Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 4. června 2008 - Brusel

24. Hospodářská soutěž: odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví – Zelená kniha o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je společná rozprava o těchto zprávách:

– A6-0185/2008 (Gianni Pittella), jménem Hospodářského a měnového výboru o hospodářské soutěži: odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví (2007/2201(INI));

– A6-0187/2008 (Othmar Karas), jménem Hospodářského a měnového výboru o zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (2007/2287(INI)).

  Gianni Pittella, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, díky pečlivému zkoumání Evropské komise jsme byli schopni zaměřit se na strnulost, která je pro retailové bankovnictví charakteristická. Tato investigativní práce, které jsme se spolu s panem Karasem věnovali, se zatím těšila široké, téměř jednomyslné podpoře v příslušném výboru. Proto bych chtěl využít tuto příležitost a vyjádřit zvláštní díky paní komisařce Kroesové za ochotu, se kterou se vždy účastnila rozprav v Parlamentu o této citlivé otázce.

Vztah mezi spotřebiteli a bankami v Evropě zůstává vzhledem k deformacím, která jsou pro toto odvětví charakteristická, komplikovaný. Tento vztah má však zásadní význam a měli bychom se na něj zaměřit tím, že poukážeme na jeho nedostatky a neúčinnost a určíme hlavní problémy a možné přístupy k jejich řešení. Moje zpráva i zpráva pana Karase uvádějí, že je třeba akce tohoto typu zaměřit na usnadnění mobility spotřebitelů, abychom tak banky nepřímo přinutili fungovat efektivněji.

Proto ve své zprávě žádám, aby byla pro spotřebitele změna banky jednoduchá a nebyla drahá. Změna banky je stále v mnoha případech v Evropě pomalá a složitá operace. Také jsme proti jakýmkoliv smluvním závazkům, které nejsou zjevně nezbytné a které znemožňují mobilitu zákazníků nebo jí staví do cesty překážky. Doporučujeme, aby evropské bankovnictví zlepšilo postupy pro rušení běžných účtů a aby bylo možné účtovat pouze plně odůvodněné poplatky, což zajistí, že služby budou poskytovány rychle a nebude docházet ke zdvojování nákladů.

Také vyzýváme Komisi, aby něco učinila pro to, aby banky poskytovaly kvalitnější a pro spotřebitele dostupnější informace prostřednictvím informačních balíčků uvádějících jednotlivé náklady ve formátu, který umožní snadné srovnání. Já sám mám v bance běžný účet, a když mi domů přijdou informační balíčky, vyhodím je, protože jsou nesrozumitelné; to samé platí pro miliony občanů, jako jsem já. To již nadále nelze akceptovat. Paní Kroesová, pane McCreevy, pokud se banky nebudou chovat v souladu s těmito návrhy, vyzývám Evropskou komisi, aby v této věci předložila legislativní návrh.

Také žádám, aby byla vyhodnocena možnost vytvoření evropského internetového vyhledávače, který by spotřebitelům umožnil srovnat služby nabízené jednotlivými bankovními domy. Musíme mít možnost jen kliknout na počítači a dostat se na internet a na stránku, která nám umožní říci: tato nabídka je pro mě lepší. Dnes tuto možnost nemáme.

Další věcí jsou mezibankovní poplatky. Pokud jde o postoj zaujatý Evropskou komisí k této rozpravě, učinil jsem návrh, aby byla operátorům jednou pro vždy stanovena kritéria, a to pomocí určitých pokynů, kterými bude stanoven způsob výpočtu mezibankovních poplatků, tak, aby bylo zajištěno řádné a transparentní fungování tohoto odvětví.

Skončím zde, abych nepřekročil své čtyři minuty. Doufám, že na tyto návrhy, které doufejme zítra ráno Parlament přijme, Komise okamžitě naváže rychlými a konkrétními návrhy.

  Othmar Karas, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, paní komisařko, pane Pittelo, ze všeho nejdříve bych chtěl znovu zdůraznit, že rozprava o návrzích Komise, cílech a požadavcích poslanců uvedených v těchto dvou zprávách a dopadech těchto zpráv na evropské občany by si zasloužila lepší načasování a širší obecenstvo.

Za druhé, těmito zprávami a rozpravou s Komisí vstupujeme do dalšího stadia při posilování nabídky a poptávky v odvětví finančních služeb. Chci poděkovat panu Pittellovi, panu Schmidtovi a paní Starkevičiūtėové za jejich účinnou spolupráci. Velká většina výboru ukázala, že jsme se společně posunuli dále a žádáme více.

Co chceme? Chceme v případě maloobchodních finančních služeb pokračovat v rozvoji vnitřního trhu a přeměnit ho na domácí trh pro všechny spotřebitele a malé a střední podniky. Říkám to i přesto, že oblast maloobchodu je a zůstane spíše místní než globální záležitostí. Je zde však velký potenciál, neboť v EU pouze 1 % spotřebitelů využívá přeshraniční finanční služby za použití prostředků komunikace na dálku, zatímco při využívání domácích finančních služeb činí toto číslo nejméně 26 %.

Jak uvádějí zprávy Komise a Parlamentu, existují zde neodůvodněné překážky, což neznamená, že by se v minulosti nic nedělo. Chtěl bych podotknout, že od roku 1988 pokračuje liberalizace volného pohybu kapitálu v Evropě. Zavedení eura přineslo spotřebitelům a ekonomice určité výhody: akční plán o finančních službách, bílá kniha o politice finančních služeb 2005–2010 a jednotná platební oblast eurozóny (SEPA) – politický vývoj přinesl spotřebitelům a dodavatelům výhody. To není konec, jen se záměrně pohybujeme po této cestě.

Obě zprávy Komise – podobně jako snad i naše – mají samozřejmě i slabé stránky. Jednou z nich je i zelená kniha, která se téměř výhradně zabývá spotřebiteli. To se týká vnitřního maloobchodního trhu i malých a středních podniků. Opatření na ochranu spotřebitelů navíc sama o sobě dosud nejsou schopna podporovat nabídku – ani, jak víme, překročit hranice. Podíváme-li se na toto odvětví, je slabou stránkou bezpochyby skutečnost, že čerpáme pouze z malého množství údajů. Může dojít i k uzavření trhů pouze na základě ceny.

V naší zprávě proto žádáme Komisi, aby provedla studii dopadů, která musí být založena na jasném zjištění původních tržních podmínek a která vyhodnotí integraci a konkurenceschopnost trhu a dopad iniciativy nejen na základě jednoho ukazatele, ale na základě co největšího množství kritérií.

Také však podporujeme Komisi v její snaze zaměřit se pouze na ty iniciativy, které přinesou občanům jasné výhody, které jsou řádně odůvodněné analýzou poměru nákladů a užitku a byl u nich řádně vyhodnocen dopad.

Mohl bych nyní poukázat na další slabé body, ale chtěl bych se také omezit na to, co jsme konkrétně zmínili ve zprávách. Významným vzkazem z tohoto Parlamentu je, že jasně uznáváme decentralizaci tohoto odvětví. Kromě společností, jejichž akcie jsou obchodovatelné na veřejných trzích, potřebujeme spořitelny a spořitelní družstva. Potřebujeme přeshraniční místní mistry, nikoliv jen globální mistry. Ti jsou odpovědní za poskytování služeb v místním měřítku, hospodářský rozvoj v jednotlivých regionech a zajištění nabídky. Za druhé potřebujeme rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Za třetí potřebujeme harmonizaci licenčních a registračních formalit. Dohled nad pojišťovnami a bankami, které poskytují přeshraniční služby, má několik finančních orgánů. Zde bychom měli přijmout harmonizační opatření a vytvořit rovné vstupní podmínky.

Měli bychom rozšířit elektronický obchod. Podpora vzdáleného připojení musí vést k rozšíření používání bezpečného elektronického podpisu a v případě, že dojde k rozporu se směrnicí o praní peněz, je třeba provést její reformu.

Dalšími body, kterými se zpráva zabývá, jsou agenti a makléři, kteří jsou důležití pro zajištění větší konkurence v odvětví finančních služeb. Potřebujeme snadnější přístup k úvěrovým registrům a registrům kreditních karet a dále potřebujeme rozšířit působnost nařízení o blokových výjimkách, neboť se nedomníváme, že spolupráce v této oblasti bude narušovat hospodářskou soutěž, pokud budou jasně stanoveny podmínky.

Žádám Komisi a mé kolegy poslance, aby tuto zprávu přezkoumaly jako celek a přijali a podpořili další návrhy – 44 bodů odůvodnění a opatření v mé zprávě.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, jsem opravdu ráda, že zde mohu dnes být a představit to, jak Komise hodnotí zprávu pan Pittely.

Ale nejprve bych chtěla pogratulovat jak panu Pittelovi, tak panu Karasovi k vynikající práci a poděkovat Parlamentu za zájem o tuto otázku.

V této otázce se shodneme na mnoha věcech a to je dobré východisko. Spolu s mým drahým kolegou Charliem McCreevym a Generálním ředitelstvím pro vnitřní trh a služby jsem spolu s mými útvary pečlivě studovala retailové bankovnictví a podobně jako vy se i my ptáme, co lze změnit. Bylo by samozřejmě hloupé říci, že naše hlavní linie přístupu k této otázce je, že všechno je dokonalé a není co zlepšovat.

V našem odvětvovém šetření byla velká pozornost věnována systémům platebních karet, jejichž obrat na trhu dosahuje 1 350 miliard EUR ročně. To není málo – 1 350 miliard EUR ročně. Přezkoumali jsme také možnost zdokonalení úvěrových registrů, užitečnou a neužitečnou spolupráci mezi bankami a bankovní poplatky.

Konkrétně v reakci na klíčový bod zprávy pana Pittely mohu říci, že se v mnoha bodech shodneme a v mnoha nikoliv. Pokud jde o mobilitu zákazníků, je nyní míč na straně bank. Musí vypracovat kodex chování, přičemž, pokud tuto příležitost nevyužijí, může se stát, že tato věc bude upravena právními předpisy.

Pokud jde o informace spotřebitelům a transparentnost, má pro spotřebitele zásadní význam možnost srovnání cen a zveřejňování informací o produktech. Ale banky jasně odmítají navrhované změny, takže se obávám, že k pokroku nedojde. Jako součást své hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích moje kolegyně komisařka Kunevová shromažďuje informace o poplatcích v retailovém bankovnictví. Jistě bude schopná vyhodnotit rozdíly v bankovních poplatcích, jejich transparentnost a odpovídající úroveň osvěty spotřebitelů. Toto shromažďování údajů je prvním krokem ke změně.

Ohledně úvěrových registrů mám dobrou zprávu. První zasedání skupiny odborníků k úvěrové historii je plánováno na září 2008, což je zanedlouho. Odborníci by měli předložit doporučení Komisi do 1. května 2009.

Rostoucím odvětvím, kde je mnoho zranitelných zákazníků, jsou zprostředkovatelé úvěrů, například hypoteční makléři, proto je s velkým zájmem očekávána studie Komise. Očekává se, že výsledky této studie budou k dispozici v říjnu 2008.

Pokud jde o spolupráci bank, Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž nadále zjišťuje fakta pro naše odvětvové šetření, proto je v této chvíli příliš brzy, abych se k této otázce podrobně vyjádřila.

Jednotná platební oblast eurozóny (SEPA) je ještě nová a pro její plné fungování bude třeba zavést konkurenci: v tom zcela souhlasím s Parlamentem. Ale jsem si jistá, že funguje tak, jak od ní můžeme očekávat.

Oblastí, kde se zdá, že se neshodneme – jak již bylo zmíněno –, je výzva Komisi, aby přijala pokyny o vícestranných mezibankovních poplatcích. Budu k vám upřímná a řeknu, že nejsem přesvědčena, že by bylo vytváření pokynů v tomto stadiu krokem správným směrem, a pokusím se s ohledem na naše zkušenosti v této oblasti vysvětlit proč.

Volání po vytvoření pokynů a „vysvětlení“ ze strany Komise – a já rozumím otázce zpravodaje a jeho týmu – je s ohledem na případ MasterCard pochopitelné. Avšak toto rozhodnutí – rozhodnutí MasterCard – je založeno pouze na konkrétních skutečnostech tohoto případu. Pokud bychom naše pokyny založili na tomto jednom případě, riskovali bychom vytvoření špatných pokynů, které by podkopaly naše úsilí o pomoc spotřebitelům (to je také něco, co máme s Parlamentem společného – chceme pomoci spotřebitelům). Jeden případ není základem pro zázračné řešení.

Dalším důvodem, proč by pokyny nemusely fungovat, je, že některé systémy platebních karet v EU si účtují mnohostranné bankovní poplatky a jiné ne. Rozhodnutí o modelu karetních systémů a finančních mechanismech by měly přijmout samy systémy. Komise opravdu nemůže předepsat konkrétní modely. Hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků v rozvinutém systému, jakým je MasterCard, a hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků, které chtějí zavést ti, kteří nově vstupují jako soutěžitelé na trh, nemusí být nutně stejné. V tomto stadiu hodnotila Komise pouze mnohostranné mezibankovní poplatky v systémech, jakými jsou Visa a MasterCard. Dle nového rámce stanoveného nařízením (ES) č. 1/2003 jsou za hodnocení souladu svého chování s pravidly ES upravujícími hospodářskou soutěž odpovědné samy strany.

Nedůvěrná verze rozhodnutí ve věci MasterCard je veřejně přístupná na naší internetové stránce, takže my se chováme transparentně a čitelně. Hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků v systému MasterCard ze strany Komise mohou jiné systémy platebních karet použít jako vodítko, přestože hodnocení obsažené v rozhodnutí se týká mnohostranných mezibankovních poplatků systému MasterCard a nikoliv všech mnohostranných mezibankovních poplatků. Ale je to můj návrh, který činím, abych pomohla trhu – je to gesto z mé strany. Mé útvary jsou připravené vést nadále diskusi s účastníky trhu a všemi zainteresovanými stranami a jsou již v této věci v úzkém kontaktu s platebními systémy.

Ale chtěla bych skončit pozitivně. Komise velmi vítá jasnou podporu Parlamentu opatřením ke zvýšení úrovně účinnosti a fungování retailového bankovnictví, které zůstává roztříštěné podle jednotlivých států.

Jsem připravena s vámi spolupracovat při řešení otázky mnohostranných bankovních poplatků. Doufám, že můžeme učinit závěr, že budoucnost je naše.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych poblahopřál Hospodářskému a měnovému výboru a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, a zejména panu Karasovi a panu Schmidtovi, za jejich vynikající práci při vypracování této obšírné a vyvážené zprávy.

Plně vítám vaši širokou podporu naší strategii o maloobchodních finančních službách i váš významný příspěvek k jednáním o širokém okruhu otázek. Není možné v čase, který mi byl přidělen, představit naše stanovisko ke všem otázkám, kterými se tato obšírná zpráva zabývá. Chtěl bych se proto zaměřit na dva zvlášť významné aspekty v oblasti maloobchodu: na naše úvahy ohledně rámce pro retailové investiční produkty a na naši práci na mobilitě bankovních účtů.

Nejprve se zmíním o retailových investičních produktech. Jsem vděčný za vaši podporu naší pokračující práci na zajištění právního rámce pro prodej retailových investičních produktů a vysoké úrovně ochrany investorů. Jsem přesvědčen, že konkurence mezi retailovými investičními produkty může spotřebitelům přinést výhody. Musíme si však být jisti, že prodej všech investičních produktů je doprovázen vysokou úrovní informovanosti o produktech a kázní v místech jejich prodeje. Pouze tak bude zajištěno, že se spotřebiteli bude zacházeno spravedlivě a budou se moci rozhodovat informovaně.

Vítám váš jasný postoj vyjádřený k těmto otázkám ve vaší zprávě. Jak však dobře víte, nejsem ten, kdo činí rozhodnutí před tím, než se plně přesvědčí o potřebě změny. Harmonizace či úprava pravidel o informování a distribuci by byl nákladný a kontraproduktivní postup. Mohou existovat objektivní důvody, proč je třeba rozlišovat mezi typy produktů a distribučních kanálů.

Proto věřím, že je ještě příliš brzo na závěr, že stávající režimy ochrany investorů mají nedostatky, a proto je třeba přijmout nové průřezové právní předpisy. Ještě tento rok předložím sdělení obsahující údaje shromážděné v našem výzkumu. Určíme oblasti, kde bude nutná další práce, a budeme zkoumat a řešit jasně zjištěné nedostatky ve stávající právní ochraně.

Podívejme se nyní na mobilitu bankovních účtů. Vytvoření konkurenčního a účinného trhu s bankovními účty je pro naši strategii maloobchodních finančních služeb zásadní. Mnoho spotřebitelů se pravidelně setkává s překážkami, pokud se snaží změnit poskytovatele. Nemůžeme dovolit, aby tato situace pokračovala, a vaše podpora nás proto těší.

Vítám vaši výzvu adresovanou odvětví finančních služeb, aby přispělo k cílům zelené knihy samoregulací, a odstranilo tak potřebu závazných právních předpisů. Tato výzva odráží náš závazek zdůrazněný při přezkoumání jednotného trhu používat tam, kde je to možné, raději samoregulační opatření než se uchylovat k přijímání právních předpisů.

V této souvislosti jsme v listopadu minulého roku vyzvali evropské banky, aby do poloviny roku 2008 vypracovaly Evropský kodex chování. Tento kodex by měl obsahovat plně kvalifikované informace o změně banky a měl by být k dispozici zákazníkům, když mění banku. Bankovní průmysl nemusí začínat od nuly. Spíše by měl stavět na stávajících osvědčených postupech v některých členských státech.

Na závěr bych chtěl říct, že vydání kvalitního kodexu chování bankovním průmyslem bude rozhodujícím faktorem pro hodnocení možnosti pouhé samoregulace. Abych to řekl jasně: pokud kodex nesplní očekávání Komise, bude třeba přemýšlet o alternativě, jakou může být legislativní návrh.

  Zuzana Roithová, jménem skupiny PPE-DE. – (CS) Pane předsedo, já velice oceňuji zprávu kolegy Karase, která se týká velice podstatného tématu, to je snadného přístupu k bankovním službám pro všechny občany a podnikatele Evropské unie. To jsou věci, které výrazným způsobem pomohou otevřít nebo resp. dokončit náš vnitřní trh. Nicméně chtěla bych tady upozornit na jeden velmi vážný problém, kterým jsou vysoké bankovní poplatky v řadě členských států. V některých členských státech – a moje Česká republika patří mezi největší viníky – dosahují tyto bankovní poplatky nehorázných výšek, což doslova volá po dostatečné zahraniční konkurenci. Hůře než Česká republika je na tom už jenom Polsko, naopak levnější bankovnictví je např. v Holandsku nebo Rakousku.

Komise a Parlament má v rukou nástroje, které mohou tuto situaci urychleně změnit, a týká se to i neuvěřitelně vysokých poplatků za vydávání platebních karet. Kromě fungující hospodářské soutěže by zlepšení postavení spotřebitelů a podnikatelů přineslo odstranění překážek pro přeshraniční elektronické bankovnictví. Kromě snížení bankovních poplatků a jejich celkovou transparentnost bude také potřeba zaměřit se i na rozšíření kvality bankovních služeb a dostatečné finanční vzdělávání spotřebitelů a malých a středních podnikatelů. V neposlední řadě se Evropská unie bude muset zaměřit i na regulaci tzv. mikroplateb, které mohou výraznou měrou rozhýbat nejen elektronický obchod. Pánové a dámy, máme to v rukou.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, paní komisařko Kroesová, pane komisaři McCreevy, dámy a pánové, retailové bankovnictví hraje zásadní úlohu v každodenním životě rodin a drtivé většiny evropských podniků. Má velký hospodářský význam, vytváří přibližně 2 % HDP Společenství, jsou zde 3 miliony pracovních míst a představuje největší bankovní odvětví, jehož hrubý příjem činí v EU celkově více než 50 %.

Abychom pochopili jeho význam, můžeme uvést jednu z jeho charakteristických služeb, kterou jsou hypotéky představující hlavní finanční riziko, které na sebe berou evropští občané a které tvoří kolem 50 % HDP v EU, a objem investičních fondů v členských státech, který činí mezi 4 a 24 % domácích ekonomik.

Navzdory pokroku, kterého bylo dosaženo v regulaci tohoto odvětví, a zlepšením, které s sebou přineslo euro, se nezdá, že integrace trhů s finančními službami ve Společenství a podpora soutěže v tomto odvětví dosáhly svého plného potenciálu.

Pouze 1 % spotřebitelů v Evropské unii využívá přeshraniční finanční služby; v cenách jednotlivých subjektů jsou značné rozdíly; možnosti výběru jsou omezené; stále existují strukturální překážky, které ztěžují poskytování služeb a jejich přeshraniční poskytování. Úrovně výnosnosti retailového bankovnictví se značně liší, nad průměrem se v tomto ohledu drží severské země, Španělsko a Irsko.

Všemi těmito otázkami se zprávy zabývají vyváženě Blahopřeji zpravodajům, panu Pittellovi a panu Karasovi, a chtěl bych vyjádřit svou spokojenost s tím, že byla do zprávy nakonec zahrnuta problematika uznání úlohy retailového bankovnictví a jeho návaznost na podmínky měnové politiky na trhu, hodnoty plurality a rozmanitosti modelů obchodování, které banky, družstva a spořitelny přinášejí evropskému retailovému bankovnictví, existence prostředí spolupráce, které podporuje soutěž mezi jednotlivými subjekty, potřeba vhodného rámce pro finanční zprostředkovatele a lepší srovnání finančních produktů.

Zlepšení fungování tohoto bankovního odvětví povede k větší efektivnosti, napomůže rozvoji potenciálu všech evropských regionů a spolu s lepšími podmínkami pro naše občany usnadní přístup k finančním službám.

  Margarita Starkevičiūtė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Hlavním bodem dnešní rozpravy je otázka, co je třeba udělat pro to, abychom zajistili, že občané EU budou moci plně využít výhod, které jim nabízí jednotný trh ve finančním odvětví, které je nadměrně roztříštěné. Jak můžeme tento problém řešit? Jsou tři možné způsoby. Za prvé, podporou spotřebitelské mobility. Jak jí lze dosáhnout? Informace o všech dostupných produktech by měly být především standardizovány a měla by být zajištěna transparentnost nákladů těchto maloobchodních finančních služeb, aby tak bylo spotřebitelům umožněno si vybrat, a to za použití různých metod, například, jak navrhl pan Pittela, použitím internetového vyhledávače. Nejsme připraveni shodnout se na nezbytnosti standardizace všech produktů, neboť ty by měly odrážet společenské a kulturní rozdíly jednotlivých zemí. Je proto třeba standardizaci jasně vymezit. Navíc bychom měli umožnit spotřebitelům otevřít si účet v jiné zemi. Nyní máme schengenský prostor, který každému umožňuje pohybovat se bez problémů mezi zeměmi, a registrace údajů již není problémem. Banky však mají problém s otevíráním účtů občanům z jiných zemí. Myslím, že je to v době moderních technologií nepřijatelné. Nevěřím, že by bylo možné vyřešit tyto problémy pouze vlastní koordinací bank, vzhledem k tomu, že je zde mnoho retailových bank a mnoho problémů, se kterými se setkávají při koordinaci své činnosti. Mohla by Komise v tomto směru přijmout nějakou iniciativu?

Dalším způsobem je podporovat mobilitu dodavatelů a umožnit jim poskytovat služby prostřednictvím internetu či krátkých textových zpráv. Každopádně musí být finanční řízení vyřešeno předem a musí být jasně definováno, kdo ponese odpovědnost v případě nezdaru. Chtěla bych své vystoupení zakončit slovy adresovanými komisařce Kroesové, že od Komise očekáváme transparentnost. Pokud jde o náklady spojené s platbami kartou, zavádějí se nyní nové poplatky, které předcházejí váš návrh. Spotřebitelé si v obchodech ani nemusí být vědomi toho, že platí zvýšené náklady, neboť banky se přizpůsobují novým požadavkům. Možná by měly být informace o nákladech spojených s platbami kartou zveřejňovány ve větší míře a častěji, což by spotřebitelům umožnilo náklady srovnávat a být v silnější pozici při vyjednávání s bankami.

  Roberto Fiore (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v Parlamentu zjevně existuje vůle k harmonizaci evropského bankovnictví. Myslím si však, že zejména v mé zemi, Itálii, rodiny a malé a střední podniky mají zejména obavy z některých praktik, které jsou v současnosti veřejností pečlivě zkoumány.

Mluvím například o poplatcích za maximální přečerpání a složeném úroku, tedy o úrocích z úroků. To jsou praktiky, které řeší ústavní soud a kasační soud. Nechápu proto, jak mohou lidé mluvit o transparentnosti způsobu platby poplatků, pokud v zemi, jako je Itálie, existují tak závažné konflikty mezi bankami a soudy.

To samé platí pro flexibilitu půjček. V současné době je velkým problémem skutečnost, že tisíce a možná statisíce rodin mají vážné problémy s flexibilitou půjček. Myslím si proto, že by měl Parlament především zavést do bankovního světa jednotlivých států spravedlivější kritéria.

  Harald Ettl (PSE). – (DE) Pane předsedající, jak zpráva pana Karase, tak zpráva pana Pittelly ukazují, že je třeba v odvětví maloobchodních finančních služeb, například bankovních účtů, půjček a pojištění, stále ještě udělat mnoho. Banky, jejichž tržní objem ovlivňuje maloobchod až z 50 %, již nemají zájem o mobilitu zákazníků a pouze v omezené míře se zajímají o transparentní kritéria. I tento v podstatě dobrý, ale často špatně vykládaný vztah důvěry mezi bankami a jejich zákazníky méně zavazuje a přispívá k nižší mobilitě zákazníků a podpoře hospodářské soutěže.

Na hospodářskou soutěž proto mohou mít vliv především poučení a dobře informovaní zákazníci. V rozpočtu EU jsme nakonec zavedli položku pro vynakládání prostředků na získání znalostí spotřebitelských organizací a organizací sdružujících malé a střední podniky v oblasti finančního trhu. Chci vám to jen připomenout.

Navíc nesmí být odstraněním překážek snížena úroveň ochrany spotřebitele. A požadavek na kolektivní právní pomoc v případě přeshraničních právních sporů týkajících se finančních produktů, který byl odsouhlasen Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, je odrazem spravedlivých tržních podmínek. Obecně však platí, že nové finanční produkty musí být zaváděny objektivně a správně.

Komise je vyzývána, aby zakotvila požadavky týkající se informací o srovnatelných produktech pro soukromé zákazníky, jejich uvádění na trh a jejich organizace do všech ustanovení upravujících finanční trh. Zásady zakotvené ve směrnici o mnohostranných mezibankovních poplatcích by se měly vztahovat zejména na životní pojištění a jiné dlouhodobé spořící produkty. Zásadou, kterou se budeme řídit, je pomoc spotřebitelům a vytvoření fungujícího trhu.

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, především bych chtěl panu Pittelovi a panu Karasovi za jejich zprávy poděkovat. Souhlasím s jejich závěrem, který se odráží v celé zprávě, že každý občan Evropské unie by měl mít přístup k bankovním službám. Přesto mi však dovolte komentovat tři věci.

Za prvé, pokud jde o mobilitu zákazníků, ano, je naším cílem zajistit na plně fungujícím vnitřním trhu, že každý zákazník bude mít i přeshraniční přístup k bankovním službám. Avšak k právům se vážou také povinnosti. Jsem proto poněkud opatrný, pokud zde zní žádost, abychom v případě, že zákazník informuje svou banku, že si přeje přejít k jiné, ponechali riziko, že nebude mít nové bankovní spojení včas, na jeho současné bance. To není správné! Zákazníci by měli převzít odpovědnost za to, co dělají, a také musí převzít odpovědnost za svá práva. Neměli bychom si hrát s těmi, kteří nechají zákazníky odejít, když se mají vypořádat s tímto dilematem.

Za druhé, informace pro spotřebitele. Nemohu než souhlasit s předchozím řečníkem, panem Ettlem. Budeme se muset touto věcí ještě mnohokrát zabývat v případě srovnatelných produktů, které soutěží s jinými, které nejsou tak transparentní, protože se na ně vztahují jiné povinnosti poskytovat informace. To není správné! Zcela souhlasím s tím, že je třeba, aby se zákazníkům dostalo informací, ale je také pravda, že bychom neměli s vaničkou vylévat i dítě a zahrnovat zákazníky příliš mnoha informacemi. Zákazníci potřebují informace nezbytné pro učinění zodpovědného rozhodnutí, ale kvalita má zde přednost před kvantitou.

Závěrem bych se chtěla vrátit k bankovním strukturám. Souhlasím s panem Karasem, že ve skutečnosti mají jednotlivé členské státy odlišné, historicky vyvinuté bankovní struktury. V jedné zemi jsou pouze soukromé banky, v jiných jsou spořitelny, úvěrové instituce, státní banky apod. Naším úkolem není reorganizovat bankovní systémy. To by měly udělat členské státy, pokud to již nedělají. Ale ani není naším úkolem pokračovat v tradicích. Myslím, že by o tom, zda struktury zůstanou tak, jak jsou, nebo budou změněny, měl rozhodnout trh. O službách a sortimentu produktů, které jednotliví činitelé na trhu nabízejí svým zákazníkům, by měli rozhodnout oni; neměli bychom rozhodovat centrálně.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, chtěla bych jen krátce komentovat některé části rozpravy.

Velmi důležitá je otázka osvěty spotřebitelů. Potřebujeme, aby spotřebitelé finančním službám rozuměli, a zejména se potřebujeme zaměřit na mladé lidi, kteří používají kreditní karty, jako kdyby vycházely z módy.

Ale dovolte mi říci, že ti z nás, kteří si mysleli, že jsou poučeni, byli náchylní k finančním nezdarům. Ať zvednou ruce ti z nás, kteří byli nadšeni pojistnými hypotékami. Já bych zde musela zvednout ruce obě. Tedy, i když jsme byli poučeni a máme k dispozici informace, děláme chyby a spotřebitelům jsou prodávány špatné produkty.

Nevím, jak dlouho bude Komise testovat kodexy chování, než přijme závazné právní předpisy. Nejsem příznivcem právních předpisů tam, kde nejsou třeba, ale někdy spíše potřebujeme právní předpisy, které jsou z hlediska spotřebitele účinnější. Pro úvěry nyní nastává kritický moment, neboť dříve irské banky hojně vydávaly peníze a 100% hypotéky byly normou a nyní zde máme opačnou situaci s omezováním financí. To je věc, která nás ovlivňuje všechny a já doufám, že tato rozprava bude pokračovat směrem k lepším finančním službám pro evropské spotřebitele.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, chtěla bych ještě jednou poděkovat váženým poslancům za jejich práci v této oblasti. Bylo zde zmíněno, že potřebujeme transparentnost a jasný přehled toho, co to přinese zákazníkům. Kvalita je důležitější než kvantita, ale někdy potřebujeme kvantitu, abychom se dostali ke kvalitě.

Komise velmi vítá vaši jasnou podporu potřebě opatření. Jsme si vědomi toho, že musíme zvýšit úroveň účinnosti a zlepšit fungování retailového bankovnictví, které zůstává roztříštěné podle států. To není v souladu s jednotným trhem, ve který všichni věříme. Proto retailové bankovnictví – což jsou otevřené dveře – je pro nás všechny klíčové, jak pro spotřebitele, tak pro hospodářství jako celek. Zpráva Parlamentu také odráží význam, který přikládáte této oblasti.

Paní Roithová mluvila o situaci ve své zemi, ale uvedla, že nejen v její zemi jsou vysoké poplatky často důsledkem roztříštěného trhu s malým množstvím hráčů. Situace, kterou jsme zjistili v našem odvětvovém šetření a které jsem se již dotkla, je docela jasná.

Myslíme si a očekáváme, že zavedení jednotné platební oblasti eurozóny (SEPA) vyřeší mnoho problémů, neboť usnadní přeshraniční soutěž, a to potřebujeme. Je to protržní přístup a měl by fungovat. Stojíme proto jasně za touto iniciativou a spolupracujeme s bankovním průmyslem, abychom jednotné platební oblasti eurozóny (SEPA) pomohli dosáhnout stanovených cílů. Pan Sánchez Presedo správně uvedl, že podpora hospodářské soutěže je v tomto přístupu klíčová, protože všichni víme, že pokud nebude existovat konkurence, budou si z nás banky dělat legraci.

Pokud jde o skutečné náklady na platební karty, na které se ptala paní Starkevičiūtėová, přejeme si podobně jako vážená paní poslankyně více transparentnosti na tomto trhu. Podpora soutěže znamená, že bychom si měli být vědomi toho, co se děje na trhu. A skutečnost, že nebylo jasné, jaké mají spotřebitelé z poplatků výhody, byla jedním z důvodů pro zákaz mezibankovních poplatků v případě MasterCard – to je jasné. Naším cílem jsou poplatky, které přinášejí spotřebitelům jasné a skutečné výhody.

Pan Klinz správně poukázal na práva, a ta je vždy třeba spojit s povinnostmi: nejen v případě zákazníků, ale v případě nás všech – bank a všech zúčastněných hráčů. Potřebujeme větší transparentnost, potřebujeme jasně vědět, co si vybíráme. Doufejme, že změny na trhu povedou tímto směrem.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Pane předsedající, jak jsem již dříve uvedl, tyto zprávy jsou vynikající. Jsou obšírné a vyvážené a budou významným příspěvkem k naší práci na maloobchodních finančních službách.

Oceňuji, že si někteří lidé přejí, abychom postupovali ohledně některých podnětů rychleji, ale rychlost neznamená vždy rovnost. Jsme vázáni zásadou lepší regulace, včetně hodnocení dopadů. Na některých iniciativách, například bankovních účtech, se pracuje několik let a tento rok by měly přinést ovoce. Jiné iniciativy, například retailové investiční projekty, jsou trochu novější a předtím, než učiníme jasné závěry, bude třeba více výzkumu.

Paní Roithová poukázala na bankovní poplatky a moje kolegyně Neelie Kroesová se touto otázkou zabývala. Chtěl bych jen podotknout, že nemůžeme regulovat poplatky jako takové, ale to, co opravdu potřebujeme, je skutečná konkurence a schopnost spotřebitelů změnit poskytovatele, se kterým nejsou spokojeni. Samozřejmě že jim chceme změnu usnadnit a chceme mít na trhu mnoho hráčů. To samo o sobě sníží ceny. Paní Margarita Starkevičiūtėová položila mnoho otázek. Poznamenal jsem si všechny její návrhy a budeme se jimi co nejdříve zabývat. Pan Ettl zde hovořil o retailovém bankovnictví. Zelená kniha, kterou jsme zveřejnili, se zabývá právě některými z těchto obav.

Obvykle souhlasím se svým přítelem, panem Wolfem Klinzem, ale pokud jsem to nepochopil špatně, netrápí ho obavy o přenos bankovních účtů. Snažíme se o to, abychom spotřebitelům v členských státech usnadnili přenos bankovních účtů. Jen bych chtěl podotknout, že to není kosmická věda. Jiné členské státy přijaly kodexy chování zcela bez potíží. Dali jsme bankovnímu průmyslu v této konkrétní oblasti možnost samoregulace. S některými bankami jsem jednal. Některé přišly s množstvím obdivuhodných výmluv, proč to nejde, ale já je ujišťuji, že to není astrofyzika. Funguje to zcela jednoduše a mají příležitost se přesvědčit, že samoregulace je lepší způsob. Ale, jak jsem již podotkl, pokud to neuděláme, máme i jiné alternativy.

Souhlasím však s druhým bodem pana Klinze o bankovních strukturách v různých členských státech. Jejich uspořádání je zcela věcí každého členského státu a všechny členské státy mají vlastní bankovní strukturu. Sám členský stát si může uspořádat své struktury způsobem, jaký si přeje, ale pokud vstoupí do oblasti volného trhu, musí se řídit pravidly Smlouvy, což může často vést ke konfliktu. Avšak uspořádání bankovní struktury v členském státě je čistě věcí dotyčného členského státu.

Pokud jde o uplatňování kodexu chování, souhlasím s paní McGuinnessovou. Poukázala na období pojistných hypoték. Trochu jsem se zdráhal jít touto cestou a léta jsem odolával, ale jednou, s jinou osobou jsem se odvážil jednu z nich využít. Byl jsem jedním z těch šťastných. Využil jsem ji na konci období, kdy přinášela zisk, což pro mě a pro všechny ostatní bylo s ohledem na moji předchozí neochotu překvapením.

Nemyslím si však, že je možné kohokoliv vinit za způsob, jakým bylo nakládáno s pojistnými hypotékami. Byl to duch doby. Každý věřil ve svůj způsob a často docházelo k agresivním praktikám. Ale myslím si, že povědomí spotřebitelů o pastích, které na ně číhají, je to, co by měly řešit kodexy chování nebo jiné způsoby ochrany spotřebitele. Vždy říkám lidem v podnicích, ať se jedná o velké nebo malé podniky – a jako spotřebitelé bychom si toho měli být vědomi –, pokud věci vypadají příliš dobře, jsou příliš dobré.

  Gianni Pittella, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v rychlosti poděkovat všem poslancům, kteří zde promluvili, a ještě jednou poděkovat panu komisaři a paní komisařce a panu Karasovi.

Chtěl bych se krátce zmínit o mezibankovních poplatcích. Můj návrh pokynů je založen na přesvědčení – a zde samozřejmě se s paní Kroesovou neshodneme –, že mezibankovní poplatky jsou užitečné pro rozvoj a účinnost platebních nástrojů. I při neexistenci mezibankovních poplatků je zde riziko, že náklady ponesou spotřebitelé.

Pokud jde o to, jaký je nejlepší přístup k regulaci finančních trhů, věřím – a mnohokrát jsem to řekl komisaři McCreevymu –, že nedostatečně a chabě regulované finanční trhy a často neúčinná samoregulace v oblasti bankovnictví jsou činitelé, jejichž negativní dopady jasně ukázala současná finanční krize.

Věřím proto, že by nebylo správné si myslet, že lze integraci maloobchodních finančních služeb správně dokončit pouze samoregulací v tomto odvětví. Finanční trh maloobchodních produktů bude možné nazývat řádně integrovaným až poté, co bude dosaženo stupně plné harmonizace, kterou mají přinést pravidla o ochraně spotřebitele, a tento stupeň bude zaručen. Toho lze nejlépe dosáhnout legislativním návrhem předloženým Komisí.

  Othmar Karas, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych znovu poděkovat všem, kterým jsem poděkoval na začátku, a požádat Komisi, aby zahrnula návrhy Parlamentu v plné míře do legislativních návrhů.

Dále zde mám jeden tip. Chtěl bych požádat kolegy poslance, aby se o zprávě o vzdělávání spotřebitelů – mluvili jsme o něm dnes mnoho – v odvětví finančních služeb diskutovalo v této sněmovně i při plenárním zasedání na podzim.

Další věcí je, že bychom neměli zapomínat, že hlavní překážkou pro poskytování přeshraničních finančních služeb jsou různé daňové systémy členských států, což zároveň způsobuje nízkou interoperabilitu, zejména tam, kde jsou finanční produkty výhodné z daňového hlediska. Chtěl bych také vyzvat průmysl a banky, aby provedly samoregulační opatření k dosažení cílů této zelené knihy. V otázce standardizace a rozmanitosti produktů musíme říct standardizaci ano, pokud neohrožuje rozmanitost produktů. Pokud jde o bankovní poplatky, které zmínila paní Roithová, poukázala již Komise na jednotnou platební oblast eurozóny (SEPA).

Je zde však také mnoho jiných překážek, konkrétně překážka spočívající v tom, že práva nabytá v jedné zemi často nelze převést do jiné země, a v tom, že účet může být otevřen pouze tehdy, pokud je udána adresa trvalého bydliště. Dále zde chybí definice elektronického obchodu: přeshraniční převody peněz fungují, ale při otevírání účtů a u jiných práv existují překážky, které musíme odstranit. Máme před sebou dost práce, abychom předložili návrhy. Měli bychom se dívat na výsledky a nadále soustavně pracovat.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. – (SK) Dobře fungující jednotný finanční trh je nezbytným předpokladem pro dosažení cílů lisabonské agendy. Při uplatňování podmínek měnové politiky, především u malých a středních podniků a spotřebitelů, hrají banky důležitou úlohu. Mnoho klientů by mělo zájem využívat přeshraniční finanční služby, ale otevření účtů v bankách v členských státech EU provázejí byrokratické postupy, které klienty často odrazují.

Evropský bankovní průmysl by měl zlepšit a zjednodušit proces rušení účtů. Výpisy z účtu jsou stále velmi složité a mnoho spotřebitelů jim nerozumí. Složitost finančních produktů neumožňuje, aby se spotřebitelé mohli zodpovědně rozhodnout. Spotřebitele zatěžují i nepřiměřeně vysoké bankovní poplatky za bankovní služby a vydávání bankovních karet.

Nemyslím si, že by EU měla regulovat bankovní poplatky, ale musí zabezpečit konkurenceschopnost v bankovnictví. Informovanost spotřebitelů je pro zajištění hospodářské soutěže mezi bankami zásadní.

Jsem přesvědčena, že zde hrají významnou úlohu spotřebitelské organizace, protože jsou schopné vybrat informace, které považují v souvislosti s možností přiměřeného výběru bankovních produktů pro spotřebitele za nezbytné. Dokáží koordinovat programy finančního vzdělávání zaměřené na zvýšení informovanosti spotřebitelů o možnostech správy jejich peněz. Pomáhají i velmi zranitelným spotřebitelům.

Věřím, že v EU nastane doba, kdy nebudou spotřebitelské organizace bojovat o přežití, protože jednou ti, kteří jsou odpovědní za politiku ochrany spotřebitele, pochopí, že potřebují finance.

  Katrin Saks (PSE), písemně. – Komise v zelené knize o maloobchodních finančních službách nastiňuje tři strategie pro podporu integrace maloobchodních trhů s finančními službami – nižší ceny a větší výběr, posílení postavení spotřebitelů a posílení jejich ochrany.

Nejprve bych se chtěla zaměřit na posílení postavení spotřebitelů a chtěla bych zdůraznit, že je potřeba zvýšit úroveň finanční gramotnosti. Při nedávném slyšení týkajícím se vzdělávání spotřebitelů v oblasti finančních služeb jsme zaznamenali mnoho praktických příkladů programů zaměřených na vzdělávání spotřebitelů v této oblasti. Je třeba také vyvíjet úsilí o další výměnu osvědčených postupů v této oblasti v členských státech, zejména v nových členských státech.

Pokud jde o možnost výběru, je jasné, že spotřebitelé, kteří si přejí změnit poskytovatele finančních služeb, musí mít možnost tak učinit s co nejnižšími náklady a právními překážkami.

Pokud jde o informace poskytované spotřebitelům, nestačí poskytnout jim co nejvíce informací. Zahlcení spotřebitele informacemi bude mít opačný účinek. Naopak je třeba poskytovat tolik informací, které spotřebiteli umožní informovaně se rozhodnout.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Podle zprávy pana Pittelly zanalyzoval audit provedený v tomto odvětví hospodářskou soutěž v oblasti platebních systémů, včetně karetních systémů, úvěrových institucí, spolupráce bank a cenové zúčtovací politiky bank. Audit ukázal, že mezi poplatky placenými za bankovní karty existují značné rozdíly. Tak jsme zjistili, že většina vnitrostátních sítí debetních karet účtuje značně nižší mezibankovní poplatky než mezinárodní sítě a že ve většině členských států většina bank poskytuje hypoteční úvěry, osobní úvěry nebo půjčky malým a středním podnikům pouze za současného otevření běžného účtu.

Při navazování smluvního vztahu s bankou nemá klient obvykle stejnou vyjednávací pozici jako banka. Klient podepíše smlouvu, kterou si někdy ani nepřečte, a i když ano, není možné, aby navrhl změny. Proto se domnívám, že příslušné regulační orgány by měly dohlížet na formu smluv, které banky nabízejí, aby tak chránily zájmy jak klientů, tak bank. Chtěla bych, aby bylo povinné, aby banka klienta před otevřením účtu stručně informovala o tom, jaké bude muset vynaložit náklady po dobu, kdy jej bude užívat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně