Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 4. června 2008 - Brusel

15. Výroční zpráva o SZBP za rok 2006 – Evropská bezpečnostní strategie a Evropská bezpečnostní a obranná politika (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem je rozprava o

– zprávě (A6-0189/2008) předložené panem Saryuszem-Wolskim jménem Výboru pro zahraniční věci o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) předložené Evropskému parlamentu v souladu s oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 – 2006 (2007/2219(INI)) a

– zprávě (A6-0186/2008) předložené panem Kuhnem jménem Výboru pro zahraniční věci o provádění evropské bezpečnostní strategie a evropské bezpečnostní a obranné politiky (2008/2003(INI)).

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. − Pane předsedo, měl bych dnešní rozpravu doplnit o komentář a názor Parlamentu na zahraniční politiku, neboť tato rozprava není pouhou rutinní každoroční rozpravou o zahraniční politice a stavu zahraniční politiky v Unii: dnešní účast pana Solany dokazuje, že se jedná o speciální rozpravu. Pane Solano, děkuji Vám, že jste přišel.

Nejprve je třeba říci, že vzhledem k novinkám, které přináší Lisabonská smlouva, se zahraniční politika nachází ve velice důležitém momentě, ne-li před obratem. Musíme se jako vždy ohlédnout zpět, abychom mohli situaci zhodnotit, ale také se musíme dívat dopředu. Máme velkou a rostoucí podporu zahraniční politiky ze strany občanů. Pohled členských států se stále více mění, neboť si uvědomují, že hovořit jednohlasně a jednat společně je jediná cesta k úspěšné zahraniční politice Evropské unie.

S přijetím této nové kapitoly zahraniční politiky EU se posouváme ke kvalitativní změně. Legitimita nové zahraniční politiky by se neměla opírat pouze o mezivládní zdroje, ale také o kontrolu ze strany Evropského parlamentu. Z toho důvodu vidíme vzrůstající význam a úlohu Evropského parlamentu při vytváření a směřování této politiky, jak jsme požadovali v naší zprávě. Potřebujeme přijmout jednotný a ucelený přístup k zahraniční politice, potřebujeme, aby všechny zapojené instituce, včetně členských států, jednaly společně, se stejným cílem a vzájemně se doplňovaly.

Evropská unie by měla setrvávat ve své roli zprostředkovatele a smírce, v roli měkké síly, která napomáhá ke stabilizaci, obnově a reformám, roli poskytovatele humanitární pomoci, normativní síly vytvářející hodnoty a podporující demokracii, svobodu a lidská práva, ale zároveň bychom měli tuto měkkou sílu doplnit o tvrdší rozměr rozšířením evropské bezpečnostní a obranné politiky a připravit naše vojenské kapacity tak, aby byly obranyschopné.

Naši reaktivní politiku zahrnující krátkodobé a střednědobé výzvy bychom měli doplnit o dlouhodobější strategický přístup a určit dlouhodobé evropské zájmy. Proto je třeba řešit skutečné příčiny a nikoli pouze následky některých změn kolem nás, tak jako v případě Dárfúru, a to se týká jak klimatu, tak konfliktů.

Měli bychom být nadále aktivní v různých prioritních zeměpisných oblastech, ale také řešit nové hrozby a horizontální témata, jako jsou klimatická, energetická, vesmírná a internetová bezpečnost, migrační toky a mnoho dalších.

Máme-li ambice stát se světovou velmocí a globálním hráčem, měli bychom změnit poměr mezi rolí plátce, jímž jsme a být chceme, a rolí klíčového hráče na světové scéně. Nová smlouva nabízí veliký potenciál pro soudržnou a účinnou zahraniční politiku, ale všichni víme, že rozhodující bude její provádění. Je proto nutná společná vůle a spolupráce, nejen v rámci institucionálního trojúhelníku, ale také se zapojením členských států. Je třeba předejít rivalství.

V této zprávě jsme se pokusili nastínit konstruktivní přístup. Naše obavy jsou způsobené některými nezdary zahraniční politiky, nicméně hledíme více do budoucnosti. Vidíme pozitivní vývoj, pokrok a úspěch. Doporučujeme poučit se z chyb a zároveň stavět na dosažených cílech a vyhledávat místa pro další pokrok.

Cílem Evropského parlamentu není pouze kontrola zahraniční politiky, tvorba doporučení, která budou základem pro řešení a rozhodnutí učiněná výkonnou složkou. Parlament chce být také sám aktivní při tvorbě zahraniční politiky, což osobně nazývám „parlamentní diplomacií“, neboť toto je v rámci kompetence Parlamentu možné.

Pokud jde o priority, domníváme se, že je nutné zaměřit se pouze na omezený počet priorit. Zdůrazňujeme potřebu hodnotově orientované zahraniční politiky, nikoli proto, že bychom byli přehnaně idealističtí či naivní, ale proto, že svět sdílející naše silné univerzální hodnoty bude lépe sloužit našim zájmům, kterými jsou bezpečnost a prosperita.

Parlament se domnívá, že zahraniční politika Evropské unie přispívá k posílení evropské identity, je rovněž přidanou hodnotou pro občany EU a součástí iniciativy Evropské komise zvané Evropa přinášející výsledky.

Domníváme se, že zahraniční politika coby klíčová politika EU by měla být vybavena vlastními institucionálními strukturami, které Lisabonská smlouva zavádí, vlastními nástroji a vhodnými finančními prostředky z rozpočtu EU. Potřebujeme mít k dispozici soubor nástrojů, to je však zatím ještě otázka budoucnosti.

  Helmut Kuhne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedo, v naší zprávě jsme se snažili vyhnout opakujícím se výrokům z předchozích zpráv týkajících se evropské bezpečnostní strategie. Možná jsme toho plně nedosáhli, ale věřím, že v budoucnu můžeme pokračovat touto cestou.

Například jeden z bodů, o kterém bylo rozhodnuto v předchozích zprávách, ale který jsme právě z tohoto důvodu neřešili, avšak přesto by zde měl zaznít, je podpora Evropské bezpečnostní a obranné školy ze strany Evropského parlamentu. Chtěli bychom, aby se tato škola stala skutečnou institucí, nikoli pouze virtuální. Z pohledu evropských norem uběhlo mnoho času od prosince 2003, kdy byla přijata evropská bezpečnostní strategie – i když možná nikoli z pohledu objektivních norem, přesto je možné říci, že v rámci evropské bezpečnostní strategie byl učiněn výrazný praktický pokrok. Existují určité výsledky, na které můžeme být hrdí, nicméně nebudu zde jmenovat různé civilní a vojenské mise.

Můžeme však ukázat, že v rámci systému jsme za poslední rok vytvořili civilní kontrolu a plánovací nástroj na straně Rady a nyní existuje jasný řetězec příkazů od řídící složky směrem k výkonné složce působící na místě. Z vojenského pohledu jsme posílili operační kapacity, jež mohou být využity kromě prostředků NATO v souladu s dohodou Berlín Plus. Vytvořili jsme bojové skupiny (Battle Groups), které by měly působit střídavě a operativně. Také jsme uskutečnili mise, které lze prohlásit za úspěšné, jako např. mise na podporu právního státu v Gruzii a jiné podobné mise.

Nicméně existují ještě úkoly, které musí být teprve splněny a ve kterých jsou podle mého názoru stále nedostatky. Pokud tyto body vyjmenujeme, nebude to znamenat jakékoli oslabení bezpečnostní strategie. S ohledem na počty obyvatel členských států EU existuje nerovnovážná účast na těchto misích, zejména v civilní oblasti. Navrhujeme tedy, aby členské státy, ať už zákonnými či jinými prostředky, byly nuceny vydat akční plány s počtem osob v záloze pro tyto účely v momentě, kdy Evropská unie tyto lidi bude potřebovat, včetně vypracování odborných referencí pro ty, jež se po službě v misích EU navrátí zpět do vlasti. Když jsme se dostali až sem, je nutné říci, že z dlouhodobého hlediska nejsme schopni zajistit donucující mechanismus na vytváření vojsk, která by zajišťovala vojenské akce jako v případě Dárfúru nebo Čadu. Navrhujeme proto alternativní možnosti.

Také máme několik návrhů na řešení krizových situací s využitím vrtulníků a na zvyšování dostupnosti vrtulníků. Z dlouhodobého hlediska pro nás nemá smysl v rámci Evropské unie létat ve 24 různých typech vrtulníků.

Navíc je třeba brát v úvahu vývoj v některých oblastech, jak dále zmiňujeme v bezpečnostní strategii. Teroristické akce způsobily zastření rozdílů mezi vnitřními a vnějšími hranicemi státu. Je třeba zabezpečit dodávky energií pomocí diplomatických, ekonomických a technických – záměrně neříkám vojenských – prostředků. Musíme si začít uvědomovat nutnost zabezpečení citlivých infrastruktur vůči elektronickým útokům. Všechny tyto body je třeba začlenit do našich úvah o bezpečnostní strategii a zvážit její rozšíření o tyto body.

Pan Solana, vysoký představitel EU, dostal od Rady zvláštní mandát, který mu umožňuje o těchto věcech jednat, a my ho v tomto smyslu podporujeme. Uvítali bychom, kdyby jeho úvahy vyústily ke konci roku ve vydání bílé knihy, která bude představovat jakýsi jednotný referenční bod jako základ pro diskusi na úrovni celé Evropské unie, nikoli pouze mezi panem Solanou a jednotlivými vládami, nikoli pouze mezi ním a námi, ani pouze uvnitř vnitrostátních parlamentů, ale rovněž v zájmu všech občanů EU od Polska až po Portugalsko.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − Pane předsedo, dovolte mi nejprve poděkovat Parlamentu za to, že mě přizval k této důležité rozpravě o zahraniční politice, bezpečnosti a obraně Evropské unie na plenárním zasedání Evropského parlamentu

Než se však dostanu k jádru věci, rád bych současně odsoudil pondělní teroristický útok na dánskou ambasádu v Islámábádu a vyjádřil upřímnou soustrast dánským a pakistánským občanům, rodinám obětí a zraněným. Připomeňme si zejména ty, kteří byli této tragédii přítomni. Nedávno jsem Islámábád sám navštívil a rád bych o této cestě něco řekl, pokud mi to dovolí čas.

Rád bych poděkoval dvěma zpravodajům, panu Saryuszovi-Wolskému a panu Kuhnemu za jejich zprávy. Myslím, že v těchto zprávách je mnoho skvělých bodů týkajících se možnosti posílení celkového vlivu Evropské unie ve světě v souladu s našimi hodnotami a zájmy. Chtěl bych těmto dvěma zpravodajům poblahopřát a znovu je ujistit, stejně tak jako vás všechny, že vezmeme v úvahu co nejvíce jejich připomínek, neboť je budu sám posuzovat a podle mého názoru jsou velice konstruktivní a pozitivní.

Toto je velice důležité setkání. Rád bych zde projednal některé z témat zmiňovaných v obou zprávách. V čase, který je mi přidělen, bych chtěl hovořit o těchto aktuálních mezinárodních tématech a o tom, jakým způsobem můžeme přispět k jejich řešení.

Měl bych snad říci pár slov o Smlouvě, na kterou oba zpravodajové odkazují. V obou zprávách je několik zmínek o Lisabonské smlouvě a je jasné, z jakého důvodu. Uvedené zprávy vyzývají k větší účinnosti. Hlavním cílem smlouvy je učinit Evropskou unii efektivnější a viditelnější, zejména v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem přesvědčen, že smlouva umožní vyřešit mnoho problémů popsaných ve vašich zprávách, zejména ve zprávě pana Kuhneho.

Prioritní pro nás pro všechny je ratifikace. V následujících dnech musíme nadále směřovat k tomuto cíli. Rád bych zdůraznil, že slovinské předsednictví bylo prosincovou Evropskou radou pověřeno přípravou bezproblémového vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Tato práce, jak víte, spočívá na několika základních společných principech. Za prvé, základním bodem celé této debaty je samotná Smlouva, a to je třeba respektovat. Za druhé, hlavním cílem je to, aby Smlouva vstoupila v platnost 1. ledna 2009, tak jak bylo původně domluveno, pokud vše půjde hladce.

Několik aspektů Smlouvy je základním zájmem Evropského parlamentu právě v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Jak předsednictví, tak Komise i já sám máme možnost mnoho z těchto témat projednávat s některými z vás a chtěl bych vás ujistit, že v tomto budu pokračovat od této chvíle až do chvíle, než Smlouva vstoupí v platnost. Pro mě je podstatné, že tři hlavní orgány spolupracují na zajištění hladkého zavedení Smlouvy.

Dovolte mi říci pár slov o Evropském útvaru pro vnější činnost. Jak víte, coby úřadující vysoký představitel jsem na základě ustanovení článku 15 Smlouvy pověřen, abych společně s Komisí a členskými státy vedl přípravnou činnost. Toto pověření plním s jasným cílem získat rozhodnutí zřídit Evropský útvar pro vnější činnost co nejdříve po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Pan Kuhne zmiňoval evropskou bezpečnostní strategii. Rád bych řekl něco o tom, jak vidím dnešní situaci. Z pověření prosincové Rady jsem byl požádán o vypracování další zprávy do prosince 2008. Proto budu nadále přítomen vašim rozpravám a budu se snažit o dosažení co nejlepších nutných změn.

Strategie se ukázala jako velice užitečná, což uznal také pan zpravodaj a já mu za to děkuji. Myslím, že za poslední čtyři roky to byl velice účinný nástroj. Jedná se sice o poměrně krátký dokument, který se však na druhou stranu dobře čte, a tudíž si myslím, že splnil svůj účel.

Myslím, že tato strategie odráží naše hodnoty, naše zásady, odráží to, jakým způsobem bychom měli odpovědět na zahraniční a bezpečnostní politiku. Myslím, že úkol zadaný prosincovou Evropskou radou není o změně textu, je spíše o jeho zlepšení a případném doplnění, kdekoli je to možné.

Je důležité uvědomit si mezinárodní situaci v době, kdy byla evropská bezpečnostní strategie vytvořena, tedy v roce 2003. Od té doby se staly některé události, které sice nejspíše zásadně nemění obsah strategie, ale díky nimž můžeme připojit další aktuální témata. Z těchto událostí jsme se poučili a v Parlamentu a ostatních orgánech od té doby proběhlo na toto téma několik debat. Proto považuji příspěvek Parlamentu za velice hodnotný, zejména prostřednictvím zprávy předložené panem Kuhnem, kterou jsem velice uvítal.

Za dva týdny budu Evropskou radu ústně informovat o tomto problému a o dosavadním vývoji událostí. V té době budu mít k dispozici zpětnou vazbu členských států a všechny vaše dnešní připomínky. V září potom proběhne hlubší rozprava a neformální setkání s ministry zahraničních věcí – Gymnich – a nadále spolu budeme o těchto tématech hovořit zde v Parlamentu.

Myslím, že velice důležitý je harmonogram. V prosinci 2008 budeme svědky pátého výročí vzniku evropského referenčního souboru. Doufejme, že do té doby bude ratifikována Lisabonská smlouva a tím podpořena soudržnost naší činnosti. Pokud jde o klíčové hrozby uvedené ve strategii, považuji ty z roku 2003 za skutečné. Na tom bychom se, myslím, mohli shodnout. Zbraně hromadného ničení, terorismus, organizovaný zločin, regionální konflikty – tyto hrozby se v zásadě nezměnily. Tato témata jsou dnes stále důležitá, a jak již bylo řečeno, musíme proti nim nadále aktivně bojovat.

Strategie se opírá o analýzu hlavních globálních problémů té doby, a jak jsem řekl, dnes jsou některé problémy relevantnější a jiné méně relevantní, než jak tomu bylo před pěti lety. Navíc existují nové hrozby. Stejně jako oba zpravodajové i já připomínám, že strategie nezmiňuje hrozby, jako je změna klimatu a její dopad na mezinárodní bezpečnost či energetická bezpečnost, které je dnes třeba podrobně analyzovat. To samé platí pro migraci – zejména nelegální migraci – a bezpečnost informací. O těchto problémech jsme tehdy neuvažovali, nyní bychom však měli. Tento vývoj musíme brát v úvahu.

Rád bych řekl pár slov o evropské bezpečnostní a obranné politice, kterou zmiňoval pan zpravodaj. Myslím, že není přehnané, označíme-li tuto politiku jako úspěšnou. Je to velice důležitá a viditelná součást společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Měli bychom také říci, že za posledních pět let jsme uskutečnili více než 15 misí, celkem vlastně 17. Dnes máme 14 civilních a vojenských misí rozmístěných a aktivně působících na území třech kontinentů: v Evropě – na Balkáně, v Africe a na Blízkém východě a v Asii. Velice oceňuji, že tuto skutečnost zpravodajové zdůraznili ve svých zprávách.

Pan Kuhne ve své zprávě mimo jiné upozorňuje na některé problémy a nedostatky v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky a já souhlasím s většinou toho, co je v jeho zprávě řečeno.

V těchto oblastech podnikáme kroky, stále se učíme z lekcí, které dostáváme během misí, a na základě toho upravujeme své struktury jak na straně civilních, tak na straně vojenských jednotek. Snažíme se o větší spolupráci mezi civilními a vojenskými jednotkami, snažíme se o komplexnější přístup, což je podle mého názoru také záměrem zprávy.

Výrazný pokrok byl učiněn při minulém setkání Rady s ministry zahraničních věcí a obrany, během kterého bylo přijato důležité rozhodnutí. Zpravodaj Kuhne zmínil klíčové slovo „vrtulníky“, což je, jak víte, jeden z problémů, který v současnosti řeší mezinárodní společenství v souvislosti s operacemi pro řešení krizí. Nemáme dostatek potřebných kapacit a kapacity, které máme, nejsou připravené ani dostatečně vybavené, aby dokázaly zvládat současné problémy.

Obranná agentura se na základě tohoto rozhodnutí od nynějška zaměří na taktické téma vrtulníků a já pevně doufám, že dostanete více informací od vojska Evropské unie. Doufám, že toto téma bude řešeno soudržně.

Rád bych také řekl pár slov o dnešní situaci ve světě, o problematických místech a problémech, které se snažíme řešit. Začněme u západního Balkánu. Jak víte, některé problémy v této oblasti je stále třeba řešit. To, co se stalo při nedělních volbách v Bývalé jugoslávské republice Makedonii je něco, co nás vede k zamyšlení. Měl bych vás však informovat, že od té doby, co jsme spolu hovořili naposled, se v Srbsku staly dvě důležité události: se Srbskem byla podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení a dále zde proběhly volby. Myslím, že výsledky voleb mají spojitost s naším chováním, a doufejme, že v Srbsku budeme mít vládu, která bude podporovat evropskou perspektivu Srbska.

Rád bych řekl pár slov o Kosovu. Jak víte, ode dne kosovské nezávislosti je přislíbeno, že v Kosovu nejpozději 15. června vstoupí v platnost globální balíček zákonů, včetně ústavy. Do té doby bychom chtěli, aby se situace na místě, např. mise EULEX, vyvíjela správným směrem. Jsme v neustálém kontaktu s generálním tajemníkem Spojených národů, abychom zjistili, jakými prostředky toho můžeme dosáhnout. Doufám, že v příštích dnech vás budu schopen informovat o vývoji situace.

Je přirozené, že zde řeknu pár slov o Gruzii. Zítra ráno jedu do Gruzie za účelem návštěvy Tbilisi a místních úřadů. Navštívím také Abcházii. Tato návštěva je také velice důležitá. Snažíme se prozatím zavést přímý kontakt mezi těmito dvěma stranami v rámci skupiny přátel generálního tajemníka a zjišťujeme, zda je možné zavést jinou aktivnější formu. Nemyslím si, že bychom mohli všechno vyřešit tento týden, ale velice doufám, že náš příspěvek bude pozitivní a konstruktivní.

Měl bych vás navíc informovat o situaci v Libanonu, kde také nedávno proběhly důležité události. Společně s předsedou Parlamentu jsem měl možnost být tam v neděli přítomen. Dosažení dohody je významný posun vpřed. Po 18 měsících nestability se nyní stal prezidentem generál Sulejmán. Budova, ve které jsme se to odpoledne nacházeli, byla předtím uzavřená a nyní byla nově otevřena. Doufám, že rozhodnutí, které bylo učiněno ve městě Dohá v Kataru, umožní Libanonu posun směrem k mírové situaci a k volbám v roce 2009.

Jak víte, tato dohoda není dokonalá: má svá pozitiva, ale také negativa. Doufejme, že naše pomoc a společná činnost v příštích měsících povedou k dalšímu vývoji procesu, který v tuto chvíli stále ještě není dokončen. Předsedou vlády byl jmenován pan Siniora, úctyhodný muž, který si zaslouží náš respekt a který má nyní na starosti řízení země. Doufejme, že bude schopen tuto zemi bezpečně dovést k volbám v polovině roku 2009.

Rád bych ještě pohovořil o jiných věcech, ale touto řečí jsem, myslím, vyčerpal svůj čas. Přinejmenším jsem vám stručně představil témata, která budu řešit v příštích několika měsících.

Také bych vám chtěl říci, že pojedu do Teheránu, kde jsem nebyl od června 2006. Od té doby jsem se několikrát setkal s jeho vládními představiteli. Rozhodl jsem se však společně s dalšími šesti zeměmi zapojenými do těchto jednání vrátit se do Teheránu, znovu se setkat s jeho představiteli a přivést s sebou rozšířený návrh z roku 2006. Neočekávám zázraky, ale myslím, že je pro nás důležité nadále rozšiřovat naši pomoc a také objasnit, že náš přístup je dvojí: vyjednávání s cílem řešit základní problémy, zejména problém jaderných zbraní, ale zároveň s cílem pokračovat ve využívání toho, co nabízí Rada bezpečnosti.

(Potlesk)

  Předseda. − Děkujeme vám, pane vysoký představiteli, za vaši řeč a přejeme vám hodně štěstí při všech vašich nebezpečných cestách. Myslím, že nejbezpečnějším místem je pro vás Evropský parlament. Musí pro vás být potěšením být zde!

  Günter Verheugen, místopředseda Evropské komise − (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych nejprve pogratuloval zpravodajům, panu Saryuszovi-Wolskému a panu Kuhnemu, za jejich konstruktivní, komplexní a výhledově orientovaný přístup, na němž jsou založeny obě zprávy.

Vzhledem k širokému spektru témat, které tyto dvě zprávy zahrnovaly, bych se rád omezil na několik bodů, které jsou zvláště důležité pro Komisi, a to je zavedení Lisabonské (Reformní) smlouvy, evropská bezpečnostní strategie, politika sousedství a téma společné akce, zejména role Komise v rámci řešení krizí.

Jako většina z vás také Komise doufá, že nová Reformní smlouva bude tento rok ratifikována. Máme-li lépe reprezentovat zájmy všech občanů EU ve světě, potom je tato Smlouva nezbytná. Bezpečná a stabilní Evropa se zdravou ekonomikou a sociální rovnováhou, která zároveň zastává vedoucí úlohu na světové scéně, kde se odráží její ekonomická síla, potřebuje silnou zahraniční politiku EU. Proto by mělo být podpořeno vše, co ve výsledku vede k vytvoření soudržné zahraniční politiky. Toto není v první řadě institucionální nebo procedurální problém ani problém právních zásad – je to politický problém. Aby byla zahraniční politika EU účinná, musí všechny členské státy shromáždit nutnou politickou vůli k podpoře společných zájmů Evropské unie. V každém případě by to mělo být v zájmu všech. V jednotě je síla, pokud se rozdělíme, prohrajeme. Máme možnost si vybrat.

Komise v současné době připravuje svůj příspěvek k přepracování evropské bezpečnostní strategie. Dnes jsme svědky mnoha nových hrozeb a problémů, jimž již nemůže vyhovět omezená koncepce bezpečnosti z roku 2003. Je nutné přeformulovat definici hrozeb. Měl by být kladen větší důraz na spojení mezi bezpečností a rozvojem, bezpečností a energetikou, bezpečností a změnou klimatu. Také bychom se měli zaměřit na problémy, které pociťujeme v současné době, jako je zvyšování cen, dostupnost zboží, riziko nedostatku zásob potravin a celá problematika migrace.

Výoční zprávy o společné zahraniční a bezpečnostní politice a evropské bezpečnostní strategii/evropské bezpečnostní a obranné politice obsahují několik bodů týkajících se této problematiky, na kterých se Komise shodne. Očekávám, že tyto body budou také přijaty Evropskou radou v prosinci 2008.

Ústředním prvkem strategie naší zahraniční politiky musí být nadále podpora demokratizace v dalších zemích. V této oblasti máme dobré zkušenosti: úspěšným příkladem je rozšiřování Evropské unie představující významnou zkušenost, jež je přínosem pro evropskou politiku sousedství.

Politika sousedství je nyní jedním z nejdůležitějších nástrojů, nebo možná nejdůležitějším nástrojem k posílení míru a stability v naší části světa a k podpoře vytváření blahobytu a bezpečnosti. Musíme se nadále snažit o dosažení co největšího zapojení tohoto našeho cíle do politik Společenství. Aby naše partnerské země skutečně pocítily výhody této politiky, potřebujeme nalézt mírové řešení přetrvávajících konfliktů, o kterých tak jímavě hovořil pan Solana, ať už se jedná o situaci na Kavkaze, v Moldávii, na Blízkém východě nebo v Západní Sahaře.

Celkový vývoj a tudíž globální vliv Evropské unie závisejí na tom, zda budou optimálně využity všechny její zdroje a nástroje. Naštěstí nezačínáme od nuly. Využili jsme již řadu nástrojů Společenství, včetně rozvojové a humanitární pomoci, na podporu evropských opatření pro řešení krizí – od Afghánistánu po Kosovo, od Blízkého východu po Čad.

Navíc rozpočet společné zahraniční a bezpečnostní politiky spravovaný Evropskou komisí od roku 2002 téměř zdesetinásobil svůj objem. V současné době probíhá 11 misí evropské bezpečnostní a obranné politiky v oblastech politiky, podpory právního státu a monitoringu a dvě další mise ve vojenské oblasti. Komise je dnes samozřejmě v přípravě těchto misí od začátku zapojená. Bylo tomu tak v případě operací v Kosovu, Čadu a Středoafrické republiky.

V této souvislosti bych rád řekl pár slov o nástroji pro stabilitu. Tento nový důležitý finanční mechanismus Společenství byl připojen k nástrojům pro řešení krizí a předcházení konfliktům a v období od roku 2007 do roku 2013 činil jeho rozpočet průměrně více než 200 milionů EUR ročně. Komise se domnívá, že nástroj pro stabilitu je důkazem toho, že jeho zavedení se vyplatilo jak z hlediska správy financí, tak z hlediska kvality přijatých opatření.

Pokud jde o vnější činnosti Evropské unie, Komise by velice uvítala užší spolupráci mezi orgány, pokud by tato spolupráce zaručila větší soudržnost, účinnost a zviditelnění zahraniční politiky EU. Podle názoru Komise Evropa potřebuje, abychom spojili své síly. To je to, co od nás Evropané i mezinárodní společenství očekávají.

Děkuji vám za pozornost.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, pane Solano, dámy a pánové, pokud, jak doufáme, vstoupí Lisabonská smlouva v platnost dne 1. ledna 2009, pak to bude znamenat začátek nové éry společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Zavedení této politiky bylo výzvou, ale právě tento krok umožní Evropské unii ukázat se jako globální hráč. I přes velký pokrok má Evropa stále dlouhou cestu před sebou. Coby hospodářská velmoc, ale politický trpaslík má Evropa šanci stát se světovou politickou velmocí, jejíž politická síla se vyrovná její síle ekonomické.

Jak uvedl pan Saryusz-Wolski ve své skvělé zprávě, Evropa stále ještě nevyužila svůj potenciál ve světě. S kýmkoli jsme se setkali v Izraeli, Palestině a jinde ve světě, všude chtěli vědět víc o Evropě. Těmto hlasům bychom měli naslouchat. Abychom zajistili důvěryhodnost vůči našim zahraničním partnerům, musíme nejen hovořit jednohlasně, ale také mít nezbytné nástroje k tomu, abychom byli vyslechnuti. Je třeba zajistit demokratickou legitimitu zahraniční politiky prostřednictvím parlamentní kontroly zavedené Lisabonskou smlouvou.

Dámy a pánové, chceme pro Evropu důvěryhodnou obrannou sílu, přirozeně nikoli proto, abychom mohli vést válku, ale proto, abychom mohli zajistit mír, a co je nejdůležitější, abychom mohli pomoci nejchudším oblastem světa. Naše společná bezpečnost se nemůže nadále omezovat na vojenskou obranu proti externím útokům. Tato oblast zahrnuje také dodávky energií, změnu klimatu, řízení migrace a podporu lidských práv a občanských svobod.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů se zavázala k tomu, že všechny aspekty této společné bezpečnosti budou vzaty v úvahu. Podle našeho názoru by se zahraniční politika EU měla nejprve soustředit na naše nejbližší sousedy. Proto žádáme Komisi a Radu, aby se zaměřily na posílení evropské politiky sousedství a na podporu stabilizace situace na západním Balkáně. Konkrétně je nutné pokračovat v rozhovorech se Srbskem a v pomoci Kosovu. Spolupráce mezi Radou a Parlamentem nebyla vždy v těchto oblastech jednoduchá. Rada nebyla vždy dostatečně otevřená a transparentní, jak bychom si přáli, nicméně naše vztahy se velice zlepšily. Předsednictví Rady i pan Solana dnes uznávají, že společná zahraniční a bezpečnostní politika EU bude silnější a spravedlivější, bude-li mít kontrolu Parlamentu.

Jménem skupiny PPE-DE bych rád požádal Radu o hlubší spolupráci, o to, aby se připojila k jednáním Parlamentu ohledně jmenování vysokého představitele a místopředsedy Komise a zapojila se do řádných konzultací. Také bychom chtěli, aby byl s Parlamentem konzultován způsob zřízení Evropského útvaru pro vnější činnost. Naše skupina žádá vysokého představitele o publikaci bílé knihy, která by zhodnotila evropskou bezpečnostní strategii zavedenou v roce 2003.

S ohledem na budoucí Smlouvu žádáme o posílení rozpočtových pravomocí Parlamentu, pokud jde o veškeré výdaje EU. Zasazujeme se také za nástroje pro parlamentní kontrolu a spolupráci s Radou.

Dámy a pánové, ve světě, ve kterém převládají regionální mocnosti, se Evropská unie musí chopit jedinečné příležitosti v podobě nových nástrojů Lisabonské smlouvy a učinit tak ze sebe více homogenní politickou mocnost, která bude spíše vyslyšena na mezinárodní úrovni a bude rovněž silnější vůči svým mezinárodním partnerům. Zvýšená parlamentní kontrola navíc zvýší účinnost této politiky, neboť ji učiní demokratičtější a transparentnější.

  Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, ze všeho nejdříve bych rád poblahopřál panu Kuhnemu za jeho zprávu, zejména proto, že použil velice komplexní definici bezpečnosti, a tudíž definuje ucelený přehled nástrojů bezpečnostní politiky, který přirozeně zahrnuje také vojenské nástroje, přestože tato politika není založena pouze na vojenských nástrojích. Pan Wiersma o tomto ještě pohovoří podrobněji. Také bych rád poděkoval panu Saryuszovi-Wolskému za jeho účinnou spolupráci, které jsme nedávno byli svědky ve Výboru pro zahraniční věci.

Rád bych zmínil dvě témata. První téma, o němž jsme již dnes jednali v rámci naší skupiny, jak se již zmínil pan Schulz, je otázka energetické bezpečnosti a společné energetické politiky. Nemáme v úmyslu kritizovat dvoustranné dohody, které byly uzavírány v době, kdy se ještě nejednalo o společné bezpečnostní politice. Takové dohody jsou nicméně dnes stále uzavírány a zejména do budoucna je důležité si ujasnit, že jsou-li podobné dohody uzavírány, musí být začleněny do společné bezpečnostní a společné energetické politiky.

Dnes jsem hovořil s předním představitelem Ázerbájdžánu, který je zde přítomen v Parlamentu, a ten mi řekl následující: „Přátelé, jednáte odlišně než Čína a Rusko.“ To je nepřípustné! Chceme-li sledovat společné cíle, musíme působit jednotně a tento muž udělal dobře, že na to upozornil.

Což mě přivádí k mému druhému tématu, o kterém budeme podrobněji jednat v Brokově zprávě. Dnes se hodně hovoří o Unii pro Středomoří. Jako skupina žádáme rovněž vytvoření Unie pro region Černého moře. Je to také důležitý region, v němž je třeba učinit mnoho práce, zejména v našem vlastním zájmu. Děkuji panu Saryuszovi-Wolskému, že se o tomto problému zmínil.

Návrh Polska a Švédska je dobrý. Tento návrh podporujeme, ale není dostatečný. Chceme-li opravdu hájit naše politické zájmy v tomto regionu, musíme jít ještě dále. Samozřejmě tento problém podporujeme v souvislosti s uvedenou zprávou a podrobněji ho projednáme s ohledem na Brokovu zprávu. Naším cílem je učinit z našich společných jihovýchodních sousedů spoluhráče, kteří se budou podílet na realizaci a provádění evropských cílů.

Nakonec se zmíním o diplomatické službě, kterou také zmiňoval vysoký představitel, pan Solana. Hodně se o tom dnes jedná a na toto téma také vytvoříme zprávu. Dovolte mi však ujasnit jednu věc: potřebujeme diplomatickou službu, která by byla životaschopná a přijatelná pro Komisi, Radu a členské státy, službu, která bude účinná a bude brát svou politickou zodpovědnost, včetně zodpovědnosti vůči Evropskému parlamentu, vážně. Nejdůležitější je ujasnit si, že bez ohledu na její strukturu bude tato diplomatická služba samozřejmě zodpovědná Evropskému parlamentu prostřednictvím vysokého představitele.

Závěrečná poznámka bude věnována Íránu. Pane Solano, přeji Vám hodně štěstí v této zemi. Náš přístup je stejný: musíme být flexibilní, ale jasně trvat na tom, že nechceme žádné další atomové zbraně, zvláště v tomto regionu. Jejich přítomnost by bezpečnost snížila, nikoli zvýšila. Přeji vám hodně štěstí při zavádění těchto zásadních zásad.

(Potlesk)

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedo, pane komisaři, pane Solano, zprávy pana Saryusze-Wolského a pana Kuhneho jsou důležité a projednat všechny jejich aspekty v tak krátké době by nebylo možné. Proto se zaměřím na tři aspekty.

Za prvé, na úlohu našeho Parlamentu v záležitostech zahraniční politiky a obrany; za druhé, na obrovskou zodpovědnost všech členských států za stanovení soudržné a účinné zahraniční a bezpečnostní politiky; a konečně na potřebu toho, abychom pokračovali v boji proti šíření jaderných zbraní a v úsilí o všeobecnou kontrolu zbrojení. To, že dnes odpoledne máme tuto rozprava s těmito účastníky, je přesvědčivým důkazem toho, jak se nám, Evropskému parlamentu, daří hrát významnější roli v zahraniční a bezpečnostní politice, ačkoli tomu tak zpočátku podle stávajících smluv nebylo. Dopomohla nám k  tomu naše vytrvalost a také pochopení, které pro nás má Komise a vysoký představitel a které vedlo k interinstitucionální dohodě, jež rozpravy tohoto druhu tato umožňuje. Využijeme samozřejmě každé možnosti, kterou nám poskytuje Lisabonská smlouva, abychom mohli tuto úlohu plnit i nadále. Tuto úlohu jsme ostatně schopni plnit i díky tomu, že jsme nikdy nezacházeli příliš daleko a dbali jsme na to, abychom, jak se anglicky říká, „nepřeceňovali své možnosti“.

Je jasné, jak zdůraznil pan Swoboda, že účinná zahraniční a bezpečnostní politika je možná jen tehdy, jestliže všech 27 členských států a vlády těchto členských států, a to i velkých, budou vystupovat jednotně. Můžeme zde ovšem hezky řečnit, každý zde může hezky řečnit, ale jestliže se hlavy států, předsedové vlád nebo ministři zahraničních věcí oddělí a budou postupovat na světové scéně rozdílně, pak to není možné a nepovede to k úspěchu. Zodpovědnost našich členských států je tedy zvlášť velká, nejen v oblasti, o které jsem se zmínil, ale aby také zajistily, že po jejich slovech budou následovat činy. Měli jsme s tím smutné zkušenosti, například když jsme připravovali zásah v Čadu. Bylo přijato kladné rozhodnutí a pak trvalo týdny, než jsme shromáždili jednotky a veškerý materiál Takové věci velmi poškozují naši důvěryhodnost, a proto doufám, že všichni vyvineme maximální úsilí a zajistíme, aby se to v budoucnu pokud možno již neopakovalo.

  Angelika Beer , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, nebudu opakovat všechna blahopřání ani znovu zdůrazňovat body, ve kterých se fakticky shodujeme: je to výzva k soudržné zahraniční a bezpečnostní politice, jak ji zde formuloval pan Saryusz-Wolski, a samozřejmě otázka parlamentní kontroly a průhlednosti. Když se vrátíme do svých členských států, při každé diskusi pozorujeme, že čím víc se Evropská unie zapojuje do zahraniční a bezpečnostní politiky, tím víc chceme a musíme získávat obyvatelstvo svých vlastních zemí pro tyto nástroje průhlednosti a legitimity.

Chtěla bych poukázat na sporné body, o kterých se ještě nikdo nezmínil. Pane Verheugene, při první rozpravě jsme diskutovali o zprávě pana Kuhneho s  komisařkou Ferrero-Waldnerovou. Zdůraznila, stejně jako moje skupina, že je dobré, že myslíme dopředu, že nediskutujeme pouze o přepracování evropské bezpečnostní strategie, ale snažíme se také zformulovat společný hlavní úkol, a sice otázku bezpečnosti lidí a odpovědnosti chránit. Ten, kdo sleduje, co se od té doby událo, si povšimne podivné koalice konzervativců pana von Wogaua a komunistů pana Pflügera. Příslušná pasáž byla za podpory obou těchto skupin odstraněna, ale my znovu navrhneme její začlenění; pokud se totiž této politické výzvě nepostavíme, ztratíme důvěryhodnost kvůli tomu, jak k tomuto tématu přistupujeme, tj. k předcházení konfliktům, ale i k otázce, co děláme, pokud jde o Dárfúr, Čada a další konflikty, jichž se musíme obávat.

Druhá věc, kterou považuji za absurdní, i když jsme o tom dosud nedosáhli konsensu, je to, že konzervativci pana von Wogaua požadují, abychom v budoucnu v rámci evropské bezpečnostní strategie a při jejím přepracování brali v úvahu národní bezpečnostní strategii USA. To je zcela absurdní, neboť tato politika ztroskotala a my víme, že americká vláda s touto eskalací, s tímto jednostranným přístupem neuspěla a že to stálo mnoho lidských životů. A říkat pak, že bychom to měli začlenit do naší evropské zahraniční politiky – to mi přijde víc než absurdní!

Za třetí, chtěla bych poukázat na zvlášť důležitou záležitost: šíření jaderných zbraní. Pane Solano, i já vám přeji mnoho úspěchů. Potřebujeme dialog, a to i s Íránem, ale chci se zeptat svých kolegů poslanců: když hovoříme o energetické bezpečnosti, která je koneckonců součástí širší bezpečnosti – je správnou odpovědí, když pan Sarkozy jako budoucí úřadující předseda Rady Evropské unie oznámí, že chce vpustit na světový trh jaderné technologie bez omezení a bez prostředků jejich monitorování? Co se pak stane s naší důvěryhodností? Za prvé, jaderně neodzbrojujeme, jak by se od nás čekalo. Za druhé, pouštíme tuto technologii do oběhu, ačkoli víme, že může být kdykoli zneužita pro vojenské účely. Domnívám se, že tím děláme chybu, a proto také předložíme pozměňovací návrh.

  Brian Crowley , jménem skupiny UEN. – (GA) Pane předsedo, je důležité, aby ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) byla mezi členskými státy EU spolupráce a koordinace. Jsou zde nové celosvětové hrozby a věřím, že Lisabonská smlouva a SZBP nás posunou blíže k tomu, abychom těmto hrozbám zamezili. SZBP je více než provádění politiky. Je to 27 členských států, které spolupracují, aby zajistily mír, lidská práva, právní stát a demokracii na celém světě. Lisabonská smlouva obsahuje stejné zásady, které jsou plně v souladu s irskými hodnotami.

lahopřejeme oběma zpravodajům k jejich práci v této oblasti; po zkušenostech několika posledních let je velmi důležité si uvědomit, že Evropa až příliš často používala velká slova, ale nesplnila očekávání. Proto, když se těšíme na vypracování nových politik, aniž bychom jakkoli předjímali, jaký bude výsledek referenda v Irsku – který, jak doufám, bude pozitivní a povede k přijetí a ratifikaci Lisabonské smlouvy –, musíme mít vždy na paměti, že pokud se společně jednající členské státy nedokážou dohodnout na společných postojích a na dalším postupu, budou zaznívat hezká slova, ale činy ztroskotají.

Nejnovějším příkladem je to, k čemu došlo v Čadu. Nehledě na hrůzy, které jsme viděli, pokud jde o uprchlíky na hranici mezi Čadem a Súdánem, nehledě na přání každého členského státu ukázat, že něco dělá – to, že jsme nedokázali poskytnout logistickou podporu pro vyslání sil do Čadu, jasně ukázalo naše nedostatky.

Když hovoříme o budoucích hrozbách, budoucích možnostech a ovšem i o budoucích nebezpečích, musíme si stále uvědomovat, že vůbec největším mírovým projektem je Evropa. Práce, kterou děláme, a to, čeho jsme dosáhli a co jsme vybudovali v Evropské unii od roku 1958, prokázalo, že společný postup a spolupráce s tolerancí a pochopením pro různá stanoviska nám dává mnohem větší sílu a mocnější nástroj než jakékoli zbraně, kterými se můžeme vyzbrojit. Nejsme ovšem tak naivní, abychom říkali, že nemusíme mít k dispozici žádné zdroje. Musíme však vždy pamatovat na to, že všechny členské státy musí postupovat jednomyslně při hledání nových zahraničních a obranných politik pro budoucnost, a když některá ze zemí řekne „ne“, nesmí kvůli tomu být urážena ani démonizována.

  Tobias Pflüger , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedo, obě zprávy, o nichž diskutujeme, jsou jasným důkazem toho, jak daleko mezitím pokročila militarizace Evropské unie.

Chci poukázat na několik aspektů, například na velmi úzkou spoluprací mezi EU a NATO, která je naprosto zhoubná.

NATO je také aliance pro vedení války a my jsme proti této úzké spolupráci mezi Evropskou unií a NATO.

Ještě jednou vám děkuji za vysvětlení, že Lisabonská smlouva vnese zásadní změny do vojenské oblasti. To je jeden ze závažných důvodů, proč jsme proti Lisabonské smlouvě, a rád bych podotkl, že dosud nebyla ratifikována, a doufám, že v Irsku 12. června zazní „ne“.

Součástí Lisabonské smlouvy – což se také objevuje ve zprávě pana Kuhneho – je to, že má být vyčleněn nezávislý vojenský rozpočet EU, známý jako rozpočet pro zahájení operace. My to považujeme za velice problematické.

Parlamentní kontrola misí evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) není zaručena. Předpokládá se, že bojové jednotky EU budou schopny nasazení do 5 – 30 dní a německý parlament se v této časové lhůtě nemůže na věci podílet. Mezi všemi skupinami nebylo možné dosáhnout shody, pokud jde o parlamentní kontrolu, mimo jiné proto, že jsme požadovali, aby všechny skupiny, a to i malé, obdržely odpovídající informace. Tento Parlament to očividně nechce.

Zpráva vyzývá k dalším zbrojním projektům. Domníváme se, že to není správné. Nejprve musí být důkladně vyhodnoceny předchozí mise EU. To už se mělo udělat dávno. Francouzští vojáci, kteří se účastnili Operace Artemis v Kongu, používali mučení. Operace v Čadu je katastrofou a mise EULEX v Kosovu – údajně mise na podporu právního státu – nemá žádnou právní oporu.

Obě zprávy jsou zaměřeny zcela nesprávným směrem. Jako skupina jsme proto předložili menšinové stanovisko. Nyní již začalo být zjevné, co francouzské předsednictví plánuje ve vojenské oblasti. Dojde k dalšími posunu směrem k militarizaci; o námořních a leteckých bojových jednotkách již byla řeč. Nechceme vojenskou Evropskou unii. Nechceme vojenskou alianci. Chceme civilní Evropskou unii. Z těchto důvodů říkáme k oběma předloženým zprávám zcela jasné „ne“.

  Gerard Batten , jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, autoři obou těchto zpráv předpokládají, že Lisabonská smlouva nebo též Evropská ústava bude ratifikována, ačkoli výsledek irského referenda nebude znám dříve než 12. června. Ale tento Parlament se již samozřejmě rozhodl, že bude irské referendum, pokud jeho výsledkem bude „ne“, ignorovat.

Evropská unie nechce, aby o její zahraniční politice a vojenských ambicích rozhodovali lidé v členských státech Evropy v referendu, protože velmi dobře ví, že pokud k tomu dostanou příležitost, pak tyto ambice odmítnou. A o jaké ambice vlastně jde. Tyto zprávy ukazují, jak hodlá EU budovat své vojenské síly prostřednictvím takových opatření, jako je sloučení mnohonárodních sil, budování společných struktur velení a kontroly, přijetí společných politik v oblasti nákupu zařízení a systémů a zavádění společných komunikačních systémů. Předpokládají sloučení stávajících mnohonárodních sil a existenci stálých sil pod velením EU. A máme zde počátky evropské stálé armády. Tyto plány ohrožují NATO a podkopávají pozice členských států EU v OSN – které chce Evropská unie uzurpovat pro sebe.

Nedávno jsem se zúčastnil bezpečnostní konference v Bruselu, na které kdosi položil otázku: kdo se bojí Evropské unie? Myslel tím samozřejmě, že bez hrozby vojenskou silou nebude nikdo zahraničně politické ambice EU brát vážně. Ke konci druhé světové války jeden ze Stalinových spolupracovníků řekl, že papež neschvaluje některé z  jeho zahraničně politických kroků. Stalin na to odpověděl: „A kolik má papež divizí?“

Evropská unie hodlá mít své divize, aby podpořila svou vůli a aby se jí na světové scéně báli. A pokud chceme vědět, jak to bude vypadat, představte si třeba společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku prováděnou tentokrát s děly, tanky a letouny.

Jediní lidé v Evropě, kterým bylo dovoleno se k tomu vyjádřit, jsou Irové ve svém referendu konaném 12. června. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících myšlení Irů bude zachování jejich tradiční politiky neutrality. Uvědomují si však, že pokud bude Lisabon ratifikován, neutralita skončí a oni budou napříště podléhat zahraniční politice a vojenským ambicím Evropské unie? Nejen že ztratí svou neutralitu, ale zjistí, že finančně přispívají na vojáky a výzbroj pro vedení vojenských operací, které možná neschvalují.

Měli by tyto záležitosti pečlivě zvážit, než rozhodnou, jak budou hlasovat v referendu. Britská vláda a obě komory parlamentu hanebně zradily britský lid, když ho zbavily možnosti vyjádřit se o Lisabonu v referendu. Irská neutralita je v sázce, ale stejně tak je v sázce samotná schopnost Británie ubránit se..

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Dámy a pánové, především bych chtěla říci, že vítám výroční zprávu za rok 2006 a pokrok dosažený ve struktuře této zprávy. Evropský parlament musí zaujmout pevnější stanovisko a vystupovat jednotně v projednávaných otázkách, jimiž by se měla systematicky zabývat Rada. V této souvislosti vítám ustanovení o užší spolupráci mezi Evropským parlamentem a parlamenty jednotlivých zemí a také větší odpovědnosti parlamentů a vlád členských států, pokud jde o přijetí strategických rozhodnutí.

Věřím, že v nové struktuře evropské diplomatické služby si najdou místo i představitelé nových členských států. Jsem přesvědčená, že díky Lisabonské smlouvě bude Evropa v oblasti vnějších vztahů vystupovat semknutěji. Je důležité, aby členské státy zvýšily frekvenci konzultací s partnery a s vysokým představitelem EU, hlavně pokud jde o přijetí zásadních rozhodnutí. Jednotná právní subjektivita Unie umožní Evropské unii uzavírat mezinárodní dohody a vstupovat do mezinárodních organizací. Při přijímání těchto závažných rozhodnutí by měly být zohledněny i obavy evropských občanů a jejich očekávání v mezinárodních otázkách.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − (ES) Pane předsedající, dovolte, abych i já alespoň krátce poblahopřál všem, kdo vystoupili jménem parlamentních skupin. Myslím, že celkově, ač v tom nejsme jednomyslní, existuje široký konsensus o mnohých otázkách, kterými jsme se zabývali v první části této rozpravy.

– (FR) Především bych chtěl poděkovat panu Daulovi ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. Vyjádřil jste se jasně k cílům revize evropské bezpečnostní strategie a všeobecně k cílům Lisabonské smlouvy. Váš postoj plně sdílím a domnívám se, že je nezbytné posílit hlas a lidskou dimenzi Unie.

Věřím upřímně, že Evropa má povinnost nejen vůči svým občanům, ale i vůči těm, kdo žijí mimo Evropu. Celý svět vyjadřuje naději, že Evropa zaujme jasnější postoj a podnikne účinnější akce. Proto plně sdílím připomínky skupiny PPE-DE a v období, které nás dělí od vstupu Smlouvy v platnost, budu usilovat o navázání účinné spolupráce se všemi institucemi. To je mandát, který mi byl svěřen podle článku 15 Smlouvy, a budu usilovat o to, abych tuto povinnost splnil.

Chtěl bych také odpovědět panu Swobodovi – ne že bych s ním nesouhlasil, ale naopak chci říci, že mnohé z věcí, o nichž hovořil, mají velmi blízko k mému způsobu myšlení a k tomu, jak bych si představoval další vývoj. Myslím, že spolupráce mezi civilním obyvatelstvem a armádou, o které jste se zmínil, má zásadní význam. Zabýváme se řešením krizí, a ne nějakou jinou činností. Při řešení krizí musí mít Evropa k dispozici veškeré nástroje, aby mohla maximálně využít svých schopností.

Ale i zde je nejdůležitější, aby zde byla politická vůle. Možná máme schopnosti, ale pokud nemáme politickou vůli, nemáme nic. Možná nemáme ani ty schopnosti. Proto se musíme zaměřit na oba směry, na schopnosti, ale i na politickou vůli. Na budování politické vůle musí v této krásné budově pracovat každý, spolu s ostatními orgány Evropské unie.

Ctěl bych se ještě zmínit o zprávě pana Saryusze-Wolského. S některými odstavci této zprávy mohu bezvýhradně souhlasit. Chtěl bych zdůraznit například odstavce týkající se Afghánistánu, protože Afghánistán je velmi důležitá otázka, kde máme své povinnosti. Ve svých úvodních poznámkách jsem neměl možnost se zmínit o tom, že pro mne – a doufám i pro nás – je Afghánistán jednou z výzev, které musíme řešit, a musíme být schopni přijít s řešením, jež musí být politické. To, co jste uvedl ve zprávě o této policejní misi, je proto velmi důležité. Potřebujeme tam mít příslušníky policie. Jak víte, na posledním zasedání evropské Rady pro zahraniční věci jsme se dohodli na zdvojnásobení počtu nasazených osob.

Chtěl bych však zdůraznit také to, co jste uvedl o kvalitě. Pravdou je, že když hovoříme o právním státu, policii a soudcích, nemáme je k dispozici – pracují v jednotlivých členských státech na jiných otázkách, a my se proto musíme podívat na to, jak přejít do doby, kdy budeme mít k dispozici evropskou skupinu policistů, skupinu soudců a skupinu sociálních pracovníků, kteří by mohli být rychle vysláni. U vojáků to naštěstí možné je, protože pokud nejsou v nějaké operaci pro řešení krize, mohou být k dispozici pro vyslání. Musíme o tom přemýšlet, a nejen přemyšlet, ale také hledat na tyto otázky odpovědi.

Chtěl bych říci, že vystoupení byla celkově velmi konstruktivní. Rád bych se vyjádřit k odstavci o bezpečnosti lidí. Paní Beerová, víte velmi dobře, že jsem této koncepci velmi nakloněn. Marie Colvinová patří mezi mé přátele a některé z těchto poznámek jsem psal s ni. Myslím si, že je to koncepce, která osvětluje mnohé z našeho moderního myšlení, pokud jde o bezpečnost.

Proto nezáleží na tom, jak to nazveme, důležité je, co děláme. Název je důležitý, ale to, co děláme, je důležitější než název.

Myslím, že touto vírou jsou prodchnuty všechny tyto zprávy: že bezpečnost je něco, co vychází za rámec klasických koncepcí.

S některými připomínkami však, ač s respektem, nemohu souhlasit, v první řadě s připomínkou představitele Komise. Skutečně si nemyslím, že bezpečnostní strategii je nutné revidovat proto, že její pojetí bezpečnosti bylo velmi úzké. Nemyslím si, že toto tvrzení je pravdivé. Pokud jde o bezpečnostní strategii přijatou v roce 2003, domnívám se, že je delimitována většinou stejnými prvky, stejnými výzvami a stejnými problémy, jaké máme dnes. Možná ji budeme muset doplnit a možná budeme muset konat, ale já bych tuto strategii neoznačil za úzké pojetí bezpečnosti. Naopak, ze všech přístupů, které Evropa k tomuto problému kdy měla, je tento nejméně předpojatý.

Aby bylo jasné, domnívám se, že to, co musíme udělat, není vytvořit nový text, ale zachovat co nejvíc z jeho podstaty, tj. mandát, který máme, a pokusit se nějaké prvky přidat. Mnozí z vás například zmínili otázku energetické bezpečnosti – což je důležité – a otázku důsledků změny klimatu ve všech jejích projevech, dále otázku, jak dostát zodpovědnosti, kterou máme, při katastrofách, jež jsou přírodního původu a nejsou zaviněny člověkem, na což máme zdroje a schopnosti, které byly vytvořeny pro boj proti takovýmto dramatickým událostem.

Pokud jde o šíření jaderných zbraní: Hovořím o tom téměř pokaždé, když k tomu dostanu příležitost – o rizicích a významu, jež tato otázka má pro nás pro všechny. Kdybychom měli vybrat dvě horizontální otázky, které musíme řešit, domnívám se, že jednou z nich by byla změna klimatu a druhou by bylo šíření jaderných zhraní a odzbrojení. To jsou dvě hlavní otázky, které mohou ohrozit většinu z toho, čeho si v životě ceníme. Proto s tím souhlasím.

Chtěl bych říci několik slov svému drahému příteli Brianu Crowleyovi. Domnívám se, že důležité je dávat, a v tom s ním souhlasím. Avšak vezměme si příklad Čadu. Nevím, zda to byl nejlepší příklad, jaký jste mohl zvolit. Před několika týdny jsem v Čadu byl. Navštívil jsem hlavní město, druhé největší město a Goz Bajdá, kde je rozmístěn irský prapor vyznačující se velmi dobrou morálkou a nesmírnou profesionalitou. Na něco takového bychom měli být hrdí. Jsem hrdý na práci, kterou tento irský prapor odvádí uprostřed savany, kde se s úžasnou velkorysostí snaží pomoci vysídleným lidem v uprchlických táborech. Tleskám irským vojákům, kteří jsou tam, zaujímají velmi ušlechtilý postoj a jsou naprosto odhodláni učinit věci na světě lepšími, což je i cílem této mise.

Chtěl bych vám, pane předsedající, i všem parlamentním skupinám poděkovat a velmi doufám, že v době, která nám zbývá, jak se přibližuje konec roku 2008, budeme schopni konstruktivně pracovat, abychom přeměnili v realitu sen tak mnohých občanů Evropské unie – naplnění Smlouvy, abychom měli Evropu, která má své místo v mezinárodním společenství, ve světě, která odpovídá našim idejím, našim zásadám a našemu způsobu života.

  Karl von Wogau (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Solano, chtěl bych nejprve poděkovat panu Kuhnemu za jeho zprávu a za způsob, jakým se jí zhostil, což znamená, že jsme se dokázali sjednotit téměř na všech bodech.

Pane Solano, před několika měsíci jste se v Bayonne zúčastnil pohřbu pana Polina. Byl to první voják, který položil život v některé z evropských operací. Pro mě to byla velice pohnutá, velice smutná událost, která mě přiměla, abych se znovu důkladně zamyslel nad tím, kdy vlastně vysíláme vojáky a za jakých podmínek.

To je také současně má odpověď paní Beerové a na téma bezpečnosti lidí. Téma bezpečnosti lidí je jistě zajímavé – mimo jiné i z hlediska rozvojové pomoci. Bez bezpečnosti není možný rozvoj. Nejsem si však jist, zda je to téma vhodné pro bezpečnostní a obrannou politiku Evropské unie, neboť by se z toho dalo usoudit, že máme zasahovat v každém případě, na celém světě. Vzbuzuje to očekávání, které možná nebude možné splnit. Když jsou lidé v nouzi, nehledí na to, kdo má nejlepší záměry, ale na to, kdo jim může skutečně pomoci. V tom je slabost tohoto plánu, a nemůže být nic horšího, než vyvolávat falešné naděje. Moje skupina bude proto hlasovat proti zmiňování této zásady.

Před námi je francouzské předsednictví a v jeho průběhu budeme s největší pravděpodobností muset přijmout také určitá důležitá rozhodnutí. Již jsem se o tom zmínil: stále více a více vojáků je vysíláno na nebezpečné mise. Jsme zodpovědni za to, abychom zajistili, že budou mít pro tyto operace také nezbytnou výbavu, nejlepší možnou výbavu. V mnoha oblastech tomu tak dosud není. Máme nedostatky v telekomunikacích a – což je zvlášť důležité – v civilní oblasti a v civilních operacích. Máme nedostatky v průzkumu a navigaci. Očekávám, že zde budou předloženy konkrétní návrhy, takže v budoucnu bude lepší spolupráce a takové projekty a nedostatky budou řešeny společně, jak je v Evropě zvykem.

Zpráva, kterou máme před sebou, požaduje, aby evropské síly (Eurocorps) byly trvale podřízeny Evropské unii. Podle mého názoru by to znamenalo velký krok kupředu v porovnání s bojovými jednotkami, které jsou Evropské unii k dispozici vždy pouze na období šesti měsíců. Vyzývám k tomu, aby se Evropská bezpečnostní a obranná škola, o které se zmínil pan Kuhne, stala víc než pouhou virtuální školou, takže jí budou poskytnuty prostředky na plnění jejího úkolu.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Pane předsedající, chtěl bych vznést několik připomínek k evropské bezpečnostní strategii ve zprávě mého váženého kolegy pana Kuhneho. Pracoval na ní samozřejmě s plnou podporou mé skupiny a domníváme se, že výsledek je skvělý. Nicméně chtěl bych také upozornit vysokého představitele na několik bodů.

Tato bezpečnostní strategie je platná a byla vypracována v roce 2003 jako významná inovace. Podstata strategie samozřejmě zůstává v platnosti. Nyní diskutujeme o jejím přizpůsobení změněné mezinárodní situaci. Důležitou zásadou je účinný multilateralismus. Velký význam má i spojení civilních a vojenských aspektů. Důležitá je také moderní analýza ohrožení. Existuje mnoho pozitivních příkladů toho, jak k tomu Evropská unie pod vedením pana Solany přistupovala v několika posledních letech. Je to skutečně tentýž přístup, ale uplatňuje se v širším pojetí. Všichni říkají, že nelze hovořit jen o terorismu a o tradičních bezpečnostních problémech: je třeba zkoumat také to, čím jsou pro naši bezpečnostní situaci důležité problémy související s energetickou bezpečností a změnou klimatu. To je široké pojetí.

Nicméně bych se přimlouval za úzké pojetí. Nejde totiž pouze o bezpečnost států; jde také o bezpečnost lidí. Je myslím dobře, že pan Kuhne se snaží podnítit tuto diskusi zde v Parlamentu, stejně jako jsme obsáhle diskutovali o „odpovědnosti chránit“ v OSN, což je další téma, které se týká jednotlivců. Musíme ovšem zkoumat, jak to lze začlenit do našeho plánu, a proto je myslím ostudné, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů si nepřeje podílet se na formulování těchto myšlenek. Hovoříme-li o bezpečnosti lidí, nemáme tím na mysli, že by mělo automaticky dojít k zásahu v každé situaci, ve které je možné ohrožení bezpečnosti lidí, ale spíše to, že chceme, aby se tomuto důležitému prvku věnovala větší pozornost.

Pokud jde o toto širší pojetí, je také důležité, že díky Lisabonské smlouvě – a doufejme a modleme se za to, že Irsko bude 12. června hlasovat ve prospěch této Smlouvy, což také předpokládáme – bude Evropská unie schopna pracovat se širokým pojetím, protože nový vysoký představitel, který se tak díky mé vlastní zemi musí tak nazývat, bude také místopředsedou Evropské komise a bude tedy účinně tuto širokou problematiku koordinovat.

A nakonec ještě jednu poznámku týkající se Spojených států. Blíží se volby, a my nevíme, jací budou oba kandidáti. V každém případě je jasné, že s kterýmkoli z nich – a já ovšem doufám, že to bude Barack Obama – bude v řadě bezpečnostních otázek snadnější spolupracovat. Specifickým příkladem je otázka nešíření jaderných zbraní. John McCain k tomuto tématu říká zajímavé věci. Snad koncem tohoto roku přijde čas pro předložení dalších iniciativ, nových dohod: například pokud jde o multilateralizaci cyklu jaderného paliva. Doufám, že vysoký představitel je ochoten vyvinout úsilí v tomto směru.

  István Szent-Iványi (ALDE). – (HU) Pane předsedající, pane vysoký představiteli, pane komisaři, nejprve bych chtěl poblahopřát panu Saryuszi-Wolskému a panu Kuhnemu k jejich vyčerpávajícím zprávám; odvedli skvělou práci. Jedním z nejdůležitějších závěrů ve zprávě pana Saryusze-Wolského je to, že pro Evropskou unii je dnes prioritou číslo jedna stabilita západního Balkánu. Plně se s tím ztotožňuji.

V případě Kosova není v sázce nic menšího než důvěryhodnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dosavadní vývoj není příliš povzbudivý: přestože Ahtisaariho plán podpořily všechny členské státy, dosud se neshodly na tom, zda Kosovo uznat. Ještě větším problémem je však skutečnost, že dosud neexistuje shoda ani v tom, zda by pravomoci UNMIK měly být předány EULEX. Avšak pokud se to nestane, nedokáže Evropská unie splnit své vlastní sliby, a to podkope její důvěryhodnost. Velmi důležitým úkolem mise EULEX je vytvoření ústavnosti, zavedení funkčního tržního hospodářství, posílení multirasové povahy Kosova a budování důvěry mezi lidmi, kteří tam žijí.

Evropská unie nemůže ponechat Kosovo vlastnímu osudu. Naše politika pro západní Balkán se musí opírat o tři pilíře: Za prvé, musíme těmto zemím nabídnout věrohodnou evropskou perspektivu, musíme důkladně zkoumat podmínky a musíme být důslední. Bylo by velkou chybou, kdybychom v tuto chvíli nedokázali politicky zhodnotit existující podmínky nebo kdybychom nedůsledně nabídli ústupky zemím, které s námi nespolupracují – ústupky, jež neposkytneme těm, kdo spolupracují. Tyto záležitosti určitě budou dál ohrožovat důvěryhodnost Evropské unie.

Evropská unie chce hrát globální roli, a to je správné, bude to však jen zbožným příním, dokud nebude schopna ve své bezprostřední blízkosti garantovat možnost míru, stability a pokroku . Děkuji vám.