Rady, může vidět, že způsob vyjadřování o vnitřním trhu s energií je mimořádně slabý. V Radě neexistuje ve věci oddělení shoda, o balíčku Komise se bude kriticky diskutovat. Dovolte mi oficiálně prohlásit, že považujeme za správné pokračovat ve strategii systematického oddělování, ale pouze za předpokladu, že z něho budou mít prospěch spotřebitelé. Výsledkem tohoto procesu musí být spravedlivé ceny a bezpečnost dodávek.

Komise se ve skutečnosti trochu unáhlila se svým návrhem dokončit oddělení vlastnických práv. Proto jsme přesvědčeni, že nejprve bychom se měli pokusit o dosažení účinného oddělení, ale oddělené vlastnictví by mělo zůstat na programu do budoucnosti.

Z principiálních důvodů bych chtěl poukázat také na další otázku související se závěry Rady. Rada prohlašuje, že se těší na sociální program, který představí Komise. Tento program zahrnuje také témata politiky mládeže a politiky v oblasti vzdělávání. Vždy jsem se domníval, že za tyto záležitosti jsou zodpovědné členské státy, v mé zemi, v Německu, jsou to spolkové země. Chtěl jsem se o tom při této příležitosti jen zmínit, protože Parlament, Komise a Evropský soudní dvůr určitě budou znovu podrobeny kritice za to, že si přivlastňují pravomoci. Rada se těší na návrhy Komise zaměřené na politiku mládeže a na politiku v oblasti vzdělávání. Na tento důležitý bod bychom měli upozornit, když budeme o těchto záležitostech diskutovat doma, v německých spolkových zemích.

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – (NL) Jako koordinátora skupiny PPE-DE pro regionální politiku mě těší postavení, které budou zastávat regiony a města při vykonávaní Lisabonské strategie. Konečně, národní reformní programy se uskutečňují na regionální úrovni, tedy na úrovni, kam umísťujeme většinu našich strukturálních a kohezních fondů a také sedmý rámcový program.

V celé Evropě máme možnost vidět, že 60 % veřejných zdrojů se využívá na regionální úrovni. Kromě toho, současný trend (bylo by dobré, kdybychom se na tom dohodli nyní) je takový, že investice se přesouvají takříkajíc z oblasti betonu a asfaltu do oblasti poznatků a infrastruktury, největší podíl výdajů ze strukturálních fondů, až kolem 70 % půjde letos na Lisabonskou strategii.

Uvedu další příklad. Minulý týden jsme na základě výkazů z Lublaně měli možnost vidět, na jaké záměry byly tyto peníze použity: 20 miliard EUR ze strukturálních fondů bylo vyčleněno na výzkum a infrastrukturu. Pan komisař Potočnik hovořil o tiché revoluci ve výdajích. Dokažte, že to myslíte vážně. Dodržte to, co jste slíbili: zabezpečte posun ve výdajích. Zmíněná tichá revoluce je již v plném proudu. Je nejvyšší čas, abychom si na evropské úrovni vytvořili lepší právní rámec pro investice do výzkumu a infrastruktury. Není možné, aby se v každé zemi činily stejně rozsáhlé, nákladné investice.

Velmi mě těší, že Evropská komise letos předkládá návrh, který s tím souvisí, a také další návrh, kterým by se měla zlepšit součinnost vnitrostátních zodpovědností.

Na závěr mi dovolte říci, že zanedlouho budeme mít možnost nahlédnout do připravované Bílé knihy o územní soudržnosti, která bude spojovat nejen rozvoj rozsáhlých ústředních regionů, ale také územní celistvost vzdálenějších oblastí v Evropě, což rovněž vítám.

  Gary Titley (PSE). – Vážený pane předsedo, vítám, že Rada i Komise nedávno uznaly, že změna klimatu nepředstavuje jen environmentální politiku, ale také bezpečnostní a humanitární politiku. Není to nic nového. Podle Sternovy zprávy by mohlo být vysídleno až kolem 200 milionů lidí, což by vyvolalo obrovské migrační tlaky. Proto bychom měli mít vždy na paměti, že globální oteplování znamená, že chudí musí trpět v důsledku jednání bohatých.

Doufám, že v naší diskusi o klimatických změnách budeme schopni propojit naše cíle v oblasti klimatických změn s cíli v oblasti rozvojové politiky. V této oblasti nemůžeme jednat izolovaně. Samozřejmě, chudí v rámci Evropské unie vždy trpí. Proto musí každá politika týkající se energie zabezpečit, aby členské státy měly politiku zaměřenou na energetickou chudobu, protože příliš mnoho lidí trpí v důsledku rostoucích cen energií. Je třeba se tím zabývat.

Ale úplně nejdůležitější na tomto summitu je postarat se o to, abychom byli svědky také skutků, nejen slov. Komise vytyčila program v roce 2007. Dvě třetiny tohoto programu se dostaly na světlo světa. Kde zůstala poslední třetina? Členské státy se zavazují k cílům, které potom neplní. Musíme se zaměřit na činy.

Vítám také práci, která byla vykonaná v oblasti lepší právní úpravy a v oblasti pomoci malým podnikům. Avšak mnohem větší pozornost musíme věnovat provedení a vyhodnocování toho, jak byly prováděny právní předpisy, a zda se jimi dosáhlo toho, co jsme si stanovili, že chceme dosáhnout. Pokud se nepodaří dosáhnout toho, čeho je třeba, existence takových právních předpisů nemá žádný smysl.

  Daniel Dăianu (ALDE). – Vážený pane předsedo, nadcházející evropský summit se koná ve vážném období. Prohlubující se finanční krize, jejíž příčiny spočívají v cyklických a strukturálních podmínkách, si žádá stálé odpovědi. Vzestup Asie naznačuje vznik nového druhu konkurence mezi kapitalismy s výpadkem v činnosti státních investičních fondů a nárůstem cen základních komodit. Měli bychom k tomu přidat také znepokojující důsledky změny klimatu, potřebu zajistit energetickou bezpečnost a nárůst celkové nejistoty.

Všechny tyto faktory mají silný dosah na vykonávání lisabonské agendy prostřednictvím složitých kompromisů, kterým se nemůžeme vyhnout. Dovolte mi, abych zdůraznil několik politických otázek.

Za prvé, pokud chceme zlepšit průmyslovou a ekonomickou výkonnost, je nevyhnutelné, aby bylo zákonodárství na národní úrovni kvalitní.

Za druhé, zákonodárství by mělo být pragmatické, otevřené a mělo by rozlišovat mezi volným trhem a úplně deregulovaným trhem.

Za třetí, klíčovou úlohu musí hrát průmyslová politika, zejména výzkum a vývoj, spolu se vzděláváním. Je velmi důležité, aby v členských státech vzrostl počet absolventů přírodních a matematických věd, všechny členské státy by měly na tomto úkolu pracovat společně.

Za čtvrté, je zapotřebí, lépe zaměřit energetickou politiku, projekt Nabucco je krok správným směrem.

Za páté, je třeba, aby se při reformě společné zemědělské politiky považovala kvalitní půda za strategické aktivum.

Na závěr, ale v neposlední řadě, je také třeba opětovně potvrdit morální hodnoty a mravné chování. Pokud ztratíme náš morální kompas, diskuse o konkurenceschopnosti v sociální...

(Předseda přerušil řečníka.)

  Klaus-Heiner Lehne (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, jsem přesvědčený, že nová revidovaná Lisabonská strategie byla v zásadě od roku 2005 úspěšná. Lze to snadno poznat podle jedné skutečnosti: když někdo v roce 2005 veřejně hovořil o Lisabonu, každý věděl, že jde o hlavní město Portugalska, ale nikdo si tento pojem v té době nespojil s procesem. Kjóto v té době už bylo procesem souvisejícím s ochranou klimatu.

Nyní je už rok 2008 a svět se díky bohu změnil. Když se v současnosti ve veřejných projevech zmíní Lisabon, samozřejmě, také nadále je to hlavní město Portugalska, ale navíc se tento pojem spojuje také s politickým procesem, což podle mého názoru dokazuje, že se nám v této oblasti podařilo dosáhnout přiměřeného úspěchu.

Jsem také přesvědčen, že bylo správné stanovit nové priority zaměřené na zvýšení růstu a zaměstnanosti, protože jde o jeden z předpokladů k tomu, abychom mohli citlivě začít provádět s kvalitní environmentální a sociální politikou, které tvoří druhý a třetí pilíř Lisabonské strategie. Kromě toho jsem přesvědčen, že bylo správné ponechat směrnice beze změny, protože jako celek byly úspěšné.

Naproti tomu mi dovolte připomenout několik nedostatků. Například, ještě stále vidím výrazné nedostatky v probíhajícím rozvoji vnitřního trhu, který by měl fungovat již od začátku 90. let minulého století, avšak v mnohých oblastech jednoduše neexistuje ani dnes. Neexistuje vnitřní trh v sektoru pojišťovnictví, ani pokud jde o obchodní právo, obchodní společnosti například nemohou plně využívat své právo založit se v rámci Evropské unie. Ještě stále nám chybějí práva duševního vlastnictví a Evropa nemá stanovená ani pravidla pro patenty. Neexistují společná pravidla pro alternativní finanční nástroje a ještě stále čekáme na vytvoření vnitřního trhu v oblasti zdravotní péče.

Na druhé straně jsme byli svědky velkého množství legislativních návrhů v jiných oblastech, které byly zaměřené především na dosažení pokroku v oblasti sociálních věcí, životního prostředí a práv spotřebitelů, což je správné, ale je třeba zachovat rovnováhu. Proto vyzývám Komisi a Radu, aby věnovaly mimořádnou pozornost úsilí vyplnit mezery v právních předpisech vztahujících se k vnitřnímu trhu.

  Riitta Myller (PSE). – (FI) Vážený pane předsedo, pan úřadující předseda Rady měl pravdu, když vyslovil svůj názor, že změna klimatu a hospodářství spolu navzájem úzce souvisí. Nelze je oddělit. Bylo řečeno, že změna klimatu souvisí se všemi politikami. Tato otázka musí být na nadcházejícím summitu viditelná.

Kontrola změny klimatu a přizpůsobování se této situaci musí tvořit základ Lisabonské strategie EU. Na nadcházejícím summitu je třeba stanovit spolehlivou politiku s cílem podpořit rozhodnutí, které byla přijata.

Pokud jde o závazná nápravná opatření, energetická účinnost a úspora energie, bohužel, nejsou součástí výběru Evropské unie. Nicméně musíme pamatovat na to, že nejčistější, nejlevnější a nejúčinnější forma energie je ušetřená energie. V současnosti bychom zavedením všech právních předpisů EU mohli ušetřit 20 % energie. Jinak řečeno, abychom si v oblasti energetické účinnosti stanovili ještě ambicióznější a jasnější cíle. Doufám, že nadcházející summit se touto problematikou bude zabývat.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Vážený pane předsedo, zítra se čelní představitelé členských států sejdou na summitu. Vím, že na programu je mnoho bodů, ale doufám, že budete diskutovat také o dosahu rozhodnutí v případu Laval-Vaxholm, které Evropský soudní dvůr vydal jen několik dní po skončení posledního summitu. Toto rozhodnutí umožňuje firmám umístit zaměstnance do kteréhokoliv členského státu a vyplácet jim minimální mzdu této země, a ne mzdu, která by se v dané zemi na takovém pracovním místě běžně vyplácela. Kromě toho, v důsledku tohoto rozsudku jsou odbory bezmocné a nemohou chránit mzdy svých zaměstnanců, což přinutí zaměstnance v hostitelských členských státech pracovat za nižší mzdy, protože jinak přijdou o práci. Podle mého názoru jde o časovanou bombu. Rozhodnutí v případu Laval-Vaxholm může narušit sociální partnerství, průmyslové vztahy, hospodářskou a sociální stabilitu celých zemí, společenství, zodpovědných obchodních společností a rodin. Tento rozsudek také může narušit podporu projektu Evropy v nejstarších členských státech.

Samozřejmě, v důsledku nižších platů bude Evropská unie konkurenceschopnější na světovém trhu, kde musí soutěžit se zeměmi, v nichž jsou nízké náklady na vstupy, například s Čínou, Indií a Brazílií, ale za jakou cenu? Kolik trápení a peněz to bude stát irskou rodinu, která musí splácet hypotéku?

Spolu s panem Bondem jsme slovinskému předsednictví a předsedům vlád našich jednotlivých zemí zaslali protokol na ochranu hospodářství členských států před případem Laval, aby jej zařadili do programu zítřejšího zasedání evropského summitu. Pokud se chcete vyhnout rozsáhlému sociálnímu dumpingu, je třeba, abyste brali rozhodnutí v případu Laval-Vaxholm vážně, a abyste tento protokol zařadili do programu jednání.

  Malcolm Harbour (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, tato rozprava o summitu je příležitostí, abychom si s Radou promluvili o tom, co dělá v oblasti realizace celku lisabonské agendy, proto chci své dnešní poznámky adresovat především Radě. Mám velkou radost, že mohu znovu přivítat slovinského ministra, se kterým jsem měl nedávno to potěšení setkat se ve Slovinsku. Dovolte mi také poděkovat slovinskému předsednictví za to, že se podílí na tomto procesu.

Skutečně mě velmi těší, že již zveřejněný návrh závěrů, dokazuje, že Rada se také nadále zaměřuje na čtyři klíčové oblasti Lisabonské strategie. Musím však říci, a nyní se obracím na pana předsedu Komise, že ačkoli vím o jeho komunikaci s panem Špidlou, jedním z problémů je, že Komise neustále nanovo objevuje jisté věci a komplikuje situaci. Nyní máme k dispozici 10 cílů Komise, které tu byly zběžně zmíněny, ale ve skutečnosti je třeba, abychom se soustředili na priority.

Chci se soustředit, podle mého názoru, na klíčový prvek celého našeho snažení, na uvolnění obchodního potenciálu. Je správné, že jste to tam zahrnuli, ale co v této oblasti činí členské státy? Můj kolega, pan poslanec Hökmark, nedávno hovořil o provedení směrnice o službách. Proto chci Radě říci: vezměte směrnici o službách a její provádění a také to, co máte v úmyslu učinit, a rozšiřte to na všechny oblasti, které se týkají uvolnění obchodního potenciálu. Pokud jde o směrnici o službách, požadujeme, abyste prověřili veškeré aspekty vašich domácích právních předpisů, které jsou diskriminační vůči obchodním společnostem, které chtějí nabízet své služby na celém vnitřním trhu. Nemůžeme se omezit jen na obchodní společnosti, které poskytují služby, mělo by se to týkat všech obchodních společností bez ohledu na jejich velikost. Žádám vás, abyste na sebe vzali tento závazek, a abyste to učinili.

Druhým klíčovým prvkem směrnice o službách je skutečnost, že poprvé jsou jednotlivé členské státy povinné poskytnout informace obchodním společnostem, které chtějí vstoupit na jednotný trh, a podporovat je, aby využily obrovské příležitosti. Vytvoření jednotného trhu je naší společnou zodpovědností. My zde velmi tvrdě pracujeme na vytvoření rámce, ale jak tvrdě ve skutečnosti pracujete vy v členských státech na tom, abyste zabezpečili, že této příležitosti firmy využijí? Tímto způsobem můžeme zaručit ekonomický růst a zaměstnanost. Právě takový přístup naše hospodářství zoufale potřebuje.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Vážený pane předsedo, jsem přesvědčen, že jarní zasedání Rady musí opětovně prosadit původní Lisabonskou strategii s cílem integrovaně se zabývat nezávislými politikami v oblasti hospodářství, sociálních věcí, zaměstnanosti a udržitelného rozvoje. Jinak by mohlo dojít k rozpadu Evropy a státy by se mohly uchýlit k protekcionismu.

Klíčem k této strategii jsou kvalitní pracovní místa, Evropu dokonalosti není možné vybudovat na základě nízkých platů, nejistoty v zaměstnání a nerovnosti na pracovišti.

Rozsudek v případu Laval je zvráceným výkladem legislativních záměrů tohoto Parlamentu a jeho spoluzákonodárců, Rady. Obě tyto instituce proto musí z postavení zákonodárců opětovně prosazovat naše záměry prostřednictvím tvorby takových právních předpisů, které zaplní mezery odhalené Evropským soudním dvorem. Jednou z bezprostředních legislativních možností je připojit ke směrnici o vysílání pracovníků sociální doložku ve stylu pana Montiho, kterou jsme již použili v případě směrnice o službách.

Mezitím musí Komise trvat na tom, aby všechny členské státy řádně a v plné míře provedly směrnici o vysílání pracovníků do svých vnitrostátních právních předpisů. Samozřejmě, členské státy musí okamžitě přehodnotit své domácí pracovněprávní předpisy, aby zabezpečily, že zvrácený rozsudek v případu Laval nepodkope jejich systémy pracovněprávních vztahů a kolektivního vyjednávání.

Na závěr mi dovolte říci, že paní Sinnottová se ve svém výkladu, jako obyčejně, mýlí. Mýlí se, když tvrdí, že rozsudek v případu Laval znamená jen to, že v Irsku se uplatňuje minimální mzda, protože ve skutečnosti tento rozsudek znamená, že v Irsku se musí uplatnit všechny právně závazné dohody, což je mnohem více než jen minimální mzda. V Irsku však existují také dohody, které nejsou právně závazné, a to je třeba řešit.

  Georg Jarzembowski (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Komise, vážení pánové komisaři, vážený pane předsedo Rady, jménem své skupiny naléhavě žádám Evropskou radu, aby do integrovaných usměrnění zapracovala evropskou dopravní politiku, protože obchod a zaměstnanost v Evropské unii nemohou probíhat bez vytvoření udržitelné dopravní politiky a potřebných transevropských dopravních sítí. Bez účinných dopravních koridorů, bez spolupráce mezi dopravními poskytovateli a bez inteligentních dopravních systémů není možné rozšířit obchod ani cestovní ruch v rámci Evropské unie, ani s třetími zeměmi. Právě to však potřebujeme, pokud chceme zvýšit zaměstnanost.

Vážený pane předsedo Rady, když budete na zasedání Rady diskutovat se svými kolegy, prosím mějte na paměti, že je klíčové, aby členské státy zahrnuly dopravní politiku do svých národních plánů pro růst a zaměstnanost. Bohužel, jsme svědky toho, že členské státy vyčleňují čím dál méně finančních prostředků na údržbu a rozšíření vnitrostátní infrastruktury, ať už jde o železniční sítě anebo o silniční sítě.

To samé platí také pro podporu a uplatnění dopravních systémů. V současné době si všechno můžete objednat přes internet, ale doručeno vám to může být jen prostřednictvím nákladního automobilu anebo železnicí. Můžete si rezervovat libovolnou dovolenou, ale abyste se na dané místo dostali, potřebujete pořádné letiště a pořádné dopravní spojení. Pokud tedy chceme dosáhnout růstu a zaměstnanosti, musíme mít potřebnou infrastrukturu a pořádné dopravní systémy, které, samozřejmě, musí být šetrné k životnímu prostředí. Proto si myslíme, že z důvodů udržitelnosti musíme logistice poskytnout všechnu dostupnou podporu. Je to důležité tak z hlediska vnitrostátního plánování.

Ačkoliv logistika patří zejména mezi úkoly samotných obchodních společností, naproti tomu můžeme my, členské státy a Evropská unie, pomoci při podpoře logistiky snižováním byrokracie, například zjednodušením celních postupů v přístavech.

Potřebujeme politiky šetrné k životnímu prostředí. Proto vás vyzývám, abyste z dopravní politiky učinili ústřední bod vaší strategie, s cílem podpořit růst a zaměstnanost.

  Dariusz Rosati (PSE). – (PL) Vážený pane předsedo, jarní zasedání Rady se bude konat v rozhodující chvíli. Ekonomický růst v rámci Evropské unie klesá, musíme se vypořádat s nejistotou na finančních trzích, ceny ropy rostou a narůstá také inflace. V důsledku všech těchto faktorů vzniká prostředí nejistoty a narůstá strach z budoucnosti.

Z tohoto hlediska považuji posouzení situace, které nám nabídl pan Barroso, za nemístně optimistické. Je těžké radovat se z vytvoření šesti milionů pracovních míst, když víme, že se tak stalo v době zrychlení cyklického růstu v posledních dvou letech. Je rovněž těžké předpovědět, zda se podaří dosáhnout stálé vysoké účinnosti v oblasti zaměstnanosti, na základě jednoho nebo dvou let, po nichž by se účinnost zvýšila. Potenciální míra růstu Evropy je také nadále velmi nízká.

Proto se domnívám, že při příležitosti nadcházejícího zasedání Rady musí Evropská unie vyslat jasný signál evropským občanům, že je připravena čelit zmíněným hrozbám. Se strachem a nejistotou vyplývajícími ze současné hospodářské situace musíme bojovat pomocí rozhodnutí, ne pomocí slov. Doposud summity až příliš často končily prohlášeními, které takřka k ničemu nevedla. V situaci, v níž se momentálně nacházíme, očekáváme, že členské státy a Rada přijmou specifická rozhodnutí. Důrazně žádám zástupce Rady, který je dnes přítomen na zasedání Parlamentu, aby si, pokud jde o tuto problematiku, učinil podrobné poznámky.

Na závěr mi dovolte říci, že všechny tyto otázky jsou mimořádně důležité, protože v průběhu několika následujících měsíců má dojít k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Tato smlouva musí Evropany inspirovat a naplnit je nadějí. Proto musí nadcházející summit vyslat občanům Evropy jasný signál, že dokáže tuto situaci zlepšit.

  Othmar Karas (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Rady, vážený pane předsedo Komise, dámy a pánové, nezaměstnanost klesá, Evropská unie těží z globalizace, daří se nám lépe než Spojeným státům americkým a EU jde správným směrem. Pokračujeme v tomto směřování s odhodláním, oddaností a sebejistotou. Usilujeme o to, aby členské státy důsledněji dodržovaly své závazky. Informujeme veřejnost o našich úspěších a cílech.

Za druhé, ochrana podnebí a snižování energetické závislosti musí být podnětem k oživení výzkumu, inovací, růstu a zaměstnanosti.

Za třetí, řekněme si upřímně, že směnný kurz eura a dolaru zpomaluje nárůst cen energií, v eurech vzrostly ceny o 160 %, v dolarech o 340 %.

Za čtvrté, euro, rozšíření o nové členské státy, vnitřní trh, Lisabonská strategie a Lisabonská smlouva, která posiluje sociálně tržní hospodářství a zachovává základní sociální práva, všechny tyto faktory tvoří celkový balíček, který by měl pomoci Evropské unii při jejím směřování k úspěchu.

Za páté, vzdělávání, odborná příprava, výzkum, inovace a reforma našich systémů sociálního zabezpečení, systémů zdravotnictví a důchodkových systémů představují největší výzvy, které máme ještě před sebou.

Za šesté, vážený pane předsedo Komise, mezi závěry jarního summitu se musí nacházet Barrosův Evropský technologický institut, přičemž je třeba, stanovit také datum, do kdy se rozhodne o místě, kde bude tento institut sídlit. Pokud jde o finanční prostředky, Parlament dal tomuto záměru zelenou.

Za sedmé, zákon o malých podnicích bude v tomto Parlamentu nepochybně podnětem pro vznik dalších iniciativ. Meziparlamentní skupina pro malé a střední podniky předloží do konce tohoto měsíce zásady, které máme na mysli.

Mým posledním bodem je toto: pan Schulz, předseda Komise a Komise samotná nejsou našimi protivníky. Naším protivníkem je nedostatek pravomocí, politických schopností a vůdcovství v případě některých vlád a parlamentů v členských státech. Našimi protivníky jsou sobectví, nacionalismus a protekcionismus, ne větší míra integrace v Evropě, ani silná Komise.

  Pervenche Berès (PSE). – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Komise, až půjdete na zasedání Evropské rady, mám na vás jednu prosbu: braňte tuto instituci, když vám bude říkat, že sociální a ekonomická situace v EU si žádá, aby se více pozornosti věnovalo sociálním otázkám, že je třeba, aby byly naše hospodářské politiky soudržné s našimi cíli a naší strategií, která byla legitimně vytvořená se záměrem bojovat proti změně klimatu a za energetickou nezávislost. Braňte ji, když vám bude říkat, že pokud má být Lisabonská strategie úspěšná, potřebujeme zintenzívnit hospodářskou součinnost, a že pokud se máme úspěšně vypořádat s americkou krizí rizikových hypotečních úvěrů, potřebujeme zavést lepší regulaci finančních trhů. Nedovolte, aby vám členské státy říkaly, že se nás tyto otázky netýkají, to je v moderní demokracii nepřijatelné.

Vážený pane úřadující předsedo, na základě žádosti některých hlav států a předsedů vlád, kteří jsou právem znepokojeni situací na finančních trzích, přezkoumejte důsledky této situace na skutečné hospodářství EU. Prosím vás proto, abyste se této otázky chopili, a abyste se neuspokojili několika návrhy, které se mohou zdát přitažlivé anebo oblíbené, ale neřeší podstatu tohoto problému. Podstatou problému je to, že máme integrovaný finanční trh a Evropskou centrální banku, která vykonává měnovou politiku v zájmu evropského hospodářství jako celku, avšak nemáme žádný evropský kontrolní orgán finančního trhu, který by řešil výzvy a problémy, které v této oblasti vznikají.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE). – (RO) Stalo se již tradicí, že první evropský summit v roce je zaměřený na hospodářské otázky. Slovinské předsednictví Rady ministrů tedy připravilo na program setkání hlav států a předsedů vlád důležitou diskusi týkající se druhého cyklu Lisabonské strategie, revidované na období let 2008 až 2010.

Podle mého názoru, nesmí mezi tématy, o nichž budete v nadcházejících dnech diskutovat, chybět některé aspekty týkající se především druhého cíle Lisabonské strategie, konkrétně míry zaměstnanosti. Navzdory intenzivní podpoře zásady evropské mobility pracovní síly, kterou vyslovuje Evropský parlament ve svých usneseních, v praxi se tato oblast potýká s mnohými problémy.

Svévolná omezení týkající se přístupu zaměstnanců z nových členských států přispívají ke snížení mobilitě. V tomto smyslu bude muset Evropská komise na konci roku 2008 zhodnotit opatření týkající se omezení mobility pracovní síly, která zavedly některé členské státy pro Rumunsko a Bulharsko.

Nedávno vypracované statistiky jsou důkazem toho, že nedochází k výraznému pohybu pracovní síly z těchto dvou zemí do jiných členských států a žádný z členských států, který povolil přístup rumunských anebo bulharských pracovníků na svůj trh práce, nezaznamenal na tomto trhu žádné výkyvy. Podle současně platných právních předpisů však mohou členské státy také nadále zachovat tato omezení v platnosti, což se samozřejmě týká zemí, které do Evropské unie vstoupily v roce 2004. Vzhledem k tomu, že překážky na trhu práce se často nabízejí jako odpověď na určité aktuální politické požadavky, jsem přesvědčená, že jedním z diskutabilních opatření by mělo být přehodnocení systému přechodných období a zejména vzorce 2+3+2.

Uvítali bychom, kdybyste Evropský parlament požádali o závazné stanovisko týkající se pokračování anebo ukončení platnosti těchto omezení po uplynutí prvních dvou let následujících po vstupu nové země do EU. Takové zapojení evropských institucí by snížilo míru libovůle a svévole, s jakou se omezení zásady evropské svobody volného pohybu často uplatňují.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, zítra se bude konat jarní zasedání Evropské rady a vedoucí představitelé EU před sebou mají mnoho témat k diskusi, ať už jde o výkyvy na finančních trzích, o globalizaci, či o demografické změny. Pokud jde o globalizaci, je třeba, aby nám Rada oznámila, kam ve skutečnosti směřuje současné kolo rozhovorů o světovém obchodu.

Přestože se hodně spekulovalo o nejnovějších dokumentech týkajících zemědělství, a byly k nim vypracovány také nějaké analýzy, od Komise ani Rady nemáme k této mimořádně důležité otázce žádné oficiální stanovisko. Pan komisař Mandelson tu s námi včera byl, ale mrzí mě, že se nedostalo na otázky o Světové obchodní organizaci, a tak tento Parlament nemá přímé informace.

Vzhledem k uvedené skutečnosti vyzývám jarní zasedání Rady a irského premiéra, Taoiseacha Bertieho Aherna, aby na tomto důležitém setkání nastolili tuto otázku. Před měsícem pan komisař Mandelson naznačil, že pokud jde o nezemědělský sektor, rozhovory se posunuly směrem zpět, nikoliv vpřed. Pokud jde o zemědělství, vyjádřil se, že by mohly být předloženy návrhy přijatelné pro EU. Obávám se, že jde o nesprávný názor. Z některých analýz, které jsem měla k dispozici, vyplývá, že návrh, který je momentálně předmětem jednání, by zničil společnou zemědělskou politiku, a že zachází příliš daleko.

Dovolte mi říci, z irského pohledu se domníváme, že o Lisabonské smlouvě budeme hlasovat 12. června, proto říkám Parlamentu, že již probíhá živá diskuse, a bude ještě intenzivnější. Domnívám se, že je velmi dobré, že lidé se do této kampaně zapojují, a že posilní vazby Irska a Evropské unie, což je třeba uvítat. Ale vzhledem k tomu, že lidé předkládají protokoly, které ještě nejsou ani na internetových stránkách (dívala jsem se na stránku pana Bonda a protokol jsem nenašla), myslím si, že by bylo, tuším, vhodné, kdyby se Rada vyjádřila k rozsudku v případu Laval. Mnozí o něm hovoří a nesprávně jej vykládají, ale myslím si, že by bylo dobré pro nás pro všechny, kdybychom znali názor Rady na tuto problematiku. Ve skutečnosti je sociální rozměr Lisabonské smlouvy, podle mého názoru, velmi široký. Cílem této smlouvy není špatné zacházení ani zneužívání zaměstnanců v Evropské unii, ani v jiných částech světa. Proto by měli obyvatelé Irska v referendu podpořit tuto důležitou smlouvu.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Dovolte mi začít tím, že popřeji slovinskému předsednictví mnoho úspěchů. Úvodem bych chtěl říci, že jsem silně přesvědčen o tom, že následující zasedání Evropské rady by se mělo zaměřit na otázky hospodářství a rozvoje. Panu předsedovi Barrosovi musíme poblahopřát k tomu, že se na tyto oblasti zaměřil již od začátku svého funkčního období. Bylo správné přehodnotit Lisabonskou strategii, odstranit byrokracii a znovu oživit tento proces.

Navzdory zmatku, který způsobily rostoucí ceny energií, včetně fosilních paliv, a mezinárodní krizi na finančních trzích, je nepochybné, že vývoj veřejného dluhu a veřejných schodků, ekonomický růst a tvorba pracovních míst byly příznivé. Musíme pokračovat v tomto kurzu a nesmíme podlehnout potížím. Potřebujeme vylepšenou Lisabonskou strategii založenou na paktu růstu a zaměstnanosti, která bude investovat do poznatků a inovací, která bude podporovat udržitelný rozvoj, která bude zahrnovat environmentální agendu, a která využije potenciál malých a středních podniků. Ekonomický růst je nevyhnutelný nejen z hlediska zaručení dobré životní úrovně pro Evropany, ale také z hlediska udržení politik hospodářské a sociální soudržnosti, protože společný závazek tvořící podstatu projektu Evropy je založen na logice solidarity.

Proto také já vyzývám předsednictví Rady, aby členským státům připomnělo, že solidarita je nevyhnutelnou podmínkou pro to, aby byla naše Unie úspěšná, a že prosazování národního ega nemůže přinést nic dobrého. Kromě hospodářských otázek jsou před námi také otázky týkající se mobility a bezpečnosti. Proto jsme před dvěma měsíci s radostí uvítali očekávané rozšíření schengenského prostoru a zrušení vnitřních hranic. Nyní je to už jen společný prostor. Vízová politika, hraniční kontroly, sdílení údajů a informací, spolupráce policie a soudnictví, to jsou nástroje, které zaručí naši bezpečnost a naši svobodu. Musíme pracovat společně a navenek, vůči našim partnerům ve světě, musíme vystupovat jako jednotný celek.

Doufám, že na zasedání Evropské rady se podaří tuto solidaritu posílit, a že České republice, Estonsku, Lotyšsku a všem ostatním zemím bude jasné, že jednání o vízové politice s našimi partnery ze Spojených států je evropskou otázkou. Také v tomto případě je jednota Evropy nevyhnutelnou podmínkou jejího úspěchu a důvěryhodnosti.

  Christopher Beazley (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, dovolte mi navázat na paní McGuinnessovou, která připomněla ratifikaci Lisabonské smlouvy v Irsku. Chci poznamenat, že v mé vlasti, ve Spojeném království, tento proces postupuje dobře v obou komorách parlamentu. Očekává se, že Spojené království co nejdříve bez problémů tuto smlouvu ratifikuje. Nechci teď získávat politické body na úkor našich politických protivníků, ale britští konzervativci, kteří podporují ratifikaci smlouvy, byli zklamaní ze skutečnosti, že britská Liberální strana se zdržela hlasování. Jsem si však jistý, že pan Watson by mohl vysvětlit důvody, které je k tomu vedly.

Na tomto jarním zasedání Rady se pravděpodobně připomene také nedávná změna vlády v Rusku. Je velmi důležité, především v tomto Parlamentu, aby Evropská unie měla společnou zahraniční politiku zaměřenou na Ruskou federaci a na některé návrhy, například na plynovod Nord Stream. Opět, nechci předbíhat, poněvadž rozprava o ruských volbách se v tomto Parlamentu uskuteční ve čtvrtek. Ale návrh usnesení, které zjevně budeme moci schválit, vyjadřuje znepokojení nad zacházením s volebními pozorovateli a nad tím, co se stalo opozičním kandidátům, kterým nebylo umožněno zúčastnit se těchto voleb. Návrh usnesení vyzývá k okamžitému propuštění přibližně 50 demonstrantů, kteří byli násilně zatčeni pracovníky ruského ministerstva vnitra.

Doufám, že to Rada vezme velmi vážně. Samozřejmě, chceme poblahopřát panu prezidentovi Medvěděvovi a panu premiérovi Putinovi. Snažíme se o dobré a harmonické vztahy, ale ty se nám nepodaří navázat, pokud budou Parlament a Evropská unie nejednotní. Němci, Holanďané, Britové, Poláci, my všichni musíme mít společný názor na naše vztahy s Ruskou federací a také na to, jak postupovat v otázce zabezpečení energetických dodávek. Nemusíme schválit plynovod Nord Stream, mohli bychom schválit také plynovod Amber. S velkým zájmem se těším na závěry Rady týkající se společné zahraniční politiky EU a společné zahraniční politiky v oblasti energie. Těším se zejména na dobré vztahy s Ruskou federací.

  Tunne Kelam (PPE-DE) . – Vážený pane předsedo, rád bych se vyjádřil ke třem bodům. Za prvé, je nevyhnutelné, aby se svoboda služeb uplatňovala ve všech členských státech. Navazuji na vyjádření kolegů, pana Hökmarka a pana Harboura. Za druhé, podpora malých podniků, abychom jim umožnili sdílet a využívat výsledky inovací. Je zřejmé, že zákon o malých podnicích je velmi potřebný. Za třetí, pokud jde o Lisabonskou strategii, chci vás, pane předsedo Barroso, požádat, abyste Evropské radě připomněl, že provádění strategie EU pro oblast Baltického moře, kterou jste laskavě podpořili, by mohlo prakticky přispět k procesu naplnění Lisabonské strategie, možná by se provádění strategie EU pro oblast Baltického moře mohlo stát jedním ze skutečných úspěchů Lisabonské strategie.

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane předsedo Komise, chtěl bych slyšet váš názor na měnovou politiku EU. Vážený pane úřadující předsedo, prohlásil jste, že se zúčastníte výměny názorů na téma fungování finančních trhů. Bylo by dobré, kdyby hlavy států a předsedové vlád uspořádali výměnu názorů na téma měnové politiky EU. Vážený pane předsedo Evropské komise, rád bych znal váš názor na uplatňování článku 105 smlouvy, který obsahuje ustanovení týkající se dosažení cenové stability, ale také stanovuje, za předpokladu, že ceny jsou stabilní, že je třeba věnovat pozornost ekonomickému růstu. Domníváte se, že Evropský systém ústředních bank v současnosti funguje správně?

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Vážený pane předsedo, úvodem mi dovolte, abych při příležitosti 50. výročí Evropského parlamentu, našemu jubilantovi poblahopřála k velmi rozumným rozhodnutím ve prospěch evropských občanů.

Jak zaznělo v diskusi, také já jsem přesvědčena, že posílení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a vytvoření nových pracovních míst dosáhneme zlepšováním podnikatelského prostředí. Přijímání efektivní legislativy v této oblasti musí probíhat také na základě podnětů zástupců malých a středních podniků a využíváním jejich zkušeností z praxe.

Z tohoto důvodu vysoce vyzdvihuji přijetí balíčku týkajícího se uvádění výrobků na trh, který se Evropskému parlamentu podařilo přijmout spolu se slovinským předsednictvím za účinné asistence Komise, především osobní zaangažovanosti pana komisaře Verheugena.

Vážený pane předsedo Komise, Slovensko se připravuje na zavedení eura, které zvýší konkurenceschopnost slovenské ekonomiky a bude skutečným vyvrcholením integrace Slovenska mezi vyspělé státy. Věřím, že rozhodnutí Komise a slovinského předsednictví bude na základě posouzení výsledků vynikající kondice slovenské ekonomiky ve prospěch Slovenska, abychom mohli zavést euro v plánovaném termínu od 1. 1. 2009.

  Georgs Andrejevs (ALDE). – (LV) Děkuji Vám, pane předsedající za to, že mohu promluvit. Doufám, že po dobu 50. výročí Evropské rady nezapomeneme na jedno z hlavních hesel Evropské unie: „zdraví ve všech politikách EU“. Nestačí, že se o této otázce zmiňujeme pouze na jednotlivých fórech, činíme prohlášení, ale v praxi děláme jen velmi málo. Podle statistik se zdravotní situace v Evropě zhoršuje. Z Evropské unie odchází čím dál více odborníků, zhoršuje se úmrtnost v případě mnoha chorob. Prioritě v oblasti zdraví, ke které se slovinské předsednictví zavázalo, boji proti zhoubným nádorům, by se měla na zasedání Rady vyjádřit alespoň podpora. Děkuji vám.

  Erna Hennicot-Schoepges (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedo, pan úřadující předseda v souvislosti s finančními politikami zmínil investiční fondy nemovitostí. Pan předseda Komise nezmínil tento konkrétní problém v souvislosti s bydlením. Vzhledem k tomu, že Komise předpokládá rok 2010 jako evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, chci se Komise zeptat, zda má v úmyslu přistupovat k problému bydlení z hlediska investičních balíčků a finančních politik, zejména investičních fondů nemovitostí na evropských trzích.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, tematické oddělení Evropského parlamentu vypracovalo studii o problémech, které nám způsobí změna klimatu. Odhad škod v Evropě představuje hodnotu v rozmezí od 24 do 194 miliard EUR. Doporučuji, abychom v souladu s barcelonským cílem vyčlenili 3 % z této sumy, tj. 1 až 6 miliard EUR, které bychom využili k tomu, abychom Evropskému inovačnímu a technologickému institutu zajistili dobrý začátek jeho působení v oblasti změn klimatu. Institut by se měl zabývat energetickou účinností, především v oblasti výroby a spotřeby energie.

  Nina Škottová (PPE-DE). – (CS) Pane předsedo, dámy a pánové, v rámci Lisabonské strategie je nezpochybnitelné, že od kvality vzdělávání, výzkumu a inovací se odvíjejí ekonomické úspěchy, a že je třeba podporovat zvyšování této kvality.

Sedmý rámcový program i Evropský institut technologie jako projekty rozhodující při rozvoji a zvyšování kvality jsou orientovány převážně na stávající tzv. centra excelence a počítají s jejich potenciálem. Centra excelence jsou však převážně ve starých zemích Unie. Proto chci upozornit na to, že i v nových zemích jsou kvalitní vzdělávací a výzkumné instituce včetně univerzit, které by měly být cíleně povzbuzeny pro dosažení značky excelentní kvality. Dosáhlo by se rozšíření vysoce kvalitní vzdělávací a výzkumné základny Evropské unie.

  Předseda. − Je mi líto, že nemohu udělit slovo dalším poslancům. Neviděl jsem, že by o slovo žádal někdo z představitelů levice. Proto mě nemůžete obvinit z toho, že jsem nikomu z nich neudělil slovo. Je třeba alespoň požádat o slovo.

(rušivé výkřiky pana Martina Schulze)

Vážený pane Schulz, chtěl jsem jen zdůraznit zmíněnou skutečnost. Dovolte mi dodat, že skupina PPE-DE nebyla příliš nadšená zavedením systému „catch the eye“, ale byli to především členové skupiny PPE-DE, kdo žádal o slovo. Dovolte předsedovi, aby dokončil, co chce říci. Také tímto způsobem je možné zabezpečit lepší rovnováhu.

  Janez Lenarčič, úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych poděkovat všem poslancům Evropského parlamentu, kteří se zúčastnili této velmi zajímavé, velmi dynamické a bohaté diskuse, která bude prospěšná při konečných přípravách zasedání Evropské rady, které se uskuteční zítra a pozítří.

Budeme se snažit zohlednit co nejvíce názorů a návrhů, které byly v této rozpravě předložené. Dovolte mi, abych se pokusil odpovědět alespoň na některé otázky.

Za prvé, chtěl bych zopakovat, že zasedání Evropské rady, které se koná tento týden, bude zaměřené na tři hlavní otázky: spuštění nové fáze Lisabonské strategie, balíček energetické a klimatické politiky a problém finanční stability. To jsou tři prvořadá témata.

Středomořská unie není jedním z těchto prvořadých témat. Chci poděkovat panu Schulzovi za otázku, kterou mi položil. Dovolte mi, abych jasně prohlásil, po dobu tohoto zasedání Evropské rady se neplánuje hlubší rozprava o Středomořské unii. Předsednictví však odpoví kladně na požadavek členského státu a umožní představení návrhu Středomořské unie pravděpodobně v době večeře hlav států a předsedů vlád, která se bude konat ve čtvrtek večer. Neplánujeme však žádnou podrobnější rozpravu na toto téma.

Nyní bych rád obrátil svou pozornost k hlavním tématům, avšak nejprve připomenu stanovisko předsednictví k Středomořské unii. Připomínám vám slova našeho pana premiéra a předsedy Evropské rady, pana Janeza Janši, která řekl před tímto Parlamentem dne 16. ledna. „Přivítali bychom posílení institucí a procesů jako jsou barcelonský a euro-středomořský proces. To, co nepotřebujeme, je zdvojování anebo instituce konkurující institucím EU, které zastřešují část Evropské unie a zároveň část sousední oblasti. EU je celek a pouze jako celek může být dostatečně efektivní při nastolování míru, stability a pokroku v sousední oblasti a mimo ni.“ Takové je stanovisko předsednictví a jsem přesvědčen, že v budoucnosti bude zohledněno.

Nyní mi dovolte, abych se v krátkosti vyjádřil k hlavním tématům. Lisabonská strategie: zaznělo několik názorů, podle nichž je třeba změnit strukturu, mechanismy, či integrované směrnice Lisabonské strategie. Dovolte mi však na tomto místě zdůraznit, že Evropská rada i Komise zastávají názor, že Lisabonská strategie je účinná. Rada a Komise se shodují v tom, že Lisabonská strategie přináší výsledky. Shodují se také v tom, že reálné hospodářství Evropské unie je v poměrně dobrém stavu v porovnání s některými jinými globálními aktéry.

Proto by měly být, podle našeho názoru, současné mechanismy, struktury a směrnice Lisabonské strategie zachovány, více pozornosti by se mělo soustředit na její provádění. Je pravda, že okolnosti se mění a že přiměřeně by se měla přizpůsobovat také naše opatření, ale tyto úpravy lze provést změnou textu, který je přiložen ke směrnicím, což se ve skutečnosti také stalo.

Dovolte mi říci několik dalších slov o sociálním rozměru. Je jedním z klíčových rozměrů Lisabonské strategie. Rada si je toho plně vědoma a očekávám, že se to v plné míře projeví na závěrů zasedání Evropské rady. O tom nemůže být pochyb.

Bylo řečeno, že po případné ratifikaci Lisabonské smlouvy dojde ke změně rovnováhy mezi sociálním a ostatními rozměry. Jsem přesvědčený o tom, že to není pravda. Prováděním Lisabonské smlouvy nedojde k žádnému poškození Evropského sociálního modelu, právě naopak.

Chtěl bych poděkovat paní McGuinnessové za informaci o datu referenda, které se bude konat v Irsku. Přeji jim vše nejlepší. Doufám, že irští voliči se rozhodnou podpořit Evropskou unii.

Pokud jde o další důležitý soubor témat, konkrétně o klimatický a energetický balíček, dovolte mi říci následující: ano, pane Watson, uvědomujeme si, že by bylo užitečné, kdyby vlády, a nejen vlády, ale snad také evropské instituce a další důležití aktéři, šli příkladem v procesu dosahování větší energetické účinnosti, při snižování spotřeby energie, a podobně. Možná se nám podaří dosáhnout dohodu, a možná se nám to nepodaří. Pravdou je, že by to bylo užitečné, protože energetická účinnost je a také bude důležitým prvkem klimatického a energetického balíčku, o kterém bude Evropská rada jednat.

Dovolte mi znovu zopakovat, že existují počáteční závazky z března minulého roku, kdy bylo přesedající zemí Německo. Nyní musíme tyto závazky vykonat. Vytyčili jsme cíle, kterých musíme společným úsilím dosáhnout. Musíme se dohodnout, jak si toto úsilí rozdělit. Už jsem řekl, že této dohody se nepodaří dosáhnout zítra ani pozítří.

Můžeme se však dohodnout na nějakých základních zásadách rozdělování tohoto úsilí mezi členské státy a na určitých omezeních z hlediska časového rámce. Řekl jsem, že bychom byli rádi, kdyby se dohody mezi členskými státy podařilo dosáhnout do konce roku, a kdyby mohl Evropský parlament přijmout společné rozhodnutí co nejdříve v roce 2009.

Nyní mi ještě dovolte, stručně se vyjádřit k problematice finanční stability, která bude třetím důležitým tématem na zasedání Evropské rady. Na toto zasedání Evropské rady připravila Rada ECOFIN průběžnou zprávu o situaci na finančních trzích. Dovolte mi, abych se k této otázce vyjádřil podrobněji. Vzniká zde dojem, že evropské organizace a instituce jen nečinně přihlížejí tomu, jak na finančních trzích zuří finanční krize.

Musím zdůraznit, že není pravda, že evropské organizace jen nečinně přihlížejí. Dovolte mi poukázat na to, že jednají. Po dobu včerejší rozpravy na toto téma, kterou iniciovala paní Berèsová, pan komisař Almunia řekl, že předtím, než začneme jednat, je třeba s určitostí stanovit, jaká opatření jsou skutečně nevyhnutelná, a jaká by mohla způsobit ještě větší škody.

Rada ECOFIN se proto bude také tímto problémem nadále zabývat. Po tomto zasedání Evropské rady, tj. již v dubnu, je plánované setkání Rady ECOFIN, které se bude konat ve Slovinsku. Ústředním tématem tohoto setkání bude problém finanční stability. Očekáváme, že Evropská rada v této oblasti nabídne určité konkrétní směrnice.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, na závěr mi dovolte znovu zopakovat přesvědčení, že nejdůležitějšími otázkami v celém tomto procesu jsou spolupráce a synergie, zejména mezi třemi klíčovými institucemi Evropské unie, mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou. Slovinské předsednictví udělá maximum proto, aby byla tato synergie co nejsilnější.

Dovolte mi oznámit, že předseda Rady podá Parlamentu zprávu o zasedání Evropské rady tento týden.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám pocit, že na konci těchto diskusí mohu říci, že v tomto Parlamentu skutečně existuje široká shoda v tom, že v čem je zapotřebí nadále vytrvat v prosazování Lisabonské strategie, že je úspěšná, a že na ni musíme tvrději pracovat zejména z hlediska realizace, především pokud jde o praktickou realizaci priorit ze strany členských států, které byly původně stanoveny. Samozřejmě, existuje více rozdílů, pokud jde o to, na jaké oblasti by se měl klást důraz. Musím však podtrhnout všeobecnou podporu Lisabonské strategie a jasné závěry Evropského parlamentu, podle kterých tato strategie funguje a představuje naši odpověď na proces globalizace.

Musím zdůraznit podstatu této problematiky a především postoj Evropy vůči globalizaci. Skutečnost je taková, že také v současném náročnějším hospodářském prostředí, které je způsobené zejména finanční nestabilitou, se evropský vývoz zvyšuje a Evropa je ještě stále s odstupem na prvním místě z hlediska přijímatelů přímých zahraničních investic. Evropa má k dispozici aktiva, jejichž prostřednictvím se může vyrovnat s globalizací. Proto musíme zachovat naše úsilí a v této souvislosti mi dovolte poděkovat všem, kdo toto stanovisko jasně podpořili, zejména panu Daulovi, panu Watsonovi a mnoha dalším.

V současnosti je třeba chránit ochrannou Evropu, na což poukázali mnozí z vás, včetně pana Désira. Na tomto názoru se shodneme, otázka však zní, jak ji ochránit. Jsme přesvědčeni, že Evropu nemůžeme ochránit tím, že se uzavřeme před světem, ale naopak, že umožníme ostatním, aby byli otevření stejně, jako se světu otvíráme také my. O to jde.

Evropa, největší obchodní mocnost na světě, jejíž vývoz stabilně roste, se nyní nemůže upnout k protekcionalismu. Bylo by to proti našim vlastním zájmům. Nejlepším řešením je zabezpečit, aby se ostatní otevřeli nejen z hlediska obchodu a z hlediska přístupu na jejich trhy, ale také z hlediska ambicióznější environmentální politiky a z hlediska sociálních práv.

Z vnitřního hlediska můžeme, samozřejmě, udělat více, pokud jde o sociální rámec. Dovolte mi říci, že poselství, s nímž půjde Komise na zasedání Evropské rady, bude poselství většího sociálního závazku. Podporujeme především sociální program založený na přístupu, solidaritě a příležitosti.

Někteří z vás zmínili případ Laval. Musím vám znovu zopakovat to, co jsem vám již mnohokrát řekl, a co jsem také řekl ve svém proslovu ve švédském parlamentu: výklad případu Laval, který zastává Komise, není, jak mnozí z vás naznačili, rozporem mezi zásadami vnitřního trhu a zásadou ochrany práv zaměstnanců.

Naopak, myslíme si, že model flexikurity a tzv. skandinávský model pracovněprávních vztahů všeobecně představují pokrokový model, který v Evropě dosáhl několika vynikajících výsledků. Takový je náš plán, který se snažíme nastolit s cílem bojovat proti všem formám sociálního dumpingu. Pokud jde o tuto problematiku, nelze o stanovisku Komise pochybovat.

Proto mi dovolte zdůraznit tento aspekt, protože si se domnívám, že se za každou cenu musíme vyhnout tomu, abychom udělali tu chybu, že budeme sociální aspekty považovat za aspekty, které jsou v rozporu s konkurenceschopností v Evropě. Jak někteří z vás připomněli, mezi jinými například pan Crowley, potřebujeme otevřenou Evropu s otevřeným hospodářstvím a otevřenou společností, ale potřebujeme také Evropu, která bude příznivě nakloněná sociálnímu začlenění. Proto potlačme tuto tendenci.

Potlačme také tendenci stavět proti sobě sociální aspekty a environmentální aspekty. Na tomto místě bych rád zdůraznil odhodlání Komise. Jsme plně odhodláni dosáhnout závazků, které Evropská rada jednomyslně přijala v březnu loňského roku. Německé předsednictví na čele s paní kancléřkou Merkelovou jednomyslně podporovalo více cílů. Mohu prohlásit, že v další fázi bude Komise ještě odhodlaněji usilovat o vybudování skutečné evropské energetické politiky a o boj proti klimatickým změnám.

Jestliže v nedávném vývoji došlo vícečetným změnám, jde jen o potvrzení toho, že situace je naléhavá, a že naše odhodlání je velké. Při této příležitosti bych rád zopakoval slova pana Turmese a paní Harmsové, kteří mezi jiným prohlásili, že nelze proti sobě stavět sociální otázky a environmentální otázky. Problém energie a průmyslových odvětví náročných na spotřebu energie si zaslouží zvláštní odpověď.

Chceme docílit toho, aby byl evropský průmysl konkurenceschopný. Naším cílem není, aby se Evropa stala průmyslovou pustinou, ve skutečnosti je to přesně naopak. Naším cílem je „ekologizace“, průmysl, který je schopný zaměřit se na dosažení nové shody s našimi cíli, které se týkají boje proti klimatickým změnám. Bylo by obrovskou chybou domnívat se, že konkurenceschopnost evropského průmyslu je v rozporu s bojem proti změně klimatu. Proto v našich návrzích podporujeme zvláštní záruky pro energeticky náročná průmyslová odvětví, Komise to dala jasně najevo. Nechceme, aby se náš průmysl přesunul do jiných částí světa.

Nyní potřebujeme vědět, co je v této fázi naším hlavním cílem. Naším cílem je dosáhnout globální dohody o klimatických změnách a podílet se na konferenci o změně klimatu, která se bude konat v Kodani, návrhy, které podnítí další, aby se pohnuli směrem vpřed. Pokud se však nepodaří dosáhnout globální dohody, jsme připraveni přijmout ochranná opatření, nebojím se říci to slovo, ve prospěch evropských energeticky náročných průmyslových odvětví.

Na závěr mi, vážené dámy, vážení pánové, dovolte říci, že je třeba, abychom si udrželi náš kurz. Chci poděkovat všem poslancům, kteří poukázali na důležitost zachování našeho kurzu, zejména panu Ferberovi, panu Karasovi a mnoha dalším. Lisabonská strategie je strategií do každého počasí. Největším rizikem by bylo učinit krok zpět nyní, když musíme čelit nové globální ekonomické situaci.

Naopak je třeba, abychom si udrželi náš kurz v oblasti evropských hospodářských reforem, ale musí jít o hospodářské reformy, které budou zaměřené na vytvoření otevřené Evropy, Evropy s větší mírou sociálního začlenění, Evropy, která je rozhodnější v oblasti životního prostředí. V těchto cílích nevidíme žádny rozpor, ve skutečnosti je to přesně naopak. Myslíme si, že v současnosti se musíme zaměřit na provádění strategie. Až doposud to byla kvalitní strategie a tato strategie bude kvalitní také nadále z hlediska sociálního, ekonomického a environmentálního rozvoje v Evropě.

  Předseda. − Jestli smím poopravit pana předsedu Komise, byl to pan Langen, a ne pan Ferber, kdo měl projev.

  Martin Schulz (PSE). – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, rád bych použil jedno z ustanovení našeho jednacího pořádku a chtěl bych vystoupit osobním prohlášením, které se týká několika poznámek, které přednesli kolegové z jiných skupin o mém projevu, který jsem adresoval panu předsedovi Komise. Nechci se vracet k rozpravě, myslím si, že je jasné, že existují věci, ve kterých panuje shoda, a existují také rozdílné názory.

Ani závěrečná slova pana předsedy Komise nemohou zakrýt skutečnost, že s jeho neústupným trváním na Lisabonské strategii a na nezměněných usměrněních Lisabonské strategie je spojené zvláštní politické poselství. Jeho poselství je, že tyto směrnice není třeba vůbec nějak upravovat. Naším poselstvím je, že tyto směrnice je třeba změnit tak, aby se docílilo zlepšení situace v oblasti sociálního začlenění v Evropě. V tom je ten rozdíl!

(potlesk)

Avšak, pane předsedo, dvě věci jsou nepřijatelné, dovolte, abych se vyjádřil zcela jasně. Jestli se pan Watson a zejména pan Karas snaží v tomto Parlamentu vyvolat dojem, že také ta nejmenší kritická poznámka adresovaná Komisi je svatokrádež, protože tím dochází k rozkolu mezi evropskými institucemi, tak s tím nemůžeme souhlasit. Je povinností Evropského parlamentu říci Komisi, kterým směrem se má vydat.

(potlesk)

Kromě toho, je mou povinností, jako předsedy této politické skupiny, poukázat na skutečnost, že vnímáme sociální nerovnováhu v Evropě. Pokud jste přesvědčení o opaku, je to vaše věc. Nejde však o kritiku Komise, když řekneme, že bychom byli rádi, kdyby došlo k úpravě směrnic. Úsilí přeměnit tuto kritiku na neshody mezi institucemi slouží pouze jedinému cíli, politickému a ideologickému cíli.

Varuji vás, že pokud byste chtěli násilím dotlačit Komisi do polohy liberální a PPE-DE, pokud byste vyvolali dojem, že je to Komise zastupující liberály a PPE-DE, udělali byste velkou chybu, protože byste tuto Komisi vykreslili ideologicky, což nechceme. Trváme na naší politice spolupráce s Komisí. To vy tlačíte pana Barrosa do kouta pravice, ne my!

(pobouření a potlesk)

Chceme však docílit politiky sociální spravedlnosti, to se tu snažíme obhajovat a nenecháme se vtáhnout do institucionální diskuse, když vedeme politickou diskusi.

(potlesk)

  Joseph Daul (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedo, budu velmi stručný. Pokud chci z postavení předsedy skupiny reagovat na to, co naši kolegové říkali za dobu celého dopoledne, musí to být zahrnuto v jednacím pořádku. Můžeme problematiku obcházet anebo ji odklonit na vedlejší kolej. Pokud si přejeme obnovit diskusi, uděláme to. Vážený pane Schulz, jednoduše jen řeknu, že má skupina a já se zajímáme o sociální otázky stejně jako vy, a všichni jsme ...

(potlesk)

Vážené dámy, vážení pánové, chci tím říci, že na sociální aspekty se lze zaměřit, až poté, co se nám podařilo vydělat alespoň nějaké peníze, nemůžeme napodobovat socialisty a utrácet peníze, které jsme nikdy nevydělali.

(potlesk ze strany pravice)

  Graham Watson (ALDE). – Vážený pane předsedo, budu velmi stručný, ale poněvadž pan Schulz zmínil mé jméno, dovolte mi říci alespoň následující: vážený pane Schulz, nic z toho, co jsem řekl, nebylo míněné jako osobní útok na vás. Domnívám se, že tu vedeme vážnou rozpravu, jak vytvořit konkurenceschopné ekonomiky, a jak povzbudit konkurenceschopné ekonomiky, aby byly v souladu se sociální soudržností a environmentální stabilitou. Nemyslím si, že tyto ekonomiky lze vytvořit argumentací, že trh nefunguje, protože nevyrábí zboží, které chceme. Myslím si, že pan předseda Komise dnes ráno řekl, že nejnovější údaje z globální ekonomiky dokazují, že trh může toto zboží vyrobit a domnívám se, že na základě toho bychom se mohli všichni sjednotit a začít prosperovat.

  Předseda. − Vážené dámy, vážení pánové, jednací pořádek umožňuje reagovat pouze poslancům, na jejichž adresu byly vzneseny osobní připomínky. Na adresu ostatních poslanců, kteří žádali o slovo, nebyly vznesené osobní připomínky.

Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE), písemně. – (RO) Vítáme rozhodnutí zaměřit se po dobu nadcházejícího zasedání Evropské rady na Lisabonskou strategii, je toho zapotřebí. Jsem přesvědčená, že je nutné, aby byla březnová diskuse zaměřená na zhodnocení konkrétních výsledků, kterých bylo doposud dosaženo, a na úpravy, které je třeba učinit s cílem přeměnit strategii ve skutečný úspěch.

Aby bylo možné zabezpečit udržitelný hospodářský rozvoj, který je spojený s dosažením prosperity v EU, je třeba prosadit dva klíčové prvky. Na jedné straně, EU musí pokračovat v politice konsolidace systému vzdělávání, odborného výcviku a inovací. Rok 2009, prohlášený za rok inovací, je třeba v plné míře využít k naplnění tohoto cíle. Na druhé straně, jako jeden z faktorů evropského růstu je třeba vytvořit evropskou politiku v oblasti migrace a začlenění přistěhovalců.

Zároveň je třeba říci, že EU nebude skutečně úspěšná, pokud se jí nepodaří účinně a pevně prosazovat tyto cíle navenek, v oblastech, které se nacházejí v blízkosti Evropy, zejména v černomořském regionu. Proto jsem přesvědčena, že se Evropská rada musí zabývat otázkou energetické bezpečnosti a úspěšnou realizací projektu Nabucco, přičemž je třeba vzít na vědomí alarmující situaci v některých sousedních zemích, která vznikla po nedávných volbách, které se konaly v této oblasti.

  Alexandra Dobolyi (PSE), písemně. – (HU) Nadcházející jarní zasedání Evropské rady odstartuje další tříletý cyklus Lisabonské strategie. Prioritami budou klimatické změny, výzvy vznikající v souvislosti s energií a stabilita finančního trhu.

Pokud chceme, aby v globalizovaném světě dosahovala Evropa trvalého úspěchu, je nevyhnutelné, abychom se účinně vyrovnali se všemi třemi otázkami. Je životně důležité, aby bylo v co nejkratší době vytvořené společné stanovisko Evropské unie.

Ocenili jsme pokrok, kterého bylo dosaženo při provádění Lisabonské strategie od jara 2006 a neustále podporujeme úsilí zaměřené na přijímání směrnic o otázkách, které se týkají celkové ekonomiky, ale co je ještě důležitější, prostřednictvím těchto směrnic se zabezpečí jejich rozšíření do všech členských států.

Je čím dál naléhavější, abychom dosáhli dohody o otázkách, které se týkají problematiky klimatu a energie. Je potřeba, najít účinné řešení energetické závislosti Evropy a zároveň je třeba zajistit, aby si evropské výrobky zachovaly svou hospodářskou konkurenceschopnost.

Byli jsme svědky vzestupu státních investičních fondů, musíme zabezpečit, aby jejich činnost byla řízena transparentně a důvěryhodně. Je třeba přijmout účinné právní předpisy vztahující se na fungování těchto fondů.

Nadešel čas, aby se Rada touto otázkou zabývala, je třeba, abychom co nejdříve dospěli k vytvoření společného stanoviska, aby bylo možné odstranit nejistotu, která tuto problematiku již obklopuje.

Neméně důležité je, aby jarní zasedání Rady přijalo všechna možná, ale nevyhnutelná, opatření k posílení rámce finanční regulace s cílem zabezpečit stabilitu na finančním trhu.

Krize, která by mohla mít dosah na evropské občany, ještě neskončila, to nejhorší možná ještě přijde. Pokud by toto zasedání Rady mělo motto, muselo by znít takto: „nesmíme ztrácet čas“.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V dnešních prohlášeních, která byla tomuto Parlamentu prezentována v rámci přípravy na jarní zasedání Evropské rady, jsme znovu měli možnost slyšet stejné projevy hlavních osob zodpovědných za Evropskou unii.

Opět trvaly na zesilujícím neoliberálním kurzu Lisabonské strategie, která zahrnuje flexibilitu v pracovněprávních vztazích, jinými slovy jde o další útoky na práva zaměstnanců a o nejistěji a hůře placená pracovní místa, přičemž zisky ekonomických skupin a ve finančním sektoru také nadále rostou. Trvaly na liberalizaci a privatizaci strukturálních sektorů a veřejných služeb, přičemž se zdá, že jim nezáleží na tom, jaké důsledky bude mít tato politika pro miliony lidí s nízkými příjmy.

Stále ještě nejsou ochotni změnit situaci, v níž se chudoba vztahuje na takřka 78 miliónů lidí, z nichž 25 milionů tvoří zaměstnanci s nízkými mzdami. Stále ještě umožňují vznik nezaměstnanosti mladých lidí, jejíž míra je v porovnání s celkovou nezaměstnaností takřka dvojnásobná. Tato nezaměstnanost se týká mnohých mladých lidí s vyšším vzděláním, kteří si nemohou najít práci, a už vůbec se jim nedaří najít si práci v oboru, který vystudovali.

Nechtějí změnit své politiky, aby zabránily těmto účinkům na Evropskou unii, zejména na slabší ekonomiky a zabránit zhoršení sociální situace, proto trváme na nahrazení „Lisabonské strategie“ evropskou strategií solidarity a udržitelného rozvoje.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Je nutné, aby Rada prověřila závazky přijaté v oblasti klimatické a energetické politiky. Zjevnou výzvou bude, aby po slovech následovalo také skutečné plnění cílů v praxi. Z hlediska obnovitelných zdrojů energie může Skotsko velmi přispět, včetně energie vln, přílivové energie, energie pobřežního větru, a dokonce i solární energie. Nová skotská vláda pracuje na hranici svých přenesených pravomocí s cílem maximalizovat potenciál Skotska a podpořit připojitelnost naší nadbytečné elektřiny na evropské sítě. Skotsko by mohlo v mnohem větší míře přispět k naplnění evropských cílů v oblasti klimatických změn, kdybychom byli plnoprávnými členy Evropské unie jako nezávislý členský stát. Nezávislá skotská vláda by byla v Evropské unii konstruktivním aktérem, samozřejmě, usilovala by o co nejlepší obhajování skotských zájmů, ale zároveň by byla ochotná spolupracovat s evropskými partnery pro náš vzájemný prospěch.

  Magda Kósáné Kovács (PSE), písemně. – (HU) Dnešní rozpravě předcházelo několik dní vášnivých diskusí. Zdá se, že došlo k oživení starého, otřepaného liberálního hesla: „nechme trh fungovat, tím se vyřeší všechny problémy“. Na druhé straně, jsem hrdá na to, že patřím do takové politické rodiny, která velmi pevně obhajovala sociální hodnoty Evropy, a která nám připomínala skutečnost, že ochrana lidské důstojnosti představuje hodnotu, která spojuje všech 27 členských států Evropské unie.

Povinností Komise a Rady je zajistit, aby v důsledku nových výzev a rostoucích rizik, kterým musí Evropa čelit, došlo k posílení solidarity. Evropské subjekty s rozhodovacími pravomocemi a Evropský parlament složený z volených zástupců musí mezitím společně jednat, aby zabránily výskytu soupeření na poli chudoby, a aby neumožnily ekonomice a tržní konkurenci tyranizovat slabé – děti, přistěhovalce, starší lidi a rodiny. Společně musí tyto orgány přijmout skutečnost, že jsou zodpovědné nejen za ty, kdo si na živobytí vydělávají prací, ale také za ty, kdo byli vytlačeni na okraj společnosti.

Nová sociální tvář Evropy, která se vytváří lisabonským procesem, si nevybírá mezi hospodářskými či tržními hodnotami na straně jedné a lidskými osudy na straně druhé. V této Evropě není cílem pouhé všeobecné zvýšení počtu a zlepšení kvality pracovních míst, naopak, za společnou hodnotu musíme považovat také požadavek podporovat činnosti, které povzbudí životy lidí, a které jsou udržitelné z dlouhodobého hlediska. V přechodném období poskytne lidem pomoc systém sociálního zabezpečení. Pokud tyto hodnoty skutečně podněcují touhu mobilizovat k činnosti, potom by výsledkem voleb, které se budou konat v roce 2009, mohly být evropské instituce, které budou ještě lépe integrované a humánnější než předtím.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) Evropská unie je plná velkých slov. Dnes ráno je znovu mnozí použili, když hovořili o Lisabonské strategii. Pravdou je, že pokrok v této oblasti byl doposud pomalý, a že se nepodařilo dosáhnout stanovených cílů. Vůle rozšířit strategii tak, aby zahrnovala také sociální rozměr, kterou vyjádřilo předsednictví, pravděpodobně vyplývá jen z propagandy před volbami do Evropského parlamentu. Nikde se nezmiňuje, jak konkrétně by se měl tento záměr splnit, proto není důkaz, že jde o něco jiného než o předvolební propagandu. Předsednictví se mělo zaměřit také na malé úkoly. Jedním z nich by měl být úkol poskytnout členským státům konsolidovanou verzi Lisabonské smlouvy. Skutečnost, že slovinský parlament Lisabonskou smlouvu ratifikoval, aniž by měl k dispozici její konsolidovanou verzi, není dobrým příkladem pro demokratické země.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM), písemně. – Zdá se, že při pohledu na program summitu EU nás musí zamrazit. Globální oteplování spustí nebezpečné soupeření o energetické zdroje. Zpráva, kterou vypracovali pan Solana a paní Ferrero-Waldnerová, poukazuje na úsilí Kremlu podmanit si Arktidu. Led taje, proto se „boj o tyto zdroje zintenzívní“. Z geostrategického hlediska se v důsledku tající Arktidy otevřou nové obchodní cesty pro všechny, tedy i pro Rusy.

Mezitím prolomila Evropská unie ledy v Kosovu. Zdejší situace se vyostřila a dosáhla vrcholu. Srbsko přišlo o část svého území. Islám postoupil o další krok vpřed. Je neskutečné, že EU vyslala své vojáky, aby bojovali proti radikálnímu islámu v Iráku a Afghánistánu, a zároveň kryje civilizaci útočníků v Evropě. Černohorský arcibiskup se vyjádřil, že je mu líto, že se Spojené státy americké chovají jako starozákonný Achab, Velká Británie zapomněla a svůj boj o Falklandy a nyní se odvažuje ohrožovat osud křesťanské země, zdá se, že Německo si už nevzpomíná na hrůzy, které se udály v letech 1914 a 1941 ve městě Kragujevac. Zjevně se zdá, že pan arcibiskup pozapomněl na to, že německé duši jsou bližší Hegel, Feuerbach a Nietzsche než Goethe či Schiller. Pan arcibiskup si jistě vzpomíná, že italský diktátor Mussolini přičlenil Kosovo k fašistické Albánii.

4. Prohlášení předsednictví

  Předseda. − Konference předsedů mě požádala, abych před hlasováním učinil prohlášení o situaci rukojmí v Kolumbii. Doufám, že tím do našeho jednání opět vnesu klid a pořádek.

23. února uplynulo přesně šest let od únosu Íngrid Betancourtové. Pozornost mezinárodního společenství a Evropského parlamentu se znovu upírá na lidské neštěstí, které už několik let prožívají mnozí ze 700 rukojmí, kteří byli v Kolumbii uneseni organizací FARC a nyní trpí v nelidských podmínkách. Nyní máme další příležitost k tomu, abychom z humanitárních důvodů žádali o jejich okamžité propuštění.

(potlesk)

Poněvadž zdravotní stav mnohých obětí únosu, včetně samotné paní Betancourtové, je mimořádně znepokojivý, žádáme o jejich okamžité propuštění z humanitárních důvodů a o vyslání mezinárodní zdravotní skupiny, která by obětem poskytla urychlenou zdravotní pomoc. Vítáme úsilí pana prezidenta Uribeho, který se snaží o vedení dialogu zaměřeného na humanitární urovnání. Tímto vyjadřujeme naši solidaritu s oběťmi, s rukojmími a jejich rodinami.

(Poslanci Parlamentu vstali a tleskali.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: GÉRARD ONESTA
místopředseda

5. Hlasování

  Předsedající. – Dalším bodem programu je hlasování.

(Informace o výsledku a ostatních podrobnostech hlasování: viz zápis z jednání)

5.1. Žádost o zbavení imunity pana Hanse-Petera Martina (A6-0071/2008, Diana Wallis) (hlasování)

5.2. Energetická statistika (A6-0487/2007, Claude Turmes) (hlasování)

5.3. Statistika přípravků na ochranu rostlin (A6-0004/2008, Bart Staes) (hlasování)

5.4. Změna společné organizace zemědělských trhů, pokud jde o vnitrostátní kvóty pro mléko (A6-0046/2008, Elisabeth Jeggle) (hlasování)

5.5. Kontrola stavu SZP (A6-0047/2008, Lutz Goepel) (hlasování)

5.6. Situace žen ve venkovských oblastech EU (A6-0031/2008, Christa Klaß) (hlasování)

5.7. Udržitelné zemědělství a bioplyn: přezkum právních předpisů EU (A6-0034/2008, Csaba Sándor Tabajdi) (hlasování)

– Před začátkem hlasování o odstavci 41:

  Csaba Sándor Tabajdi, zpravodaj. − Vážený pane předsedající, dohodli jsme se, že změníme odstavec 41. Nenavrhneme zvláštní směrnici EU o bioplynu, ale zapracujeme ji do návrhu směrnice o obnovitelné energii.

Text je následující: „navrhuje, aby se podpora používání bioplynu úplně zahrnula do rámce navrhované směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů se zvláštním důrazem na:“. Kromě toho jsme se dohodli na vypuštění bodu „a)“.

(Parlament souhlasil s přijetím pozměňovacího a doplňujícího návrhu)

6. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

- Zpráva: Elisabeth Jeggle (A6-0046/2008)

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, podmínky rozpravě příliš nepřály.

Chtěl bych se vyjádřit ke zvýšení kvót na mléko o 2 % už příští měsíc. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí Parlamentu v této oblasti podpoří rozvoj zemědělství zejména v těch zemích, na které mělo snižování kvót dosud, bohužel, nepříznivý účinek. To je také případ mé vlasti, Polska.

Dovolte mi též využít této příležitosti k tomu, bych prohlásil, že po dobu včerejšího hlasování o Evropském technologickém institutu jsem měl v úmyslu hlasovat pro přijetí předmětné zprávy, a ne proti, jak jsem to omylem udělal.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Vážený pane předsedající, pozměňovací a doplňující návrhy obsažené v návrhu nařízení Rady, kterým se mění a doplňuje nařízení (ES) č. 1234/2007 o vytvoření společné organizace zemědělských trhů a o zvláštních ustanoveních pro určité zemědělské výrobky, pokud jde o vnitrostátní kvóty na mléko, se mi zdají být úplně oprávněné. Obzvlášť vítáme plán zvýšit současné omezení kvót na mléko o 2 %.

V tomto Parlamentu zastupuji Polsko, moje země je čtvrtým největším producentem mléka v Evropské unii. V současnosti vyprodukuje 12 miliard litrů mléka ročně. V tomto kontextu je pro zemědělce a zpracovatele mléčných výrobků v Polsku zmiňovaný pozměňovací a doplňující návrh obzvlášť důležitý.

Kromě toho bych rád prohlásil, že podporuji stanovisko obsažené v textu pozměňovacího a doplňujícího návrhu č. 13, konkrétně že produkce mléka je zvláště důležitá v regionech s nedostatečně rozvinutou zemědělskou infrastrukturou, kde často neexistují srovnatelné alternativy v zemědělské výrobě.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) V poslední době jsme svědky nepřetržitého nárůstu požadavků trhu na mléko. Taková situace omezuje konkurenci a způsobuje nárůst cen.

V mé zemi, Litvě, se v roce 2007 zvýšila nákupní cena mléka o 40 %. Proto je potřeba zvýšit vnitrostátní kvóty na mléko, aby bylo možné na vnitřním trhu docílit nižší ceny mléka a abychom zpřístupnili možnost vyvážet víc mléka do třetích zemí. V období let 2006/2007 naplnilo devět členských zemí EU vnitrostátní kvóty na mléko, které jim byly přiděleny. Aby bylo možné zvýšit nabídku mléka v EU, je třeba, aby se těmto zemím, a také ostatním členským státům, umožnilo vyprodukovat více mléka. V Litvě byly v období let 2006/2007 vnitrostátní kvóty na mléko téměř naplněny. Produkce mléka se stále zvyšuje. Vítám rozhodnutí Komise zvýšit vnitrostátní kvóty na mléko od 1. dubna 2008. Pokud však jde o budoucnost, chtěla bych Komisi vyzvat, aby přezkoumala možnost zvýšení vnitrostátních kvót na mléko o 5 %, přičemž by postupně docházelo ke snižování pokut za nadprodukci.

  Milan Horáček (Verts/ALE). – (DE) Vážený pane předsedající, stejně jako skupina zelených i já jsem hlasoval proti zprávě o vnitrostátních kvótách na mléko. Protestuji proti nárůstu kvót o 2 %, protože taková opatření vedou k narušení cen mléka a ohrožují živobytí zemědělců.

Podporuji zavedení kvantitativních kontrol produkce mléka po roce 2015, protože jinak by byl ohrožen chov dobytka v hornatých oblastech a znevýhodněných regionech, v nichž chov dobytka produkujícího mléko pomáhá při zachování venkova. V důsledku liberalizace by se produkce mléka soustředila jen v některých regionech a na některých silných farmách. Mělo by to nepříznivé následky na malé producenty, kteří už nedokážou pokrýt své náklady z důvodu příliš nízkých cen.

  Albert Deß (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, dovolte mi uvést vysvětlení mého hlasování o zprávě paní Jeggleové. Hlasoval jsem proti této zprávě, protože stejně jako moji kolegové z bavorské strany CSU jsem proti zvyšování kvót na mléko. Momentálně se už ocitáme v situaci, kdy ceny mléka prudce klesají.

Ceny některých výrobků klesly až o 30 %. Výdělky našich zemědělců zabývajících se mlékárenstvím byly po dlouhé roky nepřiměřeně nízké, za posledních šest měsíců však dosáhly ceny mléka přiměřené úrovně. Jestliže dojde ke zvýšení kvót, bude to znamenat tlak na ceny mléka a naši zemědělci budou znovu muset počítat s tím, že za svoji práci nebudou dostatečně ohodnoceni.

V Bavorsku existuje 48 tisíc farem, na kterých je 90 tisíc osob zaměstnaných v oblasti chovu dobytka a dalších 50 tisíc v předcházejících a navazujících sektorech, což je celkem 140 tisíc pracovních míst. Nerozumím tomu, proč by mělo v tomto důležitém odvětví dojít ke zvýšení kvót, když to bude v neprospěch příslušných zemědělců. Mohl bych souhlasit se zvýšením kvót v nových členských zemích, protože množství, která jsou dostupná v těchto zemích, jsou zjevně nepřiměřená.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, když jsem dnes vcházel do jednacího sálu, slyšel jsem, jak předseda Komise hovořil o tom, že je potřebné zlepšit konkurenceschopnost Evropské unie. Přesto tu nyní hovoříme o kvótách na mléko, což je výraz, v jehož důsledku vyznívá Evropská unie jako „Svaz evropských socialistických republik“.

Někteří tu použili argument, že zachováním nezměněné úrovně kvót jsou ceny vyšší, a proto naši zemědělci nezkrachují. Avšak za jakou cenu? Zároveň způsobili i pokles podílu EU na světovém trhu s mlékárenskými výrobky. Proč? Protože kvóty ve skutečnosti brání efektivně hospodařícím zemědělcům v rozšiřování jejich výroby, přičemž v jiných regionech nejsou kvóty využity v plné míře.

Kvótami je možné zaručit produkci, avšak spotřebitel za to musí zaplatit příliš vysokou cenu. Příliš vysokou cenu musí zaplatit i efektivně hospodařící farmáři a také hospodářství Evropské unie. Nastal čas zrušit kvóty a důvěřovat volnému trhu.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, podporuji tuto zprávu, která navrhuje pro období let 2008/2009 nárůst kvót jen o 2 %, protože tato hodnota byla stanovena, aby bylo možno dosáhnout kompromisu. Ve skutečnosti jsem požadoval nárůst o 4 %, protože jsem přesvědčen, že potom by bylo možné udržet trh, což by nám následně umožnilo dospět k závěrům, na základě kterých bychom mohli přijmout rozhodnutí o možném upuštění od systému kvót v jeho současné či pozměněné a doplněné podobě. Případně bychom se mohli rozhodnout, že ho úplně zrušíme. Mám na mysli změnu systému kvót po 31. březnu 2015.

Je nezbytné, aby byl nárůst kvót vyšší, zejména v mé vlasti, v Polsku, kde jsou výrobní kvóty na jednoho obyvatele o mnoho nižší než ve starých členských státech. Kromě toho je spotřeba mlékárenských výrobků v Polsku nízká. Měli bychom být schopni reagovat na rostoucí spotřebu naší vlastní produkcí, protože k ní máme dobré podmínky, zemědělcům však byly stanoveny nízké výrobní limity. Z uvedených informací vyplývá, že v budoucnosti bude třeba zavést vyšší kvóty na mléko.

- Zpráva: Lutz Goepel (A6-0047/2008)

  Michl Ebner (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, s nadšením jsem hlasoval pro zprávu pana Goepela. Práce pana zpravodaje byla velmi komplexní a velmi pozitivní. Samozřejmě nebylo možné zahrnout do této zprávy všechno, co bychom si přáli, ale nejdůležitější je, že byly vytvořeny předpoklady pro zavedení odpovídajících výjimek pro horské oblasti. Situace v těchto oblastech není srovnatelná s ostatními, proto si vyžaduje zvláštní ochranu, zvláštní posuzování a zvláštní podporu.

Dovolte mi, abych využil této příležitosti k tomu, abych se stručně vyjádřil také ke včerejšímu hlasování o zprávě pana Albertiniho. Podle hlasovací listiny se zdá, že jsem hlasoval proti pozměňovacímu a doplňujícímu návrhu č. 5. Ve skutečnosti jsem měl v úmyslu hlasovat pro, protože za dobu několika posledních parlamentních období jsem byl velmi aktivní v otázce Alpské úmluvy a podepsání protokolu o dopravě ze strany Komise.

  Jan Březina (PPE-DE). – (CS) Podpořil jsem zprávu pana kolegy Goepela ke společné zemědělské politice, protože ji považuji za mnohem zdařilejší materiál než stávající návrh Komise.

Oceňuji výrazně realističtější a spravedlivější nastavení míry degresivity přímých plateb, jakkoli jsem v principu proti vytváření umělého kritéria velikosti podniků při škrtání přímých plateb, neboť takový postup by postihl zejména velké farmy v nových členských státech.

Není spravedlivé, aby velkým podnikům byly přímé platby kráceny ve větší míře než ostatním. Je mylná představa, že tyto velké farmy jsou v rukou jednoho vlastníka, který je příjemcem štědrých dotací. Jejich vlastnická struktura naopak bývá diverzifikovaná, většinou se jedná o družstva skládající se z velkého počtu členů, drobných vlastníků půdy. A právě tito jsou konečnými příjemci přímých plateb a byli by nejvíce postiženi.

Chtěl bych rovněž varovat před tolik diskutovanou modulací, tedy převáděním prostředků z pilíře přímých plateb do pilíře rozvoje venkova. Finanční prostředky tak sice zůstanou v národní obálce, ale výsledkem bude to, že farmy bude diskriminovat přímo členská země.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, úlohou Evropské unie je vydávat právní předpisy a vytvářet řešení, která zabezpečí zaprvé stabilitu a rozvoj zemědělských podniků, zadruhé přiměřenou úroveň příjmů pro zemědělce srovnatelnou s úrovní v jiných profesích, zatřetí bezpečnost potravin pro společnost a začtvrté dostupnost cenově dostupných potravin pro skupiny s nízkým příjmem.

Jsem přesvědčen o tom, že zpráva pana Goepela je v souladu s touto úlohou, kterou jsem právě popsal. Je však důležité mít na paměti, že zemědělci vykonávají velmi specifickou činnost, konkrétně jde o produkci ve vnějším prostředí, která závisí na klimatických podmínkách. Tuto produkci proto není možné zvýšit ze dne na den, například zavedením dvousměnného provozu. Zemědělské výrobky představují klíčovou oblast obchodu. Podmínky a zásady obchodování na globálním trhu proto mají významný vliv na evropské zemědělství. Mám na mysli jednání WTO.

Zemědělství, to není jen jednoduchá výroba. Zemědělství rovněž napomáhá ochraně krajiny a zmírňování vlivů na životní prostředí, odtud pochází komplexní charakter příslušných úloh a nutnost zavést přiměřené nástroje podpory v rámci společné zemědělské politiky.

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, chtěl bych uvést vysvětlení hlasování, protože jsem vždy byl důsledně proti společné zemědělské politice. I můj vůbec první politický projav byl v souladu s tímto názorem. Ale i já musím přiznat, že v průběhu tohoto posledního období společné zemědělské politiky došlo k malým zlepšením.

Mnoho aspektů této zprávy mě znepokojuje, zejména odmítnutí snížení celkového rozpočtu pro první pilíř na období do roku 2013. Na nedávném setkání se zemědělci v obci Pitsford v mém volebním obvodu i ten nejmenší zemědělec chápal globální problémy, které způsobuje společná zemědělská politika, kterou v Evropě máme, chudším zemědělcům v rozvojových zemích, jejichž výrobky nemohou konkurovat našim dotovaným výrobkům. Proto jsem hlasoval pro, i když s těžkým srdcem.

  Albert Deß (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, ze stejných důvodů, které jsem uvedl při zprávě paní Jeggleové, jsme já i moji kolegové ze strany CSU hlasovali proti zprávě pana Lutze Goepela. Paní Elisabeth Jeggleová i pan Lutz Goepel vypracovali vynikající zprávy, určitě bychom mohli souhlasit s 98 % bodů, které jsou uvedeny ve zprávě pana.

Klíčová otázka však zní: ve zprávě se uvádí, že kvóty na mléko by se měly zvýšit na základě dobrovolnosti, a s tím nemohu souhlasit. Kromě toho musím důrazně oponovat těm, kteří řekli, že mléčné výrobky jsou příliš drahé. Mám tu několik statistik, v nichž se uvádí, že v roce 1970 musel německý pracovník zaměstnaný v průmyslu pracovat 22 minut, aby si mohl koupit 250 gramů másla, v současnosti mu stačí pracovat jen čtyři minuty. Tehdy musel pracovat na litr mléka devět minut, dnes stačí, když pracuje jen tři minuty. Potraviny jsou laciné, nebezpečí zvýšení kvót spočívá v tom, že ceny mléka znovu poklesnou.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, navážu na to, co řekl v rámci vysvětlení hlasování předchozí řečník, který hovořil o tom, o kolik méně musí zaměstnanci pracovat, aby si mohli dovolit koupit například máslo, mléko a jiné zemědělské výrobky. Vím, že mnozí moji voliči to vítají, zejména ti, kteří mají nižší příjem, protože jim pomáhá, když mohou za potraviny utratit méně peněz.

Když jsem dnes vcházel do tohoto jednacího sálu, měli jsme možnost vyslechnout, jak pan předseda Komise hovořil o tom, že je potřebné zlepšit konkurenceschopnost Evropy. Jak bychom toho však mohli skutečně docílit, když i nadále prosazujeme společnou zemědělskou politiku? Jak se chceme stát skutečně konkurenceschopným hospodářstvím, když budeme i nadále vynakládat více než 40 % rozpočtu EU na zemědělství, tedy na sektor, který produkuje méně než 5 % bohatství?

Jak můžeme i nadále na jedné straně poskytovat rozvojovým zemím mezivládní pomoc, zatímco na druhé straně vytváříme zemědělcům v rozvojových zemích překážky ve formě našich dotací a dovozních tarifů?

Jak můžeme i nadále zdržovat jednání Světové obchodní organizace, když nejsme schopní dostatečně postoupit v důsledku naší společné zemědělské politiky?

Nastal čas zrušit dotace, nastal čas zrušit tarify, nastal čas zrušit společnou zemědělskou politiku.

  Edward McMillan-Scott (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, hlasoval jsem pro zprávu pana Goepela ne proto že bych podporoval společnou zemědělskou politiku, ale proto, že podporuji její reformu, zejména její zaměření na horské zemědělství. Pocházím z rodu, který se dlouhá léta věnuje chovu ovcí. V současnosti v Parlamentu zastupuji volební obvod Yorkshire a Humber. V posledních měsících se soustředím na problémy našich horských zemědělců.

Jen před několika dny, 28. února, zněl titulek v novinách Yorkshire Post takto: „Horští zemědělci jsou nuceni přemýšlet o tom, jak přežít“. V článku se dále píše: „Mnozí zemědělci hospodařící na pahorkatinách a slatinách mají těžkosti čelit tlaku změn v grantech, byrokratických nákladů a nízkých cen, které jsou způsobeny konkurencí z jiných zemí. Tlak se ještě více stupňuje v důsledku omezení pohybu, který bylo zavedeno jako odpověď na strach, který v době minulého podzimu způsobila slintavka a kulhavka a výskyt zhoubné katarální horečky ovcí.“

Včera jsem měl schůzku s paní komisařkou Fisherovou Boelovou. Snažil jsem se ji přimět k tomu, aby si uvědomila, že je velmi důležité podnítit britskou vládu k tomu, aby zvýšila dotace, pokud jde o poskytování grantové pomoci horským zemědělcům v Anglii, protože jsou druhé nejnižší v Evropské unii. To je skandál.

  Seán Ó Neachtain (UEN). – (GA) Vážený pane předsedající, pokud jde o přezkoumání stavu společné zemědělské politiky, dovolte mi říci, že jsem proti ustanovení, které tato zpráva obsahuje a které se týká plateb odebraných zemědělcům s cílem zvýšit systémy rozvoje venkova a životního prostředí od 5 % do 13 %. Myslím si, že to není správné. Myslím si, že rozhodnutí by měly přijmout jednotlivé členské státy.

Hovoříme o výrobě potravin. Hovoříme o potravinové bezpečnosti v Evropě. Proto je pro nás společná zemědělská politika mimořádně důležitá. Je úplně jasné, že lidé v Evropě nerozumějí tomu, jak důležitá je ve skutečnosti tato politika. Mimořádně mě znepokojuje vývoj jednání v rámci Světové obchodní organizace, která ohrožují evropskou potravinovou politiku. Řekl jsem to i panu komisaři Mandelsonovi na našem včerejším setkání.

- Zpráva: Csaba Sándor Tabajdi (A6-0034/2008)

  Oldřich Vlasák (PPE-DE). – (CS) Pane předsedo, já bych se rád vyjádřil ke zprávě pana Tabajdiho k udržitelnému zemědělství a bioplynu. Přestože jsem tuto zprávu nepodpořil, rád bych vyzdvihl pozitivní část této zprávy, která se věnuje separaci odpadu, zvláště v městských aglomeracích, a využití biosložky pro výrobu bioplynu. Tento systém je však velmi ekonomicky nákladný a nákladnější než pouhé skládkování nebo spalování, a proto si zaslouží pozornost.

Proto považuji za velmi důležité podporovat zvláště obce v rozšíření sběru tuhého komunálního odpadu, separace biosložky a jejich dalšího využití a vytvořit zvláštní finanční nástroje, případně jednodušší využití strukturální pomoci z fondů Evropské unie.

- Zpráva: Christa Klaß (A6-0031/2008)

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Hlasoval jsem pro zprávu o situaci žen ve venkovských oblastech Evropské unie, protože jde o velmi důležité a také zajímavé téma. Tím, že se Evropská unie začala zaobírat touto otázkou, se ukázala v novém světle. Zmiňované téma je mi velmi blízké vzhledem k mému původu, mým profesionálním zájmům i činnosti poslance v tomto Parlamentu.

Navzdory pozitivním změnám, které se udály, vykonávají ženy stále více činností než muži, zejména pokud jde o domácnost a rodinu. Obzvlášť přetěžované jsou ženy v oblastech venkova.

Po vstupu Polska do Evropské unie jsme svědky toho, že životní podmínky v této zemi se zlepšují a příjmy se zvyšují, čímž se zlepšuje i každodenní život že žijících ve venkovských oblastech. Je pravda, že změny jsou ještě v počátcích, avšak alespoň něco se děje.

  Agnes Schierhuber (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, situace žen ve venkovských oblastech si zasluhuje naši plnou pozornost. Když se nám podaří zlepšit jejich situaci, budeme schopni naplno uvolnit potenciál rozvoje venkovských oblastí. Je potřeba vytvořit nové komunikační technologie a s tím spojená nová pracovní místa. Je potřeba vybudovat příslušnou infrastrukturu, jinak řečeno dopravní trasy, prostřednictvím kterých bude možné otevřít venkovské oblasti, avšak nejpotřebnější je vytvořit kvalitní možnosti pro odbornou přípravu. Prostřednictvím všech těchto opatření a mnohých dalších je možné zastavit odchod obyvatel z venkova.

V současnosti žije na venkově více než polovina obyvatel Evropské unie, 45 % evropské hrubé přidané hodnoty se vytváří ve venkovských oblastech a 53 % dostupných pracovních míst se nachází právě v těchto oblastech. Ženy mají na venkově více zodpovědnosti, než se jim všeobecně přiznává, a to zejména vzhledem k jejich zjevné sociální zaangažovanosti.

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, je mi vždy potěšením postavit se v tomto Parlamentu proti stanovisku, které přijal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví.

Už dlouho přemýšlím, proč tu vůbec taková skupina, Výbor pro práva žen, stále ještě existuje. Máme Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, ale ženy jsou evidentně méně než všichni ostatní, a proto potřebujeme v tomto Parlamentu zvláštní výbor, to je skutečně bizarní.

Když se podíváte na některá doporučení v této zprávě, o níž vím, že na ní zpravodajka, podle mého soudu, pracovala skutečně velmi tvrdě, aby dávala smysl, my vyzýváme členské státy, aby „finančně podpořily neplacenou práci“. Žádáme „povinnou registraci vypomáhajích manželských partnerů“. Budeme kroužkovat lidi, kteří žijí ve venkovské oblasti a jsou sezdáni se ženou žijící ve venkovské oblasti? Mezi takové lidi patřím také já.

Tato zpráva obsahuje i několik velmi dobrých doporučení, která si zaslouží, aby byla podrobněji prozkoumána a aby si užila trochu publicity, ale skutečnost, že sem přicházejí od tohoto výboru, znamená, že budou pochována ještě mnohem rychleji.

Vážený pane předsedající, zvyky má v úctě, přesto doufám, že chápete, proč mnozí z nás v Evropském parlamentu neberou vážně doporučení Výboru pro práva žen.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Nejmenuji se Martin Schulz, jmenuji se prostě Frank Vanhecke, a jistě nejsem prvořadým poslancem tohoto Parlamentu, a proto nikdy, v žádné rozpravě, nemám právo vyjádřit svůj názor bez ohledu na to, kdy to chci udělat nebo jak dlouho by to trvalo. Proto se čas od času musím uchýlit k vysvětlení hlasování jako obyčejný smrtelník na rozdíl od nejsvatějšího ze svatých, pana Schulze.

A teď bych se rád vyjádřil ke zprávě paní Klaßové. Nepopírám, že ženy žijící ve vzdálených oblastech a na jiných místech nepochybně čas od času zažívají těžkosti a jako všichni čestní lidé i já, samozřejmě, podporuji přijetí opatření ke zlepšení postavení lidí žijících v oblastech, které jsou diskriminované, včetně opatření zaměřených na vzdělávání. Je to úplně jasné, jako když chce člověk vykopnout otevřené dveře. První otázka, kterou si kladu, zní: spadá to do pravomoci EU? Jde o úlohu, do které je třeba se zapojit na evropské úrovni, nebo je tato zpráva jedním z nekonečného množství příkladů posedlosti Evropy nemocenským pojištěním, sociálním pojištěním a podobně? Myslím si, že jde o tu druhou možnost. Myslím si, že byla pošlapána zejména subsidiarita této zprávy. Myslím si, že z Evropy se stává takříkajíc velký bratr, jak můžeme všichni vidět, z čehož mám skutečně velké obavy.

  Astrid Lulling (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, v první řadě mi dovolte poblahopřát paní Klaßové k její zprávě o situaci žen ve venkovských oblastech. Jestliže jsem v 90. letech byla autorkou zprávy o postavení vypomáhajících manželských partnerů zejména v zemědělském sektoru, stejně jako paní Klaßová, je mi líto, že Evropská komise nepokračovala v činnostech vyplývajících z této zprávy, která byla opětovně zmiňována i v usnesení z roku 2003, když jsme vyzývali k přehodnocení směrnice z roku 1986 o rovnoprávném zacházení s muži i ženami, kteří vykonávají nezávislé činnosti včetně zemědělských činností.

Tyto milióny neviditelných zaměstnanců, vypomáhajících manželských partnerů, kteří pracují v rodinných podnicích, v řemeslném průmyslu, obchodních činnostech a v zemědělství, tvoří zejména ženy. Před deseti lety jsme doporučovali evropský rámcový zákon, který by, kromě jiných výhod, zabezpečil i sociální práva a nezávislá důchodová práva pro vypomáhající manželské partnery pracující v zemědělství. Neschopnost Komise konat v této oblasti, přes mnohé žádosti ze strany Parlamentu, je úplně nepřijatelná. Proto doufám, že se Komise konečně začne vážně zabývat naší výzvou, aby ke směrnici do konce roku představila pozměňovací a doplňující návrh.

Vážený pane předsedající, dovolte mi též se vyjádřit k osobní záležitosti a prohlásit, že nesouhlasím s poznámkami mého britského kolegy. Velmi by mě potěšilo, kdyby Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví nebyl potřebný, ale kdyby určití muži, kteří tvoří většinu, o trochu více zohledňovali situaci žen, stejné zacházení a stejné příležitosti, nebyl by tento výbor potřebný vůbec.

- Zpráva: Csaba Sándor Tabajdi (A6-0034/2008)

  Albert Deß (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, původně jsem měl v úmyslu hlasovat proti této zprávě. Avšak po tom, co pan Tabajdi přednesl ústní prohlášení o odstavci 41, jsem nakonec hlasoval pro tuto zprávu. Hlasoval jsem proti odstavci 18, v němž se uvádí, že bioplyn vedl k hospodářské soutěži z hlediska využití krmiv. S tím nemohu souhlasit, čtyři tisíce zařízení na výrobu bioplynu v Evropě rozhodně nemůže vést k narušení hospodářské soutěže. Kromě toho nám bioplyn umožňuje využít nadbytečnou zemědělskou půdu v Evropě k dobrému účelu. Náš pan kolega navrhl, že společná zemědělská politika by se měla zrušit, ale bioplyn je též jedním ze způsobů, jak pomoci rozvojovým zemím. Ba co více, do Evropy směřuje 80 % z vývozu zemědělské produkce Afriky a 45 % z vývozu zemědělské produkce Střední a Jižní Ameriky. Nejsme to my, kdo brání těmto zemím ve vývozu, proto jsou za to zodpovědné úplně jiné země.

Písemná vysvětlení hlasování

- Zpráva: Claude Turmes (A6-0487/2007)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) V energetickém balíku z ledna 2007 představila Evropská komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o energetické statistice. Podle názoru Evropského parlamentu však tento návrh obsahoval mnoho mezer, které se Parlament pokoušel vyplnit prostřednictvím pozměňovacích a doplňujících návrhů.

Třebaže zaujímáme k některým pozměňovacím a doplňujícím návrhům do určité míry kritický postoj, souhlasíme s tím, že v současnosti tvoří strukturu statistik vypracovávaných velkými mezinárodními organizacemi, mezi které patří například Eurostat, účetní nástroje z doby, která byla plně ovládána fosilními palivy. Statistiky byly vytvořeny tak, aby vykreslovaly fungování energetického sektoru výhradně z hlediska nabídky.

Výsledkem vývoje za posledních 30 let bylo postupné zvětšování rozdílu mezi původním záměrem těchto nástrojů a jejich schopností zpřístupňovat energetické skutečnosti.

V důsledku toho se postupem času zvyšuje riziko, že narušení našeho chápání a posuzování energetických skutečností bude vést k rozhodnutím, která nejsou založena na skutečnosti. Je potřeba poznamenat, že návrh Komise vychází z práce, která byla vykonána v letech 2003, 2004 a na začátku roku 2005. Návrh téměř vůbec nezohledňuje některé klíčové dokumenty zaměřené na energetické otázky, které zveřejnila samotná Komise v březnu 2006 (Zelená kniha o energii) a v lednu 2007 (energetický balík).

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tento text, který požaduje, aby se členské státy podílely na sběru údajů potřebných k vypracování účinných energetických statistik. Jde o nezbytnou podmínku toho, aby mohla Evropská unie splnit svůj stanovený cíl: postupně zavést soudržnou evropskou energetickou politiku a zastávat jednotné stanovisko na mezinárodní scéně.

Komise bude muset zabezpečit, aby byly tyto statistiky porovnatelné, transparentní, podrobné a flexibilní.

EU se zavázala snížit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020 a dosáhnout toho, že do roku 2020 bude obnovitelná energie tvořit 20 % z celkové spotřeby energie v EU, přičemž cílová hodnota stanovená pro biopaliva je 10 %.

Systém energetických statistik se musí těmto závazkům přizpůsobit, musí zohledňovat stoupající důležitost energetické účinnosti, obnovitelných energií, skleníkových plynů, rozvoje jaderné energie a vznik biopaliv.

Je nutné věnovat větší pozornost bezpečnosti dodávek hlavních paliv. Abychom mohli předpokládat a koordinovat řešení EU při vzniku možných krizí týkajících se dodávek energie, je potřeba zabezpečit dostupnost aktuálnějších a přesnějších údajů na úrovni EU.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Vypracování nezávislých a přesných statistik pomáhá zákazníkům, podnikům i veřejnému sektoru při přijímání různých rozhodnutí.

Podporuji nařízení Rady o energetické statistice, ale úplně odmítám motivy, které vedly Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku k jeho příspěvku. Nemyslím si, že největší předností shromažďování potřebných informací je skutečnost, že pomáhá institucím Evropské unie při tvorbě soudržné evropské energetické politiky, ani to, že umožňuje EU zastávat jednotné stanovisko na mezinárodní scéně.

  David Martin (PSE), písemně. − Cílem zprávy pana Turmese o energetické statistice je načrtnout společný celoevropský rámec, který zjednodušuje zabezpečení dostupnosti úplných, přesných a aktuálních informací o energii. Vzhledem k tomu, že občané i zákonodárci si stále více uvědomují důležitost a složitost energetické situace, taková opatření jsou potřebná. Hlasoval jsem pro tuto zprávu.

- Zpráva: Bart Staes (A6-0004/2008)

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro tuto zprávu o statistice přípravků na ochranu rostlin, kterou předložil můj belgický krajan, pan Bart Staes.

Vítám kroky Evropské komise, která od šestého akčního programu Evropského společenství z roku 2002 uznala, že používání pesticidů má výrazný vliv na lidské zdraví a na životní prostředí. Proto by se k jejich používání mělo přistupovat z hlediska udržitelného rozvoje a měly by se o nich vypracovávat porovnatelné harmonizované statistiky na úrovní Společenství, které by sledovaly jejich výrobu, dovoz, vývoz a uvádění na trh z hlediska přípravy a monitorování právních předpisů Společenství v této oblasti. Je důležité si uvědomit, že pesticidy se nepoužívají jen v zemědělství, používají je i firmy, které se zabývají údržbou zelených ploch, údržbou cest a též železniční doprava.

Na závěr mi dovolte říci, že podporuji myšlenku objasnění pojmu „přípravky na ochranu rostlin“. Možná toho dosáhneme tak, že v nařízení nahradíme tento pojem pojmem „pesticidy“, přičemž je potřebné vysvětlit i význam tohoto pojmu.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) Souhlasím s návrhem Komise, protože je nezbytné, abychom měli k dispozici podrobné, jednotné a aktuální statistiky o prodeji a použití přípravků na ochranu rostlin na úrovni Společenství, abychom mohli správně monitorovat rizika spojená s použitím těchto výrobků.

Návrh vytvořit právní rámec stanovující harmonizovaná pravidla pro sběr a šíření údajů týkajících se použití přípravků na ochranu rostlin a jejich uvádění na trh je klíčový, protože při výpočtu ukazatelů rizika je nezbytné mít k dispozici přiměřené údaje, avšak současné údaje o přípravcích na ochranu rostlin jsou podle odborníků nepostačující z hlediska dostupnosti, transparentnosti a spolehlivosti.

Třebaže nesouhlasím s některými podrobnostmi, které jsou obsaženy ve zprávě, například pokud jde o zahrnutí biocidů, tyto podrobnosti nemají velký vliv na základní myšlenky Komise. Zpráva ve skutečnosti přináší několik velmi pozitivních návrhů, například zahrnutí nezemědělských oblastí do budoucích právních předpisů nebo správnou ochranu obchodních údajů. Na základě těchto skutečností jsem hlasoval pro zprávu pana Staese.

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (NL) Hlasovala jsem pro tuto zprávu. Teď máme alespoň mlhavou představu o znepokojujících dlouhodobých následcích všudypřítomného odpadu z pesticidů: nádory, endokrinní poruchy, snížená plodnost mužů, slabší imunitní systémy, poruchy chování. Vystavení pesticidům též může zvýšit riziko výskytu astmatu u dětí.

Monitorování rizik týkajících se používání pesticidů tedy znamená, že je potřebné formulovat vhodné ukazatele. Ukazatele nám musí poskytnout údaje, které budou dostupné, transparentní, opodstatněné a spolehlivé, aby bylo možné snížit rizika a škody způsobené životnímu prostředí a lidskému zdraví.

Aktivní složky biocidů se též používají jako prostředky na ochranu rostlin, jejich důsledky na zdraví a životní prostředí jsou téměř stejné jako v případě pesticidů. Tuto kategorii je též potřeba jasně vymezit a zohlednit ve statistikách.

Aby byly statistické údaje co nejrealističtější, je potřeba, aby se statistiky vztahovaly k používání přípravků na ochranu rostlin nejen v zemědělství, ale i při nezemědělských činnostech, například při údržbě zelených ploch, údržbě cest nebo v případě společností, které se zabývají železniční dopravou. Z dlouhodobého hlediska je potřebné zavést vyčíslitelné snížení používání těchto výrobků.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji opatření, kterým se stanovuje povinnost sbírat údaje o prodeji, používání a distribuci přípravků na ochranu rostlin. Díky tomuto opatření bude možné přiměřeně vyhodnotit ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, které by mohlo být způsobeno těmito přípravky. Biocidy by měly být zahrnuty do navrhovaného nařízení, aby se zaručila terminologická soudržnost s balíkem o pesticidech. Kromě toho musí nařízení zahrnovat i nezemědělské využití přípravků na ochranu rostlin. Jsem spokojený s tím, že zpráva směřuje k naplnění těchto požadavků, a podle toho jsem také hlasoval.

- Zpráva: Elisabeth Jeggle (A6-0046/2008)

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu, kterou předkládala naše kolegyně, poslankyně z Německa, paní Elisabeth Jeggleová, o zvýšení kvót na mléko od 1. dubna 2008. Cílem této zprávy je reagovat na rostoucí poptávku po mléku v rámci Evropské unie a na světových trzích.

Vítám kompromis, který členským státům umožňuje od 1. dubna 2008 zvýšit výrobní kvóty o 2 %. Toto ustanovení by mělo pomoci obnovit rovnováhu mezi zeměmi, které překračují stanovené kvóty, a zeměmi, které jich nevyužívají v plné míře, aby bylo možné omezit pokuty za nadprodukci na úrovni EU.

  Colm Burke, Avril Doyle, Jim Higgins, Mairead McGuinness a Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. − Podporujeme zprávu paní Jeggleové o vnitrostátních kvótách na mléko, která stanovuje zvýšení kvót na mléko o 2 %. Ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova jsme předložili pozměňovací a doplňující návrhy požadující výraznější zvýšení kvót na mléko (o 3 %). Tyto návrhy však neprošly ve výboru a neprošly ani dnes při hlasování na plenárním zasedání. Naše skupina podpořila konsensus, který umožňuje zavést dobrovolné zvýšení kvót na mléko o 2 %. Naléhavě žádáme Radu, aby od Parlamentu přebrala iniciativu a povolila výrobcům mléka zvýšit od dubna výrobu o 2 %. Podporujeme myšlenku zavést vyrovnávací mechanismus kvót na mléko, který by umožnil zemím s nadprodukcí využít kvóty, které plně nevyužily jiné členské státy. Bylo by nespravedlivé pokutovat výrobce, kteří mohou a chtějí zvyšovat výrobu v některých členských státech, když zároveň z celkového hlediska Evropská unie nedosahuje maximálních kvót. Proto je dnešní hlasování signálem pro výrobce, že režim kvót se postupně zvolňuje v rámci přípravy na postupné odbourávání kvót, které má nastat v roce 2015.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Přestože se zpráva Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova odklání od návrhu Komise, když prosazuje dobrovolné zvýšení kvót na mléko o 2 % v členských státech a nebere v úvahu konec režimu kvót, pravdou je, že nezaujímá stanovisko proti odstranění současného systému kvót, ani proti liberalizaci sektoru po roce 2012, jak měla paní komisařka v plánu, což však odmítáme. To je důvod, proč jsme se zdrželi hlasování.

Obáváme se, že toto zvýšení kvót pro členské státy o 2 % (třebaže dobrovolné) umožní velkým zemím a jejich velkým výrobcům zvýšit objem výroby, což bude vést k poklesu cen pro výrobce a to způsobí dumpingovou situaci, která může sloužit jako podklad pro jednodušší odůvodnění následného zrušení tohoto systému.

Každé zvýšení kvót by mělo být podmíněno vypracováním studie na úrovni Společenství. Tato studie by v první řadě stanovila současnou úroveň spotřeby v každé zemi a následně by stanovila nejnižší požadované cíle spotřeby, které by doplňovaly vnitrostátní a evropské politiky s cílem podpořit zvýšení produkce ve schodkových zemích. Tímto způsobem je možné podpořit „regionalizované“ zvýšení kvót na mléko, zejména v nejvzdálenějších a horských regionech, které je možné doplnit vytvořením „bonusu“ na podporu organizovaného odběru mléka od výrobců v těchto regionech, čímž by pro ně byl zabezpečen důstojný příjem.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) V mlékárenském průmyslu je z hlediska výrobců nezbytná dlouhodobá stabilita a předvídatelnost. Když se v systému, který by měl fungovat do roku 2015, vyskytne nějaký problém, je potřeba věnovat mu velkou pozornost.

Navrhované změny týkající se zvyšování kvót spolu se snížením pokut vyplývajícím ze zprávy pana Goepela naznačují, že s odstraněním současného systému se začne o mnoho dříve než v roce 2015.

Navzdory nedávným změnám na trhu s mlékem Portugalsko i celá Evropská unie vyrábějí méně mléka než povolují kvóty, a proto je namísto zvýšení kvót potřebné zavést mezi jednotlivými zeměmi vyrovnávací úpravy vzhledem k tomu, že 18 z 27 členských států vyrábí méně mléka, než jim umožňují kvóty.

Tento nárůst o 2 %, ať už dobrovolný nebo nedobrovolný, je prvotním signálem pro trh, že taková opatření budou představovat přínos pro konkurenceschopnější regiony na úkor nejméně zvýhodněných regionů.

Přestože zpráva paní Jeggleové vylepšuje návrh Komise, zdržel jsem se hlasování, abych vyjádřil svůj nesouhlas s opatřením, které ve skutečnosti představuje první krok k odstranění systému založeného na kvótách na mléko.

  David Martin (PSE), písemně. − Kompromis, kterého bylo dosaženo v zemědělském výboru, pokud jde o zprávu paní Elisabeth Jeggleové, je uspokojivý. Kvóty na mléko je potřeba zvýšit o 2 %, aby mohla Evropa reagovat na zvýšenou poptávku na trhu. Třebaže mám pocit, že by toto opatření mělo být vykonáno v celé EU, možnost dát členským státům na výběr, zda zavedou vyšší kvóty, je lepším kompromisem než jiné možné alternativy. Nepodporuji žádné protichůdné pozměňovací a doplňující návrhy, hlasoval jsem v souladu s těmito názory.

  Jean-Claude Martinez (NI), písemně. – (FR) Někdo řekl, že existovala jezera plná mléka, hory másla a chladničky přeplněné masem. A potom Brusel vymyslel několik malthusiánských receptů na čistou výrobu. Existovaly maximálně garantovaná množství, platby za vyjmutí, porážkové prémie a kvóty... na mléko. Vymizely tisíce chovatelů dojnic. V důsledku toho Nový Zéland ovládl trh s mlékem.

Potom se věci změnily. Vyskytly se případy, kdy byl nedostatek mléka. Ceny prudce vzrostly. Brusel si konečně uvědomil, že bylo nerozumné zavést politiku, která utlumuje výrobu. Proto jsme se rozhodli zvýšit kvóty o 2 %. Je třeba říci, že toto opatření se přijímá jen proto, aby bylo zabezpečeno takzvané „měkké přistání“, neboť do roku 2015 dojde ke zrušení systému kvót a trh přejde na systém jednotného liberalismu, který bude představovat možné ohrožení pro naše chovatele dobytka žijící v horách.

V 80. letech minulého století jsme tedy přivodili zánik chovatelů dobytka a zabránili jsme mladým lidem, aby vstoupili na trh, protože nebylo možné „koupit“ si „licenci“, tj. kvótu. Když nebudou existovat kvóty, které představují záchrannou síť, budeme směřovat k zintenzívnění rozšiřování pustin v horských zemědělských oblastech.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Velká sucha a nedostatek krmiva, například v Austrálii, vedly k nárůstu cen mléka. Některé členské státy ani teďˇ ještě nevyčerpaly svoje původní kvóty, na druhé straně jiné členské státy dosahují limit, nebo dokonce mají problém udržet se v rámci stanovených kvót. Proto se v některých zemích kvóty na mléko v každém případě zvýšily o 0,5 %. Kdyby se zároveň uplatnilo zvýšení kvót o další 2 %, vážně by se narušila křehká rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, důsledkem čehož by byl pokles cen mléka.

Kdyby se to stalo, nejvíc by ztratili malí zemědělci ve venkovských oblastech, kteří plní úlohu ochránců kulturního dědictví a kteří jsou závislí na výrobě mléka, ale nemají možnost přejít na hromadnou výrobu. Zemědělcům se, ne bezdůvodně, zdá, že jsou využíváni, od spotřebitelů se čeká, že zaplatí účet za vyšší ceny potravin a mléka, z kterých však malí výrobci nemají žádný zisk. Je nejvyšší čas, abychom s tím něco udělali.

Dočasná situace na trhu nesmí vést k zavedení těchto plánovaných opatření, která budou mít dlouhodobé následky. Proto jsem hlasoval proti zprávě paní Jeggleové o dalším zvýšení kvót na mléko.

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Organizace trhu s mlékem je v područí monopolních podniků působících v tomto odvětví, které mají pod kontrolou většinu trhu a které začaly obhajovat liberalizaci tohoto trhu v plné míře, aby tak mohly maximalizovat svoje zisky.

Návrh Komise zavést politiku „měkkého přistání“ a zvýšení kvót o 2 % každý rok až do roku 2014, kdy vyprší platnost současného nařízení, představuje zesílení nerovnoměrného rozdělení kvót mezi členskými státy. Tento návrh by pomalu zlikvidoval malé a střední podniky zabývající se chovem dobytka, které bojují o přežití, zejména v důsledku prudkého nárůstu cen krmiva.

Jsme rozhodně proti liberalizaci trhu v mlékárenském sektoru. Jsme přesvědčeni o tom, že je nutné zavést nelineární nárůst vnitrostátních kvót, aby bylo možné poskytnout dodatečné zvýšení kvót členským státům, v nichž jsou výrobní kvóty tradičně nedostatečné. Taková situace je v Řecku, kde výroba pokrývá sotva 50 % domácí spotřeby.

Podporujeme chovatele dobytka, kteří se dožadují opatření přímé podpory pro malé a střední podniky, zejména v horských a ostrovních regionech a také v jiných problematických oblastech, zvlášť když současná situace vede k tomu, že výrobci se zříkají zemědělské činnosti a chovu dobytka.

  Ole Christensen, Dan Jørgensen, Poul Nyrup Rasmussen, Christel Schaldemose a Britta Thomsen (PSE), písemně. − (DA) Dánští poslanci ze socialistické skupiny v Evropském parlamentu hlasovali proti zprávě o kontrole stavu společné zemědělské politiky, neboť zpráva je proti zlepšení systému křížového plnění a proti přesunutí peněz z přímé podpory na rozvoj venkova, jak navrhla Komise.

Podle stanoviska delegace je, mimo jiné z environmentálních důvodů, potřebné zavést 20% povinnou modulaci a posílit systém křížového plnění.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. − (SV) Hlasuji proti této zprávě, protože si myslím, že zvýšení kvót mělo být přiděleno výrobcům biomléka. Z navrhovaného zvýšení budou mít prospěch zejména velkovýrobci na úkor malých výrobců.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Jménem britských labouristických poslanců mi dovolte vysvětlit, proč jsme o této zprávě hlasovali tak, jak jsme hlasovali.

Důrazně podporujeme zvýšení kvót na mléko o 2 % na roky 2008/2009, které navrhuje Komise a které evropským zemědělcům umožní reagovat na zvýšenou poptávku na trhu. V Evropské unii máme zemědělce, kteří jsou víc než schopni reagovat na zvýšenou globální poptávku po mléku. Bylo by nepřijatelné, kdybychom jim neumožnili využít příznivé situace na trhu.

Nejsme však spokojeni s tím, že Parlament podporuje dobrovolné, a ne povinné zvýšení kvót na mléko o 2 %. Z mého pohledu je zvýšení kvót o 2 % též krokem k tomu, abychom dali výrobcům možnost vyrábět více, což by mělo podpořit přechod k větší tržní orientaci. Takový náhled je v souladu s měkkým přistáním systému kvót na mléko v roce 2015, které předpokládá kontrola stavu společné zemědělské politiky.

Ačkoli vím, že mnoho zemí, včetně Spojeného království, nenaplňuje současné stanovené kvóty, jsem pevně přesvědčen o tom, že vzhledem ke zrušení kvót na mléko v roce 2015 je potřeba, aby si zemědělci zvykli na myšlenku, že budou mít možnost vyrábět víc.

(Vysvětlení hlasování bylo zkráceno v souladu s článkem 163 odst. 1 jednacího řádu.)

  Marek Siwiec (PSE), písemně. − Podpořil jsem stanovisko, že trh EU s mlékem by se měl otevřít rychleji, než předpokládá současný návrh. Hlasoval jsem pro zvýšení kvót na mléko, přestože zvýšení o 5 %, které požadovalo Polsko, nebylo na plenárním zasedání představeno. Takový návrh by v Evropském parlamentu nepodpořila většina.

Vzhledem k omezujícím kvótám na mléko, které byly stanoveny Polsku, hrozí, že se země v průběhu pěti až sedmi let promění ze současného čistého vývozce mléčných výrobků na čistého dovozce.

Evropská unie udělila Polsku zdaleka nejvyšší kvótu ze všech deseti přistupujících zemí v souladu s postavením Polska, které v květnu roku 2004, kdy vstoupilo do EU, bylo čtvrtým největším výrobcem mléka ze zemí EU 25. Kvóta, která byla Polsku udělena, se však zdá být příliš nízkou v porovnání s vyššími kvótami, které byly přiděleny třem největším výrobcům mléka v Evropě, jimiž jsou Německo, Francie a Velká Británie.

Systém kvót je dědictvím minulosti kdy evropský mlékárenský průmysl vyráběl hanebná jezera plná mléka a EU musela zasáhnout, aby zabránila kolapsu cen.

Zvýšení kvót na mléko je možné vnímat jako začátek postupného odbourávání kvót, jelikož systém kvót na mléko, který funguje v Evropské unii, má být v roce 2015 ukončen.

  Ewa Tomaszewska (UEN), písemně. − (PL) Hlasovala jsem pro přijetí pozměňovacích a doplňujících návrhů č. 18 až 21, tj. bloku č. 1. Vedl mě k tomu nedostatek mléka v evropských zemích z hlediska domácí spotřeby i z hlediska vývozu, protože tento nedostatek znamená, že výživa děti v chudších rodinách není dobrá a že též dochází k omezení možností vývozu členských států. Ve skutečnosti byly pozměňovací a doplňující návrhy zamítnuty, já jsem však přesto hlasovala pro přijetí tohoto dokumentu jako celku, protože zvýšení kvót na mléko o 2 % představuje alespoň krok správným směrem, i když jde o krok velmi malý. O mnoho lepším řešením by bylo zvýšení kvót o 3 %, přičemž by později došlo k jejich úplnému zrušení. Při rozpravách už Evropský parlament vyzval k přijetí takového řešení. Je však lepší zvýšit kvóty třeba jen o 2 %, než aby nedošlo k žádným změnám.

- Zpráva: Lutz Goepel (A6-0047/2008)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu pana Goepela o kontrole stavu společné zemědělské politiky, abych vzdal čest práci, kterou vykonala socialistická delegace ve Výboru pro zemědělství. Podařilo se jí dosáhnout přijatelných výsledků ve věcech, které byly vždy důležité pro rozvoj zemědělství v Evropské unii.

Výsledky by mohly být ještě lepší, ale doufáme, že díky úsilí a vůli přijmout kompromis pana Capoulase a dalších kolegů ve výboru AGRI, kteří v některých případech dokonce neupřednostnili své vnitrostátní zájmy, bude v další fázi možné dosáhnout o mnoho ambicióznějších výsledků, konkrétně v legislativním balíku, který bude představen v květnu a který bude přezkoumán v době francouzského předsednictví. Je potřeba, abychom měli vyšší ambice, zejména pokud jde o spravedlivější přerozdělení pomoci, lepší transparentnost, lepší politiku rozvoje venkova, účinnější záchrannou síť a v rámci managementu rizik v případě přírodních pohrom, a také pokud jde o úlohu zemědělství a jeho přispění v boji proti klimatickým změnám a v oblasti biopaliv.

Dnešní výsledek umožňuje, aby se v Evropském parlamentu konala širší rozprava o budoucnosti společné zemědělské politiky, kterou je potřeba přizpůsobit sociálním a hospodářským změnám, přičemž si musí tato politika zachovat postavení jednoho z hlavních pilířů Evropy.

  Bernadette Bourzai (PSE), písemně. – (FR) Je důležité, že Parlament vydal svoje stanovisko ke všeobecným směrnicím týkajícím se budoucí kontroly stavu.

Socialistická skupina v Evropském parlamentu zaznamenala mnoho velkých vítězství, například pokud jde o kritiku oddělení plateb (chov dobytka a malé plodiny), o cíle společné zemědělské politiky z hlediska bezpečnosti potravin, o ochranu ekosystémů, zvyšování kvality půdy, přerozdělovací vliv degresivních limitů, modulaci, záchranné sítě, uznání úlohy profesních sdružení, příspěvek zemědělství z hlediska klimatických změn a podobně.

Na rozdíl od skupiny PSE jsem však usilovala o to, podpořit více bodů:

- je nutné částečně zachovat vazbu plateb prémií na zvířata, ale je třeba zabezpečit, aby se to netýkalo jen intenzivních a velkých chovů hospodářských zvířat (odst. 26, odst. 32)

- prostřednictvím historických referenčních hodnot není možné změřit, zda určití zemědělci dodržují náročné ekologické normy (odst. 16)

- zachování progresivních limitů přímé pomoci, protože díky tomu by bylo možné spravedlivěji rozdělit zdroje společné zemědělské politiky (odst. 67)

- kritika průzkumů zaměřených na geneticky modifikované organismy, připomenutí, že není možné zavést koexistenci, podpora zásady prevence (pozměňovací a doplňující návrh č. 30)

- zamítnutí zrušení kvót na mléko v roce 2015 (odst. 76).

  Colm Burke, Avril Doyle, Jim Higgins, Mairead McGuinness a Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. − Podporujeme všeobecný rámec zprávy o kontrole stavu společné zemědělské politiky. Je však důležité zdůraznit, že je potřeba zohlednit specifickou situaci Irska, které v plné míře oddělilo všechny přímé platby od výroby. Zejména závazky vůči zemědělcům, které jsou obsaženy v programu Agenda 2000, stanovují, že by mělo dojít ke snížení byrokracie. Dosavadní zkušenosti však nebyly úplně pozitivní.

Pokud jde o konkrétní otázku zachování plateb výrobcům, nemůžeme souhlasit s posunem směrem k režimu paušálních plateb za hektar. Zemědělci vypracovali svoje rozpočty na základě toho, že současný systém zůstane v platnosti do roku 2013. Kromě toho opatření týkající se zvýšení modulace a odebrání většího podílu přímých plateb výrobcům nejsou vítána. Uvítali bychom výraznější zvýšení kvót na mléko, ale v souladu s naším názorem na zprávu paní Jeggleové jsme přijali konsensuální stanovisko, na jehož základě dojde v příštím hospodářském roce ke zvýšení kvót na mléko o 2 %.

Z dlouhodobého hlediska však nad zemědělstvím Evropské unie visí velká hrozba vyplývající z nevýhodné dohody v rámci rozhovorů WTO. Proti takové dohodě se musíme vzepřít.

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Goepela o kontrole stavu společné zemědělské politiky, protože vyzývá k přijetí nezbytných opatření na podporu rozvoje zemědělství, které představuje jedno z největších odvětví v Evropské unii.

V této souvislosti bych ráda zdůraznila argument nacházející se ve zprávě, podle kterého je třeba zabezpečit dostatečné finanční prostředky k zachování mlékárenského průmyslu zejména v oblastech, jako jsou například Azorské ostrovy. Dovolte mi též zdůraznit významný závazek pana Capoulase Santose a důležitý příspěvek jeho pozměňovacího a doplňujícího návrhu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Toto usnesení je nepřiměřeně kritické k návrhu Komise, přestože obsahuje dva z mnohých návrhů, které jsme předložili. Jeho všeobecný přístup je však negativní zejména vzhledem k tomu, že trvá na oddělení výrobních dotací, když vyzývá Komisi, aby prosadila rychlejší politiku oddělení. Zkušenosti však poukazují na to, že oddělení přímé pomoci od zemědělské výroby má škodlivé následky. Proto jsme hlasovali proti návrhu usnesení.

Jako pozitivní však pociťujeme, že zpráva odmítá jakýkoli opětovný přechod společné zemědělské politiky pod správu na vnitrostátní úrovni. Pozitivní je také výzva k přijetí opatření na restrukturalizaci a posílení klíčových zemědělských sektorů, mezi které patří například mlékárenský sektor, sektor hovězího dobytka a sektor chovu ovcí. Těší nás také přijetí našich návrhů týkajících se skutečnosti, že je potřebné, aby Evropská komise při jednáních v rámci Světové obchodní organizace zohlednila zvláštní charakteristiky sektoru zemědělské výroby a potravinové výroby a strukturní prvek územní rovnováhy, ochranu životního prostředí a zabezpečení přiměřené úrovně potravinové bezpečnosti.

Za pozitivní považujeme též skutečnost, že byla přijata naše výzva adresovaná Komisi a členským státům, aby přijaly potřebná opatření k zabránění spekulativní činnosti, k předcházení ovládnutí trhu s potravinovými výrobky a k zabránění tomu, aby potravinové společnosti vytvářely kartely.

  Christofer Fjellner (PPE-DE), písemně. − (SV) Současné prozkoumání stavu společné zemědělské politiky poskytlo Komisi a Evropskému parlamentu možnost přijmout ambiciózní a rozhodná opatření zaměřená na získání kontroly nad dalším vývojem politiky. Je mimořádně důležité, aby směřování reformy společné zemědělské politiky bylo i nadále tržně orientováno, což znamená, že výběr spotřebitele je klíčovým faktorem při rozhodování zemědělců o výrobě. Zároveň dojde ke snížení celkových nákladů zemědělské politiky. Současný prudký růst globální poptávky po zemědělských výrobcích vytváří příznivé prostředí, ve kterém je možné urychlit deregulaci zemědělské politiky.

Umírněná delegace lituje, že Komise ani Evropský parlament tuto příležitost nevyužily. Proto jsme hlasovali proti této zprávě.

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Při konečném hlasování o této zprávě jsem se zdržel hlasování. Ačkoli obsahuje mnoho dobrých prvků, nejde dostatečně do hloubky. Při každé reformě společné zemědělské politiky je třeba v první řadě snížit dotace a posílit úlohu trhu v zemědělství. Zadruhé je třeba se zaměřit více na podporu venkovského hospodaření v širším smyslu, místo abychom se zaměřovali jen na zemědělce. Zatřetí je třeba, aby tyto reformy podporovaly „dobré“ potraviny, tedy aby neupřednostňovaly množství před kvalitou. Jen tak je možné vybudovat společnou zemědělskou politiku, která bude odpovídat potřebám a požadavkům nového tisíciletí.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) Kromě otázky týkající se kvót na mléko považuji návrh Komise za velmi přiměřený. Zpráva pana Goepela ho v mnohých ohledech vylepšuje, přestože přichází s některými pozměňovacími a doplňujícími návrhy, s nimiž nemohu souhlasit.

Na jedné straně podporuji myšlenku omezení dotací v souladu s návrhem Komise, protože vznikla určitá nerovnováha, zejména z hlediska neustále se zvětšujícího nesouhlasu veřejného mínění, pokud jde o dotace pro zemědělce, a též vzhledem k přehodnocení ochrany půdy, díky kterému je tento systém jasnější a transparentnější. Proto je nezbytné najít spravedlivý způsob, jak omezit objem dotací, které jsou vyplácené velkým zemědělcům.

Na druhé straně si myslím, že skutečnost, že finanční prostředky z modulace zůstanou v jednotlivých regionech, nepomůže vyřešit velké regionální rozdíly, které v evropském zemědělství existují.

Na závěr mi dovolte říci, že pokud jde o kvóty na mléko, jsem proti jejich zvýšení o 2 % v roce 2008. Jsem též proti snížení pokut, protože si myslím, že tato opatření povedou k tomu, že dojde k rozpadu systému kvót na mléko před rokem 2015, což bude mít škodlivé následky pro nejzranitelnější regiony, které jsou závislé na výrobě mléka, a též pro tamější zemědělce, kteří do tohoto sektoru investovali, a proto jejich očekávání přijdou vniveč.

Ze všech těchto důvodů jsem se zdržel hlasování.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Kontrola stavu společné zemědělské politiky, které předkládá Komise, vůbec není kontrolou stavu, ve skutečnosti jde o nepřiznanou novou reformu. Jde také o další krok směrem k novému hospodářskému uspořádání světa, na kterém bruselská Evropa už roky pracuje, přičemž jde ve šlépějích Washingtonu: v jižních zemích a ve Spojených státech amerických jde o zemědělství, na severu o služby a průmysl, uprostřed tvrdé konkurence ze strany rozvíjejících se zemí.

Evropské zemědělství bude prostě obětováno a co nejdříve se vydá napospas silám trhu, přičemž jde o trh zmanipulovaný, zemědělství zůstane z hlediska dovozu bezbranné a nebude mít přístup na exportní trhy.

Zemědělství je jedinečný sektor. Jelikož zabezpečuje potravu pro lidi, jde o otázku národní nezávislosti a svrchovanosti. Kvalita potravin má vliv na zdraví veřejnosti. Obhospodařování půdy ovlivňuje územní plánování, ochranu životního prostředí, biodiverzitu, řízení vodních zdrojů, organizaci a zalidnění venkovských oblasti a podobně, přesto ale jde o produktivní činnost.

Když se vzdáme všech proaktivních zemědělských politik, bude to horší než zločin, bude to obrovská chyba. Je velká škoda, že kromě několika pozitivních prvků pan zpravodaj neprozkoumal tento přístup.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Předcházející i současná švédská vláda zaujala pozitivní stanovisko k nadcházejícímu kontrole stavu dlouhodobého rozpočtu EU a společné zemědělské politiky, ke kterému dojde v průběhu několika následujících let, přičemž očekávají, že bude vést k velmi výrazným změnám a reformám.

Nyní jsme svědky toho, že si federalistická většina v Evropském parlamentu osvojila názor, k němuž se zavázaly hlavy států a předsedové vlád v roce 2002, konkrétně že finanční prostředky určené na zemědělství v prvním pilíři zůstanou v plné míře zachovány na stejné úrovni až do roku 2014 a že je potřebné tento závazek dodržet.

Jak je možné vykládat dohodu z roku 2002 tak rozdílnými způsoby? Většina v Evropském parlamentu, kterou tvoří představitelé křesťanských demokratů, konzervativců a sociálních demokratů, zastává názor, že reformy se mají začít uskutečňovat až po roce 2013. Švédská Sociálnědemokratická strana a Aliance za Švédsko řekly svým voličům ve Švédsku, že reformy budou zavedeny přímo do dlouhodobého rozpočtu na základě hodnocení stavu v letech 2008 - 2009.

Kdo vykládá smlouvu z roku 2002 správně?

Strana Junilistan považuje za jednoznačné, že reformy společné zemědělské politiky a snížení nákladů na ni v rozpočtu EU se musí uskutečnit hned po dokončení kontroly stavu. Každé jiné řešení by bylo zradou voličů v šesti členských státech, které v roce 2005 nechtěly zvýšit dlouhodobý rozpočet EU.

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která doporučuje zejména to, aby se v náročných a citlivých sektorech, mezi které patří například chov dobytka, zohlednily zvláštní charakteristiky regionů a aby se zjednodušila pravidla pro zemědělce.

Cílem je zlepšit fungování společné zemědělské politiky na základě zkušeností, které jsme získali od roku 2003, a přizpůsobit ji novým výzvám a možnostem, které existují v Evropské unii s 27 členskými státy.

Ve zprávě se uvádí, že i po roce 2013 bude potřebná přímá pomoc nejen v případě problémů na trzích, ale i na kompenzaci služeb, které poskytují zemědělci společnosti, a na dodržování velmi náročných norem týkajících se životního prostředí, zdraví a péče o zvířata.

Pokud jde o management rizik, Parlament by měl v této zprávě Komisi načrtnout budoucí reformu společné zemědělské politiky.

Je potřeba co nejdříve vytvořit soukromé nebo smíšené systémy pojištění s veřejným finančním zabezpečením, jejichž prostřednictvím bude možné zabezpečit, že všechny členské státy budou mít i nadále stejné podmínky. Komise by měla v budoucnosti zvážit zavedení evropského zajišťovacího systému pro případy výskytu pohrom týkajících se klimatu nebo životního prostředí, přičemž opatření zaměřená na předcházení rizikům by měla být financována v rámci prvního pilíře (podpora určená po zemědělské trhy).

  Marian Harkin (ALDE), písemně. − Důrazně podporuji myšlenku, že je potřebné zabezpečit přiměřené financování rozvoje venkova. Mnoho lidí žijících ve venkovských oblastech není přímo zapojeno do zemědělství, nebo je zapojeno jen částečně. Aby bylo možné zabezpečit rovnoměrný regionální rozvoj, musíme zabezpečit rovnováhu rozvoje městského a venkovského prostředí. Dosažení tohoto cíle se však nesmí realizovat na úkor prvního pilíře. Rozvoj venkovských oblastí je sám o sobě plnohodnotným cílem a neměla by ho omezovat závislost na modulovaných fondech.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro úspěšný pozměňovací a doplňující návrh č. 29, který vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, jejichž prostřednictvím bude možné zabránit ovládnutí trhů s potravinovými výrobky a vytváření kartelů potravinářskými společnostmi. Doufám, že budou přijata opatření, jejichž prostřednictvím bude možné zabránit supermarketům v praktikách nutících výrobce potravin přijmout hospodářsky neudržitelné ceny za jejich výrobu. Podpořil jsem též pozměňovací a doplňující návrh č. 30, který navrhuje rozšířit omezení na GMO plodiny, přičemž poznamenává, že není možné, aby GMO plodiny koexistovaly s tradičními a/nebo organickými plodinami, a proto vyzývá ke stažení těch druhů GMO, které už byly v některých členských státech zavedeny. Takové opatření má jasnou podporu veřejnosti, což dokazují i průzkumy veřejného mínění, který byly doposud provedeny.

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. − (DE) Aby bylo možné zabránit situaci, že velmi kvalitní potraviny se v Evropě stanou nedostatkovým a velmi drahým zbožím, musí si mnozí lidé uvědomit, že je potřeba, aby zemědělství v Evropské unii bylo konkurenceschopné, udržitelné, multifunkční a komplexní, přičemž musí být konkurenceschopné i na mezinárodní scéně.

Ještě stále potřebujeme společnou zemědělskou politiku, která musí zabezpečit, že zemědělství bude v budoucnosti spolehlivé, předvídatelné a stabilní.

Kompromis, o kterém dnes hlasujeme, je výsledkem úctyhodné práce, kterou vykonal zpravodaj, pan Lutz Goepel. S tímto kompromisem však nejsem úplně spokojena zejména z důvodu, že od zemědělců v mé vlasti nemůžeme oprávněně očekávat navrhovanou modulaci v objemu více než 10 tisíc EUR, ačkoli jde zjevně jen o 1 %. Skutečnost, že se tyto finanční zdroje mají vrátit zpět do regionů, v nichž vznikly, je pro individuální zemědělce malou útěchou. Jen si představte, co by se stalo, kdybychom zavedli krácení mezd zaměstnanců například ve veřejném sektoru.

Vítáme návrhy týkající se základní bezpečnostní sítě a systému křížového managementu.

Musíme chápat, že článek 69 není všelékem na všechny problémy, ačkoli je dobré, že se tyto nástroje finančních opatření lépe využijí, například abychom podpořili mladé zemědělce, zalesňování a včasné sklizně.

Třebaže, pokud jde o zemědělskou politiku, ještě stále nemáme právo spolurozhodování, dovolím si upozornit Komisi, že by nebylo dobré, kdyby se chovala příliš neústupně.

  David Martin (PSE), písemně. − Kontrola stavu společné zemědělské politiky nastaví směřování budoucí reformy v této oblasti. Zprávě pana Lutze Goepela o kontrole stavu společné zemědělské politiky nemohu vyslovit svoji plnou podporu. Kontrola stavu by skutečně měla směřovat k vytvoření tržně orientovaného sektoru, který bude přispívat k udržitelnosti venkova a životního prostředí. Je potřebně odvrátit se od kultury protekcionismu a od dotací, které narušují trh, kterými se vyznačuje současná společná zemědělská politika. Kromě toho by politika měla být nastavena tak, aby podněcovala třetí země, zejména rozvojové země, aby s námi obchodovaly. Výše popsané záležitosti se projevily i na mém hlasování o této zprávě.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Pokud má být přehodnocení společné zemědělské politiky úspěšné, je potřeba, aby byly stanoveny jiné priority a samozřejmě potřebné jsou též větší zdroje. Opouštění zemědělské půdy a snižování výroby vedou ze sociálního a hospodářského hlediska k úpadku venkova a ke znehodnocení úlohy primárního sektoru. Vyzýváme k radikální transformaci společné zemědělské politiky. Je potřeba zavést opatření, která by pomohla malým a středním zemědělským podnikům při pokračování ve výrobě. Je potřeba zachovat venkovské obyvatelstvo, rozmanitost, ochranu životního prostředí a veřejného zdraví. Usilujeme o dosažení zavedení společné politiky zemědělského pojištění proti všem možným událostem, nejen z hlediska nepříznivého počasí, ale i pokud jde o potravinové a tržní výkyvy. Jsme proti prioritě harmonizovat zemědělské politiky s cíly a jednáními WTO. Usilujeme o to, dosáhnout zavedení zemědělské politiky, která zabezpečí vysoce kvalitní laciné potraviny pro všechny, a proto hlasuji proti této zprávě.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Všechny politiky musí jasně odpovídat určité potřebě a musí tuto potřebu účinně uspokojit. Vzhledem k současné situaci, pokud jde o zemědělské trhy, modely spotřeby, environmentální požadavky a budoucí trendy, je potřeba přehodnotit a zreformovat předpoklady, koncepce a pravidla společné zemědělské politiky. Ústřední osa této reformy musí zahrnovat určité klíčové myšlenky, mezi které patří například důležitost životaschopnosti venkovského světa, potřeba zabránit zániku evropského zemědělství, výška příjmu zemědělců a tvořivé modely výroby a řízení. Jeden z ústředních prvků této reformy musí tvořit i zájmy spotřebitelů, které často nejsou zastoupeny dostatečně důrazně, přestože všichni jsme spotřebitelé.

Přes okamžité nevýhody, které může v některých sektorech společnosti, v rozvinutých i rozvojových hospodářstvích, způsobit všeobecný pokles cen zemědělských produktů, přinese tato reforma více pozitiv (v zemích s rychlým hospodářským rozvojem se okamžitě zvýší spotřeba domácností) a potenciálních přínosů, které je třeba zohlednit. Doufám, že instituce EU i národní vlády si zvolí tento přístup.

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. − (SV) Jsou dvě věci, které musí zastánce EU vysvětlovat (když ne obhajovat) při návratu domů, když hovoří o své práci v EU. Jednou z těchto dvou věcí je cirkus spojený se stěhováním Parlamentu a s cestováním do Štrasburku a zpět. Druhou věcí je otázka dotací pro zemědělce. V obou případech je obdobně nemožné obhájit současný systém, dovolte mi to vysvětlit. Neexistují žádné rozumné důvody, proč bychom měli cestovat do Štrasburku. Neexistují ani rozumné důvody, proč by daňoví poplatníci EU měli dotovat britskou královskou rodinu, která je jedním z hlavních příjemců tohoto systému, přičemž jsou z tohoto systému zároveň vyloučeni afričtí výrobci.

Zpráva pana Goepela zvolila k této problematice úplně nesprávný přístup, proto jsem hlasoval proti. Vedlo mě k tomu zejména moje přesvědčení, že záměry této zprávy nejsou správně nasměrované: více přímé podpory, méně reforem, slabší tržní orientace. Komise udělala pozoruhodný pokrok z hlediska přechodu na aktuálnější systém podpory zemědělství. Je politováníhodné, že Parlament se, zdá se, chce vrátit do minulosti.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Jménem britských labouristických poslanců mi dovolte vysvětlit, proč jsme o této důležité zprávě hlasovali tak, jak jsme hlasovali.

V první řadě jsme přesvědčeni o tom, že je potřebné důsledně předpracovat společnou zemědělskou politiku, abychom mohli přejít od přímých plateb zemědělcům k systému, který podporuje udržitelnost venkova. V této souvislosti bychom byli rádi, kdyby došlo k úplnému zrušení přímých plateb, ale akceptujeme skutečnost, že mnoho členských států by s tím mohlo mít těžkosti.

Klíčovým bodem pro mě je, aby se reforma společné zemědělské politiky nevnímala jako otázka boje velkých zemědělských podniků proti malým zemědělským podnikům. Mělo by jít o otázku boje účinného způsobu hospodaření proti neúčinnému způsobu hospodaření.

Proto já i moji kolegové z britské labouristické delegace budeme hlasovat pro pozměňovací a doplňující návrhy, které podporují zvýšení financování pro rozvoj venkova a otevření obchodu s rozvíjejícími se zeměmi. Naopak budeme hlasovat proti pozměňovacím a doplňujícím návrhům, které usilují o to, zavést ochranářská opatření pro zemědělce v EU. Byli bychom rádi, kdyby Komise navrhla zrušení degresivních limitů a kdyby řešila otázku přímých plateb radikálnějším způsobem.

Nebudeme hlasovat proti této zprávě, ale zdržíme se hlasování, protože doufáme, že když budou předloženy legislativní návrhy, Parlament uzná, že je potřebné zavést radikální reformu.

(zkráceno v souladu s článkem 163 odst. 1 jednacího řádu)

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Je potřebné pokračovat v reformě společné zemědělské politiky. Zpráva předložená Parlamentu, bohužel, není dostatečně ambiciózní.

  Daniel Strož (GUE/NGL), písemně. − (CS) Pokud jde o návrh zprávy pana kolegy Lutze Goepela o kontrole stavu společné zemědělské politiky, pokládám za svou povinnost, jako jeden ze zástupců České republiky v EP, upozornit naléhavě na následující skutečnosti. Sdělení Komise k revizi společné zemědělské politiky by mělo vyústit v předložení legislativních návrhů Radě a EP nejpozději v květnu 2008. Není pochyb o tom, že Česká republika usiluje o evropské zemědělství, jež je dynamické a zaměřené na udržitelný rozvoj zemědělsko-potravinářského odvětví, jehož prioritou je zajištění potravinové, ale i energetické bezpečnosti. Z navrhovaných opatření, která budou v rámci prověrky SZP diskutována, jsou pro ČR nejzásadnější modulace a degresivita přímých plateb.

Opatření typu degresivity, redukující přímé platby na základě velikosti zemědělských podniků, by totiž mělo selektivní dopad pouze na některé členské státy a negativně by ovlivnilo konkurenceschopnost agrárního sektoru v zemích, jako je Česká republika. Zároveň by vlivem takového opatření docházelo nutně k organizačnímu štěpení zemědělských podniků. Zejména z těchto důvodů je současný návrh modulace a degresivity pro ČR jen těžko akceptovatelný – a domnívám se, že nejen pro ČR.

  Marianne Thyssen (PPE-DE), písemně. − (NL) V porovnání se současnou Smlouvou nedošlo v Lisabonské smlouvě k žádné změně, pokud jde o pět cílů společné zemědělské politiky. Mimo jiné se ve Smlouvě stanovuje, že je potřebné zabezpečit přiměřené ceny. Tento cíl je pro spotřebitele nyní aktuálnější než kdykoli předtím.

Dalším problémem je současná účinnost evropského zemědělství. Ostatně nemůžeme být slepí a nevidět negativní stránku současné zemědělské politiky: je potřebné, aby zemědělci mohli vyrábět, ale je také potřebné, aby pracovali účinně, aby se i mladí lidé nadále rozhodovali pro práci v zemědělství.

Často opakuji slova paní Fischerové Boelové, komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova, která říká, že nemusíte být nemocní, abyste šli na zdravotní prohlídku. Musíme se ptát, zda je současná zemědělská politika přizpůsobena vývoji na (světovém) trhu a potřebám 27 zemí EU. Rozprava o kontrole stavu představuje příležitost, aby zemědělská politika i nadále odpovídala veřejnému mínění.

Vážené dámy, vážení pánové, evropští občané očekávají potravinovou bezpečnost, ochranu potravin a podporu potravinové nezávislosti. Touto zprávou z vlastní iniciativy Parlament vykládá karty na stůl a předkládá Komisi kvalitní text.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Návrhy na kontrolu stavu společné zemědělské politiky představují nový útok na malé a střední zemědělské podniky.

Malé a střední zemědělské podniky se nacházejí v nepříznivé situaci už v důsledku přehodnocení společné zemědělské politiky z roku 2003: nezaměstnanost stoupla, protože tisíce malých a středních podniků ukončily svoji činnost.

V Řecku kleslo pěstování tabáku o 70 %, dvě pětiny cukrovarů ukončily svou činnost, snížily se zemědělské výnosy a snižuje se i rozloha vinic.

Nové návrhy Komise oddělují poskytování pomoci od výroby a přesouvají zdroje přímé pomoci pro zemědělce do druhého pilíře, z čehož budou mít prospěch zejména obchodníci. V důsledku návrhů se od roku 2009 úplně odstraní zásahy a sníží se zemědělské dotace, což urychlí konec malých a středních podniků.

Záměrem těchto opatření je dosáhnout větší podpory od vlastníků půdy a nadnárodních potravinářských společností. Dojde tedy k rychlejšímu soustředění půdy, výroba a obchod v sektoru zemědělských výrobků bude v rukou několika subjektů a prohloubí se základní nerovnosti a nespravedlnost společné zemědělské politiky (20 % podniků dostává 80 % dotací). Poukazování na to, že zemědělství přispívá k ochraně životního prostředí, je jen hypotetické, protože likvidace tisíců malých a středních podniků se podílí na pustošení regionů. V důsledků využívání plodin na biopaliva dochází ke zvyšování cen potravin.

Hlasujeme proti návrhu EU, který se týká kontroly stavu společné zemědělské politiky.

- Zpráva: Christa Klaß (A6-0031/2008)

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Klaßové o situaci žen ve venkovských oblastech Evropské unie, protože si myslím, že politiky rozvoje venkova musí zohledňovat genderový rozměr. Tímto způsobem mohou napomoci dosahování cílů lisabonské strategie z hlediska růstu, vzdělávání, zaměstnanosti a sociální soudržnosti.

Jsem přesvědčena, že ženy sehrávají klíčovou úlohu v podpoře místního a sociálního růstu. Proto když chceme docílit udržitelného rozvoje venkova, je nezbytné předkládat návrhy na zlepšení životních podmínek žen ve venkovských oblastech, například prostřednictvím vytvoření infrastruktury vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních, podporou stejného přístupu na trh práce, poskytováním stimulů na podporu podnikání žen a zabezpečováním vysoce kvalitních sociálních a zdravotnických služeb.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Vítáme skutečnost, že byly přijaty různé pozměňovací a doplňující návrhy, které vylepšují konečnou podobu zprávy, včetně jednoho z našich návrhů, v němž poukazujeme na potřebu co nejvíce ohodnotit práci žen včetně imigrantek, které nepatří do rodin, jež vlastní zemědělské podniky, ale pracují na polích a diskriminace ve světě zemědělství na ně má velký dopad. Proto jsme hlasovali pro tuto zprávu.

Litujeme však, že nebyly přijaty další naše návrhy týkající se situace žen ve venkovských oblastech. Tato situace je ve velké míře ovlivněna všeobecnou situací v zemědělství a ženy musí snášet nepříznivé následky nespravedlivých opatření společné zemědělské politiky, které vedou ke stále rozsáhlejšímu ukončování činnosti malých a středních podniků a zániku rodinného zemědělství.

Proto i nadále zdůrazňujeme, že je třeba vykonat důsledné přehodnocení společné zemědělské politiky, přičemž přednostně je třeba se zaměřit na ochranu rodinného zemědělství a malých a středních podniků s cílem podpořit výrobu a zaručit příjem.

  Genowefa Grabowska (PSE), písemně. − (PL) Bez toho, abychom snižovali důležitost měst a velkých aglomerací, musíme mít na paměti, že většina evropského sociálního a hospodářského života probíhá ve venkovských oblastech. Proto jsem s potěšením uvítala zprávu paní Klaßové o situaci žen ve venkovských oblastech. Naše rozprava o tomto tématu se vhodně doplňuje se všeobecnou diskusí spojenou s oslavou mezinárodního dne žen.

Podporuji hlavní myšlenku této zprávy, tj. že rozvoj venkovských oblastí nemůže být založen jen na zemědělství. Cílem zemědělské politiky EU je zabezpečit skutečný udržitelný rozvoj venkovských oblastí, díky čemuž bude možné poskytnout místnímu obyvatelstvu včetně žen další příležitosti, aby mohlo lépe rozvinout svůj potenciál. Znamená to, že ženy by měly v životě místních společenství sehrávat důležitější úlohu, měly by se podílet na vytváření nových podniků a měly by se zapojit do rozvoje sektoru služeb.

Dovolte mi důrazně poukázat na skutečnost, že základní zásadou, kterou je potřeba uplatnit při vymezení fungování venkovských oblastí, je rovnost příležitostí mezi muži a ženami. Jedním ze způsobů, jak je to možné vyhodnotit, je z hlediska přístupu žen na trh práce. Ukazatele zaměstnanosti žen jsou, bohužel, nejnižší ve venkovských oblastech, protože ženy, které pracují v zemědělských oblastech, se ne vždy započítávají do pracovní síly. Tyto ženy mají též méně příležitostí získat placené pracovní místo tak jako ženy v městských oblastech.

Tuto nepříznivou situaci je možné napravit jen změnou mentality místního obyvatelstva a prostřednictvím nových finančních stimulů, které EU vyčlenila právě na podporu venkovských oblastí.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Podpořil jsem zprávu paní Klaßové, která se zaobírá mnohými důležitými otázkami, jimž musí čelit ženy žijící ve venkovských oblastech. Nízké mzdy, nedostatek dostupných služeb, například péče o děti, a sociální izolace se ve venkovských společenstvích vyskytují až příliš často. Členské státy musí usilovat o to, aby zabezpečily řešení těchto otázek a spravedlivé životní podmínky ve venkovských společenstvích pro všechny naše občany.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Podporuji opatření na pomoc ženám ve venkovských oblastech, protože tato zvláštní skupina je vážně ovlivněna nezaměstnaností a následnou chudobou a možnou sociální izolací.

Jak se píše i ve zprávě paní Klaßové, regionální politika a rozvoj těchto často znevýhodněných regionů a jejich obyvatel patří mezi politické priority Evropské unie. Vzhledem k tomu, že k porušování práv žen při stejné příležitosti dochází i v hospodářsky prosperujících regionech, je nezbytné poskytovat podporu ženám v chudších venkovských regionech a rozvíjet jejich možnosti zapojit se do pracovního života.

Dovolte mi upozornit zejména na současné nepřiměřené nařízení týkající se pojistného krytí vypomáhajících manželských partnerů, z nichž většinu tvoří ženy. V této oblasti je potřebné přijmout rychlou a účinnou změnu a doplnění zákona. Je potřebné zlepšit situaci, i pokud jde o neexistující právní statut při mateřské dovolené a pracovní neschopnosti, zejména co se týče samostatně výdělečně činných žen a vypomáhajících manželských partnerů.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám zprávu paní Christy Klaßové o situaci žen ve venkovských oblastech Evropské unie. Cíl snížit migraci žen z venkovských oblastí má mou plnou podporu. Zavedením opatření k uznání, ochraně a podpoře úlohy žen ve venkovském sektoru dojde nejen ke zlepšení rovnosti mezi muži a ženami, ale podnítíme také hospodářský růst a podpoříme udržitelný rozvoj v tomto sektoru. Hlasoval jsem pro tuto zprávu.

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Rovnost pohlaví ve venkovských oblastech by měla vzbuzovat o mnoho větší zájem Evropské unie. Situace týkající se práv žen a jejich místa ve venkovské společnosti ve skutečnosti vyžaduje podstatně víc odhodlání ze strany členských států a Komise.

Na jedné straně se na ženy vztahuje velmi nepříznivý právní statut v případě, že pracují v zemědělském sektoru jako vypomáhající manželský partner. Evropská komise musí udělat rázný konec této právní nerovnosti, v jejímž důsledku určitým evropským ženám upírá přístup k sociálnímu zabezpečení, mateřské dovolené a pracovní neschopnosti nebo nabytí důchodových práv v případě rozvodu.

Na druhé straně podpora hospodářských iniciativ a podnikatelských činností žen není dostatečná. Členské státy například musí poskytovat hospodářské stimuly podnikům, které diverzifikují práci žen, a ve všeobecnějším smyslu musí podporovat rozvoj infrastruktury a vývoj nových technologií ve venkovském prostředí. Komise musí zkrátka vykonat důkladnou analýzu programů na podporu rozvoje venkova z hlediska žen.

Ve venkovských oblastech žije 56 % obyvatel Evropské unie. Dovolte mi vyjádřit moji srdečnou podporu návrhům ve zprávě paní Klaßové, protože ženy rozhodně mohou přispět svojí dynamikou a tvořivostí.

  Lydia Schenardi (NI), písemně. – (FR) O situaci žen ve venkovských oblastech se mnohokrát diskutovalo při příležitosti četných mezinárodních konferencí o ženách (v letech 1975, 1980, 1985 a 1995), o reformě zemědělství a rozvoji venkova (1979) a o obyvatelstvu (1994). O situaci žen ve venkovských oblastech se diskutuje i v Evropské komisi a Parlamentu. Hromadění textů je však dost nesmyslné, když pozorování jsou stále stejná: zvýšení „maskulinizace“ venkovského obyvatelstva a žádné zlepšení, pokud jde o statut manželských partnerů vypomáhajících při zemědělských činnostech.

Je nejvyšší čas vytvořit strategie, jejichž prostřednictvím by bylo možné omezit odchod žen z venkovských oblastí, zejména kvalifikovaných žen. Je též nejvyšší čas v celosvětovém měřítku zohlednit vypracování všeobecných nařízení, zejména odstranění kontrolních mechanismů obchodu a financí a privatizaci zemědělství v přísně regulovaném komerčním sektoru, který se řídí systémem kvót.

Časy se mění, na rozdíl od postojů a zvyků, které často upřednostňují situaci, kdy úloha ženy v zemědělství je omezená na funkci spolupracovnice, případně neplacené zaměstnankyně, která často pracuje ve výhradně rodinných podnicích.

Zpráva navrhuje změny tohoto stavu, a proto pro ni budeme hlasovat.

- Zpráva: Csaba Sándor Tabajdi (A6-0034/2008)

  Bernadette Bourzai (PSE), písemně. – (FR) Chtěla bych poblahopřát Csabovi Tabajdimu k jeho vynikající zprávě a k výzkumu a shrnutí, které tak úspěšně provedl.

Ráda bych však uvedla, že jsem hlasovala proti odstavci 27:

„27. v této souvislosti zdůrazňuje význam zelených genových technologií a žádá, aby členské státy a Komise zvýšily úsilí při výzkumu nejnovějších technologií na ochranu osiv a rostlin s cílem zamezit tomu, aby se výroba bioplynu stala konkurencí pro výrobu kvalitních potravin, a výrazně zvýšit podíl biomasy na plochu;“

Myslím si, že bioplyn by se měl vyrábět zejména z dodávek zemědělského odpadu. Nejde o vývoj geneticky modifikovaných osiv a pesticidů s cílem podpořit o mnoho intenzivnější formu zemědělství. Poškodilo by to životní prostředí a vymazaly by se tím všechny výhody biopaliv. Jak naznačuje název zprávy, především musíme podporovat udržitelné zemědělství.

Budu zodpovědná za vypracování stanoviska Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova k návrhu směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tato zpráva zahrnuje více důležitých otázek a upozorňuje na některá zjištění, která podporujeme. Souhlasíme zejména s tím, že dříve než začneme používat „jednoúčelovou“ biomasu, měli bychom nejprve použít různé zdroje odpadů, které mají energetickou a hospodářskou hodnotu, díky čemuž bude možné snížit nebo vyřešit vážné environmentální problémy. Je též dobré, že zpráva potvrzuje, že energetický potenciál bioplynu je větší než potenciál tekutých biopaliv, což je skutečnost, kterou Evropská komise nevzala v úvahu.

Máme však pocit, že některé otázky měly být prozkoumány podrobněji, zejména rozdíl mezi bioplynem a mimořádně důležitým biometanem, který představuje vylepšenou verzi bioplynu. Je třeba jasně rozlišovat mezi bioplynem a biometanem. Biometan může a musí být vyráběn z čističek odpadních vod, sanitárních skládek a průmyslového odpadu, a samozřejmě též z hnoje hospodářských zvířat. Švýcarsko a Švédsko už biometan vyrábějí a používají sítě zemního plynu na jeho distribuci. V göteborské oblasti na jihu Švédska jezdí už přibližně 4 500 vozidel výhradně na biometan. Ve Spojených státech amerických existuje více výrobců biometanu, který se distribuuje ve formě zkapalněného biometanu.

Proto poukazujeme na skutečnost, že je potřebné, aby Komise věnovala svoji plnou pozornost a prioritu financování projektů týkajících se biometanu v celé Evropě.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) Zpráva pana Tabajdiho zdůrazňuje potenciál zemědělského bioplynu a doporučuje přijmout směrnici o výrobě bioplynu.

Hlasoval jsem pro zprávu pana Tabajdiho, protože jsem přesvědčen o tom, že využívání bioplynu má dvě výhody: zaprvé bioplyn může přispět k bezpečnosti a udržitelnosti energetických dodávek v Evropské unii a zadruhé umožňuje zemědělcům rozvíjet nové zdroje příjmu.

Obzvlášť důležitý by mohl být přínos bioplynu při naplňování cílů, které nedávno stanovila Komise z hlediska přínosu obnovitelných energií do roku 2020.

  Bogusław Liberadzki (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro zprávu o udržitelném zemědělství a bioplynu: potřeba revize právních předpisů Společenství (2007/2107(INI)).

Zpravodaj, pan Tabajdi, právem poukázal na skutečnost, že nastal čas začít využívat energetický potenciál bioplynu. Jak naznačuje, bioplyn by mohl nahradit zemní plyn.

Souhlasím s myšlenkou, že je třeba podpořit investice do výroby bioplynu z různých zdrojů, na což by se měly využít fondy EU vyčleněné na regionální rozvoj a rozvoj venkova.

  David Martin (PSE), písemně. − Jak se zdůrazňuje i ve zprávě pana Tabajdiho o trvale udržitelném zemědělství a bioplynu, bioplyn představuje obrovský potenciál, k jehož využití se musí Evropská unie ještě propracovat. Podporuji výzvu adresovanou Komisi, aby vypracovala soudržnou politiku bioplynu. Pokud chceme, aby Evropa přiměřeně diverzifikovala svoji energetickou výrobu, je třeba, aby se vytváření politiky bioplynu podporovalo v celé Evropské unii. Prostřednictvím bioplynu máme příležitost zvýšit výrobu obnovitelné energie a také přispět k udržitelnému rozvoji hospodářství, zemědělství a venkova. Podporuji doporučení této zprávy.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Zařízení na bioplyn provozovaná malými zemědělci představují rozumné řešení: je možné v nich využít kal i ostatní odpad na výrobu bioplynu před jejich kompostováním na vysoce kvalitní hnojivo nebo přeměnou na suché krmivo, přičemž v obou případech dojde k uzavření ekologického cyklu.

Je však potřeba odmítnout zvýšení podpory zařízením na bioplyn, abychom vyloučili možnost, že na výrobu paliva a energie se použijí vysoce kvalitní potraviny. V žádném případě bychom neměli dopustit, aby si velké společnosti od zemědělců pronajímaly zemědělskou půdu na výrobu takzvané bioenergie a biopaliv, a v důsledku toho tato půda nemůže být využita na výrobu potravin, což vede k situaci, že jsme zaplaveni monokulturami, pesticidy a genetickými technologiemi, přičemž se vzdáváme naší soběstačnosti ve výrobě potravin.

Je potřebné uvítat optimalizaci existujících systémů a uvedení procesů k účinnějšímu využívání těchto systémů, ale z výše uvedených důvodů jsou problematické jiné otázky, a proto jsem hlasoval proti této zprávě.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro zprávu pana Tabajdiho o udržitelném zemědělství a bioplynu: potřeba revize právních předpisů Společenství.

Podle mého názoru existují významné hospodářské a environmentální důvody pro podporu návrhu usnesení Evropského parlamentu o trvale udržitelném zemědělství a bioplynu zejména vzhledem k tomu, že to bude znamenat, že je potřeba provést podrobnější studii právních předpisů Evropské unie vztahujících se k této problematice.

Přijetí tohoto usnesení by představovalo významný pokrok směrem k dosažení cíle, který stanovila Evropská komise v bílé knize a který se týká zvýšení množství energie získané z obnovitelných zdrojů ze 6 % v roce 1995 na 12 % v roce 2010.

Potenciál bioplynu získaného z přírodních materiálů, například z hnoje hospodářských zvířat, se ještě stále nevyužívá v plné míře. Kdyby došlo k zintenzívnění výroby tohoto bioplynu, přispělo by s tím nejen ke snížení emisí oxidu uhličitého, ale pomohlo by to i zvýšit konkurenceschopnost, protože zemědělcům by se poskytla možnost zabezpečit si nové zdroje příjmu.

Je třeba mít na paměti, že jde o jeden z nejlacinějších zdrojů tepelné energie. Významně by to pomohlo členským státům Evropské unie při jejich úsilí stát se méně závislými na dodávkách zemního plynu.

Podporuji postoj socialistické skupiny v Evropském parlamentu, která důrazně žádá Evropskou komisi, aby co nejdříve zapracovala novou strategii výroby bioplynu do kjótského mechanismu.

7. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

  Předsedající. Dokončili jsme práci, kterou jsme měli naplánovánu na toto odpoledne. Jednání se přerušuje. Bude pokračovat v 15.00 h slavnostní schůzí na oslavu padesátého výročí Evropského parlamentu.

(Jednání bylo přerušeno v 13.05 h a pokračovalo v 15.00 h)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
předseda

8. Slavnostní zasedání - Oslava padesátého výročí Evropského parlamentu

(krátké vystoupení Mládežnického orchestru Evropské unie pod vedením dirigenta Pavla Kotly)

  Předseda. − To bylo krásné vystoupení Mládežnického orchestru Evropské unie pod vedením dirigenta Pavla Kotly. Mnohokrát děkuji.

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás všechny velmi srdečně přivítal v tomto jednacím sálu při příležitosti oslav padesátého výročí ustavujícího zasedání Evropského parlamentního shromáždění. V první řadě mi dovolte navrhnout, abychom společně potleskem přivítali všechny předcházející předsedy, kteří jsou dnes s námi v tomto jednacím sálu: pan Emilio Colombo, lord Henry Plumb, pan Enrique Barón Crespo, pan Egon Klepsch, pan Klaus Hänsch, pan José Maria Gil Robles, paní Nicole Fontainová a pan Josep Borrell Fontelles. Vážení bývalí předsedové Evropského parlamentu, srdečně vás tu vítám.

(vytrvalý potlesk)

Dovolte mi také velmi srdečně přivítat pana Janeze Janšu, úřadujícího předsedu Evropské rady, a pana Josého Manuela Durãoa Barrosa, předsedu Evropské komise. Samozřejmě, pane Barroso, Vás máme možnost přivítat v tomto jednacím sálu poměrně často, ale dnes vás vítáme obzvlášť srdečně.

(potlesk)

Je mi velkým potěšením, že v jednacím sálu Evropského parlamentu mohu přivítat i pana Lluíse Mariu de Puiga, předsedu Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Srdečně vás vítám.

(potlesk)

S potěšením také vítám předsedy parlamentů Belgie, pana Hermana van Rompuye, a Itálie, pana Fausta Bertinottiho, a předsedkyni holandského senátu, paní Yvonne Timmerman-Buckovou, kteří se účastní naší dnešní slavnostní schůze spolu s dalšími zástupci parlamentů z Bulharska, České republika, Estonska, Francie, Irska, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Německa, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Spojeného království, které bych chtěl také přivítat.

(potlesk)

Vítám předsedy dalších Evropských institucí: za Evropský soudní dvůr pana Petera Janna, předsedu první komory, za Evropský dvůr auditorů jeho předsedu, pana Vítora Caldeiru, za Evropský hospodářský a sociální výbor jeho předsedu, pana Dimitrise Dimitriadise, za Výbor regionů pana Lucu Van den Brandeho a pana ombudsmana Nikoforose Diamandourose. Vítejte v Evropském parlamentu.

(potlesk)

Je mi velkým potěšením přivítat zástupce měst a regionů: primátorku Štrasburku, paní Fabienne Kellerovou, předsedu Regionální rady Alsaska, pana Adriena Zellera, předsedu Conseil Général du Bas-Rhin, pana Philippa Richerta, a prefekta regionu Alsasko a Bas-Rhin, pana Jeana-Marca Rebièra. Vítejte v Evropském parlamentu.

(potlesk)

Vážené dámy a vážení pánové, v křesle číslo 146 sedí naše kolegyně, paní Astrid Lullingová, která asi jediná z nás byla poslankyní Evropského parlamentu už v době, kdy poslanci ještě nebyli voleni přímo.

(vytrvalý potlesk)

Téměř přesně před padesáti lety, 19. března 1958, se poprvé sešlo Společné shromáždění tří evropských institucí, Evropského hospodářského společenství, Evropského společenství pro atomovou energii a Evropského společenství uhlí a oceli, tady ve Štrasburku v prostorách tehdejšího „Maison de l'Europe“. Jak se uvádí v Římské smlouvě, která nabyla platnosti několik týdnů předtím, Společné shromáždění tvořili „zástupci lidu států, které jsou členy Společenství“.

Dnes oslavujeme toto výročí, protože jsme z hlediska kontinuity přímými následovníky zmiňovaného Parlamentního shromáždění a jeho původních 142 poslanců.

Prvním předsedou tohoto Společného shromáždění byl velký Robert Schuman. Ve svém inauguračním proslovu řekl, že Společné shromáždění bude hrát klíčovou úlohu při rozvoji evropského ducha, pro něhož, jak řekl, „shromáždění bylo a bude zatěžkávací zkouškou“. Jsem přesvědčen o tom že v současnosti to platí stejně jako tehdy. Robert Schuman zároveň varoval své kolegy na zmiňovaném ustavujícím shromáždění, že parlamentní práce se 142 poslanci ze šesti států si bude vyžadovat disciplínu od všech. Samozřejmě, dnes je to ještě pravdivější, když, jak všichni víme, Parlament tvoří 785 poslanců z 27 zemí!

Krátce po ustavujícím zasedání začali naši předchůdci nazývat svoji instituci „Evropský parlament“, třebaže nejprve jen neformálně, jelikož se tento pojem nenacházel v zakládajících smlouvách Evropských společenství. Až o čtyři roky později v březnu 1962 přijalo Parlamentní shromáždění rozhodnutí, že se bude nazývat „Evropský parlament“.

Ačkoli bylo v zakládajících smlouvách Evropských společenství uvedeno, že shromáždění „vypracuje návrhy na přímé a všeobecné volby konané jednotným postupem ve všech členských státech“ a že „Rada... jednomyslně přijme odpovídající pravidla a doporučí členským státům, aby je přijaly v souladu s příslušnými vnitrostátními ústavními předpisy“, až v roce 1976 přijala Rada, na základě doporučení Evropského parlamentu ze 20. září 1976, právní akt o konání přímých a všeobecných voleb do Evropského parlamentu.

Vážené dámy, vážení pánové, Parlamentní shromáždění nemělo na začátku téměř žádné vlastní pravomoci. Naši předchůdci věděli, že vývoj evropského parlamentního rozměru bude dlouhým procesem a že od nich a od dalších generací bude vyžadovat jasné směřování, odhodlání, trpělivost a vytrvalost. Postupně, krok za krokem, si Evropský parlament zabezpečil stále více vlastních pravomocí, přičemž si stále více uvědomoval svoji zodpovědnost a rozsah činnosti. Jsem přesvědčen, že mohu jménem nás všech prohlásit, že Evropský parlament je dnes hoden svého jména.

(potlesk)

Dnes zastupujeme téměř 500 milionů občanů Evropské unie. Odrážíme všechny segmenty politického spektra v Evropské unii. Jsme parlamentem Evropské unie, který byl zvolen ve svobodných volbách, společně usilujeme o to, najít co nejlepší a nejspravedlivější řešení. Stali jsme se sebejistými, patříme mezi hlavní aktéry v evropské politice.

Vážené dámy, vážení pánové, s takovým vývojem můžeme být velmi spokojeni.

Tento proces začal v roku 1958. Na naší společné cestě k evropské integraci bylo více milníků. V roce 1971 byl pro Evropské společenství vyčleněn samostatný rozpočet, od té doby sehrává Evropský parlament klíčovou roli při přijímání následujících rozpočtů. V roce 1979 se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu. V roce 1986 nabyl Jednotným evropským aktem název „Evropský parlament“ konečné právní účinnost. Nabytím platnosti Maastrichtské smlouvy před patnácti lety byly Evropskému parlamentu konečně uděleny úplné spolurozhodovací pravomoci v prvních oblastech politiky Společenství, díky čemuž mohl Parlament skutečně přispět k tvorbě právních předpisů a v případě potřeby se mohl postavit proti vůli Rady. Amsterdamská smlouva rozšířila tato práva spolurozhodování a na základě Lisabonské smlouvy bude spolurozhodování pravidlem při tvorbě evropských právních předpisů, a proto se právem odvolává na použití „řádného legislativního postupu“.

Dnes tvoří Evropský parlament 785 poslanců z 27 evropských zemí. Zastupujeme více než 150 vnitrostátních politických stran, z nichž se většina spojila, aby vytvořila sedm parlamentních skupin. Jsme legislativním i rozpočtovým orgánem v rovnocenném postavení s Radou. Vykonáváme dohled nad Evropskou komisí a volíme jejího předsedu, Komise se nemůže ujmout svého úřadu bez našeho souhlasu. Obhajujeme nadřazenost práva Společenství. Jsme občanskou komorou Evropské unie.

Před třemi týdny jsme přijali Lisabonskou smlouvu, která ještě více posilní naše pravomoci. V budoucnosti bude možné přijmout rozhodnutí o důležitých věcech, které mají pro občany Evropské unie aktuální význam, jen v případě, že s daným rozhodnutím bude souhlasit většina v Evropském parlamentu. Týká se to i klíčových otázek spravedlnosti a vnitřních věcí. Neznamená to však, že bychom měli být uspokojeni, protože rozhodně nejde o výsledek nezbytného procesu. Museli jsme o tento výsledek bojovat!

Dovolte mi poděkovat všem našim kolegům a kolegyním, kteří se za posledních pět desetiletí pod vedením našich výborných předsedů podíleli na posílení parlamentního rozměru evropské integrace a poskytli tomuto procesu hodnotné služby. Vážení současní i bývalí poslanci Evropského parlamentu, děkuji vám.

(potlesk)

Jean Monnet jednou řekl: „Bez lidí není možné nic uskutečnit, bez institucí nebude mít nic dlouhého trvání.“ Dovolte mi, abych krátce zavzpomínal i na pana Paula-Henriho Spaaka, prvního předsedu Společného shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), tj. instituce, která byla předchůdcem Evropského parlamentu. Pan Spaak svojí zprávou po konferenci v Messine, která se konala v červnu 1955, výrazně přispěl k přípravě Římské smlouvy.

Cesta k parlamentní demokracii v Evropské unii následovala logiku, kterou známe z dějin evropských národních států. Podařilo se nám vytvořit institucionální rovnováhu mezi vnitrostátní a evropskou úrovní, což je obrovský úspěch, který odráží interakci mezi různými úrovněmi společného vládnutí v Evropě. Důležitým prvkem této rovnováhy je dobrá spolupráce Evropského parlamentu s národními parlamenty, na kterých nám velmi záleží. Velmi mě těší, že téměř všechny národní parlamenty jednotlivých členských států Evropské unie vyslaly své vysoce postavené zástupce na naši dnešní slavnostní schůzi.

(potlesk)

Chtěl bych vás všechny požádat, poslance Evropského parlamentu i poslance národních parlamentů, abyste, v rámci svých možností, usilovali o zachování této dobré úrovně spolupráce i v budoucnosti.

Lisabonská smlouva a Charta základních práv rozhodujícím způsobem přispívají k tomu, aby se demokracie a parlamentarismus staly skutečností na všech úrovních Evropské unie. Vážené dámy, vážení pánové, můžeme být hrdi na naši stálou a jednoznačnou podporu reformní smlouvy a Charty základních práv.

(potlesk)

Potřebujeme kritickou veřejnost a kritické monitorování naší práce. Máme však též právo na spravedlnost. Evropská unie je, vzhledem k její rozmanitosti, nejsložitějším společenstvím na světě. Dovolím si požádat média, která sehrávají klíčovou roli z hlediska naší komunikace s občany, aby měla tuto skutečnost na paměti. Evropská unie by neměla být obětním beránkem za vnitrostátní neúspěchy.

(potlesk)

Jedním z největších úspěchů evropské vize za posledních 50 let bylo prosazení demokracie a svobody v celé Evropě. Dnes jsou Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a znovu sjednocené Německo členy Evropské unie. Jde o úspěch, o kterém jsme mohli jen snít, avšak podařilo se ho dosáhnout už v našem životě. Dnes, jak se uvádí v Berlínské deklaraci z 25. března 2007, „je štěstím, že my, občané Evropské unie, jsme sjednoceni“, což je důvod k velké radosti.

Když se budeme zamýšlet na uplynulými padesáti lety, je důležité, abychom hleděli do budoucnosti. Měli bychom si sebekriticky připomenout, které aspekty parlamentního rozměru ještě stále nejsou uspokojující.

Na rozdíl od národních parlamentů ještě stále, v rámci rozpočtového postupu, nemáme možnost rozhodnout o zvýšení našich vlastních finančních zdrojů.

Parlamentní vláda většinou znamená kontrolu parlamentu nad armádou, společná zahraniční bezpečnostní a obranná politika Evropské unie však ještě stále není úplná a nezabezpečuje vhodné vazby mezi vnitrostátními a evropskými zodpovědnostmi.

Ještě stále nemáme jednotný volební zákon, což znamená, že nám stále chybí důležitý předpoklad pro účinné fungování evropských politických stran, které by mohly kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu s jednotným seznamem uchazečů.

Evropský parlament bojoval trpělivostí, vytrvalostí a dobrým směřování o svoje místo v Evropě už od prvního zasedání Evropského parlamentního shromáždění, v čemž musí a také bude pokračovat i v budoucnosti. Podoba Evropského parlamentu, tj. přímo volené nadnárodní shromáždění, se vyzdvihuje jako příklad v podobném úsilí v jiných oblastech světa. Přesvědčujeme se o tom při našich zahraničních návštěvách.

Když se Robert Schuman dne 19. března 1958 ujal úřadu předsedy Evropského parlamentního shromáždění, takový příznivý vývoj parlamentního rozměru v Evropě bylo téměř nemožné předpokládat. Robert Schuman však měl vizi. Mluvil o myšlence Evropy a o tom, že je třeba oživit ji, což označil jako „la relance de l’idee européenne”. Mohl by existovat lepší ústřední motiv úlohy, která je před námi v současné situaci, po krizi spojené s neúspěchem Ústavní smlouvy?

19. března 1958 Robert Schuman ve svém krátkém projevu vyslovil obavu, že technokratický přístup by mohl způsobit, že se myšlenka evropské integrace postupně vytratí. Platí to i dnes, stejně jako to platilo tehdy. Robert Schuman realisticky, skromně a jasně popsal příležitosti, které mělo před sebou Parlamentní shromáždění, jemuž předsedal až do roku 1960: „Nous désirons contribuer“, řekl svým srdečným a zvučným hlasem: „à créer un noyau de la structure européenne.“

Robert Schuman zakončil svůj první proslov ve funkci předsedy Evropského parlamentního shromáždění slibem, že bude pracovat na sjednocení našeho světadílu, na sjednocení Evropy, o které byl přesvědčený, že by se měla vnímat jako společenství hodnot, které sjednocuje svobodné národy žijící na našem světadílu: „Ainsi seulement l’Europe réussira à mettre en valeur le patrimoine total qui est commun à tous les pays libres.“

Dovolte mi navázat na tuto myšlenku. Evropská unie je společenstvím hodnot. Naše instituce samy o sobě nejsou cílem, ale prostředkem, který má sloužit našim hodnotám, jimiž jsou důstojnost jednotlivce, lidská práva, demokracie, právo a hospodářská a sociální prosperita. Slouží zásadám solidarity a subsidiarity. Evropa znamená vzájemnou úctu, uznání naší rozmanitosti, uznání důstojnosti všech našich členských států, velkých i malých. Tento postoj není možné nikomu vnutit, ale je nezbytným předpokladem pro naše vzájemné porozumění a přijímání společných opatření. Je potřebné neustále obnovovat úctu k dodržování evropských právních předpisů, která nám umožňuje řešit naše konflikty v přátelském duchu a mírovým způsobem dosáhnout rovnováhu zájmů, prostřednictvím nepsaných pravidel, ohleduplnosti a vzájemné úcty, kterými se řídí naše vztahy v Evropě.

(potlesk)

Chtěl bych každého, bez ohledu na to, ke které části politického spektra patří, povzbudit a naléhavě vyzvat, abychom si i nadále prokazovali tuto vzájemnou úctu.

Protože když tato vzájemná úcta, která se vyznačuje tolerancí k přesvědčení druhých, přičemž zůstáváme věrni svým vlastním názorům a zároveň jsme připraveni dohodnout se na kompromisech, když bude tento přístup úspěšný, mohou se stát Evropská unie a Evropský parlament příkladem pro mír ve světě.

Naše evropské dědictví je ochraňováno v míru a jednotě našich národů, které se spojily, aby vytvořily Evropskou unii. Uctěme Roberta Schumana a všechny poslance prvního Evropského parlamentního shromáždění tak, že budeme usilovat o to, být věrni jejich odkazu. Usilujme o vytvoření zodpovědného a otevřeného Evropského parlamentu, který je blízko občanům, ale který je odhodlán v případě potřeby prokázat politické vůdcovství. Když budeme i nadále pracovat s odhodláním, nemusíme se bát mínění těch, kteří přijdou po nás a kteří budou v ruce 2058 hodnotit naši dnešní práci při oslavách stého výročí Evropského parlamentu.

Vážení kolegové, dámy a pánové, radujme se společně ze svobody, míru a jednoty na našem evropském světadílu, kterému máme tu čest sloužit.

(hlasitý a vytrvalý potlesk)

  Janez Janša, úřadující předseda. − (SL) „Svůj projev nemohu přednést bez emocí.“ Touto větou oslovil první předseda Evropského parlamentního shromáždění, Robert Schuman, tento ctěný Parlament ve svém prvním projevu 19. března 1958. O padesát let později máme při vašem slavnostním výročí přesně stejný pocit.

V tuto chvíli se obracím nejen k 142 národním poslancům, ale také k 785 přímo zvoleným poslancům Evropského parlamentu. Když se ohlédneme na cestu, kterou jsme za sebou zanechali, a na rozkvétající evropskou demokracii v době posledních padesáti let, měli bychom se cítit hrdí a velmi vděční otcům myšlenky Evropy. Na druhé straně máme povinnost pokračovat v souladu s našimi nejlepšími schopnostmi v evropském příběhu míru, spolupráce a prosperity.

Připomeňme si rok 1958: společnost musela čelit následkům dvou ničivých válek, světu dvoupólového rozdělení mezi západními a východními mocnostmi, studené válce, kubánské revoluci, prvnímu čipu, jaderným pokusům a vypuštění prvního vesmírného satelitu. Šest členů Evropské unie, v nichž tehdy žilo sto šedesát osm milionů Evropanů, zacelilo svoje poválečné rány, hospodářství prosperovalo a spolu s Euroatlantickou aliancí zabezpečovalo mír a demokracii v této oblasti. Bohužel, většina zbývající části Evropy žila v totalitním prostředí v občanské a hospodářské stagnaci, nebo dokonce v úpadku.

V roce 2008 máme možnost vidět, že situace se úplně změnila: mnohapólový svět se zajímá nejen o hospodářskou a politickou konkurenci, ale co více, i o konkurenci ohledně hledání řešení na současné výzvy. Odstraňování hranic, které rozdělovaly Evropu, od Berlínské zdi přes železnou oponu a monitorování státních hranic, bude na konci tohoto měsíce pokračovat odstraněním vzdušných hranic v rámci rozšířeného schengenského prostoru.

Území Evropské unie je více než třikrát větší než před padesáti lety, EU má třikrát více obyvatel, 23 oficiálních jazyků, silnější vnitřní trh a jednotnou měnu. Průměrná délka života se prodloužila v průměru o osm let. Dvacet sedm předsedů vlád a hlav států, z nichž v jedné třetině vládly ještě před dvaceti lety totalitní režimy, bude zítra přijímat rozhodnutí u jednoho kulatého stolu. Dnes vládne v téměř celé Evropě svoboda a demokracie. Je třeba, abychom si byli vědomi tohoto úspěchu, měli bychom ho oslavit.

Život a práce Evropského parlamentu od roku 1958 jasně odráží pokrok dosažený díky integraci za posledních padesát let. Po počáteční fázi, v níž měl Evropský parlament jen poradní funkci, jste na začátku sedmdesátých let získali první skutečné pravomoci týkající se evropského rozpočtu. Na konci sedmdesátých let se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu. Prostřednictvím nových dohod došlo k posílení vašich pravomocí v oblasti přijímání právních předpisů a při jmenování nejvyšších evropských politických představitelů. Bez získání vaší důvěry nemůže fungovat ani nová Evropská komise.

Stejně jako v roce 1958 znamenala Římská smlouva pro Parlament přidělení nových pravomocí, o padesát let později představuje Lisabonská smlouva pro Evropský parlament velký krok vpřed. Postup spolurozhodování se rozšíří na téměř všechny evropské politiky, posílí se úloha Parlamentu, pokud jde o demokratický dohled, vytváření mezinárodních dohod a jmenování nejvyšších evropských představitelů.

Velmi mě potěšilo, že jste na minulém plenárním zasedání přijali zprávu o Lisabonské reformní smlouvě velkou většinou hlasů. Chtěl bych také poblahopřát všem členským státům, které už úspěšně završily ratifikační postupy, a doufám, že je co nejdříve budou následovat všechny zbývající členské státy.

Zatímco prvních padesát let Evropské unie bylo zaměřeno na evropský program, na náš politický a hospodářský rozvoj a reformy, následujících padesát let bude určitě zaměřeno i na globální program. Jasně to vyplývá ze seznamu témat, která se budou projednávat za zítřejším zasedání Evropské rady.

Je úplně zřejmé, že vhodná řešení výzev souvisejících s lisabonským procesem, ekologickými a energetickými otázkami a výkyvy na finančních trzích můžeme najít, jen když zohledníme globální trendy a globální aktéry a když je začleníme do naší činnosti.

Týká se to i oblasti lidských práv a mezikulturního dialogu, kde vy, Evropský parlament, rozhodně sehráváte vedoucí roli. Dovolte mi využít této příležitosti, abych jménem Evropské rady vyjádřil uznání vaší roli při poukazování na porušování lidských práv a při pozorování voleb a také práci vašich delegací v mezinárodních institucích, například v Radě pro lidská práva při Organizaci spojených národů. Vaše úloha v rámci společných parlamentních shromáždění je též důležitá, díky ní se zvyšuje přidaná hodnota politik Evropské unie týkajících se třetích zemí a regionů.

Vašimi činnostmi a setkáními s vysoce postavenými hosty v průběhu roku mezikulturního dialogu posilujete jednu ze základních evropských tradic, konkrétně skutečnost, že vzájemná úcta a porozumění tvoří základ soužití v Evropě a také ve světě jako celku.

Rozsah činností Evropské unie se neustále rozšiřuje, ale všechny se řídí společným pravidlem: úspěch je přímo úměrný míře jednoty mezi členskými státy, sektory, skupinami se společnými zájmy, generacemi a v rámci regionálních, státních, evropských a globálních faktorů. V tomto směru musí jít instituce Evropské unie příkladem.

„Každý člověk představuje nový svět. Jen instituce, které ochraňují společné zkušenosti, mohou dozrát.“ Touto myšlenkou nás Jean Monnet přibližuje vysvětlení, proč se vize Evropské unie často odlišuje od skutečnosti a proč mnoho Evropanů ještě stále pochybuje o přínosech integrace Evropy, přes očividné úspěchy, kterých bylo dosaženo v době posledních padesáti let. Abychom mohli v plné míře pochopit a vážit si svobody, míru a rozmanitosti, neexistence hranic a přínosů a vyhlídek sjednocené Evropy, musíme si být neustále vědomi toho, že existují i jiné, o mnoho horší alternativy.

Proto je naší společnou úlohou zachovávat evropské společné zkušenosti při životě. Z nich můžeme čerpat sílu, abychom se mohli vypořádat s aktuálními výzvami. Myšlenky na minulost musí být v jednotě s myšlenkami na budoucnost. Kdybychom před padesáti lety nespojili naše síly, pravděpodobně bychom dnes nežili v míru a prosperitě. To samé je možné říci o následujících padesáti letech. Když nebudeme usilovat o to, abychom společně našli nízkouhlíková řešení a řešení, která budou znamenat úsporu energie, nepodaří se nám zpomalit průběh klimatických změn. Budeme muset čelit stále většímu počtu záplav, hurikánů, such a také novým chorobám, ohroženému ekosystému a klimatickým uprchlíkům. Je nezbytné, aby byly výsledky evropských rozhodnutí a opatření pro občany dostatečně konkrétní a hmatatelné, aby mohli pochopit klíčovou úlohu, kterou hraje Evropská unie při ochraně a zlepšování kvality jejich života.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi poděkovat vám za váš příspěvek k rozvoji Evropské unie za posledních padesát let. Vím, co všechno to znamenalo pro naše generace. Vlastně jsem se narodil ve stejném roce, v němž se zrodil i Evropský parlament.

Až do konce tohoto funkčního období a také do dalších let bych vám chtěl popřát mnoho úspěchů ve vaší práci, mnoho nových nápadů a neustálou vytrvalost při rozvoji evropských hodnot, demokracie a způsobu života.

Jsem přesvědčen, že i při dalších oslavách kulatého výročí tohoto evropského domova demokracie budeme moci znovu oslavit viditelný pokrok v Evropě.

(potlesk)

  Předseda. − Mnohokrát děkuji panu předsedovi Evropské rady. Teď mi dovolte požádat předsedu Evropské komise, pana Josého Manuela Durão Barrosa, aby se ujal slova.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Vážený pane předsedo Evropského parlamentu, vážený pane úřadující předsedo, vážení předsedové různých evropských institucí, vážení bývalí předsedové Parlamentu, dámy a pánové, vážení zástupci národních parlamentů, vážení hosté, velmi mě těší, že dnes společně můžeme oslavit první půlstoletí Evropského parlamentu. Toto výročí má pro Evropu velký symbolický a politický význam. Před padesáti lety Robert Schuman předsedal novému jednotnému shromáždění. Tři evropská společenství právě vytvořila první verzi evropské demokracie. Od té doby dochází v každé fázi evropské integrace k rozhodnému potvrzení tohoto základního politického rozhodnutí.

Zakladatelé Evropy jako první předvídali, že rozvíjející se Evropa potřebuje pevné demokratické evropské instituce, které budou ztělesňovat stále silnější vazby mezi prvními šesti členskými státy. Podle inspirující vize Jeana Monneta bylo třeba, aby se tyto instituce mohly vyvíjet a provázet budoucí události, o kterých předpokládaly, že se budou vyvíjet dvěma směry: jedním je důkladnější integrace a druhým geografické rozšíření. Musím vám říci, že je ještě stále velmi dojemné vidět vás všechny v tomto domě evropské demokracie, zástupce přímo zvolené národy, které ještě nedávno byly rozdělené diktátorskými zřízeními, jež bránily Evropě nadýchnout se svobody.

(potlesk)

Institucionální trojúhelník, který nám zanechali zakladatelé Evropy, je ve světě ojedinělý model, který po padesáti letech rozhodně potvrdil svoji životaschopnost a odolnost. Přizpůsobil se podstatnému rozšíření rozsahu úloh, které byly svěřeny Společenství a nyní Evropské unii. Vypořádal se také s podstatným a dynamickým rozšířením naší Unie.

Za tento úspěch vděčíme důmyslnosti a rovnováze institucionálního modelu, který se neřídí klasickým rozdělením moci. Za tento úspěch také vděčíme způsobu fungování, který se řídí metodou Společenství i zásadou subsidiarity.

Samotné instituce však nejsou cílem, jsou i nadále prostředkem, který slouží ideálům a cílům. Slouží našim občanům. Čím silnější instituce jsou, tím lépe mohou sloužit tomuto ideálu a našim občanům.

Zakladatelé Evropy chtěli vybudovat Evropu především proto, aby vybudovali mír. Chtěli vybudovat tuto novou Evropu na zásadě solidarity. Za sílu, která bude pohánět naplnění jejich politické vize a cílů, si zvolili hospodářství.

O padesát let později potřebuje Evropa, žijící v míru a rozšířená na velikost světadílu, silné instituce, aby se mohla vypořádat s výzvou této doby, globalizací. Žádný členský stát se nemůže vyrovnat s touto výzvou sám. Jen Evropa díky svým zkušenostem s otvíráním trhů podle pravidel, která ztělesňují její hodnoty svobody, solidarity a trvale udržitelného rozvoje, má proporce, instituce a nástroje potřebné ke zvládnutí a usměrňování globalizace. 

Aby bylo možné vyrovnat se s touto výzvou, je třeba, aby se Evropa 21. století sjednotila s cílem dosáhnout úspěchu v hospodářství založeném na vědomostech, poskytnout zaměstnání evropským ženám a mužům a docílit větší dynamiky jejího hospodářství. Evropa musí na světové scéně zaujmout místo, které jí právem patří, tj. evropská velmoc bez arogance, Evropa, která je schopná světu nabídnout, ne vnutit, ale nabídnout, hodnoty svobody a solidarity.

Uspějeme, když se nám podaří udržet konstruktivní partnerství mezi institucemi.

V rámci tohoto partnerství bych chtěl Parlamentu poblahopřát k jeho přispění k projektu Evropy ve všech aspektech každodenního života našich občanů. Po dobu padesáti let své existence získal tento Parlament mnoho pravomocí a poměrně velkou moc. Mám na mysli moc ve významu legitimnost vyplývající přímo z hlasů Evropanek a Evropanů ve volbách. Mám na mysli moc i ve formálním významu tohoto slova: spolurozhodování, rozpočtová pravomoc a demokratický dohled nad evropskými institucemi. Tedy ve skutečnosti mám na mysli politický vliv. Evropský parlament zaujal úlohu spolutvůrce právních norem, přičemž se dělí o zodpovědnost v rámci institucionálního trojúhelníku, a zároveň zaujal Evropský parlament svoje místo i v evropském veřejném životě, k čemuž však také dospěl budováním stále užších vztahů s národními parlamenty, z nichž většina je tu dnes zastoupena.

Moc, kterou v průběhu roku získal Evropský parlament, slouží jen na posílení Evropy jako celku. Silný Evropský parlament je klíčovým partnerem ostatních institucí a též (a to musím zdůraznit) Evropské komise. Myslím si, že mohu říci, že vztah mezi našimi dvěma institucemi je stále bližší, pevnější a vyzrálejší, z čehož mám, samozřejmě, obrovskou radost.

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy dojde k dalšímu posílení institucí Společenství. Lisabonská smlouva rozšíří pravomoci Evropského parlamentu. Posílí dvojitou demokratickou legitimnost Komise prostřednictvím vazeb s Evropským parlamentem a Evropskou radou. Zabezpečí stálé předsednictví pro Evropskou radu, díky čemuž budou příprava a monitorování zasedání Evropské rady ucelenější. Vytvoří funkci vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který bude zároveň podpředsedou Evropské komise.

Jestliže Lisabonská smlouva posílí legitimnost a účinnost našich institucí, představuje pro Evropskou unii velký krok vpřed.

Dnes i v budoucnosti musíme chápat, že instituce si nesmí navzájem konkurovat. Nesmí docházet k posílení jedné z našich institucí na úkor jiných. Naopak, pokud má být Evropa účinnější a demokratičtější, všichni musíme chtít, aby byly evropské instituce silnější. Konsolidace evropské institucionální struktury bude ku prospěchu všem našim institucím.

Vážené dámy, vážení pánové, v souvislosti s výročím, které si dnes připomínáme, mě napadl výrok významné portugalské spisovatelky, Agustiny Bessaové Luisové. Řekla: „Ve věku 15 let máme před sebou budoucnost, ve věku 25 let máme problém, ve věku 40 let máme zkušenosti, ale dokud nežijeme půl století, nemáme za sebou žádnou historii.“

Dnes může Evropský parlament, tento významný dům evropské demokracie, hrdě prohlásit, že má za sebou výbornou historii, a jsem přesvědčen o tom, že před sebou má též výbornou budoucnost. Proto mi dovolte, abych vám jménem Evropské komise i jménem svým co nejsrdečněji poblahopřál a popřál všechno nejlepší a hodně úspěchů při vaší práci na vytváření sjednocené Evropy.

(potlesk)

  Předseda. − Mnohokrát děkuji panu předsedovi Evropské komise. V této chvíli mi dovolte přivítat pana Hanse Joachima Opitze, který je dnes též naším hostem a zastupuje všechny bývalé generální tajemníky.

Nyní budeme mít znovu to potěšení poslechnout si Mládežnický orchestr Evropské unie.

(krátké vystoupení Mládežnického orchestru Evropské unie)

(hlasitý potlesk)

(Přítomní v jednacím sále se postavili a vyslechli evropskou hymnu)

(Jednání bylo přerušeno v 16.15 h a pokračovalo v 16.20 h)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
místopředsedkyně

9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

  Předsedající. – Byl rozdán zápis ze zasedání, které se konalo v úterý, 11. března.

Máte k němu nějaké připomínky?

(Zápis byl schválen.)

10. Sdělení předsednictví

  Předsedající – Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám sdělila důležité informace o dnešním odpoledním hlasování. Z technických důvodů se výsledky jmenovitého hlasování, které byly zobrazené a které předsedající oznámil, neshodují přesně se skutečnými údaji, které zaznamenal hlasovací systém. V žádném případě to však neovlivnilo celkový výsledek hlasování, protože nedošlo ke změně většiny.

Proto hlasování, která proběhla dnes dopoledne, nelze zpochybnit a považují se za schválená. Výsledky, které budou zveřejněny jako příloha k zápisu z dnešního jednání, budou skutečné výsledky.

Je samozřejmé, že technické služby dělají vše, co je v jejich silách, aby zjistily příčinu této poruchy, a že do zítřejšího hlasování budou všechny funkce obnoveny.

11. Úloha EU v Iráku (rozprava)

  Předsedající . – Dalším bodem je zpráva (A6-0052/2008) paní Gomesové jménem Výboru pro zahraniční záležitosti týkající se návrhu doporučení Evropského parlamentu Radě o úloze Evropské unie v Iráku (2007/2181(INI)).

  Ana Maria Gomes, zpravodajka. − (PT) Vážená paní předsedající, pokud tento Parlament bude hlasovat o zprávě o úloze Evropské unie v Iráku, je důležité zamyslet se nad některými ponaučeními, která nabízejí dějiny této země. Dne 16. března uplyne 20 let od chemického útoku na kurdské město Halabdža. Byla to jedna z nejvražednějších operací genocidní kampaně Anfal, kterou vedly sily Saddáma Husajna proti obyvatelům jeho vlastní země. Halabdža nebyla ojedinělým případem, v Iráku se podobné události opakovaly mnohokrát. V důsledku pasivity a občasné shovívavosti evropských vlád vystavoval celá desetiletí režim Saddáma Husajna obyvatele Iráku strategii systematického tyranizování se zničujícími následky, které jsou cítit dodnes. Proto jsem, jako zpravodajka, chtěla, aby základním postulátem této zprávy byla morální a právní zodpovědnost Evropy k iráckému lidu. Žádný jiný lid v posledních desetiletích netrpěl víc a jen málokterá země je z hlediska bezpečnosti Evropy tak důležitá.

Kromě toho, že je naší povinností pomoci Iráku, musí si Evropa uvědomit, že je v jejím zájmu, aby se z Iráku stala ucelená federativní a demokratická země, v které vládne právní stát a v které se dodržují lidská práva, včetně práv žen. V roce 2003 moje strana, portugalská Socialistická strana, a já osobně, jsme byly proti rozhodnutí napadnout Irák, které v té době podporoval tehdejší portugalský premiér, pan Durão Barroso. Na tomto stanovisku trvám i dnes. Tato zpráva však nemá sloužit k tomu, abychom znova opakovali dobře známá stanoviska k otázce, která v minulosti rozdělila Evropu. Vyzýváme tento Parlament, aby vyjádřil svůj názor na současný a budoucí příspěvek Evropské unie k bezpečnému, prosperujícímu a demokratickému Iráku, který bude žít v míru se svými sousedy.

S touto myšlenkou jsem v rámci přípravy na vypracování této zprávy dvakrát navštívila Irák, v lednu a v únoru. V rámci první cesty jsem navštívila Bagdád, Nasirii a oblast močálů. V rámci druhé cesty jsem navštívila Kurdistán na severu země. Vzhledem k iráckému rozpočtu ve výši 48 miliard dolarů můžeme konstatovat, že Iráku určitě nechybí peníze. Irák už nepotřebuje další rozpočtovou podporu ani bezúročné půjčky. To, co Irák potřebuje a Iráčané to též žádají, je technická pomoc a institucionální posílení, aby mohly stát a občanská společnost správně fungovat a aby bylo možné dobře využít rozsáhlých zdrojů této země ve prospěch obyvatelstva, včetně milionů osob vysídlených v rámci státu a také uprchlíků, kteří jsou v sousedních zemích.

Záměrem této zprávy není pouze podnítit větší zapojení EU v Iráku. Požadujeme také, aby se přítomnost EU v Iráku řídila transparentností, viditelností a účinností. Parlament s potěšením sleduje rostoucí zájem Komise na dokonalejším využití evropských fondů v Iráku v mimořádně složitém kontextu. V této souvislosti máme pocit, že větší přítomnost Komise a členských států v terénu je nejen možná, ale i nutná, ať už jde o vybavení lidskými zdroji anebo o projekty, a to hlavně v těch oblastech Iráku, kde to umožňuje bezpečnostní situace, jako například v kurdské oblasti. Na druhé straně požadujeme regulaci smluv se soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi. Dovolte mi zdůraznit, že v této zprávě Evropský parlament poprvé vyzývá k vytvoření jasných směrů v oblasti využívání těchto společností institucemi EU.

Hlavní signál, který by tato zpráva měla vyslat Komisi, Radě, evropským obchodním společnostem, nevládním organizacím a veřejnému mínění, je následující: Evropa má dnes jedinečnou možnost příznivě přispět k budoucnosti Iráku a tím i k budoucnosti celého regionu. Komunikace s Komisí během přípravy této zprávy i konsenzus, kterého jsme při této zprávě dosáhly ve Výboru pro zahraniční záležitosti, mě přesvědčily o tom, že Evropa je připravená vypořádat se s touto výzvou. Na závěr mi dovolte osobně poděkovat kolegům poslancům, kteří přednesli pozměňující a doplňující návrhy a doporučení a především stínovým zpravodajkám, paní Hybáškové, paní baronce Nicholsonové of Winterbourne, a stínovým zpravodajům, panu Briemu a panu Özdemirovi, za jejich příspěvky, které tuto zprávu významně obohatily.

  Janez Lenarčič, úřadující předseda. − (SL) V první řadě bych chtěl poděkovat zpravodajce, paní Gomesové, za její zprávu o úloze Evropské unie v Iráku. Dnešní rozpravě věnujeme velkou pozornost a důkladně prostudujeme návrhy zpravodajky i celého shromáždění.

Dovolte mi využít této příležitosti, abych obzvláště přivítal nedávné rozhodnutí Evropského parlamentu zřídit pro Irák delegaci ad hoc. Tato delegace určitě přispěje k posílení vztahů mezi Evropskou unií a Irákem ve všech oblastech.

Evropská unie v úzké spolupráci s iráckou vládou a dalšími aktéry, hlavně Organizací spojených národů, posiluje vztahy s Irákem a podporuje ústřední úlohu Organizace spojených národů v Iráku. Evropská unie bude i nadále úzce spolupracovat s Asistenční misí Organizace spojených národů v Iráku (UNAMI). Zaručí též podporu této mise při realizaci úlohy, kterou jí uložila rezoluce Bezpečnostní rady Organizaci spojených národů č. 1770.

Úřad Evropské komise pro humanitární pomoc, ECHO, se podílí na úsilí zlepšit humanitární situaci v celém regionu, nejen v Iráku. Jednání o dohodě o obchodě a spolupráci s Irákem jsou dalším důležitým faktem z hlediska posilování vztahů mezi Irákem a Evropskou unií. Potěšilo nás, když jsme se dozvěděli, že jednání velmi dobře postupují.

EU pevně podporuje tento proces, v němž spolupracují i sousední země. I nadále budeme zdůrazňovat důležitost dialogu mezi Irákem a jeho sousedy. Na tomto místě musím zdůraznit, že územní celistvost Iráku musí být zachovaná. Jak dobře víte, předsednictvo vyjádřilo velké znepokojení nad nedávnými operacemi turecké armády na iráckém území. Chtěli bychom vyzdvihnout velký význam nepřetržitého dialogu a spolupráce mezi Irákem a Tureckem. Důrazně nabádáme obě vlády i kurdskou regionální vládu, aby našly mírové řešení této situace, a aby se vyhnuly konfliktu.

Úspěch úsilí o národní smíření má klíčový význam z hlediska dlouhodobého a stálého pokroku v oblasti zlepšování bezpečnostní situace. Evropská unie je připravená podporovat Irák v jeho závazku pokračovat v tomto procesu.

Závěrem bych rád uvedl, že Evropská unie přidělila na pomoc Iráku už velký objem zdrojů. EU i v současnosti přispívá k obnově bezpečnostního sektoru Iráku hlavně prostřednictvím Integrované mise Evropské unie na podporu právního státu v Iráku, jejíž mandát byl prodloužený až do léta příštího roku. Jak dobře víte, irácké orgány považují tuto misi za velmi hodnotnou.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, v první řadě mi dovolte trochu delší řeč, protože toto téma je pro mě velmi důležité.

Na úvod bych chtěla vyjádřit uznání paní Gomesové a také všem ostatním poslancům, kteří se podíleli na přípravě této důležité zprávy. Od prosince navštívila paní Gomesová Irák dvakrát, aby získala co nejjasnější obraz o tom, co se v této zemi děje, a co ne. Vyslala jsem do Iráku dva ředitele, kteří mají na starosti tuto oblast. Jeden z nich, pan Tomás Duplá del Moral, je dnes se mnou v tomto jednacím sále. Bližší podrobnosti vám povím později.

Analýza paní Gomesové je jasná, komplexní a především začíná ze správního místa. Nemáme jinou možnost než řešit výzvy, kterým Irák čelí v současnosti, a kterým bude čelit v budoucnosti.

Pět roků po pádu Saddáma Husajna můžeme vstoupit do nové fáze postupného procesu. Tento proces je však ještě stále křehký, omezený a nestálý.

Zdá se, že bezpečnostní situace se mírně zlepšila, jednak v důsledku amerického nátlaku, ale též v důsledku dalších dvou faktorů: za prvé, v důsledku činnosti sunnitské Rady Probuzení, které vyzbrojily a financují Spojené státy americké, ale především, za druhé, v důsledku příměří milicí Muktada al-Sadra, které bylo nedávno prodloužené o dalších šest měsíců. Počet mrtvých iráckých civilistů je stále velmi vysoký a pokud jde o udržitelnost těchto snah a zlepšení, vládne velká nejistota. Turecké vpády na severu Iráku ještě víc komplikují situaci bez ohledu na to, jak pokojné a rozvážné jsou reakce (aspoň v současnosti) ústřední i kurdské regionální vlády.

V politické oblasti schválil zákonodárný sbor důležitý balík zákonů: rozpočet na rok 2008, zákon o oblastních pravomocích a omezenou amnestii související s procesem de-baasifikace, což uspokojilo sunnity, šíity i Kurdy. Ale vzhledem k tomu, že prezidentská rada zamítla zákon o místních pravomocích, ještě stále není jisté, zda bude možné tento omezený pokrok upevnit.

Hospodářská oblast vykazuje úplnou závislost na odvětví zpracování ropy. Iráku se nedaří přilákat zahraniční, a dokonce ani domácí, investory, je tu nedostatek příležitostí k vytváření nových pracovních míst. Výběr daní a celních poplatků se nachází ve zcela počátečním stádiu, vybrané sumy jsou jen okrajové. Schopnost vynaložit investice plánované v rozpočtu při současném udržení růstu je ještě stále omezená. Zdá se však, že hospodářská činnost, včetně investic, má v současnosti větší potenciál v nejbezpečnější kurdské oblasti.

Ústředním bodem politického programu zůstává národní smíření, existuje mnoho iniciativ a událostí vedených ze zahraničí. I když pokračuje domácí úsilí o vybudování skutečného iráckého vlastnictví a perspektivy budoucnosti země, ještě stále chybí společná a jasná vize a zmíněné úsilí se řídí sektářskými, náboženskými nebo národnostními zájmy, pohnutkami či stížnostmi. Takový obsah měla zpráva ředitele, kterého jsem do oblasti vyslala.

Dovolte mi, abych této příležitosti využila k tomu, abych vám připomněla, co už v Iráku a s Irákem děláme a co si můžeme naplánovat do budoucnosti v těchto stále náročných podmínkách. Naše zásahy se týkají široké škály činností, které se mají vztah k politickým, hospodářským, humanitárním aspektům a též k aspektům pomoci.

Za prvé, dohoda o obchodě a spolupráci představuje politické úsilí, kterým se poprvé stanovuje základ smluvních vztahů mezi Evropskou unií a Irákem. Doufáme, že tato dohoda pomůže Iráku, aby se věnoval vlastnímu programu reforem a že ulehčí opětovné začlenění této země do mezinárodního společenství po dlouhých letech izolace. Právě jsme dokončili čtvrté kolo rozhovorů. V mnohých oblastech se nadále daří rychle postupovat, od oblasti lidských práv až po boj proti terorismu, od energetické spolupráce po oblast životního prostředí.

Za druhé, setkání se sousedy, které zmiňoval pan úřadující předseda Rady, by mohla velmi významně přispět ke zmenšení překážek a k zlepšení bezpečnosti, a zároveň by též mohla umožnit navázání politického dialogu a budování smíření mezi jednotlivými stranami. Osobně jsem věnovala mnoho úsilí, abych pomohla tomuto vývoji, zúčastnila se dvou konferencí v Šarm al-Šajchu a v Istanbulu. Jak to bude možné, budu v tom pokračovat i v budoucnosti, aby i nadále byla zdůrazněná skutečnost, že je potřeba, aby státy sousedící s Irákem na sebe přebraly zodpovědnost. V tomto směru lze za dobré signály považovat návštěvu generálního tajemníka Ligy arabských států Amra Moussy v Bagdádu a též nedávnou návštěvu íránského prezidenta v Iráku.

Jak ve své zprávě zdůrazňuje paní Gomesová, úkol pomoci Iráku postavit se na vlastní nohy nesmí být jen na bedrech společenství dárců nebo jen na Iráčanech.

Pokud jde o pomoc, nemusím vám připomínat, že od roce 2003, kdy se během působení mého předchůdce začalo s poskytováním financování, bylo na Irák vyčleněno 829 milionů EUR z fondů Společenství, s plnou podporou Rady a Evropského parlamentu.

Pokud jde o náročnost vytvoření účinného programu v Iráku, nikdy jsme nebyli naivní. V souladu s doporučením tohoto Parlamentu a všech členských států jsme spolupracovali s OSN a s jejími agenturami, se Světovou bankou a trustovým fondem několika dárců. Spolupráce s těmito institucemi byla jedinou uskutečnitelnou možností. Organizace Spojených národů zažívala mimořádně krušné chvíle po atentátu na Sergia Vieira de Mella, při kterém zahynula i velká část personálu, když došlo k výbuchu kanceláře OSN v Bagdádu. Nový zvláštní zástupce, pan Staffan de Mistura, se své práce ujal s pozoruhodným zanícením, čehož si velmi vážíme. Nedávno jste měli možnost se setkat s náměstkem zvláštního zástupce OSN, panem Davidem Shearerem. Myslím si, že mezi vámi došlo k dobré výměně názorů o misi a o přetrvávajících hrozbách.

Mohla bych jmenovat mnoho projektů, ale učiním tak později, až budu odpovídat na vaše otázky. Nyní řeknu jen tolik, že si myslím, že jde o velmi důležitou a významnou práci, o to víc, že schopnost irácké vlády dosahovat výsledků je velmi omezená, v tomto bodě se ztotožňuji s názorem paní Gomesové. Od základních potřeb v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, přes pomoc při podpoře demokratizace, volebního procesu a dodržování lidských práv, až po humanitární podporu a podporu uprchlíků, ve všech těchto oblastech vytrvale prosazujeme komplexní program, přičemž v těch nejsložitějších podmínkách využíváme nejlepších prostředků, které jsou k dispozici.

Snažili jsme se zabezpečit, aby se zvláštní pozornost věnovala potřebám zranitelných skupin, především lidem, kteří byli vysídlení, ať už v rámci Iráku, nebo do jiných sousedních zemí. Na podporu uprchlíků byl minulý rok vyčleněn významný balík o objemu 50 milionů EUR. Komise má též v úmyslu vyčlenit 20 milionů EUR ze své rozpočtové položky humanitární pomoci na rok 2008 na podporu osob vysídlených v rámci státu, uprchlíků a na podporu nejzranitelnějších skupin v Iráku. Začali jsme i několik dvoustranných projektů, ale ideální řešení neexistuje. Ve skutečnosti má každá možnost vnitřní a hrozivé nedostatky.

Závěrem mi dovolte říct, že na základě mých pokynů, jak jsem už zmínila, dva ředitelé zodpovědní za Irák z Generálního ředitelství pro vnější vztahy a EuropeAid navštívili se svými skupinami Bagdád. S představiteli iráckých úřadů a s dalšími aktéry vedli plodné a velmi upřímné rozhovory. Mise potvrdila nejistou bezpečnostní situaci v Iráku, politickou a hospodářskou situaci, kterou jsem zmiňovala, mimořádně omezené možnosti iráckých orgánů po letech vlády Saddáma Husajna a následné válce. Mise též potvrdila klíčovou úlohu naší malé delegace v Iráku.

Irácká vláda vyjádřila svou touhu spolupracovat s Evropskou unií. Na základě toho se pokusíme poskytnout financování, kromě dalších dvoustranných a mezinárodních dárců, a pomůžeme posilnit instituce a kapacitu státní správy, která je stále velmi slabá. V souladu s požadavkem Parlamentu přezkoumáme, jak přijmout co nejpřímější opatření, s ohledem na bezpečnostní situaci. Budeme se snažit zabezpečit, aby byla naše pomoc maximálně účinná, viditelná a spolehlivá.

(potlesk)

  Ignasi Guardans Cambó, navrhovatelka stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod. − (ES) Vážená paní předsedající, tuto zprávu musíme přivítat. Výbor INTA ji přezkoumal a obšírně prodiskutoval, samozřejmě z pohledu její způsobilosti, a přesně o tom bych rád v krátkosti řekl pár slov.

Chtěl bych zdůraznit několik bodů uvedených v textu Výboru pro mezinárodní obchod (INTA), který zpravodajka převzala jen zčásti do své zprávy, i když je nutné říct, že podstata toho, co chtěl Výbor pro mezinárodní obchod ve svém textu vyjádřit, byla do zprávy zakomponovaná. Za prvé, Irák musí být znovu zapojený do takzvaného mezinárodního hospodářského systému, a v této souvislosti musíme přivítat jeho status pozorovatele ve Světové obchodní organizaci. Toto je jednoznačně pozitivní krok správným směrem.

Za druhé, musíme dohodu o obchodě a spolupráci využít jako velmi užitečný nástroj na podporu vnitřních reforem, které Irák víc přiblíží k mnohostrannému systému vědních oborů.

Za třetí, chtěl bych zdůraznit potřebu zabezpečení skutečné transparentnosti a nediskriminace v souvislosti s veřejnými zakázkami v Iráku. Jde o bod, který výbor velmi zdůrazňoval a který bude během zítřejšího hlasování předložený na plenárním zasedání jako pozměňující a doplňující návrh. Domnívám se, že je skutečně důležité zdůrazňovat potřebu transparentnosti a rovnováhy při všech veřejných zakázkách.

Nakonec vyzýváme ke zpětné investici příjmů z prodeje ropy takovým způsobem, který by zaručil, že tento proces bude řídit samotná irácká vláda prostřednictvím příslušných orgánů.

Dalo by se toho, samozřejmě, říci ještě mnohem víc, domnívám se však, že zpráva jako celek si zaslouží gratulace tohoto Parlamentu.

  Jana Hybášková, za skupinu PPE-DE. – Vážená paní předsedkyně, paní komisařko, z hloubi srdce děkuji baronce Nicholson a Aně Gomes a Komisi. Nesplnitelné se stalo možným. Tento parlament, Evropský parlament, nalezl jednotnou shodu ve svém doporučení Radě i Komisi v tom, jak by měla Evropská unie postupovat v Iráku.

Minulost stranou. Situace se přestala zhoršovat, začíná stabilizace. Mladí lidé se odvracejí od sektářství a násilí, milice ztrácejí podporu, armáda Mahdího spolupracuje. To je imperativ pro evropskou přítomnost. Hlavním evropským úkolem je posílení zákona a řádu, technická asistence policii, ministerstvu vnitra, soudnictví, vězeňství. Druhou oblastí je podpořit Iráčany, aby prostřednictvím rozpočtu mohli využívat své ohromné ropné bohatství. Třetí je posílení demokracie technickou podporou volebních procesů.

Vyzýváme také evropské firmy a společnosti k obnovení účasti v Iráku. K tomu potřebujeme ale společnou evropskou pozici. Dotýkáme se situace uprchlíků, azylantů a vysídlených. K tangu je zapotřebí dvou. Potřebujeme irácké partnery, kteří ctí transparentnost, bojují s korupcí a nepotismem, ctí právo, lidská práva a demokracii. Iráckému parlamentu jsme připraveni poskytnout partnerskou podporu, učit jejich asistenty, cestovat tam a fungovat v rámci ad hoc permanentní delegace.

Jeden vzkaz je ale důležitý, a to mi dovolte jako někomu, kdo přijel do Basry poprvé 7. dubna 2003: Evropa nemůže zůstat součástí problému. Nabídněme společnou evropskou účast při změně lidské tragédie generací Iráčanů.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny PSE. – (FR) Vážená paní předsedající, zpráva paní Gomesové je vynikající a představuje skutečně významný počin. Bez obvyklých zbytečných politických řečí nám nabízí nový a konstruktivní pohled na velmi citlivou iráckou otázku, která nás velmi dlouho rozdělovala, přičemž tento přístup je pro Anu Gomesovou typický. Ve Výboru pro zahraniční věci byla přijatá výraznou většinou, a zde bych chtěla zdůraznit dva body mezi množstvím, které tu byly zmíněné.

Za prvé, Ana Gomesová vyzývá, aby všechny nástroje, které má k dispozici, Komise použila kreativně s cílem znovuvytvoření vhodných kapacit v Iráku v oblastech právního státu, spravedlnosti, lidských práv, dobré veřejné správy, postavení žen, zdravotnictví a vzdělání. Ana Gomesová to vyslovuje a uvádí s určitou dávkou naléhavosti. Iráku nechybějí peníze. Je to země, která má potenciál stát se bohatou, byla však úplně zdevastovaná z hlediska administrativního i lidského. Z toho důvodu paní Gomesová vyzývá k dvojstranným projektům na podporu budování kapacit a občanské společnosti a poukazuje na odvahu Komise, která dokonce do Bagdádu vyslala delegaci na monitorování těchto projektů z menší vzdálenosti a na zabezpečení lepší viditelnosti úsilí Evropské unie.

Za druhé, kromě samotného Iráku je Ana Gomesová znepokojená také v souvislosti s chudobou iráckých uprchlíků. V nedávné zprávě vysokého komisaře pro uprchlíky se uvádí, že v sousedních zemích se nachází přes dva miliony uprchlíků, skutečně kritická je však situace v Sýrii, v které je 1 400 000 uprchlíků, a v Jordánsku s více než půl milionem uprchlíků. Navzdory nejlepším snahám těchto zemí byly zaznamenány případy dětské práce a prostituce. Ana Gomesová vyzývá Evropu, aby projevila větší velkorysost při přijímání těchto uprchlíků, a vyzývá též Komisi, aby poskytovala větší podporu ve svých programech pomoci.

Krátce, této zprávě se musí věnovat v krátkodobém horizontu, a možno dokonce i v střednědobém horizontu, velmi vážná pozornost při určování budoucích politik pro Irák, obzvlášť rozpočtových politik. Chtěla bych tomuto Parlamentu ještě jednou připomenout, že paní zpravodajka, předtím, než předložila svou analýzu tamní situace, navštívila tuto zemi dvakrát. Vzhledem k nebezpečné situaci, která tam panuje, musím skutečně obdivovat její odvahu.

  Nicholson of Winterbourne, jménem skupiny ALDE. – Vážená paní předsedající, i já bych chtěla co nejsrdečněji poblahopřát naší paní zpravodajce. Paní Gomesová vypracovala skutečně výjimečnou zprávu, jejíž závěry jsou odvozené z jejích osobních poznatků, které získala z první ruky přímo na místě. Blahopřeji i paní komisařce k její vytrvalé a neúnavné pozornosti zaměřené na nejdůležitější aspekty iráckého problému, jako i vedoucímu delegace, panu Uusitalovi, o jehož práci jsem se mohla přesvědčit osobně přímo na místě při několika příležitostech. Jde ze strany Komise o skutečně prvotřídní práci, ke které panu Uusitalovi i vám, paní komisařko, srdečně blahopřeji. Otázce Iráku věnovala značnou pozornost i Rada ministrů a dnes věnujeme této otázce pozornost i my v tomto Parlamentu. Konečně se tedy klíčové instituce Evropské unie spojily. Společně samozřejmě dosáhneme mnohem víc.

Dnes má Irák skutečný parlament a zcela sekulární ústavu. Irák je jedním z mála národů v tomto regionu, které mají demokracii – sekulární demokracii – i navzdory jejím některým nedostatkům. Z toho důvodu musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom Iráčánům pomohli posílit jejich demokratický proces. Myslím si, že posilování vazeb mezi našimi parlamenty je jednou z klíčových oblastí, kterou bychom k tomu mohli přispět. Cítím se skutečně poctěná, že jsem se stala novou předsedkyní delegace, která byla nedávno vytvořená Konferencí předsedů.

V říjnu minulého roku – a potom ještě jednou v lednu, společně s paní Gomesovou – jsem měla možnost oslovit irácký parlament během plenárního zasedání. Byla to pro mě velká čest, navíc jsme se mohli okamžitě přesvědčit o tom, jak velkou pomoc potřebují. Pokud chci pomoci Iráku zvrátit nepříznivou administrativní situaci, kterou zdědil, potřebujeme vytvořit těsná partnerství s ministerstvy veřejných služeb a využít všech našich zkušeností v procesu rozšiřování s cílem pomoci s budováním kapacit a institucí.

Protože, stejně jako my, i Iráčané chtějí demokracii a mají právo na dobrou správu věcí veřejných. Žádají a potřebují též poskytování základních lidských práv a veřejných služeb a stejné výsady, jaké máme my v našich demokraciích v západní Evropě. Chtěla bych říct, že stabilní Irák, který vytváří pozitivní vliv uvnitř i v rámci regionu, představuje cíl, k jehož dosažení se vyplatí vynaložit veškeré nutné úsilí. Až jednou Turecko vstoupí do Evropské unie, a já skutečně doufám, že se tak stane, z Iráku se stane náš bezprostřední soused, proto tuto zemi vnímáme jako součást našeho širšího sousedství.

  Adam Bielan, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážená paní předsedající, též bych rád poblahopřál paní zpravodajky k vypracování této výborné zprávy.

Dámy a pánové, za několik dní, 20. března to bude přesně pět let, co jednotky mezinárodní koalice zahájily druhou válku v Perském zálivu. Bohužel, ne všechny členské státy Evropské unie přijaly tehdy politické rozhodnutí podpořit Spojené státy. Nedostatek jednotnosti v roce 2003 i nadále negativně ovlivňuje úlohu, kterou Evropská unie mohla sehrát při obnově Iráku. Vždyť máme, koneckonců, k dispozici širokou škálu finančních a politických nástrojů. V případě správného použití by politické nástroje mohly pomáhat při podpoře bezpečného a demokratického Iráku a přispívat tak k okamžitému zlepšení stability celého regionu.

Souhlasím s paní zpavodajkou, že Irák jednoznačně potřebuje víc než jen finanční pomoc. Potřebuje též podporu při opětovném budovaní svých národních institucí a občanské společnosti. Měli bychom mít na paměti, že během desetiletí diktátorské nadvlády se irácká veřejná administrativa zaměřovala spíš na kontrolu obyvatelstva než na poskytování veřejných služeb.

Při vypracovávaní nové strategie Evropské unie pro naše budoucí závazky vůči Iráku nesmíme přehlížet potřebu dialogu se Spojenými státy, především v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem přesvědčený, že dobrá spolupráce se Spojenými státy je klíčovým faktorem pro vybudování bezpečného a stabilního Iráku.

  Caroline Lucas, jménem skupiny Verts/ALE. – Vážená paní předsedající, také já bych chtěla poděkovat paní zpravodajce za vynikající zprávu. Chtěla bych začít tím, jak je důležité, aby si jakákoli zamýšlená angažovanost ze strany Evropské unie v Iráku vzala ponaučení z chyb z minulosti, vzhledem k obrovské politické a humanitární katastrofě, kterou způsobila invaze. Našim výchozím bodem by mělo být přijetí faktu, že problémy Iráku se dají vyřešit jedině tak, že Iráčanům vrátíme zpět jejich úplnou svrchovanost, včetně ropy a dalších přírodních zdrojů. Z toho důvodu bych chtěla vyzvat ke stažení všech zahraničních okupačních jednotek z Iráku.

Přečetla jsem si v souvislosti s touto zprávou stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod a všimla si, že po vojenské okupaci Iráku následovala hospodářská okupace, ve které Spojené státy zprivatizovaly veřejný majetek, liberalizovaly obchod a zavedly zákony týkající se přímých zahraničních investic v jasném rozporu s mezinárodním právem. Z toho důvodu potřebujeme být v oblasti obchodu a investic trochu víc opatrní.

Zpráva, kterou máme před sebou, vítá irácký statut pozorovatele ve WTO jako klíčový krok při integraci Iráku do mezinárodního hospodářství a těší se na uzavření dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a Irákem. Chtěla bych se jen ujistit, zda má Irák už dostatečně vybudované svoje vlastní kapacity pro rokování a hodnocení. V opačném případě totiž riskujeme, že se tato země znovu stane obětí vnějších zájmů.

Zpráva také vyzývá k pomoci a podpoře ze strany evropských firem, aby předkládaly svoje nabídky v rámci smluv na obnovu Iráku. Znovu chci připomenout, abychom udělali všechno, co je v našich silách, na vybudování kapacit iráckých firem, stejně tak i jednacích kapacit irácké vlády, abychom mohli kráčet vpřed způsobem, který bude prospěšný pro všechny.

  Vittorio Agnoletto, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jsme pozitivně naklonění zprávě paní Gomesové, která obsahuje několik zvláštních znaků, například obranu územní celistvosti, nebo potřebu usmiřovacího procesu v rámci Iráku. Zároveň se však domníváme, že Evropská unie musí vyzvat Turecko, aby okamžitě zastavilo svou invazi do severního Iráku.

Podporujeme též výzvu na zpětné investování příjmů z prodeje ropy ve prospěch Iráku, nemůžeme však ignorovat zákony vytvořené Spojenými státy, kterými odevzdali irácké energetické zdroje do rukou velkých amerických nadnárodních společností a které jim umožňují vyvážet všechny tržby a dosahovat obrovských zisků. Jednou z takových společností je i společnost viceprezidenta Cheneyho Halliburton.

Podporujeme, samozřejmě, výzvu k transparentnosti v oblasti právních předpisů a právního postavení dodavatelských organizaci, nemůžeme však ignorovat fakt, že v této zemi působí soukromé armády zaměstnávající desetitisíce lidí, které působí mimo jakýkoliv právní rámec.

Zpráva vyzývá k tomu, aby se Evropský kodex jednání pro vývoz zbraní přetransformoval do podoby právně závazného dokumentu, nesmíme však přitom zapomínat, že tato válka stála 6 000 miliard USD, které by za jiných okolností mohly byt investovány na dosažení rozvojových cílů milénia. Tato válka a okupace má na svědomí statisíce mrtvých, byla a stále je nezákonná, rozpoutaná zcela v rozporu s mezinárodním právem, jednostranně a proti vůli většiny členských států, OSN a mezinárodního veřejného mínění.

Měli bychom vyzvat k okamžitému stažení okupačních jednotek. Musí byt nahrazené misí OSN zaměřenou výlučně na zajištění bezpečnosti. Všechny vojenské aktivity musí být ukončené.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Paní Gomesová vynaložila obrovské úsilí na vypracování zprávy o úloze Evropské unie v Iráku. Složitá situace v Iráku si žádá jasnou a závaznou politiku. Navrhovaná politika Evropské unie vůči Iráku však vyvolává některé vážné otázky. Tyto otázky úzce souvisejí s mou pracovní návštěvou Kurdistánu.

Paní zpravodajka popsala Kurdistán jako region, v kterém existují velmi slabé záruky stability a bezpečnosti a v kterém je třeba dál rozšiřovat mezinárodní rozvojovou spolupráci. Přítomnost Evropské unie v tomto regionu je, samozřejmě, velmi důležitá a chtěl bych ji vyzdvihnout. Kurdská vláda se však stala předmětem ostré vnitřní i vnější kritiky v souvislosti s dodržováním lidských práv. Obzvlášť znepokojující je postavení asyrské křesťanské menšiny v Kurdistánu. „Existuje pro tyto skupiny v Iráku budoucnost?“ To je skutečně významná otázka.

Zkrátka, členové Rady a Komise, jakým způsobem byste mohli účinně přispět k trvalému míru a stabilitě v regionu Kurdistánu a k vytvoření demokratické a zákonné vládnoucí struktury?

Paní předsedající, na závěr bych chtěl upozornit ještě na jednu věc. Miliony vysídlených Iráčanů si zaslouží naši plnou pozornost a podporu. Paní zpravodajka doporučuje Radě, aby členské země EU přijaly irácké uprchlíky. Vážení členové Rady a Komise, nakolik je tento vynikající návrh uskutečnitelný? Děkuji za pozornost.

  Slavi Binev (NI). – (BG) Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, podporuji zprávu paní Gomesové, protože nabízí jasný přehled všech problémů, které provázejí vytvoření nové demokratické vlády v Iráku, a zároveň nabízí způsoby řešení těchto problémů.

Chtěl bych nejprve vyzvat k okamžitému stažení okupačních sil z Iráku, protože válka a okupace tohoto svrchovaného státu byly nezákonné a rozhodnutí o jejich počátku bylo učiněno v příkrém rozporu s mezinárodním právem, tj. jednostranně a v rozporu s názorem většiny členských států OSN a mezinárodního společenství.

Doufám, že vzniklá situace neohrozí 3 500 pokojných obyvatel Ashrafu patřících k organizaci Mudžáhidové iránského lidu (PMOI), kteří jsou pod neustálým tlakem. Jsem přesvědčený, že demokracii nelze ani v jedné zemi na světě vybudovat pomocí nedemokratických a násilných metod.

Budu hlasovat pro zprávu paní Any Marie Gomesové, protože irácké problémy se dají vyřešit jedině prostřednictvím předání skutečné a úplné svrchovanosti zpět do rukou Iráčanů.

  Nickolay Mladenov (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážený pane úřadující předsedo Rady a vážená paní Gomesová, chtěl bych vám poděkovat za všechna vaše slova a všechnu vaši dosavadní práci.

Myslím si, že tato zpráva vysílá velmi důležitý vzkaz zbytku Evropské unie: tento Parlament chce hledět dopředu. Nechce se otáčet zpět. Chce se angažovat v budoucnosti demokratického a federálního Iráku a podporovat tuto budoucnost.

Chtěl bych k této zprávě podotknout tři věci, přičemž jsem nesmírně hrdý na to, že tato zpráva přichází z Evropského parlamentu v den, kdy oslavujeme padesáté výročí jeho úspěchů. Dnes oslavujeme to, čeho se nám podařilo dosáhnout díky evropskému smíření. Poznatky, které jsme během těchto 50 let získali, nyní potřebujeme formou zkušeností a vědomostí poskytnout našim přátelům v Iráku, aby je mohli využít k úspěšné obnově své země.

Zpráva, samozřejmě, zdůrazňuje dosažené úspěchy, nebojí se však upozornit i na výzvy, kterým musí Irácká republika čelit, a paní komisařka je velmi dobře popsala.

Chtěl bych upozornit na jednu věc z projevu paní komisařky, kterou je, že dosažení bezpečnosti v této zemi je především zodpovědností samotných Iráčanů. Přispěje k ní, samozřejmě, i podpora ze strany mezinárodního společenství, ale je to zodpovědnost Iráčánů. Nikdo jiný kromě Iráčanů nemůže zabezpečit bezpečnost v Iráku. Nikdo jiný než iráčtí politici a jejich politický proces nemůže vyřešit irácké politické problémy.

Vyzýváme k nové strategii: evropské strategii pro Irák. Strávil jsem velkou část roce 2006 jako zástupce Rady v Bagdádu, kde jsem pomáhal Iráku. Každý den jsem tam ze všech stran poslouchal otázku: „Kde je Evropa? Chci s Evropou jednat, protože vaše zkušenosti jsou pro nás nesmírně důležité.“ Dnes odpovídáme na tuto výzvu.

Nakonec bych chtěl říci, že Evropský parlament touto zprávou potvrzuje svůj závazek podporovat obnovu a budování iráckého parlamentu, což je skutečně nesmírně důležitá úloha. Chtěl bych Radě poděkovat za to, že schválením delegace pro vztahy s Irákem uznala důležitou úlohu, již v této oblasti hraje Evropský parlament.

Myslím, že dnes čelíme základní výzvě: využít našich poznatků a zkušeností k podpoře politického procesu v Iráku a na pomoc iráckému obyvatelstvu – nikoli pomocí zbraní, ale prostřednictvím slov a činů.

  Béatrice Patrie (PSE). − (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, také já bych ráda poblahopřála paní Gomesové ke kvalitní práci v souvislosti s velmi citlivou a komplexní otázkou. Všichni si uvědomujeme, do jaké míry byl konflikt v Iráku zdrojem hlubokého rozdělení mezi členskými státy. Všichni jsme si také vědomi, že nyní je naší povinností vybudovat bezpečný, sjednocený, prosperující a demokratický Irák.

Já osobně bych však chtěla upozornit na ještě větší drama, kterou se naše vlády pokoušely co nejvíc zatajit. Mám na mysli téměř 4,5 milionu lidí, které irácký konflikt vyhnal z jejich domovů. Jde o největší vysídlení obyvatelstva na Středním východě od roce 1948, které vyžaduje urychlené podniknutí společných kroků na evropské úrovni.

Nejvíc mě znepokojuje okamžitý a dlouhodobý osud Iráčanů, kteří byli nucení opustit svou zemi. Přibližně 2,3 milionu lidí našlo útočiště v sousedních zemích, především v Sýrii a Jordánsku, ale také v Egyptě, Libanonu, Turecku a ve státech Perského zálivu. Sýrie a Jordánsko si za svoje úsilí, s kterým poskytly útočiště téměř dvěma milionům uprchlíků, zaslouží obrovské uznání.

Úlohou Evropské unie a mezinárodního společenství je, samozřejmě, zabezpečit, aby se všichni tito uprchlíci mohli v dlouhodobém horizontu vrátit domů. V současnosti je však pro mnoho z nich návrat domů jednoduše nemožný. Někteří obzvlášť zranitelní uprchlíci musí být přesunutí do zemí západní Evropy. Na základě informací Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky bylo 6,6 % (tj. okolo 100 tisíc) Iráčanů žijících v Sýrii přesídlených. Z toho důvodu chci vyzvat své kolegy a kolegyně, aby podpořili pozměňující a doplňující návrh týkající se programů přesídlení v roce 2008, který by Evropské unii umožnil podchytit nejvíc zranitelné uprchlíky, kteří se momentálně nalézají v rukách Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Na závěr bych chtěla vyzvat tento Parlament, aby se neotáčel k našim hodnotám zády. Musíme v plné míře respektovat Ženevskou konvenci z roku 1951 a odmítnout jakékoli násilné vydání uprchlíků zpět do Iráku.

  Patrick Louis (IND/DEM). − (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, Fernand Braudel tvrdil, že dějiny začaly v Sumerské říši. Dnes se však zdá, že dlouhé dějiny křesťanské menšiny v Iráku se pomalu blíží k svému konci. My, evropské národy, nemůžeme podporovat tuto obrovskou nespravedlnost nečinným přihlížením. Tito lidé přivítali islámské náboženství a společně vybudovali zemi, která, předtím, než byla zničená fanatismem a válkami, prosperovala.

A nyní musí tyto menšiny utíkat. Irák nemůže vybudovat budoucnost bez jejich přítomnosti a dovedností. Budoucnost se nebuduje rozdělováním země, ale budováním jejího hospodářství, při vzájemném respektování rozdílných společenstev a kultur a uplatňování zásad právního státu.

Pokud Evropská unie přijme pevné rozhodnutí zasáhnout v Iráku, potom musí mít ve svých plánech neustále na paměti těžké podmínky, v kterých se všechny tyto menšiny nacházejí. Jejich budoucnost musí být výchozím bodem opatření EU a vzájemný respekt mezi jednotlivými společenstvími musí být podmínkou pro poskytování pomoci. Tato opatření poslouží k dobré pověsti našich národů.

  Sorin Frunzăverde (PPE-DE). – (RO) Vzhledem k pokroku, kterého Irák v poslední době dosáhnul uvnitř i na úrovni zahraničních věcí, musí Evropská unie podporovat irácké orgány v dalším pokračovaní jejich úsilí o vytvoření demokratického, stabilního a zákonného státu a institucí federálního typu.

Vzhledem k etnické a náboženské situaci se domnívám, že jediným životaschopným řešením je federální Irák. Mám tím na mysli federální, ne rozdělený Irák. Evropská unie musí také podporovat vytvoření stabilního Iráku, s institucemi, které by byly schopné zaručit národní svrchovanost, státní jednotu, územní celistvost, udržitelný hospodářský rozvoj a prosperitu pro irácké obyvatelstvo. Evropská unie musí aktivně podporovat rozvoj institucí v Iráku, které by byly přizpůsobené iráckým podmínkám, a které by náležitě respektovaly historické, náboženské, kulturní a individuální tradice iráckých obyvatel, jako i všech etnických a náboženských společenstev působících na jeho území.

V této souvislosti je vhodné vytvořit určité konzultační orgány, které by tvořily vedoucí osobnosti všech etnických a náboženských společenstev v Iráku, s cílem přidělit centrálním orgánům větší legitimitu. Institucionální rozvoj v Iráku musí Evropská unie podporovat prostřednictvím mise EUJUST LEX a vhodnými Evropskými finančními nástroji.

Chtěl bych zdůraznit potřebu toho, aby byla Evropská finanční pomoc směrovaná přímo konkrétním přijímajícím iráckým institucím. Tyto finanční prostředky by měla Evropská unie spravovat tak, aby bylo jejich použití z pohledu našich občanů transparentní a kontrolovatelné.

Navrhuji, aby instituce Evropské unie použily v procesu stabilizace a obnovy Iráku poznatky a odborné znalosti těch členských států, které už mají své civilní a vojenské zastoupení na iráckém území. Zároveň se domnívám, že bychom měli podporovat Evropské společnosti, aby se angažovaly v procesu obnovy Iráku a v rozvoji svého podnikání v dané oblasti.

  Erika Mann (PSE). – (DE) Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážená paní Gomesová, vážené dámy, vážení pánové, ve Výboru pro mezinárodní obchod jsme se samozřejmě zaměřili především na aspekty související s obchodem a hospodářskými vztahy, v některých oblastech jsme však zašli i trochu dál. Dovolte mi proto uvést připomínky k dvěma bodům.

Nejprve chci říci, že jsme velmi rádi, že máme tuto zprávu, která jednoznačně ukazuje, že Evropská unie má velmi jasnou úlohu a závazek ve vztahu k Iráku. Domníváme se, že je skutečně životně důležité, aby byl Irák začleněný do obchodního systému, přičemž určitě nemusím hovořit, že to znamená členství ve Světové obchodní organizaci. Budeme muset Iráku poskytnout mnohem víc technické pomoci, než jsme poskytovali doteď. Tato technická pomoc se musí zaměřit na přiblížení Iráku směrem k evropskému hospodářskému systému a, do určité míry, i evropským podnikům.

Pokud jde o financování, jsme trochu skeptičtí v souvislosti s tím, že veškeré financování se má organizovat výlučně přes OSN, Světovou banku, případně trustový fond vícerých dárců. Byli bychom rádi, kdybychom mohli aspoň do určité míry vybudovat i svoje vlastní kapacity a projektovou správu, které by nám následně umožňovaly vytvořit databázi údajů a odborných poznatků zaměřených na pomoc při tomto úsilí. Byli bychom velmi rádi, kdyby se tyto cíle odrazily ve vašich rozhodnutích.

  Georgios Georgiou (IND/DEM). – (EL) Vážená paní předsedající, dovolte mi nejprve poblahopřát paní Gomesové a paní komisařce, které prokázaly skutečnou lidskost v souvislosti s dnešními událostmi v Iráku.

Navzdory tomu mám však, paní předsedající, dojem, že otrocky následujeme jiné, kteří ničí, abychom my mohli budovat. Není to poprvé. Dnes dáváme 820 milionů EUR na pomoc Iráčanům. Nemůžeme však pomoci mrtvým, kterých je mnohem víc, než bylo obětí během režimu Saddáma Husajna. Zajímalo by mě, zda jednou zaplatí i ti, kteří nesou zodpovědnost za tyto dnešní oběti.

Říkám to proto, že se nám cosi podobného stalo i v Jugoslávii. Paní předsedající, pokud skutečně a celkem oprávněně nemáme rádi diktátory a jejich metody, potom se pokusme najít způsoby, jak se od těchto diktátorů osvobodit. Nemáme žádný důvod ničit země jen proto, že nemáme rádi diktátory. Právě kvůli tomu se v současnosti v Iráku děje to, co se v minulosti stalo v Jugoslávii, přičemž nevíme, kdy dnešní irácká tragédie skončí.

  Anna Záborská (PPE-DE). − (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, před necelými dvěma týdny byl unesen mosulský arcibiskup monsignor Rahho. Tři lidé, kteří v té době byli v jeho blízkosti, byli brutálně zavražděni. Toto je velmi vážný incident. Čtvrtá Ženevská úmluva explicitně chrání civilní, zdravotnické, náboženské a humanitární pracovníky. Na území Iráku, v rámci palestinských území a v Izraeli působí množství nenásilných mírových aktivistů. jsou to křesťanští, muslimští, židovští, případně laičtí aktivisté.

V souvislosti s únosem nejvyššího představitele náboženské menšiny má tento Parlament dvě možnosti na přijetí okamžitých opatření. Během zítřejšího hlasování o zprávě naší kolegyně, paní Gomesové, můžeme přijmout ústní pozměňující a doplňující návrh, v kterém odsoudíme únos monsignora Rahha, jehož cílem bylo ovlivnit průběh války. Druhou možnost budeme mít ve čtvrtek, přidáním velmi stručného textu do programu naléhavých témat, s cílem přijmout stanovisko Evropského parlamentu jako evropské instituce.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) Vážená paní komisařko, dovolte mi říct, že OSN si v souvislosti s dnešní diskusí o této otázce jednoznačně zasluhuje naše nejvyšší uznání. Sergio Vieira de Mello a všichni ostatní, kteří zemřeli nebo riskují svoje životy, mají náš nejvyšší obdiv. To však neznamená, že bychom neměli být informovaní o tom, co se děje a kdo dostává finanční prostředky určené na pomoc Iráku. Dovolte mi říct, že 20 milionů EUR, o kterých tu dnes paní komisařka mluvila – omlouvám se, že to říkám až dnes, když jsem o tom četl už před dvěma nebo třemi měsíci – se mi zdají být absolutně nepřiměřených na řešení obrovských problémů, které se týkají uprchlíků a vysídlených osob. Paní komisařko, tyto problémy nabývají obrovských rozměrů, přičemž irácká ropa přispěje jen velmi malou mírou k jejich řešení, když existují lidé, kteří nemají k ropě žádný přístup. Byl bych skutečně vděčný, paní komisařko, kdyby se v souvislosti s touto otázkou vyvíjelo větší úsilí, protože, přesně jak řekla paní Patrieová, tento problém musí být urgentně posouzený.

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Vážená paní předsedající, Evropa byla proti válce v Iráku. Nezávisle na tom, kdo měl nebo neměl pravdu, je však Irák po pádě Husajnova režimu realitou, kterou nemůže nikdo ignorovat.

Vzhledem k vlivu, jaký má situace v Iráku na celý region Středního východu, a dokonce i za jeho hranicemi, už Evropská unie nemůže dál hrát jen relativně okrajovou úlohu, kterou doteď z větší části hrávala. Evropská unie se musí prostřednictvím svých obrovských prostředků a odborných vědomostí výraznou měrou angažovat v podpoře konsolidace nového iráckého státu. Paní komisařka nám tu popsala příznaky. Nyní musíme na ně najít vhodný lék. Avšak, nejen ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi – Evropská unie dokáže víc než to – ale i samostatně. Strategickým cílem je pomoci novým a demokraticky zvoleným orgánům v dané zemi získat důvěryhodnost, a tím pádem i moc, pro instituce nového státu. Nový, demokratický, soběstačný a na ropu bohatý Irák v regionu Středního východu je v zájmu všech.

  Renate Weber (ALDE). – (RO) Evropská komise v současnosti jedná s iráckými orgány o dohodě o obchodu a spolupráci, a při této příležitosti se také dotýká otázek souvisejících s uplatňováním lidských práv.

Žádám Evropskou komisi, aby rázným způsobem žádala irácké orgány, aby našly řešení pro opakovanou integraci uprchlíků nacházejících se v zemi i mimo ni. Apeluji i na členské státy Evropské unie, aby zařadily žádosti o poskytnutí azylu ze strany iráckých uprchlíků mezi svoje priority. Odlišné reakce, které zní ze strany členských států v souvislosti s touto otázkou, nám znovu potvrzují potřebu harmonizace postupů souvisejících s právním postavením uprchlíků na evropské úrovni. Je nesmírně důležité, aby dohoda o obchodu a spolupráci zahrnovala i otázku spolupráce mezi parlamenty.

Domnívám se, že delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Irákem může přispět k posílení institucionálních kapacit iráckého legislativního orgánu. Evropská unie musí pomoci Iráku stát se životaschopným partnerem v tomto nestabilním regionu. Blahopřeji a děkuji paní Ane Marii Gomesové za její zprávu.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Vážená paní předsedající, jestli chceme mít v Iráku partnery k budování demokracie, jako základu pro pokojné soužití, budou k tomu potřebné určité investice. Pamatuji si, že když jsem byl ještě student, studovali na polských středních školách mladí lidé z Iráku. Možná by mohla Evropská unie nabídnout mladým Iráčanům podobnou možnost i dnes. Mám tím na mysli pozvání pro mladých lidí ve věku do 24 let, aby mezi námi mohli žít a učit se z našich zkušeností. Tímto způsobem by mohli kritickým okem zhodnotit to, co se u nás naučili, a přenést to, co je dobré, zpět k sobě domů, případně se doma pokusit dělat lépe to, co se jim u nás nelíbilo. Tím bych chtěl doporučit tento návrh, založený na našem vzdělávacím systému, pozornosti Evropského parlamentu. Návštěvy tohoto typu by se měly uskutečňovat výlučně na vysokoškolské úrovni. Politiky jednoznačně závisí na lidech, tato oblast by si mohla najít své místo v rámci vašich kompetencí, paní předsedající.

  Tunne Kelam (PPE-DE) . – Vážená paní předsedající, tato zpráva je vzkazem Evropského parlamentu Radě o potřebě evropské strategie pro Irák. Nastal čas, abychom se přestali hádat o našich současných rozdílech a soustředili se na aktivní angažování EU v Iráku. Chtěl bych paní komisařce poděkovat za podrobný popis situace v Iráku, kde je ve vzduchu cítit opatrný optimismus. Myslím si, že existuje všeobecná shoda, že by se tam věci mohly pohnout k lepšímu. Přesně to paní Gomesová velmi výstižně popsala jako jedinečnou příležitost pro pozitivní příspěvek ze strany EU.

Pro mě jsou klíčové dva body. Za prvé, pro Parlament je důležité, aby EU poskytovala podporu pro budování demokratického vládního režimu v Iráku, přičemž toto téma se setkalo s velkým zájmem ze stany iráckých politiků. Za druhé, Evropská unie se nalézá ve vynikající pozici, z které může podporovat usmiřovací proces, protože bez tohoto procesu by existoval pouze rozklad a další války uvnitř země. Z toho důvodu musíme této příležitosti naplno využít.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych poděkovat všem poslancům, kteří vyjádřili svoje stanoviska a názory k tomuto tématu, protože nám budou určitě velmi prospěšné v našich budoucích aktivitách. Chtěl bych připojit ještě jednu poznámku a jednu odpověď.

Pokud jde o otázku položenou paní Záborskou, která se týkala únosu chaldejského katolického biskupa, chtěl bych vás upozornit na prohlášení vydané předsednictvem dne 1. března, v kterém jsme rezolutně odsoudili tento únos a vyzývali k bezpodmínečnému a okamžitému propuštění chaldejského arcibiskupa.

Nyní k té druhé věci. Pan Mladenov a další upozorňovali na to, že odpovědnost za bezpečnost, teda odpovědnost za zabezpečení bezpečné situace v Iráku, je v první řadě úlohou iráckých orgánů. Pravdou je však i to, že jim v tomto úsilí musíme pomáhat, přičemž bych chtěl v této souvislosti znovu připomenout misi EUJUST LEX. Tato mise působí v Iráku už od roku 2005 a své zastoupení v ní má většina členských států Evropské unie.

V rámci této mise prošlo výcvikem přibližně 1 500 iráckých vysokých úředníků. Tito úředníci působí v oblasti police, soudnictví a vězeňského systému. Jak jsem už řekl, tato mise bude pokračovat až do léta 2009 a myslíme si, že představuje důležitý pokrok směrem k vytvoření bezpečnější situace v Iráku.

Chtěl bych ještě jedou poděkovat paní Gomesové za její zprávu, která poslouží jako velmi důležitý základ pro naše budoucí aktivity. Tyto aktivity zahrnují i zamýšlenou účast předsedy Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, pana ministra Rupela, na dubnovém zasedání zemí sousedících s Irákem, které se bude konat v Kuvajtu.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, toto byla velmi dobrá diskuse, která ukázala, že chce využít jedinečné příležitosti k obnově Iráku a učinit z něj stabilní zemi Středního východu, protože úplně souhlasím s tím, že to bude pro nás všechny velmi důležitý cíl.

Chtěla bych nejprve velmi jasně prohlásit, že si můžete byt jistí, že budeme vytrvale pracovat na našich záměrech. Děkuji vám za pozitivní slova v souvislosti s naším předsedou delegace, který tam musí pracovat s malým počtem pracovníků a ve velmi složitých podmínkách. Mimochodem, je ubytovaný na britském velvyslanectví. On a jeho personál tam vykonávají skutečně skvělou práci.

Pracovali jsme v rámci trustového fondu OSN, protože v dané době neexistovala žádna jiná možnost. Po návštěvě mých ředitelů a po jejich zhodnocení situace budeme opatrně uvažovat i o našich vlastních možnostech v souvislosti s budováním kapacit a institucí. Plně chápeme, že pro mnohé z vás je tato věc velmi blízká a osobní, snažte se však, prosím, pochopit, že náklady na bezpečnost budou velmi vysoké. Cokoli, co budeme chtít dělat přímo, bude velmi drahé, jiný způsob ani neexistuje.

Mimo zelenou zónu jsou podmínky velmi složité, s výjimkou několika oblastí, kde jsou jen menší bezpečnostní problémy, například na severu. Nevylučuji možnost, že postupem času bude mít naše angažovanost i přímočařejší podobu, například na severu, chtěla bych však v souvislosti s tím zdůraznit, že se musíme ubezpečit, abychom naším přístupem nediskriminovali některé skupiny. Je to i reakce na to, co řekl pan Belder, protože tento přístup jsme uplatňovali ve všech našich projektech. Vždy jsme se snažili mít projekty, které by zahrnovaly všechny skupiny, včetně křesťanských skupin, které to mají při současných podmínkách a vládě v Iráku velmi těžké.

Vzhledem k tomu bych chtěla mnohé z vás, kteří nemáte vždy dostatek informací o našich aktivitách, upozornit například na naše úspěšné přípravy na všeobecné volby, které se konaly v roce 2005. Rehabilitovali jsme stovky základních a středních škol, což prospívá nejen samotným školám, ale i žákům. Programy Erasmus jsou také přístupné pro některé Iráčany, takže se zaměřujeme i na aktivity v tomto směru. Také vydáváme a distribuujeme miliony učebnic pro šest milionů žáků základních a středních škol. Jde o zcela základní věci, které jsou však velmi potřebné.

Zároveň jsme rehabilitovali téměř 200 center primární lékařské péče a 10 nemocnic. Podpořili jsme ukončení osmi očkovacích kol, přičemž v každém z nich bylo naočkováno 4,7 milionu dětí ve věku do 5 let. Úplně jsme rehabilitovali národní laboratoř pro kontrolu kvality léků. A tak bych mohla pokračovat dál.

Myslím si, že Komise toho jménem Evropské unie udělala v těchto složitých podmínkách skutečně velmi mnoho. Jsme si vědomi, že základní otázka zní, kolik toho můžeme udělat v souvislosti s budováním kapacit. Můžete si však byt jistí, že budeme tomuto účelu věnovat velkou část našich zdrojů, které, jak jsem už uvedla, budou vždy záviset na bezpečnostní situaci. Na základě našeho posledního odhadu to však v současnosti ještě není realizovatelné.

Chtěla bych říci pár slov i o uprchlících. Říkala jsem, že my, tedy Komise, jsme se přirozeně věnovali i otázce pomoci uprchlíkům. Celková hodnota finančních prostředků, které jsme v minulém roce v rámci různých nástrojů Komise použili k tomuto účelu, byla 50 milionů EUR. Tyto fondy jsou zaměřené nejen na podporu osob vysídlených v rámci iráckého státu, ale jsou určené i na pomoc vládám v Sýrii a Jordánsku. S těmito zeměmi udržujeme, samozřejmě, velmi úzké kontakty. Sýrii jsme poskytli finanční pomoc ve výši 80 milionů EUR a Jordánsku 32 milionů EUR, protože velký příliv uprchlíků způsobil v této malé zemi rozsáhlé problémy.

Nakonec bych chtěla říci, že jsem přesvědčená, stejně jako Rada, že dialog, který bude vést Parlament s delegací ad hoc pro Irák, znamená vynikající zlepšení a pokrok. V tomto směru můžeme pracovat společně. Dovolte mi, abych vás ubezpečila, že už od začátku jsme se snažili o co nejtransparentnější tok našich peněz kanály OSN. V budoucnosti budou tyto finanční prostředky poskytované v stále vyšší míře přímo.

  Ana Maria Gomes, zpravodajka. − (PT) Chtěla bych všem poděkovat za vaše milá slova. Zvlášť chci poděkovat svému příteli, panu ministru Lenarčičovi, s kterým jsem před několika lety pracovala společně v Bezpečnostní radě, kde jsme se konkrétně zabývali otázkou Iráku a problémy, které Iráku působila vláda Saddáma Husajna.

Jak jsem už uvedla, záměrem této zprávy je zdůraznit rozmanitost situací, které v současnosti v Iráku existují, v protikladu s velmi zjednodušeným obrazem Iráku, v kterém vládne „oheň a meč“, který nám každodenně nabízí televize. Mělo by se na ni pohlížet jako na akční plán nebo plán pro angažovanost EU v Iráku. Myslím, že budu mluvit i jménem Parlamentu, když řeknu, že chci, aby Komise, Rada a členské státy použily naše operační návrhy jako základ pro navrhování budoucích programů a projektů na podporu vlády a obyvatelstva v Iráku, samozřejmě, při zohlednění bezpečnostních podmínek.

Vrátila jsem se z Iráku ohromená iráckým entuziasmem volajícím po „větší přítomnosti Evropy“. Každý, od prezidenta Talabáního po učitele základní školy v jedné z nejizolovanějších venkovských oblastí, toužil po větším politickém ocenění a větší institucionální podpoře ze strany Evropské unie. Byli jsme doslova bombardovaní návrhy projektů v těch nejrozmanitějších oblastech: vzdělávání úředníků ministerstva vnitra, podpora místních nevládních organizací, které se angažují v oblasti likvidace výbušnin, gramotnost dospělé populace a jejího vzdělávání v oblasti pohlavního a reprodukčního zdraví, technická a institucionální podpora pro irácký parlament, přičemž toto je jen malá ukázka z celé řady návrhů.

Domnívám se, že bychom měli měřit úspěch této zprávy, ani ne z hlediska počtu hlasů, které získá v zítřejším hlasování, ale především v souvislosti s přínosem, kterým odteď přispěje k našim činnostem přímo na místě (v Iráku). Naše parlamentní delegace do Iráku samozřejmě sehraje také určitou úlohu v tomto procesu, a jsem si jistá, že se při implementaci této cestovní mapy můžeme spolehnout na Komisi a na paní komisařku Ferrero-Waldnerovou, které bych chtěla pogratulovat k jejímu odvážnému týmu v Bagdádu pod kompetentním vedením pana velvyslance Uusitala, a stejně tak i na naše základní spojence.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN BIELAN
místopředseda

  Předsedající . − Jednání skončilo.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Paulo Casaca (PSE), písemně. – (PT) V této zprávě chybí zmínka o odpovědnosti a spoluúčasti na šíření klamavých zpráv, které posloužily jako záminka k vojenskému zásahu v Iráku, mezi které patří například zprávy o existenci a umístění „zbraní hromadného ničení“ nebo propojení mezi bývalým režimem a mezinárodním terorismem. Také si vůbec nevšímá odpovědnosti za příchod íránských Revolučních gard a jejich irácké odnože do země, což mělo za následek šíření teroristických skupin a smrtících a genocidních komand, jejichž hlavním terčem byly a stále jsou etnické a náboženské menšiny a elita země.

Zpráva nepodmiňuje vztahy Evropské unie a Iráku, dokonce ani finanční pomoc ze strany EU pro irácké orgány jejich závazkem bojovat proti genocidě a terorismu a pronásledovat a trestně stíhat osoby zodpovědné za tyto činy uvnitř i vně bezpečnostních sil. Následkem toho zpráva minimalizuje nesmírně závažné problémy, které prožívají miliony iráckých uprchlíků a vysídlených osob a útočí na ta nejzákladnější práva, svobody a záruky Iráčanů, především žen.

Zmínka o zločinech Husajnova režimu by byla přípustná v případě, že by byla upřímná a kdyby nebyla zmiňovaná zároveň s ignorancí současných zločinů a jejich pachatelů, kteří mají na svědomí statisíce mrtvých a miliony vysídlených lidí.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE) , písemně. – (FI) Vážená paní předsedající, chtěla bych poděkovat paní Gomesové za její hodnotnou zprávu. Výsledkem jejího praktického přístupu je neobyčejně jasný vzkaz Radě, Komisi a iráckému lidu.

Jádro problému je úplně jasné. Iráku nechybějí peníze. Chybí mu stabilita, politická vůla, stabilní instituce a administrativní schopnost rozumně nakládat s finančními prostředky. Právě v těchto oblastech má Evropská unie co nabídnout.

Za prvé, Irák není tradičním místem pro rozvojové práce, představuje z hlediska opatření jedinečnou oblast. Z toho důvodu se nám pomocí oddělených nástrojů nedař dosáhnout žádných trvalých výsledků. Evropské unii se podaří rozvinout dialog s iráckou společností jedině prostřednictvím společného uplatňování nástrojů pro rozvojové práce a bezpečnost. Učiňme z transparentnosti základní součást našich aktivit. Komise musí umožnit demokratickou kontrolu svých finančních nástrojů.

Za druhé, Unie by se měla zvlášť zaměřit na podporu parlamentního aspektu. Musíme podporovat vykonávání dobré správy věcí veřejných a pracovní postupy v Radě zástupců, poskytovat vzdělávání a zdroje pro parlamentní práci, a v případě potřeby poskytovat odbornou pomoc při vytváření právních předpisů – struktura federálního státu představuje výzvu z hlediska legislativy.

Za třetí, musíme trvat na tom, aby ochrana lidských práv tvořila jádro iráckého rozvoje. Právní postavení etnických a náboženských menšin bude záviset na příspěvku ze strany Unie. Asyrští křesťané, Chaldejové, syrští Aramejci a další menšiny, například Turkmeni, musí čelit neustálé diskriminaci a ohrožení svého života. Jestli chceme tuto situaci napravit, musíme vyvíjet mnohem rozhodnější úsilí.

Věřím, že si každý z nás uvědomuje, že tato zpráva už není jen o chybách z minulosti. Tyto chyby jsme si přiznali a Iráčanům určitě nijak nepomůže, když je budeme dál rozebírat. Musíme si uvědomit nejen to, že minulost nás svým způsobem zavazuje, ale i to, že v opačném případě Irák nečeká žádná světlá budoucnost.

  Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. – (DE) Zpráva paní Gomesové o úloze Evropské unie v Iráku si bohužel nevšímá dvou základních otázek, které jsou pro situaci v Iráku velmi důležité.

V současnosti se v Iráku nacházejí okupační jednotky Spojených států, Spojeného království a dalších členských států i jiných zemí. Tyto jednotky se tam nacházejí už od nezákonné invaze do Iráku v roce 2003. Nyní už všichni víme, že argumenty uváděné ke zdůvodnění této vojenské operace byly úplně nepravdivé (stejně jako lži, které vyhlašoval Collin Powell před Bezpečnostní radou OSN o údajných iráckých zbraních hromadného ničení).

Všechny předložené pozměňující a doplňující návrhy, včetně těch, které předložila moja skupina GUE/NGL, v kterých se jasně připomínají početné oběti této války a pokračující okupace a kritizují se absolutně nepřiměřená vojenská opatření, byly zamítnuty. Z toho důvodu se tyto klíčové aspekty v zprávě paní Gomesové téměř vůbec nezmiňují.

Vzhledem k uvedeným důvodům jsem hlasoval proti této zprávě, protože ve své nynější podobě neodráží skutečnou situaci v Iráku. Bylo by proto skutečně katastrofální žádat, aby Evropská unie plnila v Iráku ještě komplexnější úlohu, protože by se tím stala součástí vojenského a okupačního režimu. I když, navzdory zmíněným výhradám, podporuji mnohá tvrzení uvedená v zprávě, domnívám se, že každý, kdo se nepostaví proti válce a okupaci, se stává jejich nástrojem.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. – Některé členské státy Evropské unie vyslaly do Iráku svoje jednotky, aby tvořily součást mezinárodních sil, Asistenční misi Organizace spojených národů v Iráku a výcviku iráckého policejního sboru, který financuje NATO, přičemž jednou z těchto zemí je i Estonsko.

Pokud se nepodaří dosáhnout míru a stability v zemi, nepodaří se zlepšit ani humanitární situaci. Bohužel, republikánští i demokratičtí prezidentští kandidáti v Spojených státech plánují ve svých programech stažení svých sil z Iráku, což bude mít za následek ponechání této země v zdevastovaném stavu.

Jsem přesvědčený, že kdyby Evropská unie zvýšila svou angažovanost v Iráku poskytnutím finančních prostředků, lidských zdrojů a know-how pro budování státu, mohli bychom se tak vyhnout rozkladu země. Evropská unie by měla v Iráku sehrát klíčovou úlohu zprostředkovatele mezi různými politickými a náboženskými frakcemi s cílem dosáhnout dobře fungující společnosti.

  Konrad Szymański (UEN), písemně. – (PL) Mám dojem, že paní Gomesová nepředložila jednu, ale hned dvě zprávy.

Jedna z nich konkrétním způsobem popisuje naši angažovanost v Iráku, přičemž je psaná v ostrém kontrastu s emotivním a propagandistickým stylem jejího zdůvodňování.

Jednoho úspěchu se však bezpochyby podařilo dosáhnou: konkrétně mám na mysli rok 2003, v kterém se podařilo svrhnout autoritativní režim, který destabilizoval celý region. Kdyby události z roku 2003 neproběhly, potom bychom dnes určite nemohli vypracovávat 25 stran doporučení pro demokratický Irák, která se týkají oblastí strukturálních reforem, volebního práva a práv menšin.

Naštěstí, svým hlasováním tato doporučení podpoříme. Proto velmi rád podpořím tento dokument. Je velmi správné, že přebíráme odpovědnost za vybudování stabilního a demokratického Iráku. Těší mě také, že země, které boly rozdělené vojenským zásahem v roce 2003, dnes budou moci společně využívat příležitostí, které tato válka vytvořila.

12. Evropský kodex jednání pro vývoz zbraní (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem jednání je prohlášení Rady a Komise k Evropskému kodexu jednání pro vývoz zbraní.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Nejprve bych chtěl jménem Rady vyjádřit naši spokojenost s tradičně dobrými vztahy a spoluprácí mezi pracovní skupinou Rady pro kontrolu vývozu konvenčních zbraní (COARM) a Evropským parlamentem, konkrétně jeho Podvýborem pro bezpečnost a obranu (SEDE). Jsem přesvědčený, že tato dobře organizovaná a vynikající spolupráce bude pokračovat i v budoucnosti, a proto skutečně vítám dnešní diskusi.

Dovolte mi říci pár slov o Evropském kodexu jednání pro vývoz zbraní. Jak víme, tento kodex byl přijat v roce 1998. Poskytl Evropské unii nový impuls pro monitorování obchodu se zbraněmi. V souladu s tímto kodexem začala Evropská unie vydávat výroční zprávy o uskutečněných transferech zbraní.

Tento rok to bude v pořadí už desátá výroční zpráva. Měl bych také upozornit, že tyto zprávy jsou stále jasnější a informativnější. Na základě tohoto kodexu začala většina členských států v posledních letech vydávat svoje národní výroční zprávy o vývozu zbraní a vojenského opatření. V roce 2003 definovala Evropská unie svůj vlastní seznam zbraní a vojenského opatření, který by měl byt zahrnutý v tomto kodexu, a začala vykonávat vážnější koordinaci politiky pro vývoz do jednotlivých třetích zemí. Členské státy si také vyměňují informace o odmítnutých a uskutečněných vývozech zbraní.

Tato dynamika se promítla i do mezinárodních organizací, především do organizací, v kterých hrají důležitou úlohu členské státy Evropské unie. Týká se to především Wassenaarského ujednání. V letech 2006 a 2007 byl tento kodex vylepšený, konkrétně přidáním uživatelské příručky.

Jak víme, tento kodex není právně závazným dokumentem. Členské státy však mají politickou odpovědnost dodržovat jeho ustanovení. V minulosti existovaly pokusy rozšířit tento kodex přidáním společné pozice, která by byla právně závazným dokumentem a jehož ustanoveními by se členské státy při vývozu zbraní musely řídit. Ještě stále však neexistuje žádná dohoda v souvislosti s přijetím takové společné pozice. Slovinské předsednictví pracuje na tom, aby se tato pozice přijala ještě během slovinského mandátu, to jest v první polovině tohoto roku, případně, pokud se to nepodaří, aby se v této záležitosti dosáhlo aspoň významného pokroku.

Pravděpodobně nejlepší příležitost k dosažení tohoto pokroku představuje příprava desáté zprávy Evropské unie o provádění tohoto kodexu. V této chvíli však nedokážeme s jistotou předpovědět, zda se toto naše přání splní. To nám však, samozřejmě, nebrání v tom, abychom se o to nepokoušeli. Z toho důvodu vyzveme všechny členské státy, aby nám předložily svoje stanoviska k této otázce, a budeme se je snažit povzbuzovat, aby společně pracovali na dosažení společné pozice. V případě, že nebudou existovat žádné překážky, slovinské předsednictví s velkou radostí ukončí proces přijímání a předloží zprávu všem zainteresovaným institucím, v první řadě Evropskému parlamentu.

Dovolte mi říci pár slov o dalších dvou prioritních tématech: společné pozici v zprostředkování zbraní a obchodování s vojenským opatřením a v úsilí členských států o přijetí mezinárodně závazných dohod o obchodě se zbraněmi.

V roce 2001 přijala Evropská unie usmíření pro zprostředkování obchodu se zbraněmi a v roce 2003 byla přijatá společná pozice. Přijetím této společné pozice se členské státy zavázaly zakomponovat její jednotlivé prvky do svých vnitrostátních právních předpisů a tímto způsobem regulovat zprostředkování obchodu se zbraněmi a vojenským opatřením. V současnosti má prvky této společné pozice ve své vnitrostátní legislativě zakomponováno už 20 členských států, přičemž sedm dalších musí ještě tento proces dokončit. Předsednictví bude sledovat pokrok v této záležitosti a bude vyzývat členské státy, které ještě nedokončily tento proces, aby tak učinily co nejdřív.

Nyní se dostávám k poslednímu tématu: mezinárodní dohodě o obchodu se zbraněmi. Tato dohoda je jedním z klíčových projektů v oblasti odzbrojování. Jak víte, Evropská rada nedávno přijala rozhodnutí podpořit tuto mezinárodní dohodu. Rámec pro složení skupiny vládních odborníků pracujících na této dohodě byl potvrzený na loňském Valném shromáždění. Informace o počáteční práci této skupiny jsou povzbuzující, v každém případě však bude potřeba do tohoto procesu investovat ještě velké množství úsilí a práce.

V rámci našich aktivit budeme pozorně sledovat práci této skupiny a podporovat proces směřující k mezinárodní dohodě.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážený pane předsedající, v rozpravě o Iráku jsem mluvila o trochu déle, nyní však budu mluvit o trochu méně, takže se budu snažit dodržet vymezený čas.

I když odpovědnost za kontrolu a monitorování prodeje zbraní spočívá v první řadě na členských státech, a tedy na Radě, i Komise má jasný zájem přispívat k vykonávání strategie EU pro ruční a lehké zbraně v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Vysoce oceňujeme účinnou kontrolu a monitorování vývozu zbraní v rámci EU. Nadále nás však znepokojuje fakt, že Evropské kontrolní orgány by měly vyzývat i další regiony, aby v této oblasti přijaly a uplatňovaly aspoň minimální normy, aby se tím zabezpečilo, že legální vývozy se následně nedostanou do rukou neoprávněných uživatelů, což by mělo za následek růst počtu ozbrojených konfliktů a případů porušování lidských práv.

V této souvislosti se Komise i nadálej aktivně angažuje s členskými státy, třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi a dalšími subjekty v řešení otázky financování nezákonného obchodu se zbraněmi, který je často propojený s nezákonným obchodováním s dalšími druhy tovaru (především drogami), například diamanty.

Komise v minulém roce využila svoje předsednictví v Kimberleyském procesu na urychlení vývoje kontrolních mechanismů na předcházení a zabránění používání diamantů na financování nákupů zbraní povstaleckými skupinami. Kromě toho zamýšlíme v úzké spolupráci s příslušnými celními orgány urychlit vykonávání opatření k boji proti nezákonnému obchodu s drogami letecky, v rámci nového nástroje stability, se zvláštním zaměřením na letadla směřující do Afriky nebo pohybující se v rámci afrického kontinentu. Sehráváme také úlohu při vykonávání zbrojních embarg prostřednictvím odmítnutí příslušné technické pomoci.

V rámci Evropské unie je kontrola obchodu se střelnými zbraněmi nesmírně důležitá v boji proti nejistotě a kriminalitě, obzvlášť proti organizovanému zločinu. Vznikající politika boje proti obchodu se střelnými zbraněmi zahrnuje posílení kontrol zákonného prodeje a držení střelných zbraní v rámci Evropské unie. Zahrnuje i náležité monitorování pohybu střelných zbraní v rámci Unie a rozvoj spolupráce mezi vnitrostátními orgány zodpovědnými za tuto oblast.

Kromě těchto snah si také uvědomujeme, že velké množství zbraní se nachází i ve vlastnictví zločinců a na černém trhu. Neoprávněný transfer střelných zbraní přes hranice a transfer neoznačených zbraní tvoří důležité zdroje těchto nezákonných zbraní. V současnosti se na evropské úrovni podnikají kroky k rozšíření pravidel o vedení záznamů a označování zbraní s cílem vytvořit systém dovozu a vývozu pro střelné zbraně k civilnímu použití a zlepšit spolupráci mezi národními orgány činnými v trestním řízení.

Zlepšení vystopovatelnosti střelných zbraní představuje základní cíl, přičemž i mimo Unii podnikáme kroky, opět v rámci nástroje stability, zaměřené na řešení problémů vznikajících v důsledku pozůstatků vojenských výbušnin a ručních zbraní v krizových oblastech. V současnosti, například, uvažujeme o podpoře projektu, který je zaměřený na odstranění nevybuchlého střeliva a dalších výbušných pozůstatků v Bosně.

Budeme, samozřejmě, i nadále podporovat úsilí členských států zaměřené na vypracování smlouvy o obchodu se zbraněmi, o které tu mluvil i pan předseda Rady, i když si, na rozdíl od něho, myslíme, že vytvoření této smlouvy zabere určitý čas. Doufáme však, že se tak stane co nejdřív.

  Urszula Gacek, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený pane předsedající, už téměř 10 let přešlapuje Evropská rada na místě v otázce transformace Evropského kodexu jednání pro vývoz zbraní do podoby právně závazného dokumentu. Během posledních dvou let neexistovaly žádné technické překážky pro přijetí společné pozice v souvislosti s tímto kodexem. Proč bychom si tedy neměli už konečně zamést před vlastním prahem?

Za prvé, odhaduje se, že v současnosti existuje v našich členských státech okolo 400 firem vyrábějících zbraně. Vzhledem k tomu, že náklady na výzkum a vývoj jsou v tomto odvětví nesmírně vysoké, tyto podniky se přirozeně snaží maximalizovat svoje zisky tím, že tyto zbraně nabízejí co nejdéle ve výrobě, prodávají licenční smlouvy a, zkrátka, vyhledávají každý potenciální trh. Firmy sídlící v 20 státech, které zavedly přísná usměrnění na vývoz zbraní, se z toho důvodu nacházejí v jasné ekonomické nevýhodě vzhledem ke svým konkurentům, jejichž vlády jsou v této oblasti mnohem shovívavější. Všechny firmy by měly mít vytvořené stejné podmínky.

Za druhé, existují prokazatelné případy firem z členských států EU, které zásobují zbraněmi Čínu, Kolumbii, Etiopii a Eritreu. Jal si můžeme na jedné straně blahopřát k veškerému úsilí zaměřenému na podporu hospodářského rozvoje, demokracie a lidských práv, když na druhé straně svým přispíváním k násilným konfliktům znemožňujeme samotné vykonávání těchto cílů?

Za třetí, z našich členských států vysíláme na mírové mise EU a NATO vojenský personál, a přitom naší neschopností uplatňovat tento kodex chování riskujeme, že se, v důsledku nezodpovědně uskutečněných transferů, může tento personál dostat pod palbu zbraní vyrobených v našich vlastních členských státech.

Za čtvrté, jak si můžeme představovat budoucí Evropu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou, když nám chybí tak základní prvek této politiky, jakým je společná pozice?

A nakonec, předtím než se v tomto Parlamentu znovu postavíme na obhajobu lidských práv a demokracie, postarejme se o to, aby byla naše slova podložená i konkrétními činy.

Skupina PPE-DE blahopřeje autorům tohoto návrhu usnesení. Věříme, že výrazná podpora ze strany Parlamentu pomůže Radě najít způsob, jak dosáhnout, aby bylo dodržování kodexu chování právně závazným požadavkem pro všechny členské státy.

  Ana Maria Gomes, jménem skupiny PSE. – (PT) Přesně, jak právě řekla naše zpravodajka, paní Gaceková, které bych chtěla poblahopřát, návrh usnesení k Evropskému kodexu jednání pro vývoz zbraní vyjadřuje znechucení Parlamentu nad současnou patovou situací v souvislosti s tímto důležitým nástrojem.

I po deseti letech své existence je tento kodex stále zdrojem pýchy těch, kteří jsou přesvědčení, že Evropská unie by měla převzít vedoucí úlohu v globální diskusi o kontrole transferu zbraní. Vítáme stále větší harmonizaci uplatňování tohoto kodexu, detailní výroční zprávy předkládané jednotlivými členskými státy a podpůrné iniciativy ze strany Rady. Všechny tyto pokroky se však stávají bezvýznamnými vedle nejdůležitější otázky: potřeby transformovat tento kodex do podoby právně závazného nástroje.

Víme, že transformování kodexu chování do postoje společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) souvisí se zrušením embarga na vývoz zbraní do Číny. Parlament odmítá vydírání, které je hlavní příčinou této tříleté patové situace. Nikdo nemůže předstírat, že si není vědom, že zbraně prodávané Pekingem súdánskému režimu se používají k zásobování konfliktu v Dárfúru, nebo že například v rukou nelegitimního vojenského režimu v Barmě slouží k útlaku a represi barmského obyvatelstva. Tato situace Parlament skutečně znechucuje, protože už dlouho jsou dobře známy praktické i teoretické důvody, které by měly být dost důležité k tomu, aby přinutily Radu konat. Evropská zahraniční politika bude bez společných a závazných pravidel pro vývoz zbraní vždy neúplná a neúčinná. Kromě toho, jednou z nejvýznamnějších překážek pro úplnou harmonizaci vnitřního trhu s obrannými prostředky je právě velký počet vývozních pravidel existujících v rámci EU.

Nakonec je tu i otázka principu: Evropská unie může v této oblasti vystupovat jako zodpovědný a soudržný mezinárodní aktér a může vést práce zaměřené na zlepšení mezinárodních právních předpisů jedině tehdy, bude-li vnímaná jako vzor, který je třeba následovat. Jednoznačně se v této souvislosti spoléháme na slovinské předsednictví a na pana ministra Lenarčiče. Avšak, i v pořadí další předsednické zemi, která nese zvláštní odpovědnost za tuto přetrvávající patovou situaci, Francii, jsme naznačili, že nastal čas vyřešit tyto otázky a uznat, jak důležité je dostat Evropskou unii do čela účinného a zodpovědného multilateralismu.

  Fiona Hall, jménem skupiny ALDE – Vážený pane předsedající, uplynulo už 10 let od doby, co se Evropská unie dohodla na kodexe chování pro vývoz zbraní, a je velmi smutné, že tento kodex nebyl doteď transformovaný do účinného nástroje kontroly vývozu zbraní ze strany všech podniků a vlád v Evropské unii. V důsledku toho se evropské zbraně ještě stále dostávají do konfliktních oblastí.

Evropská unie se tak ocitla v nepochopitelné situaci, v které dodává zbraně a podněcuje konflikty v těch samých zemích, kde zároveň poskytuje rozvojovou pomoc. Jak tento fakt vysvětlíme našim občanům? Jak, například, vysvětlíme to, že některé členské státy jsou ještě stále ochotné obchodovat s tříštivou municí, když zároveň Evropská unie utrácí miliony eur na likvidaci min? V roce 2005 byly například v Libanonu použity tisíce tříštivých bomb se zničujícími důsledky, přičemž o rok později, v roce 2006, poskytla EU Libanonu rozvojovou pomoc ve výši 525 milionů EUR, z nichž část byla použitá na odstranění nevybuchlého střeliva.

Přestaňme si namlouvat, že zbraně do konfliktních států dodávají jen země mimo EU: sedm z deseti největších světových vývozců zbraní tvoří členské státy Evropské unie. Není vhodný čas k tomu, abychom místo prodeje zbraní raději investovali do řešení konfliktů v postižených zemích?

Existuje naléhavá potřeba mechanismů přiměřené kontroly transferu a překládek zbraní a předcházení zprostředkování nezákonných zbraní ze strany evropských firem nacházejících se mimo území EU. Prvním krokem v tomto směru však musí být transformace kodexu chování z roku 1998 na právně závazný nástroj. Proto bych chtěla poprosit slovinské předsednictví, aby učinilo vše, co je v jeho silách, k vyřešení patové situace v Radě a k přijetí společného postoje.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážený pane předsedající, jako zpravodaj pro kontrolu vývozu zbraní z Evropské unie jsem měl možnost velmi pozorně sledovat proces transformace současného kodexu chování do účinnějšího a efektivnějšího nástroje, který zaručuje kvalitnější a lepší kontroly vývozu zbraní z území Evropské unie a ze strany podniků EU.

V každém případě, navzdory technické práci, kterou před určitým časem vykonala pracovní skupina Rady pro vývoz konvenčních zbraní (COARM), ještě stále nechápu – a mí kolegové se vyjádřili v tom samém duchu – proč Rada odmítá přijetí společného postoje, který by nám umožnil transformovat současný kodex na právně závazný nástroj.

Navzdory přehnanému utajování, s kterým je spojený tento typ diskusí, víme, že proti tomuto kroku se vyslovilo jen pár zemí, především Francie, která je, zdá se, ve svém rozhodnutí ovlivněná ukončením embarga na vývoz zbraní do Číny.

Musím ještě jednou zdůraznit, že jde o dvě zcela nezávislé otázky a jejich spojování v této souvislosti ukazuje na obrovský nedostatek odpovědnosti vůči početným obětem, které musí každodenně snášet následky naší nezodpovědné politiky v oblasti vývozu zbraní.

Z toho důvodu vítám závazek slovinského předsednictví na dokončení procesu transformace kodexu do společného postoje během jeho mandátu, i když si vzpomínám, že i předcházející předsednictví vyslovila stejné přísliby, které zůstali nenaplněné. Doufám, že vám se to podaří, můžete přitom počítat s naší plnou podporou. Chtěl bych také upozornit na to, že je to právě z důvodu nedostatku kontroly a současné shovívavosti, že evropské zbraně končí – ať už zákonným, nebo nezákonným způsobem – v rukou teroristických skupin, diktátorů a ozbrojených frakcí, které ohrožují současné i budoucí životy milionů lidí, a kterým – sice podle potřeby, ale ne bez určité dávky cynismu – v konečném důsledku posíláme svoje týmy rozvojové pomoci.

  Tobias Pflüger, , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedající, každý rok se v tomto Parlamentu koná alespoň jedna rozprava o vývozu zbraní, přičemž po zbytek roku tento vývoz vesele pokračuje dál. Už několik let Parlament vyzývá k přijetí právně závazného kodexu chování, Rada však nebyla schopná v této otázce dosáhnout žádné dohody. Ocenil bych, kdybyste nám úplně na rovinu řekli, které členské státy blokují tento proces. Je skutečně velká ostuda, že tento kodex chování není právně závazný. Když se tento proces vlekl, Evropská unie a její členské státy se staly největším vývozcem zbraní na světě. Zbraně jsou navržené s cílem zabíjet! Každý vývoz zbraní znamená zlo.

Členské státy samozřejmě dodávají zbraně i do krizových a konfliktních oblastí. Turecká invaze do severního Iráku, kterou bylo porušené mezinárodní právo, se například uskutečnila i s pomocí zbraní z Německa. Země EU také vedou války, především v Iráku a Afghánistánu, a dodávají zbraně spřáteleným zemím bojujícím ve válkách. Musíme to už jednou provždy zastavit! Zastavme veškerý vývoz zbraní!

Zboží dvojitého využití, které je použitelné k vojenským i civilním účelům, jakož i opětovný vývoz se také musí stát předmětem úpravy kodexu chování. Do zítřejší diskuse jsme podali pozměňující a doplňující návrhy v souvislosti s oběma těmito tématy a jsem skutečně velmi zvědavý, zda je zítra Parlament přijme. Jak jsem řekl, vývoz zbraní má za následek každodenní zabíjení lidí, a proto musí byt naléhavě zastaven.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Pochopil jsem, že společným cílem účastníků této diskuse je podpořit co nejrychlejší transformaci tohoto kodexu do podoby právně závazného dokumentu. Chtěl bych dodat, že předsednictví sdílí tento cíl, a doufám, pan Pflüger, že tento rok budeme mít větší štěstí a podaří se nám jej dosáhnout, nebo se nám, přinejmenším, v tomto směru podaří dosáhnout významného pokroku.

Chtěl bych vám poděkovat za podporu úsilí Rady na dosažení společného postoje. Můžete mi věřit, že slovinské předsednictví toto úsilí ještě zvýší.

Chtěl bych poděkovat paní Gomesové, která upozornila na to, že existují snahy na zaangažování nových aktérů do vykonávání tohoto kodexu, konkrétně těch, kteří se nacházejí mimo hranice Evropské unie. Předcházející předsednictví, například v roce 2007, zahrnovali do těchto aktivit hlavně země západního Balkánu. Vyvíjejí se však i aktivity zaměřené na další země, jako jsou Turecko, Ukrajina, země severní Afriky a některé další země východní Evropy.

Chtěl bych skončit vyslovením naděje, že v následující diskusi v Evropském parlamentu o této otázce se už nebude diskutovat jen o kodexu, ale i o společném postoji.

  Předsedající . − Dostal jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ v souladu s čl.130 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava skončila.

Hlasování proběhne ve čtvrtek.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. – Důrazně vyzývám členské státy EU, aby přijali Evropský kodex jednání pro vývoz zbraní. Evropská unie je založena na společných hodnotách a dohodách, které odsuzují nezákonný transfer zbraní i transfer do zemí, které porušují tyto hodnoty. Ve skutečnosti má fakt, že vlády některých členských států dávají přednost svým národním politikám a obchodním zájmům a pokračují v prodeji zbraní, nepříznivý účinek na zásady, na kterých je založené evropské společenství.

Lisabonská smlouva posiluje úlohu Evropské unie coby globálního subjektu. Je proto nesmírně důležité, abychom začali brát Evropský kodex jednání pro vývoz zbraní vážně a začali ho v reálných podmínkách vykonávat ve všech členských státech. Z toho důvodu bych chtěl vyzvat Radu, aby nám poskytla hodnověrné vysvětlení, proč se oddaluje přijetí tohoto společného postoje.

(1) Viz zápis

13. Situace v Čadu (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise týkající se situace v Čadu.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Jak víte, situace v Čadu se v posledních týdnech zhoršila. Na začátku února vstoupili čadští povstalci do hlavního města N'Djamena a obsadili jeho větší část. O několik dní později se stáhli, přesněji řečeno, byli zatlačení směrem na východ k čadsko-súdánské hranici. Útoky povstaleckých skupin na čadskou vládu na začátku února nejenže zažehly doutnající vnitřní krizi, ale odhalily i její regionální rozměr. Jinými slovy, povstalci, podporovaní Súdánem, přišli z Dárfúru. To je i důvod, proč musíme při diskusi o Čadu zohlednit dva vzájemně propojené aspekty: vnitřní politický aspekt a regionální aspekt.

Když Evropská rada v únoru odsoudila útoky čadských povstalců na čadskou vládu, na jedné straně se pokoušela o politický dialog mezi vládou, opozicí a povstalci a na straně druhé zdůrazňovala naléhavou potřebu politického dialogu mezi vládami Čadu a Súdánu. Domnívám se, že na vlády Čadu a Súdánu by měl být vyvíjený větší tlak, aby splnily závazky, ke kterým se zavázaly v rámci rozličných dohod. Rada okamžitě oslovila obě vlády, aby přestaly podporovat a zásobovat ozbrojené skupiny a zlepšily svoje vzájemné vztahy.

Pokud jde o vnitřní politickou situaci v Čadu, jediný způsob, kterým lze dosáhnout míru a stability v této zemi, je politické řešení současného sporu. Inkluzívní politický proces, který byl zmíněný v dohodě uzavřené v srpnu 2007 mezi čadskou vládnoucí stranou a stranami legitimní opozice, musí pokračovat. V tomto kontextu Evropská unie podporuje úsilí Africké unie o mírové řešení tohoto konfliktu. Evropská unie se připojuje k Africké unii a OSN v jejich jednoznačném odsouzení povstaleckých útoků. Sdílíme jejich obavy v souvislosti s rizikem dalšího stupňování konfliktu.

Máme také obavy vzhledem k zhoršující se humanitární situaci. Stále častěji nepřátelské akce prohlubují humanitární tragédii a zvyšují už i tak velký počet uprchlíků a vysídlených osob. V bojích zahynulo víc než 160 lidí a dalších přibližně tisíc bylo zraněných. Desetitisíce uprchlíků se uchýlily do sousedního Kamerunu a Nigérie. Protože v Čadu se nachází okolo 250 tisíc uprchlíků z Dárfúru, panuje tam velmi napjatá humanitární situace, která si vyžaduje urychlené plné nasazení evropské mise EUFOR TCHAD/RCA.

Momentálně se bezpečnostní situace v hlavním městě N'Djamena a ve větší části země, s výjimkou východu, zklidnila a po posledních bojích se pomalu vrací k normálu. Stav pohotovosti, který byl vyhlášen 15. února a původně měl trvat dva týdny, byl však prodloužený až do poloviny tohoto měsíce. Tato skutečnost měla za následek vyjádření obav ze strany Evropské unie v souvislosti s obmezeními občanských svobod a svobody médií v Čadu.

Po dočasném přerušení pokračovaly činnosti související s nasazením mise EUFOR. Velitel operace, generál Nash, prohlásil, že dočasně přeruší aktivity související s povstaleckými útoky, aby bylo možné zhodnotit novou politickou a bezpečnostní situaci. Nasazení pokračovalo bez toho, aby byl ovlivněný celkový časový rámec operace, přičemž dosažení počáteční operační schopnosti se ještě stále plánuje na polovicu března.

Alarmující situace v regionu ještě víc zdůraznila význam mandátů misí EUFOR a OSN. Mise EUFOR potvrzuje odhodlání Evropské unie pomáhat při stabilizaci daného regionu. Na dosažení stanovených cílů jsou potřeba dvě věci: za prvé, naléhavě potřebujeme bezpečnost zaručenou armádou a za druhé, strany konfliktu by měly projevit ochotu začít společný dialog a společná jednání.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, už při svém návratu z mise v Čadu, kterou jsem absolvoval mezi 20. a 22. lednem 2008, jsem tvrdil, že Čad by měl být pro EU prioritou. Pokus o převrat ze strany povstaleckých hnutí na počátku února a události, které následovaly potom, mě jen utvrdily v mém přesvědčení.

Ještě stále jsem přesvědčený, že dlouhotrvající stabilita v Čadu závisí na politické otevřenosti ke všem jeho vnitřním složkám. Přesně tuto úlohu na sebe v minulém roce převzala Evropská komise zprostředkováváním a podporou politického dialogu, který, jak jistě víte, vedl k dosažení vnitrostátní dohody v Čadu dne 13. srpna 2007. Jsem pevně přesvědčený, že jedině tento dialog dokáže vytvořit politickou perspektivu, která je potřebná pro zabezpečení stability a konsolidaci demokracie v Čadu. Jejím výsledkem musí být spolehlivé zhodnocení a soupis volebního systému, který povede k svobodným a transparentním volbám v roce 2009.

Tento vzkaz jsem s patřičným důrazem předal i prezidentu Débymu, přičemž tento proces už začal prostřednictvím monitorovacího výboru. Nedávné události v N'Djamene způsobily zastavení tohoto procesu. Navzdory pokusu o převrat a svrhnutí vlády je však mimosoudní zatčení mnohých vedoucích představitelů opozice, civilistů a pracovníků médií politováníhodné a nepřijatelné. Coby zprostředkovatel a pozorovatel vykonávání vnitrostátní čadské politické dohody z 13. srpna 2007 jsem byl během své poslední návštěvy Čadu, kterou jsem uskutečnil 27. února, prvním, kdo vyjádřil prezidentu Débymu svoje znepokojení nad touto situaci.

Během své mise jsem vyzýval prezidenta Débyho a politické představitele prezidentské většiny a demokratické opozice, čili všechny zodpovědné politiky v Čadu, aby znovu spustili proces politických dialogů prostřednictvím obnovení důvěry mezi jednotlivými zúčastněnými stranami. To si vyžaduje závazek ze strany všech zúčastněných politických subjektů, samozřejmě, i včetně samotného prezidenta Débyho, který potvrdil svůj záměr působit jako garant vykonávaní této politické dohody. Byl jsem ubezpečen, že výjimečný stav, který byl vyhlášený v polovině února, bude ukončený v souladu s ustanoveními zakotvenými v ústavě, tj. v polovině března.

Při stejné příležitosti jsme požádali prezidenta Débyho, aby propustil na svobodu pana Lola Mahamata Choua, předsedu koordinace politických stran pro obranu a ústavu, přičemž prezident naší žádosti vyhověl. Bernard Kouchner a já jsme požádali o setkání s panem Chouem. Setkali jsme se s ním osobně, což znamená, že byl následující den propuštěn. Velmi mě také potěšila zpráva o tom, že pan Ngarlejy Yorongar je momentálně v Štrasburku, někteří z přítomných se s ním možná dokonce i setkali. Stále mě však znepokojuje osud Ibniho Oumara Mahamata Saleha, který je ještě stále nezvěstný. Z toho důvodu jsme s úspěchem požádali prezidenta Débyho, aby zřídil rozšířený vyšetřovací výbor s významným mezinárodním zastoupením, včetně zástupců z Evropské unie, OIF a Africké unie. Tento výbor musí vyšetřit a objasnit nedávná zatčení a zmizení. Bude to důležitý první krok směrem k obnovení důvěry a zabezpečení návratu normálního života do Čadu.

Ten samý vzkaz byl vyslaný i vedoucím představitelům opozice. Řešení spočívá v společné odpovědnosti vlády, prezidentské většiny a opozice. Chtěl bych svůj projev ukončit krátkým vysvětlením regionálního kontextu: pokus o převrat v Čadu byl do velké míry přímým důsledkem zhoršení vztahů mezi Čadem a Súdánem. Je skutečně těžké nevidět v pozadí pokusu o převrat v Čadu chartúmské orgány.

Z toho důvodu je nesmírně důležité zastavit vzájemné vyostřování situace mezi Dárfúrem a Čadem. S radostí vítám regionální zprostředkovatelské iniciativy mezi Čadem a Súdánem, které v současnosti vykonávají hlavy států a vlády v daném regionu, především prezident Wade. Současná situace dokazuje – byl-li vůbec ještě nějaký důkaz nutný – že existuje naléhavá potřeba nasazení evropských vojenských a civilních sil v co nejkratším čase.

Chtěl bych nyní připomenout misi MINURCAT, v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1778 z roku 2007. Důvod pro existenci této vojenské operace byl potvrzený jako nikdy předtím. Statisíce civilistů jsou nucení žít v nesmírně nestabilních podmínkách ve východním Čadu a netrpělivě očekávají nasazení jednotek EUFOR. Komise bude i nadále pokračovat v aktivizovaní všech politických nástrojů humanitární pomoci a spolupráce v souvislosti se situací v Čadu. V současnosti čekám na výsledky zprostředkovatelských snah pod vedením prezidenta Wada, na jejichž základě se budu moci rozhodnout, nebo aspoň mít určitou představu, kdy se vrátím nejen do Čadu, ale i do Chartúmu. Je nesmírně důležité, abychom pokračovali v naší zprostředkovatelské a mírové činnosti mezi N'Djamenou a Chartúmem, protože napjatá interakce, která je výsledkem úplného kolapsu vztahů mezi Čadem a Súdánem, je doslova hmatatelná.

  Colm Burke, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený pane předsedající, jsem rád, že tato diskuse zůstala na programu plenární schůze na tento týden. Současná situace v Čadu si žádá naléhavou pozornost nejen ze strany Evropské unie, ale i ze strany mezinárodního společenství. Později tento týden se má konat summit mezi Čadem a Súdánem v Dakaru, kde se senegalský prezident pokusí udělat vše, co bude v jeho silách, aby dosáhl společného základu pro mírovou dohodu mezi prezidentem Débym a prezidentem al-Bašírem. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun také plánuje účast na těchto rozhovorech v Dakaru, neboť humanitární krize v tomto regionu patří mezi jeho hlavní priority.

Tyto aktuální události jen podtrhávají důležitost včasné diskuse v Parlamentu dnes odpoledne. Vyzývám všechny zainteresované vedoucí představitele, aby vynaložili všechno svoje úsilí na obnovení úplného politického smiřovacího procesu.

Evropská unie musí také podniknout rozsáhlá diplomatická opatření k podpoře nejnovějšího vývoje. Krátce před začátkem této diskuse jsme se já a několik dalších poslanců Evropského parlamentu setkali s čadským vedoucím představitelem a opozičním poslancem čadského parlamentu, panem Yorongarem, který byl začátkem února, následně po povstaleckých útocích, nezvěstný. Třetího února byl v Čadu zadržený státními bezpečnostními silami, podařilo se mu však utéct do Kamerunu a později mu byl poskytnutý azyl ve Francii. Jeho kolega a opoziční politik Mahamat Saleh je nadále nezvěstný. Současné tvrdé zákroky Čadu vůči politickým oponentům i vůči ochráncům lidských práv, musí skončit.

Mírová mise Evropské unie utrpěla, bohužel, svoji první lidskou ztrátu, když francouzský mírový pozorovatel omylem vstoupil na súdánské území. Dnes se koná jeho pohřeb. Zúčastní se ho i pan von Wogau z naší politické skupiny coby předseda Výboru pro bezpečnost a obranu v Evropském parlamentu. Chtěl bych jménem skupiny PPE-DE vyjádřit jeho rodině a přátelům naši upřímnou soustrast.

Podle mého názoru a vzhledem k současné humanitární a bezpečnostní situaci, se nasazení evropské mírové mise stalo nevyhnutelné. Evropská unie a OSN mají odpovědnost ochraňovat zranitelné civilisty a povinnost poskytovat humanitární pomoc a bezpečnost humanitárním pracovníkům. Jsem velmi rád, že součástí této mise a jejího nasazení jsou i irské vojenské jednotky.

Nakonec bych chtěl říci, že vítám závazek ze strany Ruska poskytnout helikoptéry pro tuto misi. Výraznou měrou to pomůže posilnit tuto důležitou operaci EU.

  Alain Hutchinson, jménem skupiny PSE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane komisaři, už několik měsíců se informujeme a velmi pozorně sledujeme iniciativy EU k urychlenému nasazení jednotek EUFOR v Čadu a Středoafrické republice, samozřejmě pod podmínkou, že tyto přechodné evropské jednotky budou akceschopné. Proč je to tak důležité? Myslím, že má smysl to zopakovat: je to důležité proto, aby Evropská unie byla v pozici, v které by mohla ochraňovat uprchlíky a vysídlené lidi, zpřístupnit poskytování humanitární pomoci a zaručit humanitární prostor, který je v současnosti systematicky porušovaný a ignorovaný bojujícími stranami.

Evropští socialisti však chtějí dát jasně najevo, že řešení v podobě trvalého míru v Čadu nebude jen čistě vojenským, ale také politickým řešením. V politické oblasti nabízí občanská společnost v Čadu k vyřešení této krize několik konkrétních možností založených na komplexním dialogu se všemi zúčastněnými aktéry, včetně vůdců ozbrojených skupin, protože bez spolupráce s nimi není možné dosáhnout žádného řešení.

Zajímalo by nás, zda Evropská unie vzala v úvahu tyto naše návrhy, přičemž projev pana komisaře v nás tuto naději podporuje. Někdy však máme dojem, podobně jako občanská společnost, kterou jsem zmínil, že EU i nadále vkládá slepou důvěru do údajné schopnosti prezidenta Débyho řešit krize. Stále víc je však jasné, že prezident Déby nebude nikdy v pozici, v které by mohl sám zabezpečit očekávaný mír v Čadu.

Z toho důvodu vítáme prohlášení jménem Evropské Komise. Doufáme, že Komise bude i nadále prokazovat svou politickou odvahu a smělost v této otázce.

  Philippe Morillon, jménem skupiny ALDE. – (FR) Vážený pane předsedající, dnes, jak právě řekl pan Burke, bylo důstojníku Polinovi udělené vojenské vyznamenání po tom, co byl v Súdáne zabitý během plnění chvályhodné a nesmírně složité mise EUFOR v Čadu a Středoafrické republice. Dovolte mi připojit se k zástupu jeho spolubojovníků a nejvyšších národních a evropských představitelů, především našeho vysokého představitele Javiera Solany a našeho kolegy Karla von Wogaua, a vzdát mu hold.

Celé roky tento Parlament neúnavně žádal Evropskou unii, aby převzala na sebe odpovědnost za ochranu obětí krvavých konfrontací v Dárfúru a okolním regionu. Vyjadřoval tím svou lítost nad stálými politickými překážkami, které bránily nasazení mezinárodních sil k tomuto účelu. Parlament také přivítal přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1778, kterou jste zmínil i vy, pane komisaři, o nasazení vojenské operace do Čadu a Středoafrické republiky, jejíž úlohou bude podpora mise OSN, MINURCAT a čadského policejního sboru.

V současnosti už nemá žádný smysl mluvit o velkém množství problémů v souvislosti s vykonáváním této mezinárodní mise, která byla původně plánovaná na listopad 2007 a jejíž nasazení konečně začalo koncem ledna a na základě současného harmonogramu potrvá až do května tohoto roku. Pane úřadující předsedo, zmínil jste, jak velký vliv měly akce povstaleckých skupin v N'Djamene na oddálení mise. Je však potřeba zmínit i nedostatek prostředků, které má Evropská unie k dispozici na vykonávání tohoto typu mise, především pokud jde o logistiku a helikoptéry. Z toho důvodu vítám včerejší prohlášení Ruska, v kterém zamýšlí poskytnout jednotkám Evropské unie nezbytné prostředky, které jim budou pomáhat při plnění mise na místě v složitých terénních podmínkách.

Možná by nám pan úřadující předseda mohl přiblížit několik dalších podrobností v souvislosti s touto zprávou.

  Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Vážený pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu úřadujícímu předsedovi a panu komisaři za jejich aktuální informace o současné situaci v Čadu. Chtěl bych také, podobně jako mí kolegové, pan Burke a pan Morillon, vzdát hold a vyjádřit svou upřímnou soustrast rodině francouzského mírového pozorovatele, který nedávno zahynul při plnění svých povinností.

Jedna z hrozných věcí, které musíme všichni během diskuse a sledování situace v Čadu a v podstatě celé této africké oblasti čelit, je přetrvávající nestabilita, nejen v samotném Čadu, ale také v oblastech Súdánu, Dárfúru a Středoafrické republiky i nestabilita v jiných aspektech, obzvláště pokud jde o vnější vlivy přesahující tamější hranice. Proto je nalezení společného základu pro řešení této situace tak složité. Je skutečně dobré mluvit o tom, že chceme do našich aktivit zapojit i občanskou společnost, tato občanská společnost však nedostává žádnou příležitost vyjádřit se k tomu, jak si představuje další průběh situace, protože jí v tom zabraňuje přítomnost různých povstaleckých nebo opozičních sil.

Z toho důvodu je otázka, na kterou se momentálně zaměřujeme prostřednictvím mechanismu Eurofor, nejen otázkou stability a ochrany uprchlíků, kteří přišli do Čadu ze Súdánu (kterých je přes čtvrt milionu, přičemž téměř 10 tisíc jich přišlo jen v průběhu minulého měsíce) a Středoafrické republiky, ale také otázkou zabezpečení demokracie a demokratizace, které musíme také dostat do popředí zájmu. Chtěl bych v této souvislosti poblahopřát panu komisaři Michelovi k jeho aktivitám ve vztahu k legitimní čadské vládě – přičemž slovo „legitimní jsem vyslovil velmi opatrně – jakož i k jeho práci v dalších oblastech, s cílem podpořit normální fungování této země. Bohužel nesdílím stejnou jistotu v souvislosti s nezávislostí vyšetřování nezvěstných osob, které bude probíhat pod dozorem čadských orgánů. Doufám však, že tato nezávislost se díky angažování ze strany Evropské unie posílí.

Mým posledním bodem je to, že konečně dochází k nasazení našich jednotek, díky pomoci ze strany Ruska a dalších států. Minulý týden jsem mluvil s generálporučíkem a operačním velitelem mise Patem Nashem, který mě informoval, že v současnosti už máme na místě 700 vojáků (z nichž 56 jsou irští vojáci), přičemž jejich konečný počet by měl dosáhnout ještě před začátkem období dešťů, teda, doufejme, před začátkem května.

Naší úlohou, úlohou Parlamentu, bude nyní podporovat tuto probíhající mírovou misi našimi politickými opatřeními a výroky, ale v první řadě tím, že se postaráme, aby měli všechny potřebné prostředky k plnění svého poslání.

  Marie-Hélène Aubert, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Vážený pane předsedající, situace lidských práv a situace civilního obyvatelstva v Čadu je ještě stále kritická, a každá iniciativa směřující k politickému dialogu má nulovou šanci na úspěch, nebudeme-li nejdřív jednoznačně reagovat na osud členů opozice, kteří byli 3. února zatčení, neskončí-li neustálé násilí páchané, dokonce i během této diskuse, na lidech, které Idriss Déby považuje za nepřátele, které je třeba zlikvidovat.

Proto je nesmírně důležité, pane komisaři, abyste i nadále vyvíjel na Idrisse Débyho tlak, podobně jako jste to dělal v minulosti, aby prozradil místo pobytu a stav Ibniho Mahamata Saleha a aby ho propustil na svobodu, pokud je ještě stále naživu. Chtěla bych při této příležitosti přivítat a vyjádřit svou solidaritu jeho synovi, který je přítomný v galerii, jakož i zástupci parlamentu, panu Yorongarovi, který k nám přišel diskutovat o současné a budoucí situaci v jeho zemi.

Pane komisaři, pane úřadující předsedo, dámy a pánové, čadská diaspora, která je i dnes ve velkém počtu zastoupená ve Štrasburku, vás velmi pozorně poslouchá a spoléhá se, že vytvoříte dialog, v kterém budou zapojené všechny zúčastněné strany, a nebude z něj vynechaný ani jeden politický subjekt v Čadu. Jen za těchto podmínek, při zapojení všech stran, je možné uvažovat o míru a demokratickém procesu. Jen za těchto podmínek může být mise EUFOR nasazená do nejvhodnějších podmínek, které odstraní nejistotu a pochybnosti způsobené posledními událostmi. Úloha Evropské unie musí byt jednoznačně vymezená ve vztahu k francouzským zájmům v této oblasti, které očividně pomohly prezidentu Débymu setrvat u moci, i když je pravda, že vystupování francouzského prezidenta je v současnosti už mnohem otevřenější a vyzývá k změně předcházejících politik.

Pane komisaři, pane předsedající, musíte použit veškerý svůj rozsáhlý potenciál k vyvíjení tlaku na prezidenta Débyho s cílem získat skutečné záruky na ochranu všech demokratů v Čadu. To znamená, že k němu musíte zaujmout tvrdší postoj, protože prezident Déby se v současné situaci pokouší jen natahovat čas a zachovat si tvář.

  Tobias Pflüger, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedající, Evropská unie vyslala do Čadu misi EUROF, přičemž už zahynul jeden z mírových pozorovatelů působících v rámci této mise. Přesně toho jsme se obávali. Francouzské jednotky údajně nechtěně překročily hranice se Súdánem.

Má tato mise EUFOR vůbec nějaký smysl? My tvrdíme, že nemá! Tyto jednotky se nedokáží v žádném případě chovat neutrálně. Většina jednotek EUFOR je z Francie, která má s Débym (který převzal moc vojenským převratem) uzavřenou vojenskou dohodu a podporuje ho dodáváním zbraní a ochranou letiště před útoky povstalců. Tyto povstalecké útoky začaly krátce před začátkem nasazování mise EUFOR. Jinými slovy, tato mise jen vystupňovala existující konflikt, to znamená, že byla kontraproduktivní.

Idriss Déby využil situace po útocích povstalců k potlačení demokratické opozice. Evropská unie byla vtažená do tohoto zmatku. Vyzýváme vás ke stažení jednotek EUFOR! Francie – a tím pádem nepřímo i Evropská unie – pracuje ruku v ruce s čadským vojenským vládcem Débym. Demokratická opozice v Čadu vyzývá k většímu tlaku na vládu ze strany občanské společnosti – toto by měla být naše pozice, ne další militarizace tohoto konfliktu.

  Maria Martens (PPE-DE). – (NL) Chtěla bych poděkovat Komisi a Radě se jejich prohlášení. Myslím si, že jsou velmi užitečná. Střední Afriku stíhá největší katastrofa v oblasti lidských práv na světě, přičemž tato situace se neustále zhoršuje.

Jak už bylo řečeno, došlo k přesunu tisíců uprchlíků z Dárfúru do Čadu. Vzhledem k přetrvávajícímu násilí v Čadu však lidé v současnosti utíkají do Kamerunu, Nigérie a Středoafrické republiky. Súdánští vojenští a mírotvorní činitelé významným způsobem podporují dobře vyzbrojené čadské povstalce na hraničním území mezi Dárfúrem a Čadem, přičemž kromě súdánské vlády dostávají tito povstalci pomoc i od arabských milicí v Dárfúru. Tato situace způsobuje obrovský příliv uprchlíků.

Pane předsedající, tomu přece nemůžeme jen nečinně přihlížet. Prostřednictvím politického dialogu a poskytováním pomoci a ochrany obyvatelstva a humanitárním organizacím, musíme udělat vše, co je v našich silách, k prolomení patové situace mezi Súdánem a Čadem a ke stabilizaci této konfliktní oblasti. Je velmi dobré, že se Evropská unie rozhodla vyslat společnou mírovou misi do Čadu s cílem ochraňovat jeho obyvatele a zabezpečit přísun humanitární pomoci.

Pane předsedající, generál Henri Bentegeat, předseda Vojenského výboru EU, tvrdí, že problém je ve vybavení této mise. Mohla by nám Rada upřesnit, s kterými zeměmi se ještě stále rokuje v souvislosti s jejich potenciálním příspěvkem?

Miliony lidí žijí už roky v těchto nebezpečných podmínkách bez toho, že se situace nějak výrazně změnila. Nemůžeme si dovolit neuspět. Moje otázka adresovaná Komisi a Radě zní: potřebujeme udělat ještě něco, aby se mohla tato moderní a funkční mise uskutečnit?

  Thijs Berman (PSE). – (NL) Rychlé nasazení neutrálních jednotek EUFOR spolu s jejich vybavením je nezbytnou podmínkou pro zabezpečení bezpečnosti uprchlíků a obyvatelstva v Čadu a stabilitu daného regionu. Přeje-li si Evropská unie přispět k této stabilitě účinným způsobem, potom musí její členské státy, včetně Holandska, splnit svoje závazky, aby mohly být jednotky EUFOR nasazené v co nejkratším čase. Členské státy nesmí svou pomalou reakcí způsobovat nežádoucí zpoždění přísunu zásob a vybavení, jakož i samotné mise EUFOR. Potřebujeme i helikoptéry z Ruska, aspoň tím pádem nebudou moci pustošit Čečensko.

V sázce však není jen humanitární situace, ale i stabilita celého regionu. Konflikt na hranicích mezi Súdánem a Čadem situaci ještě zhoršuje. Zdá se, že mírová jednání mezi prezidenty Čadu a Súdánu, jejichž zprostředkovatelem je senegalský prezident Abdoelaye Wade, představují krok správným směrem. Evropská unie musí tyto aktivity podporovat stejným způsobem, jako se angažuje v Keni – v pozadí, ale se silnou podporou Kofiho Annana.

Louis Michel správně poznamenal, že se musí uskutečnit politický dialog mezi všemi aktéry. Evropská unie však musí byt mnohem víc razantní ve svých výzvách k propuštění nezvěstných vedoucích představitelů opozice a aktivistů v oblasti lidských práv. V opačném případě se tento dialog nebude moci uskutečnit. Přesně jako v případě Keni v lednu, ani v tomto případě nelze uplatnit pravidlo, že věci se hýbou dál obvyklým způsobem. Svoboda a dialog musí byt podmínkou pro další poskytování pomoci Čadu.

  Jens Holm (GUE/NGL). – (SV) Vážený pane předsedající, konflikt v Čadu nelze vnímat odděleně od konfliktu v súdánském Dárfúru. Je celkem očividné, že čadská vláda podporuje povstalce v Dárfúru. Čadská opozice informuje, že dárfúrští povstalci bojují po boku armády čadské vlády proti čadským povstalcům.

Moje země, Švédsko, přispívá na misi EUFOR několika stovkami svých vojáků. Cílem mise je zaručit bezpečnost civilního obyvatelstva, existují však, bohužel, důkazy, že tyto síly se využívají jako šachová figurka ve vnitrostátní hře Čadu. Čadský prezident Idriss Déby učinil prohlášení, v kterém vyzývá jednotky EUFOR, aby se co nejdřív zmocnily východního Čadu. Débyho zjevným záměrem je využít EUROF k zabezpečení prožití svého vlastního režimu.

Dovolte mi položit otázku adresovanou Komisi a Radě: jak můžete zaručit, že EUFOR bude vykonávat své poslání zcela nezávisle na těchto tlacích? Co si myslíte o spolupráci Débyho vlády s povstalci v Dárfúru? Nebo se mýlím? V tom případě mě o tom přesvědčte! Pokud jde o zajatce z řad občanské opozice v Čadu, je pozitivní, že několik lidí bylo propuštěno na svobodu, je však potřeba udělat ještě mnohem víc. Jaké kroky podniká Evropská unie, aby zabezpečila okamžité propuštění všech politických vězňů?

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, už od začátku jsem vyjadřoval svoje vážné výhrady k operaci v Čadu. Evropská unie by se neměla míchat do vojenských záležitostí. V každém případě si však situace v Dárfúru a sousedních oblastech Čadu a Středoafrické republiky žádá dobře promyšlenou a soudržnou politiku, která by zahrnovala i vytvoření bezletové zóny, tj. úlohu, na jejíž vykonání má pravomoci jedině organizace, jako je NATO. To, co v současnosti máme, je zpola dokončená a politicky zosnovaná operace, která sleduje především francouzské zájmy, v kterých hraje EU druhé housle.

Je doslova děsivé, že taková riskantní a nebezpečná operace byla uvedená do pohybu bez náležitého zhodnocení hrozeb a bez toho, že by byla před svým nasazením vybavená klíčovým vybavením. Nyní mám především na mysli helikoptéry. Žádný evropský spojenec je nebyl ochotný poskytnout. Nyní nám bylo dodatečně oznámeno, že tyto helikoptéry nám poskytne Rusko – a nejen to, Rusko se chce dokonce podílet i na samotné misi. Co nám to prozrazuje o motivech EU? Tak zoufale se snažíme vytvořit jakékoli, třeba i nebezpečné spojenectví, jen ať to není spojenectví s Američany. Tím se odhaluje skutečná tvář těchto aktivit. Neumím si představit žádné větší odsouzení evropské bezpečnostní a obranné politiky.

  Bogusław Sonik (PPE-DE) . – (PL) Vážený pane předsedající, důležitým prvkem naší mise do Čadu by měla být dalekosáhlá politická opatření zaměřená na účinné zprostředkovávání mezi oběma znepřátelenými stranami. Pokud se nepodaří dosáhnout porozumění mezi vládami v Chartúmu a N’Djameně, pak se tato mise může ukázat jako zbytečná a všechny její výsledky se mohou v krátké době anulovat. Proto je důležité, abychom se zúčastňovali širokého zprostředkovávaní, které by zahrnovalo i mezinárodní instituce, s cílem povzbudit vedoucí představitele obou zemí, aby se pokusili vyřešit sporné otázky.

Úlohou mise Evropské unie není zlepšit bezpečnost humanitárních misií ve východním Čadu. Odborníci na oblast mezinárodní politiky upozorňují, že by to mohlo mít za následek zvýšený příliv uprchlíků z oblasti Dárfúru hledajících bezpečné útočiště, kdy by byli chránění před ozbrojenými povstaleckými skupinami. Pokud se tato slova potvrdí, potom se můžeme ocitnout v skutečně složité situaci, připomeneme-li si prohlášení ministerského předsedy Čadu, který nedávno vyzval mezinárodní společenství, aby Čad zbavilo uprchlíků. Ministerský předseda také vyhrožoval, že nepodniknou-li se v tomto směru žádné kroky, potom se čadské orgány samy postarají o odstranění uprchlíků ze svého území. Prohlášení tohoto typu určitě každému připomenou konflikt na Balkáně, v kterém se rozličné strany v podobném duchu zabývaly problémem národnostních menšin a uprchlíků.

  Urszula Gacek (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, výraz „Dárfúr“ se stal synonymem lidského neštěstí a utrpení. Důsledky války v Súdánu se přenesly přes hranice do Čadu v podobě takřka 300 tisíc súdánských uprchlíků, kteří vytvářejí obrovský nápor na čadské hospodářství a politickou stabilitu. Bez politického řešení problémů v tomto regionu je dosažení míru v nedohlednu. V současnosti se však musíme vypořádat i s okamžitou situací, a právě k tomu účelu posílá Evropská unie 3 700 vojenských pracovníků na ochranu uprchlíků.

Polsko posílá 400členný tým, včetně techniků a zdravotníků. Naši vojenští pracovníci musí čelit krutým a nebezpečným podmínkám a budou svědky hrozných scén. Za plnění svého úkolu si zaslouží náš vděku a uznání. Skutečně si nezasloužili kritiku ze strany krajní levice a euroskeptiků v tomto Parlamentu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). – (FI) Vážený pane předsedající, v každém projevu, který jsme dnes slyšeli zazněla naléhavá potřeba poskytnutí humanitární pomoci. Mnoho humanitárních pracovníků se však muselo stáhnout z daného území, protože není bezpečné. Agentura OSN pro uprchlíky informovala, že bezpečnostní a humanitární situace v uprchlických táborech je velmi špatná, přičemž jsou známy početné případy sexuálního násilí.

Vyhlášení výjimečného stavu čadskou vládou dne 15. února jen urychlilo směřování této země do úplného chaosu. Toto vyhlášení představuje mimořádně znepokojující způsob reakce na vzniklou krizi a zmatek. V praxi to čadskou vládu opravňuje umlčet a zatknout skutečné i podezřelé představitele opozice. Výjimečný stav dává také vládě právo na kontrolu soukromých a státních médií a zavádění omezení v oblasti občanských svobod – svobody pohybu a shromažďování.

Evropská unie by měla vyzvat čadskou vládu k ukončení výjimečního stavu a k větší spolupráci z její strany s cílem zabezpečit přístup pro organizace dodávající humanitární pomoc do krizových oblastí a vytvořit podmínky pro působení těchto organizací na čadském území. Mělo by se to uskutečnit co nejdřív.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) V současné době je v Čadu víc než 250 tisíc súdánských uprchlíků, kteří žijí v dvanácti uprchlických táborech na východě země. Zároveň se o tom mluví už méně – v Čadu je momentálně i 57 tisíc uprchlíků ze Středoafrické republiky, kteří jsou ve čtyřech táborech na jihu země.

Nelze zapomenout, že víc než 56 % uprchlíků tvoří ženy. Víc než 60 % uprchlíků má méně než 18 let, i proto chci kromě základních podmínek k lidskému přežití věnovat pozornost i otázkám vzdělávání a lékařské péče. Kromě toho je v Čadu obrovská skupina 180 tisíc osob, které jsou vnitřními migranty z důvodu vnitřní bezpečnostní situace. Většina z nich se nachází na východě země, kde chybějí základní podmínky k přežití včetně potravin, věcí běžné denní potřeby, ošacení, pitné vody, zabezpečení léky a očkovacími látkami.

Chci vyzvat Komisi, aby našla účinné mechanismy a aby tato naše mise, která tam je vyslaná, byla vybavená mnohem lepšími pravomocemi a lepším technickým zabezpečením včetně zdravotnického zabezpečení.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, můj kolega tu uvedl čísla a já je proto nebudu opakovat. Až na jedno: z 57 tisíc uprchlíků, o kterých mluvil, se od začátku tohoto roku 12 tisíc vrátilo zpět do Středoafrické republiky. V současnosti se v Čadu nachází velký kontingent irských jednotek, kterým bych chtěl popřát hodně štěstí. Jsou součástí velkého kontingentu EU, který tvoří celkem 14 členských států, přičemž na operačním štábu se podílí celkem 21 členských států.

Situace vypadá takto: máme před sebou velmi vážný humanitární problém. Nesouhlasím s tvrzeními, že tento problém může vyřešit jen NATO. Mohou ho vyřešit i jednotky Eurofor, budou-li organizované, přičemž jejich organizace právě nyní probíhá. Velmi mě potěšila informace, že konečně dostávají vybavení potřebné k plnění svého poslání. Zkusme jim však – místo toho, abychom na ně vykřikovali škaredé politické poznámky, které tu dnes zaznívaly z úst poslanců krajní levice – poskytnout trochu času, aby se mohli aklimatizovat a následně vytvořit bezpečné podmínky pro humanitární pomoc a pomáhat humanitárním pracovníkům při plnění jejich poslání v dané oblasti.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych odpovědět na některé důležité otázky, které zazněly během této diskuse. V první řadě chci reagovat na otázky související s technickými prostředky a vybavením, tj. helikoptérami. Nejde o problém, který by byl specifický jen pro Evropskou unii. Stejným problémům čelí i jiné organizace: NATO, OSN atd. Neříkám to však proto, že bych se chtěl vymlouvat.

Chtěl bych ubezpečit pana Morillona a pana Van Ordena, že evropské orgány se velmi aktivně angažují v této otázce. V současnosti na tomto problému – tj. na dlouhodobém řešení otázky helikoptér – pracuje Evropská obranná agentura. Už tu bylo zmiňováno, že probíhají jednání s Ruskou federací s cílem zabezpečit tyto helikoptéry. V daném momentu nemám žádné informace o tom, v jaké etapě se tato jednání nacházejí, případně zda už byla ukončená. Mám však informace o tom, že tato jednání skutečně probíhají.

Pokud jde o nasazení této mise, přičemž tím budu reagovat na otázku položenou více poslanci tohoto Parlamentu, mezi jinými i paní Martensovou, chtěl bych znovu zdůraznit, že v procesu nasazení byla 12denní přestávka, která už skončila. Nasazení pokračuje dál, přičemž, jak jsem řekl už ve svém úvodním projevu, neočekáváme, že by to mělo mít vliv na celkový harmonogram nasazení. Celkový rámec nebude ani navzdory tomuto dvanáctidennímu zdržení ovlivněný. Počáteční operační schopností bude dosaženo podle plánu za několik dní, tj. v půlce tohoto měsíce.

Pokud jde o první oběť této mise, člena francouzského kontingentu, chtěl bych vás informovat, že v této věci ještě stále probíhá vyšetřování. Dnešního pohřbu se zúčastnil i vysoký představitel Javier Solana a velitel operace generál Nash, který vyjádřil svou upřímnou soustrast jménem Evropské unie.

Chtěl bych svůj projev ukončit následujícími myšlenkami: Evropská unie si uvědomuje vážnost kritické situace v Čadu a její regionální rozměr, který jsem tu už zmínil. Z toho důvodu bude i nadále podporovat dialog mezi vládou a opozicí v samotném Čadu, jakož i mezi vládami Čadu a Súdánu.

Domníváme se, že EUFOR může významným způsobem přispět k tomuto úsilí, přičemž si uvědomujeme důležitost vybavení těchto jednotek kvalitními prostředky. Chtěl bych reagovat na prohlášení pana Holma a zdůraznit, že mise EUFOR v Čadu je součástí mise MINURCAT (mise OSN v Středoafrické republice a Čadu). Z toho důvodu jsou nestrannost a nezávislost jedněmi ze základních zásad této operace, tj. mise OSN i mise EUFOR. Tyto základní zásady neutrality a nestrannosti tvoří základ mise EUFOR v Čadu a Středoafrické republice.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, také já bych chtěl hned v úvodu vzdát hold francouzskému vojákovi, který zemřel během plnění svého poslání v rámci nebezpečné mírové mise. Chtěli bychom vyjádřit naši upřímnou soustrast rodině tohoto vojáka, který se stal obětí velmi náročné mise.

Nevěděl jsem, že pan Yorongar a syn pana Saleha jsou v galeriích. Chtěl bych je u nás srdečně přivítat a vzkázat jim – i když oficiálně mě o to nikdo nepožádal – že jsem, samozřejmě, ochotný se s nimi setkat a seznámit se s jakýmikoli novými informacemi, které by mi mohli poskytnout. Velmi rád se s nimi setkám.

Někteří z vás ve svých projevech reagovali na moje úvodní poznámky, konkrétně na naše rostoucí úsilí vyzývat k inkluzívnímu dialogu, kterého by se zúčastnili všechny zainteresované strany: samozřejmě vláda, vládní většina, zástupci opozice, včetně – přičemž tento požadavek jsem prezidentu Débymu řekl celkem jasně – představitelů ozbrojených povstalců, ale také (a doufám, že v této věci mohu počítat s vaší plnou podporou) představitele občanské opozice, kteří jsou z tohoto procesu ve velkej míře vynechávaní, přičemž nepozoruji žádnou velkou ochotu ze strany dalších aktérů k jejich zapojení do dialogu. Během svých setkání s představiteli monitorovacího výboru pod vedením pana Lola jsem zdůrazňoval, že je nesmírně důležité, aby byla do tohoto procesu zahrnutá i občanská společnost.

Za druhé, jsem přesvědčený, že bez dialogu se nám nepodaří dosáhnout žádného trvalého řešení, tento dialog je však podmíněný oteplením, případně obnovením vztahů mezi Súdánem a Čadem. Bylo jasně prokázané, že na vzniklou situaci má vliv více faktorů, a domnívám se, že toto je jedna z cest, které přispějí k řešení.

Paní Aubertová, souhlasím, samozřejmě, s Vašimi obavami a potřebou vyvíjet maximální tlak na prezidenta Débyho, a v podstatě na všechny zainteresované vládní představitele, s cílem zabezpečit dodržování lidských práv. Velmi rázně jsem se vyjádřil proti svévolným mimosoudním zatčením. Byl také vznesen požadavek na zrušení stavu pohotovosti bez jakýchkoli doprovodných nejasností. Jak jsem už řekl, požádali jsme i o to, aby se zástupci mezinárodního společenství mohli spolupodílet na práci vyšetřovacího výboru s cílem zabezpečit objektivnost a reálné výsledky.

Chtěl bych však v krátkosti reagovat na vaši žádost, aby se politika Evropské unie odlišovala od politiky Francie, protože v opačném případě by to bylo z mé strany neupřímné. Byl jsem osobně přítomen, když prezident Sarkozy doručil panu Débymu velmi jednoznačný vzkaz. Vůbec jsem přitom neměl dojem, že by mezi francouzským prezidentem, tj. nejvyšším představitelem Francie, a prezidentem Débym existovala nějaká společná aliance zájmů. Tón, obsah a podstata vzkazu francouzského prezidenta byly úplně jednoznačné. Musím říci, že jeho slova ve mně zanechala velmi pozitivní dojem. V mé přítomnosti před prezidentem Débym velmi jasně odsoudil svévolné mimosoudní zatýkání, jakož i fakt, že nikdo neví, kde se nacházejí nezvěstné osoby, přičemž zvlášť zdůraznil potřebu inkluzívního dialogu, kterého by se zúčastnily všechny zainteresované strany.

Pokud jde o nasazení mise EUFOR MINURCAT, jsme velmi rádi, že vám můžeme oznámit opětovné spuštění nasazování mise EUFOR do Čadu a Středoafrické republiky, které začalo ve čtvrtek, 12. února. Mise EUFOR představuje velmi důležitý příspěvek ze strany EU k ochraně civilního obyvatelstva ve východním Čadu a k regionální stabilizaci. Nesouhlasím s těmi, kteří mají opačný názor, protože se domnívám, že nesprávně podceňují význam této mise nebo dokonce tvrdí, že tam vůbec nemáme co hledat – toto vůbec není moje stanovisko. Evropská komise vypracovala akční plán, který by měl pomáhat při stabilizačním procesu, podporovat dobrovolný návrat vysídlených osob do jejich původních obydlí a znovu nastartovat rozvoj v oblastech východního Čadu, které byly poznamenané tímto konfliktem.

Nasazení mise EUFOR, kterou v současnosti tvoří 600 vojáků, z kterých se 380 nachází v Abéché, začalo dne 12. února 2008, s plánovaným dosažením počáteční operační schopnosti v půlce března a plné operační schopnosti, tj. 3 700 vojáků, před začátkem června, čímž by se měly vytvořit podmínky pro nasazení MINURCAT. Nasazení MINURCAT má klíčovou důležitost z pohledu zabezpečení bezpečnosti a ochrany pro civilní obyvatelstvo ve východním Čadu, přičemž samozřejmě přispěje i k monitorování a podpoře ochrany lidských práv. Je to nesmírně důležitý a angažovaný pozorovatel. Nasazení mise MINURCAT je důležité i vzhledem ke Komisí vypracovanému programu monitorování právního a vězeňského systému v roce 2007 a reformy bezpečnostního systému v letech 2008–2011. Chtěli bychom tomuto Parlamentu připomenout, že čadské orgány musí v co nejkratší době schválit operační postupy mise MINURCAT, protože každé další zdržení by mohlo ovlivnit harmonogram pro nasazování policejních sil humanitární ochrany v Čadu, jejichž rozpočet je z větší části financovaný Komisí.

Chtěl bych říci pár slov o podpoře Společenství východnímu Čadu Komise poskytuje humanitární pomoc pro východní Čad už od roku 2004, přičemž v roce 2007 šlo o celkovou pomoc ve výši 30 milionů EUR. Evropská komise vyčlenila také 10 milionů EUR na nasazení policejních sil MINURCAT. V rámci devátého Evropského rozvojového fondu vyčlenila přes 13 milionů EUR na provádění programu na podporu obnovy Čadu a Středoafrické republiky. Komise také souhlasila, že v rámci svých prostředků podpoří proces smíření mezi etnickými skupinami, mezi kterými došlo v roce 2006 k vzájemným střetům a od obrovské vlny vysídlení mezi nimi neexistují žádné kontakty. Vykonávání těchto programů si však vyžaduje trvalou stabilizaci subregionu.

Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že bylo třeba vyjasnit si tyto otázky. V každém případě chci, abyste věděli – přičemž to prohlašuji veřejně – že se plně zavazuji, že budu tuto otázku každodenně monitorovat. jsem ochotný navštívit danou oblast vždy, když to budu považovat za potřebné a užitečné, přičemž tuto návštěvu jsem schopný uskutečnit ve velmi krátké době. V blízké budoucnosti jsem se dohodl na setkání s prezidentem Bašírem a i s prezidentem Débym, na kterém bychom se měli zabývat především otázkou vztahů mezi Súdánem a Čadem. Kromě toho budu, samozřejmě, nadále udržovat potřebné kontakty s rozličnými politickými aktéry a občanskou společností s cílem dosáhnout pokroku v tomto inkluzívním dialogu, bez kterého v daném regionu nebude možné dosáhnout trvalého řešení.

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Písemné prohlášení (článek 142)

  Bairbre de Brún (GUE/NGL), písemně. – (GA) Irští vojáci jsou známí svou angažovaností v mírových operacích OSN v krizových nebo konfliktních oblastech. Právě OSN by měla stát v čele mírových operací, toho se však nedá dosáhnout účastí v evropských bojových skupinách tohoto druhu.

Zvláštní problém vzniká v souvislosti s účastí na misi EUFOR v Čadu. Francie hraje v těchto bojových silách ústřední úlohu, přičemž další francouzští vojáci otevřeně podporují Idrissa Débyho, prezidenta Čadu, který byl ostře kritizovaný organizací Amnesty International. Kromě toho je Čad bývalou francouzskou kolonií.

Existuje nebezpečí, že irské jednotky budou vnímány jako síla podporující vládu, která má velmi pochybnou pověst v oblasti dodržování lidských práv. Existuje nebezpečí, že Irsko už nebude vnímáno jako neutrální subjekt.

Mezinárodní jednotky jsou v Čadu potřebné na podporu těch, kteří se ocitli ve složitých podmínkách, měli by to však jednoznačně být jednotky OSN.

14. Sdělení předsednictví

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
předseda

  Předsedající . − Chtěl bych Vám dnes oznámit, jak jsem dál postupoval ve věci závažných narušení pořádku v průběhu slavnostní schůze při příležitosti podpisu Charty základních práv ve středu 12. prosince zde v Štrasburku, na které si všichni určitě vzpomínáte.

Poté, kdy se tímto případem zabývala Konference předsedů, pozval jsem na základě článku 147 jednacího řádu několik kolegyň a kolegů k rozhovoru s cílem vyslechnout jejich názory před přijetím rozhodnutí o možných sankcích. Každému z pozvaných jsem vysvětlil důvod jeho pozvání.

Základem parlamentarismu je svoboda projevu. V demokratickém parlamentu nesmí být žádnému z řečníků bráněno v jeho projevu systematickými výkřiky kolegů, kteří mají jiný názor. Platí o to víc na řečníky, kteří promlouvají k plénu jako hosté a zástupci jiných institucí. Kolegům jsem objasnil, že jsem je pozval z důvodu toho, že se i po mé výzvě ke klidu i nadále pokoušeli zabránit řečníkům pokračovat v projevu. Sankce by se uložit neměla, protože drželi v rukou plakáty a transparenty. Jde tedy o omezování svobody slova.

V návaznosti na tyto rozhovory jsem se rozhodl přijmout v souladu s čl.147 odst. 3 jednacího řádu tato opatření:

V devíti případech jde o ztrátu nároku na denní příspěvek na období od dvou do pěti dní, v jednom případě na období pěti dní, ve dvou případech na období dvou dní, a v jednom případě jsem udělil pokárání.

Jako zdůvodnění bych vám chtěl přečíst, co jsem oznámil svým kolegům v dopise, kterým jsem je informoval o příslušných opatřeních. Cituji: „Plně chápu vaše právo a právo každého poslance být proti přijetí charty základních práv nebo Lisabonské smlouvy a tento svůj postoj vyjadřovat v souladu s pravidly stanovenými v jednacím řádu. Mám i určité pochopení pro velké emoce, které taková témata někdy vyvolají.

Zastávám však názor, že je třeba jasně rozlišovat mezi legitimním chováním v rámci jednacího řádu a narušováním schůze způsobem jako 12. prosince. Nemůžeme dopustit akce, které vedou k tomu, že jiným poslancům nebo oficiálním hostům – v tomto případě předsedům jiných institucí Evropské unie – se bude bránit v tom, aby mohli hovořit důstojně a bez úmyslného přerušování potom, kdy jim bylo udělené slovo na základě čl.9 odst. 2 jednacího řádu, a to v rámci programu jednání, který odsouhlasil samotný Parlament. Vlastní podstatou parlamentarismu a demokracie je respektování svobody projevu a práv jiných osob, v tomto případě těch, které dostaly slovo, aby se mohly vyjádřit v plénu.“

V souladu s článkem 147 jednacího řádu bylo 10 dotčených poslanců informováno o příslušném rozhodnutí. Nárok na denní diety ztratili tito poslanci: Jim Allister na 3 dni, Godfrey Blum na 2 dni, Sylwester Chruszcz na 2 dni, Paul Marie Coûteaux na 5 dní, Maciej Marian Giertych na 3 dni, Roger Helmer na 3 dni, Roger Knapman na 3 dni, Hans-Peter Martin na 3 dni a Philippe de Villiers na 3 dni. Vladimíru Železnému bylo udělené pokárání.

Kromě toho byli informovaní i předsedové orgánů, delegací a výborů, do kterých tito poslanci patří.

Ve třech případech jsem upustil od uplatňování článku 147, protože po rozhovoru s dotyčnými osobami jsem dospěl k přesvědčení, že kolegové se akce nezúčastnili.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tolik k mému rozhodnutí. Cítil jsem se povinen veřejně Vám oznámit tyto skutečnosti i celkem oficiální cestou, aby byl Parlament informovaný o tom, jaké kroky jsem musel vykonat. Doufám, že události, ke kterým došlo na půdě Evropského parlamentu 12. prosince 2007, se už nezopakují.

(potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
místopředseda

15. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Radu)

  Předsedající . − Dalším bodem programu je hodina otázek pro Radu (B6-0013/2008).

Radě byly předloženy následující otázky

Následující otázky se týkají jedné oblasti, proto je položíme současně:

Otázka č. 1, kterou předkládá Marian Harkin (H-0077/08)

Předmět: Lisabonská smlouva

Existují ještě v současném textu Lisabonské smlouvy nějaké nevyjasněné otázky a byly splněny všechny požadavky slovinského předsednictví v souvislosti s podstatou, postupy a harmonogramem pro vykonávání Lisabonské smlouvy? V případě, že tomu tak není, mohla by Rada přiblížit o jaké nedořešené otázky jde?

Otázka č. 2, kterou předkládá Gay Mitchell (H-0097/08)

Předmět: Předseda Rady

Proběhly v Radě nějaké předběžné rozhovory o tom, kdo se stane předsedou Rady, podaří-li se ratifikovat Lisabonskou smlouvu?

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, vznáším procedurální námitku. Tyto otázky nejsou v žádném případě stejné. Mohli bychom tu, prosím, brat ohled na práva poslanců tohoto Parlamentu? Spojování otázek takovým způsobem je hanebné. Každá další hodina otázek je horší než ta minulá! Mezi těmito dvěma otázkami neexistuje žádna spojitost. Ostře protestuji proti způsobu zacházení s poslanci tohoto Parlamentu.

  Předsedající. − Chápu, pane Mitchelli, ale čím víc času strávíme diskutováním o Vaší námitce, tím méně času budeme mít na zodpovězení dalších otázek, které stejně zákonným způsobem předložili další poslanci a poslankyně. Zodpovědět tyto otázky společně bylo rozhodnutím Rady. Pan poslanec tím neutrpí žádnou újmu, neboť mu bude, samozřejmě, poskytnuta příležitost vyjádřit se k své konkrétní otázce. Z toho důvodu se domnívám, že skutečně neutrpí žádnou újmu.

Budeme tedy pokračovat dál, protože v opačném případě bychom ztratili víc času, než si můžeme dovolit. Stává se stále složitějším dosáhnout během této doby pro otázky, které jsou skutečně důležité pro naši parlamentní práci, aspoň minimální úrovně produktivity. Vážený pane předsedo Rady, prosím, máte slovo.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych zdůraznit, že pokud jde o Radu, je úplně jedno, zda budeme na tyto otázky odpovídat společně nebo odděleně. My o tom nerozhodujeme. V těchto věcech se přizpůsobujeme přáním tohoto Parlamentu.

Nejprve odpovím na otázku paní poslankyně Harkinové. Dovolte mi zdůraznit, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost závisí na její ratifikaci všemi 27 členskými státy. Vzhledem ke všem důležitým pozměňujícím a doplňujícím návrhům k Lisabonské smlouvě je však zřejmé, že k tomu, aby mohla tato smlouva vstoupit v platnost, bude potřeba vykonat několik přípravných opatření. Slovinské předsednictví začalo vykonávat tyto přípravy v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny na základě rozhodnutí Evropské rady z prosince 2007. Zdůrazňuji, že práce související s prováděním mají jen technický a předběžný charakter.

Zatímco bude probíhat ratifikační proces a zatímco tento proces nebude úplně dokončený, budou mít tyto práce jen dočasný a předběžný charakter. Diskutovat o rozličných aspektech provádění Lisabonské smlouvy bude možné až tehdy, kdy tato smlouva vstoupí v platnost. V mnoha případech se o některých aspektech provádění bude možné diskutovat jedině tehdy, navrhne-li to Komise.

Rada plánuje informovat Parlament o pokroku v této věci a bude s ním úzce spolupracovat ve všech aspektech příprav na provádění Lisabonské smlouvy, které jsou v zájmu obou institucí.

Nyní odpovím na otázku pana poslance Mitchella. Odpověď je „ne“, Rada ještě nediskutovala o tom, kdo by měl byt předsedou Rady Evropské unie, nebo, přesněji řečeno, kdo by se měl stát předsedou Evropské rady. Rada o této věci ještě nediskutovala. Přidám i názor předsednictví, že se o této záležitosti nediskutovalo, protože by to za současné situace bylo ještě předčasné.

  Marian Harkin (ALDE). – Chtěla bych panu úřadujícímu předsedovi poděkovat za jeho odpověď. Vysvětluji si Vaši odpověď na mou otázku tak, že jde o probíhající proces, přičemž mohou existovat oblasti, které si budou vyžadovat určité dodatečné objasnění.

V souvislosti s objasňováním mě zajímá váš názor na požadavek, aby Rada vydala oficiální konsolidovaný text smlouvy. Napsala jsem totiž v této věci mnoha hlavám států, a mnozí mi odepsali zpět – španělský ministerský předseda, němečtí a bulharští státní tajemníci pro Evropské záležitosti – a vyjádřili se o potřebě konsolidovaného textu. Ve skutečnosti hlasoval pro tento konsolidovaný text jen před třemi týdny i Evropský parlament, přičemž paní komisařka Margot Wallströmová přímo před tímto Parlamentem řekla, že konsolidovaný text potřebujeme mít co nejdřív. Chtěla bych znát váš názor na tuto záležitost.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Nejprve bych chtěl říci, že pokud má Rada problém sehnat si konsolidovaný text smlouvy, Institut pro Evropské záležitosti v Dublinu jí velmi rád poskytne kopii v anglickém jazyce.

Za druhé, na základě odpovědi pana úřadujícího předsedy na mou otázku, bych se ho chtěl zeptat, zda je tedy jasné, že zatím neexistují žádní předběžní kandidáti a žádný širší a užší seznam kandidátů na post předsedy Evropské rady, a že se o této věci bude rozhodovat až potom, co bude Lisabonská smlouva schválená – tedy pokud bude schválená – jinými slovy, že jde o záležitost, o které se bude rozhodovat až ve vzdálené budoucnosti. Je to správný pohled na danou situaci?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Nejprve odpovím na doplňující otázku paní Harkinové.

Názor Rady, tj. předsednictví, je, že konsolidovaný text Lisabonské smlouvy je jednoznačně potřeba. Během dnešní diskuse jsem se už při jiné příležitosti vyjádřil, že tento text by měl byt hotový v polovině dubna a měl by byt publikovaný v Úředním věstníku Evropské unie v průběhu první poloviny května. Někomu se to může zdát pozdě. Musíme si však uvědomit, že jde o velmi náročnou práci a právní úpravu. Jde o velmi komplexní text a kromě toho musí být oficiální konsolidovaný text připravený ve všech 23 oficiálních jazycích Evropské unie. Po zohlednění všech těchto argumentů to skutečně nepotrvá až tak dlouho, než budeme mít oficiální a konsolidovanou verzi textu.

Existují i neoficiální verze, a chtěl bych poděkovat panu Mitchellovi, že na to upozornil. Neoficiální verze budou i nadále jen neoficiální, a není možné je považovat za oficiální text. Těchto neoficiálních verzí existuje několik, včetně verze dublinského institutu. Je to užitečné čtení, které však nemůže nahradit oficiální verzi, jejíž příprava zabere určitý čas.

Ve své odpovědi na druhou část doplňující otázky pana Mitchella vás mohu jménem předsednictví a Rady ujistit, že v současnosti neexistuje žádný širší ani užší seznam možných nebo reálných kandidátů. Žádný podobný seznam neexistuje. Rada tuto věc ještě neprobírala. Pravděpodobně se jí bude muset začít zabývat až krátce před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. První možné datum je 1. leden 2009. Očekávám tedy, že diskuse o této otázce začne koncem roku 2008. V určitý čas však bude muset začít, protože se předpokládá, že v rámci provádění Lisabonské smlouvy získá Evropská unie i předsedu Evropské rady.

Znovu opakuji, že podle názoru předsednictví v současnosti ještě nenastal čas na diskusi o této otázce, protože musíme zohlednit fakt, že z 27 potřebných ratifikací bylo doteď jen pět ukončeno.

  Richard Corbett (PSE). – Moje otázka se týká budoucího předsedy Evropské rady. Souhlasí předsednictví s názorem, že tato funkce neznamená post předsedy Evropské unie, ale jen post předsedy jedné z jejích institucí, přičemž každá z těchto institucí má svého vlastního předsedu?

Proběhla v předsednictvu jakákoli diskuse o detailní pracovní náplni na tomto postu s cílem předejít situaci, v které tento post sice bude označován titulem „předsedy Evropské unie“, ale v praxi budou jeho pravomoci omezené jen na předsedání a řízení zasedání Evropské rady?

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, moje otázka se týká kompilovaného textu, tj. konsolidované verze. Jsem velmi rád, že pan úřadující předseda Rady vysvětlil důležitý rozdíl mezi soukromým a oficiálním textem. Přivítal bych, kdyby se zároveň s uveřejněním v Úředním věstníku iniciovala prostřednictvím členských států společná kampaň s cílem poskytnout občanům přístup k úplnému textu. Nemusíme vyrábět obrovské množství těchto kopií, ale v případě zájmu by občané měli mít možnost požádat o tento text své národní vlády.

  Esko Seppänen (GUE/NGL). – (FI) Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, minulý týden jsem si všiml, že slovinský parlament v Lublani ratifikoval Lisabonskou smlouvu bez konsolidované verze, což mě skutečně překvapilo. Poslanci parlamentu neměli přístup k verzi textu, která je jim v současnosti doručovaná.

Chtěl bych se zeptat, zda máte nějaké informace o tom, že se na Radě ministrů, případně na summitu, dohodlo oddálení vydání konsolidovaného textu na co nejpozdější termín? Nedohodlo se náhodou i to, že se o této ústavě, tj. Lisabonské dohodě, nebudou konat žádná referenda?

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Vážený pane úřadující předsedo, chtěla bych upozornit, že skutečně může existovat neoficiální seznam potenciálních kandidátů, který jsme ještě neviděli.

Vraťme se však k podstatě otázky. Jsem velmi ráda, že uskutečňujete přípravná opatření. Nesnažíte se předpovědět výsledek, jen, podobně jako já, doufáte, že bude pozitivní a že Lisabonská smlouva bude ratifikovaná.

V rámci irské kampaně zaměřené proti Lisabonské smlouvě zaznívá i myšlenka, že tato smlouva je „samopozměňující a samodoplňující“, což není pravda. Byla bych ráda, kdybyste nám, kteří se v Irsku zúčastňujeme kampaně, velmi jasně potvrdil, že tato smlouva, jakož i její budoucí změny, bude respektovat ratifikační proces všech členských států.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Porozuměl jsem prvním třem otázkám, překlad čtvrté otázky se však ke mně nedostal. Chtěl bych poprosit paní poslankyni McGuinnessovou, aby svou otázku zopakovala a já si ji poslechnu v jejím jazyce.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Možná jsem mluvila příliš rychle. V Irsku šíří kampaň zaměřená proti Lisabonské smlouvě nedůvěru, že pokud tuto smlouvu podpoříme, v Irsku se v budoucnosti už nebudou moci konat žádná další referenda o dalších smlouvách. A kdo ví, o čem všem budeme chtít během nejbližších 50 let hlasovat?

Já osobně jsem přesvědčená, podobně jako mnozí další poslanci a poslankyně tohoto Parlamentu, že schválení Lisabonské smlouvy nic podobného nezpůsobí a že ratifikační procesy v jednotlivých členských státech se budou vždy respektovat. Byla bych ráda, kdybyste tato má slova mohl ze své pozice potvrdit.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Velmi vám děkuji za zopakování vaší otázky, paní McGuinnessová. Už jí úplně rozumím. Chtěl bych však nejprve odpovědět na otázku pana Corbetta. A hovoříme-li o postu předsedy Evropské rady, nemáme tím na mysli skutečně nic jiného, než předsedu Evropské rady. Jako právník nemohu souhlasit s tím, že předseda Evropské rady by mohl být zároveň i předsedou něčeho jiného.

Z Evropské rady se stává instituce. Díky provádění Lisabonské smlouvy se z ní poprvé stane nová instituce. Bude mít svého předsedu, který bude předsedat jen této a žádné jiné instituci, která je zmínění v Lisabonské smlouvě.

Souhlasím s názorem pana Racka, že konsolidovaný text je skutečně užitečná pomůcka pro parlamentní rozhodovací proces a informování občanů. Jak jsem však řekl i předtím, nemění to nic na skutečnosti, že jediný relevantní text je ten, který je vypracovaný kompetentním oddělením generálního sekretariátu Rady jako oficiální konsolidovaný text.

To mě přivádí k otázce pana Seppänena. Je skutečně pravda, že slovinský parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu bez oficiálního konsolidovaného textu, protože tento text zatím není dostupný. Ti, kteří měli zájem, měli přístup k neoficiálnímu konsolidovanému textu v několika jazycích.

Musím říci, že slovinská vláda byla velmi aktivní při vysvětlování inovací, které Lisabonská smlouva přináší, což je nakonec vidět i na výsledku hlasování slovinského parlamentu, který byl velmi pozitivní. Jde však spíš o náš vnitrostátní problém, který nesouvisí s předsednictvím. V každém případě jsem však cítil potřebu vám ho vysvětlit.

Vraťme se však zpět k referendům. Chtěl jsem se vás, pane Seppänene, zeptat, zda jste se ptal, jakým způsobem by mohla Rada, teda my, bránit referendům.

  Esko Seppänen (GUE/NGL). – (FI) Ptal jsem se, zda bylo na Radě, případně summitu, přijato rozhodnutí, že by se neměla konat žádná referenda, tj. že by se mělo členským státům doporučit, aby neorganizovali referendum. To byla moje otázka.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Děkuji za vaše doplňující vysvětlení. Žádné podobné rozhodnutí neexistuje, ani je není možné přijmout. Rada respektuje právo každého členského státu přijmout nezávislé a svrchované rozhodnutí o ratifikačním procesu v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, přičemž Rada ani předsednictví do těchto věcí nijak nezasahují.

Tímto jsem v podstatě odpověděl i na otázku položenou paní poslankyní McGuinnessovou: rozhodnutí o způsobu ratifikace nové smlouvy je svrchovaným právem každého členského státu, který by se měl nezávisle rozhodnout, v souladu se svými právními předpisy, zda uspořádá referendum nebo ratifikuje novou smlouvu v parlamentu. Tento fakt nová smlouva v žádném ohledu neovlivní.

Provádění Lisabonské smlouvy ponechá tuto otázku ve výlučné a svrchované pravomoci každého členského státu, včetně Irska, přičemž stejná zásada se bude uplatňovat i pro jakékoli budoucí smlouvy.

  Předsedající . −

Otázka č. 3, kterou předkládá Marie Panayotopoulos-Cassiotouová (H-0082/08).

Předmět: Pakt mládeže

Rada přijala v rámci Evropského paktu mládeže rozhodnutí o podpoře zaměstnatelnosti mladých Evropanů a rozšíření možností pro harmonizaci pracovního a rodinního života. Plánuje předsednictví zhodnotit doposud dosažené výsledky a pokračovat v podpoře těchto cílů?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych paní Panayotopoulosovou upozornit na poslední iniciativu ze strany Rady, která souvisí s její otázkou. Dne 14. února tohoto roku Rada přijala několik klíčových zpráv o dalším provádění Evropského paktu mládeže a postoupila tyto zprávy na jarní zasedání Evropské rady, které začne zítra. Tyto klíčové zprávy jsou založené na poslední analýze Komise o národních reformních programech a obsahují hodnocení pokroku dosaženého při vykonávaní Evropského paktu mládeže v roce 2007.

Na základě této analýzy Rada dospěla k závěru, že v některých členských státech došlo od přijetí Evropského paktu mládeže v roce 2005 k poklesu nezaměstnanosti. Na Evropské úrovni je však nezaměstnanost ještě stále vysoko, přesahuje 17 %. Proto byla pro další průběh tohoto paktu formulovaná nesledující doporučení, která Rada obdrží v průběhu tohoto týdne ve formě klíčových zpráv.

Zaměstnávání mladých lidí, spolupráce v oblasti vzdělávání, výchovy a sociálního začlenění mladých lidí by měly i nadále tvořit ústřední cíle hospodářských a sociálních strategií. Zvláštní pozornost by se měla i nadále věnovat mladým lidem s omezeným počtem příležitostí, především pomocí rozhodných usměrnění, multidisciplinární podpory a přijatých opatření.

V budoucím vykonávaní Lisabonské strategie bychom se měli pokusit rozvíjet i její mládežnický rozměr. Je založený na meziodvětvovém přístupu a posílení úlohy mladých lidí. První doporučení vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost oblasti zaměstnávání mladých lidí. V této souvislosti Komise zdůrazňuje otázky, jako jsou například přechod od vzdělávacího systému do zaměstnání, nejisté pracovní vztahy, flexikurita a zaměstnatelnost mladých lidí.

Slovinské předsednictví věnuje zvláštní pozornost problémům a výzvám v oblasti zaměstnávání mladých lidí. Chtěl bych v této souvislosti zmínit i mezinárodní konferenci s názvem „Pracovní místa pro mladé – prosperita pro všechny“, která se bude příští měsíc konat v Slovinsku v rámci tohoto předsednictví.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Vážený pane úřadující předsedo, text Evropského paktu mládeže poskytuje i opatření k harmonizaci pracovního a rodinného života. Rada se rozhodla i pro založení Evropské aliance pro rodiny. Mladí lidé musí dostat příležitost založit rodinu. Jaká opatření zamýšlí předsednictví podniknout, aby jim tuto příležitost poskytlo?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Praktická realizace bude záviset na každém členském státu. Očekáváme, že Evropská rada přijme tento týden na politické úrovni určitá rozhodnutí o této otázce, včetně Evropské aliance pro rodiny. Krátce, očekáváme další stimuly k úsilí v této oblasti. To, jakým způsobem budou tyto stimuly uplatňované, je v první řadě záležitostí každého jednotlivého členského státu.

  Předsedající . −

Otázka č. 4, kterou předložil Claude Moraes a kterou převzala Gjenis Willmottová (H-0084/08).

Předmět: Spolupráce na úrovni EU v oblasti bezdomovectví.

Rada je možná obeznámená s písemným prohlášením 0111/2007 o řešení problému pouličního bezdomovectví, které nedávno vydal Evropský parlament. Jedním z cílů tohoto prohlášení je vytvořit evropský přístup zaměřený na vyřešení problému pouličního bezdomovectví a k tomuto účelu shromažďovat a sdílet spolehlivé statistické údaje, které budou potřebné k podniknutí konkrétních opatření.

Jaké je stanovisko Rady v souvislosti s celoevropskou spoluprácí v oblasti bezdomovectví? Konkrétně by mě zaujímalo, zda považuje sdílení statistických údajů na evropské úrovni na pozitivní krok.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Rada je obeznámená s iniciativou Evropského parlamentu, v které vyzývá k celoevropské alianci s cílem vyřešit problém bezdomovectví do roku 2015. Rada vítá tuto iniciativu a netrpělivě očekává její výsledky.

Chtěl bych vám připomenout, že otázky bezdomovectví, jako součásti politiky sociálního zabezpečení a sociálního začlenění, se řeší v rámci otevřené metody koordinace. Za tuto oblast je zodpovědný Výbor pro sociální ochranu. Otevřená metoda koordinace posílila informovanost o skutečnosti, že bezdomovectví představuje problém v celé Evropské unii. Členské státy během přípravy akčních plánů na sociální začlenění na roky 2006–2008 označily oblast bezdomovectví za jednu z nejdůležitějších strategických priorit.

Společná zpráva o sociálním zabezpečení a sociálním začlenění pro rok 2007 se zabývala problémy, které představovalo bezdomovectví ve vztahu k opatřením pro aktivní začlenění. K těmto opatřením bychom měli přidat i některé další služby včetně bydlení, lékařské péče a sociálních služeb. Ve zprávě se také uvádí, že některé členské státy vyvíjejí strukturovanější přístup k vyloučení v oblasti bydlení a bezdomovectví.

Pokud jde o otázku týkající se statistických údajů pro bezdomovectví v Evropě, musím říci, že navzdory veškerému úsilí ze strany Evropského observatoria bezdomovectví jsou údaje v tomto směru ještě stále nedostatečné. Mnoho členských států nemá bezdomovectví vůbec definované. Většina členských států nemá také žádné spolehlivé údaje o počtu bezdomovců. Dokonce i tam, kde jsou tyto údaje k dispozici, je velmi složité je porovnávat, protože metodika výpočtu a sledování trendů je v jednotlivých členských státech odlišná.

Z důvodu nedostatku porovnatelných údajů o bezdomovectví zahrnula podskupina pro ukazatele Výboru pro sociální ochranu do svého pracovního programu na rok 2008, kromě jiných plánů, i analýzu míry hmotné nouze z pohledu bydlení a analýzu nákladů na bydlení na základě údajů evropské studie příjmů a životních podmínek, a i další opatření založená na studii o rozsahu bezdomovectví v Evropské unii, kterou vydalo oddělení Komise v lednu 2007.

Kromě toho Výbor pro sociální ochranu dospěl k závěru, že bezdomovectví v roce 2009 bude jedním z možných prioritních cílů v rámci cíleného úsilí na dosažení sociálního začlenění.

  Glenis Willmott (PSE). – Velmi mě potěšily nedávno zveřejněné údaje vládou Spojeného království, v kterých se uvádí, že v mém volebním obvodě, v East Midlands, došlo v průběhu posledního roku k 25% poklesu případů bezdomovectví zaznamenaných místními úřady. Je to důsledek politiky labouristické vlády, která si za svou nejvyšší prioritu vytýčila vyřešení problému bezdomovectví a věnování zvláštní pozornosti poskytování dovedností a vzdělání, které jsou potřebné k tomu, aby lidem umožnily trvale opustit ulice. Tyto údaje jsou v ostrém kontrastu s výsledky dosaženými předcházející vládou konzervativců, během které se počet lidí bez domova a lidí přespávajících v těžkých podmínkách dokonce ještě zvýšil.

Souhlasí proto Rada s tím, že jde o příklad nejlepšího postupu, který by měl být sdílený, a že je v konečném důsledku potřeba zavést vhodnou platformu na úrovni EU, která by řešila tuto oblast problémů?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Děkuji vám za tuto informaci, pochopte však, prosím, že jako představitel Rady nejsem oprávněný komentovat údaje nebo situaci v jednotlivých členských státech. To, co jste uvedl, by mohlo byt příkladem osvědčeného postupu, nemohu to však ve své pozici představitele Rady potvrdit.

  Předsedající . −

Otázka č. 5, kterou předkládá Manuel Medina Ortega (H-0087/08)

Předmět: Boj proti mezinárodnímu zločinu a Soudní dvůr Evropských společenství.

Bude nás Rada informovat o pokroku dosaženém v souvislosti s vytvořením společné azylové politiky EU a oznámí nám své okamžité návrhy?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) V červnu 2007 vydala Komise zelenou knihu o budoucím společném Evropském azylovém systému. Rada v současnosti očekává návrhy ze strany Komise pro druhou etapu nástrojů, zákonů a opatření zaměřených na vytvoření společného Evropského azylového systému. Tyto nástroje a zákony budou přijaté Parlamentem a Radou v rámci spolurozhodovacího postupu.

Pro načasování těchto návrhů bychom se měli poradit s Komisí, která má v této oblasti výhradní legislativní iniciativu.

  Manuel Medina Ortega (PSE). – (ES) Vážený pane úřadující předsedo, pan Mehdi Kazemi, který má 19 let, právě přišel o možnost získat azyl v Holandsku, poté, co byla jeho žádost zamítnutá Spojeným královstvím. Panu Kazemimu hrozí, že bude vydán do Íránu, kde by byl popraven za zločin homosexuality.

V současnosti neexistují v Evropské unii pro tuto oblast žádná pravidla. Chtěl bych se Rady zeptat, zda si myslí, že se jí podaří urychlit tyto procesy, nebo budeme muset čekat až například Evropský soudní dvůr přinutí členské státy uznat azyl jako základní lidské právo v souladu s existujícími právními předpisy pro oblast lidských práv.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Vážený pane úřadující předsedo Rady, v souvislosti s vytvářením společných azylových postupů je jedním z našich cílů urychlit rozhodovací proces, který stanoví, zda bude nebo nebude konkrétní osobě udělený status uprchlíka. Jedna z věcí, ke které jsem opakovaně vyzýval, je sestavení seznamu bezpečných třetích zemí, který by pomohl urychlit rozhodovací proces. Mohl byste nám oznámit, jakého pokroku jste dosáhl v diskusích o sestavení tohoto seznamu?

Mým druhým bodem je toto: opakovaně jsme žádali o zorganizování informační kampaně s cílem poskytnout lidem informace o tom, jak fungují azylové postupy, co znamená zákonné přistěhovalectví a jaké jsou důsledky zamítnutí žádosti o azyl nebo nezákonného přistěhovalectví.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Odpověď na doplňující otázku pána Medina Ortegu je velmi jasná. Rada nemůže donutit členský stát, aby se při rozhodovaní o udělení azylu choval podle určitého vzoru.

Povinnosti členských států v této oblasti upravuje mezinárodní právo. Pro členské státy však vzniknou i dodatečné povinnosti, když podnikneme další kroky směrem k společné azylové politice Evropské unie, kterou jsem už popsal, tj. směrem k vytvoření společného azylového systému.

Pane Pirkere, už nemám co dodat k tomu, co jsem řekl ve své úvodní odpovědi. Tento plánovaný rozvrh bude muset představit Evropská komise. Navrhuji položit tuto otázku i Komisi.

  Předsedající . − Dámy a pánové, pokračujeme dál. Následující otázky nebudou zodpovězeny, protože se nepovažují za přípustné:

- první otázka proto, že je podobná otázce položené v únoru;

- otázky č. 7 a 8 proto, že se týkají politické situace v Čadu, o které jsme právě před touto hodinou otázek vedli diskusi.

Otázka č. 9, kterou předkládá Jim Higgins (H-0093/08)

Předmět: Přeprava tekutin

Mohla by se Rada vyjádřit k probíhajícím jednáním s Kanadou a Spojenými státy o přepravě tekutin přes letiště? Je Rada přesvědčená, že všechny nevyřešené problémy se podaří vyřešit v krátké době?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Jediná odpověď, kterou mohu panu Higginsovi nabídnout, je, že nemohu na jeho otázku reagovat, protože pravomoc k jejímu zodpovězení má Evropská komise. Tato oblast patří do jejích pravomocí a já vám, bohužel, nedokážu poskytnout smysluplnou odpověď.

  Jim Higgins (PPE-DE). – (GA) Vážený pane předsedající, chápu, že mi pan úřadující předseda Rady nemůže dát odpověď. Tato záležitost se už příliš dlouho protahuje. To skutečně nedokáží orgány a vlády Kanady a Spojených států pochopit, že Evropská unie zná řešení tohoto problému? Řešení, které je praktické, jednoduché a účinné.

Chtěl bych se zeptat Komise, případně pana úřadujícího předsedy Rady, proč Kanada a Spojené státy nechtějí toto řešení přijmout. Toto opatření bylo navržené z důvodu útoků na Spojené státy z 11. září. Jde o bezpečnostní opatření. Je proto velmi těžké pochopit, proč toto řešení není přijatelné všude ve světě.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, neustále vyzýváme k přijetí vhodných opatření, která by byla naší reakcí a především preventivním opatřením proti terorismu. Právě proto bylo iniciované i toto konkrétní opatření.

Je však tento nástroj ještě stále účinný, nebo už teroristé našli způsoby jak se vyhnout těmto kontrolám?

Co bychom mohli udělat pro harmonizaci těchto kontrol? I když máme jednotný soubor předpisů, jejich praktické provádění je na každém letišti odlišné, což způsobuje problémy a nepříjemnosti.

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Pokusím se odpovědět na některé části doplňujících otázek. Omezení pro tekutiny, spreje a podobné položky pro cestující v letecké dopravě byla zavedená z určitého konkrétního důvodu. Byla reakcí na hrozbu, která byla vážně a jasně vyjádřená – hrozbu pro bezpečnost civilní letecké přepravy.

Byli jsme informovaní, že odborníci v různých oblastech se intenzivně pokoušejí najít řešení a technologie, které umožní jednodušeji odhalit skutečné hrozby a tím pádem zjednoduší přepravu tekutin, sprejů, gelů a podobných položek v příručním zavazadle cestujících v letecké přepravě.

Na toto téma se vedou mnohé diskuse na mnohých místech, především v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectvo. Tyto diskuse sledujeme, v současnosti však ještě nedospěly k žádnym závěrům. Očekáváme, že Komise začne jednat, jakmile se v tomto směru dosáhne nějakého pokroku.

  Předsedající . − Dámy a pánové, už nemáme mnoho času, ve skutečnosti nám zůstává už jen šest minut, protože Rada mě informovala, že bude muset v 19.30 hod. odejít. Máme však dost času k zodpovězení dalších dvou otázek.

Předsedající. – Následující otázky se týkají jedné oblasti, proto je položíme současně:

Otázka č. 10, kterou předkládá Mairead McGuinnessová (H-0095/08)

Předmět: Perspektiva EU pro západní Balkán.

Současné předsednictví Rady má určite zvláštní zájem na osudu západního Balkánu. Podnikne předsednictví Rady, vzhledem k nedávnému vývoji v souvislosti s otázku statutu Kosova, nějaké aktivní kroky zaměřené na větší integraci zemí západního Balkánu do struktur Evropské unie?

Otázka č. 11, kterou předkládá Silvia-Adriana Ţicău (H-0106/08)

Předmět: Vývoj vztahů mezi EU a zeměmi západního Balkánu

Slovinské předsednictví naznačilo, že jednou z jeho priorit je rozvoj vztahů mezi EU a zeměmi západního Balkánu. Mohla by nám Rada přiblížit hlavní cíle v oblasti rozvoje budoucích dohod mezi Evropskou unií a západním Balkánem?

Otázka č. 12, kterou předkládá Dimitrios Papadimoulis (H-0119/08)

Předmět: Úloha EU v Kosovu

Ministerský předseda Kosova nedávno prohlásil, že prohlášení nezávislosti je už jen otázkou několika dní. Ministr zahraničních věcí Ruska naznačil spojitost mezi misí EU do Kosova a novou rezolucí Bezpečnostní rady OSN o přítomnosti mezinárodního Společenství v Kosovu.

Jaký je mandát a harmonogram mise Evropské unie v Kosovu? Očekává Rada, že nová rezoluce Bezpečnostní rady OSN přinese nějaké změny v souvislosti s přítomností mezinárodního Společenství v Kosovu?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Chtěl bych na všechny tři otázky odpovědět společně, takže moje odpověď bude o něco delší. Toto téma je však v současnosti velmi aktuální.

Rada je rozhodnutá nadále podporovat evropskou perspektivu pro západní Balkán a přiblížit ji blíž na dosah obyvatelům daného regionu. Kromě jiných věcí to pomůže urychlit začátek dialogu se zeměmi tohoto regionu o liberalizaci vízových nařízení.

Rada dne 10. března na svém pondělním zasedání přivítala slavnostní zasedání Regionální rady pro spolupráci, na kterém byl této nové radě oficiálně odevzdaný Pakt stability. Vytvoření této rady je důkazem obrovského pokroku v regionální spolupráci v oblastech demokracie, hospodářství a bezpečnosti.

Rada zdůrazňuje velký význam regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů a potřebu obnoveného úsilí ze strany všech zainteresovaných subjektů na dosažení přijatelných dvoustranných řešení nevyřešených problémů se sousedními zeměmi prostřednictvím konstruktivního přístupu k jednáním.

Rada ve svém rozhodnutí ze dne 18. února potvrdila své odhodlání poskytovat plnou a účinnou podporu evropské perspektivě pro západní Balkán. Vyzvala Komisi k použití nástroje Společenství na podporu hospodářského a politického rozvoje a nabídla širší opatření zaměřená konkrétně na daný region s cílem dosáhnout pokroku v tomto směru.

V této souvislosti bych chtěl zmínit velmi důležitou událost: dne 5. března vydala Evropská komise zvláštní sdělení o západním Balkáně. V tomto sdělení Komise navrhuje soubor konkrétních opatření zaměřených na další prohloubení vztahů mezi Evropskou unií a zeměmi tohoto regionu. Toto sdělení, jakož i konsolidace evropské perspektivy pro země západního Balkánu, budou hlavním tématem na neformálním zasedání ministrů zahraničních věcí Evropské unie, které se má konat koncem tohoto měsíce ve Slovinsku.

Slovinské předsednictví věnuje západnímu Balkánu zvláštní pozornost. Stabilita tohoto regionu je nesmírně důležitá pro bezpečnost a prosperitu celé Evropské unie. V roce 2008 by se, mimo jiné, mohly uskutečnit následující aktivity: revize Soluňské agendy z roce 2003, uzavření mnohá stabilizačních dohod a dohod o přidružení a posílení spolupráce v mnoha oblastech v rámci regionu.

Vzhledem k nedostatku času se pokusím krátce shrnout hlavní cíle Rady Evropské unie pro jednotlivé země. Neboť v jedné z otázek se zmiňovalo Kosovo, řeknu několik slov o něm.

Předsednictví je ještě stále přesvědčené, že je potřebné dlouhodobé řešení statutu Kosova v rámci všeobecné agendy evropské budoucnosti pro západní Balkán. Proces stabilizace a přidružení představuje strategický rámec, který Evropská unie vytvořila pro své politiky zaměřené na západní Balkán. Nástroje tohoto rámce se dají uplatnit i pro Kosovo.

Chtěl bych vám ještě jednou připomenout rozhodnutí Rady ze dne 18. února, v kterém potvrdilo svůj závazek pro úplnou a účinnou podporu evropské perspektivy západního Balkánu. Rada vyzvala Komisi, aby používala nástroje Společenství na podporu hospodářského a politického rozvoje a nabídla širší opatření zaměřená konkrétně na daný region s cílem dosáhnout pokroku v dosahování tohoto cíla.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, vím, že čas se krátí. Myslím si však, že je velmi zajímavé, jak se situace změnila od doby, kdy jsem položila tuto otázku. Děkuji panu úřadujícímu předsedovi, že nás detailně obeznámil se svými konkrétními a oprávněnými obavami v souvislosti s tímto regionem. Chtěla bych se ho jen zeptat, konkrétně v souvislosti s misí EU v Kosovu, která je svým způsobem výjimečná a v současné fázi ještě úplně neprověřená, zda nás může ujistit, že se z tohoto našeho zásahu poučíme a budeme ochotní poskytnout podobnou podporu i dalším zemím tohoto regionu pokud a když nás o to požádají?

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Děkuji vám za vaši odpověď, chtěla bych vás však požádat o určité dodatečné informace. Víme, že ještě v červenci 2006 byla podepsaná smlouva o energetice, jejímž cílem bylo přilákat zahraniční investice v oblasti energetiky. Také vím, že v roce 2007 byl schválený seznam prioritních projektů pro energetickou infrastrukturu v tomto regionu a dokonce bylo podepsané i memorandum o sociálních otázkách.

Víme i to, že se mezi Společenstvím a zeměmi daného regionu plánuje podpis smlouvy o dopravě s cílem vytvořit domácí trh v oblasti silniční, železniční a námořní lodní dopravy. Byl také vypracován seznam prioritních projektů v oblasti dopravy. Chtěla bych Radu požádat o víc podrobností…

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Pokud jde o první otázku paní McGuinnessove, mise Evropské unie v Kosovu je součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, je to tedy mise Institutu pro bezpečnostní a rozvojovou politiku (ISDP) v rámci SZBP. Není to však jediná mise v západním Balkáně. Další misí s podobným posláním, tj. další policejní misí Evropské unie, je mise ISDP v Bosně a Hercegovině. Kromě toho působila v tomto regionu i mise PROXIMA v bývalé jugoslávské republice Makedonie, která už skončila.

Chtěl bych zdůraznit význam rozhodnutí o nasazení mise do Kosova. Často se zdůrazňuje, že Evropská unie je v otázce statutu Kosova rozdělená. Toto rozdělení je skutečně očividné, lidé však zapomínají na jednotu, které se v rámci Evropské unie daří dosahovat v důležitých věcech, například v otázce evropské mise, která, doufáme, dosáhne operační schopnosti v plánovaném termínu.

Nyní k otázce paní Ţicăuové. Už v současnosti se nám úspěšně daří rozvíjet regionální spolupráci v rámci prohlášení o energetice pro jihovýchodní Evropu. Uvažujeme i o spolupráci v jiných oblastech, v kterých bychom mohli pomocí konkrétních opatření posílit skutečnou integraci zemí západního Balkánu a znovu upevnit jejich vztahy s Evropskou unií.

Zmínila jste dopravu. Ano, doprava je jednou z oblastí, které zkoumáme, jsou však i další oblasti, například spolupráce v oblasti výzkumu, vědy a vzdělávání. Chtěl bych zvlášť zdůraznit důležitost liberalizace vízových povinností pro tyto země, což je jeden z našich cílů. Doufáme, že se ho už brzy podaří dosáhnout. Během slovinského předsednictví začala jednání s většinou zemí západního Balkánu o postupné liberalizaci vízových povinností.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Evropská perspektiva pro státy Balkánu má zvlášť velký a silný význam pro stabilitu na Balkáně a zároveň i evropského a globálního prostoru.

Prohlášení nezávislosti Kosova zaselo nenávist do křehkých vztahů Srbů a kosovských Albánců. Z důvodu, že i Slovinsko je součástí Balkánu, jaké je podle předsednictví trvale udržitelné řešení zaručující klid a stabilitu v tomto regionu? Bude to možné bez souhlasu Srbska?

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL) . – (EL) Vážený pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, ve své odpovědi na otázku týkající se Kosova jste ani jednou nezmínil OSN nebo mezinárodní zákony! Ptám se Vás: můžeme podporovat evropskou perspektivu západního Balkánu obcházením OSN a v rozporu s mezinárodními zákony? Kromě toho, neboť Rada ve svém sdělení vítá přítomnost mezinárodního společenství v Kosovu, ke které vyzývá rezoluce OSN č. 1244, chtěl bych se zeptat, zda si můžeme vybrat formou „à la carte“. Je to legální, nebo nelegální, nebo si vybíráte jen ty body, které vám vyhovují?

  Janez Lenarčič , úřadující předseda. − (SL) Děkuji vám za vaše doplňující otázky. Pokud jde o otázku paní Pleštinské, nemohu a ani si netroufám předpovědět osobně nebo jako představitel Rady možné dlouhodobé řešení statutu Kosova. Faktem je, že kýženým řešením by byla dohoda mezi zainteresovanými stranami. Jak víme, na toto téma se vedla dlouhá jednání, v kterých se však této dohody nepodařilo dosáhnout.

Stejně vítaným by bylo i zaujetí stanoviska ze strany Bezpečnostní rady OSN k této otázce, avšak, jak všichni víme, ani toho se nepodařilo dosáhnout. To je i důvod pro reakci na kosovské prohlášení nezávislosti ze strany Evropské unie ze dne 18. února v podobě rozhodnutí a usnesení Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy. Představuje rámec, v kterém se dosáhlo dohody v rámci Evropské unie. Jak víme, tento rámec umožňuje členským států přijímat vlastní rozhodnutí v oblasti rozvoje vztahů s Kosovem.

Ve své odpovědi na otázku nebo, lépe řečeno, názor pana Papadimoulise bych chtěl zdůraznit, že neexistují žádné pochybnosti v souvislosti s tím, že evropská perspektiva západního Balkánu zahrnuje i Kosovo. Kosovo je součástí regionu, kterému byla poskytnutá evropská perspektiva už v Soluni v roce 2003, a na této věci se nic nezměnilo.

Tato skutečnost je také zřejmá už i ze zmíněného sdělení evropské Komise vydaného dne 5. března tohoto roku, které obsahuje zvláštní část věnovanou Kosovu.

  Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

Tím končím dobu vyhrazenou otázkám.

(Jednání bylo přerušené v 19.40 h a pokračovalo v 21.00 h)

PŘEDSEDAJÍCÍ: LUIGI COCILOVO
místopředseda

16. Zlepšení kvality života seniorů (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem jednání je zpráva (A6-0027/2008) paní Neeny Gillové, jménem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství na programu výzkumu a vývoje zaměřeného na zvýšení kvality života starších lidí využíváním nových informačních a komunikačních technologií (IKT) uskutečňovaném několika členskými státy [KOM(2007)0329 - C6-0178/2007 - 2007/0116(COD)].

  László Kovács, člen Komise. − Vážený pane předsedající, jsem velmi rád, že mohu nahradit svou kolegyni, paní komisařku Vivian Redingovou, a představit vám toto velmi důležité a velmi dobré téma.

Stárnutí evropské populace s sebou přináší důležité výzvy pro naši společnost a pro naše hospodářství. V současnosti připadá na jednoho důchodce ještě stále pět lidí, kteří platí daně. Do roku 2025 však tento poměr klesne na úroveň tři ku jedné a do roce 2050 to bude už jen dva ku jedné. Náklady na péči, především péči pro rostoucí skupinu lidí ve věku nad 80 let, rostou velmi rychlým tempem. Velmi oprávněně se proto zabýváme zabezpečením dobré kvality života a finanční udržitelnosti zdravotní a sociální péče pro starší lidí.

Zároveň bych však chtěl zdůraznit, že stárnutí populace představuje i velkou příležitost a slibný trh pro nové produkty a služby pro zdravé stárnutí a nezávislý způsob života. Všichni jsme přesvědčení o tom, že můžeme a měli bychom mobilizovat informační a komunikační technologie pro kvalitní stárnutí v Evropě. Společný program s názvem Asistovaného žití v domácím prostředí pomůže při řešení těchto problémů a využívaní nových příležitostí. Evropskou podporu si zaslouží i inovační spolupráce členských států na tržně orientovaném výzkumu a vývoji.

Kompromisní pozměňující a doplňující návrhy, které jste předložili, jednoznačně přispěly k posílení evropského rozměru pro tuto iniciativu objasněním rozsahu i úloh a závazků ze strany členských států. Tato skutečnost pomůže dosáhnout úspěchu v tomto důležitém evropském úsilí v prospěch nás všech.

  Neena Gill, zpravodajka. − Vážený pane předsedající, zlepšení kvality života rostoucího počtu starších lidí v Evropě je, jak jsme právě slyšeli, jednou z největších výzev, kterým Evropa čelí.

Složení naší společnosti se mění a my se tomuto vývoji potřebujeme přizpůsobit, potřebujeme zabezpečit kvalitní a nezávislý způsob života pro starší lidí, kterým by v opačném případě hrozilo riziko vyloučení.

Potřebujeme zabezpečit, aby byla tato nová vznikající společnost inkluzívní. Potřebujeme se postarat o to, aby se rostoucí počet starších lidí mohl plně zapojit do společnosti, protože v období mezi roky 2010 a 2030 se počet občanů EU ve věku od 65 do 80 let zvýší o 40 %.

Tato stárnoucí populace významným způsobem ovlivní množství politických oblastí: sociální, zaměstnanosti, bydlení, vzdělávání, odborné přípravy, zdravotní péče a sociální podpory. Z toho důvodu potřebujeme komplexní, ne částečný přístup k stárnutí.

Tato zpráva je výsledkem iniciativ členských států podle článku 169, které jsou spolufinancované Komisí sumou až 150 milionů EUR během období pěti let. Tyto prostředky pomohou evropskému průmyslu a výzkumným institucím v rozvoji nových a špičkových služeb, výrobků a řešení v oblasti informačních a komunikačních technologií, které pomohou zvýšit kvalitu života starších lidí.

Už v současnosti se vyvíjejí technologie, které pomohou vyřešit ztrátu paměti, zraku, sluchu a mobility. V tomto směru se už začaly podnikat důležité kroky, často však v této souvislosti existuje nedostatečná informovanost a málo rozšířené použití. Proto doufám, že tato iniciativa bude mít reálné využití a pomůže při řešení společenských problémů.

Jsem skutečně ráda, že mohu říci, že jsem se mohla na mnoha místech z první ruky přesvědčit, především ve svém regionu West Midlands, jak se může tradiční domácnost naučit používat tyto podpůrné technologie, které pomáhají vytvořit bezpečnější a přístupnější domácí prostředí.

Jsem také hrdá, že můj region udává tempo v používaní podpůrných technologií, a to nejen v souvislosti se staršími lidmi – vyvíjejí se i technologie, které ulehčují život lidem s různými postiženími.

Program Asistovaného žití v domácím prostředí (AAL) by měl z toho důvodu vytvořit skutečný impuls pro tento typ aktivit, a to v třech oblastech. Za prvé, dosáhne se koordinace výzkumu na úrovni EU, což umožní vývoj realizovatelných produktů a jejich uvedení na trh.

Našim cílem by mělo byt dosažení skutečné dokonalosti v této oblasti, přičemž v rámci Evropy by mělo docházet k výměně poznatků a nejlepších postupů.

Tento cíl je dosažitelný jedině při skutečném závazku ze strany všech zúčastněných zemí. Proto jsem velmi ráda, že Rada souhlasila se sumou 0,2 milionu EUR, jako minimálním příspěvkem ze strany každé zúčastněné země, spolu s jednotným společným hodnotícím mechanismem a kritérii oprávněnosti, s nadějí, že tato opatření zvýší koordinaci, transparentnost a důvěryhodnost tohoto programu.

Za druhé, přinese prospěch průmyslovým odvětvím EU, kde existuje pro tuto oblast obrovský potenciál. Proto vyzývám asociaci AAL, aby vytvořila účinné obchodní modely pro tyto produkty a služby z oblasti informačních a komunikačních technologií, které jsou základem pro zabezpečení nižších cen a uvedení těchto produktů a služeb na trh.

Tato asociace potřebuje také zabezpečit, aby se na tomto programu mohly zúčastnit i malé a střední podniky, a aby měly spravedlivý přístup k výzkumu a možnostem financování. Chceme-li, aby byl tento program úspěšný, je nezbytné, aby vyvíjel úsilí směrem k vytvoření celoevropských norem a interoperability s cílem dosáhnout vedoucího světového postavení v oblasti podpůrných technologií. Existuje naléhavá potřeba odstranit technická a regulační omezení, která brzdí vývoj v této oblasti. Nezapomínejme na to, že i zbytek světa, například Spojené státy, Japonsko, ba i Čína, čelí stejným demografickým výzvám. Proto je na nás, abychom dosáhli globální konkurenční výhody.

Program Asistovaného žití v domácím prostředí není jen o zlepšení nezávislého způsobu života, ale může také přispět k dosažení cílů Lisabonské strategie. Chceme-li toho dosáhnout, musíme propojit naše poznatky a činnosti s dalšími programy v tomto sektoru zaměřenými na vytváření nových pracovních míst a hospodářsky růst.

Za třetí, i když technologie dokáží zlepšit kvalitu života starších lidí, tento fakt bude mít význam jedině tehdy, pokud se současně zaměříme i na některé další oblasti: zabezpečení cenové dostupnosti těchto technologií s cílem zpřístupnit je každému, zabezpečení uživatelské přístupnosti nových technologií (a zabezpečení, aby starší lidé a jejich opatrovatelé byli poučení o tom, jak je používat) a řešení problému vyloučení, protože, i když žijeme v informační společnosti, tato společnost ještě stále není inkluzívní a velká část starších lidí musí čelit vyloučení. Proto musíme zabezpečit lepší přístup k internetu a organizovat v této oblasti školení s cílem umožnit starším lidem být nadále součástí společnosti a ulehčit jim vykonávání některých každodenních činností, jako jsou například nakupování, placení účtů nebo dohodnutí schůzky. Přístupnost těchto služeb by se však neměla lišit v rámci geografického rozdělení Evropy. Nechtěla bych vidět Evropu postupující dvěma rozdílnými rychlostmi v souvislosti s Evropskou demografickou výzvou.

Je to jen začátek. Máme před sebou ještě vela práce, přičemž doufám, že tento program vytvoří precedens pro budoucí aktivity a iniciativy ze strany Komise a Rady.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. − (PL) Vážený pane předsedající, stárnutí evropské populace představuje výzvu pro celou evropskou společnost. Průměrná očekávaná délka života je v současnosti 80 let a do roku 2030 se očekává 40% nárůst počtu lidí v důchodovém věku.

Evropská unie by měla přijmout rozsáhlý přístup k této výzvě, protože demografické tendence ovlivňují mnohé oblasti politiky včetně zaměstnanosti, bydlení, vzdělávání, sociální pomoci a zdravotní péče. Souhrnným cílem zmíněného programu výzkumu a vývoje je zlepšení kvality života starších lidí a posílení evropské průmyslové základny. Tohoto cíle hodláme dosáhnout zaváděním informačních a komunikačních technologií, které pomohou starším lidem zlepšit kvalitu života, nadále se těšit z dobrého zdravotního stavu a aktivně se zúčastňovat pracovního a společenského života.

Zručnosti a zkušenosti, kterými disponují starší lidé, představují významné aktivum, především ve společnosti založené na vědomostech. Je také potřebné zdůraznit, že stárnoucí společnost obsahuje vyšší procento žen než mužů z důvodu vyšší průměrné očekávané délky života u žen. Z toho důvodu se při přípravě a hodnocení tohoto programu musí zohlednit i genderový aspekt. Nakonec bych chtěla poděkovat paní zpravodajce Gillové za velmi kvalitně připravenou zprávu.

  Lambert van Nistelrooij, jménem skupiny PPE-DE. – (NL) Je dobře, že aspoň jednou diskutujeme o demografických změnách v Evropě trochu odlišným způsobem, tj. ne jako o něčem, co stojí mnoho peněz a produkuje lidi, o které se potom bude třeba postarat, ale o něčem, co s sebou přináší i velmi důležité příležitosti. Já osobně budu velmi rád diskutovat o „seniorské ekonomice“: když se podrobně seznámíte s tímto programem, zjistíte, že se zabývá otázkou kvality života. Co je teda evropským dilematem?

Na jedné straně máme velmi dobré základní vědomosti, inovace na trhu však trvají příliš dlouho. Internet a širokopásmové služby máme k dispozici už delší dobu a nyní už i lidé s omezenou mobilitou mají prostřednictvím internetu normální přístup k službám. To může mnoho věcí změnit a představuje to skutečnou příležitost.

Na druhé straně jsem rád, že bylo v rámci sedmého rámcového programu vyčleněno půl miliardy eur na základní výzkum, přičemž Evropské společenství bude tyto prostředky vymáhat od členských států a podniků. Je velmi dobré, že tyto vědomosti se rozvíjejí, protože otvírají bránu k trhu.

Jak už řekla paní Gillová, je velmi důležité, abychom v Evropě sjednotili zdeformovaný a rozkouskovaný trh a zavedli lepší normy na zvýšení začlenění. V Americe nebo Číně tento problém vůbec neexistuje. Máme velmi odlišné finanční systémy. Z toho důvodu je potřebné zavést technologie a konzultace s partnery na národní úrovni. K tomuto účelu by bylo prospěšné sjednotit členské státy a vždy zapojit tři země do každého projektu. Někdy je to složité, domnívám se však, že je to potřebné, abychom mohli těchto poznatků využívat co nejrychleji.

Některé body tohoto programu musí být posouzené, přičemž mě zvlášť zajímají už existující technologie a zda se podaří účinně využít uplatňování informačních a komunikačních technologií. Věřím a doufám, že uživatelé budou v tomto programu hrát důležitou úlohu. Chci poděkovat paní zpravodajce za obrovské úsilí, které vynaložila v souvislosti s touto otázkou, a především za obsah její zprávy.

  Silvia-Adriana Ţicău, jménem skupiny PSE. – (RO) V důsledku nedostatku politik na podporu zvýšení porodnosti a určitých zařízení pro dětskou výchovu a péči se do roku 2025 zvýší podíl lidí ve věku nad 65 let na celkové populaci ze současných 20 % na 28 %.

Starší občané mají specifické potřeby a společnost musí pro uspokojení těchto potřeb projít určitými změnami. Potřebujeme přizpůsobit bydlení a rozvinout lékařskou péči a pečovatelské služby starších lidí. V tomto kontextu je úloha informačních a komunikačních technologií o to důležitější. Digitální televize, mobilní telefony, počítače a dokonce i internet – všechny tyto technologie už využívá určité procento starších lidí. Mnoho starších občanů komunikuje se svými dětmi v jiných zemích prostřednictvím internetu a webových kamer, nezávisle na tom, zda se nacházejí v městských nebo venkovských oblastech.

Internet však využívá jen 10 % Evropanů ve věku nad 65 let. Je potřeba si uvědomit, že přes 21 % evropských občanů ve věku nad 50 let má vážný sluchový, zrakový nebo pohybový handicap, který jim do velké míry znemožňuje využívat standardní informační a komunikační technologie.

V červnu 2007 se Komise obrátila na členské státy a příslušná průmyslová odvětví, aby podpořily vykonávání akčního plánu s názvem Integrace starších lidí do informační společnosti. V tomto kontextu bude mít program pomoci pro samostatné bydlení, který se bude rozvíjet v rámci sedmého rámcového programu výzkumu, rozpočet ve výši 150 milionů EUR vyčleněných z rozpočtu Společenství, přičemž členské státy použijí během let 2008–2013 minimálně dalších 150 milionů EUR – samozřejmě tím mám na mysli ty členské státy, které se budou tohoto programu zúčastňovat.

Cíle tohoto programu jsou následující: podpora vývoje inovačních produktů, služeb a systémů pro starší lidi založených na informačních a komunikačních technologiích, vytvoření zásadních kapacit ve výzkumu, konkrétním vývoji a inovacích na evropské úrovni v oblasti technologií a služeb pro starší lidi v informační společnosti, zlepšení podmínek využití výsledků výzkumu v podnikové sféře.

Tohoto programu se může zúčastnit každý členský stát. V průběhu prvních dvou let od začátku programu vypracuje Komise přechodnou zprávu a v roce 2013 vypracuje jeho konečné zhodnocení. Jsem přesvědčená, že starší lidé si zaslouží dostat šanci a je naší povinností jim tuto šanci poskytnout! Blahopřeji paní zpravodajce.

  Jorgo Chatzimarkakis, jménem skupiny ALDE. – (DE) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dnes jsem tu měl opět skupinu návštěvníků. Mnozí moji kolegové zřejmě zažívají podobnou situaci. Máme tu skupiny návštěvníků, některé velké, některé zase malé, ale největší z těchto skupin tvoří seniorská generace. Byl to i případ dnešní skupiny. Tvořilo ji 60 lidí, kteří projevovali velký zájem, byli skutečně zaangažovaní, velmi aktivní, přičemž tento přístup zažíváme stále častěji. Toto je skutečně výzva pro Evropu.

Demografické změny se často označují jako hrozba. Čísla hovoří samy za sebe. V období mezi roky 2010 a 2030 se čeká zvýšení počtu obyvatel Evropy ve věku od 65 do 80 let o 40 %. Navzdory tomu však tuto situaci, podobně jako pan Nistelrooij, nevnímám jako hrozbu. Domnívám se, že je to pro Evropany velká příležitost ukázat, že jsme světovým regionem, který má největší závazek vůči vysoké kvalitě života v každé etapě lidského života a v každé věkové skupině. Potřebujeme ukázat větší závazek ke starším lidem a musíme zabezpečit, abychom tak činili jako Evropané, jako světový region, který ochraňuje život.

Chtěl bych Komisi poblahopřát k tomuto návrhu. Programu Asistovaného žití v domácím prostředí (AAL) se daří spojovat hlavní trendy, konkrétně demografické změny, o kterých se v Evropě mluví víc než v jiných světových regionech, a naše silné stránky v oblasti výzkumu a inovací. Máme silný závazek k informačním a komunikačním technologiím, přičemž programu AAL se daří spojit tyto technologie dohromady.

Dámy a pánové, je celkem jasné, že Evropská unie nemá žádné přímé pravomoci v oblasti norem pro starší lidi, výstavbu domů atd. Využitím těchto pilotních programů však můžeme podporovat nejlepší postupy a můžeme dát dohromady to, co už některé členské státy s velkým úspěchem dělají, přičemž tomu můžeme dát evropskou pečeť kvality, aby to mohlo sloužit jako vzor pro ostatní. Dámy a pánové, tímto programem se Komise snaží uzavřít takzvanou digitální propast mezi generacemi v rámci naší společnosti.

Chtěl bych poděkovat paní zpravodajce Neeně Gillové za to, že tento vzkaz doručila skutečně velmi jasně, musím říci, že mnohem jasněji než jiní zpravodajové. Chtěl bych jí za to upřímně poděkovat. Velmi odvážně také obhajovala stanovisko Parlamentu v trialogu a postarala se o to, aby byly naše argumenty přednesené účinným způsobem. Není žádny důvod, proč bychom se měli skrývat. Jako poslanci tohoto Parlamentu mi dovolte říci, že přeji programu AAL velký úspěch. Přeji mu skutečně mnoho úspěchů.

  Guntars Krasts, jménem skupiny UEN. – (LV) Děkuji vám, pane předsedající. Demografické, hospodářské a sociální faktory v Evropě si žádají řešení, které zlepší profesionální a kulturní zkušenosti starších lidí, zabezpečí nejvyšší možnou kvalitu jejich životních podmínek a minimalizují výdaje, které vznikají v důsledku demografických změn.

Komisí předložený program je reakcí na potřebu a zčásti i na úlohu najít způsoby dalšího rozvoje technologického pokroku v této oblasti. Digitální propast – konkrétně, omezení pro využívání informačních a komunikačních technologií, v některých případech dokonce i velmi triviální omezení – ve skutečnosti vylučuje významné procento starší populace z aktivního sociálně-hospodářského života a omezuje její možnosti používání nových technologických služeb a podpůrných technologií.

I když podporuji návrh Komise v každém ohledu, je potřeba si přiznat, že vývoj nových informačních a komunikačních technologií v odvětvích, v kterých existuje komerční poptávka, postupuje rychle dopředu. Podobně, i když souhlasím s argumentem Komise, že kupní síla starších lidí se zvyšuje, musíme také připustit, že mezi jednotlivými členskými státy existují významné rozdíly ve výšce příjmu. I v rámci jednotlivých zemí však existují významné regionální rozdíly v příležitostech, které jsou přístupné pro lidí v starších věkových kategoriích v oblasti informačních a komunikačních technologií.

Chtěl bych zdůraznit, že dosažené úspěchy v souvislosti s návrhem Komise nebudou měřené jen samotnými technologiemi, ale i mírou jejich dostupnosti a příležitostmi a stimuly pro starší lidí v oblasti vzdělávání, především v těch oblastech Evropy, kde je to zvláště důležité pro snížení příjmových a regionálních rozdílů. Nejtěžší úlohou však bude překonání digitální propasti v informační oblasti. V současné době, kdy přetrvává digitální propast mezi malými a velkými národy a mezi malými a velkými hospodářstvími, představuje překonání této propasti mezi generacemi z ekonomického pohledu tu nejsložitější úlohu.

Pane předsedající, i když prohlášení ministrů o elektronickém začlenění, které sloužilo jako základ pro vytvoření dokumentu, o kterém dnes diskutujeme, bylo přijaté v roce 2006 v lotyšském hlavním městě Riga, Lotyšsko se do tohoto programu nezapojilo. V této souvislosti bych chtěl položit otázku, které se ve svém projevu dotkla i paní zpravodajky, která se týká toho, je-li skutečně v zájmu států zúčastňujících se tohoto programu, aby byly sedmým rámcovým programem financované i další členské státy, když výška tohoto financování zůstane nezměněná.

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedající, žijeme ve skutečně zábavném světě. Na jedné straně se v zprávě Světové zdravotnické organizace snažíme přijít na to, jak přinutit naše děti, aby se šly bavit a hrát ven, pryč od počítačů, a na straně druhé se snažíme přemlouvat naše starší občany, aby si sedli za počítač a naučili se ho používat.

Počítače však skutečně mají starším lidem co nabídnout, především obyvatelům venkova a těm, kteří jsou kvůli svému zdravotnímu stavu v izolaci. Chcete-li však, aby se starší lidé zapojili do komunity používající informační technologie, tyto technologie musí být především uživatelsky a cenově dostupné, lehce dostupné a s nízkou potřebou údržby. Vzhledem k rostoucímu počtu starších lidí v Evropě může vývoj technologií přístupných pro starší lidi zlepšit kvalitu jejich života a pomoci jim žít delší nezávislý život. Vývoj počítačů pro starší lidi je určitě vynikající obchodní myšlenka. I když jim možná chybějí technické zručnosti, mají na používání počítačů množství volného času a chuť udržet krok s ostatními. Představují trh, který jen čeká na své objevení.

  Desislav Chukolov (NI). – (BG) Vážené kolegyně a kolegové, moje země, Bulharsko, patří, bohužel, mezi vedoucí národy v oblasti stárnutí populace v Evropě.

Po skončení studené války mladí lidé z mojí země, lákaní sliby dobrého života na západě, masově chvátali vykonávat práce umývačů nádobí a doma zůstávali jen jejich staří rodiče. Váš návrh na prodloužení života našich starších občanů je vynikající. Kdo by mohl být proti takovému návrhu?

Předtím, než začnete přemýšlet nad používáním nových informačních a komunikačních technologií, vás však vyzývám, abyste si uvědomili i fakt, že bulharští důchodci musí žít z důchodů rovnajících se sumě 50 EUR měsíčně. Tuto sumu jim totiž vyčlenila socialistická vláda Bulharské socialistické strany. Taková je skutečnost.

Chtěl bych oslovit zástupce PSE v této místnosti: dámy a pánové internacionalisti, dokážete si představit, co znamená suma 50 EUR měsíčně pro důchodce nebo důchodkyni, kteří celý svůj život poctivě pracovali? Uvědomujete si, že důchodci musí z těchto 50 EUR každý měsíc vyžít a nakupovat potraviny za ceny odpovídající evropské úrovni? Uvědomujete si, že bulharští důchodci musí odpojovat svoje telefony, protože si nemohou dovolit platit zlodějské ceny Bulharské telekomunikační společnosti, která byla nezákonně zprivatizovaná?

Je skutečně výsměch navrhovat způsoby zlepšení informačních služeb pro tyto lidi. Nejprve je potřeba přemýšlet jak zlepšit jejich finanční nezávislost, protože většina důchodců v Bulharsku nemá romský původ a z toho důvodu se nemůže spoléhat na bezplatný oběd.

  Ivo Belet (PPE-DE). – (NL) i Navzdory tomu, že jde o kvalitní program, mám vůči němu několik námitek.

První se samozřejmě týká rozpočtu: 150 milionů EUR pro odvětví, o kterém jste sami řekli, že se stane jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví budoucnosti, zdaleka nestačí, přičemž tento fakt tu už byl zmiňovaný. Rychlé zavádění těchto nástrojů je nesmírně důležité pro blaho starších lidí, je však stejně důležité i pro národní hospodářství a národní rozpočty a má vynikající hospodářské vyhlídky.Pan van Nistelrooij to tu už zmínil: z toho důvodu vyzývám, aby Evropská unie během nejbližších let výrazně zvýšila tyto investice a stimuly, možná už během hodnocení rozpočtu v polovině tohoto roku.

Moje druhá připomínka, přičemž úplně souhlasím s prohlášeními paní zpravodajky, je, jak řekl už pan Chatzimarkakis, že nesmí existovat žádná dichotomie, žádné rozdělení mezi staršími lidmi, kteří byli odborně vyškolení a jsou schopní používat tyto nové technologie, a ostatními, u kterých to nebylo možné uskutečnit, a kteří jednoduše nemají potřebné finanční prostředky na instalaci těchto technologií u sebe doma. Tato skutečnost by ve velké míře protiřečila hlavnímu cíli tohoto programu, kterým je umožnit co největšímu počtu starších lidí žít co nejdéle ve svých domovech. Je to mnohem lacinější, než jejich pobyt v nemocnicích nebo pečovatelských domech, a je to také, samozřejmě, nejlepší pro jejich duševní pohodu. A v konečném důsledku přesně o to nám všem jde.

Nakonec je také nesmírně důležité, aby všechny tyto inovační nástroje byly pro starší lidi cenově dostupné, bez ohledu na jejich finanční situaci.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Vítám iniciativu Komise a oceňuji zprávu paní Gillové, která bude nepochybně velmi prospěšná při řešení otázek týkajících se starších lidí. Rostoucí počet starší populace v Evropě s sebou přináší problémy a důležité výzvy. V současnosti se vyvíjejí nové podpůrné technologie, které dokáží zabezpečit vysokou kvalitu života starším lidem umožnit jim v závislosti na jejich přáních a schopnostech vést aktivní život. Členské státy EU by se z toho důvodu měly připravit na okamžitou revoluci v poskytovaní společenských a podpůrných služeb.

Výrobci moderních informačních a komunikačních technologií si všimli rostoucí poptávky po svých výrobcích. Nové podpůrné technologie dokáží pomoci při řešení zrakových, sluchových, pohybových a jiných problémů, čímž umožní starším lidem, aby se i nadále cítili a skutečně byli užiteční pro společnost. Fakt, že členské státy Evropské unie plánují do roku 2013 investovat víc než 1 miliardu EUR do vývoje nových technologií, které by uspokojovaly potřeby starších lidí, je skutečně chvályhodný.

Informační a komunikační technologie mohou zvýšit, a nepochybně i zvýší, kvalitu života a sebeúctu mezi staršími lidmi. Vyvstává však otázka: budou mít z tohoto vývoje prospěch všichni, nebo jen hrstka „vyvolených“?

Oceňuji obavy paní zpravodajka týkající se možného budoucího vývoje, v kterém inovace v oblasti informačních a komunikačních technologií přinesou prospěch jen malému počtu starších lidí, kteří se už nyní těší z vysoké kvality života. Některé země EU se pyšní svými šestihvězdičkovými rezidencemi pro starší lidi, které jsou podobné luxusním hotelům. Ne velmi daleko od těchto zařízení však můžeme najít chudobou poznamenané domy starých lidí, jejichž obyvatelé musí bojovat o přežití. Těmto lidem nebyly nikdy dostupné žádné inovace, podpůrné technologie nebo jakékoli moderní vybavení. Tato situace se musí bezodkladně změnit.

Vítám názor vyjádřený ve zprávě, že produkty informačních a komunikačních technologií pro starší lidi by měly být cenově a uživatelsky přístupné. Evropská unie není vedoucím subjektem v mnoha oblastech. Je skutečně potřebné a úctyhodné, aby se stala vedoucí silou i v oblasti, o které právě diskutujeme.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) V současnosti je každému pátému občanu EU více než 60 let, při průměrné očekávané délce života 80 let. Kvalita života rostoucího počtu starších lidí v Evropě však není dostatečně vysoká. Například, každý čtvrtý starší člověk v mé zemi, Litvě, popisuje svůj zdravotní stav jako špatný, přičemž míra zapojení těchto lidí do společnosti je jen 57 %. Zvyšování kvality života stárnoucí populace by mělo být jedním ze základních cílů Evropské unie.

Iniciativa Komise na aktivizování informačních a komunikačních technologií představuje velmi důležitý krok směrem k řešení problémů ztráty paměti, zraku, sluchu a mobility u starších lidí. Navzdory tomu se však Komisi nepodařilo úplně vyřešit otázku spravedlivého přístupu k informačním a komunikačním technologiím.

Jednou z hlavních otázek v souvislosti se spravedlivým přístupem k informačním a komunikačním technologiím je zabezpečení jejich cenové přístupnosti. Nejdůležitějším zdrojem příjmu starších lidí je jejich důchod, který je nízký, především v nových členských státech. Je nesmírně důležité, aby byly produkty založené na nových informačních a komunikačních technologiích cenově přístupné pro všechny občany EU.

Dalším důležitým prvkem, který se týká přístupnosti, je uživatelská přístupnost nových technologií. Jen 18 % populace EU ve věku od 65 do 74 let používá internet, přičemž celkově ho využívá až 60 % populace EU. Z toho důvodu musíme zabezpečit, aby byly produkty založené na nových informačních a komunikačních technologiích uživatelsky přístupné.

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Vážený pane předsedající, stárnutí evropské společnosti je faktem, který pro naši společnost představuje základní výzvu. Při přijímání opatření na evropské úrovni bychom měli vždy zohledňovat demografické tendence a zvažovat sociální a ekonomické dopady těchto opatření z demografického hlediska. V průběhu let 2010–2030 se počet lidí ve věku 65 až 80 let zvýší o 40 %.

Zabezpečení slušného života, co nejvyšší míry pohodlí a přístupu ke všem základním službám pro tyto lidí by mělo byt naší prioritou. Stárnutí populace samozřejmě vytváří tlak na poskytování zdravotní a sociální péči z pohledu finančních možností i z pohledu dostupnosti pracovníků v zdravotnických a sociálních službách. V souvislosti s touto situací bych chtěl upozornit na nebezpečný jev přehlížení a izolace starších lidí.

Pokusy o odstranění nemocných a starých lidí prostřednictvím eutanázie představují pro současnou Evropu velmi vážné nebezpečí. Velmi mě znepokojuje skutečnost, že Evropská unie a Evropský parlament, i navzdory tomu, že se angažují v oblasti ochrany základních lidských práv, mlčí v souvislosti s touto záležitostí.

  Ljudmila Novak (PPE-DE). – (SL) Neexistuje nic, co by bylo víc destruktivní a ponižující, než pocit vyloučení, bezvýznamnosti a neschopnosti. Z toho důvodu podporuji návrh Evropské komise, aby se Společenství zapojilo do společného programu zaměřeného na pomoc a začlenění starších lidí a zlepšení jejich kvality života využíváním informačních a komunikačních technologií.

Představuje to další díl mozaiky lisabonské strategie budování Evropy založené na informacích, digitální gramotnosti a vyšší hospodářské konkurenceschopnosti. Chceme-li skutečně zlepšit začlenění a gramotnost starších lidí, musíme k tomuto účelu vhodně přizpůsobit naše opatření a zabezpečit, aby byla těmto lidem skutečně přístupná. Tato opatření musí byt srozumitelná, uživatelsky přístupná, jednoduše pochopitelná a cenově dostupná. Musí zahrnovat stárnoucí populaci a lidi se zdravotním postižením ve městech i na venkově. V opačném případě hrozí, že výsledkem těchto opatření nebude začlenění, ale naopak vyloučení.

Vzhledem k širokému využití informačních a komunikačních technologií bude mít starší generace v konečném důsledku prospěch z inovací moderní doby. Kvalita jejich života se zvýší, protože budou víc nezávislí, mobilní, aktivní a začlenění do společnosti a hospodářského života.

Opatření, podpůrné prostředky a mnohé moderní elektronické systémy přizpůsobené k tomuto účelu umožňují řídit životní prostor. Zároveň umožňují tento prostor kontrolovat, čímž svým uživatelům zabezpečují vyšší bezpečnost a lepší pocit ze života. Tento typ opatření umožňuje lidem se zdravotním postižením a starším lidem komunikovat s vnějším světem a využívat možnosti vzdálené péče, práce a zábavy.

Každý z nás se chce dožít zralého veku, nechce se však ocitnout sám a na okraji společnosti. Proto myslíme na svou budoucnost už nyní a podnikáme v tomto směru příslušné kroky.

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Na základě statistických údajů se v průběhu let 2010 až 2030 zvýší počet starších občanů v Evropě o 40 %. Tento jev se sebou přináší výzvy, ale i příležitosti pro veřejné politiky a evropskou budoucnost. Skutečně prosperující a konkurenceschopná Evropa by měla být schopná najít správnou odpověď na tyto výzvy a naplno využít potenciálu nových demografických trendů.

Starší evropští občané musí mít užitek z kvalitních služeb a podmínek a jejich poznatky by se měly využít při probíhajícím rozvoji společnosti. Vzhledem k tomu, že cílem Evropské unie není dosažení hospodářství a společnosti založené na informacích, informační technologie představují inovační řešení dosažení tohoto cíle, přičemž angažovanost Evropského společenství v těchto důležitých programech je víc než potřebná.

Chtěla bych upozornit na dva důležité aspekty týkající se používání nových technologií s cílem zlepšit životní úroveň starších lidí. Po prvé, evropští občané by měli být odborně vyškolení a poučení o nových technologických možnostech, které mají k dispozici. Starší lidé, především v nových členských státech, nemají v této oblasti žádné, případně jen částečné informace, přičemž ztráty, které tím společnost utrpí, jsou lehce viditelné. Úspěch rozhodnutí, o kterém tu dnes diskutujeme, proto do velké míry závisí na evropské mobilizační schopnosti v oblasti vzdělávání a poskytování informací pro tyto lidi. Za druhé, zvláštní pozornost by se měla věnovat ženám, protože, vzhledem k jejich vyšší průměrné očekávané délce života, tvoří větší část starší populace. Tyto aspekty musí byt zohledněné ve vědeckém výzkumu procesu stárnutí, jakož i při konkrétním vykonávaní veřejných politik.

Nakonec bych chtěla znovu zdůraznit důležitost věnování pozornosti situaci v nových členských státech, v kterých se starší lidé nacházejí v méně příznivé situaci. Nižší životní úroveň, ale i nedostatek vědomostí v oblasti používání nových technologií, dělají z této kategorie prioritní skupinu pro budoucí opatření na evropské úrovni.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) „Fórum pro pomoc starším“, „Parlament seniorů“ nebo časopis „Fórum seniorů“ vydávaný na Slovensku s podporou Komise, to jsou aktivity, s kterými jsem se měla možnost seznámit na setkáních se seniory, protože už tradičně s nimi začíná můj kalendářní rok. Tyto aktivity mě přesvědčily, že důchodci chtějí být aktivní a jsou velmi učenliví. Například mobilní telefon už přestal být pro ně velkou neznámou a stal se jejich důležitým společníkem.

Bohužel, na počítačovou gramotnost seniorů se věnuje málo zdrojů, proto vítám zprávu paní zpravodajky Gillové, která přináší důležité poselství Evropského parlamentu pro zkvalitnění života stárnoucího nebo hendikepovaného obyvatelstva.

Využívání nových informačních a komunikačních technologií může byt efektivním nástrojem, aby tato skupina evropských občanů, která je zdrojem moudrosti, zkušeností, tradic a zručnosti nebyla vytlačovaná ze společnosti. Důležité je však poskytnout všem důchodcům v Evropské unii stejný přístup k informačním a komunikačním technologiím.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – Pane předsedo, já velice oceňuji iniciativu těch třinácti členských států, které vytvořily společný výzkumný program asistovaného žití pro starší občany tak, aby mohla i tato generace plně využívat informačních technologií. Bezpochyby by jim to umožnilo lepší komunikaci a prodlouží jim to aktivní pracovní život. Plně tedy podporuji, aby tento program AAL se stal naším zítřejším rozhodnutím, společným programem Evropské unie a věřím, že se tím skutečně podaří zdvojnásobit prostředky až na těch 600 milionů eur. Náš požadavek na 20% kofinancování z vnitrostátních zdrojů považuji za dostatečně motivující pro členské státy věnovat se těmto cílům. Tedy dejme zelenou programu, který umožní efektivní vývoj inovačních produktů a specifických služeb využívajících informační, komunikační technologie orientované na zajištěné důstojného stáří. Je to také příležitost pro malé a střední podnikání a je to plně v souladu s cíly Lisabonské strategie a našimi hodnotami.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, měli bychom přivítat navrhovanou účast ze strany Unie v společném programu výzkumu a vývoje zaměřeného na zvýšení kvality života starších lidí.

Nové druhy informačních a komunikačních technologií dokáží ulehčit život lidem v pokročilém věku a pomoci jim i nadále se aktivně podílet na pracovním a osobním životě. Měli bychom pamatovat, že počet starších lidí se v důsledku příznivějších životních podmínek zvyšuje.

Během příprav podrobných operačních zásad tohoto programu bychom však měli vzít na vědomí, že finanční situace a životní podmínky starších lidí jsou v rámci jednotlivých členských států odlišné. Existují mezi nimi významné rozdíly v životní úrovni. V důsledku toho existují i různé potřeby v oblasti služeb a různé úrovně připravenosti na aktivní život, především v případě lidí žijících ve venkovských oblastech. Nové technologie, nové příležitosti práce s internetem a využívání nových technologií ve svůj prospěch mohou starším lidem dopomoci k tomu, aby i nadále zůstávali na trhu práce. Všechny tyto vymoženosti mohou také lidem umožnit klidné stárnutí. Tento problém má nesmírný význam především ve vztahu k stárnoucí evropské populaci.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE). – (RO) Vyloučení starších občanů z výhod, které přinášejí informační technologie, představuje problém, obzvláště v souvislosti s tím, že podíl lidí ve věku od 65 do 80 let na celkové evropské populaci brzy dosáhne 40 %.

Z toho důvodu vítám účast Evropské unie na společném programu výzkumu a vývoje zaměřeného na zlepšení kvality života této skupiny lidí. Chtěla bych však upozornit na fakt, že finanční účast ze strany Společenství na tomto projektu je omezená. Příspěvek ze strany Společenství představuje sumu v maximální výšce 150 milionů EUR v případě, že budou tyto prostředky vyčleněné v rámci rozpočtu pro rámcový program výzkumu a vývoje, jehož celkový rozpočet je víc než 50 miliard EUR. Kromě toho, příspěvek ze strany Společenství nesmí tvořit víc než 50 % celkových veřejných fondů vyčleněných pro tento projekt, což je pro tak důležitý projekt skutečně nezvykle malé procento.

Kromě konkrétních výhod, jejichž řešení z oblasti informačních technologií vyvinutých v rámci tohoto programu přinesou starším lidem, představuje účast Evropské unie na tomto projektu dobrou příležitost přispět k zlepšení kvality života Evropanů a z toho důvodu by finanční příspěvek ze strany Společenství měl přesahovat sumu národních prostředků vyčleněných na tento typ výzkumu.

  László Kovács, člen Komise. − Vážený pane předsedající, jménem paní Viviany Redingové bych chtěl ocenit velmi konstruktivní přístup ze strany Evropského parlamentu a především ze strany paní zpravodajky Gillové během jednacího procesu o návrhu programu s názvem Pomoc starším nebo nemocným osobám při samostatném bydlení. Protože tato oblast nepatří do mé kompetence, tato diskuse byla pro mě nejen velmi zajímavá, ale i velmi poučná. Můžete se spolehnout, že paní Viviane Redingové zprostředkuji nejen vaše gratulace, ale i vaše obavy a návrhy.

Pochopil jsem, že jednu z klíčových otázek představuje používání informačních a komunikačních technologií generací seniorů, s čímž úplně souhlasím. Tato oblast si jednoznačně žádá vědomosti i finanční prostředky. Odborná příprava starších lidí, především lidí žijících ve venkovských oblastech, je nepochybně důležitá, tuto oblast však náležitým způsobem řeší akční program s názvem Důstojné stárnutí v informační společnosti. Další důležitý aspekt představuje cenová dostupnost, přičemž tuto oblast bude řešit program AAL. Pokud jde o další země, které by měly zájem zapojit se do tohoto programu, mohou tak učinit, vždyť přesně z toho důvodu byl navržený relativně nízký vstupní příspěvek.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že Komise vítá a podporuje kompromisní pozměňující a doplňující návrhy předložené paní zpravodajkou, které umožní dosažení dohody v prvním čtení. Díky závazku z vaší strany bude možné tuto důležitou iniciativu spustit už v průběhu jara. Vaše pokračující podpora bude nesmírně důležitá i během realizace této iniciativy. Chtěl bych zdůraznit, že řešení tohoto problému není jen naší morální povinností, ale představuje také ekonomickou příležitost, což je názor, který dnes zazněl z úst mnohých řečníků. Jeho cílem je dosažení budoucího blahobytu našich starších občanů a naši budoucí konkurenceschopnost.

  Neena Gill, zpravodajka. − Vážený pane předsedající, chtěla bych poděkovat všem svým kolegům a kolegyním za jejich připomínky a příspěvky.

Pan Krasts mi položil otázku, zda by mě potěšilo, kdyby této iniciativy zúčastnily i další země. Naším záměrem je, aby byl tento program otevřený pro co největší počet účastníků. Může dokonce zasahovat i za hranice členských států Evropské unie, což se už v současnosti i děje.

Otázka, která dnes byla zmíněná v mnohých projevech, je otázka financování. Problém je v tom, že maximální velikost finančního příspěvku je 150 milionů EUR. Potřebujeme zjistit, jak by se tato suma, v případě, že bude o tento program velký zájem, mohla v budoucnosti revidovat, případně, zda by se tato oblast mohla řešit i prostřednictvím jiných iniciativ v rámci sedmého rámcového programu.

Dnes jsem slyšela někoho říci, že stárnutí populace představuje spolu s klimatickými změnami jednu z největších výzev 21. století. Je důležité, aby Komise pokračovala v řešení této otázky nejen přes velmi důležité individuální programy, jakým je například tento, ale také v rámci jiných oblastí, přičemž – a toto bych chtěla znovu zdůraznit – by se to mělo uskutečňovat pomocí společného propojení poznatků.

Domnívám se, že Komise musí byt také ostražitá, protože je očividné, že některé členské státy se v této oblasti nacházejí mnohem dál než jiné. Existuje tu naléhavá potřeba zabezpečit, aby po skončení tohoto programu neexistovaly mezi členskými státy žádné velké rozdíly.

Chtěla bych říci pár slov v souvislosti s několika klíčovými body, které tu zmínili moji kolegové, především moji dva stínoví zpravodaji. Pan van Nistelrooij poukázal na to, že trvá příliš dlouhou dobu, než se produkty dostanou na trh, a že pokud skutečně chce, aby tento program přinesl žádané výsledky, je nezbytné tento problém vyřešit. Pán Chatzimarkakis zase řekl, že jsme světovým regionem, který projevuje největší odhodlání řešit kvalitu lidského života nezávisle na věku člověka. Myslím, že je důležité, aby byla naše slova podložená i konkrétními skutky.

Chtěla bych také poděkovat paní Geringerové de Oedenbergové, zpravodajka Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, jakož i všem pracovníkům sekretariátu, sekretariátu skupiny PSE a své kanceláři za jejich příspěvek a zároveň bych chtěla poděkovat i Komisi a oběma předsednictvím Rady – portugalskému i slovinskému.

(potlesk)

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek, 13. března 2008.

17. Zdanění bezolovnatého benzínu a plynového oleje (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem jednání je zpráva (A6-0030/2008) pana Olleho Schmidta, jménem Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, o návrhu směrnice Rady, kterou se mění a doplňuje směrnice 2003/96/ES, pokud jde o úpravu zvláštního daňového režimu pro plynový olej, který se používá jako motorové palivo na komerční účely a koordinaci zdanění bezolovnatého benzínu a plynového oleje používaných jako motorové palivo [KOM(2007)0052 - C6-0109/2007 - 2007/0023(CNS)].

  László Kovács, člen Komise. − Vážený pane předsedající, velmi oceňuji podporu návrhu Komise ze strany Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti a především úsilí pana zpravodaje Schmidta o nalezení kompromisního řešení.

Jak víte, návrh Komise byl předložen v březnu 2007. Naším záměrem bylo zvýšit a sblížit minimální úrovně spotřební daně pro naftu a bezolovnatý benzín s cílem zachovat skutečnou hodnotu minima a sblížit vnitrostátní sazby s cílem výrazně omezit jev známý jako tankovací turistika.

Omezení tankovací turistiky by zabezpečilo nejen správné fungování vnitřního trhu pro dopravce, ale snížilo by též počet dodatečných kilometrů a v konečném důsledku i množství nadbytečných emisí skleníkových plynů, které poškozují životní prostředí.

Chtěl bych zdůraznit, že v průběhu diskusí v Radě vyzdvihl velký počet členských států pozitivní účinek, který má návrh Komise na životní prostředí, především v oblasti klimatických změn, globálního oteplování a správného fungování vnitřního trhu.

Pokud jde o zprávu pana Schmidta, velmi oceňuji její pozitivní přístup k návrhu Komise i úsilí ze strany pana zpravodaje o nalezení kompromisního řešení pro všechny zúčastněné strany. Bohužel, Komise nemůže souhlasit s většinou pozměňujících a doplňujících návrhů doporučených ve zprávě. Dovolte mi to vysvětlit.

Komise je proti jakýmkoliv návrhům, které by bránily dosažení dlouhodobého řešení problému tankovací turistiky, která má škodlivé účinky na životné prostředí, jakož i problému deformace hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

Pokud jde o přechodná období, která doporučujeme zavést v našem návrhu, tento přístup je založený na zásadě rovného přístupu ke starým i k novým členským státům, a proto je tento návrh podle našeho názoru dobře vyvážený. Komise však uznává, že jde o politickou záležitost, ohledně které bude muset v Radě proběhnout další diskuse.

Chtěl bych rovněž vysvětlit, že tento návrh svým doporučením mírného zvýšení sazeb zohledňuje i prvek konkurenceschopnosti EU. Tyto sazby v podstatě jen zachovávají minimální úrovně zdanění a zároveň udržují krok s očekávanou mírou inflace do roku 2017. Komise se domnívá, že v jejím návrhu jsou zohledněny všechny relevantní faktory. Nepovažuje za vhodné podporovat méně ambiciózní, případně dalekosáhlejší plán na zvýšení minimálních úrovní zdanění navrhovaných v pozměňujících a doplňujících návrzích č. 18 a 25.

Pokud jde o pozměňující a doplňující návrhy č. 4 a 10, které zavádějí novou definici komerční nafty pro motorová vozidla těžší než 3,5 tuny, chtěl bych objasnit, že toto doporučení se nenacházelo v původním návrhu. Tato otázka však v Radě představuje jeden z hlavních bodů diskuse, přičemž Komise bude tuto diskusi sledovat se zřetelem na názor vyjádřený Evropským parlamentem.

Komise v zásadě nemá žádné námitky vůči pozměňujícím a doplňujícím návrhům č. 7 a 27, které podporují záměr snížení emisí CO2. Je však potřeba pamatovat na to, že vzhledem k zásadě subsidiarity patří rozhodování o způsobu použití daňových příjmů do pravomocí jednotlivých členských států.

Na závěr bych chtěl říci, že upřímně věřím, že Parlament vysloví svou podporu návrhu Komise a vyšle tím pozitivní signál Radě, aby reagovala na obavy členských států, které mají problémy s tankovací turistikou, a zároveň tím podpoří dosažení environmentálních cílů.

  Olle Schmidt, zpravodaj. − (SV) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, to, že daně na úrovni EU představují velmi citlivé téma, potvrzuje i práce na této zprávě. Myslel jsem si, že široký konsenzus v otázce potřeby radikálních opatření na řešení klimatických změn pomůže získat sympatie pro některé velmi tvrdé návrhy. Skutečnost však byla jiná.

Umím samozřejmě pochopit kritiku pani Rühleové v souvislosti s našimi vysokými ambicemi, zároveň je však třeba říci, že práce tohoto Parlamentu je zaměřená na dosažení rozumných kompromisů, což připomněl i pan komisař, které by se daly v rámci Evropské unie provádět. Z tohoto důvodu jsem akceptoval argumenty týkající se rozsahu daňového zvýšení, jakož i období provádění.

Vynikající spolupráce ze strany mých kolegů, pánů Becseye a Rosatiho, mě vedla k závěru, že pokud chci, aby táto zpráva měla vůbec nějakou šanci být schválená, musím upravit úroveň jejích ambicí bez toho, abych tím úplně zmařil své původní návrhy. Návrh Komise byl odmítnut jako celek. Vše jsem tím nezískal, vše jsem však ani neztratil. Manévrování v prostoru mezi Lucemburskem a Skupinou zelených nebyla vůbec jednoduchá úloha.

Emise z dopravy narůstají významným způsobem. Musíme s tím něco udělat. To, že si členské státy EU konkurují různými sazbami daně na naftu není proto rozumné ani správné, přesně jak uvedl pan komisař. Nikdo si nemyslí, že je pro vnitřní trh dobré, pokud obrovské nákladní automobily dělají dlouhé objížďky, aby mohly lacino natankovat naftu například v Lucembursku. Tato takzvaná tankovací turistika má nejen zlé důsledky pro životní prostředí, ale narušuje i hospodářskou soutěž. Kromě toho má za následek i ztrátu daňových příjmů. Neexistuje žádný důvod mít odlišné daně na bezolovnatý benzín a naftu.

Z tohoto důvodu jsme dosáhli kompromisu, který získal víceméně jednoznačnou podporu ve výboru. Minimální sazby daně na naftu budou růst pomaleji, než to navrhuje Komise, ze současné úrovně 302 EUR na 1 000 litrů až na úroveň rovnající se sazbě daně za bezolovnatý benzín, která je 359 EUR na 1 000 litrů, v roce 2015. Komise chtěla tuto úroveň dosáhnout již v roce 2012.

Lotyšsko, Litva, Polsko, Bulharsko a Rumunsko dostanou čas na zavedení vyšší minimální sazby daně do 1. ledna 2016. Komise chtěla zvýšit minimální sazbu daně na 380 EUR na 1 000 litrů do roku 2014. S cílem zabránit dalšímu narušení hospodářské soutěže se výbor domnívá, že ty země, které mají vyšší sazby daně než 400 EUR na 1 000 litrů na naftu a 500 EUR na 1 000 litrů na bezolovnatý benzín by neměly před rokem 2015 tyto sazby zvyšovat.

Pane předsedající, pane komisaři, toto je jednoznačně velmi citlivá otázka, především vzhledem k zásadě subsidiarity. V každém případě však představuje možný pokrok směřující ke sblížení daňových sazeb. Zároveň však víme, že neodvratné environmentální požadavky budou mít vliv na budoucí hodnocení používání nástrojů finanční kontroly.

Těm, kdo si myslí, že jsem nebyl dostatečně tvrdý ve svých požadavcích a polevil jsem ve svých původních ambicích, bych chtěl říci, že s nimi v zásadě souhlasím. Měli jsme se dohodnout na vyšších sazbách a kratších prováděcích obdobích. Dnešní Evropská unie však není stejná jako před pěti lety a dovolte mi dodat, že tato skutečnost mě těší.

Hospodářské předpoklady pro harmonizaci daní nejsou stejné jako v minulosti. Pokud chceme vyřešit problém přeshraničních emisí, musíme najít rozumné kompromisy přijatelné pro všechny. Tento fakt si musíme všichni uvědomit.

Kromě toho bych chtěl dodat, že mnohé staré členské státy si zaslouží kritiku, protože se neřídily rozhodnutími o zvyšování daní, která byla přijata v minulosti. Výbor ve svých závěrech zohlednil i kupní sílu a inflaci.

Cena ropy v současnosti dosahuje nové rekordy. Naposledy jsem slyšel ve zprávách, že se blíží k hranici 110 dolarů za barel.

V současnosti existuje široká dohoda o postupném daňovém sbližování, tedy alespoň ve výboru, kterou si, doufám, uvědomuje i pan komisař, a já doufám, že zítra získáme podporu našich kolegů v tomto Parlamentě. Doufám, že získáme širokou podporu, abychom měli zprávu, která by sloužila jako základ pro další práci.

  Zsolt László Becsey, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Blahopřeji panu zpravodaji Schmidtovi k jeho vynikající práci. Domnívám se, že dnešek představuje přelom, protože se nám podařilo dosáhnout společného parlamentního postoje na základe širokého konsenzu. Myslím si, že je důležité, abychom na této plenární schůzi zachovali jednotný hlas, kterého jsme dosáhli v našem výboru. Je to skutečný úspěch, protože se nám podařilo stanovit minimální a maximální sazby spotřební daně pro splnění protiinflačních cílů a zároveň jsme dosáhli toho, že nařízení jako celek nebylo zamítnuto. Je mnohem lepší mít možnost volby, než nenabídnout vůbec žádnou alternativu, což by znamenalo, že jediným návrhem na stole by byl návrh Komise. Je to skutečný úspěch i proto, že každý musel něco obětovat. Země s vysokými sazbami daně jsou ochotny zmrazit své současné sazby v zájmu dosažení konvergence, a země s nízkými sazbami daně jsou zase ochotny přijmout určitá opatření zaměřená na úpravu svých vnitrostátních platných právních předpisů v oblasti spotřební daně na naftu s cílem jejího rychlejšího zvyšování.

Největší ústupky v tomto směru musely udělat nové členské státy EU z baltického a balkánského regionu. Vzhledem k nižším cenám a příjmům v tomto regionu na sebe tyto země vzaly obrovskou výzvu v oblasti inflace a konkurenceschopnosti a též v sociální sféře, především v souvislosti s procesy směřujícími k zavedení eura. Je to skutečný úspěch, protože se tím ukončí neustálá řada požadavků ze strany Parlamentu, tj. vybírání jen některých vyhovujících právních předpisů. Do konce roku 2015 se budou sazby všech členských států nacházet v navrhovaném pásmu a nebudou již existovat nevysvětlitelné individuální výjimky. Tato skutečnost nám umožní posílit gravitas evropských právních předpisů. Myslím si, že disciplína je důležitá, a z tohoto důvodu žádáme Komisi, aby v roce 2010 předložila průběžnou zprávu o plnění s cílem zkontrolovat, zda se sazby skutečně upravují, nebo se jejich úprava jen předstírá. Je to skutečný úspěch i proto, že se Rada bude moci přesvědčit, že existuje způsob, jak dosáhnout vytouženého sblížení, a Komise zase pochopit filozofii Parlamentu, konkrétně filozofii minimálních a maximálních sazeb, v nichž je základní zásadou snižování inflace, nikoli její stimulování. Komise z toho může čerpat i v budoucnosti při předkládání plánovaného návrhu Komise o spotřebních daních. Pane předsedající, dekuji za pozornost.

  Dariusz Rosati, jménem skupiny PSE. – (PL) Vážený pane předsedající, cílem návrhu Komise o zdanění bezolovnatého benzínu a plynového oleje je omezit nadměrné používání paliva v přepravě a tím pádem snížit znečišťování životního prostředí.

Komise též doufá, že její návrh pomůže zmírnit rozdíly v sazbách spotřební daně v jednotlivých členských státech a přispěje tak k vytvoření spravedlivějších podmínek pro hospodářskou soutěž na jednotné trhu. Tyto cíle jsou ve všeobecnosti dobré a zaslouží si podporu. Návrh Komise však zároveň obsahuje řešení, která mohou mít negativní důsledky pro hospodářství členských států. Tyto důsledky se mohou projevit například takto: další zvyšování cen paliv a růst inflace, vyšší náklady a nižší konkurenceschopnost evropských koncernů a snížení kupní síly domácností. Tyto důsledky mohou být zvlášť viditelné v době, kdy bude cena ropy na světových trzích výjimečně vysoká, tj. například v současnosti. Kromě toho jsou návrhy Komise postavené tak, že největší úpravy daňových sazeb by musely provádět nejméně rozvinuté členské státy Evropské unie, což způsobuje velké obavy. Z tohoto důvodu se ve zprávě pana Schmidta uvádí pozměňující a doplňující návrhy, které jsou zaměřeny na minimalizaci těchto negativních důsledků, přičemž hlavní cíle návrhů Komise zůstávají neporušené.

V rámci kompromisu, kterého se podařilo dosáhnout mezi hlavními skupinami, vyzýváme k zavedení tří hlavních změn v porovnání s původním návrhem Komise. Zaprvé, navrhujeme snížení cílové minimální sazby spotřební daně na paliva z 380 EUR na 1 000 litrů na 359 EUR na 1 000 litrů. Za druhé, navrhujeme prodloužit přechodné období na zavedení nových sazeb v nových členských státech o dva roky, tj. do roku 2016. Za třetí, navrhujeme zavést požadavek, v němž by se členské státy s nejvyššími sazbami spotřební daně na paliva zavázaly, že tyto sazby nebudou před rokem 2015 zvyšovat. Toto opatření by umožnilo harmonizaci sazeb spotřebních daní.

Pane předsedající, pane komisaři, chtěl bych zdůraznit, že dosažení kompromisu nebyla vůbec jednoduchá úloha. Vyžadovala ústupky a projevy dobré vůle ze strany všech účastníků diskusí v rámci Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti. Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat pánu Schmidtovi za jeho velké úsilí při dosahovaní tohoto kompromisu a chtěl bych mu poblahopřát k úspěšnému výsledku. Je jasné, že tento kompromis nedokáže plně uspokojit požadavky všech zainteresovaných subjektů, představuje však pokus o sladění jednotlivých cílů a názorů. Představuje též krok směrem k zmírňování rozdílů v sazbách spotřební daně v rámci Unie. Vyzývám pány poslance a paní poslankyně v tomto Parlamentu, aby podpořili tento kompromis a přijali zprávu pana Schmidta.

  Dariusz Maciej Grabowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, pan úřadující předseda Rady Evropské unie a páni komisaři a komisařky mají ve zvyku začínat své projevy prohlášeními o ochraně a podpoře ekonomických svobod, svobody hospodářské soutěže a malých a středních podniků. Přechod od těchto vyjádření ke konkrétním opatřením však obvykle zahrnuje předkládání zpráv podobných té, o níž tu dnes diskutujeme.

Ve zprávě se navrhuje zavedení jednotné sazby spotřební daně ve všech členských státech a harmonizace cen pod záminkou, že se tím dosáhne větší přímočarosti, jednoduchosti a spravedlivosti. Toto se děje na pozadí předpokladu, který se a priori považuje za správný, tj. že nejlepším řešením pro členské státy Evropské unie je jednotný daňový systém, jednotný měnový systém, jednotný systém pro certifikaci a marketing, jednotný regulační systém na výrobní limity atd.

V návrhu se uvádí, že v rámci Evropské unie neexistují žádné rozdíly v nákladech na dodávky paliv, bez ohledu na vzdálenost od zdroje zásobování nebo náklady na práci. To však není pravda. Chtěl bych se zeptat, co vlastně znamenají pojmy „hospodářská svoboda“ a „svoboda hospodářské soutěže“ v rámci Evropské unie. Neměli bychom místo nich spíše používat pojmy „hospodářský nátlak a donucování“? Není pravdou spíše to, že jednotné ceny paliv, které zabrání jakékoliv hospodářské soutěži, představují ideální řešení pro nadnárodní ropné koncerny, a způsobí újmu spotřebitelům a malým podnikům? Není snad pravda, že jednotné ceny paliv jsou o mnoho výhodnější pro vysoce rozvinuté země, než pro ty méně rozvinuté? A nakonec, pokud Evropská unie přijme uvedenou zprávu harmonizující ceny paliv pod heslem osvobození podniků a zemí z okovů, nepřinese to spíše opačný výsledek, tj. jejich opětovné spoutání prostřednictvím zdanění? A co je ještě horší, nezpůsobí to jejich postupný krach a chudobu? Měli bychom hlasovat proti této zprávě.

  Cornelis Visser (PPE-DE) . – (NL) Vážený pane předsedající, toto je moje první vystoupení na plenárním zasedání. Doufám, že se mi v tomto Parlamentu podaří zastupovat zájmy nizozemských občanů v Evropě, jak nyní, tak v budoucnosti.

Dříve, než pan Schmidt vypracoval tuto podrobnou zprávu, se uskutečnila rozsáhlá jednání. Jsem velmi rád, že se panu zpravodaji konečně podařilo dosáhnout tohoto kompromisu s dalšími skupinami. Komise ve svém návrhu usiluje o zvyšování sazeb spotřebních daní v postupných etapách, s cílem zmírnit stávající rozdíly mezi členskými státy.

Určitou úlohu při prosazování tohoto návrhu sehrává i environmentální argument, domnívám se však, že nárůst ceny paliv je sám o sobě dostatečně motivujícím faktorem. Kromě toho Komise používá jako argument na zvýšení minimální sazby spotřební daně na naftu pro profesionální použití narušení hospodářské soutěže. Jsem doslova šokovaný, že tankovací turistika slouží jako argument pro zvýšení minimální sazby spotřební daně pro naftu pro profesionální použití, protože tento argument se až příliš přeceňuje. Tankovací turistika představuje v dopravním odvětví jen okrajový jev, který má velmi malý vliv na vzájemné konkurenční postavení a fungování vnitřního trhu.

Komise navrhuje prudké zvýšení minimální sazby na úroveň 380 EUR na 1 000 litrů. Domnívám se, že takové velké zvýšení v kombinaci s již tak nesmírně vysokými cenami paliv bude mít až příliš vysoký dopad na peněženky spotřebitelů a na inflaci. Výbor Evropského parlamentu se nakonec dohodl na zvýšení na úroveň 359 EUR na 1 000 litrů do 1. ledna 2015. Nizozemsko již v současnosti více než splňuje tento cíl.

Je tu ještě jedna věc. Odvětví dopravy si oprávněně stěžuje, že neustále rostoucí sazby spotřebních daní způsobují prudký nárůst cen paliv. Návrh Komise na harmonizaci sazby spotřební daně na naftu neobsahuje žádný horní limit. To znamená, že rozdíly v sazbách budou existovat i nadále. Parlament se domnívá, že členské státy musí do 1. ledna 2015 zmrazit svoje sazby spotřební daně na naftu na úrovni 400 EUR na 1 000 litrů.

Nakonec doufám, že ministři financí budou při přijímání tohoto rozhodnutí stavět na první místo zájmy spotřebitelů, tj. kupní sílu a omezení inflace.

  Elisa Ferreira (PSE). – (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, tato zpráva se zabývá velmi citlivou otázkou evropské hospodářské politiky, konkrétně zdaněním, protože se zabývá zvláštními daněmi na benzín a plynový olej, které se využívají v komerční dopravě. Tyto daně představují pro mnohé členské státy důležitý zdroj daňových příjmů. Nedostatek realizovatelných alternativ v souvislosti s pohonnými hmotami pro dopravní prostředky s komerčním zbožím znamená, že ceny paliv představují v případě mnoha členských států strategický prvek jejich konkurenceschopnosti.

Svoboda členských států v oblasti zavádění zvláštních spotřebních daní tím není zpochybněna. Jelikož však tyto daně přímo ovlivňují prodejní ceny zboží, jejich výrazné rozdíly mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu. Jak už tu bylo uvedeno, tyto rozdíly způsobují přeshraniční pohyby s nepříznivými účinky na životní prostředí.

Kompromis, kterého se podařilo dosáhnout ve Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, představuje skutečný kompromis. V této souvislosti bych chtěla pochválit práci všech stínových zpravodajů a především hlavního zpravodaje, pana Schmidta. Nemohu ignorovat skutečnost, že někdo by byl raději, kdyby výška této minimální úrovně sazeb zřetelněji odrážela naše přetrvávající obavy o životní prostředí. Já osobně však pochybuji, že, vzhledem k současné úrovni cen ropy, je tento odkaz potřeba posílit ještě i prostřednictvím zdanění. Z tohoto důvodu se zvolilo řešení v podobě sblížení minimálních a maximálních sazeb, které umožní zmírnit deformaci hospodářské soutěže způsobenou různými úrovněmi zdanění, i když se to, podle názoru některých lidí, stane zčásti na úkor uvedených environmentálních obav. Na dosažení tohoto řešení bylo vyvinuto velké úsilí, proto doufáme, že bude ze strany Komise a Rady náležitě oceněno a umožní dosáhnout dalšího pokroku v otázce zdanění v rámci Evropské unie.

  Astrid Lulling (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, pokud se paní Kauppiová nedostaví, dovolila mi využít své dvě minuty, protože momentálně plní úlohu hostitelky důležité diskuse při večeři.

Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, zpráva našeho liberálního kolegy, pana Olleho Schmidta, vychází z nové konfrontace mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, která navrhuje neúnosné zvýšení nepřímých daní. Tento návrh bol předložen komisařem, který podle mne úplně ztratil kontakt s realitou. Pan Kovács navrhuje výrazné zvýšení minimálních daňových sazeb na bezolovnatý benzín a plynový olej. Vzhledem k rekordní úrovni inflace, která způsobuje Evropské centrální bance velké obavy, a vzhledem k hospodářskému poklesu, který v současné době zažíváme, se domnívám, že toto je nesmírně nevhodná doba na zvýšení sazby spotřební daně na plynový a palivový olej.

Musím říci, že já osobně bych tento nevhodný návrh Komise prostě zamítla, vzhledem k většinové situaci v tomto Parlamentu jsem to však nemohla udělat. Podporuji kompromis, kterého se podařilo dosáhnout mezi hlavními politickými skupinami v Evropském parlamentu, protože se domnívám, že představuje prostředek ke zmírnění škod.

Postupné zvyšování minimálních sazeb na naftu až na úroveň 359 EUR na 1 000 litrů do roku 2015 a zmrazení minimálních sazeb pro stejné množství bezolovnatého benzínu, která se uvádějí v dosaženém kompromisu, představují jednoznačně nižší úrovně sazeb než ty, které navrhuje Komise. Komise ve skutečnosti navrhovala úroveň 380 EUR na 1 000 litrů pro naftu i bezolovnatý benzín do roku 2014. Zpravodaj se snažil ve své zprávě zajít ještě dále a snažil se o dosažení minimální sazby na úrovni 400 EUR. Vítám ochotu ke kompromisu ze strany našeho zpravodaje, který v průběhu diskusí o své zprávě ve Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti snížil své počáteční požadavky.

Podle mého názoru spočívá skutečná podstata této zprávy v pozměňujícím a doplňujícím návrhu č. 19. V něm se od členských států, které v současnosti uplatňují přehnaně vysoké spotřební daně převyšující 400 EUR na 1 000 litrů na naftu a 500 EUR na 1 000 litrů na bezolovnatý benzín, požaduje, aby až do roku 2015 tyto sazby dále nezvyšovaly. Z tohoto důvodu, i když nezacházíme až tak daleko, abychom v tomto návrhu zaváděli maximální sazby – protože Komise nikdy neměla dostatek odvahy je navrhnout – alespoň v něm vyjadřujeme touhu po sladění cen.

Pane předsedající, existuje jen jediný způsob, jak zabezpečit harmonizaci spotřebních daní v Evropě: současné zavedení maximálních i minimální sazeb. Nemá žádný význam pokračovat ve zvyšování minimálních sazeb a nevyvíjet žádné úsilí směrem ke zmírnění nadšení členských států, které trvají na uplatňování extrémně vysokých sazeb.

Pane předsedající, pokud mi to dovolíte, na závěr bych chtěla vznést procedurální námitku. Chtěla bych se zeptat pana komisaře, který tvrdí, že podporujeme jeho návrh, zda náhodou nežije na jiné planetě, protože ve skutečnosti jeho návrh vůbec nepodporujeme.

  Margaritis Schinas (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, v současné situaci, kdy je inflace v eurozóně na svém historickém maximu a cena ropy dosahuje 110 USD za barel, bude Evropský parlament zítra hlasovat o zvýšení nepřímé daně na paliva. I když to není myšleno jako vtip, určitě se této informaci pousmějí mnozí čtenáři pátečních novin. Myslím si, že vysíláme nevhodný signál v nevhodné době. Dáváme tím najevo, že vůbec nechápeme, jak funguje naše společnost.

Moje delegace nepodpoří ani kompromisní návrh. Stavíme se proti vyděračským praktikám ze strany šesti členských států, které mají již nyní velmi vysoké zdanění, a které se snaží prostřednictvím pana komisaře Kovácse přinutit i další státy ke zvýšení cen pod záminkou tankovací turistiky. Toto před svými voliči prostě nedokážu zdůvodnit. Místo podobných experimentů se raději zaměřme na jiné politiky, které přinášejí prospěch životnímu prostředí. Musíme zabránit této akrobacii se zvyšováním daní.

  Atanas Paparizov (PSE). – (BG) Moje země vyvíjela v posledních letech velmi velké úsilí směrem ke zvyšování spotřební daně, přičemž daňové sazby na bezolovnatý benzín se zvýšily z 254 EUR v roce 2004 až na 350 EUR v současnosti a sazby na naftu vzrostly v tomtéž období z 203 EUR na 307 EUR. Projevili jsme ochotu rychle zvyšovat daňové sazby, protože jsme tím chtěli zmírnit inflační účinek v nadcházejících letech.

Nový návrh Komise však tuto naši strategii zpochybňuje. Proto se domníváme, že návrh předložený ve zprávě Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti představuje rozumné řešení, které zmírňuje nepříznivé účinky na země, jako je například Bulharsko a Rumunsko.

Doufám, že Komise přijme tento kompromis, i když i tento návrh představuje vážné výzvy pro bulharské hospodářství a bude vytvářet inflační tlaky bez toho, aby to přineslo jakýkoliv prospěch pro životní prostředí, protože benzín a plynový olej nejsou elastické produkty, a tím pádem závisí na mnoha dalších hospodářských faktorech, než jen na spotřebních daních.

  Ivo Belet (PPE-DE). – (NL) Budu hovořit jen velmi krátce. Pane komisaři, domnívám se, že je potřeba zdůraznit, že v této otázce musíme postupovat velmi opatrně. V sázce je veřejné mínění, protože kritici návrhu Komise budou samozřejmě připraveni označit tento krok za přímočaré zvýšení daní. Návrh Evropského parlamentu představuje z tohoto hlediska jen velmi mírné opatření, vzhledem ke skutečnosti, že reálné zvýšení daní by mělo při současných vysokých cenách skutečně katastrofální následky.

Tento návrh, který, jak doufám, zítra schválíme, představuje dobrý první krok směrem k odstranění deformace hospodářské soutěže, která existuje už mnoho let, především v pohraničních regionech. Přináší prospěch i životnímu prostředí. Pane komisaři, pane předsedající, dámy a pánové, mou druhou poznámkou je, že se spoléháme na sebe a především na Evropskou komisi při sehrávání velmi aktivní úlohy v oblasti vývoje a podpory ekologických paliv, jinými slovy, v oblasti provádění politik, které nám pomohou zbavit se fosilních paliv, benzínu a nafty.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, chtěl bych upozornit na tři otázky. Zaprvé, zdá se, že cena ropy v budoucnosti neklesne pod úroveň 100 USD za barel, což způsobí další nárůst cen paliv. Jen díky oslabení amerického dolaru jsme se v Evropě vyhnuli drastickému zvýšení cen paliv. Nemůžeme však očekávat, že Spojené státy budou chtít navždy ponechat svou měnu na tak slabé úrovni. Návrh na zvýšení spotřebních daní v Evropské unii v nejbližších letech nebere v této souvislosti absolutně žádný ohled na hospodářskou realitu.

Za druhé, HDP na jednoho obyvatele v nových členských státech je nižší než v starších, a totéž platí i o výšce osobního příjmu. Proto bude harmonizace daňového zatížení ze strany nových členských států možná jedině tehdy, když se v nich dosáhne porovnatelná úroveň osobního příjmu.

Nakonec, vzhledem k zásadě subsidiarity by členské státy měly mít větší svobodu v oblasti snižování daňového zatížení u paliv, která nejsou vyrobena z ropy. Opatření tohoto typu by podpořila zájem o používání obnovitelných paliv. Pomohla by nám rovněž snížit emise CO2 a splnit naše mezinárodní závazky v oblasti ochrany životního prostředí.

  Claude Turmes (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedající, budu hovořit jen krátce. Chtěl bych upozornit, že ne všichni lucemburští poslanci a poslankyně jsou benzínoví narkomani prosazující levný benzín. Domnívám se, že pan Belet popsal věci správně. Musíme nalézt kompromis pro politiky zaměřené na řešení problémů ropných zdrojů a klimatických změn a dosáhnout rovnováhy mezi jednotlivými zeměmi a regiony.

Chtěl bych vám oznámit, že lucemburský parlament v úterý diskutoval o klimatických změnách a v rámci toho diskutoval i o tankovací turistice. Převážná většina poslanců a poslankyň lucemburského parlamentu, včetně poslanců ze strany paní Lullingové, souhlasila s tím, že je potřeba tento jev zastavit alespoň na místní úrovni. Chci proto říci, že Lucembursko jako celek má na tuto otázku úplně odlišný názor než paní Lullingová, která zastupuje názor menšiny, dokonce velmi malé menšiny.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, člověk by se mohl domnívat, že jednotný trh v kombinaci s volným pohybem zboží a služeb znamená plnou konkurenceschopnost. To však není úplně pravda, protože výrobní náklady, které zahrnují i ceny paliv, mají výrazný vliv na ziskovost výroby. Ve skutečnosti se daně u paliv v současnosti liší i mezi sousedními zeměmi, což v pohraničních oblastech způsobuje jev zvaný tankovací turistika. Tento jev však není velmi rozšířený.

Sbližování sazeb spotřební daně se jeví jako rozumný krok, tento proces by však měl postupovat pomalu a měl by být rozdělen do mnoha etap. Harmonizace minimálních sazeb spotřební daně na naftu a bezolovnatý benzín by rovněž měla být postupná. Měli bychom se řídit podle všeobecné zásady a snažit se o co nejnižší úrovně daní a spotřebních daní na paliva s cílem zabránit růstu inflace, výrobních nákladů a výdajů domácností. Toto je zvlášť důležité pro nové členské státy, v nichž je výška příjmů podstatně nižší.

  László Kovács, člen Komise. − Vážený pane předsedající, chtěl bych nejdříve poděkovat za všechny připomínky a názory vyjádřené v průběhu této diskuse.

Získání pozitivního stanoviska od Evropského parlamentu pro návrh Komise na zvláštní daňovou úpravu komerční nafty je velmi důležité. Všimli jsme si však, že vaše správa je v porovnání s naším návrhem méně ambiciózní, především pokud jde o skutečnost, že nepodporuje revalvaci celkových minimálních daňových sazeb na naftu a bezolovnatý benzín.

Neztratil jsem kontakt s ekonomickou realitou. Právě naopak. Ekonomická realita hovoří jasně proti zbytečným milionům kilometrů a zbytečným tunám emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, které vznikají jako důsledek tankovací turistiky. Musím vzít v úvahu – my všichni musíme vzít v úvahu – rostoucí hrozbu klimatických změn a globálního oteplování pro lidstvo. Tato hrozba je dokonce mnohem nebezpečnější než inflace. Pokuj jde o navrhované zvýšení spotřební daně, toto zvýšení nezpůsobí inflaci. Bude jen udržovat krok s očekávanou mírou inflace ve výši 2,2 % až do roku 2017.

I když Komise v zásadě souhlasí s pozměňujícím a doplňujícím návrhem č. 1, a zčásti i s pozměňujícími a doplňujícími návrhy č. 7 a 27, další pozměňující a doplňující návrhy musíme formálně odmítnout. Komise nebude v tomto návrhu dělat žádné formální změny. Po dobu jednání v Radě se však pokusíme v nejvyšší možné míře zohlednit pozměňující a doplňující návrhy ze strany Parlamentu. Pozitivní stanovisko ze strany Parlamentu bude důležitým signálem pro stále větší povědomí o rostoucích negativních vlivech dopravy na životní prostředí, na které musíme reagovat prostřednictvím zdaňování paliv.

  Olle Schmidt, zpravodaj. − (SV) Vážený pane předsedající, děkuji všem za milá slova. Myslím si, že poděkování patří i Komisi a sekretariátu našeho výboru.

Nejdříve jsem si myslel, že pan komisař nechce přijmout názor výboru. Z formálního hlediska to umím pochopit. Domnívám se, že nyní, když jsem pana komisaře slyšel mluvit znovu, jsem pochopil názor, že politika je politika. Uznávám, že jsme mohli být ambicióznější. Pan komisař použil slovní spojení „méně ambiciózní“. Ano, je to tak, zkuste si však tuto diskusi poslechnout zleva doprava a shora dolů. Byly v ní vyjádřeny všechny názory. A potom tu máme ještě paní Lullingovou, která sedí někde uprostřed. Pane komisaři, právě na základě politické reality, jak si určitě uvědomujete, jsme museli vypracovat zprávu a návrh, který se dostane na váš stůl. Již brzy, doufejme, že již zítra, bude představena zpráva Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, která nebude plně vyjadřovat váš názor a kterou nemůžete ve všech ohledech přijmout, ale bude to zpráva.

Nakonec bych chtěl panu komisaři říci, že si myslím, že se nám podařilo dosáhnout pokroku – tedy pokud zítřejší hlasování dopadne pozitivně – směrem k ukončení sporů, které existují v této otázce mezi výborem, Parlamentem, Komisí a Radou. Přesně jak uvádíte, potřebujeme přijmout opatření v oblasti tankovací turistiky v zájmu vnitřního trhu. To je úplná pravda. Musíme však rovněž připravit rázná a účinná opatření pro životní prostředí. V rámci Evropské unie musíme dosáhnout porozumění pro tato opatření a já se domnívám, že se nám v této souvislosti podařilo dosáhnout té správné rovnováhy.

  Astrid Lulling (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, chtěla bych požádat o slovo z osobních důvodů. Pan Turmes mě nazval narkomankou. Považuji to za urážku své osoby a žádám ho, aby toto svoje tvrzení odvolal.

Pokud jde o aktuální téma, mohu jednoznačně prohlásit, že moje skupina a moje vláda plně podporují kompromis navrhovaný naším zpravodajem, k němuž jsem i já významnou měrou přispěla. Pan Turmes kromě toho zřejmě zapomněl, že plynový olej je v současné době levnější v Belgii než v Lucembursku, což znamená, že všichni tankovací turisté v současnosti nesměřují do Lucemburska, ale do Belgie.

  Předsedající . − Připomínka paní Lullingové byla zaznamenána. Jsem si jist, že vyjádření, která v tomto Parlamentu zazněla, budou objasněna.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 13. března 2008.

18. Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem programu je zpráva (A6-0006/2008) pana Clauda Turmese, jménem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, o Globálním fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii [2007/2188(INI)].

  Claude Turmes, zpravodaj. − (DE) Vážený pane předsedající, Martin Luther King měl sen. Snil o společnosti, v níž by barva pleti nezpůsobovala diskriminaci. Byl to sen, který vyvolal revoluci v Americe a na celém světě. Dnes má sen, nebo spíše vizi, i Evropa: vyvinout energie budoucnosti – a to nejen v Evropě, ale i za jejími hranicemi. Vizi, v níž by měly obnovitelné energie sehrávat významnou úlohu již v polovině tohoto století a přispívat tak k předcházení konfliktům o zbývající zdroje ropy a zemního plynu, zmírňovat klimatické změny a zabezpečovat pro miliony lidí na celém světě přístup k energii, která je v současnosti mimo jejich dosah.

Myslím si, že Komise, kterou tu dnes zastupuje jej environmentální svědomí, pan Dimas, má plné právo být na Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii hrdá. Předpokládáme, že v průběhu čtyř nebo pěti let dosáhne hodnota tohoto fondu částky 500 milionu EUR, čímž se z něho stane celosvětově největší fond pro investice do obnovitelných energií a energetické účinnosti.

Těchto 500 milionů EUR bude pocházet zčásti z veřejné peněženky (z evropského rozpočtu se na něj vyčlení částka 80 až 150 milionů EUR) a zčásti z rozpočtů vnitrostátních vlád. V současnosti již máme konkrétní přísliby z Německa a z Norska.

Jaký je tedy účel tohoto fondu? Finanční analytici, kteří podrobně zkoumají tok investic do jednotlivých projektů obnovitelné energie a energetické účinnosti, zjistili, že je velmi obtížné přilákat rizikový kapitál pro investice, které nepřesahují částku 10 milionů EUR. Tento fond se bude proto v prvé řade zaměřovat na projekty střední velikosti, tj. do 10 milionů EUR.

Bude tedy plnit úlohu „fondu fondov“, což znamená, že nebude investovat přímo do větrných farem v Maroku nebo do systémů solární energie v Číně, ale bude nakupovat podíly v investičních fondech v Jižní Africe, střední Africe, Číně, Rusku nebo jižní Americe. Veřejná peněženka bude přijímat politická rozhodnutí o tom, kam budou tyto financi nasměrované.

Pro soukromé investory bude tato forma investování velmi atraktivní, protože veřejná peněženka v podstatě pokryje celé investiční riziko, takže příjmy z investic – tedy pokud tyto investice budou mít nějakou návratnost – budou nejdříve směřovat k soukromým investorům a až ve druhé fázi potečou zpět do veřejné peněženky. Tento postup poskytuje soukromým investorům velkou míru bezpečnosti.

V souvislosti s tímto fondem jsme z pozice poslanců Evropského parlamentu vznesli čtyři nebo pět připomínek. První z těchto připomínek je zároveň konkrétní otázkou pro pana komisaře Dimase. V době, kdy biopaliva představují velmi kontroverzní téma, zastáváme my, poslanci Parlamentu, názor, že je potřeba uplatňovat velmi přísná kritéria na všechny investiční projekty v oblasti biomasy a biopaliv financované z tohoto fondu. Nejde len o to, že by to mohlo způsobit problémy v environmentální rovnováze, ale v případě, že by investice do tohoto typu projektu poškodila reputaci tohoto fondu, mohlo by to též poškodit jeho dobré jméno. Pane komisaři, chtěl bych se vás proto ještě jednou zeptat, zda nám můžete zaručit, že Komise udělá všechno, co bude v jejích silách, aby tato přísná kritéria náležitě uplatňovala.

Druhá důležitá připomínka z pohledu poslanců tohoto Parlamentu – domnívám se, že se to týká především těch z nás, kdo mají obavy v souvislosti s rozvojem – je naším přáním, aby tento fond přispíval významnou měrou k překonání energetické chudoby. K dosažení tohoto cíle potřebujeme uplatňovat know-how institucí pro mikrofinancování, jakou je například Grameen Bank a další, které již v současnosti realizují projekty pro nejchudší mezi chudými, například solární nebo fotovoltaické systémy. Musíme tyto instituci pro mikrofinancování zaangažovat. Pane komisaři, moje druhá otázka pro vás zní takto: je Komise jako hlavní veřejný přispěvatel, ochotna zajistit, aby 20 až 25 % finančních prostředků bylo použito na tento typ mikroprojektů prostřednictvím dohod o mikrofinancování?

Za třetí, protože se investování v Číně stále zjednodušuje, máme určité obavy, aby všechny finanční prostředky z Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii nesměřovaly právě na tento trh. Přejeme si spravedlivé geografické rozmístění těchto investic a z tohoto důvodu potřebujeme politický závazek ze strany Komise, že finanční prostředky z tohoto fondu budou směřovat i do investic v zemích Afriky, Karibiku a jižní Ameriky.

Jako Parlament potřebujeme důkladnou kontrolu a vyhodnocování s pravidelnými zprávami předkládanými tomuto Parlamentu a jeho Výboru pro rozpočet a Výboru pro rozpočtovou kontrolu, protože chceme, aby se tento fond v průběhu následujících několika let rozšířil. K tomu však musí mít správa tohoto fondu plnou důvěru tohoto Parlamentu.

Toto jsou moje úvodní připomínky a nyní se těším na naši společnou rozpravu.

(potlesk)

  Stavros Dimas , člen Komise. − (EL) Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, uplynul již více než rok od zveřejnění sdělení Komise s názvem „Mobilizace veřejných a soukromých financí pro celosvětový přístup k finančně dostupným energetickým službám šetrným ke klimatu: Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii“ (známy též jako GEEREF).

Od té doby se stalo mnoho věcí, například dohoda dosažená v prosinci minulého roka na Bali. Vzhledem k uvedené události se tato iniciativa v současnosti jeví ještě důležitější a aktuálnější. Nyní je tedy ten správný čas na diskusi o této zprávě, přičemž si se zadostiučiněním všímám, že Evropský parlament má zvlášť pozitivní postoj k tomuto novému a inovačnímu prostředku na podporu energetické účinnosti a projektů obnovitelné energie.

I když pan Turmes uvedl hlavní body, které nás vedly k tomuto rozhodnutí, a zároveň mi položil několik otázek, dovolte mi nejdříve vysvětlit, proč Komise navrhuje používat veřejné dotace v globálním fondu s rizikovým obchodním kapitálem. Faktem je, že i přes neustálý pokrok, kterého se dosahuje v otázce využívání obnovitelných zdrojů energie, je jejich podíl na celkových světových energetických zdrojích i nadále velmi malý.

Známou skutečností je i to, že zlepšení energetické účinnosti může přinést větší prospěch než vybudování nové energetické infrastruktury. V každém případě však výška světových investic do odvětví energetické účinnosti neumožňuje naplno využít jeho stávající potenciál. Hlavní problém v tomto směru představují značné obtíže při získávání soukromých financí na projekty energetické účinnosti a obnovitelné energie.

Příčiny existence tohoto problému jsou komplexní a souvisí především s nedostatkem obchodního rizikového kapitálu. Obchodní rizikový kapitál je potřebný v rozvojových zemích, přičemž v hospodářstvích nacházejících se v přechodné fázi se jeho výška odhaduje na více než 9 miliard EUR ročně. Je to o mnoho více, než je v současnosti k dispozici. I když se veřejné dotace v posledních letech zvýšily, celkové množství dostupných finančních prostředků je prostě nedostačující. Je nevyhnutelné získat další kapitál na investování do energetického sektoru až do roku 2030. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité získat finanční prostředky ze soukromého sektoru.

Investory však odrazuje dlouhé období návratnosti investic do ekologicky čistých technologií, především v geografických regionech, které se považují za vysoce rizikové. Jako příklad můžeme uvést region subsaharské Afriky, v němž jsou soukromé investice skutečně velmi nízké. A přesně toto je jedním z cílů Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii: podpořit investice směřující do těchto regionů. Částka, kterou uváděl pan Turmes, je jen orientační a představuje minimum finančních prostředků, které se do těchto regionů mají investovat.

Druhým problémem, který pan Turmes uvedl, je rozsah projektů. Administrativní a realizační náklady na projekty malého rozsahu ve vzdálených zemích mohou být vyšší. V důsledku toho nejsou mezinárodní orgány poskytující financování ochotny tento typ projektů podporovat, obzvláště tehdy, pokud, jak jste poznamenali, je hodnota těchto projektů menší než 10 milionů EUR.

A přesně toto je cílem Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii: překonání překážek, které stojí v cestě investicím menšího rozsahu. Budeme se zaměřovat přesně na tento typ projektů. Využitím veřejných zdrojů na ochranu soukromých investorů před riziky, která jsem uváděl, pomůže tento fond přilákat soukromé investory. Evropská komise vyčlení v období od tohoto roku až do roku 2010 přibližně 80 milionů EUR na zřízení a úspěšné fungování Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii. Společně s přísliby dalších finančních prostředků ze strany vlád Německa a Norska, které tu už byly uvedeny, to představuje celkovou sumu převyšující 100 milionů EUR. Očekáváme, že další obchodný rizikový kapitál v minimální výši 300 – 500 milionů EUR (a v dlouhodobějším horizontu dokonce až ve výši 1 miliardy EUR) se podaří získat ze soukromého sektoru.

Pane předsedající, jsem velmi rád, že Evropský parlament v této zprávě podporuje vytvoření Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii. Chtěl bych poděkovat panu zpravodaji Turmesovi za jeho úsilí a panu Wijkmanovi z Výboru pro rozvoj a paní Korholové z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin za jejich příspěvek. Myslím si, že jde o důležitou a aktuální iniciativu, která ukazuje, že EU podniká kroky a je rozhodnuta pomoci rozvojovým zemím získat přístup k energetické účinnosti a obnovitelným zdrojům energie.

Základním předpokladem poskytnutí financí na určitý projekt – přičemž nyní nemám na mysli jen projekty v oblasti biomasy a biopaliv – bude bezpochyby požadavek na splnění kritéria udržitelnosti, který nebude o nic méně přísný, než jsou požadavky zakotvené v různých právních předpisech EU. Tento přístup pomůže posílit vzájemnou důvěru s těmito zeměmi, kterou potřebujeme vytvořit především za účelem dosažení globální dohody o klimatických změnách, která by se měla uzavřít před koncem roku 2009.

(potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
místopředseda

  Eija-Riitta Korhola , navrhovatelka stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. − (FI) Vážený pane předsedající, klimatické a energetické otázky získávají klíčový význam téměř ve všech oblastech politiky Evropské unie. Výzva k rozsáhlejšímu používání obnovitelné energie je v současnosti skutečně aktuální, v neposlední řadě i z důvodu kvalitativních cílů stanovených pro obnovitelnou energii.

Tento fond je v tomto směru zářným příkladem, který vzbuzuje neději. Aktivity vyvíjené v této oblasti však nemají vždy takovou jednoznačnou podobu. Je-li nějaké téma politicky módní, může se stát lakmusovým papírkem pro politickou korektnost, přičemž tato situace může vyústit v závody o co nejhorlivější snahu být na straně všeho, co je dobré. Přesně v tomto duchu se v poslední době podnikaly aktivity v oblasti vyhlášeného cíle pro obnovitelnou energii. Tento návrh obsahuje i určité nadbytečné prvky, přičemž evidentní rizika existují i v souvislosti s časovým harmonogramem.

V době, v níž máme ještě stále nedostatek pravého technologického potenciálu, existuje riziko, že se tento závazný cíl bude dosahovat způsobem, který nenávratně zničí přírodní hodnoty. Pan Turmes velmi správně poznamenal, že ne všechna biopaliva jsou prospěšná pro životní prostředí a ne všechny obnovitelné formy energie snižují emise.

Potřeba obnovitelné energie je skutečně aktuální, musíme však k této otázce přistupovat uváženě. Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii, o němž právě diskutujeme, je vynikajícím příkladem toho, jak můžeme podporovat dobrou věc způsobem, který nám přináší celou škálu výhod.

V jednom starém rčení se říká, že hladovému člověku nestačí dát rybu, ale musíme ho naučit ryby lovit. Stejnou zásadu musíme použít i při financování místních projektů, abychom zlepšili know-how a dovednosti a uchovali je ve třetích zemích. Toto je způsob, kterým se dá zabezpečit udržitelnost a pokračování těchto projektů.

  Romana Jordan Cizelj, jménem skupiny PPE-DE. – (SL) Zmírňování klimatických změn a energetika tvoří dvě důležité složky rozvojové politiky Evropské unie. A tak to má být. Potěší mne každá iniciativa, která může přispět k bezpečným a udržitelným dodávkám energie nejen v Evropě, ale i ve třetích zemích. Dovolte mi vyjádřit některé pochybnosti, které budeme muset před vytvořením tohoto fondu vyřešit.

Zaprvé, počet iniciativ v oblasti energetických a rozvojových politik neustále roste. Požadované výsledky se však, bohužel, daří dosahovat jen velmi zřídka. Iniciativy v podobě různých fondů nejsou vzájemně harmonizované a jen velmi zřídka financují jednotlivé projekty přímo. Tento problém se týká i fondu, o kterém právě diskutujeme, který by měl fungovat prostřednictvím vytváření regionálních podfondů v rozvojových zemích. Měli bychom zvážit, jak tato skutečnost ovlivní transparentnost při používání těchto prostředků, i v jakém rozsahu umožní institucionální podmínky v rozvojových zemích používat tyto prostředky k zamýšlenému účelu.

Za druhé, požadovaného účinku mohou dosáhnout jedině včasná opatření. V případe navrhovaného světového fondu však není vhodné načasování vůbec evidentní. Tento návrh byl předložen již v roce 2006 a diskuse o něm probíhá až v tomto roce.

Za třetí, chtěla bych zdůraznit skutečnost uvedenou v samotném dokumentu: finanční prostředky určené pro tento fond nejsou postačující. Nebylo zabezpečeno dokonce ani minimální množství financí nezbytné pro úspěšné fungování tohoto fondu. Toto množství jen těžko pomůže stimulovat investice ze stany soukromého sektoru.

Za čtvrté, dokážu si jen velmi těžko představit, že tento fond bude účinně fungovat výlučně na základě spolupráce mezi Unií a mezinárodními finančními institucemi. V našem návrhu chybí jasné ambice a plán spolupráce s jinými průmyslovými zeměmi ve světě i internacionalizace světového fondu.

Jak již bylo řečeno, tato myšlenka je vítaná, ale její přidaná hodnota a konkrétní realizace se ještě bude muset promyslet.

  Matthias Groote, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy, vážení pánové, v první řade bych chtěl poblahopřát panu zpravodaji Turmesovi k jeho skvělé práci a oddanosti věci. Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii představuje aktivní příspěvek Evropy k boji proti klimatickým změnám.

Ze své funkce stínového zpravodaje Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin bych chtěl poukázat na dvě věci. Zaprvé, je důležité zabezpečit, aby v rámci projektů financovaných tímto fondem tvořila zásada udržitelnosti absolutní prioritu. Emise skleníkových plynů se musí analyzovat po celou doby jejich životnosti a projekty s neuspokojivými hodnotami emisí CO2 by neměly dostávat žádnou finanční podporu. Tato analýza je zvláště důležitá u projektů, jejichž součástí je biomasa.

Za druhé, jsem optimista, takže věřím, že konference OSN o klimatických změnách, která se bude konat příští rok v Kodani, dopadne úspěšně a my budeme moci udělat další krok směrem k dohodě, která bude následovnicí Kjótského protokolu. V takovém případě bude využívání obnovitelných energií sehrávat v rozvojových zemích významnou úlohu. Komise by měla tuto skutečnost zohlednit již nyní a přizpůsobit fond těmto budoucím požadavkům.

  Fiona Hall, jménem skupiny ALDE – Vážený pane předsedající, návrh Komise na vytvoření Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (GEEREF) je samozřejmě vítaný. Je nesmírně důležité, aby energetická účinnost a obnovitelné energie hrály v rozvojových a rozvíjejících se zemích stále významnější úlohu. Je k tomu více důvodů: snížení emisí oxidu uhličitého, snížení závislosti na dodávkách energie, řešení problému energetické chudoby a vytváření nových pracovních a rozvojových příležitostí. Ze stejných důvodů je nesmírně důležité, aby energetická účinnost a obnovitelné energie hrály stále významnější úlohu i v rámci Evropské unie.

Vůči návrhu Komise mám však i několik výhrad. Zaprvé, navrhované financování je příliš skromné na projekt tohoto rozsahu. Patnáct milionů EUR ročně z veřejných prostředků jsou skutečně jen drobky, dokonce i jako počáteční kapitál určený na přilákání a pojištění soukromých investic. Celý tento kapitál by se dal velmi jednoduše utratit za pár projektů ve větších rozvíjejících se zemích, jakými jsou například Čína nebo Indie. I když se ve sdělení Komise hovoří o možnosti spolufinancování prostřednictvím devátého Evropského rozvojového fondu (ERF), vůbec z něho není jasné, jak se budou přijímat rozhodnutí o přidělování prostředků z rozpočtu fondu mezi země AKT a mezi více rozvinuté a pokročilé země východní Evropy, které nejsou členskými státy EU, s podporou spolufinancování od Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBOR). V důsledku toho není vůbec jasné, jak má tento fond přispívat ke zmírňování chudoby. Jeví se spíše jako makrofond než mikrofond, určený pro přilákání soukromých investic na podporu projektů, které sice mohou být podle evropských měřítek relativně malé, ale z pohledu mnoha afrických zemí představují rozsáhlé investice. Není také jasné, jak se finanční prostředky z fondu GEEREF dostanou až k projektům na úrovni Společenství, jako jsou například fotovoltaické panely pro zdravotní střediska a školy nebo solární vařiče a vodní ohřívače. Největší přínos pro životy nejchudších lidí má obvykle úplně základný rozvoj.

Nakonec mám obavy, že vztah mezi tímto fondem a mechanismem čistého rozvoje nebyl dostatečně jasně vysvětlen. Bylo by proto prospěšné, kdyby nám Komise vysvětlila, jak tento fond zlepší přístup rozvojových zemí k tomuto mechanismu.

  Esko Seppänen, jménem skupiny GUE/NGL. – (FI) Vážený pane předsedající, zpráva pana Turmese se zabývá velmi ambiciózním cílem účinného využití energetických zdrojů v rozvojových zemích. Tyto země jsou velmi často v geografických regionech, v nichž je možno využívat levné přírodní obnovitelné zdroje energie.

Pokroku v rozvoji se dá dosáhnout i bez obrovských investic do nejmodernějších technologií. Například výroba dřevěného uhlí z chudých zásob dřeva v těch oblastech subsaharské Afriky, z nichž se pomalu stávají pouště, představuje nákladově účinnější způsob využívání zásob dřeva, než je prostě spálit. Potřebují se naučit, jak z tohoto dřeva před jeho spálením vyrobit dřevěné uhlí. Na naučení těchto a podobných dovedností nejsou potřeba velké finanční prostředky. Zásady fungování fondu GEEREF si vysvětluji tak, že z něho nebude možné získat finanční prostředky na prosté šíření dovedností a vědomostí, protože na tento účel se budou moci samozřejmě využívat jiné formy rozvojové pomoci.

Financování projektů přes kapitálové investice představuje zajímavou možnost. Z pohledu těch, kdo jsou příjemci těchto investic, i z pohledu investorů, je na této možnosti pozitivní to, že se jí dále nezvyšuje zadluženost již tak zadlužených zemí. Vzniká však otázka, jak nákladné bude řídit a monitorovat schopnost malých podniků splácet tyto peníze zpět.

V nejlepším případě by mohl tento fond připravit rozvojové země na pomalejší růst využívání fosilních paliv. Naše skupina naprosto jednomyslně schvaluje zprávu pana Turmese.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, Claude, velice ti děkuji. V souvislosti s tímto tématem jsi absolvoval obrovské množství setkání. Jde o velmi složitou otázku, proto bych ti chtěl zvláště poděkovat za to, že jsi dokázal v průběhu všech těchto jednání zachovat transparentnost a že jsi nám umožnil podívat na tento projekt z holistické perspektivy.

V současnosti představuje zvyšování povědomí o účinnosti – účinnosti ve spotřebě energie, ale rovněž ve výrobě – celosvětovou výzvu. Toto povědomí však nemůžeme šířit jen na makroúrovni. Vždy bychom se měli řídit zásadou „nejdříve mysli v malém“, tj. nejdříve vyzkoušej věci na mikroúrovni, a budou-li tam fungovat, pak budou fungovat i na makroúrovni.

Musíme se zaměřit na to, abychom uplatnili ty nejlepší dostupné technologie známé v současném světě. Nemám tým nutně na mysli elektroniku a nanotechnologie, může to znamenat i použití jednoduché a jasně strukturované technologie. Musíme se pokusit tuto technologii co nejvíce cenově zpřístupnit, aby si skutečně každý mohl dovolit ji používat.

Na druhé straně musíme samozřejmě také pokutovat ty, kdo plýtvají zdroji naší planety. Je to velká výzva i pro našeho pana komisaře: monitorovat globální struktury a trestat ty, kdo plýtvají energií a zároveň odměňovat ty, kdo ke svému fungování využívají nejlepší a nejúčinnější technologie. Je to rovněž klíčová zásada pro politiku v oblasti klimatu.

Ze studií uskutečněných v Evropské unii vyplývá, že náklady klimatických změn se budou vyčíslovat v mnoha miliardách eur. Proto je důležité podporovat nejen země mimo Evropu. Rada by se měla zamyslet i nad novým financováním výzkumu a vývoje v oblasti energetické účinnosti, především v novém Evropském technologickém institutu.

  Jorgo Chatzimarkakis (ALDE). – (DE) Vážený pane předsedající, pane komisaři, děkuji vám za váš příspěvek. Evropský parlament vítá tento fond. Pane komisaři Dimasi, spustil jste správnou iniciativu ve správný čas.

Máme-li jako Evropané skutečný závazek vůči snižování emisí CO2, potom skutečně nezáleží na tom, kde jsou zdroje těchto emisí. Emise CO2 se musí snížit na celém světě. Z tohoto důvodu musíme nové technologie uplatňovat všude.

Já však tento fond nevnímám jen jako rozvojový, ale i jako strategický nástroj. Nejde jen o poskytování rozvojové pomoci. Evropané by v otázce klimatických změn neměli být jen průkopníky, měli by rovněž povzbuzovat jiné, aby se přidali k našemu úsilí. I oni musí být schopni kráčet po stejné cestě, po které kráčíme my. A v tomto směru může tento fond, podle mého názoru, poskytnout nesmírně důležitý příspěvek. Stanovíme-li si příliš ambiciózní cíle, v jejichž důsledku skončíme izolovaní a opuštění, bude to rovněž znamenat konec naší průmyslové základny. Z tohoto důvodu existuje potřeba globálního řízení. Dobrým příkladem globálního přístupu byla konference na Bali a Kodaň by měla být dalším podobným příkladem. Globální systém řízení však není jen o nátlaku, musíme rovněž vytvořit systémy stimulů a tento fond, podle mého názoru, vytváří vhodný typ stimulů.

Claude Turmes na začátku svého projevu vzpomněl sen Martina Luthera Kinga. My, Evropané, můžeme svůj sen o záchraně podnebí naplnit jedině tehdy, budeme-li vytrvale kráčet po této cestě. Claude Turmesi, před zítřejším hlasováním se ti podařilo získat pro tuto zprávu výraznou většinu hlasů tohoto Parlamentu, a k tomuto úspěchu bych ti rád poblahopřál. Jsem rád spolu s tebou.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii představuje inovační řešení zaměřené na maximalizaci účinnosti veřejných prostředků v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím mobilizace soukromých investic.

Tento fond je veřejno-soukromým partnerstvím a je určen na financování konkrétních projektů navržených malými a středními podniky, jejichž hodnota nepřesahuje 10 milionů EUR. Počáteční náklady na projekty obnovitelné energie jsou až 37násobně vyšší než náklady na projekty využívající konvenční energetické zdroje. Z toho důvodu je nám velmi líto, že současná předpokládaná hodnota fondu představuje jen 100 milionů EUR.

V roce 2005 se Evropská unie až z 50 % spoléhala na dovoz energií a Dánsko je mezi všemi členskými státy jediným čistým vývozcem. V období let 1995–2005 vzrostlo využívání obnovitelných zdrojů energie v Evropské unii o 40 %. V důsledku toho se v roce 2005 představovaly čisté zdroje energie až 42 % celkové výroby primární energie v Evropě.

Účinným využitím tohoto fondu by se mohlo dosáhnout zabezpečení dodávek energie pro 1 až 3 miliony obyvatel a zároveň snížení emisí CO2 o 1–2 miliony tun ročně. Blahopřeji panu zpravodaji.

  Teresa Riera Madurell (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, chtěla bych hned na začátku poblahopřát panu Turmesovi k jeho zprávě a Komisi k této iniciativě.

Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že Evropská unie musí uvažovat o podpoře obnovitelné energie a energetické účinnosti nejen jako o neoddělitelné součásti své strategie pro energetiku a klimatické změny, ale i jako o neoddělitelné součásti své rozvojové politiky.

Z tohoto důvodu je návrh na vytvoření Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii na mobilizaci soukromých investic pro rozvojové země velmi zajímavou myšlenkou.

Ideální jednoduché financování vyžaduje stanovení priorit a synergií s dalšími existujícími programy i se Světovou bankou a bankami pro regionální rozvoj, které ve stále větším rozsahu investují do obnovitelných energií a energetické účinnosti.

Po uplynutí několika let od začátku provádění tohoto nového nástroje však bude potřeba zhodnotit jeho výsledky a vyvinout úsilí na získání podstatně vyšších příspěvků od zainteresovaných subjektů.

Souhlasím s názorem, že v současnosti vše nasvědčuje tomu, že naše podpora by se měla v první řade zaměřit na země Afriky a Latinské Ameriky.

  Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, chtěl bych poděkovat pánu komisaři a našemu zpravodaji za vynikající návrh, který plně podporuji. Evropská unie tímto návrhem vysílá velmi pozitivní signál. Mám tím na mysli její ochotu podporovat rozvojové země a bojovat s klimatickými změnami. Navzdory tomu bych chtěl položit pánu komisaři následující otázku. Jakým způsobem plánuje Komise zabránit odlesňování, které je často spojené s výrobou biomasy a biopaliv v rozvojových zemích? Udržuje si Komise bezpečný odstup od výroby biomasy a biopaliv první generace, neboť je všeobecně známo, že nejde o velmi bezpečné produkty?

Chtěl bych vyjádřit svou plnou podporu výroku pana Chatzimarkakise. Evropská unie potřebuje vyslat signál tohoto typu. Neseme zodpovědnost za konference o klimatických změnách, které se budou v blízké budoucnosti konat v Poznani a v Kodani, a za úspěch jednání o dohodě na období po skončení Kjótského protokolu. Jsme rovněž zodpovědní za vyslání správných signálů zbytku. Tento program je takovým signálem.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, chtěl upozornit na tři otázky. Je naprosto na místě, aby autor zprávy poukázal na skutečnost, že největší následky klimatických změn pociťují právě nejchudší země. Je tomu tak proto, že tyto země mají jen velmi omezené zdroje, především finanční, kterými mohou reagovat na klimatické změny.

Za druhé, vzhledem k tomu, co jsem právě řekl, je správné podpořit návrh Komise na vytvoření tohoto fondu, i když uvedených 80 milionů EUR představuje skutečně velmi skromnou částku. V každém případě, jestliže účelem tohoto fondu je podpořit investice ze strany soukromého sektoru na financování místních projektů, může se ukázat jako velmi účinný.

Za třetí, chtěl bych využít této příležitosti i k tomu, abych upozornil, že zodpovědnost za boj proti klimatickým změnám není spravedlivě sdílen ani v rámci samotné Evropské unie. Například přidělení limitů na emise CO2 pro různé země se uskutečnilo bez toho, aby se v dostatečné míře zohlednilo zaostávání té které země z hlediska rozvoje. V důsledku toho byly některým zemím, například Polsku, přiděleny velmi nízké limity, které měly téměř okamžitě za následek zvýšení nákladů na elektrickou energii o 10 až 20 %.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, hlavním záměrem tohoto fondu je podpořit soukromé investice a regionální fondy v nejchudších a nejméně rozvinutých zemích světa. Cílem fondu je podporovat energetickou účinnost, úspory energie, vývoj obnovitelných energií a snížení emisí skleníkových plynů. Je určený i na zlepšení přístupu k základním energetickým službám. Opatření Evropské unie v této oblasti by měla pomáhat chudším regionům v boji proti klimatickým změnám a v diverzifikaci jejich energetických zdrojů.

Měli bychom si uvědomovat, že účinky klimatických změn pocítí nejchudší obyvatelé této planety. Bylo by nesprávné omezovat naše aktivity zaměřené na boj proti klimatickým změnám a snižování spotřeby energie jen na náš vlastní region. Poskytnutí tohoto typu pomoci chudším zemím pomůže nastartovat významné aktivity na jejich území. Tato pomoc bude mít významný dopad a pomůže zvýšit informovanost o závažnosti tohoto problému. Toto je správná iniciativa ve správném čase.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, chtěla bych jen upozornit, že v rámci obnovitelných zdrojů energie jsme nevěnovali dostatečnou pozornost geotermálním zdrojům, tj. čisté energii. Využívání existujících vrtů určených původně pro geologický výzkum by mohlo přispět ke snížení nákladů v této oblasti.

  Stavros Dimas , člen Komise. − Vážený pane předsedající, geotermální energie je samozřejmě též zahrnuta. O geotermální energii, stejně jako o každý jiný zdroj obnovitelné energie, projevujeme velký zájem.

Pokud jde o problém týkající se Polska a přidělených povolenek, pro první obchodní období byly Polsku přiděleno o mnoho více povolenek, než bylo potřeba vzhledem k potřebám jeho energetiky a průmyslu a toto nadměrné přidělení způsobilo problém s cenami povolenek. Stejně tak i ve druhém obchodním období považujeme množství povolenek přidělených Polsku za dostatečné na pokrytí potřeb polského průmyslu. Pro třetí obchodní období se zavedl nový systém, který bude založen na požadavcích na pokrytí potřeb průmyslu nebo elektráren a který bude do určité, předem dohodnuté míry, zahrnovat i dražbu.

Odlesňování tvoří samozřejmě rovněž velmi důležitou otázku, s níž úzce souvisí dvě stejně důležité oblasti: biologická rozmanitost a klimatické změny. Řešení problému odlesňování pomáhá zabraňovat ztrátě biologické rozmanitosti a zároveň přispívá k boji proti klimatickým změnám, takže je to skutečně velmi důležitá oblast. Projekty zabývající se odlesňováním však mají jednu zvláštnost: jsou velmi složité. V každém případě však jde o jednu z hlavních priorit, které budeme muset vyřešit nejen prostřednictvím tohoto fondu, ale i prostřednictvím dalších různých opatření, především prostřednictvím dosažení dohody o stimulech, které by měly být vázány na jednotlivé přístupy k řešení odlesňování, například snižování míry odlesňování a udržování lesů, nebo jakýkoliv jiný přístup podporovaný různými zeměmi. V tomto směru vyvíjíme určité aktivity, především ve spolupráci se Světovou bankou, a připravujeme některé pilotní projekty. Takže pro různé účely existují i různé zdroje financování.

Chtěl bych vám nejdříve poděkovat za velmi dobré a pozitivní příspěvky. Mohu vás ujistit, že vaše návrhy a připomínky budeme ve své práci brát v úvahu. Jsou velmi užitečné a týkají se různých důležitých otázek.

Momentálně nebudu odpovídat na otázku týkající se mechanismu čistého rozvoje pro subsaharskou Afriku. Chtěl bych vám jen připomenout, že v roce 2006 jsme v Nairobi uskutečnili iniciativu Kofiho Annana, tehdejšího generálního tajemníka OSN, na podporu projektů mechanismu čistého rozvoje pro subsaharskou Afriku. Podobně jako OSN, i my se zavazujeme realizovat větší počet aktivit v této oblasti a snažíme se nezaměřovat se výlučně jen na projekty v Číně a Indii. Vaše připomínka je tedy velmi důležitá, i když se, samozřejmě, dá pozorovat určitý vztah mezi tímto fondem a mechanismem čistého rozvoje, který by mohl mít význam.

Měl bych ještě tři připomínky. Zaprvé, voláte po zvláštním důrazu při plnění potřeb subsaharské Afriky a zemí AKT. Samozřejmě, i my se obáváme, aby projekty ve velkých zemích, jako je například Čína nebo Rusko, nepohltily všechny dostupné prostředky, případně jejich podstatnou část. Mimochodem, něco podobného se stalo v případe mechanismů čistého rozvoje, takže vaše připomínka je namístě. Fond GEEREF se bude podílet na existujících investičních příležitostech, souhlasíme však, že je potřeba klást zvláštní důraz na plnění potřeb zemí AKT. Postaráme se také o to, aby jakýkoli podfond určený na financování projektů jen v jedné zemi nepohltil všechny dostupné zdroje nebo jejich většinu. Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii je třeba rozšířit do různých částí světa, i vzhledem k rozložení investičního rizika, a percentuální návrh pana Turmese týkající se této oblasti je velmi dobrý.

Za druhé, dovolte mi vrátit se zpět k otázce chudoby, která je bezpochyby klíčová. Už tu dnes bylo připomenuto, že přibližně 1,6 miliardy lidí v nejchudších zemích světa nemá žádný pravidelný přístup ke spolehlivým energetickým službám. Domnívám se, že prostřednictvím fondu GEEREF máme příležitost přispět k přístupu k čisté a cenově dostupné energii, která je nezbytným předpokladem pro zmírnění globální chudoby a pro podporu udržitelného rozvoje.

A nakonec za třetí, přivítali jste, že se tento fond zaměřuje na podporu soukromých investic – i když jste připomněli, že množství finanční prostředků je nedostatečné (myslím si, že peněz není nikdy dost) – a voláte po finančním příspěvku ze strany více členských států. Já tento váš návrh samozřejmě plně podporuji a úplně s ním souhlasím a Komise pracuje a bude i nadále pracovat na přilákání většího množství investorů do tohoto fondu.

V této souvislosti bych vás chtěl požádat o podporu při propagování fondu GEEREF všem relevantním subjektům. Čím více podpory získáme, tím více činností budeme schopni vykonávat přímo na místě.

  Claude Turmes, zpravodaj. − Vážený pane předsedající, v tomto fondu bude potenciálně až 500 milionů EUR, protože jeho pákový efekt vůči soukromému kapitálu je tři ku pěti. To znamená, že 100 milionů EUR, případně 120 až 150 milionů EUR, veřejných finančních prostředků dokáže pomocí pákového efektu vytvořit dalších minimálně (alespoň doufáme) 300 nebo 400 milionů EUR, což je celkem až 500 milionů EUR. Kromě toho se k nám ještě stále mohou přidat i další vlády. V případě kvalitního monitoringu Parlament určitě umožní Komisi tuto částku zvýšit.

Pani Jordan Cizeljová položila velmi důležitou otázku: do jaké míry jsou jednotlivé regiony světa připraveny na přijímání investic. Evropský parlament odhlasoval dalších 5 milionů EUR z jiné rozpočtové řádky na budování institucionálních kapacit, které by vytvořily rámec pro tento program. Potřebujeme tedy zřídit malé a středně velké podniky v afrických zemích a v Indii, které budou následně vytvářet obchodní modely. Musíme se poučit z minulých chyb našich rozvojových politik, kdy jsme jen poskytli technologie, aniž bychom si uvědomili, že potřebujeme lidi o těchto technologiích i poučit. Říkám to v přítomnosti komisaře pro rozvoj, protože víme, že GŘ pro rozvoj pomáhá vybudovat institucionální kapacity v těchto zemích.

Takže to, co nyní potřebujeme udělat – a pan komisař má v této věci úplnou pravdu – je oslovit investory. Tento pátek se bude v Lucembursku, které je druhým největším světovým investičním centrem, konat zasedání bankéřů. Na tomto zasedání jim představíme investiční společnost s variabilním kapitálem (SICAV) – nástroj se sídlem v Lucembursku. Doufám, že Komise vypracuje kvalitní komunikační strategii. Potřebujeme se dostat do Londýna, Frankfurtu, Paříže a Curychu, protože bankéři musí být o tomto nástroji informováni.

Proč je to tak důležité právě v této době? V současnosti se ještě stále nacházíme pod tlakem lichtenštejnského skandálu a krize rizikových hypoték. Za několik měsíců jsme zničili kapitál v hodnotě stovek miliard. Ekologizace financí může pro tuto planetu a politiky představovat ještě důležitější úlohu než ekologizace průmyslu. Tento prostředek umožňuje, aby kapitál směřoval ke správným investicím. Možná nemá tak vysokou míru návratnosti jako některé spekulativní investice, jde však o střednědobou až dlouhodobou investici, což je pravděpodobně přesně ten typ investice, o který mají zájem některé penzijní a jiné fondy. Tento fond má proto obrovský potenciál přivést institucionální investory a přesně na tuto oblast bychom se měli zaměřit.

Velice vám děkuji za vaši podporu toho, co já osobně nazývám společenstvím příznivců obnovitelného a lepšího světa.

  Předsedající . − Pane Turmesi, dovolte mi, abych vám poblahopřál k vaší vynikající angličtině i k vaší oddanosti této otázce.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 14. března.

Písemná prohlášení (článek 142)

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. – Důvody pro vytvoření tohoto fondu si zaslouží naši pochvalu. Zdroje, které byly pro tento fond vyčleněny, jsou však spíše nepodařeným vtipem.

Základním cílem tohoto fondu by měla být podpora energetické účinnosti, energetických úspor a obnovitelných energií, snižování emisí skleníkových plynů, zlepšení přístupu k energetickým službám v nejchudších zemích a v neposlední řade i diverzifikace energetických zdrojů v rozvojovém světě.

Statistiky (které jsou v současnosti již zastaralé) uvádějí, že 1,6 miliardy lidí nemá přístup k základním energetickým službám. Až 2,4 miliardy lidí se při vaření a vytápění spoléhá na tradiční biomasu.

Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že do roku 2010 bude potřeba do tvorby obnovitelné energie investovat až 241 miliard USD. V případě rozvojových zemí se tyto odhady pohybují na úrovni minimálně 10 miliard USD nebo 9 miliard EUR.

Navrhovaný rozpočet pro tento fond je 80 milionů EUR pro období let 2007–2010 s počátečním kapitálem 15 milionu EUR pro rok 2008 na nastartování této iniciativy. Tato čísla hovoří sama za sebe. Uvedené finanční prostředky představují v porovnání s potřebným množstvím jen kapku v moři. I když jsou naše úmysly dobré, úmysly s takovým skromným financováním vůbec neodpovídají seriózní iniciativě.

  Gyula Hegyi (PSE), písemně. – (HU) Podpora dálkového vytápění ze strany Evropské unie!

Vítám iniciativu Evropské komise na založení Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (GEEREF). Zabezpečení našich energetických dodávek způsobem, který by neohrozil naše environmentální hodnoty, strategickou bezpečnost nebo konkurenceschopnost, představuje jednu z největších výzev 21. století. Nejlevnější energie je samozřejmě ta, kterou nespotřebujeme, tj. kterou ušetříme. V této době nedostatku energie je šetření energií prvořadým zájme, každého – spotřebitelů i velkých společenstev. Z levicového pohledu je třeba zdůraznit, že šetření energií a její účinné využívání je též sociální záležitostí, vzhledem k tomu, že k největšímu plýtvání energií velmi často dochází právě ze strany nejchudších lidí. Tato skutečnost je zvláště pravdivá v případe nových členských států, například v bytech na maďarských sídlištích se spotřebuje až dvojnásobné množství energie na čtvereční metr než v zemích západní Evropy. Z tohoto důvodu je důležité poskytovat prostředky Společenství na modernizaci systémů dálkového vytápění ve východní Evropě. Dálkové vytápění představuje v teoretické rovině systém na úsporu energie a jeho výhodou je jednoduchá adaptace na obnovitelné energie. V případě individuálního vytápění by bylo naopak potřeba tuto adaptaci uskutečnit v každé jednotlivé bytové jednotce. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, aby Evropská unie uvolnila dostatečné finanční prostředky na dálkové vytápění. Kromě toho by bylo třeba zvážit zavedení jednotných daňových stimulů v celé Evropské unii s cílem podpořit investice v oblasti šetření energií a vytvořit k tomuto účelu vhodné fondy.

  Bogusław Rogalski (UEN), písemně. – (PL) Obnovitelná energie a energetická účinnost přispívá ke zmírňování nárůstu průměrných teplot ve světě. Na základě výzkumů a zpráv zasahují negativní důsledky klimatických změn v největší míře právě nejchudší společnosti a jejich nejchudší členy. Z tohoto důvodu je naší povinností chránit tuto část společnosti vzhledem k její vyšší ekonomické zranitelnosti.

Používání obnovitelných zdrojů energie přispívá kromě jiného i ke zvyšování environmentálních norem, například snižováním emisí CO2 a dalších skleníkových plynů. Pomáhá též zvyšovat zaměstnanost a snižovat náklady. Dalším klíčovým argumentem, který hovoří v jejich prospěch, je, že snižují závislost na konkrétních zdrojích energie v době zvyšujícího se počtu lidí bez přístupu k základním energetickým službám. Tento argument má zvláštní význam v kontextu formování hospodářství rozvojových zemí. Většina rozvojových zemí zažívá období hospodářského růstu a v důsledku toho v nich existuje velká poptávka po energiích. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie v rozvojových zemích má skutečně velký význam z hlediska úsilí o omezení emisí skleníkových plynů a zajištění bezpečnosti dodávek v zemích, které dokážou jen částečně pokrýt své energetické potřeby ze svých vlastních zdrojů.

Evropská unie by měla podobným způsobem podporovat i obnovitelné zdroje a energetickou účinnost, obzvláště v rozvojových zemích, protože tyto oblasti tvoří nesmírně důležitou součást strategie v oblasti energetiky a klimatických změn i rozvojové politiky.

19. Specifická situace žen ve věznicích a dopad uvěznění rodičů na společenský a rodinný život (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem programu je zpráva paní Marie Panayotopoulos-Cassiotouové jménem Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví o specifické situaci žen ve vězení a o dopadu uvěznění rodičů na společenský a rodinný život (A6-0033/2008).

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, zpravodajka. − (EL) Vážený pane předsedající, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, který předkládá tuto zprávu z vlastní iniciativy, investoval do této záležitosti mnoho úsilí a materiálních výdajů. Členové našeho výboru pracovali nejen na této zprávě, ale předložili i rozsáhlou zprávu o situaci žen v evropských věznicích. Na slyšení jsme si na toto téma vyposlechli projevy předních vědců a představitelů občanské společnosti. Zajímavé projevy o tomto tématu nám přednesly i kanceláře Evropského parlamentu. V těchto projevech se zdůrazňuje práce Evropského parlamentu v oblasti ochrany lidských práv a zabezpečení konkrétních práv pro ženy, které musí žít v těžkých podmínkách uvěznění. Vězenkyně tvoří zvláštní kategorii vězňů, která představuje výraznou menšinu celkového počtu vězňů v Evropě – v průměru jen 5 %. Samozřejmě, toto procento se pohybuje v rozmezí od 0 do 7 %.

Zpráva obsahuje podle mého názoru velmi důkladný popis situace žen ve vězení, neboť jsou v ní zahrnuty všechny možné případy. Zabývá se potřebami zvláštní a všeobecné zdravotní péče, včetně konkrétních problémů v oblasti hygieny a specifických potřeb ženské psychiky, dále se zabývá problémy vznikajícími v důsledku dosavadní historie vězenkyň, zvláštní situací matek (statistiky uvádějí, že polovina vězněných žen v Evropě má neplnoleté děti), zvláštními podmínkami po dobu těhotenství, narozením dítěte ve vězení a ochranou dětí po dobu prvních let jejich života, v nichž musí žít bez své vězněné matky. Z tohoto důvodu se cítíme oprávnění požádat členské státy, aby s pomocí Evropské unie vytvořily vhodné materiální podmínky a zabezpečily slušné podmínky ve vězeňských zařízeních v souladu s ustanoveními mezinárodních a evropských předpisů a smluv. Měly by být vytvořeny podmínky pro aktualizaci právních předpisů, aby se mohlo při rozhodování o výši trestu zohlednit zvláštní postavení matek. Stálí vězeňští zaměstnanci by měli být pravidelně kontrolováni a měli by absolvovat zvláštní odbornou přípravu, aby dokázali citlivě reagovat na ženské problémy. Podmínky v ženských věznicích by měly tvořit součást výroční zprávy Evropské komise o dodržování lidských práv v EU.

Věřím, že dnešní zpráva vyvolá plodnou diskusi.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, můj kolega, komisař Špidla, je nesmírně rád, že se Evropský parlament rozhodl přezkoumat situaci žen ve vězení a její dopad na společenský a rodinný život, a chtěl bych poblahopřát paní zpravodajce Panayotopoulosové k její vynikající zprávě.

I když ženy tvoří jen velmi malé procento z celkového počtu vězňů v Evropě – okolo 5 % – je evidentní, že jejich pobyt ve vězení má výrazný vliv na celou rodinu. Relativně vysoké procento vězenkyň tvoří kromě toho matky.

Komise podporuje politiky zaměřené na boj proti vyloučení zranitelných skupin, mezi nimiž mají vězni zvláštní postavení. Je třeba však zdůraznit, že sociální začlenění je především záležitostí jednotlivých členských států. Úkolem Komise v oblasti sociálního začlenění je v zásadě pomáhat členským státům v jejich boji proti sociálnímu vyloučení v rámci otevřené metody koordinace a dalších, konkrétnějších postupů. Nová Lisabonská smlouva však vytváří prostor pro nové iniciativy v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. V rámci této konkrétní a stále důležitější oblasti se bude spolurozhodovací postup uplatňovat v mnohem větším rozsahu, což samozřejmě rozšíří pravomoci Evropského parlamentu k přezkoumání některých návrhů uvedených v této zprávě. Paní Panayotopoulosová si ve své zprávě zvolila vyvážený přístup. Zpráva plně respektuje zásadu subsidiarity a uznává podpůrnou úlohu Komise a my s tímto vaším metodickým přístupem úplně souhlasíme. Uvědomujeme si, že pokud členské státy a Komise chtějí vyřešit problémy, kterým čelí vězněné ženy, musí se zaměřit na životní podmínky ve věznicích, nezbytné udržování rodinných vazeb a společenských vztahů a samozřejmě na význam sociálního a pracovního začlenění. Tento přístup je v úplném souladu se strategií Komise pro oblast sociálního začlenění, která zahrnuje tři rozsáhlé oblasti: podporu přístupu k základním službám a různým možnostem a příležitostem, kontrolu dodržování právních předpisů pro boj proti diskriminaci a v případě potřeby vypracování cílených přístupů k uspokojení specifických potřeb různých skupin.

Na jaře 2006 zorganizovala Komise veřejnou konzultaci o potřebě přijetí dalších opatření na úrovni EU na podporu aktivního začlenění osob, které jsou nejvíce vyloučeny z trhu práce. Její výsledky byly zveřejněny v říjnu 2007 ve sdělení Komise, kterým byla zároveň zahájena druhá etapa této konzultace. V ní jsme požádali sociální partnery o jejich názor na možnost rozšíření otevřené metody koordinace přijetím společných zásad, především ve vztahu k podpoře příjmů, politikám aktivního trhu práce a přístupu ke kvalitním službám. Dále jsme chtěli znát jejich názor na podstatu společných zásad a na to, jak podpořit uplatňování těchto společných zásad pomocí kontroly a hodnocení na úrovni EU. Konzultace byla ukončena dne 28. února 2008 a Komise bude nyní zkoumat návrhy sociálních partnerů a dalších zúčastněných subjektů.

Dovolte mi uvést několik připomínek k této zprávě. Zabývá se opětovným začleněním uvězněných žen do společnosti a na trh práce. Domníváme se, že cílená prováděcí opatření by se měla kombinovat se záchrannými sítěmi přizpůsobenými k zabránění sociálního vyloučení. Opětovné začlenění uvězněných osob by se mělo začít již ve vězeňském prostředí ve spolupráci se specializovanými sociálními službami.

Velmi dobře si uvědomujeme, že zajištěním přijatelných a přiměřených životních podmínek se podstatně zvyšují šance na úspěšné opětovné začlenění do společnosti. Musíme vyzývat orgány, včetně vězeňských orgánů, aby lidem ve vězení zabezpečily přístup ke kvalitní odborné přípravě. Součástí procesu reintegrace musí být i zřetelná podpora spolupráce mezi jednotlivými věznicemi a firmami, které se specializují v oblasti zprostředkování pracovních míst pro bývalé vězně.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit úlohu, kterou hraje Evropský sociální fond při podpoře začlenění a integrace vězňů ženského a mužského pohlaví na trhu práce a do společnosti. Tento fond, jak určitě všichni víte, spolufinancuje aktivity zaměřené na programy vzdělávání a odborné přípravy vězňů. Iniciativy, které se přímo týkají zlepšení životních podmínek vězňů, například výstavba nových budov nebo vytváření nových zařízení, mohou být zase financovány prostřednictvím jiných strukturálních fondů.

Požadavek na přijetí rámcového rozhodnutí o minimálních normách na ochranu práv vězňů a na vytvoření evropské vězeňské charty, který Evropský parlament adresoval Komisi a Radě, jsem vzal náležitě na vědomí. Domnívám se, že musím tomuto Parlamentu znovu připomenout, že mnoho prvků uvedených ve zprávě patří do výlučné pravomoci členských států, i když, jak jsem uvedl, Lisabonská smlouva umožní uplatňovat spolurozhodovací postup v mnoha oblastech týkajících se spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, v nichž existuje prostor na reálné rozšíření úlohy Evropského parlamentu, zlepšení situace a přijetí opatření na vyřešení této velmi závažné otázky.

  Anna Záborská, jménem skupiny PPE-DE. – (SK) Zpráva z vlastní iniciativy o ženách ve vězení je velmi symbolická. Na jedné straně potvrzuje velmi pragmatické stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, na druhé straně obdivuhodnou angažovanost naší kolegyně paní Panayotopoulos-Cassiotouové.

Musím tu zdůraznit, že Marie Panayotopoulos-Cassiotouová je v mém výboru velmi aktivní a já jí blahopřeji k jejímu vždy zodpovědnému přístupu k práci. Při vypracovávání této zprávy jsme osobně navštívili ženské vězení v Bruggách. I díky této návštěvě můžeme říci, že tato zpráva není vůbec teoretická. Jsem ráda, že se zpráva zabývá problémem vězněných žen v celé jeho složitosti. Já osobně chci zvláště podtrhnout důležitost ochrany dětí před psychickou újmou po dobu, kdy jsou jejich rodiče ve vězení.

A toto říkám z vlastní zkušenosti. V době komunistického režimu, kdy mi bylo 5 let, byl náš otec z vykonstruovaných politických důvodů zatčen a odsouzen k dlouholetému vězení. Ve škole se mne učitelé často ptali, kde je a proč nikdy nepřijde na rodičovské schůzky, a to přes to, že všichni věděli, že je ve vězení. Bylo to zraňující. Děti by měly být ušetřeny stigmatizace, kterou jim způsobuje kromě věznění rodičů i necitlivé chování okolí. Udržování pravidelných osobních vztahů s vězněnými matkami je mimořádně důležité pro jejich budoucí život a jejich budoucí mezilidské vztahy.

Na závěr chci upozornit zejména na odstavec 22 projednávané zprávy a podtrhnout důraz, který paní Panayotopoulos-Cassiotouová přikládá udržování rodinných vztahů.

  Teresa Riera Madurell, jménem skupiny PSE. – (ES) Vážený pane předsedající, chtěla bych nejdříve poblahopřát paní zpravodajce k vynikající práci a otevřenému postoji, který umožnil dosáhnout významné dohody o pozměňujících a doplňujících návrzích předložených mou skupinou.

Jde o velmi komplexní zprávu, která nevynechává žádnou otázku týkající se složité situace ve společenském a rodinném životě po uvěznění otců nebo matek. Ve zprávě je uvedeno mnoho nových aspektů, včetně zacházení s otci a matkami, kteří jsou zodpovědni za své děti, ve vězení.

Jejím cílem bylo nalézt řešení, které by zaručilo dodržování práv dětí a zároveň zachovalo bezpečnostní opatření, která se musí uplatňovat vůči lidem zbaveným svobody. Zpráva navrhuje vytvoření nezávislých jednotek, které by byly odděleny od běžného vězeňského prostředí, v nichž by byly životní podmínky přizpůsobeny potřebám dětí a které by braly v úvahu jejich začlenění do společenství.

Totéž se týká i vězňů, kteří se starají o závislé osoby, což je situace, která se rovněž týká především žen. V této souvislosti se rovněž doporučuje, aby se ve většině případů zvolily jiné formy trestů než uvěznění. V tomto bodě se ve zprávě jasně uvádí, že v případě vězňů mužského pohlaví s malými dětmi nebo jinými rodinnými povinnostmi by se měla uplatňovat stejná opatření jako v případě vězňů ženského pohlaví.

Kromě toho musí tato opatření v plné míře zaručit respektování sexuální orientace a každou podobu rodinného uspořádání, která je v souladu se zákonem. Ženy ve vězení musí mít umožněn přístup k prevenčním kampaním a za stejných podmínek i k programům rodinného plánování.

Zpráva rovněž volá po programech na snížení zranitelnosti vězňů v násilných situacích, v nichž by byla ženám, které se staly oběťmi násilí na základě pohlaví, poskytována psychologická péče. Rovněž se v ní navrhuje vyškolení a zvýšení povědomí vězeňského personálu v této oblasti.

Naše skupina úzce spolupracovala s paní zpravodajkou při předkládání těchto a dalších pozměňujících a doplňujících návrhů a já se domnívám, že se nám podařilo vypracovat zprávu, na niž může byť tento Parlament hrdý. Ještě jednou bych chtěla paní zpravodajce srdečně poblahopřát!

  Marios Matsakis, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, budu o této otázce hovořit svým jménem. Paní Panayotopoulos-Cassiotouová vypracovala díky své pověstné moudrosti a tvrdé práci skutečně kvalitní zprávu, která přistupuje k problému žen ve vězení tím nejúčinnějším způsobem.

Většina tvrzení ve zprávě paní Panayotopoulos-Cassiotouové je, samozřejmě, pravdivá. Mám však dojem, že tato zpráva se týká spíše ideálního než skutečného světa, tj. světa, v němž vězení neplní jen funkci zařízení určeného na výkon trestu odsouzených jednotlivců, ale především na jejich rehabilitaci. Skutečná situace je však bohužel taková, že většina vězení v Evropě a ve světě neposkytuje mužům a ženám přiměřené podmínky. To však samozřejmě neznamená, že bychom se neměli neustále pokoušet o prosazení změn. Stejně tak to neznamená, že bychom se neměli zabývat zvláštními potřebami žen ve vězení. Právě naopak, je naší povinností neustále se pokoušet o zlepšení této situace. Neměli bychom však přitom zapomínat na následující skutečnosti.

Zaprvé, změny je potřeba provést i v našem trestním systému jako takovém.

Za druhé, mezi muži a ženami by neměla existovat žádná nežádoucí diskriminace kromě té, která je způsobena čistě biologickými rozdíly, včetně těhotenství a zvláštních aspektů mateřství.

Za třetí, věznice nejsou hotely. Nejsou to ani porodnice nebo školky.

Za čtvrté, většina vězňů mužského i ženského pohlaví jsou usvědčení zločinci, z nichž mnozí se dopustili trestných činů vůči jiným lidem.

Za páté, i když to může znít tvrdě, mnoho odsouzených žen prostě není způsobilých plnit úlohu matek a z tohoto důvodu je třeba najít i jiné alternativy pro výchovu jejich dětí.

Za šesté, pokud jde o to, zda by se vězenkyním mělo dovolit otěhotnět po dobu jejich pobytu ve vězení, toto je skutečně velmi kontroverzní otázka.

I přes tyto uvedené výhrady bych chtěl této zprávě vyjádřit svou podporu.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, chtěla bych upozornit na dvě otázky uváděné v této zprávě.

První se týká podmínek, v nichž se vykonává trest odnětí svobody. Nesmírně důležité je především zabezpečení přístupu k vhodným zařízením osobní hygieny a zvláštním službám, které ženy vyžadují. Jako politická vězenkyně v komunistickém Polsku jsem vyfasovala čtvrtinu kostky šedého mýdla, která mi musela stačit šest měsíců. Zákonné právo na koupel nám bylo někdy odpírané celé týdny. To je skutečně nepřiměřené. Je třeba zajistit přístup k tekoucí vodě a horké vodě na koupání, možnost konzultace s gynekologem a možnost absolvovat vyšetření mamografem, a to nezávisle na povaze nebo délce trestu.

Druhá otázka souvisí s vlivem uvěznění matek a těhotných žen na životy a zdraví jejich dětí. Obzvláště ženám je často odpírané právo zúčastňovat se soudních jednání o přidělení rodičovských práv. Vězněným lidem je odpírána možnost zúčastňovat se výslechů. Děti uvězněných matek mají jen omezená práva na kontakt s nimi. Novorozená miminka se odebírají matkám často už krátce po narození, čímž se znemožňuje jejich kojení. Měli bychom mít na paměti, že vždy, když se nad nějakou ženou vynese trest odnětí svobody, tento trest se zároveň nepřímo vynáší i nad jejími dětmi a celou rodinou. Z tohoto důvodu by měl být tento trest vynesen jen ve výjimečných případech. Dovolte mi na závěr poblahopřát paní zpravodajce.

  Hiltrud Breyer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedající, tato zpráva z vlastní iniciativy je důležitá, protože situace žen ve vězení a s ní související problémy by se již konečně měly dostat do popředí zájmu. Práva žen se uplatňují všude stejně, o to více by to mělo platit pro vězeňské prostředí. V Evropské unii zatím ještě naštěstí nemáme podobné problémy jako ve Spojených státech, kde se z věznic a uvěznění lidí stal lukrativní podnik. Počet žen v evropských věznicích však roste a proto je třeba brát ohled na jejich specifickou situaci.

V první řadě se to týká otázky zdravotní péče, o níž se tu právě diskutovalo. Ženy ve vězení mají zkušenost s násilím – buď předcházející zkušenost nebo zkušenost získanou přímo ve vězení – které má někdy sexuální povahu, a z tohoto důvodu potřebují vhodnou psychologickou pomoc a terapii, protože často jde o ženy narkomanky. Hrozí též riziko, že ženy budou ve vězení sexuálně zneužívány. Situace matek si zaslouží naši zvláštní pozornost. Nemůžeme dopustit, aby se opakovala situace například z Německa, kdy se matkám odebíraly jen několikaměsíční miminka, protože ve věznicích neexistují žádné společné místnosti pro matku s dítětem, což mělo za následek měsíce odloučení. Potřebujeme též víc finančních prostředků na opětovné začlenění žen do společnosti po jejich propuštění.

Otázka, která mne osobně mimořádně zajímá, je, že je třeba upozornit na specifickou situaci dívek a žen s přistěhovaleckým původem. Je nesmírně důležité, abychom přehodnotili situaci žen, které vstoupily do Evropy a jsou zadržovány v záchytných střediscích. Mnohé tyto uprchlice, zákonné přistěhovalkyně nebo ženy žádající o azyl jsou v těchto záchytných střediscích zadržovány v podmínkách, které jsou podobné těm vězeňským, a v současnosti neexistují žádné právní předpisy na úrovni EU, které by stanovovaly maximální délku doby pro jejich zadržování.

Nakonec vyzýváme k naléhavému zlepšení ochrany obzvláště rizikových skupin, především žen, které se staly oběťmi sexuálního násilí. Evropský parlament na toto téma dokonce vypracoval studii.

  Věra Flasarová , jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Dámy a pánové, francouzský filozof Michel Foucault ve svém klasickém díle nazvaném „Dohlížet a trestat“ zmiňuje mimo jiné tři aspekty vězeňství, které bez ohledu na dlouhou historii trestu zůstávají přítomny dodnes.

Je to především původní záměr izolovat provinilce od společnosti, dále trest nabízí prostor pro vnitřní vyrovnání se s vinou, tedy pro katarzi, a konečně je zde aspekt moderní, který dává možnost nápravy a resocializace. Právě ten je v kulturních zemích považován za rozhodující.

Společnost se nemstí na viníkovi a nechce ponížit jeho důstojnost, naopak se snaží někdy s malou nadějí na úspěch, aby odsouzený ve výkonu trestu změnil vzorce chování, které jej dovedly ke kolizi se zákonem. Vězeňství nemá poškodit odsouzeného člověka a už vůbec ne členy jeho rodiny.

Zpravodajkyně zde velmi přesně formulovala jeden z problémů vězeňství. Tento institut je totiž zaměřen na vinu a trest jednotlivce a nepočítá s tím, že důsledky trestu dopadají i na osoby, které jsou na odsouzeném závislé. Tedy především na děti odsouzených žen.

Více než polovinu vězněných žen v Evropě tvoří matky s jedním dítětem. Počty se liší podle jednotlivých zemí a také různé jsou podmínky ve věznicích. Např. v mé zemi České republice je zásadním problémem přeplněnost ženských věznic. Na druhé straně existuje snaha odpovědných orgánů zmírňovat negativní dopady trestu na ženy i rodinné příslušníky a usnadňovat těmto ženám návrat do normálního života. Nicméně i zde pomoc vězňům při integraci do společnosti naráží na nedostatek finančních prostředků potřebných pro práci např. sociálních kurátorů.

Souhlasím se zpravodajkyní, že je třeba zlepšovat podmínky pro udržování rodinných vazeb, neboť odloučení od rodiny má spolu s faktem viny a trestu za následek odcizení, což výrazně znesnadňuje návrat z výkonu trestu. Pochopitelně mluvím o případech, kdy rodinné vazby nebyly zpřetrhány již dříve.

A ještě jedna důležitá věc. Psychologické studie upozorňují, že právě pro ženy bývá obtížné adaptovat se na těsné soužití mezi vězeňkyněmi. Muži vynucené soužití snášejí lépe a konflikty řeší snáze.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Zpráva paní zpravodajky Panayotopoulos-Cassiotouové přichází právě v době, kdy mnoho členských zemí připravuje úpravy svých vězeňských infrastruktur zaměřené i na vytvoření samostatných ženských věznic. Geografické umístění je důležitým faktorem, který může ulehčit uvězněným ženám zachování rodinných a přátelských vazeb a účast například na náboženských obřadech.

Vliv izolace a sklíčenosti uvězněných žen, hlavně matek a budoucích matek, se může projevit v podobě neblahých následků pro samotnou matku a hlavně pro její dítě a jeho vývoj, proto účast na náboženských obřadech může přispět k pozitivnímu obratu v živote uvězněných.

Lidská důstojnost a respektování základních práv jsou hodnoty, které se musí důsledně uplatňovat ve vězeňské politice členských států. Zabezpečení pořádku ve vězeňských zařízeních vyžaduje odborně způsobilý personál, který dokáže eliminovat násilí a zneužívání převážně žen už v jeho zárodku. Nelze zapomínat na to, že personál by měl být schopen poskytnout i psychologickou podporu, protože mnohé ženy byly často v minulosti traumatizovány.

Blahopřeji paní zpravodajce za poskytnutí analýzy současného stavu, která poukazuje na některá závažná zjištění. Zároveň přináší komplex návrhů a doporučení na zlepšení podmínek vězenkyním, zejména matkám, které se samy starají o děti, ale i mladým delikventkám. Oceňuji, že zpravodajka věnuje zvláštní pozornost těhotným ženám.

Uvězněné ženy byly v minulosti často obeťmi násilí, proto toto téma vyžaduje velmi citlivý přístup, s dávkou odvahy, přinést do vězeňské politiky nová inovativní opatření. Ženám po odpykání trestu musíme poskytnout všechny možnosti k opětovnému bezproblémovému začlenění do společnosti.

  Zita Gurmai (PSE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Vážený pane komisaři, vážené dámy, vážení pánové, rovné příležitosti se musí uplatňovat i v případě vězňů. I ženy ve vězení musí mít přístup k vhodným zdravotnickým a hygienickým zařízením, která se budou lišit od zařízení tohoto typu pro muže. Možnost udržovat rodinné vazby má pro ženy ve vězení zvláštní význam, protože, jak již uvedli někteří moji kolegové, se tím zároveň zjednoduší jejich opětovné začlenění do společnosti. V případech drogové závislosti a některých dalších případech je nesmírně důležitá psychologická pomoc a některé členské státy v této souvislosti připravily mnohostranné programy zaměřené na jednotlivá pohlaví. Nové členské státy musí tento příklad následovat. Bývalé vězenkyně mají mnohem větší problém najít práci. Organizování programů odborné přípravy ve věznicích by mohlo zmírnit tento problém a snížit tím riziko recidivy. Tato zpráva je skutečně vynikající, doporučuji její přijetí.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Vážený pane předsedající, vítám zprávu z vlastní iniciativy paní Panayotopoulos-Cassiotouové o přezkoumání situace žen ve vězení. Domnívám se, že tuto zprávu by bylo možné ještě více posílit několika pozměňujícími a doplňujícími návrhy.

Důraz by se měl klást na koncepci přemístění, což je přesnější pojmenování přípravného procesu souvisejícího s blížícím se termínem propuštění vězenkyň. Pro tento účel by měly existovat takzvané „přechodné stanice“ s vhodným a podpůrným okolím.

Vyzývám k podpoře pozměňujících a doplňujících návrhů, které zakazují věznit dívky ve věznicích pro dospělé. Zaměstnanci ženských věznic by měli být v co největší možné míře ženského pohlaví, včetně zdravotnického personálu.

V roce 2004 a rovněž v minulém roce byla vydána zpráva, v níž byly podrobně popsány hrozné životní podmínky průměrné vězenkyně v mém vlastním volebním obvodu v Severním Irsku. Doporučuji Komisi, aby si přečetla doporučení uvedená v obou těchto zprávách – té, kterou jsem právě připomněla, i té, o níž dnes diskutujeme.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Vážený pane předsedající, mnohé ženy ve vězení vyrůstaly v prostředí násilí a týrání a tato minulost jim způsobuje těžkosti při vytváření stabilních vztahů, a právě tyto vztahy jsou v konečném důsledku přesně tím, co tyto ženy potřebují.

Naším cílem by nemělo být jen sociální začlenění vězňů, ale i jejich osobní rozvoj. A na tomto místě vystupuje do popředí otázka dětí. Oddělení matky od jejího dítěte se ve vězení často uskutečňuje již několik hodin po porodu. Tato skutečnost okamžitě naruší jakoukoli šanci na vytvoření zdravého vztahu mezi nimi. Pokud chceme dosáhnout úspěchu při vytváření této jedinečné vazby mezi matkou a dítětem, je nezbytné, aby mohli oba vyrůstat spolu. A jediný způsob, jak zabezpečit, aby mohly matka a dítě vyrůstat normálním a zdravým způsobem, je vytvořit vhodné a bezpečné životní prostředí, v němž by mohly spolu trávit co nejvíce času.

Oddělení matky od dítěte znamená zmaření jejich šance na normální vztah. Proč to tedy děláme, když tím, co tyto ženy ve svém životě nejvíce potřebují, je právě stabilní a milující vztah?

  Corina Creţu (PSE). – (RO) Tato zpráva upozorňuje na mnoho problémů, s nimiž se členské státy v dané oblasti setkávají.

Vzhledem k rostoucí míře kriminality v určitých, především znevýhodněných oblastech, které se vyznačují obrovskou chudobou, negramotností a opuštěním rodinných hodnot, a na pozadí zhoršující se situace v systémech sociálního zabezpečení, se vlády členských států rozhodly pro, podle mého názoru, nepřiměřenou reakci: tvrdší tresty.

Pozornost rumunské veřejnosti nedávno zaujal případ tří žen pocházejících z jedné rodiny – dcera, matka a babička – které byly všechny tři současně odsouzeny k výkonu trestu odnětí svobody za spáchání méně závažného trestného činu. Nešlo přitom o jediný případ tohoto druhu. Z tohoto důvodu se domnívám, že jedním z nejdůležitějších doporučení této zprávy je uplatňování jiných forem trestů než uvěznění, které mají o to větší význam v případech týkajících se života dítěte. Zvláštní situaci představují případy neplnoletých dětí, které mají uvězněny oba rodiče.

Podporuji požadavek uvedeny ve zprávě, aby Komise vypracovala společnou evropskou vězeňskou chartu, která by umožnila harmonizaci podmínek věznění v členských státech i rychlejší začlenění do společnosti těch jedinců, kteří již odsloužili svůj trest odnětí svobody. Chtěla bych paní zpravodajce poblahopřát k jejímu úsilí.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Pane předsedo, v evropských věznicích, jak tady již bylo řečeno, je jen 5 % žen. Polovina z nich jsou matkami nezletilých dětí a většina z nich má za sebou násilí a zneužívání.

Velice vítám tuto zprávu a děkuji všem, kteří se na ní podíleli. Tato zpráva upozorňuje na to, že členské státy musí dbát na vytvoření specifických podmínek pro výkon trestu žen. Důraz na lidskou důstojnost je dle mého soudu klíčový pro úspěch budoucí resocializace. Pro návštěvy dětí musí být vytvořeny příjemné podmínky a ženy musí být vedeny k vědomí toho, co to je vlastně důstojnost, lidská důstojnost.

Jsem proto velmi překvapena návrhem liberálů na oddělené hlasování, jde o paragraf 19 a jde o právo na účast při náboženských obřadech. Jsem roztrpčena tím, že by ženy ve věznicích měly možná podle hlasování, podle toho jak zítra dopadne, mít jiná práva než ženy, které jsou vně zdí věznic.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych samozřejmě poděkovat všem řečníkům za nesmírně obohacující a zajímavou diskusi. I když nejsem přímo odpovědný za tuto konkrétní oblast, musím připustit, že mě tato diskuse nesmírně zaujala a povzbudila. Napadlo mě při ní mnoho osobních myšlenek, což je jasným důkazem, že se vám v této bezpochyby nesmírně důležité otázce podařilo zaujmout mou pozornost.

Pro úspěšné překonání překážek k opětovnému začlenění vězenkyň do společnosti a trhu práce musíme znovu zdůraznit potřebu kombinace prováděcích opatření s bezpečnostní sítí přizpůsobenou k tomuto účelu. To bude vyžadovat aktivní zapojení ze strany všech zúčastněných stran, včetně sociálních partnerů.

Komise má v úmyslu pokračovat společně s členskými státy ve zkoumání otázek sociálního začlenění v souladu s otevřenou metodou koordinace. Mnohé z návrhů, které tu dnes byly předloženy, skutečně zaujaly mou pozornost, a já je samozřejmě postoupím panu komisaři Špidlovi. Například myšlenka hledání alternativních trestů v případech, kdy vězněná osoba nepředstavuje pro společnost žádné nebezpečí, která se v současnosti již uplatňuje v některých zemích, představuje skutečně velmi zajímavý přístup. Napadla mě též myšlenka elektronických štítků, které by lidem umožnily opustit vězení a žít se svými rodinami, i když v tomto případě mluvím jen sám za sebe. V souvislosti s touto otázkou je třeba prozkoumat mnoho různých aspektů, protože tu dnes bylo naprosto správně řečeno, že cílem uvěznění je především dosažení sociálního smíření. Z tohoto důvodu je třeba vyvinout úsilí zaměřené na dosažení pozitivních výsledků při opětovném začlenění bývalých vězňů do společnosti. Velmi mě též zaujaly připomínky paní Záborské, které v různé podobě zopakovali i někteří další řečníci, o celkové otázce rodinných vazeb a vazeb mezi matkou a dítětem, které jednoznačně vyžadují mimořádně specifické přístupy.

I když nejsem přímo zodpovědný za tuto oblast, prostřednictvím své funkce komisaře pro rozvoj jsem velmi dobře obeznámen s otázkami hygieny, zdravotní péče, sexuální orientace, sexuálního zneužívání a sexuálního násilí ve věznicích. V rozvojových zemích vykonávám pravidelné návštěvy tamních věznic. Proto si můžete být jistí, že těmto věcem dobře rozumím.

V každém případě vás chci ujistit, že budu pana komisaře Špidlu podrobně informovat o této diskusi a o vynikajících doporučeních, která tu dnes zazněla. Vím, že pan komisař projevuje o tuto oblast nesmírný zájem.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, zpravodajka. − (EL) Vážený pane předsedající, děkuji vám, že jste tu vydrželi do tak pozdních hodin. Chtěla bych též poděkovat panu komisaři Michelovi a panu komisaři Špidlovi za jejich velmi pozitivní příspěvek k této zprávě. Rovněž bych chtěla poděkovat i vám, dámy a pánové, jakož i panu Matsakisovi, který byl jediným zástupcem mužského pohlaví, který se zapojil do této diskuse.

Domnívám se, že společným jmenovatelem této diskuse bylo zachování rodinných vazeb, jejichž význam zdůraznil každý z řečníků. Ochrana dětí, především malých dětí, a vytvoření vhodných podmínek přizpůsobených zvláštním potřebám žen představují rovněž nesmírně důležité oblasti. Naším prvořadým cílem by však mělo být zabezpečení dodržování lidských práv, zvláště práv žen, bez ohledu na to, zda se nacházejí ve vězení nebo mimo ně. Z tohoto důvodu by se stejná práva, která se uplatňují vůči ženám mimo vězení, měla uplatňovat i vůči ženám ve vězení.

V souvislosti s problémem sociálního vyloučení mi dovolte vyslovit zvláštní poděkování panu komisaři Špidlovi, který prostřednictvím vás, pane komisaři Micheli, zdůrazňoval význam podpůrných opatření již od fáze vzetí do vazby. Jde o opatření zaměřená na odborné vzdělávání, začlenění do trhu práce a spolupráci se soukromým sektorem. Díky tomu můžeme v praxi uplatnit zásadu, kterou jste připomněl i vy, pane komisaři: že bychom totiž měli zajistit, aby vězení představovalo určitou formu příležitosti, nikoli pomsty. Pokud jde o názor pana Matsakise, že v této souvislosti existují i určité nebezpečné tendence, tyto tendence existují uvnitř i mimo vězení a my musíme vytvořit příležitosti a zajistit zdravotnické prostředky k jejich řešení, s cílem zabránit odsouvání jednotlivců na okraj společnosti. Odsouvání lidí na okraj společnosti je v rozporu s našimi myšlenkami o důstojnosti jednotlivců a o vytváření vhodných podmínek, v nichž by tito jednotlivci mohli přinést pro společnost největší prospěch.

Podobně jako pan komisař, i já doufám, že nová Lisabonská smlouvy nám poskytne rozsáhlejší příležitosti k uplatnění potřebných opatření. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi prezentací této zprávy a ratifikací Lisabonské smlouvy není velká časová mezera, mnohé z návrhů uvedených ve zprávě by se mohly stát realitou. Nakonec bych se však chtěla vrátit k tématu, které tu nikdo nepřipomněl, totiž, že výroční zpráva Komise o lidských právech by měla zahrnovat i podmínky v ženských věznicích v Evropské unii.

  Předsedající . − I když pan Matsakis byl jediným představitelem mužského pohlaví, který se zapojil do této diskuse, pan Michel zde vystoupil jako zástupce Komise a já jsem rovněž velmi pozorně poslouchal tuto skutečně zajímavou diskusi.

Jak je již při těchto rozpravách v pozdních hodinách zvykem, ženy svým počtem převyšují muže, což však v žádném případě nesnižuje hodnotu jejich příspěvku. Chtěl bych poděkovat paní zpravodajce a dalším řečníkům, protože v diskusi, jako je tato, hovoří řečníci též jménem žen, které nemohou hovořit samy za sebe.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 13. března.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Katalin Lévai (PSE), písemně. – (HU) Chtěla bych upozornit na to, že i když ženy tvoří přibližně 4 – 5 % vězeňské populace v Evropě a počet žen ve věznicích se v mnoha evropských zemích zvyšuje rychlejším tempem než počet mužů, samotné věznice jsou i nadále navrhovány především pro muže a mají tendenci nevšímat si specifických problémů rozrůstajícího se ženského osazenstva.

Zdravotní péče, situace matek s dětmi a profesionální a společenské začlenění představují oblasti, které vyvolávají největší důvod ke znepokojení. Statistické údaje o vězenkyních uvádějí ve všeobecnosti velmi nízkou úroveň vzdělání a nedostatek odborných schopností. Pokud chceme u vězenkyň dosáhnout jejich úspěšného opětovného začlenění do společnosti a stabilnějšího rodinného života po jejich propuštění z vězení, musíme poskytnout všem vězňům příležitosti ke získání základního vzdělání. V mnoha evropských věznicích lze pozorovat rozdíl mezi odbornou přípravou pro ženy a požadavky trhu práce. Většina věznic poskytuje ženám odbornou přípravu, která se omezuje na rozvíjení zručností a schopností v kulturních a společenských oblastech, které jsou tradičně připisovány ženám. Trh práce si však ve všeobecnosti příliš neváží těchto málo plavených odborných schopností, což má za následek prohlubování sociální nerovnosti a podkopávání sociální a profesionální reintegrace. Z tohoto důvodu je třeba vyzývat vězeňské orgány, aby třeba i ve spolupráci s externími dodavateli poskytovali kvalitní odbornou přípravu a různé pracovní příležitosti, které odpovídají požadavkům na trhu práce a jsou osvobozeny od genderových stereotypů.

20. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

21. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno ve 23.55 h)