Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 4. června 2008 - Brusel

19. Výroční zpráva o SZBP za rok 2006 – Evropská bezpečnostní strategie a Evropská bezpečnostní a obranná politika (pokračování rozpravy)

  Předsedající. − Budeme pokračovat ve společné rozpravě o zprávě (A6-0189/2008) pana Saryusze-Wolského, o výroční zprávě o SZBP za rok 2006 a o zprávě (A6-0186/2008) pana Kuhneho o provádění Evropské bezpečnostní strategie a EBOP.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Chtěla bych poblahopřát panu Kuhnemu k jeho vynikající zprávě a zejména proto, že vyzývá k přijetí koncepce bezpečnosti lidí ve spojení se zásadou odpovědnosti chránit – koncepce, kterou zde podpořil také pan Solana.

To musí být dvojice pilířů, o které se bude opírat evropský přístup k misím pro řešení krizí. Na jedné straně rozhodování o zásahu v zemi v rámci EBOP musí být založeno na výkladu Charty OSN, jež zdůrazňuje odpovědnost chránit: povinnost předcházet genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti.

Na druhé straně, jestliže se samotná Unie stane účastníkem krize vyžadující použití vojenských prostředků, je důležité, aby se použití síly řídilo doktrínou bezpečnosti lidí. To by znamenalo, že evropské jednotky budou muset zaměřit své úsilí mnohem více na zřízení bezpečných útočišť pro nebojující civilní obyvatelstvo než na zničení nepřítele v zájmu vojenského vítězství.

Tyto dvě zásady poskytují Evropě soudržnou strategii pro řešení na počátku 21. století. Pozměňovací návrh 1 předložený skupinou Sociálních demokratů v Evropském parlamentu je tedy odrazem morálních, právních a operačních požadavků, jimž čelíme v Afghánistánu, Čadu a Libanonu a kterým budeme čelit v budoucnosti.

Z těchto důvodů považují za politováníhodné, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice tento pozměňovací návrh odmítly. Toto reakční seskupení dál zavírá oči nad prvenstvím lidských práv – koncepcí, jež by posílila legitimitu a lidovou podporu mísí EBOP.

  Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, obávám se, že při dnešní odpolední rozpravě narážíme na dva problémy. Prvním jsou žvásty, které slyšíme od krajní pravice na adresu Lisabonské smlouvy. Druhým je to, že existuje určité přílišné uspokojení na straně těch, včetně mne samotného, kdo důrazně vystupují na obranu společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. Cílem velké evropské bezpečnostní strategie není to, aby se jí obdivovali, ale aby se jí řídili, a Rada a členské státy se touto skvělou strategií příliš často neřídí.

Spojené království a Francie nesplnily sliby z dohody ze St Malo. Někteří další trvají na skrblické a poraženecké politice, podle které by vojenské výdaje měly zůstat tam, kam klesly. Jaký smysl má taková politika, jejímž cílem je rozdělení břemene? Skutečnost je taková, že pouhých 20 % našich ozbrojených sil může skutečně bojovat. Několik misí EBOP krachuje. Neexistence evropského ústředí EBOP tříští velení a narušuje sdružování zdrojů.

Smutné je i to, že se až příliš často neumíme poučit ze svých chyb a prosté štěpení bezpečnostní strategie to také nespraví.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vyslechl jsem program SZBP, ale připadá mi poněkud směšné, že přichází z Evropy, která nedokáže kontrolovat ani své vlastní vnější hranice, přistěhovalců, pašeráků a příslušníků mafie.

Bezpečnostní politika, která nemá základ – pokud zde nějaký je, řekněte nám prosím, pane Solano, co je tímto základem!

Zpráva se opakovaně zmiňuje o změně klimatu, ale nebezpečí vyplývající z možnosti vojenského útoku, teroristických útoků biologické nebo dokonce jaderné povahy je ignorováno, a to i přesto, že toto nebezpečí je mnohem závažnější a snad i reálné, vzhledem k hrozbám, jež zaznívají z úst islámských teroristů.

Evropa je slabá, pokud jde o vyvozování politických závěrů. Podívejte se například na Černé moře, které je jakousi šachovnicí, na které není žádná evropská politika. A to nehledě na skutečnost, že na této šachovnici se rozhoduje o naší energetické budoucnosti a o naší budoucí bezpečnosti. Kde na této šachovnici je politický přístup Evropy?

Lisabonská smlouva nám nenabídne nic víc, než to málo, co bylo dosaženo: neperspektivnost Evropy, která nemá žádnou politickou vizi. Pane Solano, to je nicota 10letého řízení zahraniční politiky. Vše, co jste dosáhl za oněch 10 posledních let, je pouhé nic!

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, tyto dvě zprávy jasně svědčí o eskalaci agresivity a imperialistických plánů EU. Je v nich stanovena řada priorit na rok 2008, jejichž cílem je hospodářské, politické a vojenské prosazování evropského kapitálu ve světě. EU také hodlá plenit národy a země, buď samostatně, anebo tam, kde to není možné, s pomocí USA a NATO.

V první zprávě je jedním z charakteristických bodů vměšování a zahajování válek pod zákonnou kouřovou clonou takových záminek, jako je boj proti terorismu a „ochrana lidských práv a demokracie“. V odstavci 15, pane Solano, se typicky, nepřijatelně a nebezpečně rozlišuje mezi demokratickými a nedemokratickými státy. Kdo vám dal právo označovat národy za demokratické nebo nedemokratické? V této souvislosti také používáte nový termín „bezpečnost lidí“ jako záminku pro vedení preventivních válek.

Obě zprávy, zejména druhá, dále podporují větší militarizaci EU vzhledem k novému rozmachu bojových jednotek a vytvoření stálých vojenských sil EU. Tomu má napomoci rozvoj Eurocorps, stálá strukturovaná spolupráce a přizpůsobování ozbrojených sil členských států agresivním plánům EU.

Razantním zvyšováním příspěvků na zbraně a vojenských výdajů z rozpočtu EU tak Evropa kráčí ve šlépějích NATO.

Pod pláštíkem vojenských misí, údajných nevojenských policejních a právních misí se stupňuje spolupráce mezi EU a NATO. To jsou experti, kteří ve skutečnosti připravují a zajišťují vojenské kampaně EU. Chlubíte se 17 provedenými vojenskými misemi a vyzýváte k dalším.

EU, jakou budujete, je unií války, agrese a imperialismu. Z tohoto důvodu se musí lidé vydat cestou odporu, odpírání poslušnosti a nedisciplinovanosti.

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Pane předsedající, dnes hovoříme o oblasti pravomocí, která byla až dosud vyhrazena svrchovaným evropským státům. Vznik zahraniční a bezpečnostní politiky EU se dnes stává realitou více než kdy předtím, zejména po přijetí nové Lisabonské euroústavy.

Jako polský poslanec nechci a nemohu při rozhodování o polské zahraniční politice souhlasit s Bruselem spíše než s Varšavou, přičemž ve vojenských veleních mimo Berlín nebo Brusel budou naši bezpečnost zajišťovat němečtí generálové. Nechci ani to, aby polští vojáci mající na svých uniformách vlajku EU hájili cizí zájmy v různých místech Evropy a světa.

Současné trendy a nynější otevřená struktura jediného evropského státu jsou nepřijatelné. Můžete samozřejmě podvést své vlastní národy tím, že se jich ani nezeptáte, co si myslí o budování super-EU, ale dříve nebo později tento projekt ztroskotá.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Pane předsedající, dnešní poselství by mělo být takové, že SZBP by vice než kdy předtím měla být založena na společných evropských hodnotách. Existuje jedna přesvědčivá odpověď na stále narůstající bezpečnostní výzvy: solidarita a posílená koordinace společných zahraničních a bezpečnostních politik. Tyto hodnotově orientované cíle by měly mít prioritu nad dvoustrannými vztahy a pan Solana měl pravdu, když nám říkal, že to, co je skutečně důležité, je politická vůle.

Pokud jde o energetickou bezpečnost, chtěl bych vyzval Komisi a Radu, aby vzaly seriózně v úvahu postoj Parlamentu k otázkám energetické bezpečnosti z loňského září, který nabízí také určitá institucionální zlepšení.

Tato zpráva také vyzývá Komisi, aby s maximálním nasazením usilovala o úspěšné dokončení plynovodu Nabucco. Domnívám se, že otázka nestojí tak, zda jedno, nebo druhé: měli bychom budovat svůj vlastní plynovod v praktické rovině a účinně.

A konečně je nejvyšší čas, abychom účinně reagovali na nové kybernetické výzvy, o nichž se zmiňuje zpravodaj pan Kuhne. Chce se mi použít termínu „kybernetický terorismus“. V loňském roce byl zmobilizován milion počítačů na celém světě, aby blokovaly vládní instituce a banky v Estonsku. Domnívám se, že i Evropský parlament musí připravit jasný postoj, pokud jde o to, jak reagovat na hrozby nejnovějších technologií, které, jak se zdá, zatím převyšují pokrok dosažený v Lisabonské strategii.

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, chci se vyjádřit k jedné zásadní otázce, a sice k neokonzervativním tendencím této Sněmovny v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Leckdo z nás se zřejmě domnívá, že podstata jakékoli zahraniční politiky závisí na povaze politických režimů, které ji provádějí; proto to vypadá, jako by se našim hlavním cílem stal vývoz našeho politického modelu. Evropská unie nemá bohužel ani rozhodovací mechanismy, ani nástroje na efektivní podporu intervenční politiky.

Musíme tento přístup změnit a postavit své vnější akce na realistický základ. To znamená: Jasně definovat cíle své zahraniční politiky v souladu se společnými existenčními zájmy evropských občanů, sladit tyto cíle se zdroji, a přitom vzít na vědomí, že na tomto světě existují činitelé, kteří se od nás liší a nemusí vždy nutně sdílet naše hodnoty; naučit se s nimi pracovat a vzdát se narcismu, snažit se jednat a spolupracovat s těmi, kdo má jiný názor než my, a ne jen se svými přáteli.

Měli bychom se jistě pokusit o to, abychom z co nejvíce účastníků našich diskusí učinili své přátele, ale než tak učiníme, a zatímco tak budeme činit, domnívám se, že se musíme naučit žít s těmi, kdo nejsou jako my. Domnívám se, že bychom měli přitahovat spíše svými nástroji, svým chováním při prosazování svých cílů než svými cíli, a tím koneckonců propagovat svůj model ve světě.

  Paweł Bartłomiej Piskorski (ALDE). – (PL) Pane předsedající, je zde několik aspektů, které musíme vzít v úvahu, když dnes diskutujeme o společné zahraniční politice Evropské unie. Zprávy pana Kuhneho a pana Saryusze-Wolského jsou skutečně velmi kvalitní, ale několik prvků přece chybí.

Chtěl bych poukázat na to, že bychom měli více vysvětlovat evropskou zahraniční politiku, a to i její obranný aspekt, své veřejnosti. Naši občané, naše veřejnost si velmi dobře uvědomují, co od nás, Evropské unie, vychází – zemědělská politika, politika v oblasti infrastruktury – ale nemají nikdy jasno o tom, co je evropská zahraniční a obranná politika a s čím souvisí. Nezapomínejme na to, že při svém vzniku se Evropská unie konstituovala na jiných otázkách, než je tato.

Je také důležité vzít v úvahu Lisabonskou smlouvu, která, jak věřím, vstoupí co nejdříve v platnost a stane se základem pro nové akce EU, a zajistit, že jedním z jejích výsledků bude soubor nástrojů, jež budou co nejúčinnější. Mnozí z řečníků se zde zabývali hlavně vojenskými záležitostmi. Bojové jednotky a vše, co souvisí s evropskou obrannou identitou, je jistě velmi důležité, ale neméně důležité je to, abychom diskutovali o modelu evropské diplomacie a o tom, jak má tato diplomatická služba fungovat.

Je důležité, že zpráva zdůrazňuje, že zahraniční a obranná politika EU je úzce provázána s řadou velmi důležitých oblastí života v Evropské unii. Je třeba zdůraznit, že přicházíme také s myšlenkami společné energetické politiky a energetické bezpečnosti jako jedním z prvků našeho společného evropského myšlení.

A na závěr, je důležité, že pojímáme zahraniční a bezpečnostní politiku jako rozšíření oblasti bezpečnosti, stability a demokracie. V této souvislosti vysoce oceňuji to, že je kladen velký důraz na Balkán a na Gruzii.

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, jedním z nejdůležitějších úkolů Evropské unie je bezpečnost lidí žijících v Evropě. Pohlédneme-li na politiku Společenství v posledních letech realisticky, pak vidíme, že kromě politických akcí jsme vojensky velmi slabí. Některé evropské země se při sledování svých vlastních ambic pokoušejí politicky a vojensky soupeřit s NATO, jehož jsou členy. Bylo by chybou, kdybychom kladli důraz na vytváření společných bojových jednotek, zejména s rozšířeným velením, místo abychom profesionalizovali vybrané jednotky v jednotlivých členských státech. Bude také chybou, jestliže budeme nedostatečně využívat stávajících struktur NATO.

Síla Společenství musí spočívat v silných armádách jednotlivých zemí. Evropská unie musí vyřešit konflikty v Evropě, které jsou v současné době zmrazené, a to nejen pomocí deklarací, ale také prostřednictvím konkrétních politických akcí. Nedávné problémy v Gruzii byly vyprovokovány mimo jiné podporou, kterou EU poskytly Kosovu.

  Francisco José Millán Mon (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, zpráva pana Saryusze-Wolského, kterou zítra schválíme, je velice komplexní zpráva, jež vyváženě pokrývá prakticky všechny oblasti světa v působnosti zahraniční politiky Evropské unie. Protože mám pouze dvě minuty, chci se zmínit jen o některých horizontálních aspektech, které jsou ve zprávě oprávněně zahrnuty.

Zahraniční politiku dnes nejde vykládat jen z čistě geografického hlediska. Existují otázky, které mají globální, horizontální aspekt, a jsou tak významné, že by se jimi měli zajímat nejvyšší zahraničně političtí činitelé Unie. Mám na mysli především boj proti terorismu a organizovanému zločinu. To jsou záležitosti, kterým by zahraniční a bezpečnostní politika měla věnovat velkou pozornost.

Další velice důležitou otázkou je migrace a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Musíme si zajistit spolupráci zemí původu a tranzitních zemí, a Unie by se na tom měla prostřednictvím svých vnějších akcí rozhodně podílet. Zkrátka, chceme-li vybudovat v Evropské unii oblast bezpečnosti, svobody a spravedlnosti, je vnější dimenze, jak se uvádí ve zprávě pana Saryusze-Wolského, velmi důležitá. Za něco takového nemohou odpovídat jen ministři vnitra nebo komisař pro spravedlnost.

Jiným prioritním horizontálním aspektem je energetická bezpečnost. Vzhledem k vysoké vnější závislosti členských států musíme směřovat ke společné zahraniční politice pro Unii v oblasti energetiky. V důsledku očividné globální povahy změny klimatu je dále nutná vnější akce ze strany Unie, abychom nalezli na tuto hrozbu účinnou odpověď.

Dámy a pánové, domnívám se, že je nezbytné, abychom ve všech těchto otázkách pokročili kupředu a aby se zahraniční politika Unie stala součástí tohoto úsilí. Je zde řada otázek, jež občany znepokojují, a občané soudí, že Evropská unie by s nimi měla účinně pohnout kupředu, neboť důvodem sdílené státní svrchovanosti je právě řešení výzev, jež vycházejí za hranice jednotlivých států a jsou tak výzvami globálními.

Pokrokem v těchto oblastech, bude Evropská unie moci lépe zdůvodnit oprávněnost své existence a zvýšit tak svou legitimitu, pokud jde o veřejné mínění a občany.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – Pane předsedající, blahopřeji oběma zpravodajům a při hodnocení zprávy o SZBP se ztotožňuji s významem Lisabonské smlouvy .

Kdybychom vedli tuto diskusi za deset dní, po rozhodujícím referendu – a já věřím, že Irsko řekne „ano“ – byla by ještě konkrétnější a optimističtější.

Nyní, kdy hrozby narůstají a pronikají k nám ze všech stran, a pokud EU nedokáže vystupovat jednohlasně, je důležité, aby vystupovala alespoň koordinovaně a ím důrazněji. Plně souhlasím s hodnocením pana Solany.

Zahájit jednání o dohodě mezi EU a Ruskem nebude snadné. Po jedenapůlletém odkladu hrozí, že ztratíme zřejmě stejně tolik nebo ještě více času, pokud se nezaměříme na nejzásadnější otázky. Proto musí 27 zemí koordinovat své zájmy a soustředit se na ty, jež jsou společné a důležité pro všechny. Alterativou k odkladu jednání nebo jejich neúspěchu je rozšíření dvoustranných jednání mezi Moskvou a Římem nebo Vilniusem, Berlínem nebo Budapeští, Paříží nebo Sofií. Není to volba přitažlivá, zejména pro nové státy.

Odpověď Komise a Rady přišla včas – vzhledem k hrozbě změny klimatu – a označila tuto otázku za ústřední. Evropský parlament by měl trvale sledovat a kontrolovat, jak jsou prováděny plány a opatření, jež mají této hrozbě čelit.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, v této zprávě se zdůrazňuje význam lidských a občanských práv, což je dobře. Za mimořádně důležité jsou považovány také trendy v oblasti  energetické bezpečnosti. Ve zprávě je rovněž vyjádřen nesouhlas s tím, jak třetí strany, hlavně Rusko, používají energii jako politický prostředek a členské státy podepisují dvoustranné energetické dohody bez koordinace v rámci EU.

EU se skutečně musí podívat do zrcadla. Rusko spolupracuje s členskými státy EU napřímo, protože EU nemá soudržnou nebo koordinovanou energetickou politiku. Nejsem si jistá, zda členské státy vůbec nějakou chtějí. Význam Ruska jako důležitého a snad i nejdůležitějšího energetického partnera EU je nepopiratelný. Je třeba, aby energetická spolupráce mezi Ruskem a EU směřovala k situaci, která bude výhodná pro obě strany. Domnívám se, že této oboustranně výhodné situace lze také dosáhnout na základě politické vůle a za výrazného snížení předsudků.

Energetická politika společně prováděná Ruskem a EU by měla být založena na spolupráci, a ne na konfrontaci. Určité kruhy, a to i některé kruhy v EU, se v současné době pokoušejí poškodit spolupráci vyvoláváním konfrontací. Rusko již dlouho chce být rovnocenným partnerem EU. Může jím být. Víme ovšem, že s Ruskem se nejedná snadno.

Je třeba, aby společná zahraniční a bezpečnostní politika EU více ovlivňovala mezinárodní politiku. Jsem rozhodně pro to, aby Parlament vyvinul tlak na Radu s cílem podpořit myšlenku stálého členství EU v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Dokud jím EU není, bude obtížné vystupovat jednomyslně.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE).

- (SK) Projednávaný dokument se především opírá o evropskou bezpečnostní strategii přijatou Radou v prosinci 2003 a usnesení o společné zahraniční a bezpečnostní politice z května 2007.

Oceňuji práci zpravodaje pana Saryusze-Wolského, předsedy výboru pro zahraniční věci, který nám předložil k hlasování komplexní a kvalitní text.

Chtěl bych zdůraznit některé aspekty evropské zahraniční politiky, která nemůže nespolupracovat strategicky s naším nejsilnějším spojencem, se Spojenými státy americkými. To je přiměřeně vyjádřeno v dohodě o transatlantickém partnerství mezi EU a USA, které zahrnuje i aspekt hospodářských vztahů. Tato otázka úzce souvisí také s vojenskou spoluprací nejen s USA, ale i v rámci NATO. Přirozeně je třeba vyjasnit a říci na rovinu, zda bezpečnostní deštník budovaný radarovým systémem v Polsku a v České republice bude sloužit a účinně chránit společné evropské zájmy, anebo zda jde pouze o jednostrannou iniciativu ve snaze preventivně působit proti hrozbám z Asie. Obzvláště mám na mysli chování Íránu v oblasti Blízkého východu.

Všichni víme, že Írán vojensky a finančně podporuje Sýrii a hlavně teroristické skupiny operující v dané oblasti, které neustále ohrožují stabilitu a mír operacemi Hizballáhu v jižním Libanonu a Sýrii. Írán se netají tím, že chce získat hegemonistické postavení, což podporuje svým vojenským jaderným programem. Rád bych se však zeptal, zda je možné, aby se dnes projednávaný zahraničně politický dokument odvolával na Lisabonskou smlouvu, jak je tomu v řadě případů, neboť tato Smlouva ještě není platná, když ratifikační proces všemi členskými státy ještě nebyl dokončen. A mám ještě jednu otázku: podle jaké právní normy Evropská unie vyslala misi EULEX do Kosova? Nebyl to vlastně postup ante legem? Jsem si jist, že neexistuje žádná rezoluce OSN, která by k takovému kroku opravňovala.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, svět, ve kterém je EU vyzývána k tomu, aby posílila svou integraci směrem ke skutečně jednotné zahraniční politice, se s každým dnem stále více komplikuje. Vyhlídka hospodářské recese podněcovaná současnou finanční krizí a rostoucími náklady na energii, neuspokojivý stav transatlantických vztahů a narůstající sebevědomí Ruska, jež stále víc a víc vystavuje Evropu starým geopolitickým výzvám, na které již není připravena, jsou jen odrazem současného mezinárodního prostředí.

V těchto podmínkách, na pozadí vzrůstající závislosti EU na ruských dodávkách, se energie stává lakmusovým testem úspěchu či neúspěchu v dosažení cíle společné zahraniční politiky EU, neboť vše záleží na tom, zda se Evropa shodne na vytvoření jednotného trhu s energií a bude následně vystupovat vůči dodavatelům a zejména vůči Rusku jednomyslně, anebo zda zachová nynější rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a dá přednost uzavírání dvoustranných kontraktů o zvýhodněných dodávkách s cílem uspokojit své rostoucí energetické potřeby. Dnešní světová politika je především o plynu a o ropě.

  Colm Burke (PPE-DE). – Pane předsedající, podporuji rozvoj SZBP včetně EBOP a změny vnesené do těchto oblastí politiky Lisabonskou smlouvou. To je také postoj irské vlády. Tyto změny umožní EU rozvíjet své schopnosti v oblasti předcházení konfliktům a řešení krizí a zajistí, že jakékoli nové uspořádání bude plně v souladu s tradiční politikou vojenské neutrality Irska.

Kolegům cestovatelům ze Sinn Fein, kteří šíří nepravdivé informace o Lisabonské smlouvě, říkám vám, že v Irsku existuje systém trojí pojistky proti vyslání jednotek: především musí o něm rozhodnout OSN; za druhé, musí o něm rozhodnout vláda; a za třetí, musí je schválit Dáil Éireann, irský parlament. To se po Lisabonu nezmění.

Názorným příkladem činností EU v této oblasti je současná mise EU v Čadu schválená OSN, ve které hraje Irsko velmi důležitou úlohu. Jako každý, kdo v poslední době navštívil Čad a základnu mírové mise EU na východě země, jsem přesvědčena, že tato mise zajistí bezpečnost pro poskytnutí humanitární pomoci statisícům uprchlíků a vysídlených osob a pro ochranu humanitárních pracovníků na místě. Tato mise EBOP v Čadu je vůbec první mírovou operací podniknutou EU v téměř plném souladu se všemi zainteresovanými stranami.

Další mise s irskou účastí zahrnují výcvik policistů na palestinských územích, monitorování mírového procesu mezi povstalci a vládou v Indonésii a poskytování podpory policejním orgánům v Bosně.

Od roku 2003 bylo již více než 20 takových misí. Žádostí, aby EU poskytla pomoc a podporu v těchto oblastech, je stale vice. Zásadním momentem společným pro všechny tyto iniciativy je to, že jejich cílem je zvýšit účinnost činností zaměřených na udržení míru a řešení krizí.

Z vnitrostátního hlediska si ponecháváme právo veta na jakýkoli vývoj, s kterým nesouhlasíme, a ponecháváme si i svrchované právo rozhodovat o účasti v jakékoli misi pro řešení krizí v souladu s našimi vlastními legislativními požadavky. To je jeden z mnoha důvodů, proč by lidé v Irsku měli 12. června hlasovat „pro“.

  Předsedající. − Než budeme pokračovat, chtěl bych přivítat všechny naše návštěvníky na galerii pro návštěvníky, ale zejména skupinu z mého vlastního volebního obvodu v Yorkshire a v Humberu.

  Anna Záborská (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, pane vysoký komisaři, obracím se na vás přímo s otázkou o pronásledování, jemuž jsou vystaveni křesťané v Alžírsku. Jaká opatření přijala Evropská unie ohledně pronásledování křesťanů ve státu, se kterým máme úzké styky? Náboženská svoboda je zakotvena v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv, z čehož také vyplývá pro každý stát povinnost zajistit, že tato práva budou dodržována. Alžírsko je členem Organizace spojených národů, avšak toto základní právo ignoruje. Křesťané jsou také občany; mají stejné právo vyznávat svou víru jako každé jiné náboženské společenství. Proto vás, pane vysoký komisaři, snažně prosím, abyste využil všech přímých i nepřímých diplomatických kanálů pro ukončení tohoto pronásledování křesťanů. Také zde je v sázce důvěryhodnost Evropské unie.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane Solano, domnívám se, že tato rozprava zcela jasně ukazuje, že Evropská unie může být skutečnou politickou unií jen za určitých podmínek. Za prvé, jedině tehdy, jestliže bude ratifikována Lisabonská smlouva, a za druhé, jestliže zde bude aktuální evropská bezpečnostní a obranná politika hodná toho jména, to znamená, až se vyvine v něco lepšího. Teprve pak bude mít Evropská unie příležitost k tomu, aby se z globálního plátce stala globálním hráčem.

Není pochyby o tom, že naše úsilí v Čadu si zpočátku nevedlo nejlépe, ale je to případová studie, ze které jsme se my jako Evropská unie dokázali poučit, protože nedostatky se prostě velmi markantně projevily. To ještě jednou ukázalo, že evropská bezpečnostní a obranná politika vyžaduje kompatibilní systémy a nové a rychlé mechanismy, jež učiní jednotky dostupnými. Čas na diskusi již vypršel; nyní je načase, abychom konali!

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát panu Kuhnemu k jeho výborné zprávě. Má naprostou pravdu v tom, že z hlediska společné zahraniční a bezpečnostní politiky bude rok 2008 rokem určujícím . Nejen kvůli Lisabonské smlouvě, ale i proto, že Kosovo bude největším testem toho, zda bude EU připravena Kosovo náležitě politizovat. Bohužel dosud nebyla dosažena shoda mezi OSN a EU a bohužel nejsme připraveni ani v intelektuální rovině, neboť jsme se nepoučili ze své přítomnosti v Bosně a Hercegovině.

Pokud jde o druhou zprávu, protiruskou rétoriku ve zprávě pana Saryusze-Wolského považuji za nešťastnou. Rusko je možné a nutné kritizovat, ale současně je nepostradatelným partnerem a oboustranným zájmem je prohlubování spolupráce. To, že nemáme žádnou společnou energetickou politiku, není proto, že členské státy EU uzavírají dvoustranné dohody, ale proto, že kvůli neexistenci společné energetické politiky nemáme nic, čemu by se mohly zájmy členských států přizpůsobit nebo s čím by se mohly ztotožnit, takže kritika obsažená ve zprávě pana Saryusze-Wolského není přijatelná. Děkuji vám za pozornost.

  Monika Beňová (PSE). – (SK) Stejně jako kolegové přede mnou bych chtěla ocenit práci pana Saryusze-Wolského a pana Kuhneho a zejména rovnováhu mezi sociálními, právními a hospodářskými aspekty, jež jsou ve zprávě poskytnuty. Pro budoucnost bude myslím velmi důležité, abychom kladli větší důraz a byli lépe připraveni na své dva největší partnery: na Spojené státy americké i na Rusko. V Rusku je nový prezident. Také ve Spojených státech amerických bude brzy nová vláda. Proto bude velmi správné, abychom se ve své společné zahraniční politice zaměřili právě na tyto dvě země.

Pokud jde o ekonomickou rovinu, je třeba zdůraznit hlavně potřebu zajištění energetické bezpečnosti Evropské unie. Věřím, že v tomto směru pokročí zejména jednání s Ruskou federací. A když už hovoříme o našich dvou partnerech, bylo by velmi dobré, kdybychom ve vztahu k oběma stranám, ať již ke Spojeným státům americkým nebo k Ruské federaci, vystupovali jako rovnocenný a stejně kompetentní partner a aby to byla politika vyvážená. Závěrem bych chtěla, pane předsedající, ocenit i zmínku o Lisabonské smlouvě. Tím, že ji ve zprávě zmiňujeme, dáváme totiž najevo, že Parlament s ratifikací Lisabonské smlouvy počítá a že za ní stojí.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Děkuji, pane předsedající, pan Solana mezi námi delší dobu nebyl a už jsem měl obavy o jeho zdraví, ale vidím, že je zdráv, že je v pořádku, že ani po Kosovu se neoběsil jako Jidáš Iškariotský, takže mu mohu položit otázku, zda věděl, že Hašim Tači a jeho kumpáni obchodují s lidskými orgány srbských zajatců. Věděl to, nebo ne?

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, oba zpravodajové mají mé plné uznání. To jsou dobré dokumenty. Chtěl bych však poukázat na několik otázek souvisejících se zahraniční a obrannou politikou. Zde mám na mysli náš evropský potenciál v následujících oblastech.

Demografie – tento potenciál se snižuje. Hospodářský potenciál není špatný, ale hrozí nám finanční krize. Vojenský potenciál – nesjednocený, roztříštěný – vidíme, jaký je. Energetický potenciál, potenciál přístupu k vodě a k potravinám. Hovořili jsme o dalších hrozbách, chtěl bych například zmínit také epidemiologické hrozby a informační bezpečnost. Zahraniční politika by dnes podle mého názoru měla zahrnovat svazek se zeměmi, které jsou nám civilizačně blízké, spolupráci se všemi, kdo chtějí spolupracovat, a pevné stanovisko vůči ostatním.

  Csaba Sógor (PPE-DE). – (HU) Dnes je tomu přesně 88 let, co evropské mocnosti v Trianonské smlouvě, která ukončila první světovou válku, přijaly určitá bezpečnostně politická rozhodnutí, jež ignorovala práva národnostních menšin, anebo je zaručila pouze na papíře. Tento problém nevyřešila ani Pařížská smlouva po druhé světové válce. Otázka bezpečnostní politiky se omezila na záruku neporušitelnosti hranic. Mnohé z tehdy vytvořených hranic zanikly a Československo a Jugoslávie neexistují.

Otázka menšin zůstává. My, Maďaři, jsme skončili v osmi zemích, z nichž doposud pouze Slovinsko bylo schopno vyřešit práva maďarského komunity uspokojivým způsobem. Podle této zprávy je nutné pokročit dále v souladu s evropskými normami v zájmu zajištění skutečné ochrany práv menšin.

Ale o jakých evropských normách je tu řeč? Bylo by dobré, abychom to, co očekáváme od západního Balkánu, požadovali i v Evropě samotné. Latinské přísloví praví, „chceš-li mír, připravuj se na válku“. Dnes chceme bezpečnou Evropu. Práva menšin musí být vyřešena jak v EU, tak mimo ni s pomocí nástrojů regionální a kulturní autonomie, které se osvědčily v západní polovině Evropy. Děkuji vám.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Pane předsedající, podobně jako pan Solana přede mnou se i já domnívám, že tato rozprava ukázala široký konsensus, pokud jde o základní orientaci evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, a jsem tomu velmi rád.

Rád bych se ve stručnosti vyjádřil ke třem věcem. Za prvé, chtěl bych se vrátit k otázce vymezení pojmu bezpečnosti. Vůbec si nemyslím, že jsme od něho velmi vzdáleni. Žádný z velkých globálních problémů, které budeme muset nyní a v blízké budoucnosti řešit, není bez spojitosti se sférou bezpečnostní politiky. Dokonce i krize na finančních trzích má bezpečnostně politický rozměr, stejně tak situace v oblasti potravin a komodit, aniž bychom zapomínali na běžné zájmy.

Nicméně nehrozí, že by se naše zahraniční politika militarizovala, nebo že se Evropská unie bude militarizovat, protože vojenská odpověď na tato rizika je volbou jen ve zcela výjimečných případech. Pokud bude vůbec použita, bude to obvykle pouze proto, abychom vytvořili bezpečné prostředí, ve kterém může být splněn reálný úkol, a ten bude politické povahy a bude se týkat občanské společnosti. Musíme však být schopni provést obojí. Musíme být připraveni na obojí, a to je přesně ten směr, kterým jde evropská politika. Navíc máme zvláštní předpoklady pro to, abychom se zabývali krizemi ve světě, protože máme k dispozici širokou paletu nástrojů pro provádění svých strategií.

Evropská unie může využívat nejen SZBP a EBOP, ale i různé nástroje Společenství, jako jsou obecně nástroje pro stabilitu a rozvojovou spolupráci, pro humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany.

Musíme zajistit, abychom vždy vybrali správné nástroje a to, aby zde byla logická interakce mezi rozličnými zúčastněnými stranami. Jednou z nejdůležitějších výhod Lisabonské smlouvy – až vstoupí v platnost – je bezpochyby to, že tato harmonická, účinná interakce bude mnohem víc usnadněna.

Závěrem bych chtěl shrnout, že co je zde opravdu důležité, je naše sdílená politická vůle využít svých příležitostí. Příležitosti zde jsou; pouze jich musíme chtít využít. Musíme jich využít takovým způsobem, že všichni potáhneme za jeden provaz. Realita je taková, že za současných okolností ani nemáme jinou možnost. Prostě si nemůžeme dovolit být nedůslední nebo vynakládat prostředky neúčelně. Musíme spíše spojit své síly a soustředit své zdroje a nástroje, pokud chceme dosáhnout společné, věrohodné a soudržné zahraniční politiky EU. Jen tehdy budeme schopni se vyrovnat s požadavky a splnit reálná očekávání našich občanů a partnerů.

Velmi vám děkuji.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − Pane předsedající, rád bych zodpověděl dvě nebo tři otázky, které byly položeny přímo mně. Za prvé, otázku pana Salafranca Sáncheze-Neyra.

(ES) Pane Salafranco Sánchezi-Neyro, na obě otázky, které jste mi položil, odpovím ano, ale dovolte mi nejprve říci, že především počkáme, zda bude přijata Smlouva. Otázky, které závisí na ratifikaci Smlouvy, budou muset počkat a na dohody pravděpodobně přijde řada až později.

(FR) Paní Záborská, tuto věc zkoumáme. Jelikož zde paní Záborská není, nechám si odpověď na později.

V Agentuře velice usilovně pracujeme na interoperabilitě: to je něco, na co jste se ptala, a odpověď zní „ano“. Pokud jde o ostatní otázky, zodpověděl jsem je při svém předchozím vystoupení.

Pozorně jsem vyslechl všechna vystoupení a doufám, že s postupem času – jak se budeme blížit chvíli pravdy – po ratifikaci Smlouvy budeme schopni některé myšlenky, které zde byly navrženy, společně uvést do praxe. Ještě než vystoupí, chtěl bych ještě jednou poblahopřát oběma zpravodajům, jak jsem již veřejně řekl předtím.

A konečně bych chtěl říci, že plně souhlasím s tím, co řekl komisař Verheugen ve svém posledním vystoupení, a nemám, co bych k tomu dodal.

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, je obtížné shrnout tuto rozpravu několika slovy, ale její obsah mne potěšil. Nejdůležitějším závěrem, který z toho můžeme vyvodit, je potřeba spolupráce mezi Parlamentem, Radou, Komisí a členskými státy. Za druhé, existuje dosti velká shoda ohledně obsahu. Za třetí, uvědomujeme si, že mnohé mimořádně důležité věci již byly učiněny. A konečně, zdůrazňujeme potřebu znásobit své úsilí.

Komisař a místopředseda Verheugen zcela správně poukázal na nesmírný přínos politik Společenství řízených Evropskou komisí. Jeho postoj sdílím, protože bez výsledků dosažených pomocí politik Společenství by integrovaná zahraniční politika byla neúplná.

Poprvé si myslím, že tato rozprava je přípravou na jmenování budoucího ministra zahraničí EU s „dvojím portfejem“.

Což mne přivádí k tomu, abych položil otázku: co si počneme bez tohoto tvůrčího napětí?

(FR) … v budoucnu, až zde bude jen jedna instituce. Souhlasím s myšlenkou, že pro tyto instituce potřebujeme obsahově silnější zahraniční politiku. Nejčastěji zmiňovaným tématem je energetická bezpečnost. Nejčastěji zmiňovanou zemí nebo zeměpisnou lokalitou je, jak se zdá, Afghánistán, jako by to byl jakýsi test pro Evropskou unii i pro celé mezinárodní společenství. Bylo zde i několik bodů, v nichž se rozcházíme. Naše rozpravy by možná byly poněkud nudné, kdyby nebyly těmito rozdíly podněcovány. Doufám proto, že budoucí rozpravy budou stejně tak živé a tak bohaté, jako je tato. Dosáhli jsme však shody v hlavních zásadách, což vypadá velmi slibně, a doufám, že Rada, vysoký představitel a Komise, samozřejmě s velmi skromnou podporou Parlamentu, budou schopny v budoucnu vybudovat pro Unii takovou zahraniční politiku, která bude ještě silnější, významnější a ambicióznější.

  Helmut Kuhne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, tato poslední příležitost k vystoupení mi umožňuje udělat něco, na co jsem dříve neměl čas – poděkovat komisaři Verheugenovi a panu Solanovi za skvělou spolupráci s jejich spolupracovníky, kteří byli k dispozici pro diskuse a od nichý jsem se mnohému naučil. To tuto zprávu velmi pozitivně ovlivnilo.

Chtěl bych také poděkovat všem členům výboru, zejména předsedovi výboru a zpravodaji ke druhé zprávě panu Saryuszi-Wolskému. Párkrát jsme si vyměnili psaníčka jako žáci ve škole, když se některé otázky v našich zprávách překrývaly, abychom dosáhli stejného slovního vyjádření. I to fungovalo velmi dobře.

Rád bych poukázal na tři věci:

Nejprve v angličtině, jelikož se někteří vystupující dotkli otázky irského referenda.

K pověstem o militarizaci: moje zpráva obsahuje dlouhý seznam návrhů v oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení – je toho celá stránka. Za druhé, Lisabonská smlouva ponechává každému členskému státu právo zdržet se účasti na misích EU, zvláště na vojenských misích. Toto právo Lisabonská smlouva neporušuje ani v nejmenším. Bylo velmi zajímavé slyšet, jak zde samozvaní zastánci NATO vyjadřují obavy ze ztráty nezávislosti neutrálního Irska v rámci EBOP. Bylo to myslím velmi zajímavé.

 Pflügerem se týká otázky parlamentní kontroly: Nevím, zda to bylo úmyslné nedorozumění, ale ve zprávě pana Saryusze-Wolského ani v mé vlastní zprávě není nic, co by bránilo skupinám v přístupu k utajovaným informacím. Formulace je v tomto směru otevřená. Zde v Parlamentu musíme nejprve za domácí úkol vypracovat určitý jednací postoj vůči Radě. Jakou úroveň bezpečnostních prověrek chceme poskytnout, a kolika poslancům? Může se třeba stát, že všechny skupiny získají určitou úroveň, a některé skupiny jinou úroveň, a tak dále. Budeme to muset nejprve vypracovat sami, a žádný z našich návrhů nebrání skupinám, aby se na tom nepodílely.

Nevím, zda to bylo úmyslné nedorozumění, nebo že text byl tak nesrozumitelný – nemyslím, že by byl – ale měli bychom si nejprve zde v Parlamentu společně sednout a vypracovat svůj vlastní jednací postoj vůči Komisi.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 5. června 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE), písemně. – (RO) Chtěla bych zdůraznit význam této zprávy a poděkovat zpravodaji za to, že do konečného textu začlenil všedchny mé připomínky. V kontextu ratifikace Lisabonské smlouvy a budoucích pravomocí Evropského parlamentu je nezbytné souhrnně vyhodnotit operace společné zahraniční a bezpečnostní politiky a určit její prioritní cíle na léta 2008 a 2009.

Jedním z důležitých cílů pro rok 2008 musí být posílení evropské politiky sousedství. Pokud jde o kvalitu zprávy o spolupráci v černomořském regionu, chtěla bych zdůraznit, že je důležité ji v brzké době zlepšit. Jestliže rok 2007 byl rokem stanovení politiky EU vůči tomuto prostoru, v roce 2008 se musíme zaměřit na provádění černomořské synergie v praxi. Velmi důležité je také zmobilizovat veškeré úsilí v zájmu úspěšného a co nejrychlejšího provedení energetického projektu Nabucco a vyřešení konfliktů v tomto regionu.

A konečně, jednou z priorit zahraniční politiky EU musí také být země západního Balkánu a jejich blízkost k EU. Kromě řady otázek, jež musí být v tomto regionu důkladně monitorovány, bych ráda zdůraznila potřebu účinné ochrany práv menšin včetně práv rumunsky mluvících osob.

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Rád bych nejprve poblahopřál panu Saryuszi-Wolskému za vypracování velmi dobré zprávy. Chtěl bych poukázat na některé myšlenky, které nás při čtení této zprávy napadají. Nanejvýš zneklidňující je rostoucí závislost EU na energetických dodávkách ze zemí, které jsou nestabilní a nedemokratické. Zjišťujeme, že zcela chybí koordinace při uzavírání dvoustranných energetických dohod členskými státy, což ohrožuje zájmy strategických projektů EU a staví je pod otazník. Akce tohopo typu podnikané jistými členskými státy značně rozmělňují vyjednávací sílu Evropské unie a její úsilí o vytvoření společné zahraniční politiky.

Chtěla bych ještě jednou zdůraznit strategický význam plynovodu Nabucco pro energetickou bezpečnost EU a vyzvat Evropskou komisi a Radu, aby s vynaložením veškerého úsilí urychlily práci na tomto projektu.

S poukazem na dvoudenní konferenci věnovanou evropské politice sousedství, jejíž jsem spoluorganizátorkou a která proběhne během tohoto zasedání Parlamentu, bych chtěla zdůraznit význam akcí zaměřených na posílení této politiky. Pokračování nevyřešených konfliktů v zemích, na které se vztahuje EPS, představuje vážnou výzvu bezpečnosti EU.

A na závěr, mám pocit, že prioritou zahraniční politiky EU by mělo být posílit politiku sousedství na východě a zastavit provokování konfliktů za naší východní hranicí, a také zajistit energetickou bezpečnost.

  Alexandra Dobolyi (PSE), písemně. – Zpráva přesně vystihuje naše názory na budoucí vývoj SZBP. SZBP je klíčovým prvkem zahraniční politiky EU. Vítám zlepšení, jež do oblasti vnějších akcí přinesla Lisabonská smlouva. V důsledku jejího provádění se SZBP stane účinnější a soudržnější. Nové funkce, jež Smlouva vytváří, by mohly EU více zviditelnit, domnívám se však, že je nezbytné definovat různé role, což zajistí, že jejich různé funkce budou přispívat k soudržnosti a účinnosti SZBP.

Jestliže chceme, aby EU byla aktivní silou pro mezinárodní mír a stabilitu, musíme mít k dispozici všechny nezbytné prostředky a nástroje; ale abychom toho dosáhli, je zapotřebí větší politická vůle ze strany členských států.

Přítomnost EU ve světě se rozšiřuje a s misemi EU se setkáváme po celém světě. Tím, že EU pomáhá budovat bezpečnost a stabilitu v širším světě, napomáhá také tomu, aby život jejích vlastních obyvatel byl bezpečnější. To je nejlepší způsob, jak bránit její bezpečnost a podporovat její hodnoty.

Podle mého názoru jsou to kroky správným směrem.

  Genowefa Grabowska (PSE) , písemně. – (PL) Zprávu, která nám byla předložena, podporuji. Domnívám se, že jde o vyvážený a nekonfrontační dokument.

Zhodnocení zahraniční politiky EU je nyní obzvláště nezbytné, zejména v souvislosti se změnami navrhovanými v této oblasti Lisabonskou smlouvou. Nemám pochybnosti o tom, že tato Smlouva a z ní vyplývající posílení úlohy vysokého představitele umožní, aby se zahraniční politika EU mohla řídit prozíravější a dlouhodobější strategií. Skutečnost, že Evropská unie jako celek je založena na společných hodnotách, znamená, že tytéž hodnoty musí najít odraz i v její společné zahraniční a bezpečnostní politice. To je jediný přístup, který poskytne EU důvěryhodnost na mezinárodní scéně. SZBP znamená na jedné straně politickou jednotu mezi členskými státy a na druhé straně respektování zásad solidarity, zejména při budování nových politických strategií EU.

Proto sdílím zklamání a znepokojení vyjádřené ve zprávě v souvislosti s nedostatečným pokrokem při budování společné evropské energetické politiky. Také se nedokážu smířit s tím, že některé členské státy uzavírají individuální, dvoustranné dohody na energetické dodávky z Ruska. To značně oslabuje jednací pozici Evropské unie jako celku a její úsilí o budování společné energetické politiky. Je to o to smutnější, že tytéž státy ještě zcela nedávno kritizovaly individuální vízové dohody se Spojenými státy americkými a obviňovaly státy střední Evropy, které takové dohody uzavřely, z toho, že oslabují společnou evropskou vízovou politiku.

  Janusz Lewandowski (PPE-DE) , písemně. – (PL) Pane předsedající, Evropská unie se stává globálním hráčem na světové scéně a nejlepším důkazem toho je geografie zapojení Společenství. Stačí poukázat na operační rozhodnutí Rady z roku 2007 a počátku roku 2008 zmíněná ve zprávě pana Kuhneho: policejní mise v Afghánistánu, vojenská operace v Čadu, přeskupení jednotek v Bosně a příprava misí v Kosovu a Guinei-Bissau.

Toto celosvětové zapojení bohužel není doprovázeno odstraňováním nedostatků, které jsou již po nějakou dobu zjevné, jako jsou chybějící civilní mírové sbory v EU, nedostatky v dopravě a nestejné zapojení jednotlivých zemí.

V souvislosti s nedávno obdrženými informacemi je třeba do diskuse o evropské bezpečnosti vnést nový rozměr. Hovořím o bezpečnosti evropských institucí v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku. Odhalení teroristických skupin, jež zvolily za cíle svých útoků evropské orgány, znamená, že otázka bezpečnosti již přestala být pouze teoretickou. Nutí nás, abychom přehodnotili své stávající zásady. Jsme si vědomi toho, že Evropský parlament je svou povahou lehce přístupný, a je obtížné najít zlatou střední cestu mezi otevřeností tohoto orgánu a zvýšenými bezpečnostními požadavky. Nicméně se to stává nutností, což by se mělo odrazit i v rozpočtu na rok 2009. Nejde o věc tak závažnou jako jsou jiné problémy obsažené ve zprávě, ale zaslouží si to pozornost.

  Marianne Mikko (PSE) , písemně. – (ET) Dámy a pánové, účinnou zahraniční a bezpečnostní politiku nemohou provádět členské státy individuálně. Dvoustranný přístup k otázkám energetické a zahraniční politiky má zničující vliv na to, nakolik nás berou vážně. Není přijatelné, že váha Evropské unie v mezinárodních vztazích byla až dosud často menší než váha jistých členských států. Evropská unie musí hovořit s velkými zeměmi světa, zejména s Ruskou federací, jedním jazykem, což vyplývá ze společných zájmů všech 27 členských států. Jedině tehdy nás budou jak v Americe, tak v Asii považovat za rovnocenného partnera.

Vítám to, že zpráva pana Saryusze-Wolského poukazuje na posilování evropské politiky sousedství jako na hlavní cíl pro rok 2008. Východní konference o evropské politice sousedství, která se dnes a zítra koná v Evropském parlamentu, ukazuje, že bereme svůj vlastní cíl vážně. Bezpečnost Evropské unie naléhavě vyžaduje akce v oblasti demokratizace našich sousedů a vyřešení konfliktů. Musíme pomoci Moldavsku vyřešit konflikt v Podněstří.

Jako předsedkyně delegace ve výboru pro parlamentní spolupráci EU s Moldavskem musím také podotknout, že pro Moldavsko i pro Ukrajinu je vyhlídka na členství v Evropské unii velmi důležitá. Tato možnost je hybnou silou hospodářských reforem a demokratizace. Bude samozřejmě ještě nějakou dobu trvat, než splní tři kritéria z Kodaně, ačkoli Moldavsko a Ukrajina projevily ochotu vydat se evropskou cestou rozvoje. Čtvrté kritérium z Kodaně, a sice schopnost EU přijmout nové členy, by za žádných okolností neměla být překážkou přistoupení těchto dvou evropských zemí k Evropské unii. Rozšíření musí bezpodmínečně pokračovat.

  Sirpa Pietikäinen (PPE-DE), písemně. – (FI) Chci poděkovat zpravodaji za vynikající, komplexní zprávu. Souhlasím s ním v tom, že pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie je důležité, aby se v příštích letech důsledněji zaměřila na rozvoj struktur a postupů, což umožní Unii rychlejí a účinněji reagovat na mezinárodní krize. Úhelnými kameny SZBP jsou civilní řešení krizí, udržení míru a ochrana lidských práv.

S Lisabonskou smlouvou bude mít vnější politika EU nového čelného představitele v osobě vysokého představitele Unie. Změny, které s sebou Smlouva přinese, budou také příležitostí pro utváření účinnější, soudržnější zahraniční a bezpečnostní politiky. Je třeba, aby EU hovořila a vystupovala na světových scénách důsledněji.

Doufám však, že v budoucích výročních zprávách zaujme Parlamernt pevnější postoj v otázkce soudržnější a silnější role pro EU v Organizaci spojených národů. EU je hospodářskou a politickou supervelmocí. Význam Unie v mezinárodním měřítku již po léta roste a nyní musí být jejím hlavním posláním vytvořit celosvětovou organizaci, jež bude respektovat lidi a životní prostředí.

EU musí investovat čas a úsilí do středomořského, baltského a černomořského regionu, aby tam rozvíjela hospodářskou spolupráci, politickou stabilitu a demokracii. V budoucnu bude zapotřebí více zdrojů na provedení baltské strategie, zvýšení soudržnosti v rámci regionu a řešení jeho problémů v oblasti životního prostředí. Podpora černomořského regionu a užší integrace s ním v rámci politiky sousedství EU pomůže posílit politickou stabilitu v EU i šířeji v černomořském prostoru.

  Nicolae Vlad Popa (PPE-DE), písemně. – (RO) Zpráva pana Kuhneho o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP má dobrou strukturu vzhledem k tomu, že specifikuje reálné problémy a nabízí možná řešení. Myslím si, že takovýto přístup operačního „kontrolního seznamu“ usnadní monitorování pokroku. Pokud jde o obsah, rád bych podotkl toto:

1. Měla by být zmíněna Evropská bezpečnostní a obranná škola, která sehrává důležitou roli při rozvíjení společné shody ohledně EBOP tím, že poskytuje odbornou přípravu na strategické úrovni, zejména v kontextu, ve kterém předseda PPE-DE pan von Wogau zaslal dopis GT/VP panu Solanovi, v němž vyjádřil podporu pro činnost EBOŠ.

2. Prohlášení týkající se vztahům mezi EU a NATO by mohlo být formulováno důrazněji, s ohledem na deklaraci přijatou na summitu NATO v Bukurešti.

3. Mohlo být poukázáno na význam strategického partnerství mezi EU a NATO. Prohlášení, podle kterého „silnější Evropská unie bude přispívat ke společné bezpečnosti“ bylo možné spojit se zásadou nedělitelnosti bezpečnosti spojenců, která se tak vztahuje i na EU.

  Toomas Savi (ALDE) , písemně. – Zpráva pana Saryusze-Wolského potvrzuje závazek Evropské unie vůči rozvojovým cílům tisíciletí OSN, ale tato věta sama o sobě se stává poněkud povrchní, neboť se marnotratně používá vždy, když je řeč o rozvojové politice EU, ačkoli ve skutečnosti je pokrok velmi malý a RCT jsou stale mimo náš dosah.

Ze všech členských států pouze Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko přislívají na oficiální rozvojovou pomoc více než 0,7 % HDP, ačkoli cíl 0,7 % byl přijat v rámci mezinárodní rozvojové strategie OSN pro druhé desetiletí rozvoje už 24. října 1970

Jsem přesvědčen, že významnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky by mělo být zajištění důvěryhodnosti EU jako globálního činitele. Výborným startem by bylo splnění námi přijatých závazků.

EU a členské státy musí proměnit slovní prohlášení potvrzující jejich závazky v harmonizovanou a kolektivně účinnou akci. Toho může být podle mého názoru dosaženo jen spojením zdrojů a vytvořením jediné instituce EU odpovědné za shromažďování, přidělování a vyplácení oficiální rozvojové pomoci.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) S Lisabonskou smlouvou se EU bude militarizovat, neboť společná zahraniční a bezpečnostní politika přinese nový prvek v podobě společné bezpečnostní a obranné politiky. Pro nezúčastněné země bude v důsledku toho obtížnější zachovat svůj status nezúčastněnosti. K tomu dojde, jakmile se členské závazky zaváží ke zvyšování svých vojenských výdajů. K tomut dojde, jakmile bude pro EU vytvořena nová pevná vojenská struktura: stálá, strukturovaná spolupráce. Začít se s tím má během francouzského předsednictví.

Zpráva pana Saryusze-Wolského se bohužel vyslovuje pro militarizaci EU. Důraz kladený ve zprávě na energetickou bezpečnost je také velmi agresivní z velmi jednostranného polského hlediska.