Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 13. března 2008 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
místopředseda

(Zasedání bylo zahájeno v 10:05.)

  Jim Allister (NI). – Pane předsedající, včera odpoledne dal pan předsedající v neplánovaném prohlášení v této sněmovně najevo, že na řadu členů budou uvaleny sankce za to, že v prosinci vyjádřili svůj nesouhlas. Zajímalo by mě, zda je v pořádku, že pan předsedající toto prohlášení učinil, aniž by těmto členům prokázal základní slušnost a sdělil jim, že hodlá takovéto prohlášení učinit a kdy je hodlá učinit? Pan předsedající dlouze řečnil o tom, jak je členům této sněmovny prokazována slušnost, a proto se ptám, proč tedy těm z nás, jichž se jeho prohlášení týká, nebyla prokázána základní slušnost a nebylo jim sděleno, že pan předsedající takovéto prohlášení učiní? Žádám snad příliš, chci-li znát odpověď na tuto otázku?

  Předsedající. − Pane Allistere, předsedající není povinen posuzovat vybranost chování. Naší povinností je uplatňovat pravidla a můžete si být zcela jist, že ta byla zcela respektována.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, právě jste se odvolával mimo jiné na článek 146 jednacího řádu a prohlásil jste, že je vaší povinností uplatňovat pravidla. Nechápu, proč zasedání opakovaně začínají pozdě, někdy o několik minut nebo dokonce až o čtvrt hodiny. Je to mrhání penězi daňových poplatníků. Jste velice přísný, dojde-li na dodržování pravidel politickými odpůrci, kteří jednoduše chtějí referendum nebo spravedlnost a demokracii, nejste však stejně přísný sám k sobě.

Kdybyste přistupoval ke všem členům této sněmovny rovnocenně, již dávno byste byl musel zahájit řízení proti předsednictví za bezpočet závažných podvodů, protože přesně tak bych označil případy, kdy zasedání začne se zpožděním, a v důsledku toho jsou promarněny peníze daňových poplatníků.

Jsou zde uplatňována dvě různá měřítka a musíte uznat výtku, že tento Parlament jedná svévolně, že záměrně upozaďuje politické oponenty kvůli technickým maličkostem, zatímco neochvějně toleruje cokoli, k čemu dojde na jeho vlastní straně, ba dokonce zakrývá závažné podvody!

  Předsedající. − Pane Martine, velice vám děkuji za zajímavé názory.

2. Výzva, kterou představuje pro nové členské státy politika rozvojové spolupráce EU (rozprava)

  Předsedající. − Prvním bodem je zpráva paní Danutė Budreikaitėové jménem Výboru pro rozvoj o výzvě, kterou politika EU v oblasti rozvojové spolupráce představuje pro nové členské státy (2007/2140(INI)) (A6-0036/2008).

  Danutė Budreikaitė, zpravodajka. – (LT) Od rozšíření v letech 2004 a 2007 se Evropská unie rozrostla o 12 nových zemí a 10 z nich má specifické zkušenosti. Tyto země přešly z plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku a z autoritářské kontroly k demokracii.

Před přistoupením byly tyto země příjemci pomoci, nyní se z nich stali dárci podpory rozvojové spolupráce. Většina z nich nemá s politikou EU v oblasti spolupráce žádné předchozí zkušenosti. Tím, že podepsaly smlouvu o přistoupení, se zavázaly, že budou tuto politiku provádět.

Komise kromě toho v roce 2004 vypracovala několik dokumentů, které kladou důraz na evropskou politiku sousedství a přímo souvisejí s oficiální rozvojovou pomocí nových členských států. Po třech letech členství je důležité přezkoumat, jaký pokrok nové dárcovské země učinily při naplňování výzev v oblasti rozvojové spolupráce.

Chtěla bych zdůraznit, že zpráva se týká pouze 10 členských států, které sdílejí pozemní hranice s východními sousedy a na něž se vztahuje politika sousedství. Těchto 10 zemí se svými sousedy vždy udržovalo dlouhodobé obchodní, ekonomické a kulturní vztahy, sdílelo s nimi historii a také touhu po rozvoji a upevnění demokracie a zvýšení bezpečnosti ve východní a střední Evropě. Z výsledků této zvláštní studie je zřejmé, že většina nových členských států zpravidla přiděluje oficiální rozvojovou pomoc zemím, s nimiž sousedí – tedy zemím západního Balkánu a Společenství nezávislých států.

Kromě toho zůstávají vztahy mezi EU a jejími východními sousedy nejméně rozvinuté a nové členské státy, jelikož mají oproti starým státům poměrnou výhodu, mohou mít příznivý vliv na zeměpisné rozložení a povahu politiky v oblasti rozvojové pomoci. Nové členské státy se rovněž mohou podělit o své nedávné zkušenosti s přechodem na tržní ekonomiku a s realizací řádné správy věcí veřejných, dodržováním demokratických zásad a lidských práv.

Nové členské státy EU naopak věnují poměrně malou pozornost zemím AKT. Podpora pro tyto země bývá zpravidla sociálně-ekonomické povahy: jsou rozvíjeny nové projekty v oblasti vzdělání a zdravotnictví, je usilováno o podporu rozvoje veřejného sektoru a občanské společnosti a také zásad rovnosti mužů a žen.

Dokumenty, které vymezují politiku rozvojové spolupráce, neupřesňují, které země by měly podporu obdržet. Vzhledem k omezeným finančním a lidským zdrojům nových členských států by bylo nejlepší, aby svoji podporu soustředěně poskytovaly určitému počtu zemí jak sousedních, tak zemí AKT, a nabízely jim pomoc v oblastech, s nimiž mají nejvíce zkušeností.

Pokud jde o problémy, s nimiž se nové členské státy při provádění politiky v oblasti rozvojové pomoci potýkají, ráda bych zdůraznila, že:

1) Většina nových členských států dosud nedefinovala své hlavní priority.

2) V oblasti politiky rozvojové spolupráce neexistuje prakticky žádné strategické plánování či kontrolní mechanismy.

3) Úroveň komunikace mezi subjekty, které politiku rozvojové podpory provádějí, a nevládními organizacemi je nedostatečná.

4) Úroveň veřejné iniciativy je příliš nízká a veřejnost v celé EU nemá k dispozici dostatek informací o rozvojové spolupráci.

Aby bylo možné provádět politiku rozvojové spolupráce s větším úspěchem, měly by se všechny zúčastněné země podělit o pozitivní zkušenosti, přičemž by měly být vzaty v úvahu zkušenosti nových členských států s východními sousedy. Nové členské státy by se měly podílet na přípravě plánů prováděcích činností v rámci politiky sousedství, zaručit vysoký stupeň účasti národních parlamentů a zvýšit intenzitu činnosti nevládních organizací.

Ráda bych nicméně zdůraznila, že při posledních dvou rozšířeních EU získala politika rozvojové spolupráce a její neoddělitelná vazba na evropskou politiku sousedství nové vyhlídky, přičemž politika sousedství je přímým výsledkem rozšíření. Politika rozvojové spolupráce a politika sousedství jsou nedílnou součástí politických a ekonomických vztahů s ostatními zeměmi.

Institucionalizace politiky rozvojové spolupráce v EU by měla velký význam pro naplnění zmíněných cílů. Rovněž by pomohla zvýšit účinnost evropské politiky sousedství po boku oficiální rozvojové pomoci a přispěla by k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Abychom toho dosáhli, měli bychom vytvořit shromáždění EU a sousedních zemí, které by se zabývalo východním rozměrem a pomohlo by nám provádět politiku rozvojové spolupráce a politiku sousedství. Chtěla bych Parlament vyzvat, aby toto úsilí podpořil.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl paní zpravodajce Budreikaitėové pogratulovat k vynikající zprávě, jež se podrobně zabývá výzvou, kterou pro nové členské státy představuje rozvojová politika.

Vaše zpráva mi připomněla všechny diskuse a znepokojení, které před rozšířením vyjadřovala jak široká veřejnost, tak politický svět; vybavil jsem si podezření a obavy různých stran, že rozšíření oslabí naši solidaritu s rozvojovým světem a odsune Afriku níže v pořadí priorit Evropské unie. Ukázalo se, že tyto obavy byly neopodstatněné. Předpovědi a znepokojení byly nakonec bezdůvodné. Evropská rozvojová politika neměla nikdy tak ambiciózní cíle a tak soudržné metody jako dnes a Afrika nikdy nezaujímala tak vysokou příčku v agendě zahraniční politiky Unie. Vaše zpráva potvrzuje, že tomu tak je nikoli navzdory rozšíření, ale díky němu a díky ochotě nových členských států plně se ujmout odpovědnosti.

Podívejme se nyní na problematiku financování. Samozřejmě že nové členské státy musejí ještě vyvinout mnoho úsilí, aby splnily cíle stanovené pro rok 2010; samozřejmě že je důležité, aby větší počet zemí vypracoval víceleté plány na zvýšení intenzity podpory – dosud tak učinily pouze 4 země z 12 –, nemůžeme však jednoduše přehlížet společné úsilí těchto 12 členských států, protože je vskutku pozoruhodné. Od přistoupení k Unii tyto země zdvojnásobily a v některých případech dokonce ztrojnásobily úroveň poskytované podpory. V roce 2007 poskytlo těchto 12 států celkovou podporu ve výši téměř 800 milionů EUR. Tyto země se kromě toho zavázaly, že do roku 2015 vyčlení z veřejného rozpočtu na rozvojovou pomoc 0,33 % HDP.

Dále je třeba zvážit účinnost pomoci. Evropská unie loni přijala kodex chování, v němž stanovila řadu zásad pro lepší dělbu práce v Unii. Mohu s potěšením prohlásit, že nové členské státy mohou být na provádění těchto zásad hrdé. Všechny dotčené státy uplatňují zásadu soustředění pomoci na omezený počet zemí – tento přístup je dlouhodobě uznáván jako osvědčený a efektivní.

Několik nových členských států rovněž poskytuje pomoc v rámci partnerství s jinými členskými státy na základě dohod o spolufinancování, čímž snižuje administrativní náklady jak vlastní, tak partnerských států. V této souvislosti mám na mysli například podporu, kterou společně poskytují Slovensko a Rakousko na infrastrukturu v Keni a podporu vodárenského odvětví, kterou v rámci partnerství poskytují Česká republika a Lucembursko. Tyto příklady jsou výmluvné a zdaleka nejsou ojedinělé.

Dalším dokladem účinnosti je fakt, že většina nových členských států podporuje rozvojové země na základě přidané hodnoty v konkrétních odvětvích, přičemž tyto země vycházejí z vlastních zkušeností s politickým a hospodářským přerodem. Mohl bych například vyzdvihnout podporu řádné správy věcí veřejných, budování kapacit v rámci veřejné správy či pro ekonomickou reformu.

Podle mého názoru mají tyto druhy akcí, schválené v Kodexu chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové spolupráce, zásadní význam. V dubnu předložím první posouzení toho, jak je kodex rok po svém přijetí prováděn, a analýzy a návrhy na zvýšení podpory a také její jednotnosti. Toto posouzení hodlám použít jako základ pro seriózní diskusi se všemi členskými státy o dalších krocích. Jen několik měsíců poté, co se v Accře uskutečnilo fórum na vysoké úrovni pro účinnost pomoci, počítá rozvojový svět s tím, že Evropa určí, jak dál, a to zcela oprávněně, protože – a to bych chtěl znovu připomenout – Evropa je zdaleka největším světovým zdrojem rozvojové podpory, a tudíž je schopna a povinna jít příkladem.

Vaše zpráva zdůrazňuje další velmi důležitý bod, konkrétně nutnost zvyšovat povědomí občanů nových členských států. Je pravda, že ve většině těchto zemí neexistuje dlouhá tradice poskytování rozvojové pomoci, zejména Africe. Proto je částí naší odpovědnosti podílet se na utváření veřejného mínění a šířit poselství, že nejde pouze o věc charity, ale také o společný zájem – mám na mysli otázky jako mír a bezpečnost, migraci, změnu klimatu a bezpečnost potravin.

S ohledem na všechny tyto skutečnosti zahájila Evropská komise v polovině února třetí program budování kapacity nových členských států. V rámci tohoto programu poskytne Komise odborné znalosti nutné k rozvoji komunikačních strategií, díky nimž budou správní orgány moci veřejnost účinněji informovat o své činnosti a zejména pomocí sdělovacích prostředků zvyšovat povědomí studentů o cílech rozvojové politiky.

Dámy a pánové, už neexistuje „stará“ a „nová“ Evropa. Neexistuje žádná první či druhá třída, žádné staré ani nové členské státy. Evropa je pouze jedna – podporující, otevřená a politicky uvědomělá – s hodnotami, které nejsou pouze evropské, ale univerzální. Vývoj rozvojové politiky od prvního rozšíření je sám o sobě důkazem, že Evropská unie může růst a zároveň nabývat na smysluplnosti. V podstatě je to podivuhodné historické ponaučení, které má význam jak pro budoucnost rozvojové politiky, tak pro budoucnost evropské integrace.

  Filip Kaczmarek , jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Pane předsedající, na veřejném slyšení o nových dárcích v EU, které se uskutečnilo v Evropském parlamentu loni v lednu, vyjádřili účastníci naději, že bude ve vnitrostátních parlamentech nadále pokračovat diskuse o rozvojové politice nových členských států EU a že se této problematice bude dále věnovat i Evropský parlament. Proto s velkým potěšením vítám zprávu paní Budreikaiteové, neboť jde o první zprávu v historii Evropského parlamentu, která se snaží analyzovat odhodlání, s jakým nové členské státy provádějí rozvojovou politiku EU, a výzvu, kterou tato politika pro nové členské státy představuje.

Není snadné shrnout všechny výzvy, s nimiž se noví evropští dárci musejí při formulování národních rozvojových politik a modernizaci rozvojové politiky na úrovni Společenství vyrovnat. Proto se zaměřím pouze na několik hlavních bodů. Zaprvé, je třeba zesílit úlohu vnitrostátních parlamentů při utváření politiky nových členských států v oblasti rozvojové pomoci. Pokud vnitrostátní parlamenty nevytvoří pevný právní základ, nebude možné provádět účinnou rozvojovou politiku a nastolit odpovídající koordinaci při plánování a řízení podpory poskytované rozvojových zemím. V některých zemích probíhá tvorba nezbytných právních předpisů již od roku 2004 a tyto předpisy nebyly dosud dokončeny. Výsledkem mimo jiné je, že tyto země nemají žádný prováděcí program.

Je třeba klást větší důraz na zvyšování povědomí a v tomto směru souhlasím s panem komisařem Michelem, pokud jde o citlivost veřejnosti v nových členských státech vůči významu rozvojové politiky. V takovémto přechodném období jsou velice důležitými faktory vzdělávání k rozvoji, rozsáhlé společenské konzultace, masové sdělovací prostředky a informační kampaně. Bez nich bude obtížné zabezpečit souhlas daňových poplatníků se zvýšenými veřejnými výdaji na rozvojovou politiku. Čím silnější bude veřejné povědomí, tím snadněji společnost přijme finanční zátěž.

Rovněž s panem komisařem souhlasím v tom, že k rozvojové politice je třeba evropská solidarita. Musíme naši spolupráci koordinovat a navzájem si vyměňovat zkušenosti. Na jedné straně mohou odhodlání a zkušenosti, které nové členské státy získaly z historie a během přechodného období, pomoci celé Evropské unii rozvíjet a posilovat demokracii v zemích, které procházejí změnou. Na druhé straně mohou poznatky plynoucí ze zkušeností starých členských států a zejména z jejich pomoci nejchudším zemím světa pomoci zvýšit a usměrnit rozvojovou pomoc zemím, které ji nejvíce potřebují – např. zemím v subsaharské Africe, kterou nové členské státy nepovažují za hlavního příjemce pomoci. Takovéto vzájemné vzdělávání se a vzájemná pomoc mohou zvýšit efektivitu rozvojové politiky Evropské unie jako celku.

  Corina Creţu , jménem skupiny PSE. – (RO) Význam zprávy, o níž dnes diskutujeme, spočívá podle mého názoru v tom, že novým členským státům Evropské unie pomáhá definovat nové politiky a nové mechanismy, jejichž cílem je pomáhat zemím, jimž Evropská unie věnuje pozornost.

Na základě prvotních hodnot Unie a závazků přijatých podle Smluv, jichž jsou naše země stranami, nyní nové členské státy znovu definují své politiky rozvojové spolupráce se zeměmi, které pomoc potřebují, diverzifikují své nástroje pro spolupráci a oblasti, na něž se tyto nástroje vztahují. Úvodní slova paní zpravodajky jsou naprosto pravdivá, protože priority skutečně nejsou definovány dostatečně jasně a dobré záměry jsou mnohdy omezeny nedostatkem finančních zdrojů. Zdá se, že nové členské státy stále potřebují určité období k tomu, aby si zvykly na rozhodovací systémy v Radě a na její priority v oblasti rozvojové spolupráce.

Rumunsko má národní strategii pro mezinárodní rozvojovou spolupráci, ovšem za předpokladu, že je podpora určena pro rozvoj zemí v zeměpisných oblastech, jež jsou v rámci zahraničních vztahů označeny za prioritní, tedy ve východní Evropě, na západním Balkáně a na jižním Kavkaze. Další úsilí se zaměřuje na postupné rozšíření pomoci na africké státy, a to především v oblasti vzdělávání.

Jsem potěšena, že se bude letos 1. října v Bukurešti konat Evropský socialistický den pro rozvoj, a chtěla bych při této příležitosti poděkovat sociálně demokratickým kolegům za to, že jednomyslně podpořili můj návrh uspořádat tuto událost v novém členském státě Evropské unie, jmenovitě v Rumunsku. Tuto zprávu oceňuji, neboť představuje užitečný rámec pro konceptualizaci nových členských států Evropské unie.

  Toomas Savi , jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, v úterý pan Toomas Hendrik Ilves, prezident Estonské republiky, prohlásil, že bychom měli upustit od označení „nové členské státy“. Toto označení se objevuje také v názvu zprávy paní Budreikaitėové. Ačkoli s panem prezidentem v zásadě souhlasím, má toto označení i pozitivní význam, který odkazuje na inovace a připravenost k reformám. Dnešní zpráva poskytuje ucelený přehled o pokroku, jehož nové dárcovské země v Evropské unii – které samy před deseti lety takovouto pomoc přijímaly – dosáhly v oblasti rozvojové spolupráce, a poukazuje jak na nedostatky, tak na možnosti dalšího zvýšení příspěvku k politice EU v oblasti rozvojové spolupráce.

V roce 1970 se Spojené národy dohodly, že pro rozvojovou pomoc vyčlení prostředky ve výši 0,7 % HDP, aby odstranily extremní chudobu, tedy stav, který je pro lidské bytosti krajně ponižující. Vážení kolegové, nezapomínejte, že se jedná přibližně o jednu třetinu světové populace. Dosavadní úsilí však bohužel zjevně nebylo dostatečné. Žádný nový členský stát tohoto cíle nedosáhl. Totéž platí pro staré členské státy s výjimkou Dánska, Lucemburska, Nizozemska a Švédska. I Norsko tohoto cíle dosáhlo, přestože není členem EU.

Chtěl bych paní Budreikaitėové poděkovat za obsáhlou práci, kterou odvedla při přípravě návrhu zprávy a při začlenění pozměňovacích návrhů, které jsme já a moji kolegové předložili. Paní zpravodajka byla zvolena z nové dárcovské země a tyto země včetně Estonska zcela jistě věnují její zprávě důkladnou pozornost.

Na závěr, Evropský konsensus o rozvoji je odhodlán dále zvyšovat vyčleněné finanční prostředky a nabádám všechny členské státy, aby toto odhodlání braly vážně. Tato zpráva je chvályhodným dokumentem, který nám znovu připomíná naše závazky, a všechny své kolegy bych rád vybídl, aby ji podpořili.

  Adam Bielan, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, i já bych paní Budreikaitėové rád poblahopřál k vynikající zprávě. Dokument odkazuje na východní rozměr zahraničních vztahů EU a na nutnost nového shromáždění podobného shromážděním EUROLAT nebo EUROMED – shromáždění, které by mohlo navázat především na historické zkušenosti nových členských států včetně mé vlastní země, Polska.

V tomto ohledu s paní zpravodajkou naprosto souhlasím. Evropa potřebuje novou vizi širší sféry vlivu, která by sahala na Balkánský poloostrov, oblast Černého moře a jižní Kavkaz. Politika EU vůči těmto oblastem je zastaralá. Již samotný název „evropská politika sousedství“ je nevhodný a pro některé země, např. Ukrajinu, která je nepochybně součástí Evropy, také urážlivý. Název by měl být změněn na „politiku sousedství Evropské unie“, jak správně poznamenal bývalý ukrajinský ministr zahraničních věcí, pan Borys Tarasiuk, na posledním zasedání Rady pro spolupráci EU a Ukrajiny.

Evropská unie musí Ukrajinu a Gruzii více podporovat a vtáhnout je do sféry svého vlivu. Tyto země potřebují naše odhodlání ještě více, než je potřebovaly země střední Evropy před rozšířením v roce 2004. Potřebují, aby k nim Evropská unie přistupovala individuálně, nikoli v rámci obecné politiky sousedství, které ve skutečnosti nakládá s Ukrajinou stejně jako se zeměmi, které do Evropy historicky nepatří. Ukrajina, Gruzie a také Bělorusko jsou chudší, hospodářsky slabší a potýkají se s většími politickými potížemi než země, které k Unii přistoupily po roce 2004.

V posledních letech došlo v této oblasti k výraznému posílení pozice Ruska. Připravenost Ruska využít své energetické zásoby k politickému vydírání brání Evropské unii, aby se postavila proti hanebným praktikám Kremlu, které nemají s demokracií nic společného. V Gruzii a na Ukrajině se Moskva nyní snaží zvrátit přechod k demokracii. Politika sousedství Evropské unie, jak bychom ji správně měli nazývat, musí našim nejbližším sousedům nabídnout okamžitou politickou a ekonomickou pomoc. Polsko má již k dispozici konkrétní projekty, např. projekt nezávislé televize Bielsat pro Bělorusko.

  Gabriele Zimmer, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, vrátím se k pravému předmětu zprávy a paní Budreikaitėové bych chtěla srdečně poděkovat za zprávu, neboť ji považuji za velice vyváženou a kompetentní. V tomto okamžiku má obzvláštní význam, neboť nyní hodnotíme dosavadní vývoj a tvoříme závěry, pokud jde o intenzivnější rozvojovou spolupráci nových členských států, zejména ve vztahu k zemím AKT.

Přistoupení k EU podle Smlouvy jasně znamená také povinnost přijmout stávající acquis communautaire. Je však také zřejmé, že Smlouva je věc jedna a povědomí veřejnosti o hlavních oblastech politiky v různých zemí je věc druhá. Statistiky, které máme k dispozici, to jasně dokládají.

Rozvojová spolupráce se zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky se zemím, které samy zaostávají v hospodářském rozvoji, mnohdy nezdá být obzvláště naléhavou problematikou. Z toho důvodu musíme společně prosazovat uznání významu tohoto úkolu a naléhat na to, abychom pokračovali v jeho plnění, přičemž navážeme na rozvojovou spolupráci, která v minulosti s některými zeměmi, zejména v Africe, dozajista probíhala.

Mnoho vazeb, které existovaly před rokem 1989, bylo rychle, a přesto v tichosti zpřetrháno. Došlo k řadě politováníhodných událostí. Mnoho projektů, které byly v těchto zemích zahájeny, je nyní v troskách. Myslím, že zde bychom měli znovu začít.

Rovněž mě příliš nepotěšila skutečnost, že téměř všechny členské státy ve střední a východní Evropě soustřeďují na základě dohody s Komisí svoji rozvojovou spolupráci na země bývalého Sovětského svazu, což odsouvá do pozadí skutečné cíle rozvojové spolupráce, konkrétně dosažení rozvojových cílů tisíciletí. I kdyby se novým členským státům podařilo zvýšit do roku 2010 oficiální rozvojovou pomoc na 0,17 %, jak zní dohoda, lze se obávat, že pouze malý díl této částky bude vyčleněn na rozvoj a podporu nejchudších zemí světa.

Paní Budreikaitėové za její zprávu ještě jednou děkuji.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Podlé mého názoru má zpráva několik dobrých bodů. Obsahuje zajímavý přehled postojů nových členských států k rozvojové spolupráci. To je dobře. V zásadě jsem nicméně přesvědčen, že tato zpráva především představuje promarněnou příležitost. Namísto podněcování nových členských států k naplňování tradičních cílů evropské rozvojové pomoci by Parlament udělal lépe, kdyby o těchto cílech diskutoval a zamyslel se nad tím, zda má dnes ještě smysl pokračovat s tradiční formou rozvojové pomoci.

Znovu a znovu povyšuje tato sněmovna finanční cíle na jakési dogma, aniž by proběhla řádná diskuse, a znovu a zase odmítáme uznat základní příčiny, které leží v jádru většiny problémů rozvojových zemí. V Africe je ve skutečnosti hlavní příčinou chudoby, hladu, nedostatečné bezpečnosti a obrovských sociálních a ekonomických potíží rozvojových zemí fakt, že jsou špatně řízeny zcela zkorumpovanými režimy.

Nové členské státy jsou v této souvislosti nabádány, aby organizovaly informační kampaně a kampaně na zvyšování povědomí. S tím souhlasím, neměli bychom však také informovat veřejnost o tom, že africké země vynakládají na zbrojení větší částky, než jaké získávají ve formě rozvojové pomoci? Že afričtí vládci mají schované miliardy ve švýcarských bankách a že tyto částky v souhrnu přesahují mnohaletou rozvojovou pomoc? Pokud je něco, co by Evropa měla dát najevo, pak je to fakt, že pouze demokracie, v nichž se uplatňuje právní stát, mohou lidem opravdu zaručit zlepšení životních podmínek a že za těchto okolností bude rozvojová pomoc efektivní a prospěšná. V současnosti tomu tak bohužel není.

  Theodor Dumitru Stolojan (PPE-DE). – (RO) Tuto zprávu oceňuji, neboť novým členským státům opravdu pomůže dostát závazkům, které přijaly v rámci politiky rozvojové spolupráce.

Podporuji doporučení obsažená ve zprávě a dvě z nich bych rád vyzdvihl, a to zaprvé, že je nezbytné vypracovat strategii pro vzdělávání občanů. Neznamená to, že budeme občany členského státu, v němž hrubý domácí důchod na jednoho obyvatele činí pouze 38 % průměru EU, např. Rumunska, přesvědčovat, že musejí část rozpočtových zdrojů vyčlenit na rozvoji jiných zemí, ale že jsme se zavázali respektovat základní hodnotu Evropské unie; a Rumunsko, které se jako členský stát v takovéto situaci nachází, zaměří své úsilí tímto směrem.

Rovněž bych rád poukázal na doporučení týkající se předávání kladných zkušeností starších členských států těm novějším, aby se zabránilo selhání rozvojové spolupráce, např. nedosažení cíle, nedostatečné účinnosti a vzniku příležitostí ke korupci v přijímajících státech.

Chtěl bych také zdůraznit význam, který by měl být v rámci rozvojové spolupráce přiznán vzdělávání a odborné přípravě lidských zdrojů. V této souvislosti má Rumunsko krajně pozitivní zkušenosti s poskytováním stipendií žákům a studentům z Moldavské republiky a jihozápadní Ukrajiny. Mezi rumunskými vysokými školami a školami a žáky a studenty z uvedených zemí existuje přímý vztah.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Gratuluji paní zpravodajce Budreikaitėové za zprávu, která ji jistě stála mnoho času a úsilí. Je povznášející vědět, že se nové členské státy za tak krátkou dobu změnily z příjemců pomoci na její dárce. Avšak většina těchto zemí – ne-li všechny – by mohla mít potíže s tím, aby do roku 2010 vyčlenila na rozvojovou pomoc 0,17 % HDP.

Proč? V zemích, které přistoupily k EU v 21. století, dosud převládá etnocentrismus. Tyto země mají pocit, že trpěly nejvíce, stále bojují a že pomoc potřebují nejvíce. Nicméně členství v EU a účast na rozvojové spolupráci pomáhají odstranit úzkoprsost.

V Litvě, kde na projekty rozvojové pomoci lidé donedávna reagovali skepticky, je dnes většina obyvatelstva přesvědčena, že je taková pomoc vítaná a nutná. Nové členské státy jsou ve výhodném postavení, neboť mohou s jinými regiony ve světě sdílet zkušenosti z přechodného období. Známe potíže, s nimiž se potýkají naši blízcí sousedé ve střední Evropě, na Kavkaze a ve střední Asii, jelikož to není dávno, co jsme takovéto utrpení sami prožívali.

Je nicméně třeba, abychom svoji pozornost a pomoc směřovali do poněkud vzdálenějších míst. Z Vilniusu, Varšavy, Budapešti či Bukurešti je poněkud obtížné si uvědomit, jak chudé jsou africké a asijské země, je však třeba mít na paměti, že pomáháme-li dnes těm, kteří pomoc potřebují, pomáháme vlastně i sami sobě. Všechny země na této planetě jsou navzájem propojené, stejně jako je tomu u spojitých nádob. Rostoucí propast mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi a také nezastavitelný příliv ekonomických migrantů podrývá světové základy.

Vedle státní pomoci hrají velice důležitou úlohu také organizace občanské společnosti. Hodnota peněz a zboží shromážděných prostřednictvím nevládních organizací, škol a církve není příliš vysoká, ale velmi uspokojivá.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Pane předsedající, moje země byla po mnoho let kvůli převládající chudobě příjemcem pomoci. Dnes, po čtyřech letech členství v Evropské unii, se Polsko stále aktivněji podílí na pomoci rozvojovým zemím. Nedávno jsme například odepsali velký dluh Angoly. Rovněž finančně podporujeme elity v rozvojových zemích tím, že financujeme stipendia pro studium v Polsku. Náš základní předpoklad zní, že investice do vědomostí a tvorby elit nejsou o nic méně důležité než šíření charity.

Musím říci – a jistě se mnou někteří z vás souhlasí – že podpora rozvojových zemí by neměla být omezena na podporu zemí v Africe, a chtěl bych vám připomenout, že nás evropský konsensus z roku 2005 nezavazuje k tomu, abychom naši rozvojovou pomoc soustředili na Afriku. Jako Polák jsem hrdý na to, že moje země, nový členský stát, přiděluje na podporu rozvojových zemí stejný procentní podíl HDP jako Řecko, které je v Unii již 27 let, Portugalsko, které je členským státem 22 let, a Itálie, která je zákládajícím členským státem Společenství.

  Katrin Saks (PSE). – (ET) Chtěla bych paní zpravodajce poděkovat za aktuální a vyváženou zprávu. Ráda bych vznesla několik připomínek k otázkám vyplývajícím jak z dřívější rozpravy o této zprávě, tak ze dnešní rozpravy v této sněmovně.

První bod se týká názoru, že postoj veřejnosti v nových členských státech k rozvojové spolupráci a humanitární pomoci je vlažný. Domnívám se, že v této souvislosti má velký význam zvyšování povědomí. V Estonsku byla provedena studie, která srovnává dnešní postoje s postoji před třemi lety, a dokonce i údaje staré tři roky naznačují, že se povědomí o rozvojové spolupráci – nikoli pouze v institucích, ale také u běžného obyvatelstva – zlepšilo natolik, že umožňuje značnou rozpočtovou podporu nebo zvýšení podpory rozvojové spolupráce.

Je důležité, aby veřejnost věděla, že se peníze neztrácejí v bezedné černé díře, ale že jsou určeny konkrétním zemím na konkrétní projekty. Estonská rozvojová spolupráce vychází ze zásady, že odpovědnost za rozvoj leží především na samotných rozvojových zemích: ničeho nelze dosáhnout nátlakem. Z toho důvodu má obzvláštní význam úzká spolupráce a velice dobrým příkladem je spolupráce Estonska a Gruzie.

Proto vítám odstavec 17 zprávy, v němž se uvádí, že největšími výzvami bude navýšení rozpočtů a zvyšování povědomí, zejména široké veřejnosti. Přestože např. částka vyčleněná na mezinárodní rozvoj činila v roce 2006 v Estonsku 0,09 % HDP, v současnosti převládá názor, že by tato částka měla růst a do roku 2011 hodláme v souladu s programem rozvojové spolupráce přijatým v roce 2006 dosáhnout hodnoty 0,17 % HDP.

Vítám skutečnost, že do zprávy byly ve fázi přípravy začleněny návrhy mých estonských kolegů a jsem přesvědčena, že tato zpráva dokládá zásadní změnu, během níž se nové členské státy staly z příjemců pomoci jejími dárci; doufám, že tato podpora nadále poroste.

  Liam Aylward (UEN). – Pane předsedající, je ohromující, že lze 200 milionů dětí na celém světě označit za dětskou pracovní sílu. Tato praxe je naprosto nepřijatelná. Mezinárodní společenství se musí intenzivněji snažit, aby zaručilo, že jsou ve všech zemích světa důrazně vynucovány mezinárodní kodexy boje proti dětské práci.

Tato problematika musí mít za všech okolností hlavní postavení v rámci politik EU týkajících se rozvojové pomoci. EU musí intenzivněji spolupracovat s Organizací spojených národů, fondem UNICEF, Světovou bankou, Mezinárodní organizací práce, dárci a nevládními organizacemi, aby zavedla správné strategie, jimiž zaručí, že jsou zavedeny jednotné právní předpisy, které učiní přítrž této nelidské praxi dětské práce.

Je třeba uplatnit přístup o více rozměrech, má-li být boj s dětskou prací po celém světě veden efektivně. Je třeba zavést vynutitelná opatření sociální ochrany a změnit pravidla trhu práce. Dětská práce je neoddělitelně spjata s problematikou vzdělání. Děti, jimž je upřen přístup ke vzdělání, se s větší pravděpodobností stanou dětskými pracovníky. Evropská unie, největší světový dárce rozvojové pomoci, musí nadále razantně usilovat o to, aby zaručila, že budou do roku 2015 splněny rozvojové cíle tisíciletí včetně cílů, které stanovilo mezinárodní společenství, pokud jde o dostupnost vzdělání pro všechny děti na celém světě.

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, pokud pomáháte jiným, přestože sám potřebujete pomoc, je to zcela jistě důkazem solidarity. To prokazují akce 12 států, které nedávno přistoupily k Evropské unii, a takovouto solidaritu je třeba ocenit. Loni v listopadu jsem v této souvislosti poukázal na činnosti Polska výstavou Polská pomoc světu. Proto jsem paní Budreikaitėové velice vděčný za ucelenou prezentaci této problematiky.

Účelem rozvojových cílů tisíciletí, o nichž diskutujeme již celé roky, je pomáhat lidem, kteří žijí v chudobě, a to včetně milionů podvyživených dětí. Tato pomoc by však měla spočívat spíše v tom, že zajistíme rybářský prut a předáme rybářské dovednosti, než abychom rovnou servírovali ulovenou rybu.

Musíme se také snažit, abychom nastolili spravedlivější systém obchodování se zeměmi třetího světa. Je třeba, aby dárci byli velkorysejší při odepisování dluhů a rozsáhlém sdílení vědeckých poznatků, zejména v lékařství. Měli bychom v těchto zemích podporovat školy a univerzity, aby jejich absolventi mohli prací uspokojovat potřeby svých spoluobčanů. Měli bychom vyřešit nedostatek pitné vody. Obyvatelé Evropské unie představují sotva 7,5 % světové populace, spotřebují však 23 % světového hrubého národního důchodu. Samozřejmě že v Evropě máme své vlastní potíže včetně těch ekonomických. Musíme si však udržovat odstup. Neměli bychom být lhostejní ke strádání těch, kteří trpí hladem, nemocemi či nedostatkem vzdělání, kteří žijí v chudobě, útlaku či ve smrtelném nebezpečí.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, rád bych se vrátil k poznámce, kterou pan komisař učinil ve svém úvodním prohlášení, že bychom měli nejen poskytovat rozvojovou pomoc, ale že bychom ji mohli a měli spojit s obecnými zájmy – nikoli ve smyslu politiky moci či ovládání, které kdysi prováděly Spojené státy a bývalý Sovětský svaz a které dnes provádí Rusko a Čína, ale tak, abychom usilovali o řádnou správu věcí veřejných, respektování lidských práv a boj proti korupci. Tyto zájmy bychom měli vyřezat na naše erby – a tím nemám na mysli jen nové členské státy a jejich politiku rozvojové pomoci, ale nás všechny. Snad bychom mohli tuto situaci využít jako praktickou příležitost k tomu, abychom na tyto zájmy kladli ještě větší důraz.

  Jan Zahradil (PPE-DE). – (CS) Pane předsedo, ta zpráva je samozřejmě velmi potřebná, ten vývoj je velice dynamický v té oblasti a dokonce i předstihl tu zprávu. Některé nové členské země už třeba zřídily ty rozvojové agentury, což není v té zprávě ani reflektováno.

Ale já chci hovořit o něčem jiném. Já bych rád rozptýlil ten široce sdílený mýtus, že nové členské země nemají v této oblasti žádné zkušenosti. My je máme, jakkoli jsme je nabyli za situace rozdělené Evropy, za železnou oponou, v jiném režimu a bylo to všechno ideologicky a politicky podmíněno. Ale máme je, my jsme v rozvojovém světě stavěli elektrárny, pivovary, pomáhali jsme tam se zemědělstvím. Zůstali nám mimochodem z té doby někdy poměrně velké a nesplacené dluhy, ale to je v tuto chvíli jedno. To know-how tady prostě je. Já bych byl docela rád, kdyby bylo využíváno a chtěl bych touto cestou vyzvat Komisi, aby nepovažovala nové členské země za nějaké nováčky, ale aby ty znalosti, které tady existují, dokázala efektivně využívat.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Pane předsedající, já bych navázal na to, co říkal kolega Zahradil. Je to naprostá pravda. Československo v minulosti působilo, stejně jako další země sovětského bloku, v zemích třetího světa. Úspěšně se podílelo na rozvoji jejich ekonomik a na tento potenciál je možné navázat.

Ale jsou tady i zkušenosti negativní. Ta negativní zkušenost je daná tím, že vlastně nikdy nemůžou externí zdroje růstu nahrazovat zdroje vnitřní, interní a častokrát to podvazuje právě schopnost těch ekonomik se rozvíjet na svém vlastním základě.

Před časem, je to už dlouho, co vydal Gunnar Myrdal svou knihu „Asijské drama“ a tam kontrastoval pocit optimismu, který zavládl po druhé světové válce třeba v Africe s pesimismem, který fungoval v asijských zemích. Dneska je situace úplně jiná. Asijské země se v řadě případů velice úspěšně rozvíjejí, zatímco Afrika přitahuje pouze 2 % procenta světových investic a v řadě zemí je ekonomický marasmus.

Souvisí to také s tím, jak se chovaly vládnoucí elity v obou těchto regionech − naprosto odlišně. Jedna francouzská studie kontrastuje právě chování těchto elit a ukazuje, že narozdíl od asijských elit, které investovaly do ekonomiky, africké elity vytvořené zdroje tezaurovaly a odvážely mimo vlastní území.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, je zřejmé, že musím nejprve poděkovat všem řečníkům za vysoce kvalitní příspěvky a za význam vznesených bodů, které úzce odrážejí moje vlastní obavy. Rád bych také hned na začátku poděkoval slovinskému předsednictví, které se k celé problematice postavilo podivuhodně neotřelým způsobem: snaží se v nových členských státech podporovat a podněcovat myšlení o rozvojové politice a již uspořádalo dvě nadmíru produktivní setkání, na nichž se o těchto otázkách diskutovalo.

Pokud jde o připomínky týkající se míry pomoci – tedy částek potřebných financí – naprosto rozumím potížím, jimž nové členské státy čelí. Chtěl bych vám však připomenout – a i vy sami jste se o tomto bodu samozřejmě již obecně zmínili –, že existuje řada alternativních metod, jak se angažovat a využívat transfery odborných znalostí, které jsou velice levné. Jeden řečník se například zmínil o projektech spolupráce v oblasti vzdělání. Zasílání školitelů nebo učitelů do afrických zemí je relativně málo nákladné, pro tyto země jsou však tito lidé nanejvýš přínosní.

Základní otázka, která zde byla vznesena, tedy zda by nebylo vhodnější, aby členské státy investovaly do svých sousedů – sousedé možná nejsou to správné slovo, ale žádné lepší mě nenapadá – místo aby investovali v Africe, je podle mého názoru špatná. Plně si uvědomuji, že investice do sousedních zemí jsou evidentně atraktivnější a snadněji zdůvodnitelné a že jsou ve vašich zemích přitažlivější pro veřejné mínění i pro potenciální partnery v rámci rozvojové politiky. Jeden přístup nicméně nevylučuje druhý a mladí lidé mají výjimečnou příležitost poučit se, když vidí, že se národ rozhodne rozšířit svoji podporu na Afriku a otevřít se tomuto kontinentu, protože tak vyjadřuje hodnoty, které jsou jak evropské, tak v nejhlubším smyslu také univerzální. Dále bych chtěl říci, že základem, z nějž vycházím při zdůvodňování přítomnosti nových členských států v Africe, je skutečnost, že některé vaše země již mají s touto oblastí zkušenosti a že tyto zkušenosti za sebou zanechaly obecně kladné stopy, zejména pokud jde o budování některých států a státních služeb a také v podobě skutečných odborných znalostí, které byly uchovány.

Dámy a pánové, druhým bodem je fakt, že Afrika rozvojových cílů tisíciletí nedosáhne. Tyto cíle budou naplněny ve všech rozvojových zemích kromě Afriky. Na tomto základě bych se tedy odvážil tvrdit, že je částí naší odpovědnosti – nebo naší spoluodpovědnosti –nesnižovat investice v Africe, a znovu zdůrazňuji, jak již pronesl jeden z řečníků, že investice lze udržet prostřednictvím výměny odborných znalostí. Pokud našim univerzitám, vysokým školám, obcím a místním orgánům poskytneme podporu či pobídky, aby se zapojily do výměny s rozvojovými zeměmi, bude to zjevně přístup poměrně levný a účinný. Musím také říci, že jsem opravdu ochoten vyzvat zástupce tzv. „nových“ členských států, aby se spolu se mnou účastnili některých misí. Jsem přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby se osobně přesvědčili nejen o tom, co je v sázce, ale také o skutečně tragické situaci, jíž některé země a někteří lidé čelí.

Rád bych se na závěr zmínil o aspektu, který nabízí velký potenciál pro přidanou hodnotu – pravděpodobně větší, než mají některé naše státy, jak kdosi poznamenal – , a to o celé oblasti správy věcí veřejných. Co vlastně máme na mysli správou věcí veřejných? Správa věcí veřejných je schopnost státu vykonávat hlavní svrchované funkce a poskytovat svým občanům základní úroveň sociálních služeb. Jsem přesvědčen, že jde-li o správu věcí veřejných, můžete obrovskou měrou přispět: tedy vším, v čem spočívá budování státu a – abych vyzdvihl, co zde, myslím, řekl pan Lambsdorff – vším, co se týká cesty od přechodného období k budování státu či struktur s definitivnější podobou. Mám na mysli výběr daní, tvorbu správních orgánů na místní úrovni, zásadu subsidiarity a decentralizace. Všechny tyto aspekty mají zjevně zásadní význam pro budování států, které mají být schopny skutečně sloužit svým občanům, a je jasné, že se v této souvislosti můžete ujmout důležité role.

Jsem přesvědčen, že by bylo užitečné – a hodlám to také navrhnout – vyzvat 12 tzv. „nových“ členských států ke spolupráci s Komisí v rámci desátého programu Evropského rozvojového fondu. V současnosti jsme více méně dokončili programování desátého Evropského rozvojového fondu a stálo by zato pokusit se přimět nové členské státy, aby se jednotlivě vyjádřily k tomu, jakým způsobem by se do tohoto fondu mohly co nejlépe zapojit. Mohli bychom je například požádat, aby poskytly odbornou přípravu v oblastech spravedlnosti, správy či vzdělání, nebo by mohly poskytnout určité odborníky. Některé nové členské státy mají například zkušenosti s elektronickou veřejnou správou a po tomto typu odborných znalostí je v některých afrických zemích velká poptávka. Právě proto předkládám návrh. Domnívám se, že tato diskuse je velice důležitá a uznávám, že otevírá některé velice důležité směry, jimiž bychom se měli vydat. Navrhuji, že chceme-li být opravdu efektivní a dosáhnout pokroku, měli bychom se velmi brzo sejít se zástupci 12 příslušných zemí a aktivně se touto problematikou zabývat, aby se nám v nadcházejících týdnech skutečně podařilo sestavit společné programy. Jsem přesvědčen, že si nemůžeme dovolit takovouto příležitost promarnit.

A pár slov závěrem, hovořili jste o podmínečnosti a váš postoj zcela chápu. Souhlasím, že vše, co se týče hodnot, lidských práv, respektování lidských práv a boje s korupcí, má zjevně svůj význam, ale v některých případech může být velmi obtížné a dokonce kontraproduktivní spojovat rozvojovou pomoc s přísným dodržování takovýchto hodnot nebo ji jimi podmiňovat, jakkoli jsou pro nás nepochybně důležité. Je třeba uznat, že budeme-li pomoc vázat na hodnoty či ji hodnotami podmiňovat, poškodí to v zemích, které tento typ požadavku nerespektují, především běžné občany. Naší reakcí na tento problém v zemích, kde nejsou dodržovány zásady řádné správy věcí veřejných, je spolupráce se specifickými hospodářskými subjekty, buď s nepřímými místními hospodářskými subjekty, nebo s nevládními organizacemi či agenturami, které zastupují Organizaci spojených národů. Rozpočtovou podporu nabízíme pouze zemím, které jsou schopné zaručit minimální úroveň řádné správy věcí veřejných. Domnívám se tedy, že nelze pochybovat o tom, že jde-li o tento přístup, jsme naladěni na stejnou vlnovou délku. Pokud jde o hodnoty, o nichž jsem se zmínil, tyto hodnoty se snažíme důsledně šířit. Neustále se pokoušíme prosazovat je prostřednictvím politického dialogu. Chceme-li však lidem opravdu pomoci, a to je konec konců náš hlavní cíl, je přísné dodržování podmínečnosti obtížné.

  Danutė Budreikaitė, zpravodajka. – (LT) Upřímně děkuji všem, kdo se zúčastnili této rozpravy a podpořili moji zprávu. Chtěla bych také poděkovat členům Výboru pro rozvoj za to, že ji hlasováním jednomyslně podpořili.

Ráda bych vyzdvihla několik otázek. „Nové členské státy“ – tento název v podstatě zůstává svým způsobem podmínečný a usnadňuje odlišení „starých“ členských států od těch, které k EU přistoupily během dvou rozšíření a mají specifické historické pozadí a ve skutečnosti jsou chudší než státy staré.

Chci se zmínit o zkušenostech s politikou rozvojové spolupráce. Tato politika začala být původně uplatňována v roce 1958. Země střední Evropy – Česká republika, Slovensko a další – mají s účastí na rozvojové spolupráci více zkušeností. Účast států kolem Baltského moře byla mnohem omezenější. Moje země se nicméně v současné době podílí na poskytování oceanologické pomoci africké zemi Mauriciu. A pokrok je zjevný.

Proč kladu důraz na „východní“ rozměr, „východní země“? Protože jsou našimi velice důležitými sousedy. Nemá smysl oddělovat sousedství a politiku rozvojové spolupráce nebo nutit politiky, aby diskutovali o podrobnostech tohoto rozdělení. Tyto pojmy jsou navzájem propojené. V Bělorusku, naší sousední zemi, přežívají někteří lidé více méně se dvěma dolary na den. Do které skupiny tedy tato země patří? Tyto země jsou zaostalé, žádají o pomoc a trvají na tom, že by pomoc měly obdržet. Všichni chceme, aby naši sousedé žili důstojně. Proto se zdá, že usilujeme o tytéž globální cíle.

Pomáháme africkým zemím s potíráním chudoby, snižováním úrovně migrace, zvyšováním životní úrovně, oživováním ekonomiky a umožňujeme jim, aby bojovaly s nemocemi a spoléhaly samy na sebe. Tím, že pomáháme sousedním zemím s potíráním chudoby a pomáháme jim, kdykoli je to možné a pokud máme odpovídající odborné znalosti, pomáháme nastolit stabilitu v celé Evropě a oblasti Balkánu. Děkuji všem za účast v této rozpravě a za podporu.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 142 jednacího řádu)

  Sebastian Valentin Bodu (PPE-DE), písemně. – (RO) Ačkoli návrh usnesení, o němž diskutujeme, obsahuje ambiciózní cíle, bude podle mého názoru obtížné shodnout se v blízké budoucnosti na společné politice, byť jen v zásadních bodech. Ačkoli tvoříme velkou rodinu, každý členský stát EU má vlastní priority, pokud jde o země a geografické oblasti, s nimiž je v současnosti navázána regionální rozvojová spolupráce, a tyto priority jsou motivovány ekonomickými, geopolitickými, etnickými a historickými zájmy atd. a je nepravděpodobné, že se tento přístup výrazně změní. Nedávné vyhlášení nezávislosti Kosova prokázalo, že postoj členských států není jednotný, a proto je pravděpodobné, že se názory budou různit také během diskuse o situaci našich sousedů mimo Společenství. Je pravda, že byl učiněn důležitý krok, neboť na základě Lisabonské smlouvy byl jmenován vysoký představitel EU pro zahraniční věci. Jelikož však neexistují jasná pravidla, na jejichž základě by byly určovány priority Společenství, bude se každý členský stát snažit prosazovat rozvojové politiky včetně politiky finanční (příděly z rozpočtu Unie) v těch oblastech mimo Společenství, které vyhovují jeho vlastním prioritám, a soustředit se na ně.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

3. Rovnost pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva paní Feleknas Ucaové jménem Výboru pro rozvoj, která se týká rovnosti pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci (2007/2182(INI)) (A6-0035/2008).

  Feleknas Uca, zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, před pěti lety jsme oslavili sté výročí Mezinárodního dne žen. Dosáhli jsme mnoha úspěchů, v nejchudších zemích světa však stále neexistují žádné důkazy o tom, že by postavení mužů a žen bylo rovnocenné. Lidská práva žen a dívek dosud zdaleka netvoří nezadatelnou, integrální a nedílnou část všeobecných lidských práv, k jejichž respektování vyzývá Vídeňská deklarace Spojených národů z roku 1993.

Ve zprávě se podrobně zabývám situací žen a dívek v rozvojových zemích a zkoumám i způsoby, jimiž může evropská rozvojová spolupráce životy těchto žen zlepšit. Krátce ocituji základní fakta a údaje.

Dvě třetiny negramotných lidí na světě tvoří ženy. Více než 40 % afrických žen nikdy nechodilo ani do základní školy. 52 % celkového počtu obyvatel Afriky jsou ženy, vykonávají však 75 % zemědělské práce a vyrábějí a uvádějí na trh 60-80 % potravin.

Aktualizovaná strategie Komise pro rovnost žen a jejich účast v rozvojové spolupráci se zabývá důležitými oblastmi a navrhuje konkrétní opatření k prosazování rovnosti. Dvojí přístup této strategie je vítán, neboť zvyšuje účinnost respektování rovnosti pohlaví a zároveň navrhuje samostatná opatření na podporu rovnosti. Rovněž oceňuji 41 praktických opatření v oblastech odpovědné správy věcí veřejných, zaměstnanosti, ekonomiky, vzdělání, zdraví a boje proti násilí na ženách. Ve zprávě nicméně řadu bodů kritizuji. V krátkosti se zaměřím na nedůležitější z nich.

Jsem přesvědčena, že jádrem opatření na boj proti násilí na ženách musí být boj proti tradičním formám násilí. Zadruhé, musím říci, že jsem poněkud udivena skutečností, že strategie vůbec nezmiňuje dohody o hospodářském partnerství. Není učiněn jediný odkaz na vazbu mezi posílením postavení žen a hospodářskými dohodami mezi EU a státy AKT. Pokud jde o specifickou situaci žen v konfliktech, lituji, že se strategie nijak nevyjadřuje ke specifické úloze, kterou hrají ženy v takzvaných slabých a nejméně rozvinutých zemích. Je rovněž třeba věnovat zvláštní pozornost reprodukčnímu zdraví a sexuálním právům žen v rozvojových zemích.

Velmi lituji, že se většina pozměňovacích návrhů znovu jen snaží odstranit ze zprávy části textu, které přiznávají ženám právo svobodně a nezávisle rozhodovat o vlastním těle a životě. Nechci znít vychloubačně, ale moje zpráva by neměla být zredukována pouze na tuto problematiku. V této souvislosti vítám pozměňovací návrhy, které navrhla paní Buitenwegová ze Strany zelených, a děkuji jí za důležité příspěvky.

K otázce reprodukčního zdraví bych nyní řekla jen toto: každá žena má právo svobodně a nezávisle rozhodovat o svém těle a životě. Plný přístup žen k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví je základním předpokladem rovnosti pohlaví. Dokud bude ženám tento přístup odepírán, budou o jejich tělech a životech rozhodovat jiní. A to dozajista nechce nikdo, komu jde o evropskou humanistickou tradici, naše společné sdílené hodnoty a respektování lidských práv!

(Potlesk)

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych nejprve paní zpravodajce pogratulovat k této nanejvýš důkladné studii velice důležitého průřezového tématu. Větší účast žen v ekonomice a spravedlivé rozdělení pravomocí mezi muže a ženy jsou v podstatě základní předpoklady rozvoje. Pokud nejsme schopni zaručit rovnost mužů a žen, nikdy nedosáhneme rozvojových cílů tisíciletí ani udržitelného ekonomického rozvoje.

Proč představují ženy v subsaharských zemích pouze 34 % pracovní síly v pravidelném zaměstnání? Proč představují výdělky těchto žen pouze 10 % veškerých příjmů a proč vlastní ženy pouze 1 % majetku? Tyto otázky jsou evidentně extrémně důležité. A proč, jak zdůrazňujete ve zprávě, představují ženy 70 % z 1,3 miliardy lidí, kteří žijí v naprosté chudobě? Tato skutečnost dokládá velice specifickou tragédii, která vnitřně souvisí s ženstvím. Bohužel vyvstává až příliš mnoho takovýchto otázek a musíme na ně nalézt odpověď. Dokonce ani v Evropě, ani ve vnitrostátních parlamentech našich členských států s poměrně vysokým zastoupením žen neexistují žádné záruky, že budou priority žen vždy náležitě zohledněny.

Pokud jde o naši politiku ve vztahu k partnerským zemím, uznáváme, že je nutné navázat skutečně důkladný politický dialog. Mohu vás ujistit, že dialog o rovnosti pohlaví není vždy přímočarý: jeho součástí může být například pomoc při zaručení, že jsou statistiky rozděleny podle pohlaví; důraz na to, aby byl při tvorbě rozpočtu více zohledněn sociální sektor, jelikož v mnoha případech nepředstavuje vzdělání ani zdraví opravdové priority, přestože je dobře známo, že vzdělání a zdraví žen jsou klíčovými faktory rozvoje.

Všechny tyto obavy jsou v jádru sdělení s názvem Rovnost pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci, které Komise přijala 8. března 2007. Politika, kterou toto sdělení stanoví, je odpovědí na závazky učiněné v Evropském konsensu o rozvoji v souvislosti s rovností pohlaví ve všech našich politikách a postupech spolupráce. Cílem tohoto sdělení je vytvořit evropskou vizi a nabídnout neutuchající podporu při prosazování rovnosti pohlaví ve všech rozvojových oblastech a zemích.

Sdělení rovněž obsahuje pokyny k novým formám pomoci, zejména rozpočtové podpoře. V tomto ohledu nesouhlasím s kritikou, kterou ve zprávě vyjadřujete, protože jsem přesvědčen, že rozpočtová podpora skýtá nové příležitosti k účinnému prosazování rovnosti pohlaví. Proč? Již jsem vyjmenoval řadu příležitostí a důvodů, proč v největší možné míře dávám přednost rozpočtové podpoře. Využití rozpočtové podpory nám poskytuje nesrovnatelně silnější vliv v politickém dialogu s orgány příslušné partnerské země. Umožňuje nám například, abychom diskutovali mimo jiné o politických možnostech a nutnosti lepšího využívání ženského potenciálu při hospodářském a sociálním rozvoji dané země. Kromě toho zakládáme v takovýchto případech naši podporu na ověření hmatatelných výsledků, které jsou prezentovány či odhaleny prostřednictvím ukazatelů, jež jsou vždy specifické pro jednotlivá pohlaví, a tudíž jasně poukazují na případné genderové rozdíly. Cíle, na jejichž základě měříme výsledky určité země, jsou v souladu s cíli tisíciletí a ve většině případu jsou velmi důležité pro zlepšení životních podmínek žen. Uvedu jen několik z těchto cílů, tedy zvýšení poměru dívek navštěvujících školu a také počtu kontrol před porodem. Pokrok, který země při dosahování těchto cílů učiní, je základem, podle nějž Evropská komise vyplácí různé podíly rozpočtové podpory.

Některý z řečníků se v rozpravě zmínil o formě podmínečnosti. Poskytujete-li rozpočtovou podporu, pak jste do určité míry jednoznačně schopni zavázat partnera k dodržování určitých kritérií a některých typů podmínečnosti. Z hlediska pozitivního vlivu je účinek silnější, než by byl bez mechanismu rozpočtové podpory. Ale ať je tomu jakkoli, jsem připraven o tomto tématu diskutovat v jiných souvislostech. Na základě dosavadních zkušeností jsem však hluboce přesvědčen, že rozpočtová podpora – pokud je možná – je zcela zjevně mnohem účinnějším způsobem, jak k této problematice přistupovat.

Řadu let uplatňujeme dvojí přístup. Zaprvé, začleňujeme rovnost pohlaví do všech našich politik a opatření, a to i do opatření rozpočtové podpory a politického dialogu s našimi partnery. Jedním z důsledků tohoto přístupu je nutnost odborně připravovat kolegy, kteří jsou členy delegací zabývajících se otázkami rovnosti pohlaví. Od roku 2004 bylo v problematice rovnosti pohlaví odborně vyškoleno více než tisíc z nich a zřídili jsme podpůrnou službu pro problematiku rovnosti pohlaví, která bude tuto přípravu zajišťovat v budoucnosti. Zadruhé, financujeme konkrétní akce na podporu rovnosti mužů a žen.

Akce tohoto typu jsou součástí některých vnitrostátních orientačních programů, ale – a to je důležitější – existuje také řada tematických programů, které doplňují geograficky vymezenou spolupráci. Například programy s názvem „Investice do lidských zdrojů“ a „Lidská práva a demokracie“ obsahují specifické složky týkající se prosazování rovnosti pohlaví.

Program „Investice do lidských zdrojů“ má na období 2007 - 2013 k dispozici 57 milionů EUR na cílené genderové činnosti: tato částka představuje roční průměr a přibližně třikrát převyšuje naše výdaje do roku 2006. Rovnost pohlaví je samozřejmě také začleněna do dalších tematických programů, ať v oblasti vzdělání, zdraví a zemědělství, nebo životního prostředí a kultury.

Je pravda, že nás ještě čeká dlouhá cesta, ale jsem přesvědčen, že díky našemu společnému odhodlání prosazovat rovnost pohlaví a – což je ještě důležitější – spolupracovat se ženami v rozvojových zemích dokážeme úspěšně potírat chudobu a budovat spravedlivější společnosti.

  Gabriela Creţu, navrhovatelka, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví. − (RO) Vážení kolegové, jak vidím, zpráva již vzbudila řadu reakcí. Doufáme, že je to důkaz jejího politického významu.

Sdělení Komise bylo velice dobrým východiskem a Parlament doplnil užitečná upřesnění. Ráda bych vysvětlila zásadu, která je základem tohoto postoje. Cíl byl jasný, podporujeme úlohu žen v rozvojové spolupráci. Kromě tvrzení o rovnosti existuje dostatek důkazů o tom, že investice do žen se vyplatí, jelikož ženy jsou vynikajícími násobiteli výsledků.

Jak lze však daného cíle dosáhnout co nejúčinněji? Mohli jsme od přijímajících států požadovat, aby zavedly přísná kritéria pro posílení postavení žen. Taková kritéria již ve skutečnosti existují. Můžeme však také očekávat slabší reakce, nedostatek odborných znalostí i administrativní kapacity, formální závazky v rámci strategických rozvojových plánů a také nedostatečné plnění těchto závazků. Neplnění povinností může vést ke snížení či pozastavení pomoci. Mělo by nepříznivý vliv na konečné příjemce a ženy by takto nakonec platily za neschopnost vlád, a to nechceme.

Za těchto podmínek jsme se rozhodli trvat na dodržování zmíněných požadavků, neboť jsme schopni je kontrolovat a máme pro ně akční prostředky. Z toho důvodu žádáme Komisi a členské státy, aby zaručily soulad mezi ostatními politikami Společenství a politikou rozvojovou. V opačném případě se mohou některé aspekty domácí obchodní politiky nebo společné zemědělské politiky nepříznivě střetnout s našimi cíli.

Vzhledem k výrazným rozdílům v postojích k rovnosti mužů a žen v politikách jednotlivých členských států se domníváme, že k tomu, aby se ženy mohly skutečně a účinně uplatnit v rozvojové spolupráci, tedy v politice, která je v první řadě řízena členskými státy, je především třeba, aby Evropská komise vypracovala plán pro rovnost pohlaví v Unii. Zdá se, že nové prostředky poskytování podpory oslabily pozornost věnovanou ženám.

Požadujeme, aby byl posouzen jejich dopad na rovnost pohlaví a aby byla přijata odpovídající nápravná opatření, a to v rámci povinností a závazku transparentně využívat fondy, který jsme před občany Evropy učinili.

  Anna Záborská, jménem skupiny PPE-DE. – (SK) Vypracování zprávy na téma rovnosti pohlaví a posílení postavení žen zcela jistě nebylo snadné, o čemž svědčí i její rozsah..

I když nesouhlasím se vším, co naše kolegyně, paní Ucaová, ve své zprávě představila, chci jí pogratulovat k důslednosti a přesnosti, s nimiž k tomuto tématu přistupovala. Při diskusi o této problematice bychom měli klást důraz na obranu důstojnosti žen a na jejich úlohu při prosazování obecného dobra ve společnosti.

Mnohé ženy v rozvojových zemích, a nejen tam, trpí diskriminací a násilím, často pracují v nedůstojných podmínkách za nízké platy, s nedostatečnou zdravotní péčí, jejich pracovní doba je příliš dlouhá a jsou ponižovány a fyzicky zneužívány. To je příčinou nedostatečného rozvoje. Všechny tyto faktory ovlivňují také kvalitu jejich rodinného života. Konkrétní kroky, které mohou pomoci situaci napravit, jsou podpora rozvoje a rovnoprávnosti s cílem posílit mír v 21. století. Opakovaně, nekompromisně a při každé příležitosti musíme odsuzovat sexuální násilí, jemuž jsou ženy a dívky často vystaveny. Musíme rozvojové země nabádat, aby přijaly zákony, které ženy účinně ochrání.

Ve jménu respektu jednotlivce musíme odsoudit i velice rozšířenou kvazi-kulturu, která napomáhá systematickému vykořisťování sexuality a ničí důstojnost i velmi mladých dívek, když je nutí, aby svá těla propůjčovaly sexuálnímu průmyslu k dosahování miliardových zisků. Klienti bohužel většinou pocházejí z civilizované části světa včetně Evropské unie. Ženy v oblastech válečných konfliktů se stávají oběťmi systematického znásilňování pro politické účely.

Oceňuji ženská hnutí, která pomáhají posilovat důstojnost žen. V rámci pomoci ženám v rozvojových zemích nesmíme zapomínat, že kromě finanční pomoci z rozvojových fondů existuje účinně rozvinutá síť náboženských a charitativních organizací. Tato iniciativa má již řadu let podporu místních církví, a to prostřednictvím souběžných schémat a neformálních mikroúvěrů chudým. Je velice povzbudivé sledovat, jak je trpělivá, čestná a tvrdá práce chudých žen takto odměňována. To je třeba podporovat i reformou struktur, které pomáhají šířit úspěch nových iniciativ.

Ženám musí být zaručena rovnost příležitostí, spravedlivá odměna za práci, spravedlnost v profesním postupu, rovnocenný přístup ke všem stupňům vzdělání, přístup ke zdravotní péči a rovnost v rodinných záležitostech. Politika pro ženy je odvážná politika, ale pokrok žen v rozvojových oblastech je pokrokem nás všech.

  Anne Van Lancker, jménem skupiny PSE. – (NL) Za svoji skupinu musím říci, že zprávu paní Ucaové empaticky podporujeme a panu komisaři blahopřejeme k této strategii pro rovnost pohlaví. V podstatě všechny země se před osmi lety přihlásily k rozvojovým cílům tisíciletí. Polovina času již uplynula a zdá se, že většina cílů v Africe splněna nebude.

Ženy mají důležitou úlohu v boji proti chudobě, dosud však nemají rovnocenný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání či vlastnictví majetku. Jejich sociální postavení je nízké a násilí na ženách je rozšířené. Strategické programy většiny našich partnerských zemí však zároveň ženy jednoduše úplně ignorují. Rozměr rovnosti je tedy skutečně třeba postavit do centra politického dialogu s našimi partnerskými zeměmi a do tvorby politiky se musejí zapojit ženské organizace.

Považuji za nehorázné, že kolegové ze skupin EPP a UEN chtějí ze zprávy odstranit otevřené pasáže o sexuálním a reprodukčním zdraví, protože jsou-li ženy schopny rozhodovat o vlastním těle a o tom, zda a kdy budou mít děti, nejen že budou zachráněny miliony ženských životů, ale i děti budou mít více příležitostí a jednotlivá společenství budou silnější. Každý, kdo tento fakt popírá, podrývá konsensus o populaci a rozvoji, který mezinárodní společenství potvrdilo v roce 1994, a to nedopustíme.

Poslední slovo: stoprocentně podporuji výzvu skupiny zelených ke jmenování evropského vyslance pro práva žen. Vyslanec pro práva žen bude tváří a hlasem světových žen v Evropě a pro její vlády a může také příležitostně připomínat komisařům závazky, které učinili.

  Renate Weber, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, rovnost pohlaví a posílení postavení žen jsou hodnoty a zásady, které v Evropské unii všichni ctíme. Jako takové musejí být rozhodně sdíleny s rozvojovými zeměmi v rámci probíhající spolupráce. Jde-li o tyto hodnoty a zásady, neseme všichni obrovskou odpovědnost, protože kdybychom prosazovali dvojí normy, morálně bychom se zkompromitovali a rozhodně bychom přišli o důvěryhodnost. Nyní mám konkrétně na mysli pozměňovací návrhy, které jsou dnes předloženy k hlasování, tytéž pozměňovací návrhy, které již odmítl Výbor pro rozvoj.

Obávám se, že když na jedné straně tyto hodnoty prosazujeme u našich rozvojových partnerů a na druhé straně je uplatňujeme v Evropské unii, hrozí, že bychom mohli používat dvojí měřítko. Nemůžeme si dovolit vyloučit z této zprávy odkazy na reprodukční práva, protože jde-li nám o prosazování práv žen a posílení jejich postavení, má toto téma klíčový význam.

Jak zpráva správně zdůrazňuje, jsou sexuální a reprodukční zdraví žen a jejich práva základním předpokladem rovnosti pohlaví. Ochrana reprodukčního zdraví, např. plánování rodiny, tedy načasování porodu a odstupu mezi porody, rozhodování o reprodukci bez jakékoli diskriminace, nátlaku či násilí ženám umožňují, aby se plněji a rovnocenněji podílely na životě společnosti.

Nemůžeme ujít jen půl cesty k našim partnerům a zároveň tvrdit, že naším cílem jsou zdravější a silnější ženy, které jsou schopny se aktivně a rovnocenně podílet na společnosti. Omluvte má hrubá slova, ale pro mě je toto čisté pokrytectví. Těchto cílů nedosáhneme, pokud začneme tím, že tyto klíčové otázky vyloučíme, nebo pokud se k těmto zásadám budeme stavět jinak, než jak to činíme doma.

V dnešním světě není prosazování rovnosti mužů a žen a posilování postavení žen v rozvojových zemích snadným úkolem. K dosažení těchto cílů je nezbytné skutečné odhodlání a akce a především naše dobrá vůle ve vztazích s rozvojovými zeměmi.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, 750 milionů žen žije v chudobě a tyto ženy bojují o přežití vlastní i svých rodin. Coby Evropané musíme o jejich právo na lepší život bojovat s nimi. Úloha žen je nedocenitelná, přesto si jejich schopností a potenciálu nikdo neváží. Jejich přístup ke vzdělání, práci a majetku je výrazně omezen. Jedním ze základních úkolů EU by měla být snaha zaručit, že jsou ženy postaveny do centra rozvojové činnosti, na níž se EU podílí. Za současného stavu naše politika až příliš často končí snížením již tak nízkého postavení žen, a z tohoto důvodu jsem zprávou paní Ucaové velice potěšena.

Je důležité, abychom tuto zprávu nerozmělnili, jak se o to svými pozměňovacími návrhy snaží řada členů skupiny Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a Aliance pro Evropu národů, jimž jde o odstranění všech pasáží o tom, že mají ženy nárok na sexuální a reprodukční práva. Jak již bylo mnohokrát řečeno, tato práva základním způsobem umožňují, aby se ženy ujaly odpovědnosti za vlastní životy, a tím i za životy svých rodin. To je pro ně často otázkou života a smrti. Ženy musejí mít právo a možnost říci „ne“, aby se vyhnuly násilí a získaly vzdělání a možnost osamostatnit se. To je důležité, má-li naše rozvojová pomoc skutečně vést k rozvoji, a je jednak nemorální, jednak pošetilé, pokud ženy nepostavíme do středu tohoto úsilí.

Bohužel samozřejmě chybí politická vůle, jak již bylo také zmíněno, a tudíž mnoho z nás podporuje návrh jmenovat vysokého představitele EU pro ženy. Měl by zaručit, že ženy na celém světě jsou zapojeny do politické a sociální činnosti a že je jim přiznán vliv, který by jakožto polovina světové populace mít měly. Z žen se nesmějí stát oběti ani ubožáci. Všichni potřebujeme, aby měly stejná práva a postavení jako my všichni.

  Luisa Morgantini , jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, co mohu dodat? Komisi patří uznání za dobře strukturované sdělení, které poprvé vymezuje evropskou strategii pro rovnost pohlaví v rozvojové spolupráci a zároveň odpovídá požadavků velkých skupin žen, jež odmítají být oběťmi. Naopak, odmítáme být oběťmi, chceme vést samostatné životy a rozhodovat o vlastní sexualitě a jsme to my, kdo rozhoduje o tom, v jaké společnosti chceme žít: ve společnosti, která je schopna bojovat proti diskriminaci, nespravedlnosti, násilí a militarizaci států a postojů a učinit těmto jevům přítrž.

Velké uznání patří i paní Ucaové za zprávu, jež se hlouběji zabývá aspekty, které Komise nezohlednila, což by podle mého názoru Komise měla přijmout. Není nutné, abych v této souvislosti opakovala údaje o ženách, které žijí v zavrženíhodné chudobě, jsou negramotné a nakažené virem AIDS či malárií, a o mnoha ženách, které jsou oběťmi fyzického a sexuálního násilí, zejména v domácnosti, a to i v Evropě.

Důležitá jsou praktická opatření: správa věcí veřejných, vzdělání, zdraví, boj proti násilí na ženách, přístup k majetku a práci a, jak poznamenala paní Ucaová, ekonomické a obchodní politiky EU, které nejsou v rozporu s politikami rozvojovými.

Je třeba, aby politika zrovnoprávnění byla mnohem intenzivnější, k čemuž je třeba vyčlenit významné finanční a lidské zdroje pro delegace Komise a na projekty, které mají důležitý dopad, např. na mikroúvěry. Je pravděpodobné, že tato praktická opatření nastolí trvalý vztah s ženskými hnutími na místní i vnitrostátní úrovni, se sítěmi žen z různých zemí, které byly zřízeny, aby vedly kampaně proti desertifikaci, rychle urovnávaly konfliktní situace a zastávaly práva žen na zdraví, bydlení a vodu.

Ráda bych také řekla pár slov o pozměňovacích návrzích, jejichž cílem je odstranit odkazy na různé mezinárodní strategie – od Káhiry po Maputo – týkající se reprodukčního zdraví žen a jejich reprodukčních práv. Obhajoba života je nedotknutelná. Právo na život však také znamená, že nelze váhat s prováděním rozvojových politik, které jsou schopné…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Urszula Krupa , jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Pane předsedající, zpráva o rovnosti pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci se zabývá například problémy, jimž čelí ženy v afrických a asijských zemích. Vymezuje strategii, která obsahuje opatření různých kategorií: pro rovnost pohlaví, politický systém, zaměstnanost, vzdělání, zdraví a boj proti násilí na ženách.

Jak víme, jsou rovnocenná práva žen a mužů hlavním aspektem sociálního rozvoje, který je součástí základních právních předpisů evropské civilizace o respektování lidských práv a práv všech osob. Avšak rovná práva a nediskriminace žen nejsou jedinými podmínkami sociálního rozvoje. Existuje celá řada faktorů, které jsou pro sociální rozvoj důležité, počínaje dodržováním etických a morálních zásad, které zaručují výrazné omezení zneužívání, násilí, podvádění a dalších forem manipulace včetně diskriminace a utlačování žen.

Dramatické životní podmínky v afrických zemích jsou výsledkem politiky drancování přírodních zdrojů a spekulací mezinárodních společností, jimiž se obohacují na úkor života a zdraví místního obyvatelstva. Rozpočtová podpora a ostatní programy EU nemohou tyto ztráty způsobené zlodějskou ekonomikou nahradit. K sexuálnímu zneužívání a šíření pohlavně přenosných chorob přispívá také etický relativismus. Sexuální svoboda v propagované podobě připravuje ženy o důstojnost tím, že je ponižuje na sexuální objekty a podněcuje násilí. Situace žen se nezlepší, zvýšíme-li financování antikoncepce a potratů, ale budeme-li finančně podporovat rodiny, zejména ty s mnoha dětmi, abychom jim umožnili vzdělání a rozvoj a zlepšili zdravotní péči a sociální ochranu, a to především těhotných žen. Vzdělané ženy, které mají vůdcovské schopnosti nebo by se rády zapojily do politiky, by samozřejmě měly být schopny účastnit se voleb a využít svoji psychickou a fyzickou odlišnost k rozšíření spektra názorů na otázky, kterou jsou důležité nejen pro ženy a děti.

Úsilí o rovné postavení pohlaví coby ústřední myšlenka, díky níž máme například rodičovskou dovolenou, však již dosáhlo výsledků, které bylo možné očekávat, jelikož švédští otcové nejsou jediní, kdo dává přednost lovu losů a četbě novin před péčí o děti. Tyranie sexuální agrese šířená sdělovacími prostředky ovlivňuje…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Filip Kaczmarek (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, zpráva paní Ucaové se zabývá důležitou problematikou rovnosti pohlaví v rozvojové spolupráci. Bohužel, dobré úmysly paní zpravodajky jsou zcela nepochybně oslabeny nepřiměřenou a rozporuplnou prezentací problematiky sexuálního zdraví a reprodukčních práv. Tato problematika by neměla být řešena kontroverzním způsobem, zpráva však používá jazyk plný paradoxů, který je v Evropské unii tak častým jevem. A právě toto zvláštní užívání jazyka vzdaluje EU od jejích občanů a činí z ní nesrozumitelnou a odcizenou byrokratickou mašinérii. Tak také vytváříme a povzbuzujeme odpůrce EU.

Proto doufám, že tato sněmovna pozměňovací návrhy skupiny PPE-DE přijme. Proč? Protože pojmem „zdraví a reprodukční práva“ má autor této zprávy a ti, kdo ji podporují, na mysli právě opak toho, co tato slova ve skutečnosti znamenají. „Reprodukčními právy“ se nerozumí omezení reprodukce. Snažíme se kladně pojmenovat něco, co má negativní důsledky, konkrétně omezení reprodukce. To je otevřený podvod.

Ti, kdo obhajují omezení růstu populace v chudých zemích a prosazují antikoncepci či potraty, by se neměli schovávat za pojmy jako zdraví a reprodukční práva. Věci bychom měli nazývat tím, čím ve skutečnosti jsou. Mám dojem, že se tomu vyhýbají, protože mají podezření, že by pak Evropská unie nevěnovala těmto věcem pozornost. Není snad podezřelé, že Evropané prosazují a financují mimo Evropu antikoncepci a potraty? V Africe a Asii záleží stejně jako v EU na jednotlivých státech, jakou politiku budou v této oblasti uplatňovat. Zpráva tvrdí, že by se ženy měly samy rozhodnout. Ale jsme to my, kdo těmto ženám v Africe říká, co mají dělat. To považuji za poněkud matoucí.

A další věc: neexistuje žádný kauzální vztah mezi počtem dětí a rovností. Tyto dvě věci spolu nesouvisejí a nechápu, proč je zpráva spojuje.

  Alain Hutchinson (PSE) . – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tentokrát výjimečně nemám v úmyslu hovořit o vlastní zprávě, k níž paní zpravodajce blahopřeji, ale spíše o pozměňovacích návrzích, o nichž budeme za chvíli hlasovat, a rád bych poznamenal, že pozměňovací návrhy, které navrhli kolegové ze skupiny UEN, považuji doslova za skandální.

(Potlesk)

Tím, že ve zprávě odmítají jakoukoli úvahu o problematice antikoncepce či odkaz na ni, členové skupiny UEN ve skutečnosti odmítají uznat právo žen na jižní polokouli na důstojný život. A to je více než skandální, je to nezodpovědné a pokrytecké, když víme, že kvůli nedostatku řádného rodinného plánování jsou miliony lidí na celém světě odsouzeny k zbytečnému utrpení, nemocem a smrti – a nejvíce dotčeny jsou ženy a děti, které přivádějí na svět, a to až příliš často proti vlastní vůli.

Pozměňovací návrhy skupiny PPE-DE nejsou o nic méně politováníhodné. Myšlenky pouze formulují jinak, zejména tím, že se odmítají zamyslet nad uznáním práva žen na kontrolu vlastní plodnosti. V převážné většině rozvojových zemích ženy a dívky – i velmi mladé dívky – nadále trpí závažnými formami diskriminace a zcela netolerovatelným násilím. Každý, kdo odmítá názor, že by jednotlivé ženy v těchto zemích měly mít nárok na plnou kontrolu nad vlastním osudem, zjevně odmítá považovat tyto ženy za rovné mužům. Reprodukční zdraví by přece nemělo být tak znepokojivým tématem: jednoduše to znamená, že je lidem umožněno zažít odpovědnou, uspokojivou a bezpečnou sexualitu, a umožňuje ženám, aby se svobodně rozhodly, zda a kdy chtějí mít děti. Tato koncepce zdraví závisí na tom, zda mají ženy a muži možnost rozhodovat se na základě rovnosti, a také na tom, zda jsou metody regulace plodnosti bezpečné, účinné, dostupné a přijatelné.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, je důležité, abychom jasně věděli, o co nám jde. Už příliš dlouho je diskuse, která by se měla zabývat lidskými právy, otrávena různými politickými úvahami. Není třeba opakovat, že žena má právo na vlastní tělo. Proto jsem při diskusi o zmrzačení pohlavních orgánů neuhnul před otázkou, zda uplatnění práva šaría znamená, že není uznána rovnocennost lidských bytostí. Nikoho by ani nenapadlo upírat mužům právo rozhodovat o vlastní reprodukci nebo tvrdit, že jde o otázku kulturních hodnot, či je připravit o možnost mít vlastní příjem a zachovat si nezávislost.

EU je největší světový poskytovatel pomoci a když jedná ve třetím světě, musejí být naše hodnoty vždy naprosto jasné. Hlavním heslem musejí být lidská práva, a tím mám na mysli rovnost nejen teoretickou, ale i praktickou. Musíme dát jasně najevo, že tržní ekonomika je pro chudé ženy a muže prospěšná, nikoli škodlivá. To v neposlední řadě dokazuje úspěšná kampaň na mikroúvěry, které milionům zranitelných žen pomohly k prosperitě a posílení jejich postavení.

Samozřejmě, že nám v bohatém světě nepřísluší, abychom ostatním lidem vnucovali určitý způsob života, ale podle mého názoru je třeba zdůraznit, že neseme odpovědnost za to, abychom vytvářeli možnosti volby v případech, kde dnes žádná volba neexistuje. Stejně jako mnoho kolegů jsem tedy opravdu zklamán některými návrhy, které byly k jinak kvalitní a důležité zprávě předloženy. Zcela jistě představují krok špatným směrem.

A paní kolegyni, která sedí za mnou, bych informoval, že když jsem byl poslancem švédského parlamentu, zůstal jsem se svým synem šest měsíců na rodičovské dovolené. A myslím si, že jsem se díky tomu stal lepším rodičem, než jsem býval předtím. Samozřejmě že jsem četl noviny, ale mojí hlavní povinností bylo starat se o děti a starat se o ně společně se svojí ženou. Musím říci, že je to velice užitečné. Myslím si, že by to mělo zkusit více lidí, aby poznali, jak je důležité, aby rodina držela pohromadě: muž, žena, děti.

(Potlesk)

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedající, nejprve bych chtěl tuto zprávu nadšeně přivítat, protože je z mnoha důvodů důležitá.

Zaprvé z důvodu spravedlnosti: přestože ženy a dívky vykonávají přibližně dvě třetiny světové práce, obdrží pouze 5 % příjmů, a chudoba má navíc výrazně ženskou tvář.

Zadruhé z důvodu důstojnosti: domnívám se, že je zcela nezbytné, aby ženy přestaly být vnímány jako zranitelné oběti, k čemuž dochází až příliš často, ale jako velmi specifická skupina sociálních subjektů, které mají své vlastní agendy; to mimo jiné znamená, že je třeba uznat a plně zohlednit právo žen rozhodovat o vlastní sexualitě a vlastním těle.

Zatřetí z důvodu opravdového závazku a jednotnosti: je politováníhodné, že je rovnost pohlaví často chápána jako omluva za to, že nejsou například ve vnitrostátních strategických dokumentech stanoveny konkrétní návrhy a cíle.

Ze všech těchto důvodů jsem přesvědčen, že by tato zpráva měla být vítána a že si zaslouží podporu naprosté většiny.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Pane předsedající, tato zpráva se zabývá rovností pohlaví a posílením postavení žen v rozvojové spolupráci. Proč tedy socialisté, liberálové a někteří další hodlají dnes ráno hlasovat proti pozměňovacímu návrhu, který hledá informace o diskriminaci žen, která začíná již v děloze?

Můj pozměňovací návrh a návrhy pana Devy a paní Belohorské žádají Komisi, aby vyzvala všechny partnery Unie na celém světě, vlády i nevládní organizace, aby se zavázaly, že budou při všech potratech nepřetržitě analyzovat rovnost pohlaví a výsledky budou pravidelně předávat Parlamentu. Snad by nám pan Hutchinson mohl prozradit, co je na získání těchto informací tak hrozné. Dnes ráno má Parlament v úmyslu vydat se odmítavým hlasováním o tomto pozměňovacím návrhu opačným směrem, přestože v některých zemích vede intenzivní upřednostňování synů k likvidaci milionů dívek na základě rodičovského výběru pohlaví. Děvčátka rovněž umírají kvůli záměrnému zanedbávání a hladu. Podle fondu UNFPA je jen v samotné Asii „pohřešováno“ přinejmenším 60 milionů dívek. V některých zemích je údajně výběr pohlaví běžnější ve městech, kde jsou již k dispozici technologie jako amniocentéza a ultrazvuk a mohou být volně zneužívány. V jiných zemích je výběr častější na venkově, kde jsou podle údajů UNFPA výrazně upřednostňováni synové. Dcery jsou v některých zemích považovány za ekonomickou přítěž a podle údajů UNFPA je jejich počet při narození o něco vyšší než chlapců, kvůli negativním vnímání je však tomuto poměru věnována zvýšená pozornost. Nedostatek žen a dívek v některých asijských zemích by mohl mít znepokojivou sociální odezvu včetně zvýšené poptávky po obchodu se ženami, ať za účelem sňatku či sexuální práce, a mohl by vést k celkovému zhoršení jejich postavení. To jsou slova fondu UNFPA, nikoli moje.

Jaký je postoj Parlamentu? Dívat se jinam. V historii se většina vždy rozhodla špatně, například v Rakousku a Německu ve 30. letech 20. století. Jak by se jen mohl tak přemýšlivý subjekt jako Evropský parlament dopustit takové nespravedlnosti a při hlasování zmíněný pozměňovací návrh zamítnout? Jde nám jednoduše pouze o informace…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Ana Maria Gomes (PSE). – Pane předsedající, blahopřeji paní Ucaové k vynikající zprávě a vítám dvojí přístup, který svým sdělením podpořila i Komise a který se soustředí jak na rovnost pohlaví, tak na konkrétní opatření na zlepšení postavení žen. Odsuzuji však skutečnost, že mnoho vnitrostátních strategických dokumentů DCI odkazuje na rovnost pohlaví pouze jako na průřezovou problematiku a neupřesňuje konkrétní činnosti, cíle ani finanční příděly. To znamená, že navzdory strategickému rámci by mohly být snahy o zrovnoprávnění pohlaví v rámci rozvojové spolupráce v nadcházejících letech zredukovány na pouhou rétoriku.

Výkonnostní ukazatele, které se zaměřují na rovnost pohlaví, by měly být posouzeny v rámci přezkumu v polovině období a přezkumu závěrečného. Parlament bude sledovat provádění CPS a doufáme, že Komise bude schopna doložit pokrok konkrétními výsledky v oblasti rovnosti pohlaví.

A pár slov na závěr, jsem ohromena řadou středověkých představ, které se odrážejí v některých pozměňovacích návrzích k této zprávě týkajících se problematiky sexuálního a reprodukčního zdraví. Budu samozřejmě hlasovat proti nim.

  Alexander Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedající, i já paní zpravodajce děkuji za vynikající zprávu a Komisi blahopřeji ke sdělení. Výzva nyní spočívá v tom, abychom byli důslední. Před deseti dny jsem s několika kolegy z vnitrostátních parlamentů v New Yorku navštívil na pozvání Evropského parlamentního fóra Komisi OSN pro postavení žen. Je zajímavé zjistit, že naše partnerské země AKT tvrdí v rozhovorech s Bruselem a různými hlavními městy něco zcela jiného, než když se o problematice diskutuje v New Yorku na globální úrovni.

Proto vyzývám pana komisaře, aby byl důsledný a upozornil své delegace na to, že se různá hlavní města také zabývají postojem New Yorku, protože naše cíle v rámci politiky pro ženskou otázku a politiky rozvojové si v New Yorku mnohdy odporují.

V této souvislosti jsem velice potěšen, že fond UNIFEM otevřel své zastoupení v Bruselu; dozajista to pomůže posílit diskusi o této problematice mezi OSN a Evropskou unií.

A jsem obzvláště potěšen faktem, že mikroúvěry jsou označeny za jeden ze způsobů, jak posílit postavení žen a zvětšit jejich svobodu. Existují některá poměrně těžko pochopitelná opatření…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Satu Hassi (Verts/ALE). – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, paní Ucaové ze srdce děkuji za vynikající zprávu a zároveň spolu s mnoha členy této sněmovny nesouhlasím s pozměňovacími návrhy předloženými pravicí.

Aby byla práva žen plně respektována i v rozvojové spolupráci, potřebuje Evropská unie vyslance pro práva žen, jehož úkolem by bylo zaručit, že jsou práva žen náležitě zohledňována. Díky tomu by také bylo možné účinněji nakládat s prostředky na rozvojovou spolupráci.

Všichni víme, že nejlevnějším způsobem, jak prosazovat rozvoj, je zlepšit práva žen včetně jejich práv sexuálních, práv na vzdělání, zaměstnání atd. Přestože o tom lidé vědí ze zkušeností i z četných zpráv, čas od času upadne tento fakt v zapomnění, a to i v případech, kdy rozhodují o tom, jak bude naloženo s finančními prostředky EU na rozvojovou spolupráci. Právě proto potřebujeme vyslance pro práva žen a proto také doufáme, že všichni členové podpoří pozměňovací návrh č. 20, který se této otázky týká.

  Nirj Deva (PPE-DE). – Pane předsedající, ačkoli je tato zpráva v mnoha ohledech přínosná, s některými částmi v žádném případě nemohu souhlasit, stejně jako moji kolegové Kaczmarek a Mitchell.

Nejprve bych se chtěl zeptat pana předsedajícího, kdo pronesl tato slova: „Na základě výběru pohlaví před narozením je bezpočtu žen upíráno právo na samotnou existenci.“ Paní zpravodajku možná překvapí, že je pronesl pan Pan Ki-mun v úvodním projevu v Komisi OSN pro postavení žen v New Yorku.

Kromě toho podle loňské zprávy fondu UNFPA o stavu světové populace chybí na celém světě 60 milionů žen – a to je počet obyvatel celého Spojeného království! Tyto ženy byly před narozením usmrceny kvůli svému pohlaví; k tomuto jevu dochází na světadíle, v němž jsem se narodil, a proto vím, o čem mluvím. Jak může zpráva Evropského parlamentu o rovnosti pohlaví s mlčením přejít záměrné usmrcování jen kvůli pohlaví? Jde snad o rovnoprávné zacházení?

K této zprávě jsem předložil pozměňovací návrh, v němž požaduji analýzu rovnosti pohlaví při všech potratech na světě, a hádejte, co se stalo. Socialisté hlasovali proti! Proč? Nemáme snad právo vědět, jak jsou ženy usmrcovány ještě před porodem? Ještě dnes uvidíme, jak budou hlasovat o pozměňovacím návrhu č. 11.

Nechápu, proč paní zpravodajka trvá na promarnění této cenné příležitosti k odstranění nejzávažnější příčiny nespravedlnosti vůči ženám v dnešním světě – vůči jejich základnímu právu na život – a místo toho lpí na dalším prosazování jejich takzvaného práva na sexuální…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Pane předsedající, statistiky dokazují, že politika rovnosti mužů a žen urychluje dosažení rozvojových cílů tisíciletí, tedy vymýcení chudoby a opravení demografických, sociálních a ekonomických ukazatelů. Problematika rovnosti pohlaví je však dosud považována za druhořadou.

V mnoha zemích ženy nadále nemají přístup k základním zdravotnickým službám, vzdělání a k účasti na rozhodování. Dvě třetiny negramotných lidí na světě tvoří ženy. V rozvojových zemích je pravděpodobnost, že dívky dosáhnou středoškolského vzdělání, o 11 % nižší než u chlapců. Statistiky rovněž poukazují na tragickou zdravotní situaci. V subsaharské Africe tvoří například 60 % osob nakažených virem HIV ženy a dívky představují 75 % nových případů, kdy se mladí lidé nakazí virem AIDS.

Sdělení Komise je důležitým krokem k tomu, aby EU začlenila problematiku rovnosti pohlaví do programu spolupráce s partnerskými zeměmi jakožto hlavní nástroj k vymýcení chudoby a k prosazování lidských práv, což zahrnuje také boj proti násilí na ženách. Blahopřeji paní zpravodajce k velmi pečlivě připravené zprávě a na závěr…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Dnes diskutujeme o další zprávě, která analyzuje situaci žen, tedy již o druhé zprávě tento týden, tentokrát však z pohledu rovných příležitostí v souvislosti s rozvojem Společenství.

Zpráva dala podnět k řadě diskusí a k mnoha střetům, k různým přístupům a kontextovým analýzám. Je však důležité, abychom o této problematice hovořili; ještě důležitější jsou ale návrhy, které berou v potaz různé souvislosti, a věcné výsledky.

Hodně hovoříme o vzdělání a jeho významu pro změnu postojů, formování chování, integraci skupin, jimž hrozí vysoké riziko marginalizace, a rozvoj různých společenství. Domnívám se však, že je nejvyšší čas, abychom v oblasti vzdělání vytvořili jednotnou politiku na evropské úrovni, která by byla tvořena jasnými kroky, jež by bylo možné sledovat. Je zřejmé, že problematika rovnosti pohlaví musí být součástí vzdělávacích programů.

Je důležité, aby Evropská unie toto téma zařadila do dialogů o ochraně lidských práv, které vede se třetími zeměmi. Rok 2008, tedy Evropský rok mezikulturního dialogu, je třeba využít k podpoře výměn mezi vysokými školami a výměn zkušenosti evropských žen a žen v rozvojových zemích, aby byla jasně vymezena světová úloha žen. Z tohoto pohledu musí být prioritou rozvojové spolupráce podpora mladých generací včetně mladých dívek.

Děkuji vám a doufám, že se v konečném znění této nadmíru důležité zprávy odrazí všechny názory, které členové Evropského parlamentu vyjádřili, a že k této problematice zaujmeme vyvážený přístup.

  Thijs Berman (PSE). – (NL) Svoboda žen činit samostatná rozhodnutí představuje základní lidské právo. Pomáhá ekonomickému růstu a zlepšuje sociální ochranu. Úmrtnost žen v rozvojových zemích je dosud tragicky a nepřijatelně vysoká. V důsledku toho se rozpadají rodiny. A mezi rozpadem rodiny a dětskou prací existuje přímá spojitost. Investice do rovných příležitostí a svobody jsou investicemi do budoucnosti, do Evropy a do rozvojového světa.

Já i moje skupina jsme šokováni, že byla k vynikající a obsáhlé zprávě paní Ucaové v této sněmovně předložena celá řada ultrakonzervativních pozměňovacích návrhů, které se snaží omezit práva žen. Ve skutečnosti nejde o volbu během těhotenství, ale o čiré pokrytectví. Návrhy se snaží odstranit veškeré odkazy byť i na ty nejmírnější texty OSN o právech žen. Ale sexuální svoboda a reprodukční práva zaručují všem ženám právo na svobodnou volbu. I Vatikán tuto svobodu jednou uzná. Ženy si však nemohou dovolit čekat, a stejně tak si to nemůže dovolit ani svět.

  Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, jsem upřímně přesvědčen, že přístup k informacím a službám týkajícím se sexuálního a reprodukčního zdraví přinejmenším chrání ženy před virem AIDS. Proto naprosto nesouhlasím s naším odmítnutím umožnit přístup k informacím pouze proto, že skrytou agendou je potrat. Rovněž nesouhlasím s tím, abychom ze stejného důvodu vypustili Kjótský protokol z dobře známého textu Maputského protokolu o právech žen v Africe.

Problematika potratů má dozajista zcela zásadní význam a každý z nás k ní zaujme postoj podle vlastního přesvědčení. Respektuji názory ostatních, ale rovněž ostatní žádám, aby respektovali názory moje. Měli bychom tedy respektovat jak práva žen a právo každé ženy rozhodnout se, zda podstoupí potrat, či nikoli, ať už z ekonomickým, sociálních, rodinných či dokonce zdravotních důvodů. Proto zprávu při hlasování podpořím.

  Rovana Plumb (PSE). – (RO) Zpráva má řadu dobrý stránek a podpořím ji, budu však hlasovat proti absurdním pozměňovacím návrhům pravice, které se týkají reprodukčních práv.

Rád bych podotkla, že je zcela zjevné, že udržitelného rozvoje nelze dosáhnout, aniž bychom znovu zvážili úlohu žen v ekonomice, společnosti, politice, ochraně životního prostředí a rodině. Dnes jsme rozhodli, že vzdělání je klíčovou oblastí rozvoje, a diskutovali o tom. Vzhledem k tomu, že rovnost pohlaví je především otázkou stereotypů a vzdělání, navrhuji, aby Komise podněcovala členské státy k tomu, aby problematiku rovnosti pohlaví zařadily do školních osnov.

Nyní potřebujeme konkrétní a rázná opatření, např. zvýšení rozpočtových zdrojů na zlepšení ekonomických a sociálních podmínek rodiny, a jsem si jistá, že máme k dosažení těchto cílů dostatečnou politickou vůli.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Jelikož z 1,3 miliardy lidí, kteří žijí v naprosté chudobě, tvoří 70 % ženy, musí se rozvojová pomoc soustředit především na ně.

Souhlasím se všemi body zprávy paní Ucaové, které považují vzdělání za klíč k posílení postavení žen. Souhlasím s poskytování finanční a technické podpory ženským organizacím, které působí v oblasti vzdělávání a následně učí ženy, jak být úspěšné. Podporuji mikroúvěry jakožto nástroj k naplnění rozvojových cílů tisíciletí.

Nesouhlasím však s postojem paní zpravodajky v otázkách reprodukčního zdraví. Chceme-li dát ženám právo, aby rozhodovaly o vlastním těle, proč i nenarozenému dítěti nedáme šanci, aby si vybralo mezi životem a smrtí? Ztotožňuji se s pozměňovacími a doplňovacími návrhy, které v této souvislosti předložili moji kolegové z politických skupin PPE-DE a UEN a jsem jim vděčná za to, že měli odvahu k tomu, aby tyto návrhy předložili. Nebudou-li tyto pozměňovací a doplňovací návrhy schváleny, zprávu nepodpořím.

  Karin Scheele (PSE). – (DE) Pane předsedající, Komisi a paní zpravodajce blahopřeji. Lituji, že se tato rozprava v takovém rozsahu zaměřila na sexuální a reprodukční práva, protože v této oblasti existuje mnoho dalších důležitých otázek.

Mám dojem, že se OSN a řada konzervativních politiků chovají, jakoby se sexuální a reprodukční práva týkala pouze potratů. V tom případě bych jim doporučila, aby si ověřili fakta a důkladně je prostudovali: postoj proti antikoncepci, proti informacím a proti tomu, aby byl ženám umožněn přístup k těmto službám, počet potratů jen zvýší. Považuji za více než cynické, že titíž lidé neustále předstírají, že mají monopol na etiku a morálku.

Statistiky Organizace spojených národů a každoroční zpráva o sledování světové populace nás opakovaně přesvědčují, že stavět se proti sexuálním a reprodukčním právům je neetické a nemorální.

(Potlesk)

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, diskutujeme o rovnosti pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci. Jsem stále více zklamána tím, že pokaždé, když o této problematice diskutujeme, zvrhne se diskuse do velmi netolerantní rozpravy o sexuálním zdraví a reprodukčních právech žen. A to je vskutku tragické. Je tragédie, že nejsme v tomto Parlamentu schopni uvažovat o významu vzdělání a mikroúvěrů v širších souvislostech.

Většinu pozměňovacích návrhů, které předložili moji kolegové, nepodpořím. Nikoli proto, že bych se o tuto problematiku nezajímala. Není pravda, že mě neznepokojuje výběr pohlaví, na jehož základě jsou likvidovány ženské plody v Číně i v jiných zemích. Samozřejmě že nás vývoj v těchto zemích všechny znepokojuje. Nepodpořím je, protože ve skutečnosti nejsem přesvědčena, že motivy k předložení těchto pozměňovacích návrhů spočívají v tom, co návrhy ve skutečnosti tvrdí.

Pokud by naši kolegové nesouhlasili s potraty, pak bych respektovala, kdyby předložili návrhy proti potratům, protože se domnívám, že pohlavní selekce mužských plodů je znepokojuje stejně jako selekce plodů ženských…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Marusya Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Chtěla bych pochválit paní zpravodajku za obsáhlou zprávu o rovnosti pohlaví a Komisi za sdělení. Každý dokument je nicméně natolik vlivný, nakolik je intenzivní jeho provádění. Proto bychom se měli snažit, aby byl zrealizován.

Rozvojové cíle tisíciletí lze naplnit vyvážením všech politik – v oblasti rodiny, školství, vysokého školství, zdravotní péče, ekonomiky – v nichž by ženy měly hrát hlavní roli. V našich programech spolupráce musíme klást důraz na právo žen na zdraví včetně zdraví reprodukčního.

Měli bychom také věnovat pozornost ekonomické nezávislosti žen, která je základním předpokladem rozvoje podnikání a optimálního využití celého jejich potenciálu. Je obzvláště důležité, aby na všech úrovních, na vnitrostátní stejně jako na mezinárodní, probíhaly diskuse o sdílených povinnostech, povinnostech mužů a žen. To se týká všech stránek života a všech odvětví ekonomiky.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – (FI) Pane předsedající, této zprávě předcházela na počátku žhavá diskuse ve výboru a zdá se, že pokračuje i dnes na tomto plenárním zasedání.

Zdravotnické služby pro ženy obecně považuji za velice důležitou složku lidských práv. Tato práva se definitivně týkají také služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví.

Tento problém se netýká pouze rozvojových zemí: podle toho, co jsem se včera dozvěděla o Spojených státech amerických, je 40 % dospívajících dívek nakaženo sexuálně přenosnými chorobami. Pouhé vzdělání a odpovědnost tedy nestačí ani v západním světě.

V rozvojových zemích je situace mnohem horší. Virem HIV je nakaženo stále více žen a stejně narůstají i případy sexuálního násilí na ženách. Poskytování služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví v rozvojových zemích nemá s potraty nic společného; jde o to, aby ženy věděly, jaké mají možnosti a že mají právo svobodně se rozhodnout.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, děkuji, že jste mi umožnil, abych se k této problematice vyjádřila, a ráda bych sestoupila na poněkud praktičtější úroveň. Skutečnost je popsána ve vysvětlujícím prohlášení, například v Africe tvoří ženy 52 % obyvatelstva, vykonávají 75 % zemědělské práce a vyrábějí a uvádějí na trh až 80 % potravin. Domnívám se, že úloha žen při výrobě potravin v rozvojovém světě je často opomíjena.

Za výjimku však považuji odstavec ve vysvětlujícím prohlášení, který je svým postojem ke společné zemědělské politice historický a nemoderní a naprosto s ním nesouhlasím. Evropa je největším dovozcem produkce z rozvojového světa. Uzavřeli jsme dohodu s názvem „vše kromě zbraní“ a brzy, doufejme, dosáhneme dohody o světovém obchodu. Domnívám se však, že je třeba, jak tvrdí Světová banka, abychom znovu investovali do zemědělství a výroby potravin, a musíme tak učinit prostřednictvím žen.

  Louis Michel , člen Komise. − (FR) Pane předsedající, budu velice stručný, protože předpokládám, že na delší projev již není čas.

Rád bych se vrátil k otázce paní Gomesové. Proč vnitrostátní strategické dokumenty obsahují tak málo konkrétních opatření pro rovnost pohlaví? Odpověď je jednoduchá: vnitrostátní strategie jsou připravovány a je o nich rozhodováno partnerskými zeměmi, protože si tyto země musejí vybrat dvě odvětví, na která se zaměří, a my jim nenařizujeme, jaká odvětví by to měla být. Chtěl bych však zdůraznit, že trváme na tom, aby byla v celém průběhu projektů brána v potaz problematika rovnosti pohlaví.

Pane Lambsdorffe, chápu, proč je pro vás obtížné přijmout nedostatek soudržnosti v postojích Evropské unie v New Yorku, ale domnívám se, že je třeba, abyste tuto problematiku řešil s Radou spíše než s Komisí, protože Komise nemůže tuto věc nijak napravit. Samozřejmě se ztotožňuji s vaším požadavkem na jednotnější postoj.

Velice stručně – a některým z vás se má slova možná budou zdát provokativní – bych se s vámi podělil o vlastní přesvědčení: naprosto souhlasím s těmi, kdo považují reprodukční zdraví za základní předpoklad rovnosti žen. Není mi jasné, jak se můžeme touto problematikou zabývat a vyrovnat se s ní, aniž bychom se na tomto předpokladu shodli, stejně jako se shodneme na přístupu do škol, k práci a k mikroúvěrům. Všechny tyto věci jsou samy o sobě zcela jistě důležité, ale nakonec jde o to, abychom vytvořili podmínky, v nichž se ženy mohou svobodně rozhodovat. To je základní zásada rovnosti pohlaví a nelze ji ignorovat!

(Potlesk)

Chtěl bych také vyzvat každého, kdo snad pochybuje o lidské tragédii situace žen v některých rozvojových zemích, aby si poslechli příběhy plné skličujících zkušeností, které by jim některé ženy mohly vyprávět. To je vše, co jsem chtěl říci: není již příliš co dodat. Děkuji všem za vysokou kvalitu této rozpravy.

  Feleknas Uca, zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, všem řečníkům jsem nanejvýš vděčná za zajímavé příspěvky. Zvláštní poděkování patří paní Creţuové, která připravila stanovisko za Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví. Její jasná analýza a návrhy na vyšší jednotnost zprávu v mnoha oblastech obohatily. Kvůli nedostatku času se bohužel nemohu zabývat všemi jejími příspěvky a doufám, že to nebude považovat za projev neúcty.

Děkuji také paní van Lanckerové, panu Bermanovi, panu Lambsdorffovi, panu Hutchinsonovi, paní Scheeleové, paní Doyleové, paní Weberové, panu Varvitsiotisovi, paní Hassiové a paní Gomesové. Všichni zcela oprávněně tvrdí, že reprodukční zdraví je v rozvojových zemích absolutní prioritou a že je důležité za ně bojovat odvážně a důsledně. Rozhodně nesouhlasím s názorem paní Krupové, že sexuální svoboda žen vybízí k násilí. Takováto logika je hrůzná a diskriminační!

(Potlesk)

Panu Devovi bych jen chtěla sdělit, že od něj jsem nic jiného nečekala. Odpusťte mi tuto poznámku. Vážená paní Luisa Morgantiniová a pan Romeva i Rueda jako vždy nalezli silná slova, aby dali jasně najevo, že ženy nechtějí almužny, ale to, co jim jednoduše jako polovině lidstva náleží.

Mnohokrát děkuji všem, kdo moji zprávu podporují. Jsem rovněž potěšena, že nevládní organizace, které se zabývají rozvojem a lidskými právy, tuto zprávu posoudily nanejvýš kladně. Všem srdečně děkuji za spolupráci a projevenou podporu.

(Potlesk)

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Nyní přistoupíme k hlasování.

Písemná prohlášení (článek 142 jednacího řádu)

  Genowefa Grabowska (PSE) , písemně. – (PL) Rovné příležitosti a rovný přístup žen a mužů ke zdrojům a k účasti na veřejném životě mají rozhodující význam nejen mimo EU v rámci udržitelného rozvoje, jsou také krajně důležité pro mnoho žen v Evropské unii. Uvedu příklad: v Polsku, v oblasti, z níž pocházím, tedy ve Slezsku, se ženy, které každodenně usilují o rovnost žen a mužů, obávají, že tato problematika, tedy politika v oblasti rovnosti, není řádně začleněna do regionální ekonomické, politické a kulturní činnosti.

Ženy na setkání v Katowicích dne 8. března 2007 prohlásily, že „politika rovnosti pohlaví není prosazována ani místními orgány, ani sdělovacími prostředky – ať veřejně, či soukromě –, navzdory tomu, že Polsko přistoupilo k EU již téměř před čtyřmi lety“. A doplnily, že slezské orgány zjevně nejsou přesvědčeny heslem, že „demokracie bez žen je demokracií jen napůl“.

Po nedávných volbách je ve slezské politice o třetinu méně žen. Jak tedy může kdokoli hovořit o rovnosti žen? Právě proto slezské ženy požadují, aby jim místní orgány zaručily rovnocennou účast v místní správě a rozhodování, přístup k propagaci a výkonu podnikání, rovné příležitosti k zaměstnání, stejné pracovní podmínky, platy a svobodu bez násilí.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE
Místopředsedkyně

4. Hlasování

  Předsedající . – Dalším bodem programu je hlasování.

(Pro výsledky a další podrobnosti o hlasování: viz zápis)

4.1. Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (A6-0006/2008, Claude Turmes) (hlasování)

4.2. Výzva, kterou představuje pro nové členské státy politika rozvojové spolupráce EU (A6-0036/2008, Danutė Budreikaitė) (hlasování)

4.3. Zlepšení kvality života seniorů (A6-0027/2008, Neena Gill) (hlasování)

4.4. Zdanění bezolovnatého benzinu a plynového oleje (A6-0030/2008, Olle Schmidt) (hlasování)

4.5. Úloha Evropské unie v Iráku (A6-0052/2008, Ana Maria Gomes) (hlasování)

- Po hlasování o pozměňovacím návrhu 10

  Anna Záborská (PPE-DE) . – (FR) Paní předsedající, chtěla bych prostě navrhnout tento ústní pozměňovací návrh: „s ohledem na Ženevskou úmluvu IV o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949 a protokoly I a II k této úmluvě, a obzvláště znepokojeni násilím, jemuž jsou vystaveni humanitární, zdravotničtí a církevní pracovníci při výkonu svých povinností“. Tak zní pozměňovací návrh. Důkladně jsem jej konzultovala s kolegy z různých skupin a oni mě ujistili, že návrhu nebudou bránit.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu.)

4.6. Kodex chování EU pro vývoz zbraní (hlasování)

4.7. Specifická situace žen ve věznicích a dopad uvěznění rodičů na společenský a rodinný život (A6-0033/2008, Marie Panayotopoulos-Cassiotou) (hlasování)

– Před hlasováním:

  Teresa Riera Madurell (PSE). – (ES) Paní předsedající, než začneme o této zprávě hlasovat, musím říci, že společně s paní zpravodajkou Panayotopoulosovou a dalšími zpravodaji mám ústní pozměňovací návrh k prvnímu pozměňovacímu návrhu týkajícímu se odstavce 6.

Jeho účelem je odstranit z pozměňovacího návrhu dvě poslední slova a ta řeknu anglicky: (EN) „contraception and abortion“; (ES) díky tomu nebude třeba hlasovat o druhé části příslušného pozměňovacího návrhu.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu.)

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 7:

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, zpravodajka. − (EL) Paní předsedající, jde o změnu formulace „vazby dívek a chlapců“; rovněž je změněn věk, ze 17 na 18 let.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu.)

4.8. Rovnost pohlaví a posílení postavení žen v rozvojové spolupráci (A6-0035/2008, Feleknas Uca) (hlasování)

5. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

– Zpráva: Claude Turmes (A6-0006/2008)

  Syed Kamall (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, bez ohledu na to, co si kdo myslí o probíhající rozpravě o změně klimatu, a cítím, jak atmosféra houstne, myslím si, že se všichni shodneme na nutnosti vyšší energetické účinnosti.

Hodláme-li však diskutovat o energetické účinnosti, měli bychom zaručit, že se naše názory skutečně do určité míry shodují. Uvedu příklad: celá naše politika týkající se úsporných žárovek. Ano, chceme postupně odstranit současné běžné žárovky, ale stále ukládáme cla na dovoz energeticky úsporných žárovek. Ano, hovoříme o tom, že v barometrech zakážeme rtuť (přestože ve skutečnosti představuje jen nízké riziko), přesto však zároveň podporujeme energeticky úsporné žárovky, které, jak asi tušíte, obsahují rtuti ještě více. A nejen to, hovoříme o energetické účinnosti, a přesto nadále jezdíme do Štrasburku, přičemž se zbytečně uvolňují tuny CO2.

Chceme-li jít v oblasti energetické účinnosti skutečně příkladem, měli bychom parlament ve Štrasburku zavřít.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN ONESTA
místopředseda

– Zpráva: Neena Gill (A6-0027/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, hlasoval jsem pro účast Společenství v programech výzkumu a vývoje, jejichž cílem je zvýšit pomocí nových informačních a komunikačních technologií kvalitu života starších lidí. Projekt vytváří příležitosti pro rozvoj nejen starších lidí, ale také osob s postižením, žen, které v domácnosti vychovávají děti, a lidí žijících ve venkovských oblastech. Podle mého názoru zabrání tato iniciativa sociálnímu rozvrstvení Evropy, pokud jde o přístup k digitálním službám, a také marginalizaci sociálních skupin, jimž hrozí, že budou mít omezenější přístup k moderním technologiím. Je však velice důležité mít na paměti, že cena těchto technologií musí být udržena na co nejnižší úrovni.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Hlasoval jsem pro zprávu o „zlepšení kvality života seniorů”, která se zabývá otázkami, jež jsou velice důležité pro mnoho evropských občanů, a především pro starší generaci. Senioři jsou závislí na důchodových dávkách a tyto dávky jsou zpravidla velmi nízké. Problém spočívá v rostoucím počtu seniorů, kteří takovéto dávky pobírají, protože tyto dávky jsou vzhledem ke klesajícímu počtu přispěvatelů omezené. Tím pádem směřujeme k situaci, kdy bude velká skupina seniorů žádat o různé sociální dávky. Mnoho z nich je však stále schopno vykonávat různé druhy práce a mohou se aktivně účastnit trhu práce. Rostoucí počet seniorů a potřeba širší škály služeb a produktů zvyšuje poptávku v této oblasti.

– Zpráva: Olle Schmidt (A6-0030/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti, jelikož zpráva je zdrojem mnoha pochybností. Nepodporuji ustanovení směrnice o harmonizaci sazeb spotřební daně z plynového oleje a benzinu. Různost sazeb spotřební daně umožňuje hospodářskou soutěž dopravních společností z různých zemí EU, což je nepochybně přínosem pro spotřebitele. Rovněž nesouhlasím s ustanoveními o zvýšení sazeb spotřební daně z pohonných hmot v celé Evropské unii. Vysoké ceny ropy na vnitrostátních trzích a harmonizace spotřebních daní ve všech 27 zemích EU bude brzdit hospodářský růst zemí s nižším HDP. Nárůst cen pohonných hmot znamená nárůst cen zboží a služeb. Proto jsem hlasoval pro předložené pozměňovací návrhy, které mají novým členským státům včetně Polska umožnit, aby si zachovaly různé sazby spotřební daně.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti, protože výrazný nárůst spotřební daně z plynového oleje povede ke zvýšení celních sazeb u zboží a služeb v zemích, které údajně uplatňují nižší sazbu spotřební daně, než je navrhované minimum Společenství, ale tato sazba je přesto vysoká, vezmeme-li v úvahu podmínky v dané zemi.

Jelikož průměrný příjem v členských státech, které přistoupily k Evropské unii v letech 2004 a 2007, je poměrně nízký, je navrhované zvýšení spotřební daně příliš velké. Jeho účinky pocítí zejména nejchudší rodiny, protože současný nárůst cen pohonných hmot již výrazně zatěžuje jejich rodinné rozpočty. Nejméně rozvinutým zemím, kde je úroveň příjmů nízká, by tudíž měla být udělena mnohem delší přechodná období, než jaká navrhuje Evropské komise, aby měly tyto země čas se přizpůsobit. Navrhované zvýšení považuji za neodůvodněné a zbytečně vysoké.

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Pane předsedající, je velice příjemné, že můžete ze svého křesla znovu poslouchat vysvětlení hlasování, což, jak vím, činíte s velkým potěšením. Rád bych také podotkl, že oceňuji laskavost a porozumění vašich pracovníků, útvarů a tlumočníků, které nám v tomto týdnu při vysvětlování hlasování prokazují.

Hlasoval jsem proti této zprávě, a to z mnoha důvodů. Zaprvé, věřím v daňovou soutěž. Nevěřím v harmonizaci daní ani v to, že by daně měly spadat pod pravomoc těchto institucí.

Zadruhé, tento týden uložil v naší zemi ministr financí vyšší daně z pohonných hmot pro britská osobní a nákladní vozidla, aniž by si uvědomoval, jaké bude mít toto opatření důsledky. Rád bych se zmínil o jiném problému. Spolu s novinami Northampton Chronicle and Echo organizuji kampaň pro lidi, kteří žijí v mém sousedství a kteří jsou nuceni platit za pohonné hmoty více než lidé ve všech ostatních velkých městech v okolí. Rád bych zdůraznil, že na trhu s pohonnými hmotami existují kromě daňových potíží i jiné problémy.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, rád bych se připojil k panu kolegovi a poděkoval vám, vašim pracovníkům a tlumočníkům za trpělivost, kterou nám prokazují, když se snažíme zdůvodnit naše hlasování, což pro vás může být občas zábavné a občas nudné. Tomu rozumím. Je to dáno atmosférou protikladů této sněmovny.

Rád bych řekl pár slov k daňové soutěži. Diskutujeme o vytvoření největšího jednotného trhu na světě a tom, jak z EU učinit nevíce konkurenceschopnou světovou ekonomiku, hovoříme o hospodářské soutěži, ale jak se zachováme, dojde-li na daňovou soutěž? Jak to ostatně stojí ve vysvětlujícím prohlášení, nejlepším způsobem, jak vyřešit problém soutěže, by byla naprostá harmonizace.

Takže na jedné straně diskutujeme o soutěži jako o problému, na druhé straně zároveň tvrdíme, že by ekonomika měla být více konkurenceschopná. Tato problematika by neměla spadat pod pravomoc EU. Spadá pod pravomoc členských států a tak by to mělo zůstat, protože nejlépe zaručíme konkurenceschopnost ekonomiky tím, že zaručíme daňovou soutěž, nikoli harmonizaci.

– Zpráva: Ana Maria Gomes (A6-0052/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti. Evropská unie nemá žádný zájem na tom, aby financovala Irák. V samotné Evropě existuje řada zemí, které takovouto pomoc potřebují mnohem více. Ze zprávy organizace Caritas Europa vyplývá, že ve 14 evropských zemích včetně Polska, Rakouska, Německa a Británie – jsou chudobou zasaženi samostatně žijící rodiče, zejména ženy.

Podle zprávy EU je Polsko s 26 % zemí, která má ze všech států EU nejvyšší procentní podíl dětí žijících v chudobě. Každý pátý Polák (19 %) žije pod hranicí chudoby. A chudobou je ohroženo 22 % polských dětí s alespoň jedním pracujícím rodičem. Tyto údaje jsou nejvyšší z celé Evropy. Chudoba hrozí také 13 % Poláků, kteří mají zaměstnání. V Rakousku žije 47 % nezaměstnaných svobodných matek a otců v chronické chudobě. Měli bychom se soustředit na Evropu.

– Zpráva: Marie Panayotopoulos-Cassiotou (A6-0033/2008)

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Pane předsedající, když jste včera předsedal zasedání, zdůraznil jsem, s jakým potěšením vždy v této sněmovně čtu zprávy Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a ptám se sám sebe, proč vůbec existuje. To dnes znovu dokládá i zpráva, jejíž zjištění vypovídají spíše o tom, že autor byl v dětství nadšeným divákem seriálů z vězeňského prostředí, než o skutečné situaci žen ve vězeních – ponechávám stranou, zda by tato problematika vůbec měla spadat pod pravomoc této sněmovny.

Například v bodě odůvodnění Q stojí: „jelikož je rostoucí počet žen ve vězeních částečně zapříčiněn zhoršující se ekonomickou situací žen“. Jsem přesvědčen, že počet žen stoupá jednoduše proto, že stoupá počet obyvatel, a tento fakt jsem si také ověřil ve statistikách z řady zemí Evropské unie. Poměr žen ve vězeních ve skutečnosti v celé Evropě klesá.

Zpráva tvrdí, že by měl být ve vězeních umožněn přístup ke všem možným druhům vysoce kvalitní lékařské péče. Ano, to je zcela správné. Ale v mém volebním obvodě žije mnoho starších žen, které by s radostí uvítaly stejnou zdravotní péči, jaká je poskytována vězeňkyním v celém Spojeném království. Z toho důvodu jsem se hlasování zdržel.

– Zpráva: Ana Maria Gomes (A6-0052/2008)

  Philip Claeys (NI). – (NL) Včera jsem poukázal na nenapadnutelný postoj Turecka jakožto země, která usiluje o členství v EU, a tato zpráva toto zvláštní postavení jen potvrzuje. Již řadu týdnů bombarduje Turecko severní Irák a do země vtrhly desetitisíce tureckým vojáků. A co dělá Parlament, místo aby tuto agresi jednoznačně odsoudil? Slušně požádá Turecko, aby respektovalo územní integritu Iráku.

Všechna pravidla, veškeré zásady, pokyny a kritéria musejí jít v otázce přistoupení Turecka stranou, od kodaňských kritérií po mezinárodní právo a zákaz uplatňování agrese. Turecko se domnívá, že stojí nad zákonem, nad všemi zákony, a Evropa je v tomto ohledu neustále utvrzuje. Jednoho dne bude Evropská unie svého přístupu litovat.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, byl jsem a stále jsem ostrým a jednoznačným kritikem a odpůrcem války v Iráku. Jsem však také přesvědčen, že musíme napravit chyby, jichž jsme se v Iráku dopustili. V západním světě – jak v Evropě, tak v USA – jsme tedy povinni učinit, co je v našich silách, abychom zabezpečili mír a stabilitu, a to samo o sobě bude dost obtížné. Proto je zpráva paní Gomesové výjimečná.

Měli bychom opravdu využít příležitost a podpořit iniciativu paní Záborské za propuštění uneseného arcibiskupa. Je politováníhodné, že v důsledku administrativní chyby této sněmovny nebyla tato problematika zařazena do dnešního pořadu jednání. Je naší povinností učinit vše, abychom pomohli tomuto zástupci menšiny, jejíž existence je ohrožena, která se svými muslimskými sousedy žila po staletí v míru a nad kterou visí hrozba genocidy právě v okamžiku, kdy neseme odpovědnost za Irák. To je nepřijatelné, a proto musíme začít rozhodně jednat.

– Zpráva: Marie Panayotopoulos-Cassiotou (A6-0033/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, souhlasím s většinou bodů zprávy paní Panayotopoulos-Cassiotouové o situaci žen ve vězeních. Vězeňské správy musejí osobám odsouzeným k odnětí svobody či osobám přechodně zatčeným zaručit důstojné podmínky.

Rád bych vás upozornil na situaci žen zaměstnaných ve vězeňské službě. V Polsku se počet ženských vězeňských pracovnic pohybuje od 5 000 do 30 000. Jejich plat nepřesahuje 500 EUR měsíčně. Vzhledem k tomu, že pracovníci vězeňské služby mají dohlížet na to, aby výkon trestu probíhal řádným způsobem, je důležité, aby většina pracovníků, kteří jsou ve styku s vězeňkyněmi, byla téhož pohlaví. Snižuje se tak nepohodlí vězeňkyň a zaručuje lepší ochrana jejich práv. Bez výrazného zvýšení jejich platů a zlepšení pracovních podmínek vězeňských služeb však cílů, které zpráva stanoví, nedosáhneme.

– Zpráva: Ana Maria Gomes (A6-0052/2008)

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Pane předsedající, o této zprávě jsem hlasoval podle doporučení mé strany a hlasoval jsem také proti mnoha pozměňovacím návrhům. Nesouhlasím však z obsahem bodů odůvodnění. V nich se uvádí, že „je nezbytné vytvořit národní jednotku, která bude udržovat pořádek, jenž spojuje všechna společenství, která jsou považována za důvěryhodná“. Jedná se o irácké občany a o jednotku, která bude podle mého názoru sestavena z iráckých občanů.

Zajímalo by mě, kolik odhodlání v této věci dosud prokázaly jednotlivé členské státy, které tvoří Evropskou unii. Stačí se jen podívat, kolik lidí podporuje úsilí v Iráku, ať v toto úsilí věříte, či nikoli. Měli bychom se pokusit napravit problémy, které jsme způsobili.

Jsem hluboce přesvědčen, že toto usnesení dokazuje, že nám snaha o harmonizaci zahraniční a bezpečnostní politiky EU v budoucnosti způsobí řadu potíží, a to jak v tomto Parlamentu, tak vládám jednotlivých států.

– Zpráva: Feleknas Uca (A6-0035/2008)

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, stejně jako většina členů mé skupiny jsem i já jsem hlasoval proti této zprávě, nikoli kvůli jejímu tématu, ale proto, že je tato důležitá problematika opakovaně zneužívána k ideologickým bojům o koncepci sexuálního a reprodukčního zdraví a práv.

Naléhavě žádám všechny skupiny v této sněmovně, aby tento ideologický spor ukončily, neboť dané problematice škodí. Musíme dát jasně najevo, že reprodukční zdraví je důležité, ale nijak nesouvisí s potraty, protože potraty nespadají pod pravomoc Evropské unie a každý členský stát má právo určovat v této oblasti vlastní zákony. To je v souladu se zásadou subsidiarity, a proto nelze peníze evropských občanů využívat k účelům, které některé státy EU z etických, morálních a právních důvodů nepovažují za přijatelné.

Proto bychom měli tuto problematiku konečně pustit z hlavy a soustředit se na neutrální koncepce, které skutečně souvisejí s otázkami zdraví a nemají nic společného s problematikou potratů, na kterou existuje v této sněmovně řada různých názorů, a v této souvislosti rozhodně podporuji ochranu nenarozeného dítěte.

Písemná vysvětlení hlasování

- Zpráva: Claude Turmes (A6-0006/2008)

  David Martin (PSE), písemně. − Se zprávou Clauda Turmese o Globálním fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (GEEREF) souhlasím. GEEREF bude využívat omezené veřejné finanční prostředky k povzbuzování soukromých investic do energeticky účinných a na obnovitelné zdroje energie zaměřených projektů v rozvojových zemích a ekonomikách procházejících transformací. Fond, který každému pomáhá dosahovat určité úrovně energetické účinnosti a zahrnuje i obnovitelné zdroje energie, má mou podporu a já jsem hlasoval pro něj.

  Rovana Plumb (PSE), písemně. − (RO) Usnesení zmiňuje vytvoření inovačního finančního nástroje na podporu provádění určitých projektů financovaných uvedeným fondem s ohledem na přechod k hospodářství s nízkými emisemi oxidu uhličitého a přizpůsobení účinkům změny klimatu.

Rozvoj tohoto druhu hospodářství formou projektů financovaných z fondu znamená tvorbu nových pracovních míst, rovných podmínek pro sociální rozvoj a vyloučení rozdílů. V tomto smyslu je prospěšná zvláštní podpora pro malé a střední podniky v oblasti přístupu k financování jejich projektů v rámci GEEREF.

Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože jsem přesvědčena, že tyto dvě formy opatření, jmenovitě snížení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení účinkům změny klimatu, je třeba rozvíjet souběžně prostřednictvím sladěných a konvergentních politik s kladným dopadem na rozvoj trhu práce / tvorbu nových pracovních míst a nárůst HDP.

- Zpráva: Danutė Budreikaitė (A6-0036/2008)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Obecně lze říci, že účelem této zprávy je povzbudit začlenění „nových“ členských států do vnější politiky EU, konkrétně do „politiky rozvojové spolupráce“ a „evropské politiky sousedství“.

Zpráva rovněž přihlíží k tomu, že „nové“ členské státy představují pro EU příležitost „k posílení strategické přítomnosti Evropské unie ve východní Evropě, střední Asii a na Kavkaze“, v regionech, se kterými mají „nové“ členské státy prioritní vztahy a které dosud získávaly méně „pomoci“ EU.

Znamená to snahu o využití privilegovaného vztahu východoevropských zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, jako nástroje intervence EU (s ohledem na zájmy hlavních velmocí a jejich velkých ekonomických skupin, zejména v odvětví energetiky) v zemích Společenství nezávislých států, západního Balkánu a Kavkazu.

Jde tedy o snahu využít „zkušeností“ uvedených zemí z „fáze přechodu“ ke kapitalismu a začlenění do NATO a EU jako vzoru pro tyto regiony. A právě o to jde: je to politika, která maskuje zájmy kapitalismu „rozvojem“.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji zprávu paní Danutė Budreikaitėové o výzvě, kterou politika rozvojové spolupráce EU představuje pro nové členské státy. Jakkoli nové členské státy EU kromě Malty a Kypru zajišťují jedinečnou odbornou zkušenost pro uplatnění a zaměření rozvojové politiky v našich sousedních zemích na východě, musíme aktivně povzbuzovat jejich účast i v subsaharské Africe a ostatních méně rozvinutých zemích. Naši noví členové posilují úlohu EU jako světového partnera a měli by v této úloze získat plnou podporu. Zpráva a její doporučení mají mou podporu.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Samotný fakt, že jednáme o úloze nových členských států v politice spolupráce a rozvojové politice Evropské unie, zvláště ve vztahu k africkým, karibským a tichomořských zemím, je jasným důkazem o úspěchu procesu rozšíření a o začlenění zemí, které k EU v posledních letech přistoupily.

„Bývalé východoevropské země“ mají jistě dlouhou tradici „spolupráce“ s Afrikou a možná ještě přetrvaly určité vazby, ačkoli za zcela jiných podmínek. Nejvýznamnější otázkou je však to, že tyto země, které stále statečně bojují s náklady svých reforem, jsou nyní schopny přispět ke spolupráci a rozvoji za aktivního souhlasu svých obyvatel. Tuto příkladnou cestu vpřed by mohly, a doufáme, že i budou, následovat ostatní země, které jsou v podstatě ve stejné situaci v jiných částech světa.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji pro zprávu paní Danutė Budreikaitėové o výzvě, kterou politika rozvojové spolupráce EU představuje pro nové členské státy.

Zpráva má vysokou kvalitu, uvádí podrobnou analýzu současného stavu rozvojové spolupráce nových členských států, zúčastěných institucí a programů, zemí, které jsou příjemci pomoci, a příslušných finančních příspěvků.

Otázky, kterými se zpráva zabývá, kladou důraz na vztahy mezi členskými státy EU a jejich novými východními sousedy. Nové členské státy představují důležité spojení EU s jejími novými sousedy.

Osobně bych chtěl vyzvat k rozvoji účinných forem spolupráce mezi starými a novými dárci ve prospěch méně rozvinutých zemí, při využití převažujícího vlivu nových členských států v konkrétních regionech či zemích.

- Zpráva: Neena Gill (A6-0027/2008)

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Gillové o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje. Tento program se snaží zvýšit kvalitu života seniorů prostřednictvím využití nových informačních a komunikačních technologií (IKT). Účast Evropské unie v tomto programu zajistí, že Unie bude schopna lépe řešit demografické výzvy.

Využití IKT může seniorům pomoci k tomu, aby byli nezávislejší a aby si zachovali zdraví, a může zlepšit kvalitu jejich života.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Hlasovali jsme pro tuto zprávu, která se zabývá návrhem Evropské komise na účast EU v programu výzkumu a vývoje, který se některé členské státy rozhodly zřídit v oblasti nových informačních a komunikačních technologií (IKT) a který má pomoci stárnoucím lidem a umožnit státům účinně jednat. Program nese název „Ambient Assisted Living“ (program asistovaného žití) a snaží se dosáhnout součinnosti z hlediska zdrojů pro řízení a finančních zdrojů. Účastní se ho i Portugalsko.

Zpráva, kterou nyní Evropský parlament schválil, upozorňuje na podporu úlohy žen ve vědě a výzkumu a předkládá v tomto ohledu konkrétní návrhy a zdůrazňuje účast malých a středních podniků a rovný přístup všech členských států k hospodárným řešením s cílem předcházet prohlubování „digitální propasti“ a vzniku „dvourychlostní“ Evropy.

Zpráva rovněž navrhuje, aby Komise do roku 2010 provedla průběžné hodnocení, aby posoudila kvalitu a účinnost provádění programu.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Rád bych uvedl dvě připomínky ke zprávě paní Gillové, jejíž podstatou je organizování programů výzkumu v zájmu zvýšení nezávislosti seniorů pomocí využití informačních a komunikačních technologií.

První připomínka se týká podstaty návrhů: jen stěží lze zjistit, jakou přidanou hodnotu by Evropská unie přinesla projektu, který zcela legitimně zahájilo několik členských států – kromě zvýšení byrokratičnosti projektu a zřízení nové instituce Společenství. Finanční velkorysost Unie, která by řadu let dosahovala výše 150 milionů EUR mínus provozní náklady výše zmíněné nové instituce, nevypadá jako přesvědčivý argument.

Má druhá poznámka se týká podoby návrhů. Je stále obvyklejší, že legislativní návrhy jsou tomuto Parlamentu předkládány v podobě kompromisu mezi Parlamentem a Radou – účelem je zrychlit proces tím, že se usnadní přijetí návrhů v prvním čtení. Ve skutečnosti ale dochází k tomu, že zákonodárný orgán je rukojmím hrstky expertních vyjednavačů. Považuji rozšiřování této praxe za hrozbu demokracii.

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. (FR) Hlasovala jsem pro zprávu, která navrhuje účast Evropské unie v programu výzkumu a vývoje Ambient Assisted Living (AAL), který společně provádí řada členských států a třetích zemí.

Stárnutí populace je výzvou pro evropskou společnost a evropské hospodářství. Střední délka života je v současné době 80 let, přičemž v období mezi lety 2010 a 2030 vzroste počet lidí ve věku 65 až 80 let zhruba o 40 %.

Objevují se nová řešení, s jejichž pomocí mohou lidé čelit problémům se ztrátou paměti, zhoršením zraku, sluchu nebo pohyblivosti a ztrátě soběstačnosti, které nás s vyšší pravděpodobností mohou postihnout při stárnutí.

Účast Evropské unie v programu se předpokládá v rámci sedmého rámcového programu výzkumu a vývoje Evropské komise. Evropská unie poskytne 150 milionů EUR na spolufinancování projektů, jejichž pákový účinek v letech 2008 až 2013 dosáhne nejméně 600 milionů EUR.

Země zúčastněné v programu AAL budou jeho financování pomáhat i ekvivalentními nebo většími příspěvky, což znamená, že každá země bude investovat 20 % svého vnitrostátního rozpočtu na výzkum do této oblasti.

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro zprávu paní Gillové (A6-0027/2008) „Zlepšení kvality života seniorů“, jejímž cílem je prosazovat užívání moderních informačních a komunikačních technologií jako prostředku podpory starších lidí.

Jak víme, naše společnosti zaznamenávají stále se prodlužující očekávanou délku života. Je to velmi dobrý trend. Střední délka života v EU je v současné době 80 let a podíl lidí starších 65 let v krátké době dosáhne 40 %. Dotčené technologie mohou takovými lidem značně pomoci v různých situacích, včetně prodloužení profesní a společenské činnosti a zlepšení kvality jejich života. Přirozeně je třeba brát v úvahu i zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením a přístup k uvedeným službám a technologiím musí být umožněn zajištěním širokopásmových připojení k internetu v městských i venkovských oblastech, aby se předešlo geografické diskriminaci.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Jsem pro spolufinancování programu „Ambient Assisted Living“ ze strany Evropské unie, protože tento program by znamenal přínos nejen pro starší občany, ale i pro jiné skupiny obyvatel, například pro osoby se zdravotním postižením. Právě z důvodu zásadní demografické změny evropského obyvatelstva a rostoucí očekávané délky života v posledních desetiletích musíme podporovat nové informační a komunikační technologie, které by starším lidem velmi usnadnily překonávání překážek, se kterými se každodenně střetávají. Pokud jde o obecné snížení nákladů ve zdravotnictví v důsledku využívání těchto nových technologií bych vás také rád upozornil na výzkum systémů „mobilního monitorování zdravotního stavu“, jejichž využití by jen v Německu samotném snížilo roční náklady na zdravotní péči o 1 500 milionů EUR.

Dovolte mi zdůraznit, že jednou z výhod spolufinancování je i jeho kladný dopad na soukromý sektor, protože by nepřímo pomohlo malým a středním podnikům.

Velmi podporuji společný program AAL, protože využití nových technologií znamená trvalou úctu k životu starších lidí a umožňuje jim stárnout důstojně.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji zprávu paní Neeny Gillové „Zlepšení kvality života seniorů“. Při sdružování zdrojů a koordinování výzkumu a vývoje na evropské úrovni jsme lépe schopni posoudit, jak zlepšit životy našich starších občanů. Stanovením minimálního příspěvku zajistíme účast všech členských států na této věci. Rád bych zpravodajce vyjádřil pochvalu za její zprávu a podpořil doporučení v ní obsažená.

- Zpráva: Olle Schmidt (A6-0030/2008)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) Rozhodli jsme se tuto zprávu v plné šíři podpořit, protože podle našeho názoru EU musí upřednostnit zásah proti škodlivé daňové konkurenci v odvětví paliv, zvláště aby mohla dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu.

Návrh na harmonizaci daní by také nebránil členským státům zvyšovat daně z CO2 u benzinu a motorové nafty.

To je další důležitý důvod k podpoře zprávy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tento návrh směrnice se snaží zmenšit rozdíly v cenách paliv mezi jednotlivými členskými státy, které v silniční přepravě vedou k narušení z hlediska hospodářské soutěže a životního prostředí. Rozdíly v cenách plynového oleje užívaného jako motorové palivo a bezolovnatého benzinu jsou skutečně značné.

Z toho plyne význam směrnice pro Portugalsko, jednu ze zemí, ve kterých je tento stav skutečně pociťován s ohledem na rozdíly cen v naší zemi a ve Španělsku: portugalské podniky trpí konkurencí španělských podniků, protože ty těží z nižších cen paliv – palivo představuje zhruba 30 % nákladů – v důsledku nižší daně (a DPH) z paliv.

Portugalské podniky zdůvodnily stagnaci fixních mezd svých pracovníků tímto tlakem na náklady, se závažnými důsledky pro pracovní síly.

Návrh Evropského parlamentu je příznivější, protože vylučuje přechodná období podle článku 18, což je v současné situaci velmi důležitý aspekt, který dává naději, že umožní snížit rozdíl mezi Portugalskem a Španělskem v roce 2010, protože Španělsko bude muset zvýšit svou daň z paliv v případě plynového oleje z 302 EUR na 330 EUR. Sbližování bude pokračovat i v letech 2012 a 2015. U bezolovnatého benzinu však bohužel tímto způsobem ke změně nedojde.

  Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti zprávě pana Schmidta, protože to, o co se zde Evropský parlament pokusil, místo aby podpořil iniciativu Komise, je svého druhu kouzelnický trik, který se snaží poštvat staré členské státy proti novým. V každém případě bude rozhodnutí v konečném fázi jen na ministrech samotných a bude muset být jednomyslné.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Vyšší zdanění a více kontrol: to je recept Bruselu pro Evropu! Harmonizace spotřebních daní, právě tak jako harmonizace DPH uvalením závazných minimálních sazeb, jaké nyní již máme 15 let, je prokazatelně neúčinná, naprosto zbytečná a v některých případech i škodlivá.

Musím vám připomínat, že podobná opatření brání členským státům snižovat například DPH ve veřejném stravování, ačkoli je to odvětví, ve kterém je důvod k narušení přeshraniční hospodářské soutěže zvláště bezvýznamný a kde by snížení DPH mohlo pomoci vytvořit tisíce pracovních míst? Musím vám připomínat, že členské státy jsou nuceny provádět zvyšování daní, která jejich občané považují za dosti přemrštěná, aby vyhověly evropským předpisům – zatímco jiné evropské předpisy po nich současně požadují, aby snížily svou míru inflace?

Tento návrh spočívá ve zvýšení daně z motorové nafty v souladu s daní z bezolovnatého benzinu a záminkou přitom je snaha o ochranu životního prostředí a údajná nutnost bojovat s „daňovou turistikou“ – kterou máme na mysli obyčejné lidi využívající hospodářské soutěže! Celá věc je ještě skandálnější, protože například řidiči ve Francii byli povzbuzováni k nákupu vozidel na dieselový pohon – pravděpodobně proto, abychom je nyní mohli zdrtit ještě víc než kdy dříve!

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Toto vysvětlení hlasování má zdůraznit, že opět promarňujeme příležitost na úrovni EU (protože příslušný mechanismus existuje) přijmout opatření na ochranu drobného příbřežního rybolovu tím, že na benzin neuplatňujeme ani stejné podmínky zdanění, jakým se těší spotřebitelé plynového oleje v zemědělství a rybolovu. Je třeba mít na paměti, že benzin je palivem užívaným pro plavidla v tomto důležitém a největším segmentu loďstev nejrůznějších členských států, zejména Portugalska.

Ve svém usnesení ze dne 28. září o zlepšení hospodářské situace v odvětví rybolovu Evropský parlament, který přihlédl k tomu, že zvýšené ceny paliv mají negativní dopad zvláště na odvětví rybolovu (značně prohlubují současnou hospodářskou a sociální krizí a drasticky snižují příjmy rybářů) a zdůraznil, že existuje vážné riziko zániku tisíců rybářských podniků a ztráty tisíců pracovních míst, přijal celou škálu návrhů na podporu odvětví, aby mohlo bojovat se zvýšenými cenami paliv. O jeden a půl roku později nebylo na úrovni EU kromě zvýšení podpory podle pravidla „de minimis“ učiněno v podstatě nic.

  David Martin (PSE), písemně. − Cílem zprávy Olle Schmidta „Zdanění bezolovnatého benzínu a plynového oleje“ je řešení rozdílů spotřebních daní z paliv v celé Unii. Současná nerovnováha povzbudila palivovou turistiku, která má důsledky pro hospodářství i životní prostředí. Je třeba přijmout opatření, která by od této praxe odrazovala. Nicméně uznávám potřeby nových členských států, které jsou stále ve fázi hospodářského rozvoje a které budou na přizpůsobení se navrhovaným opatřením potřebovat čas. Hlasoval jsem pro tuto zprávu.

  Pierre Pribetich (PSE), písemně. – (FR) Účelem návrhu Komise bylo zavést opatření pro snížení emisí CO2 v souladu s deklarovanými cíli balíčku pro energetiku a změnu klimatu. Ani návrh Komise ani dnes přijatá zpráva však neřeší naléhavou potřebu vývoje paliva schopného skutečně významně přispět k boji proti emisím CO2. V důsledku rozdílu mezi plánovanými úpravami a způsobem, jakým mají být šířeny v celé Unii z hlediska časového i geografického, budou navrhovaná opatření neúčinná.

Chceme-li skutečně vstoupit do „éry čistého ovzduší“, měli bychom mít v oblasti ochrany životního prostředí větší představivost a měli bychom podporovat opatření, která nám umožní účinně zvládnout narušení klimatu. Přístup založený na změně zdanění, který navrhuje Komise a Olle Schmidt ve své zprávě, nepodporuje ani výzkum ani koncepci nového alternativního paliva, které by omezilo emise CO2.

Chci dnes vyjádřit jasný nesouhlas s myšlením, které je v pozadí této zprávy, a proto jsem hlasoval proti něčemu, co je prostě jen kompromisem, který podkopává deklarovaný cíl.

- Zpráva: Ana Maria Gomes (A6-0052/2008)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Zpráva paní Gomesové rekapituluje dramatickou a obtížnou situaci, ve které se Irák nachází. Nevládní organizace a různé orgány odpovědné za obnovu regionu nejsou v praxi schopny řešit problémy vzniklé za desetiletí války, diktatury a sankcí.

V této situaci je povinností evropských orgánů podporovat různorodou strategii pro Irák, která zvyšuje přímou podporu EU určenou technické pomoci při prosazování právního státu, spravedlnosti a řádného finančního řízení v zájmu ochrany základních lidských práv dosažením regionální stability a bezpečnosti.

Proto Parlament naléhavě žádá Radu, aby povzbuzovala investice evropských podniků na území Iráku a vedla jednání o obchodní dohodě mezi EU a Irákem, aby bylo možné více sladit irácký trh s evropskými předpisy.

V podstatě návrh Evropského parlamentu, se kterým plně souhlasím, navrhuje novou strategii pro Irák včetně vhodného použití evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a podpory pluralitní a nezávislé informační soustavy.

Jako zpravodaj Výboru pro rozvoj pro zprávu o programu Erasmus Mundus v období 2009-2013 budu nyní pracovat na zvýšení finančního přídělu pro Irák: šíření kultury je základním krokem k vytvoření skutečného právního státu.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Přijatému usnesení se podařil „podivuhodný“ výkon - ani jednou se nezmínit o brutální a nezákonné agresi a okupaci Iráku ze strany Spojených států amerických a jejich spojenců.

Usnesení nevšímavě přechází smrt mnoha set tisíců Iráčanů, zničení celé země a předem promyšlené a masivní nedodržování lidských práv vyplývající z agrese a okupace.

Usnesení vůbec nezmiňuje první a hlavní důvod mimořádně závažných problémů, kterým Iráčané a jejich země nyní čelí, a tedy i způsob jeho řešení: okamžité stažení všech okupačních vojenských jednotek.

Usnesení v zásadě potvrzuje současný stav, představuje jej jako hotovou věc a snaží se povzbudit větší účast EU na zásahu v Iráku a tuto zemi považuje za další „stát pod dohledem“ USA/NATO/EU, stejně jako Afghánistán a Kosovo. Je to neuvěřitelné, protože usnesení současně uvádí, že se sousední země musí zdržet jakýchkoli zásahů do vnitřních záležitostí Iráku a musí respektovat jeho nezávislost, suverenitu a územní celistvost i touhu iráckého lidu vybudovat v zemi vlastními silami ústavní a politický systém.

Proto jsme hlasovali proti.

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu i přes názor vyjádřený v jednom z bodů odůvodnění, který všechny problémy Iráku přičítá minulému režimu. Není pochyb o tom, že Saddám Husajn byl krutý diktátor, který zavinil smrt mnoha svých lidí, zejména svou systematickou snahou o vyhlazení Kurdů. K nevýslovnému strádání však také vedl naprostý nedostatek jakékoli strategie okupačních sil při řešení obnovy země.

Jsem však velmi potěšen tím, že Parlament zaujal stanovisko, že žádná země by do Iráku neměla nikoho nuceně vracet. Země není bezpečná, dokonce ani irácký Kurdistán, kde byly nedávno spatřeny turecké tanky, které překročily jeho hranice, a tím způsobily další strach a nestabilitu. Od členů řady stran iráckého parlamentu jsme slyšeli, že návrat je nebezpečný a potenciálně pro zemi samu destabilizující. V podvýboru pro lidská práva jsme rovněž slyšeli o neutěšené situaci milionů Iráčanů, kteří žijí jako uprchlíci v sousedních zemích s nepatrnou podporou mezinárodního společenství. Měli bychom podpořit veřejné služby v těchto státech a přinejmenším vzdělávat děti.

  Patrick Louis (IND/DEM), písemně. – (FR) Zástupci Hnutí za Francii v Evropském parlamentu zaujali již od počátku intervence Spojených států amerických v Iráku důsledný postoj. Vlastní zkušenosti naší země a její pouta k iráckému lidu nás varovaly před humanitární, vojenskou a morální katastrofou, kterou intervence přinese.

Nyní je zkáza dokonána a je na členských státech, aby samy nebo společně jednaly v zájmu spásy a obnovy všeho, co lze zachránit. Před americkou intervencí byl Irák jedinou muslimskou zemí, ve které žilo velké a prosperující křesťanské společenství – společenství, které tam žilo ještě před příchodem islámu.

Jedním z nejtragičtějších důsledků americké intervence byl exodus částí tohoto společenství vyhnaných terorem a zastrašováním. Je to kalamita pro dnešní i budoucí Irák. V širších souvislostech vede rychlá eroze nábožensky promísených skupin obyvatel na Středním východě k humanitárnímu a hospodářskému zbídačení a ohrožuje stabilitu a prosperitu celého regionu.

Historik Fernand Braudel se domníval, že historie započala v Sumerské říši, dnes se však zdá, že dlouhá historie křesťanských menšin v Iráku je u konce. My, národy Evropy, prostě nemůžeme tuto obrovskou nespravedlnost přejít tím, že nebudeme jednat.

Irácká křesťanská společenství bývala k islámu otevřená a vstřícná a společně se svými muslimskými sousedy budovala zemi, která prosperovala, než ji zpustošil fanatismus a války.

(Vysvětlení hlasování ukončeno podle článku 163)

  David Martin (PSE), písemně. − Jsem potěšen tím, že zpráva Any Gomesové o úloze EU v Iráku hledí kupředu a formuluje strategii budování silného demokratického iráckého státu respektujícího lidská práva a bohatou etnickou a náboženskou skladbu země. Irák potřebuje Evropu, aby mu pomohla stavět na nejnovějších zlepšeních bezpečnosti, která budou muset ujít dlouhou cestu při povzbuzování investic a zvyšování účasti nevládních organizací na obnově země. Celá Evropa má zájem na stabilním a bezpečném Iráku, a domnívám se, že doporučení zprávy to uznávají.

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zpráva má zajistit lepší podíl EU na imperialistické kořisti z války proti Iráku a intervencí v širším regionu Středního východu. V této souvislosti:

hledá způsoby a prostředky zajištění dlouhodobé přítomnosti EU v zemi, aby „pomohla evropským firmám ucházet se o kontrakty na obnovu Iráku“, tzn. aby zvýšila podíl kořisti monopolů EU;

požaduje bezpodmínečnou pomoc pro kolaborantskou „vládu“ Iráku;

předkládá strategie aktivní účasti na imperialistické okupaci. Aby se mohly vojenské a policejní síly stát součástí okupačních armád, je třeba si nasadit jiné klobouky a změnit jméno na „jednotky OSN“.

Proto zpráva, která cynicky uznává katastrofické důsledky války a masakrování iráckého lidu, spěšně uvádí, že události byly dovedeny ke zdárnému konci.

Zpráva legitimizuje nejen okupační armády, které nazývá „mnohonárodnostními silami“, ale i soukromé firmy vrahů činné v Iráku, za předpokladu stanovení pravidel pro jejich trestnou činnost!

Komunistická strana Řecka zprávu odsuzuje. Vyjadřuje svou solidaritu s odporem Iráčanů a s bojem obyvatel regionu za osvobození od imperialistického jha okupace a za jejich nezcizitelné právo rozhodovat o svém vlastním osudu.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) To, že se Parlament rozhodl jednat o budoucnosti úlohy Evropské unie v Iráku a nesetrvávat u bezúčelné debaty o problémech minulosti, je příznivé. Namísto let minulých pro nás nyní pět důležitých let představuje pět let příštích.

Výchozím bodem každé debaty o této otázce nyní musí být uznání skutečnosti, že situace na místě se velmi zlepšila, jakkoli je stále vážná. Toto zlepšení ukazuje zejména to, že existuje schůdná cesta vpřed směřující k vybudování demokratického a bezpečného státu. Našeho cíle lze dosáhnout. Zkušenosti v uplynulých letech však také ukazují, že ho lze dosáhnout pouze s větším odhodláním, zvýšením bezpečnosti, investováním do odborné přípravy iráckých orgánů a co je velmi důležité, s aktivním přispěním k vybudování infrastruktury, která vedle ropy umožní životaschopnost hospodářství země. V konkrétním případě Evropské unie to znamená rozsáhlé investice do hospodářské obnovy Iráku a budování demokracie v zemi. Tento region i svět nezbytně potřebují demokratický a bezpečný Irák, který dodržuje lidská práva.

  Karin Scheele (PSE), písemně. − (DE) Samozřejmě vím, že jsme v plénu hlasovali o návrhu zprávy, kterou moje kolegyně Ana Gomesová vypracovala o úloze Evropské unie v Iráku, a nikoli o jejím vysvětlujícím prohlášení k uvedené zprávě. Přesto se domnívám, že je důležité, že ve svém vysvětlujícím prohlášení zpravodajka ještě jednou zdůrazňuje, že invaze do Iráku byla strategickou a humanitární pohromou a že irácká společnost byla traumatizována nejprve válkou a pak následným chaosem a násilím.

Vítám skutečnost, že kromě všech dalších důležitých otázek, na které zpravodajka poukazuje, se zvlášť zmiňuje o tom, že dobré výsledky v Iráku vyžadují zajištění významnější úlohy žen a podporu dodržování práv žen, menšin a dětí.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Dle mého názoru je politováníhodné, že Evropský parlament dosud nevypracoval žádnou analýzu války v Iráku. V posledních letech Parlament v podstatě zachovával hrobové ticho a ani neprotestoval proti lžím, které tvrdila Bushova administrativa. Pro demokratickou instituci, jakou Parlament je, to má velký význam! Budeme si jen obtížně zachovávat svou důvěryhodnost, pokud ani nezakročíme proti členům OSN, kteří opovrhují Chartou OSN.

Paní Gomesová nám přednesla posouzení situace v Iráku. Její zpráva o úloze Evropské unie v Iráku obsahuje řadu dobrých doporučení pro obnovu země. Zabývá se řadou témat a všechna navržená doporučení se mi zdají proveditelná. Zvláště vítám návrhy na mnohostranné úsilí o zahájení intenzivních diplomatických jednání pod záštitou OSN mezi Spojenými státy americkými a zeměmi sousedícími s Irákem. Cílem musí být vybudování demokracie v Iráku na základě zásad právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv. Zprávu tedy podporuji.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (FR) Čtvrtá ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války stanoví, že humanitární, zdravotničtí a církevní pracovníci musí být respektováni a chráněni.

Je naprosto nezbytné, abychom vyjádřili podporu v případu Monsignora Paulose Faraje Rahha, chaldejského katolického arcibiskupa, který se narodil a žil v Mosulu a který byl v pátek 29. února 2008 unesen.

Tři osoby, které s ním v době únosu byly, únosci zavraždili.

V ústním pozměňovacím návrhu ke zprávě paní Gomesové nebylo možné Monsignora Rahha jmenovitě zmínit.

Z toho důvodu bych ráda výslovně požádala předsedajícího, aby jménem Parlamentu zaslal dva dopisy vyjadřující podporu a povzbuzení:

- jeden iráckému šíitskému předsedovi vlády Nouri al-Malikimu, který odsoudil útoky na představitele křesťanské církve a jménem irácké vlády nabídl křesťanům „ochranu a spravedlnost“ a ujištění, že osoby odpovědné za násilí budou dopadeny a potrestány;

- druhý místopředsedovi vlády Táriku Hášimímu, příslušníku sunnitského společenství, který rovněž rozhodně odsoudil útoky proti křesťanským komunitám a který po únosu vyjádřil solidaritu s těmi, které nazval „naši křesťanští bratři“.

Je naprosto nezbytné, abychom povzbuzovali vnitrostátní orgány, aby činily vše, co je v jejich silách a zajistily tak okamžité a bezpodmínečné propuštění Monsignora Paulose Faraja Rahha.

- Návrh usnesení: Kodex chování EU pro vývoz zbraní (RC-B6-0063/2008) -{}-

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Toto usnesení podpořím. Jak jsem uvedl ve své zprávě před více než deseti lety, je nezbytné, abychom měli závazný právní základ svého kodexu chování pro vývoz zbraní.

Naléhavé požadavky na vývoz však vyvolává rozdělený evropský průmysl, který zoufale touží po velkosériové výrobě, aby mohl konkurovat masové výrobě zbraní ze Spojených států amerických za podmínek nespojité domácí poptávky po výrobě.

Proto potřebujeme dosáhnout jednotného trhu s obranným zařízením, který Evropě umožní za prvé konkurovat, za druhé přestat zásobovat regionální války na celém světě a za třetí převést některé její nejkvalifikovanější vědce a techniky do nových moderních technologických průmyslových odvětví zítřka.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Některé členské státy mají nepochybný zájem na podpoře vývozu zbraní. Pokud však bude vypracován společný kodex chování pro vývoz zbraní, je pravděpodobné, že některé členské státy s restriktivnější politikou budou nuceny ke kompromisu.

Zastáváme názor, že dohled nad vývozem zbraní nejlépe provádí každý členský stát prostřednictvím svých vnitrostátních právních předpisů. Švédsko musí mít nadále právo provádět restriktivní politiku vývozu zbraní, pokud si to bude přát. Spolupráce je žádoucí pro zajištění dalšího pokroku v úsilí o globální odzbrojení, toho však lze nejlépe dosáhnout v mezinárodním měřítku v rámci Organizace spojených národů vzhledem ke zkušenostem, odborným znalostem a globální působnosti OSN.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Účinný kodex chování pro vývoz zbraní je nepochybně stále významnější v kontextu rychlé militarizace EU, kterou odráží návrh Smlouvy nyní procházející v každém členském státě ratifikací.

Nikoli bez jisté ironie zpráva sama zvlášť zmiňuje „rozvíjející se Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP), v jejímž rámci rozmisťuje EU stále větší počet zahraničních vojenských a civilních misí, při nichž mohou být pracovníci EU ohrožováni zbraněmi, jež předtím dodaly členské státy“.

„Trh s vojenským vybavením“ se v EU rozšiřuje, je podporováno „několik iniciativ na harmonizaci vnitrostátních politik zadávání zbrojních zakázek i transferů a prodeje zbraní uvnitř Společenství“ a existuje „odhodlání zvýšit vývoz zbraní na podporu hospodářských zájmů“.

Hlavní heslo je dáno: závody ve zbrojení a militarizace mezinárodních vztahů.

Iniciativy a opatření, která usilují alespoň o zmírnění této eskalace, jsou proto příznivá a nutná. Jak jsme však již uvedli, regulace obchodu se zbraněmi bude daleko významnější, pokud ji bude doprovázet proces mnohostranného a recipročního odzbrojování, který začne zejména likvidací obrovských jaderných arzenálů.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − Britská delegace konzervativců hlasovala proti usnesení z toho důvodu, že nesouhlasí s odkazy na Lisabonskou smlouvu nebo na rozvíjející se Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku, proti nimž se staví. Kromě toho, jakkoli velmi podporuje odpovědnou politiku přesunů zbraní, není přesvědčena o výhodách, které by právně závazný kodex chování, který by ukládala EU, měl před mezinárodně závaznou smlouvou o obchodu se zbraněmi.

- Zpráva: Marie Panayotopoulos-Cassiotou (A6-0033/2008)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme hlasovali pro zprávu, protože je důležité, aby se v některých institucích v Evropě zlepšily vězeňské podmínky a aby byla dodržována lidská a základní práva vězňů. Kromě toho musí být do zacházení s vězni a provozu vězení začleněno hledisko rovnosti. Máme však jisté námitky proti některým myšlenkám obsaženým ve zprávě. Nechceme harmonizaci podmínek ve věznicích v Evropě a máme silné pochyby o zvláštních trestních sankcích či alternativních trestech pro ženy, těhotné ženy a ženy s malými dětmi. Pokud jde o styk dítěte s jeho rodiči během doby trvání vyšetřovací vazby a následně, je třeba s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte brát v úvahu oba rodiče a nikoli jen matku nebo jednoho z rodičů.

  Den Dover (PPE-DE), písemně. − Já a mí britští konzervativní kolegové se domníváme, že je třeba stále hledat možné způsoby zlepšení situace žen ve věznicích. Zpráva navrhuje řadu možností, které by bylo možné dále zkoumat, včetně zajištění zdravotnické péče.

Zpráva však členským státům v této oblasti nařizuje příliš. Je na členských státech, aby rozhodovaly o podrobnostech své vězeňské politiky. Zvláště nemůžeme souhlasit s tvrzením bodu odůvodnění C a bodu odůvodnění Q, které podle našeho názoru narušují ostatní potenciálně hodnotné aspekty zprávy. Z těchto důvodů jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Panayotopoulos-Cassiotouové o specifické situaci žen ve věznicích a dopadu uvěznění rodičů na společenský a rodinný život, protože existují důkazy o tom, že evropské věznice jsou do velké míry zaměřeny na mužské vězně a potřeby žen přehlížejí.

Proto jsem přesvědčena, že by měla být přijata opatření na podporu zlepšení situace vězněných žen, zejména z hlediska jejich sociálního a profesního znovuzačlenění, zdravotní péče a hygieny, psychologické podpory a udržování rodinných vazeb.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Ačkoli ženy tvoří zhruba 4,5 až 5 % celkové vězeňské populace v Evropě, jsou věznice nadále zaměřeny hlavně na mužské vězně a mají sklon přehlížet specifické problémy žen, které tvoří malou, ale rostoucí skupinu žen držených ve věznicích. Hlavními problémy jsou zdravotní péče, situace vězněných matek s dětmi a pracovní a společenské znovuzačlenění.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zajištění potřeb žen v oblasti zdravotní péče a hygieny. Zvláště těhotné vězenkyně potřebují specializované zdroje a pozornost, pokud jde o skladbu stravy, pohyb, oděvy, léčbu a zdravotní péči poskytovanou odbornými pracovníky.

Děti, které zůstávají se svými uvězněnými matkami, vyžadují náležitou ochranu a péči a neměly by trpět žádnou formou diskriminace. Uvěznění žen může mít zvláště závažný dopad v případě, že ženy byly v době před uvězněním samoživitelkami.

Sociální začlenění vězněných musí byt připraveno v průběhu a po skončení věznění za spolupráce sociálních služeb a dalších příslušných organizací tak, aby byl zajištěn bezproblémový přechod z věznic na svobodu.

  Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Podporujeme úsilí členský států o modernizaci a přizpůsobení trestní politiky s cílem lépe zabezpečit potřeby vězňů včetně zohlednění zvláštních potřeb žen.

Jestliže zacházení s pachateli nespadá do rozsahu pravomocí EU, rozhodli jsme se hlasovat proti předmětné zprávě. Opatření týkající se nařízení, která upravují návštěvy vězňů, fungování příslušných zařízení, odborná příprava personálu, která pracuje v trestním systému, volnočasové aktivity vězňů a sociální pomoc, to všechno jsou věci, za které zodpovídají členské státy a mělo by to tak být i v budoucnosti, aby je bylo možné přizpůsobit a rozvíjet podle vnitrostátních a místních potřeb.

  Hélčne Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan sympatizuje s mnoha názory uvedenými ve zprávě ohledně dodržování lidských práv, lepších podmínek ve věznicích, respektování rovnosti žen a mužů a významu znovuzačlenění pachatelů trestných činů do společnosti. Zcela jasně je také nesmírně důležité v co největší míře přihlížet k potřebám dítěte v takových situacích.

Myslíme si však, že by členské státy samy měly určovat, jak budou při řešení těchto záležitostí postupovat.

Zdůrazňujeme zvláště právo každého členského státu formulovat své vlastní trestní právní předpisy, a tedy vyhlašovat příslušné tresty. Evropská unie by se také neměla účastnit podrobné regulace toho, zda by vězení mělo či nemělo mít tělocvičnu, regulace návštěvních řádů či práce v době vyšetřovací vazby. Tyto záležitosti by měly patřit do oblasti rozhodování členských států a jejich voličů a měly by být určovány v rámci veřejné rozpravy ve společnosti.

Chtěli bychom každému připomenout, že všechny členské státy EU jsou státy demokratické, které splňují kodaňská kritéria.

  Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Podporujeme úsilí vynakládané v členských státech za účelem modernizace a přizpůsobení trestní politiky, která by lépe zohledňovala potřeby vězňů a v rámci toho i specifické potřeby žen.

Protože zacházení s pachateli trestných činů nespadá do pravomocí EU, rozhodli jsme se hlasovat proti zprávě. Opatření, která se zabývají návštěvní řádem, provozem institucí, odbornou přípravou zaměstnanců trestního systému, náplní volného času vězňů nebo sociální pomocí, jsou a měla by zůstat záležitostí členských států, aby je bylo možné upravovat a rozvíjet podle vnitrostátních a místních potřeb.

  David Martin (PSE), písemně. − Souhlasím se zjištěními zprávy, kterou Marie Panayotopoulos-Cassiotouová vypracovala o situaci žen ve věznicích a dopadu uvěznění rodičů na společenský a rodinný život. Věznice zůstávají zaměřeny na potřeby mužských vězňů a já vítám cíl zprávy, kterým je upozornit na rozdíly, které se týkají žen. Se zprávou souhlasím.

  Martine Roure (PSE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože je nezbytně nutné upravit podmínky ve věznicích tak, aby odpovídaly specifickým potřebám žen. I dnes zůstávají podmínky ve věznicích v mnoha členských státech velmi špatné a zcela jistě nejsou zaměřeny na poskytování určitých druhů podpory, které ženy požadují.

Existují specifické problémy týkající se vězeňkyň, které vyžadují zvláštní pozornost, zejména v otázce přístupu ke zdravotní péči.

Proto jsem podpořila pozměňovací návrh, který předložila skupina sociálních demokratů a který požadoval, aby měly vězeňkyně stejný přístup ke screeningovým programům pro záchyt rakoviny prsu a rakoviny děložního čípku jako ostatní ženy. Skutečností je, že včasná diagnóza takovéhoto zdravotního stavu zvyšuje šance na léčbu, a proto může odpírání přístupu k takovým screeningovým programům skutečně znamenat pro vězeňkyně další trest.

Kromě toho jsou ženy stále ústředním prvkem rodinné jednotky. Proto bychom se v případě matek měli pokusit usnadnit jiné formy trestu než odnětí svobody vždy, je-li to možné, za předpokladu, že dané matky nepředstavují žádnou hrozbu pro veřejný pořádek.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. − (SV) Jedná se o oblast, ve které neexistují žádné pravomoci na úrovni EU. I přes některé kladné návrhy se zpráva příliš zabývá podrobnou regulací. Proto jsem se hlasování zdržel.

- Zpráva: Feleknas Uca (A6-0035/2008)

  Nirj Deva a Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. − Hlasujeme-li pro jakoukoli politiku, která obsahuje spojení „sexuální a reprodukční zdraví“, chápeme toto pojení tak, že znamená ochranu a zlepšení kvality života a zdraví matky a nenarozeného dítěte. Nepřijímáme žádnou jinou definici, která by do tohoto slovního spojení zahrnovala potrat, a kromě toho se domníváme, že stejně tak vylučují potrat jakákoli péče, informace, politiky či jiné služby týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví. Budeme usilovat o to, aby tuto definici akceptovalo každé fórum a každý orgán, které můžeme ovlivnit.

Upozorňujeme na odpověď předsednictví Rady danou v Parlamentu dne 4. prosince 2003, která uvádí, že pojem reprodukční zdraví nezahrnuje podporu potratu a že (mimo jiné) by potrat nikdy neměl být uváděn jako metoda plánovaného rodičovství, což je opak tvrzení, které Světová zdravotnická organizace uvádí ve věci regulace plodnosti. Je proto jasné, že definice Světové zdravotnické organizace není závazná a ani není přijata vládními a parlamentními orgány.

Nadále budeme podporovat politiky podporující odpovědné sexuální chování a chránící život a zdraví matky a nenarozeného dítěte, včetně podpory zajištění zdrojů pro dosažení uvedených cílů.

  Hélčne Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Tato zpráva z vlastního podnětu se snaží začlenit hledisko rovnosti do rozvojové spolupráce EU. Strana Junilistan je proti pomoci na úrovni EU, a proto hlasuje proti zprávě.

Avšak několik pozměňovacích návrhů, které předložili někteří poslanci, má méně přívětivou povahu. Právo žen na sexuální a reprodukční zdraví je důležitým prvkem prosazování rozvoje. V tomto případě jsme se rozhodli podpořit původní návrhy, abychom vyvážili nepříjemné tendence v tomto Parlamentu. Práce na těchto otázkách a rozvojové spolupráci by však měla zásadně pokračovat na globální úrovni prostřednictvím OSN a nikoli EU.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Domníváme se, že toto zpráva má několik kladů, jedním z nichž je upozornění na závažný problém v EU i v rozvojových zemích: potřeba zajistit přístup k informacím o sexuálním a reprodukčním zdraví, zajistit svobodu rozhodování a vytvořit a podporovat veřejné služby určené k ochraně a uplatňování práv všech, zejména žen.

Jsme přesvědčeni, že je však třeba zdůraznit, že největší přínos „rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce“ nebude plynout z politik prosazujících vztahy závislosti a dominance, liberalizaci trhu (viz dohody o hospodářském partnerství EU – EPA), vykořisťování pracujících, nerovnost a sociální nespravedlnost a nedodržování lidských práv, které postihují zejména miliony a miliony dětí a žen, ale z politiky účinné spolupráce států založené na rovných právech, dodržování národní suverenity a práva každé země definovat a provádět rozvojový model vyhovující potřebám a zájmům jejího lidu, tzn. politiky, která bude slovo „solidarita“ vykládat přesně.

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. − Hlasoval jsem pro tento pozměňovací návrh, protože jsem pevně přesvědčen, že boj proti násilí, v tomto případě sexuálnímu násilí na ženách v oblastech krizí a konfliktů, musí být nejvyšší prioritou. EU nemůže tolerovat jakýkoli druh násilí, a proto se domnívám, že by měl být kladen důraz na boj proti sexuálnímu násilí zaměřenému na ženy. Dále se domnívám, že tradice nelze posuzovat jako něco zlého. Sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou citlivé otázky, které zahrnují i tradiční společenské i náboženské aspekty, a proto by neměly být zevšeobecňovány a neměl by tak být vyvíjen nátlak na společnosti, a zejména křehké společnosti v případech, kdy drastické změny tradičního způsobů života mohou křehkou společnost více poškodit než jí prospět.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce.

Znevýhodnění žen v rozvojových zemích vyplývající z náboženských pravidel, kulturních zvyklostí a chudoby je často ještě zhoršováno nedostatkem vzdělání. V tomto ohledu chci zejména upozornit na potenciálně obrovský společenský tlak, který by mohl vzejít z veřejné osvěty o základních právech žen a který by v konečném důsledku mohl zlepšit situaci žen v dotčených regionech.

Dále podporuji myšlenku ve věci „násilí páchaného na ženách“ nejen čistě z hlediska žen, které jsou jeho obětí, ale i z hlediska přípravy praktických programů, které by se zabývaly aspektem mužů – násilníků, jak ve své zprávě navrhuje paní Ucaová.

Také se velmi kriticky stavím k tomu, že Komise do svého seznamu opatření nezahrnula strategii proti kulturně nebo nábožensky zdůvodněnému násilí vůči ženám.

Špatný přístup ke vzdělávání vede ke znevýhodnění v ostatních oblastech života z prostého důvodu nedostatku informací. Špatná informovanost v tomto ohledu může mít v rozvojových zemích, kde jsou péče o zdraví a hygienické standardy často otřesné, smrtící důsledky. Chci jen zmínit alarmující vysoký podíl žen nakažených HIV – jižně od Sahary činí 57 %.

Mimořádně kladným prvkem je požadavek na vypracování „ukazatelů plnění zohledňujících rovnost mezi ženami a muži“, které by také zmírnily kontroverznost tématu kvót.

  Maria Martens (PPE-DE), písemně. − Hlasuji-li pro jakoukoli politiku, která obsahuje slovní spojení „sexuální a reprodukční zdraví“, chápu tento výraz tak, že znamená ochranu a zlepšení kvality života a zdraví matky a nenarozeného dítěte. Nepřijímám žádnou jinou definici, která by do tohoto slovního spojení zahrnovala potrat, a kromě toho se domnívám, že stejně tak vylučují potrat jakákoli péče, informace, politiky či jiné služby týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví. Měli bychom usilovat o to, aby tuto definici akceptovalo každé fórum a každý orgán, které můžeme ovlivnit.

Upozorňuji na odpověď předsednictví Rady danou v Parlamentu dne 4. prosince 2003, která uvádí, že pojem reprodukční zdraví nezahrnuje podporu potratu a že (mimo jiné) by potrat nikdy neměl být uváděn jako metoda plánovaného rodičovství, což je opak tvrzení, které Světová zdravotnická organizace uvádí ve věci regulace plodnosti. Je proto jasné, že definice Světové zdravotnické organizace není závazná a ani není přijata vládními a parlamentními orgány.

Nadále budu podporovat politiky podporující odpovědné sexuální chování a chránící život a zdraví matky a nenarozeného dítěte, včetně podpory zajištění zdrojů pro dosažení uvedených cílů.

  David Martin (PSE), písemně. − Zpráva „o rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce“, kterou vypracovala paní Feleknas Ucaová, vítá strategii Komise v této oblasti. Znovu opakuji souhlas se strategií, která se snaží začlenit rovnost mužů a žen do rozvojové spolupráce. Hlasoval jsem pro zprávu.

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Jakkoli je rovnost žen a mužů nedílnou součástí programů rozvojové spolupráce Evropské unie již po mnoho let, skutečný pokrok je doposud příliš pomalý. Evropská komise si proto musí stanovit své cíle ve smyslu číselných hodnot a lhůt, aby se mohl rozvoj stát hlavním činitelem zlepšení životních podmínek žen.

Proto se Unie v partnerstvích, do kterých vstupuje, musí zaměřit na tři priority: základní svobody, postavení žen ve veřejném životě a jejich přístup ke zdravotní péči.

Na druhé straně musí být Komise více než kdy jindy bdělá ve věci porušování fyzické nedotknutelnosti a lidské důstojnosti žen (v podobě mučení, tradičních podob mrzačení a nucených sňatků). Současně musí spolupráce zahrnovat uznání místa žen ve společnosti, které ovlivňuje vše od přístupu ke znalostem po finanční nezávislost. Kromě toho jsou závazky nutné k tomu, aby se do roku 2010 stala prevence a léčba AIDS v rozvojových zemí skutečností. Evropská rozvojová politika bude naprosto neúspěšná, pokud nebude schopna přinést skutečnou změnu podmínek žen.

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zpráva i přes svá přesná zjištění o tragické situaci žen v rozvojových zemích zakrývá skutečné příčiny: kapitalistické výrobní metody a brutální imperialistické intervence EU, Spojených států a ostatních imperialistických států a organizací. Vykořisťují tyto země a drancují jejich zdroje bohatství, což vše vede k hladu a zbídačování milionů lidí.

Navrhovaná řešení se pohybují v mezích kapitalistického rozvoje a rozvojové pomoci EU. Dalším typickým aspektem tohoto přístupu je návrh na posílení podnikání žen za účelem zvýšení zaměstnanosti. V této souvislosti jsou návrhy požadující spravedlivější a demokratičtější společnosti, přístup dívek a žen ke vzdělání a zdravotní péči, vymýcení chudoby, chorob atd. jen prázdnými slovy. Jsou to jen přání, která mají odvést pozornost od pravdy, protože splnění potřeb lidí není slučitelné s nejvyšším principem kapitalistického rozvoje a honby za ziskem. Za každé euro, které EU dává, jich těchto zemím krade tisíce.

Zlepšení postavení žen a životních podmínek obyvatel těchto zemí nebude dosaženo prostřednictvím legalizované loupeže zvané „rozvojová pomoc EU“, ale prostřednictvím odporu vůči imperialistické intervenci, snahy o rovné mezinárodní vztahy a boje za různorodý přístup k rozvoji založený na potřebách lidu.

  Karin Scheele (PSE), písemně. − (DE) Tato zpráva o rovnosti a účasti a o úloze žen v rozvojové spolupráci postihuje velký počet nejrůznějších aspektů a obsahuje i důležité praktické požadavky.

Jako celek by tedy měla být rozhodně podpořena. Tématem, které se prolíná celou zprávou, je sexuální a reprodukční zdraví a násilí vůči ženám, spolu s prosazováním práva žen na sebeurčení.

Je důležité rozšířit sítě mikrofinancování, protože mikroúvěry mohou ekonomické situaci žen pomoci. Nemohu pochopit, proč se někdo pokouší předkládat různé pozměňovací návrhy, které zprávu oslabují a nepřihlížejí k existujícím dokumentům OSN.

  Kathy Sinnott (IND/DEM), písemně. −

Pane předsedající, jsem plně pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a ráda bych tuto pozitivní zprávu podpořila.

Stejně jako mnoho ostatních zpráv týkajících se žen a dětí byla i tato zpráva bohužel využita k prosazování potratů v rámci sexuálních a reprodukčních práv. Protože většina mých kolegů a kolegyň hlasovala pro začlenění řady pozměňovacích návrhů o sexuálních a reprodukčních právech, nemohu pro tuto zprávu hlasovat.

  Konrad Szymański (UEN), písemně. − (PL) Zpráva, kterou paní Ucaová předložila o rovnosti pohlaví v rozvojové politice, je výrazem evropského morálního imperialismu vůči rozvojovým zemím. Vyváží nezdravý společenský model bohatých evropských zemí do zemí Afriky a Asie. Opakované odkazy na reprodukční práva naznačují podporu generalizovaného potratu. Proto jsem nemohl pro zprávu hlasovat.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (FR) Rovnost žen a mužů je v rozvojových zemích prioritou. Velmi oceňuji důkladnou a horlivou práci, kterou paní Ucaová v oblasti tohoto důležitého tématu odvedla.

Přesto jsem hlasovala proti zprávě, protože podstata některých bodů v konečném znění týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví zůstává nejasná. Přetrvávají rozdílné výklady a některé z nich naznačují i hrozbu pro životy nenarozených dětí.

V příští zprávě na dané téma by zdraví žen nemělo být posuzována výhradně ve vztahu k reprodukci, protože všechny ženy mají právo na prostředí, které jim umožní těšit se trvale dobrému zdraví. To znamená věnování zvláštní pozornosti dodávkám bezpečné pitné vody, bílkovin a základních léků vedle tradičních léčiv.

Na základě návštěvy paní Gertrudy Mongellaové dne 6. března 2008, která předznamenala Mezinárodní den žen, bych rovněž ráda řekla, že z africké moudrosti se máme v oblasti rovnosti žen a mužů hodně co učit: je to něco, co bylo v životě tamějších lidí vždy přítomno a přecházelo v ústní tradici mezi ženami a muži, kteří byli požehnáni dobrým duchovním i duševním zdravím. Všichni bychom se tím mohli inspirovat.

6. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

7. Sdělení společných postojů Rady: viz zápis

(Zasedání bylo přerušeno ve 12:50 a znovu zahájeno v 15:05.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: pan BIELAN
místopředseda

8. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

9. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (rozprava)

9.1. Arménie

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o pěti návrzích usnesení o Arménii⁽¹⁾.

  Marie Anne Isler Béguin, autorka. − (FR) Pane předsedající, komisaři, dámy a pánové, vyšlou tragické události, ke kterým došlo v Arménii po prezidentských volbách konaných dne 19. února, vzkaz, že Evropa není schopna podpořit křehké malé demokracie jižního Kavkazu v jejich boji o zřízení?

Po krizi v Gruzii nyní trpí zásadními politickými otřesy Arménie. I přes velkou pozornost, která byla zemi věnována během volební kampaně, se mezinárodnímu společenství nepodařilo prosadit dialog, který by zabránil srážkám, ke kterým došlo 1. března. Po 11 dnech protestů proti výsledkům voleb ze strany opozičního hnutí pod vedením bývalé hlavy státu Levona Ter-Petrosiana se policie pokusila demonstranty rozprášit. Situace se zvrtla, což vedlo ke smrti osmi lidí, zranění mnoha dalších a k vyhlášení výjimečného stavu, který omezil svobodu informací, svobodu shromažďování a politické strany. Od té doby bylo zatčeno 400 osob. Mezi obyvatelstvem panuje zjevné napětí a obavy z nastolení politiky represí. Dnes jsme vzhledem ke svým kontaktům se všemi stranami zúčastněnými v arménském konfliktu povinni na tyto obavy reagovat.

Otázkou však je, co bychom měli navrhnout jako metodu, která by všechny strany zklidnila a přivedla je k jednacímu stolu na pozadí současného vyostřeného napětí? To je ta výzva. Musíme obnovit důvěru prostých arménských mužů a žen v jejich rodící se demokracii. Nezbytným předpokladem obnovení důvěry je zahájení vyšetřování nedávných událostí a propuštění vězněných osob. Dalším krokem – v součinnosti s mezinárodním společenstvím, naším zvláštním zástupcem pro jižní Kavkaz a našimi partnery v Radě Evropy a OBSE – musí být stanovení harmonogramu, podle kterého by se naši arménští přátelé vrátili ke jednacímu stolu, a my jsme povinni přivést k tomuto stolu všechny strany konfliktu na oficiální straně i na straně opozice. Pravidla demokracie závisejí na dialogu a nenásilí a je na nás, abychom takový přístup zprostředkovali.

S vaším svolením, pane předsedající, bych chtěla přednést ústní pozměňovací návrh. Nejsem si jista, jak postupovat v případě, kdy jsme se v usnesení dopustili chyby. V bodu odůvodnění jsme uvedli území Náhorního Karabachu, zatímco jsme měli uvést status Náhorního Karabachu. Moji kolegové s ústním pozměňovacím návrhem zřejmě souhlasí.

  Alexandra Dobolyi, autorka. − Pane předsedající, byla jsem jedním ze čtyř poslanců v misi Evropského parlamentu pro sledování průběhu voleb v Arménii a plně schvaluji a potvrzuji její zjištění o prezidentských volbách, jmenovitě to, že volby byly uspořádány vesměs v souladu se závazky a standardy OBSE a Rady Evropy. Státní orgány se skutečně snažily řešit nedostatky konstatované ve volbách předešlých. Dovolte mi využít této příležitosti a poděkovat delegaci Komise v Jerevanu za veškerou pomoc, kterou nám poskytla.

Jak jsem řekla, volby byly vesměs v souladu s našimi standardy, ale řešení přetrvávajících problémů si vyžádá další zlepšení a politickou vůli. Vyjadřuji svou nejhlubší lítost a obavy v souvislosti s nedávným vývojem, ke kterému v Arménii došlo, násilnými srážkami mezi policii a opozičními demonstranty, které vedly ke smrti osmi občanů a zranění více než 100 osob. Není třeba ani říkat, že očekáváme transparentní a nezávislé vyšetřování událostí, ke kterým došlo, a částečně zrušení výjimečného stavu, který byl po událostech vyhlášen.

Ačkoli to je krok správným směrem, není to krok dostatečný. Vyzývám arménské orgány, aby výjimečný stav v plné šíři odvolaly. Jménem své skupiny vyzývám všechny zúčastněné strany, aby projevily otevřenost a klid, zmírnily svá prohlášení a ihned zahájily konstruktivní dialog.

A v neposlední řadě vyjadřujeme politování a obavy v souvislosti s nedávným neslýchaným porušením příměří na styčné hranici s Náhorním Karabachem a důrazně žádáme zúčastněné strany, aby se zdržely veškerých akcí, které by mohly narušit proces jednání. Naléhavě je žádáme, aby upustily od využívání halasné a katastrofické síly zbraní a vyzýváme je uplatnění k tiché a mírové síly dialogu.

  Urszula Gacek, autorka. − Pane předsedající, nedávné události v Arménii ukazují, jak obtížné je pro rodící se demokracie v bývalém Sovětském svazu důvěřovat volebnímu procesu. Ti, kdo jsou u moci, se pokoušejí míchat karty ve svůj prospěch, zvláště při přípravě voleb, zatímco pro ty, kdo prohrávají, je obtížné výsledky akceptovat.

Problémy, které jsme viděli v povolební Arménii, spočívaly v násilných srážkách vedoucích k osmi úmrtím a ve vyhlášení mimořádného opatření v podobě výjimečného stavu. 1. března 2008 byl vyhlášen zákaz veškeré politické činnosti a přísná cenzura sdělovacích prostředků na dobu 20 dnů. Zákaz politické činnosti byl posléze odvolán. Svoboda sdělovacích prostředků včetně neomezeného přístupu k Internetu má následovat. V příštím týdnu by skutečně měly být znovu obnoveny všechny obvyklé ústavní svobody.

Bohužel však nelze vyloučit, že výjimečný stav bude prodloužen. Prozatím byl tlakový hrnec uzavřen poklicí. Mám obavy z toho, jakým způsobem se zdroj daného tlaku uvolňuje.

Budování demokracie je složitý proces. Musí jej střežit instituce, ve které mají všechny strany důvěru. Je proto politováníhodné, že odcházející prezident napadl veřejného ochránce lidských práv své země, který vládní opatření kritizoval. Demokracii lze chránit pouze posílením úlohy veřejného ochránce práv a zajištěním nestrannosti ústavního soudu, který vyšetřuje obvinění z volebních podvodů.

Dokud nebudou mít vlastní arménští strážci demokracie důvěru, naléhavě vyzývám všechny strany sporu, aby využily zprostředkování, které nabízejí vyslanci EU a OBSE, a aby tak učinily neprodleně.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Pane předsedající, v prezidentských volbách ve stále větší míře vidíme pokračující nejistotu, zda preferovaný kandidát vlády vůbec získal skutečnou většinu hlasů i tak vysoký počet hlasů. I pokud kandidát dosáhl skutečné většiny, zůstávají pochybnosti o velikosti této většiny, určitě v případech, kdy došlo k pokusům o její umělé navýšení.

Pokud kromě toho není některým kandidátům kandidatura umožněna, pokud má přístup do tisku, rozhlasu a televize jen vládou schválený kandidát, pokud opozice nebo zahraniční pozorovatelé nemohou řádně sledovat sčítání hlasů, pokud poklidné protesty proti oficiálně vyhlášeným výsledkům přerušuje armáda a policie a opoziční vůdci jsou zatýkáni, existují veškeré důvody k pochybnostem o tom, zda byla vůle voličů potvrzena.

Sporné prezidentské volby tohoto druhu jsme viděli mimo Evropu v Mexiku a Keni a v Evropě v Bělorusku, Rusku, Gruzii a Arménii. I bez těchto voleb byla Arménie v mimořádně obtížné situaci. Tradičně má silné vazby na Rusko, od kterého ji však odděluje sousední Gruzie, jež má s Ruskem vážný konflikt, a sousední Ázerbájdžán, který po mnoho let vede s Arménii pohraniční spor.

Když byla ruská provincie Zakavkazsko ve 20. letech 20. století rozdělena podle etnických hranic, byla enkláva v Náhorním Karabachu obývaná Armény přiřknuta v rámci kompromisu Ázerbájdžánu se zárukou regionální arménské autonomie. V postsovětském období již toto řešení není schůdné, protože oba státy, Ázerbájdžán i Arménie, jsou nyní nepřáteli. Území v podstatě okupuje Arménie, což vedlo ke zdlouhavému konfliktu s jejím východním sousedem, ačkoli nyní platí příměří. Takováto situace, s trvalou hrozbou války a blokád, je živnou půdou pro rozkvět autoritářské vlády a fungování demokracie v takové zemi je stále obtížné.

Události po 19. únoru nebyly žádným překvapením. Přesto musíme vynaložit veškeré úsilí na to, abychom dosáhli obnovy demokratického stavu a práv opozice. Přání Evropské unie nebo jejích členských států zajistit dobré vztahy s faktickými vládci zemí, jako je Rusko, Bělorusko, Gruzie či Arménie, musí tomuto prvořadému požadavku ustoupit.

  Marios Matsakis, autor. − Pane předsedající, Arménie je v podstatě země, která se poměrně nedávno znovu zrodila, které usiluje o posílení svých demokratických orgánů a ochranu blahobytu svých občanů, a přitom je tísněna mezi dvěma ne příliš demokratickými, ale spíše nepřátelskými sousedy, jmenovitě Ruskem a Tureckem, a je znepokojivě a nespravedlivě vtahována do územního konfliktu s totalitním režimem Ázerbájdžánu.

Za této situace nebyly nedávné prezidentské volby dokonalé, ale slovy mezinárodní pozorovatelské mise byly „uspořádány vesměs v souladu se [...] standardy OBSE a Rady Evropy“.

Bohužel při povolebních protestech se zdálo, že policie použila větší než nezbytnou sílu, což vedlo ke smrti osmi lidí včetně jednoho policisty.

Je požadováno důkladné a spravedlivé vyšetřování událostí, které k těmto úmrtím vedly. Je oprávněné i vyšetřování obvinění z toho, že vnější síly podněcují v Arménii násilí, aby zemi destabilizovaly.

Vyzývám k podpoře tohoto usnesení.

  Marcin Libicki, autor. − (PL) Pane předsedající, je samozřejmé, že bychom chtěli, aby Arménie žila v míru, měla bezpečné hranice a úspěšně zvládala své zahraniční záležitosti. Rád bych připomněl, že volby v Arménii nevyvolaly žádné závažné protesty. Dnešní události v uvedené oblasti je třeba posuzovat v kontextu Kavkazu, vysoce výbušné oblasti.

Pane předsedající, při svém vystoupení bych s vaším svolením rád využil příležitosti a vyjádřil rozhořčení nad zprávou, kterou jsem se právě dozvěděl a která se týká vraždy Faraje Rahha, chaldejského arcibiskupa z Mosulu. Byl unesen 29. února a tři jeho osobní strážci byli zastřeleni.

Je to další útok, další zločin lidí, kterým chybí odvaha odhalit své tváře světu, kteří unášejí nevinné oběti, obyčejné lidi, kteří se věnují náboženské činnosti – většinou křesťany, většinou katolické křesťany. Dnes jsme opět svědky takového zločinu a zdá se mi, že tato záležitost by měla být zařazena na pořad našeho příštího jednání v Bruselu jako zvláštní bod. Ať Bůh dopřeje věčný pokoj hrdinskému mučedníkovi, který dnes v Mosulu zahynul.

  Marian-Jean Marinescu, jménem skupiny PPE-DE. – (RO) Události, ke kterým došlo v Arménii, musí být rozhodně odsouzeny, bohužel však nebyly žádným překvapením. I v jiné zemi v uvedené oblasti dochází k podobným událostem, které jsou pokračováním situace vzniklé po roce 1990.

Čelíme důsledkům několika faktorů přetrvávajících dodnes: nedostatečný hospodářský rozvoj, latentní konflikty a vliv Ruské federace. Na vrcholu všeho je situace v Kosovu, která se i přes značné, ale zbytečné úsilí autorů stane precedentem pro všechny zúčastněné strany. Z hlediska obyvatel regionu může situace vést pouze ke ztrátě bezpečnosti, ztrátě důvěry v úřady a ke zranitelnosti vůči manipulaci.

Existuje pouze jedno řešení pro obnovu normálního stavu: hospodářský rozvoj, který povede k vyšší životní úrovni. Existují zde zdroje energie. Rozvoj těchto zdrojů a jejich tranzitu vyřeší problém hospodářského rozvoje i nezávislosti na Ruské federaci i problém Evropy obecně.

Evropská unie nezaujala skutečné stanovisko a chceme-li nalézt řešení problémů jižního Kavkazu, musí Unie učinit aktivní kroky v oblasti rozvoje energetických tras v černomořské oblasti.

  Justas Vincas Paleckis, jménem skupiny PSE. – (LT) Pokud země, která se účastní evropské politiky sousedství a staví se příznivě k EU, uspořádá demokratické volby, je to vítězství i pro nás. Pokud se to nepovede, je to porážka pro obě strany.

Prezidentské volby v Arménii probíhaly podle mezinárodní pozorovatelské mise v souladu s mezinárodními standardy. Bohužel, následný vývoj tento nestálý krok kupředu narušil. Krveprolití a vyhlášení výjimečného stavu smetly Arménii z cesty k demokracii a narušily její vztahy s Evropskou unií. Lidská práva jsou v Arménii potlačována a neexistuje zde svoboda projevu.

Jerevan by měl zcela zrušit výjimečný stav a zástupce OBSE by měl poskytnout pomoc při hledání řešení této krize. Doufejme, že obě strany jednání projeví umírněnost a budou při své práci vycházet z evropských hodnot.

  Janusz Onyszkiewicz, jménem skupiny ALDE. – (PL) Pane předsedající, současná politická krize v Arménii není první.

V době, kdy byl Levon Ter-Petrosian prezidentem, se země začala prudce odklánět od liberálních a demokratických standardů. Hlavní opoziční strany byly zakázány, byla omezena svoboda tisku a parlamentní volby byly obecně hodnoceny jako volby nesplňující všechna demokratická kritéria. Pan Ter-Petrosian pod tlakem demonstrací odstoupil z funkce presidenta. To zemi přineslo určitou stabilitu, která však byla ukončena dramatickou vraždou, kdy neznámí vrazi v parlamentu zabili devět předních arménských politiků včetně předsedy vlády.

Nyní jsme svědky opakování toho, k čemu došlo zhruba před 10 lety. Současná krize však může být důsledkem únavy arménské společnosti z vlád tzv. karabašského klanu, ke kterému patří bývalý i současný prezident. Vláda je široce obviňována ze znovunastolování autoritářského režimu pod rouškou demokracie, s mafiánskou kontrolou podnikání a upadajícím hospodářstvím.

Rostou také obavy ze stále větší izolace Arménie a postupného oslabování jejího postavení v nevyřešeném konfliktu v Náhorním Karabachu. Když se pan Ter-Petrosian rozhodl vrátit do politiky a kandidovat ve volbách, získal mu jeho slib větší pružnosti v zahraniční politice značnou podporu.

Současná krize je však velmi hluboká. Doufejme, že ji bude možné vyřešit politickými prostředky, ačkoli to vůbec není jisté. Pokud ne, může se konflikt v Náhorním Karabachu vystupňovat při pokusu o sjednocení společnosti kolem vlády. Nedávný incident v Karabachu, při kterém zemřelo 11 lidí, tyto obavy potvrzuje. Dalším výsledkem může být další posílení zvyšující se závislosti Arménie na Rusku. Nedávné otevření plynovodu mezi Arménií a Íránem tuto závislost neoslabí, protože plyn a plynovod samotný bude samozřejmě ovládat společnost Gazprom.

Náš postoj k závažné situaci v Arménii by měl být přátelský, v nutných případech bychom se však neměli vzdávat kritiky nebo vyjádření obav. Jsem přesvědčen, že stanovisko navrhované v tomto usnesení uvedená kritéria splňuje.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, výsledek prezidentských voleb, které se konaly 19. února 2008, byl jedním z činitelů politické destabilizace Arménie, ačkoli je třeba zdůraznit, že podle OBSE volby proběhly v souladu s demokratickými standardy.

Demonstrace, které následovaly po umístění Levona Ter-Petrosiana do domácího vězení, a jejich brutální potlačení dne 1. března skončily osmi mrtvými, mnoho dalších lidí bylo zraněno a byl vyhlášen výjimečný stav. Omezení sdělovacích prostředků a zatčení mnoha členů opozice vyvolalo vážné obavy.

Žádáme arménské orgány, aby neprodleně znovu nastolily lidská práva, ukončily výjimečný stav, dodržovaly lidská práva a určily, kdo nesl odpovědnost za tragické události dne 1. března 2008. Vyšetřování této záležitosti nesmí být záminkou pro další pronásledování opozice. Situace v Arménii je skutečně složitá a naši zástupci jí musí věnovat velkou pozornost.

  Evgeni Kirilov (PSE). – Pane předsedající, rád bych dodal, že demokratické standardy v Arménii nejsou takové, jaké bychom chtěli. Stav zhoršuje sociální a hospodářská situace, což přirozeně žene další lidi do ulic.

Rád bych apelovat na arménské orgány a samozřejmě i na Ázerbájdžán, aby usilovaly o vyřešení tohoto dlouhotrvajícího konfliktu. Existují oblasti okupované Arménií, které by měly být osvobozeny, protože v nich nežijí žádní Arméni. A skutečné hrozivé je to, že obě země procházejí procesem odzbrojení, který je samozřejmě odrazem reálné situace v oblasti sociálních problémů, kterým tyto země, a zejména Arménie čelí.

Proto podporuji tento společný návrh usnesení, ale domnívám se, že bychom měli nadále situaci velmi pečlivě sledovat, protože je hrozivá.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, Arménie je jedna ze skupiny zemí, které získávají podporu z Evropské unie pro zavádění politických a hospodářských reforem, budování institucí právního státu a boj proti korupci a organizované trestné činnosti. Proto máme právo politický proces a dodržování demokratických zásad v této zemi sledovat. Je to zvláště důležité vzhledem ke změnám, ke kterým dochází v Arménii od zhroucení Sovětského svazu.

Vlády se často snaží ovlivnit sdělovací prostředky, pokud se však uchýlí k násilí a použití síly, je třeba se vůči nim s mimořádnou rozhodností postavit. A pokud dojde k obětem na životech, je situace mimořádně obtížná. Kategoricky požadujeme znovunastolení svobody, respektování odlišných názorů a zachování demokracie a občanských práv. Odsuzujeme použití síly a násilné rozehnání demokratických shromáždění, protestů a demonstrací.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Komise mimořádně pečlivě sleduje stav demokracie a lidských práv v Arménii, která, jak víte, je jedním z našich partnerů v rámci evropské politiky sousedství.

Vývoj v zemi pozorně sledujeme prostřednictvím naší delegace v Jerevanu, s členskými státy a v úzké spolupráci se zvláštním zástupcem Evropské unie, kterým je Peter Semneby. V rámci tohoto procesu jsme v pravidelném styku s místními a mezinárodními nevládními organizacemi činnými v oblasti demokracie a lidských práv.

Pokud jde o tragické události, ke kterým došlo v Jerevanu dne 1. března po volbách, je Komise rovněž znepokojena násilnými střety mezi policií a opozičními demonstranty, které vedly k řadě úmrtí. Komise proto vyzvala k okamžitému zahájení důkladného vyšetřování a k trestnímu stíhání osob, které překročily zákon. Rovněž jsme vyzvali arménskou vládu, aby okamžitě odvolala výjimečný stav. Komise je přesvědčena, že je důležité, aby se všechny strany zdržely použití síly. Očekáváme, že všechny strany v Arménii zavážou k politickému dialogu jako prostředku překonání jejich rozdílů.

Současně Komise odsuzuje i to, že nedávné události vrhly stín na stále větší pokrok Arménie v provádění jejího akčního plánu EPS, zvláště v oblastech lidských práv a demokracie. Výzva k provedení politické reformy a dodržování lidských práv je nedílným prvkem partnerství Evropské unie a Arménie, a proto Komise využije všech prostředků, které má k dispozici, aby povzbudila arménské orgány v postupu kupředu v uvedených oblastech.

Přijetím společného akčního plánu EPS EU a Arménie v roce 2006 jsme získali nástroj politiky, kterým lze prosazovat dodržování zásad na základě našich společných hodnot. Jsme pevně přesvědčeni, že trvalý dialog s Arménií vedený v souladu s ustanoveními politiky v Dohodě o partnerství a spolupráci a v akčním plánu EPS je skutečně nejúčinnějším prostředkem, jakým může Evropská unie předávat sdělení v oblasti dodržování lidských práv a mezinárodního práva. Výroční schůze Výboru pro spolupráci a Rady pro spolupráci a Výboru pro parlamentní spolupráci jsou proto mimořádně důležité.

Komise je rovněž nadále rozhodnuta přispívat k reformnímu procesu poskytováním finanční a technické pomoci Arménii. Podpora politické reformy v oblastech lidských práv a demokracie je nadále prioritou národního indikativního programu na období 2007-2010. Zhruba třetina naší dvoustranné pomoci – která bude za toto období činit 98,4 milionů EUR – bude využita pro pomoc v příslušných projektech. Konkrétněji, program dvoustranné pomoci s Arménií na rok 2007 zaměřuje finanční podporu, která má dosáhnout až výše 18 milionů EUR, na oblast reformy soudnictví. Jsem si jist, že nás Evropský parlament v tomto úsilí podpoří a že bude naším nejvěrnějším spojencem.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po skončení rozpravy.

(1) Viz zápis.

9.2. Rusko

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o pěti návrzích usnesení o zatčení demonstrantů po prezidentských volbách v Rusku⁽¹⁾.

  Bernd Posselt, autor. − (DE) Pane předsedající, na počátku přípravy tohoto usnesení byli někteří z nás obviněni z toho, že jsou nepřátelé nebo oponenti Ruska. Jsme pravý opak! Jsme přátelé Ruska, máme starost o demokracii a právní stát v této důležité evropské zemi. Důrazně protestujeme proti uvěznění opozičních aktivistů, kteří neučinili nic jiného, než že upozornili na skutečnost, kterou zaznamenaly všechny mezinárodní instituce, jmenovitě na to, že prezidentské volby v Rusku byly mimořádně nečestné.

Požadujeme okamžité propuštění opozičních aktivistů a ostatních, kteří byli po dlouhou dobu drženi ve vězeních a pracovních táborech, například tzv. vězňů z Jukosu Chodorkovského a Lebeděva, a já podporuji výzvu kancléřky Merkelové ke konečnému propuštění obou mužů.

Musíme však mít jasno v jedné věci. Nově zvolený prezident Ruska má jedinečnou příležitost k novému začátku, ke kroku směrem k demokracii a právnímu státu a méně nacionalistické a agresivní zahraniční politice. To však znamená, že se bude muset vymanit z vazeb na Gazprom a osvobodit se od Putinova systému; bohužel však neexistují žádné náznaky takového jednání.

Proto je naší povinností vyjádřit upřímnou kritiku. Přáteli Ruska nejsou to ti, kdo jako bývalý německý kancléř Schröder pějí chválu na Putinův systém a propůjčují se propagandě a hospodářským a nacionalistickým zájmům tohoto systému. Nikoli, přátelé Ruska podporují lidská a občanská práva ruského lidu, který má šanci na demokratický rozvoj.

Zůstaneme-li zticha, budou malá semínka demokracie a právního státu, která prezident Jelcin zasel a která prezident Putin ohrozil, s konečnou platností zadušena, což nemůže být v zájmu Evropy ani v zájmu ruského lidu.

(potlesk)

  Marios Matsakis, autor. − Pane předsedající, v této věci hovořím sám za sebe.

V posledních letech došlo v Rusku k významným změnám od stalinského komunismu k počátkům liberálního kapitalismu, od jaderné hrozby studené války po zahájení přátelských rozhovorů o odzbrojení a vojenské spolupráci se západem. Současně byly v zemi zahájeny demokratičtější reformy a životní úroveň ruského lidu trvale stoupala.

Tyto změny vítáme a musíme je podporovat. Nemusíme vždy jen kritizovat to špatné, někdy musíme přimhouřit oko a podpořit to dobré. Tak nebudeme jen objektivní, ale povzbudíme rychlejší a rozsáhlejší změny k lepšímu.

S tím na mysli a s ohledem na nedávné prezidentské volby v Rusku musíme říci, že tyto volby proběhly demokratičtěji než ty minulé, ačkoli stále existoval problém nerovného přístupu kandidátů do sdělovacích prostředků. Ale buďme upřímní – copak ten problém sami v členských státech EU nemáme? Bohužel ano.

Po volbách došlo k pouličním protestům. Podle zpráv se některé z těchto protestů setkaly s neúměrnou silou ruské policie. Můžeme upřímně říci, že naše vlastní policejní síly v členských státech EU nebo kandidátských státech jsou andělé a nepoužívají občas – častěji, než bychom si přáli – neúměrnou sílu?

Ano, odsuzujeme nespravedlivé zacházení s kandidáty ze strany ruských státních sdělovacích prostředků; ano odsuzujeme zbytečné použití síly ze strany ruské policie, ale děláme to přesně takovým způsobem a v takovém duchu jako v případě, že by se jednalo o podobné události v kterékoli jiné zemi nebo skupině zemí včetně naší vlastní.

  Alexandra Dobolyi. − Pane předsedající, musím vás zklamat. Nejsem autorkou tohoto usnesení a moje skupina usnesení nespolupodepsala. Důvodem, proč tak moje skupina neučinila, nebylo vyhnout se dnešní diskusi. Důvodem není to, že bychom si mysleli, že o těchto věcech nepotřebujeme jednat nebo že v Rusku neexistují žádné problémy, nemyslíme si ani, že bychom se nemuseli zabývat důsledky ruských prezidentských voleb, jsme však pevně přesvědčeni, že zabýváme-li se Ruskem – světově významným státem, členem Rady bezpečnosti OSN a jedním z hlavních partnerů EU – potřebujeme, aby proběhla rozsáhlá a dobře připravená plenární rozprava.

Rusko pro nás není jen blízký soused, je to i strategický partner. Chceme širokou rozpravu o našem vzájemném vztahu, ve které budou řešeny všechny významné otázky, počínaje obchodem až po investice – které velmi narůstají – a energetiku, demokracii i lidská práva.

Na Rusko existuje mnoho různých názorů, ale domnívám se, že každý souhlasí s tím, že Rusko je pro nás při řešení regionálních konfliktů a globálních výzev klíčový partner a že je třeba ještě hodně udělat pro rozvinutí plného potenciálu našeho vztahu. Musíme být schopni v tomto Parlamentu, ale i s Komisí a Radou uspořádat rozsáhlou výměnu názorů o tom, jak formulovat pragmatický přístup spolupráce v otázkách, kde jsme schopni spolupráce, a nesouhlasu ve věcech, kde spolupráce schopni nejsme.

Je více než zjevné, že není možné ani vhodné se touto důležitou otázkou zabývat v časovém rozmezí 20 minut ve čtvrtek odpoledne, a proto moje skupina nemůže návrh usnesení podpořit a z toho důvodu se moje skupina při pozdějším hlasování zdrží.

  Marcin Libicki, autor. − (PL) Pane předsedající, v Rusku se konaly další volby a opět byla řada kandidátů před hlasováním vyloučena. Opět byli aktivisté opozice protestující proti výsledku volem násilně rozprášeni. A opět je západ překvapen, a to ze tří důvodů. Za prvé, že v Rusku nejsou dodržována občanská práva. Za druhé, proč pronásledovat opozici, když už je i tak dost slabá? Za třetí, proč to dělat, když veřejnost v zásadě podporuje každé vládní rozhodnutí?

Musíme si uvědomit, že každý, kdo posuzuje Rusko a Rusy jako běžnou společnost a běžný civilizovaný západní stát, nemůže této zemi rozumět. Ruská mentalita je naprosto odlišná, jak mohou dosvědčit ti, kdy byli vždy sousedy Ruska, jako mnoho národů střední a východní Evropy. Moc dobře víme, že ruská společnost vždy podporuje vládu a úřady – ať volby jsou či nejsou. Tak tomu v Rusku vždy bylo a tak tomu v Rusku je i bude.

Samozřejmě plně souhlasím s panem Posseltem, že skuteční přátelé Ruska musí učinit vše, co je v jejich silách, aby daný stav změnili. Ale podle mého názoru tam nejde o nic překvapivého.

  Jana Hybášková, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, Ruská federace je země, se kterou zoufale chceme uzavírat strategická partnerství. Pokud ne demokracie, je přitom klíčovým pojmem právní stát.

27. února: aktivista koalice Jiné Rusko byl propuštěn z psychiatrické léčebny v ruském městě Tver. Roman Nikolajčik byl obětí psychiatrie využívané jako trestní nástroj. Politický nátlak na něj zesílil poté, co byl zvolen místním kandidátem na stranické kandidátce koalice Jiné Rusko. Larisa Arapová byla zadržena na 46 dnů poté, co zveřejnila kritický článek v Murmanské oblasti. Artem Basyrov byl déle než měsíc hospitalizován v Republice Mari-El za podporu koalice Jiné Rusko.

1. března: otevřený dopis Federální bezpečnostní službě Ruska. „My, novináři a kolegové Natalye Morarové, korespondentky časopisu The New Times, požadujeme, aby vedení FBS ukončilo její protiústavní vazbu v celním prostoru letiště Domodědovo a otevřelo jí ruské hranice.“

4. března: tisíce lidí pochodovaly v Moskvě a v ulicích Sankt Petěrburgu. V Moskvě, kde úřady odmítly shromáždění povolit, byly desítky osob zatčeny, když policie zaútočila na dav obušky. Nikita Belych, vůdce Svazu pravicových sil, byl odveden maskovanými příslušníky speciálních sil OMON. Mezi zatčenými byli i Lev Ponomarev, předseda hnutí Za lidská práva, a Denis Bulinov, výkonný ředitel Jednotné občanské fronty.

7. března: novináři byli během ruského hlasování umlčeni. V Jižním Sachalinu napadl armádní nadporučík zpravodaje jihosachalinského listu Tvoja Gazeta. V Novosibirsku byl fotograf Jevgenij Ivanov obviněn z „kladení odporu úřadům“ a „neregistrace“. V Sankt Petěrburgu milice zadržely zpravodajku listu Graždanski Golos za „neoprávněný pobyt ve volební místnosti“. Její noviny řídí Golos, nezávislá skupina pro sledování průběhu voleb. Zpravodaje listu Vpered (Vpřed), místního deníku města Chimki v moskevské oblasti, napadli příslušníci milice při pokusu o vhození jeho hlasovacího lístku.

Tohle je právní stát?

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, jménem skupiny PSE. – (PL) Pane předsedající, dohody EU s Ruskem se netýkají jen zvýšené spolupráce v hospodářské, bezpečnostní a energetické oblasti, ale i dodržování zásad právního státu, demokracie a základních lidských práv.

I přesto při přípravě voleb platila pro opoziční skupiny a nevládní organizace mnohem přísnější pravidla ohledně práva na shromažďování a pokojné demonstrace. A co více, hlavní deníky a rozhlasové a televizní stanice byly pod přísnou vládní kontrolou. Pochod, který organizovaly opoziční strany dne 3. května, nejprve nezískal souhlas moskevských úřadů a pak skončil zatčením účastníků včetně vůdců opozice. Nedávné volby bohužel ukázaly, že demokracie a dodržování zásad právního státu nejsou v Rusku nijak silné. Mám na mysli nejen použití neúměrné síly ze strany policie při demonstraci, ale i nepřátelský postoj vůči pozorovatelské misi OBSE.

Mezinárodní společenství je oprávněno očekávat od nového prezidenta Ruska víc než jen ujištění o tom, že demokracie bude v největší zemi světa nadále budována, jmenovitě konkrétní opatření, například přezkum situace aktivistů, kteří jsou již léta ve vězení.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, ani ruská prezidentská kampaň ani volby samy nebyly v souladu s pravidly demokracie. Během oznamování kandidatur nedošlo ani k pokusu o zakrytí problémů. Sdělovací prostředky byly pod stálým tlakem, aby nezveřejňovaly kritické informace o kandidátovi, kterého podporoval úřadující prezident. Přístup opozice do sdělovacích prostředků byl blokován a bylo bráněno pozorování průběhu voleb.

To je obtížně přijatelné, zvláště s ohledem na členství Ruska v Radě Evropy a předchozí prohlášení ruských úřadů o dodržování lidských práv. Musím přiznat, že taková prohlášení jsou důvěryhodná jen pro ty, kdo Rusko neznají. Po porušování demokratických zásad při volbách následovaly protesty, brutální represe proti demonstraci a zatčení demonstrantů. Rusko se vědomě odchýlilo od demokratických norem. Požadujeme urychlené propuštění všech vězňů svědomí.

  Jiří Maštálka, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já jsem velmi rád, že se v jednání našeho Parlamentu dostala na pořad otázka vývoje v Rusku.

Je zajisté nesporné, že dobré vzájemné vztahy s Ruskou federací jsou předpokladem silné Evropské unie budoucnosti. Je mi velmi líto, že se volby v Rusku neobešly bez zásahu silových struktur. Na druhé straně opět, jako už tolikrát, postrádám z naší strany prostý projev elementární úcty k vykonané práci a ke kultuře národa a země, o které dnes hovoříme.

Je nesporné, že Rusko zdaleka nedosáhlo na hranice sociální spravedlnosti a kvality života, kterou bychom rádi viděli všude ve světě. S obtížemi se vyrovnává s demografickou krizí. Na druhé straně poprvé v ruských dějinách odchází jeho nejvyšší představitel z Kremlu dobrovolně a je střídán na základě volby lidu. Je pravda, že v Rusku byly k dokonalosti dotaženy politické technologie, nástroje a metody řízení včetně volebních procedur. Ale tyto technologie byly dovezeny ze západu.

Chci se zeptat těch, kteří dnes pláčí nad osudem demokracie v Rusku, zda jim také vadí, že se Evropský parlament trošku zbaběle schovává před otázkou, jakým způsobem nakládá s mezinárodním právem vysoký představitel Solana?

  Urszula Krupa, jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Pane předsedající, předmětem dnešní rozpravy je porušování lidských práv v Rusku v případě lidí protestujících proti nedostatku demokracie, zvláště při nedávných prezidentských volbách. Nejen, že došlo k použití síly proti demonstrantům a k zatýkání, ale Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě musela odvolat svou pozorovatelskou misi v důsledku přílišných omezení, která uvalila ruská vláda. Ruské úřady vykonávaly nátlak na opoziční skupiny, tolerovaly volební podvody a potlačovaly sdělovací prostředky. Nevládním organizacím bylo bráněno v činnosti a byla omezeno pořádání shromáždění.

Zcela zjevně nemůžeme akceptovat nedostatečné dodržování lidských práv a demokracie, neexistenci svobody projevu, diskriminaci národnostních menšin a omezení nezávislých organizací. Musíme však mít na mysli, že Rusko nemá demokratické tradice. Krátké období demokratizace, které začalo v roce 1864, skončilo v roce 1917 založením Sovětského Ruska, typicky totalitního státu, v jehož čele stáli nejprve Lenin a Stalin a pak jejich žáci, což představovalo pravou negaci demokracie.

Situace v Rusku by měla sloužit jako varování pro jiná impéria a totalitní státy, které se obávají demokratického procesu i za stavu, kdy je opozice v menšině a hrozí jen odhalením pravdy, kterou tyto státy chtějí za každou cenu skrýt.

  Koenraad Dillen (NI). – (NL) Mám jen dvě poznámky. Toto usnesení bez váhání podpořím. Ale samozřejmě všichni víme, že Rusko je příliš důležitým dodavatelem energie, a proto evropské hlavy států a vlád tento kus papíru tiše odloží stranou.

Ze zkušenosti víme, že jakmile jsou v sázce hospodářské zájmy, ať jde o Čínu, Rusko nebo Saúdskou Arábii, musí vášeň pro lidská práva u všech těchto autorů různých listin lidských práv ustoupit reálné politice. Proto nemějme žádné iluze.

Za druhé, dámy a pánové, nahraďte „Rusko“ v tomto usnesení „Belgií“ a text zůstane právě tak případný. Protože tomu není tak dlouho, co i v Belgii starosta Bruselu svými příkazy nabádal policii k násilnému zásahu proti pokojným demonstrantům. I v Belgii je opozici v příliš velké míře odepírán přístup do sdělovacích prostředků. I v Belgii politiky jmenovaní soudci zakázali opoziční stranu na žádost vlády a na žádost strany, jejímž členem je i komisař, který je zde dnes přítomen. A dotčení soudci byli následně povýšeni. Ať si Evropa nejprve zamete před vlastním prahem a vypořádá se s těmito zdánlivými demokraty.

  Józef Pinior (PSE). – Pane předsedající, Rusko je velká země, vlivná v globálním měřítku, člen Rady bezpečnosti OSN a strategický partner.

Nejprve bych chtěl požádat o vážnou, klidnou a objektivní rozpravu Evropského parlamentu o neutěšeném stavu ruské demokracie a lidských práv v této zemi.

Skutečností je, že Rusko ztížilo mezinárodním subjektům pozorování posledních parlamentních voleb. Evropský soud pro lidská práva dosud rozhodl v neprospěch Ruska v 15 případech týkajících se Čečny. Mučení a nezákonné zadržování, které provádějí vládní síly pod vedením čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, je nadále velmi rozšířené a systematické. V předvolebním období ruské úřady zpřísnily opatření týkající se svobody shromaždování a použily nadměrnou sílu k rozehnání pokojných demonstrací. Ruské právní předpisy pro nevládní organizace jsou mimořádně svazující.

Není možné o všech těchto otázkách řádně jednat dnes odpoledne. Ještě jednou bych chtěl požádat o vážnou plenární rozpravu Evropského parlamentu o neutěšeném stavu demokracie a lidských práv v Rusku.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, jak se zdá, demokratické změny v Rusku nejsou doprovázeny zlepšením základních občanských práv, zvláště práv opozice. Lidé v Rusku se naučili myslet hrdě, ale žít v ubohém nevolnictví. Úřady nebudou věnovat příliš pozornosti čemukoli, co říkáme, ale ruští lidé by se měli o postoji Evropy dozvědět. Je to možná dlouhý a pomalý proces přispívající k postupnému uvědomění toho, že i v Rusku mohou být věci jiné a normálnější a že lidé mohou být šťastnější, protože tato země k tomu má potenciál. Musíme tento proces uvědomování podporovat.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Souhlasím s předřečníky, že dobré sousedské vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem mají klíčový význam pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu celé Evropy.

Na jedné straně musí Evropská unie usilovat o zintenzivnění spolupráce s Ruskem, zejména pokud jde o otázky politické, bezpečnostní, hospodářské a především energetické spolupráce. Na straně druhé nemůžeme mlčet v otázkách porušování demokracie a politických svobod v Rusku. Musíme vyslovit svou nespokojenost v případě, kdy je nám avizováno porušování demokracie, jak tomu bylo v případě diskvalifikace prezidentského kandidáta Michaila Kasjanova.

Věřím, že nově zvolený prezident Ruska Dmitrij Medveděv bude ctít zákon a demokracii a vytvoří podmínky pro rychlý začátek jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Pane předsedající, chtěl bych dodat ještě jednu věc k seznamu zneužití moci v uvedených volbách, díky které se vůbec nejednalo o volby, protože nebylo mezi kým si volit. Mám na mysli skutečnost, že řada kandidátů si nemohla dovolit zapsat se na seznamy v důsledku finančních obtíží, které postihly jejich strany.

Proč finanční obtíže? Protože v předešlých volbách do Dumy bylo stanoveno, že za politické vysílání v rámci nároku na volný vysílací čas se muselo zaplatit, pokud strana nepřekročila určitou hranici počtu hlasů. V důsledku toho jsou některé strany zadluženy a nemohou si dovolit žádnou politickou činnost. A co je ještě horší, riskují, že budou prohlášeny za nezákonné na základě vyhlášení konkursu. Tuto zvláštní situaci je také třeba mít na paměti.

  Louis Michel, člen Komise. − – (FR) Pane předsedající, rád bych začal osobní poznámkou. Vyslechl jsem příspěvek pana Dillena, který zastupuje belgickou stranu krajní pravice a který použil velmi nechutné srovnání situace v Belgii a v Rusku. Jeho tvrzení musím samozřejmě odmítnout. Poznávám v nich známé metody, ke kterým se jeho strana obvykle uchyluje a které jsou pouze jistým druhem urážky. Rád bych velmi jasně řekl, že tyto metody nijak nectí ty, kdo je používají.

Pane předsedající, dámy a pánové, Komise pozorně sleduje vývoj ve věci demonstrací v Moskvě a Sankt Petěrburgu, ke kterým došlo dne 3. března: nečiníme tak jen prostřednictvím své delegace v Moskvě, ale i pomocí přímých kontaktů s členskými státy. Kromě toho jsme v pravidelném styku s ruskými a mezinárodními nevládními organizacemi, které pracují v oblasti lidských práv. Komise sdílí vaše obavy ze zjevného zhoršení stavu lidských práv v Rusku a z toho, že jsou hlášeny případy porušování lidských práv, zvláště pokud jde o svobodu shromažďování a svobodu projevu. Byli jsme mimořádně zklamáni tím, že úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva musel konstatovat, že není možné vyslat misi pro pozorování voleb. Ve svých dvoustranných kontaktech s Ruskem včetně kontaktů na nejvyšší úrovni Evropská unie pravidelně zdůrazňuje význam dodržování lidských práv.

Během měsíce nás čeká jedna z našich dvou každoročních konzultací s Ruskem na téma lidských práv. Tyto konzultace nám dávají příležitost zkoumat obecné trendy v oblasti lidských práv do větší hloubky a vyslechnout si ruský názor na jednotlivé případy. V nadcházející konzultaci vyjádříme své obavy, zvláště pokud jde o práva na svobodu projevu a svobodu shromažďování, problémy, které působí nárůst rasismu a xenofobie a spolupráce s Ruskem v mezinárodních organizacích, například OBSE a v Radě Evropy. Konzultace nám rovněž umožní projednat případy jednotlivců. Před touto konzultací a po ní se setkáme se skupinou zastupující ruské a mezinárodní nevládní organizace pracující pro lidská práva. Taková setkání umožňují Evropské unii seznamovat se s obavami aktivistů za lidská práva a přímo si vyměňovat názory.

Pohlédneme-li do poněkud vzdálenější budoucnosti, měli bychom být brzy schopni vstoupit do jednání o nové dohodě mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Bude to dohoda obsáhlá, zahrnující rostoucí počet oblastí politik, ve kterých spolupracujeme. Jak upozornilo prohlášení Evropské unie po ruských prezidentských volbách, máme společný zájem na upevňování našich vazeb a doufáme, že naše partnerství se bude v době prezidentského úřadu Dmitrije Medveděva posilovat a rozvíjet. Při jednání o nové dohodě se pozorně zaměříme na hodnoty, ke kterým se obě strany zavázaly: prosperující občanská společnost a nezávislé sdělovací prostředky jsou přirozenými a nutnými spojenci růstu a stability v Rusku. To jsme se naučili ze své vlastní zkušenosti v Evropské unii a je to poselství, které budeme neochvějně – jako sousedé a partneři – denně a v rámci diskusí o podobě našich budoucích vztahů předávat našim ruským přátelům. Již vím, že Evropský parlament nám v tomto úsilí poskytne svou velkorysou podporu.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po skončení rozpravy.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Pane předsedající, vždy mě překvapují lidé, kteří mají vysoké požadavky na americkou demokracii, ale jejich očekávání vůči Rusku jsou často velmi nízká. Je to pro Rusko a Rusy ponižující. Od velkých a mocných bychom měli očekávat více a ne méně. Ti, kdo odsuzují metody používané na Guantánamu a boj proti terorismu, kdo hledají stopy CIA a konspirace CIA v Evropě, by snad měli zkoumat Rusko důkladněji. Ale tito lidé a politici sdílející jejich filosofii, nechtějí slyšet nic o lidských a občanských právech v Rusku. Naopak, nacházejí nejrůznější důvody a výmluvy, proč o problémech ruské demokracie nejednat.

Nemůžeme se spokojit s imaginárními úspěchy Ruska, například s tím, že prezident Putin neporušil ruskou ústavu a opustil svůj úřad sám. To není úspěch, to je minimální pravidlo chování. Připomíná mi to vtip o Stalinově velkorysosti. Dítě vychází ze Stalinovy kanceláře a krvácí, ale usmívá se. „Proč se usmíváš?“ ptají se ho. „Usmívám se, protože Stalin na mě byl tak hodný“. „Jak to myslíš – hodný?“. „Zbil tě, ne?“ „Ano,“ říká dítě, „ale mohl mě zabít.“

  Katrin Saks (PSE), písemně. – (ET) Pane předsedající, chci jen říci, že bohužel nepodporuji postoj své skupiny, která se hlasování o Rusku hodlá zdržet.

Skutečně budeme potřebovat usnesení, až bude zvolený prezident pan Medveděv ve funkci; je třeba zjistit, jaké budou jeho první kroky a jakou úlohu si s novým prezidentem přiřkne Vladimir Putin.

Rovněž se domnívám, že vzhledem k současné situaci, kdy demokraticky smýšlejícím kandidátům nebylo umožněno zúčastnit se voleb nebo vyjádřit svůj názor na situaci s lidmi na ulici po volbách, je důležité, abych projevila svůj vlastní názor. Jinak skončíme ve stejné situaci jako Rada Evropy, která svou vlastní zprávu o Rusku odložila na vhodnější chvíli.

Ačkoli budu hlasovat a budu hlasovat pro usnesení, jeho znění není úplně podle mých představ. Jsem přesvědčena, že je naší povinností jako demokratické instituce zaujmout zásadový a odvážný postoj k tak důležité otázce, jako je otázka svobodných voleb.

(1) Viz zápis.

9.3. Případ afgánského novináře Perweze Kambakhsha a případ íránského občana Seyeda Mehdi Kazemiho

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o případu afgánského novináře Perweze Kambakhsha a rozprava o čtyřech návrzích usnesení o případu íránského občana Seyeda Mehdi Kazemiho⁽¹⁾.

  Nickolay Mladenov, autor. − Pane předsedající, propojím tuto diskusi s předešlou rozpravou o Rusku, protože jsem pevně přesvědčen, že věříme-li v určitý základní soubor hodnot, nemůžeme na nich trvat jen v zemích, které jsou slabé, a silným zemím udělovat výjimku.

Jsem hrdý na to, že tento Parlament jednal o usnesení o Rusku a měli bychom na to být hrdi všichni. Měli bychom se bát dne, kdy Evropský parlament přestane o takových usneseních debatovat a přestane pevně zastávat hodnoty, ve které věříme.

Protože dnes není demokracie právem každého na rovnost, je to rovné právo každého na odlišnost. To je klíčové sdělení, které musíme předat svým partnerům v Rusku a které musíme předat svým partnerům v Afghánistánu.

Prezident Karzáí a afghánská vláda se zavázali budovat demokratický moderní stát. V demokratickém a moderním státě je trest smrti nepřijatelný. O tom nelze debatovat. V demokratickém a moderním státě není přijatelná žádná forma trestu smrti. To je jádro naší evropské hodnoty.

Případ afghánského novináře pana Kambakhsha je ještě více znepokojivý neboť byl odsouzen k smrti, protože uplatnil své právo na volný přístup k informacím.

Měli bychom velmi silně apelovat na úřady v Afghánistánu, vládu a prezidenta, aby jeho jménem intervenovali a využili svých pravomocí k záchraně jeho života a ubezpečili se, že mu bude na konci řízení, kterým nyní musí projít, tedy odvolacího řízení, udělena milost.

Měli bychom však také nadále pomáhat orgánům budovat instituce, které potřebují k tomu, aby fungovaly jako demokratický a moderní stát, podporovat občanskou společnost a co je nejdůležitější, pokračovat v našem úsilí o bezpečnost Afghánistánu.

Konečně bychom také nikdy neměli zapomenout na to, že vzdělání je klíčovou hodnotou, o které musíme zemi, jako je Afghánistán, přesvědčit. Dívky mohly chodit do školy jen v několika posledních letech. Musíme zde udělat ještě tolik práce. Neměli bychom se té práci vyhýbat a měli bychom Komisi i Radu a všechny členské státy přesvědčit o tom, že bychom měli investovat do vzdělávání v Afghánistánu.

  Marcin Libicki, autor. − (PL) Pane předsedající, afghánský novinář Perwez Kambakhsh byl odsouzen k smrti. Jako obvykle napadají autoritářské vlády ty, kdo se postaví za lidská práva, tedy novináře a náboženské aktivisty.

Souhlasím s předešlými řečníky, že bychom neměli být shovívaví vůči mocným zemím, jako je Rusko a Čína. Jak zcela správně řekl pan Mladenov, normy by měly být stejné pro všechny. Rád bych také poukázal na to, že ti, kdo říkají, že bychom vůči Číně nebo Rusku měli být shovívavější, protože to jsou mocné státy, se mýlí ze dvou důvodů. Za prvé, protože normy musí být stejné. Za druhé, protože to, že vlády musí činit jisté kompromisy, je něco jiného. V historii Evropy byly parlamenty vždy svědomím národa. A parlamenty nemohou činit takové kompromisy, jaké bohužel někdy musíme akceptovat u vlád.

Proto vyzývám tento Parlament, aby neuplatňoval odlišné normy na silné a slabé.

  Thijs Berman, autor. − (NL) Trest smrti je barbarský a svoboda projevu je zakotvena v ústavě Afghánistánu. Přesto byl novinář Perwez Kambakhsh odsouzen k smrti za rouhání, daleko od hlavního města Kábulu, za článek o právech žen v islámu, který ani sám nenapsal. Jeho bratr píše o místních vůdcích kriticky, což zjevně Perwezově věci nepomohlo.

Tento trest smrti působí jako obrovský šok i v zemích s početným muslimským obyvatelstvem. Novináři v Pákistánu, Íránu, Kataru, všichni jsou si bolestně vědomi, jak je důležité chránit svobodu projevu všude na celém světě. Navzdory značnému odporu, i přes ultrakonzervativní skupiny, které nepřipouštějí svobody, práva žen nebo otevřenou debatu. I přesto potřebují svobodu projevu i tito konzervativci.

Co by měla Evropa dělat?

1. Nabídnout více pomoci než přislíbila v roce 2007 na reformu soudnictví v Afghánistánu.

2. Důrazně apelovat na prezidenta Karzáího, aby zakročil, a poskytnout mu v této věci podporu.

3. Evropská unie musí učinit dodržování lidských práv a afghánské ústavy ústředními pilířem politiky Evropské komise.

Nemá žádnou cenu vyvíjet v této věci větší nátlak, než jsou ultrakonzervativci ochotni tolerovat. To by jim jen nahrálo. Ale Perwez Kambakhsh musí být neprodleně propuštěn na svobodu.

  Marios Matsakis, autor. −

Pane předsedající, někteří lidé jsou přesvědčeni, že Afghánistán je země, která byla v posledních letech ve stavu trvalého zmatku a chaotického napětí.

Chudoba, negramotnost, násilná kmenová rivalita, drogoví magnáti, vojenští diktátoři, ruská okupace, terorismus Talibánu, po kterém následovala obávaná vojenská intervence Spojených států a Spojeného království, a k tomu všemu přísné islámské právo šaría. Pokud by mělo být peklo na zemi, Afghánistán by byl skutečně velmi silným kandidátem. Tváří v tvář této mimořádné nepřízni však existují známky odporu a naděje na svobodu projevu a demokracii.

Takový je i případ mladého novináře Perweze Kambakhsha, který se odvážil šířit článek o právech žen v islámu, který stáhl z internetu. Tento statečný čin byl podle paleolitického práva šaría posouzen jako rouhání a novinář byl odsouzen k smrti omezenými a fanaticky zaslepenými takzvanými soudci takzvaného soudu v severním Afghánistánu. Jak všichni víme, ženy jsou podle fanatického islámu považovány za o málo důležitější než kus nábytku a každý pokus o zpochybnění tohoto názoru se setkává s extrémní akcí, jakou je například ta, které se týká toto usnesení.

Ale věci se musí změnit k lepšímu a my na západě máme povinnost postarat se, aby k takové změně došlo spíše dříve než později. Protože západ včetně EU má v Afghánistánu obrovské vojenské zastoupení, a protože západ včetně EU nalévá miliardy eur do finanční pomoci této zemi, myslím, že máme naprosté právo požadovat nejen to, aby byl uvedený mladý muž okamžitě a bezpodmínečně propuštěn, ale aby už k podobné události na základě zaostalého islámského práva šaría již nikdy nedošlo! Jinak bychom měli vážně přemýšlet o stažení našich vojenských jednotek i našich peněz z Afghánistánu a ponechání této země na její cestě do pekel, ke které ji odsoudí její fanatická náboženská tradice.

  Jean Lambert, autor. − Pane předsedající, moje skupina důrazně podporuje návrh usnesení týkajícího se pana Kambakhsha, ačkoli si nejsem jist, zda bych souhlasil se vším, co můj předřečník uvedl.

Chci však upozornit na dalšího mladého muže, jehož život je nyní také v nebezpečí, Mehdiho Kazemiho, který pochází z Íránu a v jehož případě by situaci mohla změnit britská vláda. Mnoho z nás doufá, že ministryně vnitra Jacqui Smithová bude nyní na základě nových důkazů intervenovat.

Tento Parlament přijal mnoho návrhů usnesení, které odsuzovaly stav lidských práv v Íránu. Jsme přesvědčeni, že to je země pro homosexuály nebezpečná. Viděli jsme skutečně těla visící z jeřábů a víme tedy, že nebezpečná je a mnoho z nás věří, že je nebezpečná zvláště pro tohoto mladého muže.

Někteří lidé řekli, že se může bezpečně vrátit, bude-li se chovat zdrženlivě. Chtěl bych připomenout, že to, co představuje „zdrženlivé“ chování v Íránu, se dosti liší od toho, co by tento výraz mohl znamenat v našich vlastních členských státech. Jde však o to, že v některých zemích, ať v Íránu, na Jamajce či kdekoli jinde, je homosexualita zločin a homosexuálové jsou ohroženi.

Moje skupina byla velmi kritická k nařízení Dublin, kterého se tento případ týká, protože víme, že existuje stále mnoho rozdílů ve způsobu, jakým jsou v členských státech vyřizovány žádosti o azyl, a že i přístup k tomuto řízení může být mimořádně obtížný. Byli jsme svědky ovzduší, ve kterém byla čísla považována za důležitější než život.

Toto je podstata ochranného řízení: jde o záchranu života, je-li tento život ohrožen. Nejde o jemnosti správných postupů: jde o výsledek.

Chceme funkční azylovou politiku schopnou napravovat chyby a zohledňovat nové informace, která bude mít ve všech členských státech stejnou vysokou úroveň. Doufáme, že v tomto případě britská vláda prokáže, že je to možné.

  Eva-Britt Svensson, zpravodajka. − (SV) Pane předsedající, dovolte mi nejprve dvě stručné poznámky. Za prvé, nikdy nemůžeme mlčet, je-li uplatňován trest smrti, bez ohledu na to, ve které části světa k tomu dochází. Za druhé, je velmi politováníhodné, že vždy, když se zde ve Štrasburku sejdeme, jednáme o řadě zločinů proti lidským právům. Někdy mám pocit, že to nikdy neskončí.

Pokud jde o toto usnesení, konstatujeme, že článek 34 afghánské ústavy velmi jasně vyhlašuje svobodu projevu a stanoví, že svoboda projevu nesmí být omezena a každý Afghánec musí mít právo vyjádřit své myšlenky mluvenou, písemnou či obrazovou formou nebo jinými prostředky. I přesto byl 23letý novinář Perwez Kambakhsh v nezákonném procesu odsouzen a jeho zákonná práva jsou mu upírána. Soudní řízení je pro novináře a organizace činné v oblasti lidských práv uzavřené. Onen takzvaný trestný čin spočíval v tom, že novinář šířil článek o situaci žen v islámu.

Pozadí je tedy velmi dobře známo. My nyní důrazně požadujeme, aby byl Perwez Kambakhsh ihned propuštěn. Nedopustil se ničeho nezákonného, jednal zcela v souladu s právním řádem a ústavou. EU a celý svět se musí sjednotit a podporovat tento požadavek: osvobodit Perweze Kambakhsha.

  Marco Cappato, autor. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v případě Mehdiho Kazemiho musíme jednat o něčem, co by správně nemělo vyžadovat ani sekundu rozpravy.

Kdybyste se kohokoli zeptali, zda si myslí, že by evropská země vydala někoho do rukou kata a diktatury, jakou je Írán, odpověď by nepochybně zněla, že to je nepředstavitelné. Avšak nepředstavitelné se může stát skutkem a dokonce se má stát, i přes opakovaná ujištění. To znamená, že se děje něco velmi závažného, že se Evropy zmocňuje nějaký druh šílenství.

Někteří lidé říkají, že existuje různé právní slovíčkaření, které by mohly vést k deportaci a smrti Mehdiho Kazemiho. To prostě nesmí být možné. Zakládající zásady Evropské unie spočívající v respektování lidských práv a života dosud nebyly zrušeny. Pokud bude pan Kazemi popraven, nikdo nebude moci přesouvat vinu na byrokratické postupy, pokud nepřistoupí na to, že v Evropě jde právě jen o to: byrokratické postupy, národní státy tak mocné, že nejsou schopny ani zachránit život.

Rád bych poděkoval těm 140 poslancům Evropského parlamentu, kteří se v této věcí sjednotili, a doufám, že tento Parlament bude jednomyslně hlasovat pro předložené usnesení.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, dne 22. ledna 2008 soud prvního stupně v severoafghánské provincii Balch odsoudil k smrti 23letého studenta žurnalistiky Perweze Kambakhsha který psal do místních novin, za stažení článku o právech žen z internetu a za jeho elektronické šíření. Soudní řízení proběhlo bez práva na obhajobu. Obviněný byl zbit a doznání bylo vynuceno brutálním zacházením.

Požadujeme, aby afghánské úřady propustily Perweze Kambakhsha a aby afghánská vláda obnovila dodržování lidských práv, zvláště práva na život. Dovolím si být tak troufalá a doufat, že Afghánistán rychle zavede moratorium na výkon trestu smrti.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Pane předsedající, před několika měsíci íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád slavnostně prohlásil v Organizaci spojených národů, že v Íránu neexistuje žádný problém s homosexualitou prostě proto, že tam žádní homosexuálové nejsou. Neřekl však, že popravují všechny homosexuály, kteří tam jsou.

Případ Mehdiho Kazemiho znovu upozorňuje na obrovské mezery azylového systému Evropské unie: skutečnost, že někdo dnes musí hledat azyl na základě toho, že je pronásledován a ohrožován na životě, protože je homosexuál, je věcí nejvyššího významu a prokazuje to, že prosazování práv osob s lesbickou, homosexuální, bisexuální a transsexuální orientací se musí dostat na mezinárodní pořad jednání.

Ještě závažnější je skutečnost, že Evropská unie, mistr v oboru práv a svobod, nepovažuje pronásledování na základě sexuální orientace za dostatečně důležitý faktor k automatickému udělení azylu v případech, jako je případ Mehdiho Kazemiho. Bohužel to není první případ tohoto druhu a nepochybně nebude ani poslední. Skutečností je, že stále existuje mnoho zemí, kde jsou osoby s lesbickou, homosexuální, bisexuální a transsexuální orientací nadále vystaveny pronásledování všeho druhu a jsou dokonce odsuzovány k smrti, jako v Íránu.

Proto doufám, že tento Parlament a všechny politické skupiny jsou si vědomy okolností a připojí se oprávněným požadavkům v usnesení, které dnes předkládáme, zvláště ve věci plného uplatňování směrnice o minimálních normách, která uznává pronásledování z důvodu sexuální orientace za určující faktor pro poskytnutí azylu. Podobně směrnice stanoví, že členské státy musí případy posuzovat individuálně a přihlížet k situaci v zemi původu, včetně jejích právních a správních předpisů a způsobu jejich uplatňování.

Je také nutné, aby členské státy nalezly společné řešení, které by zaručilo, že bude Mehdimu Kazemimu v Evropské unii přiznán status uprchlíka a ochrana, kterou potřebuje, a že nebude poslán zpět do Íránu, kde by byl velmi pravděpodobně popraven stejně jako jeho partner.

Vše, co je třeba učinit, je dodržet článek 3 Evropské úmluvy o lidských právech, kterým se zakazuje vyhoštění a vydání osob do zemí, v nichž pro ně existuje vysoké riziko hrozí pronásledování, mučení nebo i trest smrti.

  Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, jistě podporuji usnesení, protože současná situace v Afghánistánu je nepřijatelná a neuspokojivá. Vláda Talibánu vrátila zemi o mnoho let zpět.

Buďme však upřímní. Kdo posílil Talibán? Nebyli to Američané se svými zbraněmi a ekonomickými zdroji, kdo posilovali Talibán k boji proti Sovětům? Není také pravda, že se dnes v zemi pětkrát zvýšila produkce opia? Proč? Ať si každý učiní svůj závěr sám.

  Sophia in 't Veld (ALDE). – (NL) Jsem velmi otřesena případem Mehdiho Kazemiho a tím, že jen bez dalšího povyku prostě neřekneme, že by mu měl být udělen azyl: vyzývám zástupce vlád Nizozemska a Spojeného království, spolu s poslanci tohoto Parlamentu, kteří hodlají hlasovat proti tomuto usnesení, aby se zastavili a zamysleli: co je přesně účelem právního státu? Je to korektní a do písmene prováděné vymáhání předpisů a postupů nebo je to zajištění spravedlnosti? Vážně se o tom zamyslete, než budete hlasovat.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, moje skupina je rozhodně pro ochranu pana Kazemiho a přirozeně proti jeho deportaci do Íránu. Přesto jsme proti tomuto usnesení, protože se netýká naléhavého případu, jak bylo zamýšleno, ale azylových právních předpisů v Evropské unii obecně a vztahu dvou členských států EU, Nizozemska a Spojeného království, v této složité otázce.

Toho se tato naléhavá usnesení netýkají. Zde jsou užívána jako prostředek nastolení otázek vnitřní politiky. Chceme, aby byla panu Kazemimu poskytnuta ochrana a podpoříme každou iniciativu v tomto smyslu, ale nikoli toto usnesení, jehož název nese jméno pana Kazemiho, ale jehož obsah se týká něčeho zcela odlišného.

  John Bowis (PPE-DE). – Pane předsedající, podporuji obě uvedená usnesení. Ale je to moje země, která navrhuje poslat mladého muže zpět na smrt do Íránu. Na smrt, která již potkala jeho přítele. Nikoli za trestný čin, ale za jeho sexualitu. Je to moje země, která se v minulosti hrdě chvástala, že v ní platí jako absolutní norma, že nikdy neposíláme lidi zpět, aby čelili trestu horšímu, že by jim byl uložen v Británii.

Zde nemáme žádný trestný čin a máme trest, který jsme v Británii zrušili před mnoha lety. Je to moje země, která pokud v tomto případě nepovolí, měla by sklonit hlavu v hanbě. Doufám, že svou hlavu nebude muset v hanbě sklonit tento Parlament. Doufám, že podpoří toto usnesení.

Vždyť tu proboha mluvíme o devatenáctiletém chlapci!

(hlasitý potlesk)

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, jednou z hodnot Evropské unie je koordinovat opatření a přijímat stanoviska na obranu lidských práv. To se týká i případu afghánského novináře, kterého soud v severoafghánské provincii odsoudil k smrti za šíření článku o právech žen v islámu. Během soudního řízení mu bylo upřeno právo na právního zástupce a byl podroben různým formám fyzického násilí. Přesto afghánská ústava obsahuje ustanovení o právu na svobodu projevu.

Jak vidíme, právo a skutečnost se neshodují. Mnoho vlád zaručuje dodržování Deklarace lidských práv, ale zavírá oči před tím, jak je tato deklarace uplatňována v jejich vlastní zemi. To by nás mělo vést k ještě rozhodnější obraně lidských práv, svobody a demokracie.

  Mario Mauro (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych zdůraznil, že i přes do jisté míry odůvodněné obavy mé skupiny, že obsahu usnesení lze využít šířeji, nelze utéci před skutečností, že informace, které dostáváme z íránských zdrojů a úřadů, jsou jednoznačné. Pokud se vrátí do Íránu, je osudem Mehdiho Kazemiho smrt, a proto se odchýlím od normy a budu hlasovat jinak než má skupina.

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji vám za příležitost hovořit s vámi o případech Perweze Kambakhsha v Afghánistánu a íránského občana Mehdiho Kazemiho.

Pokud jde o pana Kambakhsha, samozřejmě sdílíme všechny vaše obavy a pečlivě tento případ sledujeme na místě prostřednictvím naší delegace v Afghánistánu ve spolupráci s vedoucím mise a zvláštním zástupcem EU. Opakovaně jsme o případu hovořili s afghánskými úřady, naposledy s ministrem zahraničních věcí panem Spantou na setkání trojky v Lublani dne 21. února.

Vím, že také delegace Evropského parlamentu v Afghánistánu o problému jednala přímo s afghánským parlamentem a že vás afghánští poslanci ujistili o tom, že bude nalezeno uspokojivé řešení.

Jsem přesvědčen, že bychom měli pokračovat v dosavadním přístupu a spoléhat se alespoň prozatím na diskrétní diplomatickou činnost. Soudě podle současného politického klimatu v Afghánistánu bude obtížnější zajistit propuštění pana Kambakhsha, pokud se bude zdát, že afghánské úřady ustupují mezinárodnímu tlaku.

Chci vás však ujistit, že budeme tento případ nadále velmi pečlivě sledovat a že budeme připraveni podniknout další kroky v případě, že bude v odvolacím řízení trest smrti potvrzen. Téměř 30 let ozbrojeného konfliktu zničilo afghánské soudnictví. Proto jsme reformu soudních institucí země stanovili jako prioritu v našem programu pomoci Afghánistánu. Již zde máme odborníky, kteří pracují u Nejvyššího soudu, na Úřadu státního zástupce a na ministerstvu spravedlnosti s cílem profesionalizovat tyto instituce na centrální i provinční úrovni. Program Evropské komise rovněž úřadům pomůže zavést nový systém právní pomoci – který je v Afghánistánu zoufale nutný, jak ukázal tento případ. V současné době neexistuje pevně ustanovená nezávislá advokacie a neexistuje přístup k veřejné právní pomoci. Pevně doufám, že program reformy soudnictví Komise, který je prováděn v úzké spolupráci s policejní misí EUPOL v Afghánistánu rozmístěnou v rámci EBOP, pomůže ve střednědobém a dlouhodobém výhledu zlepšit stav lidských práv.

Komise samozřejmě rovněž sdílí vaše obavy ve věci případu Mehdiho Kazemiho a dalších podobných případů. Nizozemské a britské orgány nyní případ pana Kazemiho velmi pečlivě zvažují. Pokud jde o ochranu uprchlíků, chceme upozornit, že mezinárodní právo, zejména Ženevská úmluva, ve věci statutu uprchlíků stanoví, že žádný smluvní stát nevyhostí ani nenavrátí uprchlíka jakýmkoliv způsobem na hranice oblasti, kde by jeho život či svoboda mohly být v ohrožení kvůli jeho rase, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému názoru.

Podle íránského trestního zákoníku čin známý jako lavat podléhá trestu smrti. Pojem lavat však nijak nerozlišuje mezi sexuálními vztahy navazovanými dobrovolně a z donucení. Ve druhém případě by se zdálo, že je-li uložen trest za lavat ve spojení s jinými trestnými činy, označuje tento termín obvykle znásilnění. Komise je samozřejmě kategoricky proti trestu smrti za jakýchkoli okolností, tím více v případě, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu. Situace homosexuálů v Íránu je důvodem k obavám. Porušování práva na soukromý život a diskriminace na základě sexuální orientace jsou v naprostém rozporu s mezinárodními závazky Íránu z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který Írán ratifikoval.

Evropská unie tato sdělení o lidských právech Íránu předává obecně i prostřednictvím kroků na nejrůznějších frontách. Írán bohužel dosud nepřijal naši nabídku na obnovení dvoustranného dialogu o lidských právech. Nicméně ve svých diskusích s představiteli Íránu zdůrazňujeme, že chceme vidět pokrok ve všech otázkách zájmů Evropské unie v oblasti politiky, jaderné politiky, obchodu a lidských práv. Bez obecného zlepšení stavu lidských práv v zemi se nemohou naše vztahy s Íránem uspokojivě rozvíjet.

Osobně bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat panu Bowisovi za jeho příspěvek: plně sdílím pocity, které vyjádřil.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po skončení rozpravy.

(1) Viz zápis.

10. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

11. Hlasování

  Předsedající. − Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

11.1. Arménie (hlasování)

- Před započetím hlasování:

  Marios Matsakis, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, mám jen jednoduchý pozměňovací návrh, který byl dohodnut s hlavními politickými skupinami. Jde o nahrazení slova „Tureckem“ slovy „s Tureckem“. Mám za to, že pozměňovací návrh je přijatelný pro všechny hlavní skupiny.

Protože mám slovo, uvedl bych ještě druhý pozměňovací návrh týkající se bodu odůvodnění H, který již kolega zmínil a který má nahradit slovo „území“ slovem „status“. Mám za to, že pozměňovací návrh je také přijatelný pro všechny hlavní skupiny. Jsem velmi vděčný sekretariátu, protože to byl velmi opožděný ústní pozměňovací návrh.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat)

11.2. Rusko (hlasování)

- Před započetím hlasování:

  Marcin Libicki, autor, jménem skupiny UEN. − (PL) Chci navrhnout stylistickou úpravu. Slova „Evropský soud“ by měla být nahrazena slovy „Evropský soud pro lidská práva“, jinak by byl text nesrozumitelný.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat)

11.3. Případ afgánského novináře Perweze Kambakhsha a případ íránského občana Seyeda Mehdi Kazemiho (hlasování)

- Před započetím hlasování:

  Marco Cappato, autor. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jen na základě článku 115 jednacího řádu požádat, aby nadcházející hlasování nebylo zneplatňováno tím, co bychom mohli nazvat procesními otázkami.

Bod týkající se Mehdiho Kazemiho byl zařazen mezi otázky porušování lidských práv, demokracie a právního státu. Protože se nejedná o usnesení o azylové politice, rozhodlo se však předsednictvo tento bod zařadit mezi naléhavá usnesení. Podle mého názoru by bylo skutečně špatným a nepochopitelným signálem, kdyby měl procesní důvod narušit to, co považuji za jednomyslnou shodu tohoto Parlamentu.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, informace v tomto případě jsou velmi protichůdné. To, co uvedl komisař, se velmi liší od slov v návrhu usnesení. Řekl, že Spojené království ho nevydá. Proto navrhuji, aby moje skupina nehlasovala proti, jak jsme původně zamýšleli, ale abychom se zdrželi a abychom se v budoucnosti případy tohoto druhu zabývali v tomto Parlamentu podrobněji. Nejsou skutečně předmětem pro naléhavou rozpravu.

  Předsedající. − Hlasování je ukončeno.

12. Předložení dokumentů: viz zápis

13. Rozhodnutí o určitých dokumentech: viz zápis

14. Následný postup na základě postojů a usnesení Parlamentu: viz zápis

15. Písemná prohlášení uložená v rejstříku (článek 116 jednacího řádu): viz zápis

16. Předání přijatých textů během schůze: viz zápis

17. Harmonogram nadcházejících zasedání: viz zápis

18. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno v 16:35)

Jaký je názor Rady na současný stav přístupových jednání s Chorvatskem a jaký je časový harmonogram jejich pokračování?

Odpověď předsednictva Rady, jež není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 v Štrasburku.

Dne 10. prosince 2007 Rada pochválila Chorvatsko za celkový pokrok dosažený za poslední tři roky, na jehož základě země přešla do další, mnohem důležitější a náročnější fáze. Přístupové rozhovory pokračují podle plánu.

Do dnešního dne byly otevřeny a přechodně znovu uzavřeny dvě kapitoly: kapitola 25 – Věda a výzkum a kapitola 26 – Vzdělání a kultura, zatímco dalších 14 kapitol bylo otevřeno poprvé: kapitola 3 – Právo usazování a volný pohyb služeb, kapitola 6 – Právo obchodních společností, kapitola 7 – Právo duševního vlastnictví, kapitola 9 – Finanční služby, kapitola 10 – Informační společnost a média, kapitola 17 – Hospodářská a měnová politika, kapitola 18 – Statistika, kapitola 20 – Podnikání a průmyslová politika, kapitola 21 – Transevropské sítě, kapitola 28 – Ochrana spotřebitele a zdraví, kapitola 29 – Celní unie, kapitola 30 – Vnější vztahy, kapitola 32 – Finanční kontrola a kapitola 33 – Finanční a rozpočtové opatření.

Otevření dalších kapitol je naplánováno při příležitosti přístupových rozhovorů s Chorvatskem při stálém zastoupení a na ministerské úrovni v první polovině roku 2008.

Přesto je však třeba toho udělat ještě dost. Větší pozornost je nutno věnovat účinné transpozici a vykonávání acquis communautaire s cílem zajistit včasné dodržování povinností vyplývajících z členství. Ze zprávy Komise o pokroku Chorvatska z roku 2007 vyplývá, že tato země musí zintenzivnit své úsilí v oblasti transpozice, a zejména dosáhnout dalšího pokroku v oblastech reformy soudnictví a administrativy, protikorupčních opatření, hospodářské reformy, práv menšin a návratu uprchlíků. Nadále musí pokračovat úplná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, musí být přijata další zlepšení, aby byli nezaujatě souzeni a odsouzeni váleční zločinci v Chorvatsku.

Taktéž musí být vyřešena otázka ekologické rybolovné zóny. Dne 18. února 2008 Rada znovu naléhavě Chorvatsko vyzvala, aby splnilo své povinnosti v této oblasti, které vyplývají z rozhodnutí z prosince 2007, v nichž bylo Chorvatsko vyzýváno k úplnému dodržování dohody ze dne 4. června 2004, a aby za žádných okolností neposilovalo ekologickou rybolovnou zónu, v rámci níž se zákaz rybolovu vztahuje i na členské státy EU, až do té doby, dokud nebude dosaženo společné dohody v duchu EU. Rada tuto otázku znovu nastolí na svém dalším zasedání, a proto požádala Komisi o pokračování rozhovorů s chorvatskými orgány a stručné informování Rady o jejich průběhu.

Bez vstupu zemí jihovýchodní Evropy do Unie není možné hovořit o úspěchu evropské integrace. Slovinsko je od 1. května 2004 plnohodnotným členem EU. Chorvati do Unie teprve směřují. Spory o hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem jsou známé už několik let. Vyhlášení ekologické rybolovné zóny začátkem tohoto roku ještě více zkomplikovalo přístupová jednání Chorvatska s EU.

Jaký názor na řešení sporu ohledně hranic mezi Slovinskem, které je předsednickou zemí EU, a Chorvatskem usilujícím o vstup do EU, v Radě převládá? Myslíte si, že je správné spojovat bilaterální problémy s procesem přístupových jednání? Jaký časový horizont, který bude přijatelný pro obě strany, předpokládáte na vyřešení situace? Kdy bude možné přístupová jednání Chorvatska s Evropskou Unií obnovit?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Přístupové rozhovory s Chorvatskem nebyly nikdy přerušeny, proto je ani není možné obnovit. Lépe řečeno, pokračují podle plánu. Na první polovinu roku 2008 jsou naplánovány dvě přístupové konference, jedna na úrovni stálého zastoupení a další na ministerské úrovni, na nichž budou otevřeny nové kapitoly. Taktéž je třeba poukázat na to, že 10. prosince 2007 Rada pochválila Chorvatsko za celkový pokrok dosahovaný celý loňský rok, na jehož základě země přešla do další, mnohem důležitější fáze.

Přesto je však nutné řešit otázku ekologické rybolovné zóny. Dne 18. února 2008 Rada znovu naléhavě vyzvala Chorvatsko, aby splnilo své povinnosti v této oblasti, které vyplývají z rozhodnutí z prosince 2007. Rada tuto otázku znovu nastolí na svém dalším zasedání, a proto požádala Komisi o pokračování rozhovorů s chorvatskými orgány a stručné informování Rady o jejich průběhu.

Dne 12. února též Rada vstoupila do nového přístupového partnerství s Chorvatskem. Hlavními cíly tohoto revidovaného přístupového partnerství bude zintenzivnění úsilí pro nalezení konečného řešení zbývajících bilaterálních otázek, zejména otázky chorvatských hranic se Slovinskem, Srbskem, Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou, jako i řešení otázky ekologické rybolovné zóny. Průběh přístupového partnerství je pro další přístupový proces mimořádně důležitý.

Vězeňské podmínnky a vězeňská zařízení se v jednotlivých členských státech EU výrazně liší. Co je možné udělat pro zajištění jednoty v této oblasti v celé EU a jak je možné podpořit země, které potřebují pomoc se zlepšením svých zařízení?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu, ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Za podmínky ve věznicích zodpovídají členské státy, nikoliv EU. Ani ve Smlouvě o EU, ani v současné reformní smlouvě se žádné pravomoce v tomto smyslu neudělují. Důsledkem toho nebyly přijaty žádné přímé právní předpisy. Ve smlouvě však nejsou udělovány zodpovědnosti za justiční spolupráci mezi členskými státy. Rada EU už na tomto základě přijala několik opatření a dva dokumenty, které jsou v této souvislosti důležité: podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky na účely přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání podmínečných trestů, alternativních sankcí a podmínečných odsouzení a dohledu nad nimi, jakož i rámcové rozhodnutí o evropském dohledovém příkazu v předsoudním jednání. Rada už dosáhla dohody o předchozím rozhodnutí a slovinské předsednictvo Rady bude pracovat na dosažení dohody o dalším rozhodnutí.

Kromě toho se může vážený pan poslanec seznámit s evropskými podmínkami vazby, které byly přijaty Radou Evropy, a v nichž jsou stanoveny normy a pravidla vězenských podmínek.

Vyhlásí současné předsednictvo, jestli se dohodlo na zařazení otázky nedostatečného plnění právních předpisů EU členskými státy do programu některého ze zasedání Rady ministrů, plánovaných během současného předsednictví?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během  doby vyhrazené pro otázky Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Vážený pan poslanec si je jistě vědom, že Rada věnuje velký prostor správnému a včasnému provádění a uplatňování právních předpisů Společenství v členských státech. Patří to do rozšířeného programu zlepšování právních předpisů, který je jednou z priorit Rady.

Na zasedání dne 25. února 2008 Komise stručně informovala Radu o aktuálním vydání hodnotící tabulky vnitřního trhu, v níž jsou obsaženy informace o  výrazném pokroku v oblasti provádění směrnic o vnitřním trhu do vnitrostátního práva. Z tabulky je patrné, že ve 22 členských státech je deficit v provádění současně pod úrovní průběžného cíle 1,5 procenta stanoveného Evropskou radou v roce 2001. Zároveň je však znepokojující velký počet řízení týkajících se porušení smlouvy, která jsou vedena proti členským státům za nepřiměřené nebo nesprávné uplatňování pravidel vnitřního trhu. Vzhledem k tomu Rada ve svém seznamu klíčových bodů na jarním zasedání Evropské rady poukázala na důležitost komplexního, soudržného a včasného provádění a uplatňování směrnice o službách. To bylo zdůrazněno také v příslušném seznamu klíčových bodů, který Rada přijala 12. února 2008.

Slovinské předsednictvo bude v nasledujúcích měsících nadále považovat za prioritu program zlepšení legislativního procesu a jeho různých aspektů. O zlepšeních legislativního procesu se bude diskutovat na zasedání Rady, které se bude konat ve dnech 29. a 30. května 2008, na němž bude mít Rada a Komise další příležitost řešit tuto důležitou otázku, kterou vážený pan poslanec nastolil.

Evropská unie aktivně přispívá k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Jedním z těchto cílů je odstranění hladu a chudoby. Pro snížení hladu v rozvojových zemích je velmi důležitá kukuřice a jiné plodiny, které představují potravu pro mnoho chudých lidí. Poté, co EU stanovila cíl, v rámci něhož mají biopaliva do roku 2010 představovat desetinu všech dopravních paliv, začali evropští zemědělci aktivně investovat do pěstování řepky, protože v ní vidí významné finanční zájmy a potenciál. Někteří zemědělci změnili strukturu pěstovaných plodin: místo obilnin začínají pěstovat řepku. Existuje však nebezpečí, že pokud se významně sníží pěstování obilnin, EU nebude schopna řešit neustále rostoucí potřeby lidí v rozvojových zemích, kteří trpí hladem.

Jaká preventivní opatření Rada plánuje přijmout, aby zajistila, že pěstitelé těchto plodin v EU nebudou trpět finančními nevýhodami a že úroveň potravinové pomoci třetím zemím se nesníží? Co se udělá pro to, aby se zajistilo, že úsilí o realizaci jednoho cíle nebude na úkor dalších cílů?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Otázka váženého pana poslance poukazuje na záruku Evropské unie aktivně přispívat k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. V této souvislosti zastává Rada názor, že závazek EU týkající se rozvoje a humanitární pomoci včetně potravinové pomoci má být co nejúčinnější a v souladu s Pařížskou deklarací o účinnosti pomoci.

Vážený pan poslanec nepochybně ví, že EU už nějakou dobu nejenže zajišťuje účinnost potravinové pomoci, ale stejně tak ji i bez přerušení dodává. V souladu s doporučeními Výboru pro rozvojovou pomoc organizace OECD Evropská unie věří, že všechny formy potravinové pomoci mají být poskystovány výhradně za podmínek, které se taktéž vztahují na dotace, tedy mají být úplně nepodmíněné a založené na systematickém hodnocení potřeb a vyplácené v hotovosti. Partneři EU uskutečňující pomoc, získávají potravinovou pomoc primárně z místních a regionálních trhů. Světový potravinový program je například jedním z hlavních partnerů EU realizujícím pomoc, v jehož rámci tvoří pomoc rozvojovým zemím 80 %. Rada se proto nedomnívá, že rozšířením pěstování řepky v EU se oslabí schopnost Unie řešit požadavky těch, kteří potřebují potravinovou pomoc.

Nedávné reformy společné zemědělské politiky přispěly k vytvoření udržitelnějšího a na trh více orientovaného Evropského zemědělství. Rada si uvědomuje, že ceny potravin se na celém světě zvyšují. Toto zvyšování má mnoho příčin a není možné ho připsat výhradně změnám v pěstování plodin v mezinárodním měřítku. Taktéž je třeba poznamenat, že neúměrně vysoká cena pohonných látek závažně ovlivňuje potravinovou produkci a náklady na dopravu. Rostoucí blahobyt v různých regionech světa, například v Asii, je také faktorem ovlivňujícím rostoucí poptávku po potravinách.

Rada proto vyvine velké úsilí, aby zajistila splnění této výzvy ze strany evropského zemědělství, tedy na nalezení správné rovnováhy mezi pěstováním plodin určených na potraviny a plodin určených na produkci biopaliv.

Může Rada udělat komplexní vyhlášení o všech nových iniciativách, které prosazuje, aby zastavila dovoz nelegálních drog do EU, zejména v souladu s iniciativou MAOC, v níž se spojují policejní, námořní, celní a zpravodajské služby osmi členských států západního pobřeží Evropy, které koordinují své činnosti v boji proti dovozu kokainu do Evropy z Afriky a Jižní Ameriky?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Snížení dovozu nelegálních drog do Evropské unie je klíčovou prioritou protidrogové strategie EU na období let 2005 až 2012, kterou schválila Evropská rada a která byla předložena v rámci protidrogového akčního plánu EU (2005–2008)schváleného Radou. EU proto uzavřela akční plány a plány spolupráce s nejvýznamnějšími producentskými zeměmi.

V roce 1999 se v rámci akčního plánu z Panamy dohodly členské státy EU se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku na spolupráci při zastavení produkce a obchodu s drogami. Následně byl zřízen koordinační a kooperační mechanismus, který funguje na několika úrovních, od skupin expertů až k politickým summitům. V jeho rámci se během slovinského předsednictví EU uskutečnilo ve Vídni setkání na vysoké úrovni (už desáté svého druhu), na němž byl přijat společný text, Hofburského prohlášení. Zainteresované země v něm zopakovaly svůj závazek dále spolupracovat na řešení problému s drogami. Kromě jiného přivítaly důležité analytické úsilí týkající se boje proti obchodování s drogami v Atlantiku, které vyvinulo Centrum pro námořní analýzu a operace – narkotika (MAOC) založené na základě Lisabonské smlouvy, o němž se zmínil i vážený pan poslanec ve své otázce a které se zaměřuje zejména na likvidaci námořních kokainových cest do Evropy přes západní Afriku.

V současnosti probíhá mnoho dalších společných projektů, například:

1. partnerství mezi evropskými, latinskoamerickými a karibskými městy;

2. spolupráce policejních a zpravodajských složek na boji proti obchodování s kokainem z Latinské Ameriky a Karibiku přes západní Afriku;

3. výměna zpravodajských informací mezi latinskoamerickými policejními složkami a evropskými styčnými důstojníky, kteří se zabývají problémem drog v regionu;

4. zastavení produkce prekurzorů a obchodování s těmito chemickými látkami v Latinské Americe a Karibiku.

Audit zdrojů vyčleněných pro země Latinské Ameriky a Karibiku ukazuje, že do roku 2005 spolufinancovaly země EU 76 projektů v celkové výši více než 230 milionů EUR. Údaje o financování od roku 2005 se stále shromažďují. Programy jsou navrženy tak, aby podporovaly trvale udržitelný rozvoj v regionech, snižování chudoby a růst demokratických institucí. Zároveň jsou finančně podpořena opatření na snížení produkce drog, například pěstování alternativních plodin, jimiž by se zajistilo živobytí pro zemědělce, kteří předtím pěstovali koku.

O těchto programech a jejich koordinaci diskutovala i Evropská komise a Evropský parlament. Komise publikovala zvláštní dokument ve formě sdělení a Evropský parlament přijal usnesení o spolupráci mezi EU a Latinskou Amerikou.

V této chvíli se ve Vídni koná zasedání Komise OSN pro narkotika, na němž země EU navrhnou přijetí usnesení, které významně ovlivní příliv nelegálních drog do EU skrze západní Afriku. V usnesení se předpokládá společná a lepší koordinace činností mezinárodních organizací a členských států OSN v boji proti obchodu s nelegálními drogami a dovozem kokainu přes tyto země a slibuje pomoc a podporu vládám států západní Afriky, Africké unie a Hospodářského společenství západoafrických států při zavádění a realizaci opatření na zastavení nezákonného obchodu s kokainem.

Může Rada vypracovat komplexní prohlášení o politické situaci v Dárfúru?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Politický proces v Dárfúru v současnosti spočívá ve společné iniciativě AU a OSN (zprostředkovaně zvláštních velvyslanců), v rámci níž se uskutečňují snahy spojit všechny strany při účasti na důvěryhodném politickém procesu. Tyto snahy však obklopuje mnoho problémů. Hnutí povstalců se čím dál tím víc tříští a jakékoliv skutečné příměří je nedosažitelné. Není proto pravděpodobné, že budou v dohledné době pokračovat rozhovory mezi zúčastněnými stranami.

EU je též součástí mezinárodní iniciativy prostředníctvím zvláštního splnomocněnce EU pro Súdán, který zajišťuje, aby se zapojení EU do řešení krize v Dárfúru shodovalo s celkovými politickými vztahy EU se Súdánem. Pravidelně zemi navštěvuje, vede rozhovory se súdánskými orgány a na místě spolupracuje se zástupci mezinárodního společenství.

Rada je hluboce znepokojena zhoršením situace a humanitární situací v Dárfúru. Za nejdůležitější považuje, aby měly organizace pomoci stálý, nerušený a bezpečný přístup k obyvatelstvu. Navzdory nedávnému rozšíření moratoria na omezení a překážky týkající se humanitární práce v Dárfúru vyzvala sudánskou vládu, aby dodržovala závazek, který poskytla v rámci moratoria, a umožnila humanitárním pracovníkům přístup do regionu.

Poslední útoky súdánských sil na vesnice v západním Dárfúru upoutaly pozornost na humanitární tragédii více než tisícovky uprchlíků a vysídlených osob. Urychlení politického procesu v Dárfúru ztěžuje i rostoucí napětí mezi vládami Čadu a Súdánu.

Rada opět naléhavě vyzvala vlády Čadu a Súdánu, aby se zdržely jakýchkoliv činností, které by mohly ještě víc destabilizovat region, a zejména, aby přestaly podporovat ozbrojené skupiny působící ve východním Čadu a Dárfúru. Obě vlády musí splnit své povinnosti, k nimž se zavázaly, aby se tak zabránilo nájezdům ozbrojených skupin přes společnou hranici.

Mezitím se všechny očekávání vkládají do nasazení mise UNAMID v Dárfúru, která by mohla být účinným řešením těchto problémů. Súdánská vláda však nadále zavádí administrativní a technické prekážky jejich účinnému nasazení. Tímto zpožděním budou ovlivněny šance na opětovné spuštění důvěryhodného politického procesu. Před začátkem jednání musí být zajištěny základní bezpečnostní podmínky. Mise UNAMID může v podstatě uspět pouze tehdy, když všechny strany v dárfúrském konfliktu dosáhnou uceleného politického konsenzu.

Může Rada vypracovat komplexní prohlášení o konkrétních podrobnostech týkajících se podpůrných opatření, která jsou zavedena v Evropské unii na zajištění čisté vody v zemích třetího světa podle rozvojových cílů tisíciletí?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Spravedlivé a trvale udržitelné řízení vodních zdrojů je klíčovým prvkem v oblasti trvale udržitelného rozvoje a odstraňování chudoby. Žádná strategie na snížení chudoby nemůže přehlížet životně důležitý požadavek lidí týkající se vody. V této souvislosti se Rada EU stále plně věnuje dosahování rozvojových cílů tisíciletí, včetně rozvojového cíle č. 7 (zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí) a 10 (do roku 2015 o polovinu snížit počet lidí bez trvalého přístupu k čisté pitné vodě).

V Evropském konsensu o rozvoji⁽¹⁾, kterou podepsal Evropský parlament, Rada a Komise 20. prosince 2005, se ochrana přírodních zdrojů, jakým je například voda, definuje jako klíčový rozměr při odstraňování chudoby. V tomto dokumentu se také stanoví, že cílem politického rámce Společenství týkajícího se integrovaného hospodaření s vodními zdroji je zajištění dodávek dostatečného množství kvalitní pitné vody, přiměřených hygienických zařízení pro každou lidskou bytost v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí a cíli stanovenými na světovém summitu o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002. Tento politický nástroj je dále zaměřený na definování rámce na dlhodobou ochranu všech vodních zdrojů, zamezení dalšímu zhoršování kvality vody a podporu trvale udržitelného využívání vody.

Iniciativa EU v oblasti vodního hospodářství, která byla odstartována na světovém summitu o trvale udržitelném rozvoji, je výrazem společné touhy EU poskytnout inovační přístupy k vodě a hygieně. Tato iniciativa přispívá k politickým cílům uvedeným výše prosřednictvím následujících prvků: posilňování politických závazků jednat; zaměření na otázky spojené s vodou a hygienou, které jsou součástí úsilí zaměření na snižování chudoby a trvale udržitelný rozvoj; podpory zlepšení v oblasti vodního hospodářství; podpory regionální a místní spolupráce v otázkách souvisejících s vodním hospodářstvím a čištění dodatečných zdrojů. Zároveň iniciativa nabízí rámec na ustanovení strategických partnerství v oblasti vody a hygieny s africkými, latinskoamerickými a stredozemními zeměmi, jakož i východoevropskými, kavkazskými a středoasijskými zeměmi. Z 9. Evropského rozvojového fondu byla iniciativa podpořena 500 miliony EUR vyčleněnými na projekt vodního fondu AKT-EU.

Nástroj rozvojové spolupráce⁽²⁾, který přijal Evropský parlament a Rada 18. prosince 2006, obsahuje podporu udržitelného integrovaného hospodaření s vodními zdroji, přičemž zvláště zdůrazňuje univerzální přístup k bezpečné pitné vodě a hygieně podle rozvojových cílů tisíciletí a trvale udržitelné a účinné využívání vodních zdrojů, a to i na zemědělské a průmyslové účely.

Přístup k čisté vodě, nedostatek vody a sucha jsou a zůstanou hlavními prioritami EU na vnitřní i vnější úrovni. V závěrech ze dne 14. prosince 2007⁽³⁾ přivítala Evropská rada závěry Rady ze dne 30. října 2007 a vyzvala Komisi, aby v roce 2008 předložila zprávu a na jejím základě přezkoumala a dále rozvinula strategii EU do roku 2012, přičemž by měla zohlednit mezinárodní rozměr.

A nakonec, Rada si uvědomuje specifické potřeby Afriky v souvislosti s přístupem k bezpečné vodě. Ve strategickém partnerství EU-Afrika⁽⁴⁾, které bylo schváleno na Lisabonském summitu 9. prosince 2007, se stanoví, že hospodaření s vodními zdroji a přístup k bezpečné vodě, jakož i základní hygieně, jsou klíčové pro hospodářský růst a snížení chudoby, na dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Afrika a EU budou tedy spolupracovat na dalším rozvoji existujícího partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti vody a hygieny s celkovým cílem řešit základní potřeby týkající se vody a hygieny a přispívat ke zlepšení hospodaření s vodními zdroji na místní a přeshraniční úrovni, jako i na úrovni povodí řek a vodních nádrží.

Může Rada načrtnout svoje plány na dosažení konsensu mezi členskými státy v otázce nástrojů na ochranu obchodu?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

V rámci realizace sdělení Globální Evropa: Konkurenceschopnost na světovém trhu se Komise rozhodla, že v roce 2006 zahájí veřejné konzultace o využívání nástrojů na ochranu obchodu v měnícím se světovém hospodářství s cílem určit, jestli je možné dodat systému nástrojů na ochranu obchodu větší pružnost.

Jedním ze závěrů těchto veřejných konzultací je, že správné fungování systému nástrojů na ochranu obchodu není zapotřebí k ochraně průmyslových podniků Společenství před nespravedlivým nebo dotovaným dovozem a zabezpečení veřejné důvěry ve spravedlivý obchod. Zároveň bylo stanoveno, že je nutné upravit určité prvky systému.

Po dřívějších diskusích, které se uskutečnily v přípravných orgánech Rady v roce 2007, uvedl komisař Mandelson 11. ledna 2008, že Komise není připravena na předložení návrhů reformy pravidel nástrojů na ochranu obchodu „dokud neexistuje mezi členskými státy konsenzus o druhu reformy, kterou jsou připraveny přijmout“. Protože neexistuje žádný formální návrh Komise, v této fázi nejsou naplánovány žádné další diskuse.

V rámci rozvojového programu z Dohá byla součástí jednání o světovém obchodě v Ženevě také diskuse o pozměňujících a doplňujících návrzích existujícího znění dohod o antidumpingových opatřeních, dotacích a vyrovnávacích opatřeních včetně dotací pro odvětví rybolovu. Jedním z cílů EU je posílit mezinárodní systém obchodování založený na pravidlech a zavést širší realizaci dohodnutých pravidel všemi obchodními partnery.

Cílem přezkoumání opatření je ustanovení konsenzu, ale to bude trvat déle, a to i v souvislosti s možnými výsledky rozhovorů ze Ženevy, a proto ještě není možné stanovit časový rámec na předložení návrhů Komise Radě.

Může Rada v souvislosti s návrhy Komise na zavedení systému PNR v EU (KOM(2007)0654), systému vstupu a výstupu a elektronického systému cestovních povolení, blíže vysvětlit koncepci „prošetření“ a zejména pak to, jestli ji budou tyto systémy využívat?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Rada by nejdříve chtěla vážené paní poslankyni zdůraznit, že ani EU, Rada či Rada Evropy nezavedly definici prošetření. Ve svém stanovisku k návrhu Komise týkajícím se evropského systému osobních záznamů o cestujících (PNR) odkazuje evropský inspektor ochrany údajů na definici prošetření, která byla převzata ze studie Rady Evropy a zároveň uvádí, že si uvědomuje probíhající diskuse o definici prošetření. Dále evropský dozorový úředník pro ochranu údajů uznává, že hlavním bodem nejsou definice, ale jeich vliv na jednotlivce.

Návrh na evropský systém PNR⁽¹⁾ předložený Komisí neobsahuje prošetření podle definice studie Rady Evropy. Podle této studie je prošetření jednoduše počítačovou metodou, při níž se používají analýzy údajů, na jejichž základě je možné přijetí jednotlivých opatření v souvislosti s osobou identifikovanou tímto způsobem.

Návrh umožňuje používání údajů získaných ze systému PNR jen na boj s organizovaným zločinem a terorismem, a to především na shromažďování informací a zpravodajských informací o osobách, které mohou být zapojeny do páchání trestných činů. Taktéž poskytuje analýzu údajů získaných ze systému PNR. Tyto údaje jsou zkoumány z hlediska tzv. rizikových ukazovatelů s cílem vyhodnotit riziko, které může cestující představovat. Tyto rizikové ukazovatele jsou založeny na důkazech získaných ze zpráv, například zpravodajských zpráv, a z předchozích příkladů. Rizikové ukazovatele se budou určovat na úrovni členských států, protože zločin se může v jednotlivých členských státech lišit. V návrhu Komise se výslovně určuje možnost založení rizikových ukazovatelů na citlivých údajích, například na národnostním původu a náboženském vyznání, pokud údaje ze systému PNR takovéto informace obsahují. I přesto však Rada chce zdůraznit, že v čl. 3 odst. 5 návrhu Komise se výslovně stanoví, že jednotky informací o cestujícím a příslušné orgány nesmějí přijmout žádná opatření na prosazení práva jen na základě automatického zpracování údajů ze systému PNR. Jinými slovy, opatření na prosazování práva na základě údajů ze systému PNR včetně rozhodnutí o jednotlivcích se nesmějí přijímat bez zohlednění lidského faktoru, tj. orgánů prosazování práva.

Dne 13. února 2008 Komise předložila sdělení o přípravě dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii.⁽²⁾ V tomto sdělení se k diskusi předkládají nové nástroje správy hranic včetně možného zavedení systému registrace při příchodu nebo odchodu státních příslušníků nečlenských zemí a možného zavedení elektronického systému cestovních povolení. Zatím však nebyly předloženy žádné návrhy konkrétních právních předpisů o této záležitosti. O tomto sdělení se bude společně se sděleními Komise vydanými dne 13. února 2008, konkrétně Prozkoumání vytvoření Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)⁽³⁾ a Zpráva o hodnocení a dalším rozvoji agentury FRONTEX⁽⁴⁾ diskutovat na ministerské konferenci o výzvách správy vnějších hranic EU, která se bude konat v Brdě, Slovinsku, ve dnech 11. a 12. března 2008.

V neděli 10. února se sešla skupina istrijských emigrantů, aby položením vavřínového věnce uctili památku 97 daňových úředníků deportovaných jugoslávskými partyzány (zejména z terstského úřadu Campo Marzio) a vhozených do příkopu poblíž vesnice Roditti.

Neměla by Rada vzhledem na zastrašování, jehož se dopustila slovinská policie (porušení Schengenských dohod zablokovaním autobusu s emigranty, kteří cestovali do Roditti a potom do Capodistrie, na hraničním přechodu v Pese), a vzhledem k povinnosti Slovinska vyplývající ze vstupu do EU (tato země v současnosti předsedá EU) vyšetřit tento skandální příklad chování policie? Nemyslí si, že by měla odsoudit zastrašovací praktiky policie?

Nemyslí si Rada, že by měla přijmout opatření na dodržování Schengenských dohod (které podepsalo i Slovinsko), vzhledem na nedemokratické a neodůvodnitelné chování vůči skupině Evropských občanů (v tomto konkrétním případě jde o Italy), kteří podnikali poklidnou pouť na území EU?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Událost, o níž se paní Muscardini zmiňuje, spadá do pravomocí orgánů příslušného členského státu, tj. slovinských orgánů. Podle článku 33 Smlouvy o Evropské unii jsou za dodržování práva a pořádku zodpovědné jednotlivé členské státy.

Z tohoto důvodu Rada nediskutovala o otázce paní Muscardini.

I když orgány USA vykonávají i tu nejzákladnější spravedlivost, 12. září to bude už deset let, co jsou António Guerrero, Fernando Gonzales, Gerardo Hernández, Ramon Sebańino a René Gonzáles nespravedlivě vězneni v amerických věznicích; títo muži jsou kubánskými vlastenci, kteří jednali na obranu své země a snažili se zabránit tomu, aby byla Kuba nadále obětí teroristické činnosti podporované a vykonávané organizacemi sídlícími v Miami. Mělo by být zdůrazněno, že pracovní skupina OSN pro těchto pět kubánských občanů vězněných v USA přijala 27. května 2005 stanovisko, že jejich odsouzení „nebylo dosaženo v atmosféře objektivity a nestrannosti“ a že odvolací soud jedenástého okrsku v Atlantě 9. srpna 2005 jednomyslně rozhodl o zrušení rozsudku přijatého v Miami. Posledních devět let bylo těchto pět kubánských vlastenců vystavováno množství nezákonných aktů, nepřijatelným a nelidským trestům, nátlaku a vydírání, v jeich případě nebyla dodržována ani nejzákladnější lidská práva a vláda USA na nich uplatňovala neúnosné a kruté překážky a omezení v souvislosti s návštěvami rodinných příslušníků včetně manželek a dcer.

Co udělá Rada pro to, aby se zajistilo dodržování nejzákladnějších lidských práv těchto pěti vlasteneckých kubánských občanů vězněných v amerických věznicích, zejména právo na návštěvy rodinných příslušníků, zrušení trestu, právo na spravedlivý proces a jejich propuštění?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Rada si uvědomuje, že orgány USA v některých případech nepovolily návštěvy rodinných příslušníků a jiných osob včetně poslanců Evropského parlamentu těchto pěti kubánských státních příslušníků, kteří jsou v USA vězněni za špionáž. Avšak podle pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování osob jsou převážné většině rodinných příslušníků udělena víza na návštěvu jejich příbuzných.

Rozsudek vynesený soudem v USA je vnitřní záležitostí země. V tomto případě ještě probíhají soudní jednání a rozsudek není konečný. Rada proto tuto záležitost nemůže komentovat. Rozhodnutí o udělení víz na vstup na území země taktéž patří do vnitřní kompetence země. Vzhledem k tomu, že většina žádostí o vízum už byla schválena a není možné tvrdit, že příbuzným je pravidelně odmítnuto udělení víz, Rada nemůže argumentovat, že dochází k porušování lidských práv vězňů nebo jejich rodinných příslušníků. Kromě toho ve Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích se stanoví, že za ochranu práv a zájmů svých státních příslušníků v zahraničí zodpovídá jejich stát.

Rada potvrzuje svůj závazek týkající se dodržování lidských práv všech státních příslušníků.

Podporuje Rada plně Úmluvu Rady Evropy o počítačové kriminalitě?

Pokud ne, proč?

Pokud ano, co udělá Rada proto, aby podpořila minimálně čtrnáct členských států v ratifikaci úmluvy – Belgii, Českou republiku, Irsko, Itálii, Lucembursko, Maltu, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko Španělsko, Švédsko, a zemi, kterou znám nejlépe, Spojené království?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Rada plně podporuje Úmluvu Rady Evropy o počítačové kriminalitě a přijala rámcové rozhodnutí o útocích na informační systémy, jehož znění je podobné jako znění Úmluvy⁽¹⁾. Toto rámcové rozhodnutí, jehož konečný termín na vykonání vypršel 16. března 2007, může sloužit také jako podnět členským státům k ratifikaci úmluvy Rady Evropy. Úmluvu však musí ratifikovat členské státy.

Komise ohlásila svou strategii  týkající se alkoholu na podzim 2006. V ní se uvádělo, že alkohol představuje problém veřejného zdraví. Kromě toho Komise předložila návrhy týkající se pěstování vína (KOM(2007)0732), které jsou v úplném protikladu k duchu strategii. Pokud tomu dobře rozumím, Rada zastává názor, že strategie  týkající se alkoholu by měla být mnohem přísnější a přijala ve svých závěrech přísnější rétoriku. Jaký má Rada názor na sdělení Komise o strategii v oblasti alkoholu a jak by se měla uplatňovat?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu, ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Na zasedání dne 30. listopadu 2006 Rada přivítala sdělení Komise o strategii EU týkající se podpory členských států při snižování škod způsobených alkoholem, které představuje velký krok vpřed směrem ke komplexnímu a koordinovanému přístupu Společenství na řešení problému škodlivého vlivu nadměrného užívání alkoholu na zdraví a blahobyt v Evropě. Fórum pro zdraví a alkohol, jehož celkovým cílem je stanovit spoločný počáteční bod pro všechny účastníky na úrovni EU, kteří se zavázali podporovat opatření na snížení škod souvisejících s alkoholem, bylo založeno v roce 2007 jako základna pro realizaci této strategie.

Rada naléhavě vyzvala členské státy, aby plně podporovaly strategii Komise a její realizaci na vnitrostátní úrovni a úrovni Společenství.

Dále Rada zdůraznila, že třeba poskytovat komplexní, konzistentní a koordinované prostředky na prevenci škod souvisejících s alkoholem pro veřejné zdraví a bezpečnost ve všech příslušných oblastech politiky, například výzkumu, ochraně spotřebitele, dopravě, reklamě, marketingu, sponzorství, spotřebních daních a dalších odvětvích vnitřního trhu.

Rada naléhavě vyzvala Komisi, aby nadále podporovala členské státy v úsilí o zachování, posílení a rozvíjení své vnitrostátní politiky v oblasti alkoholu s cílem snížit škody v souvislosti s alkoholem a od roku 2008 podávat pravidelné zprávy o pokroku při realizaci strategie EU a o činnostech, o nichž podávají členské státy zprávy, s cílem umožnit Radě posouzení dosažených výsledků. Rada taktéž požádala Komisi, aby připravila měřitelné klíčové ukazatele monitorování pokroku při snižování škod v souvislosti s alkoholem na úrovni Společenství.

Jakmile bude zpráva k dispozici, bude předsednictvo informovat Radu a přijme rozhodnutí o dalších vhodných opatřeních.

21. prosince 2007 se schengenský prostor rozšířil o země střední a východní Evropy. Noví členové plně splnili schengenské požadavky a stali se tak rovnocennými partnery ostatních Evropských zemí.

Předseda Výboru pro zahraniční věci ruské státní Dumy Konstantin Kosecov veřejně prohlásil, že v případě, že je ruským občanům znemožněn vstup do Estonska, Rusko může reagovat obmezením vstupu na své území, obmezeními zaměřenými na občany těch schengenských států, které mají ruské občany „na černé listině“. Jako příklad uvedl případ Mariany Skvorcovové, studentky. Byla jí zrušena víza v důsledku porušení vízových nařízení v Estonsku. Jaký zastává Rada názor na hrozbu Ruska, že omezí občanům schengenských států vstup do Ruska? Jak bude reagovat na možný ruský protitah, pokud se práva, jimž se těší občané jednoho schengenského státu okleští z důvodu zákonné pohraniční a bezpečnostní politiky jiného schengenského státu?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Podmínky vydávání víz členskými státy, které se podílejí na schengenské spolupráci, jso stanoveny ve Společné konzulární instrukci k vízům pro diplomatické mise a konzulární úřady⁽¹⁾; podmínky vstupu státních příslušníků třetích zemí do schengenského prostoru jsou stanoveny v Schengenském hraničním kodexu.⁽²⁾

Rada byla informována, že zástupci Komise upozornili na zasedáních smíšeného výboru⁽³⁾ pro zjednodušení vízové politiky mezi Ruskou federací a Evropským společenstvím ruské úřady na podmínky platné pro vydávání víz.

Rada si není vědoma žiadných omezení vstupu na území Ruské federace, které by měly zavádět ruské úřady pro státní příslušníky určitých členských států.

Kromě toho Rada není obeznámena s okolnostmi případu, kterého se otázka týká.

Plánuje Rada ministrů použít v případu Pásma Gazy stejné metody a mechanismy, které vedly k získání nezávislosti Kosova?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Jakožto odpověď na otázku poslance, která se dotýká problému Gazy v souvislosti s událostmi v Kosovu, zastává Rada názor, že otázka Gazy se v žádném případě nemůže porovnávat se situací v Kosovu.

14. prosince 2007 Evropská rada zřídila nezávislou pracovní skupinu.

Může předsednická země poskytnout informace o aktuální situaci? Byla už pracovní skupina zřízena, kdo jsou její členové, jak probíhal jejich výběr, z jakých zdrojů se financuje její činnost, jaké jsou oblasti její činnosti a jaký výsledek se očekává? Co je náplní činnosti pracovní skupiny, a přitom není náplní činnosti Konventu a Evropského parlamentu voleného všemi občany EU?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Poradní skupina, o níž se zmiňuje paní Budrekaité, byla zřízena Evropskou radou na zasedání ze dne 14. prosince 2007. Ve stejné době jmenovala jejího předsedu a dva místopředsedy a vyzvala je, aby předložili seznam jmen možných členů, který by Evropská rada posoudila během francouzského předsednictví.

Rozsah činnosti, organizace a časový harmonogram činností skupiny, který taktéž schválila Evropská rada na zasedání dne 14. prosince 2007, jsou stanoveny v závěrech ze zasedání.

Předsednictvo proto navrhuje, aby vážená paní poslankyně další informace o poradní skupině vyhledala v těchto závěrech.

EU pravidelně uzavírá dohody v oblasti rybolovu s chudými rozvojovými zeměmi mimo Unii. Tyto dohody jsou kritizovány ekologickými a humanitárními organizacemi. Dohody v oblasti rybolovu se uzavírají zejména s africkými zeměmi. Na základě těchto dohod se Evropským rybářským flotilám přiznává právo na rybolov ve vodách těchto zemí. Kritici se domnívají, že tyto dohody v oblasti rybolovu přispívají ke snižování světových zásob ryb a připravují místní rybáře v rozvojových zemích o zdroj příjmů.

Má předsednictvo pochopení pro kritiku, která se pravidelně snáší na dohody v oblasti rybolovu, které se uzavírají s třetími zeměmi? Plánuje předsednictvo přijmout iniciativy na modernizaci a, v dlouhodobé perspektivě, zákaz takových dohod v oblasti rybolovu?

Odpověď předsednictva Rady, která není závazná ani pro Radu, ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během hodiny otázek s otázkami Radě na schůzi Evropského parlamentu v březnu 2008 ve Štrasburku.

Rada si je vědoma kritiky dohod v oblasti rybolovu, které Společenství uzavírá s třetími zeměmi, a chce zdůraznit, že v závěrech Rady o dohodách o partnerství v odvětví rybolovu⁽¹⁾ poskytla politický rámec na uzavírání těchto dohod od 19. července 2004.

Přijetím těchto dohod se všechny dohody v oblasti rybolovu proměnily na dohody o partnerství v odvětví rybolovu. Hlavní body tohoto politického rámce spočívají v tom, že plavidla Společenství získají přístup k nadbytečným zásobám ryb ve vodách příslušné třetí země a že se finanční příspěvek Společenství bude přidělovat na opatření rozvoje místního odvětví rybolovu.

V rámci všech dohod o partnerství v odvětví rybolovu se zřizuje společný výbor pro monitorování a hodnocení plnění dohod a realizaci rybářské politiky v zemi, jíž Společenství přidělilo finanční podporu. Společný výbor může taktéž rozhodnout o možných změnách a doplněních dohody, které musí poté ratifikovat smluvní strany. Tyto společné výbory se scházejí minimálně jednou za rok.

Rada neví, zdá má Komise v plánu představit nové sdělení s návrhem změn podstaty dohod o partnerství v odvětví rybolovu.

Podle nejnovějších statistik absolvovalo v roce 2004 na úrovni Unie jen 3,3 % studentů doktorandské studium. Na prvních místech se se 7 % umístila Česká republika, Finsko a Rakousko vzhledem na množství studentů doktorandského studia v porovnání s celkovým množstvím studentů a víc než 50 % doktorandů v EU tvořili studenti z Francie, Spojeného královtsví a Španělska.

V Evropě všichni víme, jak je důležité doktorandské studium na vytvoření znalostního hospodářství. Podpora vysokoškolského vzdělávání a doktorandského studia umožní společnostem vytvářet vysoce kvalifikovaná a produktivní pracovní místa.

Chci se zeptat Komise, jakou má strategii v oblasti určování a podpory členských států při zvyšování ppřitažlivosti doktorandského studia, čím by se v těchto členských státech umožnilo vytváření inovačních a výzkumných kapacit, a jaká je strategie Komise v oblasti určování zvýšení počtu doktorandských studentů v inženýrských oborech.

Hodnota 3,3 %, o níž se zmiňuje vážená paní poslankyně, se týká jen studentů doktorandského studia a dalších pokročilých výzkumných oborů. Nezahrnuje studenty doktorandského studia na magisterské úrovni. Společně s nimi vypadá situace o mnoho líp, protože počet studentů doktorandského stúdia rychle roste.

Všeobecně účast na doktorandském studiu v EU stabilně roste a je vyšší jak v USA nebo Japonsku. V procentuálním vyjádření nebo v absolutních číslech se však počet studentů doktorandského studia v jednotlivých zemích EU výrazně liší. V některých zemích s vysokým procentuálním podílem studentů doktorandského studia je celkově relativně málo studentů v rámci vyššího vzdělávání, takže celkový počet doktorandů není vzhledem na počet obyvatel vysoký.

Na zvýšení počtu doktorandů v oblasti inženýrských studií je důležité nejprve zvýšit počet absolventů v matematických, vědních a technických oborech. Proto Komise navrhla hodnotící kritérium, které Evropská rada v květnu 2003 přijala, zaměřené na „zvýšení absolventů v matematických, vědních a technických oborech o 15 %“ a „snížení nerovnováhy mezi ženami a muži“ do roku 2010. Zatímco prvního cíle už bylo téměř dosaženo, v oblasti rovnováhy žen a mužů byl udělán jen malý pokrok, přičemž podíl žen se mírně zvýšil z 30,7 % v roce 2000 na 31,2 % v roce 2005.

Komise koordinuje výměnu osvědčených postupů a aktivit v oblasti vzájemného vzdělávání mezi zeměmi v oblasti vzdělávání v matematických, vědních a technických oborech v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010. V roce 2006 Komise zřídila seskupení složené ze 13 zemí, které dodržuje evropské kritérium MST a zvyšuje účast v oblasti studií v matematických, vědních a technických oborech, zejména žen. Taktéž má přispívat k přípravě vědeckých odborníků na splnění barcelonského cíle 3 % HDP v oblasti výzkumu.

Matematické, vědní a technické vzdělání je též jednou z osmi klíčových kompetencí celoživotního vzdělávání (doporučení Parlamentu a Rady, prosinec 2006) a představuje prioritní téma výzvy na předkládání návrhů v roce 2008 v rámci programu celoživotního vzdělávání. Kromě toho bude v rámci 7. rámcového výzkumného programu v březnu 2008 zveřejněna výzva na předkládání návrhů týkající se inovačních metod v oblasti širšího vědeckého vzdělávání na úrovni škol v Evropě jakožto následných opatření po Rocardově zprávě o vědeckém vzdělávání.

Důležitost celoživotního vzdělávání je uznávána ve všech zemích EU. Vzdělávání dospělých přináší pružnost a zaměstnanost na pracovní trh a vede k pozitivním sociálním a hospodářským změnám v zemích EU. V reformách vzdělávání a odborné přípravy bylo již dosaženo významného pokroku, ale některé země EU ještě stále nepřipravují inovační programy učení, ani nezabezpečují rychlou, kvalitní a účinnou realizaci a financování těchto programů. Neformální vzdělávání a informální učení nejsou ralizována dostatečně rychle.

Jaké iniciativy Komise realizuje a jaké iniciativy plánuje na snížení rozdílů mezi jednotlivými zeměmi aktivně a pasivně uskutečňujícími tento program?

Na ovlivnění situace v oblasti vzdělávání dospělých v Evropě Komise zavádí hodnotíci kritéria, uplatňuje metodu otevřené koordinace, vytváří referenční nástroje a připravuje sdělení. Kromě toho program celoživotního vzdělávání poskytuje finanční podporu.

EU už stanovila v roce 2003 kritérium zlepšení a monitorování pokroku v oblasti účasti dospělých na vzdělávání a odborné přípravě. Cílem tohoto kritéria je dosažení do roku 2010 12,5 % účast dospělých (ve věku 25 až 64 let) v celoživotním vzdělávání. Kromě toho je tentýž cíl zvýšení účasti dospělých na celoživotním vzdělávání od roku 2003 též součástí evropské strategie zaměstnanosti.

Na úrovni EU se účast na vzdělávání a odborné přípravě zvýšila ze 7,1 0 v roce 2000 na 9,6 % v roce 2006. V roce 2006 na činnostech vzdělávání a odborné přípravy zúčastňovalo 9,6 % Evropanů ve věku 25 až 64 let. V budoucnosti musí být pokrok rychlejší a mnohé země EU budou muset vyvinou další úsilí na dosažení kritéria 12,5 % účasti v roce 2010.

Největších úspěchů bylo dosaženo ve Švédsku, Dánsku, Spojeném království a Finsku a za nimi následuje Nizozemsko, Slovinsko a Rakousko. Ostatní země EU jsou stále pod evropským průměrem 12,5 %.

Mezi zeměmi existují významné rozdíly, míra účasti v některých zemích dosahuje téměř 30 %, zatímco v jiných jen 1 %.

Průměrně se celoživotního vzdělávání účastní více ženy než muži (v roce 2006: 10,4 % žen, 8,8 % mužů) a dospělí s vyšším vzděláním než dospělí s nižším vzděláním. Účast se taktéž snižuje s přibývajícím věkem.

Komise s cílem dále podpořit celoživotní vzdělávání dospělých a snížit rozdíly mezi zeměmi aktivně a pasivně realizujúcími tuto iniciativu přijala dvě sdělení o vzdělávání dospělých. V prvním z nich z roku 2006 s názvem Vždy je čas začít se učit Komise stanoví všeobecný přístup k vlivům a potřebám v odvětví vzdělávání dospělých. Druhé sdělení ze září 2007 s názvem K učení je vždy vhodná doba je evropským akčním plánem pro vzdělávání dospělých.

Při realizaci akčního plánu ve spolupráci s členskými státy Komise analyzuje účinky vnitrostátních reforem vzdělávání dospělých. Protože je odvětví vzdělávání dospělých propojeno se všemi ostatními oblastmi vzdělávání, je důležité analyzovat účinky vývoje v těchto oblastech a jejich vzájemný vztah s odvětvím vzdělávání dospělých. Většina členských států vypracovává vnitrostátní rámec kvalifikací provázaný s Evropským rámcem kvalifikací. Tento vývoj je zaměřený na to, jak umožnit přístup, pokrok a přenos, a proto je potenciálně důležitý na otevření systémů kvalifikací dospělým. Komise taktéž připraví standardy pro odborníky v oblasti vzdělávání dospělých a mechanismy zabezpečení kvality založené na stávajících osvědčených postupech. Členské státy budou podporovány při stanovování cílů na zvyšování úrovně zručností dospělých a urychlení procesu hodnocení a uznávání neformálního a informálního vzdělávání rizikových skupin. V neposlední řadě Komise navrhne soubor základních údajů na zlepšení porovnatelnosti v sektoru vzdělávání dospělých.

Kromě této politiky poskytuje program celoživotního vzdělávání, a zejména odvětvový program Grundtvig, finanční podporu nadnárodním projektům v oblasti vzdělávání dospělých.

Nedávno Komise vydala brožuru s 20 vynikajícími projekty Grundtvig – Příběhy úspěchů v rámci programu Grundtvig. V této brožuře jsou představeny příklady osvědčených postupů a  vyzývají další účastníky, aby tyto příklady následovali. Brožuru je možné stáhnout z webové stránky:

(http://ec.europa.eu/dgs/education_culture/publ/pdf/grundtvig/success-stories_en.pdf

Vzdělávání dospělých může být obsahem i dalších odvětvových programů v rámci programu celoživotního vzdělávání: v programu Leonardo da Vinci je například stanovena jako jedna z priorit pro vícestranné projekty na období 2008–2010 „rozvoj zručností dospělých na pracovním trhu“.

V čl. 151 odst. 1 Smlouvy o ES se stanoví, že Společenství „přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost“. V současnosti však podpora programů pomoci EU pre kulturní činnosti proudí doslova výlučně na projekty „vysokého umění“. Příspěvky získávají divadla, muzea a koncerty, zatímco sdružení zaměřené na zachování lidové kultury jsou ztrátové. To se děje navzdory tomu, že tato sdružení jsou nejen zavedenými ochránci důležitých aspektů evropské kultury, ale většinou také organizované na nadnárodní úrovni a jeich každoroční akce jsou velmi populární.

Uvědomuje si Komise tuto v podstatě jednostrannou mecenášskou politiku? Jak se s tím v budoucnosti plánuje vyrovnat?

Program Kultura na období 2007 až 2013 byl připraven po konzultacích s odvětvím kultury. Potřeby pracovníků kultury jsou základem tohoto programu. Program Kultura se od svých předchůdců liší díky jejich doporučením v tom, že je pružnější a otevřenější velké evropské kulturní rozmanitosti a všem organizacím občanské společnosti působícím v této oblasti.

Program probíhá už rok a je příliš brzy na celkové posouzení rozsahu činností, které se budou z programu financovat. Informační systém je však už zaveden a jeho cílem je v budoucnosti poskytovat přehled o vybraných projektech, jejich oblastech zaměření, množství, cílech a počtu.

Během trvání předchozího programu se však množství projektů týkalo různých lidových tradicí, zejména v oblasti hudby a tance. Takovéto akce spojují různé evropské kultury a v tomto smyslu jsou, jak poznamenal vážený pan poslanec, nadnárodní.

Komise dobře poslouchá kulturní subjekty a jejich názory se při změnách týkajících se výzev na předkládání nabídek v rámci nového programu zoledňují. Komise doufá, že v budoucnosti bude moci vyhovět ještě většímu počtu projektů žádajících o financování.

Co se týče podpory poskytované v rámci politiky soudržnosti kulturním investicím atd., v této oblasti jsou iniciativy v rukou členských států, ne Komise.

Je jasné, že účinné řešení problematiky změn klimatu je nepochybně jedním z nejdůležitějších bodů evropské agendy v současnosti, ale mohla by Komise objasnit, jak a v jakém rozsahu tvoří konkrétní evropské zájmy v této souvislosti součást mezinárodních obchodních jednání?

Ba co víc, jak může Komise zabezpečit, aby dohoda o komplexním a spravedlivém rámci globálních změn klimatu po roce 2012, jako byla představena na konferenci na Bali v prosinci 2007, tvořila součást agendy celosvětového obchodu?

Změny klimatu jsou celosvětovou prioritou vyžadující naléhavé činy na celosvětové úrovni. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout účinného a společného jednání, je jednat prostřednictvím dohody o globálních klimatických změnách. Proto je hlavním cílem EU zajistit, aby se jednání započatá na Bali v prosinci 2007 v rámci Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu a týkající se komplexní a ambiciózní dohody o změnách klimatu po roce 2012 do konce roku 2009 úspešně ukončila.

Není to dležité jen z hlediska životního prostředí, ale rovněž i z hlediska obchodu a hospodářské soutěže, když je jasné, že nejlepším způsobem, jak předejít obchodním sporům, jakož i obavám z hlediska konkurenceschopnosti, je přijmout mezinárodně odsouhlasený rámec o změnách klimatu.

Obchodní politika by měla reagovat na potřeby a náznaky jednání o globálních změnách klimatu a přinést odpovědi s cílem maximalizovat synergie a zabezpečit potřebnou vzájemnou podporu mezi obchodem a životním prostředím. Konkrétněji, měla by se dále soustředit na posilnění pozitivního příspěvku obchodu k řešení problematiky změn klimatu, a to i z hlediska jejich zmírnění a přizpůsobení. Celní a necelní liberalizace ekologického zboží a služeb by měla být důrazně podporována, protože se tím přispěje potřebnému zavádění ekologických technologií a přístupu k nim.

Na to se zaměřuje i nedávný návrh EU a USA týkající se liberalizace ekologického zboží a služeb v současném kole mnohostranných obchodních jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Jsou v něm vyzývány další země, aby předložily konkrétní návrhy na zboží a služby, kterými je třeba se zabývat.

Kromě toho, jak je i obsahem ministerského prohlášení z Dohá současného kola jednání v rámci WTO, environmentální hodnocení obchodních politik (například hodnocení vlivu trvalé udržitelnosti EU) může a mělo by sehrát svou úlohu při predcházení nebo alespoň zmírňování negativních důsledků intenzivnějšího obchodu.

Taktéž je třeba zdůraznit, že EU prosazuje kapitolu o obchodu trvale udržatelného rozvoje v nové generaci jednání o dohodách o voném obchodu. Pokoušíme se zjednodušit obchod s ekologickým zbožím, službami a technologií a podpořit realizaci mezinárodně schválených norem v oblasti ochrany životního prostředí. Taktéž se pokoušíme zřídit fórum na diskusi o otázkách trvalé udržitelnosti, a to i s občanskou společností.

Všeobecněji řečeno, na Bali v Indonésii začal neformální dialog o obchodu a změnách klimatu na ministerské úrovni v rámci konference Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Tím by se mělo napomoci společnému porozumění propojení mezi obchodní politikou a snahami v oblasti změn klimatu, přičemž je věnována pozornost jejich rozměru vývoje.

Fondy státního majetku zaznamenaly nedávno neuvěřitelný růst a objevily se v úloze významných globálních investorů s odhadovanou částkou 2,9 bilionu USD v rámci řízení. Operace fondů státního majetku jsou do velké míry nepřehledné, investiční rozhodnutí mají z části politický nebo nacionalistický podtón.

Zformulovala Komise vzhledem na to jasnou politiku obchodních záležitostí týkajících se fondů státního majetku?

Komise sleduje aktivity fondů státního majetku a pozorně monitoruje nejnovější vývoj v této oblasti.

Komise přijala v této věci sdělení ze dne 27. února 2008⁽¹⁾.

Komise určuje a objasňuje otázky, které se vyskytly v oblasti fondů státního majetku. V rámci tohoto postupu sdělení reaguje na obavy týkající se fondů státního majetku. Stanoví se v něm prvky očekávaní EU vzhledem na řízení a transparentnost fondů státního majetku. Tyto prvky by měly přispět k dosažení společného přístupu na úrovni EU v této otázce a k diskusím na mezinárodní úrovni, například v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) a Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V tomto sdělení se nenavrhuje žádná legislatívní iniciativa.

Na všeobecné úrovni Komise připomíná, že podpora otevřenosti investicím a volného pohybu kapitálu je dlouhodobým cílem EU a klíčem k úspěchu EU v čím dál víc globalizovaném mezinárodním systému. Členské státy mají legislativní a regulační nástroje na monitorování a zasahování v případech týkajících se vnitrostátní bezpečnosti. Proto by se v každé evropské reakci na tyto obavy týkající se fondů státního majetku měla tato rovnováha zachovat a neměl by se dávat signál, že Evropa už není otevřena zákonným investorům.

Může Evropská Komise udělat komplexní vyhlášení o současném stavu mezinárodních obchodních jednání?

Jak vážený pan poslanec ví, na ministerské konferenci v Hongkongu v roce 2005 bylo rozhodnuto, že bude uzavřena předběžná dohoda o tzv. metodách pro obchod a průmyslové výrobky (neboli NAMA v žargónu WTO), která bude predcházet konečné dohodě týkající se všech otázek jednání. Cílem metod je odsouhlasit hlavní hodnoty týkající se snížení cel a v případě zemědělství i snížení dotací. Konečný termín pro tuto dohodu byl už několikrát posunut. V současnosti se nacházíme ve stadiu zavádění prvků těchto metod v nasledujících týdnech, stále však panuje nejistota, zda je tento cíl dosažitelný.

V polovině února 2008 vydali předsedové příslušných jednacích skupin WTO o zemědělství a NAMA revidované verze textů pro jednání. Tyto texty by měly tvořit základ ministerských jednání týkajících se metod. Klíčové u těchto dvou textů je to, že ještě neposkytují dostatečnou jistotu dosažení dostatečnbé rovnováhy mezi zemědělstvím a NAMA.

V oblasti zemědělství se angažujeme společně s třetími zeměmi tak, že reagujeme na jejich ambice, ale zůstáváme v rámci reformy společné zemědělské politiky z roku 2003. Těchto cílů lze dosáhnout na základě současných návrhů předsedy skupiny pro zemědělská jednání , ačkoli ještě zbývá několik otázek, které je třeba objasnit a odsouhlasit.

Tento přístup byl však přijat výlučně na základě toho, že tato jednání jsou samostatnou aktivitou a že úlevy v jedné oblasti musí být vyváženy ziskem v jiných oblastech. Co se týče průmyslového zboží, předseda se naneštěstí rozhodl vydat revidovaný text, v němž se nedají snížit ambice, jichž má být dosaženo. EU nemůže přijmout dohodu, v níž se neplní mandát programu kola jednání z Dohá, tj. vytváření skutečných nových obchodních příležitostí pro průmyslové zboží. Toto stanovisko bylo objasněno i jiným členem WTO. Ačkoliv se můžeme smířit se skutečností, že velká většina rozvojových zemí může v tomto kole přijmout jen velmi malé závazky, věříme, že rozvíjející se hospodářství jako je Čína, Brazílie alebo Indie mohou významně přispět ve formě přístupu na nové trhy na úrovni vlastního rozvoje.

EU zastává názor, že dohoda o metodách by se měla přijmout letos na jaře. Neměli bychom zapomínat na to, že dohoda o metodách není ještě konečnou dohodou. Jsou v ní stanoveny klíčové otázky v oblasti zemědělství a obchodu, ale o dalších otázkách jednání se bude ještě jednat, dokud nebude dosaženo konečné dohody. Budeme se však snažit zajistit, aby tato dohoda o metodách poskytla dostatečné záruky z hlediska konečného prostoru na jednání o dalších otázkách, například službách, pravidlech (antidumpingových opatřeních a dotacích), geografických údajích, zjednodušení obchodu, environmentálního zboží a rozvoji. Pokud konečné dohody nebude dosaženo letos, není pravděpodobné, že by se závěru kvůli politické situaci v USA dosáhlo do roku 2010.

V různých zprávách OSN se upozorňuje na zvyšující se rozdíly v příjmech a sociálních a hospodářských podmínkách mezi jednotlivými zeměmi a v mnohých případech aj v rámci zemí v posledních letech, na stav, kdy jsou ukazatele chudoby a nezaměstnanosti stále stejně vysoké nebo se zvyšují, zatímco velké nadnárodní zisky a koncentrace bohatství se zvyšuje, což je vývoj, který je očividně spojený s liberalizací obchodu a kapitálu na celosvětové úrovni.

Ve smyslu nedávných revidovaných návrhů týkajících se zemědělství a přístupu na trh pro nezemědělské výrobky, jaké revidované návrhy Komise předkládá na jednání WTO s konkrétním odkazem na zemědělské, nezemědělské výrobky (včetně textilu a oděvů) a služby? Jaký má Komise názor na potřebu revidování současného jednacího mandátu vzhledem k tomu, že liberalizací obchodu v oblastech zemědělství, průmyslu a služeb se prohloubí hospodářská a sociální nerovnost, ohrozí potravinová nezávislost a veřejné služby a povzbudí přemísťování a sociální a environmentální dumping?

V několika hospodářských studiích se polemizuje s názorem, že otevření obchodu je důležitým faktorem růstu a rozvoje. Argumenty se zaměřují zejména na podstatu a postupnost tohoto otevření. Stejně je však jasné, že otevření obchodu nemůže probíhat ve vzduchoprázdnu: je potřeba množství dalších politik, dobré řízení a stabilní hospodářské prostředí. Otevření obchodu není všelékem rozvoje.

Mnohé rozvojové země používají obchod jako klíčový prvek rozvoje kombinace politik rozvojaea v důsledku toho zaznamenaly významné zsnížení chudoby a zvýšení blahobytu. Nejpůsobivější příklady růstu způsobeného obchodem je možné pravděpodobně najít v Asii. Čína je v tomto smyslu jednoznačným průkopníkem. Podobné trendy je však možné vypozorovat v menších asijských zemích, například ve Vietnamu, nebo dokonce i v nejméně rozvinutých zemích, například v Bangladéši. Zároveň Čína, jakož i jiné rozvíjející se hospodářství, věnuje čím dál intenzivnější pozornost doprovodným sociálně-hospodářským výzvám, jakými jsou nerovnosti v růstu příjmů a blahobytu a sociální koheze, jako i účinná realizace pracovněprávních předpisů.

Na konferenci UNCTAD⁽¹⁾ bylo nedávno poukázáno na pozitivní vliv, který má růst v Asii na jiné chudé regiony, zejména na ty, které jsou závislé na vývozu komodit. Obchod mezi jižními zeměmi je čím dál důležitejším prvkem světového obchodu a poskytuje nové příležitosti rozvoje, nebo překážky obchodu zůstávají na jihu stále intenzivní: víc než 60 % poplatků, které platí rozvojové země, jsou splatné jiným rozvojovým zemím, zatímco jen 40 % jejich vývozu smeřuje do těchto zemí.

Probíhající vícestranná obchodní jednání v organizaci WTO⁽²⁾ nabízejí příležitost pro další využívání obchodu na posílení rozvoje prostřednictvím intenzivnějších příležitostí přístupu na trh pro rozvojové země.

V současných textech pro jednání se plně zohledňuje skutečnost, že ne všechny rozvojové země mají stejné kapacity na absorbování liberalizace obchodu. Podstatné části kola jednání z Dohá se zabývají specifickým a rozdílným zacházením s rozvojovými zeměmi s cílem poskytnout pohyblivé rozpětí závazků týkajících se otevření trhu (ať už v oblasti průmyslových anebo zemědělských výrobků anebo služeb) účinně závislých na úrovni rozvoje konkrétních skupin zemí. Velká většina rozvojových zemí v organizaci WTO přijme jen velmi malé závazky, v mnoha případech (zejména nejméně rozvinutých zemí) také, které nevyžadují žádné nové otevření trhu.

Na druhé straně, je pochopitelné, že očekáváme, že rozvíjející se hospodářství, jako například Brazílie, Indie nebo Čína, přijmou zodpovednost podle úrovně svého rozvoje za vytváření nového přístupu na svéje trhy, zejména v oblasti průmyslových výrobků. I když je evropský trh s průmyslovým zbožím otevřený a cla patří k nejnižším na světě, rozvíjející se hospodářství mají stále vysoká průměrná cla a často velmi vysoká cla. V každém případě budou i tyto země muset otevřít své trhy, ačkoli v menším rozsahu než rozvinuté země, a do určité míry si zachovají právo chránit určité citlivé sektory.

Je mimořádně důležité zajistit, aby byla každá konečná dohoda z kola jednání v Dohá vyvážená ve smyslu příspěvků zemí s různými úrovněmi rozvoje v různých pilířích jednání; to bude i základním prvkem na podporu obchodu jižních zemí.

Členové organizace WTO neustále zdůrazňují ústřední význam dimenze rozvoje v každém aspektu pracovního programu z Dhá. Komise chce dále připomenout váženému panu poslanci, že už bylo dosaženo dohody o několika opatřeních na pomoc nejchudším rozvojovým zemím, které jsou členy organizace WTO, aby mohly plně využívat výhod vyplývajících z příležitostí, které mohou poskytnout pozitivní výsledky kola jednání z Dohá, jakými jsou například intenzivnější pomoc pro obchod nebo kvóty pro volný bezcelní dovoz pro nejméně rozvinuté země. EU taktéž zajistí, že se bude spravedlivě řešit zhoršení preferencí.

EU nadále podporuje spolupráci mezi organizacemi WTO a MOP⁽³⁾ týkající se vztahů mezi politikou zaměstnanosti/sociální politikou a obchodem a Komise poskytuje aktivní podporu přípravě ukazatelů důstojné práce a hodnocení propojení mezi obchodem, zaměstnaností a důstojnou prací v kontextu tematického programu o lidském a sociálním rozvoji na léta 2007 až 2013 (investice do lidí).

Po vstupu Ukrajiny do WTO 5. února 2008 už neexistují překážky pro dohodu o volném obchodu mezi EU a Ukrajinou. První kolo jednání začalo 17. února 2008. Jaý časový harmonogram Komise předpokládá pro tato jednání?

V roce 2006 směřovalo 25 % ukrajinského vývozu do EU, která představuje 42 % ukrajinského dovozu. Zajistí Komise během jednání schopnost Ukrajiny zvýšit vývoz do EU v dlouhodobém horizontu v rámci nové dohody o volném obchodu? Jaké budou pro Ukrajinu z dohody o volném obchodu vyplývat obchodní výhody? Jak Komise zajistí, že jednání s Ukrajinou se uskuteční na stejné úrovni a že v souvislosti s obchodem nebudou vytvořeny žádné deformace?

Predpokládá Komise strategii informování veřejnosti o výhodách liberalizace na úrovni co najbližší občanů?

Generální rada Světové obchodní organizace schválila vstup Ukrajiny 5. února 2008, a poté začala jednání o dohodě o volném obchodu s Urajinou, která jsou základní součástí nové rozšířené dohody. Po oficiálním zahájení jednání dne 18. února 2008 v Kyjevě komisařem Mandelsonem a ukrajinským prezidentem Juščenkem začalo první kolo jednání mezi hlavními vyjednávači se zaměřením na organizační záležitosti. Souhlasili jsme s tím, aby se kola jednání s Ukrajinou uskutečňovala, pokud to bude možné, každých 8 týdnů. První kolo jednání se předpokládá v týdnu od 21. dubna 2008 v Bruselu.

Evropská unie plánuje s Ukrajinou jednat o podrobné a komplexní dohodě o volném obchodu,jíž se Ukrajina co nejvíc priblííží vnitřnímu trhu. Tato dohoda by měla přesahovat běžná ustanovení dohod o volném obchodu, která se týkají vstupu na trh pro zboží a služby a taktéž se v ní budou řešit překážky obchodu „za hranicemi“, například sanitární a fytosanitární otázky a technické normy a standardy.

V posouzení dopadů, které provedl nezávislý konzultant se potvrdila očekávání, že dohoda o volném obchodě bude pro Ukrajinu představovat významný přínos. Ve studii se taktéž uvádí, že dohodou o volném obchodu se posílí trendy, které na Ukrajině už existují: sektory na Ukrajině s konkurenční výhodou vyhrají a ty s konkurenční nevýhodou riskují ztráty, pokud nezvýší svou konkurenceschopnost. Celkově se však očekává pozitivní výsledek.

Co se týče informování veřejnosti o probíhajících jednáních, dialog s občanskou společností během jednání EU s Ukrajinou o dohodě o volném obchodu je naplánován na rok 2008.

Evropský parlament bude pravidelně informován o stavu jednání.

I když je Rusko důležitým členem skupiny G8, nadále zaostává v oblasti přiměřeného systému práv duševního vlastnictví pro podniky. Před vytvořením zákonných trhů pro ruské i Evropské držitele práv musí uskutečnit mnoho právních reforem, aby modernizovalo svůj systému autorských práv a zlepšilo jejich prosazování. Rusko ještě stále neratifikovalo internetové smlouvy WIPO z roku 1996 a jeho aktivity na boj proti internetovému pirátství jsou nedostatečné. Díky tlaku EU byla sice zrušena známá internetová stránka Allofmp3.com, ale další podobné stránky v Rusku nadále fungují a je nutné je zrušit. Stejně tak musí začít trestní stíhání provozovatelů těchto stránek.

Je důležité, aby EU nadále trvala na podmínce účinné ochrany a prosazování práv duševního vlastnictví jako předpokladu pro vstup do WTO. Bude Komise protestovat proti vstupu Ruska do WTO, dokud nevybuduje účinný systém práv duševního vlastnictví a přiměřeně nerealizuje povinnosti vyplývající z dohody TRIPS a neratifikuje internetové smlouvy WIPO a nezačne bojovat proti internetovému pirátství?

Rusko jednostranně zvýšilo cla za vývoz nezpracovaného dřeva na úroveň, která se postupně blíží zastavení dovozu ruského dřeva do členských států EU. Jak vážně bere Komise tento problém ve vztahu k ruskému členství v organizaci WTO a bude Komise pokračovat v rozhovorech s ruskými orgány s cílem zabezpečit snížení těchto cel?

Společná odpověď

Vstup Ruska do Sveětové obchodní organizace (WTO) je v prvé řadě zájmem Ruska. Pokud chce Rusko pokračovat v cestě hospodářské modernizace, další diverzifikaci svého hospodářství a pokud chce přitáhnout víc potřebných mezinárodních investicí, nejlépe to bude moci udělat jako člen WTO.

Vstup Ruska je však i v zájmu jeho obchodních partnerů. V konečném důsledku bude členství ve WTO znamenat, že Rusko bude muset dodržovat pravidla mezinárodního obchodu. Rozsah libovolného jednání státu v oblasti obchodu se zmenší. Bývalý prezident Putin opakovaně prohlásil, že má zájem o členství ve WTO a já jsem přesvědčen, že jeho nástupce, Dimitrij Medveděv, zaujme stejný postoj.

Co je eještě třeba udělat v souvislosti se vstupem Ruska? Vlastně před námi stojí jen několik významných úloh. V skutečnosti jsme už ve většině otázek dosáahli dohody nebo jistoty, že ruské právní předpisy jsou v souladu s pravidly WTO.

Co se týče práv duševního vlastnictví, Rusko musí v této oblasti ještě mnoho vykonat, a to zejména v oblasti účinné realizace práv duševního vlastnictví. Avšak, co se týče legislativního rámce, Komise je přesvedčena, že nedávné změny v ruských právních předpisech a přijaté závazky zabezpečují shodu s požadavky WTO. Pro informaci váženého pana poslance, nová kapitola IV týkající se práv duševního vlastnictví občanského zákonníku nabyla účinnosti 1. ledna 2008. Na zlepšení situace s Ruskom intenzivně pracujeme. Toto by se mělo vyřešit v souvislosti s vedením dialogu o právech duševního vlastnictví.

Další otázka, na kterou by Komise ráda upoutala pozornost, se týká otázky ruského vývozního cla na dřevo. Jak možná vážený pan poslanec ví, jde v současnosti o nejdůležitejší otázku pro EU v procesu vstupu Ruska. Názor Komisie je takový, že rozhodnutí výrazně zvýšit clo na vývoz dřeva nebylo oprávněné. Komisař pro obchod se nedávno setkal s vicepremiérem, panem Kudrinem, aby tuto otázku prodiskutovali, a v průběhu nasledujících dní se s ním opět setká. Komise je přesvědčená, že řešení je možné nalézt za předpokladu, že obě strany prokážou politickou vůli k dosažení takové dohody.

Může Komise v souvislosti s nedávnými jednáními  v rámci WTO a publikováním osmi nových pracovních dokumentů o přístupu na trh vysvětlit navrhované úlevy ve vztahu k evropskému zemědělství a dále vysvětlit svůj záměr uplatnit další úlevy pro zemědělství v souvislosti s důležitou úlohou, kterou zemědělství sehrává při zajištění potravinové bezpečnosti, vysledovatelnosti a trvale udržitelného životního prostředí?

Nejnovější vývoj v současných rozhovorech o zemědělství v souvislosti s kolem jednání v Dohá organizace WTO představuje revidovaný návrh úprav předložený velvyslancem Crawfordem Falconerem, předsedou jednání o zemědělství, 8. února 2008.

Při kole jednání o rozvojovém programu z Dohá Komise neustále monitoruje poici EU v souvislosti s jejím mandátem, a to i prostřednictvím hodnocení navrhovaných úprav zejména v souvislosti s úlevami v oblasti přístupu na trh, především snížením a zacházením s citlivými výrobky. V porovnání s nabídkou EU z října 2005 má předmět současných jednání stejný rozsah a přinese porovnatelné makroekonomické důsledky.

Zajištění bezpečnosti potravin, vysledovatelnosti a trvale udržitelného životního prostředí tvoří základní prvky reformy společné zemědělské politiky z roku 2003. Proto je v rámci zemědělských jednání úplně jasné, že reforma SPP z roku 2003 je nejdůležitějším příspěvkem Evropy k rozvojovému programu z Dohá a tvoří omezení jednání v kole s WTO. Manévrovací prostor poskytovaný touto reformou se dá využít jen za předpokladu stejných úlev od partnerů WTO v oblasti zemědělství a jiných oblastech. Nevyvážený celkový výsledek není přijatelný.

Kromě nedávnych problémů s řízením kvality a vysledovatelností, které viedly ke stažení stovek tisíc nebezpečných hraček dovezených z Číny a které jsou předmětem důležitých opatření přijatých Komisí, může se Komise vyjádřit k podmínkám dohod, které uzavřela s Čínou, s cílem zajistit, a v případě potřeby kontrolovat, že výroba dovezených výrobků se uskutečňuje podle norem týkajících se maximálního pracovného času, minimálního věku zamestnanců a bezpečnosti pracovníků, jako i minimální mzdy, s cílem zabránit bezuzdnému rozšiřování těchto obchodních činností na úkor zdraví, bezpečnosti a respektování lidské důstojnosti?

Komise důrazně odsuzuje jakékoli pokusy o podporu hospodářského rozvoje na úkor práv zaměstnanců a lidské důstojnosti a obhajuje dodržování základních pracovněprávních norem Mezinárodní organizace práce (MOP), kterými se plně podporuje trvale udržatelný rozvoj.

Tato polika je jasně ustanovena v různých iniciatívách přijatých Komisí a týkajících se podpory sociálních rozměrů globalizace⁽¹⁾, sociálního programu⁽²⁾ a podpory důstojné práce⁽³⁾. Kromě toho, všechny instituce EU důrazně podporují tuto politiku a přijaly různá rozhodnutí a usnesení, která poskytují všeobecný rámec na vytvoření dvoustranné spolupráce s Čínou v otázkách zaměstnanosti a sociálních záležitostí.

Spolupráce EU s Čínou se v této konkrétní otázce velmi dobře vyvíjí od roku 2005, kdy bylo podepsáno první memorandum o porozumění o sociálních otázkách a otázkách zaměstnanosti s čínským ministerstvem práce a sociálního zabezpečení. Komise plně podporuje každou snahu o zlepšení pracovních podmínek a vyzývá k vykonávání existujících pracovněprávních předpisů a zlepšení sociální zodpovědnosti podniků v Číně.

Její dialog s Čínou byl zaměřen na aspekty, k jakým patří přiměřené nabývání zručností, reforma systému sociálního zabezpečení, přiměřené vykonávání a reforma pracovněprávních předpisů a zdraví  bezpečnost zaměstnanců. I když jsou třeba důležitější zlepšení, s čínskými úřady se uskutečnil velmi konstruktivní dialog.

Komise sleduje nejnovější vývoj a bude podrobně monitorovat nový zákon o pracovních smlouvách, který vstoupil v platnost 1. ledna 2008. Nový zákon je hlavním zlepšením čínského systému pracovních smluv, které spočívá v definování práv a povinností jednotlivých stran. Vítá skutečnost, že nový pracovněprávní předpis by mohl a měl vést (pokud bude správně uplatněn) k významnému zlepšení podmínek zaměstnávání v Číně.

Důkazem důležitosti, kterou Komise přikládá zaměstnanosti a sociálním normám vo vztazích s Čínou, je druhá návštěva komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovnost příležitostí v této zemi v lednu 2008.

Výsledkem této mise je dohodnutí nových důležitých iniciativ bezpečnosti při práci s čínským ministerstvem práce a sociálního zabezpečení, Čínskou akademií společenských věd a státní správou. Očekává se, že v roce 2008 se se státní správou podepíše memorandum o porozumění o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které bude doplňovat technickou spolupráci s čínskými úřady v této důležité oblasti, která v našem dvoustranném dialogu stále chybí. V současnosti též jednáme s čínskými úřady o přípravě ambiciózního projektu školení na zlepšení norem bezpečnosti a ochrany zdraví v sektoru hornictví v Číně.

Kromě dvoustranné spolupráce s Čínou v oblasti zaměstnanosti a sociálních záležitostí také usilujeme o posílení vícestranných iniciativ v souvislosti s MOP a podporu všech opatření, která jsou prospěšná pro program důstojné práce v Číně.

Ve svém usnesení P6_TA(2006)0355 o ochraně evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví ve venkovských a ostrovních regionech vyzval Parlament Komisi, aby vypracovala programy na obnovu tradičních společenství a podporu spolupráce mezi různými orgány v souvislosti s realizací programů na obnovu tradičních forem architektury tak, aby se zachoval jejich charakter, a na obnovu dalších prvků do původní podoby.

Jaká opatření Komise dosud přijala, aby dosáhla tohoto konkrétního cíle?

Komise připisuje ochraně Evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví velký význam. K základním nástrojům na další ochranu a podporu dědictví patří regionální politika, rozvoj venkova a podpora kulturních aktivit.

V souvislosti s politikou soudržnosti se ve strategických usměrněních Společenství (srov. článek 2.1, v němž se vyzývá k „opatření na... ochranu a budování historického a kulturního dědictví s potenciálem pro rozvoj cestovního ruchu“) významně podporují investice do ochrany architektonického a kulturního dědictví, jestliže přispívají k trvale udržitelnému rozvoji členských států. Kromě toho, historické dědictví je aktivem politik členských států k podněcování cestovního ruchu. Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR) poskytuje na období let 2007 až 2013, kromě jiného, podporu „ochraně a rozvoji přírodního dědictví“ a „ochraně a zachování kulturního dědictví“, jako i „rozvoji kulturní infrastruktury“.

Oprávněná jsou i opatření na podporu historického dědictví v rámci podpory obnovy měst a obcí. V souvislosti s modelem sdíleného řízení však iniciativa o začlenění nebo nezačlenění opatření na ochranu dědictví do aktuálních programů podporovaných z fondu EFRR spočívá na členských státech.

Programy rozvoje venkova mohou být použity i na podporu ochrany evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví ve venkovských oblastech. Členské státy mohou v podstatě realizovat za určitých okolností⁽¹⁾ opatření na zachování a inovaci venkovského dědictví. Podle dostupných údajů plánují členské státy realizovat tato opatření přinejmenším v 70 programech rozvoje venkova (z maximálního počtu 87 programů), přičemž uvolňují investice Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v celkové výši 1 280 000 EUR na celé programové období 2007 až 2013. K ochraně přírodního dědictví pozitivně přispívají kromě toho i další opatření na rozvoj venkova prostřednictvím známých opatření, jakými jsou podpora programu NATURA 2000, agroenvironmentální opatření atd.

V rámci nového programu Kultura na léta 2007 až 2013, jako i v případě jeho předchůdce, programu Kultura 2000, Komise podpořila iniciativy súouvisející se zachováním kulturního dědictví, a to v souvislosti s Cenou za evropské kulturní dědictví, za jejíhož organizátora byla vybrána organizace Europa Nostra. K nominovaným na cenu za rok 2007 patřila i nadace Mihai Eminescu Trust za svůj integrovaný přístup k zachování dědictví. Nadace sídlí v Londýně (Spojené království) pod záštitou Jeho královské výsosti, Prince z Walesu, a věnuje se zachování a obnově obcí a společenstev v Sedmihradsku a Maramuru (Rumunsko). Nejvyšší ocenění bylo uděleno i projektu zachování opevněné vesnice Sento Stefano di Sessenio v srdci abruzzských vysočin poblíž Aquile v Itálii za práci, která byla vykonána, aby zachovala typickou středověkou městkou krajinu. Z programu Kultura 2007–2013 mohou být financovány i sítě kulturního dědictví (dvě byly vybrány v rámci výzvy na předkládání návrhů v roce 2007).

A nakonec, Komise aktivně spolupracuje i s Radou Evropy při organizování Evropských dnů kulturního dědictví. K tomu patří finanční podpora na organizovaní akcí a zajištění propagace iniciativy.

Jaké kroky navrhne Komise vzhledem k významnému počtu nezletilých přistěhovalců, kteří vstupují do EU nezákonně a mají specifický statut ochrany na základě mezinárodních dohod, na pomoc vládám hostitelských zemí, aby mohly zajistit jejich potřeby a ulehčit jejich návrat do zemí původu a jejich opětovnou integraci do rodinného života?

Nezletilé osoby bez doprovodu jsou velmi zranitelné a potřebují stálou podporu k zajištění jejich potřeb.

Pri každé příležitosti se v právních předpisech EU o přistěhovalectví a azylu tato skutečnost zohledňuje a členské státy vždy jednají „v nejlepším zájmu dítěte“ při podnikání kroků týkajících se nezletilých osob, ať už s doprovodem nebo bez něj.

Dodržet se musejí i další základní práva, jakými jsou právo na vzdělání a jednotu rodiny, která byla začleněna do imigračního a azylového práva a do návrhů Komise.

Podpora členským státům v otázce nezletilých osob je poskytována z finančních nástrojů, zejména prostřednictvím nově vytvořeného všeobecného programu Solidarita a řízení migračních toků 2007 až 2013.

Tento program sestává ze čtyřech fondů, které jsou spravovány podobně jako strukturální fondy: fondu pro vnější hranice, Evropského fondu pro uprchlíky, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Evropského fondu pro navrácení státních příslušníků třetích zemí. Celková částka vyčleněná na program dosahuje na období 2007–2013 výše 4 020,37 milionu EUR a jsou v ní zahrnuty také kroky související s nezletilými osobami.

Ve strategickém usměrnění Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí se předpokládá pět zvláštních priorit, přičemž jednou z nich jsou kroky zaměřené na zvláštní cílové skupiny (ženy, děti atd.). Spolufinancování EU těchto kroků se zvýšilo z 50 % na 75 %.

Nový Evropský fond pro uprchlíky (EFU III) zohledňuje zejména specifickou situaci zranitelných osob, jimiž jsou i nezletilé osoby bez doprovodu. Jeho rozpočet dosahuje výšky 699,37 milionu EUR na období 2007 až 2013. Jednu z prioritních oblastí přidělování prostředků tvoří oprávněné kroky v členských státech, v jejichž rámci je udělován jednorázový příspěvek 4 000 EUR pro každé přesídlené nezletilé dítě bez doprovodu (kromě jiných cílových skupin).

Z fondu pro navrácení státních příslušníků třetích zemí s celkovým rozpočtem 676 milionů EUR na období 2007–2013 se, kromě jiného, podpoří kroky zvláštní pomoci zranitelným osobám, například nezletilým osobám bez doprovodu, a to v případě dobrovolného i nedobrovolného návratu.

A nakonec, cílem programu Daphne je předcházení a boj proti násilí na dětech, mladých lidech a ženách a ochrana obětí a ohrožených skupin. Od roku 1997 bylo z programu Daphne financováno už okolo 420 projektů na ochranu před různými formami násilí na dětech, mladých lidech a ženách a jeho prevenci. Některé z nich byly zvláště zaměřené na nezletilé osoby bez doprovodu.

Vyhlásí Komise, zda požádala o zařazení otázky nedostatečného plnění právních předpisů EU členskými státy do programu některého ze zasedání Rady ministrů, plánovaných během slovinského předsednictví?

Komise nepožádala o zařazení otázky nedostatečného plnění právních předpisů EU členskými státy do programu některého ze zasedání Rady ministrů plánovaných během slovinského předsednictví.

Jak bylo uvedeno v odpovědi na otázku váženého pana poslance k ústnímu zodpovězení H-0816/07⁽¹⁾, je třeba znovu zopakovat, že Komise přijala sdělení o uplatňování práva Společenství⁽²⁾, které bylo předloženo institucím. Komise aktivně pracuje na realizaci kroků uvedených ve sdělení. Komise svolala skupinu expertů z jednotlivých států na jednání o sdělení během portugalského předsednictví. Toto fórum Komise zvolila, aby posunula jednání s členskými státy bez vyloučení možnosti začlenění určitých otázek vyplývajících ze sdělení do programu zasedání Rady v roce 2008. Zasedání této expertní skupiny se uskutečnilo v prosinci 2007 a další je naplánováno na červen 2008 během slovinského predsednictví.

Kromě toho je možné uskutečnit všeobecnou rozpravu na některém zasání Rady při jiných príležitostech, například předložení výroční zprávy o realizaci programu nebo akčního plánu.

Komise předložila 25. února 2008 na zasedání Rady pro soutěž výsledky hodnotící tabulky vnitřního trhu z prosince 2007.

V oblasti spravedlivosti, svobody a bezpečnosti předkládá Komise od června 2005 i roční hodnotící tabulku.

Dne 31. ledna 2008 podepsalo 439 poslanců EP písemné vyhlášení č. 0088/2007 o vyšetřování a nápravě zneužívání pravomocí velkých supermarketů v Evropské unii, které se tak stalo oficiálním stanoviskem Evropského parlamentu. Ve vyhlášení je vyzvána GŘ pro hospodářskou soutěž, aby vyšetřilo vliv koncentrace supermarketů na malé podniky, dodavatele, pracovníky a zákazníky, a zejména aby vyhodnotilo zneužívání kupní síly ze strany supermarketů. Taktéž je v něm vyzvána Komise, aby navrhla vhodné opatření včetně nařízení na ochranu spotřebitelů, pracovníků a výrobců před zneužíváním dominantního postavení na trhu a jinými nepříznivými účinky zjištěnými během vyšetřování.

V květnu 2007 přijal polský parlament zákon o zřizování a provozu velkých supermarketů, který přesně splňuje tato očekávání, protože je v něm požadováno, aby úřady udržovaly rovnováhu mezi různymi druhy obchodu, přičemž zároveň zajišťovaly shodu s pravidly spravedlivé soutěže v oblasti obchodní činnosti. Dne 31. ledna 2008 Komise tato opatření odmítla a žádala, aby byla změněna a doplněna, jinak tuto záležitost přednese Soudnímu dvoru. Jak chce Komise vyřešit rozpor, který nepochybně existuje mezi očekáváními Evropského parlamentu a jejími činnostmi v oblasti koncentrace obchodu?

Vážený pan poslanec odkazuje na písemné prohlášení Parlamentu č. 88/2007 přijaté dne 19. února 2008 o vyšetřování a nápravě zneužívání pravomocí velkými supermarkety v Evropské unii. V písemném vyhlášení je Komise vyzvána, aby vyšetřila vliv koncentrace supermarketů na různé subjekty na trhu, a zejména aby vyhodnotila zneužívání nákupní síly ze strany supermarketů. Taktéž je v něm Komise vyzvána, aby navrhla vhodná opatření na ochranu spotřebitelů, pracovníků a výrobců před zneužíváním dominantního postavení na trhu a jinými nepříznivými účinky zjištěnými během požadovaného vyšetřování.

Komise bude informovat Parlament o své reakci na písemné vyhlášení v souladu s platnými předpisy, jimiž se řídí následné kroky Komise, v souvislosti s nelegislativními usneseními Parlamentu, a konkrétněji těmi, které byly přijaty na schůzi v únoru 2008.

Co se týče listu Komise⁽¹⁾ týkajícího se polských právních předpisů o zřizování a provozu maloobchodních provozoven, na který odkazuje vážený pan poslanec, jeho cílem je upozorni polské orgány na problémy shody těchto nových předpisů se svobodou usadit se, základní svobodou zakotvenou v článku 43 Smlouvy o ES, a se směrnicí 2006/123/ES o službách na vnútřním trhu.⁽²⁾. Komise má obavy z možné diskriminační povahy a restriktivních účinků polských právních předpisů, které vyžadují postup schvalování zřízení nových maloobchodních provozoven a provozování existujúcich maloobchodných prevozoven větších než 400 metrov čtverečních. Komise zejména prozkoumá, zda nebude nový postup príliš dlouhý a nákladný, v závislosti od kritérií, z nichž ne všechny jsou dost přesné, zda se neponechává prostor na uplatnění plné moci orgánů a zda neobsahuje hospodářskou zkoušku, kterou zakazuje výše uvedená směrnice.

Tento postup však neobsahuje ani nezabraňuje uplatňování dalších článků smlouvy nebo jiných právních předpisů Společenství. Komise se proto domnívá, že neexistuje rozpor s očekáváními Parlamentu.

Může Evropská komise uvést, jaká opatření finanční podpory v současnosti existují na pomoc palestinskému lidu?

Komise v súčasnosti realizuje nasledující opatření na pomoc palestinskému lidu v Gaze:

financování dodávek paliva do elektrárny v Gaze (prostřednictvím mechanismu PEGASE),

mesíční vyplácení sociálních příspěvků zaměstnancům veřejného sektoru a čtvrtletní nejchudobnějším rodinám (prostřednictvím mechanismu PEGASE),

podpora palestinských utečenců prostřednictvím agentury UNRWA OSN; od roku 2007 Komise zrychlila podporu všeobecného fondu agentury UNRWA; celková pomoc agentuře UNRWA v roce 2007 dosáhla přes 100 milionů EUR pro všech pět oblastí činnosti agentury v regionu,

poskytování humanitární pomoci prostřednictvím Komise v oblastech zdravotnictví, potravin, vody, hygieny a psychosociální podpory, ochrana a vytváření krizových pracovních míst prostřednictvím agentur OSN, Evropských nevládních organizací (MVO) a organizace Červený kříž,

podpora Komise pro projekt nouzového čištění odpadových vod v severní Gaze s cílem ochránit společenstva žijící v Beit Lahia před možným únikem znečištěné vody,

plán reformy a rozvoja Palestiny, který Komise podporuje prostřednictvím mechanismu PEGASE, obsahuje několik projektů v Gaze; Komise je připravena rozšířit svou rozvojovou podporu v Pásmu hned, jakmile to situace dovolí.

Může Evropská Komise spustit proces zavádění celoevropského práva, do velké míry v souladu s francouzskou iniciativou pánů Sarkozyho a Olivennea, kterým se bude trestně postihovat nezákonné probírání sportovních přenosů typu pay-per-view z internetu a zaručí, že poskytovatelé internetových služeb po upozornění policejními orgány zruší nezákonné lokality?

Podle informací Komise zatím ve Francii nebyly podniknuty žádné kroky na trestní postihování nezákonného přebírání sportovních přenosů typu pay-per-view z internetu a zabezpečení zrušení takovýchto lokalit poskytovateli internetových služeb po upozornění policejními orgány.

23. listopadu 2007 podepsali hudební a filmoví producenti, poskytovatelé internetových služeb a francouzská vláda memorandum o porozumění⁽¹⁾. Podle této dohody Francie připravuje změnu zákonů a zřízení nového internetového orgánu s pravomocemi ve výjimečných případech nařídit zrušení přístupu k webu pro předplatitele, kteří nelegálně sdílejí materiál, na který se vztahují autorská práva. To se však bude vztahovat jen na porušení autorských práv v oblasti filmů a hudby, v níž už ve Francii existují trestní postihy. Nebude se to týkat, pokud je Komisii známo, práv na retransmisi nebo sportovních přenosů. V případě, že se internetovému orgánu nepodaří zprostředkovat nápravu na základě odeslání e-mailů s upozorněním prostřednictvím poskytovatelů internetových služeb porušovateli, může uložit sankce. Potom může následovat soudní řízení a na základě ustanovení trestního práva mohou být uděleny tresty. Tímto mechanismem se zavádí postupnost při určování a klasifikaci závažnosti sankcí podle závažnosti porušení. Dohoda je zaměřena i na posílení spolupráce mezi držiteli práv, platformami peer-to-peer a poskytovateli internetových služeb s cílem zlepšit legální využívání chráněného obsahu.

Na evrópské úrovni zdůraznila Evropská Komise ve své bílé knize o sportu⁽²⁾ z června 2007, že ekonomická životaschopnost využívání sportovních práv závisí na dostupnosti účinných prostředků ochrany proti činnosti porušovatelů na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Musí se však připomenout, že práva na sportovní přenosy podléhají v členských státech různýmh právním režimům. Komise tuto záležitost prozkoumá ještě letos, kdy zahájí studii na hodnocení financování sportů, která se bude zabývat i prodejem mediálních práv a práv na sportovní přenosy.

Fenomén nepovoleného internetového přenosu proudu údajů živých sportovních přenosů a pirátství typu peer-to-peer jsou príklady potřeby vyhodnotit existující arzenál právních opatření, která umožňují vlastníkům práv bojovat proti digitálnímu pirátství.

Směrnicí o podmíněném přístupu⁽³⁾ je vytvářen vnitřní trh pro všechny služby s podmíněným přístupem (poskytovatelé služeb s podmíněným přístupem, jako i služby využívající podmíněný přístup na ochranu svých příjmů, například služby placených televízí) prostřednictvím rozšíření ochrany proti pirátství ve všech velkých členských státech, čímž se uzavírají všechny predtím určené „bezpečné přístavy“ pro piráty v celé EU. Sehrávala klíčovou úlohu při rozvoji služeb placené televize v rámci vnitřního trhu. Její ochrana se rozšiřuje na televizní vysílání, stejně jako ako na audiovizuální mediální služby na požádání.

Komise připravuje hodnotící zprávu o této směrnici, v níž bude hodnocen její vliv v oblasti rozvoje nových předplacených služeb, například Internet Protocol Television (IPTV), a bude vyhodoceno, zda vyžaduje rozšíření, objasnění nebo zjednodušení. Spustila veřejné konzultace o této otázce, k nimž patří otázka, z da by se měl její předmět rozšířit, aby se na ni mohli držitelé práv (včetně vlastníků práv na sportovní přenosy) snadněji odvolat při ochraně svých příjmů.

Směrnice o elektronickém obchodu⁽⁴⁾ přijatá v roce 2000 stanoví zodpovědnosti poskytovatelů internetových služeb v závislosti od povahy služby (služeb), které nabízejí (jen zprostředkovatelské, ukládání do vyrovnávací paměti nebo hosting). Směrnice též zajišťuje, že poskytovatelé internetových služeb jsou v případě získání informací o porušení práv povinni poskytnout pomoc při určování příslušné stránky. V době přijímání směrnice panovala naděje, že příslušné strany budou souhlasit s vytvořením tzv. sdělení a přijímáním postupů informování zúčastněných stran o nezákonných a škodlivých procesech. V článku 16 a bodu odůvodnění 40 se v této oblasti jasně vyzývá k samoregulaci. Podle tohoto přístupu postupovaly i všechny členské státy při transponování směrnice do vnitrostátních předpisů. Například Finsko a Maďarsko si vybrali postup úředního oznámení a zapisování, ten je však zaměřený na porušování autorských práv. Členské státy monitorují vývoj v těchto oblastech prostřednictvím expertní skupiny pro elektronický obchod, v níž si vyměňují osvědčené postupy a zvažují možnosti.

Takéž bychom neměli zapomínat na to, že stránky spojené s nepovoleným internetovým přenosem proudu údajů sportovních přenosů jsou často hostované mimo Evropskou unii. V těchto případech mají držitelé práv jedinou možnost, a to podniknout kroky s příslušnými vnitrostátními orgány na zablokování přístupu k takovým stránkám.

Důrazná odpověď na tento vynořující se fenomén nepovoleného internetového přenosu proudu údajů sportovních přenosů a pirátství typu peer-to-peer by měla obsahovať i potřebu držitelů práv bojovat s pirátství týkajícím se jeich obsahu na internetu a ochraňovat základní práva jednotlivců, například právo na soukromí a ochranu osobních údajů v digitálním prostředí. Odůvodnění nedávného rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Promusicae (C-275/06) se dá opravdu stejně uplatnit na scénář boje proti nelegálnímu přebírání sportovních přenosů typu pay-per-view z internetu.

Ve svém sdělení o tvůrčím obsahu online⁽⁵⁾ přijatém v lednu 2008 Komise spustila veřejné konzultace o legálních nabídkách a pirátství. O tomto tématu se bude jednat i v rámci platformy obsahu online, diskusním rámci na evropské úrovni. Přijetí návrhu doporučení o tvůrčím obsahu online Komisí je naplánováno na druhou polovinu roku 2008.

Může Evropská Komise uvést, jaké iniciativy prosazuje na mezinárodní úrovni na boj proti dětské práci ve světě?

Komise zastává názor, že dětská práce musí být řešena u zdroje: Komise systematicky prosazuje cíl ochrany a podpory všech práv dětí při svých vztazích s třetími zeměmi prostřednictvím politického dialogu a vnější pomoci. Konkrétně se Komise prostřednictvím politického dialogu zaměřuje na podporu zemí při ratifikaci a přiměřeném vykonávání Úmluvy OSN o právech dítěte, jeho opčních protokolů a příslušných úmluvách Mezinárodní organizace práce o dětské práci. Prvotním záměrem teda není zlepšení pracovních podmínek dětí, ale dostat je do určitého věku z pracovního prostředí. Kromě toho by se měla podporovat ustanovení o sociálním zabezpečení a zejména příspěvky na děti pro rodiče nebo jejich zástupce (například prarodiče), která se nepodmínečně nebo podmínečně vztahují na navštěvová školy, a stejně tak zaměstnanost mladých coby alternativa k dětské práci.

Zkušenosti ukazují, že odstranění dětské práce vyžaduje činnosti na trhu práce, sociální dialog a sociální ochranu, například prostřednictvím příspěvků odstranění potřeby dětské práce a podporu vzdělávání. Takovýto vícerozměrný přístup se odráží v akčním plánu o právech dětí v rámci vnější činnosti EU, který doplňuje sdělení Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU⁽¹⁾ přijaté Komisí minulý měsíc. V akčním plánu je problematika boje proti dětské práci nadále považována za prioritu pro činnosti na regionální i globální úrovni.

Bezpečné a zdravé podmínky pro děti v globalizovaném světě jsou v  zájmu nás všech. Jak víte, Komise podporuje účinné uplatňování základních pracovněprávních norem včetně boje proti dětské práci, a to na globální úrovni; Komise může a měla by mnoho znamenat při zlepšování pracovněprávních norem ve světě.

Izraelské úřady nedávno vystavily na Ben Gurionově letišti v Tel Avivu dr. Karima Hilala, řeckého státního příslušníla palestinského původu a držitele schengenského bezpečného pasu, ponižujícímu výslechu a následně mu bezdůvodně zamítly vstup do země. Vzhledem k tomu, že ani jiní držitelé řeckých pasů žijící v Palestině čelí podobným problémům, vyjádří se Komise k tomu, zda je informovaná o těžkostech a obtěžování občanů Evropské unie při příchodu do Izraele nebo odchodu z něj?

Přednesla Komise tuto otázku pri dvoustranných kontaktech s Izraelem a jaké vysvětlení dostala od izraelských úřadů?

Požádá izraelskou vládu, aby zajistila dodržování lidské důstojnosti Evropských občanů navštěvujících zemi ze strany úřadů státní bezpečnosti?

Komise si uvědomuje těžkosti, kterým čelí státní příslušníci EU při získávání víz na vstup na okupované palestinská území, zejména změny vízové politiky v druhé polovině roku 2006.

Členské státy EU a Komise při mnohých příležitostech v roce 2006 a 2007 žádaly izraelské úřady, aby řešily tyto problémy a objasnily postupy na získání víz s cílem žít, navštívit nebo pracovat na Západním břehu Pásma Gazy. Izraelské úřady vysvětlily Komisi a předsednictvu, že podrobnosti o nových postupech se stále vypracovávají.

Zdá se, že od vytvoření zastoupení na začátku roku 2007 se situace změnila. Předsednictvo, Komise a členské státy však nadále situaci na místě pozorně monitorují. Delegace Komise v Tel Avivu je v kontaktu s řeckým velvyslanectvím v Izraeli z důvodu řiešení tohoto konkrétního případu, o kterém se zmiňuje vážený pan poslanec.

Pokud řecké velvyslanectví nedostane uspokojivou odpověď na své otázky, Komise případ posune dále a předloží ho na vhodném fóru s izraelskými úřady.

V článku 149 Smlouvy o založení Evropského společenství se stanoví: „1. Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporováním spolupráce mezi členskými státy a, pokud je to třeba, podporováním a doplňováním činnosti členských států pri plném respektování jejich zodpovědnosti za obsah výuky a organizace vzdělávacích systémů a za jejich kulturní a jazykovou rozmanitost.“

Mají členské státy právo zakázat vzdělávací zařízení vyvíjející činnosti na základě osvědčování vzdělávacími zařízeními, které udělují diplomy o vyšším vzdělání a sídlí v jiném členském státě?

V článku 149 smlouvy se členským státům nedává právo zakázat vzdělávací zařízení vyvíjející činnost na základě metody osvědčení vzdělávací instituce se sídlem v jiném členském státě. Vzdělání poskytované zařízeními vyvíjejícími činnost na základě osvedčení vzdělávacích zařízení se sídlem v jiném členském státě není součástí vzdělávacího systému členského státu, v němž se vzdělání poskytuje. Tento druh vzdělání je součástí vzdělávacího systému členského státu, v kterém má sídlo vzdělávací zařízení osvědčující vzdělávání a vydávající diplomy o vyšším vzdělání.

Svoboda usadit se a svoboda poskytovat služby tvoří dvě základní svobody, které jsou zaručeny ve smlouvě, a to zejména v článcích 43 a 49 smlouvy. Jakékoli omezení týkající se vzdělávacích zařízení musí být proto posuzováno s ohledem na tyto články smlouvy a jurisprudenci Soudního dvora. Soudní dvůr například ve svém rozsudku ve věci Neri (C-153/02) uvedl, že organizování zpoplatněných vysokoškolských kurzů je hospodářskou činností patřící do kapitoly smlouvy zabývající se právem usadit se, pokud takovouto činnost vykonává stále a nepřetržitě státní příslušník jednoho členského státu v jiném členském státě z hlavního nebo vedlejšího provozu v jiném členském státě. Podle judikatury Soudního dvora musí na odůvodnění omezení základní svobody představovat restriktivní opatření legitimní cíl v souladu se smlouvou a musí být odůvodněné veřejným zájmem. Kromě toho nesmí toto opatření překračovat rámec toho, co je potřeba na dosažení uvedeného cíle. Zákaz vzdělávacích zařízení, jestliže patří k nejzávažnější formě omezení základní svobody, se musí vykonat v těchto intencích.

Z odpovědi na otázku na písemné zodpovězení P-0498/06 vyplývá, že na období let 2000 až 2006 dostalo Valonsko v rámci cíle 1 Evropských strukturálních fondů 672 430 656 EUR a v rámci cíle 2 164 445 783 EUR.

V rozhovoru pro noviny Metro ze 4. února 2008 naznačil pan Gérard Deprez (francouzský liberální poslanec EP a předseda Výboru pro občanské svobody EP), že evropské dotace ve Valonsku v porovnání s jiinými regiony nepřinesly očekávané výsledky. Mluvil o „špatných výběrech projektů“, za něž jsou zodpovědné nejen valonské úřady, ale i Komise, která je schválila.

Jaká výše financování je přidělena na období let 2006 až 2013? Jaké uplatňuje Komise postupy hodnocení projektů a vyhodnocování výsledků? Jak bude Komise reagovat na kritiku pana Depreza?

V souvislosti s finančními prostředky přidělenými Valonsku na období let 2000 až 2006 Komise potvrzuje údaje uvedené váženým panem poslancem, ale rada by též nasměrovala vaši pozornost na následující tabulku s rozpisem podle programů pro region na konci roku 2007.

Období let 2000–2006:

a) oblast Hainaut vyřazovaná z cíle 1: 671,15 milionu EUR (z toho EFRR 427,6 milionu, ESF 200,2 milionu, EPZGF 41,8 milionu a FIFG 1,55 milionu),

b) oblast Meuse-Vesdre cíle 2: 164,44 milionu EUR (z toho EFRR 138,7 milionu a ESF 25,73 milionu),

c) venkovské oblasti cíle 2: 60,48 milionu EUR (z toho EFRR 54,85 milionu a ESF 5,63 milionu),

d) cíl 3: 297,87 milionu EUR z ESF,

e) Leader+: 10,33 milionu EUR z EPZGF,

f) Urban II Sembreville: 7,17 milionu EUR z EFRR,

g) Equal: 42,31 milionu EUR z ESF,

h) rybné hospodárstvo: 23,57 milionu EUR z FIFG.

Je třeba poznamenat, že financování v rámci cíle 3 obsahuje i program pro region hlavního města Bruselu.

V rámci programu pro rybolov bylo kromě cíle 1 Valonsku priděleno 1,5 %.

Období let 2007–2013:

a) Konvergence: 638,32 milionu EUR (z toho EFRR 449,22 milionu a ESF 189,10 milionu),

b) Hospodářská soutěž: EUR 665,35 milionu EUR (z toho EFRR 282,51 milionu a ESF 382,83 milionu⁽¹⁾).

Celkem: 1 303,67 milionu EUR (z toho EFRR 731,74 milionu a ESF 571,93 milionu),

Výběr činností na financování je zodpovědností řídících orgánů jmenovaných členskými státy podle zásady subsidiarity. Vo Valonsku sestavuje na základě nařízení o strukturálních fondech, Evropského práva a jiných politik EU seznam různych projektů, které získají spolufinancování, pracovní skupina z akademických pracovníků, správců a významných obchodníků. Řídící orgán potom tento seznam použije k výběru projektů na spolufinancování. Určování projektů, které jsou oprávněné k získání financí na léta 2007 až 2013, je taktéž zodpovědností řídících orgánů jmenovaných členskými státy.

Úloha vykonávat dohled nad programy se provádí na základě partnerství mezi Komisí a řídícím orgánem pro každý program. Programy se mohou během období realizace měnit a doplňovat a neustále jsou posuzovány (ať už průběžně nebo v určitých časových obdobích). Komise taktéž s každým řídícím orgánem vypracovává i výroční přezkoumání pokroku při realizaci programu, za který je orgán zodpovědný. Na základě nejnovějších výročních zpráv Komise potvrzuje, že programy realizované ve Valonsku v období let 2000 až 2006 (časové omezení na realizaci do 31. prosince 2008) společně dosáhnou svých stanovených cílů. Kromě toho, střednědobé přezkoumání v letech 2004 až 2005 poskytlo příležitost přizpůsobit činnosti v rámci programu podle potřeby.

V souvislosti s představeným názorem pana Depreze nemá Komise žádné informace o skutečnostech, na nichž pan Deprez založil své hodnocení.

Za překlad evropských právních aktů a jejich následné uveřejňování ve všech úředních jazycích Evropské unie je zodpovědný Úřad pro oficiální publikace Evropských společenství.

Existuje právně stanovený termín, do kterého musí být akt uveřejněn ve všech jazycích? Je právní akt, který ještě nebyl uveřejněn v daném národním jazyce, právně závazný v říslušné zemi? V některých případech přijímají soudy v členských státech rozsudky podle vnitrostátních právních předpisů, protože není k dispozíci překlad právních předpisů Společenství.

Ani ve Smlouvě o ES ani ve Smlouvě o Evropské unii není stanoven termín uveřejnění znění, která by měla být dostupná v souvislosti se vstupem země do Evropské unie. V článku 58 aktu o přistoupení Bulharska a Rumunska se však stanoví, že „znění aktů institucí ... přijatých před přistoupením a vyhotovených ... v bulharském a rumunském jazyce jsou ode dne přistoupení autentické za stejných podmínek, jako jejich znění vyhotovená  ve stávajících úředních jazycích. Budou uveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie, pokud byla takto uveřejněna i znění v současných jazycích.“

Při výkladu stejných ustanovení v aktu o smlouvě o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenské republiky rozhodl Soudní dvůr v nedávné věci Skoma-Lux s.r.o./Celní ředitelství Olomouc (C-161/06), že povinnosti obsažené v právních předpisech Společenství, které nebyly uveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce nového členského státu, pokud je tento jazyk úředním jazykem Evropské unie, nemohou být uplatňována na jednotlivce v tomto státě. Tento rozsudek je v souladu s predchozí judikaturou, v níž se stanoví, že povinnosti obsažené v právních předpisech všeobecné platnosti nemohou být uplatňovány na jednotlivce v členských státech, v jejichž jazyce ještě neboly uveřejněny.

Taktéž je třeba uvést, že úřad pro publikace není zodpovědný za překlad právních aktů v případě rozšíření. Povinnost přeložit znění přijatá před přistoupením mají příslušné země, zatímco znění přijatá po přistoupení překládají instituce, které přijaly právní akt. Úřad je zodpovědný za uveřejnění.

Jaké stavební normy a normy projektového řízení se musí dodržovat při stavebních projektech Phare v Rumunsku a do jaké míry se povoluje práce na projektech za nepříznivých povětrnostních podmínek? Stavební práce na zamrzlé půdě rychle vedou k potřebě oprav, například pokud beton správně nesedne, nebo jakmile zamrzne cementová pokrývka. Je povoleno kladení železobetonových pilotů a pokrývky v mrazu?

Stavební normy na veřejné obstarávání zboží a prací financované v rámci programu Phare jsou uvedeny v mezinárodně uznávaném smluvním rámci (FIDIC⁽¹⁾). Od přistoupení se veřejné obstarávání zboží a prací vykonává podle vnitrostátních pravidel obstarávání Rumunska.

V ustanoveních finančních memorand pro programy Phare se běžne určuje obstarávání podle rámce FIDIC a inženýr určený na dohled nad obstaráváním. Veřejné obstarávání zboží a prací v rámci financování z programu Phare je udělováno na základě podmínek obstarávání rámce FIDIC. Veřejné obstarávání zboží a prací řídí a dohlížejí na něj inženýři podle rámce FIDIC. Kromě toho musí inženýr dodržovat platná ustanovení rumunského práva o kvalitě stavby. Podle tohoto práva provádí kontrolu kvality stavby státní inspektorát jednotného uplatňování právních ustanovení v stavebnictví⁽²⁾.

Normy, které se týkají nepřiznivých povětrnostních podmínek, se určují ve stejném vnitrostátním právním rámci uvedeném výše a ve stavebních normách, bez ohledu na zdroj financování veřejného obstarávání zboží a prací, stejně jako na to, jestli jde o evropské nebo vnitrostátní financování.

Všichni účastníci řízení jsou o těchto zvláštních požadavcích informováni ve výběrovém řízení a v podmínkách smlouvy. Kromě toho jsou účastníci informováni o tom, že v zimě jsou stavební práce v Rumunsku povoleny jen do 15. listopadu nebo 1. prosince. Po tomto datu mohou práce pokračovat, jen pokud to dovolí počasí. Všechna tato ustanovení pomáhajú účastníkům správně načasovat výkon prací a příslušný rozpočet.

Podle norem uvedených výše kladení betonu končí, když teplota klesne pod +5 stupňů Celsia, přičemž může pokračovat, pokud se do betonu přidají speciální přísady (tato možnost se doporučuje jen výjimečných případech, pokud se beton začal ukládat při nízkých teplotách)⁽³⁾.

Britský olympijský výbor vložil do smluv sportovců, kteří budou v srpnu tohoto roku soutěžit na olympiádě v Pekingu, doložku, podle níž se olympiády zúčastní jen sportovci, kteří se písemně zavážou k tomu, že nebudou žádným způsobem kritizovat Čínu, a to zejména v souvislosti s dodržováním lidských práv a záborem Tibetu.

Nepovažuje Komise tento akt za bezohledné porušování svobody myšlení a vyjadřování, kterým je porušován duch smluv?

Prošetření tohoto případu spadá pod zodpovědnost orgánů Spojeného království a nijak se netýká právních předpisů Společenství, která mají za cíl zajistit úplné dodržování svobody vyjadřování v souladu s povinnostmi vyplývajícími z Evropské úmluvy o lidských právech.

Může Komise uvést, jaké praktické iniciativy Evropského Společenství existují na zadržování dodávek drog ze severní Afriky do Evropy?

Zadržování drog proudících ze severní Afriky do Evropy je operačním opatřením presazování práva, které ako takové nepatří do kompetencí Evropského Společenství. Komise si však uvědomuje čím dál intenzivnější vzorce obchodování s drogami ve Středozemí a z toho vyplývající úlohy presazování práva.

V této souvislosti podepsalo 30. září 2007 sedm členských států EU mezinárodníú dohodu s cílem založit Centrum pro námořní analýzu a operace – narkotika (MAOC-N) se sídlem v Lisabonu. Centrum MAOC-N spojuje aktuální zpravodajství s vojenskými prostředky a prostředky prosazování práva při poskytování rychlé reakce v případě obchodníků s drogami, kteří se pokoušejí dodávat do EU kokain. Představuje koordinační místo pro boj proti obchodu s drogami na moři a ve vzduchu v operační oblasti rozkládající se od Mysu Dobrej naděje v jižní Africe až na sever k Norskému moři. Zejména se zaměřuje na nekomerční plavidla a letadla, hlavně z regionů Jižní Ameriky a západní Afriky. Tato dohoda též umožňuje rozšíření operační oblasti na západní Středozemní moře.

Komise vývoj v této oblasti pozorně sleduje a finančně podporuje některá opatření na budování počátečních kapacit a od 1. ledna 2008 má statut pozorovatele. Evropský policejní úřad Europol sehrává v boji proti obchodování s drogami významnou úlohu tím, že poskytuje vnitrostátním orgánům prosazování práva účinnou podporu.

Kromě toho, jeho hodnocení hrozby organizovaného zločinu (OCTA), kam centrum MAOC-N přispívá, představuje hodnocení hrozby současných a očekávaných nových trendů v organizovaném zločinu v celé EU včetně obchodu s drogami.

Kromě toho se v některých jiných regionech připravují podobné regionální iniciativy, například ve Středozemí.

V položce XX 01 02 11 04 rozpočtu Komise na rok 2008 žádají společně Rada a Parlament Komisi, aby vypracovala studii o realizovatelnosti a prekážkách vytváření federálních policejních sil Evropské unie.

V jaké fázi se tato studie Komise nachází? Kdy má být dokončena?

Během rozpočtového procesu na rok 2008 Parlament žádal, aby se vypracování studie o prekážkách vytváření federálních policejních sil Evropské unie začlenilo do rozpočtové položky XX 01 02 11 – Ostatní výdaje instituce na řízení (pozměňovací a doplňující návrh 0995). Komise odpověděla, že takovou studii nepodpoří, protože politika Komise je zaměřena na zlepšení spolupráce mezi různymi policejními složkami členských států prostřednictvím realizácie nástroje transpozice ustanovení Prümské smlouvy do Evropského práva, a ne prostřednictvím vytváření „federálních policejních sil Evropské unie“.

Komise ohlásila svou strategii v oblasti alkoholu na podzim 2006. V ní se uvádělo, že alkohol představuje problém veřejného zdraví. Kromě toho Komise předložila návrhy týkající se pěstování vína (KOM(2007)0732), které jsou v úplném protikladu k duchu strategii. Bude strategie uplatněna v oblasti alkoholu v budoucí práci Komisie, nebo se tato strategie stane jen jedním z mnoha dokumentů?

Sdělení o evropské strategii na podporu členských států při snižování škod v souvislosti s alkoholem přijaté v říjnu 2006 jasně stanovuje přístup Komise k alkoholu a zdraví. Vyváženě se v něm řeší všechny oblasti zájmu, je zaměřeno na zneužívání alkoholu a škody, nikoli na démonizování spotřeby alkoholu.

Škody v souvislosti s alkoholem představují hlavní zájem v oblasti veřejného zdraví, sociální a hospodářské politiky v celé EU. V EU zabíjí téměř 20 000 lidí ročně, zejména v důsledku onemocnění souvisejících s nadměrnou spotřebou alkoholu, ale i dopravních nehod pod vlivem alkoholu a vražd a násilí páchaného pod vlivem alkoholu, což představuje obrovské náklady pro systémy zdravotní péče, hospodářství a společnost jako takovou.

Realizace strategie probíhá dobře, jsou přijímány kroky v oblasti veřejného zdraví a v dalších oblastech politiky EU, probíhá úzká spolupráce s členskými státy na koordinování vnitrostátních politik  týkajících se alkoholu a posilování dalšího politického vývoje s příslušnými subjekty.

V rámci Evropského fóra pro zdraví a alkohol chce Komise zahájit konkrétní činnosti na všech úrovních, které budou zaměřeny na ochranu Evropských občanů před škodlivým užíváním alkoholu. První kolo, v němž se subjekty zavázaly ke spolupráci, již bylo skončeno a čekají nás slibné aktivity. K nim patří závazek vinařského sektoru spustit informační kampaň o škodách v souvislosti s alkoholem.

V posledním desetiletí se spotřeba vína v EU snižuje, zatímco zásoby vína stoupají. Tím se na trhu s vínem vytváří vážná nerovnováha. Z tohto důvodu bylo použito kolem 500 milionů EUR z 13 miliard EUR ročního rozpočtu na zbavení se vína, které nemá žáden trh. Proto byla potřebná velká reforma organizace společného trhu s vínem.

Nedávná reforma organizace společného trhu s vínem zohledňuje zdraví a ochranu spotřebitele, a to zejména tím, že se předpokládá postupné odstraňování trhových opatření, která vedla k produkci vína nízké kvality. Cílem je povzbudit Evropany, aby „pili méně, ale kvalitněji“, zatímco produkce levného vína nízké kvality už nebude podporována.

Novým nařízením se taktéž sníží možnost zvyšovat obsah alkoholu ve víně prostřednictvím obohacování vína. Zásada, že vyšší obsah alkoholu znamená kvalitnejší víno, už nebude podporována. Kromě toho, spotřebitelé začínají požadovat a spotřebovávat vína s nízkým obsahem alkoholu. Tento nový postoj bude podporován a neodůvodňuje nadměrné obohacování vína.

Nová organizace společného trhu s vínem řeší i aspekty propagace a informovanosti. Víno je zemědělským výrobkem začleněným do přílohy I smlouvy a podporu zemědělských výrobků včetně vína upravuje nařízení Rady (ES) č. 3/2008 ze dne 17. prosince 2007 o informačních a propagačních akcích na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a v třetích zemích. Nová organizace společného trhu s vínem přináší členským státům možnost posílit tento druh propagačních činností v třetích zemích a posílit informační kampaně o střídmé a zodpovědné konzumaci prostřednictvím spolufinancování až do výše 60 %.

EU dosáhla druhé fáze vývoje společného azylového systému. Účelem této fáze je dosažení vyšší společenskou úroveň ochrany a jednotnost azylových systémů členských států. Kromě další soudní harmonizace v oblasti azylu má Haagský program za cíl i zlepšení praktické spolupráce mezi členskými státy. K tomu patří spolupráce v oblasti informací o zemích původu žadatelů o azyl („informace o zemi“).

Informacie o zemi sehrávají v azylovém postupu ústřední roli. S cílem zajistit spravedlivý a správný azylový postup je potřeba získat přístup k informacím o zemi na vysokéj úrovni a poskytovat přesný a vyvážený obraz o zemi původu. Informace o zemi jsou klíčovým nástrojem nejen pro imigrační a soudní orgány, ale i pro žadatele o azyl a jejich zástupce.

Zapojení nestátních subjektů sehrává důležitou při přípravě a přístupu k informacím o zemi, jestliže veřejnost nemá přístup k určitým informacím orgánů členských států. Na rozdíl od toho se nedávná výzva Komise na předkládání návrhů na omezené žádosti Evropského fondu pro uprchlíky o informace o zemi zaměřuje na vnitrostátní orgány.

Proč byla nestátním subjektem odmítnuta možnost žádat o financování z Evropského fondu pro uprchlíky na projekty zaměřené na informace o zemi? Jaké má Komise plány v souvislosti s další výzvou na předkládání návrhů v roce 2008?

Sběr, zkoumání a předkládání údajů o zemích původu patří k základním aspektům rozhodování členských států o žadatelích o azyl. Informace o zemi umožňují příslušným vnitrostátním orgánům ověřit vyhlášení žadatelů o azyl týkající se mezinárodní ochrany. Proto je důležité vytvořit objektivní, transparentní a přesný systém informací o zemích původu, který je schopen rychle poskytovat oficiální a spolehlivé údaje. Větší konvergence mezi systémy sběru a analýzy informací o zemi vnitrostátními orgány pomůže zlepšit stav v této oblasti v celé Evropě.

Proto je spolupráce v oblasti informací o zemi klíčovou součástí činností Komise a ústřední částí práce sítě odborníků EURASIL.⁽¹⁾ Od roku 2006 pracuje Komise ve spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány členských států na vytvoření společného portálu, který by se pro vnitrostátní orgány stal jednotným místem pro přístup k oficiálním databázím zemí původu. Společný portál bude představovat užitečný dodatečný zdroj, zejména pro ty členské státy, v nichž jsou systémy informací o zemi méně vyvinuty.

Studie technické proveditelnosti byla vypracována v roce 2007 a pilotní projekt spojující dvě vnitrostátní databáze bude spuštěn v roce 2008. Na konci tohoto zkušebního období Komise představí návrhy na zřízení portálu spojujícího všechny existující vnitrostátní databáze. Tam se budou řešit i otázky o přístupu k informacím, a zejména o přístupu nevládních organizací, protože tyto databáze obsahují důvěrné informace.

Rozpočet na mezinárodní činnosti iniciované Komisí a financované z Evropského fondu pre uprchlíky je omezený. Z tohoto důvodu uplatňuje Komise při každoročním plánování činností strategický přístup zaměřený na dosažení co najúčinnějších výsledků v oblasti vývoje společné azylové politiky. V letech 2004, 2005 a 2006 získalo velmi velké konzorcium nevládních organizací pracující s tuctem členských států a koordinované Rakouským červeným křížem finanční prostředky z Evropského fondu pro uprchlíky na vytvoření stálé sítě nevládních organizací a orgánů zastupujících žadatele o azyl, která bude řešit záležitosti informací o zemích původu. Proces realizace vyvolal konstruktivní dialog mezi dobrovolnickým sektorem a vnitrostátními orgány. Komise taktéž zahájila zasedání o síti EURASIL, jimž předsedá, aby toto konzorcium mohlo představit výsledky svých projektů vnitrostátním orgánům odpovědným za vyřizování žádostí o azyl.

Výzva na předkládání návrhů z roku 2007 byla v první řadě zaměřena na konsolidaci projektů, a zejména projektů nevládních organizací, na řešení problémů zranitelných skupin a jednotlivců obyvatelstva a v druhé řadě na povzbuzování vnitrostátních orgánů členských států, aby zavedly projekty mezinárodní spolupráce o řízení informací o zemi. Druhá část výzvy byla proto omezena na vnitrostátní orgány.

Komise se v současnosti zapojuje do konzultací potřebných na určení priorit výzvy na předkládání nabídek, které se týkají Evropských činností Evropského fondu pro uprchlíky v roce 2008.

Má Komise specifický plán na pomoc novým členským státům ve východní Evropě s rostoucím nedostatkem dodávek elektrickéj energie?

V těchto zemích byly zavřeny nebezpečné jaderné elektrárny a několik zastaralých uhelných elektráren z důvodu přísnějších požadavků na ochranu životního prostředí. V této situaci hrozí zabrždění hospodářského růstu v mnohých východních částech Evropské unie.

Přeje si bohatá Evropa, která se do velké míry už zabývá problémy ochrany životního prostředí a modernizací své energetické základny, odstranit potenciální konkurenty z trhu? Nebo budeme podporovat spravodlivou vnitřní soutěž jako prostředek pomoci při vytváření evropského trhu a jeho konkurenceschopnosti v globální ekonomice tím, že pomůžeme vyřešit tento problém, který se týká velké části Evropy?

Podle evropských právních předpisů je zodpovedností členských států monitorovat dostatek energie v zemi. Komise naopak monitoruje dostatek energie na evropské úrovni.

Nové členské státy, ale i mnohé staré členské státy, procházejí procesem restrukturalizace svého sortimentu energií. To vyžaduje významné rozšíření přenosové sítě a důslednejší harmonizaci předpisů. Takové problémy jsou součástí mise evropských koordinátorů v souvislosti s integrací pobřežních větrných elektráren a integrací Litvy a Polska do západní sítě.

Jedním z najnákladnějších účinných řešení je snížení poptávky. Proto by se po realizaci akčního plánu energetické účinnosti navrženého Komisí v říjnu 2005 měl omezit růst poptávky, zvýšit kapacitu energie a snížit přenosové ztráty.

Vzhledem na vývoj konkurenčního trhu Komise aktivně pracuje na tom, aby zajistila zavedení a dodržování spravedlivých a vyvážených trhových podmínek v EU, což je pokládáno za nejlepší způsob řešení dostatečné zásoby energie. Proto Komise v září 2007 navrhla třetí legislativní balík pro vnitřní trh s elektřinou a plynem⁽¹⁾. Správně fungující vnitřní trh poskytující správné investiční signály je nejlepší odpovědí na zajištění dodávek elektřiny. Jednotlivá rozhodnutí o investicích do nových kapacit energie jsou na tržních subjektech.

Na základě nařízení Komise (ES) č. 303/2007⁽¹⁾ z 21. března 2007, kterým se stanoví vývozní náhrady u vepřového masa, Komise vyrovnává rozdíl mezi cenami na světovém trhu a vnitřním trhu prostřednictvím vývozních náhrad na pomoc odvětví vepřového masa v současné trhové situaci, přičemž vysoké náklady na krmivo tvoří součást vysokých výrobných nákladů.

Seznam výrobků, které mají nárok na vývozní náhrady, neobsahuje mražený a vykostěný vepřový bok a ledviny. Vzhledem na nejnovější vývoj, úrokové sazby a situaci na japonském trhu, vysvětlí Komise, proč nemají tyto výrobky nárok na náhrady a kdy budou začleněny do seznamu?

Možné rozšíření vývozních náhrad u vepřového masa na určité mražené části se zdá neodůvodněné. Komise není přesvědčena o potřebě takového řešení, ani o možném vlivu na objem dodávek do Japonska.

Už mnoho let tvoří vývoz vepřového masa z EU kolem 30 % světového obchodu. Většina vývozu je uskutečňována bez pomoci náhrad. Předběžné údaje ukazují, že podíl EU se udržel i v roce 2007, a to navzdory nepříznivému výměnnému kurzu eura a amerického dolaru. Vývozci z EU dokázali v roce 20007 významně expandovat na některé asijské trhy (Hongkong, Čína).

Vývoz mraženého vepřového masa z EU na vysoce ceněný japonský trh zůstáva v posledních letech taktéž relativně stabilní. Komise očekává, že tento trend bude pokračovat i bez dotací. Během poslední krize na trhu s vepřovým masem v roce 2004 se vývoz do Japonska ještě zvýšil, a to navzdory tomu, že japonské snížení nemělo nárok na náhradu.

Komise bude nadále monitorovat situaci na určitých trzích zvláštního zájmu pro naše vývozce a pokud to bude potřeba, bez váhání navrhne úpravu náhrad.

V Litvě odmítá společnost dodávající elektřinu Rytų skirstomieji tinklai (Východní distribuční sítě) připojit soukromé byty k existující elektrické síti z důvodu nedostatočné kapacity. Jednotlivec musí zaplatit 40 % nákladů na vybudování nové přípojky ze stanice do bytu a často i vybudování nové stanice. Společnost má přitom právo připojit k nově vybudované stanici víc spotřebitelů.

I když takto jednotlivec zaplatí za rozšíření infrastruktury a nabytí majetku (státní nebo soukromé) energetické společnosti, nemá vlastnické právo na tento majetek a nezískává žádné slevy na dodávky energií.

Může se Komise k tomuto stavu vyjádřit? Nejde o porušování práv spotřebitele a vlastnických práv? Nezneužívají energetické společnosti své monopolné postavení? Jak je možné vyřešit tento problém s právy spotřebitelů? Jaké jsou zkušenosti členských států EU?

V koncepci univerzálních služeb, která byla vytvořena v právních předpisech EU, se stanoví, že všichni spotřebitelé mají mít právo na připojení a dodávky energií za rozumné, transparentní a snadno a lehce porovnatelné ceny. To znamená povinnost poskytovat elektřinu každému spotřebiteli, který chce zaplatit cenu stanovenouza tuto službu.

Vykonávání povinnosti univerzálních služeb podéhá subsidiaritě, a proto pařrí do jurisdikce členských států. V právních předpisech EU neexistuje ustanovení, jímž by se zakazovalo vymáhat od spotřebitele zaplacení rozumných a odůvodněných nákladů na připojení.

Rozsah, v němž připojující společnost, distribuční společnost nebo spotřebitel sdílejí náklady nebo rozhodují o vlastnictví, v plné míře závisí od vnitrostátní politiky připojování v některých případech to může vyústit do vyšších poplatků pro jednotlivých spotřebitelů.

Vnitrostátní energetičtí regulátoři sehrávají při určování transparentnosti a nediskriminační povahy nákladů na připojení a příslušných sazeb klíčovou roli: ne jednotliví spotřebitelé, ani společnosti.

Ve výjimečných případech mohou být uplatněny právní předpisy o hospodářské soutěži a za současných okolností jsou tedy nejvhodnějším místem na řešení této záležitosti vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž.

Komise chce taktéž upřít pozornost vážené paní poslankyně na skutečnost, že právní předpisy ES o ochraně spotřebitele se omezují na určité aspekty obchodních vztahů mezi podniky a spotřebiteli.

Otázky týkající se nabývání vlastnických práv na movitou infrastrukturu dodávek elektřiny nepatří do rozsahu působnosti těchto právních předpisů a měly by být prozkoumány vnitrostátními orgány a soudy na základě příslušných vnitrostátních předpisů.

Nařízení (ES) č  2135/98⁽¹⁾ a směrnice 2006/22/ES⁽²⁾ nebyly předmětem analýzy vlivu, která je td součástí postupu správních právních předpisů v EU, a v současnosti vzniká mnoho problémů s jejich uskutečňováním, jak vyplývá z otázek poslanců EP a diskusí v parlamentním Výboru pro dopravu v září 2007.

Zjistí Komise v této oblasti realizaci výzkumu a vývoje na úrovni EU? Spustí Komise iniciativu na ustanovení dialogu mezi zainteresovanými stranami vzhledem na vypracování uspokojivějších právních předpisů o době jízdy a době odpočinku a jejic monitorování?

Jaké iniciativy Komise přijme na řešení naléhavých problémů a nalezení řešení z dlouhodobého hlediska, které bude uspokojivější a účinnější v oblasti bezpečnosti na cestách a pracovních podmínek řidičů?

Provádění nových pravidel o době jízdy a době odpočinku,⁽³⁾ pravidel týkajících se digitálního tachografu⁽⁴⁾ a ustanovení na posílení právních předpisů o silničním provozu⁽⁵⁾ přineslo určité potíže, které se vyskytují při všech složitých právních předpisech, a to zejména v nasledujúcích oblastech:

výklad znění, zejména předpisů o době jízdy a době odpočinku,

realizace nových postupů uplatňování zaměření na společnosti, které nejvíce porušují předpisy v souladu se směrnicí uplatňování,

přizpůsobení technickému pokroku a boj proti podvodům při používání digitálních tachografů.

Tyto potíže byly okamžitě oznámeny Komisi s cílem řešit všechny problémy. Komise zahájila mnoho iniciativ a zanedlouho bylo dosaženo významného pokroku.

Co se týče pravidel doby jízdy a doby odpočinku, výbor zástupců členských států⁽⁶⁾, který pomáhá Komisi vykonávat právní předpisy, a do něhož jsou přizváni i zástupci sociálních partnerů jako pozorovatelé, zřídil pracovní skupinu, jíž předsedá Komise, na projednání otázek o výkladu příslušných nařízení.

Na základě práce skupiny Komise navrhla pět usměrnění, které umístila na svou internetovou stránku.⁽⁷⁾ Usměrnění podléhaly všeobecnému konsenzu a prinášejí větší soudržnost při uplatňování právních ustanovení.

Co se týče směrnice o uplatňování, druhá pracovní skupina v rámci stejného výboru pomáhá Komisi vypracovat vyčerpávající seznam všech příslušných porušení podle závažnosti, jak vyžaduje směrnice. Tato práce pomůže i při zavádění společného systému na zjišťování společností, které nejvíce porušují ustanovení. Cílem je, aby bylo presazování účinnější, a aby bylo sníženo administrativní břemeno vnitrostátních orgánů (které budou moci účinněji zaměřit svou pozornost na větší rizika), stejně jako dopravních společností (které budou kontrolovány jen tehdy, pokud to bude vyžadovat situace).

Co se týče digitálních tachografů, v dubnu 2007 Komise zahájila projekt SMART, který bude probíhat 24 měsíců a jehož výsledkem budou návrhy na přizpůsobení technických specifikací digitálních tachografů vzhledem na technický pokrok (k tomu budou náležet pozměňující a doplňující návrhy k technické příloze nařízení č. 3821/85), aby se s rizikem podvodů bojovalo účinněji.