Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 7. května 2008 - Brusel

11. (sdělení Komise) (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem je sdělení Komise o prvních deseti letech hospodářské a měnové unie.

  Joaquín Almunia, člen Komise. − (ES) Děkuji vám, pane předsedo. Dámy a pánové, slavíme desáté výročí historického rozhodnutí zavést euro, tedy zahájit třetí stupeň hospodářské a měnové unie, rozhodnutí, které Evropská rada přijala na zasedání ve dnech 1. až 3. května 1998.

Toto rozhodnutí mělo rozhodující vliv na vývoj Evropské unie během posledních deseti let. Dnes je euro jak v Unii, tak za jejími hranicemi symbolem evropské integrace, který každodenně používá 320 milionů evropských občanů.

Komise se domnívala, že konec prvního desetiletí důležité politické iniciativy a konec celého ekonomického cyklu je dobrou příležitostí k tomu, abychom vyhodnotili dosavadní vývoj a zamysleli se nad výzvami, jimž bude hospodářská a měnová unie čelit v nadcházejících letech.

To je cílem sdělení, které Komise přijala teprve dnes ráno a které mám tu čest vám nyní představit.

Sdělení vychází z obsáhlé zprávy, kterou vypracovalo generální ředitelství Komise pro hospodářské a finanční záležitosti a která obsahuje podrobný rozbor fungování hospodářské a měnové unie a dopadu eura za posledních deset let, jakož i rozbor výhledů do budoucna.

Závěry hodnocení, co euro během prvního desetiletí své existence znamenalo, by nemohly být jasnější: euro je nepopiratelným hospodářským a politickým úspěchem.

Díky euru zažívají Evropané větší makroekonomickou stabilitu, mohou využívat nižší úrokové sazby a čelí mnohem mírnějšímu růstu cen než v předcházejících desetiletích, a to navzdory nedávnému zvýšení inflace.

Díky euru je Evropská unie, a zejména 15 zemí v eurozóně, mnohem více hospodářsky integrovanou oblastí s živějším obchodem, více příležitostmi, vyšší zaměstnaností a s trhy, které fungují účinněji.

Díky euru jsou naše ekonomiky lépe chráněny před vnějšími otřesy a na světových trzích získaly větší význam a vliv.

To vše se promítá do hmatatelných výhod, ale rád bych uvedl zejména tu nejvýznamnější, tedy že během posledních deseti let vzniklo v eurozóně 16 milionů nových pracovních míst.

Díky euru je dnes Evropa silnější. Je v lepším postavení, aby mohla odolat poryvům a krizím, jaké jsme zažili během posledních několika měsíců, a díky euru máme pevnější základy, abychom mohli v budoucnosti podporovat náš růst a náš model sociální ochrany.

Jakkoli je však výrok poroty pozitivní, neznamená to, že se naplnily všechny naděje, které jsme do jednotné měny před deseti lety vkládali.

Zaprvé, hospodářský růst byl během posledních deseti let pomalejší, než jsme čekali.

Zadruhé, mezi ekonomikami v eurozóně stále existují rozdíly, které jsou mimo jiné způsobeny nedostatkem dostatečných pobídek k provedení všech nezbytných strukturálních reforem.

Zatřetí, dosud jsme v eurozóně nezformovali pevné a jednotné vnější vystupování, díky němuž bychom mohli na světové úrovni uplatnit vliv, který odpovídá velikosti a významu naší ekonomiky a naší měny.

A na závěr, představy veřejnosti o euru – tedy měně, která je ve velké míře ztotožňována s obrazem Evropské unie – neodrážení všechny objektivní přínosy, které euro občanům přináší.

Tato diagnóza nám poskytuje dostatek materiálu k úvahám o tom, co je třeba učinit, a naše závěry zní, že je stále třeba učinit velmi mnoho.

Je také třeba, abychom vzali v úvahu nové výzvy, jimž v současnosti čelíme v souvislosti s rozšířenou Evropou, zrychlováním sociálních, ekonomických a technologických změn a se skrytými vývojovými proudy, které mají nesmírný význam, tedy např. s globalizací, stárnutím obyvatelstva a změnou klimatu; je třeba aktualizovat zásady a vize, které jsou inspirací hospodářské a měnové unie.

Je zřejmé, že před 20 lety, kdy se rozhodovalo o tom, co bude součástí Maastrichtské smlouvy, nebylo snadné předvídat nové souvislosti, v nichž se dnes nacházíme, , a nebylo to jednoduché ani před 10 lety, kdy jsme se rozhodli, že zahájíme třetí etapu hospodářské a měnové unie.

Z těchto parametrů musíme vycházet, máme-li vytvořit pevnější hospodářskou a měnovou unii, která je vnitřně účinnější a jednotněji se projevuje ve vnějším světě.

Proto hodlá Komise ve sdělení, které jsme dnes ráno přijali, nejen hodnotit minulost, ale také navrhuje, abychom zahájili diskusi o tom, co je třeba v budoucnosti zlepšit. Jako počáteční příspěvek k této diskusi navrhujeme, aby byla agenda postavena na třech pilířích.

První pilíř se týká vnitřního fungování Unie. Ekonomiky v eurozóně jsou dnes vzájemně provázány více než kdy předtím. To je třeba mít na paměti a v zájmu hospodářské a měnové unie jako celku a v zájmu každého jednotlivého členské státu odhodlaně pokračovat v rozvoji skutečné koordinace hospodářské politiky. Jak toho lze dosáhnout? Je třeba, abychom zesílili rozpočtový dohled, stanovený v Paktu o stabilitě a růstu, prohloubili jej ve vztahu ke kvalitě veřejných finančních prostředků a jejich dlouhodobé udržitelnosti, rozšířili rozsah dohledu za hranici čistě rozpočtových aspektů na aspekty makroekonomické a vytvořili užší vazbu mezi rozpočtovým dohledem a rozvojem strukturálních reforem.

Druhým pilířem jsou vnější akce. Z eura se k naší spokojenosti v krátké době stala druhá nejsilnější referenční měna na světě. Nemá však smysl, abychom s uspokojením poukazovali na dominantní postavení eura na globálních trzích a zároveň odmítali společně jednat způsobem, který by tomuto novému postavení odpovídal. Pozice, jíž euro na mezinárodních trzích dosáhlo, s sebou přináší nepochybné výhody, např. lepší ochranu před vnějšími otřesy. Během posledních deseti let jsme prošli kritickými obdobími, v nichž byla tato ochranná úloha podrobena zkoušce. S postavením eura jsou však také spojeny povinnosti a rizika. Evropa se musí plně ujmout odpovědnosti za nastolení pevnější globální hospodářské stability. Za tím účelem musí v souladu se zájmy eurozóny vypracovat strategii a důsledně ji ve světě zastávat, a není pochyb o tom, že nejlepším způsobem, jak tuto důslednost zaručit, je jednotná vnější reprezentace eura. Ačkoli vím, že je vzhledem k zájmům všech zúčastněných stran obtížné dosáhnout tohoto cíle v krátké době, chtěl bych Parlamentu sdělit – a jsem přesvědčen, že se mnou bude souhlasit – že tento cíl je naprosto nezbytný.

Závěrem, třetí pilíř naší agendy pro budoucnost spočívá ve zlepšené správě hospodářské a měnové unie. Orgány a nástroje, které této Unii vládnou, jsou odpovídající, zejména vezmeme-li v úvahu zlepšení zavedené Lisabonskou smlouvou. Nyní nejde o to, abychom tyto nástroje změnili, ale abychom je využívali, a to maximálně. Lepšího vládnutí v eurozóně dosáhneme, zapojí-li se do otázek hospodářské a měnové unie v plném rozsahu také Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci, zesílíme-li agendu a diskuse o Euroskupině, zejména v souvislosti s koordinací hospodářské politiky, o které jsem se již zmínil, a bude-li dialog mezi Komisí a Parlamentem a mezi Euroskupinou a Parlamentem ještě užší.

Kromě toho se bude složení Euroskupiny v nadcházejících letech stále více podobat složení Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci.

Dnes ráno přijala Komise konvergenční zprávu, která je důležitým krokem k tomu, aby Slovensko 1. ledna 2009 přistoupilo k eurozóně. V nadcházejících týdnech budu mít příležitost s vámi o této zprávě a o návrzích, které s ní souvisejí, diskutovat.

Věcí společného zájmu našich institucí by měla být také komunikace s veřejností v otázkách hospodářské a měnové unie, aby občané vnímali euro způsobem, který odpovídá objektivnímu přínosu eura pro občany, kteří touto měnou platí.

Brzy skončím, pane předsedo. Zabýváme se nyní problematikou, která je nanejvýš důležitá a pro kterou má tato dnešní počáteční rozprava velký význam. Samozřejmě nejsem schopen vysvětlit všechny podrobnosti rozboru obsaženého v našem sdělení a ve zprávě, ale můžete se spolehnout, že budu v nadcházejících měsících plně k dispozici, abych s vámi mohl diskutovat.

Jak jsem již řekl, cílem Komise je dosáhnout pevné politické shody o krocích, které je třeba učinit, abychom zaručili, že se hospodářská a měnová unie dokáže vyrovnat s obrovskými výzvami, jimž čelíme. Domníváme se, že si tato problematika v rozpravě, kterou dnes zahajujeme, zasluhuje naši nejvyšší pozornost.

Ti, kdo připravili Maastrichtskou smlouvu a před 10 lety rozhodli o zahájení činnosti hospodářské a měnové unie, se úkolu ujali odhodlaně a vytvořili nástroj, který nás chrání a přináší nám řadu výhod. Nejtěžší část je již hotova: euro je skutečností a je úspěšné. Proto můžeme nyní vstoupit do této nové etapy s důvěrou a optimismem, měli bychom do ní však také vstoupit se stejným odhodláním a pochopením, že co je dobré pro hospodářskou a měnovou unii, je dobré i pro Evropskou unii jako celek, pro všechny členské státy i pro všechny evropské občany. Velmi vám děkuji, pane předsedo.

  Předseda. − Děkuji vám, pane komisaři, chci vám poděkovat za odpovědnou a intenzivní účast.

  Werner Langen, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedo, rád bych panu komisaři Almuniovi pogratuloval za to, že má odvahu k tomu, aby nám při desátém výročí eurozóny předložil návrhy na zlepšení. Tyto návrhy důkladně prostudujeme, ale podle toho, co jsme dosud viděli, mohu prohlásit, že naše skupina bude co možná nejvíce vyjadřovat souhlas. Chceme zlepšit podmínky, nechceme ale to, po čem volají členové skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, tedy zavést určitý druh řízení ekonomiky. V této otázce máte naši plnou podporu.

Deset let eura znamená, že je na čase vyhodnotit, k čemu během posledního desetiletí došlo. Přesvědčili jsme se o tom, že euro bylo krajně úspěšné. Nikdo by nepředvídal, že 10 let po politickém rozhodnutí bude euro druhou nejdůležitější rezervní měnou na světě. Zmínil jste se o pracovních místech, nízké míře inflace, sbližování ekonomik a o úspěších, díky nimž se z eura stala kotva stability Evropy ve věku globalizace. Zamyslíme-li se nad tím, proč se potýkáme s tak vysokými cenami zboží a energie, pak jde o další otázku, na kterou euro poskytuje vynikající odpověď.

Navzdory skeptickému postoji mnoha občanů v Evropské unii a v eurozóně jsem naprosto přesvědčen, že zavedení eura bylo v daném okamžiku a za daných přísných podmínek správné. Nyní se snažíme upravit podmínky a jsme na vaší straně, pane komisaři, a při pohledu do minulosti mohu jen říci, že jste učinil mnoho odvážných rozhodnutí. Vzpomenu-li si na Litvu a podívám-li se na dnešní Slovensko, pak se ptám, zda jste byl stejně odvážný, protože ačkoli Slovensko možná kritéria splňuje na papíře, zůstává otázkou, zda je tato země schopna tento stav vzhledem ke stávající míře konvergence a stabilní míře inflace udržet. O této problematice je třeba diskutovat; Evropská centrální banka vyjádřila ve svých předběžných poznámkách určité pochybnosti. O těch se však dnešní rozhodnutí Komise nezmiňuje. Možná je opravdu nutné o této věci diskutovat.

V současnosti funguje postup následujícím způsobem: navrhnete přistoupení k eurozóně, s námi a s Radou složenou z vedoucích představitelů států nebo vlád jsou vedeny konzultace a poté musí rozhodnout Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci. V současnosti tedy nemůžeme přistoupení žádným způsobem zpomalit či odmítnout. Zajímalo by mě však, zda jsou v současné době vytvářeny také podmínky pro přijetí středně velkých zemí s výrazně průmyslovou infrastrukturou a zda tato skutečnost později, až budou chtít k eurozóně přistoupiti větší státy, nepovede ke slevám, které již nedokážeme zdůvodnit.

Tuto obavu sdílíme, když vyjadřujeme pochybnosti o tomto bezpodmínečném přistoupení, a dokonce i o obavách, které vyjádřila Evropská centrální banka. Nesmíme zapomínat, že současná síla eura jakožto světové měny je také výsledkem slabého dolaru, nejde tedy pouze o sílu samotného eura. Když si vzpomenu, jak jsme diskutovali o reformě Paktu stability a růstu, mohou pouze říci, že pro členské státy představuje výzvu. Zmínil jste se o agendě složené ze tří bodů: členské státy jen s obtížemi dodržují podmínky, k jejichž respektování se zavázaly.

S určitými obavami podotýkám, že jste nyní ukončili řízení při nadměrném schodku, která byla vedena proti Itálii a dalším zemím. Ačkoli údaje hovoří ve prospěch tohoto ukončení, sleduji vývoj ve Francii, Itálii a během několika let i ve Španělsku se značnými obavami. Na počátku tohoto desetiletí bylo hlavní porušovatelem Německo. Němci však již mají věci znovu pod kontrolou, stabilita eura však bude záviset na solidaritě a důvěryhodnosti větších členských států. Proto vás, pane komisaři, žádám: neustupujte těmto zvláštním žádostem. Dbejte na to, aby při žádné z reforem nešlo o vnější reprezentaci, o to „kdo reprezentuje koho a kde“, ale o vnitřní stabilitu eurozóny. Záleží na tom, aby byly splněny podmínky a byl kladen důraz na stabilitu cen. Pak budeme moci za dvacet let prohlásit, že je euro kotvou stability Evropy ve světě a základem prosperity a pokroku Evropy.

  Pervenche Berès, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedo, pane komisaři, děkuji vám za toto sdělení, neboť je příležitostí ke zhodnocení dosavadního vývoje a k tomu, abychom se zamysleli, co je třeba udělat v budoucnu.

Euro je úspěchem, o tom není pochyb. Euro nás chrání. V jakém stavu by se v poryvech dnešního světa nacházely naše finanční trhy a naše měny, kdybychom neměli euro? S tímto úspěchem však souvisí řada dalších věcí. Znamená to, že musíme být ještě odvážnější, protože nejsme pouze měnová oblast; neseme obzvláštní odpovědnost.

Ano, euro je úspěchem, ale odhaluje také některá naše vnitřní selhání. Často jsme lepší v obraně než v útoku. Často jsme úspěšní, jde-li o sčítání bodů, což nám umožňuje Pakt stability, ale dojde-li na to, abychom hru zorganizovali co nejlépe, abychom optimalizovali potenciál, který nám jednotná měna nabízí, často končíme pod průměrem.

To platí v rámci EU. Proč naši měnu nevyužijeme k tomu, abychom zvýšili naši schopnost provádět Lisabonskou strategii? Proč naši měnu nevyužijeme, abychom naplnili cíle, které jsme si stanovili v oblasti energetiky a životního prostředí? Pokud jde o oblast mimo EU, o této problematice jste se zmínil a s vaší diagnózou souhlasím.

Navrhujete mechanismus, který má zlepšit vícestranný dohled, a máte nepochybně pravdu, tento mechanismus však vychází ze dvou předpokladů. Prvním je, že se během dlouhodobého předsednictví pana Junckera v Euroskupině zlepšilo fungování této skupiny. Druhým je, že nezávislost Evropské centrální banky je zřejmá a nikdo ji nemůže zpochybnit. Vyjdeme-li z těchto předpokladů, máme stále ještě hodně práce a spoléhám na vás, pane komisaři, že v  hospodářské a měnové unii obnovíte rovnováhu, která v ní dosud chybí. Jak víme, vyžadovala její hospodářská část reformu hned od počátku, a musíme přijít na to, jak by měla být během svého vývoje reformována. Na dalších deset let tedy máme práce víc než dost.

Dnes je třeba, byť ve zcela odlišném kontextu, začít řešit otázky, které si klademe od začátku. Je třeba soustředit se na tento kontext ve světle dvou hlavních jevů. Prvním je zjevně současná krize, která se šíří ze Spojených států a odráží skutečnost, že jsme ve druhé etapě globalizace, kdy znovu dochází k inflaci, a která je charakteristická směnným kurzem eura vůči dolaru, jenž nepříznivě ovlivňuje naše vývozy – byť má i určité výhody – a který je provázen neuvěřitelným nárůstem cen zboží, ropy a potravin.

Druhým jevem, který musíme vzít v tomto kontextu v potaz, je Lisabonská smlouva, jež znamená řadu změn pro Euroskupinu a ukládá jí nové povinnosti v oblasti vnějšího zastoupení a koordinace. Na to nesmíme zapomínat a potenciál této smlouvy musíme využít co nejvíce.

Pane komisaři, žádáte nás, abychom přispěli k dosažení shody. Bude-li shoda prospěšná, podpoříme ji. Domníváme se však také, že je třeba jít ještě dále a předložit konkrétní návrhy. Pokud vám rozumím správně, uvítal byste, kdyby vám Rada předložila plán. To je zcela správné! Musíte nám nicméně sdělit, za jakých podmínek se bude moci Evropský parlament vyjádřit k návrhům, jejichž cílem je zlepšit správu eura, aby mohl být potenciál této měny plně využit ku prospěchu občanů a aby se Evropské centrální bance v budoucnosti dostalo od našich spoluobčanů příznivějšího přijetí. Skutečnost, že se tato banka stala institucí, nám snad umožní znovu přezkoumat, jak jsou jmenováni její členové. Víte, že Parlament je na vaší straně, že je spojencem Komise, usiluje-li Komise o pokrok, ale i my budeme požadovat spojence. Nenaslouchejte pouze Radě; bez ohledu na to, co je napsáno ve Smlouvách, berte v potaz také všechny vynikající návrhy, které předloží Evropský parlament.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Wolf Klinz, jménem skupiny ALDE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, politicky svrchované státy se v minulosti několikrát pokusily zorganizovat společné měnové unie. Tyto pokusy měly různou dobu trvání, nakonec ale všechny skončily neúspěchem.

Proto není divu, že byl zbytek světa v sedmdesátých letech dvacátého století velice kritický k náznakům, že se do takového podniku hodlá pustit i Evropa. Pierre Werner, bývalý ministerský předseda Lucemburska, a Valéry Giscard d’Estaing a Helmut Schmidt v době, kdy ještě byli ministry financí, předložili návrhy, v nichž vytyčili první kroky tímto směrem.

Dokonce i v raných devadesátých letech byly snahy o vytvoření hospodářské a měnové unie vnímány velice kriticky. Řada odborníků včetně nositele Nobelovy ceny ze Spojených států ji zavrhla jako nerealistickou. Navzdory všem očekáváním však euro nakonec zavedeno bylo – a bylo úspěšné.

Evropská měnová unie je doopravdy malý politický zázrak, jediný příklad svého druhu. Do té míry se znovu potvrdila pravdivost prohlášení bývalého předsedy Komise, pana Hallsteina, který řekl, že nikdo, kdo v souvislosti s Evropou nevěří na zázraky, nemůže být realista.

Zavedení eura nicméně mnoho lidí v mnoha zemích přivítalo velice skepticky. Kdyby bylo bývalo ve 12 členských státech eurozóny v té době uspořádáno referendum, dnes bychom euro neměli, alespoň ne v žádné z těchto zemí. Od této doby však občané zaujaly k euru kladnější postoj. Možná tuto měnu nepodporuje celých 100 %, ale většina pravděpodobně ano. Většina mnohdy nostalgických vzpomínek na staré měny, ať již na marku, gulden, šilink, nebo frank, ustoupila přesvědčení, že zavedení eura je prospěšné nejen pro ekonomiku jako celek, ale také pro jednotlivé občany.

To je přirozeně nejvíce zjevné, když lidé cestují. Pasové kontroly jsou v schengenském prostoru minulostí a už není třeba si nákladně a zdlouhavě měnit peníze. Většina občanů také chápe, že bychom se s finanční krizí, kterou nyní procházíme, zdaleka nedokázali vyrovnat tak dobře, kdybychom neměli Evropskou centrální banku a jednotnou měnu. Kromě toho byl silnou měnou poněkud zpomalen nárůst cen zboží.

Vzdor všem těmto skutečnostem mají někteří občané s eurem negativní zkušenosti. Teuro, tedy „drahé euro“, bývá často viněno zejména z nárůstu cen. Faktem nicméně je, že euro je stabilní. Prokázalo, že je stabilní měnou. Míra inflace byla během posledních deseti let nižší než o desetiletí dříve, a to i v zemích, které na stabilitu velice dbají, např. v Německu. Nejen díky této stabilitě roste mezinárodní význam eura a nyní je euro po dolaru druhou nejdůležitější mezinárodní rezervní měnou.

Za stabilitu eura vděčíme nezávislosti Centrální banky, a proto je obtížné pochopit, proč neustále dochází k pokusům o oslabení její nezávislosti. První předsedové, Wim Duisenberg a Jean-Claude Trichet, odvedli v bance mimořádný kus práce.

Nic se nezměnilo: společná měna bez společné měnové a hospodářské politiky je i nadále riskantní podnik. EU čelí důležitým výzvám: současné vysoké nezaměstnanosti, demografické změně, tlaku migrace, rostoucí chudobě některých skupin ve společnosti a tvrdší hospodářské soutěži zapříčiněné globalizací. Eurozóna se může s těmito výzvami vyrovnat pouze tehdy, budou-li hospodářské politiky členských států ještě více provázány. Jmenování předsedy eurozóny bylo prvním krokem tímto směrem, ale zatím také posledním. Je třeba v tomto úsilí pokračovat.

A co je nejdůležitější, svět a organizace jako Mezinárodní měnový fond a OECD musejí eurozónu vnímat jako jednotnou linii.

  Alain Lipietz, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, doufám, že nepřekročím čas, jenž je mi přidělen, více než pan Klinz.

Chtěl bych znovu hovořit o velkém úspěchu eura, a to jak coby instituce, tak coby nástroje ke stabilizaci inflace. Nicméně bych chtěl vám, pan komisaři, i Komise poděkovat, že jste konečně odkryli tabu. Po deseti letech je nejvyšší čas, abychom se začali zabývat aspekty, které dosud nefungují.

Aspektem, jenž, jak jste řekl, nefunguje, je fakt, že se růst, který euro slibovalo, nezhmotnil. A co je horší, členské státy Evropské unie, které v eurozóně nejsou, byly svědky rychlejšího hospodářského růstu než státy v eurozóně. Je zjevné, že způsob, jakým bylo euro vytvořeno Maastrichtskou smlouvou, je skutečně problematický a je třeba jej řešit.

Podle mého názoru existují tři body. První, který jste vyzdvihl, spočívá v nutnosti reformovat řízení eura a koordinovat rozpočtovou a měnovou politiku. Je zřejmé – a v tomto bodě se s paní Berèsovou rozcházíme – že nemůžeme požadovat, aby byly tyto dvě politiky více koordinovány, a zároveň tvrdit, že Evropská centrální banka musí zůstat zcela nezávislá. To by mohlo vést k tomu, že se samotná rozpočtová politika, a to znamená Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci, stane nezávislou institucí, která již není demokraticky odpovědná. To by bylo zcela nepřípustné. Proto je třeba, abychom definovali pojem „nezávislost“. Nezávislost na čem? Na soukromých zájmech, to ano; na národních zájmech, ano; ale nikoli na rozpočtové a obecné hospodářské politice EU.

Druhý problém spočívá v tom, že Maastrichtská smlouva uložila Radě odpovědnost za politiku směnných kurzů, ačkoli hlavní zbraní této politiky je úroková sazba a ta je kontrolována Evropskou centrální bankou. Z toho důvodu je nutné zcela jednoznačně prohlásit, že jde-li o směnné kurzy, musí Evropská centrální banka podřídit své úrokové sazby politice směnných kurzů definované Radou.

Třetím bodem je, že jsme se z krize hypoték subprime (tj. hypoték s vysokým rizikem) poučili, že je třeba rozlišovat různé typy půjček. To však Maastrichtská smlouva neobsahovala. Jsem přesvědčen, že je třeba dát jasně najevo, že půjčky nutné k udržitelnému rozvoji a ke skutečnému boji proti změně klimatu musejí být poskytovány s velice nízkými úrokovými sazbami.

  Mario Borghezio , jménem skupiny UEN. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že mnoho rozvážných slov této zdlouhavé zprávy, která nám dnes byla předložena, nám skýtá útěchu, ale jen do určité míry: faktem zůstává, že stačí, abychom si poslechli, co si o této technické zprávě, jejíž seznam použité literatury čítá 32 stran, myslí naši občané. Stačí, abychom si pohovořili s lidmi, se ženami v domácnosti a důchodci kdekoli v Evropě, v Itálii, Francii nebo jinde, a zjistíme, že lidé se se situací vyrovnávají obtížně.

Musíme se začít soustředit na problémy skutečné ekonomiky a na dopad eura a politik Evropské centrální banky na zaměstnance a výrobce a musíme začít u malých a středních podniků, které se ohýbají pod tíhou politik, jež si zaslouží konkrétní, konstruktivní kritiku, a takováto kritika je nezbytná jak v zájmu našich občanů, tak v zájmu ekonomik členských států.

Mám například dva návrhy: první se týká bank a spočívá ve výběrové politice půjček, která by vycházela vstříc produktivitě a kapitálu, ale i pracovníkům a výrobcům. Druhým návrhem je, abychom zachovali a zaručili nezávislost družstevních a regionálních bank, které jsou díky systému „jedna osoba, jeden hlas“ a maximálním akciovým portfoliem ochrannou hrází každé skutečné ekonomiky.

Bohužel, Evropská centrální banka, které Maastrichtská smlouva udělila měnovou svrchovanost, a tudíž i svrchovanost nad členskými státy, se ne vždy rozhoduje tak, aby její rozhodnutí – např. zachování vysokých či nízkých úrokových sazeb – odrážela širší zájmy, tedy skutečnou produkci a produktivitu našich zemích.

Proto jsme znepokojeni tím, že se základní úroková sazba od zavedení eura zdvojnásobila. V důsledku toho se výrazně zvýšily bankovní poplatky, především v Itálii. Jsme také znepokojeni skutečností, že nadále pokračuje politika snižování dodávek finančních prostředků na vnitřním trhu, a to za pomoci všech dostupných prostředků, např. Basileje II, což dusí spotřebu i vnitřní obchod v celé Evropě.

Vyzýváme k tomu, aby hlavním cílem Evropy bylo podřídit Evropskou centrální banku kontrole politických institucí. Evropská centrální banka a její činnosti musejí být podrobeny politické kontrole, protože otázka, kterou evropští občané kladou svým bankám a kterou neustále opakujeme, zní: komu politika Evropská centrální banky pomáhá? Odpověď ponechám na vás.

  Adamos Adamou , jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, aby podtrhla úspěch prováděných politik, klade zpráva Komise o novém kole Lisabonské strategie nepatřičný důraz na skutečnost, že hospodářský růst Evropy vzrost z 1,8 % v roce 2005 na 2,9 % v roce 2007 a podle odhadů se má v roce 2008 pohybovat kolem hodnoty 2,4 %.

Nyní však byly tyto údaje upraveny, jak jsme se před nedávnem dozvěděli od pana Almunii: hospodářský růst letos klesne na 2 % a v roce 2009 na 1,8 %.

Tento fakt zdůrazňujeme, protože jasně dokládá, k čemu dochází v liberalizovaných tržních podmínkách. Hospodářská a měnová unie a přirozeně i neoliberální globalizace nevyhnutelně způsobí, že nejen celkový, ale ani sporadický růst nebude v žádném případě jistý, protože použité mechanismy jsou ovládány výlučně zkostnatělými tržními silami. Ačkoli je údajně nejvyšší prioritou Evropské centrální banky omezení inflace, dosáhne letos její míra 3,6 %.

Co se to děje? Je to snad tím, že volné působení tržních sil neplní ani svůj omezený účel? Hospodářská a měnová unie funguje již 10 let a řadu věcí můžeme nyní oprávněně zpochybnit.

Co můžeme získat od nepružného konzervativismu Paktu stability? Tento pakt předpokládá, že všechny členské státy začínaly ve stejném postavení, že rozpočty jsou vyvážené a že je schodek rozpočtu ročně snižován bez ohledu na životní úroveň či na skutečnost, že schodek již klesl pod 3 %.

Jaké sociální výhody získají mladí lidé a pracovníci z toho, že Pakt trvá na tom, že se ani v období prosperity nesmějí zvýšit sociální výdaje? Jaký rámec a jaké politiky jsou zaváděny pro pracovníky, jejichž minimální příjem činí ve většině členských států 62-668 eur, a to v době, kdy se dlouhodobě zvyšují ceny a dochází k inflaci?

Nezaměstnanost možná oproti roku 1999 klesla. Došlo však k ještě většímu nárůstu počtu nepojištěných, nejistých pracovních míst, což nejen že nijak nezvyšuje životní úroveň obyvatel, ale naopak ji podrývá.

Nyní je třeba zcela změnit kurs a oprostit se od dnešních rámců a politik. Přesně to požaduje většina obyvatel EU v době, kdy společnosti Shell a BP vykazují díky tzv. volnému trhu hodinové zisky ve výši 4,2 milionů eur, zatímco pracovníci čelí stále větší pracovní nejistotě a poklesu reálné hodnoty mezd.

  Jens-Peter Bonde, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Paní předsedající, kdybychom měli vyloučit všechny země, které porušily pravidla měnové unie, brzy by v ní mnoho států nezbylo. Inflace se nyní pohybuje kolem 3,6 %, ačkoli by podle slibu měla být 2%. Měnová unie vychází z chybného návrhu. Inflační cíl byl převzat z německého modelu, ačkoli Německo tento požadavek splnilo pouze během 6 ze 30 let, které předcházely vytvoření Evropské měnové unie. Jak šílené! Jak můžeme brát takovýto cíl vážně a posvětit jej bez ohledu na ostatní cíle? Hodnota peněz je prostředek, nikoli účel. Ekonomická politika musí usilovat o plnou zaměstnanost a o to, aby zaručila, že všichni dostávají plat, nikoli dávky.

Měnová a kurzová politika musí lidem pomáhat, ne je uvrhnout do chudoby. Roční míra růstu v letech 1990 až 2007, tedy během 17 let, činí ve Spojených státech 2,9 %, v EU pouze 2 %. Každý občan měnové unie by mohl mít díky jiné politice o 38 000 EUR více, kdyby se tempo růstu Evropy vyrovnalo tempu Spojených států před poslední krizí. To je příliš vysoká cena za ideologický projekt, který má odstranit národní měny. Buď musíme vytvořit společný stát s jedinou vládou a jediným parlamentem, které ponesou odpovědnost za celkovou hospodářskou politiku, nebo musíme jednotlivým zemím umožnit, aby si své národní měny spravovaly samy, a spokojit se se společnou měnou, kterou budeme financovat přeshraniční obchod. Takové poučení plyne z naprostého nezdaru měnové unie.

Bez reforem není obtížné předvídat rozpad měnové unie. Možná že právě Berlusconiho Itálie jako první spadne přes palubu a bude se muset znovu vrátit k liře. Jsem rád, že v Dánsku stále máme starou dobrou dánskou korunu! Všechna prohlášení našich politiků o hospodářských potížích, k nimž by podle nich došlo, pokud bychom euro odmítli, se ukázala jako podvod. Dánsko řeklo v referendu 2. června 1992 „ne“. Tento postoj jsme potvrdili v referendu 28. září 2000. Zajímalo by mě, jestli si od nás v případě, že po třetí již naše „ne“ nezopakujeme, politici budou ochotni vzít peníze.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, oslavy zavedení společné evropské měny a jejího úspěchu jsou zcela oprávněné. Ačkoli byly již některé body zmíněny, stále zůstává několik otazníků a na dva z nich bych se rád soustředil.

Zaprvé, jedna země v Evropské unii se na rozdíl od mnoha kandidátských zemí té doby záměrně rozhodla, že zůstane mimo, na což má podle ustanovení stávající Smlouvy právo. Ať si Britové zůstanou na svém ostrově. Existuje však ještě jedna země – Švédsko –, která si tuto možnost v podmínkách přistoupení nevyhradila, která se však neustále chová, jako kdyby měla stejně jako Spojené království právo samostatně rozhodovat o tom, zda euro přijme a vstoupí do eurozóny. To je v rozporu se závazkem, který tato země tehdy učinila. Možná by si tato země měla ve svých postojích udělat pořádek.

  Monika Beňová (PSE). – (SK) Chtěla bych Komisi a panu komisaři poděkovat za sebe, ale i jménem vlády Slovenské republiky za dnešní oficiální příznivé stanovisko Komise vůči Slovensku.

Vláda Slovenské republiky svědomitě a odpovědně přistupovala nejen k plnění povinných kritérií, ale také k zabezpečení plynulého průběhu celého procesu přechodu na euro do 1. ledna 2009, a to včetně zaručení trvalé udržitelnosti kritérií.

V této souvislosti nemohu nereagovat na připomínky pana Langena. Pane poslanče, kdyby jiné země v eurozóně měly takovou rozpočtovou disciplínu a alespoň poloviční hospodářský růst jako Slovenská republika, možná by dnes euro bylo ještě mnohem silnější měnou, a to ani nezmiňuji opatření, která některé země dosud vůči novým členským státům Evropské unie uplatňují, pokud jde o omezení přístupu na pracovní trhy. Máme-li tato omezení co nejdříve odstranit, měli bychom spíše obecně diskutovat o lepším hospodářskému růstu Evropské unie.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Paní předsedající, pane komisaři, bez problému se připojím k těm, kdo opěvují euro a prvních deset let jeho existence. Jen málo lidí, pokud vůbec někdo, tehdy věřilo, že bude euro přijato v takové míře, jaké jsme dnes svědky. Pan Bonde je vynikající muž. Je vlídný a schopný kolega, ale ve většině věcí se mýlí a v tomto případě nemá pravdu vůbec. Paní předsedající, pane komisaři, ti, kteří věštili katastrofu, se mýlili. Euro je jednoznačný úspěch. Hned na začátku finanční krize Evropská centrální banka ukázala, co znamená schopnost jednat rychle a společně, dokonce rychleji než federální rezerva ve Washingtonu. Za to jí patří uznání.

Svému německému kolegovi, který se zmínil o Švédsku, mohu říci pouze to, že souhlasím, že je to špatné. Doufám, že se Švédsko během pěti let stane plnohodnotným členem hospodářské a měnové unie. Osobně bych velice ocenil, kdy se ve Švédsku uspořádalo referendum již na podzim 2010 nebo na jaře 2011. Pana komisaře a ostatní členy ujišťuji, že učiním, co bude v mých silách, aby Švédsko euro přijalo. Bylo by to dobré pro Švédsko i pro EU.

  Othmar Karas (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, počáteční mandát eura byl více než splněn. Euro a vnitřní trh jsou nejúspěšnějšími odpověďmi na globalizaci. Euro činí z vnitřního trhu trh domácí a euro, vlajka a hymna jsou třemi symboly, které utvářejí naši identitu. Maastrichtská kritéria a Pakt stability a růstu daly podnět k nezbytným reformám ve členských státech a přispěly k dnešnímu úspěchu eura, a tím jej vlastně umožnily.

Rád bych však na závěr zmínil dva body: kritéria mají být dodržována a se Slovenskem se musí jednat stejně jako s Litvou. Nesmíme vzbudit dojem, že si při každém rozhodnutí vykládáme kritéria jinak.

To, co zde tvrdíme, není ve vědomí veřejnosti pevně zakotveno. Uvítal bych, kdyby byla uspořádána propagační kampaň s názvem Deset let eura, která by vyzdvihla výhody eura pro občany členských států, a vyzývám Komisi, Evropskou centrální banku a členské státy, aby letos občany konkrétními kroky informovaly o přidané hodnotě eura.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Dnes si připomínáme 10. výročí zavedení eura jako společné měny a dnešek je také důležitým dnem pro Slovenskou republiku, v níž se bude od 1. ledna 2009 s největším pravděpodobností platit eurem. V konvergenční zprávě Evropská komise konstatovala, že Slovensko plní maastrichtská kritéria udržitelně a doporučilo, aby se Slovenská republika stala od ledna 2009 16. členem eurozóny.

Při této příležitosti bych chtěla zdůraznit, že Slovensko dostalo šanci stát se členem eurozóny na základě významných reforem, které přijala bývalá slovenská vláda Mikuláše Dzurindy. Věřím, že i současná slovenská vláda bere doporučení Evropské komise s plnou vážností a poučí se ze slovinských zkušeností. Věřím, že se Slovensku podaří zbavit pana Langena skeptických obav, které v dnešní diskusi přednesl.

Jsem přesvědčena, že úspěchy, které popsal pan komisař Almunia, vnesou optimismus i mezi slovenskou veřejnost. Slovensko se může poučit ze zkušeností Malty a Kypru, kde jsou zatím údaje o inflaci stabilní.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Deset let je dostatečně dlouhá doba k tomu, abychom mohli posoudit přínos – nebo nedostatky – Hospodářské a měnové unie. Dnes je již možné určit její výhody, nevýhody a selhání.

Ráda bych vás upozornila na maastrichtská kritéria, jejichž teoretický rámec byl vytvořen dříve než rámec hospodářské a měnové unie. Dnes jsou tato kritéria skutečně zastaralá. Faktor stability a růstu byl revidován, jelikož se žádné zemi nepodařilo jej splnit. Během období provádění těchto kritérií ve skutečnosti ani jedna země v eurozóně neprovedla jediné maastrichtské kritérium.

Ráda bych také podotkla, že se na nové členské státy vztahují přísné požadavky ve finanční oblasti. Pokud jde o inflaci, byly míry určeny čistě teoreticky a neodpovídají dnešní skutečnosti. Způsob určení míry inflace, který vychází z údajů zemí mimo eurozónu, ve skutečnosti není správný a měl by být přepracován.

  Gerard Batten (IND/DEM). – Paní předsedající, základní ekonomické problémy eura jsou neřešitelné. Dlouhodobě není možné uplatňovat jednu společnou úrokovou sazbu na velké množství různě výkonných národních ekonomik. Stejně tak není možné, aby velký počet různě výkonných národních ekonomik uplatňoval společný směnný kurz. To je možné pouze v krátkodobém či střednědobém výhledu, ale nakonec tyto nesmiřitelné ekonomické rozpory evropskou jednotnou měnu rozervou. Tento odhad ani nebere v potaz nedemokratické a nezodpovědné rozhodování Evropské centrální banky. Na obzoru se rýsuje hospodářská krize a až bude dostatečně silná, evropskou jednotnou měnu zničí.

  Zsolt László Becsey (PPE-DE). – (HU) Děkuji vám, paní předsedající. Nejprve bych chtěl poblahopřát k desátému výročí hospodářské a měnové unie. Euro je úspěšné: stabilní měna s nízkou úrokovou sazbou se stala skutečností, je účinným nástrojem k boji proti spekulaci a od zavedení eura se nám podařilo vytvořit více pracovních míst než kdy předtím. To víme. Proto je euro přitažlivé pro země, které přistoupily k Evropské unie, ale dosud nejsou členy eurozóny. Zásadní význam má disciplína a souhlasím, že krajně důležitá je také nezávislost Evropské centrální banky. Eurozóna by však neměla být elitním klubem, elitním politickým klubem, a neměli bychom tvrdit, že členství je otevřené pouze zemím, které již do určité míry skutečně dosáhly konvergence. Euro je ve skutečnosti nástrojem, který by mohl být obzvláště přínosný pro země, které zoufale potřebují stabilitu, soudržnost a opatření na boj proti spekulaci a nezaměstnanosti, aby se staly zeměmi skutečně evropskými. Z toho důvodu bychom měli být obezřetní, jde-li o ortodoxní zásady, a to i v souvislosti s kritériem inflace. Je naprosto jednoznačné, že by kritéria měla být stanovena podle jednotných zásad. Velmi vám děkuji, paní předsedající.

  Antolín Sánchez Presedo (PSE). – (ES) Paní předsedající, rád bych se připojil k oslavám eura, jednoho z nejmimořádnějších úspěchů evropské integrace.

Trvalo 40 let, než jsme vytvořili Centrální banku, ale neměli bychom zapomínat, že Spojeným státům to trvalo 140 let od okamžiku, kdy dosáhly nezávislosti.

Jak řekl pan komisař, výsledky jsou velice pozitivní z hlediska makroekonomické stability, pracovních míst, kupní síly, evropské soudržnosti a dokonce i přínosu pro státy, které nejsou členy eurozóny, a euro zvýšilo naše politické schopnosti.

Při pohledu do budoucnosti souhlasím s panem komisařem: abychom se mohli vyrovnat s globalizací, stárnoucím obyvatelstvem a změnou klimatu, budeme muset přibrat nové země, zlepšit koordinaci, abychom z Lisabonské smlouvy učinili skutečnost, a provést změny, abychom mohli sledovat stabilitu kapitálových trhů.

Co se vnějších vztahů týče, budeme muset přijmout odpovědnost jakožto nový světový hráč. Eurozóna je rovněž předurčena k tomu, aby byla hnací silou nové etapy integrace Společenství.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, je-li zavedení eura tak významným úspěchem a přineslo-li nám tolik praktických a ekonomických výhod, pak by mě zajímalo, a nyní se obracím na pana komisaře Almuniu, zda by nestálo za to investovat pár eur také do vzdělání, do toho, abychom nové členské státy ještě více motivovali k tomu, aby se staly členy společné eurozóny co nejdříve. Jak praví jedno latinské přísloví, bona pecunia non olet, neboli mírně řečeno, dobré peníze jsou cítit, ale nesmrdí, takže kdo ví, možná i Britové jednou přijdou na to, že by možná stálo za to zavést euro, vzhledem k tomu, nakolik je ověnčeno výhodami.

  Joaquín Almunia, člen Komise. − (ES) Paní předsedající, velice vám děkuji a děkuji upřímně i všem členům, kteří se této rozpravy účastnili.

Jsem vám velmi vděčný za vaše připomínky ohledně iniciativy a práce Komise, které jsem vám dnes přiblížil a o nichž budeme v nadcházejících měsících nepochybně nadále diskutovat.

Euro, Hospodářská a měnová unie, jak řada z vás v projevech zmínila, jsou snem, který se stal skutečností, a to během 10 let.

Podle mého názoru je to důvod k tomu, abychom poděkovali těm, kdo tuto iniciativu v prvních několika desetiletích evropské integrace zahájili: panu Wernerovi za první zprávu o hospodářské a měnové unii z roku 1970; panu Valérymu Giscardu d'Estaingovi a Helmutu Schmidtovi v 70. a 80. letech; samozřejmě i Jacquesovi Delorsovi a všem, kteří spolu s ním usilovali o to, aby byla Maastrichtská smlouva a samotná myšlenka Hospodářské a měnové unie, kterou rozvíjíme, vůbec možná.

Důvodem ke spokojenosti je nejen skutečnost, že jsme jejich sny proměnili ve skutečnost, ale také fakt, že díky této skutečnosti dosahujeme výsledků, které mohou běžní občané ocenit.

Někteří z vás hovořili o výsledcích pro občany a výsledcích reálné ekonomiky: jak je budou vnímat lidé mimo tuto sněmovnu? Veřejnost chápe více, než si mnozí z nás dokážou představit, že díky euru a díky evropské integraci máme nyní v eurozóně o šestnáct milionů nových pracovních míst více než před deseti lety. Šestnáct milionů nových pracovních míst. V eurozóně vzniklo mnohem více pracovních míst než ve Spojených státech. Od doby, kdy vzniklo euro, vzniklo v eurozóně pětkrát více pracovních míst než v desetiletí před eurem.

To veřejnost chápe velice dobře. Občané to chápou velice dobře a stejně tak chápou a žádají nás, abychom tváří v tvář současnému stavu, který s sebou přináší důležité výzvy a napjaté a obtížné situace na trzích a v hospodářském prostředí, nezůstali nečinní a nadále vytvářeli nové iniciativy.

Nástroje pro hospodářskou integraci již k dispozici máme, a měli bychom je využít: nástroje, které jsou stanoveny Smlouvou, nástroje, které byly vytvořeny před deseti lety na základě tehdejších výsledků a zkušeností s tím, jak obtížné je určitých cílů dosáhnout.

Je třeba, abychom lépe koordinovali ekonomické politiky, nikoli pouze politiky rozpočtové. Právě to máme na mysli, když hovoříme o Lisabonské strategii; ale nejdůležitější je, abychom, když hovoříme o eurozóně, diskutovali o jejích konkrétních potřebách jak z hlediska koordinace rozpočtových politik, tak z hlediska koordinace strukturálních reforem, jejichž provádění má naprosto zásadní význam, má-li eurozóna řádně fungovat a dosahovat dobrých výsledků v oblasti zaměstnanosti, růstu, nízkých nárůstů cen a větších příležitostí pro občany, pro ty, které zastupujeme.

Nepochybně jsme dosáhli určitých úspěchů, a ty bychom neměli skrývat.

Jedním z nich je například fakt, že byly opraveny všechny nadměrné schodky rozpočtu v eurozóně. Komise dnes také schválila zrušení řízení při nadměrném schodku rozpočtu, která vedla proti Portugalsku a Itálii. Schodek žádné ze zemí eurozóny nepřesahuje mezní hranici stanovenou Smlouvou a Paktem stability a růstu.

Jen před několika málo lety, když jsme v této sněmovně diskutovali o reformě Paktu stability a růstu, si to mnozí z vás nedokázali představit, ale úspěch Paktu stability a závazky, které přijaly vlády členských států eurozóny, dokázaly všechny nadměrné schodky odstranit.

Stále však je řada důležitých věcí, které je třeba provést, a na ty se musíme soustředit. Právě o tom je tato iniciativa: měla by nás znovu rozhýbat a přinesu vám seznam otázek, které je třeba v Parlamentu a Euroskupině projednat, a souhlasím s těmi z vás, kdo tvrdí, že práce skupiny je nesmírně důležitá a že práce, kterou tato skupina odvedla během předsednictví pana Jeana-Claudea Junckera, je velmi pozitivní. Je třeba o tom diskutovat v národních parlamentech, s národním veřejným míněním, s vládami členských států, potřebujeme také navázat dialog s Evropskou centrální bankou, který by měl být vzhledem k tomu, jak Evropská centrální banka dbá na nezávislost, veden bez strachu, s respektem a uspokojením. Tato banka je neuvěřitelně efektivní, přestože je ve srovnání s Bank of England, centrální bankou USA či Japonskou centrální bankou nebo jakoukoli jinou centrální bankou neuvěřitelně mladá.

Dvě poznámky na závěr. První se týká zemí, které nejsou členy eurozóny a nezdá se, že by se jim do ní chtělo. Nemám na mysli kandidátské země, které do eurozóny vstoupí v nadcházejících letech, pokud splní dané podmínky, ale země, které se rozhodly buď využít doložku o neúčasti, nebo dát prostřednictvím referenda najevo, že částí eurozóny být nechtějí.

Někteří z vás jste prohlásili, že se eurozóna bude v budoucnosti potýkat s řadou problémů. Předpovídám, že problémy budou mít právě ti z vás, kdo do eurozóny nechtějí.

V globální ekonomice budou následky izolace trpět ti, kdo si přejí zůstat izolováni. Ti, kdo se integrují, kdo jsou připraveni dělit se a rozhodovat o ekonomické politice společně, budou přijímat správná rozhodnutí, rozhodnutí vhodná a svým občanům budou moci zprostředkovat výhody plynoucí z integrace.

  Předsedající. – (EL) Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Předpovědi hospodářského růstu EU v  několika nadcházejících letech poukazují na znepokojivé zpomalení našeho systému produkce. Ze 2,8 % v roce 2007 klesne hospodářský růst EU o jeden bod během dvou let na 2,0 % v roce 2008 a na 1,8 % v roce 2009. Tento propad není zjevně zapříčiněn pouze vnitřním trhem, ale také rozsáhlejším zpomalením globální ekonomické činnosti, která je ovlivněna obtížnou situací ve Spojených státech a rostoucími cenami zboží.

Komise očekává, že v důsledku prudce rostoucích cen potravin, energie a zboží dosáhne v blízké budoucnosti vrcholu i inflace. Tento jev je obzvláště znepokojivý, jelikož má přímý dopad na životy našich občanů a snižuje kupní sílu. Rovněž zbytečně zatěžuje naše podniky, které postupně ztrácejí schopnost konkurovat nově vznikajícím ekonomikám. Navzdory tomu však můžeme zahlédnout i pozitivní znamení, pokud jde o cíl Lisabonské strategie v oblasti zaměstnanosti, jelikož byly v Evropě vytvořeny 4 miliony nových pracovních míst.

Naším úkolem je určit, zda není tato „nová“ dynamika trhu práce ve skutečnosti způsobena vratkou zaměstnaností, protože tato informace má příznivý účinek na ekonomiku pouze tehdy, povzbuzuje-li naděje na stabilitu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je vskutku působivé, když hlavní osobnosti Komise a Evropské unie stále hovoří o úspěchu eurozóny, ačkoli skutečné statistiky tvrdí pravý opak, ať jde o hospodářský růst, nebo o životní úroveň evropských občanů. Je jasné, že se tyto úspěchy týkají nárůstu zisků a obrovských příjmů, které ekonomické a finanční skupiny získaly během prvních 10 let hospodářské a měnové unie.

Je však nepřijatelné, aby nadále systematicky zapomínaly na rostoucí sociální nerovnosti, nárůst nejisté a špatně placené práce, která více než kdy dříve uvrhá miliony pracovníků do chudoby, a v důsledku toho jsou tito pracovníci dále zneužívání a jsou jim upírány podmínky, v nichž by mohli svým dětem zaručit důstojný život.

Není tudíž překvapivé, že plán, který nám Evropská komise předkládá, opakuje více méně totéž: více hospodářských kontrol, aby se zaručila větší konkurenceschopnost a finanční stabilita ekonomických skupin, intenzivnější rozpočtový dohled, aby se podpořila liberalizace veřejných služeb, a silnější nátlak a kontroly, aby se zabránilo nárůstu mezd.

Tento vývoj zvýší společenské napětí a bude podnětem k většímu úsilí o ochranu sociálních a pracovních práv a o zabránění stále silnějšímu zneužívání.

  Diamanto Manolakou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Euro a hospodářská a měnová unie byly vytvořeny na základě cílů Maastrichtské smlouvy zaměřených proti občanům a pracujícím, aby připravily půdu pro reakční Lisabonskou smlouvu a vystupňovaly útok na práva a svobody pracovníků.

Pravý i levý střed tato rozhodnutí EU a vlád ratifikoval. V Řecku hlasovaly pro Maastrichtskou smlouvu strany Nová demokracie, PASOK a levicová koalice. Referendum bylo odmítnuto. Tento fakt obdivuhodně slouží kapitalistickým zájmům a poukazuje na to, jak moc se kapitalisté obávají reakce lidu.

Převedení klíčových mechanismů hospodářské politiky členských států pod kontrolu Evropské centrální banky pomohlo kapitalistům snížit náklady na pracovní sílu a znásobit zisky. Zkrácení mezd, které ECB podporuje od svého vzniku, způsobilo prudký pokles kupní síly pracovníků, rychlé zhoršení životní úrovně rodin dělnické třídy a chudobu.

Ve většině zemí jsou hospodářská a měnová unie a euro stále více zpochybňovány. Ukázalo se, že prohlášení o stabilitě cen, ochraně ekonomik atd. jsou podvod. Euro chrání pouze zisky monopolů; usnadňuje privatizaci a fúze a připravuje cestu k ještě hlubšímu vykořisťování.

  Cătălin-Ioan Nechifor (PSE), písemně. – (RO) Vznik hospodářské a měnové unie byl určující nejen pro vytvoření oblasti volného obchodu na úrovni Unie, ale zvýšil také politickou sílu Unie na mezinárodní úrovni, uložil kritéria, díky nimž se kontinent znovu sjednotil, a dal podnět ke vzniku jednotné měny, eura, která je schopna konkurovat americkému dolaru.

Výhodou hospodářské a měnové unie je také to, že spotřebitelům a podnikům zaručuje nízkou míru inflace a nízké úrokové sazby a podněcuje řádnost a životaschopnost veřejných financí, zároveň vedlo zavedení jednotné měny také z odstranění nákladů spojených s výměnou na cizí měnu a ke zjednodušení obchodu a vyrovnání cen v zemích, které jsou dnes členy eurozóny.

Evropa se dnes připravuje na oslavy desátého výročí přijetí jednotné měny, a přestože se jižní státy EU po jejím přijetí potýkaly s řadou potíží, žádné orgány si dosud nestěžovaly. Analytici to vysvětlují tím, že navzdory změnám na finančním trhu spojených států zůstává Evropa stabilní. Rád bych poznamenal, že úspěch eura dokazuje skutečnost, že Dánové, kteří zavedení eura původně odmítli, o něj nyní mají zájem.

Pro Rumunsko zůstává zavedení eura důležitým cílem a je ještě třeba vyvinout velké úsilí, abychom splnili konvergenční kritéria a zvýšili konkurenceschopnost rumunských společností na jednotném trhu.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) Když Finsko přistoupilo k EU, bylo uspořádáno referendum. Tehdy slíbila politická elita lidem referendum o tom, zda se má Finsko vzdát své vlastní měny, marky. Tento slib byl na rozdíl od Švédska porušen a řada Finů chtěla svoji měnu zpět.

Euro je úspěchem v tom smyslu, že turisté mohou ve všech zemích Hospodářské a měnové unie používat tutéž měnu a srovnávat ceny. Peníze na cestování však nejsou skutečnou podstatou hospodářské a měnové unie: tou je společná měnová politika. Ta již stejně úspěšná nebyla, a to kvůli velké rozloze eurozóny a rozdílech mezi jejími ekonomikami.

Nejprve byla vůči dolaru o třetinu znehodnocena, poté následovalo dvoutřetinové zhodnocení. Účinky hospodářské a měnové unie je také třeba posuzovat z hlediska politiky společných úrokových sazeb, v jejímž důsledku v některých zemích prudce vzrostly ceny domů.

  Iuliu Winkler (PPE-DE), písemně. – (RO) Rok 2008 probíhá ve jménu oslav 10. výročí založení Evropské centrální banky, jednoho z nejodvážnějších projektů budování Evropy. 10 let po jejím založení představují výsledky Hospodářské a měnové unie nepochybný úspěch. Tento projekt vděčí za úspěch tomu, že jsou rozhodnutí ECB založena výlučně na ekonomických kritériích a že rozhodování této banky nepodléhá žádnému politickému vlivu, a tudíž je projekt přínosem pro ekonomiky účastnících se členských států.

Jak rumunská vláda, tak Rumunská centrální banka v okamžiku přistoupení k EU odhadly, že by tato země mohla k hospodářské a měnové unii přistoupit v roce 2014. Před přijetím eura se bude Rumunsko dva roky, tedy od roku 2012, účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II).

Aby bylo možné tyto lhůty dodržet, musíme nadále usilovat o koordinaci fiskálních politik vlády a měnových politik centrální banky, k čemuž je třeba, aby byl rozpočet plněn umírněně a zdrženlivě. Abychom inflaci udrželi v rámci parametrů navržených Rumunskou národní bankou, je třeba, abychom se vyhnuli pokušení, která jsou v letech voleb běžná. Cílená inflační politika Rumunské národní banky musí být podpořena fiskální stabilitou, odpovědnými rozhodnutími rumunského parlamentu a vyváženým a účinným plněním rozpočtu na úrovni všech státních institucí.