Stenograma dezbaterilor

Miercuri, 7 mai 2008 - Bruxelles

14. Revizuirea Directivei 94/45/CE din 22 septembrie 1994 a Consiliului privind instituirea unui comitet european de întreprindere (dezbatere)

  Presidente. − Segue-se a Declaração da Comissão sobre a revisão da Directiva 94/45/CE do Conselho, de 22 de Setembro de 1994, relativa à instituição de um conselho de empresa europeu.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Děkuji vám za podnět k diskuzi o dvou úzce souvisejících otázkách, Evropských radách zaměstnanců a odpovědném provádění restrukturalizací, které Komise považuje za obzvláště důležité a v nichž jsme za poslední rok značně pokročili.

Pokud jde o Evropskou radu zaměstnanců, Komise usoudila, že pro zlepšení právního rámce Evropských rad zaměstnanců je nutná akce Společenství, neboť Evropské rady zaměstnanců nejsou v případě restrukturalizací řádně konzultovány, existuje právní nejistota při provádění směrnice, je třeba dosáhnout lepšího propojení mezi informováním a konzultacemi pracovníků na národní a nadnárodní úrovni i mezi příslušnými směrnicemi.

Je vám známo, že Komise zahájila 20. února druhou konzultaci se sociálními partnery týkající se revize směrnice, přičemž navrhla několik směrů, jimiž by se tato směrnice měla ubírat s cílem vyřešit výše uvedené problémy. Jedná se především o změnu definic, posílení ustanovení, která se použijí v případě nedosažení dohody, školení zaměstnanců, úpravu dohod v případě významných změn, jako například sloučení podniků, zavedení dohodnutého systému pro vzájemné propojení mezi dialogem na národní a nadnárodní úrovni.

Tato konzultace je krokem, který předchází předložení legislativního návrhu Komise, avšak poskytla rovněž sociálním partnerům možnost jednat o dané otázce. Sociální partneři jsou jistě v nejlepší pozici pro zajištění významného pozitivního dopadu revize směrnice. Komise je proto vyzvala k jednání o Evropských radách zaměstnanců. Evropská konfederace odborových svazů nakonec prohlásila, že nebyla schopna s organizacemi zaměstnavatelů zahájit negociační jednání o Evropských radách. Jménem Komise jsem se však na sociální partnery obrátil s novou výzvou, aby plně přispěli ke zlepšení rámce, jimž se tyto subjekty řídí. Komise v současné době dokončuje hodnocení dopadů možností, které se otevírají pro akci Společenství s ohledem na odpovědi a příspěvky sociálních partnerů.

Pokud závěry tohoto hodnocení potvrdí, že nejvýhodnější možností pro vyřešení stávajících problémů je revize směrnice a pokud sociální partneři nebudou reagovat na poslední výzvu, jež jim byla určena, navrhnu v létě členům Komise, abychom přijali vyrovnaný legislativní návrh, který zohlední všechny vyjádřené názory a zájmy různých stran.

Evropské rady zaměstnanců totiž musí dostat nový impulz, rozvíjet skutečný nadnárodní dialog a mít možnost plně zastávat svou úlohu při předjímání a uskutečňování změn. Musí být efektivnější, silnější a účinnější. Komise bude v této otázce, která je jednou z jejich priorit pro rok 2008, usilovat o úzkou spolupráci s Parlamentem i Radou.

Druhé téma − restrukturalizace: restrukturalizace představují nezbytnou reakci na proces významných hospodářských a sociálních změn v Evropě souvisejících s technologickým pokrokem, globalizací a stárnutím populace jakož i nezbytné kroky umožňující čelit globálnímu oteplování a hrozbám pro životní prostředí. Je jisté, že hlavní odpovědnost při procesu přizpůsobování mají podniky, neboť jsou obeznámeny s podmínkami na trhu a s technologiemi a berou na sebe rizika související s rozhodnutím o restrukturalizaci.

Sociální, hospodářský a regionální dopad těchto restrukturalizací, zvláště těch nejrozsáhlejších, je však takový, že nelze opomíjet úlohu, kterou mohou v jednotlivých fázích procesu přizpůsobování hrát též subdodavatelé, podniky a zaměstnanci a jejich zástupci. Ze stejných důvodů vyžaduje přizpůsobení hospodářským změnám rovněž veřejná opatření zaměřená nejen na vytvoření celkového rámce příznivého pro hospodářskou konkurenceschopnost, ale také na cílenou podporu předjímání přípravy a sociálně odpovědného řízení restrukturalizací.

Podnik je spolu s územím první úrovní, na níž se proces restrukturalizace odehrává, a je tedy nezbytné na jedné straně vytvořit podmínky, jež umožní podnikům rychle se rozvíjet a zachovat si konkurenceschopnost, na druhé straně zařídit, aby podniky projevovaly svou sociální, společenskou a územní odpovědnost prostřednictvím předjímání změn, efektivního a včasného sdílení důležitých informací se všemi zúčastněnými stranami, a zejména prostřednictvím zavedení mechanismů pro přípravu zaměstnanců a území na předvídatelné restrukturalizaci.

Sociální partneři se v roce 2003 dohodli na orientačním rámci, který odpovídá těmto požadavkům. Na základě tohoto rámce vypracovali operativní směrnice. Směrnice jsou ovšem v současné době jen málo využívány. Z tohoto důvodu Komise brzy představí zprávu za účelem podpořit sociální partnery v dalších krocích v této oblasti, například efektivnější implementací těchto orientací a také přes rozšíření záběrů zásad a definování způsobu provádění více méně závažných realizací.

Rád bych zdůraznil, že Komise je ochotna s Parlamentem co nejvíce spolupracovat, pokud jde o obě prioritní otázky, tedy Evropské rady zaměstnanců a restrukturalizace, a rovněž sociální agendu a to v míře přesahující rámec tohoto dnešního prohlášení.

  Philip Bushill-Matthews, on behalf of the PPE-DE Group. – Mr President, I take the floor in various capacities, not just as a coordinator for the largest political group here in Parliament, but also as someone who played a leading role in discussing this dossier during the previous mandate and, above all, as somebody who, in a previous business career, actually introduced works councils into several different businesses: somebody who fundamentally believes in developing information and consultation and who does know something about what works and what does not work – certainly a true champion of the philosophy.

Commissioner, it is surely a supreme irony that such an issue – which is all about social dialogue and two sides of industry getting together – should actually fall at the first fence because the ETUC refuses to sit down and discuss it. I do commend you for having tried, and for still trying, to kick-start the dialogue. But if you say that if there is no dialogue then you will introduce legislation anyway, where is the incentive for both sides to sit down? Where is the penalty on one side for not having been prepared to sit down? I suggest to you – and I say this with a heavy heart – that the solution surely for you, Commissioner, is, when you are ‘reviewing your options’, for any proposal from you to reflect the fact that one party was prepared to talk and one party was not.

Finally, in a world of increasing globalisation and the need, of course, to restructure companies in order to keep pace, the issues of information and consultation of workers are of critical importance. Yet what do we see? A failure of social dialogue, a failure of the social partnership, and a failure by the very people who should be giving a lead. By refusing to negotiate, the European trade unions have not just failed themselves; they have failed the workers they claim to represent. When the issue finally does come before the Parliament, we as MEPs must make sure that we do not fail.

  Harlem Désir, au nom du groupe PSE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, chers collègues, la directive sur les comités d'entreprise européens a été pionnière au moment de son adoption en 1994. Même si elle ne fixait que des prescriptions minimales, elle a ouvert la voie au droit à l'information et à la consultation des travailleurs à l'échelle des groupes de taille européenne, et elle a été un des éléments fondateurs d'un droit du travail européen. Mais aujourd'hui, elle est devenue retardataire par rapport aux évolutions de la réalité de l'entreprise, à la financiarisation de leur gouvernance, et elle est même d'ailleurs retardataire par rapport aux autres directives sur l'information et la consultation des travailleurs qui ont été adoptées depuis. Il est donc absolument nécessaire de la réviser, de faire en sorte que, dans les groupes de taille européenne, l'information en temps utile, la qualité de la consultation, permettent de trouver des alternatives lorsque des travailleurs sont confrontés à des décisions de restructurations, de fermetures de sites, de suppressions d'emplois massives.

Nous avons assisté trop souvent, au cours des dernières années, à des décisions brutales de licenciements collectifs sans que les travailleurs puissent vraiment être consultés, que leurs représentants puissent véritablement avoir leur mot à dire. Parfois, les salariés apprennent par la radio qu'ils vont être licenciés. Leurs représentants ne sont informés que quelques minutes avant que la décision ne soit rendue publique, en général à l'heure où les bourses sont ouvertes.

Tout cela souligne donc l'urgence d'une révision. Et d'ailleurs, cette révision était prévue dans le texte même de la directive initiale, et en l'an 2000, il devait y avoir une mise à jour des mécanismes de cette directive. Or, depuis, BUSINESSEUROPE - c'était à l'époque l'UNICE - s'est évertuée par tous les moyens à bloquer cette révision, à faire en sorte que la consultation ne débouche sur rien.

C'est pourquoi, chers collègues, cher Monsieur Bushill-Matthews, moi qui ai été rapporteur pour le Parlement européen avec d'autres, ici, en 2001, qui ai contribué à faire adopter par une immense majorité de notre assemblée, comme cela a été le cas de nouveau en 2007, une demande de révision ambitieuse de cette directive, je ne peux pas accepter que l'on mette en cause la Confédération européenne des syndicats. Elle est de bonne foi, elle est prête à négocier. Et à partir du moment où cette consultation, cette négociation, ne débouche sur rien, il revient à la Commission d'user de son droit d'initiative. La Commission a le monopole du droit d'initiative. Nous le respectons. Mais cela lui crée aussi une responsabilité, celle de défendre l'intérêt général européen, de ne pas accepter qu'il soit pris en otage par des intérêts particuliers, de faire en sorte que les travailleurs de notre continent puissent compter sur la Commission européenne pour défendre le droit à la consultation, à l'information, en temps utile, pour que vive un vrai dialogue social européen dans les grands groupes de taille européenne.

  Siiri Oviir, fraktsiooni ALDE nimel. – Lugupeetud kolleegid, on väga positiivne, et komisjon on teadvustanud probleemid, mis puudutavad Euroopa töönõukogu, mis puudutavad vajadust konsulteerida ja teavitada töötajaid olukorras, kus ülemaailmastumise tingimustes on paratamatu ja loomulik teatud ümberstruktureerimine majanduses.

Nii nagu ütles eelkõneleja mu vasakul käel, olen ma täiesti nõus sellega, et väga oluline on konsultatsioon. Mitte ainult konsultatsioon, vaid konstruktiivne ja positiivne teabejagamine on väga tähtis. Siin on rõhutatud sotsiaalse dialoogi vajadust.

Aga täna ei ole Euroopa Liit enam 15 vana demokraatiaga riiki, meid on 27. Ja minu riigis näiteks kuulub ametiühingutesse, kes oleks ju loomulik osa sotsiaalse dialoogi ühe poolena, umbes viis protsenti töötajaskonnast. Töötajaskond omal vabal tahtel ei ole ametiühinguga liitunud. Selleks on omad põhjused ja üheks põhjuseks on kindlasti, et nad ei näe ametiühingus jõudu, kes nende huve kaitseb.

Ja kui nüüd ühtset õigusraamistikku ja õigusnorme komisjon ette valmistab, siis sarnane olukord on veel väga mitmetes ja mitmetes liikmesriikides. Ja ma palun, et seda arvestataks, muidu saame mitmete riikide jaoks õigusakti, mis jälle ei toimi ega rakendu.

  Ewa Tomaszewska, w imieniu grupy UEN. – Jako członek NSZZ Solidarność mówię teraz także w imieniu moich kolegów związkowców. To pracodawcy zwlekają z podjęciem dialogu. Dialog jest w interesie związkowców i środowisk pracowniczych.

Dyrektywa 94/45 dawno się zdezaktualizowała, nie jest zharmonizowana z innymi dyrektywami Unii Europejskiej, w szczególności z dyrektywą 2001/86 o spółce europejskiej oraz z dyrektywą 2002/14 o ustanowieniu ram informacji i konsultacji we Wspólnocie Europejskiej. Brak też właściwego określenia roli związków zawodowych w tworzeniu i funkcjonowaniu europejskich rad zakładowych. Procedura ich tworzenia jest skomplikowana, dlatego istnieje ich tylko jedna trzecia w stosunku do potencjalnych możliwości.

Brak precyzyjnej definicji informacji i konsultacji powoduje poważne utrudnienia dla pracowników w dostępie do informacji, przede wszystkim w trakcie prywatyzacji lub przejęcia zakładu pracy. Oczekujemy szybkiej nowelizacji tego aktu prawnego.

  Elisabeth Schroedter, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich kann es nur begrüßen, Herr Kommissar, dass Sie die europäische Sozialpolitik endlich aus der Warteschleife holen. Es ist nämlich höchste Zeit. Es war doch klar, dass die Verhandlungen zwischen europäischen Gewerkschaften und dem europäischen Verband der Arbeitgeber zum Scheitern verurteilt sind, wenn die eine Seite grundsätzlich eine Revision ablehnt. Die Herauszögerung dieses zentralen Gesetzesvorhabens von Seiten der Kommission hinterlässt bei den Menschen den Eindruck, dass die Kommission nur ein liberales Binnenmarktmodell vorantreibt und nichts für das Modell des sozialen Europas tut.

Es reicht eben nicht, über ein soziales Europa nur zu reden, sondern die Menschen vor Ort wollen Taten sehen. Es ist seit langem klar, dass die Mindestzahl von 1000 Arbeitnehmern viel zu hoch ist, um für das sich ständig ändernde Unternehmensmanagement quer über europäische Grenzen noch überhaupt ausreichend Arbeitnehmer zu vertreten.

Es ist auch klar, dass europäische Betriebsräte ihre Vertretungsaufgabe nicht wirkungsvoll wahrnehmen können, wenn sie zu spät informiert und vor Fusionen und Unternehmensverkäufen bzw. Teilverkäufen nicht konsultiert werden. Wenn die Kommission auf der einen Seite davon überzeugt ist, dass das Flexicurity-Modell aus Dänemark so hervorragend für die europäische Beschäftigungsstrategie geeignet ist, dann muss sie natürlich auch dafür sorgen, dass auf der europäischen Ebene die Voraussetzungen geschaffen werden, die das dänische Arbeitsmarktmodell tragen, nämlich eine wirkungsvolle Vertretung von Arbeitnehmern.

Und dann muss die Kommission die Rechte der Gewerkschaften im Rahmen der revidierten Betriebsräterichtlinie stärken. Ferner sollte die Kommission im Zuge der Transparenzinitiative und des Unternehmenskodex dafür sorgen, dass alle Unternehmen, die unter die Betriebsräterichtlinie fallen, auch europäische Betriebsräte bilden. Ich kann da nur von meinem Land sprechen: Von den in Deutschland ansässigen Unternehmen, die Betriebsräte bilden müssten, haben nur 30 % Betriebsräte gebildet. Es kann nicht sein, dass in der Praxis das Unterlaufen von europäischem Arbeitsrecht keine Konsequenzen nach sich zieht. Da ist die Kommission wirklich gefordert.

  Francis Wurtz, au nom du groupe GUE/NGL. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, il y a huit ans, la Commission a publié un rapport, prévu dans la directive de 1994 sur les comités d'entreprise européens, dans lequel elle a reconnu que l'application de ce texte, dans certains cas - je la cite -, "ne semble garantir qu'un très faible niveau d'information et de consultation de ces comités". Elle en a conclu - je la cite encore - qu'elle "prendra, le moment opportun, une décision sur une éventuelle révision de la directive". Il y a huit ans. Puis quatre ans passèrent, sans résultat. En 2004, la Commission engagea enfin la première phase de consultation des partenaires sociaux. Puis quatre ans de plus furent perdus, et ce alors que la position des uns et des autres était parfaitement connue et n'a pas varié.

Pour les organisations des employeurs, toute révision de la directive est - je les cite - "inutile", tandis que pour les syndicats, elle est - je les cite - "vitale". J'ajoute que la Commission elle-même reconnaissait qu'en 2006, seul un tiers des entreprises avait mis en place un tel comité, que 20 % des comités d'entreprise européens existants n'étaient consultés qu'après l'annonce publique des décisions de la direction et que 30 % n'étaient pas consultés du tout. Et pendant ce temps explosait le nombre des fusions, des restructurations, des délocalisations.

Aujourd'hui, enfin, nous sortons de cette injustifiable hibernation. Des propositions sont sur la table. Elle sont, certes, tellement timides que BusinessEurope, opposée à la révision, s'est félicitée qu'elle soit - je la cite - "moins prescriptive qu'inspirationnelle", mais au moins le débat peut-il s'ouvrir. La balle est dès lors dans le camp du Parlement, qui ne part pas de rien. Je rappelle que, dès 2001, notre collègue du PPE à l'époque, M. Menrad, fit adopter un rapport sur ce sujet. Il énonçait, entre autres exigences du renforcement de la directive - je le cite -, "l'instauration de sanctions en cas de non-respect du texte" - des sanctions précises et lourdes -, ainsi que le droit de suspendre la décision de la direction à la demande des représentants des travailleurs, ou encore le "renforcement du rôle des syndicats".

Notre groupe se prononcera pour la reprise de ces propositions du rapport ex-PPE, majoritaire en 2001, et suggère de les préciser notamment sur deux points. Premièrement, les comités d'entreprise européens doivent avoir accès aux informations stratégiques du groupe pour que la consultation ne soit pas purement formelle et, surtout, ils doivent disposer d'un droit de suspension de tout plan de restructuration non simplement pour en repousser l'échéance, mais pour effectuer une contre-expertise, présenter des contre-propositions et participer à de vraies négociations. Nous n'avons que peu de temps devant nous. La fin de la législature approche. Voilà venue, je pense, une heure de vérité.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – Ik kies een iets andere insteek dan mijn collega Bushill-Matthews net heeft gedaan. Ik ben het wel op een aantal punten met hem eens, namelijk dat er door fusies, bedrijfsverplaatsingen, herstructureringen - en dat alles over de landsgrenzen heen - in een zich globaliserende wereld steeds meer behoefte is aan betere informatie en consultatie.

Er zijn op dit moment zo'n dikke 800, 820 Europese ondernemingsraden die zo ongeveer 145 miljoen werknemers vertegenwoordigen. Ik vind, en dat is mijn insteek, dat in een sociaal georiënteerde markteconomie het werknemersbelang dat ook voor rust en stabiliteit op die arbeidsmarkt kan zorgen, zo goed mogelijk moet kunnen functioneren.

Voorzitter, daarom is mij die Europese ondernemingsraad ook zo'n lief ding waard. Nu hebben werkgevers en werknemers nog geen overeenstemming bereikt en ik roep nu de werknemers op om alsnog te proberen wél overeenstemming te bereiken. Als je naar de onderhandelingstafel gaat, moet er echter ook van werkgeverszijde iets te onderhandelen aangeboden worden.

Ik sluit mij volstrekt aan bij datgene waarvoor wij in 2001 in het kader van het verslag van mijn collega Winfried Menrad hebben gestemd. Wat hebben wij toen gezegd? Wij hebben gezegd: er moet een nieuwe wetgeving komen krachtens welke er tijdiger, vroeger geïnformeerd en beter geconsulteerd wordt, de grens voor het aantal werknemers voor een Europese ondernemingsraad wordt verlaagd, er méér, andere en beter functionerende sancties worden genomen, wanneer de wetgeving niet functioneert en de omstandigheden waaronder die Europese ondernemingsraad moet functioneren, worden verbeterd.

Voorzitter, ik roep iedereen op om te gaan onderhandelen. Mocht dat niet het geval zijn, commissaris Špidla, dan is het aan u om ervoor te zorgen dat deze nieuwe tekst er dit jaar komt. Ik dank u zeer.

  Presidente. − Temos um problema com o tempo, na medida em que o Conselho tem de intervir no debate seguinte e vai ter de se ausentar a partir de determinada hora, de forma que eu vou pedir desculpa aos Senhores Deputados, vou ter que ser bastante estrito no cumprimento do tempo do uso da palavra.

  Jan Andersson (PSE). – Herr talman! Alla tycks vara överens om att detta är ett viktigt direktiv. Det är viktigt, inte minst i tider av ökad omstrukturering, att information och samråd fungerar. Jag delar också kommissionens analys och kommissionsledamot Špidlas analys att direktivet som det fungerar i dag inte fungerar tillräckligt bra. Det behövs förbättringar. Vi vet att stora omstruktureringar har skett utan att information och samråd överhuvudtaget har ägt rum.

Jag delar också uppfattningen att det var alldeles rätt att överlämna denna fråga till arbetsmarknadens parter. Som läget är nu måste det emellertid vägas mot att överhuvudtaget få fram ett direktiv under denna mandatperiod. Om det är så att ena parten i en förhandling använder förhandlingen bara för att dra ut processen och att det sedan inte resulterar i någon överenskommelse efter nio månader, då får vi inget direktiv, och då får vi ingen förändring. Risken är uppenbar att det blir så i detta fall. Det är anledningen till att en part har dragit sig ur. Risken är nämligen uppenbar att det bara sker en förhalning.

Det är det läge vi har i dag. Då är det kommissionens uppgift att agera. Vi befinner oss i denna situation, eftersom förhandlingarna inte har lyckats. Då måste kommissionen utifrån de utgångspunkter som Špidla nämnde, med den analys som han har gjort, lägga fram ett förslag. Då lovar vi i parlamentet, vilket vi redan har diskuterat på samordnarmötet i arbetsmarknadsutskottet, att vi ska göra vårt bästa för att få fram ett direktiv som kan bli färdigt under denna mandatperiod. Det är det som det gäller för tillfället. Kommissionen måste agera.

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE). – Senhor Presidente, Senhor Comissário, quero começar por saudar o trabalho que a Comissão tem desenvolvido junto dos parceiros sociais no sentido da revisão da directiva relativa ao conselho de empresa europeu. Mas eu entendo que a distância que vai entre o discurso europeu e as realidades concretas do dia-a-dia dos cidadãos tem contribuído para o aumento da falta de confiança entre empresas e trabalhadores.

Elevar o nível de confiança entre as partes tornou-se assim algo crucial para que o espaço da União Europeia se torne mais competitivo e mais solidário. Ora, os níveis de confiança serão tanto mais elevados quanto mais intensificado for o diálogo social, e quanto mais intensificado for o diálogo social maior transparência existirá nas decisões tomadas com processos de ajustamento ou de reestruturação.

Através de uma melhoria de fluxos de informação entre empregadores e trabalhadores, estaremos a contribuir para uma melhor compreensão do impacto de fenómenos internacionais, bem como para uma melhor aceitação para ambas as partes da busca de soluções para processos de reestruturação. Por isso, há que rever e modernizar os mecanismos legais que se referem aos processos de consulta e participação dos trabalhadores no sentido de se obter um enquadramento legal que promova a articulação do diálogo social.

E é com esta lógica e este pensamento que eu apelo à Confederação Europeia dos Sindicatos para que reconsidere a sua posição e se sente à mesa das negociações para analisar, com representantes patronais, esta proposta de directiva. Se isto não for possível, terei que lamentá-lo, mas também tenho de dizer que a Comissão tem de assumir as suas responsabilidades e seria bom que o processo de revisão desta directiva ficasse concluído durante o mandato deste Parlamento e desta Comissão.

  Harald Ettl (PSE). – Herr Präsident! Die Botschaft der Kommission als Kollektiv an Europas Sozialpartner „Versucht es noch einmal miteinander!“ zeugt von einer gewissen Ignoranz bezüglich der politischen Realität. Es gibt keine Verhandlungsbereitschaft von Seiten der Industrie. Außerdem wird nicht gesehen, warum der Mechanismus der Sozialpartner so schlecht funktioniert.

In einer sich rasant verändernden industriellen Welt, in der rasche Anpassung erforderlich ist, sind Entscheidungsgrundlagen, die auf Einstimmigkeit beruhen, wie das bei BUSINESSEUROPE der Fall ist, unbrauchbar. Beim ITUC wird immerhin mit qualifizierter Mehrheit abgestimmt. Das ermöglicht immerhin Bewegung und Veränderung. Genau dieser Entscheidungsmechanismus der Sozialpartner war der Grund dafür, dass 1994 Politiker wie Helmut Kohl und das Europäische Parlament gehandelt und die Richtlinie für den Europäischen Betriebsrat durchgesetzt haben. Aber schon damals hatte man für die Zeit nach fünf Jahren eine Revision und weitere Adaptierung der Praxis vorgesehen. Heute haben wir 2008, und die Kommission will wiederum die Verhandlungsprozedur auslösen, die über diese Legislaturperiode zwangsläufig hinausgehen wird, und das bei einer Verhandlungsbereitschaft der Industrie, die auch heute noch wegen ihres internen Entscheidungsmechanismus nicht wirklich vorhanden oder blockiert ist.

Zu Ihrer Information noch einmal: Dieselbe Situation hatten wir schon 1994. Also wollen wir das so notwendige Instrument des Europäischen Betriebsrats verbessern, wie es auch Kommissionspräsident Barroso hier im Plenum erklärt hat, oder wollen wir nur so tun, als ob wir ohnehin eine Revision gewollt hätten und letzten Endes an den Umständen gescheitert sind, wie in vielen anderen Sozialfragen ebenfalls?

So wird unser Engagement nicht für eine bessere Lösung ausreichen und unsere Bilanz dieser Legislaturperiode in sozialen Fragen und Fragen der ArbeitnehmerInnen noch schlechter aussehen. Das kann es doch nicht sein!

  Alejandro Cercas (PSE). – Señor Presidente, gracias, señor Comisario. Si le he entendido bien —y espero haberle entendido bien y no confundir mis deseos con la realidad—, creo que usted quiere dar esta batalla, que usted no va a renunciar a su capacidad de iniciativa, que usted va a intentar que, antes de que este Parlamento termine su trabajo y esta Comisión termine su trabajo, al fin tengamos una directiva de comités de empresa renovada —que lleva ya ocho años esperando esta renovación—, ante la evidencia de que en su día fue muy positiva, pero ya ha quedado ampliamente superada por los acontecimientos.

Si es así, señor Comisario, tiene usted todo nuestro apoyo, todo mi apoyo, porque creo que tiene usted el derecho y tiene usted el deber de mantener esa iniciativa de la Comisión cuando una de las partes no quiere que se revise esa directiva, pese a la obviedad de que es necesario hacerlo. Es necesario porque en ello está en juego el interés general. Están los trabajadores muy enfadados en Europa, con razón.

Mire, señor Comisario: esta mañana yo he recibido aquí a una delegación de trabajadores de una fábrica de Valladolid —Smurfit Kappa—, que será cerrada el mes que viene; se han enterado por los periódicos y no saben por qué les cierran, porque es una empresa rentable. No saben, ni siquiera, quiénes son sus patronos, porque la empresa forma parte de un conglomerado de sociedades donde ya no se sabe dónde termina el accionariado.

Señor Comisario, los trabajadores piden seguridad y Europa tiene que dársela; tiene que darles claridad, tiene que darles el derecho a ser informados y consultados. No puede haber una reestructuración sin diálogo social. Ahí sí que es importante el diálogo social, ahí sí que es necesario superar las dificultades.

Yo sé que no es fácil para usted. No será fácil ni en el Colegio de Comisarios ni en el Consejo. Sin embargo, señor Comisario, si usted va por este camino tendrá todo nuestro apoyo; a veces no se ganan todas las batallas, pero todas las que son importantes hay que darlas, y ésta hay que darla.

  Karin Jöns (PSE). – Herr Präsident, Herr Kommissar! Für diese Kommission scheint das soziale Europa wieder einmal nicht mehr als ein Lippenbekenntnis zu sein. Dass wir noch immer keinen Vorschlag für die Reform der Betriebsräte haben, fällt in ihre Verantwortung. Denn es ist die Kommission und niemand sonst, die die Erklärung des ETUC, nicht in Scheinverhandlungen mit Business Europe treten zu wollen, mit Füßen tritt. Sie stellen hier völlig neue Spielregeln auf. Artikel 138 des Vertrags sieht nämlich keine dritte Phase der Anhörung vor. So etwas gab es noch nie. Die Taktik der Kommission ist offensichtlich: Hier wird auf Zeit gespielt.

Macht die Kommission hier wirklich wieder einen Kniefall vor den Arbeitgebern? Im Prinzip ist eine substanzielle Reform der Betriebsräte wohl gar nicht gewollt, schon gar nicht bis zur nächsten Europawahl. Darf ich Sie daran erinnern, dass Jacques Delors uns seinerzeit bereits zwei Wochen nach der Verhandlungsverweigerung der Arbeitgeber einen Vorschlag präsentierte. Das hätten Sie als Kommission auch gekonnt. Ende Juni ist viel zu spät, ganz zu schweigen davon, dass unter einer „proposition équilibrée“ etwas anderes zu verstehen ist.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Mr President, I want to thank Mr Špidla for his declaration and the fact that he intends to reform the European Works Council Directive. But we need deadlines and we need action urgently if we are going to be successful in reassuring the people of Europe, the working people of Europe, that Europe is more than a single market.

I have to say that it lacks logic on the part of those in the EPP who blame the ETUC for walking away from negotiations. The ETUC, the trade unions and workers are the ones who would benefit from a serious revision of the European Works Council Directive. It is a lot of nonsense. If they believed there was the possibility of achieving progress in negotiations, they would be in there negotiating. But they are not prepared to go through a charade of nine months’ negotiations only for the employers then to walk away.

So I think it is absolutely essential that the Commission bring forward a proposal here without delay.

  Pier Antonio Panzeri (PSE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, credo comprenda bene anche lei, signor Commissario, che c'è un'oggettiva contraddizione tra il dire che la revisione della direttiva è tra le priorità della Commissione e poi non procedere concretamente su questa strada: serve più coraggio e determinazione, senza farsi condizionare da un negoziato che non produce risultati a causa non della CES, ma di chi, fingendo di voler dialogare, lo fa solo per perdere tempo!

Ci sono due motivi che dovrebbero spingerla ad assumersi qualche responsabilità in più: il primo è di metodo, non ci si può fermare e la Commissione deve difendere le proprie prerogative di decisione! Il secondo è politico: lei sa bene che l'attuale legislazione non permette un'azione efficace dei CA e rivedere la direttiva è un'esigenza non solo per rispondere agli obiettivi iniziali, ma per assicurare anche maggiore attrezzatura per rispondere meglio alle sfide odierne.

Per questo voglio insistere, signor Commissario: dia una segnale forte, mostri il coraggio necessario di decidere!

  Genowefa Grabowska (PSE). – Panie Przewodniczący! Dyrektywa o Europejskich Radach Zakładowych pochodzi z roku 1994. Od tego czasu w zglobalizowanej gospodarce pojawiły się nowe wyzwania, a do Unii doszły nowe państwa członkowskie, w tym moje, Polska. Dlatego tę dyrektywę trzeba koniecznie zmienić. Jej zmianę wymusza także Traktat Lizboński, który bardzo wysoko sytuuje dialog społeczny. Tę dyrektywę trzeba zmienić, dlatego że wymaga tego także Karta Praw Podstawowych, która w artykule 27. wyraźnie stanowi : „Pracownikom lub ich przedstawicielom należy zagwarantować (…) informację i konsultację (…).”

Nowa dyrektywa powinna zatem poprawić istniejące mechanizmy i wprowadzić nowe, które są niezbędne. Takie, które pozwolą łatwiej łagodzić napięcia związane ze zmianami organizacyjnymi, takimi jak łączenie i podział przedsiębiorstw, zwolnienia grupowe, a przede wszystkim delokalizacja przedsiębiorstw i zakładów pracy w obrębie Unii.

Jestem pewna, że wcześniejsza informacja o tak niepopularnych zamiarach pozwoli złagodzić napięcia na rynku pracy i zjednoczy europejski ruch związkowy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – Senhor Presidente, sucedem-se estes processos de reestruturação, de fusão de empresas, de deslocalização parcial ou total de multinacionais em diversos países da União Europeia, incluindo no meu, Portugal, sem respeitar os direitos dos trabalhadores, sem qualquer diálogo com os sindicatos - como já aqui foi dito muitas vezes -, sem sequer uma informação directa.

Ora, o reforço da protecção dos direitos dos trabalhadores implica uma revisão desta directiva, o que há muito devia ter sido feito. Mas não uma revisão apenas para garantir a informação. É necessária uma revisão para garantir a participação dos trabalhadores, dos seus representantes, dos sindicatos em todo este processo e garantir também que eles tenham condições de se manifestarem e de se oporem, se for caso disso, incluindo, portanto, o direito de veto a reestruturações ou deslocalizações que não respeitem direitos dos trabalhadores, direitos das regiões, direitos dos países. Este trabalho há muito que devia ter sido feito e, por isso, Senhor Comissário, aqui fica o desafio: não o adie por mais tempo.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Bohužel není příliš času na to, abych reagoval podrobně, ale přesto mi dovolte, abych se dotkl některých nejdůležitějších otázek. První otázka je postavení sociálních partnerů: musím konstatovat s plnou vážností a zastávám pevně názor, že sociální partneři jsou v nejlepším postavení, aby se podíleli přímo na takovéto změně. Na druhé straně Komise má svoje právo, iniciativní právo, a pochopitelně návrh na směrnici nebyl předložen jako hra, byl předložen na základě vyhodnocení současné situace, současných zkušeností. A proto Komise samozřejmě nebude blokována jednáním sociálních partnerů. Přesto ale jsem toho názoru, že je správné a bylo správné v každém případě se ještě jednou na sociální partnery obrátit.

V debatě padla myšlenka, že je možné nebo resp. že předložením návrhu je některý ze sociálních partnerů trestán. Musím říct, že obecně v právním státě a v základní koncepci právního přístupu je, že pokud někdo využívá své právo, nesmí být za to trestán. Tzn. že jestliže jeden sociální partner využil své právo a nejednal, nesmí to mít žádný vliv na další vývoj projednávaného případu. Stejně tak musím konstatovat, že v minulém období to byli zaměstnavatelé, kteří přerušili jednání a nevyjednávali. Čili z tohoto hlediska, myslím si, využívání práva sociálních partnerů je fakt, který je třeba vzít v úvahu, je třeba vzít v úvahu důsledky, které z toho plynou, ale nelze z toho vzít v úvahu jakýkoliv hodnotový postoj k projednávání daného textu.

Cílem Komise je zlepšit směrnici o podnikové radě, zlepšit ji ještě v tomto období Parlamentu, z toho pochopitelně vyplývají všechny lhůty a naším cílem je směřovat k tomu, aby směrnice byla efektivnější, účinnější a jakkoliv byl pojem rovnováha kritizován, přesto jsem pevně přesvědčen o tom, že rovnovážný přístup je zásadní podmínkou pro zvládnutí takto složitého textu.

Debata, kterou jsem zde vyslechl, prokázala angažovanost všech politických sil zastoupených v Parlamentu, prokázala i v tomto malém formátu komplikovanost směrnice a její významné důsledky, a proto se těším na další spolupráci s Parlamentem, s Evropskou radou a se sociálními partnery na přípravě dalšího procesu pro zlepšení této směrnice.

  Presidente. − O debate está encerrado.

Declarações escritas (artigo 142º)

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL), in writing. – In revising the European Works Council Directive, the Commission needs to fully address the protection of workers’ rights.

Employees should have full access to information on restructuring processes and the opportunity to intervene decisively throughout such a process. Too often the workforce learns about restructuring plans involving significant cuts in jobs or deteriorating pay and conditions after the decisions have been taken. Workers deserve the right to be involved at all stages in restructuring processes and have the opportunity to influence them in a way which protects jobs and employment conditions.

  Luís Queiró (PPE-DE), por escrito. – O debate a propósito do Conselho de Empresa Europeu traz para a mesa da discussão várias propostas que vão no melhor sentido: aprofundar a ideia de participação, de cooperação, de parceria entre as diversas partes das empresas. Mas há também, neste debate, uma insistência constante numa visão antieconómica que, obedecendo a um propósito generoso, resulta frequentemente num conjunto de propostas que não promovem o sucesso económico nem garantem o emprego. É o que acontece com medidas que tentam salvar os empregos mesmo quando as empresas, ou o sector industrial em causa, não têm viabilidade. Ninguém se lembraria, certamente, de impedir a utilização de máquinas fotográficas digitais, ou de defender a aplicação de uma sobretaxa social ao seu preço. No entanto, a generalização do seu consumo foi causa directa da perda de milhares de empregos na indústria que produz filmes para as máquinas fotográficas "antigas".

A ampla participação dos trabalhadores deve ter por base uma ideia de empregabilidade, de protecção das pessoas, de superação das crises económicas, e não uma visão onde a realidade económica é um detalhe. A evolução tecnológica, a abertura dos mercados, deve ser uma oportunidade, e é nesse sentido que se deve orientar o diálogo empresarial.