Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 24. dubna 2008 - Štrasburk

12.2. Írán: případ Khadijeh Moghaddamové

  Předseda. – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení v případě Khadijeh Moghaddamové⁽¹⁾.

  Paulo Casaca, autor. − (PT) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, jednou z nejtemnějších stránek teokratického íránského režimu je misogynství. Od islámské revoluce v roce 1979 íránské orgány úspěšně omezily všechna nejdůležitější práva žen. Kamenování, mrzačení a porušování práva na soukromí a většiny nejzákladnějších práv je dnes pravidlem. Společnost reaguje na tuto situaci stále zřetelněji a intenzivněji.

V této souvislosti Hnutí za milión podpisů, které začalo svou činnost v Íránu přibližně před dvěma lety, je jedním z nejdůležitějších projevů touhy íránské občanské společnosti jak ukázat svůj odpor k vládnoucímu režimu.

V posledních dvou letech jsme byli svědky přibližně stovky odsouzení k trestu odnětí svobody a jiných trestů zaměřených proti lidem, kteří podepsali petici hnutí. V současnosti po předložení našeho návrhu nás různé organizace na ochranu lidských práv informovaly, že tři ženské aktivistky tohoto hnutí Nashrin Afzaliová, Nahid Jafariová a Zeynab Peyghambarzadehová byly odsouzeny s podmínečným odkladem výkonů trestů odnětí svobody a bičování. Je to situace, kterou nelze tolerovat, a vyzývám všechny kolegy poslance, aby dali najevo své odmítnutí tohoto stavu a vyjádřili svou podporu íránským ženám.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Vážený pane předsedající, Írán je zemí, v které mohou žít pouze lidé připraveni na zastrašování ze strany armády a konzervativních teologů. Svoboda, demokracie a lidská práva nemají v této zemi význam. Mají volby, ale kandidáti musí být podporováni konzervativními duchovními, takže disidenti jsou a priori vyloučeni. Mnoho Íránců opustilo režim teroru své země a mnoho z nich by již nebylo naživu, kdyby tak neučinili. Měli bychom najít prostor pro tyto uprchlíky v Evropě namísto toho, abychom je posílali zpět, anebo s nimi zacházeli jako s teroristy.

Zároveň nepopíráme, že část íránské populace schvaluje zabíjení homosexuálů, diskriminaci žen a útlak etnických menšin. Tato část nenávidí západní dekadenci ve své zemi z období dynastie Páhlaví, která byla poslaná do exilu koncem sedmdesátých let po tom, co si z Íránu udělala prodlouženou ruku Ameriky a Evropy. Ani v tom období se nehovořilo o demokracii a odpůrcové režimu byli pronásledováni a posíláni do exilu. Za příchod současného režimu teroru k moci byl zodpovědný zejména Západ a chyby, kterých se dopustil. Kdyby měl Írán skutečnou příležitost stát se moderním národem za vlády ministerského předsedy Mossadequa začátkem padesátých let minulého století, nikdy by se nestal živnou půdou pro současné vládce.

V Íránu existují hnutí za změnu, ale jsou předmětem všeobecné tyranie. Paní Khadijeh Moghaddamová byla zadržena 8. dubna a obviněna ze „šíření propagandy vůči státu, rozvracení veřejného mínění a útoků na národní bezpečnost.“ Od té doby ji propustili, ale přísná obmezení žen jednoduše pokračují. Musíme projevit solidaritu s utlačovanými.

  Eija-Riitta Korhola, autorka. − (FI) Vážený pane předsedající, z usnesení je zřejmé, že donucovací opatření se v Íránu používají k utišení těch, kdo vystupují za práva žen. Jsou zatýkáni, vyslýcháni a odsuzování k trestu odnětí svobody. Některým dokonce hrozí ukamenováním. Činnost mimovládních organizací je velmi složitá a existují omezení svobody slova a shromažďování. Kromě toho začátkem ledna přerušil činnost časopis Zanan, který byl hlasem rovnosti.

Znepokojující je také to, že Írán ještě neratifikoval Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. Íránský právník v oblasti lidských práv Mehrangiz Kar se vyjádřil, že íránský právní systém není slučitelný s úmluvou OSN o právech žen, protože jeho povaha nemůže být v rozporu s náboženským zákonem šaría. Většina muslimských zemí však tuto úmluvu ratifikovala.

Vynořuje se otázka, zda jsou íránské rozhodovací subjekty a orgány přesvědčeny, že politicky aktivní ženy, které kritizují systém, představují skutečné nebezpečí pro íránskou společnost. Tyto houževnaté a odvážné ženy představují obrovskou touhu po změně. Je důležité, aby EU projevila svou podporu těmto íránským ženám, které bojují za základní lidská práva.

  Ewa Tomaszewska autorka. − (PL) Vážený pane předsedající, v Íránu dochází k vážnému porušování lidských práv, konkrétně k hrozbě ukamenováním takřka deseti žen k smrti. Mám na mysli íránské ženy Khayrieh, Kobra N, Fatemeh, Ashraf Kalhoriovou, Shamameh Ghorbaniovou, Leylu Ghomiovou, Hajar a sestry Zohrehovy a Azar Kabiriniatovou a také další lidi. Uplatňování trestu smrti v případě dětí a těch, kteří hovoří o právech žen, vyžaduje silnou reakci ze strany demokratického světa. Zatčení osob, které se účastnily na kampani Milión podpisů, je důkazem toho, že je společnosti odpíráno právo, vyjadřovat se k důležitým otázkám.

Tyto postupy musí být odsouzeny. Orgány Evropské unie by měly monitorovat situaci související s dodržováním lidských práv v Íránu. Rádi bychom byli svědky toho, kdyby byla do Íránu vyslána skupina pozorovatelů a kdyby připravila podrobnou zprávu, kterou může Evropský parlament zvážit, aby mohl vymezit své stanovisko a předložit své návrhy opatření, které by mohly pomoci zlepšit situaci, související s  dodržováním lidských práv v Íránu.

  Marios Matsakis, autor. − Vážený pane předsedající, jakkoliv se člověk snaží porozumět jiné společnosti, životnímu stylu a okolnostem, které převládají v hluboko muslimském státě, jakým je Írán, nemůže si pomoci a musí se cítit šokován a nahněván nad hrubě nedemokratickým a ukrutným zacházením se ženami v této zemi.

Některé příklady zahrnují vyloučení žen z nejvyšších státních úřadů a nemožnost být jmenovány soudkyněmi, diskriminační práva žen v manželství, v rozvodovém řízení, v rámci péče o děti a v dědickém řízení. Dalšími příklady je skutečnost, že důkaz předložený ženou na soudu má jen poloviční váhu v porovnání s důkazem předloženým mužem, dále legální věk ženy na uzavření manželství 13 let, odsuzování žen ke krutým a ponižujícím trestům, dokonce k smrti, primitivním a barbarským způsobem také za údajný kriminální čin, kterým je mimomanželský vztah.

Namísto toho, aby vládnoucí režim v Íránu usiloval o zlepšení stavu, dochází v současnosti k pokusům situaci zhoršit. Příkladem je návrh zákona o ochraně rodiny, který se v současnosti posuzuje, a který je zaměřen na další uzákonění polygamie, dočasného manželství a jednostranného práva mužů na svévolný rozvod a péči o děti. Íránské orgány kromě toho vedou stále intenzivnější kampaň zaměřenou na potlačování ženských aktivistek a ochránců práv žen všeobecně.

Vyzýváme íránský režim, aby se snažil osvobodit od náboženského fanatismu a dlouhodobě nahrazovaných, neúspěšných politických způsobů myšlení, a aby se zdravým přístupem snažil přivést svou zemi zpátky do 21. století a neutápěl ji v temných dobách extrémního muslimského totalitarismu minulosti.

  Raül Romeva i Rueda, autor. − (ES) Vážený pane předsedající, byl jsem informován o případu Mokarrameh Ebrahimiové díky mezinárodní kampani vedené organizací Amnesty International a kampani Stop Stoning Forever. Jejich cílem bylo dosáhnout propuštění této ženy, která byla odsouzena za mimomanželský vztah ke smrti ukamenováním.

Dobrá zpráva je, že alespoň částečně díky této kampani byla Ebrahimi osvobozena 17. března 2008 po tom, co strávila jedenáct let ve vězení. Špatná zpráva je, že její partner měl méně štěstí a před rokem byl ukamenován k smrti tak, jak to v současnosti hrozí nejméně deseti dalším ženám a dvěma mužům v Íránu.

Bohužel, v zemi, ve které porušování lidských práv včetně práv žen dosahuje znepokojujících rozměrů, to není ojedinělý případ. V roce 2007 se počet poprav zdvojnásobil, čímž se Írán stal zemí s nejvyšším počtem poprav na obyvatele po Saudské Arábii. Spolu s Jemenem jsou to tři země, ve kterých se uskutečnilo největší množství poprav osob mladších než osmnáct let.

Od začátku kampaně Stop Stoning Forever v říjnu 2006 uniklo smrti ukamenováním šest lidí. Ostatním byl udělen odklad a mnoho případů se zkoumá.

Měl bych však upozornit, že obrovské množství případů pronásledování a utlačování představují ti, kteří se odváží stát se aktivisty v boji za lidská práva v Íránu.

Islámské poradní shromáždění v současnosti zkoumá íránský trestní zákon, ale trest smrti ukamenováním má být v nejpříznivějších případech nahrazen jiným způsobem popravy anebo bičováním.

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Vážený pane předsedající, tato velkolepá budova zde ve Štrasburku je pojmenována po Louise Weissevé, která se dostala do konfliktu s policií a soudy v demokraticky osvícené Francii v meziválečném období, protože vedla kampaň za volební právo žen.

Tuto situaci samozřejmě nemůžeme srovnávat s totalitní diktaturou v Íránu, ale vzpomínka by nám Evropanům měla sloužit jako ponaučení o určitém stupni pokory. Režim v Íránu je nepřijatelný, totalitní, ale Írán je velkou, mnohotvárnou zemí, v které touha po reformách neustále roste. Iniciátoři této petice patří například mezi reformní hnutí, kterým musíme poskytnout naši důraznou podporu, a kteří se v současnosti rozšířili, aby zahrnuli také členy rodiny Chomejní.

V íránské politice, administrativě a akademickém světě můžeme v současnosti najít více žen než ve většině ostatního islámského anebo asijského světa. Toto tvrzení možná není v souladu se zažitým názorem, ale je to fakt.

V Íránu potřebujeme stavět na této pluralitě s cílem dosáhnout konečného pádu nepřijatelného, totalitního režimu v této zemi. Pro nás Evropany je to obrovská výzva. Proto jsem velmi vděčný svému kolegovi Albertovi Dessovi za to, že mi v pondělí pomohl zachovat tuto důležitou otázku v programu. Dámy a pánové, z Íránu totiž potřebujeme vytvořit jednu z našich priorit v rámci činnosti Parlamentu zaměřené na podporu dodržování lidských práv.

  Marianne Mikko, jménem skupiny PSE. – (ET) Dámy a pánové, situace žen v Íránu je vážná. Náboženství se často využívá jako ospravedlnění porušování lidských práv.

Je ponižující dozvědět se, že i v současnosti mohou být ženy potrestány ranami bičem, anebo dokonce trestem smrti. V případě Íránu je nevyhnutelné, aby se co nejdříve podepsala Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. Tento důležitý dokument již podepsalo 185 zemí. Írán je však skutečnou „černou ovcí“ v této oblasti, protože všechny země, které jej obklopují, již s úmluvou souhlasily.

Vřele vítám osvobození významné bojovnice v boji proti diskriminaci žen Khadijeh Moghaddamové. Buďme však upřímní, musela strávit ve vězeňské cele devět dlouhých dní. Kampaň Milión podpisů, kterou začala, byla významným krokem směrem k dosažení dodržování práv žen. Je nepřijatelné, aby byly ženy uvězněny za boj za stejná práva. Násilí vůči ženám v Íránu musí být zastaveno. Ženy musí mít možnost, vyjádřit se ke všem otázkám. Z Íránu se nemůže stát výjimka ve světové obci.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Vážený pane předsedající, dnes se zde uskutečnilo setkání mezi paní Rajaviovou, předsedkyní Národní rady odporu Íránu, francouzskými politiky a představiteli Evropského parlamentu.

Paní Rajaviová se ve svém projevu jasně vyjádřila o důležitosti práv žen pro demokratickou íránskou opozici a opět potvrdila, že opozice nám dává naději na změnu v Íránu. Musíme přijmout určitá opatření.

První krok spočívá v dodržování soudního rozhodnutí o tom, že íránští mohamedáni by měli být vyškrtnuti ze seznamu teroristických organizací. Druhý, možná ještě důležitější krok, spočívá v tom, abychom konečně uznali Národní radu odporu Íránu za představitele demokratického Íránu. Tímto směrem by se měly ubírat naše naděje na mírovou změnu.

  Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím odolat pokušení uvést jeden příklad. Podle mého názoru je to velmi konkrétní příklad věrohodnosti íránských vládních úřadů.

Moje maličkost, Carlo Fatuzzo, který v této chvíli stojí před vámi, byl na veřejném a formálním setkání íránského ministra zahraničních věcí a delegace Komise z delegace Evropská unie – Írán označen za stoupence protiíránských teroristů, zdůrazňuji, protiíránských, samozřejmě, k mé velké spokojenosti. Bylo to před pěti lety, zdůrazňuji, pěti. Nechám na vás, pane předsedající a mí mnozí kolegové, abyste posoudili nebezpečí, které představuji pro íránský režim. Tolik k věrohodnosti íránských ministrů a vůdců.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, íránská islámská republika je velkou hrozbou pro lidská práva a demokracii takřka 30 let. Ženy jsou prvním cílem této extrémistické větve islámu. Režim muslimů jim odpírá jejich práva. Ani mladá děvčata nejsou výjimkou. S devítiletým děvčetem se zachází jako s dospělou osobou a je trestána bičováním a dokonce i kamenováním.

I přesto se však žen nepodřídilo režimu. Je povzbuzující vidět, že hlavní demokratické opoziční hnutí Národní radu odporu vede žena jako paní Maryam Rajaviová. Usnesení mají svůj význam, ale nestačí. Tyto ženy musíme podporovat skutky.

  Armando Veneto (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych Parlamentu připomněl, že v době mého působení ve funkci poslance v italském parlamentu jsem měl bohaté styky s Íránským hnutím odporu a souhlasil jsem s ráznými opatřeními zaměřenými na ochranu lidských práv, která jejich představitelé obhajovali.

Vláda mi v té době tento postoj skrytě vytýkala, protože mi bylo řečeno, že jasně formulovaná a explicitní řešení nejsou v souladu s věcnou politikou. Říkám to, protože tato rozprava by v konečném důsledku měla směřovat k jedinému základnímu bodu: zatímco my v tomto Parlamentu máme velké mínění o humanitárních závazcích Evropy jako celku a Evropského parlamentu, konkrétně tlaky související s ropou, vlastními zájmy a oportunismem jsou v rozporu s těmito závazky. S touto situací musíme bojovat!

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, Komise má stejné obavy jako poslanci, pokud jde o paní Khadijeh Moghaddamovou a případy žen a ochránců lidských práv pronásledovaných íránskými úřady.

Paní Moghaddamová je vůdkyní petiční kampaně Milión podpisů, jejíž cílem je změnit íránské zákony, které jsou v rozporu se zásadami rodové rovnosti a lidských práv.

Vítáme propuštění paní Moghaddamové i přes vysokou kauci. Musíme však zdůraznit skutečnost, že dvě další členky podpisové kampaně paní Hana Abdiová a paní Ronak Safazadehová jsou zadržovány od podzimu 2007.

Kromě toho hluboce litujeme nedávného odsouzení čtyř dalších členek kampaně za údajné ohrožení národní bezpečnosti pro jejich účast na shromáždění před soudní síní v Teheránu před dvěma lety. Paní Zeynab Peyghambarzadehová byla odsouzena k dvouletému podmíněnému trestu a paní Nashrin Afzaliová, paní Nahid Jafariová a paní Minoo Mortaziová k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu a 10 ranám bičem. Důrazně odsuzujeme tyto rozsudky, které lze vnímat pouze jako součást probíhajícího úsilí o zastrašování a ponížení těchto mírumilovných ženských bojovnic.

Kampaň za práva žen a rovnost je velmi důležitá a má v Íránu velký význam. Každá z těchto odvážných žen si zaslouží naši bezvýhradnou podporu. Vyzývám íránské úřady, aby bezpodmínečně propustili paní Abdiovou a paní Safazadehovou a zbavili je všech obvinění a stejně postupovali také v případě jejich spolubojovnic za práva žen.

Bohužel, mnoho dalších ochránců lidských práv je v Íránu v ohrození. Zvláště vyzývám úřady, aby bezpodmínečně propustili pana Manseura Ossanloua a pana Emadedina Baghiho a zastavily útlak, zastrašování a politické pronásledování ochránců lidských práv.

Komise opětovně zdůrazňuje své znepokojení nad ukončením činnosti nezávislého ženského časopisu Zanan před dvěma měsíci. Komise vyzývá íránské úřady, aby opětovně umožnily vydávání časopisu Zanan. EU posoudí postoj Íránu k časopisu Zanan i k ženské kampani za stejná práva jako ukazovatel jeho ochoty vážně se zabývat zlepšením situace v oblasti dodržování lidských práv.

Vyzýváme Íránskou islámskou republiku, aby v plné míře dodržovala své závazky v rámci mezinárodních úmluv, zejména v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Rovněž připomínáme, že v době kandidatury ve volbách v Radě OSN pro lidská práva Írán tvrdil, že zváží přistoupení k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen.

Evropská unie nastolila íránským úřadům otázky týkající se lidských práv včetně práv žen a podpory rodové rovnosti. V tomto úsilí bude pokračovat. Bez systematického zlepšování situace v oblasti dodržování lidských práv v Íránu se naše vztahy s Íránem nemohou náležitě rozvíjet.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční po skončení rozprav.

(1) viz zápis