Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 20. května 2008 - Štrasburk

5. Hlavní směry politiky zaměstnanosti členských států (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva paní Van Lanckerové jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států (KOM(2007)0803 ČÁST V – C6-0031/2008 – 2007/0300(CNS)).

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, ze strategické zprávy Komise z prosince loňského roku vyplynulo velmi kladné poselství, které během svého jarního zasedání v březnu 2008 podpořila Evropská rada. Výsledky Lisabonské strategie v její obnovené podobě z roku 2005 jsou viditelné již nyní, na konci prvního tříletého cyklu. Hospodářský růst i růst zaměstnanosti jsou působivé. Řada věcí naznačuje, že strukturální reformy začínají přinášet výsledky.

Všechny členské státy provádějí od roku 2005 reformy, některé z nich si však počínají lépe. V posledním roce zaznamenáváme projevy jisté únavy z reforem. Evropa se však nesmí zastavit a zpomalit tempo. Je zapotřebí naopak pokračovat v provádění reforem, případně ještě s větším důrazem.

To je v pozadí návrhu Komise, který se týká zachování integrovaných hlavních směrů – včetně hlavních směrů politik zaměstnanosti – ve stávající podobě až do roku 2010. Komise je pevně přesvědčena, že tyto hlavní směry poskytují řádný rámec pro současné úkoly evropského trhu práce a že plní svou úlohu. To bylo potvrzeno na jarním zasedání Evropské rady, která zvolila obecný přístup založený na stabilitě. Členské státy musí dostat možnost dokončit reformy, které zahájily, a měl by zároveň být také vytvořen časový prostor, aby se výsledky těchto reforem projevily.

Komise také shledala, že je zapotřebí navrhnout změny s důrazem na některé významné úkoly, jež se budou řešit v nedaleké budoucnosti. Mezi ně patří změny klimatu, energetika, sociální rozměr a flexikurita. Komise si rovněž přála zdůraznit nutnost většího zapojení a důraznější realizace. Výsledkem bylo začlenění dojednaných cílů a referenčních úrovní do znění hlavních směrů.

  Anne Van Lancker, z pravodajka. − (NL) V prvé řadě mi dovolte, abych poděkovala svým kolegům poslancům, s nimiž jsem spolupracovala při přípravě této zprávy, za jejich vynikající spolupráci. Myslím si sice, že podrobnosti zprávy byly snad až příliš změněny množstvím pozměňovacích návrhů, poselství zprávy však přesto musí být jasné: tento Evropský parlament nepřijme pro evropskou strategii zaměstnanosti přístup „možnosti zachování dosavadní situace“.

Je pravda, že v členských státech je potřeba ještě vykonat mnoho práce k tomu, aby byly hlavní směry uvedeny do praxe, ale pravdou je i to, že tyto hlavní směry je nutno upravit, aby bylo možno odstranit některé nedostatky. Dovolte mi poukázat na tři základní otázky. Zaprvé, strategie zaměstnanosti musí dostat mnohem silnější sociální rozměr. Ve společnosti je dosud příliš mnoho skupin, které nesdílejí prospěch z růstu a zaměstnanosti. Zdravotně postižené osoby, migranti, pracovníci s nízkou kvalifikací a nekvalifikovaní pracovníci jsou dosud až příliš často ponecháváni svému osudu; naším cílem však musí být to, aby byl každý člověk členem společnosti a aby se uplatnil na trhu práce. Proto musí strategie zaměstnanosti podporovat také aktivní sociální začlenění s cílem bojovat proti chudobě a proti sociálnímu vyloučení, a to tak, že zabezpečí důstojný příjem a kvalitní služby spolu s aktivní politikou pomoci při hledání zaměstnání a odbornou přípravou.

Zadruhé, kvalita zaměstnání. Je jasné, že bylo vytvořeno více pracovních míst, ale to ještě neznamená, že jsou to lepší pracovní místa. Příliš mnoho lidí má proti své vůli zkušenosti s pochybnými smlouvami, zaměstnáváním na dobu určitou, nedobrovolnou prací na vedlejší úvazek a pracovními místy, která jim zaručují pouze nedostatečný příjem. Proto je potřeba klást větší důraz na kvalitu pracovních míst, na možnost pokročit směrem k pracovním místům na dobu neurčitou se spolehlivým příjmem. Je potřeba výrazně zvýšit úsilí zaměřené na poskytování odborné přípravy. Především je potřeba, aby měli všichni pracovníci bez ohledu na druh jejich pracovně-právního vztahu zaručena sociální práva. Flexibilita není to jediné, co je na trhu práce potřeba, pracovníci potřebují rovněž více jistoty.

Zatřetí je to hledisko rovnosti pohlaví. Ženy dosáhly na trhu práce obrovského pokroku, jsou však dosud velmi vzdáleny tomu, aby měly na trhu práce stejné příležitosti. Rozdíl ve mzdách je dosud nepřijatelně veliký. Ženy nemají rovný přístup k odborné přípravě, nemají ani rovné příležitosti při zakládání vlastní firmy. Pro ženy, které se rozhodly pro přestávku ve své profesionální kariéře, je stále náročnější vrátit se zpět do práce. Ve většině případů jsou to výhradně ženy, kdo se musí vyrovnat s překonáváním obtíží spojených s úsilím sladit profesní a rodinný život; často se to později negativně projeví i na výšce jejich příjmu po odchodu do důchodu. Proto musí strategie zaměstnanosti věnovat zvláštní pozornost hledisku rovnosti žen a mužů, aby bylo možno odstranit všechny nerovnosti mezi nimi.

A konečně mi, vážený pane komisaři, vážené dámy, vážení pánové, dovolte uvést, že o úspěchu, nebo neúspěchu strategie zaměstnanosti jako metody rozhodne v konečném důsledku závazek členských států a Evropské unie uplatňovat spolehlivé sociálně-právní předpisy. Proto doufám, že všechny členské státy Evropské unie důsledně provádějí evropské právní předpisy a budou je i důsledně uplatňovat. Vážený pane komisaři, doufám také, že nám Komise brzy, již za několik měsíců nebo dokonce týdnů, představí ambiciózní sociální program.

Doufám, že naše poselství bude vyslechnuto na červnovém zasedání Rady a že jej vyslechne pan komisař i celá Komise. Mimochodem, pane předsedající, je politováníhodné, že zde dnes není přítomen ani jeden zástupce předsednictví Rady, protože naše poselství je určeno zejména červnovému zasedání Rady, které musí přijmout konečné rozhodnutí o strategii zaměstnanosti. Doufám, že se do té doby někomu podaří odevzdat Radě toto poselství Evropského parlamentu.

  Elisabeth Morin, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, vážená paní zpravodajko. V prvé řadě bych chtěla vyjádřit poděkování zpravodajce paní Anne Van Lanckerové a členům skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů za vysokou úroveň konzultací, na nichž jsme se podíleli při přípravě tohoto textu, který shrnuje naše společná přesvědčení a navrhuje způsob, jakým bychom rádi změnili hlavní směry pro zaměstnanost.

Od nynějška bychom při prosazování růstu zaměstnanosti v Evropě měli v souladu s Lisabonskou strategií brát v úvahu tři klíčové změny, k nimž v poslední době dochází. První změnu představuje globalizace hospodářství, která nutí Evropu k tomu, aby byla ráznější z hospodářského hlediska a také z hlediska rozvoje zaměstnanosti. Druhým faktorem je flexikurita, která je nevyhnutelná pro rozvoj našich obchodních společností, a tedy i pro rozvoj zaměstnanosti. Poslední klíčovou změnou je samozřejmě budování sociální Evropy.

Aby bylo možno těchto cílů dosáhnout, zavedli jsme do této aktualizace hlavních směrů pro zaměstnanost tři zvláštní hlavní náměty.

Na jedné straně je velmi potřebné bojovat proti tomu, aby lidé opouštěli vzdělávací systémy, aniž by získali vzdělání. Opustit vzdělávací systém bez získání vzdělání znamená, že daný člověk není připraven na začlenění do zaměstnání, a proto nemá zdroje potřebné pro sociální začlenění. Tato oblast je naší prvořadou povinností, na níž musíme skutečně usilovně pracovat.

Druhá oblast, na niž se musíme podrobně zaměřit, je zachování a rozvoj celoživotního vzdělávání, které představuje jediný způsob, jak zaručit dlouhodobou zaměstnanost a mobilitu zaměstnanců.

Třetí oblast se týká potvrzování získaných zkušeností. Tento přístup skutečně umožní zaměstnancům rozvíjet jejich profesionální dráhu a zároveň umožňuje obchodním společnostem účinně se přizpůsobovat novým požadavkům.

Ve všech těchto oblastech jsme dospěli k dohodě, a proto děkuji členům skupiny PPE-DE za jejich podporu při dnešním hlasování.

  Jan Andersson, jménem skupiny PSE. – (SV) Vážený pane předsedající, když paní Van Lanckerová začala pracovat na odpovědi Evropského parlamentu, měla v úmyslu zaměřit se na několik významných bodů, protože jsme věděli, že Komise i Rada navrhnou, aby nedošlo k žádným změnám hlavních směrů. Naší taktikou bylo zaměřit se na několik bodů, přičemž jsme doufali, že náš názor aspoň zčásti vyslechnou.

To se ale nestalo. Přestože je základní přístup stejný, počet pozměňovacích návrhů je velice vysoký. Myslím si, že by bylo lepší, kdybychom se zaměřili na to, co uvedla paní Van Lanckerová, a sice na to, že jsme měli jasně začlenit sociální rozměr, politiku pro všechny, kdo se nacházejí mimo trh práce a nepodílejí se na prosperitě. Přestože je trend vývoje zaměstnanosti příznivý, vidíme, že velmi mnoho nových pracovních míst je nejistých a že výdělek nestačí na živobytí. Zaměstnanie neposkytuje jistotu. Vzhledem k tomu, že o flexikuritě diskutujeme již několik let, měly by se tyto diskuse v hlavních směrech odrazit jasněji. To se vztahuje i na otázky rovnosti pohlaví.

Skutečnost, že zde dnes není Rada zastoupena, znamená, že nevyslechne názor Parlamentu. Myslím si, že je to politováníhodné. Rada se tedy zachová tak, jak se původně rozhodla. Myslím si, že my, poslanci Evropského parlamentu, se při příštím tříletém hodnocení musíme vážně zamyslet nad změnou naší taktiky a způsobem naší práce, aby Parlament mohl skutečně ovlivňovat budoucí znění hlavních směrů.

  Ona Juknevičienė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Blahopřeji zpravodajce paní Van Lanckerové k přípravě této významné zprávy. Chtěla bych také poděkovat paní zpravodajce za její pomoc, spolupráci a porozumění při přijímání pozměňovacích návrhů. Myslím si, že tento dokument je správně vyvážen. Doufám, že v zítřejším hlasování jej podpoří většina poslanců.

Dovolte mi upozornit vás na skutečnost, že oznámení Komise Radě obsahuje návrh, který velmi vítáme a který podporuje rozvoj trhu a zvýšení zaměstnanosti.

Jde o svobodu znalostí, která se připojí ke čtyřem základním svobodám – volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Tato pátá svoboda by měla napomoci urychlení přeměny Evropské unie v moderní, tvořivé, znalostní hospodářství, což následně posílí znalostní trojúhelník, který tvoří vědecký výzkum, vzdělání a inovace v Evropské unii.

Iniciativa, kterou navrhuje Komise, je nepochybně velmi správná. Nikdo však nepochybuje o tom, že původní čtyři svobody plní při zvyšování zaměstnanosti velmi významnou úlohu.

I přesto se stává, že některé členské státy nedodržují politiku Evropské unie, nebo dokonce porušují právní předpisy. Tím, že prosazují ochrannou politiku a brání volnému pohybu kapitálu a osob, ohrožují nejen rozvoj své vlastní země, ale i rozvoj celé Evropské unie.

Podle mého názoru volný pohyb služeb nezaručí svobodu rozvoje malých a středních podniků. Nezapomínejme na to, co řekl Winston Churchill – zničíme-li volný trh, vytvoříme černý trh.

Komise a členské státy by si měly uvědomit, že společně uskutečníme mnohem více, než kdybychom se měli vydat každý svou vlastní cestou.

  Elisabeth Schroedter, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, my, členové skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, srdečně vítáme zprávu paní Van Lanckerové, protože by bylo osudné, kdyby Rada oznámila podstatné reformy hlavních směrů politiky zaměstnanosti na rok 2008 a potom uvedla, že ve skutečnosti žádnou reformu nechceme!

Vážený pane komisaři, máte úplnou pravdu, když říkáte, že se zdá, že v Komisi a zejména v Radě jsou znatelné projevy určité únavy plynoucí z reforem. Zpráva paní Van Lanckerové však jasně stanoví správné priority. Obzvlášť bych ráda zdůraznila stanovení nových priorit v oblasti sociálního začlenění. Je mimořádně důležité, abychom vyslali z tohoto místa poselství, že nemůžeme zapomenout na lidi, kteří jsou sociálně vyloučeni, a že nám na nich záleží.

Zadruhé, my, členové skupiny zelených, máme velký podíl na tom, že zpráva obsahuje v celém svém rozsahu významný rozměr uplatňování hlediska rovnosti pohlaví a že rodinná politika není předkládána jako politika uplatňování hlediska rovnosti pohlaví. Uplatňování tohoto hlediska je širším pojmem a týká se žen, nikoliv mužů a žen, jak je tomu v případě rodinné politiky.

My, členové skupiny zelených, budeme však i nadále pozorně sledovat oblast flexikurity, dokud nebude zaručena sociální ochrana. Dovolte mi, abych znovu zdůraznil, že potřebujeme reformu, nikoliv patovou situaci.

  Ewa Tomaszewska , jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, společná politika zaměstnanosti pro členské státy podstupuje zkoušku. Stále častěji vytváří programy růstu zaměstnanosti pro různé věkové skupiny, přičemž zohledňuje jak jejich osobní potřeby a potenciál, tak i problémy, které by jim mohly hrozit při hledání zaměstnání. Podle Lisabonské strategie je cílem těchto programů především snaha investovat do lidí, do jejich vzdělání a do úsilí vytvořit jim lepší příležitosti na trhu práce. Nárůst zaměstnanosti o 3,6 milionu osob v roce 2007 a očekávaný nárůst zaměstnanosti o 4,5 milionu osob v letech 2008 až 2009, to vše představuje viditelné výsledky této politiky.

Znamená to, že v budoucnosti by základ opatření v této oblasti měly tvořit tyto prvky: podpora takového přístupu k práci, který odpovídá životnímu cyklu člověka; zájem o mladé lidi, kteří neukončili vzdělání; přizpůsobení pracovních podmínek rodinným potřebám, zejména rodičovským povinnostem; odstranění diskriminace na pracovišti, zejména pokud jde o přístup k odborné přípravě a k dalším formám zdokonalování schopností; a postupné omezování zaměstnanecké činnosti starších osob.

  Jiří Maštálka, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Kolegyně a kolegové, i já se připojuji k těm, kteří chtějí poděkovat zpravodajce za odvedenou práci, za zprávu, která zdůrazňuje jeden z pilířů Evropského společenství, a to je evropský sociální model. Oceňuji, že ve zprávě jsou zdůrazňovány takové otázky, jako je zlepšení sociální integrace, boj proti chudobě a důraz na sociální inkluzi v politikách zaměstnanosti. Je příznivé, že zpravodajka právem zdůrazňuje i nezbytnou podporu rovnosti pohlaví v zaměstnání. Přes tyto pozitivní body z pohledu naší politické skupiny návrh zprávy zdůrazňuje více princip flexibility nežli skutečné zabezpečení dobrých pracovních příležitostí a skutečného práva na dobrou práci. Chápu zpravodajku, že mezi těmito dvěma termíny lze jen těžko hledat kompromis.

Je mi líto, že z mnoha návrhů, které předložila naše politická skupina, byl na výboru přijat pouze jediný a za těchto okolností musím konstatovat, že přes všechny přijaté kompromisy nebudeme moci závěrečnou zprávu podpořit. Přesto mi dovolte říci, že mi bylo ctí se zpravodajkou spolupracovat. Koneckonců budoucnost, osud realizace pojetí zdůrazňujícího flexibilitu, nová sociální zkušenost a občané Evropské unie nám ukáží, kdo z nás je blíže pravdě v hledání a realizaci projektu sociální Evropy.

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedající, závěrem této strategické zprávy o Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost je, že tato strategie funguje. Zpravodajka však upozorňuje na skutečnost, že strategie zaměstnanosti nepřináší výsledky pro všechny občany. Šest milionů mladých lidí v Evropské unii odchází ze škol předčasně a 16 % z celkového počtu obyvatel Evropské unie je postiženo nebo ohroženo chudobou. Tato skutečnost představuje hlavní výzvu, ale bohužel jsme dosud nevyužili možnosti zařadit do seznamu ohrožených osob opatrovníky.

Opatrovníci představují největší pracovní sílu v Evropě. Nejsou to lidé bez práce, naopak, tito lidé vykonávají těžší práci než mnozí jiní, kteří jsou součástí pracovní síly. Když jsem ve výboru poukázala na problematiku opatrovníků, bylo mi řečeno, že opatrovníci, tedy lidé, kteří pečují o naše starší osoby, o osoby se zdravotním postižením a o děti, jsou osoby, které přerušily svou profesní kariéru. Označovat opatrovnictví jako přestávku v profesní kariéře znamená, že nemáme dostatek informací o tom, co opatrovníci dělají a jaké hodnoty svou prací vytvářejí.

Vážený pane komisaři, prosím vás, abyste se na opatrovníky zaměřil a podporoval je. Opatrovníci představují klíčový prvek při řízení našeho stárnoucího evropského obyvatelstva z hlediska naplňování potřeb našich starších občanů a při stabilizaci porodnosti. Opatrovníci by se tedy měli stát prioritou. Doufám, že i v tomto Parlamentu se budeme problematikou opatrovnictví zvlášť zabývat.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, sice nás těší, že během posledních dvou let bylo vytvořeno 6,5 milionu nových pracovních míst, avšak neměli bychom zamlčet ani skutečnost, že pracovněprávní vztahy čtyř z desíti zaměstnanců jsou nejisté. V mnohých zemích se posiluje úloha agentur dočasného zaměstnávání, které se stávají největšími zaměstnavateli. Rostoucí globalizace a přemisťování výroby do zemí s levnější pracovní silou způsobují hromadná propouštění. Dočasná pracovní místa mohou tento proces vyvážit jen částečně.

V tomto okamžiku musí 78 milionů Evropanů žít na hranici chudoby, protože mají pouze dočasná zaměstnání, jednoeurová pracovní místa a drobné práce. Nelze však uživit rodinu ze mzdy za podřadnou práci. Dokonce ani kvalitní vzdělání, které bylo kdysi zárukou dobrého zaměstnání, není v současnosti příliš nápomocné. Například v Německu klesly za poslední tři roky hrubé mzdy o téměř 5 %, zatímco životní náklady od zavedení eura výrazně stouply. I když nás může těšit čistý nárůst zaměstnanosti, vzhledem k uvedené skutečnosti si myslím, že pro každého jednotlivce z oněch milionů nezaměstnaných a pro všechny, kdo musí navzdory čestné práci žít v chudobě, je to výsměch.

  Thomas Mann (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, v důsledku globalizace se naše životní a pracovní podmínky mění tak rychle, že mnozí občané ztrácejí přehled. Mají pocit nejistoty, jsou zavaleni problémy. Je potřeba, aby právě tito lidé jasně vnímali hlavní směry Lisabonské strategie pro hospodářský růst a zaměstnanost, aby chápali, že jde o konkurenceschopná pracovní místa, o rovné příležitosti a o sociální soudržnost.

Lidé dosud nedostatečně chápou pojem flexikurity. Nejen zaměstnanci se musí ve svém vlastním zájmu stát pružnějšími, aby zlepšili svou naději na získání zaměstnání, ale větší pružnost musí prokázat i obchodní společnosti, například prostřednictvím vypracovávání nových marketingových strategií, prostřednictvím vývoje inovativních výrobků nebo zaplňováním mezer na trhu. Zaměstnanci zároveň potřebují účinný systém sociálního zabezpečení, aby bylo možné zajistit jejich integraci a zabránit jejich vyloučení. Za svou práci by měli být v závislosti na daném odvětví a regionu přiměřeně odměňováni, a to nikoliv na základě vládních zásahů, ale na základě dohod uzavřených mezi sociálními partnery.

Cílem evropské politiky zaměstnanosti je zabezpečit práci pro větší počet osob a vytvořit kvalitnější pracovní místa. Zároveň je nutno investovat do vzdělávání a odborné přípravy, aby bylo možno zabezpečit skutečné posílení koncepce celoživotního vzdělávání, přičemž je potřeba, aby se tato koncepce vztahovala i na osoby, které nedosahují očekávaných výsledků. Je potřeba jasně poukázat na skutečnost, že Evropský sociální fond, Evropský fond regionálního rozvoje i nový Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci musí přinášet přímý prospěch osobám postiženým nebo ohroženým nezaměstnaností. Měly by být lépe připraveny na změnu a být schopny vstoupit do nových pracovních oblastí.

Úspěšnost se bude měřit také tím, zda se nám podaří udržet starší zaměstnance déle v pracovním procesu, místo toho, že skončí v předčasném důchodu. Jsou vysoce motivováni, schopni pracovat pod tlakem a mají veliké zkušenosti. Osvědčené postupy by měly dokládat, jak mohou mladí a staří spolupracovat prostřednictvím týmové práce a jak prospěšné to může pro obě strany být.

Hlavní směry politiky zaměstnanosti, které jsou v této vynikající zprávě obsaženy, budou přijaty především v případě, že budeme důsledně dodržovat zásadu subsidiarity. Paní Van Lanckerová má pravdu, členské státy musí dokázat, že se na tomto procesu podílejí. Pak důvěra v náš sociální tržní model vzroste.

  Rovana Plumb (PSE). - (RO) Dovolte mi poblahopřát naší kolegyni, paní Van Lanckerové, k její práci. Chtěla bych také poukázat na význam této zprávy. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat skutečnosti, že v současnosti je 78 milionů občanů Evropské unie postiženo či ohroženo chudobou, a že 6 milionů mladých lidí předčasně opouští školy. My, evropští socialisté, chceme zabezpečit, aby měli všichni občané stejné příležitosti k důstojnému životu, k posílení sociální soudržnosti. Realizace těchto hlavních směrů přispěje ke zvýšení počtu bezpečnějších a lépe placených pracovních míst, zaručí se přiměřená sociální ochrana prostřednictvím přístupu ke kvalitním sociálním službám, podpoří se aktivní sociální začlenění všech občanů Evropské unie s cílem bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

V tomto kontextu bych chtěla zdůraznit, že bychom měli poskytnout pomoc osobám se zdravotním postižením a starším osobám, abychom zlepšili jejich přístup na trh práce. Měli bychom také odstranit všechny formy diskriminace mezi ženami a muži z hlediska výše mezd. Jsem přesvědčena o tom, že tato zpráva představuje důležitý nástroj k dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie a že přispěje k posílení sociálního rozměru Lisabonské smlouvy, která byla ratifikována i v Rumunsku. Svým hlasováním tuto zprávu podpořím.

  Siiri Oviir (ALDE). - (ET) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, o hlavních směrech pro hospodářský růst a zaměstnanost na období příštích tří let se bude diskutovat na jarním evropském summitu. Lisabonská agenda začíná přinášet plody, což nás těší, přestože jsme se v rámci její činnosti pravděpodobně nedostatečně zaměřili na sociální začlenění. Lisabonská agenda vytvořila nová pracovní místa, byť jejich kvalita není vždy nejvyšší. Nestačí stanovit si odvážné cíle, je potřeba zaměřit se na vzdělávání, je potřeba přizpůsobit vzdělávací systémy a zvýšit jejich výkonnost, je potřeba zabezpečit, aby odrážely potřeby hospodářství a společnosti založených na vědomostech.

Je velmi důležité podporovat přístup k práci vstřícný k rodině. V souladu s lisabonskou agendou je potřeba posílit sociální opatření. Pozornost by se neměla soustřeďovat jen na pružnost pracovněprávních vztahů, ale i na chráněnou pružnost. Pouze rovnováha mezi flexibilitou a ochranou může zlepšit zaměstnanost a sociální ochranu. Musíme pracovat na tom, aby se nám podařilo zabezpečit, že pozitivní vývoj v hospodářské politice, sociální politice a politice zaměstnanosti se budou vzájemně doplňovat. Dovolte mi, abych také poblahopřála paní zpravodajce k vynikající práci, kterou při vypracovávání této zprávy odvedla.

  Gabriele Zimmer (GUE/NGL). – (DE) Vážený pane předsedající, Komise poukazuje na skutečnost, že v důsledku politik zaměstnanosti, které byly dohodnuty s členskými státy, se během posledních dvou let vytvořilo 6,5 milionu pracovních míst. Zní to dobře, zejména těm, kdo chtějí Evropskou unii stále více přizpůsobit celosvětové konkurenci, avšak těm, kdo tato pracovní místa obsadili a ve většině případů z nich téměř nemohou vyžít, to už tak dobře nezní.

Zpráva o chudobě, která byla včera zveřejněna v Německu, také jasně dokazuje, že stále více zaměstnanců potřebuje k tomu, aby se udrželo nad hranicí chudoby, výhody poskytované nad rámec svého příjmu z vykonávání práce. Zpráva poukazuje také na to, že se stále více zvětšuje rozdíl mezi lidmi s vysokými příjmy a lidmi, kteří nemají téměř žádný příjem. Proto je naléhavě nutné, aby strategie zaměstnanosti Evropské unie bojovala mnohem silněji a účinněji proti sociálnímu vyloučení a chudobě, aby se vytvářela kvalitní pracovní místa, zvyšoval se příjem a aby se zabezpečila sociální ochrana zaměstnaných osob. Tato praktická opatření však z nějakého důvodu nepřicházejí.

Evropská unie by v konečném důsledku měla zaměřit svou pozornost na vytváření kvalitních pracovních míst, což je myšlenka, kterou ministři práce zemí Evropské unie podporovali již před rokem s cílem posunout se o krok kupředu. V tomto kontextu není vytváření flexikurity dostatečné.

  Derek Roland Clark (IND/DEM). – Vážený pane předsedající, začíná-li Lisabonská strategie fungovat, proč tedy došlo v posledních letech k nárůstu práce na vedlejší úvazek ze 16,2 % na 18,1 %? Proč podíl osob, které nedobrovolně podepsaly smlouvu na dobu určitou a nemají tedy dlouhodobou jistotu, překročil 6,5 %?

Paní zpravodajka přiznává, že nezaměstnanost v Evropské unii dosáhla v roce 2005 úrovně 8,9 %. V letošním roce by měla míra nezaměstnanosti klesnout na 7,1 %, avšak podaří se to uskutečnit? Ve Spojeném království dosahuje míra nezaměstnanosti pouze přibližně 5,8 %. K boji proti nezaměstnanosti nepotřebujeme politiku. Potřebujeme povzbuzení, energetický impuls, tak jako při podání injekce. Když o tom již hovořím, vymyslel systém podkožního očkování nějaký parlament, výbor nebo komise? Ne. Někdo měl dobrý nápad a dobré nápady se vždy rychle šíří. Protože dobré nápady znamenají osvědčené postupy a osvědčené postupy jsou zde k tomu, abychom se o ně podělili. Podívejte se na vynikající údaje týkající se zaměstnanosti ve Spojeném království, o nichž jsem právě mluvil. Jsou lepší, protože součástí našich osvědčených postupů je i zachování našich výjimek vztahujících se ke zbytečné směrnici o pracovní době a na nepřijetí eura. Naopak, ze všech členských států právě Spojené království i nadále v největším rozsahu obchoduje v celosvětovém měřítku, se zeměmi, které leží mimo hranice Evropské unie. To je tedy můj impuls. Chopíte se jej?

  Jacek Protasiewicz (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, úvodem bych se rád zmínil o skutečnosti, která mne velmi těší a uspokojuje. Obnovená Lisabonská strategie začíná přinášet výsledky a obzvlášť potěšující je, že v Evropské unii stabilně roste počet zaměstnaných osob.

Musím však do určité míry nesouhlasit s názorem zpravodajky, paní Van Lanckerové, že kvalita nově vytvořených pracovních míst by mohla vyvolat znepokojení. Samozřejmě, měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom zabezpečili, že pracovní místa nabízená v Evropské unii budou co nejkvalitnější, ale podle mého názoru je každá práce lepší než nezaměstnanost, která působí ponižujícím dojmem a vyvolává pocit, že daný jedinec nemá žádnou osobní hodnotu. Tak je tomu hlavně v případě mladých lidí, přičemž v této věkové kategorii je míra nezaměstnanosti i nadále vysoká, proto by se zabezpečení jejich budoucnosti mělo stát v příštích letech prioritním úkolem.

Jedním z účinných nástrojů pro zvýšení nabídky pracovních míst, který je obzvlášť důležitý pro mladé Evropany, je koncepce spojení pružnosti a jistoty na trhu práce, jíž se říká „flexikurita“. Neexistuje jediný všeobecně platný model flexikurity, a proto by měly být při zavádění této koncepce do praxe zohledňovány zvláštní okolnosti a tradice, které jsou charakteristické pro jednotlivé členské státy. Ve skutečnosti jde o směr navrhovaný v pozměňovacích návrzích, které předložila má politická skupina. V této koncepci však existují dva prvky, které jsou nejen všeobecně platné, ale zároveň jsou podle mého názoru i klíčové.

Prvním prvkem je investování do vzdělání, a zejména do celoživotního vzdělávání, které zaměstnancům umožňuje přizpůsobit jejich schopnosti rychle se měnícím trendům v hospodářství a na trhu práce.

Druhým prvkem je odvážnější využívání „nestandardních“ forem zaměstnání, které zejména mladým lidem umožní připravit se na zahájení jejich pracovního života a získat praktické zručnosti a možnost pokrýt náklady na jejich odborné vzdělávání.

  Richard Falbr (PSE). - (CS) V prvé řadě patří můj obdiv Anně Van Lancker za to, že se nezhroutila pod pozměňovacími návrhy a nedovolila rozmělnit zprávu, kterou vypracovala. Já bych byl asi ještě kritičtější, protože si myslím, že obnovená Lisabonská strategie přináší velmi málo. Jestliže nezaměstnanost výrazně neklesá, jestliže vytvářená pracovní místa nejsou kvalitní, jestliže ve státech Evropské unie strpíme to, aby lidé, kteří pracují, se ocitli pod hranicí bídy, pak tu něco není zřejmě v pořádku. Odpovědi na otázky, které nám kladou pracující a odborové organizace, jsme se nedočkali ani v zelené knize. A přitom by stačilo, kdybychom se podívali na příslušné úmluvy Mezinárodní organizace práce. Připomínám, že až na výjimky ratifikovaly ty nejvýznamnější z nich téměř všechny členské státy. Neklid, který mezi evropskými odboráři způsobila poslední rozhodnutí Evropského soudního dvora v případech Viking, Laval a Rüffert, je pochopitelný. Proto já bych doporučil méně lejster a více respektu pro to, co se zejména ve vyspělých státech Evropské unie podařilo v uplynulých desetiletích dosáhnout.

  Nils Lundgren (IND/DEM). – (SV) Vážený pane předsedající, tato zpráva je naplněna duchem hodnot, jimiž by se měl řídit volný trh práce. Je zde však jeden velký problém, není totiž správné vypracovávat takováto pravidla na úrovni Evropské unie. Stanou se totiž součástí společného regulačního systému, acquis communautaire, budou uchovány v Písmu svatém. V celé Evropě zanikne možnost realizovat příští reformy.

Pokud by v 70. letech minulého století Německo a Francie prosadily společnou politiku zaměstnanosti pro celé Společenství na základě politických koncepcí, které byly v té době směrodatné, hospodářství Evropy by dnes bylo v krizi.

Nyní je módním slovem flexikurita, ve zprávě se opakuje téměř neustále. Pokud bychom přijali společnou politiku zaměstnanosti, nikdy bychom se k tomu nedopracovali, protože Dánsko by nemohlo vytvořit tuto koncepci, která vypadá velice slibně. Zprávě by prospělo, kdyby se zúžila pouze na jednu větu: „Evropský parlament doporučuje členským státům, aby prozkoumaly dánský model flexikurity, aby zjistily, zda jej mohou nějakým způsobem využít ke svému prospěchu.“ Tečka.

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE). - (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, statistiky týkající se trendů v oblasti zaměstnanosti jsou skutečně velmi příznivé, podobné hodnoty jsme zaznamenali naposledy v 80. letech minulého století. Přesto si musíme uvědomit, že ne ve všech evropských regionech se podařilo dosáhnout stejně povzbudivých výsledků, nejlepší nejsou ani zprávy týkající se kvality pracovních míst.

Uvědomuji si, že v oblasti sociální politiky vždy existuje skon ke stanovování priorit, přičemž nás to svádí k tomu, abychom všechno považovali za prioritu. Ze zkušenosti však můžeme říci, že pokud je prioritou všechno, výsledek je takový, že ve skutočnosti není prioritou nic.

Proto mi dovolte, abych nás všechny vyzval k tomu, abychom se v této sociální oblasti, zejména v oblasti politiky zaměstnanosti, snažili stanovit úlohy, závazky a jasné a vyčíslitelné cíle.

Dovolte mi, abych do této diskuse přispěl svým názorem, že zcela jasně by měla být prioritou ta skutečnost, že někteří žáci předčasně končí školní docházku. Tento problém se v současnosti týká 15 % mladých lidí ve věku 18 až 24 let, tedy více než šesti milionů mladých lidí.

Problematika předčasného ukončení školní docházky je ještě vážnější z hlediska očekávaného demografického vývoje v Evropě, podle nějž by do roku 2030 mělo v Evropě žít o 18 milionů dětí méně, přičemž by počet osob ve věku nad 65 let měl vzrůst o 52 %.

Považoval bych za nepřijatelné, kdyby tato cenná zmenšující se skupina mladých lidí, na nichž závisí systémy sociálního zabezpečení, nedostala kvalitní vzdělání, a pokud by nebyla v nejvyšší možné míře připravena na úspěšné zvládání nových výzev na trhu práce. Všichni víme, že skupiny s nejnižším vzděláním jsou v rámci informační společnosti z hlediska nezaměstnanosti a sociálního vyloučení nejzranitelnější. Tyto skupiny jsou samozřejmě ohroženy sociálním vyloučením.

Stejně jako naše zpravodajka, paní Van Lanckerová, které blahopřeji, jsem i já pevně přesvědčen o tom, že sociální rozměr Lisabonské strategie je potřeba posílit především tím, že budeme klást větší důraz na otázku sociálního začlenění.

  Juan Andrés Naranjo Escobar (PPE-DE). – (ES) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, myslím si, že největší přednosti práce, která byla v této oblasti vykonána, spočívají v základní shodě, pokud jde o diagnostiku situace a o „léčbu“, kterou je potřeba uplatnit na vnitrostátní úrovni, aby bylo možno dosáhnout cíle Lisabonské strategie v oblasti zaměstnanosti.

Je třeba, aby byla Evropská unie mimořádně hospodářsky silná, aby bylo možno dosahovat politického pokroku, aniž by se přitom musela Unie vzdát sociálního modelu, který má v genech. Nejlepší sociální politikou je umožnit lidem, aby se začlenili a rozvíjeli prostřednictvím práce.

Těchto osm hlavních směrů představuje plán reforem, které je potřeba do roku 2010 zavést. Z hlediska spuštění vnitrostátních programů reforem jsou více než dostačující.

Je zde však několik rozhodujících prvků, k nimž musíme zaujmout zvláštní přístup.

Zaprvé, je potřeba dosáhnout takové úrovně mobility, která může otevřít možnosti zaměstnání, zejména pro mladé lidi. Aby to však bylo dosažitelné, je naprosto nevyhnutelné zajistit, aby fungoval účinný systém rovnocennosti odborných kvalifikací, nejen z hlediska titulů a diplomů, ale i z hlediska odborné přípravy zaměstnanců, kterou absolvují během své pracovní kariéry.

Zadruhé, je potřeba modernizovat platné normy v oblasti práce, aby bylo možné posunout se kupředu směrem k postupnému a pružnému odchodu do důchodu. Tímto způsobem bychom mohli zabránit poklesu příjmu ze zaměstnání a budoucím stavům chudoby.

Zatřetí, je potřeba zvýšit jazykové schopnosti obyvatelstva jako celku, protože globalizace, vážené dámy, vážení pánové, má svá pravidla. Kdo se jim dokáže přizpůsobit, vyhrává. Ostatní prohrávají.

Chceme-li dosáhnout vyšší produktivity, kvalitnějších pracovních míst a lepších dovedností, je potřeba, abychom se zaměřili na zavádění reforem vyplývajících z Lisabonské strategie.

Je pravda, že se podařilo dosáhnout určitých výsledků, avšak pokud zanedbáme nedokončené reformy, všechno se zhroutí.

Proto je nevyhnutelné, abychom prostřednictvím dialogu zaváděli takové iniciativy, jako například flexikuritu.

  Iles Braghetto (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Lisabonské strategii se podařilo dosáhnout cíle zvýšení zaměstnanosti v Evropě, avšak ne každý z toho měl užitek. Situace mladých lidí, žen a okrajových sociálních skupin je i nadále obtížná. Nezlepšila se ani kvalita pracovních míst; počet pracovních smluv na dobu určitou vzrostl a zvýšení pružnosti nebylo provázeno zvýšením pracovní jistoty. Proto je potřeba posílit sociální rozměr Lisabonské strategie, přičemž je nutno podporovat celoživotní vzdělávání a uznávání dovedností.

Je potřeba vytvořit takové systémy sociálního zabezpečení, které budou poskytovat podporu příjmu a ulehčovat mobilitu v rámci trhu práce, zavádět „tlumiče otřesů“ a dosahovat cílů týkajících se sladění pracovního a rodinného života.

Návrh usnesení představuje krok tímto směrem, a proto jej podpoříme.

  Tadeusz Zwiefka (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, souhlasím s vyjádřením, že výsledkem obnovené Lisabonské strategie je zvýšení počtu pracovních míst, přestože jejich kvalita nemusí být nutně vyšší.

Při formulování každé strategie EU by měla být brána v úvahu potřeba bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Neztotožňuji se však s názorem, že přijetí společných sociálních norem na úrovni Evropské unie bude všelékem na všechny naše problémy. Sociální politika a politika zaměstnanosti spadají do pravomoci členských států. Všechna opatření, která Evropská unie v této oblasti přijme, musí být v souladu se zásadou subsidiarity. Vypracovávání a zavádění strategií založených na zvláštních modelech, například na flexikuritě, bude na vnitrostátní úrovni rozdílné.

Dovolte mi, abych zdůraznil nebezpečí, které vznikne, budeme-li uplatňovat jednorozměrný přístup k této problematice a zároveň upřednostňovat vytvoření platformy na úrovni Evropské unie s cílem podělit se o informace a o osvědčené postupy.

Podle mého názoru nebude žádná ze zvláštních strategií zaměřených na politiku zaměstnanosti zcela úspěšná, pokud v plné míře neodstraníme stávající překážky volnému pohybu pracovní síly, což představuje zaručený způsob, jak podnítit hospodářský růst a podpořit zaměstnanost.

  Renate Weber (ALDE). – (RO) Blahopřeji paní Anne Van Lanckerové k této zprávě. Mne osobně znepokojuje kvalita pracovních míst. Na hranici chudoby se nachází 78 milionů lidí i proto, že mezi členskými státy existují rozdíly ve mzdách zaměstnanců. Vím, s jakými problémy vyplývajícími z diskriminace se musí vypořádat mnozí Rumuni, kteří legálně pracují v jiných členských státech Evropské unie, vím, že jsou nuceni přijímat práci, která nezohledňuje jejich vzdělání, a že mají nižší mzdy než jejich kolegové, občané daných členských států. Na úrovni Evropské unie bohužel neexistuje mechanismus pro posuzování kvality pracovních míst. Takový mechanismus je však potřebný. Jsem pevně přesvědčena o tom, že zásada správné mzdy je podnětem pro poskytování kvalitních služeb. Rozhodně nesouhlasím se současnými tendencemi nedostatečně finančně ohodnocovat zaměstnance. Volný pohyb pracovní síly by neměl být v Evropské unii nijak omezen.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) V podstatě jsou jenom dvě cesty, jak řešit problematiku nezaměstnanosti. Je to jednak tím, že lidé půjdou za prací a druhá možnost je, že práce půjde za lidmi. Ta druhá cesta se mi zdá být rozumnější, protože všechny prostředky, které byly využity u té první formy, sdílené nebo pružné úvazky, flexibilizace pracovní doby a podobně, to jsou všechno věci, které nevedly ke kýženému výsledku. Domnívám se, že ta druhá cesta je nadějnější a myslím si, pro ni má Evropská unie docela dobré předpoklady. A já si myslím, že jedním z nich je vytváření veřejnoprávního sektoru evropského, aby Evropská unie začala fungovat také jako subjekt, který vytváří pracovní příležitosti.

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout pozoruhodnou práci naší kolegyně, paní Morinové, která vyjadřovala stanoviska naší politické skupiny.

Přestože riskuji úplnou změnu tématu, rád bych se zeptal na úlohu sociálních partnerů, o nichž se tato zpráva nezmiňuje, přestože bychom to očekávali. Postupujeme podle článku 128, což znamená, že vypracujeme doporučení pro členské státy, avšak nejsem přesvědčen o tom, že nastal čas, abychom pokročili k ráznějším opatřením.

Vážený pane komisaři, jaký je váš názor na uplatnění článku 139 Smlouvy, který se týká právě takové možnosti, že sociální partneři vytvoří pracovně-právní nařízení na úrovni Společenství? Je vůbec možné hovořit o politice zaměstnanosti, když neexistuje možnost koordinace prostřednictvím sociálního práva? Vážený pane komisaři, myslím si, že pokud jde o uplatnění článku 138, je na vás, abyste podpořil sociální partnery, které je potřeba zapojit do tvorby správných právních předpisů v sociální oblasti.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) První fáze uskutečňování cílů obnovené Lisabonské strategie pro hospodářský růst a zaměstnanost již přinesla pozoruhodné výsledky: v roce 2007 se v Evropské unii vytvořilo 3,5 miliardy pracovních míst a míra nezaměstnanosti se v období let 2005–2007 snížila o 1,6 %.

To je však jen jedna strana mince. V současnosti žije v Evropské unii až 14 milionů pracujících v chudobě. Kromě toho došlo k výraznému nárůstu počtu osob, které jsou nuceny pracovat na dobu určitou nebo pouze na částečný úvazek. Mladí lidé v Evropské unii rovněž čelí velmi vážným problémům: přibližně 6 milionů mladých lidí předčasně ukončuje školní docházku a míra zaměstnanosti mladých lidí je v porovnání s všeobecnou mírou zaměstnanosti v Evropské unii sotva poloviční.

Dovolte mi zdůraznit, že rychlost a účinnost uskutečňování cílů Lisabonské strategie pro hospodářský růst a zaměstnanost se v různých členských státech velmi liší. Naléhavě žádám Komisi, aby zabezpečila důslednou realizaci evropské strategie zaměstnanosti a cílů celoživotního vzdělávání, které byly stanoveny v programu EU Mládež, v dohodě o rovnosti pohlaví EU a v akčním plánu pro oblast zdravotních postižení pro období 2006–2007.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, dovolte mi upozornit na dvě služby, které je potřeba v celé Evropě posílit. První z nich je poradenství, poskytování informací a asistence mladým lidem a zaměstnancům všech věkových kategorií s cílem pomoci jim při hledání přiměřeného zaměstnání, vzdělání a celoživotního vzdělávání. Druhou službou, kterou je potřeba v celé Evropě posílit, aby bylo možno podpořit důstojné pracovní podmínky, je inspektorát práce. Inspektoráty práce budou moci řešit neevidovanou práci, která má velmi nepříznivý dopad na legální práci.

Zaměstnanost, podnikání a spolupráce se sociálními partnery představují zřejmě naši největší naději pro období do roku 2010.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, současná hospodářská situace v Evropské unii se zlepšuje. Jsme svědky nárůstu hrubého domácího produktu, vytvářejí se nová pracovní místa, míra zaměstnanosti roste a míra nezaměstnanosti klesá.

Aby tento proces pokračoval, je potřeba posílit sociální začlenění, a to zaprvé pomoci především mladým lidem, těm, kteří právě vstupují na trh práce, najít si práci. Zadruhé, měli bychom pomoci lidem, kteří se nacházejí v nelehké hmotné situaci, aby si snadněji našli práci. A zatřetí, měi bychom dát šanci dlouhodobě nezaměstnaným.

Je potřeba, aby Evropská unie poskytla účinnější pomoc a přijala ráznější opatření právě v těchto třech oblastech. Je důležité přizpůsobit systém vzdělávání a odborné přípravy tak, aby splňoval požadavky Lisabonské strategie a zabezpečil hospodářský růst, v důsledku čehož pak vzniknou další pracovní místa.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, myslím si, že z hlediska zaměstnanosti hrají významnou úlohu hlavně malé a střední podniky. Ostatně dvě třetiny našich zaměstnanců pracují v malých a středních podnicích, v nichž se vytváří 50 % našeho hrubého národního důchodu. Proto bychom se při přípravě našich strategií měli zaměřovat na podporu neustálého odborného vzdělávání v malých a středních podnicích a na vytváření nových příležitostí k odepisování vznikajících nákladů. Měli bychom se také soustředit na to, aby bylo možno zabezpečit pro naše zaměstnance vyšší čisté mzdy.

Především bychom měli rovněž vytvořit takovou infrastrukturu, která by našim zaměstnancům přinesla pracovní jistotu. Evropská unie by v tomto směru mohla poskytnout model založený na osvědčených postupech.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Dámy a pánové, striktní parlamentní pravidla mi nedávají možnost podrobně se vyjádřit k vašim příspěvkům, ale přesto mi dovolte, abych poděkoval za diskuzi, která byla hluboká a která zasahovala pracovní trh a evropskou strategii na pracovním trhu z mnoha hledisek. Chtěl bych se omezit jenom na několik základních bodů.

Zaprvé evropská strategie zaměstnanosti přinesla zřetelné výsledky. V současné době míra nezaměstnanosti a míra zaměstnanosti jsou nesrovnatelně na lepších údajích, než byly od 80. let, to je jednoznačný úspěch. Ve své debatě jste často vyjádřili obavu z kvality pracovních míst. Chci konstatovat, že Lisabonská strategie zaměstnanosti je koncipovaná do formulace více a lepší pracovní místa, více a kvalitní pracovní místa, tzn. kvalita pracovních míst je součástí této strategie. Jaký je výsledek? Mezi oněmi miliony nových pracovních míst více než polovina jsou pracovní místa na plný úvazek a z hlediska kvality práce lze těžko mít výhrady. V té druhé polovině je řada pracovních míst na částečný pracovní úvazek či na dobu časově omezenou.

Myslím si, že není hájitelná hypotéza, že každé pracovní místo na dobu určitou a každé pracovní místo na částečnou pracovní dobu je pracovní místo nekvalitní. Tato hypotéza není hájitelná a mezi těmito pracovními místy je celá řada pracovních míst kvalitních. Nepochybně ale část pracovních míst tuto kvalitu nemá a je to jedno z témat, kterým se musíme zabývat. Já sám osobně považuji za znepokojující a myslím si, že tomu musíme věnovat zásadnější pozornost, problém tzv. working poor, lidí, kteří zůstávají chudí, ačkoliv pracují. Podle údajů, které jsou k dispozici, je to přibližně 8 % pracujících, a to prostě není málo, to jsou miliony lidí a je to otázka, která vyvstává s velkou naléhavostí.

Další otázka, kterou jste otevřeli, je otázka vazby politiky zaměstnanosti na sociální inkluzi. Chci konstatovat, že linie č. 19 zdůrazňuje inkluzivní pracovní trh a zdůrazňuje přístup k lidem, kteří jsou na pracovním trhu znevýhodněni. Komise totiž navrhla ve strategii v zásadě neměnit tyto linie vzhledem k tomu, že se osvědčily a že se ukazovalo, že z hlediska guvernance, lepší aplikace rovnováhy mezi evropskou úrovní a členskými státy – a koneckonců většina členských států vyjádřila takovéto stanovisko – je lepší tyto směrnice nerozšiřovat. Na druhé straně je zřejmé, že to není nehybný text, že bude procházet vývojem a témata, která jste zmínili, jsou nepochybně témata, která budou vyžadovat v dalším vývoji odpovídající reakci.

Chtěl bych ještě odpovědět na jednu otázku, totiž aplikaci článku 139 Smlouvy. Paradoxně dnes bude podepsána kolektivní dohoda o maritimním sektoru a padlo již rozhodnutí tuto kolektivní dohodu pomocí článku 139 převést do evropské legislativy. Čili je to naprosto konkrétní krok, který signalizuje, že tento článek není zanedbáván. Mimochodem dohoda v maritimním sektoru je podle mého názoru opravdu významný pokrok, protože je to sektor neobyčejně složitý, neobyčejně mezinárodní a podařilo se tady sociálním partnerům postoupit velice daleko.

V debatě byla zdůrazňována samozřejmě otázka vzdělávání, výrazné nedokončování školní docházky, vzdělávání po celou dobu života. Ano, všechna tato témata jsou významná a budou do jisté míry součástí i nové sociální agendy. Pokud jde o začleňování, chtěl bych upozornit na dokument Komise o aktivním začleňování, který je právě jedním z vyjádření strategie Komise v této oblasti. Chci zdůraznit, že jakkoliv pracovní trh je základem aktivního začleňování, přesto nezasahuje všechny oblasti, kde je nutné mít koherentní politiku začleňování. Protože nepochybně existuje řada lidí, kteří z přirozených důvodů jsou mimo pracovní trh, jako lidé, kteří jsou v důchodu, lidé, kteří jsou v různých zvláštních okolnostech, proto politika začleňování musí být širší než jenom pracovní trh, ale nepochybně ve strategii evropského pracovního trhu je třeba tento aspekt vzít v úvahu.

Dámy a pánové, znovu mi dovolte, abych poděkoval za diskuzi, která podle mého názoru zasáhla většinu důležitých témat, která se objevují na evropském pracovním trhu, a myslím si, že jsou značným příspěvkem k hledání lepší a účinnější rovnováhy mezi evropskou strategií a obsahem evropské strategie zaměstnanosti a aktivitou jednotlivých členských států. Jak už jsem řekl, v diskuzi padla celá řada opravdu zajímavých poznámek, ale bohužel parlamentní pravidla mi znemožňují se zabývat všemi, proto jsem se omezil jenom na některé z nich.

  Anne Van Lancker, zpravodajka. − (NL) V prvé řadě bych chtěla kolegům poslancům velmi srdečně poděkovat za jejich příspěvky k této rozpravě. Myslím si, že je jasné, že mnozí z vás kladou důraz na rovné příležitosti, sociální začlenění a na kvalitu pracovních míst. Takový postoj považuji za velmi důležitý. Je mi líto, že někteří z vás byli zklamáni tím, že jsem do zprávy nezačlenila ještě více z vašich pozměňovacích návrhů, ale skutečně jsem chtěla zabránit tomu, aby se z této zprávy stal vánoční stromeček přetížený příliš velkým množstvím ozdob a pozlátka.

Dovolte mi, abych ještě zareagovala na vyjádření pana Anderssona, předsedy Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Upřímně doufám, že předložení této zprávy nevyjde nazmar, protože i když článek 128 Smlouvy o ES přiznává tomuto Parlamentu právo na konzultace, v praxi hrozí, že dojde k oslabení tohoto práva. Vážený pane komisaři, uvědomuji si, že je důležité, aby Rada mohla přijmout rozhodnutí na začátku roku, aby se ve spolupráci se sociálními partnery mohly vypracovat vnitrostátní plány reforem. Pokud má být Parlament i nadále schopen plnit svou úlohu, považuji za nevyhnutelné, aby Evropská komise předložila návrhy ještě dříve, na začátku roku, aby mohly všechny tři orgány v plné míře vykonávat své úkoly v tomto procesu tak, jak to předpokladají i ustanovení Smlouvy.

Dovolte mi, abych kolegům poslancům ještě jednou poděkovala. Doufejme, že Rada bude i nadále pozorně sledovat situaci, aby se uměla správně rozhodnout.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Podle nejnovějších zpráv Evropské komise je 16 % občanů Evropské unie ohroženo chudobou, přičemž 8 % z tohoto počtu je ohroženo chudobou i navzdory tomu, že tyto osoby pracují na plný úvazek. Chudoba ohrožuje 13 % dospělých Poláků, včetně osob zaměstnaných na plný úvazek.

Vážené dámy, vážení pánové, Malopolsko, které zastupuji v Evropském parlamentu, má nejnižší míru nezaměstnanosti v Polsku, která je momentálně na úrovni 8 %. Ani to však nezaručuje zajištěnou životní úroveň, protože mimořádně rychle rostoucí ceny potravin a energií vytlačují mnoho rodin na pokraj chudoby. V sousedním Svatokřížském vojvodství, které v Evropském parlamentu rovněž zastupuji, je situace téměř dramatická, pretože míra nezaměstnanosti v regionu je dvojnásobně vyšší než míra nezaměstnanosti v Malopolském vojvodství. I na příkladu těchto dvou vojvodství máme možnost vidět, že míra sociální nerovnosti roste. Jak paní Van Lanckerová ve své zprávě o hlavních směrech politik zaměstnanosti správně uvádí, v Evropské unii se musíme vyrovnat se situací, že více než 14 milionů zaměstnaných lidí žije v chudobě.

Tento počet by se mohl velmi rychle zvýšit, pokud neupravíme Lisabonskou strategii tak, aby v Evropské unii vytvářela více kvalitnějších pracovních míst. Tento problém se týká zejména nových členských států, kde jsou rozdíly v bohatství lidí větší než v ostatních členských státech.

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. – (PL) Klíčovými prvky Lisabonské smlouvy jsou hospodářský růst a zaměstnanost. Budování konkurenceschopné a inovativní Evropy závisí na změnách na trhu práce. Naše obchodní společnosti potřebují lidi, kteří jsou schopni reagovat na nové výzvy a na poptávku po změnách. Samozřejmě souhlasím s tím, že zaměstnání by mělo poskytovat stabilitu, jistotu a zabezpečení do budoucnosti. Zároveň by měly být vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dostatečně pružné, aby mohli podnikatelé provádět změny, které jsou v důsledku situace na trhu potřebné.

Proto je velmi důležité, aby podnikatelé a zaměstnanci zdokonalili své schopnosti, rozšířili své dovednosti a vylepšili svou odbornost. Je to v zájmu podniků, které získají kvalifikované a vysoce motivované zaměstnance. Je to i v zájmu samotných zaměstnanců, kteří získávají díky dokonalejším schopnostem silnější postavení v práci a v případě nutných změn budou mít zaručeno, že díky svým lepším dovednostem nebudou mít problém zorientovat se na trhu práce.

A konečně bych ráda upozornila na prvek mobility na evropském trhu. Jak víme, v mnohých členských státech dosud platí omezení týkající se zaměstnávání občanů z nových členských států. Tato omezení jsou v platnosti i přesto, že zástupci podnikatelského sektoru upozorňují, že v mnohých odvětvích hospodářství je nedostatek pracovních sil.

Pokud se neodstraní omezení na evropském trhu práce, volný pohyb zaměstnanců a volný pohyb služeb v Evropě budou mít jen poloviční vliv na úspěšnost našich hospodářství.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE), písemně. – (RO) Revidovaná Lisabonská strategie přináší příznivé výsledky. Přesto však bychom měli prozkoumat ty oblasti, v nichž je dosud potřeba zvýšit počet opatření přijatých na úrovni Společenství, aby bylo možno dosáhnout cíle v oblasti zaměstnanosti.

Hovořím hlavně o problémech, kterým musí čelit mladí lidé během vzdělávání a při vstupu na trh práce. Šest milionů mladých lidí v celé Evropské unii opouští vzdělávací systém před dovršením osmnáctého roku věku. Stejně závažná je i skutečnost, že z celkového počtu nezaměstnaných v Evropské unii tvoří více než 40 % mladí lidé. Kromě toho se většina mladých lidí, kterým se podaří vstoupit na trh práce, musí vypořádat s méně příznivými pracovními podmínkami, například s prací na částečný úvazek, s omezeným zaměstnáním nebo se zaměstnáním na základě smlouvy o provedení služeb.

Pomocí hlavních směrů politiky zaměstnanosti, které mají legislativní povahu, musíme přinášet více řešení, pokud jde o programy a finanční prostředky, které Evropská unie poskytuje na podporu opatření členských států v této oblasti.

  Magda Kósáné Kovács (PSE), písemně. – (HU) Směrnice o zaměstnanosti poskytla členským státům rozšířené Evropské unie jak dlouhodobé hlavní směry, tak i cíle a nástroje ke zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v rámci druhého cyklu uplatňování Lisabonské strategie. Tehdy se jasně ukázalo, že hospodářství nemůže být konkurenceschopné a nemůže fungovat účinně ve světě, který musí žít v rámci hospodářské soutěže, a že se nemůže rozvíjet rychleji než ostatní, pokud se ztratí v sociální pustině, a pokud se o to snaží, zatímco jej obklopují lidé ohrožení sociálním vyloučením.

K důstojnému životu je potřeba mít důstojnou práci, a aby bylo možno najít důstojnou práci, je potřeba, aby existovala potenciální pracovní síla, která je přiměřeně kvalifikovaná a schopná zdokonalovat si své dovednosti, pracovní síla, která je zdravá a chráněná proti diskriminaci.

V roce 2006 bylo s ohledem na uznané potřeby nových členských států nutno uvedenou směrnici revidovat. V rámci této revize se pozornost soustředila na osoby, které musí na trhu práce čelit zvláštním znevýhodněním, na beznadějnou situaci starších žen na trhu práce, na izolaci určitých jazyků a na otázky týkající se zaměstnávání Romů.

Během posledních dvou let vzrostl počet pracovních míst a stejně tak i míra zaměstnanosti. Dokonce i nestabilní ukazatele zaměstnanosti se uklidnily. Nárůst počtu tradičních pracovních míst, tj. smluvně chráněného zaměstnání na plný pracovní úvazek, byl poměrně slabý, zatímco nárůst počtu pracovních míst na částečný úvazek, sezonní práce a práce uskutečňované na základě dodavatelských smluv byl obrovský.

V této změněné situaci není možné pochybovat o tom, že čas dogmatických pracovněprávních předpisů skončil. Vnější i vnitřní hospodářský rozvoj vyžaduje pružná právní ustanovení, která zabrání relativismu v pracovním právu a zamezí znehodnocení sociálního partnerství a kolektivních smluv.