Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 24. dubna 2008 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN ONESTA
místopředseda

(Zasedání bylo zahájeno v 10.00 hod.)

2. Předložení dokumentů: viz zápis

3. Výroční politická strategie pro rok 2009 (předložené návrhy usnesení): viz zápis

4. Ztroskotání lodi New Flame v zátoce u města Algeciras a jeho důsledky (předložené návrhy usnesení): viz zápis

5. Zelená kniha o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (rozprava)

  Předsedající . – Dalším bodem programu je zpráva paní Anne Ferreirové jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (2007/2203(INI)) (A6-0040/2008).

  Anne Ferreira, zpravodajka. − (FR) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěla vyjádřit zvláštní poděkování stínovým zpravodajům a navrhovatelům stanovisek výborů za jejich cennou pomoc.

Dnes můžeme být spokojeni s tím, že jsme na základě společné snahy vypracovali vyváženou zprávu, kterou přijal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Životní prostředí je jednoznačnou prioritou Evropské unie v rámci samotné Unie, stejně jako na mezinárodní úrovni.

V oblasti řešení naléhavých environmentálních potřeb si Evropská unie stanovila několik cílů a nyní je třeba najít způsoby, jak jich dosáhnout. V průběhu let EU k tomuto účelu přijala mnoho právních předpisů, které se pravidelně revidují a jsou platné na celém území Unie. Unie investuje do výzkumu, zvyšuje informovanost veřejnosti a podporuje uplatňování osvědčených postupů v členských státech.

Nyní navrhujeme, využít dalších možností, které nabízejí tržní nástroje. Zpráva je založena na zelené knize Komise a obsahuje několik, z mého pohledu vítaných, návrhů a myšlenek. V prvé řadě se snaží o zdokonalení textu, který je podle mého názoru příliš úzce zaměřený na změnu klimatu. Samozřejmě, jde o zásadní otázku, musíme však brát v úvahu celou situaci, všechny oblasti lidské činnosti, jejichž vliv na životní prostředí je také velmi důležitý.

Kromě toho jsem, bohužel, neměla informace z konzultací, které by nám mohly pomoci v naší práci. V zelené knize Komise navrhuje dosahování environmentálních cílů za nižší a rozumnější cenu. Mělo by to být možné prostřednictvím hospodářských nástrojů, které navíc představují pružný způsob dosahování navrhovaných cílů.

Ve zprávě se rovněž navrhuje, aby Komise přijala akční plán anebo jiný systém pro tržní nástroje v oblasti životního prostředí. Mám pro Komisi jednu otázku: mohla by nám říci, jak v rámci Komise pokročily diskuse o tomto tématu a zda výsledky konzultací, které má Komise v současnosti k dispozici, povedou k posílení anebo změně návrhů obsažených v zelené knize? Jsem přesvědčena, že toto je otázka zásadního významu.

Při zavádění tržních nástrojů se musíme řídit jistými zásadami. Musíme, samozřejmě, uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, musíme zabezpečit, aby se tržní nástroje navzájem doplňovaly, aby byly konzistentní a vhodné pro oblasti, ve kterých se používají. Toto je cíl. Jinými slovy, nesmíme být systematičtí, ale musíme použít velkou dávku vynalézavosti.

Pokud jde o jednotlivé nástroje, o nichž nemám čas zde hovořit, musím zdůraznit, že Parlament je skeptický, pokud jde o návrh týkající se biologické rozmanitosti, a to z prostého důvodu: zdá se nám složité, ne-li nemožné, ve značné míře nahradit odlišný ekosystém jiné země.

Pokud jde o internalizace nákladů, jde o zásadu, na které musí být založen náš postup a o kterou se musíme aktivně snažit. V současnosti se věnuje velmi malá pozornost environmentálním vlivům lidské činnosti, především v oblasti průmyslu a hospodářství, tedy jinými slovy, externím nákladům, abychom použili techničtější termín. Typickým příkladem je odvětví dopravy.

Poznamenávám, že vloni v červnu měla Komise předložit návrh na revizi tzv. směrnice Eurovignette, který se speciálně zaměřuje na zavedení rozdílné výše poplatků za dopravu. Zásadu variability musíme při zavádění tržních nástrojů pro životní prostředí uplatňovat mnohem více. Komise navrhuje podobný systém také v oblasti zdanění energií, které by se mělo skládat ze dvou častí: energetické a environmentální.

Jestliže revize směrnice dosáhne stanoveného cíle, měla by rovněž zabezpečit obnovení konkurenceschopnosti různých druhů dopravy a používání způsobů dopravy s nižšími emisemi CO2.

Závěrem bych chtěla zaměřit pozornost na jednu důležitou otázku: konkurenceschopnost evropského hospodářství. Samozřejmě, v této otázce se všichni shodneme, ale musíme být opatrní. Vynořuje se otázka, zda nečinnost v této oblasti nebude mít sociální, hospodářské, environmentální, stejně jako politické důsledky.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala Parlamentu a zvláště zpravodajům za jejich velmi konstruktivní reakci na zelenou knihu Komise o tržních nástrojích.

Tuto zelenou knihu jsme představili vloni společně s komisařem Dimasem s cílem začít veřejnou diskusi o posílení používání tržních nástrojů v oblasti životního prostředí a politik Společenství v oblasti energetiky. Zelená kniha vychází ze široce sdíleného názoru, že pružnými a nákladově efektivními prostředky k dosahování uvedených cílů nejsou pouze tržní nástroje jako daně, poplatky a obchodovatelné systémy povolení, ale také dotace.

Mám radost, že Parlament tento přístup podporuje. Stejně tak mě těší, že Parlament sdílí názor, že tržní nástroje nelze používat izolovaně a je třeba je kombinovat s regulačními nástroji.

Zpráva Parlamentu je velmi užitečným a komplexním příspěvkem k diskusi o používání tržních nástrojů na úrovni Společenství a na vnitrostátní úrovni. Její rozsah je ještě širší, přičemž pokrývá zvyšování ekologičnosti hrubého domácího produktu a změnu systému EU pro obchodování s emisními kvótami. Třebaže tyto otázky jednoznačně souvisí s tématem zelené knihy a jsou samy o sobě velmi důležité, v knize se nezmiňují, protože jsou obsažené v jiných dokumentech Komise, které se připravovaly v té samé době.

Komise zohlední mnohé připomínky a požadavky vznesené Parlamentem v rámci jeho práce na otázkách souvisejících s tématem zelené knihy, stejně jako v rámci jiných zvláštních iniciativ.

Pokud jde o nejbližší opatření plánovaná na tento rok, mohu vás informovat, že Komise bude na podzim revidovat směrnici o zdaňování energií s cílem napomoci účinnějšímu plnění cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu.

Nejdůležitější změnou, kterou tato revize mimo jiné přinese, a která je zároveň v souladu s požadavky Parlamentu, je zvýšení komplementárnosti se systémem EU pro obchodování s emisními kvótami. Podle mého názoru je velmi důležité zabezpečit co nejvyšší míru synergie mezi revidovaným systémem EU pro obchodování s emisními kvótami a zdaňováním energií, tak aby EU splnila své závazky v oblasti změny klimatu a energetiky co nejméně nákladným způsobem.

Naším cílem je představit tento návrh v takovém časovém horizontu, aby měl Parlament čas vydat své stanovisko před koncem svého současného funkčního období. V některých oblastech je možné účinně jednat jen prostřednictvím právních předpisů na úrovni EU. Týká se to například zdaňování spotřeby energie, o které jsem právě hovořila a systému EU pro obchodování s emisními kvótami v oblasti emisí skleníkových plynů.

Existují však také oblasti, v nichž mohou účinně jednat také členské státy samotné, a v nichž mohou spolupracovat a čerpat ze zkušeností dosažených v jiných členských státech. Právě k tomuto účelu se v zelené knize navrhuje zřídit fórum o tržních nástrojích, které by umožňovalo vzájemné sdělování poznatků mezi jednotlivými hospodářskými odvětvími a mezi členskými zeměmi.

Závěrem bych ráda poděkovala Parlamentu za jeho konstruktivní příspěvek k diskusi o dalším používání tržních nástrojů, který je užitečný pro všechny politiky, ať už zde ve Štrasburku, v Bruselu, anebo v hlavních městech jednotlivých členských států.

  John Purvis, navrhovatel stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − Vážený pane předsedající, paní Ferreirová připravila skvělou a vyváženou reakci na zelenou knihu Komise o používání tržních nástrojů v oblasti životního prostředí a jako zpravodaj Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v rámci postupu rozšířené spolupráce jsem velmi rád, že jsem měl možnost spolupracovat s paní Fereirrovou a výrazně tak přispět k vypracování této zprávy.

Podle našeho názoru je systém obchodování s emisními kvótami prostřednictvím tržních nástrojů nejúčinnější z hlediska nákladů, nejlépe zohledňuje výrobu a je nejsilněji orientován na plnění cílů. Prostřednictvím tohoto nástroje můžeme skutečně splnit cíl EU snížit emise skleníkových plynů o 20 %. Systém obchodování s emisními kvótami by měl být základem souboru tržních nástrojů, proto vítám návrh Komise na jeho zlepšení a rozšíření. Systém by měl mít čím dál nižší strop, aby se nám podařilo dosáhnout uvedeného cíle 20 % snížení do roku 2020. Měl by se také co nejvíce rozšířit mezi významné znečišťovatele.

Dražba emisních kvót by měla být hlavním prostředkem k dosažení cílů v oblasti snížení emisí, která by zároveň měla předejít negativním důsledkům bezplatného přidělování emisních povolení („grandfathering“) na zdravou konkurenci. Dražba emisních kvót je ekonomicky výhodnější, protože podporuje vstup nových účastníků na trh, inovace, technologická a provozní zlepšení.

Vážená paní komisařko, zvláště zdůrazňuji, že zdaňování energií, stejně jako daně a dotace všeobecně, by měly být pouze sekundárním, doplňkovým nástrojem ke snížení těch emisí skleníkových plynů, které nelze přímo nebo nepřímo pokrýt prostřednictvím systému obchodování s emisními kvótami. Z tohoto důvodu je podle nás odstavec 26 zprávy v rozporu s jejím celkovým záměrem, kterým je podpora systému obchodování s emisními kvótami.

Na závěr bych chtěl říci, že Komise musí co nejdříve zahájit jednání o vzájemných dohodách s jinými institucemi. Vzájemné a rovnocenné mezinárodní závazky, pokrývající odvětví vystavená konkurenci by byly mnohem průchodnější než úpravy daní mezi jednotlivými státy s cílem vyrovnávat narušení obchodu.

  Neena Gill, navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − Vážený pane předsedající, přestože se o změně klimatu hodně mluví, ve skutečnosti se přijímá jen velmi málo konkrétních opatření a domnívám se, že EU by v tomto ohledu měla jít pro celý svět příkladem. Je proto zapotřebí, více využívat tržních nástrojů, které jsou z hlediska nákladů účinným nástrojem k dosažení snížení emisí CO2 a zvýšení energetické účinnosti.

Domnívám se, že uvedené nepřímé daně, obchodovatelná povolení a dotace pomohou Evropské unii dosáhnout cílů, které si v oblasti snížení emisí stanovila. S vědomím, že si členské státy musí zachovat pružnost svých vlastních daňových systémů, je však vítaný jakýkoliv nástroj nebo pomůcka, které umožní našemu průmyslu a spotřebitelů činit environmentálně správná rozhodnutí a naše politiky by měly být navržené tak, aby podporovaly změnu chování.

Je proto nevyhnutelné, aby se korigovala selhání trhu, a aby se na základě zásady znečišťovatel platí, zavedla cenová politika založená na množství emisí CO2, která by odrážela škodlivé vlivy na životní prostředí. Snížená daň z přidané hodnoty na výrobky šetrné k životnímu prostředí může pomoci zranitelným skupinám společnosti, zejména starším občanům, kteří jsou dnes více než kdykoli předtím ohroženi energetickou chudobou.

Kromě toho bychom zisky z dražby emisních kvót měli opětovně investovat do řešení problému energetické chudoby a na financování dalších environmentálních programů.

  Anders Wijkman, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený pane předsedající, jak již bylo uvedeno, jde o velmi důležitou zprávu, a proto chci paní Ferreirové pogratulovat.

Víme, že náš současný hospodářský model nezahrnuje environmentální náklady do tržních cen. Už na stockholmské konferenci v roce 1972 se ustanovila a dohodla zásada o tom, že znečišťovatel platí. Jak však víme, ve většině zemí nebyla zavedena do praxe.

Tato zpráva je velmi důležitá. Reaguje na mnohá tržní selhání, k nimž dochází ve více oblastech, přičemž asi nejzjevnějším problémem dneška je změna klimatu. Zpráva navrhuje množství opatření v mnoha klíčových oblastech. Všeobecně je většina opatření dobře formulovaná. Myslím si však, že jsme společně měli vyvinout více úsilí směrem ke zkrácení zprávy a spojení některých odstavců. V tomto směru zaznívá více podobných požadavků. Myslím, že by to zprávě jako celku pomohlo a byla by mnohem jasnější.

Musím uvést, že naše skupina, podobně jak informoval pan Purvis, má námitky vůči několika odstavcům zprávy. Jedním z nich je odstavec 26. Nemůžeme upřednostňovat systém obchodování s emisními kvótami a zároveň požadovat všeobecnou daň z CO2 na evropské úrovni. Tato opatření jsou ve vzájemném rozporu. Dále máme výhrady vůči odstavci 24. Třebaže do velké míry souhlasíme s jeho obsahem, jeho formulace jsou podle nás příliš všeobecné a naznačují, že zisky z dražby emisních kvót v budoucnosti budou anebo by měly být součástí rozpočtu EU. Toto nemůžeme podpořit. Kromě toho má však zpráva jako celek naši podporu a ještě jednou paní Ferreirové gratuluji.

  Gyula Hegyi, jménem skupiny PSE. – (HU) „Změňme svět,“ říkají levicově orientovaní lidé, kteří si myslí, že náš svět je třeba změnit. Nemůžeme se měřit s „kasino kapitalismem,“ který nazýváme rozvojem, a který je provázený rozkladem přirozených hodnot. Dvacáté století nám ukázalo, že utopie bez stabilních hospodářských a sociálních základů musí nevyhnutelně selhat. Environmentální základ „ekologické daně“ a celková daňová politika mohou napomoci vytvoření lepšího světa s využitím tržního hospodářství a udržitelných nástrojů. Pokud jde o zvýšení daní na suroviny, jednotná daň z energií by mohla všechny motivovat, aby snížili svou závislost na dovozu energií, méně používali svá auta a investovali do veřejné dopravy, elektráren a železnic. Pokud by se daňové zatížení posunulo od mezd ke spotřebě, vznikly by zcela nové podmínky na pracovišti, vyvinul by se životní styl bližší přírodě a kultura by namísto spotřebního šílenství hrála mnohem větší úlohu. Zavedení daně ze škodlivých emisí a nerecyklovatelného odpadu sníží znečištění životního prostředí a endemické choroby, které jej provázejí, čímž se sníží množství předčasných a zbytečných úmrtí. Změna směrem k ekologickému zdaňování bude přijata jako určitá forma mírové revoluce. Samozřejmě, úroveň zdanění se nezvýší, Evropa je již beztak zatížena vysokými daněmi. Snížení spotřeby energie zvýší konkurenceschopnost našeho zboží. Prostřednictvím ekologického zdaňování můžeme učinit krok od materialisticky založeného světa dvacátého století k citlivějšímu světu bohatšímu o ekologické a lidské hodnoty. Pokud by měla být jedna věc, na které bychom se jako představitelé 27 evropských zemí měli shodnout, je to ekologické zdaňování. Změňme svět, ale prostřednictvím dobře zvážených a odvážných reforem.

  Frédérique Ries, jménem skupiny ALDE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rovněž bych ráda poblahopřála zpravodajce paní Ferreirové k vynikajícím způsobem odvedené práci a také k úzké spolupráci se stínovými zpravodaji v této důležité oblasti.

Zaměřím se na dva hlavní body usnesení, konkrétně na systém výměny kvót na emise CO2 a na ekologické daně. Nejprve se budu věnovat emisním kvótám: znovu a stále slyšíme, jak je znepokojující, že průmyslové emise CO2 v minulém roce, v roce 2007, vzrostly o 1 %, přestože si Evropská unie na svém jarním summitu stanovila ambiciózní cíl 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020. Ve zkratce, mašinérie je zablokovaná, a abych to řekla slušně a mírně, musíme ji znovu rozběhnout, protože je načase, aby začala fungovat.

Vidím dva možné postupy. Prvním je podpořit Evropskou komisi, která prosazuje platby za emisní kvóty. Druhý vychází z myšlenky, že současný systém vztahující se pouze emise CO2 je příliš úzký, a že je třeba, postupně do něho zahrnout také další znečišťovatele ovzduší, počínaje, nepochybně emisemi NOx a SE2.

Stejně tak mě zajímají zvýhodněné podmínky, které se stále vztahují na odvětví lodní dopravy. Na rozdíl od podmínek, které budou již brzy platit pro odvětví letecké dopravy, na lodní dopravu se nevztahují žádné mezinárodní právní předpisy o snížení emisí CO2. Jde o dvojitý standard, který si ji dále nemůžeme dovolit.

Dalším základním bodem usnesení je ekologické zdaňování, které představuje revoluci, o které hovořil pan Eguy. Postoj liberálů a demokratů k této otázce je jasný. Nástroje založené na trhu Společenství by se neměly omezovat na systém výměny emisních práv. Musíme zvážit také jiné systémy, a jako jeho autorka velmi podporuji odstavec 27, který oživuje myšlenku zavedení „uhlíkové“ daně s cílem kompenzovat snížení dotací na fosilní paliva.

Na druhé straně – a v tomto ohledu souhlasím s panem Purvisem a panem Wittmanem – skupina ALDE nepodpoří poslední větu odstavce 26, která požaduje, aby Komise do konce roku 2008 předložila návrh daně Společenství z emisí CO2. Byli bychom raději, kdyby Unie doplnila svůj ambiciózní balíček energetických a klimatických právních předpisů.

Závěrem chci říci, že musíme skončit s pokrytectvím a musíme si být vědomi nákladů na splnění svých cílů. Pokud chceme například snížit emise CO2 o třetinu, každý člověk v Evropské unii musí osminásobně snížit emise CO2, které sám produkuje. Tyto přímočaré statistiky ukazují, že kromě používání tržních nástrojů nemůžeme uniknout své vlastní zodpovědnosti, a že Unie bude muset velmi tvrdě pracovat na tom, aby vytrvala ve stanoveném kurzu a udržitelný rozvoj nebyl jen módní záležitostí, ale aby byl v budoucnosti modelem pro nás pro všechny.

  Alessandro Foglietta,  jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a panové, rád bych poděkoval paní Ferreirové za její vynikající práci.

Převzetí globální zodpovědnosti za změnu klimatu je klíčovou úlohou, které musíme dosáhnout na různých úrovních: nejen ve světě podniků a institucí, ale také ve světě jednotlivců. Jako evropští občané můžeme výrazně snížit svou ekologickou stopu a dosáhnout významných výsledků prostřednictvím jednoduchých a nenápadných kroků (například výběrem kupovaného zboží), které mohou mít globální a podstatný vliv. Členské státy mohou prostřednictvím tržních nástrojů podporovat, anebo lidem usnadňovat výběr ekologických výrobků.

Stejně tak je důležité, podporovat výzkum nových technologií, je třeba zabezpečit, aby tyto technologie byly dostupné pro spotřebitele, a aby se rozšířily dostatečně široce na to, aby mohly znamenat environmentální přínos pro lidi. Je škoda, že 16 zemí zastupujících největší ekonomiky planety se na setkání v Paříži 16. a 17. dubna nedohodlo na společném usnesení s cílem snížit celosvětové emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2050.

Doufáme však, že další jednání v Kóbe a na Hokkaidó přinesou větší úspěch v této oblasti, protože jsem přesvědčen, že proti změně klimatu je třeba bojovat na globální úrovni. V opačném případě přinesou jen velké břemeno evropským podnikům, které ztratí konkurenceschopnost vůči svým rivalům mimo Evropu, přičemž se cíle zlepšení stavu životního prostředí na globální úrovni nepodaří dosáhnout.

Tržní nástroje musíme používat jako ekonomické páky, prostřednictvím kterých dosáhneme dlouhodobě udržitelných ekologických systémů výroby. V tomto ohledu vítám zelenou knihu Komise. Evropská unie musí v jednotlivých členských státech posílit šíření tržních nástrojů, prostřednictvím kterých je možné internalizovat environmentální náklady výrobků a podporovat energetickou účinnost a tepelnou izolaci budov. Považujeme za potřebné, aby Evropská unie do roku 2020 dosáhla cíle získávat 20 % energie z obnovitelných zdrojů.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala paní Ferreirové za dobrou zprávu o tomto důležitém tématu, stejně jako za příjemnou spolupráci. Pokud EU chce splnit četné pěkně znějící závazky, které si dala v souvislosti s našimi cíli v oblasti klimatu a životního prostředí, je třeba, abychom my, politici, převzali zodpovědnost a učinili za své voliče některá těžká rozhodnutí. Jedním z účinných nástrojů, které máme k dispozici, je omezit naši spotřebu, která vytváří tlak na životní prostředí, a to prostřednictvím uplatnění zásady znečišťovatel platí. Je to vynikající zásada, s níž každý souhlasí, ale kterou doposud nikdo nebral vážně v případech, kdy skutečně vytváří náklady na straně znečišťovatele. Například náklady motoristů se nikdy nezohlednily v ceně dopravy. Jednou z prvních věcí, které bychom měli učinit, je internalizovat náklady, které se všeobecně označují jako „externí.“ Znamenalo by to významný posun vpřed. Samozřejmě, je možné zajít v kontrole spotřeby látek znečišťujících životní prostředí ještě dále, a to prostřednictvím přísnějších finančních prostředků. Dovolte mi v této souvislosti říci, že nechápu, proč není možné kombinovat poplatky za emise se systémem obchodování s emisemi. Jednoduše tomu nerozumím.

Cenová politika příznivá pro životní prostředí je účinným způsobem využívání trhu pro účely environmentální politiky, přičemž by neměla být náhradou povinných požadavků a zákazů, ale jejich doplněním, což navrhuje také Komise. Často se objevují obavy, zda může mít používání tržních nástrojů nepříznivé sociální důsledky. Je však třeba, být si vědomi pokrytectví v této otázce. Spotřební daně mají obyčejně spravedlivý účinek, když ti nejbohatší jsou zároveň těmi, kdo toho nejvíce spotřebují a platí nejvíce. Pokud existuje potřeba řešit problémy, které zažívají sociálně slabé vrstvy při zabezpečování základní spotřeby, je mnoho jiných způsobů, které k tomu můžeme použít bez toho, abychom zasahovali do ekologického zdaňování. Pokud chceme svou zodpovědnost za sociálně slabší brát vážně, například běžné zdaňování, anebo sociální a mzdová politika jsou v této oblasti mnohem vhodnější.

Způsob, který v tomto případě nebude účinný, je zavedení tzv. základní spotřeby, která by byla levnější, případně úplně zadarmo. Za prvé, spotřeba bude vždy poměrně vysoká a za druhé, nejhorším aspektem tohoto modelu je, že neposkytuje žádnou motivaci k šetření. Takže navzdory všemu je progresivní zdaňování prostřednictvím ekologické daně lepší. Pokud však chceme, aby byly tržní nástroje v boji za záchranu životního prostředí, klimatu a přírody skutečně účinné, bylo by nejlepší, používat je bez ohledu na další aspekty. Je dobré, že se tak intenzivně zajímáme o zachování sociální rovnováhy, v tomto případě však jde o zachování životního prostředí pro naše potomky.

  Jens Holm , jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Chystáme se učinit rozhodnutí o zprávě předložené Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a zpravodajkou Annou Ferreirovou o zelené knize o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách. Je to vynikající zpráva a má mou plnou podporu.

Dovolte mi jednu osobní poznámku k tomuto tématu. Hovoříme zde o tržních nástrojích. Osobně jsem unavený z diskuse o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí. Nepotřebujeme žádný další vliv firem anebo trhu. Potřebujeme více politické kontroly. Potřebujeme lepší plánování. Potřebujeme opatření, jako například přísnější požadavky na emise; měli bychom být schopni používat veřejné obstarávání pro environmentální účely a potřebujeme environmentální daně a poplatky. Právě v této oblasti používáme tržní nástroje, protože jde o zavedení daní a poplatků na věci, které způsobují environmentální problémy, tedy jinými slovy o internalizaci environmentálních problémů. Tyto nástroje jsou dobrým příkladem toho, jak převzít politickou zodpovědnost za environmentální problémy namísto toho, abychom řešení ponechali trhu.

Dovolte mi, uvést několik konkrétních příkladů, týkajících se nejdůležitějších témat této zprávy. Minimální daň z CO2 a daň z CO2 kombinovaná s jasným požadavkem snížení je pravděpodobně nejúčinnějším způsobem snížení emisí. Má země byla první na světě, která zavedla daň z CO2. Bylo to na začátku devadesátých let. Aniž bych tvrdil, že Švédsko jde příkladem ve všech oblastech boje proti změně klimatu, daň z CO2 byla jednou z hlavních příčin snížení emisí CO2 ve Švédsku. Je nejvyšší čas, aby také další země učinily totéž. V odstavci 26 této zprávy vyzýváme právě k tomuto kroku, tedy zavedení daně z CO2.

Všeobecně jsme pro to, aby se členským státům při zavádění environmentálních daní poskytovala větší podpora. Jsem přesvědčen, že dnes máme zcela jedinečnou možnost, prosadit zavedení daně z CO2 a další environmentální daně. V posledních letech se na celém světě výrazně zvýšila informovanost o těchto otázkách. V této zprávě rovněž uvádíme, že v této oblasti mají rozhodovací právo členské státy. Samozřejmě, toto tvrzení je zcela v pořádku. Zdaňování je v jejich pravomoci.

Další otázkou je systém obchodování s emisními kvótami. Musíme připustit, že první obchodní období v letech 2005 až 2007 bylo skutečnou katastrofou. Systém při snížení emisí neuspěl a mnozí znečišťovatelé dokonce získali nepřiměřeně štědré kvóty a na systému hodně vydělali.

V této zprávě proto vyzýváme k zavedení dražby emisních povolení, stropu na emise, který by byl v souladu s cílem snížení emisí o 30 %, stejně jako k uplatňování omezení a přísnější požadavků na používání flexibilních mechanismů. Doufáme, že prostřednictvím těchto opatření se nám podaří dosáhnout funkčnosti systému obchodování s emisními kvótami. Pokud neuspějeme, měli bychom uvažovat o tom, že systém obchodování nahradíme zcela jiným systémem, například vysokými daněmi z emisí.

V této souvislosti je důležité mít na paměti, že v systému obchodování s emisemi by mělo být zahrnuto také letectví, a že opatření zaměřená proti letecké dopravě by se neměla omezovat pouze na tento systém. Paralelní opatření, jako například daň na letecká paliva a poplatky za emise oxidů dusíku, jsou absolutně nevyhnutelná a touto zprávou vyzýváme k jejich zavedení. Rád bych zde využil možnosti položit Komisi jednu otázku: říkali jste, že zavedete opatření ke snížení emisí oxidů dusíku, NOx, v letecké dopravě, a že k tomu dojde ještě letos. Mohli byste nám říci, co se děje v této oblasti? Je stanovený termín, kdy se tato opatření zavedou do praxe? Vzhledem k tomu, že letecká doprava v uplynulých letech takřka zdvojnásobila hodnotu svých emisí, mnozí přítomní by rádi viděli konkrétní opatření v této oblasti. Dále již čekat nemůžeme!

Tyto nástroje jsou velmi dobrým příkladem toho, jak převzít zodpovědnost za změnu klimatu. Daně a poplatky nám umožní urychlit proces potřebného snížení emisí a doufejme, úplně vyřeší problém změny klimatu. Učiňme tyto kroky! Je to naší povinností vůči našim dětem a jiným žijícím bytostem na této nádherné planetě.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Vážený pane předsedající, chtěl bych vyjádřit své uznání paní Anně Ferreirové za její zprávu o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí. Jedním z nosných pilířů této zprávy je zásada „znečišťovatel platí.“ Jde o důležitou myšlenku, která umožňuje spravedlivé sdílení břemena. Toto je jedna z příčin, proč podporuji, aby se všechny externí náklady, tedy také environmentální, přenesly na spotřebitele vyrobeného a spotřebního zboží. Toto opatření zabezpečí realistický obraz a spravedlivou soutěž.

V listopadu loňského roku jsem se zúčastnil konference nazvané Beyond GDP (Za hranicí HDP). Na konferenci se rozvinula široká diskuse o způsobech, měření sociálního blahobytu jinými ukazovateli než samotným hrubým domácím produktem, protože ve skutečnosti je určený nejen hospodářskými, ale také sociálními a environmentálními faktory. Může se vám finančně dařit, ale když žijete v hustě osídleném velkoměstě s vysokým znečištěním ovzduší, kvalita vašeho života není až tak úžasná. Jsem rád, že paní Ferreirová na tuto otázku ve své zprávě poukazuje.

Na závěr bych rád vyjádřil podporu dvěma konkrétním odstavcům této zprávy, odstavcům 58 a 59, které se týkají internalizace environmentálních faktorů do ceny vody a legislativního rámce na snížení produkovaného množství odpadu v střednědobém horizontu.

  Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, hrozba narušení environmentální rovnováhy ve světě si žádá, abychom podnikli kroky, které povedou ke změně našich modelů růstu a změně životního stylu našich společností.

Obchodní aktivity mají ekologické náklady, které se v rámci finančního účetnictví často neberou v úvahu. Navzdory tomu, že zásada znečišťovatel platí, která je jedním z nosných pilířů environmentální politiky Evropské unie, platí na území celého Společenství, její uplatňování v jistých zemích není na uspokojivé úrovni.

Evropská unie zavádí několik legislativních předpisů a pravidel na zlepšení stavu životního prostředí a je nevyhnutelné, připravit nové tržní nástroje. Hospodářské daně v Evropské unii by mohly hrát velmi důležitou úlohu při dosahování cílů ochrany životního prostředí v rámci EU. V současnosti je jediným existujícím nástrojem systém obchodování emisních kvót na oxid uhličitý. To se zdá být nedostatečné.

Měli bychom zvážit používání jiných tržních nástrojů. Je velmi důležité, aby se příjem z environmentálních daní použil na prevenci negativních vlivů na životní prostředí a lidské zdraví. Zdá se, že postupná harmonizace environmentálních daní na území EU je nutností. Environmentální zdaňování je v členských státech velmi různorodé. Ponechání těchto otázek v rukách členských států vytváří riziko narušení konkurenceschopnosti mezi jednotlivými státy.

Při zavádění nových tržních nástrojů je třeba, dodržovat několik základních pravidel: veřejnost s nimi musí souhlasit; daně by neměly být vnímány jako další povinnost diktovaná Evropskou unií a je zapotřebí, zavádět je postupně.

Některé členské státy EU již mají své vlastní tržní nástroje, například certifikáty energetické úspornosti anebo certifikáty ekologické energie. Všechny členské státy by však měly poskytovat výraznou podporu nízkouhlíkovým, energeticky úsporným a obnovitelným technologiím.

Na závěr bych rád zdůraznil, že Evropská unie v oblasti ochrany životního prostředí v čele a věřím, že naší úlohou je, jít v tomto ohledu příkladem zbytku světa.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Vážený pane předsedající, ráda bych poblahopřála paní zpravodajce ke skvělému přístupu k otázkám ochrany životního prostředí. Ráda bych také připomněla, že od té doby, co vyšla zpráva OSN s názvem Naše společná budoucnost, kterou připravila Margot Wallströmová, uvědomujeme si, že máme vůči budoucím generacím, našim dětem a vnukům povinnost, zachovat přírodní prostředí v co nejlepším možném stavu.

Angažovanost Evropské unie v této oblasti je velmi dobrá a Evropský parlament rovněž drží krok se současným vývojem. Zřídili jsme Dočasný výbor pro klimatické změny, máme dobré právní předpisy, přijímáme nařízení, směrnice a rozhodnutí. Nyní nastala doba, posílit další mechanismy, zejména finanční stimuly a daně, stejně jako zintenzivnit informační kampaně a preventivní opatření.

Aby byly tyto kroky účinné, musíme postupovat na úrovni Společenství. Členské státy musí překonat svou neochotu a odpor vůči harmonizaci daní alespoň v oblasti životního prostředí. Navzdory tomu, že se používají k rozumným účelům, ekologické daně v současnosti nejsou oblíbené. Žádné daně nejsou oblíbené a stejně tak je to i s ekologickými daněmi. Z tohoto důvodu musíme na evropské a vnitrostátní úrovni dělat vše proto, aby se ekologické poplatky a daně staly sociálně přijatelnými.

Potřebujeme aktivity na podporu vysoké úrovně informovanosti o životním prostředí. Potřebujeme podněty k prosazení co nejširšího používání osvědčených postupů a podporu proekologického sociálního chování. Nikdo si konečně nestěžuje, když musí v obchodě Evropského parlamentu zaplatit pět centů za igelitovou tašku. Takové opatření má zásadní význam – ne pro svůj finanční rozměr, ale pro moment úvahy na straně zákazníka, který si rozmyslí, či si igelitovou tašku vezme nebo ne, a tak sníží množství odpadu na naší planetě. Je to dobrý způsob, jak přinutit lidi, aby přemýšleli. Lidé přijmou poplatky, daně a další ekologické finanční náklady, když uvěří, že jsou rozumné, a když uvidí jejich pozitivní dopady.

  Holger Krahmer (ALDE). – (DE) Vážený pane předsedající, vítám tržní nástroje jako prostředek pro realizaci politik včetně environmentální politiky. Rád bych však poznamenal, že žádný nástroj politiky není účinný jen proto, že nese nálepku „tržní.“

Všechny nástroje, které používáme k dosahování politických cílů, musí splňovat určitá kritéria. Například, je tento nástroj vhodný k dosažení daného cíle? Pokud zaměníme různé cíle, nebudeme schopni, je dostatečně naplnit. Pokud za nějakým environmentálním opatřením vidíme prostředek k získání peněz, ocitneme se na nejisté půdě, protože takové opatření bude velmi pravděpodobně z různých důvodů deformované. Skutečně nám takový nástroj pomáhá dosáhnout našeho cíle? Tuto otázku musíme podrobně a pravdivě zkoumat. Je daný nástroj slučitelný s těmi, které již existují? A co účinnost – vztah mezi náklady a dosaženými výsledky?

Když čtu tuto zprávu, v některých případech nejsem přesvědčen, že kritéria, o kterých hovořím, byla splněna. Systémy obchodování s emisemi fungují velmi dobře na papíře, skutečnost je však trochu jiná. Systém EU na obchodování s emisními kvótami je v situaci chaosu. Mnozí na něm neuvěřitelně zbohatli, jeho skutečného cíle však dosaženo nebylo. Můžete říci, že je to v pořádku, když šlo o zkušební fázi, systém nebyl ještě doladěn, ale takové drahé pokusy si už nemůžeme dovolit.

Politika zdaňování spotřeby energie je rovněž příkladem toho, o čem hovořím. Zdaňování nemá v zelené knize EU o tržních nástrojích žádné místo. Samotná skutečnost, že nástroj ovlivňuje určitá odvětví trhu, neznamená, že je tržní. Nejsem proti daňovým opatřením k dosažení environmentálních cílů, ale jejich používání podpořím jen v případě, že splní kritéria, o kterých jsem hovořil.

Podle mého názoru bychom si měli stanovit cíle, které je třeba splnit, ale výběr prostředků k jejich dosažení bychom měli nechat na účastnících trhu.

  Wiesław Stefan Kuc (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, tržní nástroje v oblasti životního prostředí, jak je popsala paní zpravodajka, se do velké míry zužují na daně a poplatky. Jako správně poznamenává v odstavci 28, může se stát, že nesplní stanovené cíle, ale stanou se pouze prostředkem ke zvýšení daňových výnosů.

Otázky, o nichž jsme diskutovali, nejsou nasměrované jen do budoucnosti. Otázkou je: kdo bude podle zásady "znečišťovatel platí" zodpovědný za vyčištění půdy, vody a ovzduší znečištěného starším průmyslovým odpadem, anebo zastaralými pesticidy, azbestem, chloridem fosforečným a jinými sloučeninami?

Myslím si, že zelené dluhopisy zmíněné v odstavci 67 by se k tomuto účelu velmi hodily. Společnostem zúčastněným v tomto procesu lze tak přidělit úkoly, které se nevyřešily jiným způsobem, přičemž by je vykonaly s pomocí finančních trhů. Zavedení takových dluhopisů, které můžeme nazvat ekologickými, umožní vyřešit mnohé problémy spojené se zavedením tržních nástrojů v oblasti ochrany životního prostředí. Je to skvělá myšlenka a pan Ferreirové k ní blahopřeji.

  Caroline Lucas (Verts/ALE). – Vážený pane předsedající, děkuji za skvělou práci a spolupráci, díky níž máme před sebou zprávu podávající komplexní a upřímné zhodnocení potenciálu a omezení tržních nástrojů.

Tržní nástroje mají svou úlohu. Sladění hospodářské logiky s environmentální a sociální realitou prostřednictvím zásady "znečišťovatel platí" by mělo být velmi silným nástrojem ke změně vzorců výroby a spotřeby směrem k udržitelnosti. Například, kdyby se skutečné environmentální a sociální náklady přepravy zboží internalizovaly do cen v rámci dodavatelského řetězce, mohli bychom se dožít ukončení šílenství, v rámci kterého se více či méně stejné výrobky nesmyslně obchodují sem a tam mezi vzdálenými zeměmi.

Uplatňování těchto zásad na úrovni jednotlivců prostřednictvím systému osobního obchodování s uhlíkem může být velmi úspěšným způsobem ovlivňování spotřebitelského chování. Jak však zpráva paní Ferreirové správně podotýká, tržní nástroje nemůžeme vnímat jako náhradu za jiné formy environmentálních norem a regulace. Jejich užitečnost do velké míry závisí na způsobu, jakým jsou navržené.

Systém obchodování s emisními kvótami je toho jasným příkladem. Rád bych kolegy varoval, že když budeme příliš poslouchat, co nám říká průmysl, zůstane nám systém, který je jen o obchodování od jednoho k druhému pro obchodování samotné, jak jsme viděli v prvních dvou fázích, přičemž environmentální cíle se úplně vytratí. Aby byl systém úspěšný, musí mít přísný strop odvozený od cíle 30 % snížení emisí, omezení vstupu externích kreditů a od začátku plné možnosti dražby s kvótami.

Na závěr bych rád zmínil jeden další pozitivní aspekt přítomný v celé zprávě – a to myšlenku, že měření hospodářského růstu prostřednictvím HDP už není vhodným a přesným nástrojem určení skutečné úrovně sociálního blahobytu společnosti. Na začátku tohoto roku se na toto téma konala v Parlamentu konference a těším se na zprávu Komise, která má vyjít na podzim.

  Nils Lundgren (IND/DEM). – (SV) Vážený pane předsedající, environmentální otázky se právem staly jednou z největších politických témat současnosti a právem jsou jednou z nejdůležitějších oblastí spolupráce EU.

Za prvé mezinárodní znečištění životního prostředí v Evropě nelze řešit na vnitrostátní úrovni a EU má v této oblasti jasnou úlohu. Za druhé EU je největším hospodářstvím na světě, s obrovským objemem výroby a zahraničního obchodu a členské státy jsou jednotné v otázce převzetí zodpovědnosti za environmentální důsledky této skutečnosti. Kombinace velikosti a shody na základních environmentálních cílích dává EU možnost uplatnit globální vliv, který může sehrát zásadní úlohu.

Zpráva však nevyvolává důvěru. Nerozlišuje mezi spotřebou limitovaných zdrojů a vlivem na klima. Zpravodajka rovněž bezostyšně zneužívá otázku klimatu jako argument na podporu nadnárodnosti, byrokracie a protekcionismu, přičemž otevřeně vyzývá k zavedení společného daňového systému, změně vymezení svobodné soutěže a zvyšování daní. Zpráva nebere na vědomí, že země musí hledat řešení ve vzájemné konkurenci. Vrcholem toho všeho je obvyklé horlivé tvrzení, že naše západní společnosti musí přijmout nový životní styl.

Otřesné! Naší úlohou je zabezpečit, aby byly environmentální náklady spotřeby zahrnuté v cenách, které spotřebitelé platí. Svobodní občané si svůj životní styl vybírají sami.

  Françoise Grossetête (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, včera se mě v tomto Parlamentu zeptal šestnáctiletý středoškolský student, zda je Evropa připravena přinést velké oběti k záchraně planety. Tohoto mladého studenta velmi trápila změna klimatu a ptal se, co jsme v této věci schopni učinit. Bylo to vyjádření znepokojení pociťovaného mladými lidmi, kteří od nás mnoho čekají.

Nuže, do praxe se zavedly tržní nástroje: systém Společenství na výměnu emisních kvót a směrnice Eurovignette v odvětví dopravy. Tyto nástroje mají některé výhody, protože určují hodnotu environmentálních nákladů, napomáhají plnění environmentálních cílů při nižších nákladech a motivují podnikatele k přijetí dlouhodobějšího závazku, což v konečném důsledku podporuje zaměstnanost. Tyto nástroje mohou pomoci snížit negativní vliv ekologických daní na konkurenceschopnost určitých odvětví.

Podpora udržitelného rozvoje a boje se změnou klimatu by neměla znamenat jen odstrašující daně a poplatky, ale měla by být také podnětem k usnadnění rychlejšího přechodu k morálnímu a ekologickému chování. Každý se musí snažit, a proto by se environmentální náklady měly internalizovat.

Musíme také zdůraznit, že environmentální daně by se neměly považovat za prostředek ke zvýšení výnosů z daní, ale za nástroj určený k předcházení škodlivému znečištění a škodám na životním prostředí při zachování únosné míry nákladů.

Na závěr bych chtěla říci, že v budoucnosti bychom v rozpravách Evropského parlamentu o klimatických balíčcích měli hovořit také o zavedení nástroje na úpravu daní mezi jednotlivými státy s cílem předcházet únikům uhlíku. Potřebujeme splnit požadavek snížení emisí CO2 při zachovaní hospodářské konkurenceschopnosti. V této souvislosti zdůrazňuji význam tzv. uhlíkové daně. Jde o tabuizovanou otázku, navzdory tomu si myslím, že stojí za úvahu.

  Maruna Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Měli bychom přinést kombinaci řešení, všeobecný model a zásady. Tato zpráva na to poukazuje vynikajícím způsobem. Chránit životní prostředí je levnější, než jej obnovovat; neúspěch při používání tržních nástrojů by však znamenal poskytování skrytých dotací znečišťovatelům. Soubor ekologických nástrojů musí být pružný, pokud chceme mít jistotu, že nevynecháváme jiné ukazovatele a nezvyšujeme zátěž pro obyvatele. Tržní nástroje musíme kombinovat s investicemi do nových technologií a vyrovnávacími nástroji k překonání deficitů.

Jednotlivé země mají v tomto směru své úkoly. Například Bulharsko bude v budoucnosti čelit problémům vyplývajícím ze zavření některých částí atomové elektrárny v Kozloduji, které vedlo ke zvýšení výroby energie v tepelných elektrárnách a zvýšení cen elektřiny. Rovněž vedlo ke zvýšení emisí, ale nízké kvóty na skleníkové plyny fungují jako pokuty a spotřebitelé tak musí platit ještě vyšší cenu. Pokud nebudou přerozdělené kvóty na emise oxidu uhličitého a pokud nebude existovat dostatečná kompenzace za elektrárny vyřazené z provozu, zavedení jiných tržních opatření přinese další problémy. Environmentální hospodářství má své sociální důsledky a neměli bychom čekat na roky 2010 či 2013, než začneme jednat.

  Magor Imre Csibi (ALDE). – Vážený pane předsedající, rád bych zdůraznil, že řešení změny klimatu si žádá širší soubor opatření, než ta zaměřená na dopravu a energetiku.

Předcházení odlesňování by se rovněž mělo stát součástí strategie EU na zmírnění změny klimatu, protože je z hlediska nákladů vysoce účinným způsobem poměrně rychlého snížení emisí skleníkových plynů. Předcházení odlesňování můžeme dosáhnout jen prostřednictvím kombinace regulativního přístupu a tržních nástrojů.

Občanská společnost několikrát poukázala na způsob, jakým EU aktivně přispívá ke globálnímu odlesňování tím, že umožňuje nelegální vstup dřeva na svůj trh. Otázkou zásadního významu je, aby EU zavedla právní předpisy na zabezpečení, aby na její trh mělo přístup jen dřevo a dřevěné výrobky z legálních zdrojů. Tento regulační přístup je třeba doplnit souborem tržních nástrojů navržených speciálně pro odvětví lesního hospodářství, jako například poplatky za předčasné odlesňování, anebo stimuly na udržitelné hospodaření s lesy. S cílem zavést širší využívání tržních nástrojů v lesnictví si potřebujeme vyjasnit, které nástroje fungují nejlépe, jakým způsobem je lze využívat, a jak je doplnit regulačními právními předpisy.

Vyzývám Komisi, aby připravila analýzu nejvhodnějších tržních nástrojů pro odvětví lesního hospodářství a navrhla pro tyto nástroje vhodný kontext v kombinaci s dalšími nástroji politiky.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rád bych zaměřil vaši pozornost na dva body této rozpravy.

Za prvé způsob, jakým je zátěž spojená s bojem proti změně klimatu rozdělená v rámci Evropské unie, je velmi nespravedlivý. Například limity na emise oxidu uhličitého byly jednotlivým členským státům přidělené bez ohledu na jejich zaostávání ve vývoji, což v Polsku a v jiných zemích vyústilo do prudkého nárůstu ceny elektrické energie, v důsledku čehož došlo také k viditelnému skoku ve výši výrobních, a tedy také životních nákladů.

Za druhé zavedení klimatického balíčku bude podle odhadů samotné Evropské komise stát přibližně 50 miliard EUR ročně. V situaci, kdy se většina nejrychleji rostoucích zemí světa, jako například Čína, Indie a Brazílie, stejně jako tradiční hospodářské velmoci, jako Spojené státy, změnou klimatu příliš nezabývají, se může snadno stát, že evropské hospodářství ztratí svou konkurenceschopnost na světových trzích, což znamená, že bude třeba zavést nástroje na ochranu evropské výroby, už tak zatížené vysokými dodatečnými náklady.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Měli bychom zdůraznit skutečnost, že Evropská unie bude schopná splnit své cíle snížení emisí škodlivin jen prostřednictvím spolupráce a pevného závazku ze strany místních společenství.

Místní společenství by proto měla znát tržní nástroje používané v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách.

Obchodování s emisními certifikáty, směrnice o kvalitě paliv, normy EURO pro motorová vozidla, směrnice o podpoře čistých a energeticky úsporných vozidel v silniční dopravě, anebo norma Euro 6 pro motorová vozidla jsou jen některé z příkladů iniciativ Komise.

V listopadu Komise představí svůj návrh na změnu směrnice Eurovignette založenou na internalizaci externích nákladů včetně nákladů souvisejících se životním prostředím.

Jako navrhovatel stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch k návrhu směrnice o podpoře čistých a energeticky úsporných vozidel považuji za potřebné vypočítat cenu vozidla na celé období jeho životnosti, která bude zohledňovat nejen počáteční nákupní cenu, ale také spotřebu použitého paliva, emise oxidu uhličitého apod.

Doufám, že se těchto konzultací zúčastní mnoho místních institucí.

  Marios Matsakis (ALDE). – Vážený pane předsedající, chci paní Ferreirové srdečně poblahopřát k vynikající vyvážené zprávě. Naše životní prostředí trpí pod ranami, které mu zasazuje neustále rostoucí populace světa a neukojitelná lidská touha po materialistické spotřebě. Klima se mění, biologická rozmanitost trpí a přírodní zdroje se zmenšují. Zpravodajka si plně uvědomila úlohu, která před námi stojí a oprávněně zastává názor, že hlavními tržními nástroji na zlepšení této situace jsou finanční stimuly a daně.

V souvislosti s tím plně podporuji myšlenku zavedení ekologických daní v EU, které budou muset být jednotné pro všechny členské státy. Zároveň jsem přesvědčen, že účinně revidovaný systém obchodování s emisními kvótami určitě napomůže výraznému zlepšení situace.

Samozřejmě, neměli bychom zapomínat na skutečnost, že motivace občanů k přijetí ekologicky šetrného způsobu života není jen otázkou tržních nástrojů: vytvoření environmentálního povědomí se opírá o kvalitní vzdělávání a učení se od útlého věku po dobu celého života.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN) . – (PL) Vážený pane předsedající, ochrana životního prostředí zahrnuje mnohé otázky a její účinnost závisí na synchronizaci a důsledném uplatňování dostupných nástrojů včetně hospodářských nástrojů.

Nástroje uvedené v zelené knize představují soubor opatření bez návrhu systematických řešení. Jedním z příkladů je také podpora šetření paliv spotřebovaných veřejnou dopravou a na jiné účely, což je legitimní. Náhlý nárůst ceny environmentální šetrné energie však vyvolává obavy stejně jako skutečnost, že tato energie je do velké míry vyráběná pomocí uhlovodíků. Navrhované poplatky za emise oxidu uhličitého trestají následky a neřeší příčiny. Podpora čistých zdrojů energie, jako například vody, větru, solární energie a atomové energie, spolu se stabilitou jejich cen by měla zásadní vliv na společnost, hospodářství a ochranu životního prostředí a měla by být oblastí, v níž se budou uplatňovat systematická řešení. Zpráva paní Ferreirové se této otázce věnuje.

  Nina Škottová (PPE-DE). – Jak zde v mnoha projevech odeznělo, oxid uhličitý je významným, jestli ne zcela hlavním hráčem v tzv. ekologické cenotvorbě a je představován jako příčina klimatických změn. Chci upozornit na skutečnost podloženou vědeckým zkoumáním, že oxid uhličitý se zvyšuje v ovzduší ne před oteplením země, ale až po oteplení, které koreluje se sluneční aktivitou, takže oteplení je spíše následkem než příčinou. Hlavním emitentem oxidu uhličitého po oteplení jsou pak oceány. Jistěže nejsem proti snižování emisí oxidu uhličitého způsobené lidskou činností, ale myslím si, že musíme přijmout odpovědnost spíše za znečištění vedoucí třeba ke zdravotním i dalším následkům než právě za klimatické změny. Takže pouze pojmenovávat věci pravými jmény.

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, toto je dobrá zpráva. Nechci opakovat vyjádření, která se již v rozpravě objevila, ale rád bych zaměřil pozornost na některé konkrétní otázky.

Za prvé lidské bytosti nejsou nejdůležitější součástí životního prostředí a lidé nevlastní vodu, půdu ani zemi. Lidé je jen využívají, jsou pouhými nájemci. Tuto skutečnost bychom měli mít na zřeteli. Problémy, které ovlivňují životní prostředí, neznají hranice. Vzduch, voda a půda se neřídí hranicemi, a proto musíme naše aktivity vyvíjet bez hranic. Platí to na úrovni Evropské unie, ale také celého světa. Jinak naše aktivity nedosáhnu svého cíle.

Rád bych zdůraznil ještě jednu otázku. Kromě daňových otázek a hospodářských tlaků je velmi důležité, zvyšovat informovanost lidí o uvedených otázkách, dětmi počínaje. Jinak nebudeme mít energeticky úsporná technická zařízení, domy, auta a motorová vozidla. Paní komisařko, rád bych vám poděkoval za pokrok v této oblasti a chci vás požádat, abyste v této oblasti nadále vyvíjela iniciativu.

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rád bych paní Ferreirové poděkoval za zprávu, kterou předložila. Věnuje se otázkám, které, jak tato rozprava ukazuje, budou v budoucnosti velmi důležité.

V dnešní rozpravě jsme diskutovali o možnostech, jak změnit své myšlení na ekologičtější. Jsem přesvědčen, že v Evropské unii, stejně jako v jednotlivých členských zemích, je značná úroveň ekologického povědomí. Lidé chtějí žít ekologicky, chtějí mít ekologický životní styl a jsou velmi ekologicky uvědomělí.

Nesmíme však zapomínat, že mnohé státy EU, jako například Bulharsko a Polsko, po desetiletí žily v rámci jiného systému. Hospodářství našich zemí bylo založeno na jiných způsobech získávání energie. Regulace systému environmentálních daní by proto mohla snížit konkurenceschopnost těchto ekonomik a důsledkem by bylo snížení úrovně environmentálního povědomí.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, v době, kdy čelíme jedné z nejvážnějších environmentálních výzev, změně klimatu, je naším jasným záměrem udržet prosperující, ale nízkouhlíkové hospodářství a splnit mezinárodní cíle snížení emisí CO2. V tomto směru hraje zásadní roli široké spektrum tržních nástrojů, včetně zdaňování, založených na široce akceptované zásadě znečišťovatel platí.

Navzdory tomu přílišný důraz na zdaňování s častými výzvami pro Komisi, aby vytvořila právní předpisy k tomuto účelu, například v odstavci 26, v němž „vyzývá Komisi, aby připravila legislativní návrh na minimální daň Společenství z CO2 do konce roku 2008“, činí tuto zprávu pro mě absolutně nepřijatelnou, navzdory skvěle odvedené práci a mnohým doporučením, která podporuji. Pevně zastávám názor, že takové zdaňování není záležitostí každého členského státu.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, ráda bych ctěným pánům poslancům poděkovala za jejich vyjádření a názory, které vyjádřili po dobu rozpravy. Ráda bych se vyjádřila k některým komentářům, které zde zazněly.

Paní Ferreirová hovořila o tom, že nejsou dostupné informace o odpovědích v rámci naší rozpravy. Ráda bych vás informovala, že jsme dostali 170 odpovědí, které v současnosti analyzujeme a doufáme, že do konce léta budeme mít k dispozici shrnutí těchto odpovědí. Pokud tomu tak bude, tak vám toto shrnutí, samozřejmě, poskytneme.

Pan Wijkman upozornil na rozpor mezi systémy obchodování s emisními kvótami a uhlíkovou daní. Ráda bych řekla, že jedním z cílů revize směrnice o zdaňování energií je řešit a vyřešit případné sporné body.

Dva poslanci se vyjádřili k otázce možných mezinárodních úprav daní s cílem předejít únikům uhlíku v případě, že selžou mezinárodní jednání. Ráda bych řekla, že hlavním a prioritním cílem Komise je dosáhnout úspěšné mezinárodní dohody v období po Kjótském protokolu s cílem řešit změnu klimatu.

Pokud jde o daň z leteckého benzínu, o této otázce již členské státy diskutovaly. Ukázalo se, že jde o velmi citlivou otázku a nedošlo v ní k žádnému pokroku. Dva členské státy takovou daň uplatňují, ale musím také poukázat na to, že tato otázka se musí řešit v souladu s mezinárodním právem. Komise neuvažuje o návrhu takové daně.

Pokud jde o snížení DPH k dosažení environmentálních cílů, útvary Komise se v současnosti této otázce věnují.

Závěrem bych ráda řekla, že některé komentáře ctěných pánů poslanců se týkají práce jiných komisařů. Tyto komentáře jsem si poznamenala a bude je adresovat komisařům, do jejichž pravomoci patří. Budou se analyzovat a zohlední se v rámci dalších opatření, která souvisí se zelenou knihou.

  Anne Ferreira, zpravodajka. − (FR) Děkuji, paní komisařko, děkuji, dámy a pánové, za vaše obsažné a zajímavé příspěvky. Oceňuji, že se rozprava o daních neuzavřela a já bych se v této fázi ráda vyjádřila ke třem bodům diskuse.

Za prvé, podíl, který představují daně z energií. V průměru jde o 76 % environmentálních daní v porovnání s 21 % daní z dopravy.

Za druhé, domácnosti musí platit zdaleka nejvyšší podíl environmentálních daní, zatímco největšími spotřebiteli energie, vody a uživateli dopravy jsou jiná hospodářská odvětví.

Za třetí, podíl, který tvoří environmentální daně na HDP členských států, se za posledních pět let snížil. Uvedené skutečnosti naznačují, že po dobu našich budoucích jednání je zapotřebí zamyslet se nad něčím jiným.

Požadavek PPE v souvislosti s odstavcem 26, v němž jsme navrhovali minimální daň Společenství z CO2, považuji za politováníhodný. Zdá se mi, že když chceme zabránit dumpingu v Evropské unii, musíme se ubírat tímto směrem. Nemáme v úmyslu, převzít daňové pravomoci členských států, pouze dosáhnout minimální harmonizace daní. Je jí zapotřebí a tato potřeba byla zdůrazněna.

Kromě toho, že členské státy žádají o další pokrok v oblasti koordinace daní, bych ráda zaměřila pozornost na jiný bod této zprávy. Snížení daňového zatížení práce nelze spojovat pouze se snížením environmentálních daní, jak navrhuje Komise. Podle mě by tyto otázky měly být součástí všeobecnější reformy, která by se řídila zásadami solidarity a sociální spravedlnosti. Plně si uvědomuji, že státy přece jen nejsou v tomto směru kompetentní, uvažujme však na tomto místě o této otázce a informujme členské státy.

Poslední důležitou otázkou je domácí rozměr. Opatření, která zde přijímáme, by neměla mít negativní vliv na domácnosti s nízkými příjmy, a neměly by znejistit situaci ostatních domácností.

To jsem chtěla poznamenat na závěr. Děkuji vám, paní komisařko, mohu vás ujistit, že při přípravě budoucích právních předpisů týkajících se této problematiky budete mít naši plnou podporu.

PŘEDSEDA: PANÍ MORGANTINI
místopřesedkyně

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční dnes v 12.00 hod.

Písemná prohlášení (článek 142)

  András Gyürk (PPE-DE), písemně. – (HU) Členské státy v současném období v souvislosti s dosahováním svých cílů v oblasti životního prostředí takřka výlučně upřednostňují přímou regulaci, i navzdory tomu, že mají k dispozici množství dalších právních nástrojů. Domníváme se, že je třeba, ve zvýšené míře se zaměřit na tržní stimuly ochrany životního prostředí. Jsme přesvědčeni, že pojmy trh, hospodářská soutěž a ochrana životního prostředí se vzájemně nevylučují.

Význam tržních stimulů spočívá v tom, že cíle zkvalitnit životní prostředí lze jejich prostřednictvím dosáhnut levněji a účinněji, a zároveň lze také dosáhnout jiných sociálních cílů. Evropská unie, bohužel, pro podporu těchto tržních podnětů mnoho neučinila, i když za výjimku lze považovat systém obchodování s emisními kvótami. Z uvedeného důvodu je potěšující, že zelená kniha obsahuje skryté příležitosti pro tyto aktuální podněty. Lze však dodat, že jejich přehled by měl být mnohem podrobnější.

Vyšší míra využívání tržní regulace by měla probíhat současně s omezováním neúčinné přímé regulace. Jestliže ekonomické stimuly vedou k příjmům, musíme přezkoumat, jak mohou tyto nástroje, které jsou zaměřené v prvé řadě na práci, vytvářet daně. Tato otázka vyžaduje intenzivní rozpravu. Jsme přesvědčeni také o tom, že smělých cílů EU v oblasti politiky životního prostředí nelze dosáhnout bez pokroku v oblasti tržních stimulů.

6. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a správa Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) (rozprava)

  Místopředseda . − Dalším bodem je zpráva pana Alexandera Radwana jménem Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti o mezinárodních standardech účetního výkaznictví (IFRS) a správě Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) (2006/2248(INI)) (A6-0032/2008).

  Alexander Radwan, zpravodaj. − (DE) Vážená paní předsedající, předmět zprávy, kterou máme před sebou, na první pohled vypadá velmi technicky. Týká se takzvaných účetních standardů zejména pro malé a střední podniky v Evropské unii a ve světě. S velkou pravděpodobností může představovat právě takovou problematiku, o které se v současnosti diskutuje v Evropském parlamentu, a která začne ovlivňovat hospodářství a běžný lidi až za několik let. V této fázi se začnou vynořovat pochybnosti týkající se toho, že se neví, odkud se tyto standardy vzaly a kdo je za ně zodpovědný. Lidé nebudou chápat ani to, proč je třeba, je dodržovat.

Cílem je dosáhnout jednoho souboru celosvětově platných účetních standardů, zejména pro akciové společnosti. Tento cíl má naši podporu. Argumentem ve prospěch tohoto kroku je, že potřebujeme „vysoce kvalitní standardy“ a tento Parlament sám sebe považuje za jediné fórum, které má právo je stanovit. V tomto období, takovém neklidném pro finanční trhy, je však ohromující, poslouchat lidi, kteří se v minulosti bili za zásadu „reálné hodnoty“, jako ji nyní zpochybňují a ptají se, zda má přístup „trh – trh“ stále ještě význam, když už nemáme trh. Ti, kdo vypustili džina z láhve, jsou přesně ti samí, kdo se dnes ptají, či jdeme správnou cestou.

Jediní, kdo jsou za tyto standardy zodpovědní, jsou lidé, kteří sedí v kancelářích jisté soukromé organizace v Londýně, a kteří jsou při sestavování svých standardů nepochybně motivovaní touhou udržet si práci. Ve své zprávě, o které dnes máme hlasovat, se proto nezabývám pouze vlivem na malé a střední podniky, ale také zásadní otázkou, kdo pro koho připravuje pravidla a kdo dohlíží na jejich dodržování.

První otázkou je řízení: do jaké míry je tato organizace transparentní? Anebo jinak řečeno, nakolik transparentní je její financování? Určitě jde také o určité skryté zájmy. Členové tohoto výboru, kteří požadují transparentnost a kteří se vždy snaží vykreslit jako transparentní také trh, by měli projevit alespoň minimální úsilí v souvislosti s dodržováním požadavků transparentnosti, které pro trh stanovují. Doposud jsem nabyl dojmu, že tato organizace bojuje proti jakékoliv formě transparentnosti všemi dostupnými zbraněmi.

Kdo rozhoduje o financování a o výběru personálu na jednotlivá pracovní místa? Z jakého důvodu je dostali určití jednotlivci? Jde o regionální rovnováhu? Jde o rovnováhu mezi jednotlivými odvětvími? Současný projekt se zaměřuje na standardy IFRS pro malé a střední podniky, proto je přiměřené zajímat se, kdo tyto podniky zastupuje. Kdo má vědomosti o malých a středních podnicích? A další věc: z jakého důvodu jsou standardy IFRS pro malé a střední podniky na programu dne právě nyní? Kdo za tím stojí?

Pana komisaře McCreevyho a Sira Davida Tweedieho jsme se na důvod těchto našich aktivit ptali v období předešlých let již mnohokrát. Po několika letech dnes víme, proč diskutujeme o standardech IFRS pro malé a střední podniky v Evropě. Z důvodu požadavků jižní Afriky a Brazílie. Jaká úžasná odpověď! Velmi dobře víme, že nejde o Jižní Afriku a Brazílii, ale spíše o Evropský trh, který v případě, že se od malých a středních podniků bude vyžadovat používání těchto standardů, vydělá velké množství peněz. V otázce řízení tedy jde o uvedené problémy a několik úvodních pozitivních kroků se již vykonalo.

Jenže všechny orgány, které se mají v budoucnosti zřídit, budou hodnoceny podle toho, zda také lidé, kteří patří k této dozorčí organizaci a musí odpovídat na otázky, které se jí týkají na politické úrovni, a mohou to být také členové Komise, budou mít moc ovlivňovat vývoj. Pouhé informování o návrzích jim nestačí.

Jedním z našich cílů je sbližování. Musíme si však dát pozor, aby se výklad sbližování nevzdálil z dosahu Evropy, a aby se nenahradil výkladem americké Komise pro cenné papíry a burzu (SEC). V Evropě jsme dnes v dostatečné míře obeznámeni se způsobem, kterým je řízena burza USA. Neměli bychom být až natolik naivní, abychom řízení přenechali Američanům. Chceme to, o co jsme již žádali: takové standardy IFRS, jakým Evropa rozumí, a ne takové, jaké nám diktuje tato rada.

V našem případě jde o malé a střední podniky a já musím bez servítku poznamenat, že otázky, které dnes projednáváme, jsou příliš komplikované a příliš složité. Rád bych varoval i před dobrovolným přístupem. Dnes mám na sobě bavorský národní kroj a vytanul my na mysl výstižný starý bavorský výraz. Je to výraz „hinterfotzig“’ a znamená něco jako „zadními vrátky, potajmu“. Velmi dobře víme, že navzdory všem odmítáním a souhlasům se standardy IFRS pro malé a střední podniky zavedou na Evropský trh zadními vrátky, prostřednictvím několika členských států. A potom budeme poslouchat tytéž hlasy, jak žádají jeden soubor standardů a budou protlačovat na trh své standardy, standardy, které jsou příliš komplikované, nikdo jim nerozumí a nikdo je nechce, jen proto, že vznikne tržní příležitost. Máme před sebou případ, kdy se menšina snaží prosadit svou vůli na globální úrovni, a to je nepřípustné!

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Vážená paní předsedající, rád bych poděkoval Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, a zejména zpravodaji, panu Radwanovi, za jeho důležitou práci, výsledkem které je tato komplexní zpráva.

Vyplývají z ní důležité otázky, které se týkají rozvoje Evropských a vlastně také celosvětových kapitálových trhů. Ve svém krátkém vystoupení se nemohu zabývat všemi otázkami, které se řeší ve zprávě. Dovolte mi proto, zaměřit se na tři z nich. První je otázka řízení, druhou otázka toho, co může EU Radě pro mezinárodní účetní standardy, IASB, nabídnout a třetí projekt vypracování účetních standardů pro malé a střední podniky.

Pokud jde o správu rady IASB, ve vaší zprávě je zdůrazněná skutečnost, že naším společným cílem je vypracovat vysoce kvalitní celosvětové účetní standardy. Rozhodnutí EU požadovat od kótovaných společností používání mezinárodních účetních standardů bylo významným a prozíravým krokem směrem k dosažení tohoto cíle. Jeden soubor celosvětově platných účetních standardů by našim podnikům, kapitálovým trhům a našemu hospodářství přinesl značné výhody.

Musíme se neustále snažit o zabezpečení toho, aby mezinárodní účetní standardy odpovídaly měnící se hospodářské situaci, a aby vyváženým způsobem zohledňovaly zájmy všech zúčastněných stran. K zabezpečení plynulého splnění uvedených podmínek je v prvé řadě třeba, zabezpečit pokrok ve třech oblastech.

Za prvé je třeba, posílit zodpovědnost Nadace výboru pro mezinárodní účetní standardy (IASCF), především ve vztahu k veřejným orgánům. Veřejné orgány by měly hrát aktivní roli při výběru a jmenování správců. V této souvislosti je návrh, který jsem spolu se svými kolegy z amerického úřadu SEC, japonského FSA a Mezinárodní organizace pro bezpečný obchod podal v listopadu loňského roku, v souladu s přístupem, který obhajuje vaše zpráva.

Za druhé je třeba zabývat se tím, jak by se dal zlepšit proces sestavování programu rady IASB. Otevřenější a transparentnější musí být konkrétně proces stanovení priorit.

Za třetí, rada IASB by měla zlepšit své postupy, zejména formou zabezpečení úplného hodnocení vlivu standardů ještě předtím, než se přijmou.

Vaše zpráva obsahuje konstruktivní návrhy týkající se uvedených a dalších, s nimi souvisejících otázek. Nadcházející revize stanov nadace IASCF je příležitostí pro realizaci potřebných reforem. Výbor je uskuteční na základě konzultace s tímto Parlamentem, členskými státy a našimi mezinárodními partnery.

Dále se podívejme na to, co může EU nabídnout radě IASB. Ve své zprávě předkládáte argumenty k posílení schopnosti EU s cílem vyjadřovat své názory na problematiku účetnictví na mezinárodní úrovni. Souhlasím. Měli bychom hledat zejména způsoby, které by zaručily, aby mohly být názory zúčastněných evropských stran, týkající se zejména proaktivního přístupu k procesu sestavování programu rady IASB, předkládané radě IASB včas a uceleně.

Tento proces pokládám spíše za evoluční než za revoluční. Měli bychom vycházet z Evropské poradenské skupiny pro finanční výkaznictví a jsem ochoten prosadit tento krok jako naléhavý včetně možnosti použít na podporu uvedené struktury finanční prostředky z rozpočtu Společenství.

Musím však zřetelně a jednoznačně varovat. Zmíněná struktura se za žádných okolností nestane zárodkem evropského tvůrce standardů a nemůže být řeč ani o vytvoření Evropských výkladů mezinárodních účetních standardů. Evropa musí zůstat a zůstane součástí hnutí za vytvoření jednotného souboru celosvětově platných účetních standardů. Jakékoliv jiné rozhodnutí by mělo negativní dopad na mezinárodní konkurenceschopnost našich podniků a našeho kapitálového trhu.

Nyní se vyjádřím k projektu rady IASB, který se týká vypracování účetních standardů pro malé a střední podniky. Začnu tím, že Komise v současném období nedisponuje právním základem ke schválení těchto standardů. Kromě toho jsme se nikdy nezavázali převzít jakýkoli standard z dílny rady IASB. Tento krok bychom učinili jen v případě, že bychom si byli skutečně jistí, že rada IASB sestaví standardy zohledňující zájmy Evropských uživatelů.

Rada IASB svůj projekt ještě neukončila. Názory Komise jsou však v této fázi zřejmé. Předběžná zpráva, kterou vydala rada IASB, je stále příliš složitá na to, aby evropským malým a středním podnikům, a zejména menším z nich, poskytla vyhovující účetní rámec. Musíme se zaměřit na zjednodušení regulačního prostředí pro malé a střední podniky včetně oblasti účetnictví.

  Klaus-Heiner Lehne, navrhovatel stanoviska Výboru pro právní záležitosti. − (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, systém mezinárodních standardů finančního výkaznictví (IAS) má smysl pro velké kótované společnosti, které fungují v celosvětovém měřítku. Z uvedeného důvodu jsme se po dobu minulého volebního období Parlamentu na návrh Výboru pro právní záležitosti rozhodli přijmout nařízení o mezinárodních standardech finančního výkaznictví.

Konečným cílem bylo, jak uvedl pan Alexander Radwan, skutečně dosáhnout sblížení alespoň s USA a v případě možnosti také se zbytkem světa. Tento systém nemá smysl v případě malých a středních podniků, protože tyto subjekty zpravidla nepotřebují vstupovat na mezinárodní finanční trhy, na Wall Street a další. Z tohoto důvodu je potřeba vypracovat IFRS pro malé a střední podniky velmi diskutabilní.

Navíc, a myslím si, že v tomto případě má pan komisař McCreevy úplnou pravdu, současný návrh není ničím jiným než zredukovanou verzí, v každém ohledu velmi složitých mezinárodních standardů, které naprosto nevyhovují struktuře malých a středních podniků v Evropě. Jsou nevhodné zejména pro rodinné podniky, které vedou již několik generací vlastníci; kteří již odepsali svůj majetek, a v jejichž  případě by uplatňování pravidel reálné hodnoty jednoduše podporovalo chamtivost a v konečném důsledku by mohlo ohrozit šanci podniků přežít.

Na druhé straně však musíme být realističtí. Otázka standardů finančního výkaznictví pro malé a střední podniky v Evropě se v konečném důsledku nevyhne jistému tlaku na harmonizaci. Žádáme srovnatelnost, alespoň v případě jednotného trhu. Proto jsem přesvědčen o důležitosti vážné úvahy nad vytvořením Evropských alternativ k návrhům z Londýna s cílem dosáhnout vyšší míry standardizace také v této oblasti. Musí však jít o takovou standardizaci, která je rozumná a vhodná pro malé a střední podniky, a která vede spíše k dlouhodobému než ke krátkodobému ocenění.

K orgánům IAS mám ještě jednu poznámku. V této souvislosti máme skutečný problém, který načrtl Alexander Radwan. Možná existuje určitá geografická rovnováha, nelze však hovořit o rovnováze z hlediska hospodářského významu. Evropa představuje zdaleka nejrozsáhlejší seskupení, největší oblast, na kterou se pravidla IAS vztahují. Proto musí mít naše slovo přiměřenou váhu. Nemůžeme se jednoduše srovnávat například s takovou Austrálií. Slovo Austrálie má stejnou váhu jako slovo některé středně velké země EU, anebo, přesněji řečeno, velkého regionu, jako například Severní Porýní – Vestfálsko. Z tohoto hlediska je zlepšení rovnováhy třeba.

  Cornelis Visser, jménem skupiny PPE-DE. – (NL) Vážená paní předsedající, v prvé řadě bych rád vyjádřil panu Radwanovi uznání za pečlivě připravenou zprávu. Diskutovalo se o ní do poslední chvíle. Její konečná verze je jasně formulovaná, občas však kritická. Pan zpravodaj je přesvědčen o tom, že je třeba zlepšit demokratickou zodpovědnost rady IASB a já jsem rád, že IASB se touto kritikou zabývá.

Předseda správní rady pan Gerrit Zalm nedávno v Evropském parlamentu naznačil, že je otevřen připomínkám a připraven předkládat návrhy na přizpůsobení struktury. Rada IASB připravuje standardy IFRS pro malé a střední podniky. Souhlasím s panem zpravodajem v tom, že standardy IFRS jsou pro malé a střední podniky příliš složité a příliš drahé. Jsem přesvědčen také o tom, že nabádání k dobrovolnému používání standardů IFRS malými a středními podniky by se sebou neslo riziko jejich zavedení potají. Podle mě je třeba rozlišovat dle velikosti podniků. Pro nadnárodní společnosti, banky a pojišťovny, které fungují celosvětově, je sestavování ročních účetních uzávěrek podle stejných standardů vhodné. Malé a střední podniky v Evropě by však měly mít vlastní standardy.

Rada IASB toho z hlediska mezinárodně kótovaných společností a účetních standardů pro ně dosáhla mnoho. Když nyní malé a střední podniky tvrdí, že náklady lze stejně dobře zvládnout i s použitím více standardů, nemůžeme jim shora vnucovat jedinou. Důležité by mělo být také zvážení zájmů investorů a transparentnosti. Cílem této politiky je ulevit, zaručit účinné, transparentní a úsporné informování o výkonnosti podniků. Myslím, že osvědčené výhody standardů IFRS mohou být prospěšné i pro evropské akciové trhy, ovšem, jestliže Američané vymění svůj systém zásad GAAP za standardy IFRS. V tomto případě by byla porovnatelnost velmi prospěšná pro mezinárodní investory i všechny zúčastněné strany. Proto myšlenka, která je podstatou standardů IFRS, vyžaduje podporu Evropského parlamentu.

  Pervenche Berès, jménem skupiny PSE. – (FR) Děkuji vám, pane komisaři, že se vám podařilo přijet do Štrasburku. Děkuji také vám, pane zpravodaji v bavorském kroji. Myslím, že naše spolupráce byla velmi dobrá. Důkazem byla také možnost poskytnout více kolegům prostor k začlenění jejich pozměňovacích a doplňujících návrhů do vaší zprávy.

Především bych se v souvislosti s účetními standardy ráda vyjádřila ke třem bodům. Zdá se mi, že z hlediska řízení a fungování orgánu, který je zodpovědný za tvorbu těchto účetních standardů, se nacházíme v neobvyklé situaci. Existuje mnoho způsobů standardizace. Ne všechny z nich však mají tak velký vliv na finanční stabilitu anebo na otázky týkající se pravomocí a řízení, jako účetní standardy. To, co se dnes děje, je velmi významnou událostí, přechodem k vyspělosti.

Když tyto účetní standardy sestavovali, možná to byli auditoři, kteří vzájemně spolupracovali, v podstatě připravili dobrý základ. Dnes jsou tyto účetní standardy mezinárodní. Používá a řídí se jimi každý. Z uvedeného důvodu je otázka řízení klíčová.

Jak se orgán zodpovědný za tvoření těchto účetních standardů staví k mezinárodnímu řízení v souvislosti s demokratickými orgány, orgány které jsou legitimními představiteli státní moci a především Evropské unie?

Druhým bodem, u kterého je třeba se pozastavit z hlediska řízení, je samozřejmě rovnováha mezi těmito orgány. Jaká je geografická rovnováha, jaká je rovnováha v zastoupení nejen těch, kdo tvoří standardy, ale také těch, kdo se jimi budou muset řídit?

Třetím bodem je financování. Jakým způsobem mají být tyto orgány financovány? Stála by za zvážení myšlenka odvodů podniků, které by koordinovaly regulační orgány? Mohla by je financovat vláda, Evropské společenství? Doufáme, že pan komisař navrhne v souvislosti s touto otázkou něco důrazného.

Čtvrtým bodem, který se týká zmíněných orgánů, je program. Je správné, aby vytvořily koncepci reálné hodnoty, jak poznáme její následky pro finanční stabilitu? Je správné, aby tento orgán vytvořil program pro malé a střední podniky, který Evropa nepotřebuje? Je správné, že pan komisař v souvislosti s otázkou standardů pro malé a střední podniky, jen proto, jak poznamenal pan zpravodaj, že je možná potřebuje Jižní Afrika anebo Austrálie, nezabezpečil, aby měla Evropa v těchto orgánech možnost vyjádřit se? V prvé řadě je absolutně nevyhnutelné zabezpečit to, aby měla Evropa v radě IASB, nadaci IASCF a ve výboru IFRIC možnost zastupovat sílu všech členských států a hlas Evropanů. Pane komisaři, za to jste zodpovědný vy. V souvislosti s tímto bodem od vás očekáváme důrazné návrhy.

  Sharon Bowles, jménem skupiny ALDE. – Vážená paní předsedající, standardy IFRS přijímá čím dál více zemí, proto jejich význam a důležitost roste. Uvedená skutečnost se sebou přináší také potřebu posílit zodpovědnost a transparentnost rady IASB, které možná při jejím vzniku nebyly natolik očividné. Vítám kroky v tomto směru, mrzí mě však, že určité části zprávy místo toho, aby ocenily probíhající změny a poukázaly na další kroky, obsahují negativní kritiku. Proto je záměrem několika z mých pozměňovacích a doplňujících návrhů dívat se dopředu, zdůraznit výhody a přínosy a zároveň potřebu dalšího přizpůsobení samotným standardům, ale také radě IASB, která dohlíží na jejich dodržování. Musíme však odstranit nepotřebnou politizaci technických otázek. Standardy IFRS představují důležitý nástroj pokroku srovnatelnosti mezi jednotlivými zeměmi a nástroj snížení nadměrné zátěže podniků, které připravují finanční výkazy podle rozdílných pravidel. Bylo by však užitečné, kdyby se předkládání účetních uzávěrek dalo využít také ke zjednodušení jiných druhů srovnávání. Tento účel však mohou dostatečně splnit takové nástroje, jako je používání elektronického formátu XBRL. Velmi ráda bych poděkovala paní van den Burgové za zajímavou prezentaci na toto téma, která se uskutečnila minulý týden.

Návrhy standardů pro malé a střední podniky jsou zdrojem určitých obav. Z mého pohledu představují spíše nástroj pro střední podniky při přechodu k úplnému zveřejňování účetních výkazů, takže mají možnost zvážit jejich používání z tohoto hlediska anebo na základě dobrovolnosti. Ale, jak jste poznamenal, pane komisaři, zatím jsou pro většinu běžných malých a středních podniků až příliš komplikované.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, chválím svého kolegu, pana Radwana, za výborně vypracovanou zprávu. Doufám, že národní bavorský kroj, který má dnes na sobě, nepoukazuje na změnu jeho politické orientace.

Přijetí standardů IFRS v lednu 2005 přineslo Evropské unii velké výhody. Povinnosti týkající se účetnictví se zjednodušily z mezinárodního hlediska a usnadnilo se také porovnávání finančních výkazů mezi zeměmi, konkurenty a jednotlivými odvětvími průmyslu, čímž se zkvalitnila činnost regulačního dohledu, bankovnictví a kapitálových trhů. Mezinárodní účetní standardy jsou v současnosti přijaty a používány více než sto zeměmi včetně Austrálie, Jižní Afriky a dalších.

Podporuji výzvy ke zvýšení transparentnosti, efektivity a zodpovědnosti rady IASB. Ve zprávě se poukazuje na skutečnost, že trvalo 17 měsíců než rada IASB jmenovala nového předsedu. Taková situace je nepřijatelná. Rada IASB je soukromý, samoregulační orgán, kterému byla svěřena úloha legislativního orgánu a je jen dobře, že za uvedenou situaci požadujeme zvýšenou zodpovědnost a dohled. Měli bychom být obezřetní i v souvislosti s požadavkem na zřízení zvláštních struktur EU, které by se zabývaly výkladem a uplatňováním standardů IFRS. Proč je potřebujeme? Čeho jejich prostřednictvím dosáhneme?

Pokud jde o sbližování EU a USA, v uvedené oblasti a v plánu sbližování účetnictví EU a USA byl zaznamenán obrovský pokrok. Minulý rok podepsali prezident USA, úřadující předsedající Evropské rady a předseda Evropské komise společné prohlášení EU – USA, ve kterém se zavázali podporovat a snažit se zaručit uznání podmínek všeobecně uznávaných účetních zásad USA a mezinárodních účetních standardů v obou hospodářských prostorech. Tento krok je velmi vítaný.

Pokud jde o uplatňování standardů IFRS malými a středními podniky, tyto podniky se neustále zmenšují. Domnívám se, že by bylo lepší přistoupit k dobrovolnému používání standardů IFRS a zaručit tak určitou pružnost, než zabránit používání standardů v plné míře.

  Ieke van den Burg (PSE). – (NL) Vážená paní předsedající, chci znovu pochválit pana Radwana nejen z toho důvodu, že jeho zpráva nám umožnila rozvinout tuto velmi zajímavou rozpravu o konfliktech mezi legislativou a samoregulací především na celosvětové úrovni.

Oceňuji skutečnost, že naše úsilí nás staví před dilema. Na jedné straně chceme, aby se tyto mezinárodní standardy uplatňovaly na celém světě, na druhé však trváme na tom, aby náš orgán jako spoluzákonodarce posuzoval jejich podstatu a vykonával naši úlohu spoluzákonodarců zodpovědně. Myslím, že Evropský parlament v poslední době ukázal, že se tak děje.

Podle mého názoru spočívá podstata ve včasné konzultaci, vyváženém zohlednění zájmů všech zúčastněných stran včetně zájmů třetích stran, tedy zaměstnanců, místních orgánů, dodavatelů a podobně (protože z přiměřeného finančního výkaznictví nemají prospěch jen samotní poskytovatelé finančních prostředků) a v řádném hodnocení důsledků. Komise má v souvislosti s touto problematikou značnou zodpovědnost. V nejbližší budoucnosti se tyto kroky musí podniknout ve prospěch malých a středních podniků. Pro EU se může tato činnost stát skutečně hodnotným projektem.

Na závěr mám dvě poznámky, které se týkají i další zprávy, o které budeme hlasovat na naší další parlamentní schůzi, zprávy pana Lehne o zjednodušení podnikatelského prostředí pro společnosti. Také v tomto případě zastávám názor, že pravidla nejsou jen pro podniky, poskytovatele finančních prostředků a účetní, kteří si jimi vydělávají na živobytí, ale také pro zaměstnance a další skupiny. Takže do kvality pravidel nesmíme zasahovat. Prosazovala jsem, aby se pravidla za každých okolností týkala podniků, které byly odstraněny ze seznamu kótovaných společností a mimobilančních činností. Doufám, že souhlasíte, že v této oblasti má rada IASB také mnoho práce.

Skončím tím, že znovu vyjádřím svou upřímnou podporu formátu XBRL. Jak víte, americký úřad SEC je ve stádiu rozhodování o tom, zda bude povinný. Naléhavě vás žádám, abyste přemýšleli o tom, jak má Evropa na tento krok reagovat, a vyzývám vás, abyste pro ni načrtli plán postupu v tomto směru.

  John Purvis (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, otázky o transparentnosti a správě Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) existují, Rada však kritiku přijala a uznala potřebu změny. Přijala se jistá opatření a další jsou naplánována: zveřejňování stanovisek s odpověďmi na připomínky, vysvětlení odůvodnění jejich rozhodnutí, prosazování analýzy nákladů a výnosů a rozšíření a aktivnější zapojení správní rady. Rada vynaložila všechno úsilí, aby mohla komunikovat s Parlamentem.

Zpráva pana Radwana se oproti svým předešlým verzím velmi zlepšila a věřím, že dnešní kladné pozměňovací a doplňující návrhy skupin PPE-DE a ALDE její znění ještě zlepší.

Rád bych poděkoval panu zpravodaji, protože se navzdory názorovým rozdílům snažil v jistých oblastech týkajících se otázky řízení dosáhnout kompromisu. Nemohu s ním bohužel souhlasit v otázce mezinárodních účetních standardů pro malé a střední podniky. Rada IASB byla požádána, aby vypracovala zjednodušenou verzi pro malé a střední podniky. Zpráva pana Radwana odmítá uznat, že by to bylo užitečné také pro Evropskou unii. I když jsou standardy vlastně ještě jen ve stádiu návrhu, ve zprávě se prohlašuje, že pro podniky EU nebudou v žádném případě prospěšné.

Přitom nám bylo opakovaně řečeno, že její používání bude dobrovolné, a že je určená pro rostoucí malé a střední podniky, jejichž cílem je stát s kótovanými společnostmi. Malé podniky, které nemají v úmyslu opouštět místní trhy, ji nemusí používat. Průzkum veřejného mínění ze září loňského roku ukázal, že výrazná většina Evropských malých a středních podniků včetně německých, je toho názoru, že výhody převáží všechny nedostatky a zlepší finanční výkaznictví.

Snahy rady IASB s cílem vypracovat vysoce kvalitní světové účetní standardy jsou výrazným a vítaným příspěvkem do evropského a světového hospodářství a, upřímně řečeno, myslím si, že bychom je měli ocenit.

  Antolín Sánchez Presedo (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, požadavek, který je aktuální od roku 2005, a na základě kterého mají veřejně obchodované podniky při svých konsolidovaných účetních uzávěrkách používat standardy IFRS (mezinárodní účetní standardy), představuje rozsáhlou a velmi vlivnou politickou iniciativu.

Standardy používá přibližně 100 zemí a výsledkem jejich globalizace je srovnatelnost a transparentnost, stejně jako následné zvýšení důvěry zainteresovaných subjektů, čímž se vytvářejí stejné podmínky pro všechny a zlepšuje se tržní disciplína.

Zpráva obsahuje v souvislosti s řízením dvě obrovské výzvy. Na jedné straně soukromý subjekt, který celosvětově určuje dobrovolné standardy od roku 1973 na firemní a profesionální úrovni, má najednou obrovskou zodpovědnost, která znamená změnu jeho podstaty, činností a složení s cílem přeměnit se na transparentní, kontrolovatelnou instituci s legitimností, která odráží její novou úlohu.

Je třeba rozeznat a koordinovat činnosti v zájmu všech zúčastněných stran, veřejných i soukromých, a zároveň zabezpečit financování organizace a nezávislost při určování standardů. Navíc je třeba, začlenit organizaci do systému mezinárodního řízení.

Přijetím proaktivnějšího a integrovanějšího přístupu v souvislosti s přípravou, schvalováním, uplatňováním a hodnocením standardů je třeba posílit také řízení evropského účetnictví. Je nevyhnutelné zlepšit rámec koncepce standardů a mít na zřeteli, že nemají být ani neutrální, ani akademické, a že díky nim budou někteří vítězi a jiní poraženými. Kromě toho je důležité zhodnotit jejich vliv a zaručit slučitelnost s evropskou strategií, učit se z finančních otřesů a vyváženě regulovat standardy koncesí.

Účetní opatření pro malé a střední podniky budou muset být jednoduchá a propojená na jejich využívání vnitřního a světového trhu. Zpráva pana Radwana, kterou se dosáhlo širokého konsensu, a která přišla z hlediska nadcházející revizi v roce 2009 v příhodné chvíli, se vztahuje na všechny zmíněné otázky a počítá s vytvořením dozorčího orgánu a se změnou složení Poradní rady pro standardy ještě do konce tohoto roku.

  Othmar Karas (PPE-DE) . – (DE) Vážená paní předsedající, pane komisaři, pane Radwane, dámy a pánové, srdečně vítám tuto zprávu a tuto rozpravu, protože si myslím, že se zabýváme velmi citlivými otázkami, a že do rozpravy se zapojují zástupcové skutečně různých stran.

Z toho, co se doposud uvedlo, vyplynulo několik bodů. Za prvé potřebujeme jeden soubor standardů pro kótované společnosti, nechceme však házet všechny podniky do jednoho pytle. Za druhé, ačkoli neodmítáme specifická pravidla šitá na míru malých a středních podniků, musíme to být my sami, Evropská unie, kdo určuje rámec těchto pravidel. Za třetí v současnosti navrhovaná opatření jsou příliš složitá a drahá, pro malé a střední podniky jsou nepoužitelná a z uvedených důvodů je musíme zamítnout. Za čtvrté stále očekáváme uspokojivé odpovědi na otázky, kdo vytváří jaká pravidla a pro koho, a kdo na tento proces dohlíží. Neexistuje žádná demokratická legitimnost, žádný rozdíl v přístupu, nikdo nehledí na oprávněné požadavky malých a středních podniků a systém demokratického dozoru je nedostatečný.

Za páté, když zaujímáme postoj k těmto problémům anebo se snažíme odpovídat na tyto otázky, často zapomínáme na skutečnost, že dvě třetiny pracovníků jsou zaměstnanci soukromých rodinných podniků, a většina těchto rodinných podniků patří k malým a středním podnikům, které se nepokoušejí získávat finanční prostředky na kapitálových trzích. A když máme rozhodovat o návrzích, na základě kterých by se mělo ke všem podnikům přistupovat stejným způsobem, měli bychom mít na paměti právě výše uvedenou skutečnost.

Děkuji vám za tuto hodnotnou rozpravu!

  Richard Howitt (PSE). – Vážená paní předsedající, odstavec 30 našeho návrhu usnesení zdůrazňuje, že uzávěrky se nesestavují pouze pro investory, ale také pro další zúčastněné strany.

Když v odstavci 41 zaměříme pozornost také na potřebu změny práva EU, rád bych připomněl panu komisaři, že Parlament odhlasoval, že jakékoli změny ve čtvrté a sedmé směrnici v oblasti práva obchodních společností by měly zahrnovat požadavek, aby podniky podávaly zprávy o své sociální situaci a stavu životního prostředí.

Chtěl bych ho upozornit na podobné požadavky v Jižní Africe, ve Francii v souvislosti s novými předpisy hospodářského práva, stejně jako na doporučení projektu Prince z Walesu Účetnictvím k trvalé udržitelnosti, který patří k projektům mé země, Spojeného království.

Prozatím a kromě jiného bych se v souvislosti s doporučením Komise z roku 2001 o otázkách životního prostředí v našich nových uzávěrkách rád zeptal pana komisaře, zda by Komise mohla vydat podobné doporučení o sociálních otázkách v účetních uzávěrkách. Rád bych požádal pana komisaře, aby vyvinul tlak na Radu pro mezinárodní účetní standardy s cílem zahrnout sociální aspekty a aspekty životního prostředí do plánovaného zveřejnění stanoviska managementu. Komise může, ale nemusí chtít nazvat uvedené aspekty sociální zodpovědností podniků, ale dnes se snad všichni shodneme na tom, že je nazveme účetnictvím pro zodpovědné společnosti.

  José Manuel García-Margallo y Marfil (PPE-DE). – (ES) Vážená paní předsedající, nedávná finanční krize je důkazem toho, že pro řádné fungování trhů jsou vysoce kvalitní účetní standardy důležité.

V této souvislosti se mi zdá, že dalším ponaučením z připomenuté krize je to, že existuje jistá nesouměrnost mezi uváděnou důležitostí účetních standardů a povahou a fungováním soukromých subjektů, které jsou zodpovědné za jejich určování, vypracování a výklad.

Ve zprávě pana Radwana se proto správně poukazuje na skutečnost, že prvou otázkou, kterou je třeba řešit, je otázka řízení. Podle mého názoru předložil inteligentní a realistické návrhy vyjadřující potřebu aktivnějšího přístupu institucí zastupujících Unii v procesu tvoření standardů, které se mají stát součástí právního pořádku Společenství. Návrhy se týkají také vnitřních pravidel fungování těchto soukromých subjektů. K návrhům pana Radwana patří například potřeba vyšší míry transparentnosti, záruka předcházet střetům zájmů a rozsáhlejší zastoupení z geografického hlediska.

Dalším hlediskem, kterým se zpráva zabývá, je otázka malých a středních podniků. Zde, v Parlamentu, jsme zdůraznili potřebu sladění dvou cílů: zjednodušit a snížit náklady účetnictví malých a středních podniků a poskytovat tržním subjektům odpovídající informace.

Poslední otázka, kterou se pan Radwan zabýval, a se kterou souhlasím i já, se týká potřeby globálních standardů v celosvětovém prostředí. Z uvedeného důvodu je nesmírně důležité, uzavřít dohody s ostatními hlavními světovými finančními trhy, především se Spojenými státy.

Proto je zapotřebí větší dynamiky a významnější úlohy Evropských institucí včetně tohoto Parlamentu a všech, kdo jsou dnes přítomni.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, mohu jen plně souhlasit s tím, co právě řekl náš kolega. Základní myšlenkou, a pan Radwan ji ve své zprávě vyzdvihuje, je, že nějaká instituce bez politického mandátu stanovuje poměrně velké množství standardů, které budou mít vliv na hospodářství, přičemž některé z nich jsou závazné. Požadavek na zlepšení řízení či rámcových podmínek nestačí, je třeba, aby do rozhodovacího procesu byly ve větší míře než v minulosti zapojeny také politické orgány. Naše práce zde v Parlamentu je krokem správným směrem, je však třeba, učinit také další kroky.

Musíme zvážit ještě jedno hledisko. To, co děláme na úrovni regionální organizace, v našem případě na úrovni Evropské unie, musíme přenést také do celosvětového kontextu. Jednoduše nejde jen o uplatňování těchto pravidel v naší oblasti.

  Margarita Starkevičiūtė (ALDE). – (LT) Vážená paní předsedající, jak již poznamenal můj kolega, v této zprávě jde o to, kdo je v procesu přijímání a určování zodpovědnosti za co zodpovědný. Parlament plní velmi důležitou úlohu a věřím, že také my bychom měli mít tuto funkci. Ráda bych však vyjádřila jistou pochybnost, která se týká zohlednění každého technického detailu a stanovování standardů. Opis metody hodnocení a oceňování likvidních a nelikvidních aktiv nepovažuji za plně přijatelný. A právě z uvedeného důvodu pochybuji o tom, zda bychom měli zasahovat a rozhodovat, o tom, zda jde o dobrou anebo špatnou metodu. Měli bychom počkat, až situaci zhodnotí odborníci. Navíc již začala revize standardů o nelikvidních aktivech a konzultace k této otázce. Rozhodnout bychom se měli až potom. Z uvedeného důvodu navrhuji, abychom návrh v článku 30 písm. e) anebo v článku 42 nepodpořili.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, může mě pan komisař McCreevy ujistit, že jeden soubor globálních účetních standardů a následné úsilí o zvýšenou míru standardizace procesů v žádném případě neposílí důvody, či dokonce požadavky na jednotný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob EU?

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Vážená paní předsedající, rád bych poděkoval pánům poslancům za jejich připomínky. Tato rozprava byla zajisté velmi rozsáhlá a zazněly v ní různé názory na mnohé otázky, které jsme vzali na vědomí.

Rád bych znovu zdůraznil, že vysoce kvalitní mezinárodní účetní standardy jsou pro účinné fungování Evropských a světových kapitálových trhů klíčové. Proto by měl tento normotvorný proces podléhat nekompromisnímu řízení. Měla by jej charakterizovat velká míra transparentnosti a mělo by se zaručit vyvážené zohlednění zájmů zúčastněných stran.

Nadace IASCF a rada IASB v průběhu posledních let zavedly významné reformy svých vnitřních postupů, nepopírám však, že jsou třeba další změny. Navíc připouštím, že my v Evropě bychom se měli více snažit ovlivňovat a vstupovat do procesu vytváření standardů radou IASB. Stručně řečeno, také kdyby správa rady IASB a proces vytváření standardů byly bezchybné, mezinárodní účetní standardy by potřebám evropských zainteresovaných stran vyhovovaly jen v tom případě, že by tyto strany vyjádřily své názory uceleně, přesvědčivě a včas.

Takřka všichni řečníci se dotkli otázky standardů IFRS pro malé a střední podniky a já znovu opakuji, že v současnosti v Evropě neexistuje žádný právní základ na jejich schválení. Pokud by měl existovat, byl by potřebný postup spolurozhodování s Parlamentem. Mnohokrát jsem se vyjádřil ke standardům IFRS pro malé a střední podniky a nyní mohu jen zopakovat, že v době, kdy se jimi rada IASB zabývala, jsem dal ve více ze svých projevů jasně najevo, že se nemají domnívat, že EU tento projekt automaticky schválí. Doporučil bych jej pouze v případě, kdyby byl jednoduchý a účinný a odpovídal by potřebám malých a středních podniků.

Dali jsme jim to najevo ještě během práce. Svou předběžnou zprávu předložili. Potom jsem využil příležitosti a oznámil jim, že projekt neodpovídá požadovaným kritériím, a že v této situaci jednoduše nemohu ani zvažovat to, že bych jej doporučil malým a středním podnikům, když není ani jednoduchý ani účinný. Mé stanovisko se nezměnilo, ale v souladu s tím, co řekli jiní, a zejména pan Purvis, by možná bylo dobré, kdybychom měli pro malé a střední podniky jednoduché účinné standardy IFRS – ale pouze za předpokladu, že by splňovaly tyto požadavky.

Myšlenka je to dobrá. Nechci ji úplně smést ze stolu, ale v současné situaci ani v budoucnosti nemíním pro malé a střední podniky schvalovat něco, co je komplikované a čemu nikdo nerozumí. Není to zapotřebí. Využívám příležitosti a znovu v Parlamentu opakuji to, co jsem o dané problematice řekl již mnohokrát.

Paní van den Burg se dotkla otázky formátu XBRL. Spolu s regulačním orgánem cenných papírů pracujeme na konsensu v oblasti technických standardů pro obchodní údaje a na základě výsledku tohoto dialogu může Komise přijmout další opatření s cílem dosáhnout interoperability regulačních informačních systémů. Formát XBRL by umožnil investorům plně využívat standardy IFRS. Jakékoli kroky k požadavku používání formátu XBRL v Evropské unii by měly podléhat podrobné analýze vlivu včetně ekonomického posouzení nákladů a výnosů.

Po dobu své nedávné návštěvy Spojených států jsem tuto otázku prodiskutoval také s předsedou komise SEC panem Chrisem Coxem a jsem za to, aby tento bod zůstal v budoucnosti na programu našeho dialogu o regulaci s orgány USA. Tyto standardy budou muset být mezinárodně přijaté, technologicky nezávislé a interoperabilní.

Jejich vytváření je velmi vzrušující a vím, že paní van den Burg měla nedávno k této problematice prezentaci. Jako jsem já před několika měsíci využil podobné příležitosti a požádal odborníky, aby mi ukázali, jak zmíněný formát funguje. Myslím, že jde o revoluční záležitost, kterou uvítáme, ale dokud neuděláme další věci v tomto směru, nebudeme dále pokračovat.

Pan Mitchel měl zajímavou poznámku. Myslím, že podstata jeho slov byla v tom, že nechceme, aby rada IASB rozhodla „tento orgán EU, či jiný orgán“. Chceme, aby to byl mezinárodně uznávaný orgán, protože tento cíl stojí za uskutečnění, a potřebujeme, aby to byl nezávislý orgán. Myslím, že bychom to měli považovat za hotovou věc, ale měli bychom zohlednit názory jednotlivých zúčastněných stran.

Rád bych připomněl všem v Evropské unii, že takovou důležitost přisoudila radě IASB právě EU. Byli jsme největší jurisdikcí, která od roku 2005 požadovala, aby byly standardy IFRS pro kótované společnosti závazné. Rozhodlo se o tom před několika lety spolu s Evropským parlamentem a toto rozhodnutí přidalo na důležitosti radě IASB a samotnému procesu.

Chtěl bych poznamenat to, co jsem opakovaně dal najevo už i radě IASB, že „testování v praxi“, můžeme jej nazvat také analýzou vlivu, je třeba vykonat dříve, než se standardy přijmou, zejména v případě IASB, a je třeba vykonat jej také s přičiněním EU a ostatních orgánů. Neměli bychom čekat, až rada IASB standardy schválí. Měli bychom je buď přijmout, anebo je odmítnout. Naší úlohou není je měnit. Myslím, že by se nejdříve měly dostatečně otestovat v praxi a zjistit, zda budou způsobovat problémy, ne určovat vážné problémy až po skončení celé práce rady IASB. Tuto skutečnost jsme radě opakovaně připomínali. Naštěstí doufám, že nové struktury řízení ocenila většina z nás.

Beru na vědomí, že v této oblasti je třeba vykonat více práce, výsledkem však bude méně problémů do budoucna. Doufejme, že jednoho dne se dopracujeme do situace, v níž budou zmíněné skutečnosti více méně automatické, a jestliže se všechna práce vykoná v předstihu, nezpůsobí nikomu těžkou hlavu. Potom už problémy mít nebudeme.

  Alexander Radwan, zpravodaj. − (DE) Vážená paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, skutečně děkuji za tuto rozpravu, v níž bylo rozhodně podpořeno těžiště zprávy, a načrtly se alternativy ve více oblastí.

Rád bych se vyjádřil ke dvěma věcem. Jsem si jist, že všichni se shodneme na jedné skutečnosti, kterou dnes připomněli řečníci plně podporující tento všeobecný trend, konkrétně na tom, že organizace, která vytváří standardy IFRS, již v důsledku tlaku vyvíjeného tímto Parlamentem, Evropským parlamentem a Evropskou unií vykonala jisté kroky, například v souvislosti s otázkami řízení. Jsou situace, v nichž se musíme chovat dost nezdvořile, a jsem si vědom, že v tomto směru mě některé mé kolegyně kritizovaly, protože v posledních letech se před tímto Parlamentem objevili určití jednotlivci, kteří v některých případech vyvolávali neomylný dojem, že jim Evropský parlament může být ukradený. To, jak malého pokroku se v této otázce dosáhlo, je zřetelné z návrhu týkajícího se řízení, ve kterém se doporučuje, aby budoucí dozorčí orgány mohly přijímat rady jen od osob, které samy jmenovaly. Vše, co k tomu mohu dodat je, že kdokoli, koho v budoucnosti požádají, aby podal některému parlamentu zprávu o tom, jak hlasoval o některém z bodů programu, by si měl být jistý, že podíl na zodpovědnosti a vlastní názor jsou součástí práce politika. To je první věc.

To, jak malý zájem je o otázku hodnocení vlivu, je patrné ze současných diskusí, po dobu kterých organizace vytvářející standardy IFRS stále odmítá jejich vykonávání.

Pojďme k otázce standardů pro malé a střední podniky. Rád bych řekl něco všem, kdo jsou přesvědčeni, že bychom je mohli začít uplatňovat na základě dobrovolnosti. Inspiroval mě John Purvis, John, následující slova patří tobě. Budu citovat jednoho nezávislého komentátora. Peter Holgate, partner v PricewaterhouseCoopers, v německém vydání Financial Times napsal:

Neberu evropské stanovisko až tak vážně. I když je nakonec neschválí, různé země je do svých národních všeobecně uznávaných účetních zásad mohou přijmout. Když to učiní hlavní aktéři, budete je muset zavést jiným způsobem, i když ES nechce spolupracovat.

V konečném důsledku jde o to, že musíte předpokládat, že když tyto standardy přijme několik států, budete je muset povinně nařídit v celé Evropské unii. V tom spočívá strategie zmíněné organizace. Společnost PricewaterhouseCoopers již naznačila, že ve standardech spatřuje obchodní model. A právě z tohoto důvodu potřebujeme vlastní evropský soubor standardů pro malé a střední podniky. Jestliže jsou standardy IFRS vhodné, můžeme na nich stavět, za předpokladu, že nejsou, vytvoříme si vlastní standardy. Za záruku toho, že nám zadními vrátky nikdo nevpašuje standardy, které nechceme, ale které by se staly závaznými, je zodpovědná Komise.

  Předsedkyně . – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční dnes v 12.00 hod.

Písemná prohlášení (článek 142)

(Zasedání bylo přerušeno v 11.55 hod. a pokračovalo v 12.00 hod.)

PŘEDSEDA: Diana WALLIS
místopředsedkyně

7. Hlasování

  Předsedkyně . − Dalším bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti o hlasování najdete v zápisu.)

  Véronique De Keyser (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, chtěla jsem vám dát na vědomí, že má hlasovací karta nefunguje. Vložila jsem do zařízení kartu, o které jsem se domnívala, že jsem ji ztratila někde v kanceláři a ukázalo se, že je neplatná. Jsem zde, chci hlasovat, mám kartu, ta však už nefunguje. Nevím, co bych měla dělat, ale byla bych ráda, kdyby jste to zaznamenali do zápisu.

  Předsedkyně . − Pošleme vám technika, abyste se mohla zúčastnit hlasování.

Ještě před začátkem hlasování bych ráda upozornila, že nebudu číst nahlas číselné výsledky hlasování podle jmen. Oznámím vám jen, zda byly přijaty, anebo zamítnuty.

7.1. Výroční politická strategie pro rok 2009 (hlasování)

– Před začátkem hlasování o odstavci 24:

  Marios Matsakis (ALDE). – Vážená paní předsedající, budu velmi stručný. Před dvěma dny jsme přijali politické kroky na úrovni EU o dárcovství orgánů a transplantaci. Myslel sem si, že zmíněný krok je dostatečně důležitý na to, aby se zahrnul do návrhu usnesení s vhodným krátkým odkazem, jak se uvádí na hlasovacích listinách.

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh nebyl přijat)

– Před začátkem hlasování o odstavci 37:

  Klaus-Heiner Lehne (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, žádám, aby byla po slovním spojení „lepší tvorba práva“ zařazena tři slova, „nezávislé hodnocení vlivu“. Toto znění bylo použito v původním návrhu, ale z mně neznámých příčin se odstranilo. Tento ústní pozměňovací a doplňující návrh schválily také ostatní skupiny, se kterými se mi podařilo komunikovat.

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh byl přijat)

7.2. Rozpočet na rok 2009 – oddíl III – Komise: rozpočtový rámec a priority na rok 2009 (A6-0084/2008, Jutta Haug) (hlasování)

7.3. Ztroskotání lodi New Flame v zátoce u města Algeciras a jeho důsledky (hlasování)

– Před začátkem hlasování:

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, v souvislosti s vašimi poznámkami o oznámení výsledků hlasování podle jmen mi dovolte vyjádřit svou vděčnost všem těm, kteří v tomto Parlamentu předsedají hlasováním. Jménem nás všech bych rád poděkoval panu Vidalovi Quadrasovi, že informoval o návrhu, který jsem předevčírem podal. Děkuji mnohokrát za to, že souhlasíte se zjištěním, jak bezproblémové to je.

– Před začátkem hlasování o pozměňovacím a doplňujícím návrhu 6:

  Gerardo Galeote (PPE-DE). – (ES) Vážená paní předsedající, souhlasím s autorem pozměňovacího a doplňujícího návrhu a navrhuji, aby se do textu na místě, kde se odkazuje na regionální orgány Andalusie, doplnila slova „a místních“, takže slovní spojení by znělo „regionálních a místních orgánů Andalusie“.

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh byl přijat)

7.4. Summit Evropské unie a států Latinské Ameriky a Karibiku (hlasování)

– Před začátkem hlasování o odstavci 16:

  Emilio Menéndez del Valle (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, na konci odstavce 16, za posledním řádkem, který zní „narůstajícími světovými výzvami“ navrhuji doplnit následující: „ale též vznikem vážných a hlubokých hospodářských krizí, které by regionální integrace mohla pomoci významným způsobem zmírnit anebo vyřešit“.

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh byl přijat)

– Před začátkem hlasování o odstavci 22, první odrážka:

  Gabriela Creţu (PSE). – (RO) Byla bych ráda, kdybyste v úvodu textu odstavce 22, po prvním řádku, kde se zmiňuje dosažení rozvojových cílů tisíciletí, přijali následující pozměňovací a doplňující návrh:

„včetně rodového rozměru s cílem posílit ženy a chápat jejich práva;“

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh byl přijat)

7.5. Situace v Barmě (hlasování)

7.6. Biologická rozmanitost a bezpečnost (hlasování)

7.7. Cesta k reformě Světové obchodní organizace (A6-0104/2008, Cristiana Muscardini) (hlasování)

– Před začátkem hlasování:

  Luigi Cocilovo (ALDE). – (IT) Vážená paní předsedající, rád bych se jménem skupiny ALDE zeptal, zda lze o odstavci 42 hlasovat odděleně.

  Harlem Désir (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, překvapuje mě poslední požadavek skupiny ALDE, který není v souladu s dohodou dosaženou mezi skupinami ve Výboru pro mezinárodní obchod v době, kdy se hlasovalo o této zprávě.

Z uvedeného důvodu bychom se měli postavit proti němu. Ve skutečnosti se domníváme, že návrh, který tento odstavec obsahuje, a který dává nejchudším malým rozvojovým zemím šanci těžit z pokut uvalených na velké rozvojové země organizací WTO, je požadavkem, který by měl Evropský parlament podpořit.

  Předsedkyně . − Děkuji. Chtěla jsem poznamenat, že požadavek jsme očividně dostali už po uplynutí lhůty, proto jsem se chtěla zeptat Parlamentu, zda by si přál oddělené hlasování.

Nyní je to už zřejmé, takže má otázka je bezpředmětná.

7.8. Dohoda o volném obchodu mezi ES a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (hlasování)

7.9. Zelená kniha o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (A6-0040/2008, Anne Ferreira) (hlasování)

7.10. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a správa Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) (A6-0032/2008, Alexander Radwan) (hlasování)

− Před začátkem hlasování o pozměňovacím a doplňujícím návrhu 8:

  Sharon Bowles (ALDE). – Vážená paní předsedající, můj pozměňovací a doplňující návrh je jednoduchý. Týká se odstranění slova „legitimnost“ ve formulaci „chybí transparentnost, legitimnost a zodpovědnost“ a shoduje se s podobným odstraněním v pozměňovacím a doplňujícím návrhu 1, jehož autorem je pan zpravodaj.

(Ústní pozměňovací a doplňující návrh nebyl přijat)

8. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

– Výroční politická strategie pro rok 2009 (RC-B6-0144/2008)

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, v tomto bodě jsem se zdržel hlasování, protože si myslím, že Komise musí vykonat ještě velmi mnoho práce a skutečně nepotřebuje přehodnocovat své politické a strategické postupy. Měla by ve svých vyjádřeních věnovat více prostoru deregulaci, ne tomu, jak můžeme pokročit v oblasti společné přistěhovalecké politiky.

Mnoho malých podniků z oblasti, kterou zastupuji, by z její strany uvítalo méně právních úprav. Ve skutečnosti by mnoho lidí uvítalo lepší uplatňování právních předpisů z její dílny v celé Evropské unii.

Konečně, v mém regionu je mnoho takových, kteří se obávají, že Komise nedělá to, co má. Například, v současnosti možná odloží případy porušení právních předpisů vůči některým členským státům, které se týkají hazardních her, s cílem zatajit je na několik let před veřejností. Komise by se tím v současném období měla zabývat.

– Zpráva: Jutta Haug (A6-0084/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Vážená paní předsedající, k prioritám Komise pro rok 2009 patří zvýšení zaměstnanosti, změna klimatu a trvale udržitelná Evropa. Pozornost si zaslouží především zaměstnanost v Evropské unii.

V listopadu 1997 se na Lucemburském summitu přijala Amsterdamská smlouva. Stala se základem pro vytvoření Evropské strategie zaměstnanosti. V důsledku problému nezaměstnanosti v členských státech, ve kterých v té době nemělo práci 17 miliónů lidí, se tato otázka stala prioritní. Za devět let, v roce 2006, mělo v rozšířené Evropské unii zaměstnání 64,3 % lidí v produktivním věku. Nejvyšší míru zaměstnanosti mělo Dánsko, nejnižší Polsko. Nezaměstnaných bylo 7,9 % lidí v produktivním věku. Pro srovnání, míra nezaměstnanosti v Spojených státech byla 4,6 %. Za poslední rok zaznamenalo 24 členských států pokles a tři nárůst nezaměstnanosti. Největší pokles nezaměstnanosti byl zaznamenán v Polsku, Bulharsku a Litvě a nejvyšší nárůst v Estonsku.

Ve zprávě paní Haugové se poukazuje na to, jak důležitou úlohu hrají v politice zaměstnanosti Evropské unie členské státy.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Vážená paní předsedající, v tomto hlasování a v hlasování o ropě v Perském zálivu jsem byla znovu donucena zdržet se hlasování, anebo hlasovat proti, jednoduše protože v hlasování se pokládá Lisabonská smlouva za již schválenou.

Pokládám to vůči parlamentům, které ji ještě neratifikovaly a zejména vůči Irům, které čeká referendum, za velmi arogantní a nezdvořilé.

Ráda bych vyzvala Parlament a ty, kteří píší tyto návrhy usnesení, aby se i navzdory časovému stresu vyhnuli zneužívání smlouvy, která může, ale nemusí být ratifikovaná. Měli by se tomu vyhnout v zájmu demokracie.

– Summit Evropské unie a států Latinské Ameriky a Karibiku (RC-B6-0147/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – Vážená paní předsedající, plně podporuji přijaté usnesení, které navrhl pan Salafranca Sánchez-Neyra a ostatní. Jsou tací, za které hovoří slova, ale také tací, za které hovoří činy.

Evropa by měla posílit svůj vztah s Latinskou Amerikou. Plody této spolupráce sklidí naše další generace, což nelze říci o projektu Galileo.

Konec konců, a na tuto skutečnost se poukazuje také v usnesení, evropsko-latinskoameričtí partneři zastupují sami o sobě více než miliardu obyvatel, kteří tvoří třetinu členských států OSN a představují více než čtvrtinu světového obchodu.

– Zpráva: Cristiana Muscardini (A6-0104/2008)

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – (PL) Vážená paní předsedající, Světová obchodní organizace se vytvořila s cílem dosáhnout volného a multilaterálního obchodu. Přišlo se na to, že klíčem k trvalému hospodářskému růstu a ke snižování světové chudoby je otevřený trh, založený na zásadách přátelství a upřímnosti.

Pro některé lidi je však WTO stále nadále hádankou. Tento stav je důsledkem nedostatečné transparentnosti její činností a zveřejňování nevhodných informací. Užší pracovní skupiny G4 a G6 jsou v současnosti často vnímány jako sdružení představitelů velkých zemí, které prosazují, anebo se snaží prosadit, vlastní vůli vůči ostatním členům.

Další problém představuje nedostatek technické a právní pomoci ze strany WTO méně rozvinutým zemím, které nezískávají ze zvýšené liberalizace trhu žádné hospodářské výhody.

Se zeměmi jako je Indie, Čína či Brazílie se zachází jako s rozvojovými, a proto mohou mít výhody plynoucí z výhodnějších podmínek a různých závazků. Jsem přesvědčen, že v tomto směru jde v politice WTO o chybu. WTO nepočítá s obrovským potenciálem těchto zemí a jejich zdrojů. Země uvedenou skutečnost využívají a často používají v obchodních vztazích cenový dumping, což škodí jiným zemím. Rozdělení rozvojových zemí by mělo mít jasnější charakter a měly by se při něm zvažovat faktory jako je hospodářská síla, hospodářský rozvoj, růst HDP a růst vývozu.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, všichni souhlasíme s potřebou reformy WTO. Nejlepší reformou pro Světovou obchodní organizaci by však byla reforma stanovisek jednajících stran včetně Evropské unie.

Vyzývám své kolegy, aby podpořili celosvětovou kampaň vyzývající ke skutečnému obchodu, do které jsou zapojeni zástupcové různých stran. Spolu s panem Abdim Abdirahimem Haitharem z legislativního shromáždění Východoafrického společenství jsem jejím spolupředsedou. Vyzýváme k pěti věcem: zrušme zemědělské dotace, zrušme zemědělské dovozní tarify, liberalizujme pravidla země původu, klaďme větší důraz na pomoc obchodu, spíše na věci, jako je například infrastruktura, než na přímou rozpočtovou podporu zkorumpovaných vlád. A stimulujme země s nízkými příjmy, aby odstraňovaly vzájemné překážky a mohly tak vytvořit bohatství. Podnikatelé mohou vytvořit bohatství a země se tak mohou stát součástí světového obchodního systému.

– Zpráva: Anne Ferreira (A6-0040/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Vážená paní předsedající, Evropané si cení přirozeného životního prostředí. Podle průzkumů Eurobarometru si více než 70 % lidí přeje, aby rozhodovací orgány věnovaly politice v oblasti životního prostředí stejnou pozornost jako ekonomickým a sociálním otázkám.

Změna klimatu probíhá. Průměrné teploty v Evropě vzrostly za posledních 100 let o 0,095 °C a v průběhu nadcházejícího století mohou vzrůst o 2 ° anebo dokonce o 6 °C. Organizace OECD odhaduje, že 6,4 % dětských úmrtí a chorob v Evropě je způsobená vlivem znečistění životního prostředí.

Evropská unie může dosáhnout cílů v oblasti snížení znečištění, které jsou stanoveny Kjótským protokolem (předsedající přerušila řečníka)

  Předsedkyně . − Promiňte, ale hovoříte příliš rychle pro tlumočníky.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) ... zavedením směrnic týkajících se obchodování s emisními kvótami v Evropské unii, jakož i dalších nástrojů včetně evropského programu boje proti změně klimatu. Jsem přesvědčen, že zpráva paní Ferreirové povzbudí členské státy ke krokům v oblasti ochrany životního prostředí.

  Christofer Fjellner (PPE-DE). – (SV) Rád bych vyjádřil svou nespokojenost se skutečností, že jsme nedostali možnost hlasovat proti návrhu karty CO2 pro fyzické osoby, jinými slovy karty pro fyzické osoby, s jejíž pomocí máme měřit podíl jednotlivce na skleníkovém efektu. Je to jednoduše nesprávné. Tento krok je proti přirozené lidské činnosti a rozvoji a vysílá velmi podivné signály: nedýchejte, necvičte, zejména nelapejte po dechu, a hlavně si, proboha, hlídejte své větry!

Jaké by měly být sankce pro ty, kteří vypouštějí do ovzduší příliš oxidu uhličitého anebo se příliš podílejí na skleníkovém efektu? Měli bychom jim úplně zakázat dýchat? Ne, tyto slabomyslné nápady oslabují naši důvěryhodnost a přesouvají těžiště ze správných účinných opatření, především z obchodování s právy na emise, ze zásady znečišťovatel platí a z jiných účinných metod.

Jsem překvapen, že proti tomuto návrhu nevyjádřilo protest více lidí, a že byl pravděpodobně přijat bez povšimnutí. Je mi velmi líto, jestli jsem během svého vystoupení vypustil do ovzduší více oxidu uhličitého, než bych měl. Omlouvám se za to.

– Zpráva: Alexander Radwan (A6-0032/2008)

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Hlasoval jsem pro usnesení o mezinárodních účetních standardech. Standardy IFRS zjednoduší porovnávání finančního výkaznictví podniků, které pracují ve stejných, anebo dokonce v odlišných odvětvích. Jsem přesvědčen, že Evropská unie by měla přezkoumat, zda by ze zavedení mezinárodních účetních standardů do malých a středních podniků bylo možné získat nějaké výhody, a pokud ano, jaké.

Písemná vysvětlení hlasování

– Výroční politická strategie pro rok 2009 (RC-B6-0144/2008)

  Giles Chichester (PPE-DE) , písemně. − Britští konzervativci podporují důraz, s nímž se v tomto usnesení prosazuje zlepšení právní úpravy, snížení správní zátěže, obnovení důrazu kladeného na dosažení cílů lisabonské strategie v oblasti růstu a pracovních míst a další posun směrem k jednotnému trhu. Podpořili jsme také části týkající se nezávislého posouzení vlivu v legislativní oblasti, které představuje dlouhodobý cíl konzervativních poslanců EP.

Kromě jiného však nemůžeme podpořit části týkající se společné přistěhovalecké politiky a společné azylové politiky, jakákoliv opatření směřující k omezení svobody členských států provádět opatření v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, zřízení Evropské služby pro vnější činnost nebo jakékoliv kroky směřující k obranné schopnosti Evropské unie.

Z těchto důvodů jsme se v konečnom hlasování rozhodli zdržet se hlasování.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Návrh usnesení obsahuje více nejasných bodů. Jsme pro rozvoj vnitřního trhu, ale prohlášení, že Evropský parlament vyjadřuje politování nad tím, že v této oblasti nedošlo ke konkrétní harmonizaci, se dá interpretovat různě. Jednou z interpretací je, že by se měly zavést komplexnější harmonizované, podrobnější právní předpisy. My ji však nepodporujeme.

Jestliže se v návrhu odmítají všechny pokusy vrátit kohezní politiku na národní úroveň a podporuje se v něm společná přistěhovalecká politika a společná politika v souvislosti s NATO, rozhodli jsme se hlasovat proti společnému návrhu usnesení.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Pro takovou EU, která se vyznačuje zhoršováním sociálních a hospodářských podmínek svých pracovníků a obyvatelstva jako takového, a ve které neustále vzrůstá koncentrace bohatství, nerovnost a chudoba, je příznačné, že ani Komise ani větší část Parlamentu nepovažuje boj proti této nepřijatelné situaci za hlavní prioritu. Nakonec to nemůže jinak, když cílem politik EU je právě podpora této situace.

Zmíněné priority představují úsilí o šíření neoliberálních politik a zaměřují se na více opatření s cílem podporovat úplné zavedení jednotného trhu (což znamená liberalizaci trhů, především trhů se službami, zbožím a prací, a uplatňování flexikurity) a mezinárodního obchodu, které jsou v souladu s urychlováním federalistického a militaristického programu (součástí kterého je také revize vlastní strategie a strategie NATO) a jsou založeny na neratifikované (!) Lisabonské smlouvě.

Nakonec, v roce voleb do Evropského parlamentu nás naléhavě žádají a vyzývají k posílení propagandy EU a k mystifikaci jejích politik. Zastánci tohoto směru odmítli pozměňovací a doplňující návrh, který předložila naše skupina, a ve kterém odsuzujeme rozhodnutí Evropského soudního dvora, jímž se uznává mzdový dumping za zákonný a omezují se práva odborových svazů.

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. − (PL) Usnesení Evropského parlamentu o politické strategii pro rok 2009 se pozitivním způsobem odvolávalo na mnoho bodů, které obsahoval dokument Evropské komise. Zvláště důležité je, zdůraznit vzájemnou spojitost hospodářského pokroku, sociálního pokroku a ochrany životního prostředí, které jsou pro vytvoření trvale udržitelných ekonomik zvláště důležité. Jako členka Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vítám především podporu iniciativ, jejichž cílem je podněcovat potenciál malých a středních podniků.

Neměli bychom přehlížet otázku náležitého uplatňování směrnic, které mají pro vnitřní trh zásadní význam, především směrnice o službách a směrnice o spotřebitelském úvěru. Pokud má evropská integrace přinést skutečné výhody, je třeba správně transponovat nařízení na úrovni právních předpisů všech členských států. Neměli bychom však zapomínat na skutečnost, že Evropská Komise sehrává v oblasti monitorování, předkládání zpráv a podpory členských států ve snaze dosáhnout tohoto cíle nejdůležitější úlohu.

Evropský parlament v usnesení zaznamenal důsledky nedávného rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věcech Viking, Laval a Rüffert a potřebu další rozpravy v rámci Evropského parlamentu. V tomto směru se spoléhám na zapojení Evropské komise a na konstruktivní diskusi s jejími představiteli.

Souhlasím, že rok 2009 bude pro fungování evropských institucí rozhodující. Věřím však, že tato skutečnost nebude mít škodliví vliv na plnění letošních cílů.

  Dan Jørgensen, Poul Nyrup Rasmussen, Christel Schaldemose a Britta Thomsen (PSE), písemně − (DA) Socialistická skupina v Evropském parlamentu se rozhodla hlasovat proti pozměňovacímu a doplňujícímu návrhu, který předložila Skupina zelených/Evropská svobodná aliance, a který se týká úplného zrušení cíle 10 % biopaliv do roku 2020.

V souvislosti s trvalou udržitelností nebudeme dělat kompromisy z hlediska sociálního ani z hlediska životního prostředí. Z uvedeného důvodu trváme na tom, aby plnění cíle 10 % zůstalo závazné, což je možné zrealizovat trvale udržitelným způsobem.

V případě, že bude očividné, že uvedeného cíle nebude možné dosáhnout trvale udržitelným způsobem, jsme připraveni, jej přehodnotit. Jsme však přesvědčeni, že politická strategie Komise pro tento rok poskytuje prostřednictvím jednání o balíčku opatření, souvisejících se změnou klimatu včetně směrnice o obnovitelných zdrojích energie, vhodnou půdu pro toto rozhodnutí.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro pozměňovací a doplňující návrhy 1, 2, 3 a 4, které k návrhu společného usnesení o politické strategii Komise pro rok 2009 předložila socialistická skupina. Žádali v nich, aby Komise vyřešila bezvýchodnou politickou situaci v případě směrnice o pracovní době, směrnice o dočasné agenturní práci a směrnice o přenosnosti důchodových práv. Uvedená hlediska jsou v evropské sociální a zaměstnanecké politice klíčové. Skupina svými pozměňovacími a doplňujícími návrhy vyzývá Komisi, aby splnila svůj slib, který se týká předložení legislativního návrhu o minimálních normách v oblasti mezinárodního kolektivního vyjednávání, který by umožnil členským státům zlepšit tyto normy, zejména prostřednictvím kolektivního vyjednávání.

Mrzí mě skutečnost, že tyto pozměňovací a doplňující návrhy nezískaly požadovanou většinu. Protože se ve výsledném textu nezohledňují potřeby sociální Evropy, hlasovala jsem proti němu.

– Zpráva: Jutta Haug (A6-0084/2008)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE), písemně. − (PL) Rok 2008 je rokem ratifikace Lisabonské smlouvy, která má vstoupit v platnost v roce 2009. Evropské unii poskytne nové pravomoci a bude mít zásadní vliv na rozpočet Společenství.

Nově vytvořený Parlament a Komise budou muset uplatňovat zcela nový rozpočtový postup, který se bude týkat rozpočtu na rok 2010. Z uvedeného důvodu je velmi důležité uzavřít do konce tohoto roku jasnou dohodu o změnách příslušných rozpočtových a legislativních nástrojů s cílem zabezpečit transparentní rámec na rok 2010. Navíc musíme zintenzivnit přípravy na úplné a rozsáhlé přezkoumání všech oblastí výdajů EU, aby mohla Komise do konce tohoto roku předložit zprávu.

Zásada solidarity musí zůstat v budoucím roku jednou z priorit, stejně tak se však musí zaručit zabezpečení jejího financování. Znepokojuje mě však skutečnost, že již existující priorit Komise a jejích nových priorit nelze dosáhnout současně, bez ohrožení některých z nich, protože dostupné rezervy v rámci různých výdajových stropů víceletých finančních rámců omezují manévrovací prostor k jejich financování.

Z uvedeného důvodu by měl původní návrh rozpočtu poskytnout realistický obraz všech požadavků týkajících se budoucího roku a zohledňovat požadavek Parlamentu, který se týká využití celé sumy, přidělené na zkušební projekty, jejichž cílem je všeobecný prospěch evropských občanů.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Připomeňme si, že kromě rozpravy o rozpočtu Společenství na rok 2009 je tu v souladu s meziinstitucionální dohodou ještě jedna rozprava o revizi celého rozpočtu EU. Je ještě třeba určit přesnou formu této revize, máme však obavy, pokud jde o některé její cíle, které již byly naznačeny.

Rada už navíc oznámila svůj záměr zavést realistickou a přísně stanovenou výši plateb a oznámila také to, že výše závazku a platební rozpočtové prostředky se musí podrobně analyzovat v souvislosti se schopností Společenství je vyčerpat, což znamená, že jsou pravděpodobnější další snížení ve výdajových kapitolách pro strukturální politiku a soudržnost, se kterými nesouhlasíme. Máme odlišný názor a věříme, že je třeba vykonat podrobnou analýzu neúspěchu při čerpání celé sumy přidělené na tyto výdajové kapitoly, a že by se měla přijmout opatření, která by zaručila jejich přísné plnění.

Kromě toho v návrhu se trvá na zvýšení prostředků přidělených na vnitřní činnost s cílem poskytnout zdroje, které jsou v souladu se záměry EU. Zamítnutí našeho pozměňovacího a doplňujícího návrhu ukázalo, o co v skutečnosti jde. Jme důrazně proti požadavku Rady na dodatečné rozpočtové prostředky na vojenské výdaje jako součást Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

  Janusz Lewandowski (PPE-DE) , písemně. − (PL) Vážená paní předsedající, v rozpočtu na rok 2009 musíme zohlednit zvláštní okolnosti, které ovlivní budoucí rok.

Výzvou ke kontinuitě legislativních a rozpočtových činností EU budou především následky pro rozpočet v důsledku očekávaného vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, ale i evropských voleb a vytvoření nového Evropského parlamentu a nové Evropské komise. Zároveň jde o rok, v němž se má po dvou letech „snah dostat se na vrchol“, které byly ovlivněny zpožděními v legislativní oblasti a následnými zpožděními v započetí dlouhodobých programů, v plné míře realizovat finanční výhled na roky 2007 až 2013.

Zcela pochopitelný je důraz, který se klade na inovační politiky v oblasti financování, stejně jako na ambice Evropské unie v oblasti zahraniční politiky. Nelze jej však prosazovat na úkor kohezní politiky, která je v současném období z důvodu rozdílů v rozvoji mezi jednotlivými zeměmi a oblastmi velmi důležitá. V článku 3 zprávy, který se zabývá zásadou solidarity, se popisuje, jak lze využívat strukturální fondy vhodným a transparentním způsobem. Uvedená skutečnost nabývá zvláštního významu z hlediska revize rozpočtu, která se plánuje na roky 2008 až 2009, a která má vliv na finance EU po roku 2013. Jde o další z důležitých otázek v oblasti rozpočtové politiky v roce 2009.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám obsah zprávy paní Haugové o rozpočtovém postupu 2009, oddíl III –Komise: rozpočtový rámec a priority na rok 2009. Zpráva poskytuje směrnice, které pomohou usnadnit přechod od současného procesu k budoucímu, který vyplývá z Lisabonské smlouvy. Hlasoval jsem pro tuto zprávu.

– Ztroskotání lodi New Flame v zátoce u města Algeciras a jeho důsledky (RC-B6-0180/2008)

  Brian Simpson (PSE), písemně. − I navzdory tomu, že jsem hlasoval pro tento společný návrh usnesení, musím poznamenat, že jde o typické usnesení Evropského parlamentu, které není výsledkem obavy o životní prostředí anebo o námořní bezpečnost, ale toho, že konzervativní španělští politici se neustále zoufale pokoušejí získat zpět Gibraltarský záliv a přivést svou vládu do rozpaků.

Jeho text je pokusem o obsažení všeho a každého a nesouvisle a obšírně jsou v něm vyjádřeny banality, pro důležitou otázku námořní bezpečnosti však zůstalo jen málo prostoru.

V angličtině tento text působí velmi špatně a odstavec 12 nedává smysl. Je prakticky nemožný, a to je také důvodem, proč jej nelze brát vážně ani v případě, že mu rozumíte.

Důležitá je skutečnost, že ropa z lodi byla odstraněna, že orgány agentury EMSA a gibraltarské a španělské orgány jednaly v době katastrofy rychle a správně, a že musíme zaručit řešení celého problému námořní bezpečnosti. Všechny uvedené skutečnosti šlo uvést mnohem účelněji na dvou stranách, ne na čtyřech stranách nesouvislého textu, který máme nyní před sebou.

(Zkráceno v souladu s článkem 163 odst. 1 jednacího řádu)

– Summit Evropské unie a států Latinské Ameriky a Karibiku (RC-B6-0147/2008)

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro společný návrh usnesení o summitu Evropská unie – Latinská Amerika a Karibik, protože si myslím, že summit v Limě nabídne výjimečnou příležitost k upevnění strategického partnerství mezi těmito dvěma oblastmi a zintenzivní úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 včetně podpory demokracie, právního státu, ochrany a zaručení lidských práv s věnováním zvláštní pozornosti situaci žen, zvyšování sociální soudržnosti a snižování chudoby.

Souhlasím s narůstajícím přesvědčením o důležitosti vytvoření střediska pro monitorování migrace, které nám umožní lépe pochopit migraci mezi Latinskou Amerikou a Karibikem a Evropskou unií.

V otázkách ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti, lesního hospodářství, boje proti změně klimatu, diverzifikace a v otázkách nedostatku vody je třeba uskutečnit společné opatření.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Velmi sympatizujeme s tímto návrhem usnesení, avšak některé jeho části se týkají otázek, které nejsou záležitostí tohoto Parlamentu, ale naopak, měly by za ně zodpovídat členské státy a možná také Rada ministrů zahraničních věcí.

Jako vždy, různé skupiny předložily nepodstatné pozměňovací a doplňující návrhy, které se týkaly rozličných důležitých principiálních záležitostí, například zda je třeba zaznamenat organizaci MRTA do seznamu teroristických organizací EU, anebo pokusů o započetí mírového procesu v Kolumbii.

Jsou to důležité otázky, ale až natolik důležité, že o nich nemůže rozhodovat samotný Evropský parlament, ale subjekty s rozhodovacími pravomocemi v členských státech.

Z uvedených důvodů jsme hlasovali proti zprávě.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) I navzdory pečlivě připravenému návrhu tohoto usnesení je těžké skrýt v něm úsilí o to, aby se globální biregionální partnerství a euro-latinskoamerická zóna globálního meziregionálního partnerství staly zárodkem budoucí zóny volného obchodu (s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu), která by EU umožnila podporovat integraci Latinské Ameriky v souladu s její vlastní představou a reagovala na cíle jejích nejdůležitějších finančních a hospodářských skupin (viz cíle asociačních dohod mezi EU a zeměmi a regiony Latinské Ameriky, jako například Mexiko a Chile).

Někteří z nás jsou přesvědčeni, že důsledné opakování těchto formulací v textu usnesení, které by se měly stát společnými zásadami, hodnotami a zájmy je pouze pokusem o podporu koloniálních nároků a zásahů mocností EU v Latinské Americe.

Zásadně nesouhlasíme s tím, aby EU napomáhala nadnárodní společnosti přivlastňovat si bohatství, přírodní zdroje a biologickou rozmanitost regionu. Tento záměr vyústí do vykořisťování pracujících, podpoří nezaměstnanost, zničí milióny drobných farmářů, poškodí životní prostředí, zastaví pokrok a popře práva a svrchovanost národů.

  Jens Holm, Kartika Tamara Liotard a Eva-Britt Svenssen (GUE/NGL), písemně. − Chceme vyjádřit politování, že text o reprodukčním zdraví, který byl součástí usnesení skupiny GUE byl odstraněn z kompromisního návrhu všech politických skupin. Text zněl:

„Vyzývá, aby se v rámci veřejných politik propagovala infrastruktura, vybavení a veřejné služby, které zabezpečují všeobecný přístup žen k výchově v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví včetně kontroly vlastní plodnosti, a aby se podporovalo mateřství a otcovství. Uvedené činnosti by umožnily ženám plánování rodiny a ostatních stránek jejich života a podpořily všechny podmínky třeba pro vyšší účast na základě rovnosti.“

  David Martin (PSE), písemně. − Spolupráce v této oblasti si vyžaduje dialog, který mj. napomáhá sociální soudržnosti a součinnosti v boji proti globálnímu oteplování. Svým hlasováním jsem vyjádřil potřebu podrobnějšího dialogu v uvedených oblastech.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Vítám tuto příležitost diskutovat o situaci v Latinské Americe a o vztahu EU a této časti světa, kterou nám poskytl summit Evropská unie – Latinská Amerika a Karibik.

Podpořím společný návrh usnesení, rád bych však zdůraznil, že musíme zabezpečit, aby se našlo politické řešení problémů v Kolumbii a okolních zemích, které je v souladu se stanoviskem OSN.

Víme, že země tohoto regionu mají problémy a my v Evropské unii jim musíme aktivně pomáhat v překonávání problémů, především těch, které se týkají drog a kriminality a utužování demokratických zásad v jejich vládách a institucích.

  Charles Tannock (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci dnes hlasovali ve prospěch tohoto usnesení, rádi by však dali najevo, že odkaz, k němuž měli výhrady, a který se týkal všeobecné podpory Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a zmínky o „boji proti trestu smrti“, představuje otázku, která je věcí svědomí každého poslance Evropského parlamentu za Konzervativní stranu.

– Situace v Barmě (B6-0186/2008)

  David Martin (PSE), písemně. − Situace v Barmě vyžaduje jednotné a jasné stanovisko ze strany EU. Součástí zmíněného stanoviska jsou rozsáhlejší a cílenější sankce a přivítali bychom celosvětové zbrojní embargo a propuštění politických vězňů včetně Aun Schan Su Ťij. EU by však neměla vyvíjet tlak jen na Barmu, ale také na země sdružení ASEAN s cílem realizovat kroky k vyloučení Barmy z výhodných pravidel obchodování, které sdružení ASEAN nabízí.

–  Biologická rozmanitost a bezpečnost (B6-0143/2008)

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) Pokles biologické rozmanitosti je jednou z největších výzev, kterým dnešní společnost čelí, a která se v kontextu změny klimatu stává ještě znepokojivější.

Obavy z vlivu změny klimatu na pokles biologické rozmanitosti přesahuje samotnou ochranu druhů, kterým hrozí vyhynutí. Pokles biologické rozmanitosti snižuje produktivitu ekosystémů a účinnost jejich pomoci lidské populaci.

Například půdy se sníženou biologickou rozmanitostí mají nižší schopnost vázat uhlík, což ještě do vyšší míry zesiluje změnu klimatu.

Proto toto usnesení podporuji a doufám, že EU bude také nadále v rámci Úmluva OSN o biologické rozmanitosti zastávat ambiciózní stanovisko.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana June List podporuje mezinárodní aktivity s cílem zachovat biologickou rozmanitost a biologickou bezpečnost. Svět přírody nabízí bohatství, která lidé pouze začali objevovat , a je třeba, zanechat tento poklad budoucích příležitostí následujícím generacím. Z uvedeného důvodu dnes usnesení podporujeme.

Je však důležité, aby činnost EU s cílem zachovat biologickou rozmanitost umožňovala jistou pružnost, a aby se směrnice EU a právní předpisy přijímaly s ohledem na odlišnosti mezi jednotlivými národy. Naše členské státy mají rozličné životní prostředí, a proto musí mít také rozdílné způsoby své ochrany.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Ve zprávě Miroslava Ouzkého o Evropské strategii v oblasti biologické rozmanitosti (COP 9) a o prevenci v oblasti biotechnologických rizik (COP/MOP 4) se zpochybňuje ochrana biologické rozmanitosti a spravedlivé rozdělování výhod, které vyplývají z využívání těchto zdrojů.

Rád bych se zaměřil zejména na otázku biologické rozmanitosti a zdůraznil, že je třeba vyvinout různé moderní techniky v oblasti genetického inženýrství a využít je k cisgenickým a ne k transgenickým účelům s cílem podněcovat co nejpřirozenější procesy.

Souhlasím, že je třeba přijmout účinná opatření proti biologickému pirátství tím, že se některé z těchto výrobků označí značkou CE, čímž se zaručí, že splňují požadavky směrnic Společenství, které se jich týkají.

– Zpráva: Cristiana Muscardini (A6-0104/2008)

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Tato zpráva nenabízí nic méně a nic více než transformaci WTO na nové centrum řízení světa, jejíž sekretariát má vlivnější úlohu a pravomoci vytvořené podle vzoru Evropské komise (zaměstnanci, právo iniciativy a tak dále), která má parlamentní shromáždění a podobně. Celé toto centrum mají usměrňovat orgány, které chtějí kontrolovat svět.

Paradoxně, je v ní vyjádřená snaha o opodstatněnost konsensu, anebo jinak řečeno, jednomyslnosti, která, cituji: „na rozdíl od většinového (váženého) hlasování zaručuje rovnost všech členů.“ Po této rovnosti se v podstatě v Evropě šlape.

Stejně paradoxně se v ní žádá o to, aby se při obchodních jednáních a způsobech řešení obchodních sporů zohledňovala sociální, environmentální a „humanistická“ hlediska, přičemž by se žádosti o přistoupení posuzovaly jen z obchodního hlediska! Je to něco jako opožděné odůvodnění toho, že tento Parlament dal intenzivně najevo schválení přistoupení Číny do WTO, a nyní si stěžuje na sociální dumping ze strany této země, o opakovaném porušovaní lidských práv ani nemluvě.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Také navzdory tomu, že zpráva má mnohá kladná místa, uvádí se v ní například potřeba zvýšené koordinace činností mezi organizacemi WTO, ILO, programy UNEP, UNDP, organizací WHO a konferencí OSN, UNCTAD, obsahuje snahu o zjednodušení otázky liberalizace mezinárodního obchodu, kterou ani v nejmenší míře nekritizuje.

Cílem tohoto obezřetného přístupu je jen zmírnit kritiku a zamaskovat úlohy těch, kdo jako sociální demokrati, se snaží nalézt způsob řešení krize kapitalistického systému.

Ve zprávě se znovu zdůrazňuje podpora, i když pouze v umírněné formě, liberalizace světového obchodu a zároveň se v ní zastírají její následky. Liberalizace mezinárodního obchodu podpořila, k radosti a prospěchu velkých finančních a hospodářských skupin, zejména EU, otevření trhů mezi zeměmi s obrovskými rozdíly ve stupni hospodářského rozvoje.

Zpráva se urputně snaží zatajit to, že vyjadřuje souhlas s liberalizací obchodu a její úlohou při útoku vedeném neoliberální kapitalistickou globalizací, o které tvrdí, že zaručí hospodářský rozvoj a pokrok národů.

Není na tom ani špetka pravdy. Už jsme zpozorovali a stále pozorujeme, že nerovnosti ve světě vzrůstají, pokud budeme v současných neoliberálních politikách pokračovat i nadále, tento trend se ještě zvýší. Příkladem je růst cen potravin.

Z uvedených důvodů jsem hlasoval proti zprávě.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám zprávu paní Muscardiniové s názvem K reformě Světově obchodní organizace. Oblasti jako systém zastoupení, mechanizmus organizace na urovnávání sporů a všeobecná legitimita a transparentnost organizace si zaslouží pozornost. Analýza v této zprávě je důkazem toho, že pro příspěvek do rozpravy o zmíněných otázkách se udělalo mnoho práce. Navíc v souvislosti s rozpravou je nutná vyšší účast a konzultace s občanskou společností, rozvojovými zeměmi a organizacemi OSN. Výsledek mého hlasování ovlivnila uvedená hlediska.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN), písemně. – (PL) Světová obchodní organizace byla vytvořena s cílem poskytnout prostor pro volný a multilaterální obchod. Přišlo se na to, že klíčem ke stabilnímu hospodářskému růstu a ke snižování světové chudoby je otevřený trh, založený na přátelství a upřímnosti.

Pro některé lidi je však WTO stále nadále hádankou. Tento stav je důsledkem nedostatečné transparentnosti její činnosti a zveřejňováním nevhodných informací. Užší pracovní skupiny G4 a G6 jsou v současnosti často vnímány jako sdružení představitelů velkých zemí, která prosazují, anebo se snaží prosadit vlastní vůli vůči ostatním členům.

Další problém představuje nedostatek technické a právní pomoci ze strany WTO méně rozvinutým zemím, které nezískávají ze zvýšené liberalizace trhu žádné hospodářské výhody.

Se zeměmi jako je Indie, Čína či Brazílie se zachází jako s rozvojovými, a proto mohou mít výhody plynoucí z výhodnějších podmínek a různých vazeb. Jsem přesvědčen, že v tomto případě jde o chybu v politice WTO. WTO nepočítá s obrovským potenciálem těchto zemí a jejich zdrojů. Země uvedenou skutečnost využívají a často používají v obchodních vztazích cenový dumping, což škodí jiným zemím. Rozdělení rozvojových zemí by mělo mít jasnější charakter a měly by se při něm zvažovat faktory jako je hospodářská síla, hospodářský rozvoj, růst HDP a růst vývozu.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Vážená paní předsedající, dámy a paní, hlasuji pro správu paní Muscardiniové o reformě Světové obchodní organizace. Reformy multilaterálního obchodního systému a zejména činnosti Světové obchodní organizace bylo již nějakou dobu zapotřebí, především z hlediska současné velikosti organizace, která má 151 členů.

Rád bych zdůraznil také naléhavost reformy v souvislosti s rozvojovými zeměmi. V současném období využívají země se vzkvétajícím obchodem, například Čína a Indie preferenční zacházení a zvýhodňování, protože jsou stále vnímány jako „rozvojové“ země, které jsou na stejné úrovni s méně rozvinutými zeměmi. Souhlasím s návrhem na zřízení seskupení rozvojových zemí, které jsou jasnější, porovnatelnější, které více odpovídá skutečné situaci jejich ekonomik.

– Dohoda o volném obchodu mezi ES a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (B6-0142/2008)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Skutečná „uživatelská příručka“ pro dohody o volném obchodu...

V textu se nachází mnoho nekritických zmínek o snižování, odstraňování a liberalizaci necelních překážek, o obavách týkajících se narušení hospodářské soutěže zapříčiněného veřejnými dotacemi, zmínek o důležitosti zvyšování liberalizace služeb a investic a veřejných zakázek. Více méně také obsahuje podporu Lisabonské smlouvy.

Usnesení natolik neoliberální, že podnítilo sociální demokraty k obhajobě jejich tichého souhlasu s jeho obsahem prostřednictvím předložení souboru pozměňovacích a doplňujících návrhů s cílem jej zmírnit. Jde o takzvaný kapitalismus s lidskou tváří.

Zopakuji, že je zřejmé, že tyto smlouvy o volném obchodu se pokoušejí protlačit oknem to, co se jim nepodařilo dostat dovnitř dveřmi. EU se uzavíráním tohoto druhu dohod z různými regiony a zeměmi světa postupně snaží podporovat liberalizaci mezinárodního obchodu a zároveň pokračovat v jednáních s WTO.

Důrazně odmítáme dohody o volném obchodu (bez ohledu na to, jak záhadné se zdají být). Jsme přesvědčeni, že lidé se musí zorganizovat, sjednotit a bojovat za ukončení neoliberálních politik, které mají také škodlivé důsledky pro pracující a národy.

  David Martin (PSE), písemně. − Je třeba podpořit ústní otázku pana Markova adresovanou Komisi, týkající se dohody o volném obchodu mezi EU a Radou pro spolupráci arabských států Perského zálivu. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Radou pro spolupráci arabských států Perského zálivu by měla obsahovat ustanovení o normách v oblasti práce a životního prostředí a o lidských právech. Bez těchto ustanovení bude ohrožena sociální podstata dohody o volném obchodu. Za předpokladu, že EU bude také nadále spolehlivým obhájcem sociálně zodpovědné hospodářské politiky na celém světě, je třeba vyhovět žádosti o obnovení mandátu. Hlasoval jsem v souladu se stanovisky, která jsem ve vztahu k této otázce vyjádřil.

– Zpráva: Anne Ferreira (A6-0040/2008)

  Jan Anderssen, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme se rozhodli hlasovat pro tuto zprávu.

Domníváme se, že k řešení výzev v oblasti životního prostředí a klimatu je třeba navrhnout hospodářské nástroje na úrovni EU. Ve zprávě se zdůrazňuje také zásada subsidiarity.

Rozhodli jsme se však, že nepodpoříme text, který se týká konkrétních opatření pro domácnosti s nízkými příjmy.

Na vyvážení sociálních následků nástrojů politiky v oblasti životního prostředí existují jednodušší a lepší všeobecná opatření.

Rozhodli jsme se hlasovat také proti pozměňovacím a doplňujícím návrhům 2 a 3. Týkají se důležitých oblastí, jako je účinnost spalovacích motorů a používání pesticidů.

Domníváme se však, že je to nejlepší možné řešení, jaké může Parlament v souvislosti se snížením vlivu motorových vozidel na klima a s regulováním používání pesticidů v současné době nabídnout.

  John Bowis (PPE-DE), písemně. − Skupina PPE-DE vítá zprávu o zelené knize o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách. Jsme přesvědčeni, že její součástí je mnoho dobrých a konstruktivních prvků, které slouží ke zdůraznění důležitosti tržních nástrojů v rozvoji a provádění politiky v oblasti životního prostředí. Z tohoto důvodu jsme hlasovali pro zprávu.

Skupina PPE-DE by však ráda zaměřila svou pozornost na skutečnost, že jsme hlasovali proti druhé části odstavce 26, v němž se Komise žádá, aby předložila legislativní návrh týkající se minimální daně Společenství z CO2 do konce roku 2008. Máme intenzivní pocit, že tento požadavek je v rozporu se zásadou subsidiarity. Určování daňové politiky je na členských státech. Skupina PPE-DE by ráda zdůraznila také to, že tato koncepce není slučitelná s pokračujícím rozvojem účinného systému obchodování s emisními kvótami.

Skupina PPE-DE by dále ráda zdůraznila také skutečnost, že vzhledem k tomu, že o odstavci 42 zprávy se nehlasovalo odděleně, náš nesouhlas se ze stejného důvodu týká také daně z kerosinu a poplatků za emise NOx na území celé EU.

  Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Podporujeme zprávu o zelené knize o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, A6-0040/2008, nebo se zabývá velkým počtem mechanismů, které lze použít na ochranu anebo zlepšení životního prostředí, například obchodování s emisními kvótami, zásada znečišťovatel platí a reforma subvencí, které škodí životnímu prostředí.

Odmítáme však myšlenku zavedení tzv. karty CO2 pro fyzické osoby a malé a střední podniky, na kterou se má zaznamenávat spotřeba energie a množství vyprodukovaných skleníkových plynů. Za prvé, Domníváme se, že překážkami budou praktické problémy. Také se domníváme, že návrh je v konfliktu se soukromím občanů a osobní svobodou, zejména z důvodu, že neobsahuje odůvodnění sběru těchto údajů anebo jejich využití.

Odmítáme také návrh týkající se daní z CO2. Volný obchod znamená, že zdroje planety Země se využívají nejúčinněji, jak se dá. Měli bychom se zaměřit na mezinárodní smlouvy v oblasti životního prostředí.

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu Anne Ferreirové o zelené knize o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, protože souhlasím s tím, že použití těchto nástrojů je na uskutečňování reálných a účinných politik v oblasti životního prostředí nevyhnutelné. Opatření, která zlepšují fungování trhů, jako je používání zásady znečišťovatel platí, umožňující zpoplatňování hospodářských činností způsobujících škody v oblasti životního prostředí, jsou takovou formou zasahování ze strany státu, kterou je třeba, na základě zkušeností z oblasti ochrany životního prostředí, podporovat.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. − (PT) Podporuji zprávu Anne Ferreirové, protože jsem přesvědčen, že tržní nástroje jako zdaňování, subvence a obchodování s emisními kvótami jsou pro účely politiky v oblasti životního prostředí důležité, ale ne jediné využitelné na podporu trvale udržitelného rozvoje.

I když s touto zprávou všeobecně souhlasím, myslím, že by bylo předčasné zavést jednotnou evropskou daň z CO2. Bylo by totiž složité, spojit ji zároveň se systémem obchodování s emisními kvótami EU.

Kromě toho nesouhlasím s tím, že platná ustanovení Společenství o ochraně životního prostředí je třeba nahradit tržními nástroji, které svou podstatou nebudou náhradou za právní předpisy.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Otázky životního prostředí patří v rámci spolupráce EU k nejdůležitějším oblastem. Mezinárodní znečišťování životního prostředí v Evropě nelze řešit na úrovni jednotlivých států. V podobných případech má EU zřejmou úlohu.

Velmi znepokojující je však skutečnost, že v této zprávě se nehanebným způsobem využívají otázky týkající se životního prostředí jako argumenty pro zvýšení politické moci EU a pro otvírání dveří byrokracii a protekcionismu. Existuje mnoho případů a všechny jsou nesprávné. Ve zprávě se požaduje společné zdaňování, přehodnocení způsobu vnímání volné hospodářské soutěže a zavedení takzvaných nástrojů přizpůsobení na hranicích, jinými slovy, daní.

Členským státům se musí povolit rozhodování o otázkách politiky v oblasti životního prostředí. Rozvoj kreativity spočívá v soutěži mezi zeměmi a podniky s cílem najít řešení problémů v oblasti životního prostředí, a ne v tom, že budeme do svých životů zavádět byrokracii.

Z uvedených důvodů jsme hlasovali proti zprávě.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tato zpráva pokračuje v iniciativě Evropské komise a vytváří soubor směrnic Evropského parlamentu pro vytvoření tržních nástrojů v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, vyhlídku, kterou vnímáme s těmi nejvážnějšími výhradami a obavami.

Jejím cílem je snížit znečištění a chránit životní prostředí prostřednictvím tržních opatření a prostřednictvím zavedení zásady znečišťovatel platí, náklady, které budou v konečném důsledku nést spotřebitelé, všeobecně rodiny, které již nyní platí většinu environmentálních daní.

Zpráva se dotýká placení poplatků za spotřebu vody, které zahrnují náklady na používání zdroje a environmentální náklady. Víme, že v některých zemích již podporují nahrazení daně z příjmu daní založenou na zásadě "znečišťovatel platí", a že někteří ji považují za daň budoucnosti EU.

Kromě jiných opatření v oblasti daní, zpráva předkládá schéma obchodování s emisemi CO2, která je založena na hlavních hospodářských zájmech, a která podpoří spekulaci v oblasti financí.

Proto jsem hlasoval proti.

  Linda McAvan (PSE), písemně. − Poslanci Evropského parlamentu za Labouristickou stranu podporují řešení problémů týkajících se životního prostředí prostřednictvím tržních nástrojů, ke kterým patří systém obchodování s emisními kvótami EU. Velmi vítáme zelenou knihu i zprávu samotnou. Existuje však více oblastí, k nimž máme výhrady. Mimo jiné k nim patří:

– odstavec 47: směrnice Eurovignette: domníváme se, že Komise v budoucnosti předloží legislativní návrh směrnice Eurovignette a své stanovisko vyjádříme až po jeho předložení,

– odstavec 50: směrnice o zdaňování energie: cíle některých výjimek v oblasti daní z fosilních paliv pro domácí spotřebitele se týkají sociální politiky a je třeba je respektovat.

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. − (SV) Jako švédský liberál mám ke společnému systému zdaňování EU skeptický postoj. Neplatí to však v případě environmentálních daní. Avšak i navzdory tomu musíme důkladně zvážit, která kombinace nástrojů bude zvláště účinná. Jsem velkým fanouškem obchodování s emisními kvótami a v zásadě nejsem proti dani z oxidu uhličitého. Při jejich vzájemném srovnávání je však třeba pečlivě zvažovat, a když tyto návrhy byly předloženy jako protichůdné, považuji za vhodné zaujmout stanovisko.

Zpráva paní Ferreirové je částečně dobrá, částečně ne. Více jejích častí je však kladných, proto jsem před hlasováním nemusel dlouho přemýšlet. Ale neplatilo to o všech částech. Jde například o odstavec 66, o kterém se nehlasovalo odděleně, a který se týká zavedení tzv. karty CO2 pro fyzické osoby a malé a střední podniky. Je pravda, že politika je o tom, že něco chcete. Ideální by však bylo, kdyby to bylo také uskutečnitelné.

  Thomas Ulmer (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasuji proti této zprávě, protože navrhované nástroje zavánějí spíše plánovaným než tržním hospodářstvím. Nesouhlasím s převládajícími názory v souvislosti se základními charakteristikami tržního hospodářství.

– Zpráva: Alexander Radwan (A6-0032/2008)

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Otázky, které se řeší ve zprávě pana Radwana, znějí dost technicky, jsou však velmi důležité.

Veřejné orgány by určitě měly mít slovo při stanovování účetních standardů, protože mají velký vliv na všechny subjekty v rámci hospodářství a dokonce také na daňové příjmy jednotlivých zemí. Není správné, když se soukromý orgán zřídí de facto, jako skutečný zákonodárce, bez jakékoli politické kontroly, zejména v současnosti, když se stále více zpochybňuje technická legitimnost rady IASB. Důvodem pochyb je způsob, jakým rada řeší problémy. Jde spíše o teoretický než odborný přístup. Navíc existuje ještě mnoho nedostatků, pokud jde o její geografické a odborné složení. Ano, když budou nové standardy užitečné a bude jich třeba, měly by se přijmout, ale až po provedení důkladné analýzy nákladů a přínosů. Ano, úloha rady IASB by se měla týkat jen společností kótovaných na burze a ne malých a středních podniků.

Pokud jde o zásadu „reálné hodnoty“, v souladu s ní se upřednostňuje krátkodobý přístup a za dominantní faktor vedení podniků se považují finanční výsledky. Zvyšuje se vliv finanční sféry na hospodářství a zvyšuje se nestálost trhů. Evropská unie by měla odmítnout zavedení těchto standardů. Stanovisko zpravodajů k tomuto problému však není ani zdaleka jednoznačné. Z uvedeného důvodu se zdržíme hlasování o této zprávě.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Od ledna 2005 mají veřejné obchodní společnosti EU povinnost používat pro konsolidované účetní uzávěrky mezinárodní účetní standardy.

Uvedené standardy vypracovala soukromá organizace (Nadace Výboru pro mezinárodní účetní standardy a Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASCF/IASB)), která je financována ze soukromých zdrojů (především podniky ze stejné oblasti), a která nepodléhá žádné veřejné kontrole.

I když jsou v této zprávě vyjádřena hlediska, ke kterým máme výhrady, obsahuje návrhy opatření s cílem řešit popsanou situaci, a pokud jde o uplatňování tohoto typu účetních standardů v malých a středních podnicích, je v ní vyjádřen opatrný postoj.

Bohužel, je třeba si ujasnit, že pacienta nelze vyléčit utišujícími opatřeními, jejichž cílem je minimalizovat následky finančních spekulací a zabránit výskytu situací, které by mohly vést ke krachu mezinárodního finančního systému, a které jsou způsobem upevnění vzrůstající liberalizace pohybů kapitálu.

Musíme se dostat k podstatě problému: vzrůstajícímu ovládání hospodářství finančním kapitálem a vzrůstající míře finančních spekulací a následnému úniku výrobních investic. Musíme jednat tak, aby finanční systémy sloužily pokroku národů a zemí, a ne aby byly k dispozici obrovskému kapitálu!

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. − (PL) Pro stabilitu finančních trhů jsou světové účetní standardy na vysoké úrovni zvláště důležité. Mezinárodní účetní standardy (IFRS) nepochybně zjednoduší srovnávání finančního výkaznictví podniků a v konečném důsledku investorům umožní přijímat lepší rozhodnutí.

Ráda bych však poznamenala, že požadavky na malé a střední podniky se liší od těch, které kladou investoři na kapitálové trhy.

Z uvedeného důvodu souhlasím se zpravodajem v tom, že standardy IFRS, které jsou navržené pro malé a střední podniky Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB) jsou příliš složité. Chtěla bych zdůraznit, že budu vytrvale odmítat řešení, které namísto usnadnění situace kladou podnikům další překážky. Návrh rady IASB se připravoval pro velmi velké malé a střední podniky (více než 50 zaměstnanců). Na tomto místě bych ráda připomněla několik údajů, které nedávno zveřejnil EUROSTAT, a podle kterých podniky, které zaměstnávají méně než 50 zaměstnanců, tvoří 98,7 % všech podniků fungujících v EU. Více než 50 zaměstnanců má pouze 1,1 % podniků, je jich zhruba 210 000.

Chtěla bych poznamenat, že nejsem proti myšlence standardů IFRS pro malé a střední podniky jako takové. Jsem však přesvědčena, že Evropská unie by měla vykonat podrobný průzkum přínosů přijetí standardů IFRS pro malé a střední podniky. Pokračování rozpravy o této otázce budu sledovat se značným zájmem.

  Peter Skinner (PSE), písemně. − Veřejný dohled nad orgány jako je nadace IASCF/rada IASB představuje kontroverzní otázku. Směřování ke sbližování schválené ve standardech IFRS může přinést podnikům, které fungují na mezinárodní úrovni, rostoucí výhody. Zrušení podvojného účetnictví může ušetřit milióny eur. Povaha dohod, které se přijímají netransparentně a způsobem, který nemůžeme ovlivnit, však zpochybňuje veřejný dohled nad tímto procesem.

Malé a střední podniky si také zaslouží náležitou pozornost. O zacházení s nimi je známo méně faktů, než o velkých společnostech.

Navíc zásadu reálné hodnoty není třeba narušit alternativami a výklady do větší míry, než je třeba.

  Předsedkyně . − Tímto jsou vysvětlení hlasování uzavřena.

9. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

(Zasedání bylo přerušeno v 12.55 hod. a pokračovalo v 15.00 hod.)

PŘEDSEDA: PAN ONESTA
místopředseda

10. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

11. Sdělení společných postojů Rady: viz zápis

12. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (rozprava)

12.1. Zimbabwe

  Předseda . – Dalším bodem programu je šest návrhů usnesení o Zimbabwe⁽¹⁾.

  Erik Meijer, autor. – (NL) Vážený pane předsedající, prezident Zimbabwe pan Mugabe býval hrdinou boje za nezávislost. Díky němu se z bývalé Jižní Rhodésie stal nový stát Zimbabwe, který po skončení koloniální vlády Velké Británie a spárech politiky apartheidu bílé menšiny, která povstala proti koloniální moci, poskytl hlas demokracie černošské většině obyvatelstva.

Mugabe byl dlouhá léta neuvěřitelně mírným vládcem. Neprosazoval přerozdělení vlastnictví půdy formou nátlaku. Radikální byl pouze ve svých námitkách vůči homosexuálům. Na své sliby z minulosti v souvislosti s pozemkovou reformou si vzpomněl až tehdy, kde mu hrozila ztráta moci. Od té doby jeho neuvážené skutky přivedly hospodářství země k úplnému krachu. Přerozdělení zemědělské půdy neprobíhalo podle náležitého plánu, ale zcela svévolně, takže nejagresivnější přívrženci shrábli půdu pro sebe.

Ještě horší je však způsob, jakým se chová ke svým politickým oponentům. Neoblomně je zastrašuje a útočí na ně, pokud se jim však podařilo přežít. V době posledních voleb se dokonce vyskytlo podezření, že jejich výsledky byly zmanipulovány. Tentokrát vyhrála parlamentní volby opozice, zdá se však, že navrhované přepočítání hlasů je připraveno tak, aby ji zbavilo vítězství. Výsledek prezidentských voleb se nezveřejnil již po dobu jednoho měsíce, takže rozsah Mugabeho porážky není znám.

V posledních dnech nadšeně prohlásil, že ve své zemi nikdy nic nezmění. Tento slib může splnit jen pomocí násilí a útlaku. Svůj záměr uskuteční s použitím plné lodi zbraní dovezených z Číny. Po objasnění těchto okolností je logické, že okolní svět má v souvislosti se zmíněným domácím konfliktem obavy. Podpora uprchlíků, podpora opozice a tlak na vládnoucí stranu představují nevyhnutelné způsoby jak dosáhnout toho, co vždy vyhlašoval také Mugabe, konkrétně, politické moci většiny.

  Geoffrey Van Orden, autor. − Vážený pane předsedající, rád bych vyjádřil především své zklamání z toho, že v této důležité rozpravě není zastoupena Rada.

Od voleb v Zimbabwe uplynul téměř měsíc. Je velmi pravděpodobné, že je vyhrálo Hnutí za demokratickou změnu. Mugabe a jeho stoupenci již nemají ve svých úřadech co dělat, o výsledcích voleb jsme však neslyšeli prakticky nic kromě toho, že Mugabeho lidé znovu reagují násilným způsobem, a že se zoufale snaží upravit výsledek voleb.

Po celá léta jsme ukazovali na Zimbabwe jako na největší hanbu Afriky, na svědectví následků týrání, úplatkářství a vykořisťování děsivým režimem jednoho člověka. Mugabe zničil zemi, která kdysi prosperovala. A zatím, po celou tu dobu, po dobu těch dlouhých let, stáli afričtí vůdcové opodál , a buď neučinili nic, anebo tleskali tomuto tyranovi, kdykoli se jim naskytla příležitost. Jak hanebné! Jaký skandál. A jaká tragédie. A to nejen pro obyvatele Zimbabwe, ale pro Afriku.

Po období celých těch let má hlavní klíč k osudu Zimbabwe Jižní Afrika, ale Thabovi Mbekimu se nejenže nepodařilo zhostit se svých povinností zprostředkovatele, ale dokonce s Mugabem nestydatě sympatizoval. Před několika dny svět ohromeně pozoroval Mbekiho, když prohlásil, že v Zimbabwe není krize, že jde jen o normální volební politiku.

Zatímco EU uložila alespoň cílené sankce na režim Mugabeho, všemožně se snažila zabezpečit, aby je nikdo nebral vážně, dokonce pozvala Mugabeho, který měl zakázáno cestovat do zemí EU, na summit EU – Afrika v Lisabonu v prosinci loňského roku z důvodů, které byly nepravdivé. Co EU ve skutečnosti udělala z diplomatického anebo hospodářského hlediska, aby ostatní africké země přesvědčila o tom, aby se k Zimbabwe zachovaly čestně? Odpověď zní: velmi málo.

Na nápravu je ještě čas. Jacob Zuma, předseda Afrického národního kongresu, vyzývá k přijetí opatření v souvislosti se Zimbabwe. V našem dnešním návrhu usnesení vyzýváme lidi dobré vůle z vládní strany Zimbabwe Zanu-PF, aby byli optimističtí a měli na paměti, že změna je na dosah.

Je čas, abychom dali najevo, co si myslíme. Uskutečníme tuto demokratickou změnu, která je konec konců v zájmu obyvatel Zimbabwe potřebná.

  Bogusław Rogalski, autor. − (PL) Vážený pane předsedající, politická situace i vnitřní bezpečnost v Zimbabwe se po březnových parlamentních a prezidentských volbách náhle zvrtla k horšímu. Samotná skutečnost, že výsledky voleb ještě stále nejsou známy, je ukázkou rozkladu právního státu a ukázkou totalitní povahy moci v tomto africkém státě.

V dnešní Africe je demokracie jako taková vážně ohrožena. Režim znovu použil proti opozici a proti demokratickým snahám obyvatel Zimbabwe moc. Z uvedeného důvodu je zapotřebí rozhodné reakce ze strany Evropské unie, na které by se měl podílet také náš Parlament. Měli bychom reagovat na popsanou situaci, měli bychom však také odsoudit krok Číny – zaslání plné nákladní lodi zbraní na africké pobřeží, kterým se snaží podpořit Mugabeho režim.

Z uvedeného důvodu rád podpořím doložku našeho společného návrhu usnesení, ve které se čínská vláda vyzývá, aby zastavila vývoz zbraní do Zimbabwe. Jen tak bude možné snížit počet obětí teroru státu, kterému podléhají jeho občané.

  Marios Matsakis, autor. − Vážený pane předsedající, po mnoha letech britské koloniální vlády a po diktátorství apartheidu Iana Smithe, tehdejší Rhodésii, dnešní Zimbabwe, dovedla k nezávislosti skupina bojující za svobodu, do které patřil také pan Mugabe.

Nikdo nemůže popřít, že tito lidé se zasloužili o osvobození Zimbabwe. Jak se to však často stává, intenzivní a dlouhodobé vládnutí, kombinované s oportunismem a nekontrolovatelným hladem po osobním materiálním zisku, brzy zkazilo altruistického ducha svobody a demokracie a převrátilo vládnoucí režim Mugabeho na utlačující vládní orgán bez jakékoli vize do budoucnosti a s přehnanými projevy totality. Výsledkem je mezinárodní izolace Zimbabwe a neustálé směřování státu k chudobě a úplatkářství.

V nedávných volbách dal lid Zimbabwe najevo velkou potřebu změny, ale Mugabeho režim se nechce vzdát moci a riskuje, že dovede zemi k anarchii a občanské válce.

Prostřednictvím tohoto návrhu usnesení odevzdáváme poselství, že je třeba respektovat přání lidu Zimbabwe, které vyjádřil ve volbách. Chceme se ujistit také v tom, že ti v Africe, kteří tvrdí, že je situace Zimbabwe zajímá, převezmou zodpovědnost do vlastních rukou, podívají se na situaci reálně, budou vnímat Mugabeho takového, jaký je nyní a ne, jaký byl před mnoha lety a budou rozhodně konat s cílem uskutečnit v Zimbabwe přechod k demokracii.

  Raül Romeva i Rueda, autor. − (ES) Vážený pane předsedající, vzhledem k vývoji událostí se domnívám, že situace v Zimbabwe si určitě žádá naši pozornost na tomto mimořádném zasedání. Proto se přidávám k těm, jinak ani nemohu udělat, kteří již odsoudili násilí ze strany vládních jednotek vůči opozičním skupinám, novinářům a stoupencům lidských práv.

Rovněž doufám, že tímto usnesením alespoň přispějeme k podpoře těch, kteří se ze zahraničí a zevnitř země snaží v této situaci obnovit demokratický proces.

Rád bych však upozornil na jeden konkrétní bod, který se týká známého případu čínského plavidla An Yue Jiang, které vezlo 77 tun zbraní a munice určených Zimbabwe, a které bylo nuceno opustit jihoafrický přístav Durban po tom, co dělníci v docích odmítli vyložit náklad, a soud rozhodl, že zbraně nelze provézt územím Jižní Afriky.

Podle mých informací plavidlo v současnosti hledá jiný přístav, v němž by mohlo vyložit svůj náklad. Vzhledem k nesouhlasu regionu s přijetím nákladu se však zdá, že plavidlo se může vrátit do Číny s nesplněným úkolem.

Je zřejmé, že plavidlu nemělo být nikdy povoleno vyplout, a že je třeba, aby se všechny vlády spojily a co nejdříve vypracovaly mezinárodní smlouvu o přesunech zbraní, protože naneštěstí na světě existuje mnoho míst podobných Zimbabwe, kterým by nikdy nemělo být umožněno přijímat zbraně anebo munici jakéhokoli druhu.

Vnímejme tento příklad jako podnět k jednání o účinné a právně závazné smlouvě o obchodu se zbraněmi (ATT), ke které léta vyzývá mnoho mimovládních organizací v síti IANSA, a ke které nyní vyzývá tento Parlament.

  Urszula Gacek, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený pane předsedající, brzy uplyne měsíc od prezidentských voleb v Zimbabwe. Rozhodně to je dostatek času na sčítání hlasů a oznámení výsledku. V současnosti pokračuje opětovné sčítání v 23 volebních obvodech na žádost vládnoucí strany Zanu-PF. Existují vážné obavy, pokud jde o způsob zacházení s volebními urnami. Nelze vyloučit ani manipulaci s hlasovacími lístky v době opětovného sčítání. Z posledního sčítání hlasů vyplývalo, že bude třeba uskutečnit druhé kolo prezidentských voleb. Současné prohlášení pana Mugabeho o jeho vítězství musíme zpochybnit. Doufejme, že druhé kolo se opravdu uskuteční.

Mezinárodní společenství však musí vyvíjet neutichající tlak, aby zabezpečilo, že toto druhé kolo bude co nejsvobodnější a nejspravedlivější. Pozorovatelem voleb a novinářům musí být umožněn vstup do země. Z dlouhodobějšího hlediska bude třeba uskutečnit reformy včetně vytvoření nezávislé volební komise s cílem zabezpečit, aby tato fraška už nikdy nebyla nazvána demokratickými volbami.

  Katrin Saks, jménem skupiny PSE. – Vážený pane předsedající, v ústavě Zimbabwe je stanoveno, že „žádná osoba není vystavena týrání anebo nelidskému anebo ponižujícímu anebo jinému zacházení.“

Porušení vnitrostátního a mezinárodního práva jsou tak častá, že zde nemáme dostatek času ani na to, abychom je spočítali. Ráda bych následující slova adresovala dvěma osobám: policejnímu komisaři Augustinovi Chihurimu a armádnímu generálovi Constantinovi Chiwengovi. Týrání a jiné kruté, nelidské anebo ponižující zacházení anebo trest jsou v rámci mezinárodního práva úplně zakázané. Například v článku 5 Africké charty lidských práv a práv národů a v článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Zimbabwe je smluvním státem v případě obou nástrojů.

Vyzývám vás k okamžitému ukončení porušování lidských práv ze strany policejních úředníků a vojáků a naléhám, abyste zabezpečili bezodkladné, nezávislé a nestranné vyšetřování obvinění týkajících se policejní a vojenské účasti na zneužívání lidských práv včetně násilných útoků vůči jednotlivcům.

  Janusz Onyszkiewicz, jménem skupiny ALDE. – (PL) Vážený pane předsedající, diktátorská vláda pana Mugabeho změnila Zimbabwe ze země se vzkvétající ekonomikou na úplnou katastrofu. Inflace dosáhla úrovně 100 000 % ročně. HNP klesl za několik posledních let o třetinu a nařízení na snížení cen o 50 % znamenal prázdné obchody. V posledním období byla každá společnost v zemi znárodněna. Kromě toho patří délka života v Zimbabwe mezi nejnižší na světě: 37 let v případě mužů a 34 v případě žen. Čtvrtina populace je nakažena virem HIV a přibližně 80 % žije pod hranicí chudoby.

Pokud chceme v Zimbabwe dosáhnout změny mírovou cestou, a změna je určitě nevyhnutelná, musíme zabezpečit, aby k ní došlo prostřednictvím voleb a ne prostřednictvím krvavých bojů a revoluce.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, 29. března 2008 se uskutečnily prezidentské volby a volby do místních zastupitelstev v Zimbabwe. Doposud však nebyly oznámeny žádné výsledky.

Zabránění zveřejnění výsledků prezidentských voleb a doprovodný útlak opozice jsou nepřijatelným způsobem potlačování demokratického úsilí lidu Zimbabwe. Skutečnost, že 14. dubna 2008 nejvyšší soud v Zimbabwe zamítl naléhavou žádost opoziční skupiny, Hnutí za demokratickou změnu, o to, aby volební Komise zveřejnila výsledky voleb, dokazuje závislost soudnictví na současném šéfovi prezidentské kanceláře, Roberta Mugabe, který se obává ztráty moci.

Ostře odsuzujeme porušování lidských práv a uplatňování síly vůči opozici.

Dodávky zbraní do této země v této době znamenají podporu možnosti propuknutí občanské války a rovněž si zaslouží odsouzení. Z toho důvodu patří zvláštní uznání také zaměstnancům přístavu v Jižní Africe, kteří odmítli vyložit zbraně poslané z Číny bezpečnostním silám v Zimbabwe.

  Koenraad Dillen (NI). – (NL) Vážený pane předsedající, pokolikáté je situace týkající se lidských práv v Zimbabwe zahrnuta do programu jako předmět naléhavé rozpravy? Kolikrát jsme tu bezmocně vystoupili a kritizovali způsob, jakým Mugabe potlačuje svůj lid? Nejsme vždy ve všem jednotní, ale v případě Zimbabwe stále dosahujeme jisté míry konsensu.

Toto potupné představení nedávných voleb je opět důkazem, že bezohlednému diktátorovi vůbec nezáleží na demokracii. Politika etnických čistek vůči bílým farmářům stále pokračuje. Mugabe pohrdá opozicí, mezinárodním společenstvím a svým vlastním lidem. Nejslabší v Zimbabwe trpí na prvním místě. O tom však víme již léta.

Evropské společenství přitom v prosinci loňského roku na summitu EU – Afrika v Lisabonu rozprostřelo tomuto muži červený koberec. Jen britský předseda vlády Gordon Brown se držel svého přesvědčení a bojkotoval tuto malou nechutnou schůzku. Všichni to víme, ale v tom spočívá podstata této žalostné situace. Mugabe ví, že má podporu. Uvědomuje si, že ho podporuje několik kamarádských vůdců států, můžeme říci kamarádských spoludiktátorů v Africe, kteří odmítají jakoukoli kritiku své kriminální politiky jako „neokolonialismu.“ Úloha Jižní Afriky je v těchto vztazích mimořádně zrádná. Pokud ho Africká unie nebude otevřeně kritizovat, Mugabe bude beztrestně pokračovat.

Mugabe také ví, že má podporu Číny, která chce převzít úlohu Evropy v Africe a dosahuje toho tak, že zkorumpovaným vůdcům států tvrdí, že je nebude trápit otázkou lidských práv a dobré veřejné správy. Skutečná podstata čínského režimu se ukazuje nejen v Tibetu, ale také v Dárfuru a Zimbabwe. Toto je podstata dnešní rozpravy a my musíme odsoudit a intenzivněji zdůraznit společnou vinu Číny a Afriky.

  José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, události v Zimbabwe by byly komické, kdyby nebyly tak dramatické a nemohly by nabýt velmi tragický charakter.

Jaký je cíl voleb? Cílem je demokratická volba vlády. Znamená to, že proces hlasování musí být svobodný a spravedlivý, hlasy musí být sečteny, výsledky zveřejněny a volba lidu respektována. Toto není případ Mugabeho Zimbabwe.

Nezveřejnění výsledků a opětovné sčítaní způsobem, jakým bylo objednáno, jsou úplně směšní. Mezinárodní společenství musí tento postup pozorně sledovat. Musíme si vyposlechnout varování náboženských vůdců, kteří apelují na náš smysl pro zodpovědnost od té doby, co se obávají důsledků ve formě mimořádné násilné krize rozměrů genocidy. Je to také zkouška pro mezinárodní orgány a my musíme vyvinout tlak na Společenství pro rozvoj jižní Afriky (SADC), Africkou unii a Organizaci Spojených národů.

Konečně, pokud jde o čínské plavidlo: zprávy tvrdí, že se může vrátit zpět do Číny, s čímž nás v úterý obeznámil komisař Michel. Tuto zprávu je však třeba potvrdit a já naléhám na Komisi, aby vyvinula tlak na Čínu. Toto rozhodnutí musí být politické, nestačí rozhodnutí lodní společnosti.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, ve staré Rhodésii bývala turistická cedule, která vyzývala lidi, aby „přišli do Rhodésie a viděli ruiny Zimbabwe.“ V posledních letech byl význam sloganu obrácen a vznikl dvojsmyslný vtip: „Přijeďte do Zimbabwe a prohlédněte si ruiny Rhodésie.“ Dnes by bylo možné přečíst ceduli klidně takto: „Přijeďte do Zimbabwe a prohlédněte si ruiny Zimbabwe.“ Neodkazoval by na slavnou kamennou stavbu, ale na zruinované naděje na prosperitu a demokracii.

Jsem přesvědčen, že je povinností Evropské unie, využít současného stavu, kdy i přes manipulace různého druhu zimbabwská opozice díky své odvaze konečně vybojovala významné vítězství, a podpořit zásady demokracie a právního státu v tomto důležitém africkém státě. Zimbabwský lid již mnoho vytrpěl. Musíme však nalézt také způsoby podpory, které nelze interpretovat jako projav neokolonialismu. Je tedy nevyhnutelné, aby to, co děláme, získalo podporu okolních států a zimbabwského lidu.

Proto vítám první pozitivní kroky ze strany Afrického národního kongresu, i přestože musí udělat více! Z toho důvodu zvláště vítám příklad statečnosti dělníků v docích. Musíme velmi jasně uvést, že je společnou úlohou Evropské unie, Africké unie a různých sil jižní časti Afriky zabezpečit, aby příležitost, která vznikla v současnosti po volbách, byla využita správně. Pan Mugabe už má své místo v dějinách a působivost tohoto místa se každým dnem oslabuje.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Obavy opozice, že Mugabe se rozhodne pro použití síly, aby zakryl prohru své vládnoucí strany ve volbách 29. března, se potvrdily. Při pokojné demonstraci opozice, která protestovala proti opožděnému vyhlášení výsledků voleb, bylo zatčeno 36 osob.

Do problémů země, která se nachází v hluboké ekonomické krizi a z které statisíce lidí odcházejí za lepším živobytím, vstoupil čínsky zájem o africkou ropu. Výměnou za zbraně podporuje Čína korupci a diktátorský režim a je jedním z největších obchodních partnerů a dárců pomoci režimu Roberta Mugabeho.

Podporuji Usnesení Evropského parlamentu o Zimbabwe, které podporuje opozici, odsuzuje časté projevy rasismu stoupenců Roberta Mugabeho a zároveň vyzývá Čínu k nápravě.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, lid Zimbabwe si zaslouží spravedlnost a právní stát. Volby z minulého měsíce naznačují možný konec týrání. Domnívám se, že samotná skutečnost týkající se zpoždění uznání výsledků voleb ze strany Mugabeho vlády a snahy o opětovné sčítání hlasů naznačuje a dokazuje, že se cítí být poražena.

Zejména se obávám rozšíření násilí v tomto období nasměrovaného proti údajným stoupencům opozice, lidem, kteří byli zbiti a zabiti jen pro názorovou odlišnost od postojů vlády. Rád bych také uvedl, že tento režim nemůže přežít bez podpory zvenčí, takže čínský prvek je velmi symbolický, lodě s výzbrojí, které přistávají v afrických přístavech.

  Předseda. – Teoreticky by doba vystoupení neměla podle jednacího řádu „trvat déle než dvě minuty“, ale je zde ještě třetí řečník a byl bych rád, kdyby vystoupil.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, rád bych se připojil k dnešním tvrzením svých kolegů poslanců o otázce Zimbabwe, kterou nelze přehlédnout. Evropa investovala a pokračuje v investicích značných finančních zdrojů v Africe s dobrým záměrem vytvoření demokracie a pozvednutí životního standardu průměrných obyvatel. Příklad Mugabeho a Zimbabwe by mohl nakazit jiné novopečené byrokraty v Africe, dokonce i byrokraty na místech, kde vládne demokracie, ale kde je opozice vyzbrojena zbraněmi z Číny anebo z jiných zemí socialistického světa. To představuje hrozbu pro tyto demokracie a naší povinností je, abychom je chránili. Z tohoto důvodu nemůžeme Zimbabwe jednoduše umožnit, aby z této situace vyvázla, a domnívám se, že se tyto hlasy nemýlí a měly by být vyslechnuty v celé Africe.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, se zájmem jsem sledovala rozpravu v tomto Parlamentu a vítám usnesení, o kterém budeme v krátké době hlasovat.

Nejprve bych ráda připomněla stále platný závazek Komise vůči obyvatelům Zimbabwe. V tomto smyslu bych také ráda zdůraznila, že Evropská unie zůstává nejdůležitějším dárcem pro Zimbabwe a jsme ochotni plnit tuto úlohu nadále.

Situace v Zimbabwe, zejména po volbách 29. března, je středem zájmu, a stejně jako Evropský parlament také Komise sleduje události velmi pozorně. S členskými státy úzce spolupracujeme v Zimbabwe také tady v Evropě s cílem koordinovat opatření na úrovni Evropské unie.

Jsme přesvědčeni, že obyvatelé Zimbabwe a sousední státy jsou hlavními hráči při hledaní řešení krize. Proto povzbuzujeme regionální partnery Zimbabwe, aby hráli důležitou roli. Komise z tohoto důvodu podporuje probíhající regionální snahy a závěry summitu Společenství pro rozvoj jižní Afriky (SADC), který se uskutečnil 13. dubna v Lusace, a na kterém vyzvali ke zveřejnění výsledků prezidentských voleb a, v případě rozhodujícího souboje, k vytvoření bezpečného prostředí ze strany vlády Zimbabwe.

Vítáme také přesun volební pozorovatelské mise ze strany SADC s cílem okamžitě dohlížet na probíhající volební proces až do jeho ukončení. Zároveň je nám líto, že EU nebyla vyzvána, aby vyslala svou vlastní volební pozorovatelskou misi.

V rámci své účasti na summitu SADC věnovaném problematice chudoby, který se uskutečnil 19. dubna na ostrově Mauricius, komisař Michel využil příležitosti a setkal se s většinou prezidentů anebo předsedů vlád členských států SADC, aby jednal o krizi v Zimbabwe. Poděkoval jim za jejich úsilí a povzbudil je, aby posílili svou snahu nalézt přijatelné řešení.

Ráda bych potvrdila komisařovu ochotu pokračovat ve využívání každé příležitosti k dialogu s cílem najít řešení krize v Zimbabwe. Mezitím Komise a členské státy pokračují v poskytování mimořádného množství humanitární pomoci obyvatelům Zimbabwe.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční po skončení rozprav.

(1) viz zápis

12.2. Írán: případ Khadijeh Moghaddamové

  Předseda. – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení v případě Khadijeh Moghaddamové⁽¹⁾.

  Paulo Casaca, autor. − (PT) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, jednou z nejtemnějších stránek teokratického íránského režimu je misogynství. Od islámské revoluce v roce 1979 íránské orgány úspěšně omezily všechna nejdůležitější práva žen. Kamenování, mrzačení a porušování práva na soukromí a většiny nejzákladnějších práv je dnes pravidlem. Společnost reaguje na tuto situaci stále zřetelněji a intenzivněji.

V této souvislosti Hnutí za milión podpisů, které začalo svou činnost v Íránu přibližně před dvěma lety, je jedním z nejdůležitějších projevů touhy íránské občanské společnosti jak ukázat svůj odpor k vládnoucímu režimu.

V posledních dvou letech jsme byli svědky přibližně stovky odsouzení k trestu odnětí svobody a jiných trestů zaměřených proti lidem, kteří podepsali petici hnutí. V současnosti po předložení našeho návrhu nás různé organizace na ochranu lidských práv informovaly, že tři ženské aktivistky tohoto hnutí Nashrin Afzaliová, Nahid Jafariová a Zeynab Peyghambarzadehová byly odsouzeny s podmínečným odkladem výkonů trestů odnětí svobody a bičování. Je to situace, kterou nelze tolerovat, a vyzývám všechny kolegy poslance, aby dali najevo své odmítnutí tohoto stavu a vyjádřili svou podporu íránským ženám.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Vážený pane předsedající, Írán je zemí, v které mohou žít pouze lidé připraveni na zastrašování ze strany armády a konzervativních teologů. Svoboda, demokracie a lidská práva nemají v této zemi význam. Mají volby, ale kandidáti musí být podporováni konzervativními duchovními, takže disidenti jsou a priori vyloučeni. Mnoho Íránců opustilo režim teroru své země a mnoho z nich by již nebylo naživu, kdyby tak neučinili. Měli bychom najít prostor pro tyto uprchlíky v Evropě namísto toho, abychom je posílali zpět, anebo s nimi zacházeli jako s teroristy.

Zároveň nepopíráme, že část íránské populace schvaluje zabíjení homosexuálů, diskriminaci žen a útlak etnických menšin. Tato část nenávidí západní dekadenci ve své zemi z období dynastie Páhlaví, která byla poslaná do exilu koncem sedmdesátých let po tom, co si z Íránu udělala prodlouženou ruku Ameriky a Evropy. Ani v tom období se nehovořilo o demokracii a odpůrcové režimu byli pronásledováni a posíláni do exilu. Za příchod současného režimu teroru k moci byl zodpovědný zejména Západ a chyby, kterých se dopustil. Kdyby měl Írán skutečnou příležitost stát se moderním národem za vlády ministerského předsedy Mossadequa začátkem padesátých let minulého století, nikdy by se nestal živnou půdou pro současné vládce.

V Íránu existují hnutí za změnu, ale jsou předmětem všeobecné tyranie. Paní Khadijeh Moghaddamová byla zadržena 8. dubna a obviněna ze „šíření propagandy vůči státu, rozvracení veřejného mínění a útoků na národní bezpečnost.“ Od té doby ji propustili, ale přísná obmezení žen jednoduše pokračují. Musíme projevit solidaritu s utlačovanými.

  Eija-Riitta Korhola, autorka. − (FI) Vážený pane předsedající, z usnesení je zřejmé, že donucovací opatření se v Íránu používají k utišení těch, kdo vystupují za práva žen. Jsou zatýkáni, vyslýcháni a odsuzování k trestu odnětí svobody. Některým dokonce hrozí ukamenováním. Činnost mimovládních organizací je velmi složitá a existují omezení svobody slova a shromažďování. Kromě toho začátkem ledna přerušil činnost časopis Zanan, který byl hlasem rovnosti.

Znepokojující je také to, že Írán ještě neratifikoval Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. Íránský právník v oblasti lidských práv Mehrangiz Kar se vyjádřil, že íránský právní systém není slučitelný s úmluvou OSN o právech žen, protože jeho povaha nemůže být v rozporu s náboženským zákonem šaría. Většina muslimských zemí však tuto úmluvu ratifikovala.

Vynořuje se otázka, zda jsou íránské rozhodovací subjekty a orgány přesvědčeny, že politicky aktivní ženy, které kritizují systém, představují skutečné nebezpečí pro íránskou společnost. Tyto houževnaté a odvážné ženy představují obrovskou touhu po změně. Je důležité, aby EU projevila svou podporu těmto íránským ženám, které bojují za základní lidská práva.

  Ewa Tomaszewska autorka. − (PL) Vážený pane předsedající, v Íránu dochází k vážnému porušování lidských práv, konkrétně k hrozbě ukamenováním takřka deseti žen k smrti. Mám na mysli íránské ženy Khayrieh, Kobra N, Fatemeh, Ashraf Kalhoriovou, Shamameh Ghorbaniovou, Leylu Ghomiovou, Hajar a sestry Zohrehovy a Azar Kabiriniatovou a také další lidi. Uplatňování trestu smrti v případě dětí a těch, kteří hovoří o právech žen, vyžaduje silnou reakci ze strany demokratického světa. Zatčení osob, které se účastnily na kampani Milión podpisů, je důkazem toho, že je společnosti odpíráno právo, vyjadřovat se k důležitým otázkám.

Tyto postupy musí být odsouzeny. Orgány Evropské unie by měly monitorovat situaci související s dodržováním lidských práv v Íránu. Rádi bychom byli svědky toho, kdyby byla do Íránu vyslána skupina pozorovatelů a kdyby připravila podrobnou zprávu, kterou může Evropský parlament zvážit, aby mohl vymezit své stanovisko a předložit své návrhy opatření, které by mohly pomoci zlepšit situaci, související s  dodržováním lidských práv v Íránu.

  Marios Matsakis, autor. − Vážený pane předsedající, jakkoliv se člověk snaží porozumět jiné společnosti, životnímu stylu a okolnostem, které převládají v hluboko muslimském státě, jakým je Írán, nemůže si pomoci a musí se cítit šokován a nahněván nad hrubě nedemokratickým a ukrutným zacházením se ženami v této zemi.

Některé příklady zahrnují vyloučení žen z nejvyšších státních úřadů a nemožnost být jmenovány soudkyněmi, diskriminační práva žen v manželství, v rozvodovém řízení, v rámci péče o děti a v dědickém řízení. Dalšími příklady je skutečnost, že důkaz předložený ženou na soudu má jen poloviční váhu v porovnání s důkazem předloženým mužem, dále legální věk ženy na uzavření manželství 13 let, odsuzování žen ke krutým a ponižujícím trestům, dokonce k smrti, primitivním a barbarským způsobem také za údajný kriminální čin, kterým je mimomanželský vztah.

Namísto toho, aby vládnoucí režim v Íránu usiloval o zlepšení stavu, dochází v současnosti k pokusům situaci zhoršit. Příkladem je návrh zákona o ochraně rodiny, který se v současnosti posuzuje, a který je zaměřen na další uzákonění polygamie, dočasného manželství a jednostranného práva mužů na svévolný rozvod a péči o děti. Íránské orgány kromě toho vedou stále intenzivnější kampaň zaměřenou na potlačování ženských aktivistek a ochránců práv žen všeobecně.

Vyzýváme íránský režim, aby se snažil osvobodit od náboženského fanatismu a dlouhodobě nahrazovaných, neúspěšných politických způsobů myšlení, a aby se zdravým přístupem snažil přivést svou zemi zpátky do 21. století a neutápěl ji v temných dobách extrémního muslimského totalitarismu minulosti.

  Raül Romeva i Rueda, autor. − (ES) Vážený pane předsedající, byl jsem informován o případu Mokarrameh Ebrahimiové díky mezinárodní kampani vedené organizací Amnesty International a kampani Stop Stoning Forever. Jejich cílem bylo dosáhnout propuštění této ženy, která byla odsouzena za mimomanželský vztah ke smrti ukamenováním.

Dobrá zpráva je, že alespoň částečně díky této kampani byla Ebrahimi osvobozena 17. března 2008 po tom, co strávila jedenáct let ve vězení. Špatná zpráva je, že její partner měl méně štěstí a před rokem byl ukamenován k smrti tak, jak to v současnosti hrozí nejméně deseti dalším ženám a dvěma mužům v Íránu.

Bohužel, v zemi, ve které porušování lidských práv včetně práv žen dosahuje znepokojujících rozměrů, to není ojedinělý případ. V roce 2007 se počet poprav zdvojnásobil, čímž se Írán stal zemí s nejvyšším počtem poprav na obyvatele po Saudské Arábii. Spolu s Jemenem jsou to tři země, ve kterých se uskutečnilo největší množství poprav osob mladších než osmnáct let.

Od začátku kampaně Stop Stoning Forever v říjnu 2006 uniklo smrti ukamenováním šest lidí. Ostatním byl udělen odklad a mnoho případů se zkoumá.

Měl bych však upozornit, že obrovské množství případů pronásledování a utlačování představují ti, kteří se odváží stát se aktivisty v boji za lidská práva v Íránu.

Islámské poradní shromáždění v současnosti zkoumá íránský trestní zákon, ale trest smrti ukamenováním má být v nejpříznivějších případech nahrazen jiným způsobem popravy anebo bičováním.

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Vážený pane předsedající, tato velkolepá budova zde ve Štrasburku je pojmenována po Louise Weissevé, která se dostala do konfliktu s policií a soudy v demokraticky osvícené Francii v meziválečném období, protože vedla kampaň za volební právo žen.

Tuto situaci samozřejmě nemůžeme srovnávat s totalitní diktaturou v Íránu, ale vzpomínka by nám Evropanům měla sloužit jako ponaučení o určitém stupni pokory. Režim v Íránu je nepřijatelný, totalitní, ale Írán je velkou, mnohotvárnou zemí, v které touha po reformách neustále roste. Iniciátoři této petice patří například mezi reformní hnutí, kterým musíme poskytnout naši důraznou podporu, a kteří se v současnosti rozšířili, aby zahrnuli také členy rodiny Chomejní.

V íránské politice, administrativě a akademickém světě můžeme v současnosti najít více žen než ve většině ostatního islámského anebo asijského světa. Toto tvrzení možná není v souladu se zažitým názorem, ale je to fakt.

V Íránu potřebujeme stavět na této pluralitě s cílem dosáhnout konečného pádu nepřijatelného, totalitního režimu v této zemi. Pro nás Evropany je to obrovská výzva. Proto jsem velmi vděčný svému kolegovi Albertovi Dessovi za to, že mi v pondělí pomohl zachovat tuto důležitou otázku v programu. Dámy a pánové, z Íránu totiž potřebujeme vytvořit jednu z našich priorit v rámci činnosti Parlamentu zaměřené na podporu dodržování lidských práv.

  Marianne Mikko, jménem skupiny PSE. – (ET) Dámy a pánové, situace žen v Íránu je vážná. Náboženství se často využívá jako ospravedlnění porušování lidských práv.

Je ponižující dozvědět se, že i v současnosti mohou být ženy potrestány ranami bičem, anebo dokonce trestem smrti. V případě Íránu je nevyhnutelné, aby se co nejdříve podepsala Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. Tento důležitý dokument již podepsalo 185 zemí. Írán je však skutečnou „černou ovcí“ v této oblasti, protože všechny země, které jej obklopují, již s úmluvou souhlasily.

Vřele vítám osvobození významné bojovnice v boji proti diskriminaci žen Khadijeh Moghaddamové. Buďme však upřímní, musela strávit ve vězeňské cele devět dlouhých dní. Kampaň Milión podpisů, kterou začala, byla významným krokem směrem k dosažení dodržování práv žen. Je nepřijatelné, aby byly ženy uvězněny za boj za stejná práva. Násilí vůči ženám v Íránu musí být zastaveno. Ženy musí mít možnost, vyjádřit se ke všem otázkám. Z Íránu se nemůže stát výjimka ve světové obci.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Vážený pane předsedající, dnes se zde uskutečnilo setkání mezi paní Rajaviovou, předsedkyní Národní rady odporu Íránu, francouzskými politiky a představiteli Evropského parlamentu.

Paní Rajaviová se ve svém projevu jasně vyjádřila o důležitosti práv žen pro demokratickou íránskou opozici a opět potvrdila, že opozice nám dává naději na změnu v Íránu. Musíme přijmout určitá opatření.

První krok spočívá v dodržování soudního rozhodnutí o tom, že íránští mohamedáni by měli být vyškrtnuti ze seznamu teroristických organizací. Druhý, možná ještě důležitější krok, spočívá v tom, abychom konečně uznali Národní radu odporu Íránu za představitele demokratického Íránu. Tímto směrem by se měly ubírat naše naděje na mírovou změnu.

  Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím odolat pokušení uvést jeden příklad. Podle mého názoru je to velmi konkrétní příklad věrohodnosti íránských vládních úřadů.

Moje maličkost, Carlo Fatuzzo, který v této chvíli stojí před vámi, byl na veřejném a formálním setkání íránského ministra zahraničních věcí a delegace Komise z delegace Evropská unie – Írán označen za stoupence protiíránských teroristů, zdůrazňuji, protiíránských, samozřejmě, k mé velké spokojenosti. Bylo to před pěti lety, zdůrazňuji, pěti. Nechám na vás, pane předsedající a mí mnozí kolegové, abyste posoudili nebezpečí, které představuji pro íránský režim. Tolik k věrohodnosti íránských ministrů a vůdců.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, íránská islámská republika je velkou hrozbou pro lidská práva a demokracii takřka 30 let. Ženy jsou prvním cílem této extrémistické větve islámu. Režim muslimů jim odpírá jejich práva. Ani mladá děvčata nejsou výjimkou. S devítiletým děvčetem se zachází jako s dospělou osobou a je trestána bičováním a dokonce i kamenováním.

I přesto se však žen nepodřídilo režimu. Je povzbuzující vidět, že hlavní demokratické opoziční hnutí Národní radu odporu vede žena jako paní Maryam Rajaviová. Usnesení mají svůj význam, ale nestačí. Tyto ženy musíme podporovat skutky.

  Armando Veneto (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych Parlamentu připomněl, že v době mého působení ve funkci poslance v italském parlamentu jsem měl bohaté styky s Íránským hnutím odporu a souhlasil jsem s ráznými opatřeními zaměřenými na ochranu lidských práv, která jejich představitelé obhajovali.

Vláda mi v té době tento postoj skrytě vytýkala, protože mi bylo řečeno, že jasně formulovaná a explicitní řešení nejsou v souladu s věcnou politikou. Říkám to, protože tato rozprava by v konečném důsledku měla směřovat k jedinému základnímu bodu: zatímco my v tomto Parlamentu máme velké mínění o humanitárních závazcích Evropy jako celku a Evropského parlamentu, konkrétně tlaky související s ropou, vlastními zájmy a oportunismem jsou v rozporu s těmito závazky. S touto situací musíme bojovat!

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, Komise má stejné obavy jako poslanci, pokud jde o paní Khadijeh Moghaddamovou a případy žen a ochránců lidských práv pronásledovaných íránskými úřady.

Paní Moghaddamová je vůdkyní petiční kampaně Milión podpisů, jejíž cílem je změnit íránské zákony, které jsou v rozporu se zásadami rodové rovnosti a lidských práv.

Vítáme propuštění paní Moghaddamové i přes vysokou kauci. Musíme však zdůraznit skutečnost, že dvě další členky podpisové kampaně paní Hana Abdiová a paní Ronak Safazadehová jsou zadržovány od podzimu 2007.

Kromě toho hluboce litujeme nedávného odsouzení čtyř dalších členek kampaně za údajné ohrožení národní bezpečnosti pro jejich účast na shromáždění před soudní síní v Teheránu před dvěma lety. Paní Zeynab Peyghambarzadehová byla odsouzena k dvouletému podmíněnému trestu a paní Nashrin Afzaliová, paní Nahid Jafariová a paní Minoo Mortaziová k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu a 10 ranám bičem. Důrazně odsuzujeme tyto rozsudky, které lze vnímat pouze jako součást probíhajícího úsilí o zastrašování a ponížení těchto mírumilovných ženských bojovnic.

Kampaň za práva žen a rovnost je velmi důležitá a má v Íránu velký význam. Každá z těchto odvážných žen si zaslouží naši bezvýhradnou podporu. Vyzývám íránské úřady, aby bezpodmínečně propustili paní Abdiovou a paní Safazadehovou a zbavili je všech obvinění a stejně postupovali také v případě jejich spolubojovnic za práva žen.

Bohužel, mnoho dalších ochránců lidských práv je v Íránu v ohrození. Zvláště vyzývám úřady, aby bezpodmínečně propustili pana Manseura Ossanloua a pana Emadedina Baghiho a zastavily útlak, zastrašování a politické pronásledování ochránců lidských práv.

Komise opětovně zdůrazňuje své znepokojení nad ukončením činnosti nezávislého ženského časopisu Zanan před dvěma měsíci. Komise vyzývá íránské úřady, aby opětovně umožnily vydávání časopisu Zanan. EU posoudí postoj Íránu k časopisu Zanan i k ženské kampani za stejná práva jako ukazovatel jeho ochoty vážně se zabývat zlepšením situace v oblasti dodržování lidských práv.

Vyzýváme Íránskou islámskou republiku, aby v plné míře dodržovala své závazky v rámci mezinárodních úmluv, zejména v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Rovněž připomínáme, že v době kandidatury ve volbách v Radě OSN pro lidská práva Írán tvrdil, že zváží přistoupení k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen.

Evropská unie nastolila íránským úřadům otázky týkající se lidských práv včetně práv žen a podpory rodové rovnosti. V tomto úsilí bude pokračovat. Bez systematického zlepšování situace v oblasti dodržování lidských práv v Íránu se naše vztahy s Íránem nemohou náležitě rozvíjet.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční po skončení rozprav.

(1) viz zápis

12.3. Čad

  Předseda. – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení o situaci v Čadu⁽¹⁾.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Vážený pane předsedající, koloniální vláda na bývalých územích Francouzské západní Afriky a Francouzské střední Afriky skončila v letech 1958 až 1960. Konec vlády nebyl důsledkem zdlouhavého konfliktu a výsledného vzniku kolektivního národního vědomí, ale spíše způsobem zabránění vzniku osvobozovacích hnutí. Tento proces byl řízen spíše shora než zdola. Z francouzských zámořských departmentů se nejprve stala autonomní území a později nezávislé státy.

S výjimkou Guiney (Konakry) však francouzský vliv zůstal v těchto státech vždy větší než v ostatních bývalých koloniích. Ve velkém pouštním státě, v Čadu, je stále přítomná francouzská armáda a její přítomnost určitě ovlivnila to, komu bylo a komu nebylo umožněno, této zemi vládnut. Tento mocný evropský vliv nevedl k rozvoji evropských zásad demokracie a lidských práv v těchto zemích. Státy a jejich hranice nejsou výsledkem domácích hnutí, která formovala nezávislý stát, ale jednoduše koloniální minulosti.

Znamená to, že etnické rozdíly mohou vést k etnické konfrontaci. V těchto zemích to znamená neustálý boj o moc a o to, kteří občané budou patřit k vyšší, a kteří k nižší sociální vrstvě. Etnická a územní různorodost se při sestavování vlády často vůbec nebere v úvahu, anebo jen částečně. Podle názoru mé skupiny, problémy, které to způsobuje nelze vyřešit jednoduchým rozmístněním nových evropských jednotek. V těchto zemích byla stále přítomna armáda a vedlo to ke zhoršení situace. Odpověď nespočívá ve stabilizaci současné situace, z čehož mají prospěch současní vládci, ale ve vytvoření prostoru pro změnu řízení zdola.

  Filip Kaczmarek, autor. − (PL) Vážený pane předsedající, v návrhu usnesení se odvoláváme na Dohodu z Cotonou, a především na část o humanitární pomoci.

Musím vám však připomenout nešťastnou událost v době posledního společného parlamentního shromáždění AKT – EU v Lublani, které se uskutečnilo před měsícem. Strana zemí AKT odmítla kompromisní návrh usnesení shromáždění, týkajícího se Čadu. Delegáti, kteří souhlasili s odmítnutím tohoto usnesení , byli navíc ze zemí sousedících s Čadem, i přestože jejich zájmy byly v návrhu kompromisního znění zohledněny. Bylo složité porozumět tomu, proč se naši partneři z Afriky rozhodli odmítnout toto usnesení.

Jsem přesvědčen, že usnesením Evropského parlamentu, které přijmeme za několik minut, se vyplní mezera vzniklá chybějícím velmi očekávaným usnesením Společného parlamentního shromáždění AKT – EU. Myslím, že všichni můžeme souhlasit s vyhlášením čadského prezidenta Idrisse Debyho, že péče o 300 000 súdánských uprchlíků a 170 000 vnitrostátních uprchlíků v Čadu je těžké břemeno. Evropská společnost si to uvědomuje, a proto se 14 zemí Evropské unie rozhodlo splnit mandát Bezpečnostní rady OSN a vyslat do Čadu 4 000 vojáků.

Jsme šťastni, že Evropská unie převzala zodpovědnost a projevila solidaritu tímto způsobem. Rozsah této solidarity by však mohl být širší. Většina ze 14 zemí, které se rozhodly zúčastnit na misi, včetně například Irska, Finska, Rumunska a Polska nemá historické anebo hospodářské vazby s Čadem. Nasměrováním pomoci Čadu tyto země projevily nejen solidaritu, ale i nezištnost v jejich touze pomoci bezbranným civilistům, obětem konfliktu v Dárfuru a vnitřních nepokojů v Čadu, uprchlíkům v táborech na čadsko-súdánské hranici a pracovníkům humanitárních misií působících v této oblasti.

Jsem přesvědčen, že tato mise splní svůj účel při řešení konfliktu a pomůže obyvatelům Čadu a Súdánu. Přejeme si, aby obyvatelé Čadu měli úspěšné, demokratické a transparentní volby v roce 2009.

  Ewa Tomaszewska autorka. − (PL) Vážený pane předsedající, od 3. února 2008 nemáme žádné informace o osobě Ibniho Oumara Mahamata Saleha, mluvčím Koordinace politických stran za obranu a ústavu.

Týrání, věznění a různé druhy útlaku se systematicky využívají proti opozici. Je obmezena svoboda projevu a právo na spravedlivý soudní proces. Bezpečnostní síly a ozbrojené skupiny ze Súdánu ohrožují obyvatelstvo a útočí na humanitární organizace zejména ve východní části Čadu.

V Čadu je více než 250 000 uprchlíků ze Súdánu a přibližně 57 000 uprchlíků ze Středoafrické republiky, stejně jako uprchlíků z Dárfúru. Konflikt v Dárfúru se rozšířil na území Čadu. Ozbrojený konflikt doprovází humanitární katastrofa: je nedostatek potravy pro uprchlíky, náhle stoupají ceny potravin, sotva 20 % dětí navštěvuje školy, jsou nuceny vstupovat do ozbrojených sil a násilí vůči dětem se neustále rozšiřuje, především sexuální útoky na děvčata.

Je důležité umožnit uprchlíkům, aby se vrátili do svých domovů. Je důležité zastavit nejen ozbrojený konflikt v Čadu, ale i důsledky krize v Dárfúru. Jen usnesení o ozbrojených konfliktech může poskytnout příležitost pomoci 4,5 miliónu lidí v Dárfúru a východním Čadu. Jen ukončení války umožní snížit množství případů porušování lidských práv.

Obrazy žen vyhublých na kost, které sedí před svými shořelými domy s hladovými dětmi v náručí, obrazy, které byly běžné v Polsku a jiných evropských zemích v době druhé světové války, jsou dnes v Čadu a Súdánu skutečností. Evropa unikla těmto tragickým okolnostem. Pomožme lidem v Čadu a Súdánu, aby znovu získali naději. Zastavme ozbrojený konflikt pomocí mírové mise.

  Marios Matsakis, autor. − Vážený pane předsedající, Čad, pátý největší národ v Africe, měl velmi problematickou postkoloniální historii. Občanský konflikt, partyzánská válka, vojenský převrat, náboženské a etnické rozdělení spolu s nehostinnou polopouští a problematickými sousedy v oblasti vedly k takřka nepřetržitým nepokojům v této zemi. V důsledku toho a navzdory skutečnosti, že je to země je bohatá na zlato, uran a ropu, Čad trpí obrovskou chudobou a z toho plynoucími ubohými zdravotními a sociálními podmínkami.

Současný vládní režim vedený prezidentem Debym, který získal moc po převratu v roce 1990 a od té doby zaznamenal několik pochybných volebních vítězství, byl údajně spojen s početnými projevy krutého útlaku a pronásledování vůči opozičním politikům, aktivistům za lidská práva a novinářům. Bylo zdokumentováno svévolné zatýkání a zadržování, týrání a mimosoudní vraždění.

Doufejme, že tímto návrhem usnesení bude vyslána jasná zpráva panu Debymu, jakož i všem ostatním stranám spojeným s touto problematickou částí světa, že nastal čas národního smíření, posílení demokratických procesů a dodržování lidských práv. Cílem tohoto usnesení je stejně ujistit obyvatele Čadu, že Evropská unie stojí v případě potřeby po jejich boku a bude nadále vyvíjet největší úsilí s cílem pomoci dosáhnout míru a prosperity pro všechny občany země.

  Marie Anne Isler Béguin, autorka. − (FR) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, podle shodných výpovědí svědků byl Omar Mohamed Saleh zatčen doma ozbrojenými muži v uniformách 3. února 2008.

Od té doby se neobjevilo oficiální prohlášení a jeho rodina a političtí kolegové se obávají, že po svém zatčení byl chladnokrevně zavražděn. Nelze tolerovat, aby toto utajování informací pokračovalo a prezident Idriss Deby musí předat informace, které má k dispozici.

Vyzýváme proto především francouzskou vládu, která, jak víme, poskytla pomoc prezidentovi Čadu, aby získala všechny možné informace o zmizení Mohameda Saleha, o kterého se mimořádně obáváme a také informace o osudu ostatních politických vězňů. V žádném případě to nemůže zakrýt tragickou situaci více než miliónu lidí zasažených křížovou palbou.

Z toho důvodu je povinností začít dialog mezi všemi stranami, čadskou vládou, opozicí a povstalci, ke kterému se zavázali v souvislosti se svobodnými volbami v roce 2009 a v souladu s mezinárodními normami. Cílem mise Eufor je udržet mír mezi Čadem a Súdánem a zaručit bezpečnost humanitárních operací s cílem pomoci uprchlíkům na všech stranách. Mise nemůže být úspěšná bez aktivní účasti všech evropských zemí.

Kromě toho, když Eurofor zahrnuje velký kontingent francouzských sil, je nevyhnutelné rozlišovat mezi plánem Épervier a evropskými silami. Pro milióny uprchlíků je rovněž nevyhnutelné, v rámci úvodních nouzových opatření, ale také z dlouhodobého hlediska pro země střední Afriky, aby se obnovila politická stabilita prostřednictvím příměří, opětovně zahájeného dialogu a dodržování lidských práv.

  Eija-Riitta Korhola, jménem skupiny PPE-DE. – (FI) Vážený pane předsedající, usnesení upozorňuje na dvě oblasti krize, na které vláda a mezinárodní agentury potřebují zaměřit svou pozornost. Za prvé humanitární krize je rozšířena a organizace pomoci v oblasti již dlouho posílají zprávy o rostoucím počtu vnitrostátních uprchlíků. Nízká úroveň bezpečnosti v uprchlických táborech, rozšířené sexuální násilí a potíže při dodávkách potravinové pomoci dělají tuto situaci ještě kritičtější. Za druhé v oblasti existují obrovská omezení svobody slova a mnoho novinářů muselo Čad opustit ze strachu před zatčením. Stoupenci politické opozice jsou zastrašováni a zmizeli. Tato skutečnost často zůstává ve stínu humanitární krize, ačkoli, kdyby se situace v této oblasti měla zlepšit, byl by to důležitý krok ke stabilnějšímu režimu.

Skutečné řešení bude, samozřejmě, vyžadovat silnou politickou vůli a konkrétně opatření v širokém rozsahu. Stejně důležitá je však potřeba investovat čas a úsilí do dětí v Čadu a do jejich budoucnosti tím, že se budeme velmi snažit chránit je před náborem do ozbrojených povstaleckých skupin a investujeme do jejich základního vzdělání, které by mohlo zahrnovat například studium lidských práv.

  Katrin Saks, jménem skupiny PSE. – (ET) Můj projev souvisí s projevem předcházejícího řečníka. Také jsem v dnešním programu chtěla nastolit otázku nejvyšší důležitosti a tou je konkrétní situace dětí v krizových oblastech. Velké množství, jestli ne většina set tisíc lidí zanechaných bez domova, jsou děti. A jak vypadá jejich každodenní život? Všichni jsme viděli deprimující obrazy na našich televizních obrazovkách.

Povinností Evropské unie je, samozřejmě, projevit solidaritu s celým národem, ale musíme se snažit soustředit naši pozornost na děti, protože děti se o sebe neumí postarat. Je skličující, že jen jedno z pěti dětí v Čadu navštěvuje školu, a že tisíce a tisíce z nich nosí zbraně.

V plné míře podporuji výzvu k plánu začlenit problematiku lidských práv do školních osnov. Je důležité, aby vláda v Čadu vykonala všechno, co může, aby zabránila náboru dětí skupinami povstalců. Úloha operace EUFOR bude rozhodující například při komunikaci s vedoucími představiteli společenství a v tom, aby soustředili svou pozornost na situaci dětí v této oblasti.

  Urszula Krupa, jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Vážený pane předsedající, předmětem dnešní rozpravy je porušování lidských práv v Čadu. Situace v Čadu je stejně dramatická jako v Dárfúru, Súdánu anebo Středoafrické republice, kde, kromě konfliktů podporovaných etnickými, jazykovými anebo náboženskými rozdíly, jsou také střety zájmů související zejména s politikou a ropou.

Africké země, které jsou ekonomicky chudé a málo rozvinuté, třebaže mají bohaté přírodní zdroje včetně surové ropy, vzácných drahokamů a kovů, se nestávají arénou pouze pro obchod s těmito zdroji anebo drogami, ale trhem s velkým potenciálem pro prodej zbraní, který je jednou z hlavních příčin porušování lidských práv. V atmosféře rostoucího konfliktu a války mnoho bezohledných místních a zahraničních obchodníků využívá této situace, obohacuje se na úkor chaosu, uprchlíků a utrpení miliónů nevinných lidí a dokonce na úkor genocidy, znásilnění a vykořisťování žen a dětí.

Tuto situaci zhoršuje pasivita mezinárodního společenství, které kontrolují velmoci a využívají ho k naplnění svých zájmů na celosvětové úrovni. Humanitární mise různého druhu mohou pomoci v malé míře a někdy dokonce porušují své původní cíle a poslání. Tato situace se zdá být beznadějná, pokud život a lidská důstojnost prohrávají s praktickým materialismem, liberalismem a rostoucí civilizací smrti, která je někdy propagována také takzvanými humanitárními organizacemi, které poskytují vzdělávání jménem sexuálního a reprodukčního zdraví.

Z těchto důvodů mohou různá usnesení a zprávy pomoci utišit svědomí svých autorů, ale nezlepší situaci v Africe, pokud afričtí vůdci a velmoci z východu i západu nepřestanou využívat výhod plynoucích z války a rostoucí nenávisti na africkém kontinentu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Vážený pane předsedající, i přes podpis dohody mezi politickými stranami v Čadu o posílení demokratického procesu před rokem a ještě neuzavřenému paktu o neútočení se súdánskými úřady, situace je stále velmi vypjatá. Vládní jednotky pravidelně bojují s povstalci z ozbrojených skupin z Dárfúru, kteří útočí na transporty s humanitární pomocí. Výjimečný stav byl využit k beztrestnému zatýkání opozice a zavedení krutých obmezení svobody tisku a slova.

Mimořádné obavy vyvolává zhoršující se humanitární situace v zemi, v níž se v důsledku konfliktu v Dárfúru a jeho mezinárodních následků nachází 300 000 uprchlíků ve 12 táborech podél východní hranice mezi Čadem a Súdánem. V důsledku neustálých bojů jsou přerušeny dodávky potravin do táborů a uprchlíci živoří v hrozných podmínkách. Po masovém vysídlení je civilní obyvatelstvo obětí agresivity a porušování základních lidských práv.

Vzhledem k očividně bezvýchodné situaci v rámci stabilizace situace v Čadu by mezinárodní instituce měly posílit své úsilí při podpoře dialogu mezi všemi stranami konfliktu. Jen pomocí celosvětové dohody se lze vyhnout humanitární katastrofě v zemi. Je nevyhnutelné začít misi evropských jednotek co nejdříve s cílem posílit humanitární činnost v oblasti a poskytnout zvýšenou ochranu civilnímu obyvatelstvu a uprchlíkům.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, rád bych se znovu odvolal na Usnesení přijaté v Lublani, proti němuž hlasovali naši afričtí kolegové. Byl jsem opravdu zklamán a zarmoucen. Domnívám se a doufám, že hodnoty pro Afriku nepřijdou z Číny s její agresivní hospodářskou invazí, jíž jsme v současnosti svědky.

Nelze poznat způsob, jak zacházet s našimi africkými partnery, když takto zacházejí s Čadem, ale jedna věc je zcela zřejmá: musíme je přesvědčit o dodržování lidských práv. Je to naše jediná možnost. Zdá se, že to bude zdlouhavý a nákladný proces, ale jiná možnost není.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Chtěl bych rovněž přidat svůj hlas ve složité situaci, v níž se nacházejí lidé v Čadu. Jak víme podle posledních informací, kromě 300 000 uprchlíků ve východních částech je tam 200 000 vnitřních přesídlenců, kteří jsou vlastně v těchto táborech podrobeni těžké humanitární a lidsky těžko snesitelné situaci, humanitární krizi a nesnesitelné situaci.

Když k tomu připočítáme také nedostatek potravin, nedostatek léků, dramatické zneužívání nesvobody těchto lidí, šíření drog a šíření chorob mezi lidmi, kteří jsou v těchto podmínkách zadržováni, anebo se tam nacházejí, tak nám nezbude nic jiného než apelovat na to, abychom podpořili demokratický proces a aby rebelové byli také pomocí evropských jednotek potlačeni.

  Armando Veneto (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i přestože bylo dosaženo dohody o společném návrhu, africká strana tento návrh na společném shromáždění v Lublani odmítla.

Toto odmítnutí souvisí s důvody, které byly uvedeny: protože čadská delegace tam nebyla přítomna, anebo to tak bylo řečeno. Nepochybně to byla záminka a tato záminka byla prostředkem, ale sloužila k zakrytí skutečných událostí, důvodů, pro které africká strana odmítla usnesení. To v podstatě znamená, že politický oportunismus převládl nad základními lidskými právy a ochranou a zabezpečením základních svobod.

Jsem přesvědčen, že hodnota Evropy a nová historie, kterou vytváří, nespočívá pouze a v její úloze pozorovatele, ale také v úloze bojovníka za to, aby nad všemi podvodnými triky v politice nevítězil osobní prospěch, ale lidské důvody. Podle mého názoru bychom měli podporovat a potvrzovat toto přesvědčení a z tohoto přesvědčení bychom měli vytvořit plán skutečného fungování Evropské unie.

  John Bowis (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, před několika lety jsem byl s delegací v Čadu v období následků občanské války a násilí a pozoroval jsem optimismus, který pramenil z příchodu ropy a ropovodu. Bohatství této země netvořilo doposud nic jiného než mangové stromy v krajině. Ropa této zemi přinesla příležitost. Mezinárodní společenství na tuto příležitost dohlíželo takovým způsobem, že jsme doufali v dosažení stability, bohatství a v budoucnost této země. V současnosti je v zemi nepořádek, částečně v důsledku vlivu zvenčí, situaci v Dárfúru a podobně. Ale musím říci, že částečně také v důsledku situace uvnitř země, korupci, špatné správě a násilí.

V důsledku toho trpí lidé v Čadu a my musíme naléhat na každého, na mezinárodní, vnitrostátní a místní úrovni, abychom spolupracovali s cílem ukončit tuto krizi, a pak znovu začít budovat budoucnost.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – Milí kolegové, tento týden jsme diskutovali o čínsko-afrických vztazích a Čad je jenom jeden z příkladů, kdy ropa je důvodem pro nákup zbraní. Pokud nebudeme tlačit na to, aby Čína, která je členem Rady bezpečnosti OSN, nezměnila svou zahraniční a obchodní politiku z tzv. bezpodmínečné v podmínečnou a nepotáhne s námi za jeden provaz, potom můžeme jenom plakat nad tím, že nemáme dostatek prostředků, abychom statisícům uprchlíků a mrtvým a zraněným poskytovali dostatek pomoci.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, v plné míře podporujeme výzvu poslanců k obnovení politického procesu v Čadu a k diplomatickému usnesení týkajícího se napětí mezi Čadem a Súdánem.

Pokud jde o vnitrostátní politický proces, vítáme jmenování nového předsedy vlády, pana Abbase. Podle našeho názoru jeho prohlášení z 18. dubna bylo prvním slibným signálem, který by mohl vést k normalizaci vztahů mezi vládou a neozbrojenou opozicí.

Doufáme proto, že ústava nové, konečné vlády z 23. dubna, v níž byly čtyři klíčové ministerské posty poskytnuty stranám neozbrojené opozici z la Coordination des partis politiques pour la défense de la Constitution (CPDC) připraví cestu pro opětovné započetí komplexnějšího dialogu na základě politické dohody z 13. srpna 2007.

Komisař Michel patřil mezi první, kdo vyjádřili své obavy ze zmizení členů opozice po pokusu o převrat začátkem února, a vyzval k bezodkladnému propuštění všech opozičních vůdců držených ve vazbě čadskou vládou. Jako mnoho dnešních řečníků, také my vyjadřujeme potřebu objasnit situaci pana Ibniho Saleha, mluvčího CPDC.

V důsledku toho se Evropská komise prostřednictvím své úlohy mezinárodního pozorovatele při Státní vyšetřovací komisi snaží získat přehled o těchto zmizeních, čímž se zvýší důvěryhodnost politického procesu.

Pokud jde o politický proces, pomocí našeho 10. evropského rozvojového fondu a nástroje stability rozvíjíme možnost Čadu, uskutečnit legislativní volby koncem roku 2009, jak to bylo stanoveno v dohodě z 13. srpna 2007. Toto úsilí zahrnuje podporu příprav voleb a provedení sčítání lidu. Čad byl také zahrnut mezi země pro možné vyslání volební pozorovatelské mise EU v roce 2009, jakmile budou splněny všechny podmínky pro vyslání této mise.

Pokud jde o vztahy mezi Čadem a Súdánem, nad otázkou povstaleckých skupin lze uvažovat pouze v rámci širších souvislostí a nedávné střetnutí kontaktní skupiny v rámci dohody z Dakaru mezi Čadem a Súdánem v Libreville bylo pro nás povzbuzením. Domníváme se, že toto nepřetržité diplomatické úsilí je důležité pro uklidnění situace v těchto dvou zemích.

Naše humanitární pomoc ve východním Čadu stále pokračuje (v průměru 30 miliónů EUR každý rok) a potřeby jsou náležitě splněny. Abychom však doplnili humanitární pomoc a zvýšili bezpečnost v táborech uprchlíků a osob přesídlených v rámci území, která vyplývá z vyslání mise EUFOR/MINURCAT, v rámci našeho programu Programme d’Accompagnement à la Stabililisation de l’Est du Tchad budeme podporovat zlepšení podmínek v oblastech ve východním Čadu a severní části Středoafrické republiky, do nichž se osoby přesídlené v rámci území a uprchlíci rozhodnou vrátit, přičemž budeme klást zvláštní důraz na přístup k pitné vodě a bezpečnost potravin. Činnost v rámci tohoto programu začne před začátkem období dešťů.

Vzhledem k úspěchu mise MINURCAT, která je důležitá pro zabezpečení dlouhodobé stability a dlouhodobého vývoje v Čadu, což dokazuje náš příspěvek ve výši 10 miliónů EUR na operaci MINURCAT, jsme rádi, že prvních 77 velitelů Détachement intégré de sécurité začalo svůj výcvik.

S cílem upevnit pokrok, náš 10. Evropský rozvojový fond zahrne sumu 25 miliónů EUR v rámci podpory reformy sektoru spravedlnosti včetně rozvoje policejního sboru, stejně jako dalších 25 miliónů EUR na reformu sektoru bezpečnosti.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční po skončení rozprav.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Situace v Čadu je v současnosti kritická. Ozbrojené skupiny ze Súdánu uskutečňují přepady ve východní oblasti země doprovázené náhodným zabíjením, násilím, znásilňováním, zejména mezi slabšími skupinami obyvatelstva, bez jakékoliv reakce ze strany místní vlády. Na druhé straně viditelné potíže se zvládnutím rostoucího počtu uprchlických táborů, přijímajících uprchlíky z oblasti Dárfúru ohrožované konfliktem v zemi mezi vládními a opozičními jednotkami, které se nedokážou dohodnout na platnosti výsledků voleb, vedli úřady k vyhlášení výjimečného stavu v zemi.

Podle organizace Amnesty International bylo prvním výsledkem tohoto opatření vytvoření výboru ad hoc, aby cenzuroval noviny a rozhlasové stanice, což vyvolalo sérii zatýkání novinářů a politických oponentů a vedlo ke zmizení mluvčích strany na ochranu ústavy.

Toto stupňování násilí musí být bezvýhradně zastaveno. Evropské instituce mají úlohu, zdroje a zodpovědnost zabezpečovat a chránit dodržování lidských práv v celém světě, zejména v oblastech jako je Čad, v nichž občané trpí humanitární krizí a útoky zvenčí.

(1) viz zápis

13. Hlasování

  Předsedo. – Nyní přistoupíme k hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti o hlasování najdete v zápisu.)

13.1. Zimbabwe (hlasování)

– Před začátkem hlasování:

  Manuel Medina Ortega (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, pokud jde o hlasování o Zimbabwe, jsem přítomen, ale hlasování se nezúčastním. Byl bych rád, kdyby bylo zaznamenáno, že hlasování v této otázce se neúčastním z vlastního rozhodnutí. Byl bych však rád, kdyby se záznamem mohla prokázat má přítomnost na tomto plenárním zasedání.

  Předseda. – Vaše přítomnost byla zaznamenána.

13.2. Írán: případ Khadijeh Moghaddamové (hlasování)

13.3. Čad (hlasování)

14. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

15. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

16. Rozhodnutí o určitých dokumentech: viz zápis

17. Písemná vyhlášení uložená v rejstříku (článek 116 jednacího řádu): viz zápis

18. Předání přijatých textů během schůze: viz zápis

19. Harmonogram nadcházejících zasedání: viz zápis

20. Přerušení zasedání

  Předsedající. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu za přerušené.

(Zasedání bylo ukončeno v 16.25 hod.)

Může Rada sdělit své stanovisko k potřebě důraznějšího boje s problémy spojenými s obchodem s nelegálními drogami a může naznačit, jaké plány má, pokud jde o boj s těmito problémy v oblasti prevence a léčby?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Prioritní akce ke snížení nabídky jsou vymezeny v Protidrogové strategii EU na období 2005–2012 a v následném Protidrogovém akčním plánu EU 2005–2008. K těmto akcím patří:

– posilování spolupráce v oblasti vymáhání práva na úrovni EU a mezi členskými státy,

– prevence a postihy dovozu a vývozu narkotik včetně dovozu z území jiných členských států a vývozu do těchto území,

– zlepšení vymáhání práva, trestního vyšetřování a spolupráce v oblasti forenzní vědy, a

– zesilování úsilí v oblasti vymáhání práva zaměřeného na země stojící mimo EU, zejména země výroby a oblasti ležící podél pašeráckých cest.

Nesmírně důležité je rovněž úsilí EU o dosažení dohody o usnesení Rady o Europolu, které zvýší pravomoci a pružnost této organizace a zajistí financování ze strany Společenství.

Centrum pro námořní analýzu a operace – narkotika (Maritime Analysis and Operational Centre on Narcotics, běžně známé pod zkratkou MAOC-N), které bylo založeno loni na podzim v Lisabonu (a sdružuje sedm členských států), již zabavilo značné množství zásilek.

Pro účinný boj s nelegálním trhem se syntetickými drogami v EU používá EU nový postup pro výměnu informací, hodnocení rizik a kontrolu v oblasti nových psychoaktivních látek. Zcela nedávno EU tento postup použila ve spojitosti s novou psychoaktivní látkou 1-benzylpiperazinem (BZP), ke které přijala Rada EU v březnu letošního roku rozhodnutí o nové syntetické droze 1-benzylpiperazin (BZP), na kterou musí být v členských státech EU uvalena kontrolní opatření a trestněprávní sankce.

V oblasti zahraničních vztahů byla navázána spolupráce se zeměmi produkce, zejména díky akčnímu plánu pro Afghánistán a mechanismus koordinace a spolupráce v oblasti drog s Latinskou Amerikou a zeměmi karibské oblasti.

Během slovinského předsednictví v Radě EU proběhla schůzka na vysoké úrovni mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky a karibské oblasti, na které byla přijata Hofburská deklarace, jež vymezuje další spolupráci mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky a karibské oblasti.

Zvláštní důraz je kladen rovněž na balkánskou cestu. V tomto kontextu je nutno zmínit akční plán pro západní Balkán. Jedná se o důležitý nástroj, který pomáhá zemím západního Balkánu v boji proti drogám a zároveň poskytuje určitou míru ochrany před pašováním drog balkánskou cestou.

Novou prioritní oblastí se stala západní Afrika. Na jedenapadesátém zasedání Komise OSN pro narkotické drogy ve Vídni navrhlo slovinské předsednictví za EU na základě dokumentu vypracovaného horizontální pracovní skupinou pro drogovou oblast, aby bylo přijato usnesení o západní Africe. Toto usnesení umožní snížit příliv kokainu do EU přes západoafrické země.

Evropská unie a její členské státy jsou největšími dárci na světě. Ve svých vztazích se zeměmi produkce se nadále zaměřují zejména na rozvoj alternativ, výměnu zpravodajských informací a posilování institucí.

Pokud jde o prevenci a léčbu, strategie na období 2005–2012 připravila podmínky pro snížení poptávky na základě následujících prvků:

– zabránění tomu, aby lidé začínali brát drogy,

– zabránění tomu, aby se z experimentálního užití stalo pravidelné užívání,

– včasný zásah u rizikových vzorů užívání, a

– poskytování léčebných programů a programů rehabilitace a integrace do společnosti.

Akční plán EU pro roky 2005–2008 vymezuje 20 bodů akce. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost v Lisabonu hraje v tomto ohledu zásadní roli.

V rámci akčního plánu diskutovala Rada v roce 2007 o výrobě a přeshraničním pašování heroinu, kokainu a cannabis a o výměně informací o drogách, drogách ve vězeních a drogách na ulicích. Pro všechny výše zmíněné kategorie byl navržen integrovaný přístup založený na důkazech.

Jednotlivé úseky Komise v současné době provádějí hodnocení provádění akčního plánu pro roky 2005–2008, které se stane základem pro vypracování akčního plánu na období 2008–2012.

Může se Rada vyjádřit k nové funkci stálého předsedy Evropské rady, se kterou se počítá dle reformní smlouvy? Jakou úlohu bude tento předseda zastávat? Jak bude tato osoba vybrána, pokud a až bude reformní smlouva ratifikována všemi 27 členskými státy? Jaké pravomoci bude stálý předseda mít?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Pokud jde o otázky položené paní McGuinessové, nemůže se Rada vyjádřit jinak než odkazem na příslušná ustanovení Lisabonské smlouvy. Například článek 15 Smlouvy o Evropské unii (konsolidovaná verze zakládajících smluv) ve znění Lisabonské smlouvy uvádí mimo jiné toto: Předseda Evropské rady předsedá Evropské radě a vede její jednání a ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady. Předseda Evropské rady usiluje o usnadnění soudržnosti a konsenzu uvnitř Evropské rady a po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu. Předseda Evropské rady zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Lisabonská smlouva stanoví, že místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku „zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie“. Smlouva mezi cíli vnější činnosti Unie výslovně uvádí „udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby“. Může Rada říci, jak má být zajištěna důležitost rozvojové politiky jakožto klíčového cíle vnější činnosti EU?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

O provádění Lisabonské smlouvy, která dosud nevstoupila v platnost, nebyla zatím přijata žádná rozhodnutí. V důsledku toho Rada dosud v této záležitosti nezaujala stanovisko.

Může Rada komplexním způsobem uvést, jaké iniciativy v letošním roce provádí v oblasti ochrany bezpečnosti dodávek energie na území Evropské unie?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada je s Evropským parlamentem zajedno v tom, že spolehlivost dodávek energie do Evropy je zásadního významu. Evropská rada tuto skutečnost jasně potvrdila v rozhodnutích z let 2006 a 2007. Jedním z hlavních cílů vnější i vnitřní politiky Společenství je tedy rovněž chránit a posilovat bezpečnost energetických dodávek a stejně tak i hospodářskou soutěž a udržitelný rozvoj, jak to znovu potvrdila rozhodnutí Evropské rady z března 2007. Důležitost navýšení energetického zabezpečení EU a členských států byla Evropskou radou vyzdvihnuta i v březnu letošního roku. Je nutno zdůraznit, že se na plnění tohoto cíle významnou měrou podílí činnost v oblasti klimatických změn a energetiky, další liberalizace vnitřního trhu s energií a nových energetických technologií.

Musíme však nadále s rozhodností rozvíjet vnější rozměr energetické politiky pro Evropu na období 2007–2009. Březnová Evropská rada proto uvítala uskutečněný pokrok v této oblasti. Pokrok v provádění a potřeba další činnosti, pokud jde o vnější rozměr energetické politiky, budou předmětem důkladnějšího zhodnocení v rámci strategického přezkumu energetické politiky, který bude předložen Evropskou komisí v listopadu 2008. Tento strategický přezkum se bude věnovat zejména spolehlivosti dodávek (a to i v souvislosti se spojovacími potrubími) a vnější energetické politice. Strategický přezkum, který bude potvrzen Evropskou radou na jaře 2009, se stane základem pro nový akční plán pro oblast energetiky na období po roce 2010.

Hlavní prvky vnitřní a vnější energetické politiky Společenství, které budou přímo i nepřímo přispívat k vyšší spolehlivosti dodávek, jsou:

– Na vnitřní úrovni:

Více právních nástrojů, jako jsou směrnice o zásobách ropy, o bezpečnosti dodávek plynu a o bezpečnosti dodávek elektřiny.

Posilování energetické sítě Společenství: cílem politiky Společenství je vytvořit silnější a lépe propojenou energetickou síť a lepší správu sítě a plánování infrastruktury a urychlit zapojování nových elektráren do elektrické sítě. To vše napomáhá ke zvýšení schopnosti sítě vyrovnat se se šoky, jako například s přerušeními dodávek, nehodami a proměnlivým přívodem z obnovitelných zdrojů.

Vyšší využití obnovitelných zdrojů (závazný cíl 20 % spotřeby energie v EU do roku 2020 a 10 % biopaliv v dopravě do roku 2020).

Vyšší energetická účinnost. Snížená spotřeba energie omezí závislost na třetích zemích, pokud jde o dodávky energií. Cílem Společenství je tedy zvýšit energetickou účinnost prostřednictvím dostupných nástrojů (právní úprava, výzkum a vývoj, propagační kampaň).

Ve spojitosti s transevropskou sítí (TEN) by Rada členské státy ráda upozornila na loňské jmenování koordinátorů pro čtyři prioritní projekty evropského zájmu – a to včetně plynovodu Nabucco, který má dodávat zemní plyn z oblasti Kaspického moře přes střední Evropu –, jejichž úkolem je podporovat provádění těchto projektů, které jsou velmi důležité pro spolehlivé dodávky energie a pro chod vnitřního trhu s energií.

– Na vnější úrovni:

Evropská unie aktivně usiluje o vyšší bezpečnost dodávek energie prostřednictvím rozmanitosti zdrojů, dodavatelů a přívodních cest energie. Kromě výše uvedených projektů evropského zájmu TEN je tento cíl uskutečňován rovněž prostřednictvím:

pravidelného dialogu o energetice a spolupráce s nejvýznamnějšími zeměmi a organizacemi produkce, jako je Rusko, Ázerbájdžán, Norsko a OPEC, a také s nejdůležitějšími spotřebitelskými a tranzitními zeměmi, jako jsou USA, Brazílie, Čína, Indie a Ukrajina;

energetických partnerství, například partnerství s Afrikou, které vzniklo v prosinci 2007, a partnerství s Egyptem;

úzké spolupráce se zeměmi Střední Asie, oblasti Kaspického moře a Černomoří v rámci evropsko-středomořské spolupráce v oblasti energetiky (pátá ministerská konference se konala 17. prosince 2007 na Kypru) apod., a aktivní spolupráce ve strukturách, jako je Energetické společenství a Energetická charta.

Může Rada komplexním způsobem uvést, jaké iniciativy letos uskutečňuje na pomoc v boji s HIV/AIDS v Africe?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

V roce 2008 je neodkladná potřeba urychlit pokrok v plnění rozvojových cílů tisíciletí a v tomto ohledu zůstává boj proti HIV/AIDS nadále prioritou Rady. Komise a členské státy jsou zcela odhodlány k provádění „Evropského akčního programu boje proti HIV a AIDS, malárii a tuberkulóze prostřednictvím vnější činnosti“, který přijala Rada a členské státy v květnu 2005.

Ve svých závěrech o „nových otázkách týkajících se HIV a AIDS“ ze dne 23. dubna 2007⁽¹⁾ Rada vybídla Komisi a členské státy k zajištění plnění stávajících závazků v rámci „Evropského akčního programu boje proti HIV a AIDS, malárii a tuberkulóze prostřednictvím vnější činnosti“ a vyzvala Komisi a členské státy k předložení zpráv o pokroku včetně pokroku v oblasti nových otázek týkajících se HIV a AIDS v kontextu společného monitoringu a vykazování v rámci Evropského akčního programu v letech 2008 a 2010.

V této souvislosti Rada vyhodnotí současný stav provádění akčního programu z roku 2005⁽²⁾ a veškerých opatření přijatých v této oblasti Radou a členskými státy.

Ve své „Výroční zprávě o rozvojové politice Evropských společenství a o provádění zahraniční pomoci“ Evropskému parlamentu a Radě Komise každý rok podává zprávu o dostupnosti zdrojů ES na provádění akčního programu. Výroční zpráva za rok 2007 o zahraniční pomoci ES v roce 2006⁽³⁾ obsahuje informace, které ukazují, že pokud jde o snižování chudoby, je Evropská unie čím dál více zapojena do boje s chorobami souvisejícími s chudobou, zejména prostřednictvím provádění Evropského akčního programu. Rozvíjí se celá řada nástrojů a cest financování, především prostřednictvím bilaterálních programů financovaných z rozpočtu ES a přes Evropský rozvojový fond, a jejich úhrnná částka je přibližně 245 milionů EUR ročně bez započtení všeobecné rozpočtové podpory.⁽⁴⁾

Komise a členské státy jsou aktivními dárci „Globálního fondu pro boj s HIV/AIDS, tuberkulózou a malárií“ (GFATM) od dob jeho vzniku v letech 2001–2002. EU rovněž hraje zásadní a viditelnou roli při rozvoji nové a inovativní metody mezinárodního financování, která klade důraz na její pevné odhodlání bojovat proti těmto třem chorobám. EU a členské státy se společně staly nejvýznamnějšími dárci GFATM, protože v letech 2003–2006 poskytly 53 % peněžních příspěvků. EU je nesmírně důležitým partnerem rozvoje, a proto má její politická podpora zásadní význam pro úspěšný rozvoj a chod GFATM, například v jeho úsilí poskytovat předvídatelné finanční toky, pokud jde o proces doplňování financí.

EU v současné době provádí Evropský akční program pro řešení kritického nedostatku zdravotnických pracovníků v rozvojových zemích (2007–2013), v jehož rámci je prioritním geografickým cílem Afrika. V brzké době se očekává zpráva Komise o pokroku.

HIV a AIDS zasáhly Afriku skutečně tvrdě. Dohoda o partnerství z Cotonou mezi zeměmi AKT a ES se vztahuje na většinu afrických zemí. K oblastem, které mají být v souvislosti se strategií spolupráce⁽⁵⁾ dle Dohody o partnerství z Cotonou podporovány, patří podpora boje proti HIV a AIDS, ochrana sexuálního a reprodukčního zdraví a ženských práv v souladu s akčním programem Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD), a činnost v této oblasti je běžně hrazena z EDF.

Nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI)⁽⁶⁾, schválený Evropským parlamentem a Radou dne 18. prosince 2006, se mimo jiné soustředí na řešení otázky nemocí z chudoby, zejména HIV a AIDS, prostřednictvím geograficky zaměřených programů. Do programu „Investice do lidí“ v rámci Nástroje pro rozvojovou spolupráci je v oddíle „Dobré zdraví pro všechny“ zařazen boj proti nemocem z chudoby, zejména hlavním přenosným chorobám, k nimž patří HIV a AIDS. Na období 2007–2013 byla vyčleněna referenční finanční částka 1 060 milionů EUR. Vyřešení pandemie HIV a AIDS a jejích dopadů na společnost v jižní Africe je jeden z cílů pomoci EU jižní Africe v rámci Nástroje pro rozvojovou spolupráci a pro období 2007–2013 byla na tento geografický program vyčleněna referenční finanční částka 980 milionů EUR.

Boj proti HIV a AIDS se zvláštním důrazem na Afriku je a nadále zůstává nejdůležitější prioritou EU, a to na vnitřní i vnější úrovni. Rada toto jasně vyjádřila ve stanovisku „Keeping the promise to stop HIV/AIDS“ u příležitosti Světového dne boje proti AIDS dne 1: prosince 2007, tak jak to učinila Evropská rada ve svých závěrech z 21. a 22. června 2007.⁽⁷⁾

A konečně jedním ze čtyř hlavních cílů Strategického partnerství EU-Afrika,⁽⁸⁾ které bylo schváleno na lisabonském summitu dne 9. prosince 2006, je zajistit splnění všech rozvojových cílů tisíciletí ve všech afrických zemích do roku 2015, přičemž HIV a AIDS jsou jednou z globálních výzev a otázek společného zájmu a v tomto dlouhodobém strategickém partnerství budou řešeny společně. V tomto ohledu se počítá s celou řadou cílů, jako je například:

zlepšení přístupu k prevenci, léčbě, péči a službám podpory, a to i v oblasti HIV a AIDS,

rozšíření finančních a lidských zdrojů,

zlepšení přístupu k finančně dostupným kvalitním lékům a zboží, a

zvýšení kapacity afrických zemí vzdělávat a udržet si kvalifikované pracovníky ve zdravotnictví.

Závěrem lze říci, že rok 2008 bude rokem opatření v oblasti provádění politik a nástrojů souvisejících s bojem proti HIV a AIDS a doufáme, že pozitivní trend, pokud jde o úsilí a úspěchy zaznamenané v roce 2006 a údajně zopakované i v roce 2007 budou pokračovat i v roce 2008.

Byly vlády členských států zapojeny do nějaké politické dohody, jejímž cílem bylo vyhnout se referendu v co nejvyšším možném počtu zemí?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Členské státy ratifikují mezinárodní smlouvy v souladu se svými ústavními požadavky.

Bude dodání výrazu „sport“ do článku 165 zakládat právní pravomoc Evropské unie v oblasti sportu, a z jakých důvodů byl sport do Smlouvy začleněn?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Článek 165 konsolidované verze zakládajících smluv ve znění Lisabonské smlouvy se nachází v Hlavě XII, Všeobecné a odborné vzdělávání, mládež a sport. Jedná se o jednu z vnitřních politik a akcí Unie. Článek 165 mimo jiné uvádí, že úkolem Unie je přispívat k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci. Otázka pana poslance ovšem nespadá do pravomocí Rady, protože Rada se neúčastnila mezivládní konference, na níž byl návrh smlouvy vypracován. Lisabonská smlouva navíc dosud nevstoupila v platnost. Až tomu tak bude, budou otázky výkladu řešeny Soudním dvorem.

Na rozdíl od většiny ostatních členských států obsahují databáze vnitrostátní policie Spojeného království a NDNAD (National DNA Database, Národní databáze DNA) nejen otisky prstů a DNA odsouzených osob, ale také osob, které byly zatčeny i za drobné přestupky, avšak nebyly obviněny, a také osob zproštěných obvinění. Návrh prováděcího rozhodnutí k Prümské úmluvě (dokument Rady 14611/07) však nevymezuje druh ani kvalitu údajů, které budou vyměňovány s ostatními členskými státy.

Může mě Rada ujistit, že iniciativa bude upravena tak, že budou omezeny typy nositelů údajů, jejichž údaje se budou vyměňovat, a že jejich odlišný status bude v případě porovnávání nebo vyhledávání sdělen ostatním členským státům, jak to doporučuje evropský inspektor ochrany údajů (dokument Rady 5056/08)?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada zastává názor, že jedním ze základních důvodů pro úspěch a rychlé provedení mechanismů výměny údajů upravených Prümskou smlouvou, které budou vymezeny v rozhodnutí Rady o posílení přeshraniční spolupráce (viz rozhodnutí o Prümské úmluvě)⁽¹⁾ a v příslušném prováděcím rozhodnutí, je skutečnost, že rozhodnutí nemá vliv na vnitrostátní právní úpravu a vnitrostátní struktury. Článek 2 tohoto rozhodnutí jasně uvádí, že o nakládání s údaji uchovávanými ve vnitrostátní databázi deoxyribonukleové kyseliny (DNA) rozhodují členské státy. Každý členský stát také rozhodne, které části své databáze DNA zpřístupní ostatním členským státům pro účely vyhledávání a porovnávání. Tyto informace jsou zveřejněny v manuálu vypracovaném a doplněném generálním sekretariátem Rady.

Proto Rada neurčuje typy osob, jejichž údaje mají být nebo by mohly být předmětem výměn.

O tom, které údaje budou používány či zpřístupněny pro účely vyhledávání a porovnávání dle rozhodnutí o Prümské úmluvě, tedy rozhodují orgány Spojeného království.

Je však potřeba upozornit na to, že objem údajů podléhajících výměnám dle Prümské úmluvy je velmi omezený a informace o typech osob, k nimž se údaje vztahují, i jejich postavení lze vyměňovat pouze tehdy, jestliže se nalezené údaje shodují s vyhledávanými.

Pokud jde o článek 11 Lisabonské smlouvy o zásadě participativní demokracie, zastává Rada stanovisko, že má milion podpisů ve prospěch referenda o Lisabonské smlouvě jakýkoli vliv?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Lisabonská smlouva dosud nevstoupila v platnost. V každém případě však jsou postupy ratifikace smlouvy stanoveny ve vnitrostátní právní úpravě, a proto spadají do výlučné pravomoci členských států. V důsledku toho tedy Radě nepřísluší vydávat k této věci stanovisko.

Mají výrazy „co nejotevřeněji“ a „co nejblíže k občanům“ nějaký právní účinek?

Je skutečnost, že mezivládní konference o Lisabonské smlouvě proběhla s vyloučením veřejnosti, v rozporu s příslušnými opatřeními Smlouvy z Nice?

Je politická dohoda mezi členskými státy, že nebude uspořádáno referendum, v rozporu s demokratickými standardy, jež zavádí Smlouva z Nice?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Otázka pana poslance nespadá do pravomocí Rady, protože Rada se mezinárodní konference, na níž byl návrh Lisabonské smlouvy vypracován, neúčastnila. Lisabonská smlouva navíc zatím nevstoupila v platnost. Až v platnost vstoupí, veškeré otázky týkající se jejího výkladu bude řešit Evropský soudní dvůr.

Mají Francie a Spojené království povinnost podrobovat se rozhodnutím EU, pokud jde o vyjednávání nebo rozhodování v Radě bezpečnosti OSN, na summitech G8 a podobně?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Otázka pana poslance nespadá do pravomocí Rady, protože Rada se mezinárodní konference, na níž byla Lisabonská smlouva vypracována, neúčastnila. Lisabonská smlouva navíc (zatím) nevstoupila v platnost.

Může výzkum a technologický rozvoj, o němž hovoří článek 179 Smlouvy, zahrnovat vojenské využití vesmíru, a mohou společné podniky, o nichž hovoří článek 187 Smlouvy, vyvíjet činnost v oblasti vojenského využití vesmíru?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Článek 179 konsolidovaného znění zakládajících smluv ve znění Lisabonské smlouvy je zařazen pod hlavu „Výzkum a technologický rozvoj a vesmír“. Mimo jiné uvádí, že Unie má za cíl posilovat své vědecké a technologické základy vytvořením evropského výzkumného prostoru. Otázka týkající se tohoto článku, kterou klade pan poslanec, však nespadá do rámce pravomocí Rady, protože Lisabonská smlouva dosud nevstoupila v platnost. Až v platnost vstoupí, jakékoli otázky týkající se jejího výkladu bude řešit Soudní dvůr.

Článek 187 konsolidované verze zakládajících smluv ve znění Lisabonské smlouvy uvádí, že Unie může zakládat společné podniky či jiné struktury. Tyto společné podniky či jiné struktury umožňují účinnější uskutečnění výzkumných programů, programů technologického rozvoje a demonstrace prováděných Unií. Otázka týkající se tohoto článku, kterou klade pan poslanec, však nespadá do rámce pravomocí Rady, protože Lisabonská smlouva dosud nevstoupila v platnost. Až v platnost vstoupí, jakékoli otázky týkající se jejího výkladu bude řešit Soudní dvůr.

Článek 136 Lisabonské smlouvy se týká koordinace rozpočtové kázně a dohledu nad ní a směrů hospodářské politiky zemí eurozóny. Je Rada na základě tohoto článku a na základě Lisabonské smlouvy jako takové toho názoru, že má Švédsko povinnost účastnit se této spolupráce zemí eurozóny, jestliže tato země splní příslušná ustanovení? Jaká jsou opatření, k nimž lze přistupovat vůči zemím eurozóny, avšak ne vůči zemím, jež členy eurozóny nejsou?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Otázka pana poslance nespadá do pravomocí Rady, protože Rada se neúčastnila mezivládní konference, na níž byl návrh Lisabonské smlouvy vypracován. Lisabonská smlouva navíc dosud nevstoupila v platnost. Až v platnost vstoupí, budou veškeré otázky jejího výkladu řešeny Evropským soudním dvorem.

Může Rada předložit výčet oblastí, ve kterých Evropská unie nebude moci uzavírat mezinárodní smlouvy, dojde-li k ratifikaci Lisabonské smlouvy?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Otázka se týká výkladu ustanovení Lisabonské smlouvy, kterou se pozměňuje Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství. Pan poslanec si je jistě vědom toho, že Lisabonská smlouva byla předložena k ratifikaci členským státům.

Tato problematika nespadá do pravomocí předsednictví, protože Lisabonská smlouva nevstoupila v platnost. Až v platnost vstoupí, budou veškeré otázky jejího výkladu řešeny Evropským soudním dvorem.

Jaký signál vysílá podle názoru Komise kosovské vyhlášení nezávislosti ostatním separatistickým hnutím uvnitř Evropské unie?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Dne 18. února 2008 přijala Rada následující závěr: „Rada znovu opakuje, že EU ctí zásady Charty OSN a Helsinského závěrečného aktu, mimo jiné zásady suverenity a územní celistvosti, jakož i všechny rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Zdůrazňuje své přesvědčení, že s ohledem na konflikty, k nimž došlo v devadesátých letech 20. století, jakož i na prodloužené období mezinárodní správy v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 Kosovo představuje zvláštní případ, který o uvedených zásadách a rezolucích nevyvolává žádné pochybnosti.“

Skutečnost, že případ Kosova je mimořádný, zdůrazňuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244, kterou Rada bezpečnosti přijala následně po humanitární tragédii, během níž bylo téměř 800 000 obyvatel Kosova donuceno opustit své domovy a došlo k ohrožení stability regionu. Tato rezoluce ustavila v Kosovu prozatímní správu OSN a stanoví podmínky pro politický postup, kterým se má určit budoucí status Kosova. Na základě zprávy, kterou Radě bezpečnosti předložil velvyslanec Kai Eide dne 7. října 2005, doporučil generální tajemník OSN zahájení procesu, který má vést k určení budoucího statusu Kosova v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244, a jmenoval zvláštního vyslance pověřeného provedením tohoto procesu. Úmyslem tohoto procesu je dosáhnout účinné spolupráce kosovských Srbů a dalších národností a komunit v Kosovu.

Protože je Kosovo mimořádný případ, nenahlíží se na něj jako na precedens pro ostatní situace, včetně situací uvnitř Evropské unie.

V Alžírsku křesťanští biskupové nedávno ministerstvo pro věci náboženství upozornili na to, že od přijetí zákona z února 2006 upravujícího postavení náboženských menšin vzrůstá v Alžírsku počet vypovězení a odsouzení křesťanů. Některá ustanovení zásadně porušují svobodu náboženského vyznání. Například každému, kdo se zapojí do vybízení muslima ke konverzi na jinou víru, hrozí odnětí svobody na pět let a pokuta ve výši zhruba 10 000 EUR.

Porušují dotčená ustanovení podmínku „zásadního prvku“ z článku 2 asociační dohody z 22. dubna 2002? Zamýšlí Rada kontaktovat příslušné představitele křesťanské menšiny v Alžírsku? Jaké kroky podnikne Rada v souladu s článkem 104(2) a v rámci politického dialogu, jak to upravuje dohoda?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Pokud jde o náboženskou svobodu a svobodu vyznání, Rada si se znepokojením všímá toho, že v poslední době docházelo k případům diskriminace.

Rada vyjadřuje politování nad tím, že příslušníci nemuslimských náboženství mají velmi omezené možnosti, a své znepokojení nad touto situací dala najevo na zasedání Asociační rady EU-Alžírsko dne 10. března. Při této příležitosti vyzvala Rada Alžírsko k zahájení veškerých nezbytných opatření k tomu, aby zamezilo diskriminaci, podpořilo toleranci, pokud jde o kulturu, vyjadřování náboženských a jiných přesvědčení, menšiny a sexuální orientaci, a aby dostálo svým mezinárodním závazkům.

Německo, jeho občané a poctiví politici mají mnoho důvodů k rozhořčení nad zjištěními, že místní vrcholní podnikatelé zpronevěřovali prostředky státního rozpočtu tím, že nezákonně využívali evropských daňových rájů. Je však nesporné, že s tímto nesprávným jednáním se musí do větší či menší míry potýkat všechny členské státy EU. Jedním řešením je pokusit se odstranit veškeré právní vakuum, které se týká statusu současných daňových rájů. Jde zde ovšem o širší hledisko, kterým je společenská zodpovědnost osob na vrcholu hospodářské a někdy také politické moci – když se dopouštějí tak nehorázných činů, nejen škodí vlastní pověsti, ale také zasazují kruté rány fungování našich institucí.

Jak se Rada chystá rozšířit záběr boje proti daňovým únikům do oblasti morální zodpovědnosti a potřeby zabránit nahlodání důvěry našich občanů v demokratické instituce? Můžeme od občanů všeobecně žádat, aby podstupovali bolestné reformy, byť jsou nezbytné, zatímco někteří z těch, jejichž situace je o tolik lepší, odhlížejí od základních zásad slušnosti a občanského jednání?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Zodpovědnost za daňovou politiku nesou členské státy. Tam, kde v této oblasti chybí harmonizace, mohou členské státy podnikat opatření a zavádět ustanovení na základě vnitrostátních cílů a požadavků. Tuto pravomoc však musí vykonávat v souladu s právem Společenství.

Pan poslanec si je zajisté vědom toho, že Rada může činit rozhodnutí týkající se harmonizace pouze v reakci na návrhy od Komise. V současné době neexistuje žádný návrh na opatření takového druhu, o kterém pan poslanec hovoří.

Rozhodnutí o tom, zda je nutno činit opatření k dosažení cílů, na které odkazuje pan poslanec, je záležitostí členských států.

V nedávném sdělení o evropské perspektivě Západního Balkánu (KOM(2008)0127) Komise uvádí, že Evropská unie je odhodlána podepsat stabilizační a asociační dohodu (SAA) se Srbskem v co nejbližším termínu po dokončení nezbytných kroků.

Může Rada říci, jaké tyto kroky jsou a jaký je časový harmonogram pro podepsání této dohody?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Na začátku jednání o stabilizační a asociační dohodě (SAA) v říjnu 2005 se Rada a Komise rozhodly, že SAA podepíší, jakmile dojde ke společnému zhodnocení těchto tří oblastí:

rozvoj legislativního rámce a vybudování správních kapacit pro řádné provedení jakékoli SAA,

účinné provedení Ústavní listiny soustátí Srbsko a Černá hora, a

plná spolupráce s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

Komise měla Radě podat zprávu o výsledku tohoto hodnocení.

První bod nepředstavuje žádné zvláštní obtíže. V poslední zprávě o pokroku z listopadu 2007 Komise zdůraznila uskutečněný pokrok v oblasti reformy veřejné správy a shledala, že tyto reformy jsou v celkovém souladu s evropskými standardy. V kontextu vyjednávání o SAA Srbsko prokázalo, že má dobré správní kapacity. Pokud jde o institucionální kapacitu Srbska, Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy v závěrech prosincového zasedání vyjádřila důvěru v to, že země bude připravena na urychlení příprav cestou směrem do Evropské unie.

Druhý bod již neplatí, protože soustátí Srbska a Černé hory již neexistuje. Pokud jde o bod třetí, Rada v závěrech přijatých na zasedáních několikrát zdůraznila důležitost plné spolupráce Srbska s ICTY. Uspokojivé vyřešení těchto otázek je také jednou z podmínek podepsání SAA. Důležitým ukazatelem plnění bude obsah další zprávy Serge Brammertze, žalobce ICTY.

V rozpočtu na rok 2008 Rada i Parlament společně požádaly Komisi o „studii proveditelnosti a překážek zřízení federálních policejních sil Evropské unie“ v položce XX 01 02 11 04 a obě instituce odhlasovaly přidělení finančních prostředků na provedení této studie.

Jaký názor má Rada na to, že nevolená Komise odporuje vůli zvolených vlád a zvolených poslanců Evropského parlamentu a odmítá studii provést?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

O studii, na kterou pan Newton Dunn odkazuje, Rada neprojednávala.

Na zasedání ministrů spravedlnosti a vnitra ve dnech 1. a 2. října 2007 se členské státy shodly na tom, že je nutno modernizovat soudnictví pomocí stávajících elektronických nástrojů, tak aby byly rychle, účinně, důkladně a levně uspokojeny potřeby občanů a podniků. Elektronické soudnictví se stalo součástí programů německého, portugalského a slovinského předsednictví a bylo jednou z priorit portugalského předsednictví, které vypracovalo prototyp portálu elektronického soudnictví.

Vzhledem k tomu, jak důležité je elektronické soudnictví pro spravedlnost jako takovou a pro spolupráci v této oblasti činnosti EU, jakého stadia bylo dosaženo v práci na prototypu evropského portálu elektronického soudnictví, jaké služby bude tento portál poskytovat a kdy bude dokončen?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada by ráda pana poslance ujistila, že elektronické soudnictví je zásadním prioritním úkolem, jehož účelem je vytvořit Evropskou technickou platformu v oblasti soudní správy, která bude sloužit k přístupu ke všem současným a budoucím elektronickým systémům členských států, Společenství a možná dokonce i k elektronickým systémům mezinárodním.

Rada zkoumá rozsah systému elektronického soudnictví a přesný obsah portálu. Bez ohledu na výsledek tohoto průzkumu má budoucí portál elektronického soudnictví poskytovat široké veřejnosti i právníkům jednotný přístup k právním informacím, soudním orgánům, rejstříkům, databázím a dalším dostupným službám, a tím jim usnadnit každodenní činnost, pokud jde o evropské soudní záležitosti.

Rada již projednávala časový harmonogram zpřístupnění portálu veřejnosti. Komise ohlásila sdělení, které Rada zohlední v následných jednáních. Je potřeba zdůraznit, že členské státy budou muset provést kontrolu a testování portálu pro případ jakýchkoli technických a organizačních problémů a zajistit jeho účinné fungování, než se portál stane veřejně přístupným. Musí také prověřit, že obsah portálu skutečně bude pro občany přínosný v jejich každodenním životě.

Během doby, kdy jsem s experty spolupracoval na nařízení Rady o založení společného podniku pro palivové články a vodík, jsem se setkal s názorem, který mi připadal tak překvapivý, že jsem se rozhodl upozornit na něj Radu. Jeho autorem je známá autorita na atomovou fyziku. Podle něj byly vodík a palivové články představeny s takovým nadšením, že začaly vypadat jako téměř všelék na veškeré problémy s energetikou a životním prostředím. Nelze však zapomínat na to, že vodík je pouze přenašečem energie. K vyprodukování energie je nutno používat jiné zdroje energie, jejíž účinnost je proměnlivá v závislosti na použité technologii a může se pohybovat mezi několika procenty (běžná elektrolýza za pokojové teploty) až 80 % (rozklad vody při vysoké teplotě). Pokud by měl být používán metan nebo zemní plyn, bylo by nutné je buď vyrobit, nebo někde zakoupit.

Kromě toho je dalším obtížným problémem, který je nutno v souvislosti s využitím tohoto přenašeče energie vyřešit, skladování a doprava.

Jaký je názor Rady na tuto věc?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Pan poslanec si může být jist tím, že si Rada dobře uvědomuje složitost technických otázek, které je nutno v souvislosti s rozšířeným užíváním vodíku a palivových článků v evropském dopravním systému řešit. Odráží se to v obecném úvodu k návrhu nařízení Rady o založení společného podniku pro palivové články a vodík, v němž Rada uvádí, že technické úkoly v oblasti palivových článků a vodíku jsou velice složité a rozsáhlé a spektrum potřebných technických kompetencí je velmi široké (dokument 6935/08, bod odůvodnění 9, strana 4). Úkolem expertů v oblasti výzkumu a vývoje tedy je zhodnotit technologický a ekonomický potenciál palivových článků a vodíku, identifikovat nové technologické směry, které mohou teoreticky být slibné, a zkoumat související technologické a hospodářské úkoly před tím, než se přijme rozhodnutí o jejich využití na základě podložených a pádných vědeckých důvodů. Vědecké dokumenty někdy mají tendenci představovat potenciální využití nových technologií jako zázračná řešení. V některých případech jsou tyto dokumenty pouze výčtem všech potenciálních využití dané technologie, která je nutno dále zkoumat. Komplexní studie může přinést zjištění, že z potenciálně velmi slibných aplikací se jich v praxi pravděpodobně osvědčí jen málo nebo také žádná z nich. Toto je ovšem běžný způsob dosahování vědeckého pokroku.

Jaký je dle názoru Rady po zveřejnění nedávného sdělení Komise o budoucnosti evropských agentur⁽¹⁾ význam decentralizovaných agentur, pokud jde o institucionální přítomnost Evropské unie na území členských států? Jaká kritéria Rada používá k posouzení toho, zda tyto agentury plní své úkoly a vědecké cíle, jak je to stanoveno v jejich zakládajících aktech? Jaký má Rada názor na návrh Komise zřídit Evropský úřad pro trh elektronických komunikací, což je návrh, který dle výše zmíněného sdělení stále platí? Zastává Rada názor, že existuje odpovídající právní základ pro zřízení tohoto úřadu?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada zatím nepřijala stanovisko ke sdělení Komise o budoucnosti evropských agentur, na které paní poslankyně odkazuje.

Některé právní nástroje zřizující evropské agentury stanoví, že je nutno posuzovat pokrok a pracovní postupy dané agentury, jiné obsahují doložku o přezkumu. Například dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 881/2004 o zřízení Evropské železniční agentury ze dne 29. dubna 2004 podléhají pracovní metody agentury i výsledky jejích činností hodnocení Komise, která může předložit návrh na změny ustanovení tohoto nařízení. Nařízení o zřízení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin upravuje nezávislý interní přezkum, který zadává v šestiletých odstupech úřad ve spolupráci s Komisí. Rada není do těchto revizí zapojena až na případy, kdy po nich následuje legislativní návrh na přezkum nástroje zřizujícího daný úřad.

Evropský parlament a Rada, tedy obě větve rozpočtového orgánu, však dne 18. dubna 2007 přijaly společné prohlášení o agenturách Společenství, v němž vyzvaly Komisi:

ke každoročnímu poskytnutí rozpočtového přehledu o všech stávajících a budoucích agenturách Společenství, včetně rozpočtových informací týkajících se jejich zakládajících nástrojů, klíčových rozpočtových ukazatelů a počtech zaměstnanců a poměru mezi provozními a administrativními výdaji;

k provedení důkladné analýzy nákladů a přínosů a k systematickému uplatňování a podpoře postupu upraveného v odstavci 47 Interinstitucionální dohody pokaždé, než bude zřízena jakákoli nová agentura,

k pravidelnému posuzování agentur Společenství se zvláštním zaměřením na poměr nákladů a přínosů, a

k provedení doložek o přezkumu obsažených v zakládajících nařízeních příslušných agentur.

Rada v současné době přezkoumává návrhy Komise o elektronických komunikacích a rámci pro elektronické komunikace a dosud nezaujala stanovisko k návrhu Komise o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací.

Somálsko trpí násilím, rostoucí inflací a nekončícím suchem. Uprchlíkům, jejichž počet již dosáhl stovek tisíc, se nedostává potravinové pomoci. Pouze v roce 2007 hledalo útočiště před násilnými střety mezi islámskými milicemi a vládními vojsky podporovanými Etiopií 700 000 obyvatel hlavního města Mogadišu. Somálsko je považováno za nejobtížnější místo na světě pro činnost humanitárních organizací. Podle některých úředníků OSN je situace v Somálsku možná horší než v Dárfúru.

Rada již oznámila, že neprojednávala únos pracovníků organizace Lékaři bez hranic, ke kterému došlo na začátku roku 2008 v Somálsku. Na začátku dubna byli uneseni dva pracovníci OSN. Kolik humanitárních pracovníků bude muset zmizet, aby Radu přesvědčili, že je potřeba zařadit Somálsko na pořad jednání? Nelze připustit, aby mezinárodní společenství tragickou situaci v Somálsku přehlíželo.

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada sdílí názor, že mezinárodní společenství nesmi nad podmínkami v Somálsku přivírat oči. Otázka Somálska je tedy nadále jednou z priorit Rady.

Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana se v únoru 2008 sešel s Nurem Hassanem Husseinem, premiérem prozatímní federální vlády (Transitional Federal Government, TFG).

Evropská trojka navštívila Mogadišu dne 25. března 2008 a zúčastnila se jednání s prezidentem a premiérem, s náčelníky kmene Hawiye, se zástupci občanské společnosti a s vrchním velitelem mise Afriské unie v Somálsku (AMISOM). Cíle návštěvy trojky byly tyto:

dát najevo podporu EU nové vládě a jejímu plánovanému programu prioritních opatření,

vyhlásit plnou podporu EU účinné strategii smíření mezi prozatímní federální vládou a opozicí na všech úrovních, aby bylo zajištěno, že přechodné období bude úspěšně dovedeno do konce,

vyjádřit přání EU, aby byla nastolena lepší koordinace v rámci vedoucích struktur orgánů prozatímní federální vlády, a

udržet roli EU jakožto subjektu, který vystupuje na podporu trvalého politického řešení v Somálsku a koordinuje svou činnost s činnostmi mezinárodního společenství pod záštitou OSN.

Rada několikrát zdůraznila význam vůdčí úlohy OSN v poskytování mezinárodní podpory politického procesu v Somálsku a význam potřeby zamezit iniciativám, o kterých mají jednotlivé strany vzájemně si neodpovídající představy. Rovněž vyjádřila podporu misi Africké unie v Somálsku AMISOM.

Kromě toho již Rada uvedla, že EU musí aktivně podporovat opatření, jejichž účelem je podporovat dodržování lidských práv, pěstovat smysl pro zodpovědnost a vymýtit v Somálsku kulturu absence zákona.

Zná Rada časový harmonogram pro dokončení dálničního spojení ze Štýrska (Spielfeld-Straß) přes Slovinsko (Maribor) do Chorvatska? Jak Rada hodnotí postup těchto prací, které jsou důležité nejen pro Bavorsko, Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko, ale také pro celou Evropu?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada by ráda pana poslance upozornila, že tato záležitost je v pravomoci jednotlivých členských států, a proto nebyla Radou projednávána. Protože diskuse o tomto tématu nespadá do pravomocí Rady, nemůže Rada na tuto otázku vyjádřit svůj názor.

Kdy Rada očekává, že přijme rozhodnutí o obnovení nařízení (ES) č. 980/2005⁽¹⁾ o uplatňování všeobecných celních preferencí GSP+, a jaký časový harmonogram bude Rada používat při posuzování toho, zda zvýhodněné země skutečně ratifikují a provádějí úmluvy o lidských a pracovních právech, které jsou k získání celních preferencí nutné?

Jaké konzultace v této věci probíhají nebo proběhnou s Evropskou komisí a Evropským parlamentem, a kdy k nim dojde? Jaké důkazy Rada použije, až bude při zvažování rozhodnutí hodnotit dopady celních preferencí na obchod, a požádá Rada o další průzkum této problematiky v průběhu přechodného období?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Systém všeobecných preferencí (GSP) a zvláštní pobídkový režim k podpoře udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných (GSP+) byly schváleny ve formě několikaletých prováděcích nařízení. První z nich, nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005 o systému všeobecných celních preferencí, pozbývá platnosti dne 31. prosince 2008.

Na žádost Komise Rada v současné době zkoumá návrh nařízení pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011. Návrh byl také předložen Evropskému parlamentu, který sdělil své stanovisko.

Tak jako u každého legislativního návrhu se bude Rada v průběhu schvalování navrhovaného nařízení řídit postupy stanovenými ve smlouvách. Tím dodrží institucionální rovnováhu, která ze smluv vyplývá.

Před několika dny orgány Chorvatska, které je uchazečem o členství v EU, přijaly opatření k zastrašení člena organizace „S.O.S. – Unie chorvatské mládeže“ Vinka Drači (domovní prohlídka a výslech), a to z důvodu, že vlastnil plakáty Mezinárodní karavany solidarity pořádané Světovou federací demokratické mládeže ve dnech 3. až 6. dubna 2008 v balkánských hlavních městech za účasti celé řady komunistických a protiimperialistických mládežnických organizací. Jako důvod pro toto brutální porušení základních demokratických práv uvedly chorvatské orgány návštěvu prezidenta USA Bushe v Chorvatsku.

Odsuzuje Rada takové činy, jejichž účelem je terorizovat pokrokovou mládež a bránit jí v politické aktivitě a které nehorázným způsobem porušují základní demokratická práva mladých lidí?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada není obeznámena s podrobnostmi a okolnostmi případu Vinka Drači, na který otázka odkazuje.

Ráda by nicméně pana poslance ráda ujistila, že o obecném postoji EU k dodržování základních zásad demokracie a lidských práv a její oddanosti těmto zásadám nemůže být pochyb. Jakožto stát zapojený do přístupových vyjednávání s EU musí Chorvatsko plnit politická kritéria stanovená na kodaňském zasedání Evropské rady, jinými slovy musí mít dostatečnou institucionální stabilitu, aby mohla zaručit demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a ochranu menšin.

Pokud jde o požadavky stanovené v rámci pro přístupová vyjednávání, očekává se od Chorvatska rovněž to, že bude pokračovat v reformním procesu a učiní další pokrok při uplatňování zásad svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod i zásad právního státu, které jsou pilíři Evropské unie.

Všechny tyto záležitosti se projednávají na zasedání stabilizační a asociační rady, která příště zasedá 28. dubna, a rovněž během přístupových vyjednávání, v kapitole spravedlnosti a základních práv. Kromě toho se budou příslušné orgány Rady nadále těmito záležitostmi zabývat a budou monitorovat provádění revidovaného přístupového partnerství.

Rada tedy může pana poslance ujistit, že bude nadále otázku základních práv pečlivě sledovat a zajistí její řešení na příslušných úrovních.

Dne 13. prosince 2007 schválil Evropský parlament usnesení P6_TA(2007)0632, ve kterém mimo jiné oficiálně vyzval japonskou vládu k přijetí historické a právní zodpovědnosti za podmanění a zotročení „žen utěšitelek“ a k tomu, aby veřejně vyvrátila veškerá tvrzení, že k těmto zvěrstvům nikdy nedošlo. Uznání a odškodnění obětí zločinů spáchaných v minulosti v Japonsku by vyslalo velmi potřebný signál, protože sexuální násilí na ženách se stále používá jako válečný nástroj v oblastech zasažených konflikty.

S ohledem na prosincové usnesení Parlamentu a na vyjádření záměru slovinského i nastávajícího francouzského předsednictví učinit z práv žen v ozbrojených konfliktech prioritu, jaké kroky Rada přijala v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu? Plánuje Rada využít nadcházející summit EU-Japonsko k tomu, aby vyzvala japonskou vládu k omluvě a k uznání toho, že to, co se ženám utěšitelkám stalo, je zločinem dle mezinárodního práva? Jak dále Rada plánuje prosazovat tento závazek prostřednictvím dalších chystaných souvisejících zasedání?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada se seznámila s usnesením přijatým Evropským parlamentem dne 13. prosince 2007 o spravedlnosti pro „ženy utěšitelky“ (sexuální otrokyně v Asii před druhou světovou válkou a během ní).

EU připisuje ženským právům a otázce násilí na ženách mimořádný význam.

V souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a s etickými a ústavními zásadami společnými všem členským státům Evropské unie vyzývá EU bez ustání všechny státy mimo Společenství, aby se řídily rezolucemi přijatými orgány OSN a aby začaly provádět zákony a opatření, které zajistí maximální dodržování lidských práv a základních svobod žen.

V tomto kontextu zdůrazňujeme, že ve Vídeňské deklaraci a akčním programu přijatých na Světové konferenci pro lidská práva v roce 1993 je uvedeno, že prioritním cílem mezinárodního společenství je to, aby ženy požívaly lidských práv plně a rovnoprávně, a že by vlády i OSN měly zesílit své úsilí k tomu, aby toho bylo dosaženo.

EU a Japonsko o otázce lidských práv na ministerských schůzkách mezi trojkou EU a Japonskem pravidelně jednají.

Otázka ochrany žen zasažených ozbrojenými konflikty je rovněž zájmem slovinského předsednictví.

EU se bude této otázce nadále důkladně věnovat.

Evropská rada konaná v březnu 2008 upozornila na důležitost zvyšování energetické bezpečnosti v Unii, a předchozí březnová Evropská rada z roku 2007 prohlásila, že projekt Nabucco je v zájmu Evropy s ohledem na diverzifikaci energetických zdrojů Unie a její energetické bezpečnosti. Může Rada uvést informace o současné situaci, pokud jde o strategický přezkum energetické politiky, jehož hlavními tématy bude bezpečnost energetických dodávek, vzájemná propojenost a zahraniční politika Unie v oblasti energetiky, jak to bylo ohlášeno v březnu na Evropské radě?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Jak paní poslankyně říká, na zasedáních v březnu 2007 a v březnu 2008 poukázala Evropská rada na důležitost energetické bezpečnosti v EU, což se odráží v Akčním plánu Evropské rady (2007–2009) – Energetická politika pro Evropu. V souladu se závěry přijatými Evropskou radou v březnu 2008 má další přezkum energetické strategie proběhnout v listopadu 2008. Jak si je paní poslankyně bezpochyby vědoma, za tento přezkum odpovídá Komise. Podrobné informace o současném stavu tedy poskytne Komise.

Vzhledem k sankcím, které EU přijala v roce 2003 – a které dosud neuplatňuje – a vzhledem k jejímu společnému postoji ke Kubě z roku 1996, který vymezuje cíl podporovat politické změny v duchu otevřeného vměšování do vnitřních záležitostí svrchovaného státu, jaké iniciativy EU podniká k normalizaci vztahů s Kubou a konkrétně k odstranění překážek, které byly z objektivního hlediska nastoleny s úmyslem tyto vztahy zhoršit, jako jsou právě sankce a společný postoj ke Kubě?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Opatření, o kterých hovoří pan Guerreiro, byla přijata Radou v roce 2003. Rada tyto kroky podnikla v reakci na rozsudky o odnětí svobody vynesené vůči 75 členům mírové opozice, kteří vedli kampaň za svobodu vyjadřování. Kuba se ze své strany rozhodla zmrazit vztahy s orgány těch členských států, jejichž velvyslanectví zvala členy mírové opozice na oslavy státních svátků. V roce 2005 Evropská unie opatření zavedená v roce 2003 jednostranně odvolala ve snaze vztahy EU-Kuba opět normalizovat.

Jak bylo uvedeno v závěrech Evropské rady z června 2007, EU uznává právo kubánského lidu rozhodovat o jeho vlastní budoucnosti. Unie je nadále ochotna rozvojovou spoluprací i jinými způsoby přispívat k budoucímu rozvoji všech částí kubánské společnosti.

EU bude nadále připomínat kubánským orgánům jejich povinnost podporovat úctu k lidským právům a základním svobodám kubánských občanů, a to přinejmenším s ohledem na členství Kuby v Radě OSN pro lidská práva.

Rada bude dále zkoumat rámec pro znovuzahájení komplexního a otevřeného dialogu s kubánskými orgány, jak je to nadneseno v závěrech přijatých Radou pro obecné záležitosti a vnější vztahy v červnu 2007, i když je nyní na Kubě, aby přijala nabídku politického dialogu a pozvánku na schůzku do Bruselu.

Boj s rakovinou je jednou z nejdůležitějších priorit úřadujícího předsednictví Rady. Podle odborníků měla černobylská katastrofa ze dne 26. dubna 1986 výrazný vliv na výskyt onkologických onemocnění a důsledky katastrofy jsou stále pociťovány nejen na Ukrajině a v Bělorusku, ale také v jiných zemích daného regionu, které jsou členskými státy EU – v Polsku, v Lotyšsku a v Litvě. Odborníci přičítají narůstající počet případů onkologických a kardiovaskulárních onemocnění, problémy s neplodností v mladých rodinách a další problémy právě černobylské katastrofě.

Jaké kroky uskutečňuje Rada při realizaci své priority, tedy boje s rakovinou? Byl vypracován nějaký akční plán, který má tyto problémy v Evropské unii řešit? Existuje strategie na prevenci rakoviny?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Rada paní poslankyni děkuje za zájem o toto důležité téma. Boj s rakovinou je významnou prioritou slovinského předsednictví v oblasti zdravotnictví. V návaznosti na nedávnou konferenci „Problém rakoviny a jak ho řešit“, která proběhla v Brdu při Kranju ve Slovinsku ve dnech 7. a 8. února 2008 předloží předsednictví ke schválení závěry Rady na zasedání Rady 10. června 2008.

Předsednictví navrhne, aby Rada požádala Komisi o předložení akčního plánu pro boj s rakovinou na základě zásadních principů a strategických cílů vymezených v bílé knize s názvem „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období. 2008–2013);⁽¹⁾ . Tento akční plán by měl zahrnovat veškeré aspekty holistického a interdisciplinárního přístupu k boji s rakovinou včetně prevence rakoviny, včasného zachycení, diagnózy, léčby, rehabilitace a paliativní péče.

Evropské společenství a členské státy vyvíjejí neúnavné úsilí o prevenci a kontrolu rakoviny na základě dostupných důkazů, a to prostřednictvím iniciativ a opatření, které mají zajistit podporu veřejného zdraví a prevenci onemocnění prostřednictvím rozvoje zdravého životního stylu. Tato úsilí se zaměřují na snižování spotřeby tabákových výrobků, propagaci zdravého stravování a fyzické aktivity, snižování nebezpečné a škodlivé konzumace alkoholu, screeningová vyšetření pro včasnou diagnózu, snižování dopadu fyzických, chemických a biologických karcinogenů na pracovišti a v životním prostředí a zajišťování bezpečnosti potravinových výrobků za účelem minimalizace rizika vzniku rakoviny.

Prevence je nadále nejúčinnější dlouhodobou strategií ke snižování čím dál vyšší zátěže, kterou rakovina představuje. K prevenci rakoviny by přispěl důsledný přístup k podpoře veřejného zdraví a primární prevence za pomoci vhodných opatření v různých oblastech právní úpravy a v různých oborech činnosti.

Jaké kroky může Rada přijmout v reakci na represivní opatření proti novinářům a nezávislým médiím v Bělorusku?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Události ze dne 27. března, kdy běloruská policie provedla zátah v prostorách Rádia Racyja, Evropského rádia pro Bělorusko a televize Belsat a zatkla a vyslýchala několik nezávislých novinářů ze zpravodajské agentury Belapan, sledovala Rada s hlubokým znepokojením. Dne 28. března vydalo předsednictví jménem Evropské unie prohlášení, v němž vyjádřilo nad posledními událostmi v Bělorusku nesmírné zklamání. Rovněž si po 27. březnu povšimnulo, že po celé zemi byla provedena řada dalších děsivých zátahů, jež vyústily v zatčení běloruských novinářů, kteří byli v kontaktu se zahraničními médii.

V roce 2005 Komise předložila návrh interinstitucionální dohody o evropských regulačních agenturách. Podle sdělení Komise ze dne 11. března 2008 (KOM(2008)0135) byl nyní tento návrh stažen. Ve sdělení bylo uvedeno, že se tak stalo částečně proto, že jednání o návrhu dohody byla v roce 2006 „pozastavena“, protože Rada „nebyla připravena se tomuto tématu věnovat“ a „objevily se pochybnosti o využití interinstitucionální dohody jako nástroje“.

Z jakých důvodů Rada odmítla o interinstitucionální dohodě jednat?

Jaký má Rada názor na sdělení Komise ze dne 11. března 2008?

Co by se dle názoru Rady muselo stát, aby bylo v oblasti operačního rámce pro regulační agentury dosaženo řešení přijatelného pro všechny tři instituce ještě před koncem tohoto roku?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

V roce 2005 Rada zahájila zkoumání návrhu Komise o vytvoření rámce pro evropské regulační agentury.⁽¹⁾ Rozprava byla uzavřena v dubnu 2007. V dopise ze dne 22. června 2007 adresovaném předsedovi Evropského parlamentu byl pro Evropský parlament shrnut výsledek jednání v Radě.

V dopise se hovořilo o tom, že se Rada shodla na tom, že při zřizování regulačních agentur je nutno zohledňovat zásady, jako je správné řízení, lepší zákonodárství, zodpovědnost, transparentnost, profesionalita a zhodnocení agentur na základě analýz nákladů a přínosů. V Radě však nebyla dostatečná podpora přijetí právně závazného nástroje nebo interinstitucionální dohody zavádějící obecný regulační rámec pro regulační agentury.

Ve stejném dopise Rada rovněž vyjádřila vůli společně s Parlamentem a Komisí přezkoumat problémy týkající se zřizování a provozu regulačních agentur. Má se jednat nejen o přezkoumání příslušného právního základu případ od případu – tento přezkum má proběhnout rovněž na základě stávajících právních nástrojů, jako jsou ty, kterými se řídí rozpočtový postup, a to v souladu s rozhodnutími Rady.

Pokud jde o druhou otázku pana poslance, sdělení Komise ze dne 11. března 2008 s názvem Evropské agentury – cesta vpřed se Rada bude ve vhodný čas věnovat.⁽²⁾

Na nedávném summitu NATO konaném dne 4. dubna 2008 bylo rozhodnuto rozmístit na území Polska a České republiky americký systém protiraketové obrany a rozšířit účast na ostatní členské státy EU. Tento ukvapený sled kroků USA a NATO zahajuje nový závod ve zbrojení, zhoršuje imperialistické soupeření a střety v regionu a přináší s sebou rizika a nepředvídané důsledky pro národy Evropy jako celku.

Tyto agresivní plány se setkaly s masovým odporem polských a českých občanů a s rozhodným odsouzením evropského protiimperialistického mírového hnutí.

Odsuzuje Rada rozhodnutí NATO a USA o realizaci tohoto mimořádně nebezpečného plánu i přes odpor a demonstrace polských a českých občanů a občanů Evropy jako celku?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Diskuse o protiraketovém štítu dosud probíhala na třech úrovních, a sice (1) na úrovni bilaterálních jednání mezi Spojenými státy a vládami dotčených zemí (České republiky a Polska), (2) na úrovni bilaterálních jednání mezi Spojenými státy a Ruskem a (3) na úrovni diskusí v rámci NATO včetně jednání na Radě NATO-Rusko. NATO je stále základem společné obrany jejích členů, a z tohoto důvodu bylo a je hlavním diskusním fórem ohledně plánů Spojených států na protiraketový štít v Evropě.

Pokud jde o Evropskou unii, záležitost spadá do pravomoci členských států.

Rozhodnutí české vlády z října 2006 zakázat činnost Komunistického svazu mládeže České republiky (KSM) a nedávné potvrzení tohoto rozhodnutí ze strany soudních orgánů země jsou nehorázným porušením základních práv na svobodu vyjádření a šíření myšlenek, stejně tak jako svobody utvářet politické organizace. Argument, na kterém je zákaz postaven, tedy že český KSM „podporuje socializaci výrobních prostředků“, je nepřijatelný a nebezpečný a poukazuje na to, že toto nepřijatelné rozhodnutí je součástí obecnější protikomunistické kampaně, jež se v EU rozvíjí a jejímž cílem je pronásledovat a kriminalizovat komunistickou ideologii a protiimperialistickou činnost.

Odsuzuje Rada politické pronásledování, zákaz a kriminalizaci politické aktivity českého KSM, ke kterým dochází v době silného lidového odporu proti rozmístění amerického protiraketového systému v Evropě?

Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu nebo členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dubnovém zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v roce 2008.

Otázka, kterou klade pan Athanasios Pafilis, se týká záležitosti, jež spadá do pravomocí členského státu, na nějž tazatel odkazuje. Rada k této záležitosti nemůže zaujmout stanovisko.

K jakému názoru dospěla Komise v otázce, zda předpisy Spojeného království o rovnosti v zaměstnání (a sexuální orientaci) správně provádějí směrnici 2000/78/ES⁽¹⁾, a to mimo jiné i z hlediska výjimek pro náboženské organizace, adekvátnosti ochrany heterosexuálních osob, které uvádějí diskriminaci na základě „homosexuálního chování“, a uplatnění „ověření příčinné souvislosti“ mezi údajnou diskriminací a sexuální orientací jedince?

Komise převedení směrnice 2000/78/ES⁽²⁾ ve Spojeném království v současné době zkoumá. Spojené království převedlo tuto směrnici zejména předpisy o rovnosti v zaměstnání (a sexuální orientaci) z roku 2003. Přestože je stále příliš brzy na konečné zhodnocení souladu těchto předpisů se směrnicí 2000/78/ES, Komise by se ráda vyjádřila k záležitostem, na které otázka upozorňuje.

Dle čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78/ES je možné odůvodnit rozdílné jednání, pokud je určitá vlastnost skutečný, určující požadavek pro povolání. Tato možnost existuje pouze v souvislosti s povahou konkrétní dotčené pracovní činnosti.

Komise si všímá toho, že dle předpisů o rovnosti v zaměstnání (a sexuální orientaci) z roku 2003 může zaměstnavatel uplatnit požadavek týkající se sexuální orientace, pokud jde o zaměstnání v náboženské organizaci, jestliže cílem je vyhovět doktrínám daného náboženství nebo silně zakořeněným náboženským přesvědčením významného počtu členů této náboženské organizace, to proto, aby bylo zabráněno konfliktům. Komise má za to, že tato ustanovení by mohla být uznána jako slučitelná se směrnicí, avšak za předpokladu, že existuje skutečný a určující požadavek pro povolání, který plní legitimní cíl a je uplatňován přiměřeným způsobem.

Pokud jde o ochranu heterosexuálních osob před diskriminací, je nutno poznamenat, že zákaz diskriminace na základě sexuální orientace se vztahuje podobným způsobem na jedince homosexuální i heterosexuální. Heterosexuální osoba by tedy byla proti potenciální diskriminaci chráněna stejným způsobem jako osoba homosexuální.

„Ověření příčinné souvislosti“ v případech diskriminace je upraveno v článku 2 směrnice, kde je definována diskriminace. K přímé diskriminaci na základě sexuální orientace dochází, pokud je s osobou zacházeno méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci z důvodu její sexuální orientace. K nepřímé diskriminaci dochází, pokud má neutrální pravidlo nebo praxe nepřiměřený dopad na osoby určité sexuální orientace s výjimkou případů, kdy je sledovaný cíl legitimní a je uplatňován přiměřeným způsobem. Je rovněž nutno podotknout, že článek 10 směrnice umožňuje přenos důkazního břemene na druhou stranu, jestliže osoba, která tvrdí, že je obětí diskriminace, může prokázat presumpci diskriminace – v takovém případě musí odpůrce dokázat, že k žádné diskriminaci nedošlo.

Bude Listina základních práv dle výkladu v Lisabonské smlouvě použitelná a závazná pro právo Spojeného království, konkrétně pro pracovní právo?

Článek 6 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy podepsané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 stanoví, že Listina základních práv ze dne 7. prosince 2000 ve znění slavnostně vyhlášeném ve Štrasburku dne 12. prosince 2007 má stejnou právní sílu jako Smlouvy.

Dle čl. 51 odst. 1 Listiny se Listina základních práv vztahuje na instituce, orgány, úřady a agentury Unie a v členských státech se použije pouze při provádění práva Unie.

Protokol č. 7 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy vyjasňuje uplatňování Listiny základních práv ve vztahu k zákonům a správním postupům Polska a Spojeného království a její soudní vymahatelnost v těchto členských státech.

Zejména stanoví, že listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje. Kromě toho dodává, že nic v hlavě IV Listiny (o solidaritě, spadá sem mimo jiné celá řada základních sociálních práv pracovníků) nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království..

Jaké jsou právní definice a právní dopady pojmů „přiměřená sociální ochrana“ a „trvale vysoká zaměstnanost“, které jsou obsaženy v Lisabonské smlouvě?

Pojmy „přiměřená sociální ochrana“ a „trvale vysoká zaměstnanost“ se vztahují k cílům, jež mají být dosaženy v kontextu současné sociální politiky, protože jsou zmiňovány v článku 136 současné Smlouvy o ES. Lisabonská smlouva tyto cíle potvrzuje, protože článek 136 Smlouvy o ES nebyl pozměněn. Kromě toho Komise podotýká, že Lisabonská smlouva pozměňuje článek 2 Smlouvy o EU, kde je spojení „Unie si stanoví následující cíle: podporovat ekonomický a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti“ nahrazeno spojením „Unie … usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na … vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti“.

Komise by pana poslance ráda informovala, že instituce Společenství dosud nevypracovaly konečnou právní definici těchto cílů.

Pro dosažení těchto cílů Společenství mimo jiné podporuje a doplňuje kroky členských států v řadě oblastí vyjmenovaných v článku 137 Smlouvy o ES, jako je sociální zabezpečení a sociální ochrana, ale také různé formy ochrany pracovníků.

Znamenají dle názoru Komise články 145–148, že instituce EU mohou přijímat právně závazná pravidla v oblasti politiky zaměstnanosti? Které aspekty politiky zaměstnanosti přijaté na vnitrostátní úrovni nemohou být ovlivněny zákony EU a právním přezkumem Soudního dvora? Jaké jsou právní dopady pojmů z článku 151 „tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň“, „přiměřená sociální ochrana“ a „trvale vysoká zaměstnanost“? Jak Komise definuje pojem „trvale vysoká zaměstnanost“?

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy budou články 145 až 148, na něž pan poslanec odkazuje, články, které se týkají politiky zaměstnanosti, která má být jednou z politik rozvíjených na základě Smlouvy o fungování Evropské unie. Tyto články ve skutečnosti odpovídají článkům 125 až 128 současné Smlouvy o EU a Lisabonskou smlouvou se nemění. Evropské instituce tedy nebudou mít možnost přijímat závazná opatření v oblasti zaměstnanosti, tak jak tomu je v současné době. To znamená, že evropská spolupráce v oblasti zaměstnanosti se odvíjí od Evropské strategie zaměstnanosti, která je založena na otevřené metodě koordinace, v jejímž rámci Rada a Komise dojednávají hlavní linie a společné cíle a možnost přijetí konkrétních doporučení.

Komise pana poslance informuje o tom, že článek 151 Lisabonské smlouvy doslovně přebírá znění současného článku 136 Smlouvy o ES i jeho cíle. V současné době dosahování těchto cílů spočívá v tom, že Společenství podporuje a doplňuje kroky členských států v řadě oblastí vyjmenovaných v článku 137 Smlouvy o ES, jako je sociální zabezpečení a sociální ochrana, ale také různé formy ochrany pracovníků.

Komise však zdůrazňuje, že ani instituce Společenství, ani Soudní dvůr Evropských společenství nevypracovaly právní definici pojmu „trvale vysoká zaměstnanost“.

Zabývala se Komise dopadem „platu na výchovu dítěte“ na populační trendy v zemích, které takovou dávku mají (např. Norsko), tak jak to dříve přislíbila v odpovědi na jí položenou otázku?

Je Komise v kontaktu s nevládními organizacemi, které v této oblasti působí?

Komise chce podotknout, že demografové bývají velmi opatrní, mají-li demografické jevy, jako je změna v počtu narození, uvádět do souvislosti s konkrétním opatřením sociální politiky. Relativně vysoká míra porodnosti v Norsku je pravděpodobně výsledkem celé řady různých socioekonomických a kulturních faktorů. Komise sice neprovedla hodnocení konkrétních opatření, avšak na základě množství dostupných důkazů dospěla k závěru, že podpora rodin, která napomáhá lepšímu skloubení pracovního, soukromého a rodinného života velmi pravděpodobně vede ke snížení rozdílu mezi tím, kolik dětí si přejeme mít a kolik jich skutečně máme.

Norský systém rodičovských dávek podporuje sladění pracovního a rodinného života tím, že nabízí vysokou úroveň dávek (80 % až 100 % předchozích příjmů do limitu zhruba 50 000 EUR ročně) na krátké období 44 nebo 54 týdnů (přičemž delší uvedené období pouze za nižší sazbu 80 % předchozího příjmu). Šest týdnů placené rodičovské dovolené je vyhrazeno pro otce a matka si je vzít nemůže. Systém tedy povzbuzuje k rychlému návratu na pracovní trh a vytváří podmínky pro otce, kteří mají vyšší příjem než jejich partnerky, a to zejména tím, že nabízí plnou náhradu ušlého příjmu až do výše vysokého limitu.⁽¹⁾.

Za účelem podpory členských států, které si přejí svou rodinnou politiku modernizovat a především zlepšit rovnováhu mezi pracovním a mimopracovním životem, přijala Komise řadu iniciativ se silným zaměřením právě na toto sladění a s úzkou provázaností na Lisabonskou strategii a politiku rovnosti pohlaví. Spadají sem následující opatření:

v květnu 2007 vydala Komise sdělení „Podpora solidarity mezi generacemi“⁽²⁾, které uvádí přehled politik na podporu rodin v EU a reaguje na výzvu Evropské rady k vytvoření Evropské aliance pro rodinu, evropské platformy pro výměnu informací, osvědčených postupů a výsledků výzkumu v oblasti rodinné politiky;

Komise zahájila konzultaci evropských sociálních partnerů v souladu s čl. 138 odst. 3 Smlouvy o ES na téma sladění soukromého, rodinného a pracovního života včetně možnosti přezkumu směrnice 96/34/ES⁽³⁾ o rodičovské dovolené. Postup konzultace postoupil do druhé fáze a v závislosti na konečném výsledku může Komise rozhodnout o předložení návrhů na doplnění stávající právní úpravy v oblasti sladění;

v červnu 2007 zřídila Komise novou skupinu vládních expertů věnovanou demografickým otázkám, která sdružuje zástupce všech 27 členských států. V roce 2008 se skupina expertů rozhodla zaměřit se na hodnocení rodinných politik a politik týkajících se aktivního stárnutí;

různé projekty financované z rámcových výzkumných programů EU a studie na témata týkající se rodiny zvýší povědomí o demografických a rodinných politikách. Komise také podporuje OECD se záměrem urychlit budování její nové databáze rodinných ukazatelů;

Komise bude pokračovat ve dvouletých cyklech demografických fór a zpráv. Konání příštího deografického fóra je naplánováno na dny 24. a 25. listopadu 2008 v Bruselu a do tohoto fóra má být vydána druhá zpráva o demografii. Fórum i zpráva budou věnovat pozornost politikám sladění pracovního a rodinného života.

Komise je v kontaktu s celou řadou nevládních organizací zabývajících se otázkami, které souvisejí s rodinou. Zejména proběhly schůzky a semináře v souvislosti s jednáními skupiny vládních expertů pro demografické otázky, na které byli pozváni zástupci nevládních organizací. Jeden z těchto seminářů, konaný v listopadu 2007, se zaměřil na péči o děti, a další seminář věnovaný rodinným politikám je plánován na červen 2008. Kromě toho poskytne webový portál Evropské aliance pro rodinu fórum pro kontakty a výměnu informací mezi příslušnými organizacemi.

Nedávná studie provedená britským Svazem pracovníků prodejen, distribuce a souvisejících činností (USDAW) věnovaná zkušenostem pracovníků prodejen s násilím a zneužíváním souvisejícím s jejich prací odhaluje šokující podrobnosti o strašném zneužívání, výhrůžkách, obtěžování a násilí, které na nich páchají právě ti zákazníci, jež se tito pracovníci snaží obsloužit⁽¹⁾.

Kromě toho průzkum zločinnosti ve Spojeném království ukázal, že v průběhu období 12 měsícům došlo přibližně k 339 000 případům vyhrožování násilím a 317 000 fyzických útoků na britské pracovníky ze strany příslušníků veřejnosti.

Jakožto zpravodajka Evropského parlamentu k nedávno přijaté Strategii pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (P6_TA(2008)0009) jsem o této otázce hovořila s celou řadou skupin. Jsem si vědoma toho, že evropská rámcová dohoda o obtěžování a násilí na pracovišti, podepsaná dne 26. dubna 2007, odkazuje na násilí třetích stran, jako jsou klienti, zákazníci, pacienti a žáci. Tato problematika však do jejích ustanovení zahrnuta není.

Podporuje Komise aktivně uzavření meziodvětvové dohody na toto téma a je připravena předložit návrhy, kdyby taková dohoda nebyla dosažitelná?

Po konzultaci zahájené Komisí na základě článku 138 Smlouvy o ES dne 26. dubna 2007 uzavřeli sociální partneři nezávislou dohodu o obtěžování a násilí na pracovišti. Komise paní poslankyni doporučuje, aby si pročetla odpověď na písemnou otázku E-1130/08, kterou položil pan De Rossa, kde je rozepsán účel a obsah této dohody.

Zejména v úvodu dohody jsou uznány všechny možné formy obtěžování a násilí, ke kterým může na pracovišti dojít. Na násilí „třetích stran“, jako jsou zákazníci, pacienti, žáci škol apod., dohoda výslovně odkazuje a zabývá se jím, nejsou mu však věnována konkrétní ustanovení.

Komise je s paní poslankyní zajedno, že je potřeba zohlednit všechny formy násilí včetně násilí třetích stran. Tato forma násilí si často vyžaduje jinou reakci, která může být mimo příslušnost podniku. Na žádost několika organizací sociálních partnerů z určitých odvětvích zasažených problémem násilí třetích stran na pracovišti, například z odvětví soukromé ostrahy, nemocnic a obchodu, Komise uspořádala v Bruselu dne 14. března 2008 meziodvětvový seminář o násilí třetích stran. Sociální partneři z těchto odvětví společně vyjádřili úmysl doplnit meziprofesní dohodu tak, aby se stala konkrétnější, odvětvová a nebo i meziodvětvová. Seminář je první fází tohoto procesu, který by mohl vést k zahájení meziodvětvových vyjednávání.

Komise má za to, že nezávislá dohoda o obtěžování a násilí na pracovišti velmi pozitivně přispívá k prevenci všech forem násilí a obtěžování v práci a že by bylo vhodné vyčkat na výsledky jejího provedení i na sektorové dodatky před tím, než se začne uvažovat o potřebě dalších iniciativ Společenství v této oblasti.

Krystalický křemen je základní složkou půdy, písku, žuly a mnoha dalších hornin. Nejběžnější formou krystalického křemene je oxid křemičitý. Způsobuje silikózu, pomalé, postupující onemocnění, které pacienta vyřazuje z běžného života. Je rovněž příčinou rakoviny plic a jsou důkazy o tom, že způsobuje i chronickou obstruktivní plicní nemoc.

WHO již krystalický křemen klasifikuje jako karcinogen třídy 1, kterému je vystaveno 3,2 milionu pracovníků po více než 75 % jejich pracovní doby. Krystalický křemen je navíc příčinou 2,7 % úmrtí na rakovinu plic nebo průdušek (zdroj: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci).

Byl bych rád, aby byl krystalický křemen zařazen do revidované směrnice o karcinogenech a aby SCOEL (Vědecký výbor pro limity expozice chemickým látkám) co nejdříve stanovil závazný limit expozice.

Sdílí Komise moje přání? Je-li tomu tak, může vymezit časový rámec, v němž tohoto cíle bude dosaženo? Pakliže nikoli, může uvést, jak se chystá zajistit přiměřenou ochranu výše uvedených 3,2 milionů pracovníků?

Hlavním dopadem vdechování křemenného prachu u lidí je silikóza. Epidemiologické studie kromě toho ukazují spojitost mezi vystavením prachu krystalického křemene a zvýšenou pravděpodobností vzniku rakoviny plic. Proto byl krystalický křemen Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny, která je součástí Světové zdravotnické organizace, klasifikován jako lidský karcinogen skupiny 1. EU dosud krystalický křemen jako karcinogenní látku neklasifikovala.

Existuje dostatek vědeckých informací, aby mohl být učiněn závěr, že relativní riziko rakoviny plic je vyšší u osob se silikózou, ale podle všeho nikoli u zaměstnanců vystaveným křemennému prachu v lomech nebo v keramickém průmyslu, kteří však silikózou netrpí. Plné provedení a vymáhání strategie prevence upravené ve směrnici 98/24/ES⁽¹⁾ bude účinným nástrojem pro prevenci nástupu silikózy, rovněž sníží riziko rakoviny a zajistí ochranu všem 3,2 milionům pracovníků vystaveným krystalickému křemeni.

Vědecký výbor pro limity expozice chemickým látkám věnoval dýchatelnému krystalickému křemeni rozsáhlá jednání a vydal doporučení Komisi⁽²⁾. Činí závěr, že ačkoli nelze rozpoznat jasný práh pro rozvoj silikózy, měl by být limit expozice v zaměstnání nižší než 0,05 mg/m3 dýchatelného krystalického křemene.

Komise souhlasí s tím, že pracovníci vystavení dýchatelnému krystalickému křemeni by měli být přiměřeně chráněni. Provede zhodnocení dopadů praktického provedení směrnice 98/24/ES z hlediska snížení úrovně expozice prachu krystalického křemene a zejména s ohledem na výsledky dosažené prováděním meziodvětvové dohody sociálního dialogu s názvem „Dohoda o ochraně zdraví pracovníků prostřednictvím správné manipulace a správného používání. krystalického křemene a produktů, které ho obsahují“⁽³⁾. Bude-li to nutné, Komise bez váhání předloží další iniciativy týkající se například stanovení závazného limitu expozice, aby posílila ochranu pracovníků před nebezpečími, jež vystavení dýchatelného krystalického křemene představuje.

Podle „Společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění za rok 2008“ (7274/08 SOC 151) je 8 % občanů EU ohroženo chudobou navzdory tomu, že pracují. Tato skutečnost dokazuje, že zaměstnání není vždy zárukou, že se občan vyhne chudobě či sociálnímu vyloučení. Jaká opatření Komise přijme pro účinný boj s „chudobou pracujících“, která má dopad na značné procento pracovníků, vzhledem k tomu, že se naše současná úsilí v rámci Lisabonské strategie zaměřují na růst a zaměstnanost? Jaké je v každém členském státě procento pracujících, kteří žijí v chudobě?

Úsilí na úrovni EU v boji s chudobou a sociálním vyloučením probíhají zejména v rámci otevřené koordinační metody. Každý rok informuje Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění jarní Evropskou radu o vývoji boje proti chudobě a vyloučení.⁽¹⁾. Rada právě schválila společnou zprávu za rok 2008.

Analýza v této společné zprávě ukazuje, že existují znepokojivé náznaky přetrvávající nezaměstnanosti v domácnostech EU. Přibližně 10 % dětí a stejné procento dospělých ve věku od 18 do 59 let (mimo studentů) žije v domácnosti, ve které nikdo nepracuje. Toto procento se v posledních šesti letech nesnížilo. Dalším významným faktorem je „chudoba pracujících“ – do této kategorie spadá 8 % obyvatel v produktivním věku a jedna čtvrtina chudých občanů má zaměstnání (údaje Eurostatu, příjmový rok 2005).

Zlepšení situace občanů na okraji pracovního trhu včetně chudých pracujících prostřednictvím řešení jejich konkrétních potřeb je tedy klíčovou výzvou Evropy. Mnoha lidem na úplném okraji pracovního trhu v zásadě poskytují příležitost nalézt si (lepší) práci období hospodářského růstu, která povzbuzují k vytváření pracovních míst. Musí však fungovat správné podmínky, aby bylo zajištěno, že tito lidé vůbec budou moci těchto příležitostí využít.

Lisabonská strategie podpořená integrovanými pokyny pro růst a zaměstnanost (zejména pokynem 19) poskytuje členským státům rámec k vývoji politik zaměstnanosti, které jsou konkrétně zaměřeny na potřeby lidí na okraji pracovního trhu. V roce 2006 provedla Komise veřejnou konzultaci týkající se rozsahu činností Evropské unie v oblasti aktivního začleňování a minimálního příjmu. Pojem aktivního začlenění je založen na třech politických pilířích: provázanost na pracovní trh prostřednictvím pracovních příležitostí nebo odborného vzdělávání, podpora příjmu na úrovni, která postačuje k důstojnému životu, a lepší přístup k základním službám.

Na základě rozboru odpovědí na konzultaci⁽²⁾ se Komise rozhodla zahájit konzultaci druhé fáze, ve které ohlásila záměr vydat doporučení ke společným zásadám pro provádění přístupu aktivního začleňování.

Míra chudoby pracujících se v EU pohybuje mezi 3 % a 14 %. Konkrétní údaje jsou tyto:

– 3 % v České republice;

– 4 % ve Finsku a v Belgii;

– 5 % ve Švédsku, Dánsku, Německu, Slovinsku a na Maltě;

– 6 % ve Francii, Irsku a Nizozemsku;

– 7 % na Kypru, v Estonsku a v Rakousku;

– 8 % ve Spojeném království;

– 9 % na Slovensku, v Lotyšsku, v Lucembursku a v Itálii;

– 10 % v Maďarsku, Litvě a Španělsku;

– 13 % v Řecku;

– 14 % v Portugalsku a Polsku.

V roce 2006 se Evropská unie zabývala problematikou, která se lidově nazývá „zdravotní turistika“ v EU. Hovořilo se o tom, jak zajistit, aby občan EU, kterému není poskytována péče ve vlastní zemi, mohl tuto péči získat v jiné zemi EU. Bylo navrhováno, aby byly v takovém případě náklady na léčbu hrazeny z prostředků resortu zdravotnictví členského státu, jehož je pacient občanem. V prosinci 2007 bylo však bohužel zveřejnění plánu „zdravotní turistiky“ EU odloženo na neurčito.

Jaké kroky Komise podniká v rámci urychlení úvah o plánu „zdravotní turistiky“ EU a zavedení jasného postupu pro pacienty podstupujících léčbu v cizí zemi s ohledem na to, že v důsledku rozšíření Schengenského prostoru vzrůstá počet občanů, kteří cestují?

Otázka vznesená panem poslancem se týká přeshraniční zdravotní péče. Pokud jde o platby zdravotní péče v jiném členském státě, již nyní může být pacientům dle právní úpravy Společenství léčba v jiném členském státě proplacena.

V souladu s nařízením 1408/71 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení využívá pojištěná osoba svého zdravotního pojištění a léčba je hrazena ve výši sazeb toho státu, ve kterém je léčba poskytována, přičemž může být v případě nutnosti uhrazen i doplatek rozdílu, pokud je sazba úhrady ve vlastním členském státě občana výhodnější než v členském státě, kde je péče občanu poskytována. Státní příslušnost osoby nerozhoduje. Daný systém zajišťuje léčbu nezbytnou během pobytu díky Evropské kartě nemocenského pojištění, a dále léčbu, která není neodkladná, ale kde příslušné orgány pacientovi povolily, aby si léčbu zajistil v jiném členském státě. Soudní dvůr vyjasnil podmínky, za nichž toto povolení nesmí být odepřeno. Pravidla jsou vysvětlena na internetové stránce Komise ve všech oficiálních jazycích.

Evropský soudní dvůr rozhodl, že na základě zásad volného pohybu za zdravotními službami může být pacientovi uhrazena zdravotní péče poskytnutá v jiném členském státě. V případě ambulantní léčby může pacient získat zpětnou úhradu bez předchozího svolení. V těchto případech je úhrada na náklady státu, do jehož systému zdravotní péče pacient náleží. Pokud jde o nemocniční léčbu, Soudní dvůr souhlasil s tím, že členské státy mohou nadále vyžadovat předchozí svolení v zájmu veřejného zdraví, aby bylo umožněno vnitrostátní plánování služeb. V tomto případě Soudní dvůr uvedl, že jakékoli povolení k léčbě v jiném členském státě dle nařízení 1408/71/EHS vyžaduje použití koordinačních mechanismů dle nařízení 1408/71/EHS.

Práva, na které Soudní dvůr upozorňuje v rozsudcích v různých věcech, jsou jasná, ale pacienti si je musí více uvědomovat. Jak potvrdila veřejná konzultace uspořádaná Komisí v roce 2006, je potřeba ve stanovisku vyjasnit mechanismy zaručující práva na úhrady zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě a účinnost a bezpečnost přeshraniční zdravotní péče.

S ohledem na dosažení těchto cílů bude v červnu 2008 předložen Komisi ke schválení návrh směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.

Řecko v nedávné době přijalo návrh zákona o reformě systému sociálního zabezpečení. Provedla Komise v tomto kontextu a v kontextu podobných reforem v jiných členských státech sběr srovnávacích údajů a studií o těchto reformách? Jaké výsledky tyto reformy dosud přinesly a k jakým závěrům, které by mohly být užitečné pro další země zahajující tento proces, Komise dospěla? Chystá se Komise poukázat na osvědčené postupy, které již vyplynuly ze zkušeností s těmito reformami? Jaký má názor na zvýšení důchodového věku u mužů a u žen? Jaké je její hodnocení přístupů a kroků zvolených pro nedávnou reformu sociálního zabezpečení v Řecku? Jaká další opatření sociální politiky – se zvláštním zřetelem na sladění rodinného života a práce – jsou podle Komise nutná, mají-li být tyto reformy úspěšné?

Komise žádá paní poslankyni, aby si přečetla odpověď na otázku H-0160/08, kterou položila paní Panayotopoulos-Cassiotou.

Pokud jde o otázku rozdílů mezi pohlavími, návrh zákona o reformě řeckého systému sociálního zabezpečení dosud nebyl Komisi oznámen, a proto Komise nemůže věk odchodu do důchodu ani otázku skloubení pracovního a rodinného života nijak posoudit.

Probíhá však postup pro porušení předpisů proti Řecku a záležitost rozdílu důchodového věku u žen a mužů ve veřejném sektoru byla Komisí dne 27. června 2007 postoupena Evropskému soudnímu dvoru.

Pokud jde o poslední bod otázky, z hodnocení Komise ve výroční zprávě o provádění vyplývá, že Řecko přijalo kroky na podporu zaměstnatelnosti žen a skloubení pracovního a rodinného života včetně cílených vzdělávacích a poradenských akcí. Situace starších žen je však nadále obtížná a naznačuje, že je potřeba ji přesunout do centra pozornosti. Kromě toho jsou nadále výrazné rozdíly mezi pohlavími v zaměstnanosti a nezaměstnanosti, což poukazuje na to, že je nutno pokračovat v úsilí.

Kdy Evropská komise očekává, že předloží návrh rozhodnutí o přistoupení k Úmluvě OSN o právech zdravotně postižených osob?

Jaké konzultace se zdravotně postiženými a s organizacemi zastupujícími zdravotně postižené včetně Evropského fóra zdravotně postižených Evropská komise provedla nebo před zveřejněním svého návrhu ještě provede?

Může Evropská komise potvrdit, že doporučí přistoupení k Opčnímu protokolu k Úmluvě OSN o právech osob s postižením?

Může Evropská komise potvrdit, že podnikla nebo podnikne průzkum současné právní úpravy EU, aby zjistila, kde je nutno provést změny, aby byla dodržena Úmluva OSN, a uvést, v jakém časovém rámci se tento úkol chystá dokončit?

Jaká opatření Komise očekává s ohledem na monitorování toho, jak Úmluvu dodržuje Evropská unie samotná?

Komise v současné době pracuje na návrhu na rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů (OSN) o právech zdravotně postižených osob a jejího Opčního protokolu Evropským společenstvím. Očekává se, že Komise návrh přijme v květnu 2008.

Komise pravidelně provádí konzultace s členskými státy a organizacemi zastupujícími zdravotně postižené včetně Evropského fóra zdravotně postižených prostřednictvím Skupiny na vysoké úrovni pro zdravotní postižení. Na posledním zasedání se skupina například zabývala odpověďmi na rozsáhlý dotazník o pokroku při ratifikaci či uzavírání a provádění Úmluvy OSN. Tyto konzultace budou nadále pokračovat.

Dne 27. února 2007 Komise představila návrh rozhodnutí Rady o podpisu Úmluvy Organizace spojených národů o právech zdravotně postižených osob a jejího opčního protokolu jménem Evropského společenství (KOM(2007)77). Rada přijala rozhodnutí s datem 20. března 2007, které umožňuje Společenství podepsat Úmluvu Organizace spojených národů o právech zdravotně postižených osob a vydala prohlášení k opčnímu protokolu (příloha II rozhodnutí) v tom smyslu, že Rada co nejdříve znovu zváží otázku podpisu opčního protokolu Úmluvy Organizace spojených národů o právech zdravotně postižených osob Evropským společenstvím. Komise má za to, že Rada je nyní schopna přijmout konečné rozhodnutí ohledně toho, jak dále ve věci opčního protokolu postupovat.

Dle požadavků čl. 44 odst. 1 Úmluvy OSN a článku 12 opčního protokolu musí Evropské společenství ve chvíli oficiálního potvrzení vyhlásit rozsah svých pravomocí, pokud jde o záležitosti upravované Úmluvou. Zatím byl proveden rozsáhlý průzkum právní úpravy Společenství.

Úmluva OSN o právech zdravotně postižených osob obsahuje ustanovení, která spadají do rámce příslušnosti jak Společenství, tak i členských států. Společenství a členské státy by měly společně definovat přesné mechanismy pro monitorování dodržování Úmluvy v oblastech sdílených pravomocí. Povaha těchto mechanismů bude vymezena v návrhu Komise na rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy.

V současné době vyvíjené úsilí o vypracování racionálního právního základu pro odstranění (omezení) nelegálního, neoznámeného a neregulovaného rybolovu vyžaduje zapojení všech dotčených stran. Mezi rybáři vyvolává polemiku zejména poslední návrh Komise o standardizaci postihů za nelegální, neoznámený a neregulovaný rybolov.

Nebylo by vhodné zvážit možnost, že by byl systém postihů nastaven podle rybolovné kapacity dotčené lodi, protože s tím samozřejmě souvisí výše příjmů provozovatele lodi?

Komise je přesvědčena, že harmonizované správní postihy jsou k účinnému boji proti nelegálnímu, neoznámenému a neregulovanému rybolovu nezbytné.

Cílem návrhu je (i) posílit schopnost členských států zajišťovat to, aby na jednotném trhu provozovatelé nevyužívali různých systémů postihů na vnitrostátní úrovni na úkor společné politiky a (ii) přijmout prozatímní kroky, aby zjištěný nelegální, neoznámený a neregulovaný rybolov nepokračoval.

Řádné vymáhání práva Společenství je na každém členském státě a členské státy mají možnost regulovat vlastní systémy postihů způsobem, který považují za nejvhodnější, a to za předpokladu, že postihy budou mít odrazující účinek v souladu s návrhem.

Návrh o nelegálním, neoznámeném a neregulovaném rybolovu přinese harmonizaci správních postihů uplatňovaných členskými státy v případě závažného porušení pravidel ze strany provozovatelů, kteří vyvíjejí nelegální, neoznámenou a neregulovanou rybolovnou činnost.

Komise je přesvědčena, že výše sankcí musí být harmonizována, aby bylo zajištěno, že uvalené postihy převáží nad veškerými hospodářskými výhodami. Provozovatelé s nelegálním, neoznámeným a neregulovaným rybolovem přestanou až tehdy, kdy správní sankce dosáhnou takové výše, že již nebudou považovány za součást běžných provozních nákladů.

Sledovatelnost potravin je základním kamenem politiky bezpečnosti potravin EU a spotřebitelé v EU očekávají jasné informace.

Dozvěděl jsem se, že v mém vlastním členském státě jsou případy, kdy jsou potravinové výrobky uváděny na trh způsobem, který vytváří klamný dojem o tom, odkud surovina pochází.

Může se Komise vyjádřit k tomu, zda si je takových znepokojivých záležitostí vědoma a zda lze očekávat nějaké kroky k vylepšení sledovatelnosti potravin?

Sledovatelnost potravin a informace o potravinách jsou odlišné nástroje s různými cíli.

Pokud jde o sledovatelnost, jedná se o nástroj řízení rizik, který má pomáhat k zastavení problému souvisejícího s bezpečností potravin, a to tím, že umožňuje orgánům dohledu vysledovat potravinu, která nebyla shledána bezpečnou, zpět v potravinovém řetězci. Informace o potravinách pro spotřebitele jsou koncipovány tak, aby kupující mohl přijmout informované rozhodnutí a nebyl uváděn v omyl, pokud jde o vlastnosti potraviny.

Tam, kde je tedy na štítku potravinového výrobku uveden jeho původ, místo, odkud byl dovezen nebo jeho zdroj, není to v kontextu sledovatelnosti. Právní úprava EU o označování stanoví, že tyto informace jsou povinné pouze v případech, kdy by jejich opomenutí mohlo uvádět kupujícího v omyl.

Komisí nedávno přijatý návrh nařízení o spotřebitelských informacích o potravinách upravuje konkrétní podmínky, které je potřeba v případě poskytování těchto informací splnit, aby nemohlo na straně spotřebitele dojít k omylu. Tento návrh je v současné době zkoumán Parlamentem a Radou.

EU se honosí tím, že připisuje velkou hodnotu otázkám bezpečnosti potravin a tomu, aby spotřebitelé měli k dispozici plně sledovatelný režim potravinářské výroby v EU.

Ačkoli však tento systém v EU funguje, existuje vážný problém se standardy, dle kterých se vyrábějí dovážené potravinářské výrobky. Tato otázka vyvstala v souvislosti s dovozem hovězího masa z Brazílie.

Kromě toho množství postupů, které jsou v EU zakázány, mimo jiné výroby vajec z klecového chovu, která bude podléhat zákazu od roku 2012, bude nadále povoleno zeměmi mimo EU, z nichž dovážíme.

Může se Komise vyjádřit k této důležité otázce a k tomu, jak hodlá tuto neslučitelnost politiky a standardů řešit?

Pokud jde o zákaz systémů výroby vajec z klecového chovu, jaké kroky Komise chystá, aby po roce 2012 zabránila přesídlení odvětví intenzivní výroby vajec v EU mimo její hranice? Dle tohoto pravděpodobného scénáře se klecový chov, v EU zakázaný, přesune mimo EU a my potom budeme pro potravinářský zpracovatelský průmysl dovážet velké objemy vaječných výrobků (sušených vajec) pocházejících ze systémů výroby vajec z klecového chovu, aniž by o tom spotřebitelé cokoli věděli.

Pokud jde o otázky dobrých životních podmínek zvířat a obchodu, nejsou v platnosti žádné mnohostranné dohody, které by se této problematice přímo věnovaly, a dobré životní podmínky zvířat kromě toho nejsou výslovně upraveny v Dohodě o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření v rámci Světové obchodní organizace (WTO).

Komise je tím velice znepokojena. V důsledku toho Komise v roce 2002 vypracovala konkrétní strategii, která se věnuje dopadům na konkurenceschopnost výrobců EU vyplývající ze systémů pohody zvířat týkajících se klecového chovu ptáků. Již bylo podniknuto několik iniciativ na podporu pohody zvířat jakožto konkurenční výhody, jak je to uvedeno v Akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006–2010..

Bilaterální dohody s Chile a Kanadou již kapitolu o dobrých životních podmínkách zvířat obsahují. Kromě toho byla v roce 2007 podepsána dohoda o spolupráci s Novým Zélandem. Čím dál více obchodních partnerů v současné době se zájmem sleduje vývoj a vyhodnocuje možnosti, jak s EU na této problematice, jejíž význam roste zejména ve vyspělých zemích, spolupracovat.

Z průzkumu Eurobarometr z roku 2006 vyplynulo, že 89 % spotřebitelů je toho názoru, že by dovozové zboží mělo být vyráběno za stejných životních podmínek zvířat jako zboží pocházející z EU. Proto v současné době Komise zvažuje možnosti systému uvádění údajů o dobrých životních podmínkách zvířat na obalech potravin a chystá se předložit příslušnou zprávu Parlamentu a Radě v roce 2009. Tento systém by byl slučitelný s rámcem WTO a umožňoval by výrobcům z EU zdůraznit vysoké standardy dobrých životních podmínek zvířat před spotřebiteli, u kterých hrají vyšší standardy při nákupních rozhodnutích čím dál větší roli.

Zákaz systémů „neobohacených klecí“ byl Radou přijat v roce 1999⁽¹⁾, a znamenal zákaz nových provozů od roku 2003 s tím, že evropské drůbežářské odvětví bude mít dalších více než 10 let na přechod na alternativní systémy. Někteří výrobci EU již na alternativní systémy výroby⁽²⁾ přešli. Komise má za to, že je na každém výrobci, aby se v tomto ohledu sám rozhodl, a vymáhání této směrnice je úkolem členských států.

Dostupné informace ukazují, že spotřebitelům čím dál více záleží na etických a udržitelných aspektech potravinářské výroby v Evropě včetně zpracovaných potravinových výrobků, i když obecně nejsou o současných zemědělských standardech a skutečných požadavcích informováni. Komise bude nadále zkoumat co nejlepší možnosti podpory výrobců, kteří tato očekávání splňují.

Může se Komise vyjádřit k tomu, čeho plánuje dosáhnout na konferenci na vysoké úrovni o duševním zdraví v červnu 2008? Může Komise v této fázi nastínit, o jakých plánech uvažuje v rámci doplnění politik členských států v oblasti duševního zdraví a zejména sebevražd? Sebevražednost dosahuje znepokojivé úrovně – v Irsku se jedná o jednu z nejběžnějších příčin úmrtí mužů mladších 35 let.

Konference na vysoké úrovni o duševním zdraví konaná dne 13. června 2008 bude klást důraz na to, že dobré duševní zdraví obyvatel je jedním z pilířů veřejného zdraví v EU. Rovněž přispívá k úspěšnému studiu a práci a k sociální soudržnosti.

Duševní choroby však patří k nejrozšířenějším a nejvážnějším onemocněním v Evropě. V krajních případech mohou vést až k sebevraždě.

V posledních letech sebevražednost mírně poklesla z 11,9 případů na 100 000 obyvatel v roce 2000 na 10,6 případů v roce 2006.

Situace je však s ohledem na to, že se EU snaží svými politikami a činnostmi Společenství zajistit vysokou míru ochrany lidského zdraví, nadále neuspokojivá:

– sebevraždy v EU stále způsobují více úmrtí než dopravní nehody;

– rozšíření zvýšilo nerovnost mezi členskými státy. V některých z nich patří sebevražednost k nejvyšším na světě.

Evropská rada z června 2006 potvrdila potřebu jednat – ze zlepšení duševního zdraví a zaměření na rizika vedoucí k sebevraždám se stal cíl obnovené strategie EU pro trvale udržitelný rozvoj.

Konference na vysoké úrovni tedy vyzve vlády, aby se zapojily do diskuse, při které zjistí, jak mohou nejúčinněji snížit sebevražednost a výskyt deprese, jež patří ke klíčovým rizikovým faktorům. Účelem je přijetí Paktu za duševní zdraví, který by mohl posloužit jako základ pro budoucí kroky na podporu dobrého duševního zdraví a k prevenci špatného duševního zdraví u mladých lidí, starších občanů a menšin, ale také k boji proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci osob se špatným duševním zdravím.

Partneři z odvětví zdravotnictví, z regionů a komunit i ze škol a pracovišť budou rovněž přizváni, aby se do úsilí zapojili.

Úsilí by mohlo vyústit v tematickou konferenci, která by v rámci dalšího kroku mohla vymezit společně podporované zásady a akční plán pro prevenci sebevražd a deprese.

Chystá se Komise nebo členské státy s ohledem na odkazy na zdraví v Lisabonské smlouvě sestavit systematický seznam různých odvětví zdravotnictví a pro každé uvést rozsah příslušnosti EU včetně informace o tom, zda toto odvětví podléhá Lisabonské smlouvě a přezkumu Soudním dvorem?

Lisabonská smlouva potvrzuje zvyšující se zájem o záležitosti zdraví v současném světě. Zachovává současné pravomoci v oblasti zdravotnictví a nerozšiřuje pravomoci EU vyplývající z právní úpravy, avšak posiluje rozsah podpory kroků v oblasti veřejného zdraví na úrovni EU.

Komise by ráda upozornila jen na několik novinek, které Lisabonská smlouva občanům EU v oblasti zdraví přinese:

– K všeobecným cílům Unie se přidává „blahobyt“ obyvatel EU.

– Listina základních práv včetně práva na zdravotní péči nabývá závazné právní síly.

– Zavádí se zesílený základ pro pobídková opatření týkající se sledování, včasného varování a boje proti závažným přeshraničním zdravotním hrozbám, kam spadají i opatření proti tabáku a nadměrné konzumace alkoholu.

Úmyslem Komise je pokračovat v rozvoji zdravotní politiky EU včetně zohlednění novinek z Lisabonské smlouvy. Nová strategie pro zdraví pro léta 2008–2013 vymezuje dotčené oblasti a upravuje metodologii tam, kde má Komise za to, že jsou v zájmu zdraví nutné kroky na úrovni celé EU.

Znění strategie Společně pro zdraví je k nahlédnutí na internetové stránce Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele na této adrese:

http://ec.europa.eu/health/ph_overview/strategy/health_strategy_en.htm"

Vyskytly se zprávy o tom, že jsou přes celou Evropu převáženi koně na porážku a jsou přitom po mnoho hodin drženi ve stísněných podmínkách.

Co Komise činí pro to, aby zajistila, že všechny členské státy provádějí nařízení (ES) č. 1/2005⁽¹⁾ o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností? Kdy se Komise chystá předložit návrhy na řešení problematiky doby přepravy a hustoty ustájení?

Komise si je zpráv od organizací na ochranu zvířat o problematice koní přepravovaných na porážku vědoma.

Správné provádění nařízení o ochraně zvířat během přepravy je pro Komisi jednou z nejvyšších priorit.

Za uplatnění právní úpravy EU mají v tomto ohledu hlavní zodpovědnost členské státy.

Od vstupu nařízení (ES) č. 1/2005 v platnost podnikají experti Komise mise do členských států, aby ověřili, že příslušné orgány zavedly patřičná opatření k použití právní úpravy EU.

Pokud jde o přepravu koní, byly konkrétně v roce 2007 provedeny mise do Rumunska, Polska, Litvy a Itálie, kde probíhá značný objem obchodu s koňmi, a navazující mise se plánují na rok 2008.

Komise také zahájila postupy proti členským státům, které neprovedly opatření k uplatnění pravidel EU.

Kromě toho bylo novým nařízením z roku 2007 zavedeno několik nových nástrojů ke zlepšení vymahatelnosti, jako je například použití navigačního systému pro dlouhé cesty.

Tento nástroj zlepší kontrolu a umožní cílené akce. Za tímto účelem předložila Komise Stálému výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat v prosinci 2007 návrh nařízení, které stanoví harmonizované standardy pro navigační systémy. Komise očekává přijetí standardů před začátkem léta 2008.

Komise připravuje hodnocení dopadů, aby prozkoumala možnost toho, že by před skončením tohoto mandátu předložila návrh o dobách přepravy a minimálním prostoru na zvíře, který by zohlednil dostupné vědecké poznatky.

V souvislosti s rozšířeným rozvojem a využíváním mobilních telefonů je čím dál větší počet anténních stožárů, z nichž některé jsou umístěny v blízkosti domů, kde bydlí lidé. V mnoha členských státech panuje značné znepokojení nad zářením, které tyto antény vydávají, protože některé studie tvrdí, že by toto záření mohlo být zdraví škodlivé. Pravidelné epidemiologické studie by významnou měrou přispěly k odstranění obav na straně obyvatel, pokud jde o dopad GSM antén na lidské zdraví, a vedly by také k přijetí pravidel směřujících ke snížení tohoto dopadu. Má Komise v úmyslu takovou studii provést?

Komise si je dobře vědoma znepokojení veřejnosti z toho, že je vystavena elektromagnetickým polím mobilní telefonie, zejména ze základních stanic (stožárových antén). Vědci se však obecně shodují na tom, že záření z mobilní telefonie, jemuž je veřejnost vystavena, je převážnou měrou způsobeno používáním mobilních telefonů, ne základními stanicemi.

Komise již podpořila výzkum elektromagnetických polí vyzařovaných mobilní telefonií prostřednictvím rámcových programů pro výzkum. Nadále tak činí. Epidemiologická studie, která stojí za zmínku, je projekt INTERPHONE, který má přijít s konečnými výsledky za několik měsíců.

Protože EU nemá pravomoc vydávat v této záležitosti právní předpisy, vydala Rada v roce 1999 na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků doporučení 1999/519/ES o omezení expozice osob elektromagnetickým polím. Od té doby Komise pravidelně monitoruje jeho provádění a několikrát konzultovala vědecké výbory, aby zjistila, zda by nemělo být přizpůsobeno novému vědeckému vývoji.

V roce 2007 potvrdil Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR), že pokud jde o pole rádiových frekvencí, nebyl dosud důsledně potvrzen žádný zdravotní dopad při expozici nižší, než je hranice stanovená Mezinárodní komisí pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) a navrhovaná v doporučení Rady.

Kromě toho financuje Komise prostřednictvím šestého rámcového programu expertní skupinu na vysoké úrovni v rámci projektu EMF-NET. Tato skupina hodnotila veškeré důkazy známé do roku 2006, které se týkají potenciálních zdravotních rizik souvisejících s anténními stožáry. Jejím hlavním závěrem je to, že „bilance důkazů naznačuje, že neexistuje žádné obecné zdravotní riziko způsobené expozicí rádiovým frekvencím a mikrovlnám (tedy provozním frekvencím radiových stožárových antén)“.

Aby byla stanoviska v budoucnosti posílena, doporučil výbor SCENIHR, aby byl v oblasti dosahu rádiových frekvencí proveden tento výzkum:

– Dlouhodobá prospektivní kohortní studie zaměřená na překonání omezení spojených se stávajícími epidemiologickými studiemi;

– Specifická studie zdravotních dopadů expozice dětí rádiovým frekvencím;

– Studie rozložení expozice mezi obyvatelstvem, která je nyní možná díky dostupnosti osobních dozimetrů;

– Replikace několika experimentálních studií za použití vysoce kvalitní dozimetrie.

Komise nadále podporuje výzkum v této oblasti. Nejnovější výzva k předkládání návrhů k tématu Životního prostředí v rámci 7. rámcového programu pro výzkum obsahuje tematický oddíl týkající se dopadů expozice dětí a dospívajících rádiovým frekvencím.

Ve Španělsku zemřeli dva lidé na nemoc šílených krav. Jaká je dle Komise v této souvislosti pravděpodobnost, že se nemoc ve Španělsku a v jiných členských státech rozšíří, a jaké kroky v této záležitosti podnikne?

Komise sdílí znepokojení pana poslance, pokud jde o dva smrtelné případy variantní Creutzfeldt-Jakobovy nemoci zjištěné ve Španělsku.

Tyto případy jsou sice tragické a nešťastné, avšak v současné době není potřeba přijímat zvláštní opatření řízení rizik mimo ta, která již existují a jsou velmi přísná.

Pokud jde o bovinní spongiformní encefalopatii, ve Španělsku byl zaznamenán úbytek pozitivních případů a nic nenasvědčuje tomu, že by situace nebyla pod kontrolou.

Opatření platné právní úpravy EU byla dodržena a oba případy byly okamžitě oznámeny orgánům včasného varování a reakce v členských státech i Komisi.

Komise nadále sleduje epidemiologické trendy variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD) prostřednictvím projektu EURO-CJD, který je financován v rámci programu EU pro veřejné zdraví, a to ve spolupráci s Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí.

Od dubna 2008 bylo 7 členskými státy ohlášeno celkem 201 případů variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby.

Od nástupu epidemie ohlásilo Spojené království 166 případů, z nichž 3 byly přeneseny krevní transfúzí, Francie 23, Irsko 4, Itálie 1, Nizozemsko 2, Portugalsko 2 a Španělsko 3. Časové trendy potvrzují, že počet těchto případů od roku 1999 klesá.

Tři případy variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby jsou spojovány s krevní transfúzí. V dotčených dvou španělských případech byla tato možnost vyloučena. Otázka krve však nesmí být ani nadále ztrácena ze zřetele.

Obě směrnice o krvi, tkáních a buňkách z dárcovství vylučují všechny osoby, které by mohly být potenciálními přenašeči variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby.

Z jakého důvodu dochází k častým změnám evropské právní úpravy o kosmetických přípravcích? Kolikrát byla dosud novelizována? Poskytuje evropský rámec právní úpravy jasnost a právní jistotu? Jaké požadavky právní předpisy Společenství ukládají v oblasti bezpečnosti výroby kosmetických přípravků a veřejného zdraví?

Je nutno rozlišovat dva druhy změn směrnice o kosmetických přípravcích. Jedná se o novelizace normativní části směrnice o kosmetických přípravcích, jejichž účelem je pozměnit nebo zavést nové články směrnice, a přizpůsobení příloh směrnice, které vycházejí z technického pokroku a nových vědeckých poznatků. Na začátku roku 2008 měla již za sebou směrnice o kosmetických přípravcích, která vznikla v roce 1976, sedm novel a čtyřicet osm přizpůsobení. Častá přizpůsobení jsou výsledkem řídících rozhodnutí o změnách příloh, tak aby se v nich odrazila stanoviska Vědeckého výboru pro spotřební zboží.

Směrnice o kosmetických přípravcích vychází ze zásady, že osoba odpovědná za uvedení kosmetického přípravku na trh Společenství zodpovídá i za bezpečnost tohoto přípravku. Za tímto účelem musí daná osoba uchovávat pro potřebu příslušných orgánů informace prokazující bezpečnost přípravku ve formě informační dokumentace k výrobku. V této informační dokumentaci, kterou příslušné orgány prověřují namátkovými kontrolami, musí být k dispozici zejména posouzení bezpečnosti hotového výrobku pro lidské zdraví s ohledem na obecný toxikologický profil složek, jejich chemické struktury a míru expozice těmto složkám.

Zásada zodpovědnosti výrobce je zavedena prostřednictvím podrobné úpravy o vybraných konkrétních složkách kosmetických přípravků. Směrnice o kosmetických přípravcích totiž vymezuje seznam látek, které nemohou být součástí složení kosmetických přípravků (příloha II) a seznam látek, které kosmetické přípravky nesmějí obsahovat nad rámec stanovených omezení a podmínek (příloha III). Směrnice rovněž obsahuje „pozitivní seznamy“ barviv (příloha IV), konzervačních přísad (příloha VI) a UV filtrů (příloha VII). Pokud jde o tyto skupiny přísad, jsou pro použití v kosmetických přípravcích v EU povoleny pouze látky uvedené v příslušných přílohách. Změny těchto příloh vyžadují předchozí konzultaci Vědeckého výboru pro spotřební zboží, aby bylo zajištěno, že nařízení bude zohlední současný stav vědeckých poznatků.

Změny probíhající v průběhu více než třicetiletého období vedly k nedůslednému používání terminologie a k tomu, že se pravidla vyskytují v nesprávných kontextech. Tuto situaci ještě zhoršovala skutečnost, že směrnice o kosmetických přípravcích neobsahuje seznamy definic a nebyla nikdy kodifikována (tj. veškeré změny nikdy nebyly oficiálně zařazeny do jediného právního textu). Bylo nutné vyjasnit zejména pojem „osoba odpovědná za uvedení kosmetického přípravku na trh“. Zúčastněné strany rovněž zdůrazňovaly potřebu souvislejších pojmů v přílohách, což je do značné míry záležitost vědecká a technická.

Z těchto důvodů a s cílem výrazně zjednodušit právní úpravu Společenství v oblasti kosmetických přípravků přijala Komise dne 5. února 2008 návrh na přepracování směrnice o kosmetických přípravcích. Zpráva o hodnocení dopadů, která tento návrh doprovází, obsahuje podrobnější vysvětlení současného systému a vysvětluje kontext, do kterého je přepracování zasazeno⁽¹⁾.

Pravidla upravující léčiva bez předpisu (ve volném prodeji) se mezi jednotlivými členskými státy liší. Kritéria zařazování různých farmaceutických přípravků do této kategorie jsou různá a proto neexistuje žádný jednotný systém definice léčiv určených pro volný prodej.

Léčiva bez předpisu používá velký počet evropských občanů, je povolena reklama na ně v tištěných i elektronických periodicích a tato léčiva pomáhají snižovat výši výdajů na léčiva, protože nejsou proplácena systémy sociálního zabezpečení.

Probíhá nějaká studie zaměřená na vypracování jednotného seznamu léčiv bez předpisu, který by platil ve všech členských státech, aby se zamezilo zmatení veřejnosti související s existencí množství seznamů léčiv ve volném prodeji?

Má Komise v úmyslu uspořádat evropskou informační kampaň, aby poukázala na správné užívání léčiv bez předpisu, s ohledem na to, že v mnoha členských státech jsou tyto výrobky k dispozici na jiných prodejních místech, než jsou lékárny, bez možnosti odpovědné informace o správném užití od lékárníka, což představuje možné riziko pro veřejné zdraví?

Kritéria zařazování léčivých přípravků do kategorie „na předpis“ a „bez předpisu“ jsou harmonizována právní úpravou Společenství. Směrnice 2001/83/ES upravuje situace, za kterých se má na léčivý přípravek vztahovat lékařský předpis. V tomto ohledu se předpokládá, že léčivý přípravek má být vydáván na lékařský předpis, jestliže při užívání tohoto přípravku bez lékařského dozoru často a v širokém rozsahu nebo i při správném používání pravděpodobně může dojít k přímému nebo nepřímému ohrožení lidského zdraví. Směrnice rovněž na úrovni členských států poskytuje možnost zavést určité podkategorie léčivých přípravků podléhajících lékařskému předpisu.

U léčivých přípravků schválených Komisí je způsob vydávání stanoven v povolení a platí po celé Unii. U léčivých přípravků schválených jednotlivými členskými státy je klasifikace léčivých přípravků úkolem příslušných orgánů každého členského státu při vydávání povolení k uvedení na trh v souladu s platnými kritérii právních předpisů Společenství. Rozhodnutí o tom, zda le léčivý přípravek vydáván na předpis, či nikoli, se může mezi jednotlivými členskými státy lišit. Návrh Komise na harmonizaci způsobu vydávání léčivých přípravků schválených jednotlivými členskými státy nebyl zákonodárcem při posledním přezkumu směrnice 2001/83/ES zařazen.

Jelikož komplexní povědomí o léčivých přípravcích schválených jednotlivými členskými státy mají pouze vnitrostátní orgány, nemá Komise k dispozici informace nezbytné k sestavení jednotného harmonizovaného seznamu léčiv bez lékařského předpisu. V souladu se článkem 55 nařízení (ES) č. 726/2004 buduje Evropská agentura pro léčiva databázi léčivých přípravků, která je dostupná široké veřejnosti⁽¹⁾. Nařízení počítá s tím, že přednost mají léčivé přípravky schválené Společenstvím, avšak následně bude databáze rozšířena o veškeré léčivé přípravky uvedené na trh v rámci Společenství.

Maloobchodní prodej léčivých přípravků právní předpisy Společenství neupravují. Rozhodnutí, na jakých místech budou léčivé přípravky bez předpisu k dispozici, je věcí jednotlivých členských států, což vede k tomu, že se jejich systémy maloobchodního prodeje liší, jak pan poslanec správně podotýká. Právní předpisy Společenství však ukládají povinnost přikládat ke každému léčivému přípravku příbalovou informaci, aby byla zajištěna plná informovanost pacienta bez ohledu na systém maloobchodního prodeje. Příbalová informace musí odrážet výsledky konzultací s cílovými skupinami pacientů, tak aby byla čitelná, jasná a snadno použitelná. U léčivých přípravků bez předpisu navíc musí být na obale uveden návod k použití. Komise má za to, že tento rámec je účinný, a tak se kampaň na úrovni Evropské unie nejeví jako vhodná. Má-li pan poslanec podrobnější informace, Komise si je ráda prostuduje, aby společně s členskými státy mohla rozhodnout, zda jsou zapotřebí další kroky.

Článek 1, odstavec 24, který se týká kapitoly 1, článku 10a, odstavce 2 (zásady a cíle), uvádí, že Unie má „d) podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby“.

Má Komise za to, že toto znění má nějaký dopad na zákonnost opatření proti dovozu z rozvojových zemí, nerovnoprávné dohody o partnerství s rozvojovými zeměmi (dohody o hospodářském partnerství EPA) a dohody o rybolovu mezi EU a rozvojovými zeměmi?

Zatímco článek 10a, odstavec 2 Smlouvy o Evropské unii hovoří o cílech, ke kterým se poprvé jakožto prvořadý cíl řadí i vymýcení chudoby, odstavec 3 upřesňuje, že Unie tyto cíle sleduje při provádění vnější činnosti v jednotlivých oblastech a že dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Jestliže tedy bude Lisabonská smlouva ratifikována, bude poskytovat pevný právní základ pro soudržnost rozvojových politik, zásadu, která je již nyní právně závazná dle Smlouvy o založení Evropského společenství (hlava XX o rozvojové spolupráci).

Prostřednictvím své koncepce soudržnosti rozvojových politik chce EU vybudovat propojenost mezi souvisejícími vnitřními a vnějšími politikami a rozvojovými cíli. V roce 2005 přijala EU závazky v oblasti soudržnosti rozvojových politik ve 12 politických oblastech⁽¹⁾.. Tyto závazky byly potvrzeny na nejvyšší politické úrovni v Evropském konsenzu o rozvoji t⁽²⁾. EU přikládá značnou pozornost zvýšení soudržnosti svých politik s rozvojovými cíli včetně oblasti rybolovu a obchodu.

V rámci své obchodní politiky zavedla EU režim přístupu na trh, který je vcelku příznivý pro rozvojové země. Průměrná dovozní celní sazba podle „doložky nejvyšších výhod“ (DNV) je obecně 6,9 % (4 % na nezemědělské produkty a 18,6 % na zemědělské produkty)⁽³⁾. V kontextu všeobecného systému preferencí (GSP) se na vývoz z rozvojových zemí vztahuje 0% celní sazba nebo sleva ve výši 3,5 procentních bodů z této sazby (viz oddíl o GSP níže). Zboží pocházející z nejméně rozvinutých zemí a z převážné většiny zemí AKT je v přístupu na trh EU osvobozeno od kvót a cel v rámci iniciativy „Vše kromě zbraní“ (EBA) nebo v rámci prozatímních a plných dohod o hospodářském partnerství (EPA), které rovněž vylepšují pravidla týkající se původu.

Pro usnadnění vyšší integrace rozvojových zemí do světové ekonomiky je však důležité nejen snížit překážky ve vstupu na trh, ale rovněž se zabývat řadou dalších faktorů včetně těch, které se týkají vlastní konkurenceschopnosti a kapacity dodávek jednotlivých rozvojových zemí.

Obchodní politika EU má mnoho rozměrů – je mnohostranná, regionální a bilaterální i samostatná. Každý z těchto rozměrů zahrnuje faktory, které reagují na konkrétní potřeby rozvojových zemí a podporují jejich další rozvoj a přínosnou integraci do celosvětového obchodního systému, a to mimo jiné dosažením lepšího výkonu na trhu EU.

EU je rovněž velmi aktivně zapojená do poskytování obchodní pomoci rozvojovým zemím, aby je podpořila v plnění úkolů spojených s integrací na regionální i celosvětové úrovni. V tomto kontextu je jedním z důležitých způsobů zlepšení postavení rozvojových zemí a jejich konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích regionální integrace, která spočívá ve vytváření rozsáhlejších mezinárodních trhů a zlepšení obecného podnikatelského prostředí.

Dohody o hospodářském partnerství (EPA), které se dojednávají se zeměmi AKT, mají plnit funkci dlouhodobých partnerství založených na komplexním přístupu k rozvoji. Jsou nástrojem na podporu regionální integrace a trvale udržitelného rozvoje, a přispějí tak k zesílené soudržnosti politik. Plné regionální dohody, které mají být dojednány na základě prozatímních dohod, budou přizpůsobeny konkrétním zájmům a situacím daných regionů. Příkladem vyvážené a rozvoj podporující dohody je všeobecná dohoda EPA uzavřená s oblastí Karibiku. Její ustanovení o obchodu plně využívají asymetrie a flexibility mezinárodního obchodního práva ve prospěch zemí karibské oblasti. Kromě toho jsou tato ustanovení zasazena do širšího rozvojového rámce, jehož součástí jsou významné kapitoly o sociálních věcech a životním prostředí i podrobná ustanovení o rozvojové spolupráci.

Počínaje reformou politiky rybolovu v roce 2002 se EU zavázala nahradit do roku 2008 všechny stávající dohody o rybolovu novou generací dohod o partnerství v odvětví rybolovu. Cílem této nové generace dohod již není pouze zajistit přístup evropskému loďstvu, ale také podpořit politiku rybolovu partnerské země, aby se rozvinul zodpovědný a udržitelný rybolov. Na tento účel je vyčleněno určité procento finančního příspěvku spojeného s dohodami.

Může Komise sdělit, jaké podporuje programy pro rozvoj poskytování zdravých potravin ve školách, a to na základním i středním stupni?

V posledních měsících se zdravé stravování ve školách stalo středem zájmu různých zúčastněných stran i médií. Komise ráda využívá této příležitosti, aby pana poslance informovala o současném programu Společenství, který je uplatňován ve vzdělávacích zařízeních, a o možných programech do budoucna.

Program Mléko pro školy:

Cílem programu Mléko pro školy je poskytovat zdravé mléčné výrobky žákům mateřských a základních škol (případně i středních škol, rozhodne-li se tak členský stát) za cenu nižší, než jsou běžné prodejní ceny. Toto snížení ceny umožňuje dotace poskytovaná Společenstvím. V roce 2007 byla tato dotace navýšena na 18,15 EUR / 100 kg mléka bez ohledu na obsah tuku.

Program Mléko do škol má vzhledem ke svému sociálnímu a zdravotnímu charakteru důležitou roli. Protože jsou jeho prostřednictvím poskytovány kvalitní výrobky obsahující důležité vitamíny a minerály, podporuje tento program zdravé stravování a zároveň zajišťuje výchovu k řádné výživě a zakládá dlouhodobý dopad na spotřebu zemědělských výrobků.

Komise si uvědomuje, že v zájmu vyšší úspěšnosti programu Mléko pro školy by prováděcí ustanovení měla být co nejjednodušší.

V současné době služby Komise provádějí přezkum programu Mléko pro školy, jehož cílem je zjednodušit jeho řízení a rozšířit seznam příjemců a uznatelných výrobků. Navrhované změny v systému budou brzy předloženy dotčenému řídícímu výboru, tak aby mohly být po přijetí uplatňovány od začátku nového školního roku.

Možný program distribuce ovoce do škol:

Když Rada schvalovala reformu společné organizace trhu s ovocem a zeleninou, vydala toto prohlášení: „S ohledem na dramatický nárůst obezity u dětí školního věku, na nějž poukázala nedávno zveřejněná Bílá kniha Komise, vyzývá Rada Komisi, aby co nejdříve předložila návrh programu distribuce ovoce do škol na základě hodnocení dopadu z hlediska přínosu, proveditelnosti a souvisejících administrativních nákladů.“

Vzhledem k tomu, že závazkem Komise je lepší zákonodárství, bude předložení návrhu programu distribuce ovoce do škol záviset na hodnocení dopadů, které prokáže jeho přidanou hodnotu na evropské úrovni a poskytne analýzu výhod a nevýhod různých možností. V rámci snahy o zajištění odborného záběru nezbytného pro toto posouzení a pro usnadnění příprav návrhu byla touto prací pověřena meziútvarová komise složená ze zástupců Komise.

Meziútvarová komise dosud vypracovala čtyři varianty evropského programu distribuce ovoce do škol, které byly předloženy k veřejné konzultaci probíhající od 18. prosince 2007 do 29. února 2008. Komise nyní pokračuje v práci na zprávě o hodnocené dopadů, do které budou výsledky veřejné konzultace zařazeny a zapracovány. Přijetí návrhu v Komisi je plánováno na červenec 2008.

Zrušení dvanáctidenní výjimky pro odvětví mezinárodní autokarové dopravy v Evropě, ke kterému došlo v dubnu 2006, vyvolalo výraznou krizi na evropském trhu autokarového cestovního ruchu.

Od té doby vykazují provozovatelé autokarové dopravy dramatický, 20–25% nárůst nákladů vyplývajících z tohoto zrušení, které má navíc negativní dopad na pracovní podmínky řidičů.

Kdy se Komise chystá toto dvanáctidenní období výjimky pro odvětví autokarové dopravy provozované v rámci Evropské unie znovu zavést v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 561/2006⁽¹⁾?

Nová pravidla dle nařízení (ES) č. 561/2006⁽²⁾ o předpisech sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, na kterém se dohodl Parlament a Rada na základě smírčího řízení, mají zajistit rovné podmínky pro všechny, zlepšit bezpečnost silničního provozu, zdokonalit pracovní podmínky řidičů a zefektivnit a sjednotit kontroly, k nimž může docházet po celém Společenství. Zrušení dvanáctidenní výjimky pro provozovatele autokarové dopravy je potřeba chápat v tomto obecném kontextu.

V každém případě však Komise sleduje trh silniční osobní dopravy včetně dopadů nařízení (ES) č. 561/2006 na bezpečnost silničního provozu, odvětví autokarového cestovního ruchu, sociální podmínky pro řidiče a další související vývoj, a to prostřednictvím různých informačních zdrojů, jako jsou zprávy členských států, kontakt se zástupci odvětví a pracovníků nebo studie. Komise zejména zahájila studii příležitostné mezinárodní dopravy, která rovněž zhodnotí dopad zrušení pravidla 12 dnů na dané odvětví. Výsledky studie by měly být dostupné koncem roku 2008.

Komise vzala na vědomí pozměňovací návrhy, které parlamentní Výbor pro dopravu a cestovní ruch předložil ke zprávě poslankyně Ticău o návrhu Komise na přepracování směrnice, kterou se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy⁽³⁾. Komise bude nadále pečlivě sledovat jak zákonodárný proces, tak i sociální dialog, který byl k této otázce zahájen.

Zastává Komise názor, že byly občanům Evropy v souvislosti s Lisabonskou smlouvou odepřeny rovné příležitosti? Občané Irska budou mít příležitost hlasovat o Smlouvě v referendu, avšak tato příležitost nebude stejně tak dostupná občanům ostatních členských států, jako je Spojené království.

Je Komise toho názoru, že by měla být občanům ostatních členských států poskytnuta rovná příležitost k výkonu jejich demokratického práva hlasovat o Smlouvě?

Komise panu poslanci připomíná, že v souladu s článkem 48 Smlouvy o Evropské unii je ratifikace Lisabonské smlouvy záležitostí členských států a má být dokončena dle jejich vlastních ústavních pravidel. Komise nemá pravomoc ani úmysl zasahovat do rozhodnutí o ratifikačním procesu a jeho následném vývoji v kterémkoli členském státě.

Pokud jde o článek 169 Lisabonské smlouvy o cílech a opatřeních v oblasti ochrany spotřebitele, mohla by Komise objasnit, jaký význam má spojení „vysoká úroveň ochrany spotřebitele“? Znamená to nejvyšší úroveň v konkrétním státě, úroveň nejvyššího kvartilu nebo nadprůměrnou úroveň? Má být ochrana spotřebitele považována za nadřazenou otázku, která má přednost před ostatními ustanoveními?

Článek 169 Lisabonské smlouvy se neliší od článku 153 současné Smlouvy o ES.

Jak článek 153 současné Smlouvy o ES, tak i článek 169 Lisabonské smlouvy upravují vysokou úroveň ochrany spotřebitele po celé EU.

Stanovisko Komise k významu spojení „vysoká úroveň ochrany spotřebitele“ je podrobně rozepsáno ve Strategii spotřebitelské politiky pro období 2007–2013, kterou Komise přijala dne 13. března 2007⁽¹⁾.

Zde je jasně uvedeno, že úroveň ochrany spotřebitele není definována mechanisticky (kvartily, státy, průměry), ale na základě toho, co je vhodné k zajištění řádného fungování vnitřního trhu z pohledu spotřebitelů i podniků. Hlavní cíle strategie jsou tedy tyto:

posílit postavení spotřebitelů v EU.

zvýšit blahobyt spotřebitelů v EU z hlediska ceny, výběru, kvality, různorodosti, dostupnosti a bezpečnosti.

účinně chránit spotřebitele před závažnými riziky a hrozbami, se kterými si jakožto jednotlivci nemohou poradit.

K dosažení těchto cílů přichází strategie s pěti prioritami:

zlepšit kontrolu spotřebitelských trhů a vnitrostátních spotřebitelských politik

zlepšit právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele

zlepšit vymahatelnost předpisů a domáhání se práv

zlepšit informovanost a vzdělání spotřebitelů

učinit spotřebitele středem zájmu dalších politik a právních předpisů EU

V rámci Smluv nepředstavuje ochrana spotřebitelů nadřazenou otázku, která má přednost před ostatními oblastmi. Rozměr ochrany spotřebitelů však musí být řádně začleněn do všech souvisejících politik a činností Společenství.

Mají výrazy „co nejotevřeněji“ a „co nejblíže k občanům“ nějaký právní účinek?

Je skutečnost, že mezivládní konference o Lisabonské smlouvě proběhla s vyloučením veřejnosti, v rozporu s příslušnými opatřeními Smlouvy z Nice?

Je politická dohoda mezi členskými státy, že nebude uspořádáno referendum, v rozporu s demokratickými standardy, jež zavádí Smlouva z Nice?

Ćlánek 1 současné Smlouvy o Evropské unii již nyní uvádí, že jsou „rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“. Účinek se projevuje v různých formách včetně konzultací se zúčastněnými stranami před přijetím návrhů Komise, předběžných studií o dopadu návrhů, role Parlamentu jakožto spoluzákonodárce v evropském rozhodovacím procesu a uplatnění zásady subsidiarity.

Lisabonskou smlouvou byl proveden přezkum stávajících smluv v souladu s postupem stanoveným za tímto účelem v článku 48 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 48 Smlouvy o Evropské členským státům rovněž dává výlučnou pravomoc k uspořádání ratifikace v členských státech.

Na sjezdu strany v prosinci 2007 přijal Africký národní kongres usnesení o zřízení tribunálu pro sdělovací prostředky. Jednalo by se o státní instituci, která by se zodpovídala pouze parlamentu.

Mnoho nezávislých novinářů má obavu, že by tato instituce podkopala systém samoregulace, který je médiím vlastní. Samoregulace médií je jedním z nejdůležitějších kritérií pro posouzení toho, zda je dotyčná země skutečně demokratická. Tuto zásadu podporuje rovněž komise pro lidská práva Africké unie. Stručně řečeno platí, že v zemi, kde státní instituce kontroluje, co novináři píší, je ohrožena svoboda tisku.

Jak se Komise k tomuto návrhu staví? Upozorní Komise na tuto otázku a připomene Jihoafrické republice její povinnosti v oblasti lidských práv a demokratických zásad?

Komise problematiku svobody vyjádření v Jihoafrické republice pečlivě sleduje a je do jisté míry znepokojena nedávnými událostmi, jako je vyšetřování v souvislosti s redaktorem Sunday Times pana Makhanyi, zařazení některých novinářů a politických analytiků na černou listinu veřejnoprávní South African Broadcasting Corporation, navrhovaná novela zákona o filmu a publikacích a zcela aktuálně pokus o převzetí mediální společnosti Johncom firmou Koni Koni Media Holdings.

Komise si je rovněž vědoma usnesení přijatého na 52. sjezdu Afrického národního kongresu loni v prosinci a zejména doporučení, „aby byla prozkoumána možnost zřízení odvolacího tribunálu pro sdělovací prostředky“. Protože se jedná o doporučení strany k prozkoumání možnosti zřízení této instituce, nevidí Komise v této fázi důvod k tomu, aby zasahovala.

Z obecného pohledu je Komise toho názoru, že situace v oblasti médií v Jihoafrické republice je uspokojivá. Tisk, rozhlas i televize fungují ve svobodném prostředí a soudnictví aktivně hájí svobodu vyjádření.

V dohodě o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Jihoafrickou republikou a EU je stanoveno, že dodržování demokratických principů a základních lidských práv je zásadním prvkem dohody (článek 2) a předmětem politického dialogu (článek 4). Politický dialog nyní probíhá dvakrát ročně na ministerské nebo i vrcholné úrovni. Jakmile bude mít Komise za to, že je nutno otázku svobody vyjádření zařadit na pořad jednání, bez váhání tak učiní.

Podle přílohy II směrnice Rady (ES) č. 510/2006⁽¹⁾může ovčí vlna získat status CHOP. Může Komise upřesnit, zda může může být status CHOP přiznán pouze vlně v její přírodní formě, anebo se stejně tak může vztahovat na vlnu ve zpracované formě nebo ve formě výrobků, jako jsou textilní oděvy? Může Komise dále sdělit, zda v současné době již nějaké vlněné produkty mají status CHOP nebo zda bylo v poslední době o přiznání statusu CHOP pro produkty z vlny požádáno?

Jak pan poslanec podotýká, vztahuje se na vlnu nařízení (ES) č. 510/2006 o zeměpisných označeních a označeních původu zemědělských produktů a potravin.

Komise by chtěla vysvětlit, že pojem ovčí vlna se v této souvislosti vztahuje pouze na přírodní vlákno vyprodukované ovcemi nebo jehňaty, které není ani mykané, ani česané. Nesmí tedy jít o vlnu ve zpracované formě nebo o vlnu ve formě výrobků, ani textilních oděvů.

Ochrana prostřednictvím chráněného označení původu nebo chráněného zeměpisného označení nebyla doposud poskytnuta žádnému vlněnému produktu z toho důvodu, že Komisi nebyla až dosud předložena žádná žádost o registraci.

Komise podala žalobu na Finsko (věc C-10/08) na základě diskriminačního dopadu výběru takzvaných „nedaní“ od soukromých dovozců motorových vozidel a porušování 6. směrnice o DPH (77/388/EHS⁽¹⁾) vzhledem k možnosti odpočtu „nedaně" z přidané hodnoty, která je přirážkou k dani z motorových vozidel. Na výsledku tohoto řízení, které Komise zahájila u ESD, závisí tisíce sporů probíhajících u finských vnitrostátních soudů. V tomto nekonečném příběhu zamítly vnitrostátní soudy žaloby daňových poplatníků, které se podobají žalobám Komise, a odmítly si vyžádat předběžné rozhodnutí od ESD. Finské ministerstvo financí nyní oznámilo, že uvažuje o zahájení jednání s Komisí, s cílem nalézt mimosoudní řešení tohoto sporu. Finsko očividně hodlá požádat o to, aby rozhodnutí ESD mělo časově omezený účinek, a zjevně se tak pokouší ignorovat oněch přibližně 18 000 případů, jež čekají na rozhodnutí vnitrostátních soudů.

Vzhledem k situaci ve Finsku – na rozdíl od Švédska, kde jsou právní předpisy EU v této oblasti dodržovány – a protože jsem přesvědčen, že volný pohyb zboží představuje samotnou podstatu existence EU, se chci zeptat: jak Komise zajistí, aby byl vůči občanům EU uplatňován rovný přístup, a jak konečně učiní přítrž tomu, že právní předpisy EU jsou vůči finským zájemcům o koupi automobilu uplatňovány svévolným způsobem?

Komise jako strážce Smluv sleduje správné provádění právních předpisů Společenství a obecných zásad Smlouvy o ES. V souvislosti s tím Komise zahájila s Finskem řízení pro nesplnění povinností, zejména pokud jde o daň ELV, což je daň, kterou zavedlo Finsko proto, aby se vyrovnalo se skutečností, že v případě ojetých vozidel nabytých uvnitř Společenství, která jsou starší šesti měsíců nebo mají najeto více než 6 000 kilometrů, nemůže osobám, jež nejsou plátci daně, ukládat DPH. Tento případ řeší v současné době Soudní dvůr jako věc číslo C-10/08.

Komise očekává rozsudek Soudního dvora.

Ucelený přístup k ekosystémům je jednou z nejdůležitějších zásad ochrany životního prostředí a přírody a politiky konkurenceschopného rybolovu. Toto vše nyní ohrožují problémy s kormorány. Kormoráni jsou vodní ptáci, jejichž početnost ve střední Evropě se v důsledku přísných ochranných opatření EU po několik posledních desetiletí prudce zvyšuje. Ptačí populace se zvýšila 75násobně, a to způsobuje velké škody rybolovu. Tlak na druhy ryb, které již nyní jsou vážně ohroženy, v důsledku jejich pojídání a škody způsobené odvětví evropského rybolovu nabyly nepřijatelných rozměrů.

Je si Komise tohoto problému vědoma? Jaká opatření přijme k jeho řešení, zejména pokud jde o rybářské podniky a rybolovné oblasti?

Na kormorány (Phalacrocorax carbo), stejně jako na všechny ostatní volně žijící ptačí druhy vyskytující se na evropském území členských států, se vztahuje obecný systém ochrany stanovený směrnicí Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků⁽¹⁾ a jejich odchyt, úmyslné usmrcení, vyrušování, ničení jejich hnízd a sběr vajec mohou povolit jedině členské státy v souladu se systémem odchylek obsaženým v této směrnici.

Komise si je vědoma toho, že v určitých oblastech Společenství dochází ke konfliktům mezi zájmy rybolovu a kormorány, a vybídla členské státy, aby tam, kde je to oprávněné a kde neexistuje jiné řešení, využívaly v plném rozsahu ustanovení o odchylkách obsažená ve směrnici o ptácích, čímž se zabrání velkým škodám na rybolovu. V různých členských státech je tento systém odchylek využíván.

Může ovšem docházet k situacím, kdy kormoráni představují vážnou hrozbu pro ohrožené druhy ryb, ale i tehdy lze systém odchylek rovněž použít, neboť ve směrnici o ptácích je ustanovení, které výslovně umožňuje využívat odchylek „k ochraně rostlin a živočichů“.

Ie na každém členském státu, aby přijal opatření, jež považuje za nezbytná pro řízení populací a pro řešení jakýchkoli konfliktů, jež vznikají ve vztahu k zájmům rybolovu. Komise nicméně podporuje spolupráci mezi členskými státy v této otázce a několikrát dala podnět k projednání tohoto problému s výborem pro přizpůsobení technickému a vědeckému pokroku, který byl zřízen podle článku 16 uvedené směrnice (takzvaný výbor Ornis).

Komise také podporuje mnohonárodní kooperativní výzkumné projekty zaměřené na zmírnění konfliktů mezi kormorány a rybolovnými činnosti v celoevropském měřítku. Dynamickou a komplexní povahu této otázky nejen z ekologického hlediska ale i z hlediska sociálního, kulturního a hospodářského osvětluje již ukončený projekt REDCAFE⁽²⁾. Jedním ze závěrů tohoto projektu bylo, že výzvy ke společnému standardnímu „řešení problémů“ mezi kormorány a rybolovem jsou snad předčasné, a v konečném důsledku mohou být i nevhodné. Práci zahájenou v rámci REDCAFE nyní dále rozvíjí novější projekt nazvaný INTERCAFE⁽³⁾. Komise vyzvala rybáře, aby se do tohoto víceoborového fóra v plném rozsahu zapojili, což umožní, že jejich znalosti, názory a obavy budou plně vzaty v úvahu při formulování veškerých vědeckých závěrů a doporučení, jež z fóra vyplynou.

Mezinárodní hospodářské prostředí zatěžuje prohlubující se úvěrová krize, záchvaty ochranářské politiky a rostoucí obavy z dopadu změny klimatu a rychlého průmyslového růstu Asie (zejména Číny a Indie) na ceny základních komodit. Zápas o vzácné zdroje se bude pravděpodobně stále více týkat i půdy jako základu pro výrobu potravin. Půda se ve skutečnosti stává strategickým nástrojem, podobně jako jiné země používají jako strategický nástroj neobnovitelné energetické zdroje. Není snad hrozivé, že již nyní čelíme zjevnému kompromisu mezi cenami potravin a energií vyráběnou z obilí? Jak si Komise vzhledem k těmto geopolitickým a hospodářským okolnostem představuje společnou zemědělskou politiku (SZP) v dlouhodobějším výhledu? Může být reforma SZP postavena na úzce formulovaných úvahách o poměru nákladů a přínosů a na riziku nadměrné závislosti na nejistých potravinových zdrojích?

Ceny zemědělských produktů se v letech 2006 a 2007 zvýšily a většina analytiků se shoduje v názoru, že ve střednědobém výhledu zůstane trh stabilní. V celosvětovém měřítku existuje široká shoda pokud jde o to, jaké jsou příčiny nyní převažující poptávky nad nabídkou – výpadky v produkci, růst komoditní poptávky, změny ve stravovacích návycích, vysoké tempo celosvětového hospodářského růstu a nová odbytiště, jako jsou biopaliva.

To kontrastuje s našimi zkušenostmi z minulosti, kdy zde byl spíše problém příliš vysoké nabídky a příliš nízkých cen, a vysvětluje zavádění opatření na kontrolu nabídky, jako jsou kvóty, vynětí půdy z produkce a všeobecné úsilí o reformu společné hospodářské politiky (SZP) po roce 1992, jejichž cílem bylo posílit konkurenční schopnost a rostoucí tržní orientaci prostřednictvím přechodu od politiky podpory cen a výroby k přímé podpoře výrobců.

V kontextu reformy SZP z roku 2003 mohou být dnes pozitivní signály trhu v mnoha oborech mnohem lépe předávány zemědělcům EU a lze očekávat, že vyvolají odpovídající reakci v oblasti výroby. Na druhé straně je Komise při pokračující „kontrole stavu“ SZP toho názoru, že různé úpravy, které se nyní zvažují, a zejména zrušení vynětí půdy z produkce a ukončení režimu kvót na mléko poskytnou více půdy a větší potenciál nabídky, než kolik je nezbytné pro to, aby pomohly uspokojit nynější růst poptávky.

V dlouhodobější perspektivě jsou otázky nabídky potravin a využití půdy soustavně projednávány v rámci diskusí Unie o SZP a dá se očekávat, že budou i nadále obsahem diskusí o budoucnosti SZP, jež jsou vedeny v souvislosti s probíhajícím přezkumem rozpočtu EU.

Řecké ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh právního předpisu, jímž mají být zavedeny dohody o společném životě heterosexuálních párů, aniž by bylo zajištěno stejné právo pro partnery stejného pohlaví. Tento návrh zákona umožňuje heterosexuálním párům formalizovat svůj vztah písemnou dohodou, která oběma stranám poskytne téměř všechna práva, jaká jsou nabývána sňatkem, a může být ipso iure zrušena notářským zápisem. Parlamentní shromáždění Rady Evropy zaujímá k tomuto návrhu zákona kritický postoj a oznámilo, že uspořádá veřejné slyšení k otázce právního uznání vztahů mezi homosexuálními partnery.

S ohledem na článek 13 Smlouvy o vytvoření Evropského společenství a článku 21 Charty základních práv Evropské unie, který výslovně zakazuje jakoukoli formu diskriminace na základě sexuální orientace, může Komise sdělit, ve kterých členských státech je homosexuálním vztahům poskytována právní ochrana buď formou sňatku, nebo dohodou o společném životě? Domnívá se Komise, že návrh zákona předložený ministerstvem spravedlnosti je v souladu s článkem 13 Smlouvy, který vyzývá k odstranění diskriminace založené na sexuální orientaci?

Komise není oprávněna zasahovat do této konkrétní záležitosti týkající se navrhovaného řeckého právního předpisu, který spadá do pravomoci tohoto členského státu.

Nevolená Komise odmítá vykonávat společnou vůli zvolené Rady a zvoleného Parlamentu tím, že vypracovává studii o tom, jaké prostředky jimi byly přiděleny do rozpočtu Komise na rok 2008.

V písemné odpovědi na otázku H-0135/08 (ze dne 11. března 2008) se Komise pokouší bránit tím, že prohlašuje, že její politika „je zaměřena na zlepšení spolupráce mezi příslušnými policejními silami členských států“.

Ponecháme-li stranou otázku její zjevné neochoty zabývat se novými myšlenkami, jaké změny vedou Komisi k přesvědčení, že se taková spolupráce, která s ohledem na prudce rostoucí přeshraniční trestnou činnost je doposud mimořádně slabá , zlepší?

A pokud se spolupráce nezlepší, jak dlouho bude Komise čekat, než uzná, že boj s přeshraniční trestnou činností vyžaduje posílení právních nástrojů s přeshraniční působností?

Komise se domnívá, že policejní spolupráce v EU již přináší povzbudivé výsledky, i když samozřejmě stále existuje prostor pro zlepšování. Europol, Evropský policejní úřad, tak sehrává důležitou úlohu v boji proti organizovanému zločinu, jak potvrdil i nedávný úspěch operace Koala namířené proti mezinárodní síti pedofilů a likvidace ilegální tiskárny podílející se na padělání eur.

Jeho budoucí právní rámec by měl vést k dalšímu zkvalitnění podpory, kterou poskytuje členským státům, a zároveň umožnit účinnější demokratickou kontrolu jeho aktivit, přičemž činnost Evropského policejního úřadu bude financována Komisí.

Významnou úlohu sehrává také Eurojust, jednotka pro justiční spolupráci Evropské unie, který koordinuje vyšetřování a trestní postih přeshraniční organizované trestné činnosti na evropské úrovni. V této souvislosti je třeba zmínit také provádění rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV).

Začlenění ustanovení Prümské smlouvy do evropských právních předpisů dále usnadní výměnu informací, zejména údajů o DNA. První výsledky této smlouvy jsou velmi pozitivní; díky porovnání vnitrostátních složek údajů již bylo vyřešeno několik případů trestné činnosti a s tím, jak bude tento systém sílit, měla by se brzy zvýšit i jeho účinnost.

Komise se nedomnívá, že je nutné vypracovávat studii, jako je tomu v případě pilotních projektů a přípravných akcí. Komise v tuto chvíli nepovažuje za potřebné nechat vypracovat studii o tom, co pan poslanec nazývá „federálními evropskými policejními silami“. Za situace, kdy spolu členské státy spolupracují proti přeshraniční trestné činnosti na dvoustranné úrovni a co nejpragmatičtěji, není pro takové policejní síly žádný důvod. Tyto úkoly plní hlavně střediska policejní a celní spolupráce, jež členské státy zřizují na svých společných hranicích.

Po přistoupení Bulharska a Rumunska k EU dne 1. ledna 2007 se hranice mezi oběma zeměmi stala vnitřní hranicí EU. Tato hranice je velmi významná, neboť umožňuje volný pohyb osob, zboží a služeb mezi oběma členskými státy.

Na celé říční hranici mezi Bulharskem a Rumunskem, která měří 350 km, je bohužel jen jeden most (Ruse–Giurgiu), což brání kontaktům mezi občany žijícími po obou stranách Dunaje.

Obě země přitom i nadále vybírají mýtné za všechna vozidla, jež přes tento most přejíždějí, což brání volnému pohybu mezi oběma novými členskými státy. Evropský soudní dvůr v mnoha svých rozsudcích rozhodl ve prospěch ochrany svobody pohybu před vybíráním mýtného, jež může mít negativní dopad na vnitřní trh.

Je si Komise vědoma toho, že k tomu, aby bylo možné překročit most přes Dunaj (Ruse–Giurgiu) se musí dosud platit mýtné?

Co hodlá Komise udělat pro to, aby tuto překážku hladkého fungování vnitřního trhu odstranila, a kdy to hodlá učinit?

Komise si je vědoma toho, že na mostě přes Dunaj mezi Ruse a Giurgiu se vybírá mýtné.

Zásada výběru poplatků za použití infrastruktury není v rozporu se zásadami volného pohybu uvnitř Společenství. Směrnice 1999/62 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací⁽¹⁾ těžkými nákladními vozidly (takzvaná směrnice o „Eurovignette“) umožňuje členským státům zavádět mýtné za předpokladu, že mýtné není diskriminující a je založeno na zásadě pouhé návratnosti nákladů těchto komunikací. Podle této směrnice má být mýtné ukládáno a vybíráno tak, aby to co nejméně ovlivňovalo plynulost dopravy, aby nebyly nutné povinné kontroly na vnitřních hranicích Společenství a nedocházelo k jakékoli diskriminaci uživatelů pozemních komunikací. Členské státy jsou povinny přiměřeně vybavit výběrčí místa pro placení mýtného. Členským státům, ve kterých je uplatňován systém poplatků za užívání infrastruktury s časovým rozlišením („vignette“), jako je Rumunsko a Bulharsko, se také výslovně povoluje ukládat mýtné za užívání mostů, tunelů a horských průsmyků.

Může Evropská komise potvrdit, kolik peněz je poskytováno íránským orgánům na „snížení chudoby“, komu jsou tyto peníze vypláceny a jak je sledováno správně využívání těchto peněz?

Může Komise sdělit, kolik íránských studentů studuje na univerzitách EU v rámci programu Erasmus Mundus, o které univerzity EU se jedná a v jakých kurzech tito studenti studují?

Komise v současné době neposkytuje přímou pomoc íránským orgánům. V rámci tematických rozpočtových linií jsou však prováděny některé akce na podporu lidských práv a rozvoje občanské společnosti v Íránu. Tyto akce jsou prováděny prostřednictvím nevládních organizací a agentur OSN. A konečně, Íránu je poskytována pomoc z programu Erasmus Mundus.

Pokud jde o program Erasmus Mundus, bylo pro akademický rok 2007–2008 přijato 33 íránských studentů do 28 magisterských kurzů Erasmus Mundus, jež pořádá 127 evropských univerzit v 19 členských státech EU.

V první výzvě k předkládání návrhů v rámci části pro externí spolupráci programu Erasmus Mundus financované z finančních nástrojů Komise pro rozvojovou pomoc bylo dále v akademickém roce 2007–2008 vybráno 51 íránských studentů.

Do tohoto výběrového partnerství jsou zapojeny následující univerzity v členských státech EU: Freie Universität Berlin (DE), Universidad de Deusto (ES), Université Bordeaux 1 (FR), Erasmus University Rotterdam (NL), Uniwersytet Warszawski (PL), Universidade do Algarve (PT), Lunds Universitet (SE) a University of Southhampton (UK).

Přesný seznam studijních kurzů, jež uvedené univerzity těmto studentům nabízejí, není k dispozici, neboť to závisí na tom, nakolik se individuální volba studentů shodne s nabídkou oborů a kurzů otevíraných v rámci partnerství v průběhu akademického roku.

V reakci na porušování lidských práv zavedla EU v roce 2003 sankce proti Kubě. V roce 2005 byly některé z těchto sankcí zrušeny poté, co EU rozhodla, že bude usilovat o dialog s Kubou v oblasti lidských práv.

Převzetí moci Raúlem Castrem přineslo změny. V únoru Kuba podepsala dvě úmluvy OSN o lidských právech. Podporuji proto názor Komise, že je možný příznivý vývoj, ale domnívám se, že bychom neměli sankce zrušit, dokud Kuba zcela nesplní své závazky v oblasti lidských práv.

Jaká opatření Komise nyní přijme, aby zlepšila situaci v oblasti lidských práv na Kubě?

Především je třeba vysvětlit, že EU nikdy nezavedla sankce proti Kubě, nýbrž šlo o diplomatická opatření, jež byla v lednu 2005 v plném rozsahu pozastavena⁽¹⁾:

Situaci v oblasti lidských práv na Kubě Komise pozorně sleduje. Delegace Komise v Havaně zpravidla koordinuje svůj postup s členskými státy EU na místě, zvláště v souvislosti s činností pracovní skupiny EU pro lidská práva. Jelikož kubánské orgány v roce 2003 přestaly s Komisí a s většinou členských států spolupracovat (po diplomatických opatřeních z roku 2003), je schopnost Komise zasahovat v této oblasti na místě, stejně jako ve všech ostatních oblastech na Kubě, v současné době velmi omezená.

Během kontaktů mezi Komisí a kubánskými orgány, ke kterým dochází v Bruselu a v Havaně, je projednáván široký okruh otázek včetně záležitostí týkajících se lidských práv. Komise je toho názoru, že tyto otázky by bylo nejlépe řešit v rámci oficiálního politického dialogu mezi EU a Kubou. V roce 2007 Kuba zahájila dvoustranný dialog o lidských právech se Španělskem, možnost zahájení dialogu o lidských právech s EU a obnovení rozvojové spolupráce mezi ES a Kubou však podmiňuje zrušením diplomatických opatření.

Ve zprávě z roku 2007 o pokroku Turecka Komise uvedla, že Turecko plně podporuje mírový proces na Blízkém východě a že celkově se tato země úzce zapojuje do zahraniční a bezpečnostní politiky Společenství, jako jedno z kritérií pro acquis communautaire.

Otázka Palestiny byla jedním z hlavních témat diskutovaných na nedávném vrcholovém setkání Organizace Islámská konference (OIK), které se uskutečnilo v polovině března 2008 v Dakaru. Turecký generální tajemník OIK pan Ekmeleddin İhsanoğlu svaloval na této konferenci veškerou vinu na Izrael. Podle něho je například pouze Izrael odpovědný za podkopávání mírového procesu. Považuje také za nutné zdokumentovat „zločiny Izraele" a postavit „zločince“ před mezinárodní soud.

Jak komise v souvislosti s těmito prohlášeními vysvětlí své nálezy uvedené ve zprávě o pokroku?

Profesor Ekmeleddin Ihsanoğlu se stal generálním tajemníkem Organizace Islámská konference v lednu 2005 a v březnu 2008 byl znovuzvolen na další funkcí období. Profesor Ihsanoğlu je představitelem mezinárodní organizace a jeho názory nevyjadřují oficiální turecký postoj.

Turecko provádí vůči Blízkému východu konstruktivní politiku. Má dobré vztahy jak s Izraelem, tak s palestinskou stranou. V listopadu 2007 pobývali v Turecku izraelský prezident Peres a palestinský prezident Abbás a oba, jeden po druhém, přednesli projev v tureckém Velkém národním shromáždění.

Vrchní velitel tureckých ozbrojených sil Yaşar Büyükanıt ve dnech 26.–29. března pobývá na nezákonné návštěvě v sektoru Kyperské republiky, členského státu Evropské unie, okupovaném Tureckem. Jak na to hodlá Komise reagovat, vzhledem k tomu, že je nepředstavitelné, aby země usilující o členství v EU pokračovala v okupaci území jiného členského státu EU? Odsuzuje Komise Büyükanıtovu nezákonnou návštěvu? Jak Komise v praxi podporuje Kyperskou republiku, pokud jde o zásady EU a politiku solidarity?

Dobře známým postojem Evropského společenství a členských států je, že vyjma výsostných oblastí Spojeného království je celé území ostrova Kypru součástí Kyperské republiky. Členské státy EU neuznávají takzvanou „Tureckou republiku Severní Kypr“.

Komise s uspokojením konstatuje, že na všech stranách existuje nejen ochota ponechat stranou obtíže minulosti, ale také shoda v tom, zahájit nový proces jednání za komplexní řešení kyperského problému.

Je v našem společném zájmu, aby se ostrov znovu sjednotil a aby byl tento, již po 40 let trvající, konflikt na evropské půdě ukončen. Rozdělení Kypru je v rámci Evropské unie nepřijatelné.

Otázky týkající se bezpečnosti a přítomnosti cizích jednotek na ostrově, jež pan poslanec vznesl, jen zdůrazňují naléhavou potřebu rychlého řešení kyperského problému.

EU a Komise stojí pevně za obnoveným procesem Organizace spojených národů (OSN) a budou plně podporovat obě společenství žijící na ostrově v tom, aby učinily nezbytné, obtížné kompromisy.

Všichni víme, že dosáhnout řešení nebude jednoduché. Bude zapotřebí mnoho usilovné práce a kompromisů, avšak Komise je přesvědčena o tom, že nakonec, pod vedením s OSN a za podpory EU, bude řešení dosaženo.

Komise je také přesvědčena, že Turecko se plnou svou váhou postaví za řešení.

Komise pevně věří, že tento rok nabízí příležitost, která se nebude opakovat – a která nesmí být promarněna.

Navrhovaná změna čl. 8 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 794/2004⁽¹⁾ může mít závažné důsledky pro švédské pastviny a jejich biologickou rozmanitost, neboť navrhovaný způsob počítání stromů na pastvinách není slučitelný se švédskou tradicí stromů na pastvinách. Pastviny v EU mohou mít a měly by mít různé formy. Nadměrně přísná harmonizace pravidel – jako je například absolutní pravidlo, které stanoví maximální počet 50 stromů na hektar – hrozí snížit rozmanitost a zvýšit množství nevyužitých a přerostlých pastvin, neboť stále méně a méně travnatých ploch bude možné definovat jako pastviny. V médiích se objevily zprávy, že Komise zvažuje, že bude požadovat vrácení až 70 milionů eur, což by byl smrtící úder pro záměr Švédska zachovat zemědělskou krajinu.

Pomoc EU je zaměřena na podporu zemědělské krajiny, ale musí podporovat evropskou monokulturu, nebo jsou přijatelné tradiční švédské odlišnosti?

Jaká opatření Komise přijala pro řešení tohoto problému?

Jak formulovat pravidla takovým způsobem, aby to umožnilo akceptovat a zachovat rozmanitost pastvin v Unii?

Na rozdíl od informací, které má pan poslanec, není navrhována žádná změna čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 796/2004. Nyní platná definice pastvin zůstává již po mnoho let beze změny.

V rámci společné zemědělské politiky (SZP) jsou přímé platby zemědělcům poskytované v režimu jednotné platby založeny na zemědělské půdě, kterou má daná farma k dispozici.

Aby byl zajištěn finanční zájem Evropské unie, stanovila Komise pravidla, jež umožňují určit, jaká zemědělská půda zakládá nárok na pomoc, a vyloučit oblasti, jež takový nárok nezakládají.

Zmíněný právní předpis stanoví typy půd, u kterých je nárok na získání plateb SZP, a zejména krmných ploch nebo pastvin, na kterých je smíšená vegetace a které jsou užívány pro zemědělskou činnost.

K určení toho, zda půda se stromy patří do této půdní kategorie, anebo má být považována za „les“, a tedy nezakládá nárok na pomoc, přijala Komise již v roce 2003 dokument (AGRI/60363/2003), který byl dán k dispozici všem členským státům a ve kterém se uvádí, že „oblasti se stromy na zemědělských pozemcích, kde je hustota stromů větší než 50 na hektar, by zpravidla měly být považovány za takové, u nichž nárok nevzniká. Jsou možné výjimky pro tři třídy stromů smíšeného pěstování, např. použití jako sadu a z důvodů ekologických nebo z důvodu ochrany životního prostředí. Případné výjimky musí být členskými státy stanoveny předem“. Nejedná se tedy o nové pravidlo.

Jak může pan poslanec vidět, Komise nestanoví žádné absolutní pravidlo pro celé Společenství. Švédsko tedy může do budoucna z důvodů ekologických nebo z důvodů ochrany životního prostředí určit pro konkrétní typy pastvin různé prahové hodnoty, pokud se prokáže, že větší množství stromů na hektar nečiní půdu nezpůsobilou pro zemědělské činnosti, která nezakládá nárok na pomoc.

To, zda takto určená půda skutečně odpovídá příslušným právním předpisům EU a zakládá tedy nárok na pomoc, bude zhodnoceno při auditech v rámci postupu schvalování účetní uzávěrky.

Pokud jde o vrácení 70 milionů eur, o kterém se pan poslanec zmiňuje, tuto částku nelze dohledat v žádném rozhodnutí Komise, proto Komise není schopna poskytnout k této věci žádné podrobnosti.

Může Komise vysvětlit, proč nerespektuje rozsudek Soudu prvního stupně vydaný dne 11. července 2007 ve věci T-58/05, Centeno v. Komise, který uložil Komisi uhradit vlastní náklady řízení a polovinu nákladů řízení vynaložených žalobci?

Může Komise vysvětlit, na jakém právním základě se ve výše uvedeném případě pokouší se žalobci „vyjednávat“ a odmítá jim uhradit náklady na soudní řízení ve výši 23 000 eur?

Na rozdíl od toho, co paní poslankyně uvádí, Komise plně respektuje rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-58/05 a uznává svou povinnost uhradit žalobcům polovinu nákladů řízení. Avšak podobně je je tomu u všech ostatních rozsudků soudu Společenství v přímých žalobách, i tento rozsudek pouze v zásadě stanoví, kdo ponese jaké náklady, ale neurčuje, v jaké výši mají být uhrazeny. Článek 92 jednacího řádu Soudu prvního stupně (JŘ) stanoví postup, podle něhož Soud může určit výši nákladů, pokud strany nejsou schopny se na ní dohodnout. Povinnost uhradit konkrétní částku vzniká pouze v případě, že takový výrok existuje. V tomto případě tomu tak není.

V daném případě existuje mezi stranami spor ohledně toho, jaká je přiměřená výše nákladů. Komise nesouhlasí s částkou požadovanou žalobci, která, jak se zdá, výrazně překračuje výši nákladů, jež by se mohla jevit oprávněná s přihlédnutím k judikatuře soudů Společenství v otázce nákladů, které se nahrazují. Komise se domnívá, že řádné finanční řízení vyžaduje, aby tato zásada dané judikatury byla dodržena.

Komise však nechce vyvíjet tlak na Soud prvního stupně, aby v této věci rozhodl podle článku 92 JŘ, pokud se tomu lze vyhnout. Proto učinila právnímu zástupci žalobců, jak se domnívá, rozumnou nabídku, která bere v úvahu zásady z judikatury, jakož i konkrétní okolnosti daného případu. Žalobci samozřejmě i nadále mohou použít ustanovení článku 92 JŘ a požádat Soud, aby tuto částku určil.

Ruská společnost Gazprom koncem března oznámila, že pravděpodobné náklady severoevropského plynovodu mezi Ruskem a Německem budou činit 7,4 miliardy eur. Když byl tento projekt v roce 2005 zahájen, náklady se odhadovaly na 4 miliardy eur, zatímco před šesti měsíci to bylo 6 miliard eur. Konečné náklady tohoto projektu určitě budou ještě vyšší.

Náklady dodávek z tohoto velmi drahého plynovodu ponesou v budoucnu evropští spotřebitelé, s ohledem na faktický monopol, který má většinový vlastník plynovodu, ruská společnost Gazprom.

Proč tedy Komise tento velmi drahý projekt podporuje a proč nemá zájem o plynovody vedené po souši jako Jamal II nebo Amber, které jsou dvakrát levnější?

Komise podporuje projekt Nord Stream v zájmu celé Unie. Jde o rozsáhlý projekt (55 miliard krychlových metrů plynu ročně), který umožní uspokojit rostoucí poptávku průmyslových odvětví a občanů Unie (do roku 2015 bude zapotřebí dalších více než 100 miliard krychlových metrů). V nejnovějších hlavních směrech pro transevropské energetické sítě, jež Rada a Parlament přijaly v září 2006, byl označen za projekt evropského zájmu⁽¹⁾.

Komise však neposkytla finanční podporu projektu Nord Stream, který je financován výlučně soukromými akcionáři a z půjček. Je pouze na akcionářích, aby rozhodli, zda je projekt příliš drahý, a tedy představuje pro ně finanční riziko.

Není pravdou, že Komise nemá zájem o jiné projekty plynovodů. V hlavních směrech pro transevropské sítě přijatých v roce 2006 má Jamal II stejný stupeň priority jako Nord Stream, a také Amber je považován za projekt společného zájmu.

Komise vyjádřila souhlas s tím, že bude spolufinancovat studii proveditelnosti projektů Jamal II a Amber, kterou v roce 2005 předložil polský plynárenský podnik PGNiG (ve výši 950 000 eur). Studii bohužel nebylo možné dokončit kvůli nedostatečnému zájmu ze strany plynárenských podniků v některých zainteresovaných zemích.

V bílé knize o sportu Komise vyjadřuje přesvědčení, že Evropská unie a členské státy by ve své politice, opatřeních a programech měly lépe využívat příležitostí, které nabízí sport, pro účely sociálního začleňování.

Komise uvádí, že hodlá navrhnout členským státům, aby v rámci programu Progress (a v rámci programů Celoživotní učení, Mládež v akci a Evropa pro občany) podpořily opatření umožňující využívat sport jako nástroj sociálního začleňování, a aby bojovaly s diskriminací ve sportu.

Jaké návrhy již Komise předložila?

Bude to mít nějaké praktické dopady z hlediska výzev k předkládání návrhů, jež Komise vydává?

Byla v minulosti podpořena opatření, jež by mohla sloužit jako příklad?

Jak Komise dodržuje svůj slib, že bude povzbuzovat členské státy, aby podporovaly opatření v rámci Evropského fondu pro integraci?

V akčním plánu „Pierre de Coubertin“, který tvoří přílohu k bílé knize o sportu a bude v příštích letech vodítkem pro aktivity Komise související se sportem, se v navrhovaných opatřeních podle hl. A čl. 5 zdůrazňuje potřeba lepšího využití příležitostí, jež sport nabízí, pro sociální začlenění ve sportu a prostřednictvím sportu.

K tomu, aby bylo provádění cílů bílé knihy úspěšné, se bude Komise opírat o zlepšený strukturovaný dialog se sportovním hnutím a posílenou politickou spolupráci s členskými státy EU.

V rámci otevřené metody koordinace (OMK) v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění, v dílčí oblasti sociálního začlenění se prostřednictvím strategických zpráv předložených jednotlivými členskými státy zdůrazňuje význam účasti na sportovních aktivitách jako jedna z metod, jak předcházet a čelit sociálnímu vyloučení dětí na jedné straně a jak podpořit sociální začlenění přistěhovalců a etnických menšin na straně druhé. Je třeba také poznamenat, že v rámci OMK byla zkoumána řada ukazatelů kvality života dětí a účast na sportovních aktivitách byla zařazena mezi prvky, kterým je třeba věnovat pozornost. OMK tedy bude i nadále zahrnovat sport jako nástroj a ukazatel, aniž by bylo nutné vytvářet nové struktury nebo nové pracovní metody.

Pokud jde o praktické dopady bílé knihy na jednotlivé programy EU a výzvy k předkládání návrhů nebo nabídek v rámci těchto programů, bude Komise podporovat sociální začleňování do sportovních a tělesných aktivit a jejich prostřednictvím, s využitím řady nástrojů, jež jsou na úrovni EU k dispozici.

Progress je program EU v oblasti zaměstnanosti a sociální solidarity zahájený v roce 2007, který potrvá až do roku 2013 a bude zahrnovat akce proti diskriminaci, za rovnost mužů a žen, opatření na podporu zaměstnanosti a boj proti sociálnímu vyloučení. V rámci tohoto programu je třeba najít způsoby, jak řešit otázku dostupnosti sportovních aktivit a specifické potřeby a situace zranitelných skupin, a vzít v úvahu zvláštní význam, jaký může mít sport pro osoby se zdravotním postižením, a potřebu zajistit rovné postavení žen a mužů ve sportu. Další otázkou, kterou je třeba v rámci tohoto programu řešit, je potřeba lepšího využití potenciálu sportu jako nástroje sociálního začlenění včetně jeho potenciálu jakožto faktoru pro vytváření pracovních míst, zejména ve znevýhodněných oblastech.

Ve všeobecná výzvě k předkládání návrhů na období 2008–2010 v rámci programu celoživotního vzdělávání byly tělesná výchova a sport uvedeny mezi prioritami. Tím se otevřely nové možnosti financování projektů v oblasti sportu a tělesné aktivity, které je třeba podpořit. Podpora účasti na výchovných příležitostech prostřednictvím sportu je tudíž prioritou pro partnerství škol podporované v rámci programu Comenius a pro tematické sítě a mobilitu v oblasti vysokoškolského vzdělávání podporovaného programem Erasmus.

Program Mládež v akci uznává klíčovou úlohu, kterou sehrává sport v tělesném a sociálním rozvoji mladých lidí. To nachází v tomto programu dvojí vyjádření, pokud jde o význam sportu jako nástroje na podporu zdravého životního stylu na jedné straně a sociálního začleňování a aktivního občanství na straně druhé. Integrace obou těchto dimenzí v období od přijetí bílé knihy o sportu byla posílena tím, že do průvodce programem Mládež v akci byly doplněny specifické roční priority, jež mají status trvalých výzev k předkládání návrhů a jsou hlavním nástrojem k provádění daného programu. V návaznosti na to budou mít v roce 2008 prioritu projekty v oblasti mládeže zdůrazňující význam sportu jako nástroje na podporu aktivního občanství a sociálního začlenění nebo zdravého životního stylu prostřednictvím tělesných aktivit mladých lidí.

Program Evropa pro občany je otevřený nejrůznějším organizacím občanské společnosti včetně těch, které působí v oblasti amatérského sportu. V období následujícím po přijetí bílé knihy o sportu byl doplněn o specifické roční priority v oblasti sportu a aktivního občanství. V návaznosti na to budou mít v roce 2008 prioritu žádosti, v nichž bude odražen význam sportu jako nástroje na podporu aktivního občanství a sociálního začlenění.

Využit bude také Evropský fond pro integraci. Jeho hlavním cílem je podporovat úsilí, jež členské státy vynakládají, aby umožnily příslušníkům třetích zemí pocházejícím z odlišného hospodářského, sociálního, náboženského, jazykového a etnického prostředí splnit podmínky pobytu a usnadnily jejich integraci do evropských společenství. Cílem fondu pro integraci zejména je uvést do praxe společné základní zásady integrace přijaté na úrovni EU. V jedné ze společných základních zásad se uvádí, že „významnou okolností při utváření a provádění veřejné politiky je zohlednění integračních politik a opatření ve všech příslušných politických portfoliích a na všech vládních úrovních“ a že „k integraci dochází ve všech oblastech veřejného a soukromého života. Proces integrace imigrantů ovlivňují a přidanou hodnotu mohou mít i mnozí nevládní činitelé. Jako příklad v tomto směru lze uvést odbory, podniky, organizace zaměstnavatelů, politické strany, média, sportovní kluby a kulturní, sociální a náboženské organizace. Pro účinnou integrační politiku je důležitá spolupráce, koordinace a komunikace mezi všemi těmito činiteli. Nezbytné je také začlenění přistěhovalců a dalších osob do společnosti v hostitelské zemi.“ V rámci přípravných akcí (program INTI) pro zřízení tohoto fondu Komise v roce 2005 spolufinancovala projekt nazvaný Integrace ve sportu (Integration at Sports) koordinovaný německou organizací Zeitbild v partnerství s pěti dalšími organizacemi z Rakouska, Belgie, Německa, Nizozemska a Spojeného království. Více informací o tomto projektu lze nalézt na internetových stránkách: http://www.united-by-sports.net/en

Podle internetových stránek evropské politiky sousedství poskytne Evropská unie Egyptu během příštích čtyř let částku 558 milionů eur.

Je si Komise vědoma toho, že tyto finanční prostředky se zčásti používají k financování projektů přímo nebo nepřímo spojených s egyptským poskytovatelem satelitní televize Nilesat? A pokud ano, považuje Komise takové financování za oprávněné, zejména vzhledem ke skutečnosti, že Nilesat vysílá radikální islamistickou televizní stanici Al Manar, což je podle Viviane Redingové, komisařky pro informační společnost a média, porušením směrnice „Televize bez hranic“ (97/36/ES⁽¹⁾) (odpověď ze dne 17. května 2005 na písemnou otázku E-0909/05)? -

Komise chce panu poslanci za tuto otázku týkající se jeho obav, že projekty financované EU by mohly být spojeny s egyptským provozovatelem satelitní televize Nilesat, který vysílá do Evropy program Al-Manar TV, poděkovat.

Audiovizuální spolupráce poskytovaná v rámci akčního plánu evropské politiky sousedství (EPS) se především zabývá posilováním regulačního rámce, a proto ji nelze považovat za podporování, ať přímé či nepřímé, pochybného obsahu.

Komise v současné době nefinancuje žádné projekty v audiovizuálním sektoru v Egyptě. Finanční pomoc EU je zaměřena na podporu priorit stanovených v akčním plánu EPS. To je jasně odraženo v národním orientačním programu, podle kterého má být v období let 2007–2010 poskytnuto Egyptu 558 milionů eur, jež mu mají pomoci překonat řadu problémů vyplývajících z jeho programu politické, hospodářské a sociální reformy a povzbudit jej k dalším reformním krokům.

Jak národní orientační program, tak roční akční programy, které specifikují konkrétní programy na ročním základě, jsou připravovány podle přísných pravidel a postupů. Je k nim zapotřebí získat pozitivní stanovisko členských států EU a v rámci kontrolních postupů jsou přezkoumávány Evropským parlamentem.

Komise si je vědoma toho, že Al-Manar TV lze přijímat v Evropě prostřednictvím provozovatele satelitní televize Nilesat, jehož vlastní Egypt. Komise plně sdílí obavy vyjádřené na základě toho, že materiál vysílaný tímto kanálem by mohl představovat nabádání k nenávisti.

Ve společném akčním plánu EPS se EU a Egypt dohodly, že budou spolupracovat v boji proti netoleranci, diskriminaci, rasismu a xenofobii a na podporu respektování náboženství a kultur.

V této souvislosti je další důležitou akční prioritou „posilování úlohy médií v boji proti xenofobii a diskriminaci na základě náboženské víry nebo kultury" a povzbuzování médií k tomu, „aby v tomto směru převzaly odpovědnost“.

Vhodným mechanismem pro projednávání otázek týkajících se boje proti rasismu a xenofobii s Egyptem je podvýbor pro politické záležitosti včetně lidských práv, který, jak doufáme, bude poprvé svolán v blízké budoucnosti.

Dialog je pojmově dvousměrný proces a umožní nám projednávat otázky společného zájmu jak v EU, tak v partnerské zemi.

Na základě článku 149 řeckého zákona č. 3655/2008 (Greek Government Gazette (Úřední věstník řecké vlády) č. 58 A' ze dne 3.4.2008) o administrativní a organizační reformě systému sociálního zabezpečení a dalších ustanoveních týkajících se pojištění se vytváří rezerva nazvaná Pojistný fond mezigenerační solidarity, který má být použit po roce 2019 k řešení problémů, jimž může být systém sociálního zabezpečení v budoucnosti vystaven. Zdroje tohoto fondu bude tvořit až 10 % celkových každoročních výnosů z privatizace veřejných podniků a organizací, 4 % celkového ročního příjmu z DPH a 10 % finančních prostředků vybraných orgány sociálního zabezpečení.

Zohlední Komise ve svých odhadech řeckého rozpočtového schodku částky, které budou do tohoto fondu postupně převáděny – a jakou metodu k tomu Komise použije –, vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem jeho stálého příjmu budou zdroje pocházející z DPH?

Ví Komise, jakým způsobem hodlá řecká vláda pokrýt mezeru v rozpočtovém příjmu, která vznikne, když financování nového pojistného fondu pohltí 4 % příjmů z DPH a 10 % celkových každoročních výnosů z privatizace?

Podle účetních pravidel ESA 95⁽¹⁾ bude pojistný fond mezigenerační solidarity zařazen do pododvětví fond sociálního zabezpečení v sektoru vládních institucí. Z tohoto zařazení vyplývá, že roční schodek nebo přebytek tohoto fondu bude součástí celkového vládního schodku nebo přebytku. Dále, jakmile budou převody mezi fondem a dalšími vládními jednotkami (např. převody daně z přidané hodnoty , příspěvků na sociální zabezpečení) konsolidovány, nebudou mít žádný dopad na vládní schodek. Tato pravidla mají logický základ v tom, že takové převody příjmů v zásadě představují vnitřní vyrovnání v rozvaze sektoru vládních institucí, aniž by došlo ke změně na majetku nebo k pohybu příjmů.

Způsob, jakým bude pojistný fond mezigenerační solidarity své prostředky investovat, však může ovlivnit výši hrubého veřejného zadlužení ⁽²⁾ po roce 2009. Pokud budou investice převážně směřovány do jiných aktiv než jsou státní dluhopisy, může se o takto investované prostředky zvýšit celkový hrubý konsolidovaný veřejný dluh, na rozdíl od situace, kdy jsou tyto investice směrovány výlučně do státních dluhopisů.

Na podzim 2007 došlo ke třem nehodám letadel Dash 8 Q400, a to v Aalborgu, Vilniusu a Kodani. Následným vyšetřováním, které provedla příslušná letecká společnost, bylo zjištěno, že 16 z jejích 18 letadel Dash 8 Q400 má stejnou konstrukční vadu, jakou mělo letadlo, které nouzově přistálo v Kodani. Problémy s podvozky u tohoto typu letadla měla také společnost Austrian Airlines. V návaznosti na otázku H-0051/08⁽¹⁾, může Komise odpovědět:

Je-li v pravomoci EASA vydávat směrnice o letové způsobilosti v případě konstrukčních vad a poruch, neměla by EASA nařídit kontrolu veškerých letadel Dash 8 Q400 v rámci své působnosti?

Má EASA přehled o postupech údržby (kontrole a, pokud je to nutné, výměně filtrů) používaných leteckými společnostmi v rámci její působnosti?

Má EASA nezbytné nástroje k tomu, aby zajistila leteckou bezpečnost v Evropě, anebo je to oblast napětí mezi EASA a vnitrostátními orgány?

Jak Komise sdělila poslancům ve své odpovědi na otázku k ústnímu zodpovězení, zveřejnila Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) směrnice o letové způsobilosti, v nichž se předepisují nápravná opatření.

Zejména v říjnu se ve směrnici o letové způsobilosti požadovala inspekce všech letadel typu Dash 8 Q400 registrovaných v členských státech Evropské unie. Pokud by výsledky těchto inspekcí prokázaly potřebnost dalších opatření, podnikla by EASA další nezbytné kroky.

EASA přezkoumala postupy údržby týkající se typu Dash 8 Q400 a shledala je jako uspokojivé. Avšak je třeba poznamenat, že schválení programů údržby jednotlivých operátorů je úkolem vnitrostátních orgánů, jež samy podléhají normalizačním inspekcím ze strany EASA.

Má-li EASA beze zbytku vykonávat svou úlohu, musí být schopná využívat všech příslušných informací týkajících se bezpečnosti, zejména informací z hlášení o událostech a vyšetřovacích zpráv. Komise podporuje zahájení úzké spolupráce mezi EASA a příslušnými vnitrostátními orgány a jejím záměrem je při revizi příslušných směrnic dát této spolupráci formální základ. Tento způsob spolupráce je zejména důležitý, neboť ne všechny úkoly v oblasti bezpečnosti byly převedeny na EASA, a proto se odpovědnost dělí mezi EASA a členské státy.

Řecká vláda plánuje postavit 111 větrných generátorů o celkovém výkonu 333 MW na ostrově Skyru v prefektuře Evvia severně od centrální části Egejského moře a vytvořit tak jeden z největších větrných parků na světě. Tento plán bude mít zvlášť negativní vliv na hospodářství ostrova, zejména na chov dobytka, včelařství a turismus. Navíc zničí krajinu ostrova a povede k vymření unikátního skyrského koně, který je chráněn nařízením (EHS) č. 2078/92⁽¹⁾ a žije v oblasti, kde má být tento park vybudován, je tam rovněž vyhlášena zvláště chráněná oblast pro ochranu volně žijících ptáků (SPA GR 115). Proti těmto plánům se důrazně postavily všechny organizace na ostrově v souladu s písemnou peticí velké většiny obyvatel, kteří vyzvali řeckou vládu, aby své rozhodnutí zrušila.

Jsou Komisi známy tyto plány na výstavbu větrných generátorů? Ví, zda tyto plány budou doprovázet studie zkoumající možné dopady na životní prostředí, a jaká opatření přijme, aby zabránila výstavbě větrných generátorů na ostrově?

Právní předpisy Společenství na ochranu životního prostředí nezakazují výstavbu větrných generátorů v lokalitě Natura 2000. Čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice 92/43/EHS⁽²⁾ o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin stanoví řadu formálních a hmatatelných opatření, jež se týkají projektů, které pravděpodobně mají významný vliv na chráněnou lokalitu, a které mají danou lokalitu uchránit a zajistit integritu sítě.

V případě Skyru lze těchto ustanovení použít pro lokalitu „Skyros: Oros Kochylas“ (GR2420006), kterou Řecko navrhlo do sítě Natura 2000 podle směrnice 92/43/EHS a směrnice 79/409/EHS⁽³⁾ o ochraně volně žijících ptáků.

Podle informací, které jsou k dispozici a byly také místními sdruženími zaslány Komisi, vyhodnocení projektu a schvalovací řízení z hlediska ochrany životního prostředí podle vnitrostátních právních předpisů, jimiž jsou směrnice 85/337/EHS⁽⁴⁾ and 92/43/EHS provedeny ve vnitrostátním právu, probíhá, ale není úspěšné. Skutečnost, že místní společenství bylo schopno vyjádřit své názory, ukazuje, že povinnost informovat a konzultovat veřejnost je plněna. Veřejné mínění však není závazné.

Z výše uvedeného nelze učinit závěr, že by směrnice 85/337/EHS nebo směrnice 92/43/EHS byla porušena. Komise bude situaci dále pozorně sledovat.

V jakém bodě se v současné době nacházejí jednání s WTO vzhledem k revidovaným návrhům v oblasti zemědělství a uvolnění trhu nezemědělských výrobků? Jaké revidované návrhy Komise na tomto jednání předkládá v oblasti zemědělství, nezemědělských výrobků (včetně textilu a oděvů) a služeb?

V polovině února vydali předsedající příslušným vyjednávacím skupinám pro zemědělství a pro průmyslové zboží („NAMA“) nové verze svých vyjednávacích textů. Mezitím proběhla další jednání a předsedající se možná rozhodnou reagovat na učiněný pokrok vydáním dalších revidovaných textů. Členové Světové obchodní organizace (WTO) pak budou muset rozhodnou, zda byl již dosažen solidní základ pro přechod k jednáním na ministerské úrovni. Na takových jednáních se budou strany snažit dohodnout se na takzvaných „podmínkách“ pro poslední úsek jednání. Existují určité vyhlídky, že toto ministerské setkání by se mohlo uskutečnit v nadcházejících měsících.

V oblasti zemědělství se Komise snažila navázat kontakt s třetími zeměmi, aby bylo možné najít vzájemně přijatelná řešení. Přitom se Komise pohybuje striktně v mezích mandátu, který jí poskytla Rada na základě reformy společné zemědělské politiky z roku 2003. Zdá se, že názory jednacích partnerů týkající se přístupů k citlivým produktům se stále více sbližují, přesto však stále zbývá vyřešit některé obtížné a politicky citlivé otázky, především pokud jde o uvolňování trhů, které dosud nejsou zralé pro zapojení ministrů.

Vyjednávací text k NAMA z února nebyl dostatečně jasný v otázce přínosu rozvíjejících se ekonomik. Postoj EU je takový, že tyto rozvíjející se ekonomiky by měly přispívat k vytváření reálných nových obchodních příležitostí v oblasti průmyslového zboží specifikovaných v mandátu rozvojové agendy z Dohá. Tento postoj byl dán ostatním členům WTO jasně najevo. Pokud jde o jednotlivá odvětví, předložila EU návrh odvětvové dohody o textilu (podle něhož by došlo k další liberalizaci obchodu s textilem) a bude se i nadále důrazně zasazovat o odstranění nejvyšších cel v rozvinutých zemích a v rozvíjejících se ekonomikách.

V oblasti služeb bude důležité, aby se jakékoli jednání s WTO na úrovni ministrů shodlo na tom, že v této oblasti je třeba dosáhnout ambiciózního výsledku. V rámci jednání WTO na ministerské úrovni se uskuteční zvláštní setkání s klíčovými průmyslovými zeměmi a rozvíjejícími se ekonomikami, na kterém tyto země naznačí, ve kterých oblastech mohou nabídnout další liberalizaci („vícestranná signální konference“). Výsledky této konference proto ES zapracuje do celkového hodnocení – jaké rovnováhy pravděpodobně bude možné dosáhnout na jednáních jako celku.

Každý výsledek dosažený na jednáních, jenž by se mohl dostavit v průběhu příštích týdnů, musí být komplexní a musí pokrývat otázky, na kterých má EU jednoznačný zájem.. Ambicím v oblasti zemědělství musí plně odpovídat i výsledky v ostatních oblastech spolupráce včetně NAMA, služeb a pravidel a zeměpisných označení. V tom Komise nepřistoupí na kompromis: celkový výsledek, který by nebyl vyvážený, by nebyl přijatelný.

26. dubna 1986 došlo ke katastrofě v Černobylu, která způsobila obrovské škody na životním prostředí a na lidském zdraví, zejména proto, že tehdejší sovětské vedení se zločinně snažilo samotný fakt této nehody utajit. Důsledky katastrofy jsou pociťovány ještě dnes, po 22 letech, nejen na Ukrajině a v Bělorusku, ale i v dalších zemích tohoto regionu, které jsou členskými státy EU: v Polsku, Lotyšsku a Litvě. S katastrofou v Černobylu spojují experti rostoucí počet nádorových onemocnění a kardiovaskulárních nemocí, problémy neplodnosti u mladých rodin a další záležitosti.

Vypracovala Komise akční plán pro řešení těchto problémů v Evropské unii? Byla vytyčena strategie prevence rakoviny zohledňující faktory ochrany životního prostředí a důsledky katastrofy v Černobylu pro životní prostředí a lidské zdraví? Hodlá Komise Ukrajině a Bělorusku v této oblasti pomoci?

Komplexní zprávu o důsledcích nehody v Černobylu pro zdraví včetně úmrtnosti u pracovníků záchranné služby, zvýšeného výskytu rakoviny štítné žlázy a odhadovaného možného výskytu dalších druhů rakoviny a leukémie zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO)⁽¹⁾.

Její autoři došli k závěru, že neexistují vědecké důkazy o tom, že by v přímém důsledku nehody v Černobylu došlo ke snížení plodnosti. Pokud jde o kardiovaskulární nemoci v důsledku ozáření, jejich nárůst nebyl ve výše uvedené zprávě plně zdůvodněn, ale určitý menší dopad nemohl být ani vyloučen. Komise se rozhodla uspořádat v listopadu 2008 vědecký seminář o nemocech oběhového ústrojí vyvolaných ozářením, ve snaze vnést do daného tématu větší jasno.

Expozice obyvatelstva EU v důsledku nehody v Černobylu představovala jen malý nárůst v porovnání s expozicí přírodnímu reliktnímu záření. Statisticky lze předpokládat, že tato expozice by mohla vést u obyvatelstva ke zvýšenému výskytu rakoviny; nárůst (pokud k němu došlo) by však byl jen malý v porovnání s růstem, jaký by bylo možné přičíst důsledkům přírodní radiace. Jakékoli zvýšení by navíc bylo statisticky nezjistitelné na pozadí poměrně vysokého výskytu rakoviny u obyvatelstva vyvolaného jinými příčinami.

Vyhodnocení dávek, jimž je vystaveno evropské obyvatelstvo, a přezkoumávání úrovně radioaktivity v životním prostředí probíhá na základě informací poskytovaných členskými státy v souladu s článkem 36 Smlouvy o Euratomu.

Komise prostřednictvím svých rámcových programů (zejména Euratomu) od roku 1990 podporuje zásadní program výzkumu (přibližně 40 milionů eur) důsledků nehody v Černobylu pro zdraví a životní prostředí. Velká část tohoto výzkumu byla provedena v první polovině 90. let ve spolupráci s Běloruskem, Ruskou federací a Ukrajinou. V současné době se výzkum omezuje na několik klíčových otázek, zejména na zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy v uvedených třech zemích. Z obecnějšího hlediska rizika vyplývající z expozice nižším dávkám radiace byla a zůstávají hlavním tématem, na které byl v minulosti zaměřen výzkum v oblasti antiradiační ochrany v minulosti i současné rámcové výzkumné programy Euratomu.

Pokud jde o pomoc, přispěla Komise až dosud 250 miliony eur na plán na rekonstrukci krytu černobylského reaktoru. Komise také přispěla 92 miliony eur na projekty zpracování a nakládání s radioaktivním odpadem a 96 miliony eur na podporu regulačních orgánů na Ukrajině, aby byl zajištěn náležitý jaderný rámec.

Komise uskutečnila více než 100 projektů majících za cíl čelit důsledkům v oblasti ochrany životního prostředí, zdravotní péče a sociálním a hospodářským dopadům, na tyto projekty bylo celkově vynaloženo 60 milionů eur. Zahrnují studie o lékařských dopadech nemoci z ozáření, studie o ekosystémech, informační střediska pro případ nouze, granty na vytvoření zdrojů pracovních míst v postižených oblastech, vzdělávání v oblasti radiační kultury, zemědělství, zlepšování profesionální zdravotní péče a program CORE v Bělorusku, který podporuje integrovaný přístup k otázkám sociální a hospodářské rehabilitace v podmínkách radiační kontaminace.

Projekty uskutečňované v současné době zahrnují jeden socioekonomický projekt, zdravotní projekt pro zlepšení perinatální diagnostiky a léčení v ukrajinských provinciích postižených nehodou, společný projekt s UNICEF pro zlepšení zdravotní péče o děti a matky a příspěvek 2,7 milionu eur na projekt UNDP „Boj proti negativním důsledkům černobylské katastrofy v Bělorusku“.

Aby zlepšila obraz agentur EU, zorganizovala Komise marketingovou kampaň pod heslem „Vše, co děláme, děláme pro vás“.

Jaké byly celkové náklady a jak dlouho tato kampaň trvala? Které agentury se podílely na úhradě celkových nákladů, a v jaké výši? Jaké aktivity kampaň zahrnovala? Byla analyzována úspěšnost kampaně, a pokud ano, s jakým výsledkem?

Komise by chtěla poukázat na to, že regulační agentury jsou na Komisi nezávislými institucemi s vlastní právní subjektivitou. Jako taková provádí každá z agentur vlastní komunikační politiku. Komunikační kampaň, o které se pan poslanec zmiňuje, byla provedena výlučně agenturami a je příkladem koordinované komunikační politiky, což je přístup, který Komise upřednostňuje.

Pokud jde o věcné informace, které pan poslanec požaduje – celkové náklady, finanční příspěvky jednotlivých agentur, úroveň účasti, trvání a analýzu úspěšnosti – je pro odpověď nejpovolanější agentura, která tuto kampaň koordinovala. Komise proto požádala Evropskou nadaci odborného vzdělávání o poskytnutí požadovaných informací. Tyto věcné údaje poskytne Komise panu poslanci co nejdříve.