Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 4. června 2008 - Brusel

1. Pokračování zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 15:00)

  Předseda. − Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu přerušené ve čtvrtek 22. května 2008 za obnovené.

2. Prohlášení předsednictví

  Předseda. − Dámy a pánové, rád bych připomněl, že Litva včera oslavila 20. výročí od založení litevského hnutí za nezávislost Sąjūdis. Toto hnutí nejen podnítilo obnovení litevské nezávislosti, ale rovněž předznamenalo zhroucení Sovětského svazu. Srdečně blahopřeji!

(Potlesk)

Rád bych vás informoval o tzv. zelených týdnech, které tento týden probíhají v Bruselu a v příštích dvou týdnech budou probíhat v Lucemburku a Štrasburku. Ústředním tématem těchto týdnů jsou emise CO2 a s nimi spojená změna klimatu. Zavázali jsme se, že do roku 2020 snížíme emise CO2 Evropského parlamentu o 30 %. Abychom toho mohli dosáhnout, připravuje pro nás prestižní poradenská firma analýzu týkající se emisí CO2, která bude v září dokončena a předložena předsednictvu. Tento projekt vyústí v akční plán zahrnující jak krátkodobá, tak dlouhodobá opatření, jež umožní Evropskému parlamentu dosáhnout cílů, které si sám stanovil. Budu vám velice vděčný za aktivní zájem z vaší strany.

3. Přivítání

  Předseda. − Rád bych ještě připojil vřelé přivítání Jeho Eminence metropolitního biskupa ze Staré Zagory v Bulharsku, který nyní zasedá s delegací pravoslavných církevních představitelů v galerii pro vybrané hosty.

(Potlesk)

Vaše Eminence, bylo mi potěšením s vámi dnes ráno hovořit.

Je pro mě také velikým potěšením přivítat zde dnes vítěze první Ceny Karla Velikého pro mládež. Tuto cenu udělují společně mezinárodní Nadace Ceny Karla Velikého v Cáchách a Evropský parlament. Předávání cen proběhlo dne 29. dubna v Cáchách. Naši mladí přátelé jsou od včerejška na návštěvě v Evropském parlamentu a nyní se nacházejí v galerii pro vybrané hosty.

(Potlesk)

Vítám zde vítěze první ceny zastupujícího projekt „Students Without Boundaries“, slečnu Emöke Korzenszkyovou z Maďarska, slečnu Ilonu Mikoczyovou ze Slovenska, slečnu Agotu Demeterovou z Rumunska a pana Zoltana Csadiho ze Slovenska. Pan Lorenzo Marsili ze Spojeného království zde zastupuje projekt „Festival of Europe“ v Londýně, který získal druhou cenu. Nakonec bych rád přivítal vítěze třetí ceny, která byla udělena státnímu gymnáziu z městského obvodu Vyronas v řeckých Athénách. Srdečně proto vítám slečnu Paraskevi Christodoulopoulouovou.

Jménem Evropského parlamentu bych vám chtěl poděkovat za to, že podporujete myšlenku evropské integrace mezi mladými lidmi.

(Potlesk)

Také bych rád přivítal delegaci z navarrského parlamentu ve Španělsku, která zasedá v galerii pro vybrané hosty. Delegaci vede předsedkyně parlamentu, paní Elena Torres Mirandaová. Srdečně vás vítám!

(Potlesk)

Dnes a zítra se těchto deset členů delegace setká s různými zástupci Evropského parlamentu, včetně mě samotného. Bude mi velkým potěšením se s nimi setkat. Přeji vám úspěšný a příjemný pobyt v Bruselu a návštěvu Evropského parlamentu. Bienvenidos!

4. Schválení zápisu z předchozího zasedání

  Předseda. − Zápis ze zasedání ze čtvrtka 22. května 2008 byl rozdán.

Jsou k němu připomínky?

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane předsedo, chtěl bych poděkovat Parlamentu za organizaci slavnostního předávání ceny Energy Globe, neboť to byl skvělý příklad pro celý svět a na náš Parlament to udělalo ohromný dojem. Děkuji všem, kteří se této akce zúčastnili.

  Předseda. − Tato slova díků jsou samozřejmě vítána, přestože to nebylo součástí zápisu.

(Zápis z předchozího zasedání byl schválen.)

5. Složení Parlamentu: viz zápis

6. Žádost o ochranu parlamentní imunity: viz zápis

7. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

8. Opravy (článek 204a jednacího řádu): viz zápis

9. Texty smluv dodané Radou: viz zápis

10. Předložení dokumentů: viz zápis

11. Otázky k ústnímu zodpovězení a písemná prohlášení (předložení): viz zápis

12. Písemná prohlášení, která nejsou brána v potaz: viz zápis

13. Plán práce: viz zápis

14. Zhoršení situace v Gruzii (předložené návrhy usnesení): viz zápis

15. Výroční zpráva o SZBP za rok 2006 – Evropská bezpečnostní strategie a Evropská bezpečnostní a obranná politika (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem je rozprava o

– zprávě (A6-0189/2008) předložené panem Saryuszem-Wolskim jménem Výboru pro zahraniční věci o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) předložené Evropskému parlamentu v souladu s oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 – 2006 (2007/2219(INI)) a

– zprávě (A6-0186/2008) předložené panem Kuhnem jménem Výboru pro zahraniční věci o provádění evropské bezpečnostní strategie a evropské bezpečnostní a obranné politiky (2008/2003(INI)).

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. − Pane předsedo, měl bych dnešní rozpravu doplnit o komentář a názor Parlamentu na zahraniční politiku, neboť tato rozprava není pouhou rutinní každoroční rozpravou o zahraniční politice a stavu zahraniční politiky v Unii: dnešní účast pana Solany dokazuje, že se jedná o speciální rozpravu. Pane Solano, děkuji Vám, že jste přišel.

Nejprve je třeba říci, že vzhledem k novinkám, které přináší Lisabonská smlouva, se zahraniční politika nachází ve velice důležitém momentě, ne-li před obratem. Musíme se jako vždy ohlédnout zpět, abychom mohli situaci zhodnotit, ale také se musíme dívat dopředu. Máme velkou a rostoucí podporu zahraniční politiky ze strany občanů. Pohled členských států se stále více mění, neboť si uvědomují, že hovořit jednohlasně a jednat společně je jediná cesta k úspěšné zahraniční politice Evropské unie.

S přijetím této nové kapitoly zahraniční politiky EU se posouváme ke kvalitativní změně. Legitimita nové zahraniční politiky by se neměla opírat pouze o mezivládní zdroje, ale také o kontrolu ze strany Evropského parlamentu. Z toho důvodu vidíme vzrůstající význam a úlohu Evropského parlamentu při vytváření a směřování této politiky, jak jsme požadovali v naší zprávě. Potřebujeme přijmout jednotný a ucelený přístup k zahraniční politice, potřebujeme, aby všechny zapojené instituce, včetně členských států, jednaly společně, se stejným cílem a vzájemně se doplňovaly.

Evropská unie by měla setrvávat ve své roli zprostředkovatele a smírce, v roli měkké síly, která napomáhá ke stabilizaci, obnově a reformám, roli poskytovatele humanitární pomoci, normativní síly vytvářející hodnoty a podporující demokracii, svobodu a lidská práva, ale zároveň bychom měli tuto měkkou sílu doplnit o tvrdší rozměr rozšířením evropské bezpečnostní a obranné politiky a připravit naše vojenské kapacity tak, aby byly obranyschopné.

Naši reaktivní politiku zahrnující krátkodobé a střednědobé výzvy bychom měli doplnit o dlouhodobější strategický přístup a určit dlouhodobé evropské zájmy. Proto je třeba řešit skutečné příčiny a nikoli pouze následky některých změn kolem nás, tak jako v případě Dárfúru, a to se týká jak klimatu, tak konfliktů.

Měli bychom být nadále aktivní v různých prioritních zeměpisných oblastech, ale také řešit nové hrozby a horizontální témata, jako jsou klimatická, energetická, vesmírná a internetová bezpečnost, migrační toky a mnoho dalších.

Máme-li ambice stát se světovou velmocí a globálním hráčem, měli bychom změnit poměr mezi rolí plátce, jímž jsme a být chceme, a rolí klíčového hráče na světové scéně. Nová smlouva nabízí veliký potenciál pro soudržnou a účinnou zahraniční politiku, ale všichni víme, že rozhodující bude její provádění. Je proto nutná společná vůle a spolupráce, nejen v rámci institucionálního trojúhelníku, ale také se zapojením členských států. Je třeba předejít rivalství.

V této zprávě jsme se pokusili nastínit konstruktivní přístup. Naše obavy jsou způsobené některými nezdary zahraniční politiky, nicméně hledíme více do budoucnosti. Vidíme pozitivní vývoj, pokrok a úspěch. Doporučujeme poučit se z chyb a zároveň stavět na dosažených cílech a vyhledávat místa pro další pokrok.

Cílem Evropského parlamentu není pouze kontrola zahraniční politiky, tvorba doporučení, která budou základem pro řešení a rozhodnutí učiněná výkonnou složkou. Parlament chce být také sám aktivní při tvorbě zahraniční politiky, což osobně nazývám „parlamentní diplomacií“, neboť toto je v rámci kompetence Parlamentu možné.

Pokud jde o priority, domníváme se, že je nutné zaměřit se pouze na omezený počet priorit. Zdůrazňujeme potřebu hodnotově orientované zahraniční politiky, nikoli proto, že bychom byli přehnaně idealističtí či naivní, ale proto, že svět sdílející naše silné univerzální hodnoty bude lépe sloužit našim zájmům, kterými jsou bezpečnost a prosperita.

Parlament se domnívá, že zahraniční politika Evropské unie přispívá k posílení evropské identity, je rovněž přidanou hodnotou pro občany EU a součástí iniciativy Evropské komise zvané Evropa přinášející výsledky.

Domníváme se, že zahraniční politika coby klíčová politika EU by měla být vybavena vlastními institucionálními strukturami, které Lisabonská smlouva zavádí, vlastními nástroji a vhodnými finančními prostředky z rozpočtu EU. Potřebujeme mít k dispozici soubor nástrojů, to je však zatím ještě otázka budoucnosti.

  Helmut Kuhne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedo, v naší zprávě jsme se snažili vyhnout opakujícím se výrokům z předchozích zpráv týkajících se evropské bezpečnostní strategie. Možná jsme toho plně nedosáhli, ale věřím, že v budoucnu můžeme pokračovat touto cestou.

Například jeden z bodů, o kterém bylo rozhodnuto v předchozích zprávách, ale který jsme právě z tohoto důvodu neřešili, avšak přesto by zde měl zaznít, je podpora Evropské bezpečnostní a obranné školy ze strany Evropského parlamentu. Chtěli bychom, aby se tato škola stala skutečnou institucí, nikoli pouze virtuální. Z pohledu evropských norem uběhlo mnoho času od prosince 2003, kdy byla přijata evropská bezpečnostní strategie – i když možná nikoli z pohledu objektivních norem, přesto je možné říci, že v rámci evropské bezpečnostní strategie byl učiněn výrazný praktický pokrok. Existují určité výsledky, na které můžeme být hrdí, nicméně nebudu zde jmenovat různé civilní a vojenské mise.

Můžeme však ukázat, že v rámci systému jsme za poslední rok vytvořili civilní kontrolu a plánovací nástroj na straně Rady a nyní existuje jasný řetězec příkazů od řídící složky směrem k výkonné složce působící na místě. Z vojenského pohledu jsme posílili operační kapacity, jež mohou být využity kromě prostředků NATO v souladu s dohodou Berlín Plus. Vytvořili jsme bojové skupiny (Battle Groups), které by měly působit střídavě a operativně. Také jsme uskutečnili mise, které lze prohlásit za úspěšné, jako např. mise na podporu právního státu v Gruzii a jiné podobné mise.

Nicméně existují ještě úkoly, které musí být teprve splněny a ve kterých jsou podle mého názoru stále nedostatky. Pokud tyto body vyjmenujeme, nebude to znamenat jakékoli oslabení bezpečnostní strategie. S ohledem na počty obyvatel členských států EU existuje nerovnovážná účast na těchto misích, zejména v civilní oblasti. Navrhujeme tedy, aby členské státy, ať už zákonnými či jinými prostředky, byly nuceny vydat akční plány s počtem osob v záloze pro tyto účely v momentě, kdy Evropská unie tyto lidi bude potřebovat, včetně vypracování odborných referencí pro ty, jež se po službě v misích EU navrátí zpět do vlasti. Když jsme se dostali až sem, je nutné říci, že z dlouhodobého hlediska nejsme schopni zajistit donucující mechanismus na vytváření vojsk, která by zajišťovala vojenské akce jako v případě Dárfúru nebo Čadu. Navrhujeme proto alternativní možnosti.

Také máme několik návrhů na řešení krizových situací s využitím vrtulníků a na zvyšování dostupnosti vrtulníků. Z dlouhodobého hlediska pro nás nemá smysl v rámci Evropské unie létat ve 24 různých typech vrtulníků.

Navíc je třeba brát v úvahu vývoj v některých oblastech, jak dále zmiňujeme v bezpečnostní strategii. Teroristické akce způsobily zastření rozdílů mezi vnitřními a vnějšími hranicemi státu. Je třeba zabezpečit dodávky energií pomocí diplomatických, ekonomických a technických – záměrně neříkám vojenských – prostředků. Musíme si začít uvědomovat nutnost zabezpečení citlivých infrastruktur vůči elektronickým útokům. Všechny tyto body je třeba začlenit do našich úvah o bezpečnostní strategii a zvážit její rozšíření o tyto body.

Pan Solana, vysoký představitel EU, dostal od Rady zvláštní mandát, který mu umožňuje o těchto věcech jednat, a my ho v tomto smyslu podporujeme. Uvítali bychom, kdyby jeho úvahy vyústily ke konci roku ve vydání bílé knihy, která bude představovat jakýsi jednotný referenční bod jako základ pro diskusi na úrovni celé Evropské unie, nikoli pouze mezi panem Solanou a jednotlivými vládami, nikoli pouze mezi ním a námi, ani pouze uvnitř vnitrostátních parlamentů, ale rovněž v zájmu všech občanů EU od Polska až po Portugalsko.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − Pane předsedo, dovolte mi nejprve poděkovat Parlamentu za to, že mě přizval k této důležité rozpravě o zahraniční politice, bezpečnosti a obraně Evropské unie na plenárním zasedání Evropského parlamentu

Než se však dostanu k jádru věci, rád bych současně odsoudil pondělní teroristický útok na dánskou ambasádu v Islámábádu a vyjádřil upřímnou soustrast dánským a pakistánským občanům, rodinám obětí a zraněným. Připomeňme si zejména ty, kteří byli této tragédii přítomni. Nedávno jsem Islámábád sám navštívil a rád bych o této cestě něco řekl, pokud mi to dovolí čas.

Rád bych poděkoval dvěma zpravodajům, panu Saryuszovi-Wolskému a panu Kuhnemu za jejich zprávy. Myslím, že v těchto zprávách je mnoho skvělých bodů týkajících se možnosti posílení celkového vlivu Evropské unie ve světě v souladu s našimi hodnotami a zájmy. Chtěl bych těmto dvěma zpravodajům poblahopřát a znovu je ujistit, stejně tak jako vás všechny, že vezmeme v úvahu co nejvíce jejich připomínek, neboť je budu sám posuzovat a podle mého názoru jsou velice konstruktivní a pozitivní.

Toto je velice důležité setkání. Rád bych zde projednal některé z témat zmiňovaných v obou zprávách. V čase, který je mi přidělen, bych chtěl hovořit o těchto aktuálních mezinárodních tématech a o tom, jakým způsobem můžeme přispět k jejich řešení.

Měl bych snad říci pár slov o Smlouvě, na kterou oba zpravodajové odkazují. V obou zprávách je několik zmínek o Lisabonské smlouvě a je jasné, z jakého důvodu. Uvedené zprávy vyzývají k větší účinnosti. Hlavním cílem smlouvy je učinit Evropskou unii efektivnější a viditelnější, zejména v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem přesvědčen, že smlouva umožní vyřešit mnoho problémů popsaných ve vašich zprávách, zejména ve zprávě pana Kuhneho.

Prioritní pro nás pro všechny je ratifikace. V následujících dnech musíme nadále směřovat k tomuto cíli. Rád bych zdůraznil, že slovinské předsednictví bylo prosincovou Evropskou radou pověřeno přípravou bezproblémového vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Tato práce, jak víte, spočívá na několika základních společných principech. Za prvé, základním bodem celé této debaty je samotná Smlouva, a to je třeba respektovat. Za druhé, hlavním cílem je to, aby Smlouva vstoupila v platnost 1. ledna 2009, tak jak bylo původně domluveno, pokud vše půjde hladce.

Několik aspektů Smlouvy je základním zájmem Evropského parlamentu právě v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Jak předsednictví, tak Komise i já sám máme možnost mnoho z těchto témat projednávat s některými z vás a chtěl bych vás ujistit, že v tomto budu pokračovat od této chvíle až do chvíle, než Smlouva vstoupí v platnost. Pro mě je podstatné, že tři hlavní orgány spolupracují na zajištění hladkého zavedení Smlouvy.

Dovolte mi říci pár slov o Evropském útvaru pro vnější činnost. Jak víte, coby úřadující vysoký představitel jsem na základě ustanovení článku 15 Smlouvy pověřen, abych společně s Komisí a členskými státy vedl přípravnou činnost. Toto pověření plním s jasným cílem získat rozhodnutí zřídit Evropský útvar pro vnější činnost co nejdříve po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Pan Kuhne zmiňoval evropskou bezpečnostní strategii. Rád bych řekl něco o tom, jak vidím dnešní situaci. Z pověření prosincové Rady jsem byl požádán o vypracování další zprávy do prosince 2008. Proto budu nadále přítomen vašim rozpravám a budu se snažit o dosažení co nejlepších nutných změn.

Strategie se ukázala jako velice užitečná, což uznal také pan zpravodaj a já mu za to děkuji. Myslím, že za poslední čtyři roky to byl velice účinný nástroj. Jedná se sice o poměrně krátký dokument, který se však na druhou stranu dobře čte, a tudíž si myslím, že splnil svůj účel.

Myslím, že tato strategie odráží naše hodnoty, naše zásady, odráží to, jakým způsobem bychom měli odpovědět na zahraniční a bezpečnostní politiku. Myslím, že úkol zadaný prosincovou Evropskou radou není o změně textu, je spíše o jeho zlepšení a případném doplnění, kdekoli je to možné.

Je důležité uvědomit si mezinárodní situaci v době, kdy byla evropská bezpečnostní strategie vytvořena, tedy v roce 2003. Od té doby se staly některé události, které sice nejspíše zásadně nemění obsah strategie, ale díky nimž můžeme připojit další aktuální témata. Z těchto událostí jsme se poučili a v Parlamentu a ostatních orgánech od té doby proběhlo na toto téma několik debat. Proto považuji příspěvek Parlamentu za velice hodnotný, zejména prostřednictvím zprávy předložené panem Kuhnem, kterou jsem velice uvítal.

Za dva týdny budu Evropskou radu ústně informovat o tomto problému a o dosavadním vývoji událostí. V té době budu mít k dispozici zpětnou vazbu členských států a všechny vaše dnešní připomínky. V září potom proběhne hlubší rozprava a neformální setkání s ministry zahraničních věcí – Gymnich – a nadále spolu budeme o těchto tématech hovořit zde v Parlamentu.

Myslím, že velice důležitý je harmonogram. V prosinci 2008 budeme svědky pátého výročí vzniku evropského referenčního souboru. Doufejme, že do té doby bude ratifikována Lisabonská smlouva a tím podpořena soudržnost naší činnosti. Pokud jde o klíčové hrozby uvedené ve strategii, považuji ty z roku 2003 za skutečné. Na tom bychom se, myslím, mohli shodnout. Zbraně hromadného ničení, terorismus, organizovaný zločin, regionální konflikty – tyto hrozby se v zásadě nezměnily. Tato témata jsou dnes stále důležitá, a jak již bylo řečeno, musíme proti nim nadále aktivně bojovat.

Strategie se opírá o analýzu hlavních globálních problémů té doby, a jak jsem řekl, dnes jsou některé problémy relevantnější a jiné méně relevantní, než jak tomu bylo před pěti lety. Navíc existují nové hrozby. Stejně jako oba zpravodajové i já připomínám, že strategie nezmiňuje hrozby, jako je změna klimatu a její dopad na mezinárodní bezpečnost či energetická bezpečnost, které je dnes třeba podrobně analyzovat. To samé platí pro migraci – zejména nelegální migraci – a bezpečnost informací. O těchto problémech jsme tehdy neuvažovali, nyní bychom však měli. Tento vývoj musíme brát v úvahu.

Rád bych řekl pár slov o evropské bezpečnostní a obranné politice, kterou zmiňoval pan zpravodaj. Myslím, že není přehnané, označíme-li tuto politiku jako úspěšnou. Je to velice důležitá a viditelná součást společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Měli bychom také říci, že za posledních pět let jsme uskutečnili více než 15 misí, celkem vlastně 17. Dnes máme 14 civilních a vojenských misí rozmístěných a aktivně působících na území třech kontinentů: v Evropě – na Balkáně, v Africe a na Blízkém východě a v Asii. Velice oceňuji, že tuto skutečnost zpravodajové zdůraznili ve svých zprávách.

Pan Kuhne ve své zprávě mimo jiné upozorňuje na některé problémy a nedostatky v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky a já souhlasím s většinou toho, co je v jeho zprávě řečeno.

V těchto oblastech podnikáme kroky, stále se učíme z lekcí, které dostáváme během misí, a na základě toho upravujeme své struktury jak na straně civilních, tak na straně vojenských jednotek. Snažíme se o větší spolupráci mezi civilními a vojenskými jednotkami, snažíme se o komplexnější přístup, což je podle mého názoru také záměrem zprávy.

Výrazný pokrok byl učiněn při minulém setkání Rady s ministry zahraničních věcí a obrany, během kterého bylo přijato důležité rozhodnutí. Zpravodaj Kuhne zmínil klíčové slovo „vrtulníky“, což je, jak víte, jeden z problémů, který v současnosti řeší mezinárodní společenství v souvislosti s operacemi pro řešení krizí. Nemáme dostatek potřebných kapacit a kapacity, které máme, nejsou připravené ani dostatečně vybavené, aby dokázaly zvládat současné problémy.

Obranná agentura se na základě tohoto rozhodnutí od nynějška zaměří na taktické téma vrtulníků a já pevně doufám, že dostanete více informací od vojska Evropské unie. Doufám, že toto téma bude řešeno soudržně.

Rád bych také řekl pár slov o dnešní situaci ve světě, o problematických místech a problémech, které se snažíme řešit. Začněme u západního Balkánu. Jak víte, některé problémy v této oblasti je stále třeba řešit. To, co se stalo při nedělních volbách v Bývalé jugoslávské republice Makedonii je něco, co nás vede k zamyšlení. Měl bych vás však informovat, že od té doby, co jsme spolu hovořili naposled, se v Srbsku staly dvě důležité události: se Srbskem byla podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení a dále zde proběhly volby. Myslím, že výsledky voleb mají spojitost s naším chováním, a doufejme, že v Srbsku budeme mít vládu, která bude podporovat evropskou perspektivu Srbska.

Rád bych řekl pár slov o Kosovu. Jak víte, ode dne kosovské nezávislosti je přislíbeno, že v Kosovu nejpozději 15. června vstoupí v platnost globální balíček zákonů, včetně ústavy. Do té doby bychom chtěli, aby se situace na místě, např. mise EULEX, vyvíjela správným směrem. Jsme v neustálém kontaktu s generálním tajemníkem Spojených národů, abychom zjistili, jakými prostředky toho můžeme dosáhnout. Doufám, že v příštích dnech vás budu schopen informovat o vývoji situace.

Je přirozené, že zde řeknu pár slov o Gruzii. Zítra ráno jedu do Gruzie za účelem návštěvy Tbilisi a místních úřadů. Navštívím také Abcházii. Tato návštěva je také velice důležitá. Snažíme se prozatím zavést přímý kontakt mezi těmito dvěma stranami v rámci skupiny přátel generálního tajemníka a zjišťujeme, zda je možné zavést jinou aktivnější formu. Nemyslím si, že bychom mohli všechno vyřešit tento týden, ale velice doufám, že náš příspěvek bude pozitivní a konstruktivní.

Měl bych vás navíc informovat o situaci v Libanonu, kde také nedávno proběhly důležité události. Společně s předsedou Parlamentu jsem měl možnost být tam v neděli přítomen. Dosažení dohody je významný posun vpřed. Po 18 měsících nestability se nyní stal prezidentem generál Sulejmán. Budova, ve které jsme se to odpoledne nacházeli, byla předtím uzavřená a nyní byla nově otevřena. Doufám, že rozhodnutí, které bylo učiněno ve městě Dohá v Kataru, umožní Libanonu posun směrem k mírové situaci a k volbám v roce 2009.

Jak víte, tato dohoda není dokonalá: má svá pozitiva, ale také negativa. Doufejme, že naše pomoc a společná činnost v příštích měsících povedou k dalšímu vývoji procesu, který v tuto chvíli stále ještě není dokončen. Předsedou vlády byl jmenován pan Siniora, úctyhodný muž, který si zaslouží náš respekt a který má nyní na starosti řízení země. Doufejme, že bude schopen tuto zemi bezpečně dovést k volbám v polovině roku 2009.

Rád bych ještě pohovořil o jiných věcech, ale touto řečí jsem, myslím, vyčerpal svůj čas. Přinejmenším jsem vám stručně představil témata, která budu řešit v příštích několika měsících.

Také bych vám chtěl říci, že pojedu do Teheránu, kde jsem nebyl od června 2006. Od té doby jsem se několikrát setkal s jeho vládními představiteli. Rozhodl jsem se však společně s dalšími šesti zeměmi zapojenými do těchto jednání vrátit se do Teheránu, znovu se setkat s jeho představiteli a přivést s sebou rozšířený návrh z roku 2006. Neočekávám zázraky, ale myslím, že je pro nás důležité nadále rozšiřovat naši pomoc a také objasnit, že náš přístup je dvojí: vyjednávání s cílem řešit základní problémy, zejména problém jaderných zbraní, ale zároveň s cílem pokračovat ve využívání toho, co nabízí Rada bezpečnosti.

(Potlesk)

  Předseda. − Děkujeme vám, pane vysoký představiteli, za vaši řeč a přejeme vám hodně štěstí při všech vašich nebezpečných cestách. Myslím, že nejbezpečnějším místem je pro vás Evropský parlament. Musí pro vás být potěšením být zde!

  Günter Verheugen, místopředseda Evropské komise − (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych nejprve pogratuloval zpravodajům, panu Saryuszovi-Wolskému a panu Kuhnemu, za jejich konstruktivní, komplexní a výhledově orientovaný přístup, na němž jsou založeny obě zprávy.

Vzhledem k širokému spektru témat, které tyto dvě zprávy zahrnovaly, bych se rád omezil na několik bodů, které jsou zvláště důležité pro Komisi, a to je zavedení Lisabonské (Reformní) smlouvy, evropská bezpečnostní strategie, politika sousedství a téma společné akce, zejména role Komise v rámci řešení krizí.

Jako většina z vás také Komise doufá, že nová Reformní smlouva bude tento rok ratifikována. Máme-li lépe reprezentovat zájmy všech občanů EU ve světě, potom je tato Smlouva nezbytná. Bezpečná a stabilní Evropa se zdravou ekonomikou a sociální rovnováhou, která zároveň zastává vedoucí úlohu na světové scéně, kde se odráží její ekonomická síla, potřebuje silnou zahraniční politiku EU. Proto by mělo být podpořeno vše, co ve výsledku vede k vytvoření soudržné zahraniční politiky. Toto není v první řadě institucionální nebo procedurální problém ani problém právních zásad – je to politický problém. Aby byla zahraniční politika EU účinná, musí všechny členské státy shromáždit nutnou politickou vůli k podpoře společných zájmů Evropské unie. V každém případě by to mělo být v zájmu všech. V jednotě je síla, pokud se rozdělíme, prohrajeme. Máme možnost si vybrat.

Komise v současné době připravuje svůj příspěvek k přepracování evropské bezpečnostní strategie. Dnes jsme svědky mnoha nových hrozeb a problémů, jimž již nemůže vyhovět omezená koncepce bezpečnosti z roku 2003. Je nutné přeformulovat definici hrozeb. Měl by být kladen větší důraz na spojení mezi bezpečností a rozvojem, bezpečností a energetikou, bezpečností a změnou klimatu. Také bychom se měli zaměřit na problémy, které pociťujeme v současné době, jako je zvyšování cen, dostupnost zboží, riziko nedostatku zásob potravin a celá problematika migrace.

Výoční zprávy o společné zahraniční a bezpečnostní politice a evropské bezpečnostní strategii/evropské bezpečnostní a obranné politice obsahují několik bodů týkajících se této problematiky, na kterých se Komise shodne. Očekávám, že tyto body budou také přijaty Evropskou radou v prosinci 2008.

Ústředním prvkem strategie naší zahraniční politiky musí být nadále podpora demokratizace v dalších zemích. V této oblasti máme dobré zkušenosti: úspěšným příkladem je rozšiřování Evropské unie představující významnou zkušenost, jež je přínosem pro evropskou politiku sousedství.

Politika sousedství je nyní jedním z nejdůležitějších nástrojů, nebo možná nejdůležitějším nástrojem k posílení míru a stability v naší části světa a k podpoře vytváření blahobytu a bezpečnosti. Musíme se nadále snažit o dosažení co největšího zapojení tohoto našeho cíle do politik Společenství. Aby naše partnerské země skutečně pocítily výhody této politiky, potřebujeme nalézt mírové řešení přetrvávajících konfliktů, o kterých tak jímavě hovořil pan Solana, ať už se jedná o situaci na Kavkaze, v Moldávii, na Blízkém východě nebo v Západní Sahaře.

Celkový vývoj a tudíž globální vliv Evropské unie závisejí na tom, zda budou optimálně využity všechny její zdroje a nástroje. Naštěstí nezačínáme od nuly. Využili jsme již řadu nástrojů Společenství, včetně rozvojové a humanitární pomoci, na podporu evropských opatření pro řešení krizí – od Afghánistánu po Kosovo, od Blízkého východu po Čad.

Navíc rozpočet společné zahraniční a bezpečnostní politiky spravovaný Evropskou komisí od roku 2002 téměř zdesetinásobil svůj objem. V současné době probíhá 11 misí evropské bezpečnostní a obranné politiky v oblastech politiky, podpory právního státu a monitoringu a dvě další mise ve vojenské oblasti. Komise je dnes samozřejmě v přípravě těchto misí od začátku zapojená. Bylo tomu tak v případě operací v Kosovu, Čadu a Středoafrické republiky.

V této souvislosti bych rád řekl pár slov o nástroji pro stabilitu. Tento nový důležitý finanční mechanismus Společenství byl připojen k nástrojům pro řešení krizí a předcházení konfliktům a v období od roku 2007 do roku 2013 činil jeho rozpočet průměrně více než 200 milionů EUR ročně. Komise se domnívá, že nástroj pro stabilitu je důkazem toho, že jeho zavedení se vyplatilo jak z hlediska správy financí, tak z hlediska kvality přijatých opatření.

Pokud jde o vnější činnosti Evropské unie, Komise by velice uvítala užší spolupráci mezi orgány, pokud by tato spolupráce zaručila větší soudržnost, účinnost a zviditelnění zahraniční politiky EU. Podle názoru Komise Evropa potřebuje, abychom spojili své síly. To je to, co od nás Evropané i mezinárodní společenství očekávají.

Děkuji vám za pozornost.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, pane Solano, dámy a pánové, pokud, jak doufáme, vstoupí Lisabonská smlouva v platnost dne 1. ledna 2009, pak to bude znamenat začátek nové éry společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Zavedení této politiky bylo výzvou, ale právě tento krok umožní Evropské unii ukázat se jako globální hráč. I přes velký pokrok má Evropa stále dlouhou cestu před sebou. Coby hospodářská velmoc, ale politický trpaslík má Evropa šanci stát se světovou politickou velmocí, jejíž politická síla se vyrovná její síle ekonomické.

Jak uvedl pan Saryusz-Wolski ve své skvělé zprávě, Evropa stále ještě nevyužila svůj potenciál ve světě. S kýmkoli jsme se setkali v Izraeli, Palestině a jinde ve světě, všude chtěli vědět víc o Evropě. Těmto hlasům bychom měli naslouchat. Abychom zajistili důvěryhodnost vůči našim zahraničním partnerům, musíme nejen hovořit jednohlasně, ale také mít nezbytné nástroje k tomu, abychom byli vyslechnuti. Je třeba zajistit demokratickou legitimitu zahraniční politiky prostřednictvím parlamentní kontroly zavedené Lisabonskou smlouvou.

Dámy a pánové, chceme pro Evropu důvěryhodnou obrannou sílu, přirozeně nikoli proto, abychom mohli vést válku, ale proto, abychom mohli zajistit mír, a co je nejdůležitější, abychom mohli pomoci nejchudším oblastem světa. Naše společná bezpečnost se nemůže nadále omezovat na vojenskou obranu proti externím útokům. Tato oblast zahrnuje také dodávky energií, změnu klimatu, řízení migrace a podporu lidských práv a občanských svobod.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů se zavázala k tomu, že všechny aspekty této společné bezpečnosti budou vzaty v úvahu. Podle našeho názoru by se zahraniční politika EU měla nejprve soustředit na naše nejbližší sousedy. Proto žádáme Komisi a Radu, aby se zaměřily na posílení evropské politiky sousedství a na podporu stabilizace situace na západním Balkáně. Konkrétně je nutné pokračovat v rozhovorech se Srbskem a v pomoci Kosovu. Spolupráce mezi Radou a Parlamentem nebyla vždy v těchto oblastech jednoduchá. Rada nebyla vždy dostatečně otevřená a transparentní, jak bychom si přáli, nicméně naše vztahy se velice zlepšily. Předsednictví Rady i pan Solana dnes uznávají, že společná zahraniční a bezpečnostní politika EU bude silnější a spravedlivější, bude-li mít kontrolu Parlamentu.

Jménem skupiny PPE-DE bych rád požádal Radu o hlubší spolupráci, o to, aby se připojila k jednáním Parlamentu ohledně jmenování vysokého představitele a místopředsedy Komise a zapojila se do řádných konzultací. Také bychom chtěli, aby byl s Parlamentem konzultován způsob zřízení Evropského útvaru pro vnější činnost. Naše skupina žádá vysokého představitele o publikaci bílé knihy, která by zhodnotila evropskou bezpečnostní strategii zavedenou v roce 2003.

S ohledem na budoucí Smlouvu žádáme o posílení rozpočtových pravomocí Parlamentu, pokud jde o veškeré výdaje EU. Zasazujeme se také za nástroje pro parlamentní kontrolu a spolupráci s Radou.

Dámy a pánové, ve světě, ve kterém převládají regionální mocnosti, se Evropská unie musí chopit jedinečné příležitosti v podobě nových nástrojů Lisabonské smlouvy a učinit tak ze sebe více homogenní politickou mocnost, která bude spíše vyslyšena na mezinárodní úrovni a bude rovněž silnější vůči svým mezinárodním partnerům. Zvýšená parlamentní kontrola navíc zvýší účinnost této politiky, neboť ji učiní demokratičtější a transparentnější.

  Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, ze všeho nejdříve bych rád poblahopřál panu Kuhnemu za jeho zprávu, zejména proto, že použil velice komplexní definici bezpečnosti, a tudíž definuje ucelený přehled nástrojů bezpečnostní politiky, který přirozeně zahrnuje také vojenské nástroje, přestože tato politika není založena pouze na vojenských nástrojích. Pan Wiersma o tomto ještě pohovoří podrobněji. Také bych rád poděkoval panu Saryuszovi-Wolskému za jeho účinnou spolupráci, které jsme nedávno byli svědky ve Výboru pro zahraniční věci.

Rád bych zmínil dvě témata. První téma, o němž jsme již dnes jednali v rámci naší skupiny, jak se již zmínil pan Schulz, je otázka energetické bezpečnosti a společné energetické politiky. Nemáme v úmyslu kritizovat dvoustranné dohody, které byly uzavírány v době, kdy se ještě nejednalo o společné bezpečnostní politice. Takové dohody jsou nicméně dnes stále uzavírány a zejména do budoucna je důležité si ujasnit, že jsou-li podobné dohody uzavírány, musí být začleněny do společné bezpečnostní a společné energetické politiky.

Dnes jsem hovořil s předním představitelem Ázerbájdžánu, který je zde přítomen v Parlamentu, a ten mi řekl následující: „Přátelé, jednáte odlišně než Čína a Rusko.“ To je nepřípustné! Chceme-li sledovat společné cíle, musíme působit jednotně a tento muž udělal dobře, že na to upozornil.

Což mě přivádí k mému druhému tématu, o kterém budeme podrobněji jednat v Brokově zprávě. Dnes se hodně hovoří o Unii pro Středomoří. Jako skupina žádáme rovněž vytvoření Unie pro region Černého moře. Je to také důležitý region, v němž je třeba učinit mnoho práce, zejména v našem vlastním zájmu. Děkuji panu Saryuszovi-Wolskému, že se o tomto problému zmínil.

Návrh Polska a Švédska je dobrý. Tento návrh podporujeme, ale není dostatečný. Chceme-li opravdu hájit naše politické zájmy v tomto regionu, musíme jít ještě dále. Samozřejmě tento problém podporujeme v souvislosti s uvedenou zprávou a podrobněji ho projednáme s ohledem na Brokovu zprávu. Naším cílem je učinit z našich společných jihovýchodních sousedů spoluhráče, kteří se budou podílet na realizaci a provádění evropských cílů.

Nakonec se zmíním o diplomatické službě, kterou také zmiňoval vysoký představitel, pan Solana. Hodně se o tom dnes jedná a na toto téma také vytvoříme zprávu. Dovolte mi však ujasnit jednu věc: potřebujeme diplomatickou službu, která by byla životaschopná a přijatelná pro Komisi, Radu a členské státy, službu, která bude účinná a bude brát svou politickou zodpovědnost, včetně zodpovědnosti vůči Evropskému parlamentu, vážně. Nejdůležitější je ujasnit si, že bez ohledu na její strukturu bude tato diplomatická služba samozřejmě zodpovědná Evropskému parlamentu prostřednictvím vysokého představitele.

Závěrečná poznámka bude věnována Íránu. Pane Solano, přeji Vám hodně štěstí v této zemi. Náš přístup je stejný: musíme být flexibilní, ale jasně trvat na tom, že nechceme žádné další atomové zbraně, zvláště v tomto regionu. Jejich přítomnost by bezpečnost snížila, nikoli zvýšila. Přeji vám hodně štěstí při zavádění těchto zásadních zásad.

(Potlesk)

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedo, pane komisaři, pane Solano, zprávy pana Saryusze-Wolského a pana Kuhneho jsou důležité a projednat všechny jejich aspekty v tak krátké době by nebylo možné. Proto se zaměřím na tři aspekty.

Za prvé, na úlohu našeho Parlamentu v záležitostech zahraniční politiky a obrany; za druhé, na obrovskou zodpovědnost všech členských států za stanovení soudržné a účinné zahraniční a bezpečnostní politiky; a konečně na potřebu toho, abychom pokračovali v boji proti šíření jaderných zbraní a v úsilí o všeobecnou kontrolu zbrojení. To, že dnes odpoledne máme tuto rozprava s těmito účastníky, je přesvědčivým důkazem toho, jak se nám, Evropskému parlamentu, daří hrát významnější roli v zahraniční a bezpečnostní politice, ačkoli tomu tak zpočátku podle stávajících smluv nebylo. Dopomohla nám k  tomu naše vytrvalost a také pochopení, které pro nás má Komise a vysoký představitel a které vedlo k interinstitucionální dohodě, jež rozpravy tohoto druhu tato umožňuje. Využijeme samozřejmě každé možnosti, kterou nám poskytuje Lisabonská smlouva, abychom mohli tuto úlohu plnit i nadále. Tuto úlohu jsme ostatně schopni plnit i díky tomu, že jsme nikdy nezacházeli příliš daleko a dbali jsme na to, abychom, jak se anglicky říká, „nepřeceňovali své možnosti“.

Je jasné, jak zdůraznil pan Swoboda, že účinná zahraniční a bezpečnostní politika je možná jen tehdy, jestliže všech 27 členských států a vlády těchto členských států, a to i velkých, budou vystupovat jednotně. Můžeme zde ovšem hezky řečnit, každý zde může hezky řečnit, ale jestliže se hlavy států, předsedové vlád nebo ministři zahraničních věcí oddělí a budou postupovat na světové scéně rozdílně, pak to není možné a nepovede to k úspěchu. Zodpovědnost našich členských států je tedy zvlášť velká, nejen v oblasti, o které jsem se zmínil, ale aby také zajistily, že po jejich slovech budou následovat činy. Měli jsme s tím smutné zkušenosti, například když jsme připravovali zásah v Čadu. Bylo přijato kladné rozhodnutí a pak trvalo týdny, než jsme shromáždili jednotky a veškerý materiál Takové věci velmi poškozují naši důvěryhodnost, a proto doufám, že všichni vyvineme maximální úsilí a zajistíme, aby se to v budoucnu pokud možno již neopakovalo.

  Angelika Beer , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, nebudu opakovat všechna blahopřání ani znovu zdůrazňovat body, ve kterých se fakticky shodujeme: je to výzva k soudržné zahraniční a bezpečnostní politice, jak ji zde formuloval pan Saryusz-Wolski, a samozřejmě otázka parlamentní kontroly a průhlednosti. Když se vrátíme do svých členských států, při každé diskusi pozorujeme, že čím víc se Evropská unie zapojuje do zahraniční a bezpečnostní politiky, tím víc chceme a musíme získávat obyvatelstvo svých vlastních zemí pro tyto nástroje průhlednosti a legitimity.

Chtěla bych poukázat na sporné body, o kterých se ještě nikdo nezmínil. Pane Verheugene, při první rozpravě jsme diskutovali o zprávě pana Kuhneho s  komisařkou Ferrero-Waldnerovou. Zdůraznila, stejně jako moje skupina, že je dobré, že myslíme dopředu, že nediskutujeme pouze o přepracování evropské bezpečnostní strategie, ale snažíme se také zformulovat společný hlavní úkol, a sice otázku bezpečnosti lidí a odpovědnosti chránit. Ten, kdo sleduje, co se od té doby událo, si povšimne podivné koalice konzervativců pana von Wogaua a komunistů pana Pflügera. Příslušná pasáž byla za podpory obou těchto skupin odstraněna, ale my znovu navrhneme její začlenění; pokud se totiž této politické výzvě nepostavíme, ztratíme důvěryhodnost kvůli tomu, jak k tomuto tématu přistupujeme, tj. k předcházení konfliktům, ale i k otázce, co děláme, pokud jde o Dárfúr, Čada a další konflikty, jichž se musíme obávat.

Druhá věc, kterou považuji za absurdní, i když jsme o tom dosud nedosáhli konsensu, je to, že konzervativci pana von Wogaua požadují, abychom v budoucnu v rámci evropské bezpečnostní strategie a při jejím přepracování brali v úvahu národní bezpečnostní strategii USA. To je zcela absurdní, neboť tato politika ztroskotala a my víme, že americká vláda s touto eskalací, s tímto jednostranným přístupem neuspěla a že to stálo mnoho lidských životů. A říkat pak, že bychom to měli začlenit do naší evropské zahraniční politiky – to mi přijde víc než absurdní!

Za třetí, chtěla bych poukázat na zvlášť důležitou záležitost: šíření jaderných zbraní. Pane Solano, i já vám přeji mnoho úspěchů. Potřebujeme dialog, a to i s Íránem, ale chci se zeptat svých kolegů poslanců: když hovoříme o energetické bezpečnosti, která je koneckonců součástí širší bezpečnosti – je správnou odpovědí, když pan Sarkozy jako budoucí úřadující předseda Rady Evropské unie oznámí, že chce vpustit na světový trh jaderné technologie bez omezení a bez prostředků jejich monitorování? Co se pak stane s naší důvěryhodností? Za prvé, jaderně neodzbrojujeme, jak by se od nás čekalo. Za druhé, pouštíme tuto technologii do oběhu, ačkoli víme, že může být kdykoli zneužita pro vojenské účely. Domnívám se, že tím děláme chybu, a proto také předložíme pozměňovací návrh.

  Brian Crowley , jménem skupiny UEN. – (GA) Pane předsedo, je důležité, aby ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) byla mezi členskými státy EU spolupráce a koordinace. Jsou zde nové celosvětové hrozby a věřím, že Lisabonská smlouva a SZBP nás posunou blíže k tomu, abychom těmto hrozbám zamezili. SZBP je více než provádění politiky. Je to 27 členských států, které spolupracují, aby zajistily mír, lidská práva, právní stát a demokracii na celém světě. Lisabonská smlouva obsahuje stejné zásady, které jsou plně v souladu s irskými hodnotami.

lahopřejeme oběma zpravodajům k jejich práci v této oblasti; po zkušenostech několika posledních let je velmi důležité si uvědomit, že Evropa až příliš často používala velká slova, ale nesplnila očekávání. Proto, když se těšíme na vypracování nových politik, aniž bychom jakkoli předjímali, jaký bude výsledek referenda v Irsku – který, jak doufám, bude pozitivní a povede k přijetí a ratifikaci Lisabonské smlouvy –, musíme mít vždy na paměti, že pokud se společně jednající členské státy nedokážou dohodnout na společných postojích a na dalším postupu, budou zaznívat hezká slova, ale činy ztroskotají.

Nejnovějším příkladem je to, k čemu došlo v Čadu. Nehledě na hrůzy, které jsme viděli, pokud jde o uprchlíky na hranici mezi Čadem a Súdánem, nehledě na přání každého členského státu ukázat, že něco dělá – to, že jsme nedokázali poskytnout logistickou podporu pro vyslání sil do Čadu, jasně ukázalo naše nedostatky.

Když hovoříme o budoucích hrozbách, budoucích možnostech a ovšem i o budoucích nebezpečích, musíme si stále uvědomovat, že vůbec největším mírovým projektem je Evropa. Práce, kterou děláme, a to, čeho jsme dosáhli a co jsme vybudovali v Evropské unii od roku 1958, prokázalo, že společný postup a spolupráce s tolerancí a pochopením pro různá stanoviska nám dává mnohem větší sílu a mocnější nástroj než jakékoli zbraně, kterými se můžeme vyzbrojit. Nejsme ovšem tak naivní, abychom říkali, že nemusíme mít k dispozici žádné zdroje. Musíme však vždy pamatovat na to, že všechny členské státy musí postupovat jednomyslně při hledání nových zahraničních a obranných politik pro budoucnost, a když některá ze zemí řekne „ne“, nesmí kvůli tomu být urážena ani démonizována.

  Tobias Pflüger , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedo, obě zprávy, o nichž diskutujeme, jsou jasným důkazem toho, jak daleko mezitím pokročila militarizace Evropské unie.

Chci poukázat na několik aspektů, například na velmi úzkou spoluprací mezi EU a NATO, která je naprosto zhoubná.

NATO je také aliance pro vedení války a my jsme proti této úzké spolupráci mezi Evropskou unií a NATO.

Ještě jednou vám děkuji za vysvětlení, že Lisabonská smlouva vnese zásadní změny do vojenské oblasti. To je jeden ze závažných důvodů, proč jsme proti Lisabonské smlouvě, a rád bych podotkl, že dosud nebyla ratifikována, a doufám, že v Irsku 12. června zazní „ne“.

Součástí Lisabonské smlouvy – což se také objevuje ve zprávě pana Kuhneho – je to, že má být vyčleněn nezávislý vojenský rozpočet EU, známý jako rozpočet pro zahájení operace. My to považujeme za velice problematické.

Parlamentní kontrola misí evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) není zaručena. Předpokládá se, že bojové jednotky EU budou schopny nasazení do 5 – 30 dní a německý parlament se v této časové lhůtě nemůže na věci podílet. Mezi všemi skupinami nebylo možné dosáhnout shody, pokud jde o parlamentní kontrolu, mimo jiné proto, že jsme požadovali, aby všechny skupiny, a to i malé, obdržely odpovídající informace. Tento Parlament to očividně nechce.

Zpráva vyzývá k dalším zbrojním projektům. Domníváme se, že to není správné. Nejprve musí být důkladně vyhodnoceny předchozí mise EU. To už se mělo udělat dávno. Francouzští vojáci, kteří se účastnili Operace Artemis v Kongu, používali mučení. Operace v Čadu je katastrofou a mise EULEX v Kosovu – údajně mise na podporu právního státu – nemá žádnou právní oporu.

Obě zprávy jsou zaměřeny zcela nesprávným směrem. Jako skupina jsme proto předložili menšinové stanovisko. Nyní již začalo být zjevné, co francouzské předsednictví plánuje ve vojenské oblasti. Dojde k dalšími posunu směrem k militarizaci; o námořních a leteckých bojových jednotkách již byla řeč. Nechceme vojenskou Evropskou unii. Nechceme vojenskou alianci. Chceme civilní Evropskou unii. Z těchto důvodů říkáme k oběma předloženým zprávám zcela jasné „ne“.

  Gerard Batten , jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, autoři obou těchto zpráv předpokládají, že Lisabonská smlouva nebo též Evropská ústava bude ratifikována, ačkoli výsledek irského referenda nebude znám dříve než 12. června. Ale tento Parlament se již samozřejmě rozhodl, že bude irské referendum, pokud jeho výsledkem bude „ne“, ignorovat.

Evropská unie nechce, aby o její zahraniční politice a vojenských ambicích rozhodovali lidé v členských státech Evropy v referendu, protože velmi dobře ví, že pokud k tomu dostanou příležitost, pak tyto ambice odmítnou. A o jaké ambice vlastně jde. Tyto zprávy ukazují, jak hodlá EU budovat své vojenské síly prostřednictvím takových opatření, jako je sloučení mnohonárodních sil, budování společných struktur velení a kontroly, přijetí společných politik v oblasti nákupu zařízení a systémů a zavádění společných komunikačních systémů. Předpokládají sloučení stávajících mnohonárodních sil a existenci stálých sil pod velením EU. A máme zde počátky evropské stálé armády. Tyto plány ohrožují NATO a podkopávají pozice členských států EU v OSN – které chce Evropská unie uzurpovat pro sebe.

Nedávno jsem se zúčastnil bezpečnostní konference v Bruselu, na které kdosi položil otázku: kdo se bojí Evropské unie? Myslel tím samozřejmě, že bez hrozby vojenskou silou nebude nikdo zahraničně politické ambice EU brát vážně. Ke konci druhé světové války jeden ze Stalinových spolupracovníků řekl, že papež neschvaluje některé z  jeho zahraničně politických kroků. Stalin na to odpověděl: „A kolik má papež divizí?“

Evropská unie hodlá mít své divize, aby podpořila svou vůli a aby se jí na světové scéně báli. A pokud chceme vědět, jak to bude vypadat, představte si třeba společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku prováděnou tentokrát s děly, tanky a letouny.

Jediní lidé v Evropě, kterým bylo dovoleno se k tomu vyjádřit, jsou Irové ve svém referendu konaném 12. června. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících myšlení Irů bude zachování jejich tradiční politiky neutrality. Uvědomují si však, že pokud bude Lisabon ratifikován, neutralita skončí a oni budou napříště podléhat zahraniční politice a vojenským ambicím Evropské unie? Nejen že ztratí svou neutralitu, ale zjistí, že finančně přispívají na vojáky a výzbroj pro vedení vojenských operací, které možná neschvalují.

Měli by tyto záležitosti pečlivě zvážit, než rozhodnou, jak budou hlasovat v referendu. Britská vláda a obě komory parlamentu hanebně zradily britský lid, když ho zbavily možnosti vyjádřit se o Lisabonu v referendu. Irská neutralita je v sázce, ale stejně tak je v sázce samotná schopnost Británie ubránit se..

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Dámy a pánové, především bych chtěla říci, že vítám výroční zprávu za rok 2006 a pokrok dosažený ve struktuře této zprávy. Evropský parlament musí zaujmout pevnější stanovisko a vystupovat jednotně v projednávaných otázkách, jimiž by se měla systematicky zabývat Rada. V této souvislosti vítám ustanovení o užší spolupráci mezi Evropským parlamentem a parlamenty jednotlivých zemí a také větší odpovědnosti parlamentů a vlád členských států, pokud jde o přijetí strategických rozhodnutí.

Věřím, že v nové struktuře evropské diplomatické služby si najdou místo i představitelé nových členských států. Jsem přesvědčená, že díky Lisabonské smlouvě bude Evropa v oblasti vnějších vztahů vystupovat semknutěji. Je důležité, aby členské státy zvýšily frekvenci konzultací s partnery a s vysokým představitelem EU, hlavně pokud jde o přijetí zásadních rozhodnutí. Jednotná právní subjektivita Unie umožní Evropské unii uzavírat mezinárodní dohody a vstupovat do mezinárodních organizací. Při přijímání těchto závažných rozhodnutí by měly být zohledněny i obavy evropských občanů a jejich očekávání v mezinárodních otázkách.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − (ES) Pane předsedající, dovolte, abych i já alespoň krátce poblahopřál všem, kdo vystoupili jménem parlamentních skupin. Myslím, že celkově, ač v tom nejsme jednomyslní, existuje široký konsensus o mnohých otázkách, kterými jsme se zabývali v první části této rozpravy.

– (FR) Především bych chtěl poděkovat panu Daulovi ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. Vyjádřil jste se jasně k cílům revize evropské bezpečnostní strategie a všeobecně k cílům Lisabonské smlouvy. Váš postoj plně sdílím a domnívám se, že je nezbytné posílit hlas a lidskou dimenzi Unie.

Věřím upřímně, že Evropa má povinnost nejen vůči svým občanům, ale i vůči těm, kdo žijí mimo Evropu. Celý svět vyjadřuje naději, že Evropa zaujme jasnější postoj a podnikne účinnější akce. Proto plně sdílím připomínky skupiny PPE-DE a v období, které nás dělí od vstupu Smlouvy v platnost, budu usilovat o navázání účinné spolupráce se všemi institucemi. To je mandát, který mi byl svěřen podle článku 15 Smlouvy, a budu usilovat o to, abych tuto povinnost splnil.

Chtěl bych také odpovědět panu Swobodovi – ne že bych s ním nesouhlasil, ale naopak chci říci, že mnohé z věcí, o nichž hovořil, mají velmi blízko k mému způsobu myšlení a k tomu, jak bych si představoval další vývoj. Myslím, že spolupráce mezi civilním obyvatelstvem a armádou, o které jste se zmínil, má zásadní význam. Zabýváme se řešením krizí, a ne nějakou jinou činností. Při řešení krizí musí mít Evropa k dispozici veškeré nástroje, aby mohla maximálně využít svých schopností.

Ale i zde je nejdůležitější, aby zde byla politická vůle. Možná máme schopnosti, ale pokud nemáme politickou vůli, nemáme nic. Možná nemáme ani ty schopnosti. Proto se musíme zaměřit na oba směry, na schopnosti, ale i na politickou vůli. Na budování politické vůle musí v této krásné budově pracovat každý, spolu s ostatními orgány Evropské unie.

Ctěl bych se ještě zmínit o zprávě pana Saryusze-Wolského. S některými odstavci této zprávy mohu bezvýhradně souhlasit. Chtěl bych zdůraznit například odstavce týkající se Afghánistánu, protože Afghánistán je velmi důležitá otázka, kde máme své povinnosti. Ve svých úvodních poznámkách jsem neměl možnost se zmínit o tom, že pro mne – a doufám i pro nás – je Afghánistán jednou z výzev, které musíme řešit, a musíme být schopni přijít s řešením, jež musí být politické. To, co jste uvedl ve zprávě o této policejní misi, je proto velmi důležité. Potřebujeme tam mít příslušníky policie. Jak víte, na posledním zasedání evropské Rady pro zahraniční věci jsme se dohodli na zdvojnásobení počtu nasazených osob.

Chtěl bych však zdůraznit také to, co jste uvedl o kvalitě. Pravdou je, že když hovoříme o právním státu, policii a soudcích, nemáme je k dispozici – pracují v jednotlivých členských státech na jiných otázkách, a my se proto musíme podívat na to, jak přejít do doby, kdy budeme mít k dispozici evropskou skupinu policistů, skupinu soudců a skupinu sociálních pracovníků, kteří by mohli být rychle vysláni. U vojáků to naštěstí možné je, protože pokud nejsou v nějaké operaci pro řešení krize, mohou být k dispozici pro vyslání. Musíme o tom přemýšlet, a nejen přemyšlet, ale také hledat na tyto otázky odpovědi.

Chtěl bych říci, že vystoupení byla celkově velmi konstruktivní. Rád bych se vyjádřit k odstavci o bezpečnosti lidí. Paní Beerová, víte velmi dobře, že jsem této koncepci velmi nakloněn. Marie Colvinová patří mezi mé přátele a některé z těchto poznámek jsem psal s ni. Myslím si, že je to koncepce, která osvětluje mnohé z našeho moderního myšlení, pokud jde o bezpečnost.

Proto nezáleží na tom, jak to nazveme, důležité je, co děláme. Název je důležitý, ale to, co děláme, je důležitější než název.

Myslím, že touto vírou jsou prodchnuty všechny tyto zprávy: že bezpečnost je něco, co vychází za rámec klasických koncepcí.

S některými připomínkami však, ač s respektem, nemohu souhlasit, v první řadě s připomínkou představitele Komise. Skutečně si nemyslím, že bezpečnostní strategii je nutné revidovat proto, že její pojetí bezpečnosti bylo velmi úzké. Nemyslím si, že toto tvrzení je pravdivé. Pokud jde o bezpečnostní strategii přijatou v roce 2003, domnívám se, že je delimitována většinou stejnými prvky, stejnými výzvami a stejnými problémy, jaké máme dnes. Možná ji budeme muset doplnit a možná budeme muset konat, ale já bych tuto strategii neoznačil za úzké pojetí bezpečnosti. Naopak, ze všech přístupů, které Evropa k tomuto problému kdy měla, je tento nejméně předpojatý.

Aby bylo jasné, domnívám se, že to, co musíme udělat, není vytvořit nový text, ale zachovat co nejvíc z jeho podstaty, tj. mandát, který máme, a pokusit se nějaké prvky přidat. Mnozí z vás například zmínili otázku energetické bezpečnosti – což je důležité – a otázku důsledků změny klimatu ve všech jejích projevech, dále otázku, jak dostát zodpovědnosti, kterou máme, při katastrofách, jež jsou přírodního původu a nejsou zaviněny člověkem, na což máme zdroje a schopnosti, které byly vytvořeny pro boj proti takovýmto dramatickým událostem.

Pokud jde o šíření jaderných zbraní: Hovořím o tom téměř pokaždé, když k tomu dostanu příležitost – o rizicích a významu, jež tato otázka má pro nás pro všechny. Kdybychom měli vybrat dvě horizontální otázky, které musíme řešit, domnívám se, že jednou z nich by byla změna klimatu a druhou by bylo šíření jaderných zhraní a odzbrojení. To jsou dvě hlavní otázky, které mohou ohrozit většinu z toho, čeho si v životě ceníme. Proto s tím souhlasím.

Chtěl bych říci několik slov svému drahému příteli Brianu Crowleyovi. Domnívám se, že důležité je dávat, a v tom s ním souhlasím. Avšak vezměme si příklad Čadu. Nevím, zda to byl nejlepší příklad, jaký jste mohl zvolit. Před několika týdny jsem v Čadu byl. Navštívil jsem hlavní město, druhé největší město a Goz Bajdá, kde je rozmístěn irský prapor vyznačující se velmi dobrou morálkou a nesmírnou profesionalitou. Na něco takového bychom měli být hrdí. Jsem hrdý na práci, kterou tento irský prapor odvádí uprostřed savany, kde se s úžasnou velkorysostí snaží pomoci vysídleným lidem v uprchlických táborech. Tleskám irským vojákům, kteří jsou tam, zaujímají velmi ušlechtilý postoj a jsou naprosto odhodláni učinit věci na světě lepšími, což je i cílem této mise.

Chtěl bych vám, pane předsedající, i všem parlamentním skupinám poděkovat a velmi doufám, že v době, která nám zbývá, jak se přibližuje konec roku 2008, budeme schopni konstruktivně pracovat, abychom přeměnili v realitu sen tak mnohých občanů Evropské unie – naplnění Smlouvy, abychom měli Evropu, která má své místo v mezinárodním společenství, ve světě, která odpovídá našim idejím, našim zásadám a našemu způsobu života.

  Karl von Wogau (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Solano, chtěl bych nejprve poděkovat panu Kuhnemu za jeho zprávu a za způsob, jakým se jí zhostil, což znamená, že jsme se dokázali sjednotit téměř na všech bodech.

Pane Solano, před několika měsíci jste se v Bayonne zúčastnil pohřbu pana Polina. Byl to první voják, který položil život v některé z evropských operací. Pro mě to byla velice pohnutá, velice smutná událost, která mě přiměla, abych se znovu důkladně zamyslel nad tím, kdy vlastně vysíláme vojáky a za jakých podmínek.

To je také současně má odpověď paní Beerové a na téma bezpečnosti lidí. Téma bezpečnosti lidí je jistě zajímavé – mimo jiné i z hlediska rozvojové pomoci. Bez bezpečnosti není možný rozvoj. Nejsem si však jist, zda je to téma vhodné pro bezpečnostní a obrannou politiku Evropské unie, neboť by se z toho dalo usoudit, že máme zasahovat v každém případě, na celém světě. Vzbuzuje to očekávání, které možná nebude možné splnit. Když jsou lidé v nouzi, nehledí na to, kdo má nejlepší záměry, ale na to, kdo jim může skutečně pomoci. V tom je slabost tohoto plánu, a nemůže být nic horšího, než vyvolávat falešné naděje. Moje skupina bude proto hlasovat proti zmiňování této zásady.

Před námi je francouzské předsednictví a v jeho průběhu budeme s největší pravděpodobností muset přijmout také určitá důležitá rozhodnutí. Již jsem se o tom zmínil: stále více a více vojáků je vysíláno na nebezpečné mise. Jsme zodpovědni za to, abychom zajistili, že budou mít pro tyto operace také nezbytnou výbavu, nejlepší možnou výbavu. V mnoha oblastech tomu tak dosud není. Máme nedostatky v telekomunikacích a – což je zvlášť důležité – v civilní oblasti a v civilních operacích. Máme nedostatky v průzkumu a navigaci. Očekávám, že zde budou předloženy konkrétní návrhy, takže v budoucnu bude lepší spolupráce a takové projekty a nedostatky budou řešeny společně, jak je v Evropě zvykem.

Zpráva, kterou máme před sebou, požaduje, aby evropské síly (Eurocorps) byly trvale podřízeny Evropské unii. Podle mého názoru by to znamenalo velký krok kupředu v porovnání s bojovými jednotkami, které jsou Evropské unii k dispozici vždy pouze na období šesti měsíců. Vyzývám k tomu, aby se Evropská bezpečnostní a obranná škola, o které se zmínil pan Kuhne, stala víc než pouhou virtuální školou, takže jí budou poskytnuty prostředky na plnění jejího úkolu.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Pane předsedající, chtěl bych vznést několik připomínek k evropské bezpečnostní strategii ve zprávě mého váženého kolegy pana Kuhneho. Pracoval na ní samozřejmě s plnou podporou mé skupiny a domníváme se, že výsledek je skvělý. Nicméně chtěl bych také upozornit vysokého představitele na několik bodů.

Tato bezpečnostní strategie je platná a byla vypracována v roce 2003 jako významná inovace. Podstata strategie samozřejmě zůstává v platnosti. Nyní diskutujeme o jejím přizpůsobení změněné mezinárodní situaci. Důležitou zásadou je účinný multilateralismus. Velký význam má i spojení civilních a vojenských aspektů. Důležitá je také moderní analýza ohrožení. Existuje mnoho pozitivních příkladů toho, jak k tomu Evropská unie pod vedením pana Solany přistupovala v několika posledních letech. Je to skutečně tentýž přístup, ale uplatňuje se v širším pojetí. Všichni říkají, že nelze hovořit jen o terorismu a o tradičních bezpečnostních problémech: je třeba zkoumat také to, čím jsou pro naši bezpečnostní situaci důležité problémy související s energetickou bezpečností a změnou klimatu. To je široké pojetí.

Nicméně bych se přimlouval za úzké pojetí. Nejde totiž pouze o bezpečnost států; jde také o bezpečnost lidí. Je myslím dobře, že pan Kuhne se snaží podnítit tuto diskusi zde v Parlamentu, stejně jako jsme obsáhle diskutovali o „odpovědnosti chránit“ v OSN, což je další téma, které se týká jednotlivců. Musíme ovšem zkoumat, jak to lze začlenit do našeho plánu, a proto je myslím ostudné, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů si nepřeje podílet se na formulování těchto myšlenek. Hovoříme-li o bezpečnosti lidí, nemáme tím na mysli, že by mělo automaticky dojít k zásahu v každé situaci, ve které je možné ohrožení bezpečnosti lidí, ale spíše to, že chceme, aby se tomuto důležitému prvku věnovala větší pozornost.

Pokud jde o toto širší pojetí, je také důležité, že díky Lisabonské smlouvě – a doufejme a modleme se za to, že Irsko bude 12. června hlasovat ve prospěch této Smlouvy, což také předpokládáme – bude Evropská unie schopna pracovat se širokým pojetím, protože nový vysoký představitel, který se tak díky mé vlastní zemi musí tak nazývat, bude také místopředsedou Evropské komise a bude tedy účinně tuto širokou problematiku koordinovat.

A nakonec ještě jednu poznámku týkající se Spojených států. Blíží se volby, a my nevíme, jací budou oba kandidáti. V každém případě je jasné, že s kterýmkoli z nich – a já ovšem doufám, že to bude Barack Obama – bude v řadě bezpečnostních otázek snadnější spolupracovat. Specifickým příkladem je otázka nešíření jaderných zbraní. John McCain k tomuto tématu říká zajímavé věci. Snad koncem tohoto roku přijde čas pro předložení dalších iniciativ, nových dohod: například pokud jde o multilateralizaci cyklu jaderného paliva. Doufám, že vysoký představitel je ochoten vyvinout úsilí v tomto směru.

  István Szent-Iványi (ALDE). – (HU) Pane předsedající, pane vysoký představiteli, pane komisaři, nejprve bych chtěl poblahopřát panu Saryuszi-Wolskému a panu Kuhnemu k jejich vyčerpávajícím zprávám; odvedli skvělou práci. Jedním z nejdůležitějších závěrů ve zprávě pana Saryusze-Wolského je to, že pro Evropskou unii je dnes prioritou číslo jedna stabilita západního Balkánu. Plně se s tím ztotožňuji.

V případě Kosova není v sázce nic menšího než důvěryhodnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dosavadní vývoj není příliš povzbudivý: přestože Ahtisaariho plán podpořily všechny členské státy, dosud se neshodly na tom, zda Kosovo uznat. Ještě větším problémem je však skutečnost, že dosud neexistuje shoda ani v tom, zda by pravomoci UNMIK měly být předány EULEX. Avšak pokud se to nestane, nedokáže Evropská unie splnit své vlastní sliby, a to podkope její důvěryhodnost. Velmi důležitým úkolem mise EULEX je vytvoření ústavnosti, zavedení funkčního tržního hospodářství, posílení multirasové povahy Kosova a budování důvěry mezi lidmi, kteří tam žijí.

Evropská unie nemůže ponechat Kosovo vlastnímu osudu. Naše politika pro západní Balkán se musí opírat o tři pilíře: Za prvé, musíme těmto zemím nabídnout věrohodnou evropskou perspektivu, musíme důkladně zkoumat podmínky a musíme být důslední. Bylo by velkou chybou, kdybychom v tuto chvíli nedokázali politicky zhodnotit existující podmínky nebo kdybychom nedůsledně nabídli ústupky zemím, které s námi nespolupracují – ústupky, jež neposkytneme těm, kdo spolupracují. Tyto záležitosti určitě budou dál ohrožovat důvěryhodnost Evropské unie.

Evropská unie chce hrát globální roli, a to je správné, bude to však jen zbožným příním, dokud nebude schopna ve své bezprostřední blízkosti garantovat možnost míru, stability a pokroku . Děkuji vám.

16. Přivítání

  Předsedající. − Jsme rádi, že můžeme na oficiální galerii přivítat parlamentní delegace z Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Moldavska a Ukrajiny a také představitele demokratické opozice v Bělorusku.

Delegaci z Gruzie vede předsedkyně gruzínského parlamentu paní Burjanadzeová.

Tyto delegace přicestovaly do Bruselu, aby se zúčastnily konference o evropské politice sousedství, která se koná dnes a zítra v Evropském parlamentu.

Srdečně je vítáme a těší nás, že je můžeme přivítat na této společné rozpravě.

(Potlesk)

17. Výroční zpráva o SZBP za rok 2006 – Evropská bezpečnostní strategie a Evropská bezpečnostní a obranná politika (pokračování rozpravy)

  Předsedající. −

Budeme pokračovat ve společné rozpravě o zprávě (A6-0189/2008) pana Saryusze-Wolského, o výroční zprávě o SZBP za rok 2006 a o zprávě (A6-0186/2008) pana Kuhneho o provádění Evropské bezpečnostní strategie a EBOP.

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, jsem ráda, že mohu vystoupit před těmito delegacemi, neboť s nimi máme tak dobré styky. Možná tomu, pane vysoký představiteli, nebudete věřit, ale ve svém vystoupení bych se chtěla zaměřit právě na jižní Kavkaz. Slyšeli jsme dobré zprávy, že totiž zítra odjíždíte na několik dní do Gruzie. Bylo už dávno načase, a já vám za to děkuji. Chystáte se také do Abcházie a v této souvislosti jste prohlásil, že k vyřešení této otázky nebude možná víkend stačit. Pokud se vám to podaří během jediného víkendu, budu první, kdo vám bude blahopřát. Víme, že je to obtížný úkol, ale nejdůležitější je to, že se v něm Evropská unie angažuje. Domnívám se, že je to téměř zkouška zralosti zahraniční politiky EU. Víme, že do tohoto konfliktu je nyní zapojeno Rusko, které je jedním z našich partnerů. Podle zprávy OSN Gruzie vyslovila souhlas s pozastavením letů UAV nad Abcházií. Včera jsme se však dozvěděli, že Rusko vyslalo své vojenské síly, údajně aby stavěly železnici. Pokud je to pravda, je myslím ještě příliš brzy na to, abychom hovořili o mírových silách.

Je to tedy obtížný úkol. Řekl jste, že hodláte podpořit mírový plán Gruzie, takže moje otázka, pane vysoký představiteli, zní takto: chystáte se v rámci tohoto mírového plánu podpořit také vytvoření abcházsko-gruzínských civilních policejních jednotek působících pod dohledem EU nebo OBSE? To by byl reálný krok vpřed, krok, jaký jsme od EU v tomto konfliktu očekávali už dávno, neboť se jedná o zemi v sousedství. V souvislosti s tím vzniká dnes otázka, kterou naši kolegové poslanci právě položili, a sice: chystáme se rozvíjet politiku sousedství jako součást své zahraniční politiky?

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Pane předsedající, ráda bych vám připomněla, že v loňské zprávě Rady o hlavních aspektech a základních volbách společné zahraniční a bezpečnostní politiky vyjádřil Parlament hluboké znepokojení nad prohlášením tehdejšího ruského prezidenta pana Putina o tom, že Rusko odstupuje od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Nehledě na toto výslovné prohlášení Evropského parlamentu nepodnikly orgány EU v tomto směru žádné závažné kroky. Ruská Státní Duma však v červenci 2007 jednomyslně schválila návrh zákona pozastavujícího účast Ruska v uvedené smlouvě.

Není pochyb o tom, že tato skutečnost má zásadní význam pro bezpečnost v Evropě, neboť Rusko má největší potenciál konvenčních ozbrojených sil na našem kontinentu. Proto se domnívám, že jednou z důležitých priorit je přesvědčit Ruskou federaci, aby k této mezinárodní dohodě znovu přistoupila. Orgány EU a její členské státy by měly použít všechny prostředky, které mají k dispozici, aby toho dosáhly, v neposlední řadě protože ruské výdaje na zbrojení vzrostly v poslední době o 700 %.

  Willy Meyer Pleite (GUE/NGL). – (ES) Pane předsedající, pan El Baradej, tedy člověk, kterého lze stěží obvinit z radikalismu, na poslední konferenci o bezpečnostní politice konané v Mnichově uvedl, že snížení výdajů na zbrojení o 1 % by vyřešilo problém hladu ve světě.

Evropská unie nyní přispívá k dosažení tohoto cíle tím, že vyzývá členské státy ke zvýšení vojenských výdajů, a v důsledku toho se tato civilizace dostala do amorální situace, kdy v roce 2006 měla nejvyšší zbrojní výdaje na světě, vyšší než za studené války: 17krát více, než jsme vynaložili na mezinárodní spolupráci.

Domnívám se, že nejdeme správnou cestou. Militarizace bezpečnosti vytváří nespravedlivější, násilnější svět. Možná si vzpomenete, jak nám říkali, že amorální vpád do Iráku vyřeší problém Blízkého východu a sníží cenu ropy. Důkazy jsou přesvědčivé. Dámy a pánové, myslím, že jsme na nesprávné cestě. Potřebujeme bezpečnost demilitarizovat a vrátit se k starým evropským hodnotám, kdy osobnosti zahraniční politiky jako Willy Brandt a Olof Palme uprostřed studené války navrhovali cíl nulového zbrojení.

Pokud jde o naši vazbu na bezpečnost Severní Ameriky, přijde na to, o které vládě hovoříme. Nebo mají být naše zásady a hodnoty stejné, jako má Bushova vláda? Vzpomínáte si na lety CIA, mučení na Guantánamu, trest smrti a soustavné porušování lidských práv po celém světě?

Ne, dámy a pánové, já se domnívám, že je třeba usilovat o autonomní bezpečnost bez jaderných zbraní a o systém, který zajistí dostatečnou bezpečnost pro to, abychom vyřešili základní problémy, jimiž vedle terorismu jsou také hlad, chudoba a diskriminace.

  Hélène Goudin (IND/DEM). – (SV) Pane předsedající, dnešní rozprava je předzvěstí toho, co přijde, jestliže bude přijata Lisabonská smlouva. Rostoucí militarizace, rostoucí nadnárodnost a rostoucí náklady na EU na úkor nezávislosti členských států. EU nyní musí reprezentovat nás všechny. Přání 27 států se stanou jediným přáním. Proto hledím v úžase na to, jak se Evropský parlament – který o sobě tvrdí, že je šampiónem demokracie – vydává federalistickým směrem, aniž by respektoval referendum v Irsku a mezivládní spolupráci. Lisabonská smlouva znamená další krok ke společnému ministru zahraničních věcí, společným vojenským silám a společné zpravodajské službě, zkrátka ke společné obranné a zahraniční politice. Občané Irska, jste jediní, kdo dostal možnost tento nebezpečný vývoj zastavit. Vyzývám vás, abyste 12. června hlasovali „ne“, stejně jako bychom to měli učinit zítra my v Parlamentu.

  Roger Helmer (NI). – Pane předsedající, mám k vám otázku. Jak je možné, že vysoký představitel pan Solana může přijít do této Sněmovny a říkat nám vyslovené nepravdy? Seděl jsem zde a poslouchal, jak říká, že všichni chtějí silnější Evropskou unii a silnější SZBP. Já zde zastupuji 4,2 milionu lidí z oblasti East Midlands ve Spojeném království. Ani jeden z nich nikdy neřekl, že chce silnější Evropskou unii nebo silnější SZBP, mnozí mi ovšem řekli, že by byli rádi, kdyby naše země Evropskou unii opustila.

Pokud se domníváte, že to Evropané chtějí, proč je nenecháte hlasovat o evropské ústavě a o Lisabonské smlouvě, které jim to mají poskytnout? Zapomněli jste, že proti tomu hlasovali Francouzi a že proti tomu hlasovali Nizozemci? Víte, že 80 % mých voličů chce referendum, a pokud by jim bylo umožněno, nejméně 80 % z nich by hlasovalo „ne“?

Britové, které zastupuji, chtějí obchod a spolupráci v Evropě, ale jsou absolutně proti politické unii a proti evropské armádě.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, spolupráce mezi Parlamentem a Radou se v posledních letech značně zlepšila, jak to ve své zprávě uznává i pan Saryusz-Wolski, zvláště díky vytvoření flexibilních mechanismů a přítomnosti úřadujícího předsedy Rady, vysokého představitele a zvláštních představitelů na rozpravách.

Ve zprávě se však také uvádí, a řekl to také předseda mé skupiny, že spolupráce mezi Parlamentem a Radou by mohla být lepší, zejména pokud jde o načasování. Zpráva pana Saryusze-Wolského, jemuž bych chtěl k jeho práci poblahopřát, obsahuje jednu konkrétní iniciativu: od počátku příštího roku uzavřít meziinstitucionální dohodu, aby na základě pokynů v nové Smlouvě bylo možné zavést stálá a dynamická kritéria pro spolupráci. Pane vysoký představiteli, rád bych věděl, jak tento návrh obsažený ve zprávě hodnotíte vy.

Za druhé, chtěl bych také poděkovat druhému zpravodaji panu Kuhnemu za jeho zprávu o evropské bezpečnostní strategii. Domnívám se, že potřebujeme dlouhodobou strategii, která nám umožní vyrovnat se s hrozbami nového typu, před nimiž stojíme, a kterou bude možné revidovat, když se změní okolnosti, ale přinejmenším každých pět let, ve shodě s funkčními obdobími Parlamentu.

Slyšeli jsme zde některá velmi pozoruhodná vystoupení. Nemyslím, že je to otázka větších výdajů, ale máme-li 3 paralelní satelitní systémy – pan von Wogau na to dnes již poukázal –, 5 telekomunikačních systémů, 23 systémů obrněných vozidel a 87 různých zbrojních programů, nebudeme schopni postoupit dál tím směrem, kterým chceme jít.

S 27 členskými státy má Evropská unie přibližně 2 miliony vojáků, 10 000 tanků a 3 000 stíhacích letounů. Domnívám se, že je to dostatečně velká síla na to, abychom byli schopni podniknout závažné akce.

Máme však další problémy s vysláním praporu do konfliktů jako v Čadu, kde cílem není vést válku, ale poskytnout ochranu v krizových situacích a zprostředkovat řešení konfliktních situací.

Proto se, pane předsedající, domnívám, že potřebujeme využít a zmobilizovat všechny své zdroje, aby Evropská unie se všemi schopnostmi, které má, nebyla na mezinárodní scéně i nadále zcela bezvýznamná.

18. Přivítání

  Předsedající. − Dámy a pánové, s potěšením vám sděluji, že na oficiální galerii se dostavila delegace japonského parlamentu. Chtěli bychom je zde co nejsrdečněji přivítat. Účastní se 29. meziparlamentního zasedání EU-Japonsko, které se koná od 2. do 6. června v Bruselu a ve Vídni.

Japonskou delegaci vede pan Taró Nakajama, velký přítel Evropy, a tvoří ji sedm poslanců Poslanecké sněmovny a dva poslanci Sněmovny rádců.

Toto meziparlamentní zasedání se zaměřuje na změnu klimatu, abychom podpořili společný přístup vycházející z provádění Kjótského protokolu a to, co přijde po něm.

Jsme velmi rádi, že máme tak plodnou, stabilní a trvalou spolupráci s Japonskem, se zemí, s kterou máme společné základní hodnoty demokracie, respektování lidských práv a zásadu mnohostranné spolupráce. Vítáme tedy své japonské přátele!

(Potlesk)

19. Výroční zpráva o SZBP za rok 2006 – Evropská bezpečnostní strategie a Evropská bezpečnostní a obranná politika (pokračování rozpravy)

  Předsedající. − Budeme pokračovat ve společné rozpravě o zprávě (A6-0189/2008) pana Saryusze-Wolského, o výroční zprávě o SZBP za rok 2006 a o zprávě (A6-0186/2008) pana Kuhneho o provádění Evropské bezpečnostní strategie a EBOP.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Chtěla bych poblahopřát panu Kuhnemu k jeho vynikající zprávě a zejména proto, že vyzývá k přijetí koncepce bezpečnosti lidí ve spojení se zásadou odpovědnosti chránit – koncepce, kterou zde podpořil také pan Solana.

To musí být dvojice pilířů, o které se bude opírat evropský přístup k misím pro řešení krizí. Na jedné straně rozhodování o zásahu v zemi v rámci EBOP musí být založeno na výkladu Charty OSN, jež zdůrazňuje odpovědnost chránit: povinnost předcházet genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti.

Na druhé straně, jestliže se samotná Unie stane účastníkem krize vyžadující použití vojenských prostředků, je důležité, aby se použití síly řídilo doktrínou bezpečnosti lidí. To by znamenalo, že evropské jednotky budou muset zaměřit své úsilí mnohem více na zřízení bezpečných útočišť pro nebojující civilní obyvatelstvo než na zničení nepřítele v zájmu vojenského vítězství.

Tyto dvě zásady poskytují Evropě soudržnou strategii pro řešení na počátku 21. století. Pozměňovací návrh 1 předložený skupinou Sociálních demokratů v Evropském parlamentu je tedy odrazem morálních, právních a operačních požadavků, jimž čelíme v Afghánistánu, Čadu a Libanonu a kterým budeme čelit v budoucnosti.

Z těchto důvodů považují za politováníhodné, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice tento pozměňovací návrh odmítly. Toto reakční seskupení dál zavírá oči nad prvenstvím lidských práv – koncepcí, jež by posílila legitimitu a lidovou podporu mísí EBOP.

  Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, obávám se, že při dnešní odpolední rozpravě narážíme na dva problémy. Prvním jsou žvásty, které slyšíme od krajní pravice na adresu Lisabonské smlouvy. Druhým je to, že existuje určité přílišné uspokojení na straně těch, včetně mne samotného, kdo důrazně vystupují na obranu společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. Cílem velké evropské bezpečnostní strategie není to, aby se jí obdivovali, ale aby se jí řídili, a Rada a členské státy se touto skvělou strategií příliš často neřídí.

Spojené království a Francie nesplnily sliby z dohody ze St Malo. Někteří další trvají na skrblické a poraženecké politice, podle které by vojenské výdaje měly zůstat tam, kam klesly. Jaký smysl má taková politika, jejímž cílem je rozdělení břemene? Skutečnost je taková, že pouhých 20 % našich ozbrojených sil může skutečně bojovat. Několik misí EBOP krachuje. Neexistence evropského ústředí EBOP tříští velení a narušuje sdružování zdrojů.

Smutné je i to, že se až příliš často neumíme poučit ze svých chyb a prosté štěpení bezpečnostní strategie to také nespraví.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vyslechl jsem program SZBP, ale připadá mi poněkud směšné, že přichází z Evropy, která nedokáže kontrolovat ani své vlastní vnější hranice, přistěhovalců, pašeráků a příslušníků mafie.

Bezpečnostní politika, která nemá základ – pokud zde nějaký je, řekněte nám prosím, pane Solano, co je tímto základem!

Zpráva se opakovaně zmiňuje o změně klimatu, ale nebezpečí vyplývající z možnosti vojenského útoku, teroristických útoků biologické nebo dokonce jaderné povahy je ignorováno, a to i přesto, že toto nebezpečí je mnohem závažnější a snad i reálné, vzhledem k hrozbám, jež zaznívají z úst islámských teroristů.

Evropa je slabá, pokud jde o vyvozování politických závěrů. Podívejte se například na Černé moře, které je jakousi šachovnicí, na které není žádná evropská politika. A to nehledě na skutečnost, že na této šachovnici se rozhoduje o naší energetické budoucnosti a o naší budoucí bezpečnosti. Kde na této šachovnici je politický přístup Evropy?

Lisabonská smlouva nám nenabídne nic víc, než to málo, co bylo dosaženo: neperspektivnost Evropy, která nemá žádnou politickou vizi. Pane Solano, to je nicota 10letého řízení zahraniční politiky. Vše, co jste dosáhl za oněch 10 posledních let, je pouhé nic!

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, tyto dvě zprávy jasně svědčí o eskalaci agresivity a imperialistických plánů EU. Je v nich stanovena řada priorit na rok 2008, jejichž cílem je hospodářské, politické a vojenské prosazování evropského kapitálu ve světě. EU také hodlá plenit národy a země, buď samostatně, anebo tam, kde to není možné, s pomocí USA a NATO.

V první zprávě je jedním z charakteristických bodů vměšování a zahajování válek pod zákonnou kouřovou clonou takových záminek, jako je boj proti terorismu a „ochrana lidských práv a demokracie“. V odstavci 15, pane Solano, se typicky, nepřijatelně a nebezpečně rozlišuje mezi demokratickými a nedemokratickými státy. Kdo vám dal právo označovat národy za demokratické nebo nedemokratické? V této souvislosti také používáte nový termín „bezpečnost lidí“ jako záminku pro vedení preventivních válek.

Obě zprávy, zejména druhá, dále podporují větší militarizaci EU vzhledem k novému rozmachu bojových jednotek a vytvoření stálých vojenských sil EU. Tomu má napomoci rozvoj Eurocorps, stálá strukturovaná spolupráce a přizpůsobování ozbrojených sil členských států agresivním plánům EU.

Razantním zvyšováním příspěvků na zbraně a vojenských výdajů z rozpočtu EU tak Evropa kráčí ve šlépějích NATO.

Pod pláštíkem vojenských misí, údajných nevojenských policejních a právních misí se stupňuje spolupráce mezi EU a NATO. To jsou experti, kteří ve skutečnosti připravují a zajišťují vojenské kampaně EU. Chlubíte se 17 provedenými vojenskými misemi a vyzýváte k dalším.

EU, jakou budujete, je unií války, agrese a imperialismu. Z tohoto důvodu se musí lidé vydat cestou odporu, odpírání poslušnosti a nedisciplinovanosti.

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Pane předsedající, dnes hovoříme o oblasti pravomocí, která byla až dosud vyhrazena svrchovaným evropským státům. Vznik zahraniční a bezpečnostní politiky EU se dnes stává realitou více než kdy předtím, zejména po přijetí nové Lisabonské euroústavy.

Jako polský poslanec nechci a nemohu při rozhodování o polské zahraniční politice souhlasit s Bruselem spíše než s Varšavou, přičemž ve vojenských veleních mimo Berlín nebo Brusel budou naši bezpečnost zajišťovat němečtí generálové. Nechci ani to, aby polští vojáci mající na svých uniformách vlajku EU hájili cizí zájmy v různých místech Evropy a světa.

Současné trendy a nynější otevřená struktura jediného evropského státu jsou nepřijatelné. Můžete samozřejmě podvést své vlastní národy tím, že se jich ani nezeptáte, co si myslí o budování super-EU, ale dříve nebo později tento projekt ztroskotá.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Pane předsedající, dnešní poselství by mělo být takové, že SZBP by vice než kdy předtím měla být založena na společných evropských hodnotách. Existuje jedna přesvědčivá odpověď na stále narůstající bezpečnostní výzvy: solidarita a posílená koordinace společných zahraničních a bezpečnostních politik. Tyto hodnotově orientované cíle by měly mít prioritu nad dvoustrannými vztahy a pan Solana měl pravdu, když nám říkal, že to, co je skutečně důležité, je politická vůle.

Pokud jde o energetickou bezpečnost, chtěl bych vyzval Komisi a Radu, aby vzaly seriózně v úvahu postoj Parlamentu k otázkám energetické bezpečnosti z loňského září, který nabízí také určitá institucionální zlepšení.

Tato zpráva také vyzývá Komisi, aby s maximálním nasazením usilovala o úspěšné dokončení plynovodu Nabucco. Domnívám se, že otázka nestojí tak, zda jedno, nebo druhé: měli bychom budovat svůj vlastní plynovod v praktické rovině a účinně.

A konečně je nejvyšší čas, abychom účinně reagovali na nové kybernetické výzvy, o nichž se zmiňuje zpravodaj pan Kuhne. Chce se mi použít termínu „kybernetický terorismus“. V loňském roce byl zmobilizován milion počítačů na celém světě, aby blokovaly vládní instituce a banky v Estonsku. Domnívám se, že i Evropský parlament musí připravit jasný postoj, pokud jde o to, jak reagovat na hrozby nejnovějších technologií, které, jak se zdá, zatím převyšují pokrok dosažený v Lisabonské strategii.

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, chci se vyjádřit k jedné zásadní otázce, a sice k neokonzervativním tendencím této Sněmovny v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Leckdo z nás se zřejmě domnívá, že podstata jakékoli zahraniční politiky závisí na povaze politických režimů, které ji provádějí; proto to vypadá, jako by se našim hlavním cílem stal vývoz našeho politického modelu. Evropská unie nemá bohužel ani rozhodovací mechanismy, ani nástroje na efektivní podporu intervenční politiky.

Musíme tento přístup změnit a postavit své vnější akce na realistický základ. To znamená: Jasně definovat cíle své zahraniční politiky v souladu se společnými existenčními zájmy evropských občanů, sladit tyto cíle se zdroji, a přitom vzít na vědomí, že na tomto světě existují činitelé, kteří se od nás liší a nemusí vždy nutně sdílet naše hodnoty; naučit se s nimi pracovat a vzdát se narcismu, snažit se jednat a spolupracovat s těmi, kdo má jiný názor než my, a ne jen se svými přáteli.

Měli bychom se jistě pokusit o to, abychom z co nejvíce účastníků našich diskusí učinili své přátele, ale než tak učiníme, a zatímco tak budeme činit, domnívám se, že se musíme naučit žít s těmi, kdo nejsou jako my. Domnívám se, že bychom měli přitahovat spíše svými nástroji, svým chováním při prosazování svých cílů než svými cíli, a tím koneckonců propagovat svůj model ve světě.

  Paweł Bartłomiej Piskorski (ALDE). – (PL) Pane předsedající, je zde několik aspektů, které musíme vzít v úvahu, když dnes diskutujeme o společné zahraniční politice Evropské unie. Zprávy pana Kuhneho a pana Saryusze-Wolského jsou skutečně velmi kvalitní, ale několik prvků přece chybí.

Chtěl bych poukázat na to, že bychom měli více vysvětlovat evropskou zahraniční politiku, a to i její obranný aspekt, své veřejnosti. Naši občané, naše veřejnost si velmi dobře uvědomují, co od nás, Evropské unie, vychází – zemědělská politika, politika v oblasti infrastruktury – ale nemají nikdy jasno o tom, co je evropská zahraniční a obranná politika a s čím souvisí. Nezapomínejme na to, že při svém vzniku se Evropská unie konstituovala na jiných otázkách, než je tato.

Je také důležité vzít v úvahu Lisabonskou smlouvu, která, jak věřím, vstoupí co nejdříve v platnost a stane se základem pro nové akce EU, a zajistit, že jedním z jejích výsledků bude soubor nástrojů, jež budou co nejúčinnější. Mnozí z řečníků se zde zabývali hlavně vojenskými záležitostmi. Bojové jednotky a vše, co souvisí s evropskou obrannou identitou, je jistě velmi důležité, ale neméně důležité je to, abychom diskutovali o modelu evropské diplomacie a o tom, jak má tato diplomatická služba fungovat.

Je důležité, že zpráva zdůrazňuje, že zahraniční a obranná politika EU je úzce provázána s řadou velmi důležitých oblastí života v Evropské unii. Je třeba zdůraznit, že přicházíme také s myšlenkami společné energetické politiky a energetické bezpečnosti jako jedním z prvků našeho společného evropského myšlení.

A na závěr, je důležité, že pojímáme zahraniční a bezpečnostní politiku jako rozšíření oblasti bezpečnosti, stability a demokracie. V této souvislosti vysoce oceňuji to, že je kladen velký důraz na Balkán a na Gruzii.

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, jedním z nejdůležitějších úkolů Evropské unie je bezpečnost lidí žijících v Evropě. Pohlédneme-li na politiku Společenství v posledních letech realisticky, pak vidíme, že kromě politických akcí jsme vojensky velmi slabí. Některé evropské země se při sledování svých vlastních ambic pokoušejí politicky a vojensky soupeřit s NATO, jehož jsou členy. Bylo by chybou, kdybychom kladli důraz na vytváření společných bojových jednotek, zejména s rozšířeným velením, místo abychom profesionalizovali vybrané jednotky v jednotlivých členských státech. Bude také chybou, jestliže budeme nedostatečně využívat stávajících struktur NATO.

Síla Společenství musí spočívat v silných armádách jednotlivých zemí. Evropská unie musí vyřešit konflikty v Evropě, které jsou v současné době zmrazené, a to nejen pomocí deklarací, ale také prostřednictvím konkrétních politických akcí. Nedávné problémy v Gruzii byly vyprovokovány mimo jiné podporou, kterou EU poskytly Kosovu.

  Francisco José Millán Mon (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, zpráva pana Saryusze-Wolského, kterou zítra schválíme, je velice komplexní zpráva, jež vyváženě pokrývá prakticky všechny oblasti světa v působnosti zahraniční politiky Evropské unie. Protože mám pouze dvě minuty, chci se zmínit jen o některých horizontálních aspektech, které jsou ve zprávě oprávněně zahrnuty.

Zahraniční politiku dnes nejde vykládat jen z čistě geografického hlediska. Existují otázky, které mají globální, horizontální aspekt, a jsou tak významné, že by se jimi měli zajímat nejvyšší zahraničně političtí činitelé Unie. Mám na mysli především boj proti terorismu a organizovanému zločinu. To jsou záležitosti, kterým by zahraniční a bezpečnostní politika měla věnovat velkou pozornost.

Další velice důležitou otázkou je migrace a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Musíme si zajistit spolupráci zemí původu a tranzitních zemí, a Unie by se na tom měla prostřednictvím svých vnějších akcí rozhodně podílet. Zkrátka, chceme-li vybudovat v Evropské unii oblast bezpečnosti, svobody a spravedlnosti, je vnější dimenze, jak se uvádí ve zprávě pana Saryusze-Wolského, velmi důležitá. Za něco takového nemohou odpovídat jen ministři vnitra nebo komisař pro spravedlnost.

Jiným prioritním horizontálním aspektem je energetická bezpečnost. Vzhledem k vysoké vnější závislosti členských států musíme směřovat ke společné zahraniční politice pro Unii v oblasti energetiky. V důsledku očividné globální povahy změny klimatu je dále nutná vnější akce ze strany Unie, abychom nalezli na tuto hrozbu účinnou odpověď.

Dámy a pánové, domnívám se, že je nezbytné, abychom ve všech těchto otázkách pokročili kupředu a aby se zahraniční politika Unie stala součástí tohoto úsilí. Je zde řada otázek, jež občany znepokojují, a občané soudí, že Evropská unie by s nimi měla účinně pohnout kupředu, neboť důvodem sdílené státní svrchovanosti je právě řešení výzev, jež vycházejí za hranice jednotlivých států a jsou tak výzvami globálními.

Pokrokem v těchto oblastech, bude Evropská unie moci lépe zdůvodnit oprávněnost své existence a zvýšit tak svou legitimitu, pokud jde o veřejné mínění a občany.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – Pane předsedající, blahopřeji oběma zpravodajům a při hodnocení zprávy o SZBP se ztotožňuji s významem Lisabonské smlouvy .

Kdybychom vedli tuto diskusi za deset dní, po rozhodujícím referendu – a já věřím, že Irsko řekne „ano“ – byla by ještě konkrétnější a optimističtější.

Nyní, kdy hrozby narůstají a pronikají k nám ze všech stran, a pokud EU nedokáže vystupovat jednohlasně, je důležité, aby vystupovala alespoň koordinovaně a ím důrazněji. Plně souhlasím s hodnocením pana Solany.

Zahájit jednání o dohodě mezi EU a Ruskem nebude snadné. Po jedenapůlletém odkladu hrozí, že ztratíme zřejmě stejně tolik nebo ještě více času, pokud se nezaměříme na nejzásadnější otázky. Proto musí 27 zemí koordinovat své zájmy a soustředit se na ty, jež jsou společné a důležité pro všechny. Alterativou k odkladu jednání nebo jejich neúspěchu je rozšíření dvoustranných jednání mezi Moskvou a Římem nebo Vilniusem, Berlínem nebo Budapeští, Paříží nebo Sofií. Není to volba přitažlivá, zejména pro nové státy.

Odpověď Komise a Rady přišla včas – vzhledem k hrozbě změny klimatu – a označila tuto otázku za ústřední. Evropský parlament by měl trvale sledovat a kontrolovat, jak jsou prováděny plány a opatření, jež mají této hrozbě čelit.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, v této zprávě se zdůrazňuje význam lidských a občanských práv, což je dobře. Za mimořádně důležité jsou považovány také trendy v oblasti  energetické bezpečnosti. Ve zprávě je rovněž vyjádřen nesouhlas s tím, jak třetí strany, hlavně Rusko, používají energii jako politický prostředek a členské státy podepisují dvoustranné energetické dohody bez koordinace v rámci EU.

EU se skutečně musí podívat do zrcadla. Rusko spolupracuje s členskými státy EU napřímo, protože EU nemá soudržnou nebo koordinovanou energetickou politiku. Nejsem si jistá, zda členské státy vůbec nějakou chtějí. Význam Ruska jako důležitého a snad i nejdůležitějšího energetického partnera EU je nepopiratelný. Je třeba, aby energetická spolupráce mezi Ruskem a EU směřovala k situaci, která bude výhodná pro obě strany. Domnívám se, že této oboustranně výhodné situace lze také dosáhnout na základě politické vůle a za výrazného snížení předsudků.

Energetická politika společně prováděná Ruskem a EU by měla být založena na spolupráci, a ne na konfrontaci. Určité kruhy, a to i některé kruhy v EU, se v současné době pokoušejí poškodit spolupráci vyvoláváním konfrontací. Rusko již dlouho chce být rovnocenným partnerem EU. Může jím být. Víme ovšem, že s Ruskem se nejedná snadno.

Je třeba, aby společná zahraniční a bezpečnostní politika EU více ovlivňovala mezinárodní politiku. Jsem rozhodně pro to, aby Parlament vyvinul tlak na Radu s cílem podpořit myšlenku stálého členství EU v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Dokud jím EU není, bude obtížné vystupovat jednomyslně.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE).

- (SK) Projednávaný dokument se především opírá o evropskou bezpečnostní strategii přijatou Radou v prosinci 2003 a usnesení o společné zahraniční a bezpečnostní politice z května 2007.

Oceňuji práci zpravodaje pana Saryusze-Wolského, předsedy výboru pro zahraniční věci, který nám předložil k hlasování komplexní a kvalitní text.

Chtěl bych zdůraznit některé aspekty evropské zahraniční politiky, která nemůže nespolupracovat strategicky s naším nejsilnějším spojencem, se Spojenými státy americkými. To je přiměřeně vyjádřeno v dohodě o transatlantickém partnerství mezi EU a USA, které zahrnuje i aspekt hospodářských vztahů. Tato otázka úzce souvisí také s vojenskou spoluprací nejen s USA, ale i v rámci NATO. Přirozeně je třeba vyjasnit a říci na rovinu, zda bezpečnostní deštník budovaný radarovým systémem v Polsku a v České republice bude sloužit a účinně chránit společné evropské zájmy, anebo zda jde pouze o jednostrannou iniciativu ve snaze preventivně působit proti hrozbám z Asie. Obzvláště mám na mysli chování Íránu v oblasti Blízkého východu.

Všichni víme, že Írán vojensky a finančně podporuje Sýrii a hlavně teroristické skupiny operující v dané oblasti, které neustále ohrožují stabilitu a mír operacemi Hizballáhu v jižním Libanonu a Sýrii. Írán se netají tím, že chce získat hegemonistické postavení, což podporuje svým vojenským jaderným programem. Rád bych se však zeptal, zda je možné, aby se dnes projednávaný zahraničně politický dokument odvolával na Lisabonskou smlouvu, jak je tomu v řadě případů, neboť tato Smlouva ještě není platná, když ratifikační proces všemi členskými státy ještě nebyl dokončen. A mám ještě jednu otázku: podle jaké právní normy Evropská unie vyslala misi EULEX do Kosova? Nebyl to vlastně postup ante legem? Jsem si jist, že neexistuje žádná rezoluce OSN, která by k takovému kroku opravňovala.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, svět, ve kterém je EU vyzývána k tomu, aby posílila svou integraci směrem ke skutečně jednotné zahraniční politice, se s každým dnem stále více komplikuje. Vyhlídka hospodářské recese podněcovaná současnou finanční krizí a rostoucími náklady na energii, neuspokojivý stav transatlantických vztahů a narůstající sebevědomí Ruska, jež stále víc a víc vystavuje Evropu starým geopolitickým výzvám, na které již není připravena, jsou jen odrazem současného mezinárodního prostředí.

V těchto podmínkách, na pozadí vzrůstající závislosti EU na ruských dodávkách, se energie stává lakmusovým testem úspěchu či neúspěchu v dosažení cíle společné zahraniční politiky EU, neboť vše záleží na tom, zda se Evropa shodne na vytvoření jednotného trhu s energií a bude následně vystupovat vůči dodavatelům a zejména vůči Rusku jednomyslně, anebo zda zachová nynější rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a dá přednost uzavírání dvoustranných kontraktů o zvýhodněných dodávkách s cílem uspokojit své rostoucí energetické potřeby. Dnešní světová politika je především o plynu a o ropě.

  Colm Burke (PPE-DE). – Pane předsedající, podporuji rozvoj SZBP včetně EBOP a změny vnesené do těchto oblastí politiky Lisabonskou smlouvou. To je také postoj irské vlády. Tyto změny umožní EU rozvíjet své schopnosti v oblasti předcházení konfliktům a řešení krizí a zajistí, že jakékoli nové uspořádání bude plně v souladu s tradiční politikou vojenské neutrality Irska.

Kolegům cestovatelům ze Sinn Fein, kteří šíří nepravdivé informace o Lisabonské smlouvě, říkám vám, že v Irsku existuje systém trojí pojistky proti vyslání jednotek: především musí o něm rozhodnout OSN; za druhé, musí o něm rozhodnout vláda; a za třetí, musí je schválit Dáil Éireann, irský parlament. To se po Lisabonu nezmění.

Názorným příkladem činností EU v této oblasti je současná mise EU v Čadu schválená OSN, ve které hraje Irsko velmi důležitou úlohu. Jako každý, kdo v poslední době navštívil Čad a základnu mírové mise EU na východě země, jsem přesvědčena, že tato mise zajistí bezpečnost pro poskytnutí humanitární pomoci statisícům uprchlíků a vysídlených osob a pro ochranu humanitárních pracovníků na místě. Tato mise EBOP v Čadu je vůbec první mírovou operací podniknutou EU v téměř plném souladu se všemi zainteresovanými stranami.

Další mise s irskou účastí zahrnují výcvik policistů na palestinských územích, monitorování mírového procesu mezi povstalci a vládou v Indonésii a poskytování podpory policejním orgánům v Bosně.

Od roku 2003 bylo již více než 20 takových misí. Žádostí, aby EU poskytla pomoc a podporu v těchto oblastech, je stale vice. Zásadním momentem společným pro všechny tyto iniciativy je to, že jejich cílem je zvýšit účinnost činností zaměřených na udržení míru a řešení krizí.

Z vnitrostátního hlediska si ponecháváme právo veta na jakýkoli vývoj, s kterým nesouhlasíme, a ponecháváme si i svrchované právo rozhodovat o účasti v jakékoli misi pro řešení krizí v souladu s našimi vlastními legislativními požadavky. To je jeden z mnoha důvodů, proč by lidé v Irsku měli 12. června hlasovat „pro“.

  Předsedající. − Než budeme pokračovat, chtěl bych přivítat všechny naše návštěvníky na galerii pro návštěvníky, ale zejména skupinu z mého vlastního volebního obvodu v Yorkshire a v Humberu.

  Anna Záborská (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, pane vysoký komisaři, obracím se na vás přímo s otázkou o pronásledování, jemuž jsou vystaveni křesťané v Alžírsku. Jaká opatření přijala Evropská unie ohledně pronásledování křesťanů ve státu, se kterým máme úzké styky? Náboženská svoboda je zakotvena v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv, z čehož také vyplývá pro každý stát povinnost zajistit, že tato práva budou dodržována. Alžírsko je členem Organizace spojených národů, avšak toto základní právo ignoruje. Křesťané jsou také občany; mají stejné právo vyznávat svou víru jako každé jiné náboženské společenství. Proto vás, pane vysoký komisaři, snažně prosím, abyste využil všech přímých i nepřímých diplomatických kanálů pro ukončení tohoto pronásledování křesťanů. Také zde je v sázce důvěryhodnost Evropské unie.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane Solano, domnívám se, že tato rozprava zcela jasně ukazuje, že Evropská unie může být skutečnou politickou unií jen za určitých podmínek. Za prvé, jedině tehdy, jestliže bude ratifikována Lisabonská smlouva, a za druhé, jestliže zde bude aktuální evropská bezpečnostní a obranná politika hodná toho jména, to znamená, až se vyvine v něco lepšího. Teprve pak bude mít Evropská unie příležitost k tomu, aby se z globálního plátce stala globálním hráčem.

Není pochyby o tom, že naše úsilí v Čadu si zpočátku nevedlo nejlépe, ale je to případová studie, ze které jsme se my jako Evropská unie dokázali poučit, protože nedostatky se prostě velmi markantně projevily. To ještě jednou ukázalo, že evropská bezpečnostní a obranná politika vyžaduje kompatibilní systémy a nové a rychlé mechanismy, jež učiní jednotky dostupnými. Čas na diskusi již vypršel; nyní je načase, abychom konali!

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát panu Kuhnemu k jeho výborné zprávě. Má naprostou pravdu v tom, že z hlediska společné zahraniční a bezpečnostní politiky bude rok 2008 rokem určujícím . Nejen kvůli Lisabonské smlouvě, ale i proto, že Kosovo bude největším testem toho, zda bude EU připravena Kosovo náležitě politizovat. Bohužel dosud nebyla dosažena shoda mezi OSN a EU a bohužel nejsme připraveni ani v intelektuální rovině, neboť jsme se nepoučili ze své přítomnosti v Bosně a Hercegovině.

Pokud jde o druhou zprávu, protiruskou rétoriku ve zprávě pana Saryusze-Wolského považuji za nešťastnou. Rusko je možné a nutné kritizovat, ale současně je nepostradatelným partnerem a oboustranným zájmem je prohlubování spolupráce. To, že nemáme žádnou společnou energetickou politiku, není proto, že členské státy EU uzavírají dvoustranné dohody, ale proto, že kvůli neexistenci společné energetické politiky nemáme nic, čemu by se mohly zájmy členských států přizpůsobit nebo s čím by se mohly ztotožnit, takže kritika obsažená ve zprávě pana Saryusze-Wolského není přijatelná. Děkuji vám za pozornost.

  Monika Beňová (PSE). – (SK) Stejně jako kolegové přede mnou bych chtěla ocenit práci pana Saryusze-Wolského a pana Kuhneho a zejména rovnováhu mezi sociálními, právními a hospodářskými aspekty, jež jsou ve zprávě poskytnuty. Pro budoucnost bude myslím velmi důležité, abychom kladli větší důraz a byli lépe připraveni na své dva největší partnery: na Spojené státy americké i na Rusko. V Rusku je nový prezident. Také ve Spojených státech amerických bude brzy nová vláda. Proto bude velmi správné, abychom se ve své společné zahraniční politice zaměřili právě na tyto dvě země.

Pokud jde o ekonomickou rovinu, je třeba zdůraznit hlavně potřebu zajištění energetické bezpečnosti Evropské unie. Věřím, že v tomto směru pokročí zejména jednání s Ruskou federací. A když už hovoříme o našich dvou partnerech, bylo by velmi dobré, kdybychom ve vztahu k oběma stranám, ať již ke Spojeným státům americkým nebo k Ruské federaci, vystupovali jako rovnocenný a stejně kompetentní partner a aby to byla politika vyvážená. Závěrem bych chtěla, pane předsedající, ocenit i zmínku o Lisabonské smlouvě. Tím, že ji ve zprávě zmiňujeme, dáváme totiž najevo, že Parlament s ratifikací Lisabonské smlouvy počítá a že za ní stojí.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Děkuji, pane předsedající, pan Solana mezi námi delší dobu nebyl a už jsem měl obavy o jeho zdraví, ale vidím, že je zdráv, že je v pořádku, že ani po Kosovu se neoběsil jako Jidáš Iškariotský, takže mu mohu položit otázku, zda věděl, že Hašim Tači a jeho kumpáni obchodují s lidskými orgány srbských zajatců. Věděl to, nebo ne?

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, oba zpravodajové mají mé plné uznání. To jsou dobré dokumenty. Chtěl bych však poukázat na několik otázek souvisejících se zahraniční a obrannou politikou. Zde mám na mysli náš evropský potenciál v následujících oblastech.

Demografie – tento potenciál se snižuje. Hospodářský potenciál není špatný, ale hrozí nám finanční krize. Vojenský potenciál – nesjednocený, roztříštěný – vidíme, jaký je. Energetický potenciál, potenciál přístupu k vodě a k potravinám. Hovořili jsme o dalších hrozbách, chtěl bych například zmínit také epidemiologické hrozby a informační bezpečnost. Zahraniční politika by dnes podle mého názoru měla zahrnovat svazek se zeměmi, které jsou nám civilizačně blízké, spolupráci se všemi, kdo chtějí spolupracovat, a pevné stanovisko vůči ostatním.

  Csaba Sógor (PPE-DE). – (HU) Dnes je tomu přesně 88 let, co evropské mocnosti v Trianonské smlouvě, která ukončila první světovou válku, přijaly určitá bezpečnostně politická rozhodnutí, jež ignorovala práva národnostních menšin, anebo je zaručila pouze na papíře. Tento problém nevyřešila ani Pařížská smlouva po druhé světové válce. Otázka bezpečnostní politiky se omezila na záruku neporušitelnosti hranic. Mnohé z tehdy vytvořených hranic zanikly a Československo a Jugoslávie neexistují.

Otázka menšin zůstává. My, Maďaři, jsme skončili v osmi zemích, z nichž doposud pouze Slovinsko bylo schopno vyřešit práva maďarského komunity uspokojivým způsobem. Podle této zprávy je nutné pokročit dále v souladu s evropskými normami v zájmu zajištění skutečné ochrany práv menšin.

Ale o jakých evropských normách je tu řeč? Bylo by dobré, abychom to, co očekáváme od západního Balkánu, požadovali i v Evropě samotné. Latinské přísloví praví, „chceš-li mír, připravuj se na válku“. Dnes chceme bezpečnou Evropu. Práva menšin musí být vyřešena jak v EU, tak mimo ni s pomocí nástrojů regionální a kulturní autonomie, které se osvědčily v západní polovině Evropy. Děkuji vám.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Pane předsedající, podobně jako pan Solana přede mnou se i já domnívám, že tato rozprava ukázala široký konsensus, pokud jde o základní orientaci evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, a jsem tomu velmi rád.

Rád bych se ve stručnosti vyjádřil ke třem věcem. Za prvé, chtěl bych se vrátit k otázce vymezení pojmu bezpečnosti. Vůbec si nemyslím, že jsme od něho velmi vzdáleni. Žádný z velkých globálních problémů, které budeme muset nyní a v blízké budoucnosti řešit, není bez spojitosti se sférou bezpečnostní politiky. Dokonce i krize na finančních trzích má bezpečnostně politický rozměr, stejně tak situace v oblasti potravin a komodit, aniž bychom zapomínali na běžné zájmy.

Nicméně nehrozí, že by se naše zahraniční politika militarizovala, nebo že se Evropská unie bude militarizovat, protože vojenská odpověď na tato rizika je volbou jen ve zcela výjimečných případech. Pokud bude vůbec použita, bude to obvykle pouze proto, abychom vytvořili bezpečné prostředí, ve kterém může být splněn reálný úkol, a ten bude politické povahy a bude se týkat občanské společnosti. Musíme však být schopni provést obojí. Musíme být připraveni na obojí, a to je přesně ten směr, kterým jde evropská politika. Navíc máme zvláštní předpoklady pro to, abychom se zabývali krizemi ve světě, protože máme k dispozici širokou paletu nástrojů pro provádění svých strategií.

Evropská unie může využívat nejen SZBP a EBOP, ale i různé nástroje Společenství, jako jsou obecně nástroje pro stabilitu a rozvojovou spolupráci, pro humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany.

Musíme zajistit, abychom vždy vybrali správné nástroje a to, aby zde byla logická interakce mezi rozličnými zúčastněnými stranami. Jednou z nejdůležitějších výhod Lisabonské smlouvy – až vstoupí v platnost – je bezpochyby to, že tato harmonická, účinná interakce bude mnohem víc usnadněna.

Závěrem bych chtěl shrnout, že co je zde opravdu důležité, je naše sdílená politická vůle využít svých příležitostí. Příležitosti zde jsou; pouze jich musíme chtít využít. Musíme jich využít takovým způsobem, že všichni potáhneme za jeden provaz. Realita je taková, že za současných okolností ani nemáme jinou možnost. Prostě si nemůžeme dovolit být nedůslední nebo vynakládat prostředky neúčelně. Musíme spíše spojit své síly a soustředit své zdroje a nástroje, pokud chceme dosáhnout společné, věrohodné a soudržné zahraniční politiky EU. Jen tehdy budeme schopni se vyrovnat s požadavky a splnit reálná očekávání našich občanů a partnerů.

Velmi vám děkuji.

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. − Pane předsedající, rád bych zodpověděl dvě nebo tři otázky, které byly položeny přímo mně. Za prvé, otázku pana Salafranca Sáncheze-Neyra.

(ES) Pane Salafranco Sánchezi-Neyro, na obě otázky, které jste mi položil, odpovím ano, ale dovolte mi nejprve říci, že především počkáme, zda bude přijata Smlouva. Otázky, které závisí na ratifikaci Smlouvy, budou muset počkat a na dohody pravděpodobně přijde řada až později.

(FR) Paní Záborská, tuto věc zkoumáme. Jelikož zde paní Záborská není, nechám si odpověď na později.

V Agentuře velice usilovně pracujeme na interoperabilitě: to je něco, na co jste se ptala, a odpověď zní „ano“. Pokud jde o ostatní otázky, zodpověděl jsem je při svém předchozím vystoupení.

Pozorně jsem vyslechl všechna vystoupení a doufám, že s postupem času – jak se budeme blížit chvíli pravdy – po ratifikaci Smlouvy budeme schopni některé myšlenky, které zde byly navrženy, společně uvést do praxe. Ještě než vystoupí, chtěl bych ještě jednou poblahopřát oběma zpravodajům, jak jsem již veřejně řekl předtím.

A konečně bych chtěl říci, že plně souhlasím s tím, co řekl komisař Verheugen ve svém posledním vystoupení, a nemám, co bych k tomu dodal.

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, je obtížné shrnout tuto rozpravu několika slovy, ale její obsah mne potěšil. Nejdůležitějším závěrem, který z toho můžeme vyvodit, je potřeba spolupráce mezi Parlamentem, Radou, Komisí a členskými státy. Za druhé, existuje dosti velká shoda ohledně obsahu. Za třetí, uvědomujeme si, že mnohé mimořádně důležité věci již byly učiněny. A konečně, zdůrazňujeme potřebu znásobit své úsilí.

Komisař a místopředseda Verheugen zcela správně poukázal na nesmírný přínos politik Společenství řízených Evropskou komisí. Jeho postoj sdílím, protože bez výsledků dosažených pomocí politik Společenství by integrovaná zahraniční politika byla neúplná.

Poprvé si myslím, že tato rozprava je přípravou na jmenování budoucího ministra zahraničí EU s „dvojím portfejem“.

Což mne přivádí k tomu, abych položil otázku: co si počneme bez tohoto tvůrčího napětí?

(FR) … v budoucnu, až zde bude jen jedna instituce. Souhlasím s myšlenkou, že pro tyto instituce potřebujeme obsahově silnější zahraniční politiku. Nejčastěji zmiňovaným tématem je energetická bezpečnost. Nejčastěji zmiňovanou zemí nebo zeměpisnou lokalitou je, jak se zdá, Afghánistán, jako by to byl jakýsi test pro Evropskou unii i pro celé mezinárodní společenství. Bylo zde i několik bodů, v nichž se rozcházíme. Naše rozpravy by možná byly poněkud nudné, kdyby nebyly těmito rozdíly podněcovány. Doufám proto, že budoucí rozpravy budou stejně tak živé a tak bohaté, jako je tato. Dosáhli jsme však shody v hlavních zásadách, což vypadá velmi slibně, a doufám, že Rada, vysoký představitel a Komise, samozřejmě s velmi skromnou podporou Parlamentu, budou schopny v budoucnu vybudovat pro Unii takovou zahraniční politiku, která bude ještě silnější, významnější a ambicióznější.

  Helmut Kuhne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, tato poslední příležitost k vystoupení mi umožňuje udělat něco, na co jsem dříve neměl čas – poděkovat komisaři Verheugenovi a panu Solanovi za skvělou spolupráci s jejich spolupracovníky, kteří byli k dispozici pro diskuse a od nichý jsem se mnohému naučil. To tuto zprávu velmi pozitivně ovlivnilo.

Chtěl bych také poděkovat všem členům výboru, zejména předsedovi výboru a zpravodaji ke druhé zprávě panu Saryuszi-Wolskému. Párkrát jsme si vyměnili psaníčka jako žáci ve škole, když se některé otázky v našich zprávách překrývaly, abychom dosáhli stejného slovního vyjádření. I to fungovalo velmi dobře.

Rád bych poukázal na tři věci:

Nejprve v angličtině, jelikož se někteří vystupující dotkli otázky irského referenda.

K pověstem o militarizaci: moje zpráva obsahuje dlouhý seznam návrhů v oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení – je toho celá stránka. Za druhé, Lisabonská smlouva ponechává každému členskému státu právo zdržet se účasti na misích EU, zvláště na vojenských misích. Toto právo Lisabonská smlouva neporušuje ani v nejmenším. Bylo velmi zajímavé slyšet, jak zde samozvaní zastánci NATO vyjadřují obavy ze ztráty nezávislosti neutrálního Irska v rámci EBOP. Bylo to myslím velmi zajímavé.

 Pflügerem se týká otázky parlamentní kontroly: Nevím, zda to bylo úmyslné nedorozumění, ale ve zprávě pana Saryusze-Wolského ani v mé vlastní zprávě není nic, co by bránilo skupinám v přístupu k utajovaným informacím. Formulace je v tomto směru otevřená. Zde v Parlamentu musíme nejprve za domácí úkol vypracovat určitý jednací postoj vůči Radě. Jakou úroveň bezpečnostních prověrek chceme poskytnout, a kolika poslancům? Může se třeba stát, že všechny skupiny získají určitou úroveň, a některé skupiny jinou úroveň, a tak dále. Budeme to muset nejprve vypracovat sami, a žádný z našich návrhů nebrání skupinám, aby se na tom nepodílely.

Nevím, zda to bylo úmyslné nedorozumění, nebo že text byl tak nesrozumitelný – nemyslím, že by byl – ale měli bychom si nejprve zde v Parlamentu společně sednout a vypracovat svůj vlastní jednací postoj vůči Komisi.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 5. června 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE), písemně. – (RO) Chtěla bych zdůraznit význam této zprávy a poděkovat zpravodaji za to, že do konečného textu začlenil všedchny mé připomínky. V kontextu ratifikace Lisabonské smlouvy a budoucích pravomocí Evropského parlamentu je nezbytné souhrnně vyhodnotit operace společné zahraniční a bezpečnostní politiky a určit její prioritní cíle na léta 2008 a 2009.

Jedním z důležitých cílů pro rok 2008 musí být posílení evropské politiky sousedství. Pokud jde o kvalitu zprávy o spolupráci v černomořském regionu, chtěla bych zdůraznit, že je důležité ji v brzké době zlepšit. Jestliže rok 2007 byl rokem stanovení politiky EU vůči tomuto prostoru, v roce 2008 se musíme zaměřit na provádění černomořské synergie v praxi. Velmi důležité je také zmobilizovat veškeré úsilí v zájmu úspěšného a co nejrychlejšího provedení energetického projektu Nabucco a vyřešení konfliktů v tomto regionu.

A konečně, jednou z priorit zahraniční politiky EU musí také být země západního Balkánu a jejich blízkost k EU. Kromě řady otázek, jež musí být v tomto regionu důkladně monitorovány, bych ráda zdůraznila potřebu účinné ochrany práv menšin včetně práv rumunsky mluvících osob.

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Rád bych nejprve poblahopřál panu Saryuszi-Wolskému za vypracování velmi dobré zprávy. Chtěl bych poukázat na některé myšlenky, které nás při čtení této zprávy napadají. Nanejvýš zneklidňující je rostoucí závislost EU na energetických dodávkách ze zemí, které jsou nestabilní a nedemokratické. Zjišťujeme, že zcela chybí koordinace při uzavírání dvoustranných energetických dohod členskými státy, což ohrožuje zájmy strategických projektů EU a staví je pod otazník. Akce tohopo typu podnikané jistými členskými státy značně rozmělňují vyjednávací sílu Evropské unie a její úsilí o vytvoření společné zahraniční politiky.

Chtěla bych ještě jednou zdůraznit strategický význam plynovodu Nabucco pro energetickou bezpečnost EU a vyzvat Evropskou komisi a Radu, aby s vynaložením veškerého úsilí urychlily práci na tomto projektu.

S poukazem na dvoudenní konferenci věnovanou evropské politice sousedství, jejíž jsem spoluorganizátorkou a která proběhne během tohoto zasedání Parlamentu, bych chtěla zdůraznit význam akcí zaměřených na posílení této politiky. Pokračování nevyřešených konfliktů v zemích, na které se vztahuje EPS, představuje vážnou výzvu bezpečnosti EU.

A na závěr, mám pocit, že prioritou zahraniční politiky EU by mělo být posílit politiku sousedství na východě a zastavit provokování konfliktů za naší východní hranicí, a také zajistit energetickou bezpečnost.

  Alexandra Dobolyi (PSE), písemně. – Zpráva přesně vystihuje naše názory na budoucí vývoj SZBP. SZBP je klíčovým prvkem zahraniční politiky EU. Vítám zlepšení, jež do oblasti vnějších akcí přinesla Lisabonská smlouva. V důsledku jejího provádění se SZBP stane účinnější a soudržnější. Nové funkce, jež Smlouva vytváří, by mohly EU více zviditelnit, domnívám se však, že je nezbytné definovat různé role, což zajistí, že jejich různé funkce budou přispívat k soudržnosti a účinnosti SZBP.

Jestliže chceme, aby EU byla aktivní silou pro mezinárodní mír a stabilitu, musíme mít k dispozici všechny nezbytné prostředky a nástroje; ale abychom toho dosáhli, je zapotřebí větší politická vůle ze strany členských států.

Přítomnost EU ve světě se rozšiřuje a s misemi EU se setkáváme po celém světě. Tím, že EU pomáhá budovat bezpečnost a stabilitu v širším světě, napomáhá také tomu, aby život jejích vlastních obyvatel byl bezpečnější. To je nejlepší způsob, jak bránit její bezpečnost a podporovat její hodnoty.

Podle mého názoru jsou to kroky správným směrem.

  Genowefa Grabowska (PSE) , písemně. – (PL) Zprávu, která nám byla předložena, podporuji. Domnívám se, že jde o vyvážený a nekonfrontační dokument.

Zhodnocení zahraniční politiky EU je nyní obzvláště nezbytné, zejména v souvislosti se změnami navrhovanými v této oblasti Lisabonskou smlouvou. Nemám pochybnosti o tom, že tato Smlouva a z ní vyplývající posílení úlohy vysokého představitele umožní, aby se zahraniční politika EU mohla řídit prozíravější a dlouhodobější strategií. Skutečnost, že Evropská unie jako celek je založena na společných hodnotách, znamená, že tytéž hodnoty musí najít odraz i v její společné zahraniční a bezpečnostní politice. To je jediný přístup, který poskytne EU důvěryhodnost na mezinárodní scéně. SZBP znamená na jedné straně politickou jednotu mezi členskými státy a na druhé straně respektování zásad solidarity, zejména při budování nových politických strategií EU.

Proto sdílím zklamání a znepokojení vyjádřené ve zprávě v souvislosti s nedostatečným pokrokem při budování společné evropské energetické politiky. Také se nedokážu smířit s tím, že některé členské státy uzavírají individuální, dvoustranné dohody na energetické dodávky z Ruska. To značně oslabuje jednací pozici Evropské unie jako celku a její úsilí o budování společné energetické politiky. Je to o to smutnější, že tytéž státy ještě zcela nedávno kritizovaly individuální vízové dohody se Spojenými státy americkými a obviňovaly státy střední Evropy, které takové dohody uzavřely, z toho, že oslabují společnou evropskou vízovou politiku.

  Janusz Lewandowski (PPE-DE) , písemně. – (PL) Pane předsedající, Evropská unie se stává globálním hráčem na světové scéně a nejlepším důkazem toho je geografie zapojení Společenství. Stačí poukázat na operační rozhodnutí Rady z roku 2007 a počátku roku 2008 zmíněná ve zprávě pana Kuhneho: policejní mise v Afghánistánu, vojenská operace v Čadu, přeskupení jednotek v Bosně a příprava misí v Kosovu a Guinei-Bissau.

Toto celosvětové zapojení bohužel není doprovázeno odstraňováním nedostatků, které jsou již po nějakou dobu zjevné, jako jsou chybějící civilní mírové sbory v EU, nedostatky v dopravě a nestejné zapojení jednotlivých zemí.

V souvislosti s nedávno obdrženými informacemi je třeba do diskuse o evropské bezpečnosti vnést nový rozměr. Hovořím o bezpečnosti evropských institucí v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku. Odhalení teroristických skupin, jež zvolily za cíle svých útoků evropské orgány, znamená, že otázka bezpečnosti již přestala být pouze teoretickou. Nutí nás, abychom přehodnotili své stávající zásady. Jsme si vědomi toho, že Evropský parlament je svou povahou lehce přístupný, a je obtížné najít zlatou střední cestu mezi otevřeností tohoto orgánu a zvýšenými bezpečnostními požadavky. Nicméně se to stává nutností, což by se mělo odrazit i v rozpočtu na rok 2009. Nejde o věc tak závažnou jako jsou jiné problémy obsažené ve zprávě, ale zaslouží si to pozornost.

  Marianne Mikko (PSE) , písemně. – (ET) Dámy a pánové, účinnou zahraniční a bezpečnostní politiku nemohou provádět členské státy individuálně. Dvoustranný přístup k otázkám energetické a zahraniční politiky má zničující vliv na to, nakolik nás berou vážně. Není přijatelné, že váha Evropské unie v mezinárodních vztazích byla až dosud často menší než váha jistých členských států. Evropská unie musí hovořit s velkými zeměmi světa, zejména s Ruskou federací, jedním jazykem, což vyplývá ze společných zájmů všech 27 členských států. Jedině tehdy nás budou jak v Americe, tak v Asii považovat za rovnocenného partnera.

Vítám to, že zpráva pana Saryusze-Wolského poukazuje na posilování evropské politiky sousedství jako na hlavní cíl pro rok 2008. Východní konference o evropské politice sousedství, která se dnes a zítra koná v Evropském parlamentu, ukazuje, že bereme svůj vlastní cíl vážně. Bezpečnost Evropské unie naléhavě vyžaduje akce v oblasti demokratizace našich sousedů a vyřešení konfliktů. Musíme pomoci Moldavsku vyřešit konflikt v Podněstří.

Jako předsedkyně delegace ve výboru pro parlamentní spolupráci EU s Moldavskem musím také podotknout, že pro Moldavsko i pro Ukrajinu je vyhlídka na členství v Evropské unii velmi důležitá. Tato možnost je hybnou silou hospodářských reforem a demokratizace. Bude samozřejmě ještě nějakou dobu trvat, než splní tři kritéria z Kodaně, ačkoli Moldavsko a Ukrajina projevily ochotu vydat se evropskou cestou rozvoje. Čtvrté kritérium z Kodaně, a sice schopnost EU přijmout nové členy, by za žádných okolností neměla být překážkou přistoupení těchto dvou evropských zemí k Evropské unii. Rozšíření musí bezpodmínečně pokračovat.

  Sirpa Pietikäinen (PPE-DE), písemně. – (FI) Chci poděkovat zpravodaji za vynikající, komplexní zprávu. Souhlasím s ním v tom, že pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie je důležité, aby se v příštích letech důsledněji zaměřila na rozvoj struktur a postupů, což umožní Unii rychlejí a účinněji reagovat na mezinárodní krize. Úhelnými kameny SZBP jsou civilní řešení krizí, udržení míru a ochrana lidských práv.

S Lisabonskou smlouvou bude mít vnější politika EU nového čelného představitele v osobě vysokého představitele Unie. Změny, které s sebou Smlouva přinese, budou také příležitostí pro utváření účinnější, soudržnější zahraniční a bezpečnostní politiky. Je třeba, aby EU hovořila a vystupovala na světových scénách důsledněji.

Doufám však, že v budoucích výročních zprávách zaujme Parlamernt pevnější postoj v otázkce soudržnější a silnější role pro EU v Organizaci spojených národů. EU je hospodářskou a politickou supervelmocí. Význam Unie v mezinárodním měřítku již po léta roste a nyní musí být jejím hlavním posláním vytvořit celosvětovou organizaci, jež bude respektovat lidi a životní prostředí.

EU musí investovat čas a úsilí do středomořského, baltského a černomořského regionu, aby tam rozvíjela hospodářskou spolupráci, politickou stabilitu a demokracii. V budoucnu bude zapotřebí více zdrojů na provedení baltské strategie, zvýšení soudržnosti v rámci regionu a řešení jeho problémů v oblasti životního prostředí. Podpora černomořského regionu a užší integrace s ním v rámci politiky sousedství EU pomůže posílit politickou stabilitu v EU i šířeji v černomořském prostoru.

  Nicolae Vlad Popa (PPE-DE), písemně. – (RO) Zpráva pana Kuhneho o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP má dobrou strukturu vzhledem k tomu, že specifikuje reálné problémy a nabízí možná řešení. Myslím si, že takovýto přístup operačního „kontrolního seznamu“ usnadní monitorování pokroku. Pokud jde o obsah, rád bych podotkl toto:

1. Měla by být zmíněna Evropská bezpečnostní a obranná škola, která sehrává důležitou roli při rozvíjení společné shody ohledně EBOP tím, že poskytuje odbornou přípravu na strategické úrovni, zejména v kontextu, ve kterém předseda PPE-DE pan von Wogau zaslal dopis GT/VP panu Solanovi, v němž vyjádřil podporu pro činnost EBOŠ.

2. Prohlášení týkající se vztahům mezi EU a NATO by mohlo být formulováno důrazněji, s ohledem na deklaraci přijatou na summitu NATO v Bukurešti.

3. Mohlo být poukázáno na význam strategického partnerství mezi EU a NATO. Prohlášení, podle kterého „silnější Evropská unie bude přispívat ke společné bezpečnosti“ bylo možné spojit se zásadou nedělitelnosti bezpečnosti spojenců, která se tak vztahuje i na EU.

  Toomas Savi (ALDE) , písemně. – Zpráva pana Saryusze-Wolského potvrzuje závazek Evropské unie vůči rozvojovým cílům tisíciletí OSN, ale tato věta sama o sobě se stává poněkud povrchní, neboť se marnotratně používá vždy, když je řeč o rozvojové politice EU, ačkoli ve skutečnosti je pokrok velmi malý a RCT jsou stale mimo náš dosah.

Ze všech členských států pouze Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko přislívají na oficiální rozvojovou pomoc více než 0,7 % HDP, ačkoli cíl 0,7 % byl přijat v rámci mezinárodní rozvojové strategie OSN pro druhé desetiletí rozvoje už 24. října 1970

Jsem přesvědčen, že významnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky by mělo být zajištění důvěryhodnosti EU jako globálního činitele. Výborným startem by bylo splnění námi přijatých závazků.

EU a členské státy musí proměnit slovní prohlášení potvrzující jejich závazky v harmonizovanou a kolektivně účinnou akci. Toho může být podle mého názoru dosaženo jen spojením zdrojů a vytvořením jediné instituce EU odpovědné za shromažďování, přidělování a vyplácení oficiální rozvojové pomoci.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) S Lisabonskou smlouvou se EU bude militarizovat, neboť společná zahraniční a bezpečnostní politika přinese nový prvek v podobě společné bezpečnostní a obranné politiky. Pro nezúčastněné země bude v důsledku toho obtížnější zachovat svůj status nezúčastněnosti. K tomu dojde, jakmile se členské závazky zaváží ke zvyšování svých vojenských výdajů. K tomut dojde, jakmile bude pro EU vytvořena nová pevná vojenská struktura: stálá, strukturovaná spolupráce. Začít se s tím má během francouzského předsednictví.

Zpráva pana Saryusze-Wolského se bohužel vyslovuje pro militarizaci EU. Důraz kladený ve zprávě na energetickou bezpečnost je také velmi agresivní z velmi jednostranného polského hlediska.

20. Schůzka na nejvyšší úrovni EU-USA

  Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o příštím summitu EU-Spojené státy.

  Dimitrij Rupel, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, dovolte mi říci něco o nadcházejícím summitu EU-USA. Budu hovořit svým vlastním jazykem, pokud dovolíte.

úřadující předseda.(SL) Vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými jsou v zásadě dvoustranné, avšak tyto vztahy mají celosvětové dopady. Transatlantické partnerství již dávno přestalo být pouze ekonomické. Evropská unie a Spojené státy úzce spolupracují dvoustranně i v mezinárodních organizacích na řešení nevyřešených otázek, a to i nejnaléhavějších regionálních otázek, jako je Afghánistán, Blízký východ a západní Balkán.

Tak jako v každých vztazích, mají samozřejmě i Evropská unie a Spojené státy občas rozdílné názory na určité otázky, avšak úspěšně je řešíme s konstruktivním přístupem a vzájemným porozuměním. Evropská unie a Spojené státy jsou důležitým, nejdůležitjším systémem, který má značný vliv na mezinárodní vztahy. Máme své rozdíly, ale většinou spolupracujeme jako spojenci a přátelé. Máme mnohé společné hodnoty a historické vazby prakticky po celé dvacáté století, a nakonec jsme stáli spolu, bok po boku, v období konce studené války a rozmachu euroatlantických styků.

Jelikož pro Evropskou unii je obtížnější nalézt konsensus než pro USA, vztahy přirozeně nejsou přímočaré. Avšak konsensu není možné vždy dosáhnout ani uvnitř Spojených států. Zprávy z volební kampaně ukazují, že konsensu je obtížné dosáhnout dokonce i uvnitř stejné strany. Evropská unie je jednotná v rozmanitosti a měl bych říci, že je na to hrdá. To je také východisko Lisabonské smlouvy, která, jak doufám, počátkem příštího roku vstoupí v platnost.

V průběhu našeho předsednictví v Evropské radě věnovalo Slovinsko velkou pozornost upevňování transatlantických vztahů, zejména jejich strategického rozměru. Je třeba poukázat na to, že jsme již měli velké množství důležitých setkání, jako bylo setkání tří ministrů zahraničních věcí EU a USA, setkání politických ředitelů a setkání ministerské trojky EU a USA o pro otázky spravedlnosti a vnitra; a v květnu se v Lublani konalo také setkání evropských a amerických zákonodárců. Nejdůležitější událostí související s transatlantickými vztahy však bude summit EU-USA, jehož hostitelem bude Slovinsko 10. června v Brdu pri Kranju.

S potěšením mohu říci, že očekáváme, že tato událost bude dobře připravena, a že jsme již vykonali mnoho práce. Na summitu budeme mít také příležitost k tomu, abychom vysvětlili široké veřejnosti význam partnerství mezi Evropskou unií a Spojenými státy a demonstrovali naše společné hodnoty, plodný dialog a slučitelné zájmy při řešení naléhavých regionálních a globálních problémů.

Summit bude rozdělen do čtyř částí, a sice setkání hlav států, plenární zasedání a oběd, po kterém bude následovat tisková konference. Hlavy států budou jednat o nejnaléhavějších regionálních otázkách, jako je Blízký východ, Balkán, Střední Asie a tak dále, Kavkaz a Írán, zatímco další regionální otázky budou projednávány na plenárním zasedání a při obědě. Jednání se dotknou také dalších globálních otázek, jako je změna klimatu, energie, jednání ve Světové obchodní organizaci, rozvoj, zdraví a bezpečnost, volný obchod a volný pohyb osob.

Na plenárním zasedání bude účastníkům summitu poprvé předložena zpráva o pokroku Transatlantické hospodářské rady, která byla založena na summitu EU-USA konaném v roce 2007 ve Washingtonu a ve kterém hraje důležitou roli také Evropský parlament jako poradní orgán prostřednictvím transatlantického dialogu zákonodárců.

Zprávu o pokroku, kterou schválila Transatlantická hospodářská rada na zasedání konaném 13. května v Bruselu, představí spolupředsedové rady, poradce prezidenta USA pro mezinárodní ekonomické záležitosti Daniel Price a komisař pro podnikání a průmysl a místopředseda Evropské komise Günter Verheugen, který je zde dnes přítomen. Důležitou součástí summitu bude tisková konference, která bude následovat po jednáních, neboť poskytne příležitost pro vyslání pozitivního poselství evropské a světové veřejnosti o pokroku v transatlantických vztazích a o plánovaných společných projektech.

Dokumenty, které mají být na summitu přijaty, jsou již po mnoho měsíců předmětem jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Připravujeme deklaraci, která by měla obsáhnout celé spektrum transatlantické spolupráce. Vedle jiných záležitostí se dotkne regionálních otázek. celosvětové bezpečnosti, transatlantického hospodářského partnerství a globálních výzev včetně změny klimatu a energie. Naším záměrem a cílem předsednictví je vypracovat stručný a výstižný dokument se silným politickým poselstvím a doufám, že se nám to podaří.

Dokonce i v otázce změny klimatu, na kterou se názory liší, jsme, jak doufám, našli kompromisní řešení. V navrženém stručném a věcném textu ke změně klimatu jsou zachovány nejdůležitější cíle Evropské unie a zároveň zohledněny i názory Spojených států – nebudu opakovat záležitosti, které jsou tomuto Parlamentu dobře známy. Deklarace se upřesňuje v pracovní skupině pro transatlantické vztahy (COTRA) a o pokroku v jednáních byla podána informace také na Politickém a bezpečnostním výboru dne 20. května, na zasedání stálých zástupců členských států Evropské unie (COREPER) dne 21. května a v Radě ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) minulý týden, dne 26. května.

Usilujeme o stanovení data pro podpis dohody o bezpečnosti leteckého provozu – jejíž upřesnění je nyní v závěrečné fázi – a byli bychom rádi, kdyby se ji podařilo podepsat nejpozději do konce našeho předsednictví, tj. do konce června. Dále, podporujeme co nejrychlejší zahájení „otevřeného nebe“, což bude znamenat další liberalizaci transatlantické letecké dopravy a novou etapu ve vztazích mezi Evropskou unií a Spojenými státy, což prospěje lidem na obou stranách Atlantiku.

Slovinské předsednictví si je vědomo toho, že některé členské státy nejsou dosud zapojeny do programu bezvízového styku, který umožňuje cestovat do Spojených států bez víz. Této záležitosti jsme při všech kontaktech se Spojenými státy a při přípravě summitu věnovali velkou pozornost. Slovinské předsednictví dosáhlo kompromisu, kdy v záležitostech, které nespadají do odpovědnosti Komise, budou členské státy Evropské unie uzavírat dvoustranná ujednání.

Dámy a pánové, ujišťuji vás, že slovinské předsednictví vynaloží při přípravě tohoto summitu maximální úsilí, a jsem proto přesvědčen, že summit ve Slovinsku budeme moci považovat za úspěšný.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, Evropská unie je dnes důležitým, ceněným partnerem mnoha zemí. Ve stále více multipolárním světě jsme se svými nejdůležitějšími partnery navázali strategické partnerství. Se Spojenými státy toho však máme společného více než se všemi ostatními strategickými partnery Evropské unie. Sdílíme velký díl odpovědnosti za spravedlivější svět, ve kterém my všichni žijeme v prosperitě a ve kterém je naše bezpečnost pevně zakotvena politicky, ekonomicky, sociálně, ekologicky a také vojensky.

Toto partnerství je ambiciózní, ale je to i tvrdá práce. Vyžaduje, abychom my, Evropané, projevovali větší solidaritu na mezinárodní scéně, ale vyžaduje také přehodnocení ze strany našich amerických přátel, neboť vyžaduje, aby akceptovali to, že úloha vůdcovství ve světě musí být sdílena. Situace vybízí k otevřenosti, která přesahuje zjednodušené proevropské nebo proamerické, protievropské nebo protiamerické reakce.

Potřebujeme široké povědomí o tom, že není mnoho toho, co nás rozděluje, ale je daleko víc toto, co nás spojuje. Na summitu EU-USA bude projednávána řada důležitých otázek. V oblasti zahraniční politiky se diskuse zaměří na spolupráci mezi EU a Spojenými státy na západním balkáně, zejména v Kosovu, a na Blízkém východě. Na programu je také diskuse o tom, jak budeme spolupracovat, abychom se vyrovnali se změnou klimatu. To je obtížné téma, ohledně kterého se EU a Spojené státy dosud názorově velmi liší.

Politická diskuse ve Spojených státech se však značně změnila a nyní se ubírá naším směrem. Naším evropským cílem je dosáhnout v rámci procesu globálních jednání pod záštitou Organizace spojených národů ambiciózní, podstatné dohody pro období po roce 2012. Měla by to být dohoda, na které se bude podílet i nejdůležitější průmyslová země světa, Spojené státy americké.

Na programu je také energetická politika. Chceme pokročit dále ve vědeckotechnické spolupráci, a současně potřebujeme konstruktivní dialog se svými tradičními i potenciálními dodavateli energií. Bylo by účelné, abychom si v transatlantickém kontextu vyměňovali zkušenosti.

Naše spolupráce v boji proti mezinárodnímu terorismu se 11. září 2001, ne-li ještě dříve, stala prvořadým společným zájmem. Chceme zlepšit možnosti výměny osobních údajů za účelem sledování hledaných osob. To však předpokládá, že budeme vyvíjet a dodržovat společné zásady ochrany údajů.

Na program tohoto summitu musel být zařazen bezvízový styk. Reforma amerického programu bezvízového styku v loňském roce otevřela cestu pro nalezení řešení. Členské státy a Komise na tom pracují společně – těší mne, že to mohu říci –, přičemž Komise se zaměřuje na pravomoci Společenství.

|Musím zcela jasně prohlásit, že je politicky nepochopitelné, že k nám, Evropanům, kteří máme jednotný schengenský systém, se chovají rozdílně, když vstupujeme do naší nejdůležitější partnerské země. Proto prezidentovi Spojených států připomeneme jeho slib, že vízový požadavek zruší.

Nyní mi dovolte přejít k hospodářským vztahům, ke kterým se již vyjádřil pan úřadující předseda. Vytvořením Transatlantické hospodářské rady (THR) v loňském roce vznikl politický nástroj pro další rozvoj transatlantické hospodářské integrace. Tento hospodářský růst je srdcem světového hospodářství. Je těžištěm celosvětového obchodu a investic, a zůstane jím po mnoho budoucích let. Jsme proto odhodláni využít THR k nalezení řešení otázek, které po léta zůstávají otevřené – některé i 10, 15 nebo dokonce 20 let – a které představují značné překážky transatlantického obchodu.

„Zpráva o výsledcích“ po prvním roce je dobrá. Úspěšně jsme se vyrovnali s prvními obtížnými otázkami. Podařilo se především nastolit duch spolupráce a vzájemné důvěry, jaký jsme předtím nepoznali. Jsem rád, že se můžeme spolehnout na plnou podporu Evropského parlamentu, který je zapojen do každé fáze této spolupráce. Máme dobré pracovní vztahy se všemi stávajícími partnery v transatlantickém dialogu a musím poděkovat i za podporu Rady, která bude v budoucnu rovněž důležitá.

Existují některé konkrétní výsledky: pokročili jsme kupředu, pokud jde o bezpečnost dovážených výrobků; dosáhli jsme uznání evropských účetních standardů Spojenými státy; máme společné stanovisko, pokud jde o podporu otevřeného prostředí pro globální investice, ke kterému bude na summitu vydáno také prohlášení. Spolupracujeme již úžeji, pokud jde o navrhované právní předpisy, a chceme se řídit společnými evropsko-americkými normami, takže si nebudeme muset svými normami konkurovat na světových trzích.

Jsme o značný krok blíže vzájemnému uznání bezpečnostních předpisů pro elektrické spotřebiče, něco, oč jsme my, Evropané, žádali Američany po mnoho let. Američané toto specifické téma znovu otevřeli, ani jsme neočekávali, že to bude tak brzy. Začali jsme koordinovat zájmy své hospodářské politiky vůči třetím zemím a v mezinárodním kontextu.

Dosud nedošlo k průlomu, pokud jde o 100% prohlídku nákladních kontejnerů. To je velmi znepokojující. Chtěl bych vás proto, dámy a pánové, požádat, abyste využili svých kontaktů v Kongresu, protože to bylo rozhodnutí Kongresu USA, nikoli vlády USA, což je také důvod, proč má snaha nalézt řešení v jednáních s vládou USA není příliš nadějná. |Jednat musí Kongres; vláda nemůže. Doufám, že vaše kontakty v Kongresu nám v tom pomohou.

Komise předložila dva návrhy v souvislosti s činností Transatlantické hospodářské rady, které se týkají zákazu dovozu americké drůbeže. Navrhujeme tento zákaz dovozu drůbeže zrušit. Není právně ani vědecky udržitelný. Uvědomuji si, že diskuse na toto téma byla někdy velmi emotivní, očividně bez plné znalosti pozadí a okolností. Chtěl bych požádat každého, kdo chce k tomuto tématu něco říci, aby se nejprve sám plně informoval.

Mimoto jde o otázku, která, jak jsem zjistil, byla před mnoha lety z parlamentní rozpravy svévolně stažena. Nesmíme dovolit, aby zavládlo ochranářství, a neměli bychom ani zaujímat arogantní postoj, že pro spotřebitele jsou dobrá pouze naše řešení a že to, jak to dělají jiní, je automaticky špatné. Může se docela dobře stát, že něco odlišné není horší než to, co děláme my. Každý případ se musí zvážit individuálně. To, že je něco jiné, ještě automaticky neznamená, že je to špatné.

Pokud tento problém, který je v zásadě jen velmi malým problémem, ale pro Američany má velký význam, nevyřešíme, nebudeme mít ani vzdálenou naději – a říkám to ve vší vážnosti –, že dostaneme na jednací stůl hlavní témata zemědělské politiky, o nichž chceme s Američany jednat. Nikam se například nedostaneme s požadavky, které chceme vůči Američanům vznést v oblasti zemědělství. Adresuji tuto poznámku evropským ministrům zemědělství, kteří považovali za vhodné tuto iniciativu zavrhnout, ještě než si se s ní vůbec seznámili. Velmi si tím uškodili.

Nedělám si iluze: všechny otázky, kterými se Transatlantická hospodářská rada zabývá, jsou obtížné a nic nepůjde rychle. Při nezbytné moudrosti a předvídavosti však lze všechny tyto otázky vyřešit na obou stranách. Tento nástroj je příliš důležitý a příliš cenný, než abychom ho zmařili. Jeho význam nelze podceňovat také v souvislosti s takzvanými jednání z Dohá, kde jsme přece jednoznačně zainteresováni na tom, aby světová obchodní jednání dospěla k úspěšnému závěru, k výsledku, který bude výhodný pro všechny zúčastněné.

Na summitu dosáhneme rychlého završení jednání o druhé fázi dohody o bezpečnosti leteckého provozu, která bude znamenat další podnět pro transatlantické hospodářství.

Dámy a pánové, způsob, jakým se vyvíjejí vztahy mezi EU a Spojenými státy, je celkově velmi potěšitelný. Bez ohledu na protichůdné momenty, které se nevyhnutelně vyskytnou, jsou naše vztahy konstruktivní a orientované do budoucnosti. Doufáme, že taento summit vyšle další silný signál o tom, že jsme partnery, kteří jsou odhodláni převzít odpovědnost za transatlantický region a vyřešení globálních otázek bez ohledu na rozdílnou délku funkčního období americké vlády a Rady, Parlamentu a Komise.

Budu upřímně povděčen, jestliže Evropský parlament bude tento proces i nadále energicky podporovat a prosazovat.

  James Elles, jménem skupiny PPE-DE, – Pane předsedající, před několika dny jsme byli na transatlantickém dialogu zákonodárců v Lublani a velmi jsme uvítali vřelé přijetí ze strany slovinského předsednictví.

Diskuse, které jsme vedli se svými kongresovými kolegy, jen ukázaly, jak široká agenda se nyní rozvinula v tomto transatlantickém rámci mezi Kongresem USA a Evropským parlamentem: hospodářské otázky, o kterých právě hovořil pan komisař, politické otázky, které by také mohly být ekonomickými, jako změna klimatu, ale také obtížné otázky jako Afghánistán a širší pojetí bezpečnosti. Tuto rozpravu před summitem EU-USA, který se bude konat příští týden, proto vítáme.

Rád bych přispěl do této rozpravy třemi stručnými připomínkami. Za prvé, když existuje tak široká agenda s tolika různými otázkami, což je něco zcela jiného než to, co bylo před deseti lety, zajisté je třeba, abychom začali budovat něco jako společný přístup k bezpečnostní problematice, k bezpečnostní strategii. Právě jsme zde měli rozpravu o evropské bezpečnostní strategii. Je třeba, abychom začali ji porovnávat s dlouhodobější bezpečnostní strategií USA, takže budeme moci přistupovat k těmto problémům na širším základě, společně.

Za druhé, v této rozpravě prakticky chybí dialog mezi zákonodárci. Jsme ponecháni stranou, jako tomu bylo v Lublani, a o dva týdny později pak proběhne v Lublani summit. Vypadá to jako organizace v 19. století, protože fakticky neexistuje přímý kontakt mezi dialogy na vládní a parlamentní úrovni. Je jistě třeba, jak ukazuje i tento návrh usnesení, abychom plánovali vytvoření transatlantického shromáždění, kde se budou moci scházet významní zákonodárci po obou stranách Atlantiku, hovořit spolu a přicházet se společnými iniciativami.

Posledním z mých bodů je osobní poznámka: jelikož se těmito otázkami budou společně zabývat jak EU, tak USA a NATO, možná by stálo za zvážení, aby při summitu NATO, který se bude konat na jaře 2009 v Kehlu, se na okraji jednání uskutečnil i summit EU-USA, což ukáže, že NATO, EU a USA řeší tyto problémy společně.

  Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Pane předsedající, jménem své skupiny bych chtěl poděkovat panu ministrovi a panu komisaři za jejich úvodní vystoupení. Sdílím závěr pana komisaře Verheugena o tom, že ovzduší je pozitivní, lepší než bylo před několika lety. Očekáváme samozřejmě ještě větší zlepšení, až počátkem příštího roku převezme úřad nové vláda. Věřím, že oba kandidáti chtějí změnu, chtějí, aby USA více investovaly do mezinárodní spolupráce a mnohostranných institucí. To také nabízí možnosti pro ještě větší zlepšení vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jistě mi prominete, že jsem více nakloněn jednomu z obou kandidátů, a dnes se ukáže, kdo budou tito kandidáti.

Existuje však řada problémů, které zbývá ještě vyřešit. Nebudu hovořit o hospodářské spolupráci, neboť tohoto tématu se již dotkl komisař Verheugen a my jsme o této otázce vedli širokou diskusi před několika týdny. Chtěl bych však znovu nastolit jedno téma, o kterém jsem hovořil v předchozí rozpravě, a sice otázku nešíření jaderných zbraní. Přišel čas pro novou iniciativu. Domnívám se, že Spojené státy by měly učinit gesto, například tím, že podepíší smlouvu o úplném zákazu zkoušek jaderných zbraní; jsou zde však i nové možnosti, pokud jde o uzavření dohod o multilateralizaci cyklu jaderného paliva. Potěšilo mne to, co již řekl prezidentský kandidát John McCain o stažení taktických jaderných zbraní z Evropy, což naznačuje, že bere tuto problematiku vážně.

Druhým tématem je otázka protiraketového obranného systému. Můj kolega pan Rouček řekne vice k tomuto tématu, které je pro nás i nadále důležité, neboť se domníváme, že jej nelze řešit jednotranně formou dvoustranných jednání, jež probíhají s některými členskými státy NATO. Je to problém evropský; týká se bezpečnostní situace v Evropě. Mělo by se o něm jednat přinejmenším mnohostranně v rámci příslušných evropských orgánů. Sdílím kritický názor v souvislosti s tím, že dosud neexistuje dohoda o vízech a o programu bezvízového styku. Domníváme se samozřejmě, do tohoto programu by měly být plně zahrnuty všechny členské státy EU, zejména státy, jež tvoří schengenský prostor. Nyní, když je schopna vstoupit do jednání i samotná Komise, doufám, že dojte k zintenzivnění v tomto směru.

Ještě jedna poznámka na závěr: stále nejsme spokojeni s americkými odpověďmi na naše stížnosti týkající se praktik CIA, pokud jde o mimořádné vydávání a trvající existenci Guantánama. Jejich ukončení pro tentokrát zůstává důležitým tématem na pořadu společných konzultací.

  Anneli Jäätteenmäki , jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, je důležité, abychom měli otevřené diskusní fórum a spolupráci mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií.. Význam spolupráce s Kongresem zdůraznil i komisař Verheugen. Přibližně před týdnem jsem také měla možnost se zúčastnit schůzky delegace Evropské komise do Spojených států. Tento druh kontaktů je důležitý. Očividně jako všude jinde, i zde jsou otevřené diskuse o obtížných otázkách a každá strana se samozřejmě snaží prosazovat otázky, které se týkají její vlastní části světa. Z těchto jednání je zcela zřejmé, že když se Spojené státy snaží vydávat věci za bezpečnostní otázky, velmi často jde hospodářský a obchodní protekcionismus.

Plně souhlasím s panem Wiersmou a také mne mrzí, že v záležitosti víz není vůči členským státům EU uplatňován spravedlivý a rovný přístup. Až se změní americká vláda, EU doufejme bude moci o tom hovořit se Spojenými státy jednomyslně a ke všem členským státům se možná budou chovat naprosto stejně.

Na závěr bych za sebe chtěla říci, že my zde v Evropě a každý po celém světě sledujeme první kolo bitvy o Bílý dům. To nám fakticky dává perfektní obraz o fungování demokratického systému v USA. Zde by EU možná udělala dobře, kdyby pohlédla do zrcadla. Hovoříme zde o výběru do špičkových funkcí v EU. Neexistuje žádné otevřené fórum, ani nemluvě o jakémkoli skutečně demokratickém procesu, a tyto funkce se rozdávají ještě před volbami. Umíte si představit, že by se nejdůležitější správní a politické funkce rozdělovaly ve Spojených státech před volbami, jak je tomu zde v EU? Jinými slovy, v mnoha oblastech se máme od Spojených států čemu učit, přinejmenším v otázkách demokracie.

  Cem Özdemir, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, chceme dobré vztahy mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií. Předpokladem toho však také je, aby Evropská unie hovořila jedním jazykem. Výzvy a krize na západním Balkáně, v jihokavkazském regionu, na Blízkém východě a v Afghánistánu, boj proti terorismu, který se nyní odehrává v médiích, a potravinová krize, která se odehrává ve skutečnosti, otázky energetické bezpečnosti, změny klimatu, hospodářské recese i otázky průhlednosti a regulace finančních trhů – ve všech těchto otázkách potřebujeme jeden druhého a musíme spolupracovat. Chceme však také posílit parlamentní dimenzi zapojením Kongresu USA a Evropského parlamentu.

Jeden bod, který je nanejvýš důležitý pro naši veřejnost – a říkám to s plným vědomím jako člověk transatlanticky založený – je uzavření věznice v zálivu Guantánamo a všech ostatních tajných vězení ve světě. Je důležité, abychom svým americkým přátelům vysvětlili, že zbývající vězňové musí být buď obviněni podle práva, anebo propuštěni a eventuálně přiměřeně odškodněni. I my však můžeme přispět tím, že přijmeme do Evropské unie ujgurské vězně, čímž také pomůžeme tento skandál co nejrychleji ukončit.

Další bod, který je důležité pro společné nazírání našich společných demokratických hodnot je to, abychom na jední straně byli jednotni v tom, že teroristická hrozba existuje, ale na druhé straně musíme také apelovat na to, aby toto střetnutí probíhalo ústavními prostředky. Právě to se nyní neděje, za současné praxe seznamů teroristických organizací jak v Evropské unii, tak ve Spojených státech. Také tato otázka musí proto být naléhavě posouzena. Ještě jednou apeluji na to, že boj proti terorismu a organizovanému zločinu musí být veden na základě základních práv a společných ústavních zásad. To platí také o výměně osobních údajů mezi Spojenými státy a Evropskou unií.

Dalším důležitým bodem konečně je otázka klimatické změny, protože se dotýká mnoha aspektů od potravinové bezpečnosti přes energii až po zásobování vodou. Proto musí mít tento bod na summitu vysokou prioritu. Oba partneři by se měli dohodnout na společném přístupu k omezování změny klimatu. Naším cílem musí být, abychom omezili růst teploty maximálně na dva stupně oproti hodnotám před industrializací. Žádáme, aby průmyslové země dostály své odpovědnosti.

  Brian Crowley , jménem skupiny UEN. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi panu Rupelovi a komisaři Verheugenovi za jejich úvod k této rozpravě. To, co se děje, je v mnohém ohledu konvergencí ideálů a cílů mezi USA a Evropskou unií. Příliš často se zaměřujeme na to, co nás rozděluje. Geograficky nás dělí Atlantický oceán, ale sjednocuje nás to, co máme ve svých srdcích a myslích, ve svých hodnotových systémech a přesvědčeních, pokud jde o demokratickou kontrolu a podporu demokratických institucí po celém světě.

Je třeba, abychom se věcně zaměřili na základní prvky toho, jakou vizi mohou USA a Evropská unie poskytnout světu v 21. století. Moji kolegové očividně poukázali na mnohé výzvy, jimž čelíme, ať již je to změna klimatu, rozvojové cíle či cokoli jiného. Avšak především se musíme zaměřit na nastolení míru a stability v regionech a oblastech.

Proto je zcela na místě, že se příští summit bude konat v Lublani, protože v Lublani můžeme pohlédnout na západ a vidíme, že v Evropské unii je stabilita a mír. Můžeme pohlédnout na jihovýchod a vidíme potenciální trhlinu a potenciální nebezpečí na západním Balkáně. Můžeme pohlédnout dále na východ a vidíme potenciální nebezpečí a potenciální trhlinu v tom, co se děje na Blízkém východě. Proto si myslím, že je důležité, abychom, když se setkáváme a diskutujeme o věcech, i když jednací program bude velmi široký, musí se nutně zaměřit na klíčové a zásadní prvky.

Tyto klíčové a zásadní prvky by podle mého názoru měly být založeny na tomto: zajistit, aby Čtyřka pokračovala ve své práci, pokud jde o mírový proces na Blízkém východě; zajistit podporu pro dohodu libanonských stran z Dohá, pokud jde o situaci v Libanonu; zaručit, že Kosovo a další oblasti na západním Balkáně obdrží bezpečnostní záruky, které požadují, aby mohly rozvíjet své demokracie směrem k stabilní a mírové budoucnosti. Ze všeho nejdůležitější však je, abychom se sešli a poskytli vedení ostatnímu světu, zejména v oblasti změny klimatu, energie a potravin. Protože nejaktuálnější otázkou, které čelí tak mnoho zemí po celém světě, nejen rozvojové země, ale i rozvinuté země, je cena potravin a těžkosti, jež způsobí.

USA a EU mohou společně udržet silnou pozici, ale mohou také poskytnout silné vedení do budoucna.

  Dimitrios Papadimoulis, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, můžete označit konkrétní body, ve kterých se neshodujete?

Evropský parlament vyzývá k uzavření Guantánama a nedávno došlo k odhalením ohledně vězeňských lodí, která dost možná navštěvují dokonce i evropské přístavy. Můžete něco o tom říci Američanům nebo podpoříte požadavky občanů USA v této otázce? Řeknete jim něco, abyste zastavili jejich podkopávání celosvětové dohody o změně klimatu, abyste od nich požadovali upuštění od jejich jednostranného přístupu k biopalivům a malý kompromis, který umožní vyřešit současnou potravinovou krizi, jež zvedá nahoru ceny potravin? Pane Verheugene, jelikož jste sehrál vedoucí úlohu při zrušení zákazu chlorovaných kuřat, který trval v EU od roku 1997, chci vám říci, že my všichni, kdo s vámi nesouhlasíme – a je nás mnoho –, to nedělají z nevědomosti, ale proto, že považujeme ochranu veřejného zdraví za důležitější než komerční zájmy. Nesouhlasí s vámi dvacet jeden z 27 členských států, jednomyslně také Evropský parlament a příslušný parlamentní výbor; silné námitky existují dokonce uvnitř Komise. To není něco, co by bylo možné brát na lehkou váhu, pane Verheugene, musíte předložit nějaké argumenty.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, partnerství mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jak je správně uvedeno ve společném prohlášení, je úhelným kamenem vnějších politik EU. Takové partnerství předpokládá některé zcela evidentní dohody, jako je například zásada, že se nevměšujeme do vnitřních záležitostí druhého partnera. Nerad to říkám, ale v posledních letech a také nedávno se naši američtí partneři ne vždy touto dohodou řídili. Například prezident a státní department se opakovaně vyslovovali za přistoupení Turecka k Evropské unii a vyvíjeli v tomto směru nátlak. Takové chování je nepřijatelné. Je to jako kdyby Evropská rada nebo Evropská komise vyvíjely úsilí, aby dosáhly přistoupení nebo integraci Mexika do Spojených států. To, že Turecko je členským státem NATO, neznamená, že tato země by také měla být schopna stát se členem Evropské unie. NATO je pro Evropskou unii důležité, ale není to totéž jako Evropská unie. Jsou to dvě rozdílné záležitosti a summit příští týden bude vhodnou příležitostí, jak to našim partnerům přátelsky, ale důrazně připomenout.

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, domnívám se, že je zcela jasné, a jasně to také zaznělo v různých vystoupeních, že Evropská unie a Spojené státy americké mohou společně na základě svých hodnot přispět k míru a svobodě ve světě jako nikdo jiný.

Víme však také, že někdy máme rozdílné názory. Jestliže shledáváme americký unilateralismus leckdy také velmi nepříjemným, pak tento unilateralismus také zčásti pramení z naší vlastní slabosti. Proto je lepší evropský politika vůči Spojeným státům, vnitřní síla a jednomyslnost v zahraniční a bezpečnostní politice podmínkou pro vytvoření skutečného partnerství. S Transatlantickou hospodářskou radou máme nyní nástroj pro upevnění našich společných zájmů v konkrétní oblasti.

Z tohoto důvodu mne velmi zarmucuje to, že hrozí, že se věci zadrhnou již na otázce kuřat, že o otázce kuřat musí vést telefonické rozhovory prezident Spojených států a že nedokážeme projevit v této otázce také určitou ochotu ke kompromisu. Musíme zvážit, zda se zde v lecčems nepřehání, jsme totiž v situaci, abychom vytvořili základnu pro rozvoj transatlantického trhu, která nám umožní pochopit naše společné zájmy ve světě, prosadit normy a – jak řekl správně pan Elles – zapojit do toho Parlament. Komisař Verheugen se již zmínil o tom, že v mnoha oblastech se věci již týkají legislativy, proto musí být na obou stranách preventivně zapojeny parlamenty, aby se situace dostala pod kontrolu a tyto normy byly společně prosazovány ve světě.

Pokud se nám to podaří a pokud dokážeme udržet iniciativu i po letošních volbách ve Spojených státech a po volbách v Evropské unii v příštím roce, pak jsme snad vytvořili základnu pro porozumění v tom, že změně klimatu, organizovanému zločinu, migraci a mnohému dalšímu můžeme čelit jedině společně v zájmu lepšího světa. Proto bychom měli se svými americkými přáteli úžeji spolupracovat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, ve svém příspěvku zmíním jeden aspekt vztahů mezi Evropskou unií a USA a tím je protiraketová obrana Spojených států. V mé mateřské zemi České republice, kde má být umístěn radarový prvek této obrany, jsou trvale dvě třetiny občanů proti tomuto umístění. Česká veřejnost je přesvědčena, že protiraketová obrana se netýká jen dvoustranných vztahů mezi USA a Českou republikou, případně Polskem, ale že otázky protiraketové obrany a nešíření zbraní mají dopad na celoevropskou bezpečnost. Chtěl bych proto opětovně vyzvat Radu, aby konečně zřídila rámec k zapojení všech členských států EU do diskuse o této problematice. Chtěl bych také touto cestou vyzvat Spojené státy, aby v současné době smlouvy o umístění prvků své protiraketové obrany v Evropě nepodepisovaly. Před Amerikou a Evropou stojí celá řada mnohem naléhavějších problémů: boj proti terorismu, zabezpečení dodávek energetických zdrojů, globální oteplování, Afghánistán a mnoho dalších. Věnujme se proto společně – a zdůrazňuji společně v partnerství – řešení těchto problémů. A otázky, které nejsou urgentní, které nás navíc v současné době rozdělují, místo aby nás spojovaly, tak nechme na pozdější dobu.

  Sophia in ‘t Veld (ALDE). – Pane předsedající, komisař Verheugen před chvílí vyzval k tomu, aby Evropský parlament využil svých kontaktů s Kongresem v otázce 100% prohlídky kontejnerů. Výborně, myslím si, že rádi uposlechneme; ale pak, na oplátku, by tento Parlament myslím chtěl být úžeji zapojen do záležitostí, jako je například rámec k transatlantické ochraně údajů, protože poslední rok a půl to vyřizovali státní úředníci za zavřenými dveřmi, jako by to byla pouze technická záležitost, a ne záležitost, která se týká našich občanských svobod a našich základních práv. To není záležitost pro diplomaty. Je načase, aby to Komise a Rada předložily Evropskému parlamentu.

Další záležitost se týká toho, co nedávno oznámily orgány Spojených států – systému elektronického povolování cest. Chtěla bych slyšet, zda to Rada a Komise hodlají na summitu s USA nastolit. Nabyla jsem dojmu, že k dnešnímu dni máme hromadu bezpečnostních opatření, které se týkají cestujících – elektronické povolování cest, zpracování údajů jmenné evidence cestujících, předběžné informace o cestujících, biometrické pasy, otisky prstů, systémy vstupu/výstupu, systém automatického zaměřování, víza, bezvízový styk – a EU to vše pouze slepě kopíruje. Je čas, abychom místo toho začali hovořit o soudržném, účinném a přiměřeném rámci bezpečnostních opatření.

V této souvislosti bych chtěla vědět, zda Komise a Rada hodlají nastolit s orgány USA následující otázky. Oznámili nám – tuším v srpnu –, že budou vyžadovat, aby letečtí a námořní přepravci sejmuli otisky 10 prstů a pořídili naskenované snímky obličeje všech cestujících a předali tyto informace do 24 hodin americkému ministerstvu vnitřní bezpečnosti. Budu na toto téma podávat interpelaci a ráda bych věděla, zda Rada a Komise se mnou souhlasí v tom, že přepravci by neměli plnit úkoly donucovacích orgánů a bezpečnostních služeb, a zda v tom hodlají zakročit.

A konečně, pokud jde o bezvízový styk, chtěla bych poukázat na jednu specifickou otázku. Ptali jsme se na to vícekrát a nikdy jsme nedostali odpověď: hodláte nastolit otázku nepřijatelného zákazu cest pacientů s HIV do Spojených států?

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, Evropský parlament nedávno přijal usnesení, ve kterém vyzval Spojené státy, aby zrušily požadavek víz pro občany všech členských států EU a respektovaly zásady reciprocity.

Občaně Spojených států mohou volně cestovat do všech zemí EU, ale o víza USA nemusí žádat jedině občané několika nejbohatších zemí Evropské unie. To ukazuje na asymetrii v chování vůči určitým plnoprávným členským státům EU. Této otázce bohužel nebyla až dosud věnována patřičná pozornost ze strany institucí EU, které často vykazují nadměrnou horlivost v jiných záležitostech. Jsmě svědky kuriózní situace, kdy se – například – k polským občanům chovají jako k potenciálním migrantům z ekonomických důvodů, i když už dávno jejich cílem nejsou Spojené státy. Mohou přece pracovat v zemích EU, které jim otevřely své pracovní trhy. Neexistují žádné ekonomické, a zajisté ani politické důvody, proč by neměli cestovat do Spojených států bez víz.

Musíme doufat, že na nejbližším summitu EU-USA na nejvyšší úrovni země EU tento problém důrazně nastolí a konečně ho vyřeší.

  Jana Bobošíková (NI). – (CS) Pane předsedající, komisař Verheugen zdůrazňoval blahobyt, i proto očekávám, že summit bude v první řadě hledat řešení, jak zabránit zvyšování cen potravin. Očekávám státnickou reakci na fakt, že desítky milionů lidí letos zemřou hlady a dalších sto milionů se hlouběji propadne do chudoby. Přitom se právě v těchto dnech vylévá v Evropě mléko do kanálu a na polích kvete řepka a třtina, které se lijí do nádrží aut. Kvůli vysokým dotacím a dovozním clům se vyplatí pěstovat pohonné hmoty a ne obilí a přitom je známo, že cena pšenice by okamžitě klesla o deset procent a cena kukuřice dokonce o dvacet procent, kdyby státy vyhlásily na biopaliva moratorium. Pane předsedající, jsem přesvědčena, že se za týden v Lublani jasně projeví, zda Evropská unie a Spojené státy dostojí globální zodpovědnosti, nebo zda o ní jen populisticky budou nadále hovořit. Tváří v tvář doslova smrtelným důsledkům dosavadní zemědělské politiky by měly co nejrychleji zrušit nesmyslné zemědělské dotace, kvóty a cla a přestat podporovat biopaliva.

  Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, hovoříme s nejdůležitějším partnerem Evropské unie, máme rozdílné názory na mnohé body, ale skutečně k žádné zámořské zemi nemáme tak blízko jako ke Spojeným státům. Zároveň však nás v globálním měřítku rozděluje přístup k některým klíčovým otázkám týkajícím se celé naší planety.

Evropská unie učinila z boje proti globálnímu oteplování ústřední heslo své činnosti – to jsou preference všech předsednictví, minulých i budoucích. Spojené státy souhlasí s tím, že ke změnám klimatu vede především lidská činnosti, ale nechtějí na sebe vzít břímě boje proti změně klimatu. My, Evropská unie, jsme naopak přijali velmi tvrdý program omezení emisí. Bude to program mimořádně obtížný pro naše hospodářství. Rozhodli jsme se to učinit, protože chceme, aby se k nám druzí připojili. To je naším cílem, neboť sami planetu nezachráníme.

Spojené státy jsou téměř největším emitentem skleníkových plynů na světě. Přesvědčování tohoto největšího emitenta, aby přijal společné závazky, může vést k celosvětovému porozumění v Poznani a Kodani a jen tehdy, jestliže se nám podaří takového porozumění dosáhnout, nebude náš program omezení emisí zmařen. Myslím si proto, že diskuse se Spojenými státy na toto téma a představení našich projektů a přesvědčit je, aby postupovali společně s námi na mezinárodní scéně během nejbližších zasedání o klimatické úmluvě, je dnes jedním z nejdůležitějších, a možná úplně nejdůležitějším bodem pro Evropskou unii.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) 10. června se uskuteční poslední summit EU-Spojené státy za Bushovy éry. Tato éra byla navždy poznamenána nezákonnou invazí do Iráku a hanebnostmi v Abú Ghrajbu, na Guantánamu a v tajných věznicích. Po osmi letech cesty zpět si vydechneme úlevou. Osm promarněných let, pokud jde o to, jakým mohl být účinný boj proti terorismu slučitelný s hodnotami demokracie a lidských práv. Promarněných let, pokud jde o volání po míru na Blízkém východě, promarněných, pokud jde o boj proti organizovanému zločinu a pokud jde o odzbrojení a nešíření jaderných zbraní.

Víme však, že kandidátem Demokratické strany bude Barack Obama, a naděje se opět vrací. Obama přislíbil svou podporu pro posílení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a podpořil dokonce cíl úplného jaderného odzbrojení. To již mělo lavinovitý efekt u jeho republikánského protivníka senátora McCaina, který srovnal svůj postoj s Obamovým a dodal, že podporuje stažení taktických jaderných zbraní z Evropy. To dokazuje, že ve Spojených státech je nespokojená masa, která je připravena pro změnu strategie.

Evropa musí co nejdříve kontaktovat novou vládu za účelem vypracování společných strategií pro hodnotící konferenci o smlouvě o nešíření jaderných zbraní v roce 2010 a pro všechny rámce, v nicž se rozhoduje o světové bezpečnosti a zejména o nešíření zbraní hromadného ničení včetně jednání s Íránem. Vzhledem k tomu jsou velmi důležité kontakty mezi poslanci Evropského parlamentu a členy Kongresu USA a měly by být ihned posíleny.

Pane předsedající, pro boj s hrozbami dneška a zabránění novým hrozbám v budoucnu již vedení USA nestačí. Je však stále nepostradatelné. Jsme přesvědčení, že prezident Obama – a doufám, že to bude on – se s touto výzvou vyrovná a že Evropa dokáže využít každé příležitosti, aby přispěla k trvalému posilování mnohostranného systému.

  Dariusz Maciej Grabowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, problemů ve světě přibývá. Prvním příkladem je zhoršující se hospodářská situace. Druhým je politické využívání přístupu k surovinám a růst jejich cen včetně rostoucích cen potravin. Třetím je terorismus. Čtvrtým jsou lokální ozbrojené konflikty. Jejich řešení není v silách žádného státu, proto je nezbytný dialog a spolupráce mezi EU a Spojenými státy.

Existuje však i druhá strana mince, a tou je hospodářské a politické soupeření mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Proto jsou v nejdůležitějších otázkách nezbytná vhodná ujednání, aby nás toto soupeření nerozdělovalo. Ujednání jsou nutná zejména v ekonomických záležitostech. Svět by neměl být rukojmím spekulativního kapitálu a surovinových monopolů. Evropa nesmí stát na straně Ala Gora jako zastánce myšlenky celosvětového oteplování na úkor svých vlastních podniků.

S ohledem na madcházející výměnu prezidentů ve Spojených státech musí Evropa dát zcela jasně najevo své vlastní politické priority a návrhy na jejich řešení.

  Dushana Zdravkova (PPE-DE). – (BG) Jako představitelka nového členského státu Evropské a členka delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými bych chtěla hovořit o důležité úloze transatlantického dialogu zákonodárců, který se konal před několika dny, ve stejné době jako setkání Lublani.

Chtěla bych vyjádřit svou vděčnost za to, že témata zařazená na program jasně ukázala, že Evropská unie a její instituce věnují značnou pozornost výzvám, před nimiž stojí některé nové členské státy EU, což nám dodává pocit bezpečí a ochrany klíčových zájmů.

Především však mám na mysli otázky spojené s bezpečnostními opatřeními, kterým se dostává široké publicity. Jde například o vízové dohody a požadavky na 100% prohlídky nákladu.

Na jedné straně tato opatření postihují volný pohyb občanů mé země a především příležitosti pro mládež mít stejná práva a stejné možnosti, jaké mají lidé jejich věku v jiných zemích; na druhé straně způsobují hospodářské problémy zemím jako Bulharsko, které mají relativně malé přístavy a budou muset sdílet značnou finanční zátěž spojenou se zavedením nového kontrolního zařízení.

Tato opatření přinutí přístavy, aby upustily od manipulace s nákladem, který bude přesměrován do větších přístavů.. To rozhodně poškodí hospodářské zájmy regionů jako je ten, odkud pocházím, tj. města Varny, a dalších černomořských regionů.

Během setkání, na kterých jsme diskutovali o vízových otázkách, jsem informovala americké kolegy z Kongresu USA o tom, že situace v Bulharsku je diametrálně odlišná od situace před 10 nebo 15 lety, kdy množství mladých lidí odcházelo do Spojených států a navíc se snížil i počet odmítnutých žádostí o udělení víz. To je důvod pro zahájení nového dialogu mezi oběma zeměmi.

Přesto věřím, že Bulharsko musí zůstat loajální ke společné politice EU a trvat na přijetí opatření na ochranu všech občanů Evropské unie na recipročním základě. Naši američtí kolegové by však zároveň měli pochopit, že všichni čelíme společným bezpečnostním problémům, které musíme vyřešit vzájemnou spoluprací, a ne tím, že si budeme navzájem klást překážky. Proto podporuji usnesení a nadcházející setkání.

  Helmut Kuhne (PSE). – (DE) Pane předsedající, zásadně pozitivní vztahy se Spojenými státy nevylučují rozdíly v zájmech a názorech. Věřím, že jen na takovém základě je možné rovnoprávné partnerství. Jen tak můžeme také přesvědčeně čelit antiamerikanismu.

Z tohoto důvodu jsme my ve skupině sociálních demokratů v Evropském parlamentu pro přímý bezpečnostněpolitický dialog se Spojenými státy o těch otázkách, které jsou v pravomoci Evropské unie. Uvedu dva příklady: důvěryhodnost západních hodnot v boji proti terorismu a téma stabilizace a obnovy.

Právě z těchto důvodů jsme proti otevřeným nebo skrytým bazbám EU na národné bezpečnostní strategii USA, jak to vidíme v jednom z pozměňovacích návrhů předložených skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů ke zprávě o bezpečnostní strategii, o kterém budeme zítra hlasovat, protože je zcela jasné, že žádný prezident Spojených států nikdy nepřipustí, aby se na této národní bezpečnostní strategii spolupodepsala nějaká třetí strana, byť by to byla EU. Proč se tedy vázat na totéž bianko šekem? To nejsou rovné podmínky, a proto jsme proti takovým postojům.

  Atanas Paparizov (PSE). – (BG) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit podporu navrhovanému společnému usnesení a dotknout se, stejně jako během dialogu zákonodárců v Lublani, dvou otázek: změn klimatu a energetiky, ve kterých by obě strany, tj. Spojené státy a Evropa, měly více spolupracovat.

Doufám, že po prezidentských volbách v USA možnosti v tomto směru vzrostou. Zvláště spoléhám na to, že legislativní činnost v Kongresu USA umožní konferenci v Kodani dosáhnout globálních řešení. V opačném případě by země jako Bulharsko byly vážně postiženy ztrátou konkurenční schopnosti svých výrobků a vývozu, pokud bychom pouze my měli naplňovat návrhy Evropské komise vztahující se ke změně klimatu.

Pokud jde o energetiku, naše spolupráce by se neměla omezovat pouze na čisté technologie a s nimi spojený fond, ale měla by také zahrnovat jadernou energii, jejíž význam ve světě zjevně roste, zejména v zemích jako Čína a Indie. Zde můžeme být partnery pouze tehdy, jestliže Evropská unie dokáže otevřeněji začlenit do svých politik otázky jaderné energetiky.

  Peter Skinner (PSE). – Pane předsedající, chtěl bych se zaměřit na tři body. Za prvé, souhlasím s tím, co zdůrazňuje komisař: pokračujme v Transatlantické hospodářské radě a v práci, kterou tak můžeme vykonat. Je třeba, abychom ukázali, že můžeme brát některé otázky velmi seriózně a můžeme provést změny nezbytné pro to, abychom dosáhli zrušení všech nešťastných bariér, které jsou hlavními zdroji národního protekcionismu. To se týká i drůbeže, a je smutné, jestliže se v této sněmovně ozývají hlasy, že bychom neměli tento zákaz zrušit.

Za druhé, je třeba, abychom podporovali pozitivní témata a střetávali se v obtížných otázkách jako například změna klimatu. Velmi pozitivní výsledky máme v oblasti financí a doufám, že na mezi otázky, ve kterých byl v této oblasti až dosud dosažen pokrok, se zařadí také pojišťovnictví.

A konečně, nedávný transatlantický dialog v Lublani se opravdu zlepšil. Více se toho projednalo a více bylo dohodnuto, a podobně jako mí kolegové mohu souhlasím s tím, že je třeba, abychom to nyní povznesli na úroveň dohodnutou ve společném prohlášení z Houstonu z roku 1997.

  Corina Creţu (PSE). – Pane předsedající, chci se zmínit o několika otázkách, které, jak doufám, budou 10. června na programu summitu.

Za prvé, pokud jde o Kosovo, očividně není v ničím zájmu, abychom měli na Balkáně další ztroskotaný stát, a proto se Rumunsko již po léta podílí na úsilí o stabilizace tohoto regionu. Znepokojuje nás hlavně organizovaný zločin, prostituce a obchod s lidmi, drogy a zbraně a domnívám se, že nové orgány v Kosovaru musí vynaložit více úsilí, aby dostali tyto praktiky pod kontrolu.

Myslím si také, že je velmi důležité, abychom bedlivě monitorovali to, jak je chráněna místní kultura, zejména pravoslavné kláštery v této oblasti.

Další otázka, o které bych se chtěla zmínit, se týká víz pro všechny evropské občany cestující do Spojených států. Děkuji komisaři Verheugenovi a ministru Rupelovi, že tuto otázku nastolili. Jak zde vidíte, existuje velmi silná solidarita bez ohledu na naše politické barvy. Musím říci, že mne velmi překvapilo, že na setkání v Lublani naši kolegové z Kongresu uváděli, že za tuto otázku plně odpovídá ministerstvo zahraničí, zatímco prezident Bush současně říká, že je plně v pravomoci Kongresu. Doufám, že na summitu v Lublani najdete konečně odpověď.

Nakonec bych chtěla ještě nastolit otázku cen potravin a chuduby.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Dámy a pánové, na výjezdním zasedání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele v červenci 2007 ve Washingtonu jsem se přesvědčila o důležitosti spolupráce mezi Spojenými státy a Evropskou unií.

Jsem předsvědčena, že společný postup EU a USA v oblasti celní kontroly, duševního vlastnictví, v oblasti vzájemného uznávání, v hodnocení shody a v harmonizaci norem může vytvořit nový transatlantický obchodní prostor, ze kterého budou mít užitek jako podnikatelé, tak spotřebitelé na obou stranách Atlantiku. V současnosti, kdy se v Parlamentu projednává směrnice o hračkách, by bylo velmi prospěšné najít společný postup také v otázkách bezpečnosti hraček. Věřím, že komisař Verheugen, který zaastupuje Evropskou unii v transatlantickém dialogu, může v těchto oblastech vykonat velký kus práce.

Dámy a pánové, doufám, že výsledkem nadcházejícího summitu EU a USA bude zrušení vízové povinnosti do USA pro všechny občany EU včetně občanů mé země, Slovenska.

  Stolojan, Theodor Dumitru (PPE-DE). – (RO) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat komisaři Verheugenovi za to, že zařadil na pořad jednání summitu EU-USA otázku víz, která znepokojuje občany mé země, a já je představuji zde v Evropském parlamentu. Důrazně dále vyzývám USA, aby se připojily k úsilí Evropské unie v reakci na výzvy vyvolané změnou klimatu; v opačném případě budou všechny evropské společnosti znevýhodněny, pokud jde o konkurenci s USA.

  Dimitrij Rupel, úřadující předseda. – (SL) Dovolte, abych odpověděl na tři otázky, které považuji za nejdůležitější.

Za prvé, pokud jde o otázku pana Roučka týkající se protiraketové obrany. Otázka, kterou pan Rouček klade, v jistém smyslu překračuje rámec Evropské unie, protože se týká dohod mezi dvěma jednotlivými evropskými zeměmi a Spojenými státy americkými, a zejména obou zemí, České republiky a Polska, které uzavírají dvoustranné dohody se Spojenými státy.

Osobně bych si přál, aby byly tyto otázky projednávány v NATO nebo v Evropské unii, ale v současnosti to není možné. Jak jsem řekl, jde o dvoustrannou záležitost, která samozřejmě spadá do pravomoci zemí, jež tyto dohody uzavírají.

K otázce programu bezvízového styku, který je předmětem nemalé kritiky a o kterém jsme v této sněmovně mnohokrát diskutovali, bych chtěl říci následující: vzhledem k rozšíření tohoto programu bezvízového styku doufáme, že v souladu s dohodou o jednání ve dvou liniích – což je postup přijatý na schůzce ministrů spravedlnosti a vnitra EU a USA – bude brzy dosaženo pokroku.

Doposud bylo dohodnuto, že o otázkách spadajících do vnitrostátní pravomoci budou Spojené státy jednat s jednotlivými členskými státy a o otázkách spadajících do pravomoci Evropské unie budou jednat s Komisí. Řekl jsem to již dříve ve svém úvodním vystoupení. Proto očekáváme, že program bezvízového styku bude do konce roku 2008 rozšířen tak, aby zahrnoval více členských států. V současnosti se tento program vztahuje na jedenáct členských států.

Pane předsedající, chtěl bych, pokud je to možné, říci několik slov o změně klimatu. Otázka zněla, zda jsme, pokud jde o tuto otázku či problém, udělali dost. Jsem rád, že během našeho předsednictví se konala dvě důležitá zasedání věnovaná změně klimatu a energii, za prvé, dialog na vysoké úrovni o změně klimatu, čisté energii a udržitelném rozvoji, a za druhé, strategický přezkum energetiky.

Chtěli bychom však, aby se Spojené státy v této oblasti více angažovaly, a my v Evropské unii se budeme snažit přesvědčit své americké přátele, že je důležité postupovat globálně a ve shodě mezi Evropany a Američany. V současnosti existují mezi námi značné rozdíly.

Chtěl bych také říci, že Evropská unie je jednoznačně toho názoru, že otázka boje proti změně klimatu musí být řešena v rámci Organizace spojených národů. To je vše, čím mohu přispět do této diskuse.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se ještě krátce zmínit o dvou otázkách. Především spolupráce v bezpečnostních otázkách, kterou zde velmi důrazně nastínila paní in ´t Veldová a kde jde o to, jak nalézt správnou rovnováhu mezi bezpečnostními požadavky našich amerických přátel a požadavkem, abychom si my zachovali individuální svobodu a individuální práva našich občanů.

Chtěl bych vám říci zcela jasně, paní in ´t Veldová, že Komise plně sdílí vaše znepokojení a já budu samozřejmě informovat příslušné kolegy o kritice, kterou jste vyjádřila ohledně nedostatečné průhlednosti tohoto procesu, a požádám je, aby zajistili větší průhlednost.

Budeme hovořit s Američany předtím, než přijmeme cokoli, co se bude týkat zásad, kterými se musíme při spolupráci v těchto otázkách řídit. Pokud není porozumění v těchto zásadách, může být stěží porozumění v jednotlivých otázkách. To je samozřejmě jedno z témat, o kterých budeme příští týden jednat na setkání v Lublani.

Nerad říkám ještě něco o drůbeži, ale na toto téma zde hovořilo více poslanců. Vždy je dobré vědět, o čem se vlastně hovoří. Je proto také důležité vědět, že zde nehovoříme o otázce bezpečnosti potravin. Příslušný Evropský úřad pro bezpečnost potravin nám již po mnoho let vysvětluje, že z dovážené americké drůbeže nevyplývá sebemenší riziko pro zdraví spotřebitelů. Nehovoříme zde o veterinárním problému; hovoříme o otázce čistě obchodněpolitické, ke které je třeba přistupovat z tohoto hlediska: jaké jsou naše zájmy a jak tyto naše zájmy co nejlépe hájíme? Myslím, že to, co bylo třeba, jsem vám k tomu řekl.

Ani v Komisi nejsou na to žádné rozdílné názory. Komise od počátku vysvětluje, že by se tento – musím říci – poněkud bizarní spor neměl stát zátěží a měli bychom se ho zbavit.

  Předsedající. −

Obdržel jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Magor Imre Csibi (ALDE), písemně. – (RO) Jako místopředseda výboru ENVI vyzývám představitele EU účastnící se setkání s představiteli Spojených států, aby zkoumali řešení týkající se otázky změny klimatu.

Změna klimatu je globální výzvou, na kterou bychom měli připravit globální odpověď. Evropa podniká v tomto směru opatření. Stejný příklad očekáváme od svých sousedů za oceánem. Jsem rád, že Spojené státy se po roce 2012, po vypršení platnosti Kjótského protokolu, připojí k úsilí mezinárodního společenství

Oceňuji také to, že prezident USA nakonec uznal, že potřebujeme právní předpisy za účelem snížení množství emisí skleníkových plynů. Vyzývám představitele EU, aby jednali o konkrétním procentním snížení, abychom konečně zastavili globální oteplování. Nemůžeme akceptovat, že potřebujeme k této věci předpis, a když dojdeme k číslům, vracíme se zpět.

Budoucí diskuse o rámci spolupráce v oblasti změny klimatu současně musí vycházet z věcných studií o obnovitelných energetických zdrojích. Mám na mysli hlavně biopaliva první generace. Je nezbytné zachovat nízké procento jejich využití a nízký objem grantů. Budeme tak chránit biologickou rozmanitost a vyhneme se růstu cen potravinových výrobků vyvolanému snižováním rozlohy půdy určené k zemědělskému využití.

  András Gyürk (PPE-DE), písemně. – (HU) Summit EU-USA, který se bude konat za několik dní, je dobrou příležitostí k tomu, abychom se zabývali rozvojem transatlantických vztahů v nejdůležitějších oblastech. Domníváme se, že důležitým bodem jednání musí být spolupráce v energetické politice.

Bezpečnost energetických dodávek je i nadále prvotním cílem na obou stranách Atlantického oceánu. Je všeobecně známo, že většina zásob se nachází v zemích, které ne vždy splňují požadavky demokracie. Právě z tohoho důvodu je nutný společný postup v zájmu podpory lidských prváv a ústavnosti. Je důležité, abychom zdůraznili, že šíření zásad demokracie nude také znamenat větší bezpečnost energetických dodávek.

Vedle výše uvedeného se budoucí spolupráce musí ještě důrazněji zaměřit na boj proti změně klimatu. To, že se Spojené státy zavázaly vytvořit základnu pro závazky po vypršení Kjótského protokolu, je vývoj, který velice vítáme. Členské státy Evropské unie a Spojené státy musí jít v čele v zájmu toho, aby se nejrozvinutější země dohodly na nejdůležitějších zásadách této mezinárodní smlouvy do konce tohoto roku. Balíček opatření ke snížení emisí, který byl nadávno začleněn do amerických právních předpisů, je nejnovějším příznakem toho, že se Washington chce aktivně zapojit do boje proti změně klimatu.

Ceny ropy, jež atakují dříve nepředstavitelné hranice, nás nutí, abychom si uvědomili důležitost společné mezinárodní akce v oblasti energetické politiky. Jsme přesvědčeni, že Spojené státy a Evropa musí nevyhnutelně převzít odpovědnost v této oblasti.

  Gábor Harangozó (PSE), písemně. – Vztahy mezi EU a USA zaznamenaly v posledních letech v mnoha otázkách podstatné změny a v mnoha bodech spolupráce směřujeme do fáze zlepšení. Výborným příkladem jsou nedávná jednání o zrušení vízových omezení pro cestující z EU, která – nehledě na pozitivní výsledek – ukazují, proč bychom se měli, abychom zajistili úspěšné jednání mezi USA a EU, vyhnout pouhým dvoustranným dohodám, které skutečně podkopávají vyjednávací sílu EU jako celku.

K tomu, abychom podpořili společnou vízovou politiku EU, bylo skutečně nezbytné mít celkovou dohodu zahrnující 27 členských států, založenou na dělbě pravomocí mezi Unií a členskými státy. Je velmi důležité zajistit, abychom si v tom, co spadá do pravomocí Společenství, zabezpečili celoevropské dohody se svými strategickými partnery, jako jsou Spojené státy. Domnívám se, že je to v zájmu obou partnerů. Je to skutečně jediný způsob, jak zajistit, aby program bezvízového styku přinesl plně reciproční cestování bez víz a rovné zacházení pro všechny naše občany, pokud jde o typ cestovních pasů, stejně jako pro občany USA.

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. – Je čas, abychom zcela jasně a odpovědně zdůraznili, že partnerství EU s USA není pouze úhelným kamenem důvěryhodných a účinných zahraničních akcí, ale že pouze úzká spolupráce a koordinace může oběma partnerům umožnit, aby sehrávali klíčové úlohy v globalizujícím se světě a zaručili stabilitu a demokracii.

Evropská unie nemá ve světě jiného partnera, s nímž bychom mohli sdílet základní hodnoty svobody, vládu zákona a ochranu lidských práv.

Je nejvyšší čas, abychom plně obnovili normální spolupráci a vzájemnou důvěru poškozenou tím, co následovalo po irácké invazi. Invaze dramaticky rozdělila i samotnou EU.

Důrazně proto vyzývám oba partnery, aby bez průtahů dovršili práci Transatlantické hospodářské rady. Také společný přístup k problémům změny klimatu značně zvýší naše možnosti, jak tyto problémy řešit. Totéž platí o Íránu. Je třeba, aby se USA a EU dohodly na společné strategii vůči Íránu a účinně zastavily jeho přípravy na vývoj jaderných zbraní.

A konečně potřebujeme silnější, nově definované partnerství mezi EU a NATO, což také zlepší naši spolupráci v Afghánistánu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. – (FI) Pane předsedající, pane komisaři, chci poukázat na dvě otázky, kterým musí EU věnovat pozornost na summit. Globální výzvy znamenají, že Západ musí především projevit důslednost a pocit zodpovědnosti.

Za prvé, Unie by měla vést konstruktivní diskusi o úloze Ameriky v politice týkající se změny klimatu. Svět má jeden a půl roku na to, aby změnil směr před Kodaní. Na jedné straně musíme vyzvat Spojené státy, aby zcela vážně uvažovaly o přijetí právního předpisu o změně klimatu. Musíme zdůraznit, že řešením problému globální změny klimatu je celosvětová nízkouhlíková ekonomika. To znamená, že mechanismy trhu s uhlíkem v  různých zemích by se měly navzájem sbližovat a s postupem času integrovat. Regionální systémy obchodování s emisemi v Americe vzbuzují naději.

Na druhé straně si musíme uvědomit, že náš partner v boji proti změně klimatu je lepší než jeho pověst. EU by se měla od Spojených států poučit a uznat jeho plodné úsilí o vývoj čisté technologie. V tom Unie ještě poněkud zaostává. Spojené státy ukazují cestu vpřed, když navrhují zřídit mezinárodní fond pro technologie šetrné k životnímu prostředí. Spolupráce mezi EU a Spojenými státy bude také velmi důležitá pro to, abychom zavedli opatření pro přizpůsobení změně klimatu.

Za druhé, summit by měl poukázat na základní hodnoty, k nimž se společně hlásíme: demokracii, lidská práva a právní stát. Musíme si položit otázku, jak se náš hodnotový základ přetavuje v politiky západního světa. Vypadají činy světových vůdců dobře na denním světle, například v boji proti terorismu? Terorismus je společnou hrozbou jak pro EU, tak pro Spojené státy, a proto nástroje, jak mu čelit, musí být podrobeny kontrole.

Někdy se zdá, že v globální politické rétorice a každodenním světě zapomínáme na skutečnost, že náš hodnotový základ neznamená především závazek pro jiné, ale pro nás samotné, ať již hovoříme o Blízkém východu, západním Balkánu nebo o Africe.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM), písemně. – Nadcházející summit EU-USA poskytne oběma transatlantickým partnerům možnost najít společný základ, pokud jde o otázky relevantní pro obě strany Atlantiku. Naše kontinenty mají společnou civilizaci a minulost. Musíme zajistit, že předivo tohoto vztahu bude co nejpevnější, abychom dokázali dosáhnout cílů, které jsou nejen důležité pro obě strany, ale jsou globální nezbytností. Rostoucí a mimořádně vysoká potřeba energie v rozvíjejících se ekonomikách, rostoucí ceny potravin a konflikty po celém světě, to jsou jen některé z otázek, ve kterých musí partnerství EU a USA spolupracovat za mír, udržitelnost, a posilovat lidskou důstojnost na celém světě. Jedním z úspěšných výsledků těchto vztahů je NATO, organizace, kterou bychom všichni měli podporovat a posilovat, neboť zajistila mír v Evropě a rozvinula hlubší styky mezi EU a USA.

(1) See Minutes.

21. Jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám

  Předseda. − Dalším bodem jsou jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám.

  Emmanouil Angelakas (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, v EU nedávno vzrostly požadavky ohledně rozšíření jaderné energie pro mírové účely, zejména aby se vyhovělo energetickým požadavkům v Evropě.

Problémem je neočekávaný nárůst ceny ropy, rostoucí poptávka velkého počtu zemí s rychle rostoucími ekonomikami, regionální nepokoje v zemích produkujících ropu a také skutečnost, že obnovitelné zdroje energie nebo zemního plynu pokryjí pouhý zlomek energetických potřeb Evropy. Proto se stala tématem diskuse výstavba jaderných elektráren.

Evropské občany znepokojuje mnoho otázek. Lze zaručit bezpečný provoz jaderných elektráren? Existují vhodné systémy včasného varování, aby zajistily adekvátní zprávu v případě provozního problému? A konečně, jak bezpečné je zacházení s jaderným odpadem? Vzhledem ke všem těmto otázkám věřím, že by iniciativa Evropského parlamentu ve spolupráci s Komisí by mohla vést k jasnému dialogu, k jednoznačným závěrům pro evropské občany. Vyzývám francouzské předsednictví, aby ve svém programu zařadilo toto téma na seznam skutečných priorit.

  Marusya Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Pane předsedající, milí kolegové, ráda bych vás upozornila na téma, které nás činí zodpovědnými za budoucnost Evropské unie a celého světa. Jedná se o nezákonné obchodování s dětmi.

V jednadvacátém století, v době moderních technologií a pokroku, tento problém přetrvává a je příliš nelidský a brutální na to, abychom jej ignorovali nebo zaměnili za jiné problémy. Obchodování s dětmi existuje. Není to pouze neoprávněný zásah do lidských práv; ale je to i zásah do budoucnosti.

Život jakéhokoliv dítěte je požehnáním a jeho zničení je zločin proti lidstvu. Obchodování s dětmi má kruté následky. Nazývá se „moderní otroctví“. Následuje fyzické a duševní týrání, sexuální zneužívání, vražda.

Potřebujeme spojit naše úsilí a spolupracovat na společné politice, abychom omezili a minimalizovali jeho existenci. Evropská komise by měla připravit zvláštní program a akční plán v rámci strategie pro děti a podniknout opatření potřebná pro založení společných struktur a politiky.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE). – (RO) Pane předsedající, milí kolegové, evropská závislost na dovozu vodíkových paliv vzrostla, cena ropy dosáhla alarmující hranice a Evropská unie je stále více závislá na zemích OPEC a na Rusku.

Je zapotřebí přistupovat k zahraničním vztahům v energetické oblasti se společným úsilím. Dvoustranné smlouvy mezi členskými státy a třetími zeměmi musí posílit společný evropský přístup, nikoliv jej oslabit. Dohody s Ruskem, podepsané Itálií, Maďarskem a Bulharskem v rámci budování ropovodu South STREAM, který je navržen tak, aby se vyhnul členskému státu jako Rumunsko, a to bez jakýchkoli ekonomických důvodů, vážně narušují soudržnost evropské energetické politiky a představují politické strategie, kterým se musí členské státy vyhnout. Při posuzování této situace Evropskou komisí jsem očekával přísnější postoj.

Pokud jde o právní předpisy o energetické bezpečnosti, které budou přijaty ve druhé polovině tohoto roku, domnívám se, že bychom měli prokázat míru úsilí srovnatelnou s mírou úsilí v případě právních předpisů „Energie – Změny klimatu“. Zásada hovořit jedním hlasem musí začít fungovat v praxi a Komise by měla navrhnout mechanismus ohledně dohod se třetími zeměmi, inspirovaný třeba oblastí jaderné energie. Pokud chceme být úspěšní, musíme jednat společně.

  Milan Horáček (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, minulou neděli reakční nacionalisté brutálně zbili homosexuály na mírovém shromáždění v Moskvě, čímž do našeho povědomí kladivem znovu vtloukli obraz nesvobodného Ruska. Diskriminace gayů a lesbiček je zde stále ve velkém měřítku. V nedávných letech byl na shromáždění zbit a uvězněn německý zelený politik Volker Beck. Často ani nelze dostatečně vyjádřit, jak špatně je řízena občanská společnost v Rusku.

Na konci června se konečně bude jednat o nové smlouvě EU-Rusko na Sibiři. Jsme dlužni lidem Ruska a dalších autokratických režimů, že téma energetické bezpečnosti nesmí zastínit všechny ostatní sektory. Lidská práva a základní demokratické svobody musí tvořit základ této nové dohody.

  Dariusz Maciej Grabowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, polskému lodnímu průmyslu hrozí úplné uzavření, protože Evropská komise požaduje vrácení prostředků poskytnutých na veřejnou pomoc. Důsledkem toho bude, že tisíce zaměstnanců na Baltu ztratí svou práci a desetitisíce dělníků v továrnách, které spolupracují s loděnicemi, jak v Polsku, tak i ostatních zemích EU, budou rovněž bez práce.

Evropská komise se skrývá za sloganem volné soutěže a nechce si přitom přiznat, že v období obrovského nárůstu cen v celosvětovém měřítku je zapotřebí některá ekonomická odvětví chránit, jak to dělají asijské země. Evropská komise si nechce vzpomenout, že východní země dostaly na pomoc více než půl miliardy marek od německé vlády, která zahrnovala také loděnice umístěné na Baltu.

Ptám se, zda lidé a místo, kde začalo hnutí za solidaritu – pád Berlínské zdi, osvobozování Evropy –, se musí stát obětí svévolných rozhodnutí učiněných v Bruselu v zájmu spekulantů, kteří očekávají, že vydělají na štěrku a půdě loděnic. Požadujeme, aby Evropská komise učinila rozhodnutí, která umožní, aby lodní průmysl v Polsku byl zachráněn a rozvíjel se.

  Věra Flasarová (GUE/NGL). – Dámy a pánové, chci vás požádat o podporu přehodnocení rozhodnutí Evropské komise č. 318/2007, případně vrácení se k původnímu materiálu z roku 2005, na základě žádostí chovatelských organizací z Německa, Holandska, Belgie a České republiky obchodujících s exotickým ptactvem. Podstatou novely je zákaz dovozu exotických ptáků z volné přírody do Unie. Podmínky pro jejich dovoz jsou v praxi chovu malých ptáků těžko realizovatelné. Je zřejmé, že bylo využito mediální paniky okolo ptačí chřipky k prosazení výše uvedené normy. V EU je vybudován systém karanténních zařízení, ve kterých dochází k zachycení ptačích nemocí nebezpečných pro člověka. Chovatelé se zasloužili mnohokrát o návrat různých druhů zvířat do volné přírody. Respektují zákon o ochraně silně ohrožených druhů obsažených v CITESu. Zákazy jen vyvolávají protitlak a snahu je obcházet. Rozběhne se černý obchod, bude vzkvétat pašeráctví a porostou i ceny ptáků. Narůstat mohou i zdravotní rizika. Při zachování standardních a praxí ověřených veterinárních předpisů včetně Washingtonské úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin není třeba na tomto rozhodnutí setrvávat.

  Urszula Krupa (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, ráda bych využila fóra Evropského parlamentu k vyjádření protestu proti neoprávněnému ukončení smlouvy Národního fondu pro ochranu životního prostředí, který je podřízený polské vládě, s nadací Lux Veritatis o realizaci geotermální investice pro Toruń, přičemž fond zároveň prohlašuje, že nebudou splaceny obrovské sumy, které nadace vynaložila na tuto investici. Okolnosti naznačují, že toto rozhodnutí bylo nadiktováno politickými důvody a porušuje nejen domácího polské právo, ale i právo Společenství, což dokazuje, že ve jménu bitvy proti lidem, kteří jsou vnímáni jako političtí nepřátelé, se právo přehlíží a podpora pro obnovitelnou energii není přípustná, což tedy porušuje základní zásadu EU, zásadu nediskriminace z politických nebo náboženských důvodů. Bývalé orgány Národního fondu pro ochranu životního prostředí a vodního hospodářství říkají, že využití nadací Lux Veritatis bylo velmi pečlivě sledováno a v každém případě je nežádoucí.

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Dámy a pánové, ráda bych vás informovala o incidentu, ke kterému nedávno došlo ve Spojeném království. Slovenský občan, který tam legálně pracoval, o čtyři dny překročil termín pro obnovu registrace svého vozidla a za jeho přestupek mu britská policie hrozila zničením jeho vozidla. Během vyslýchání se policie chovala xenofobním a urážejícím způsobem, využívajíc jeho pasivní znalosti angličtiny. Všechny jeho doklady byly bezdůvodně zabaveny, dostal útržek novin namísto oficiálního certifikátu o zabavení vozidla a britské orgány neakceptovaly ani jeho dokumentaci – evropskou kartu pojištění (zelenou kartu) nebo slovenské ověření. Za tento přestupek, pouze za přestupek, britská policie a úřady hrozily zničením jeho vozidla.

Chtěla bych vyjádřit svou vděčnost svému kolegovi poslanci panu Chrisovi Daviesovi za jeho pomoc při vyšetřování této nešťastné události stejně jako dalším britským poslancům, kteří projevili zájem o tento případ. Věřím, že tento čin britské policie byl ojedinělým incidentem a že její přístup vůči občanům, kteří legálně pracují ve Spojeném království, je spíše výjimkou než pravidlem. Termín k navrácení jeho vozidla včera vypršel a doposud nemáme informaci o tom, zda vozidlo bylo nebo nebylo zničeno. Tak či onak náš občan nemá své vozidlo, i když britské úřady obdržely všechny potřebné doklady.

  Petya Stavreva (PPE-DE). – (BG) Pane předsedající, členové Evropského parlamentu, za deset dní, 14. června 2008, Bulharsko vzdá hold památce a životnímu dílu Alexandra Stambolijského, státníka a vůdce rolnického hnutí v zemi.

V Bulharsku získal moc v roce 1919 po dvou národních katastrofách, věnoval své úsilí národním záležitostem, modernizaci a demokratické obnově země. Byl svržen ve státním převratu v roce 1923. Byl velmi brutálně zavražděn, ale jeho myšlenky o volnosti a nezávislosti Bulharska na cestě k budování a evropské integraci zůstaly nesmrtelné.

Stambolijského lekce státnictví jsou zvláště relevantní dnes, 85 let po jeho tragické smrti, kdy je Bulharsko členem Evropské unie. Ochrana národních zájmů ve velké evropské rodině, zachování národní identity ruku v ruce s rychlým přizpůsobováním se novým podmínkám by měly upevnit úsilí nás všech, občanů jednotné Evropy, pro které hodnoty nejsou pouhým pojmem, ale postojem, přístupem a sociální odpovědí.

  Iliyana Malinova Yotova (PSE). – (BG) Pane předsedající, bulharské pracovní programy v rámci fondů EU byly mezi prvními, které byly schváleny Komisí na období 2007 až 2013.

Musíme si přiznat, že být novým členským státem znamená čelit různým problémům při provádění jednotlivých programů. Problémy sahají od nedostatečných informací až po neregulérnost, dokonce zneužívání zdrojů z fondů EU – „poruchy“, kterých nezůstane ušetřen žádný z členských států.

Bulharská vláda považuje využití fondů za hlavní úkol. Proto provedla radikální reformy ve všech institucích zodpovědných za fondy EU. Byl jmenován zástupce předsedy vlády, aby zajistil všeobecnou koordinaci tohoto procesu.

Dosud neuspokojivé výsledky používání fondů se staly důvodem intenzivní kampaně domácí opozice, která se opakovaně pokusila zdiskreditovat zemi dokonce zde, ve sněmovně Evropského parlamentu.

Vyjádření z anonymních zdrojů, které předpovídají strašnou zprávu Komise pro Bulharsko v červenci, dokonce předtím než ji vůbec začala psát, jsou jen podněty pro účely domácí politiky, ale nepřispívají k řešení problémů. Bohužel jediné, k čemu vedou, je zpochybňování dobrého jména mé země. Chci velmi jasně prohlásit, že bulharský stát v této sféře podnikne radikální opatření a že má pevnou vůli k tomu, aby překonal stávající problémy.

  Marios Matsakis (ALDE). – Pane předsedající, nepochybně jste si vědom toho, že budovy Evropského parlamentu ve Štrasburku obsahují mnohem větší množství azbestu, než se původně očekávalo. Práce ke zlepšení stavu a v poslední době spíše odstraňování azbestu se začaly provádět od roku 2004 – očividně v době, kdy se budovy používaly. To je podle mého názoru nerozumné a hazardní chování, protože jakékoli práce s materiály, které obsahují azbest, nevyhnutelně uvolňují karcinogenní látky do atmosféry.

Podle mého názoru by se Evropský parlament ve Štrasburku neměl používat, dokud všechen azbest nebude odpovídajícím způsobem odstraněn a budovy nebudou důkladně asanovány. V zájmu veřejného zdraví a transparentnosti požaduji, aby předseda tohoto Parlamentu co nejdříve učinil komplexní prohlášení o této záležitosti, tedy o odstranění azbestu z budovy Evropského parlamentu ve Štrasburku.

  Willy Meyer Pleite (GUE/NGL). – (ES) Pane předsedající, v současné době čelíme v celé Evropské unii velké krizi v oblasti rybářství, která vyžaduje rychlou odpověď ze strany evropských orgánů. Domnívám se, že je podstatné, abychom vytvořili třístranný výbor zahrnující veřejné orgány, odbory a majitele lodí.

Abychom se vyrovnali s touto krizí jednou a provždy, nemůžeme pouze zaretušovat praskliny, ale potřebujeme zformulovat kompletní, strukturální návrh, který bude zahrnovat všechny aspekty krize v této oblasti. Samozřejmě se zasazujeme za zodpovědné rybářství; potřebujeme vyřešit uvádění výrobku na trh; potřebujeme se vyrovnat s nedostatkem posádky v loďstvu a zajistit spravedlivé zaměstnanecké vztahy a východisko z této situace nejisté pro pracovníky.

Domnívám se, že v současné době je velmi důležité, aby Evropský parlament podpořil řešení této krize, protože ta také ovlivňuje kvalitu zaměstnanosti, a my musíme být schopni se vyrovnat s nastávajícími okolnostmi.

  Gerard Batten (IND/DEM). – Pane předsedající, můj londýnský volič pan Budd Margolis mě informoval, že jeho litevská příbuzná, Rachel Margolisová, publikovala své vzpomínky, kde líčí své zážitky z druhé světové války. Utekla z ghetta ve Vilniusu a pak spolupracovala s partyzány proti nacistům. Litevské úřady nyní využívají jejích vzpomínek jako důkazu obžaloby přeživších židovských partyzánů jako válečných zločinců. Týká se to také Jicchaka Arada, bývalého ředitele Izraelského centra pro holocaust, a Fanie Brancovské, knihovnice Židovského institutu na Vilniuské universitě.

Litva se zavázala trestně stíhat přeživší zločince z druhé světové války, ale doposud žádného nedostala před soud. Židovští partyzáni, kteří bojovali proti Němcům a jejich kolaborantům, jsou považováni za zrádce Litvy.

Jménem svých židovských i nežidovských voličů se ptám: kde je spravedlnost v pronásledování židovských partyzánů, kteří bojovali proti nacistům, zatímco vrazi těchto židů zůstávají nepotrestáni?

  Jim Allister (NI). – Pane předsedající, napříč Evropou jsem viděl plně oprávněné protesty rybářů proti přehnaně vysokým cenám paliva. Některé vlády čelí své zodpovědnosti; jiné, jako ta moje, ne.

Očekává se od nás společná rybářská politika, ale v mnoha regionech Evropy je přístup jakýkoli, jen ne společný. V mém volebním obvodě platí majitelé malých rybářských lodí za palivo více než 2 000 EUR denně. Jejich žádost o krátkodobou pomoc nebyla vyslyšena, i když je v pravomoci místní ministryně zaplatit minimální pomoc podle vládních nařízení. Ministryně hanebně odmítla tak učinit. Nicméně ve Francii a ve Španělsku tak vláda učinila.

Jak lze mít realizovatelnou společnou rybářskou politiku s takovou nerovností v případě základní komodity? Odsuzuji lhostejnost ministryně Gildernewové a vyzývám nejen ke krátkodobé pomoci, ale i k dlouhodobé palivové strategii pro náš rybářský sektor.

  Jim Higgins (PPE-DE). – (GA) Pane předsedající, irská vláda se chystá spustit národní širokopásmové schéma. Širokopásmová lokální síť je nedostupná pro 10 % země a většina z těchto 10 % se nachází v regionu, odkud pocházím – na západě a ve středu země. Přestože rozsah širokopásmové sítě roste, míra růstu není dostatečná a neshoduje se s průměrem Evropské unie.

V Irsku činí dostupnost širokopásmové sítě v městských oblastech 86 %, ale v oblastech venkova je dostupnost této sítě mnohem nižší. S tím se musí něco udělat. Závidíme situaci severní části země, kde je širokopásmová síť dostupná všude. Byl bych rád, kdyby Evropská komise vyvinula na irskou vládu tlak, abychom mohli dosáhnout cílů Lisabonské strategie.

  Cătălin-Ioan Nechifor (PSE). – (RO) Brzy budou zveřejněny zprávy Evropské komise odrážející pokrok, kterého dosáhlo Rumunsko a Bulharsko ohledně reforem v oblasti justice.

Dnes, rok a půl po integraci, stále více nespokojených lidí hlasitě hovoří o evropské úrovni, což má za následek, že pokrok, kterého se doposud dosáhlo, se považuje ve srovnání s předpokládanými cíli za zanedbatelný. Třebaže podle některých znaleckých posudků mělo být Rumunsko a Bulharsko přijato do Evropské unie již mnohem dříve, domnívám se, že Komise a Parlament by těmto dvěma novým členským státům měli nadále pomáhat a podporovat je.

Když vezmeme v úvahu, že se příští rok budou konat volby do Evropského parlamentu, jsem přesvědčen, že následující měsíce budou pro Bulharsko a Rumunsko podstatné, aby plně dokázaly své evropské členství.

  Marco Cappato (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych vyzdvihl téma jazykové diskriminace uvnitř Parlamentu: rozhraní funkcí počítačů členů Parlamentu je pouze v angličtině. Řízení našich operačních systémů a přístup k souborům na našich počítačích jsou možné jen příkazem v anglickém jazyce.

Připadá mi to zcela diskriminační vůči členům Parlamentu, kteří neumí anglicky, ale přesto by rádi dělali svou práci přímo na svých vlastních počítačích. Jedná se o problém jazykové autorizace, který se naši přátelé z esperantského hnutí pokoušejí vyřešit v OSN, ale nejsem si příliš jistý, co frankofonní hnutí vyřeší, pokud se tímto problémem nebudeme zabývat také zde. Doufám, pane předsedající, že tento problém bude odstraněn a že se náprava bude týkat také technologické diskriminace, se kterou jsem se setkal, když jsem 2. června předložil otázku k písemnému zodpovězení v otevřeném formátu – v ODF formátu –, odlišném od formátu Microsoftu, který se v současnosti používá. Odpověď, kterou jsem dostal od oddělení, které je za to zodpovědné, byla, že nelze předkládat otázky v otevřeném formátu.

Doufám, že tyto formy jazykové a technologické diskriminace budou brzy překonány.

  Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, cenový nárůst veškerého spotřebního zboží, dopravy a služeb v kombinaci s nízkými mzdami a důchody a drastickými škrty v oblasti sociálních dávek způsobily opakované poškození příjmů lidí za vzniku enormních zisků monopolů.

Ve všech členských státech nekontrolovatelně vzrostly ceny pro obyčejné rodiny pracující třídy. Ti, kdo se snaží obvinit z vysokých cen několik špatných spekulantů, klamou lidi. Zakrývají fakt, že vysoké ceny jsou poháněny zisky monopolů a politikami volného trhu a konkurence, které jsou základem samotné EU a jejích politik, které vytvořily a zavedly členské státy a jejich vlády. Vysoké ceny začínají monopoly v oblasti výroby a obchodu, které dominují obchodní skupiny plenící příjmy lidí a ničící tisíce malých obchodů a podniků.

Vyzýváme zaměstnance, aby zintenzivnili svůj boj za zvýšení reálné mzdy, důchodů, sociálních dávek a za zrušení DPH na běžné spotřební zboží, služby obecného zájmu a paliva, aby se snížily ceny veřejných služeb.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN COCILOVO
Místopředseda

  Péter Olajos (PPE-DE). – (HU) Dne 15. května vznikl v USA právní předpis, který je milníkem v krizi týkající se nelegální těžby dřeva, kterou můžeme zažít kdekoli na světě. Kongres byl prvním na světě, kdo přijal podobný zákon, který zakazuje dovoz nelegálně vytěženého dřeva. V roce 2006 pocházelo 10 % dovozů do Spojených států z nelegálně vytěženého dřeva. Po přijetí tohoto zákona analýzy zdůrazňovaly, že tento zákon napomáhá konkurenceschopnosti amerických továren, chrání práci a vysílá jasný vzkaz, kterému by měly lesnické společnosti naslouchat.

Má otázka zní: jak dlouho bude ještě Evropská unie čekat a na co čeká? Je ostudné a potupné, že čekáme se založenýma rukama. Ale my, členové Parlamentu, můžeme něco udělat: Doporučuji, aby každý podepsal petici 23, která byla prezentována před několika měsíci a jejímž cílem je, abychom přesvědčili Komisi, aby konečně, po Spojených státech, představila tyto právní předpisy, dokud ještě máme lesy. Děkuji mnohokrát.

  Neena Gill (PSE). – Pane předsedající, chci upozornit na nepříjemnou situaci jednoho z mých voličů, Alana Jonese z Knightonu, venkovského městečka na středozápadě země, který je pozoruhodným příkladem podnikatele v Evropě, který byl ponechán na holičkách absencí vysokorychlostního připojení ve venkovských oblastech. Chce založit malou online společnost, která by nabízela služby rámování fotografií. Jako pro zdravotně postiženou osobu pracující z domova by pro něj bylo ideální zahájit nový druh podnikání. Nicméně je zde pouze jeden poskytovatel internetových služeb, který má monopol na širokopásmové připojení ve městě, a přestože se připojení rozšiřuje, je extrémně pomalé a jednoduše neumožňuje spojení vhodné pro tento druh podnikání.

Komise plánuje překonat rozdíly v digitálních technologiích a rozšířit širokopásmové připojení do venkovských oblastí; naléhavě musí vyřešit problém poskytovatelů internetových služeb a zajistit přiměřené zdroje, aby tyto oblasti nezaostávaly, pokud jde o kvalitu a rychlost připojení a nízké náklady.

Byla bych ráda, pane předsedající, kdybyste mě ujistil, že Komise zajistí, že se podnikatelům jako pan Jones nebude bránit v započetí podnikání ani od něj nebudou odrazováni, neboť takový postup brání vzniku mnoha potřebných pracovních příležitostí ve venkovských oblastech.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Evropská komise a členové WTO (Světové obchodní organizace) pospíchají, aby dokončili rozhovory z Dohá o zemědělství a otevření trhu pro průmyslové zboží, NAMA. Je zřejmé, že na současnou situaci ve Spojených státech mají vliv volby. Nicméně ve srovnání s očekáváním kola jednání v roce 2006 je téma NAMA zřejmým krokem zpět. Vyspělým zemím se daří ponechat situaci životního prostředí takřka beze změny. Cla na textil a oděvy z EU budou snížena z 12 na 4 %. Trhy rozvíjejících se ekonomik se neotevřou, neboť není třeba snížit cla, ale závazky maximálních cel. Kromě toho se uplatní na Čínu, zemi, která zaplavuje Evropu a zbytek světa zbožím nízké kvality, osmnáctileté přechodné období. Předložený projekt NAMA je nepřijatelný pro Litvu a další země EU, protože by ohrozil jejich konkurenceschopnost. Je zde jasně viditelná rovnováha mezi zemědělstvím a NAMA. EU by neměla pospíchat s dokončením rozhovorů z Dohá jedině z důvodu své vlastní ekonomiky. Naléhám na Komisi, aby nepospíchala a spravedlivě zastupovala zájmy zemí EU.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chtěl bych blahopřát rybářům z různých zemí Evropské unie, a zejména z Portugalska, k jejich boji za ochranu strategického odvětví rybářství, pracovních míst, slušných mezd a životních podmínek pro tisíce rybářů a jejich rodin.

Konfrontováni se společnou rybářskou politikou a Evropskou unií, která je lhostejná k této dlouhodobé sociálněekonomické krizi v tomto sektoru, jež je stále více akutní kvůli nárůstu cen a finanční spekulaci s palivy – naftou a benzínem –, rybáři konečně ukázali, že existují řešení a opatření, která měla být provedena již dávno. Řešení a opatření vyžadující, aby Evropská unie přestala být hluchá k přijetí nových politik, které budou chránit a podporovat rybářský sektor, a neprodlužovala agonii a zkázu. Rybolov má budoucnost.

Nemohu uzavřít tento krátký projev, aniž bych vyjádřil uznání tisícům pracovníků, kteří budou zítra demonstrovat v Lisabonu za obranu svých skutků a pracovních práv.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – Pane předsedo, rozšíření schengenského prostoru se stalo skvělou zprávou pro občany v mé zemi. Symbolizovalo rovnoprávné postavení občanů České republiky v Unii. Bohužel dnes jsou noviny plné titulků o šikaně českých řidičů německou a rakouskou policií, neboť od dubna dochází k cíleným podrobným kontrolám autobusů a osobních aut s českou poznávací značkou na území Německa a Rakouska. Teprve po více jak měsíci plošných kontrol oznámilo Rakousko, že hodlá konat kontroly od června v souvislosti s Mistrovstvím Evropy ve fotbale. Budiž. Důrazně však protestuji proti plošným kontrolám českých řidičů na německém území. Jde o jednostranné, těžko vysvětlitelné opatření, které zhoršuje sousedské vztahy. Občané mi píší, že si přejí odvetu na české straně. To není dobrá situace a navíc to ovlivní politické klima před ratifikací Lisabonské smlouvy. Podala jsem již interpelaci a nyní žádám vás, kolegové z Německa, abyste tomu také věnovali pozornost u vás doma.

  Rovana Plumb (PSE). – (RO) Milí kolegové, ráda bych přivítala společný program iniciovaný Radou Evropy, který se zaměřuje na odstranění veškerých forem násilí na dětech, a jsem přesvědčena, že v roce 2009 budou fyzické tresty zakázány na celém světě.

Ještě bych ráda zdůraznila potřebu společné kampaně na evropské úrovni, jejímž prostřednictvím si děti uvědomí, že násilí vůči nim je protiprávní a že musí přiznat jakékoli špatné zacházení, jemuž byly vystaveny. V některých členských státech EU rodiče považují fyzické tresty za běžnou metodu výchovy a děti se domnívají, že je to normální.

Budoucnost Evropské unie závisí na způsobu, jakým budou respektována práva dětí, a během jejich výchovy a vzdělávání musíme mít na paměti přístup, který zakazuje jakoukoli formu násilí.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Nadace Eurofound nedávno informovala, že 25 % přebytku Portugalska v období 2003 až 2006 pochází z přesídlování společností. Záznamy ukazují, že několik nadnárodních společností tak učinilo poté, co získaly miliony eur pomoci Společenství a přeměnily je v zisk, což je nepřijatelné.

Jsou zde případy zaměstnanců, kteří ještě nedostali odškodnění, na které mají nárok, jako v případě společnosti Vila Nova de Gaia and Brax, jejíž zaměstnanci šli včera před budovu Soudního dvora, aby požádali o odškodnění, které se jim dluží již pět let.

Nezaměstnanost slouží jako ospravedlnění stále nejistější zaměstnanosti, na kterou vláda odpovídá zvýšeným úsilím odsunout do pozadí pracovní práva. Tudíž vítám den akce, který pořádá zítra Všeobecná konfederace portugalských pracujících (CGTP) v portugalském Lisabonu.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, jen bych ráda upozornila Parlament na konferenci o celosvětové potravinové krizi, která se koná v Římě. Naše zájmy v této záležitosti jsme v Parlamentu vyjádřili v nedávném usnesení o cenách potravin.

Jedním z klíčových témat jsou nedostatečné investice v zemědělství, jak ve vyspělém, tak i rozvojovém světě. Rozsah tohoto problému jsem si uvědomila minulý týden na konferenci v Irsku, když misijní sestra komunity Holy Rosary, Nora MacNamarová, velmi zřetelně připomněla, že když se před mnoha lety zapojila do zemědělství v Africe, investovalo se tam. A potom, řekla, se Afrika – nebo spíše zemědělství – stalo nečistým slovem při hledání prostředků k podpoře projektů v této oblasti. Potřebujeme se vrátit k našim kořenům a investovat do zemědělství.

V diskusi o Lisabonské smlouvě v Irsku mohu jen říci, že tato smlouva skutečně posílí roli Evropské unie v rozvojovém světě a podle mého názoru nám pomůže při řešení potravinové krize, které v současnosti nečelíme pouze v Evropě, ale na celém světě.

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – (HU) V únoru tohoto roku měl pan Erdogan, turecký předseda vlády, v Kolíně velmi kontroverzní projev, v němž nazval asimilaci zločinem proti lidskosti. Z pozice svobody volby vlastní identity je toto tvrzení nepřijatelné; zachování kulturní odlišnosti je důležitým cílem, ale rozhodnutí musí být učiněno jednotlivcem.

Přirozeným řešením pro Turky v západní Evropě může být dvojí identita. Erdoganův požadavek, aby se turečtina používala na německých univerzitách, je nereálný, vzhledem k tomu, že v mnoha zemích Unie žijí původní národní menšiny, které po staletí neměly svou vlastní státní univerzitu, jako Maďaři v Sedmihradsku, kde během komunistické diktatury byla maďarská komunita zbavena nezávislé státní univerzity.

Je důležité, aby Turecko kvůli dosažení cílů své vnitřní politiky nemanipulovalo s menšinami přistěhovalců, kteří žijí v západní Evropě. Bylo by také dobré, kdyby si předseda vlády zametl před svým vlastním prahem, zejména pokud jde o situaci Kurdů, uznávání genocidy Arménů a rovnost práv žen.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Pane předsedající, evropští socialisté doufají, že se Evropa stane příkladem pro celý svět, pokud jde o kvalitu života. 27 členských států nyní buduje novou sociální Evropu, která přinese prosperitu všem občanům Evropské unie.

Z rozpočtu Unie na rok 2008 je takřka 45 % je určeno na růst, inovace, tvorbu pracovních míst a na ekonomickou a sociální soudržnost, 42,6 % pak na zemědělství. Zemědělské oblasti představují 90 % území Evropské unie.

Přestože v roce 2008 bylo 41 milionů EUR přiděleno na zemědělství, nárůst nákladů na zemědělské práce a nárůst cen energií se sebou přinesl také nárůst cen zemědělských produktů a způsobil zhoršení ekonomické situace. Domnívám se, že politika dotací pro zemědělství a náležité podmínky pro podporu investic v této oblasti jsou odpovědí na některé výzvy, s nimiž se Unie v následujících letech setká.

Vyspělé zemědělství umožní všem evropským občanům přístup ke zdravým potravinám a jejich dostatečnému množství za dostupné ceny. Zdravá výživa je základním aspektem kvality života.

  Předseda. − Tímto je tento bod ukončen.

22. Všeobecné celní preference pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem je zpráva (A6-0200/2008) Helmutha Markova, jménem Výboru pro mezinárodní obchod, o návrhu nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 552/97, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 964/2007 a č. 1100/2006 (KOM(2007)0857 – C6-0051/2008 – 2007/0289(CNS)).

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, nejprve mi dovolte, abych omluvila Petera Mandelsona, který nemůže být zde v této sněmovně, aby s námi diskutoval o nařízení o systému všeobecných celních preferencí (GSP). Požádal mě, abych mluvila jeho jménem.

Děkuji vám za vaši práci a cenné připomínky učiněné k návrhu nařízení o GSP pro období 2009–2011. Komise považuje za důležité, že Parlament může vyjádřit svůj názor, a my skutečně oceňujeme úsilí, které jste vyvinuli k prověření návrhů a poskytnutí stanoviska, i když poněkud v krátkém čase. Vítáme tedy stanovisko a příležitost se s vámi zapojit do diskuse a vysvětlit postoj Komise.

Systém všeobecných celních preferencí (GSP) je důležitým podpůrným nástrojem pro rozvoj obchodní politiky EU. Komise proto oceňuje, že se ve stanovisku uznává, že systém GSP Evropské unie je nejdůležitějším systémem ve vyspělých zemích a že nadále podstatně přispívá k cíli podpory rozvoje a snižování chudoby v rozvojovém světě.

Souhlasíme s názorem Evropského parlamentu, že tento systém by měl nadále fungovat stabilním, transparentním a předvídatelným způsobem. Tato hlediska jsou důležitá pro samotné přijímající země, protože jim a hospodářským subjektům v rámci EU poskytují pevnější základnu pro jejich vlastní rozhodování o obchodu a investičních příležitostech.

Komise se domnívá, že všechny tři součásti tohoto nástroje – standardní systém všeobecných preferencí (GSP) pro všechny příjemce, GSP+ pro ty země, které přijaly specifické závazky ohledně dodržování mezinárodních norem řádné správy a udržitelného rozvoje, a iniciativa „Vše kromě zbraní“ pro nejméně rozvinuté země – dobře fungují a jsou v souladu celkovými politickými cíli na období 2006-2015. To je důvod, proč základní přístup, podporující navržené nařízení na období 2009-2011, je jednou z hlavních spojitostí, kombinovanou s některými technickými zlepšeními.

Aktivně spolupracujeme s členskými státy v Radě na dohodě o konečném nařízení. Předsednictví stanovilo cíl, abychom tak učinili do konce června. Je to něco, co Komise podporuje, protože včasné rozhodnutí je důležité k zajištění toho, aby zvýhodněné země a všechny ostatní zúčastněné strany včetně obchodních společností měly k dispozici dostatečnou zprávu o změnách, k nimž dojde příští rok v lednu.

Dalším velmi důležitým důvodem včasného rozhodnutí je, že všechny tyto země, které si přejí požádat o řešení GSP+, tak budou muset učinit do konce října, a co nejdříve potřebují potvrzení relevantních kritérií a procesu, kterým budou muset projít.

Ráda bych poznamenala, že některé komentáře a návrhy Parlamentu se týkají záležitostí, které překračují rámec tohoto nařízení, i když jsou z hlediska rozvoje určitě důležitými tématy.

Reforma preferenčních pravidel původu Evropské rady, včetně účelu systému všeobecných preferencí, bude zohledněna ve zvláštním úkolu vedeném komisařem Kovácsem.

Mnoho komentářů se také dotklo potřeby zajistit, aby rozvojové země měly přístup k dostatečné a kvalitní pomoci pro obchod, která by jim pomohla vybudovat obchodní kapacity a zapojit obchodní potenciál, aby nastartovaly ekonomický růst a udržitelný rozvoj. Zde již Evropská unie projevila svůj pevný závazek a ve strategii EU pro pomoc v oblasti obchodu z října 2007 vytvořila pevný základ, který umožní ještě další zlepšení.

Závěrem mi dovolte zopakovat, že si velmi vážím zájmu, který projevil Parlament ohledně těchto návrhů.

  Helmuth Markov, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, paní komisařko, rozvojová spolupráce a obchod jsou obvykle nejdůležitějšími externími silami, schopnými přispět k rozvoji země. Nereciproční systémy celních preferencí pro rozvojové země jsou důležitým a mezinárodně uznávaným nástrojem, který Evropská unie používá již léta.

Existují tři druhy dohod, které v současné době platí. Za prvé všeobecná dohoda, která se týká všech přijímajících zemí.

Za druhé, systém všeobecných celních preferencí GSP+, který poskytuje dodatečné výhody pro země, které již realizují určité mezinárodní normy v oblasti lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí, boje proti drogám a řádné správy.

Za třetí, zvláštní dohoda pro nejméně rozvinuté země, která těmto zemím teoreticky nabízí bezcelní přístup na vnitřní trh EU bez kvót pro „Vše kromě zbraní“. Můj osobní názor je, že je naprosto zhoubné, že zde doposud neexistuje právně závazné nařízení, které by zakazovalo vývoz zbraní z Evropské unie do těchto zemí.

Všechny tyto obchodní preference na světě nelze využívat, jestliže základ pro fungování národního hospodářství ničí násilné konflikty.

Zpráva, kterou máme před sebou. obsahuje zlepšení návrhu Komise na systém všeobecných celních preferencí pro období od ledna 2009 do prosince 2011 a zahrnuje následující body:

Za prvé, zlepšení v uplatňování a účinnosti. Také zahrnuje zkrácení lhůt pro změny a zkušebních lhůt z tříletého na jednoleté období.

Za druhé, vypracování pravidel pro reformní proces, který přiměřeně zahrnuje přijímající země.

Za třetí, soudržnost s mnohostranným rámcem WTO a tím samozřejmě s cíli kola jednání o rozvojovém programu z Dohá. Mezi nimi, společně s nezbytným posouzením dopadů rozvojové způsobilosti nástrojů obchodní politiky EU, je na prvním místě fakt, že tato reforma pravidel původu EU se uskuteční současně se vstupem nového systému všeobecných celních preferencí v platnost, a za druhé a především, že se pravidla týkající se požadavků pro přijímající země zdokonalila. Tím mám na mysli například možnost kumulace mezi a napříč regiony. To znamená, že výrobek vyrobený v regionálním, ale přeshraničním výrobním procesu, nepřijde o výhody sytému všeobecných preferencí na základě nesmyslných pravidel země průvodu.

Za čtvrté, zajištění demokratické a parlamentní kontroly zavádění a případně přizpůsobení platného nařízení. Zde bych rád poznamenal, že vítám, že Komise včas zapojila Parlament do konzultačního procesu, ale v budoucnosti bude muset Parlament činit pravidelně společná rozhodnutí o těchto záležitostech. Proto předpokládám, že Komise vezme tentokrát naše pozměňovací návrhy v úvahu a nebude je převážně ignorovat, jako tomu bylo v případě zprávy z vlastního podnětu o reformě před dvěma lety.

Poznámka k pobídkovému režimu GSP+: Domnívám se, že je při hodnocení situace lidských práv a řádné správy nesmírně důležité, nejen v oblasti obchodních vztahů, aby se různé země neměřily pomocí rozdílných norem. Zároveň je však zcela jasné, že rychlé odstoupení od obchodních preferencí může mít katastrofální následky pro obyvatelstvo rozvojové země a dokonce i pro její oblast lidských práv.

Rozhodnutí o tom, jak dobře nebo jak špatně jsou v současnosti prováděny mezinárodní dohody specifikované v příloze stávajícího nařízení a zda by preference měly být zrušeny, se tedy musí velmi pečlivě zvážit.

Rád bych vyjádřil podporu pozměňovacímu návrhu č. 37, který nám připomíná, že by měla být přezkoumána každá možnost, aby země, které nepatří mezi nejméně rozvinuté země a nepodepsaly žádné smlouvy o hospodářském partnerství, mohly využívat nového obchodního rámce, který nabízí obchodní preference, které alespoň korespondují s preferencemi podle dohody z Cotonou.

V této souvislosti bych rád poděkoval všem stínovým zpravodajům a Výboru pro rozvoj – a zde panu Kaczmarkovi – za jejich spolupráci a ochotu ke kompromisu. Výbor pro mezinárodní obchod byl schopen přijmout tuto zprávu jednohlasně, včetně obsahu stanoviska Výboru pro rozvoj.

Dosáhlo se také rozsáhlé shody s Radou a Komisí – také jsme měli na toto téma pravidelné rozpravy –, a tudíž doufám, že toto nařízení vstoupí v platnost včas, tak jak bylo naplánováno, a že se neobjeví žádné rozdíly mezi současným a novým preferenčním obdobím.

  Filip Kaczmarek, navrhovatel stanoviska Výboru pro rozvoj. − (PL) Pane předsedající, mezinárodní společenství považuje obchod za základní faktor pro rozvoj. Aktivnější zapojení rozvojových zemí do mnohostranných vztahů je velmi důležitým milníkem na cestě k odstranění světové chudoby. Systém všeobecných celních preferencí tudíž nepomáhá rozvoji obchodu EU. Primárně slouží na podporu rozvojových zemí, včetně těch nejméně vyspělých. Hlavními cíli tohoto systému by mělo být snížení chudoby a usnadnění udržitelného rozvoje a řádné správy v rozvojových zemích, stejně jako realizace rozvojových cílů tisíciletí.

Jako navrhovatel Výboru pro rozvoj bych rád zdůraznil, že zpráva pana Markova je velmi dobrá, a rád bych poděkoval zpravodaji i Výboru pro mezinárodní obchod za přijetí stanoviska Výboru pro rozvoj. Tyto dva výbory spolu vždy nepracovaly v takové shodě, jak tomu bylo v tomto případě, takže bych rád vyjádřil své upřímné poděkování.

Mezi témata, která jsme zde společně uznali za nejdůležitější, patří: posílení role Parlamentu v systému procesu rozhodování, aby se zvýšila transparentnost, právní jistota a demokratická kontrola; usnadnění zavádění zásady země původu – aby se optimalizovalo uplatňování preferencí, např. prostřednictvím meziregionální kumulace, která zároveň podpoří regionální spolupráci v chudších zemích; stejné zacházení se všemi zeměmi jako s kandidáty na GSP+, bez ohledu na to, kdy splní kritéria systému; a konečně, ale nikoli v poslední řadě, nejrazantnější, kompletní a podrobná analýza účinků systému před jeho dalším přezkumem na období 2013–2014.

Parlament by rád znal účinky fungování tohoto systému. Klíčem k tomu je vědět, do jaké míry pomáhá systém preferencí omezovat chudobu.

  Godelieve Quisthoudt-Rowohl, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, systém, který zde projednáváme, slouží k potírání chudoby a zaostalosti. Připadají mi zde důležité tři body: Za prvé, protože je zde nyní nové pokračování: měla by zde být flexibilita jak při vstupu do systému, tak při jeho opuštění, pokud dojde ke změně parametrů dotyčné země. Jinými slovy: musí země, která byla jednou zvýhodněna, zůstat zvýhodněnou zemí? Připadá mi, že to tak být nemusí. Neměli bychom zapomínat, že EU má také povinnosti vůči svým vlastním občanům, pracovníkům a spotřebitelům. Zde musí být oboustranná výhoda; neměla by být vždy jednostranná.

Za druhé, vítáme fakt, že Evropský parlament bude během příštího období informován. Chtěli bychom se však také podílet na hodnocení tohoto systému. Toto hodnocení by mělo zajistit srovnání s ostatními preferenčními opatřeními, jako jsou například dohody o hospodářském partnerství. Měli bychom realisticky konstatovat, že statisticky se stále rozvírá propast mezi bohatými a chudými, navzdory různým opatřením EU a opatřením členských států. Vede naše zajisté dobře míněné úsilí k těm správným výsledkům? Měli bychom si s rozmyslem odpovědět na tuto otázku.

Za třetí, preferenční opatření jako taková, například systém GSP, o němž zde hovoříme, by měla být spjata s následujícími kritérii. Je zde zapotřebí určitá přísnost. Za prvé, podporování demokracie a zákonnosti. Za druhé, vytvoření minimálního rámce sociálních a environmentálních norem ve zvýhodněných státech. Chceme poskytovat pomoc, která je jasně stanovena ve zprávě. Avšak neměli bychom couvat kvůli naší vlastní důvěryhodnosti.

Můj dík v tomto ohledu patří zpravodaji za jeho efektivní spolupráci.

  Kader Arif, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, když Parlament vyjádřil svůj názor ohledně uplatňování systému GSP na období 2005–2008, Komise nepovažovala za vhodné začlenit jeho návrhy. Dnes zde přihlížíme k těmto prioritám, zvláště k faktu, že se Parlament musí více angažovat v přidělování a monitorování různých režimů GSP.

Role zástupců občanské společnosti a zvláště sociálních partnerů musí být posílena. Představují cenný zdroj informací, když kontrolují, zda byla realizována hlavní ujednání, týkající se přidělení GSP+ Z tohoto důvodu jsem potěšen, že nové nařízení bude přísnější, pokud jde o ustanovení o řádné správě ve vztahu k právům pracujících, lidským právům a životnímu prostředí. Unie musí věřit ve své vlastní hodnoty a podporovat své obchodní partnery, aby tato ustanovení nejenom ratifikovali, ale aby je také konkrétně prováděli.

Proto chceme, aby Komise začlenila jeden z našich návrhů, který je podstatný pro to, aby systém GSP+ nadále působil jako pobídka. V současné době země, která není způsobilá pro GSP+ od roku 2009, bude muset čekat na zavedení dalšího nařízení v roce 2012, aby mohla o GSP+ znovu zažádat. Chtěli bychom, aby bylo možné předkládat nové žádosti každý rok, aby rozvojové země měly skutečnou motivaci k provedení těchto ujednání co nejdříve, aby mohly mít prospěch z GSP+.

Konečně bych rád všem připomněl potřebu reformu pravidel původu, abychom měli globální, zjednodušený a harmonizovaný systém založený na posilování regionální integrace, která zůstává primární potřebou. Výpočty národní přidané hodnoty musí proto také zohledňovat specifickou situaci chudých zemí, které nemohou mít prospěch, pokud jsou pravidla původu příliš přísná. Se systémem všeobecných preferencí má Unie prostředek nejen k podpoře integrace rozvojových zemí do celosvětového obchodu, ale také k rozšíření řádné správy.

Návrhy Parlamentu by měly vést k úspěchu na obou stranách. Doufáme, že je Komise začlení.

  Seán Ó Neachtain, jménem skupiny UEN. – Pane předsedající, EU poskytuje většinu finanční pomoci zemím třetího světa. Ale země třetího světa potřebují více než jen peníze. Je nesmírně důležité, aby se ekonomiky těchto zemí rozvíjely a posilovaly. Velice podporuji obchod mezi Evropou a Afrikou, zeměmi Karibiku a Pacifiku.

Nemohu souhlasit s ženevskými rozhovory Světové obchodní organizace. Tato jednání nebudou mít pro evropské zemědělství žádný prospěch; nepomohou bezpečnosti potravin v Evropě ani v Irsku. Nejsme ovšem jediní, kdo je nespokojen. Ze 152 zemí, které se podílí na světovém obchodu, se zdají být spokojené pouze dvě.

Chtěl bych využít této příležitosti, abych přivítal rozhodnutí Irského sdružení zemědělců přijmout a podpořit Lisabonskou smlouvu. Zhruba za týden se v Irsku bude konat referendum ohledně Lisabonské smlouvy. Rovněž bych chtěl říci, že chceme, aby Lisabonská smlouva byla schválena a přijata, abychom byli silnější a jednotnější v procesu budoucích rozhovorů se světem.

  Derek Roland Clark, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, na první pohled by se mohlo zdát, že bych mohl být pozitivně nakloněn této zprávě, která se snaží pomoci nerozvinutým národům. Koneckonců, systém preferencí Britského společenství národů byl velkým přínosem pro méně vyspělé členy Britského společenství, ale nepředpokládám, že byste chtěli slyšet, že hříšné post-imperiální mocnosti skutečně pomohly svým chudším sousedům.

Problém je, že programy EU se vždy obrátí tak, že se dosáhne zcela opačného efektu, než byl záměr. Když měla společná rybářská politika v úmyslu zachovat zásoby ryb, dosáhlo se katastrofického výsledku, kdy Evropská unie hlasy tohoto Parlamentu udělila licence rybářským flotilám EU, které vpadly do vod zemí třetího světa a přinesly chudobu a hladovění tam, kde byla přinejmenším udržitelná úroveň. Neprávem se kritizuje nadměrná výroba cukru ve třetím světě, na niž se zjevně reaguje omezením jeho evropské produkce, nikoli lepším využitím. Špatná kvalita tabáku EU vypěstovaného za 18 milionů EUR z peněz našich daňových poplatníků se každý rok nasypala tam, kde nejvíce uškodila. Nyní je nám řečeno, že tyto peníze půjdou na kampaň proti kouření, a ne do třetího světa.

Programy pomoci EU jsou klasickým případem dávání peněz z jedné ruky, přičemž si je ta druhá ruka vezme zase zpátky. Společná zemědělská politika omezuje dovozy, tlumí rozvoj národů, přičemž zároveň hromadí jejich přebytky ve třetím světě. Chudí místní farmáři jsou vyřazeni z obchodu, najednou se odejme pomoc na podporu někoho, komu se původně mělo prostřednictvím systému všeobecných preferencí pomoci. Ceny potravin rostou natolik, že bývalý vedoucí představitel Sovětského Svazu, Michail Gorbačov, varuje před potravinovou revolucí. Zatímco se všechno tohle odehrává, EU podporuje cíle v oblasti biopaliv, které mají větší dopad na výrobu potravin ve třetím světě než kdekoli jinde.

Tak tento Parlament může pět ódy na to, jak program systému všeobecných preferencí EU pomůže méně vyspělým národům, ale pravda je, že politiky EU pouze pomohou zajistit, že chudí zůstanou chudí, hladoví zůstanou hladoví a méně vyspělé národy zůstanou nevyspělými.

  Daniel Varela Suanzes-Carpegna (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, rád bych znovu zdůraznil důležitost systému všeobecných celních preferencí (GSP) pro rozvoj ekonomiky a obchodu zvýhodněných zemí.

Pozměňovací návrhy Parlamentu velkou měrou zlepšily návrh tohoto nařízení, které se týká období 2009–2011, a zaměřily se na aspekty, které by mohly zlepšit podmínky pro využití systému těmito zvýhodněnými zeměmi, jako je ustanovení o technické podpoře Evropské unie, které je základním prvkem pro lepší využití obchodních výhod systému všeobecných celních preferencí (GSP).

Stejně tak je důležité zdůraznění možnosti některých zemí požádat o zahrnutí do speciální soustavy pobídek pro udržitelný rozvoj, GSP+, který je výhodnější, a navíc skutečnosti, že tak mohou učinit každý rok. Přesto se domnívám, že některé z pozměňovacích návrhů, které přijal Výbor pro mezinárodní obchod, zacházejí až příliš daleko.

Pozměňovací návrh 8, týkající se možnosti, že země, které nejsou konečnými příjemci vývozů, by mohly profitovat z výhodnějšího systému GSP+ a Vše kromě zbraní, by mohl poškodit některé země, které si skutečně zaslouží, aby byly do těchto dohod zahrnuty. Všeobecně by to mohlo způsobit více zmatku při uplatňování GSP a pravidel původu. Toto je téma, které by mělo být ponecháno na příští přezkum pravidel původu.

Domnívám se, že je zde také zapotřebí zdůraznit, jak již někteří z mých kolegů učinili, důležitost Evropské komise, představující studie dopadu GSP na zvýhodněné země. Domnívám se však, že by se tato studie měla zaměřit čistě na obchodní hlediska a nepokrývat oblasti, které nespadají do rámce tohoto nařízení.

Konečně bych rád zdůraznil, jak již řekl sám předseda výboru pan Markov, že naše pozměňovací návrhy posilují roli Evropského parlamentu při uplatňování nařízení. V nařízení se zvažuje budoucí role Evropského parlamentu v obchodní politice po přijetí Lisabonské smlouvy, neboť doufám, že bude přijata.

  Erika Mann (PSE). – Pane předsedající, ráda bych adresovala stručnou poznámku komisaři. Komisař správně zmínil, že GSP+ je o udržitelném rozvoji a je spojen, jak řekl předseda Výboru pro mezinárodní obchod, s rozvojovými cíli tisíciletí. To je velmi důležité a dobře si pamatuji, že když jsme poprvé diskutovali o druhu systému, řekli jsme, že potřebujeme zhodnotit a přehodnotit, jak hodnotný je pro tyto země a pro nás samotné.

Toto je téma, na které bych ráda zaměřila vaši pozornost a které by se v budoucnosti mohlo stát velmi komplikovaným a choulostivým. Týká se zemí, které operují v rámci systému, ale ve složitém prostředí. Je to například Srí Lanka, která by velmi ráda splnila cíle, ale kvůli mnoha podmínkám – a nechci zacházet do detailů – by se mohlo stát, že toho nebude schopna.

Neříkám, že bychom měli změnit náš systém. Jen bych požádala Komisi – jak již učinil můj kolega Kader Arif –, aby byla velmi opatrná při posuzování každého jednotlivého případu. Ráda bych vás požádala, abyste se vrátili do našeho výboru a Výboru pro zahraniční věci, až vypracujete hodnocení, a pak, prosím, zpět do tohoto Parlamentu a poskytli nám hodnocení a diskusi o tématu, které jsem zmínila.

  Christofer Fjellner (PPE-DE). – (SV) Dovolte mi začít prohlášením, že považuji systém všeobecných celních preferencí za mimořádně dobrý nástroj rozvoje, protože v sobě spojuje obchod a rozvoj velmi zřetelným způsobem a poskytuje celní výhody, a tudíž přístup na evropské trhy zemím, které vynakládají úsilí. Stejně tak je důležité, abychom jej využívali jako nástroj rozvoje.

Toto je nyní technický přezkum a je důležité, abychom nezhoršovali situaci těm, kdo nejvíce potřebují rozvojovou pomoc, ale naopak, abychom posílili dimenzi rozvoje. Domnívám se, že přezkum to v mnoha směrech výborně splňuje a napomáhá tomuto nástroji tím správným způsobem, ale ne v celém rozsahu.

Mám na mysli například Vietnam. Vietnam je silně závislý na jediném produktu, a to na botách. Jak nepochybně víte, systém všeobecných preferencí má prahovou hodnotu, která říká, že země musí dosáhnout více než 50 % hodnoty svého vývozu, aby mu byl zajištěn status systému všeobecných preferencí. V současnosti se Vietnam pohybuje pod touto hranicí 50 %. To je kvůli nám, kvůli Evropě – musíme si toho být vědomi – a protože jsme penalizovali Vietnam především cly na vývoz bot. Bez ohledu na to jsou nadále závislí na svých exportech bot, v neposlední řadě chudé ženy ve Vietnamu.

Takže se divím: proč si nemohou uchovat své preference? Jde konec konců pouze o 3,5 %. Není to ten případ, že by je ztratili, protože by získali úplný bezcelní přístup; oni jen získali o něco nižší cla. Kromě toho v budoucnosti budeme mít dohodu o volném obchodu s Vietnamem. Takže se divím: proč je nyní odmítat, když se chystáme je přijmout a začlenit jejich vývoz do dohody o volném obchodu?

Doufám tedy, že během následujícího období přezkoumáte tuto žádost, takže žádná země neskončí v této situaci, v tomto opomenutí, kam tlačíme Vietnam v systému všeobecných preferencí.

  Francisco Assis (PSE). – (PT) Systém všeobecných preferencí se osvědčil jako klíčový nástroj obchodní politiky k podpoře rozvoje a mýcení chudoby v nejslabších zemích a regionech světa prostřednictvím jejich progresivního začlenění do mezinárodního obchodního systému.

Jak zde již bylo řečeno, Evropská unie má tři typy opatření zaměřených na podporu tohoto rozvoje. Z velké části tyto platné mechanismy fungují velmi dobře, ale mohly by se samozřejmě dále zdokonalovat, a Evropský parlament se musí aktivně podílet na ujišťování, že k tomuto vylepšování skutečně dojde. Tato zpráva se na to z velké části jasně zaměřuje.

Návrhy obsahují taková důležitá témata, jako je reforma a objasňování pravidel původu, aby byly velmi relevantní, pokud jde o podporu zásady regionálního seskupování, posouzení dopadů závěrů současného kola jednání v Dohá a výzvu k větší technické podpoře pro nejméně rozvinuté země tak, aby mohly plně tuto pomoc využít.

Všechny tyto zájmy sledují jediný cíl: aby se tyto nástroje staly užitečnější pro nejchudší země, tedy aby rozhodujícím způsobem přispívaly k dosahování jejich konečného cíle boje proti zaostalosti, chudobě a absolutnímu bezpráví, které jsou stále přítomné v zaostalé části světa.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, stejně jako mnoho mých kolegů přítomných dnes v tomto Parlamentu, i já vítám pozměňovací návrhy, jejichž záměrem je zlepšit návrhy Komise v souladu s návrhy zpravodaje. Nestává se často, že bychom toto mohli říci o Výboru pro mezinárodní obchod a že bychom dosáhli takové shody napříč stranami. Jeho návrh vznikl, aby vytvořil efektivnější systém, který by lépe odpovídal zájmům zvýhodněných zemí, aby rozvíjel pravidla pro lépe regulovaný reformní proces, aby zajistil, že nařízení bude v souladu s demokratickou kontrolou a kontrolou Parlamentu, přizpůsobil GSP Světové obchodní organizaci a kolu jednání z Dohá a také zlepšil transparentnost GSP.

V tomto smyslu bych rád vyzval své kolegy k podpoře celosvětové kampaně napříč stranami vyzývající ke skutečnému obchodu, jejíž jsem spolupředsedou společně s Abdi Abdirahmanem, mluvčím Východoafrického legislativního shromáždění. Vyzýváme k pěti věcem: zrušme zemědělské dotace; zrušme zemědělská cla; liberalizujme pravidla původu; zastavme podporu zkorumpovaných vlád přímou rozpočtovou podporou a klaďme větší důraz na pomoc obchodu, abychom mohli investovat do věcí jako infrastruktura; a pobízejme země s nízkými příjmy, aby odstranily své vzájemné bariéry.

Měli bychom však také vyzvat vlády chudších zemí, aby zvážily, že by učinily totéž od základů. Je morálně špatné pro chudé lidi, aby platili více za jídlo a za léky kvůli vládním dovozním clům. Ano, EU by měla otevřít své trhy, ale tato dobrá práce je často podkopávána, jestliže ostatní vlády omezují přístup a udržují vysoké ceny čistě z ideologických důvodů.

Tímto způsobem bychom měli spolupracovat, abychom bojovali proti obchodním clům, která poškozují chudé. Měli bychom ukončit vládní dotace, které podporují tyranii, a vždy bychom měli být přáteli těch, kdo se chtějí vypracovat z chudoby, protože s naší pomocí ukončí světový hlad.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – Pane předsedající, dnes jednáme o změně kursu pro zvýhodněné celní tarify pro rozvojové země na další tři roky. Plně podporuji požadavek na větší pružnost ve zprávě Helmutha Markova. Důležité jsou pozměňovací návrhy Quisthoudt-Rowohlové. Evropská komise musí mnohem podrobněji analyzovat dopad všeobecných preferencí na hospodářství rozvojových zemí a také zkoumat jejich vliv na evropské hospodářství a ochranu spotřebitele. Na rozvoj nejchudších zemí má vliv nejen GSP, ale stále více i netarifní opatření, humanitární pomoc či naopak sankce v souvislosti s hrubým porušováním lidských práv či mezinárodních smluv. Proto musíme trvat na seriózních a hlubokých analýzách dopadu všech těchto opatření na rozvojové země a teprve na jejich základě pružněji než dnes upravovat celní tarify, nikoli tedy izolovaně, ale v souvislosti se všemi dalšími opatřeními. Navíc by nám slušela větší koordinace rozvojové politiky s USA a dalšími zeměmi.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Pane předsedající, pokud je cílem našich činností snížení chudoby v zemích třetího světa a ekonomická integrace, pak je systém všeobecných preferencí Evropské unie je tou pravou cestou, kterou máme jít. Zároveň musíme pamatovat na to, že je nezbytné usilovat o maximum transparentnosti v celním systému.

Proto se domnívám, že je nezbytné sledovat tento proces a na konci každé etapy by bylo dobré se na to v tomto Parlamentu zaměřit, v následných rozpravách o výsledcích řešení, která byla právě realizována.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, zapůsobily na mě zajímavé otázky vážených členů Parlamentu, zejména ten fakt, že takřka všechny byly kritické. Všechny jsou spojeny s celou procedurou a všemožně usilují o to, aby byl vytvořen dobrý návrh.

Mohu vás ujistit, že Peter Mandelson bude věnovat pozornost vašemu příspěvku – o tom není pochyb – a že bude pozměňovací návrhy brát vážně a nebude je ignorovat. Znám Petera trochu lépe. Není typ člověka, který by ignoroval takovéto návrhy a takové myšlenky, ale chtěl se na ně podíval z obou stran – z pohledu pomoci rozvojovým zemím (zvláště těm nejméně rozvinutým, jak zmínil pan Kaczmarek). Nicméně cílem je být objektivní i předvídatelní.

Ohledně pozvání paní Mannové k návratu (a já jsem si jista, že žádala Petera Mandelsona, aby se vrátil, ačkoli bych se ráda vrátila sama), jsem si jistá, že toto pozvání přijme.

Pan Ó Neachtain záležitost zasadil do širší perspektivy a já jsem potěšena ženevskými diskusemi WTO. Peter Mandelson nebude názorem váženého pana poslance překvapen. A pan Kamall vyzýval, abychom se všemožně přičinili a byli přáteli s těmi, kdo chtějí pracovat. Znovu vám děkuji za všechny návrhy.

Návrh je v Radě, kde členské státy zohlední pozměňovací návrhy Parlamentu, aby se zajistilo zřízení pevných směrnic pro GSP na období 2005–2015.

Jaký důvod vede Komisi k tomu, aby nezaváděla podstatné změny? Po jednom roce fungování je příliš brzy na to, aby se učinila závěrečná zkoumání, ale je zde něco, k čemu se bezpochybně musíme vrátit.

Pokud jde o otázky pana Kaczmarka a pana Audyho: konečnými cíli systému je skutečně vzdělávání a vymýcení chudoby. Zároveň EU zajistí pobídky pro udržitelný rozvoj, řádnou správu a lidská práva, stejně jako pracovní normy a zejména práci dětí.

Ohledně pomoci: systém všeobecných celních preferencí zajišťuje rozvojovým zemím přístup na trh. Programy pomoci jsou podřízeny společné strategii EU pro podporu obchodu, která kromě jiných cílů požaduje umožnit rozvojovým zemím, aby mohly využívat výhod GSP.

Paní Mannová a pan Fjellner zmínili Srí Lanku. V současné době Srí Lanka využívá výhod plynoucích z GSP+. Nejsou zde náznaky, že by přestala těchto výhod v budoucnosti využívat. Ke každé zemi a její situaci by se mělo přistupovat pečlivě, transparentně a podle ustanovení nařízení. Jedna položená otázka se týkala uplatnění procesu GSP+, zda by mohl být častější než tříletý – již jsem na to narazila – jednejme, aby byl flexibilnější, ale neměli bychom lpět na jednom roce.

Paní Mannová se ptala, jak budou posuzovány žádosti o GSP+. Monitorování a hodnocení souladu s požadavky na způsobilost pro systém GSP+ je založeno na zjištěních monitorovacího mechanismu ustanoveného pod záštitou příslušných mezinárodních organizací, jako jsou Spojené národy nebo Mezinárodní organizace práce, a dalších agentur, stejně jako na finančním mechanismu, který je zdůrazněn v samotných úmluvách a zveřejněn těmito agenturami. Toto zajistí jednoznačné a nestranné posouzení tohoto procesu.

Ráda bych zodpověděla otázku pana Arifa o situaci Komise v zemích zvýhodněných GSP+, pokud jde o provádění ustanovení o lidských právech a souvisejících norem. Mohu vás ujistit, že Komise přesně sleduje vývoj zemí v současnosti využívajících GSP+ s ohledem na jejich dodržování příslušných úmluv.

Zde bych zmínila například Salvador (který je zemí využívající GSP+, jak jistě víte), vzhledem k tomu, že Komise po konzultaci s členskými státy nedávno začala zkoumání jeho dodržování závazků plynoucích z GSP+ . Mohu vás ujistit, že řádné provádění obchodních ujednání EU je jednou z priorit Komise. Věnujeme pečlivou pozornost dodržování GSP+ zvýhodněnými zeměmi a tato témata se pravidelně projednávají při našich dvoustranných rozhovorech s těmito zeměmi.

Pokud jde o nová pravidla původu GSP a o to, jak budou přispívat k cílům GSP: v současné době se o nich diskutuje v kontextu všeobecné široké reformy pravidel původu. Hlavním vedoucím je zde Generální ředitelství pro daně a celní unii, takže se týká mého kolegy pana Kovácse. Cílem je poskytnout jim více než rozvojové přátelství a tento proces se uskutečňuje prostřednictvím konzultací s rozvojovými zeměmi.

Poslední bod se týká bot ve Vietnamu, což byl jeden z příkladů. Odepření – nebo vynětí, abychom použili správný výraz pro vietnamské výrobky spadající do oddílu 12 (teď hovořím o obuvi kombinované nomenklatury ze zisků navržených nařízením GSP na období 2009–2011) – věnují plnou pozornost všechny příslušné útvary Komise. Komise je také v úzkém kontaktu s Vietnamem, pokud jde o tuto otázku, aby zajistila veškerou nezbytnou pomoc a odborné posouzení.

Pokud jde o vynětí Vietnamu s ohledem na oddíl 12, to vyplývá z technického a objektivního uplatnění ustanovení GSP a odráží skutečnost, že vietnamské vývozy těchto výrobků jsou konkurenceschopnější na trhu Společenství. Navíc Vietnam má úspěšně diverzifikovanou svou exportní bázi. To je pozitivní a znamená to, že obuv již není tak dominantní. To je další, zjevný znak rostoucí konkurenceschopnosti. Takže návrh Komise pro vynětí Vietnamu je založen na mnoha skutečnostech a statistických analýzách, které se uplatňují stejně v případě všech zvýhodněných zemí GSP+.

  Helmuth Markov, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, mohli bychom říci, že je velmi pozitivní, že jsme v tomto Parlamentu dosáhli velké shody ohledně GSP+. Samozřejmě, že se rád zeptal Komise nebo pana Mandelsona, který tu ovšem není, jak by například v případě naléhání dvou andských zemí, které si velmi přejí získat GSP, zahrnul dohody o volném obchodu do dohod o partnerství a přidružení. Ekvádor a Bolívie chtějí získat GSP+. Měli bychom jim to tedy umožnit. Opravdu je to někam posune.

Druhá otázka zní, zda by měl být GSP+ dále rozvinut do GSP++. Před námi jsou zcela nové výzvy. Máme změnu klimatu, rostoucí ceny potravin. Možná bychom mohli zvážit zavedení nových odstavců a nových norem pro posuzování. Jsem velmi šťasten, paní komisařko, že jste učinila některá zcela jasná tvrzení ohledně Srí Lanky, protože to byl také zájem mého výboru a paní Mannová jej zde znovu vymezila.

Závěrem bych rád ještě jednou vyjádřil své poděkování všem, se kterými jsem pracoval. Byla to dobrá spolupráce. Domnívám se, že jsme o malý krok napřed, že tento GSP+ je velmi hodnotný a že je nezbytné, aby se stal součástí obchodní dohody Evropské unie. Stejně tak si myslím, že ne vždy se musíme soustředit výhradně na dohody o volném obchodu.

  Předseda. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (Článek 142)

  Rovana Plumb (PSE), písemně. – (RO) Pakt stability a růstu (SGP) byl od počátku jedním z hlavních nástrojů obchodní a rozvojové politiky EU. Hlavním cílem rozvojové politiky EU a SGP je přispívat ke snižování chudoby, podpoře udržitelného rozvoje a řádné správě, zásadám, které jsou uznávány mezinárodními dohodami a nástroji, jako je Deklarace tisíciletí, Deklarace z Ria – 1992, 1998 – Deklarace Mezinárodní organizace pro migraci.

Zavedením Paktu stability a růstu (SGP) v roce 1971 EU umožnila mezinárodní obchod rozvojovým a méně vyspělým rozvojovým zemím a poskytla jim nezbytnou technickou podporu pro dodržování mezinárodních dohod a vybudování nezbytného institucionálního a regulačního rámce, stejně jako pro čerpání výhod z mezinárodního obchodu a SGP. Po následujícím potvrzení tohoto oznámení a po oznámení EP mohou výkonné orgány použít sankcí s dočasným odkladem preference pro země, které poruší kritéria uvedená na seznamu kritérií pro zvýhodněné země.

Tato zpráva zdůrazňuje význam veřejného konzultačního procesu, zapojení cílových zvýhodněných zemí a upevnění demokratické kontroly EP.

Protože se Pakt stability a růstu i seznam zvýhodněných zemí revidují každé tři roky, Rada byla požádána, aby včas předložila svůj návrh, aby mohl být schválen EP a předešlo se tak mezerám v mezinárodním obchodu.

Blahopřeji zpravodaji.

23. Činnost Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU (2007) (rozprava)

  Předseda. − Dalším bodem je zpráva (A6-0175/2008) Alaina Hutchinsona, jménem Výboru pro rozvoj, o činnosti Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v roce 2007 (2007/2180(INI)).

  Alain Hutchinson, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, zpráva, kterou jsem připravil pro Výbor pro rozvoj, hodnotí práci Smíšeného parlamentního shromáždění (JPA) AKT-EU v roce 2007. Ti z vás, kdo jste se aktivně podíleli na této práci nebo se o ni jednoduše zajímáte, víte, že nemá čistě formální nebo symbolickou strukturu, ale přesně naopak, protože funguje jako skutečné parlamentní shromáždění. Jeho členové se na ní podílejí v rostoucí míře, jsou zde důležité údaje a výsledkem je její rostoucí politický význam. Toto je první hledisko, které jsem chtěl zdůraznit.

Rostoucí politický význam tohoto Shromáždění se odvíjí od skutečnosti, že vedle základních témat, která se týkají spolupráce mezi AKT a zeměmi EU, se také zabývá tématy, která jsou důležitá jak pro Evropany, tak i pro země AKT. To je případ například dohod o hospodářském partnerství sjednaných mezi Unií a zeměmi AKT. Pokud jde o toto téma, JPA souhlasilo s Deklarací z Kigali, že vedoucí představitelé jasně chtějí, aby Evropská komise dala zemím AKT dostatek času k vyjednání regionálních rozvojových dohod. Kigali není pouze příležitostí, jak ukázat, že zde existují skutečné překážky těchto dohod, ale také že se tyto překážky týkají zájmů, které jsou zcela oprávněné a které se jaksepatří musí vzít v úvahu.

Stejně tak pouze prostřednictvím účasti na Shromáždění pochopilo mnoho poslanců zemí AKT důvod existence strategických dokumentů zemí, které definují oblasti spolupráce mezi EU a jejich vlastními zeměmi. Toto mnoha členům parlamentů zemí AKT slouží jako připomínka toho, že Shromáždění je někdy jediným možným fórem pro demokratické vyjádření.

Rád bych také zdůraznil, že jsme v roce 2007 byli svědky zvýšeného zapojení občanské společnosti zemí AKT, výborných schůzek a iniciativ organizovaných vedle každého zasedání JPA. V boji za rozvoj občanské společnosti v zemích AKT Shromáždění také představuje mimořádnou příležitost pro výměnu a setkání. V tomto ohledu Unie musí být schopna podporovat technicky a finančně přítomnost těchto sdružení a nevládních organizací při práci JPA.

Konečně bych rád zdůraznil, že v této naší zprávě podporujeme JPA, aby posílilo roli svého Výboru pro politické záležitosti. Myšlenka spočívá ve vytvoření skutečného fóra pro prevenci a urovnání konfliktů a v podpoře úzké spolupráce mezi činnostmi parlamentů zemí AKT a EU jako volenými pozorovateli v rámci volebního pozorování EU.

Měli byste vědět, že se v roce 2007 Shromáždění setkalo ve Wiesbadenu a poté v Kigali. Bylo přijato devět usnesení. Stálé výbory se setkaly čtyřikrát: dvakrát vedle zasedání a dvakrát mezi těmito zasedáními v Bruselu. Tyto výbory, které jsou zodpovědné za sledování těchto usnesení, od roku 2007 zorganizovaly slyšení členů odpovědných výborů v příslušných oblastech.

Kromě těchto několika zpráv bylo na setkání ve Wiesbadenu také přijato usnesení o situaci v Dárfuru. Uskutečnila se velmi konstruktivní naléhavá rozprava o situaci v Zimbabwe. Semináře o přistěhovalectví, změně klimatu a lécích pro zanedbávané nemoci, to všechno přitáhlo velký počet zúčastněných a obrovský zájem. Na setkání v Kigali byla přijata tři usnesení obsahující zprávu stálých výborů a dvě naléhavá usnesení o přírodních katastrofách v zemích AKT a o situaci v Demokratické republice Kongo.

Pane předsedající, paní komisařko, zde to je. Stručně jsem shrnul formální zprávu, které jsem chtěl dát politický obsah, abych pomohl objasnit a efektivněji podpořil práci Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, velmi vám děkuji, ale mohu vás ujistit, že jsem skutečně velmi ráda, že jsem zde a že vím, že mého drahého kolegu velmi mrzí, že zde není prostor k další diskusi. Tato výměna názorů je velmi blízká jeho srdci, ale mohu vás ujistit, že neplýtvá časem: cestuje na důležitou schůzku mimo Brusel.

Smíšené parlamentní shromáždění je jedinečnou institucí. Pan Michel je můj soused na univerzitním setkání a dnes ráno mi vysvětlil, jak Shromáždění funguje, takže teď o něm vím něco více.

Zmínil se o tom, v čem spočívá duch partnerství JPA, které je, jak můžeme být svědky, založeno na dohodě z Cotonou, kdy 156 volených zástupců z Evropské unie a ze zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku společně diskutuje o stěžejních tématech své spolupráce. Je to skutečný dialog severu a jihu, dialog založený na rovnosti a vzájemném respektu, který jde nad rámec tradičních vztahů ve smyslu příjemce-dárce. Je to parlamentní ztělesnění vlastnictví a kontroly.

V posledních letech Smíšené parlamentní shromáždění získalo na důležitosti, pokud jde o jeho velikost a činnost, které odrážejí vyspělost spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku. Tyto rozpravy jsou mnohem otevřenější a regionální konflikty se méně vyskytují. To je vskutku cenný úspěch.

Shromáždění se skutečně stalo rámcem politického dialogu, vyjadřujícím schopnost diskutovat o velmi citlivých tématech a o politicky významných tématech, jako je řádná správa, přístup ke zdravotní péči a dopad přímých zahraničních investic, migrace odborných pracovníků a dohody o hospodářském partnerství.

Vynikající zpráva pana Hutchinsona a Výboru pro rozvoj velmi výmluvně představuje tento vývoj a jménem pana Michela svým bych ráda zpravodaji poblahopřála k jeho práci. Prezentuje úspěchy a výzvy a zkoumá možnosti budoucího rozvoje.

Jedním z úspěchů byla vedoucí role, kterou hrálo Smíšené parlamentní shromáždění v procesu monitorování vyjednávání dohod o hospodářském partnerství, zajišťující dvoustranný tok informací, a to díky diskusím s vedoucím vyjednávajících stran a mým milým kolegou panem Michelem o této záležitosti v průběhu roku.

Dalším důležitým skokem bylo, že Komise předala Shromáždění státní a regionální strategické dokumenty. To dokazuje, že Shromáždění je schopné i oprávněné hrát političtější roli a poskytuje mu příležitost prokázat další znaky jeho vyspělosti.

Aby se zlepšila kontrola Parlamentu, požádal komisař Michel delegace Komise, aby prostřednictvím vnitrostátní schvalující osoby Evropského rozvojového fondu (ERF) předala tyto strategické dokumenty také mluvčím vnitrostátních parlamentů ve zvýhodněných zemích. Jak víte, Komise je nemůže přenést přímo, protože podle dohody z Cotonou je naším oficiálním kontaktním bodem pro všechny otázky programů a realizace ERF vnitrostátní schvalující osoba.

Sekretariát JPA zároveň předává tyto dokumenty zástupcům, respektive zemím JPA. Proto se můžeme právem domnívat, že vnitrostátní parlamenty jsou informovány a mohou se účastnit monitorování a kontroly rozvojových programů.

Je pravda, že schopnost národních parlamentů zcela plnit svou úlohu v přípravě a provádění ERF je často omezena. Proto ERF financuje institucionální podporu v mnoha zemích AKT.

Kromě kontroly strategických dokumentů zemí je nejlepším způsobem zajištění parlamentní kontroly fondů ERF předložení všeobecných nebo odvětvových rozpočtových programů. V tomto ohledu jsou externí fondy kompletně integrovány do procesu národních rozpočtů, kde parlamenty hrají klíčovou roli. To je jedním z důvodů pro rozhodnutí Komise přispívat 45 % z 10. ERF na podporu rozpočtu ve 44 zemích ve srovnání s pouhými 25 na začátku 9. ERF, takže je zde vzestupný trend.

Závěrem mi dovolte využít příležitosti, abych připojila svá blahopřání vládě a parlamentu Rwandy a německému předsednictví za jejich výbornou organizaci loňského zasedání Shromáždění.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
Místopředseda

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Pane předsedající, rád bych poděkoval panu Hutchinsonovi a poblahopřál mu k jeho zprávě, která je velmi dobrá. Sdílím zpravodajovy názory, poznámky a uspokojení, pokud jde o témata, jako je hlubší zapojení členů Shromáždění do práce, úroveň rozprav a mnohem věcnější povaha těchto rozprav. Souhlasím s tím, že větší zapojení nevládních organizací do práce Shromáždění je velmi pozitivním fenoménem.

Přitom nemohu nezmínit několik smutnějších aspektů, které vyplývají ze zkoumání práce Smíšeného parlamentního shromáždění. Domnívám se, že je velká ostuda, že v průběhu diskusí, rozprav a jednání o společných projektech mezi AKT a zástupci Evropského parlamentu se ne všechny oblasti řešily prostřednictvím stejně hlubokého dialogu a se snahou o nalezení společného stanoviska. Můj dojem je, že strana AKT se soustředí spíše na ekonomické záležitosti, přičemž věnuje méně pozornosti a účasti politickým záležitostem.

V roce 2007 se v diskusích ekonomické povahy, především při jednáních, která se týkala dohod o hospodářském partnerství, ukázal neobvyklý entusiasmus a odhodlání, na čemž samozřejmě není nic špatného. Nicméně bylo lze stěží zaznamenat stejně silnou motivaci k řešení obtížných, ale důležitých politických problémů. Pan Hutchinson připomněl, že jsme vedli rozpravu o Zimbabwe, ale dosud nemáme žádné usnesení. Nicméně tento trend nepřijímání usnesení má pokračující tendenci. Letos jsme vedli rozpravu o Čadu; kompromisní text usnesení byl přijat, ale usnesení samotné bylo zamítnuto našimi partnery zemí AKT.

Domnívám se, že by naším cílem mělo být dosažení větší rovnováhy mezi ekonomickými a politickými cíli. Uznávám, že je někdy snadnější zaměřit se na ekonomické záležitosti, neboť se zdají být důležitější a jednodušší, než rozvíjet ty politické. Naše evropská strana by se přece jen měla zaměřit na dokázání toho, že nelze pokračovat v rozvoji bez míru, stabilizace, lidských práv, zákonnosti a lepšího řízení.

  Marie-Arlette Carlotti, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, nejdříve bych ráda poblahopřála panu Hutchinsonovi k jeho vynikající zprávě.

V roce 2007 jsme potvrdili jak vzestup, tak důležitost role JPA v nejdůležitějších výzvách dialogu mezi severem a jihem. S ohledem na situace politické krize naše naléhavé rozpravy umožnily například podrobný konstruktivní dialog bez tabuizovaných témat, jako je Haiti, Zimbabwe a Etiopie. Věřím, že zavedení regionálních schůzí JPA, přičemž první z nich by se měla konat v Namibii, pomůže tento politický dialog dále prohloubit.

Pokud jde o realizaci ERF, státní a regionální strategické dokumenty byly předkládány vládám zemí AKT od konce roku 2007. JPA nyní musí přijmout strategii a pracovní metodu k zajištění nejlepšího následného dozoru nad využíváním těchto fondů.

Co se týče dohod o hospodářském partnerství, prostřednictvím diskusí a schůzek s ekonomickými vedoucími představiteli a členy občanské společnosti, prostřednictvím otevřeného politického dialogu s našimi parlamentními kolegy na jihu, učinilo JPA v roce 2007 z dohod o hospodářském partnerství politickou prioritu. Deklarace z Kigali, kterou již pan Hutchinson dříve zmínil, je toho dokladem.

Je mi líto, že Evropský parlament zamítnul tuto deklaraci, i když se o ní jednalo a zástupci různých zde přítomných politických skupin o ní hlasovali jednomyslně. Mohlo by se zdát, že pro některé je stanovisko přijaté v Africe někdy těžší provést, když se dostaneme zpátky do Evropy.

Rovněž mě mrzí, že Evropská komise ignoruje názory členů parlamentů zemí AKT v rámci JPA a že upřednostňuje přístup buldozeru, když odmítá zvážit jakékoli opětovné projednání nebo přesměrování dohod o hospodářském partnerství. Návrh na vytvoření nového parlamentního orgánu v rámci Karibské dohody jednoduše přispívá k tomuto nepořádku.

Nakonec nemohu přejít fakt, že v roce 2007 oficiální rozvojová pomoc z celé EU poprvé od roku 2000 upadla. Jsem přesvědčena, že v rámci mezinárodní solidarity, která způsobuje, že většina dodržuje své slovo, několik členských států – včetně toho mého – jej nedrží. V roce 2008 by mělo JPA bděle a rezolutně pokračovat ve svém boji za dohody o hospodářském partnerství, vystupovat pro řádnou obnovu jednání o přechodných dohodách – pro ty, kdo si to přejí – v souladu se slibem učiněným komisařem Barrosem, a pro 10. ERF, který nyní vstupuje do své aktivní prováděcí fáze, ale který riskuje, že se na jeho rozpočtové prostředky bude pohlížet jako na odchýlené od financování dohod o hospodářském partnerství.

JPA je jedinečné fórum a nástroj dialogu mezi severem a jihem. Je to příležitost pro spravedlivý, udržitelný a společný rozvoj. Můj kolega pan Hutchinson to již všechno řekl a já bych mu ráda ještě jednou poblahopřála.

  Juan Fraile Cantón (PSE). – (ES) Pane předsedající, začnu blahopřáním panu Hutchinsonovi k jeho zprávě, kde jasně vysvětlil práci, kterou vykonalo Smíšené parlamentní shromáždění (JPA) v roce 2007.

Toto Shromáždění se stává silným pilířem spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku. Rád bych zdůraznil, že je to pouze mezinárodní shromáždění, kdo pravidelně sdružuje volené zástupce různých zemí, aby podporovali propojenost severu a jihu.

JPA šlo cestou dohod o hospodářském partnerství, které jsou nástroji pro regionální rozvoj a integrační politiku zemí AKT a prostředkem jejich progresivního začleňování do celosvětového hospodářství udržitelným způsobem.

Avšak dohody o hospodářském partnerství nelze sjednat tak snadno jako dohody o volném obchodu. Má skupina trvá na možnosti opětovného projednání témat obsažených v těchto dohodách, jako jsou služby, intelektuální chudoba a „Singapurská témata“: investice, trhy energií a veřejné trhy, stejně jako nezaměstnanost a sociální regulace a další témata v souvislosti s udržitelným rozvojem.

  Alessandro Battilocchio (PSE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ztotožňuji se s blahopřáními ohledně práce pana Hutchinsona a jeho politického přístupu při vypracování zprávy. Vítám volbu cesty dialogu a spolupráce.

Rád bych zdůraznil jeden z bodů. Aby se odpovědělo na potřeby lidí ze zemí AKT a dosáhlo se ambiciózních rozvojových cílů tisíciletí, je pro vyjednávání dohod o hospodářském partnerství na vnitrostátní a regionální úrovni nezbytné, aby byla otevřenější vůči demokratické participaci a monitorování. Mohu tedy potvrdit, že závazky, které jsme učinili v Kigali na 14. zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění, jsou ústředním bodem našich činností.

Také vítám zmínku o potřebě, aby při vyjednávání a provádění nových dohod byla zohledněna také ochrana demokratických orgánů a lidských práv. Naše úsilí se nemůže a nesmí omezit na pouhou ekonomickou pomoc.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Pane předsedající, ráda bych také poblahopřála panu Hutchinsonovi k jeho vynikající zprávě.

Připadá mi důležité pro nás pro všechny, abychom se zaměřili na význam kontaktů tohoto druhu mezi parlamenty, mezi skupinami parlamentů a mezi Evropským parlamentem a jak zeměmi AKT, tak i zeměmi EuroLat v kontextu světového dialogu. Cítím, že je to forma, která by mohla v našich kontaktech převažovat. Co je stanoveno mezi vládami, to je spíše jiné povahy. Dialog, který se uplatní mezi parlamenty, je mnohem širším typem dialogu; zahrnuje širší rozpravy a připadá mi, že lépe odráží zájmy zemí, které se takového dialogu účastní, takže mi tento druh dialogu připadá obzvláště cenný. Stejně tak důležitá jsou politická hlediska, která bych ráda podpořila, zejména záležitost udržení míru, dodržování lidských práv a fungování občanské společnosti.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, s velkým zájmem jsem vyslechla projevy, které zde pronesli vážení poslanci. Nemyslím si, že je patřičné pro Komisi, aby reagovala nebo se vměšovala do vašeho programu a vašich priorit, takže ještě nevyjádřím naše názory. Je to na vás.

Pokud jde o opětovné otevření jednání, musí být zcela zřejmé, že prozatímní dohody jsou jediným způsobem, jak zachovat obchodní toky po termínu 1. ledna 2008, a nelze je znovu otevřít. Nicméně diskuse, a tudíž jednání ohledně úplných dohod o hospodářském partnerství – s regionálním a plným pokrytím – pokračují.

  Alain Hutchinson, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, děkuji vám za vaše odpovědi a komentáře. Rád bych ještě poukázal na to, že JPA je záležitostí pro členy Parlamentu, ale že Komise zde hraje samozřejmě důležitou roli v rozvoji politik na evropské úrovni, a na tomto základě spočívá mé přání, aby Komise nepohlížela na práci tohoto Shromáždění – a myslím si, že už vůbec ne komisař Michel – jako na neoficiální práci. Komise by neměla považovat toto Shromáždění za jakýsi bezpečný ventil, kde se diskutuje o napětí mezi námi, ale spíše brát v úvahu zde vyjádřené názory, protože pro mnoho z našich kolegů z AKT je to bohužel jediné fórum, kde se mohou sami vyjádřit.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že pokud jste viděli, v parlamentech zemí AKT se nevedla diskuse o dohodách o hospodářském partnerství ani o státních strategických dokumentech. I když podporujeme lidmi zvolené zástupce – financování voleb zleva, zprava a středu, pokoušející se exportovat náš demokratický model –, nemáme čas na konzultace s těmito volenými parlamenty a někteří vaši kolegové, jak řekla paní Carlottiová, mají ke všemu přístup buldozeru. Doufám tedy, že Komise skutečně zohlední tuto práci a uzná, jak je vynikající.

Lidé mi blahopřáli k mé zprávě. Rád bych poděkoval svým kolegům, dále paní Kinnockové, která zde není přítomna, protože jako spolupředsedkyně Shromáždění je někde v Karibiku. Rád bych jí poblahopřál k její mimořádné práci, kterou vykonává jako spolupředsedkyně tohoto Smíšeného shromáždění.

  Předseda. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (Článek 142)

  Richard Seeber (PPE-DE), písemně. – (DE) Dobré vztahy mezi Evropskou unií a zeměmi AKT jsou mému srdci velmi blízké, a proto jsem potěšen, že Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU získává političtější formu a kvalitu.

V jednáních o dohodách o hospodářském partnerství a velmi obecně ve spolupráci mezi zeměmi EU a zeměmi AKT musí být definitivně na pořadu jednání témata jako udržitelný rozvoj, lidská práva, demokracie a vytváření fungujících ústavních systémů .

V žádném případě bychom neměli ignorovat ochranu životního prostředí a zejména boj proti klimatické změně. Také v oblastech zemí AKT by se mohly dopady klimatické změny projevit a být katastrofální.

EU zde musí být dobrým příkladem a dodržet cíle a závazky z roku 2007. Pouze tehdy to můžeme očekávat také od zemí AKT.

Další téma, s nímž se musíme definitivně vypořádat, je voda. Nedostatek vody a sucha jsou v zemích AKT hlavním problémem, který je nutno řešit tak, aby nedošlo k migraci z environmentálních důvodů.

24. Hospodářská soutěž: odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví – Zelená kniha o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je společná rozprava o těchto zprávách:

– A6-0185/2008 (Gianni Pittella), jménem Hospodářského a měnového výboru o hospodářské soutěži: odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví (2007/2201(INI));

– A6-0187/2008 (Othmar Karas), jménem Hospodářského a měnového výboru o zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (2007/2287(INI)).

  Gianni Pittella, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, díky pečlivému zkoumání Evropské komise jsme byli schopni zaměřit se na strnulost, která je pro retailové bankovnictví charakteristická. Tato investigativní práce, které jsme se spolu s panem Karasem věnovali, se zatím těšila široké, téměř jednomyslné podpoře v příslušném výboru. Proto bych chtěl využít tuto příležitost a vyjádřit zvláštní díky paní komisařce Kroesové za ochotu, se kterou se vždy účastnila rozprav v Parlamentu o této citlivé otázce.

Vztah mezi spotřebiteli a bankami v Evropě zůstává vzhledem k deformacím, která jsou pro toto odvětví charakteristická, komplikovaný. Tento vztah má však zásadní význam a měli bychom se na něj zaměřit tím, že poukážeme na jeho nedostatky a neúčinnost a určíme hlavní problémy a možné přístupy k jejich řešení. Moje zpráva i zpráva pana Karase uvádějí, že je třeba akce tohoto typu zaměřit na usnadnění mobility spotřebitelů, abychom tak banky nepřímo přinutili fungovat efektivněji.

Proto ve své zprávě žádám, aby byla pro spotřebitele změna banky jednoduchá a nebyla drahá. Změna banky je stále v mnoha případech v Evropě pomalá a složitá operace. Také jsme proti jakýmkoliv smluvním závazkům, které nejsou zjevně nezbytné a které znemožňují mobilitu zákazníků nebo jí staví do cesty překážky. Doporučujeme, aby evropské bankovnictví zlepšilo postupy pro rušení běžných účtů a aby bylo možné účtovat pouze plně odůvodněné poplatky, což zajistí, že služby budou poskytovány rychle a nebude docházet ke zdvojování nákladů.

Také vyzýváme Komisi, aby něco učinila pro to, aby banky poskytovaly kvalitnější a pro spotřebitele dostupnější informace prostřednictvím informačních balíčků uvádějících jednotlivé náklady ve formátu, který umožní snadné srovnání. Já sám mám v bance běžný účet, a když mi domů přijdou informační balíčky, vyhodím je, protože jsou nesrozumitelné; to samé platí pro miliony občanů, jako jsem já. To již nadále nelze akceptovat. Paní Kroesová, pane McCreevy, pokud se banky nebudou chovat v souladu s těmito návrhy, vyzývám Evropskou komisi, aby v této věci předložila legislativní návrh.

Také žádám, aby byla vyhodnocena možnost vytvoření evropského internetového vyhledávače, který by spotřebitelům umožnil srovnat služby nabízené jednotlivými bankovními domy. Musíme mít možnost jen kliknout na počítači a dostat se na internet a na stránku, která nám umožní říci: tato nabídka je pro mě lepší. Dnes tuto možnost nemáme.

Další věcí jsou mezibankovní poplatky. Pokud jde o postoj zaujatý Evropskou komisí k této rozpravě, učinil jsem návrh, aby byla operátorům jednou pro vždy stanovena kritéria, a to pomocí určitých pokynů, kterými bude stanoven způsob výpočtu mezibankovních poplatků, tak, aby bylo zajištěno řádné a transparentní fungování tohoto odvětví.

Skončím zde, abych nepřekročil své čtyři minuty. Doufám, že na tyto návrhy, které doufejme zítra ráno Parlament přijme, Komise okamžitě naváže rychlými a konkrétními návrhy.

  Othmar Karas, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, paní komisařko, pane Pittelo, ze všeho nejdříve bych chtěl znovu zdůraznit, že rozprava o návrzích Komise, cílech a požadavcích poslanců uvedených v těchto dvou zprávách a dopadech těchto zpráv na evropské občany by si zasloužila lepší načasování a širší obecenstvo.

Za druhé, těmito zprávami a rozpravou s Komisí vstupujeme do dalšího stadia při posilování nabídky a poptávky v odvětví finančních služeb. Chci poděkovat panu Pittellovi, panu Schmidtovi a paní Starkevičiūtėové za jejich účinnou spolupráci. Velká většina výboru ukázala, že jsme se společně posunuli dále a žádáme více.

Co chceme? Chceme v případě maloobchodních finančních služeb pokračovat v rozvoji vnitřního trhu a přeměnit ho na domácí trh pro všechny spotřebitele a malé a střední podniky. Říkám to i přesto, že oblast maloobchodu je a zůstane spíše místní než globální záležitostí. Je zde však velký potenciál, neboť v EU pouze 1 % spotřebitelů využívá přeshraniční finanční služby za použití prostředků komunikace na dálku, zatímco při využívání domácích finančních služeb činí toto číslo nejméně 26 %.

Jak uvádějí zprávy Komise a Parlamentu, existují zde neodůvodněné překážky, což neznamená, že by se v minulosti nic nedělo. Chtěl bych podotknout, že od roku 1988 pokračuje liberalizace volného pohybu kapitálu v Evropě. Zavedení eura přineslo spotřebitelům a ekonomice určité výhody: akční plán o finančních službách, bílá kniha o politice finančních služeb 2005–2010 a jednotná platební oblast eurozóny (SEPA) – politický vývoj přinesl spotřebitelům a dodavatelům výhody. To není konec, jen se záměrně pohybujeme po této cestě.

Obě zprávy Komise – podobně jako snad i naše – mají samozřejmě i slabé stránky. Jednou z nich je i zelená kniha, která se téměř výhradně zabývá spotřebiteli. To se týká vnitřního maloobchodního trhu i malých a středních podniků. Opatření na ochranu spotřebitelů navíc sama o sobě dosud nejsou schopna podporovat nabídku – ani, jak víme, překročit hranice. Podíváme-li se na toto odvětví, je slabou stránkou bezpochyby skutečnost, že čerpáme pouze z malého množství údajů. Může dojít i k uzavření trhů pouze na základě ceny.

V naší zprávě proto žádáme Komisi, aby provedla studii dopadů, která musí být založena na jasném zjištění původních tržních podmínek a která vyhodnotí integraci a konkurenceschopnost trhu a dopad iniciativy nejen na základě jednoho ukazatele, ale na základě co největšího množství kritérií.

Také však podporujeme Komisi v její snaze zaměřit se pouze na ty iniciativy, které přinesou občanům jasné výhody, které jsou řádně odůvodněné analýzou poměru nákladů a užitku a byl u nich řádně vyhodnocen dopad.

Mohl bych nyní poukázat na další slabé body, ale chtěl bych se také omezit na to, co jsme konkrétně zmínili ve zprávách. Významným vzkazem z tohoto Parlamentu je, že jasně uznáváme decentralizaci tohoto odvětví. Kromě společností, jejichž akcie jsou obchodovatelné na veřejných trzích, potřebujeme spořitelny a spořitelní družstva. Potřebujeme přeshraniční místní mistry, nikoliv jen globální mistry. Ti jsou odpovědní za poskytování služeb v místním měřítku, hospodářský rozvoj v jednotlivých regionech a zajištění nabídky. Za druhé potřebujeme rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Za třetí potřebujeme harmonizaci licenčních a registračních formalit. Dohled nad pojišťovnami a bankami, které poskytují přeshraniční služby, má několik finančních orgánů. Zde bychom měli přijmout harmonizační opatření a vytvořit rovné vstupní podmínky.

Měli bychom rozšířit elektronický obchod. Podpora vzdáleného připojení musí vést k rozšíření používání bezpečného elektronického podpisu a v případě, že dojde k rozporu se směrnicí o praní peněz, je třeba provést její reformu.

Dalšími body, kterými se zpráva zabývá, jsou agenti a makléři, kteří jsou důležití pro zajištění větší konkurence v odvětví finančních služeb. Potřebujeme snadnější přístup k úvěrovým registrům a registrům kreditních karet a dále potřebujeme rozšířit působnost nařízení o blokových výjimkách, neboť se nedomníváme, že spolupráce v této oblasti bude narušovat hospodářskou soutěž, pokud budou jasně stanoveny podmínky.

Žádám Komisi a mé kolegy poslance, aby tuto zprávu přezkoumaly jako celek a přijali a podpořili další návrhy – 44 bodů odůvodnění a opatření v mé zprávě.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, jsem opravdu ráda, že zde mohu dnes být a představit to, jak Komise hodnotí zprávu pan Pittely.

Ale nejprve bych chtěla pogratulovat jak panu Pittelovi, tak panu Karasovi k vynikající práci a poděkovat Parlamentu za zájem o tuto otázku.

V této otázce se shodneme na mnoha věcech a to je dobré východisko. Spolu s mým drahým kolegou Charliem McCreevym a Generálním ředitelstvím pro vnitřní trh a služby jsem spolu s mými útvary pečlivě studovala retailové bankovnictví a podobně jako vy se i my ptáme, co lze změnit. Bylo by samozřejmě hloupé říci, že naše hlavní linie přístupu k této otázce je, že všechno je dokonalé a není co zlepšovat.

V našem odvětvovém šetření byla velká pozornost věnována systémům platebních karet, jejichž obrat na trhu dosahuje 1 350 miliard EUR ročně. To není málo – 1 350 miliard EUR ročně. Přezkoumali jsme také možnost zdokonalení úvěrových registrů, užitečnou a neužitečnou spolupráci mezi bankami a bankovní poplatky.

Konkrétně v reakci na klíčový bod zprávy pana Pittely mohu říci, že se v mnoha bodech shodneme a v mnoha nikoliv. Pokud jde o mobilitu zákazníků, je nyní míč na straně bank. Musí vypracovat kodex chování, přičemž, pokud tuto příležitost nevyužijí, může se stát, že tato věc bude upravena právními předpisy.

Pokud jde o informace spotřebitelům a transparentnost, má pro spotřebitele zásadní význam možnost srovnání cen a zveřejňování informací o produktech. Ale banky jasně odmítají navrhované změny, takže se obávám, že k pokroku nedojde. Jako součást své hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích moje kolegyně komisařka Kunevová shromažďuje informace o poplatcích v retailovém bankovnictví. Jistě bude schopná vyhodnotit rozdíly v bankovních poplatcích, jejich transparentnost a odpovídající úroveň osvěty spotřebitelů. Toto shromažďování údajů je prvním krokem ke změně.

Ohledně úvěrových registrů mám dobrou zprávu. První zasedání skupiny odborníků k úvěrové historii je plánováno na září 2008, což je zanedlouho. Odborníci by měli předložit doporučení Komisi do 1. května 2009.

Rostoucím odvětvím, kde je mnoho zranitelných zákazníků, jsou zprostředkovatelé úvěrů, například hypoteční makléři, proto je s velkým zájmem očekávána studie Komise. Očekává se, že výsledky této studie budou k dispozici v říjnu 2008.

Pokud jde o spolupráci bank, Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž nadále zjišťuje fakta pro naše odvětvové šetření, proto je v této chvíli příliš brzy, abych se k této otázce podrobně vyjádřila.

Jednotná platební oblast eurozóny (SEPA) je ještě nová a pro její plné fungování bude třeba zavést konkurenci: v tom zcela souhlasím s Parlamentem. Ale jsem si jistá, že funguje tak, jak od ní můžeme očekávat.

Oblastí, kde se zdá, že se neshodneme – jak již bylo zmíněno –, je výzva Komisi, aby přijala pokyny o vícestranných mezibankovních poplatcích. Budu k vám upřímná a řeknu, že nejsem přesvědčena, že by bylo vytváření pokynů v tomto stadiu krokem správným směrem, a pokusím se s ohledem na naše zkušenosti v této oblasti vysvětlit proč.

Volání po vytvoření pokynů a „vysvětlení“ ze strany Komise – a já rozumím otázce zpravodaje a jeho týmu – je s ohledem na případ MasterCard pochopitelné. Avšak toto rozhodnutí – rozhodnutí MasterCard – je založeno pouze na konkrétních skutečnostech tohoto případu. Pokud bychom naše pokyny založili na tomto jednom případě, riskovali bychom vytvoření špatných pokynů, které by podkopaly naše úsilí o pomoc spotřebitelům (to je také něco, co máme s Parlamentem společného – chceme pomoci spotřebitelům). Jeden případ není základem pro zázračné řešení.

Dalším důvodem, proč by pokyny nemusely fungovat, je, že některé systémy platebních karet v EU si účtují mnohostranné bankovní poplatky a jiné ne. Rozhodnutí o modelu karetních systémů a finančních mechanismech by měly přijmout samy systémy. Komise opravdu nemůže předepsat konkrétní modely. Hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků v rozvinutém systému, jakým je MasterCard, a hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků, které chtějí zavést ti, kteří nově vstupují jako soutěžitelé na trh, nemusí být nutně stejné. V tomto stadiu hodnotila Komise pouze mnohostranné mezibankovní poplatky v systémech, jakými jsou Visa a MasterCard. Dle nového rámce stanoveného nařízením (ES) č. 1/2003 jsou za hodnocení souladu svého chování s pravidly ES upravujícími hospodářskou soutěž odpovědné samy strany.

Nedůvěrná verze rozhodnutí ve věci MasterCard je veřejně přístupná na naší internetové stránce, takže my se chováme transparentně a čitelně. Hodnocení mnohostranných mezibankovních poplatků v systému MasterCard ze strany Komise mohou jiné systémy platebních karet použít jako vodítko, přestože hodnocení obsažené v rozhodnutí se týká mnohostranných mezibankovních poplatků systému MasterCard a nikoliv všech mnohostranných mezibankovních poplatků. Ale je to můj návrh, který činím, abych pomohla trhu – je to gesto z mé strany. Mé útvary jsou připravené vést nadále diskusi s účastníky trhu a všemi zainteresovanými stranami a jsou již v této věci v úzkém kontaktu s platebními systémy.

Ale chtěla bych skončit pozitivně. Komise velmi vítá jasnou podporu Parlamentu opatřením ke zvýšení úrovně účinnosti a fungování retailového bankovnictví, které zůstává roztříštěné podle jednotlivých států.

Jsem připravena s vámi spolupracovat při řešení otázky mnohostranných bankovních poplatků. Doufám, že můžeme učinit závěr, že budoucnost je naše.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych poblahopřál Hospodářskému a měnovému výboru a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, a zejména panu Karasovi a panu Schmidtovi, za jejich vynikající práci při vypracování této obšírné a vyvážené zprávy.

Plně vítám vaši širokou podporu naší strategii o maloobchodních finančních službách i váš významný příspěvek k jednáním o širokém okruhu otázek. Není možné v čase, který mi byl přidělen, představit naše stanovisko ke všem otázkám, kterými se tato obšírná zpráva zabývá. Chtěl bych se proto zaměřit na dva zvlášť významné aspekty v oblasti maloobchodu: na naše úvahy ohledně rámce pro retailové investiční produkty a na naši práci na mobilitě bankovních účtů.

Nejprve se zmíním o retailových investičních produktech. Jsem vděčný za vaši podporu naší pokračující práci na zajištění právního rámce pro prodej retailových investičních produktů a vysoké úrovně ochrany investorů. Jsem přesvědčen, že konkurence mezi retailovými investičními produkty může spotřebitelům přinést výhody. Musíme si však být jisti, že prodej všech investičních produktů je doprovázen vysokou úrovní informovanosti o produktech a kázní v místech jejich prodeje. Pouze tak bude zajištěno, že se spotřebiteli bude zacházeno spravedlivě a budou se moci rozhodovat informovaně.

Vítám váš jasný postoj vyjádřený k těmto otázkám ve vaší zprávě. Jak však dobře víte, nejsem ten, kdo činí rozhodnutí před tím, než se plně přesvědčí o potřebě změny. Harmonizace či úprava pravidel o informování a distribuci by byl nákladný a kontraproduktivní postup. Mohou existovat objektivní důvody, proč je třeba rozlišovat mezi typy produktů a distribučních kanálů.

Proto věřím, že je ještě příliš brzo na závěr, že stávající režimy ochrany investorů mají nedostatky, a proto je třeba přijmout nové průřezové právní předpisy. Ještě tento rok předložím sdělení obsahující údaje shromážděné v našem výzkumu. Určíme oblasti, kde bude nutná další práce, a budeme zkoumat a řešit jasně zjištěné nedostatky ve stávající právní ochraně.

Podívejme se nyní na mobilitu bankovních účtů. Vytvoření konkurenčního a účinného trhu s bankovními účty je pro naši strategii maloobchodních finančních služeb zásadní. Mnoho spotřebitelů se pravidelně setkává s překážkami, pokud se snaží změnit poskytovatele. Nemůžeme dovolit, aby tato situace pokračovala, a vaše podpora nás proto těší.

Vítám vaši výzvu adresovanou odvětví finančních služeb, aby přispělo k cílům zelené knihy samoregulací, a odstranilo tak potřebu závazných právních předpisů. Tato výzva odráží náš závazek zdůrazněný při přezkoumání jednotného trhu používat tam, kde je to možné, raději samoregulační opatření než se uchylovat k přijímání právních předpisů.

V této souvislosti jsme v listopadu minulého roku vyzvali evropské banky, aby do poloviny roku 2008 vypracovaly Evropský kodex chování. Tento kodex by měl obsahovat plně kvalifikované informace o změně banky a měl by být k dispozici zákazníkům, když mění banku. Bankovní průmysl nemusí začínat od nuly. Spíše by měl stavět na stávajících osvědčených postupech v některých členských státech.

Na závěr bych chtěl říct, že vydání kvalitního kodexu chování bankovním průmyslem bude rozhodujícím faktorem pro hodnocení možnosti pouhé samoregulace. Abych to řekl jasně: pokud kodex nesplní očekávání Komise, bude třeba přemýšlet o alternativě, jakou může být legislativní návrh.

  Zuzana Roithová, jménem skupiny PPE-DE. – (CS) Pane předsedo, já velice oceňuji zprávu kolegy Karase, která se týká velice podstatného tématu, to je snadného přístupu k bankovním službám pro všechny občany a podnikatele Evropské unie. To jsou věci, které výrazným způsobem pomohou otevřít nebo resp. dokončit náš vnitřní trh. Nicméně chtěla bych tady upozornit na jeden velmi vážný problém, kterým jsou vysoké bankovní poplatky v řadě členských států. V některých členských státech – a moje Česká republika patří mezi největší viníky – dosahují tyto bankovní poplatky nehorázných výšek, což doslova volá po dostatečné zahraniční konkurenci. Hůře než Česká republika je na tom už jenom Polsko, naopak levnější bankovnictví je např. v Holandsku nebo Rakousku.

Komise a Parlament má v rukou nástroje, které mohou tuto situaci urychleně změnit, a týká se to i neuvěřitelně vysokých poplatků za vydávání platebních karet. Kromě fungující hospodářské soutěže by zlepšení postavení spotřebitelů a podnikatelů přineslo odstranění překážek pro přeshraniční elektronické bankovnictví. Kromě snížení bankovních poplatků a jejich celkovou transparentnost bude také potřeba zaměřit se i na rozšíření kvality bankovních služeb a dostatečné finanční vzdělávání spotřebitelů a malých a středních podnikatelů. V neposlední řadě se Evropská unie bude muset zaměřit i na regulaci tzv. mikroplateb, které mohou výraznou měrou rozhýbat nejen elektronický obchod. Pánové a dámy, máme to v rukou.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, paní komisařko Kroesová, pane komisaři McCreevy, dámy a pánové, retailové bankovnictví hraje zásadní úlohu v každodenním životě rodin a drtivé většiny evropských podniků. Má velký hospodářský význam, vytváří přibližně 2 % HDP Společenství, jsou zde 3 miliony pracovních míst a představuje největší bankovní odvětví, jehož hrubý příjem činí v EU celkově více než 50 %.

Abychom pochopili jeho význam, můžeme uvést jednu z jeho charakteristických služeb, kterou jsou hypotéky představující hlavní finanční riziko, které na sebe berou evropští občané a které tvoří kolem 50 % HDP v EU, a objem investičních fondů v členských státech, který činí mezi 4 a 24 % domácích ekonomik.

Navzdory pokroku, kterého bylo dosaženo v regulaci tohoto odvětví, a zlepšením, které s sebou přineslo euro, se nezdá, že integrace trhů s finančními službami ve Společenství a podpora soutěže v tomto odvětví dosáhly svého plného potenciálu.

Pouze 1 % spotřebitelů v Evropské unii využívá přeshraniční finanční služby; v cenách jednotlivých subjektů jsou značné rozdíly; možnosti výběru jsou omezené; stále existují strukturální překážky, které ztěžují poskytování služeb a jejich přeshraniční poskytování. Úrovně výnosnosti retailového bankovnictví se značně liší, nad průměrem se v tomto ohledu drží severské země, Španělsko a Irsko.

Všemi těmito otázkami se zprávy zabývají vyváženě Blahopřeji zpravodajům, panu Pittellovi a panu Karasovi, a chtěl bych vyjádřit svou spokojenost s tím, že byla do zprávy nakonec zahrnuta problematika uznání úlohy retailového bankovnictví a jeho návaznost na podmínky měnové politiky na trhu, hodnoty plurality a rozmanitosti modelů obchodování, které banky, družstva a spořitelny přinášejí evropskému retailovému bankovnictví, existence prostředí spolupráce, které podporuje soutěž mezi jednotlivými subjekty, potřeba vhodného rámce pro finanční zprostředkovatele a lepší srovnání finančních produktů.

Zlepšení fungování tohoto bankovního odvětví povede k větší efektivnosti, napomůže rozvoji potenciálu všech evropských regionů a spolu s lepšími podmínkami pro naše občany usnadní přístup k finančním službám.

  Margarita Starkevičiūtė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Hlavním bodem dnešní rozpravy je otázka, co je třeba udělat pro to, abychom zajistili, že občané EU budou moci plně využít výhod, které jim nabízí jednotný trh ve finančním odvětví, které je nadměrně roztříštěné. Jak můžeme tento problém řešit? Jsou tři možné způsoby. Za prvé, podporou spotřebitelské mobility. Jak jí lze dosáhnout? Informace o všech dostupných produktech by měly být především standardizovány a měla by být zajištěna transparentnost nákladů těchto maloobchodních finančních služeb, aby tak bylo spotřebitelům umožněno si vybrat, a to za použití různých metod, například, jak navrhl pan Pittela, použitím internetového vyhledávače. Nejsme připraveni shodnout se na nezbytnosti standardizace všech produktů, neboť ty by měly odrážet společenské a kulturní rozdíly jednotlivých zemí. Je proto třeba standardizaci jasně vymezit. Navíc bychom měli umožnit spotřebitelům otevřít si účet v jiné zemi. Nyní máme schengenský prostor, který každému umožňuje pohybovat se bez problémů mezi zeměmi, a registrace údajů již není problémem. Banky však mají problém s otevíráním účtů občanům z jiných zemí. Myslím, že je to v době moderních technologií nepřijatelné. Nevěřím, že by bylo možné vyřešit tyto problémy pouze vlastní koordinací bank, vzhledem k tomu, že je zde mnoho retailových bank a mnoho problémů, se kterými se setkávají při koordinaci své činnosti. Mohla by Komise v tomto směru přijmout nějakou iniciativu?

Dalším způsobem je podporovat mobilitu dodavatelů a umožnit jim poskytovat služby prostřednictvím internetu či krátkých textových zpráv. Každopádně musí být finanční řízení vyřešeno předem a musí být jasně definováno, kdo ponese odpovědnost v případě nezdaru. Chtěla bych své vystoupení zakončit slovy adresovanými komisařce Kroesové, že od Komise očekáváme transparentnost. Pokud jde o náklady spojené s platbami kartou, zavádějí se nyní nové poplatky, které předcházejí váš návrh. Spotřebitelé si v obchodech ani nemusí být vědomi toho, že platí zvýšené náklady, neboť banky se přizpůsobují novým požadavkům. Možná by měly být informace o nákladech spojených s platbami kartou zveřejňovány ve větší míře a častěji, což by spotřebitelům umožnilo náklady srovnávat a být v silnější pozici při vyjednávání s bankami.

  Roberto Fiore (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v Parlamentu zjevně existuje vůle k harmonizaci evropského bankovnictví. Myslím si však, že zejména v mé zemi, Itálii, rodiny a malé a střední podniky mají zejména obavy z některých praktik, které jsou v současnosti veřejností pečlivě zkoumány.

Mluvím například o poplatcích za maximální přečerpání a složeném úroku, tedy o úrocích z úroků. To jsou praktiky, které řeší ústavní soud a kasační soud. Nechápu proto, jak mohou lidé mluvit o transparentnosti způsobu platby poplatků, pokud v zemi, jako je Itálie, existují tak závažné konflikty mezi bankami a soudy.

To samé platí pro flexibilitu půjček. V současné době je velkým problémem skutečnost, že tisíce a možná statisíce rodin mají vážné problémy s flexibilitou půjček. Myslím si proto, že by měl Parlament především zavést do bankovního světa jednotlivých států spravedlivější kritéria.

  Harald Ettl (PSE). – (DE) Pane předsedající, jak zpráva pana Karase, tak zpráva pana Pittelly ukazují, že je třeba v odvětví maloobchodních finančních služeb, například bankovních účtů, půjček a pojištění, stále ještě udělat mnoho. Banky, jejichž tržní objem ovlivňuje maloobchod až z 50 %, již nemají zájem o mobilitu zákazníků a pouze v omezené míře se zajímají o transparentní kritéria. I tento v podstatě dobrý, ale často špatně vykládaný vztah důvěry mezi bankami a jejich zákazníky méně zavazuje a přispívá k nižší mobilitě zákazníků a podpoře hospodářské soutěže.

Na hospodářskou soutěž proto mohou mít vliv především poučení a dobře informovaní zákazníci. V rozpočtu EU jsme nakonec zavedli položku pro vynakládání prostředků na získání znalostí spotřebitelských organizací a organizací sdružujících malé a střední podniky v oblasti finančního trhu. Chci vám to jen připomenout.

Navíc nesmí být odstraněním překážek snížena úroveň ochrany spotřebitele. A požadavek na kolektivní právní pomoc v případě přeshraničních právních sporů týkajících se finančních produktů, který byl odsouhlasen Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, je odrazem spravedlivých tržních podmínek. Obecně však platí, že nové finanční produkty musí být zaváděny objektivně a správně.

Komise je vyzývána, aby zakotvila požadavky týkající se informací o srovnatelných produktech pro soukromé zákazníky, jejich uvádění na trh a jejich organizace do všech ustanovení upravujících finanční trh. Zásady zakotvené ve směrnici o mnohostranných mezibankovních poplatcích by se měly vztahovat zejména na životní pojištění a jiné dlouhodobé spořící produkty. Zásadou, kterou se budeme řídit, je pomoc spotřebitelům a vytvoření fungujícího trhu.

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, především bych chtěl panu Pittelovi a panu Karasovi za jejich zprávy poděkovat. Souhlasím s jejich závěrem, který se odráží v celé zprávě, že každý občan Evropské unie by měl mít přístup k bankovním službám. Přesto mi však dovolte komentovat tři věci.

Za prvé, pokud jde o mobilitu zákazníků, ano, je naším cílem zajistit na plně fungujícím vnitřním trhu, že každý zákazník bude mít i přeshraniční přístup k bankovním službám. Avšak k právům se vážou také povinnosti. Jsem proto poněkud opatrný, pokud zde zní žádost, abychom v případě, že zákazník informuje svou banku, že si přeje přejít k jiné, ponechali riziko, že nebude mít nové bankovní spojení včas, na jeho současné bance. To není správné! Zákazníci by měli převzít odpovědnost za to, co dělají, a také musí převzít odpovědnost za svá práva. Neměli bychom si hrát s těmi, kteří nechají zákazníky odejít, když se mají vypořádat s tímto dilematem.

Za druhé, informace pro spotřebitele. Nemohu než souhlasit s předchozím řečníkem, panem Ettlem. Budeme se muset touto věcí ještě mnohokrát zabývat v případě srovnatelných produktů, které soutěží s jinými, které nejsou tak transparentní, protože se na ně vztahují jiné povinnosti poskytovat informace. To není správné! Zcela souhlasím s tím, že je třeba, aby se zákazníkům dostalo informací, ale je také pravda, že bychom neměli s vaničkou vylévat i dítě a zahrnovat zákazníky příliš mnoha informacemi. Zákazníci potřebují informace nezbytné pro učinění zodpovědného rozhodnutí, ale kvalita má zde přednost před kvantitou.

Závěrem bych se chtěla vrátit k bankovním strukturám. Souhlasím s panem Karasem, že ve skutečnosti mají jednotlivé členské státy odlišné, historicky vyvinuté bankovní struktury. V jedné zemi jsou pouze soukromé banky, v jiných jsou spořitelny, úvěrové instituce, státní banky apod. Naším úkolem není reorganizovat bankovní systémy. To by měly udělat členské státy, pokud to již nedělají. Ale ani není naším úkolem pokračovat v tradicích. Myslím, že by o tom, zda struktury zůstanou tak, jak jsou, nebo budou změněny, měl rozhodnout trh. O službách a sortimentu produktů, které jednotliví činitelé na trhu nabízejí svým zákazníkům, by měli rozhodnout oni; neměli bychom rozhodovat centrálně.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, chtěla bych jen krátce komentovat některé části rozpravy.

Velmi důležitá je otázka osvěty spotřebitelů. Potřebujeme, aby spotřebitelé finančním službám rozuměli, a zejména se potřebujeme zaměřit na mladé lidi, kteří používají kreditní karty, jako kdyby vycházely z módy.

Ale dovolte mi říci, že ti z nás, kteří si mysleli, že jsou poučeni, byli náchylní k finančním nezdarům. Ať zvednou ruce ti z nás, kteří byli nadšeni pojistnými hypotékami. Já bych zde musela zvednout ruce obě. Tedy, i když jsme byli poučeni a máme k dispozici informace, děláme chyby a spotřebitelům jsou prodávány špatné produkty.

Nevím, jak dlouho bude Komise testovat kodexy chování, než přijme závazné právní předpisy. Nejsem příznivcem právních předpisů tam, kde nejsou třeba, ale někdy spíše potřebujeme právní předpisy, které jsou z hlediska spotřebitele účinnější. Pro úvěry nyní nastává kritický moment, neboť dříve irské banky hojně vydávaly peníze a 100% hypotéky byly normou a nyní zde máme opačnou situaci s omezováním financí. To je věc, která nás ovlivňuje všechny a já doufám, že tato rozprava bude pokračovat směrem k lepším finančním službám pro evropské spotřebitele.

  Neelie Kroes, členka Komise. − Pane předsedající, chtěla bych ještě jednou poděkovat váženým poslancům za jejich práci v této oblasti. Bylo zde zmíněno, že potřebujeme transparentnost a jasný přehled toho, co to přinese zákazníkům. Kvalita je důležitější než kvantita, ale někdy potřebujeme kvantitu, abychom se dostali ke kvalitě.

Komise velmi vítá vaši jasnou podporu potřebě opatření. Jsme si vědomi toho, že musíme zvýšit úroveň účinnosti a zlepšit fungování retailového bankovnictví, které zůstává roztříštěné podle států. To není v souladu s jednotným trhem, ve který všichni věříme. Proto retailové bankovnictví – což jsou otevřené dveře – je pro nás všechny klíčové, jak pro spotřebitele, tak pro hospodářství jako celek. Zpráva Parlamentu také odráží význam, který přikládáte této oblasti.

Paní Roithová mluvila o situaci ve své zemi, ale uvedla, že nejen v její zemi jsou vysoké poplatky často důsledkem roztříštěného trhu s malým množstvím hráčů. Situace, kterou jsme zjistili v našem odvětvovém šetření a které jsem se již dotkla, je docela jasná.

Myslíme si a očekáváme, že zavedení jednotné platební oblasti eurozóny (SEPA) vyřeší mnoho problémů, neboť usnadní přeshraniční soutěž, a to potřebujeme. Je to protržní přístup a měl by fungovat. Stojíme proto jasně za touto iniciativou a spolupracujeme s bankovním průmyslem, abychom jednotné platební oblasti eurozóny (SEPA) pomohli dosáhnout stanovených cílů. Pan Sánchez Presedo správně uvedl, že podpora hospodářské soutěže je v tomto přístupu klíčová, protože všichni víme, že pokud nebude existovat konkurence, budou si z nás banky dělat legraci.

Pokud jde o skutečné náklady na platební karty, na které se ptala paní Starkevičiūtėová, přejeme si podobně jako vážená paní poslankyně více transparentnosti na tomto trhu. Podpora soutěže znamená, že bychom si měli být vědomi toho, co se děje na trhu. A skutečnost, že nebylo jasné, jaké mají spotřebitelé z poplatků výhody, byla jedním z důvodů pro zákaz mezibankovních poplatků v případě MasterCard – to je jasné. Naším cílem jsou poplatky, které přinášejí spotřebitelům jasné a skutečné výhody.

Pan Klinz správně poukázal na práva, a ta je vždy třeba spojit s povinnostmi: nejen v případě zákazníků, ale v případě nás všech – bank a všech zúčastněných hráčů. Potřebujeme větší transparentnost, potřebujeme jasně vědět, co si vybíráme. Doufejme, že změny na trhu povedou tímto směrem.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − Pane předsedající, jak jsem již dříve uvedl, tyto zprávy jsou vynikající. Jsou obšírné a vyvážené a budou významným příspěvkem k naší práci na maloobchodních finančních službách.

Oceňuji, že si někteří lidé přejí, abychom postupovali ohledně některých podnětů rychleji, ale rychlost neznamená vždy rovnost. Jsme vázáni zásadou lepší regulace, včetně hodnocení dopadů. Na některých iniciativách, například bankovních účtech, se pracuje několik let a tento rok by měly přinést ovoce. Jiné iniciativy, například retailové investiční projekty, jsou trochu novější a předtím, než učiníme jasné závěry, bude třeba více výzkumu.

Paní Roithová poukázala na bankovní poplatky a moje kolegyně Neelie Kroesová se touto otázkou zabývala. Chtěl bych jen podotknout, že nemůžeme regulovat poplatky jako takové, ale to, co opravdu potřebujeme, je skutečná konkurence a schopnost spotřebitelů změnit poskytovatele, se kterým nejsou spokojeni. Samozřejmě že jim chceme změnu usnadnit a chceme mít na trhu mnoho hráčů. To samo o sobě sníží ceny. Paní Margarita Starkevičiūtėová položila mnoho otázek. Poznamenal jsem si všechny její návrhy a budeme se jimi co nejdříve zabývat. Pan Ettl zde hovořil o retailovém bankovnictví. Zelená kniha, kterou jsme zveřejnili, se zabývá právě některými z těchto obav.

Obvykle souhlasím se svým přítelem, panem Wolfem Klinzem, ale pokud jsem to nepochopil špatně, netrápí ho obavy o přenos bankovních účtů. Snažíme se o to, abychom spotřebitelům v členských státech usnadnili přenos bankovních účtů. Jen bych chtěl podotknout, že to není kosmická věda. Jiné členské státy přijaly kodexy chování zcela bez potíží. Dali jsme bankovnímu průmyslu v této konkrétní oblasti možnost samoregulace. S některými bankami jsem jednal. Některé přišly s množstvím obdivuhodných výmluv, proč to nejde, ale já je ujišťuji, že to není astrofyzika. Funguje to zcela jednoduše a mají příležitost se přesvědčit, že samoregulace je lepší způsob. Ale, jak jsem již podotkl, pokud to neuděláme, máme i jiné alternativy.

Souhlasím však s druhým bodem pana Klinze o bankovních strukturách v různých členských státech. Jejich uspořádání je zcela věcí každého členského státu a všechny členské státy mají vlastní bankovní strukturu. Sám členský stát si může uspořádat své struktury způsobem, jaký si přeje, ale pokud vstoupí do oblasti volného trhu, musí se řídit pravidly Smlouvy, což může často vést ke konfliktu. Avšak uspořádání bankovní struktury v členském státě je čistě věcí dotyčného členského státu.

Pokud jde o uplatňování kodexu chování, souhlasím s paní McGuinnessovou. Poukázala na období pojistných hypoték. Trochu jsem se zdráhal jít touto cestou a léta jsem odolával, ale jednou, s jinou osobou jsem se odvážil jednu z nich využít. Byl jsem jedním z těch šťastných. Využil jsem ji na konci období, kdy přinášela zisk, což pro mě a pro všechny ostatní bylo s ohledem na moji předchozí neochotu překvapením.

Nemyslím si však, že je možné kohokoliv vinit za způsob, jakým bylo nakládáno s pojistnými hypotékami. Byl to duch doby. Každý věřil ve svůj způsob a často docházelo k agresivním praktikám. Ale myslím si, že povědomí spotřebitelů o pastích, které na ně číhají, je to, co by měly řešit kodexy chování nebo jiné způsoby ochrany spotřebitele. Vždy říkám lidem v podnicích, ať se jedná o velké nebo malé podniky – a jako spotřebitelé bychom si toho měli být vědomi –, pokud věci vypadají příliš dobře, jsou příliš dobré.

  Gianni Pittella, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v rychlosti poděkovat všem poslancům, kteří zde promluvili, a ještě jednou poděkovat panu komisaři a paní komisařce a panu Karasovi.

Chtěl bych se krátce zmínit o mezibankovních poplatcích. Můj návrh pokynů je založen na přesvědčení – a zde samozřejmě se s paní Kroesovou neshodneme –, že mezibankovní poplatky jsou užitečné pro rozvoj a účinnost platebních nástrojů. I při neexistenci mezibankovních poplatků je zde riziko, že náklady ponesou spotřebitelé.

Pokud jde o to, jaký je nejlepší přístup k regulaci finančních trhů, věřím – a mnohokrát jsem to řekl komisaři McCreevymu –, že nedostatečně a chabě regulované finanční trhy a často neúčinná samoregulace v oblasti bankovnictví jsou činitelé, jejichž negativní dopady jasně ukázala současná finanční krize.

Věřím proto, že by nebylo správné si myslet, že lze integraci maloobchodních finančních služeb správně dokončit pouze samoregulací v tomto odvětví. Finanční trh maloobchodních produktů bude možné nazývat řádně integrovaným až poté, co bude dosaženo stupně plné harmonizace, kterou mají přinést pravidla o ochraně spotřebitele, a tento stupeň bude zaručen. Toho lze nejlépe dosáhnout legislativním návrhem předloženým Komisí.

  Othmar Karas, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych znovu poděkovat všem, kterým jsem poděkoval na začátku, a požádat Komisi, aby zahrnula návrhy Parlamentu v plné míře do legislativních návrhů.

Dále zde mám jeden tip. Chtěl bych požádat kolegy poslance, aby se o zprávě o vzdělávání spotřebitelů – mluvili jsme o něm dnes mnoho – v odvětví finančních služeb diskutovalo v této sněmovně i při plenárním zasedání na podzim.

Další věcí je, že bychom neměli zapomínat, že hlavní překážkou pro poskytování přeshraničních finančních služeb jsou různé daňové systémy členských států, což zároveň způsobuje nízkou interoperabilitu, zejména tam, kde jsou finanční produkty výhodné z daňového hlediska. Chtěl bych také vyzvat průmysl a banky, aby provedly samoregulační opatření k dosažení cílů této zelené knihy. V otázce standardizace a rozmanitosti produktů musíme říct standardizaci ano, pokud neohrožuje rozmanitost produktů. Pokud jde o bankovní poplatky, které zmínila paní Roithová, poukázala již Komise na jednotnou platební oblast eurozóny (SEPA).

Je zde však také mnoho jiných překážek, konkrétně překážka spočívající v tom, že práva nabytá v jedné zemi často nelze převést do jiné země, a v tom, že účet může být otevřen pouze tehdy, pokud je udána adresa trvalého bydliště. Dále zde chybí definice elektronického obchodu: přeshraniční převody peněz fungují, ale při otevírání účtů a u jiných práv existují překážky, které musíme odstranit. Máme před sebou dost práce, abychom předložili návrhy. Měli bychom se dívat na výsledky a nadále soustavně pracovat.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. – (SK) Dobře fungující jednotný finanční trh je nezbytným předpokladem pro dosažení cílů lisabonské agendy. Při uplatňování podmínek měnové politiky, především u malých a středních podniků a spotřebitelů, hrají banky důležitou úlohu. Mnoho klientů by mělo zájem využívat přeshraniční finanční služby, ale otevření účtů v bankách v členských státech EU provázejí byrokratické postupy, které klienty často odrazují.

Evropský bankovní průmysl by měl zlepšit a zjednodušit proces rušení účtů. Výpisy z účtu jsou stále velmi složité a mnoho spotřebitelů jim nerozumí. Složitost finančních produktů neumožňuje, aby se spotřebitelé mohli zodpovědně rozhodnout. Spotřebitele zatěžují i nepřiměřeně vysoké bankovní poplatky za bankovní služby a vydávání bankovních karet.

Nemyslím si, že by EU měla regulovat bankovní poplatky, ale musí zabezpečit konkurenceschopnost v bankovnictví. Informovanost spotřebitelů je pro zajištění hospodářské soutěže mezi bankami zásadní.

Jsem přesvědčena, že zde hrají významnou úlohu spotřebitelské organizace, protože jsou schopné vybrat informace, které považují v souvislosti s možností přiměřeného výběru bankovních produktů pro spotřebitele za nezbytné. Dokáží koordinovat programy finančního vzdělávání zaměřené na zvýšení informovanosti spotřebitelů o možnostech správy jejich peněz. Pomáhají i velmi zranitelným spotřebitelům.

Věřím, že v EU nastane doba, kdy nebudou spotřebitelské organizace bojovat o přežití, protože jednou ti, kteří jsou odpovědní za politiku ochrany spotřebitele, pochopí, že potřebují finance.

  Katrin Saks (PSE), písemně. – Komise v zelené knize o maloobchodních finančních službách nastiňuje tři strategie pro podporu integrace maloobchodních trhů s finančními službami – nižší ceny a větší výběr, posílení postavení spotřebitelů a posílení jejich ochrany.

Nejprve bych se chtěla zaměřit na posílení postavení spotřebitelů a chtěla bych zdůraznit, že je potřeba zvýšit úroveň finanční gramotnosti. Při nedávném slyšení týkajícím se vzdělávání spotřebitelů v oblasti finančních služeb jsme zaznamenali mnoho praktických příkladů programů zaměřených na vzdělávání spotřebitelů v této oblasti. Je třeba také vyvíjet úsilí o další výměnu osvědčených postupů v této oblasti v členských státech, zejména v nových členských státech.

Pokud jde o možnost výběru, je jasné, že spotřebitelé, kteří si přejí změnit poskytovatele finančních služeb, musí mít možnost tak učinit s co nejnižšími náklady a právními překážkami.

Pokud jde o informace poskytované spotřebitelům, nestačí poskytnout jim co nejvíce informací. Zahlcení spotřebitele informacemi bude mít opačný účinek. Naopak je třeba poskytovat tolik informací, které spotřebiteli umožní informovaně se rozhodnout.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Podle zprávy pana Pittelly zanalyzoval audit provedený v tomto odvětví hospodářskou soutěž v oblasti platebních systémů, včetně karetních systémů, úvěrových institucí, spolupráce bank a cenové zúčtovací politiky bank. Audit ukázal, že mezi poplatky placenými za bankovní karty existují značné rozdíly. Tak jsme zjistili, že většina vnitrostátních sítí debetních karet účtuje značně nižší mezibankovní poplatky než mezinárodní sítě a že ve většině členských států většina bank poskytuje hypoteční úvěry, osobní úvěry nebo půjčky malým a středním podnikům pouze za současného otevření běžného účtu.

Při navazování smluvního vztahu s bankou nemá klient obvykle stejnou vyjednávací pozici jako banka. Klient podepíše smlouvu, kterou si někdy ani nepřečte, a i když ano, není možné, aby navrhl změny. Proto se domnívám, že příslušné regulační orgány by měly dohlížet na formu smluv, které banky nabízejí, aby tak chránily zájmy jak klientů, tak bank. Chtěla bych, aby bylo povinné, aby banka klienta před otevřením účtu stručně informovala o tom, jaké bude muset vynaložit náklady po dobu, kdy jej bude užívat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

25. Systém Společenství proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva Marie-Hélene Aubertové jménem Výboru pro rybolov o návrhu nařízení Rady o zavedení systému Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (KOM(2007)0602 – C6-0454/2007 – 2007/0223(CNS)) (A6-0193/2008).

  Joe Borg, člen Komise. − Paní předsedající, nejdříve mi dovolte poděkovat zpravodajce za její práci na této zprávě. Jsem potěšen velkou podporou, kterou Výbor pro rybolov věnuje tomuto důležitému návrhu pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.

Jak jistě víte, nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov představuje největší hrozbu pro udržitelnost rybích populací a biologickou rozmanitost moří a narušuje samu podstatu společné rybářské politiky. Myslím si, že není nutné dále rozšiřovat celosvětové katastrofické ekologické a ekonomické důsledky nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, což všichni dobře víte. Nesmíme však zapomínat, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov je celosvětovým jevem, který postihuje zejména rozvojové země. Proto je návrh nediskriminačním nástrojem, který se vztahuje k celému trhu Společenství s rybími produkty, které pocházejí z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, ke všem vodám a ke všem státním příslušníkům Společenství, kteří pod jakoukoli vlajkou provozují či podporují činnosti spojené s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem.

Mezinárodní spolupráce je velmi důležitá pro skutečné odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Proto již Komise zahájila dvoustranné styky s třetími zeměmi. Komise rovněž ve spolupráci s generálním ředitelstvím pro rozvoj a s úřadem pro spolupráci EuropeAid vymezila program na podporu rozvojových zemí, aby jim mohla pomoci plynule a úspěšně zavést nařízení, která se týkají především systému osvědčení o úlovku. Tento program zahrnuje semináře a workshopy v několika třetích zemích.

Komise souhlasí s většinou pozměňovacích návrhů, které jsou začleněny přímo do návrhu nebo do kompromisního znění předsednictví.

Jsem velmi šťasten, že zpráva podporuje zejména zavedení nařízení pro veškerá plavidla, systému osvědčení o úlovku a harmonizaci sankcí.

Začlenění plavidel Společenství je důležité, protože vyloučí diskriminaci a zajistí shodu s pravidly WTO. Je rovněž důležité, že Společenství dokládá, že chce s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem skutečně bojovat, tím, že zahrnuje veškerá plavidla porušující pravidla o zachování a řízení.

Systém osvědčení o úlovku je nástroj, který zajistí možnost vysledovat rybí produkty. Nachází inspiraci v současných postupech Regionálních organizací pro řízení rybolovu a v celních předpisech a, aby byl účinný, musí platit pro veškeré rybí produkty, včetně zpracovaných produktů. Produkty akvakultury a produkty pro okrajový trh Společenství budou však mimo jeho dosah. Můžeme tak učinit během závěrečného jednání v Radě.

Harmonizace sankcí posílí schopnost členských států přijímat opatření pro předcházení činností spojených s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a pro zaručení, že jakýkoli ekonomický prospěch bude vyšší než kompenzace z uvalených pokut. Komise je skutečně přesvědčena, že systém odrazujících, přiměřených a harmonizovaných sankcí a doprovodných opatření je základem pro splnění nařízení.

Ještě jednou bych rád poděkoval paní Aubertové za její zprávu a výboru za jeho zájem o toto velmi důležité téma. Tato zpráva je obrovským přínosem pro skutečně účinný boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem.

  Marie-Hélene Aubert, zpravodajka. – (FR) Paní předsedající, události dnešního dne v Bruselu ukazují, do jaké míry je budoucnost evropského rybolovu ohrožena, pokud Evropská unie nebude schopna zavést udržitelné řízení rybích populací a důkladnou reformu stávající politiky. Boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem je hlavní součástí této náročné a soudržné politiky. Avšak globalizace obchodu, volný pohyb peněz a rozvoj dopravy a komunikace vedou k výraznému nárůstu nezákonného rybolovu v posledních letech.

Tato situace je dnes neudržitelná. Evropští rybáři a všechny zainteresované strany, včetně nevládních organizací, žádají jednohlasně, aby byl tento jev – který urychluje ničení zdrojů a má za následek nekalou soutěž namířenou proti těm, kteří pravidla dodržují – s mnohem větší účinností potírán. Neznamená to však, že by členské státy nebyly schopny sledovat a sankcionovat nezákonnou činnost tak, jak by měly. V tomto ohledu je průkazná zpráva Účetního dvora, vydaná před několika měsíci.

Proto byl ambiciózní návrh Evropské komise přednesený minulý rok v říjnu velice dobře přijat Výborem pro rybolov, který již schválil naprostou většinou zprávu z vlastního podnětu o akčním plánu EU z února 2007 o boji s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem. Skutečně nás těší, že do legislativního návrhu byla začleněna většina našich doporučení. Ty se týkají zveřejnění seznamu plavidel spojených s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem, posílení státní přístavní inspekce, povinného osvědčení o úlovku pro stát vlajky a následné odmítání dovozu produktů pocházejících z nezákonného rybolovu do EU, posílení a harmonizaci sankcí a výstražného systému Společenství. Proto v návrhu Komise chybí jen velmi málo.

Avšak, jak všichni víte, tři body byly předmětem vášnivé debaty v Radě, zejména co se týče rozsahu nařízení. Za sebe mohu říci, že jsem potěšena, že jsme konečně dokázali zajistit rozsah, který jste navrhovali a který zahrnuje plavidla Společenství i třetích zemí. Osvědčení o úlovku bylo rovněž shledáno těžkopádným a komplikovaným a úroveň a povaha sankcí se také staly předmětem ostré diskuse.

Tato témata byla rovněž diskutována v našem výboru. Doufám však, že naše pozměňovací návrhy konečně pomohly osvětlit znění a zároveň zachovaly ambice a hlavní cíle nového nařízení. Zpráva byla přijata jednohlasně a já bych ráda poděkovala svým kolegům za podporu, která pomohla zajistit tento výsledek. Toto odvětví prochází krizí a Evropský parlament chce dnes vyslat jasný signál zamířený především na Radu, která reagovala příliš pomalu na to, aby mohla v této oblasti přijmout jakoukoli odpovědnost.

Pane komisaři, boj proti nezákonnému, nelegálnímu a neregulovanému rybolovu je stále jen jednou z částí širší politiky, která zahrnuje i kontrolní nařízení a závažné přestupky. Aniž bychom celou záležitost zveličovali, toto rozdělení nepomáhá ujasnit toto řízení. Stále čekáme na vaše vysvětlení, jak tato tři nová nařízení budou strukturována. Obavy ohledně složitosti osvědčení o úlovku jsou také jen záminkou pro oslabení či odložení textu. Potřebujeme všeobecné a srozumitelné postupy, které mohou být prováděny dostatečným množstvím spolehlivého, výkonného a kvalifikovaného personálu a které jsou dosažitelné pro rozvojové země, které jsou hlavní obětí nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. I zde očekáváme vysvětlení a vaše závazky.

Na závěr, pane komisaři, spoléháme na vaše rozhodnutí – které, jak víme, je důležité – rychle zastavit nezákonný rybolov, který se týká především tuňáka obecného a tresky, vysoce ceněných druhů, které jsou dnes masivně loveny až ke zdecimování. To by alespoň představovalo jasnou reakci na závažný problém současného rybího průmyslu. Stále je třeba udělat spoustu práce, jak víte, pro zajištění udržitelné budoucnosti evropského rybolovu. Důležitý krok však bude učiněn během následujících týdnů, což mě těší stejně jako vás.

  Daniel Varela Suanzes-Carpegna, navrhovatel stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod − (ES) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tato rozprava se koná v době největší krize ve Společenství v  odvětví rybolovu.

Existuje několik důvodů, proč nedochází k pokrytí nákladů v tomto odvětví a proč v současnosti není rybolov příliš ziskový. Dovoz ryb a přístup nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu do Evropské unie jsou některé z těchto důvodů. Proto podporujeme návrh a zprávu, které však nejsou dostatečné.

Rád bych využil této příležitosti promluvit v Evropském parlamentu, abych požádal Komisi a Radu, aby rychle podnikly nějaké kroky a nenechaly toto odvětví zaniknout, protože, pokud se bude situace i nadále vyvíjet tímto směrem, dojde ke kolapsu.

Žádám komisaře a Radu, aby připravily a přijaly společný bezodkladný plán pro stav nouze, který bude rovněž zahrnovat střednědobá a dlouhodobá opatření. Francie vede tento boj a nadcházející francouzské předsednictví je jedinečnou příležitostí, aby se tak stalo.

Komise potřebuje aktivněji uplatňovat právo iniciativy – s pomocí, odškodněním, restrukturalizací, inovacemi – aby snížila náklady, které trápí toto odvětví, a zabránila nekalé soutěži při dovozu. Čas běží.

Chtěli jsme, aby se Výbor pro mezinárodní obchod zúčastnil této rozpravy, protože není moc přínosné zakázat nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, aby mu pak Evropská unie otevřela své trhy.

Chceme příliš mnoho, když žádáme, aby byly v Evropské unii prodávány pouze legálně ulovené ryby?

Potřebujeme větší kontrolu, více možností pro vysledování a více lepšího značení, stručně – více záruk ohledně toho, co přichází do Evropské unie. Nesmí se tak dít pouze prostřednictvím Evropské unie, ale celosvětově, prostřednictvím multilaterálních a bilaterálních cest.

Dohody o spolupráci by také měly být nástrojem pro dosažení tohoto cíle, spolu s příslušnou technickou podporou a školením, abychom nevytvářeli nová omezení pro obchod, ale spíš opatření účinná pro všechny zainteresované strany.

Na tom spočívá budoucnost celého ekonomického odvětví, které je v rámci Evropské unie soustředěno do oblastí, které jsou na něm velice závislé, a proto má obrovský sociální dopad.

Na tom rovněž spočívá udržitelnost rybolovných zdrojů, které jsou hlavním zdrojem zdravé stravy, zejména v době potravinové krize.

  Ioannis Gklavakis, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Paní předsedající, vážení komisaři, dámy a pánové, dovolte mi poděkovat paní Aubertové za její zprávu.

Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov je jedním z hlavních problémů tohoto odvětví, protože, a to je nejzásadnější, závažně poškozuje životní prostředí, což je hlavním problémem celé planety. Ničí i konkurenci. Ti, kteří se dopouštějí nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mají mnohem výhodnější pozici než ti, kteří se řídí zákony a které je naší povinností chránit. Nehlášený rybolov znamená pro stát ztrátu příjmů.

Jedním z opatření uvedených v návrhu nařízení, o kterém hlasujeme, je vytvoření systému státní přístavní inspekce, která by znemožnila přístup plavidlům třetích zemí zapojených do nezákonného rybolovu. Návrh obsahuje zákaz dovozu ryb z nezákonného rybolovu; vytvoření seznamu plavidel, která se podílejí na nezákonném a nehlášeném rybolovu; vývoj výstražného systému Společenství pro podezření, že byly odhaleny ryby z nezákonného rybolovu; zákaz dovozu ryb ze zemí, které byly označeny jako nespolupracující se systémem EU.

Nařízení obsahuje sporná místa, jako je například rozsah platnosti. Některé členské státy žádají, aby byla omezena na odpovědnost za rybolov plavidel Společenství ve vodách mimo Společenství, protože existuje již mnoho předpisů pro kontrolu rybolovu ve vodách Společenství. Očekáváme navíc přepracování základních nařízení o kontrole rybolovu do konce roku 2008. Věřím, že dojde k duplikaci obou nařízení a že neusnadní proces zjednodušení společné rybářské politiky.

Závěrem mi dovolte říci, že toto je velmi závažné téma a že bychom ho tak měli chápat. Musíme se s ním vypořádat důsledně a rozhodně a vždy ve spolupráci s rybáři, jejichž názory a pomoc potřebujeme.

V každém případě podporujeme zprávu paní Aubertové a děkujeme za její práci.

  Luis Manuel Capoulas Santos, jménem skupiny PSE. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zpráva paní Aubertové o nezákonném rybolovu byla jednoznačně přijata Výborem pro rybolov, jak již zpravodajka, které tímto blahopřeji, zmínila. Tento fakt zřejmě osvětlí celý problém více, než jsem v tomto okamžiku schopen říci.

Nikdo nemůže popřít, že nezákonný rybolov je zločin proti přírodě a proti hospodářství, zločin, který je často nepotrestán a proti kterému musíme zakročit rozhodně a s odvahou. Proto bych rád poděkoval panu komisaři Borgovi i Komisi za jejich včasnou reakci na obavy vyjádřené Parlamentem v únoru v roce 2007 a předložení návrhu nařízení, který předčí všechna očekávání a oprávněně si zaslouží náš obdiv.

Nicméně jakkoli je regulační rámec vylepšený, bez závazků členských států a bez dostatečných lidských zdrojů a materiálu nemůžeme úspěchu nikdy snadno dosáhnout v boji, kde jsou velmi obtížné podmínky pro pokrok. Proto musím získat i členské státy.

V každém případě tato zpráva a následné nařízení jsou známkou toho, že Evropská unie učinila důležitý krok a dala příklad, který nás povznáší a naplňuje hrdostí. Jsem si jistý, že Komise i nadále uvítá příspěvky Parlamentu s cílem dalšího zlepšování návrhu.

Paní předsedající, pane Komisaři, omlouvám se, pokud právě porušuji protokol, ale nemohu nevyužít tuto příležitost učinit naléhavou obhajobu. Odvětví rybolovu prochází velmi těžkým obdobím kvůli zvyšování cen paliv. Každý v této chvíli strádá, ale nejvíce ti nejzranitelnější.

Vím, že několik členských států, včetně mé země, Portugalska, má v úmyslu vás požádat nebo tak již učinilo, o podporu při hledání řešení v rámci Evropy, zejména prostřednictvím flexibilního využití Evropského rybářského fondu pro přijímání opatření, která by zmírnila sociální dopad současné krize. Vím, že to není nutné, ale dovolte mi apelovat na vaši solidaritu a princip otevřenosti, které jste již mnohokrát ukázali, při pomoci s hledáním uspokojivého řešení co nejrychleji.

  Elspeth Attwooll, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, skupina ALDE by ráda vyjádřila plnou podporu vynikající zprávě paní Aubertové. Pozměňovací návrhy, které přináší, vysvětlují a v některých případech rozvíjí nejrůznější aspekty návrhu Komise, včetně některých užitečných dodatků ohledně podpory a sankcí z vyšší moci.

Důraz kladený na potřebu nediskriminace při uplatňování nařízení je obzvláště vítán, protože není pochyb, že musíme bojovat s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem celosvětově, a opatření EU jsou důležitým krokem tímto směrem.

Minulý týden jsem měla to štěstí zúčastnit se delegace Výboru pro rybolov do Norska. Bylo nám řečeno, že během posledních tří let, zejména od okamžiku zavedení systému státní přístavní inspekce pro Komisi pro rybolov v severovýchodním Atlantiku v květnu 2007, se významně snížil objem nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu v dané oblasti. Tento systém zahrnuje všechny členské státy i Norsko, Island, Faerské ostrovy a Rusko. Norský ministr pro rybolov a námořní záležitosti pak mluvil velmi pochvalně o spolupráci s EU v této oblasti.

Objevuje se i názor, že místní opatření mohou problém odsunout jinam, než aby ho vyřešila. Proto je dobré zaměřit se zejména na návrhy 5, 6 a 54, které se snaží učinit více pro snížení negativního vlivu na rozvojové země. Chtěla bych také dodat, že věřím, že jsme zejména zodpovědní za pomoc při zlepšování inspekčních a kontrolních systémů v rozvojových zemích a musíme tak činit nejen v zemích, se kterými máme dohody o partnerství v oblasti rybolovu.

Doufám, že Komise, Parlament i Rada budou aktivně napomáhat přijímání závazných úmluv ohledně státní přístavní inspekce na úrovni OSN. Přípravy již začaly při Organizaci pro výživu a zemědělství a při troše dobré vůle by mohly být přijaty v březnu 2009.

  Ian Hudghton, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, rád bych poděkoval kolegyni z mé skupiny, paní Marii-Hélene Aubertové za práci, díky které předložila tuto zprávu.

Je samozřejmě v zájmu všech států a skupin, které se zabývají rybolovem, aby došlo k odstranění nezákonného rybolovu. Jsou to přeci samotná sdružení zabývající se rybolovem, kdo bude mít největší prospěch z uchování zdrojů. Mezinárodní spolupráce je nezbytná pro úspěšné odstranění nezákonného rybolovu, který je prováděn piráty a organizovanými zločinci po celém světě.

V oblasti společné rybářské politiky byla věnována spousta pozornosti nedávné zprávě Účetního dvora o kontrole a vymáhání. Tato zpráva vychází z informací získaných zřejmě z šesti nejdůležitějších států, které se zabývají rybolovem. Tyto informace uvedené členskými státy zahrnovaly i Velkou Británii (Anglii a Wales). Skotsko pokrývá zhruba 70 % rybolovu Velké Británie a nebylo na seznamu uvedeno. Rád bych jen podotkl, že ve Skotsku existují rozdílné a oddělené normy, řízení, a výkonné organizace.

Má země zabývající se rybolovem učinila v posledních letech pokrok ve zlepšování těchto kontrol. Máme registraci kupujících i prodávajících a vymezili jsme přístavy pro vylodění. Dobrá vymahatelnost je samozřejmě důležitá, ale neméně důležitý je i rozumný režim řízení, který poskytne motivaci pro uchovávání tím, že například skotští rybáři budou mít záruky dlouhodobého zisku založené na opatřeních pro uchovávání, kterými se musí někdy řídit. Společná rybářská politika však tuto záruku neposkytovala.

Měl jsem radost, pane komisaři, když jste nedávno řekl, že jste zastáncem důkladné reformy společné rybářské politiky. Souhlasím. Dodávám: „Vraťme každodenní řízení a kontrolu zdrojů těm zemím, které se rybolovem zabývají a které mají oprávnění pro rybolov v logicky příslušných rybolovných oblastech, jako je Severní moře. Opusťme nefunkční myšlenku, že můžeme mít rovný přístup k vodám a zdrojům.“

  Pedro Guerreiro, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Přestože máme výhrady k některým bodům, vítáme tento podnět, který chce předcházet, potírat a odstranit nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, a souhlasíme s celkovou myšlenkou zprávy.

Mimo jiné zdůrazňujeme, že je důležité, aby pravidla zde navržená platila pro veškerá plavidla, ať z EU či z třetích zemí. Rádi bychom však zmínili, že, aby byl tento návrh v budoucnu ve shodě s pravidly Společenství o kontrole, musí zajistit kompetence členských států, zejména v souvislosti s postupy a prováděním inspekcí. Věříme také, že veškeré otázky ohledně sankcí budou spadat do kompetence jednotlivých členských států.

Na závěr bych rád zdůraznil, že pokud bude Komise reagovat tak rychle na aktuální potřeby odvětví, jako přišla s tímto podnětem, odvětví nebude muset čelit neustálému zhoršování socio-ekonomické situace.

  Hélène Goudin, jménem skupiny IND/DEM. – (SV) Paní předsedající, nařízení, o kterém dnes hovoříme, má široký záběr a je poměrně složité a já bych chtěla zmínit jen pár bodů.

Zaprvé, návrh, aby rybáři přistižení při nezákonném rybolovu vrátili dotace, které dostali od EU, je velmi dobrý. Nemůžeme připustit skutečnost, kdy jsou daňoví poplatníci nuceni podporovat kriminální činnost. Na druhou stranu, nezákonný rybolov je prováděn na všech typech plavidel. Návrh by proto měl zahrnovat veškerá plavidla, tedy plavidla EU i třetích zemí.

Zadruhé, navrhované osvědčení o úlovku je správné. Systém osvědčení je důležitý pro boj s nezákonným rybolovem. Mám však v tomto směru několik pochybností ohledně společné výše maximální pokuty. Členské státy by měly mít možnost zodpovědně rozhodovat samy při stanovení odrazující výše sazby.

Závěrem, jsem přesvědčena, že společná evropská rybářská politika se ukázala jako chybná a musí být reformována. Abychom skutečně dokázali bojovat s nezákonným rybolovem, potřebujeme spolupracovat na mezinárodní úrovni s regionálními rybářskými organizacemi i s dalšími mezinárodními orgány.

  Jim Allister (NI). – Paní předsedající, nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov musí být vymýcen. S mnoha body této zprávy souhlasím, ale musím vystoupit proti útoku na možnost samostatného rozhodování tím, že EU by měla stanovit sankce a vytvořit skupinu inspektorů. Rovněž jsem proti zbytečnému nárůstu administrativy při uplatňování nařízení pro plavidla pod vlajkou EU, protože ta již podléhají přísným předpisům společné rybářské politiky.

Nepotřebujeme další nařízení pro naše vlastní rybáře, abychom se vypořádali se třetími zeměmi, které vykonávají kriminální činnost. Poté, co jsem viděl kárné pokuty udělené místním rybářům ve Velké Británii, jsem osobně proti návrhu dalších přísnějších nařízení a trestů pro naše vlastní loďstvo.

  Carmen Fraga Estévez (PPE-DE). – (ES) Paní předsedající, ráda bych poděkovala paní Aubertové za její zprávu. Myslím, že jasně vyjadřuje politickou vůli Parlamentu podporovat jakoukoli činnost nutnou pro vymýcení nezákonného rybolovu ve všech směrech tím, že v první řadě uzavírá Společenství před dovozem produktů z nezákonného rybolovu a obchodu s nimi.

Nemůžeme se však vyhnout zodpovědnosti, která dle návrhu přísluší státu přístavu a samotné Komisi. Hovoříme o nařízení, které je velmi ambiciózní, co se týče znění, a které donutí členské státy k opatrnosti a šetření materiálem i lidskými zdroji – což je jedno ze slabých míst celé inspekční politiky – aby se tak slova změnila v činy. Bohužel to znamená, že musíme získat kromě naší vlastní vůle i další politické odhodlání.

Škoda, kterou nezákonný rybolov způsobuje na biologických zdrojích i rybářům, kteří se řídí zákony, je již dlouhou dobu značná. V současnosti je velká část tohoto odvětví ve fázi vzpoury, která je výrazem reakce na opětovné drastické snížení zisků; jednou z příčin této skutečnosti je samozřejmě růst cen nafty. Existují však další faktory, které jsou příčinou prohlubování ztráty, a například obrovský objem dovozu zboží podezřelého původu za nízké ceny přes naše hranice je za těchto okolností ostudný.

Uvedu příklad: během posledních pěti měsíců jenom tohoto roku stoupla cena nafty ve Španělsku o 38 %, zatímco cena mečouna, který představuje importovaný druh par excellence, klesla o 40 %. Neexistuje žádný druh podnikání v žádném odvětví, který by takovou ekonomickou situaci přežil, přesto je dokázáno, že, pokud existuje politická vůle pečlivě sledovat dovoz, jako se tomu dělo v minulosti – i já to mohu dosvědčit – ceny zaplacené výrobcům Společenství se okamžitě zvýšily.

Pane komisaři, naléhavě vás proto žádám, abyste spolu s členskými státy byli neústupní při provádění nařízení.

  Stavros Arnaoutakis (PSE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, rád bych poděkoval zpravodajce a poblahopřál jí k vynikající práci.

Jako Evropská unie si musíme konečně uvědomit, že, čím více umožňujeme rozvoj tohoto nekontrolovatelného stavu, tím více zaprodáváme budoucnost mořského rybolovu a celosvětový mořský ekosystém. EU by měla ihned podniknout kroky a nechovat se pouze jako unie nařízení, která jsou byrokratická a složitá a často nejsou ani členskými státy prováděna, měla by učinit první krok na celosvětové úrovni, aniž by se bála ohrožení hlavních zájmů či podléhání mezinárodním či jiným tlakům. Tak celé celosvětové společenství zabývající se rybolovem pochopí, přijme a nakonec i odsouhlasí snižování nezákonného a nehlášeného rybolovu. Nezbytným předpokladem takové iniciativy je samozřejmě přijetí dohody o udržování rybolovu na celosvětové úrovni . Rád bych také vyjádřil své obavy, které sdílíme s mými kolegy poslanci EP, ohledně velké krize, kterou procházejí evropští rybáři. Pane komisaři, musíme okamžitě vyhodnotit tyto problémy a zabývat se jimi.

  Zdzislaw Kazimierz Chmielewski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, nařízení Rady je zajímavým příkladem preventivní legislativy, je to nařízení, které směřuje proti nezákonným úlovkům a činnostem, které ohrožují zachování udržitelné úrovně rybích populací. Srozumitelnost navrhovaných řešení je hlavním důvodem, aby se tento mimořádný dokument mohl stát účinným – přesně definované záměry zákonodárců.

Zpravodajka správně pochopila specifickou povahu nařízení a poskytla velmi užitečný výklad, který jednoduše napomáhá pochopit většinu důležitých předpisů. Vlády jižních a východních baltských států reagovaly ve velké mířena tento důležitý právní podnět. V odborných kruzích však stále probíhají spory týkající se kritérií navržených Komisí ohledně trestání rybářů, kteří provádějí nezákonný rybolov.

Znovu se nabízí otázka: uvažujeme při hledání záruky efektivního potrestání pomocí dalekosáhlé formalizace o rozdílnosti kapacity úlovků v evropských mořích? Neměla by následná právní úprava zvažovat možnost utvoření hladiny pokut v závislosti na zásobách ryb a závazných kvótách pro lovené druhy? Věřím, že nedávno schválené hodnocení ICES v souvislosti s baltským ekosystémem představuje zprávu o tání v rybářské politice, ve způsobech projednávání převratných kroků Evropské unie zamířených na ochranu populací.

Výbor Evropského parlamentu pro rybolov předvídavě vyhotovil zvláštní dodatkový dokument, který považuje první rok zavedení nařízení za přechodné období, období přizpůsobování, aby mohly členské státy podniknout kroky nutné ke spolupráci.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, světový rybolov je v krizi. Rybolov EU je v krizi způsobené mimo jiné 30% nárůstem cen paliv pro loďstvo, ke kterému došlo v posledních měsících. Rybáři vyšli do ulic v Bruselu i v dalších členských státech. Vaše reakce, pane komisaři, je naléhavě očekávána. Přejdeme-li nyní od neudržitelného ekonomického nátlaku k neudržitelnému tlaku na životní prostředí, odborníci uvádějí, že 75 % rybářských oblastí je do značné míry vyčerpáno či drancováno. Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov je celosvětový problém, který znásobuje současnou krizi rybolovu.

Organizace pro výživu a zemědělství uvádí, že celkově nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov představuje až 30 % celkových úlovků v některých důležitých rybářských oblastech a úlovky určitých druhů by mohly být až třikrát vyšší, než je dovoleno. Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov ničí udržitelnost rybářských oblastí, poškozuje a ničí mořský ekosystém a ohrožuje živobytí zodpovědných rybářů a společností závislých na rybolovu. Nezákonný rybolov ohrožuje i zajišťování potravin, zejména pro občany do značné míry závislé na rybách jako hlavním zdroji živočišných bílkovin.

Vedlejší úlovky, především kvůli rozsáhlému používání průmyslových vlečných sítí, často prováděnému neregulovaně, nezákonně a nehlášeně vzdálenými rybářskými loděmi, mají zničující dopad na místní rybáře a rybí populace. Více než jedna třetina světových úlovků se prostě vyhodí kvůli nedostatečné velikosti či náhodnému úlovku. Zavádějící nařízení EU pro rybolov podporují zcela neudržitelné postupy, jako je obrovská míra vyhazování, protože je – naprosto nepochopitelně – nezákonné vylodit vedlejší úlovky, jejichž zkoumání by pro vědce bylo bezcenné.

Vysoká náchylnost většiny zásob hlubinných ryb k rychlému zdecimování znamená, že rybářské oblasti by mohly přestat existovat již v době, kdy nařízení budou uvedena v platnost. Ráda bych se komisaře zeptala, zda zvážil možnosti satelitního sledování plavidel, systémy elektronické dokumentace úlovků a možnosti CCTV na palubě jako možná opatření pro boj s nezákonným rybolovem, podobně jako se tomu děje v rámci jiných soudních pravomocí.

Náležité zavedení tohoto nařízení bude vyžadovat vysokou míru integrace na úrovni Komise, co se týče služeb zodpovědných za inspekci a kontrolu. Bude rovněž vyžadovat, aby rybáři a další zainteresované strany přijali odpovědnost a přihlásili se k této politice.

  Iles Braghetto (PPE-DE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, Evropská unie má povinnost a závazek hrát důležitou roli v boji s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a činí tak svým balíčkem donucovacích kroků, posilování kontroly, inspekcí a sankcí.

Nejambicióznější cíl je však preventivní povahy: umožnit a zaručit vysledovatelnost produktů od ulovení do cílové destinace. To je z toho důvodu, že je závažná nejen škoda způsobená touto nezákonnou činností z hlediska ekonomického i ochrany mořského prostředí, ale je nutné podniknout i kroky k ochraně spotřebitelů pomocí velmi kvalitních výrobků a k zabezpečení pracovních míst rybářů, protože jsou to oblasti neméně důležité. Tato pracovní místa jsou ohrožena víc, než kdykoli předtím, z mnoha důvodů ekonomických i strukturálních.

Právě tyto důležité sociální cíle vedou Evropskou unii k předcházení, potírání a odstraňování nezákonného rybolovu, který je předmětem tohoto nařízení posilujícího závazek důsledněji se řídit předpisy společné rybářské politiky ve vodách Společenství.

Jednohlasné hlasování pro zprávu paní Aubertové ve výboru je jasnou známkou vůle uplatnit navrhovaná opatření v praxi.

  Petya Stavreva (PPE-DE). – (BG) Paní předsedající, členové Evropského parlamentu, tato zpráva se týká velmi důležitého tématu ochrany moří a opatření pro boj s nezákonným rybolovem.

Potřeba změnit stávající právní rámec je důsledkem nárůstu tohoto jevu, který ohrožuje ekosystém a rybářské oblasti Společenství. Zpravodajka zmiňuje také důležitou skutečnost, že členské státy se neřídí společnou rybářskou politikou.

Stávající sankce se mezi jednotlivými státy liší, což některé rybáře v Evropské unii diskriminuje. Proto je velmi důležité zlepšit spolupráci, koordinaci a výměnu vhodných postupů mezi evropskými zeměmi, abychom předcházeli a potírali nezákonný a nehlášený rybolov.

Vytvoření kontrolního systému řízeného dle potřeb rybářského odvětví je obrovským krokem vpřed. Mimo poškozování životního prostředí má nezákonný rybolov i ekonomické a sociální důsledky, které jsou příčinou toho, že zákonný rybolov utrpí další ztráty v hodnotě bilionů eur.

Zákaz dovozu rybích produktů z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu do Evropské unie může rovněž ovlivnit zisky z nezákonného rybolovu. Politika kontroly a přísné sankce za porušování poskytují základy pro lepší řízení rybných zdrojů.

Rybáři protestují také v Bulharsku, protože musí čelit mnoha obtížím. Proto potřebujeme učinit zodpovědná rozhodnutí pro budoucnost odvětví. Podporuji zprávu paní Aubertové.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Paní předsedající, ráda bych poděkovala paní Aubertové za její zprávu.

Jedno téma, které by mělo být zdůrazněno, je nedostatek povědomí spotřebitelů o problému neregulovaného, nehlášeného a nezákonného rybolovu, což je fakt, o kterém bychom měli hovořit.

Jak již jiní zmínili, odvětví zákonného rybolovu je vážně ohroženo a důsledky nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu jsou jen částí tohoto problému. Náklady na pohonné hmoty jsou hlavním problémem a my potřebujeme reakci Komise na krizi, kdy rybáři ve členských státech rozdávají ryby a vycházejí protestovat do ulic. Část problému, který máme s nezákonným rybolovem, je způsobena pravděpodobně přílišnou regulací právního odvětví – to je však zřejmě téma pro jinou diskusi.

Ano, potřebujeme celosvětovou dohodu ohledně tohoto problému, ale musíme začít doma, a místo navyšování byrokracie, ze kterého jsme tak často obviňováni, musí jakákoli naše činnost zajistit, že nařízení uváděná do praxe jsou účinná a řeší samu příčinu problému, abychom nezničili hospodářství a životní prostředí.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) Paní předsedající, máme před sebou skutečně skvělou zprávu – gratuluji naší zpravodajce. Tento návrh, jak již zmínila Komise, je dobrý, přesto bych rád zdůraznil sdělení, které nám přednesl navrhovatel stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod Daniel Varela Suanzes-Carpegna, tedy to, že se jedná o přesně ten nástroj, který nám umožní účinně reagovat na krizi, kterou v současné době v rybářském odvětví očekáváme.

Právě z toho důvodu, že nejsou v rybářském odvětví dodržována pravidla udržitelnosti, čelí rybáři této krizi, což pro nás může být vhodným příkladem, ze kterého se doufám budeme moci poučit. Problém je, že čas běží a nezastaví se ani kvůli našemu zákonodárství, a z tohoto hlediska, pane komisaři, musíme co nejrychleji přijmout opatření, jak zde již bylo zmíněno, protože jinak by nám mohl ujet vlak, co se týče reakce na tyto problémy.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, pokud není využito pět minut při postupu „catch the eye,“ i ti, kteří přispěli k rozpravě, mohou položit panu komisaři otázku. Sama jsem tak již několikrát učinila od té doby, kdy byl postup „catch the eye“ zaveden. S vaším svolením bych proto ráda panu komisaři položila konkrétní otázku.

  Předsedající. − Bylo mi řečeno, že smím přijmout pouze dva řečníky. Jsem ochotna předat vám slovo.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, nevyžaduji žádné zvláštní výhody, ale jsou tu možnosti díky postupu „catch the eye.“

Mohl by pan komisař Borg promluvit o poskytování dotací na pohonné hmoty pro lodě v některých členských státech a ne v jiných a zejména o spravedlivém přístupu k dotacím? Jak mohou být v souladu se společnou rybářskou politikou – s důrazem na společnou – a v souladu s pravidly konkurenční politiky? Musíme pomoci rybářskému odvětví, které se právě nachází v těžké ekonomické krizi, zejména kvůli 30% nárůstu cen pohonných hmot pro lodě. Můžete odpovědět konkrétně na tuto otázku, jak již několik řečníků žádalo?

  Joe Borg, člen Komise. − Paní předsedající, úroveň této rozpravy o tak důležitém tématu dokazuje, že sdílíme velký závazek skutečně a zcela se věnovat problému nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Je zřejmé, že tato činnost ohrožuje udržitelnost rybích populací, je to však i činnost, která ohrožuje budoucnost poctivých rybářů v Evropské unii i mimo ni.

Aby naše snahy dosáhly úspěchu, musíme zajistit tři základní zásady. První zní, aby rozsah návrhu zůstal úplný. Druhá je, aby zavedený systém oceňování byl efektivní a v důsledku nezpůsobil žádnou nežádoucí zátěž. A dále, aby systém sankcí, které navrhujeme, fungoval jako účinná kárná opatření, která mají odrazující efekt.

V souvislosti s těmito zásadami jsem zaslechl tvrzení, že jste v rámci členských států dokázali vyřešit některé problémy, které se týkaly rozsahu, oceňování a sankcí. Učinili jste tak, aniž byste zmírnili či omezili účinnost návrhu. Dovolte mi poznámku ohledně problému sankcí, a to, že hlavním problémem kontroly je skutečnost, že rozsah sankcí uvalovaných jednotlivými členskými státy je tak rozdílný, že je to samotné odvětví rybolovu, které žádá v této oblasti shodu. I z tohoto důvodu jsme navrhli úroveň, která by měla být úměrným a přiměřeným způsobem dodržována.

Z širšího pohledu na reformu společné rybářské politiky mohu potvrdit, že jsme se problémem začali zajímat a v následujících měsících chystáme orientační rozpravu Rady. Hlavní myšlenkou je uspořádat v září neformální jednání ministrů. Zabýváme se rovněž přílišnou regulací s vidinou zjednodušení stávající praxe.

Dovolte mi také zmínit, že naprosto souhlasím s poznámkou paní Aubertové, že účinný boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem pomůže rybářům lépe se vypořádat s problémy a obtížemi, kterým nyní čelí, což zmínili i další členové, kteří intervenovali. Souhlasím však také, že to není dostatečné.

V souvislosti s problematikou rozvojových zemí jsme zavázáni účelně tyto problémy řešit, jak jsem uvedl ve své úvodní poznámce. Přijmout opatření pro pomoc rozvojovým zemím je důležité, pokud chceme problémy řešit, a ne je pouze přesouvat.

Co se týče kontroly, chtěl bych zpravodajku ujistit, že Komise ve třetím čtvrtletí tohoto roku přinese převratný návrh, který bude s návrhem o nezákonném, nehlášeném a neregulovaným rybolovu, který máme před sebou, sloučený a harmonizovaný. Díky tomu budou shodné a dosáhnou stejných výsledků.

Co se týče krize v oblasti pohonných hmot, máme již vhodné možnosti střednědobých a dlouhodobých opatření, která by probíhala v kombinaci s restrukturalizací odvětví. Budeme sledovat opatření na trhu – tento bod zmínilo několik intervenujících členů – která mají za následek, že stoupající náklady zůstávají na rybářích a nejsou přenášeny na spotřebitele, jak tomu je v jiných odvětvích. Proto musíme celou věc pořádně prověřit, abychom zjistili, proč tomu tak je.

Stávající systém způsobuje, že jsou to právě rybáři, kdo trpí, kdo musí sám nést rostoucí náklady, místo aby byly přenášeny na spotřebitele.

Nabízíme rybářům také možnosti poskytování okamžité pomoci, pokud se váže na restrukturalizaci, ve formě podpory na záchranu a restrukturalizaci. Zde však musím zmínit, že tuto skutečnost sleduji a diskutuji o ní se svými kolegy a snažíme se nalézt další způsoby a prostředky, jak bychom mohli rybářům pomoci čelit během tak krátké doby nové skutečnosti. Musím však zdůraznit, že tak můžeme učinit pouze tehdy, jestliže máme k dispozici pevně stanovený a časově ohraničený závazek restrukturalizace, protože narážíme rovněž na problém přílišného objemu. V případě, že tuto skutečnost nezačneme řešit, budeme narážet na stále se opakující problém, pokud ceny pohonných hmot zůstanou na dnešní úrovni nebo – v horším případě – porostou, jak naznačují příslušné údaje.

Tak jsme učinili ve Francii, kde bylo mezi Francií a Komisí dosaženo dohody o balíčku opatření namířených na pomoc místnímu rybářskému odvětví při restrukturalizaci. Musím přiznat, že to nebylo dostatečné a francouzští rybáři nebyli spokojeni.

Musím zdůraznit, že, aby Komise mohla zareagovat, potřebujeme spolupráci a aktivní zapojení členských států. Nemůžeme jednat sami. V tomto ohledu chápu, že téma krize bude předmětem diskuse v Radě následující červen, a osobně to vítám.

K otázce položené na samém konci paní Doylovou ohledně poskytování dotací některými členskými státy a jinými ne, informace, kterou má Komise, je taková, že tato podpora poskytnutá některými členskými státy spadá pod parametry de minimis (a kterýkoli členský stát může udělovat dotace, pokud spadají za hranice de minimis) nebo pod restrukturalizační programy, o kterých jsem již hovořil. Existuje sdělení, které se týká podpory na záchranu a restrukturalizaci, a pokud dosáhneme dohody – jestliže Komise povolí restrukturalizační programy – existují určité možnosti udělovat dotace v souvislosti se státní pomocí, což by jinak nebylo možné.

Pokud jsme informováni o dotacích, které nespadají ani pod de minimis nebo pod restrukturalizační programy, prošetříme je. Objevilo se oznámení ohledně Francie, že částka poskytnutá ve formě systému pojištění musí být vrácena. Podnikáme proto kroky, abychom zjistili, zda jsou pravidla Evropské unie pro soutěž řádně dodržována. Závěrem bych však řekl, že současná krize je tak závažná, že k ní musíme přistupovat velmi opatrně, abychom našli způsoby a prostředky pro okamžité řešení, které by však také podmínily jasný krátkodobý závazek rybářského odvětví k restrukturalizaci, abychom mohli dosáhnout stavu, kdy je míra objemu v souladu se skutečným možnosti toho, co lze v moři chytit.

  Marie-Hélene Aubert, zpravodajka. – (FR) Paní předsedající, nejdříve bych chtěla poděkovat panu komisaři a všem, kteří se zúčastnili této rozpravy. Jednali jsme samozřejmě i o pozadí závažné krize, která v současné době postihla toto odvětví. Ráda bych poděkovala panu komisaři za snahu poskytnout jasné odpovědi na otázky týkající se tohoto tématu, i přesto, že je jistě obtížné hovořit o některých oblastech podrobněji. V každém případě je škoda, že je Evropská unie – či Brusel – neustále z něčeho obviňována. Skutečně věřím, že toto je dobrá příležitost ukázat, že Evropská unie – Brusel – není součástí problému, ale součástí řešení. Je pravda, že kdykoli jsme svědky zášti, kterou Evropská unie vyvolává, uvědomíme si, do jaké míry se po dlouhou dobu členské státy a mnoho členů z průmyslových odvětví vyhýbaly přijmout zodpovědnost a raději dávaly přednost krátkodobým zájmům v přesvědčení, že nějaký čas jim budou přinášet zisk, a odmítaly připustit, že pokud tak činí, směřují celé odvětví na počátek katastrofy.

A zde se právě nacházíme. Jak můžeme najít okamžitá řešení pro problém, který se vleče roky? Není to snadné. Učinili jste několik návrhů. Nebudeme však úspěšní, pokud nepřijmeme přísná a drastická opatření a pokud nevyužijeme všechny potřebné prostředky k přijmutí sankcí ohledně nezákonného rybolovu, které jsou odrazující více, než ty stávající, protože tyto dokumenty nebudou prosazeny bez finančních a lidských zdrojů. Alespoň toto by nemělo být tak složité, vezmeme-li v úvahu nízký počet pokut udělených v poslední době.

Potřebujeme také zajistit více podpory a ocenění pro rozumné a udržitelné způsoby chování a postupy. Rybáři a rybářské podniky, kteří přijali tyto postupy, které jsou zcela vyhovující a inovativní, co se týče udržitelného řízení rybolovu, mají pocit, že nejsou dostatečně uznáváni a doceňováni. Věřím také, že v souvislosti s nezákonným rybolovem a dalšími zmíněnými problémy, jako jsou kvóty pro řízení odpadu a zdrojů, potřebujeme lepší strategii oceňování, která znamená krok správným směrem a lepší budoucnost, což se mi v současné době nezdá být tento případ.

Závěrem bych zmínila, že jsem přesvědčena, že tato zpráva je pro nás šancí zabývat se všemi těmito otázkami. Ovšem samotná diskuse problémy nevyřeší. Doufám, že tato diskuse bude pokračovat v další zprávě, přestože je nejvyšší čas, abychom zahájili rozhovory, které vyústí v direktivní jednání mezi Komisí, vládami a zástupci průmyslu a bude širší, více horizontální a průřezové povahy. Tím získáme odpovědi a Evropská unie a Parlament budou znovu moci plnit svou roli a dostát své povinnosti hledat řešení pro toto odvětví v krizi.

  Předsedající. − Rozprava byla ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 5. června 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Margie Sudre (PPE-DE), písemně. – (FR) Evropský parlament zasadil další ránu nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, který představuje skutečný mezinárodní problém.

Přijatá opatření účinně doplňují stávající mechanismy. Odkazuji zejména k zavedení systému státní přístavní inspekce pro plavidla vplouvající do přístavu, kde by se vydávalo osvědčení o úlovku, a k zákazu vstupu plavidel spojených s nezákonným, nehlášeným a nelegálním rybolovem. Rovněž vítám zákaz dovozu ryb, které pocházejí z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a vítám také zveřejnění seznamu plavidel, která jsou s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem spojena.

Přidaná hodnota těchto nových evropských pravidel pramení z rozvoje výstražného systému Společenství pro případ podezření odhalení ryb, které pocházejí z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Systém sankcí byl rovněž zesílen, včetně zákazu přístupu k veřejné pomoci či dotacím pro plavidla spojená s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a vracení obdržené veřejné pomoci a dotací v případě nutnosti.

Úspěšně jsem navíc lobovala v Evropském parlamentu, aby se v rámci boje s nezákonným rybolovem soustředil na vzdálené regiony, protože jejich ekosystémy jsou velmi křehké. Tato skutečnost představuje jasný signál pro bezohledná loďstva, který napomůže boji s nekalou soutěží, která pomalu, ale jistě, vyřazuje naše rybáře z tohoto druhu podnikání.

26. Ochrana zranitelných mořských ekosystémů (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem jednání je zpráva Duarte Freitase za Výbor pro rybolov týkající se návrhu nařízení Rady o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně (KOM(2007)0605 – C6-0453/2007 – 2007/0224(CNS)) (A6-0183/2008).

  Joe Borg , člen Komise. − Paní předsedající, zpráva pana Freitase se zabývá návrhem, který otvírá cestu k zavedení zásady posouzení dopadů na životní prostředí v oblasti rybolovu. Nelze dostatečně zdůraznit, o jak závažný posun se jedná, pokud jde o změnu systému a o sladění nařízení týkajících se rybolovu s ostatními činnostmi na moři.

Tato zásada navíc sleduje velmi specifický cíl – ochranu zranitelných mořských ekosystémů. Návrh ztělesňuje ekosystémový přístup, k jehož uplatňování se Komise zavázala v rámci společné rybářské politiky.

Reagujeme jím na požadavky vznesené Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 2006, abychom podnikli účinné kroky k ochraně zranitelných mořských ekosystémů na volném moři před jejich zničením nebo vážným poškozením při rybolovu při dně. Co se týká plavidel působících v oblastech, na něž se nevztahuje žádný mezinárodní režim ochrany a řízení intenzity výlovu, je zodpovědností státu vlajky, aby reguloval činnost svých plavidel a tuto ochranu zajistil. Jelikož Evropská unie podle mezinárodního práva vykonává regulační pravomoci státu vlajky, musíme do konce letošního roku přijmout příslušná opatření reagující na tento požadavek OSN.

Nařízení, tak jak je navrhováno, se bude vztahovat na plavidla pod vlajkou EU působící na volném moři v oblastech, kde neexistují regionální organizace pro řízení rybolovu. Jednou z takových oblastí je jihozápadní Atlantik, kde v současnosti působí početná flotila našich plavidel. Znění návrhu bylo navrženo v souladu s platnými závazky členských států vlajky, aby se zabránilo vydávání povolení k rybolovu za použití lovných zařízení pro rybolov při dně, pokud posouzení možných dopadů jasně neprokáže nízké riziko poškození zranitelných mořských ekosystémů. To znamená, že Komise neklade detailní požadavky na to, jak mají členské státy tato posouzení provádět, ale spíše na základě vědeckých poznatků stanovuje minimální normy, a pak nechává na členských státech, aby samy našly cestu k dosažení požadovaných výsledků.

Náš návrh stanoví, že zařízení pro rybolov při dně nesmí být používána pod hloubkou 1 000 m. Nelze uznat námitku, že navrhované omezení nemá vědecké opodstatnění. Získáváme stále nové poznatky o hlubších vrstvách oceánu a musíme čelit takovému množství nejistot, že je třeba postupovat nanejvýš obezřetně. Navrhované omezení hloubky je rozumnou volbou, protože neovlivňuje současnou činnost plavidel EU, která využívají mnohem menší hloubky. Na druhou stranu nám má toto nařízení zajistit dostatek času vyzkoušet, jak se tento regulační přístup osvědčí, dříve než umožníme našim rybářům využívat hlubších vod.

Tímto způsobem můžeme zachovat současný rozsah našich činností do té doby, než budeme mít dostatek znalostí k jejich dalšímu bezpečnému rozšíření. Komise je připravena se k tomuto konkrétnímu bodu vrátit po dvou letech, kdy Radě a tomuto shromáždění předložíme zprávu o provádění a účinnosti tohoto nařízení. Z těchto důvodů Komise nemůže přistoupit na vypuštění tohoto článku, jak se navrhuje ve zprávě.

Zpráva pana Freitase dále navrhuje upravit ustanovení, podle něhož by všechna plavidla byla pod dohledem pozorovatelů, a namísto něho zavést systém náhodných kontrol. Komise tuto úpravu může jen stěží přijmout, protože při absenci pozorovatelů zůstává systém satelitního sledování polohy plavidel jediným nástrojem pro kontrolu dodržování schválených plánů lovu jednotlivými plavidly. To nestačí a pravděpodobně není realistické očekávat od národních center pro sledování rybolovu, že zajistí sledování každého jednotlivého plavidla v reálném čase. Navíc bez přítomnosti pozorovatele na palubě bude velmi důležité pravidlo vzdálit se z oblasti, pokud plavidlo nečekaně narazí na nezmapovaný ekosystém, naprosto neúčinné, jelikož systém satelitního sledování plavidel nedokáže jeho dodržování kontrolovat. Podobně jako v předchozím případě i účinnost tohoto požadavku může být přezkoumána po dvouleté lhůtě.

Většina ostatních navrhovaných změn je pro Komisi přijatelná, mnohé z nich byly ostatně předneseny v podobném znění během diskusí v Radě.

Rád bych poděkoval Parlamentu za podporu, kterou vyjádřil Komisi v jejím úsilí o nalezení účinného řešení této otázky.

  Duarte Freitas , zpravoda.j − (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, musím především poblahopřát Komisi za iniciativu při vypracování tohoto návrhu, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že pokračuje a navazuje na iniciativu a aktivní postoj Evropské unie k této otázce na půdě Valného shromáždění OSN, za druhé proto, že návrh je postaven na velmi důležité zásadě, kdy se dopady rybolovu hodnotí ještě před tím, než je vydáno povolení k vykonávání této činnosti.

Hovoříme zde totiž o oblastech, kde v současnosti neexistují žádné regionální organizace pro řízení rybolovu. Podstatou věci je, že v pobřežních oblastech je přijetí opatření na ochranu zranitelných mořských ekosystémů před následky rybolovu při dně zodpovědností příslušných států. V mezinárodních vodách je ochrana mořského prostředí obecně stanovena úmluvami o regionálních mořích tam, kde existují, zatímco přijímání opatření na ochranu a řízení živých mořských zdrojů a pro regulaci dopadů rybolovu na citlivé ekosystémy je zodpovědností regionálních organizací pro řízení rybolovu. Existují však oblasti volného moře, které nespadají pod žádné organizace, což se rovná pobídce k provozování destruktivních metod rybolovu.

Při vědomí této skutečnosti Valné shromáždění OSN s Evropskou unií ve vedoucí úloze učinilo, jak se dalo očekávat, pokrok směrem k myšlence, že je třeba učinit opatření k ochraně mořského dna v oblastech, kde v současnosti neexistuje žádná kontrola.

Toto je skutečně pozitivní krok, který bychom měli vyzdvihnout a přivítat, stejně tak jako návrh předložený Komisí. Je to zároveň návrh, který můžeme označit za velkorysý, neboť od plavidel plujících pod vlajkou našich členských států budeme vyžadovat dodržování určitých pravidel a stejný postoj budeme muset prostřednictvím diplomatických kanálů zajistit u plavidel třetích zemí lovících v oblastech, o nichž hovoříme – tedy v hlubokých mořích. V opačném případě by nemělo smysl, aby Evropská unie razila cestu a vyžadovala od svých lodí tyto výzkumy a dodržování těchto opatření, pokud by lodě plující pod vlajkami jiných států provozovaly destruktivní metody rybolovu právě v oblastech, o jejichž ochranu nám jde.

V tomto velkorysém návrhu je proto oblast, k níž Komisi musíme poblahopřát a kterou musí následovat další diplomatické úsilí, vycházející též z dohody uzavřené s Valným shromážděním OSN, abychom se v této záležitosti skutečně hnuli kupředu.

Co se týká některých problémů, které zde zazněly – otázka 1000metrové hloubky – pane komisaři, ve Výboru pro rybolov jsme uspořádali slyšení s odborníky, i já osobně jsem měl možnost vyslechnout řadu odborníků a ti se shodují v názoru, že 1000 metrů nebo 800, nebo 500, nebo 1200 není otázka technického opatření, ale pouze problém politické volby. Pokud však tímto návrhem nutíme ty, kteří chtějí lovit v určité oblasti, k průzkumu mořského dna a k posouzení rizik rybolovu předem, jsem přesvědčen, že tento průzkum bude zahrnovat všechny hloubky od 800 do 1 100, možná do 1 500 metrů, a nebude tedy třeba přesně stanovovat hloubku 1 000 metrů, neboť k ochraně dojde jiným způsobem.

Stále však čekáme na nějaké další opodstatnění, snad technické povahy, jež odborníci, které jsme vyslechli, nebyli schopni identifikovat, ale já se domnívám, že argumenty, které tu člen Komise dosud předložil, nedávají dostatečný podklad pro to, abychom návrh 1 000metrové hloubky považovali za relevantní. Budeme tedy dále čekat a skutečně doufáme, že návrh Evropského parlamentu bude po zítřejším hlasování vzat do úvahy .

  Marios Matsakis, navrhovatel stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. − Paní předsedající, rád bych poblahopřál panu zpravodaji k vynikající zprávě.

Celá řada mořských ekosystémů na volném moři je unikátní a zranitelná a zcela jednoznačně a po zásluze vyžaduje ochranu před následky často katastrofického ničení při použití lovných zařízení pro lov při dně.

Navrhované nařízení je bezpochyby dobrým krokem správným směrem, ale s přibývajícími znalostmi o životě v hlubších vrstvách moře a s novými zkušenostmi bude v budoucnu možná třeba učinit mnohem více. Uplatnění zásady předběžné opatrnosti jako východiska při formulování některých parametrů tohoto nařízení je jak potřebné, tak moudré. Úspěch jakéhokoli nařízení závisí vždy do značné míry na jeho správném uplatnění v praxi a v tomto ohledu úspěchu napomůže přítomnost pozorovatelů na palubách plavidel.

Doufejme, že přes určitá nevyhnutelná slabá místa v tomto ohledu, vycházející z podstaty věci, nařízení uspěje jak v teorii, tak v praxi.

  Carmen Fraga Estévez, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Paní předsedající, všichni pochopitelně podporujeme ochranu zranitelných mořských ekosystémů před ničivými postupy rybolovu.

Ve skutečnosti s tímto postojem souhlasím do té míry, že bych se dokonce zasazovala o jejich ochranu před veškerými ničivými postupy, nejen postupy rybolovnými. Víme však už, že v podobných případech je to nakonec odvětví rybolovu, které musí razit cestu a jít příkladem.

Jak už jsem zmínila v souvislosti se zprávou paní Miguélezové o populacích hlubinných druhů ryb, domnívám se, že našim hlavním zájmem by měla být ochrana všech dosud známých zranitelných ekosystémů, ať už leží kdekoliv, a nejen těch, co mají to štěstí, že leží v hloubkách pod 1 000 metrů.

Pan Freitas už řekl, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odmítla hloubkové kritérium jako nahodilé a nevědecké a regionální organizace pro řízení rybolovu (RFMO), včetně Severoatlantické rybářské organizace (NAFO), dokonce odmítly limit 2 000 metrů, aniž by se vůbec zabývaly otázkou limitu 1 000 metrů, protože podle jejich názoru by stanovení limitu bylo bezúčelné, a proto ho vypustily.

Moje otázka však, pane komisaři, zní následovně: Řekl jste, že tato opatření se budou vztahoval na plavidla lovící v oblasti Patagonského šelfu. Před nedávnem zde však zástupci Oceánografického institutu předložili hodnotící studie, podle nichž v této oblasti žádné zranitelné mořské ekosystémy nezjistili. Ráda bych se tedy zeptala, jestli budete trvat na uplatnění tohoto návrhu na loďstvo Společenství, které v této oblasti loví.

Závěrem bych ráda pohovořila o otázce pozorovatelů, domnívám se, že v tomto ohledu poskytla zpráva pana Freitase značnou dávku rozumných argumentů. Domnívám se a souhlasím se zprávou, že je třeba, aby pozorovatelé byli vědci, protože musí posoudit zranitelnost mořských ekosystémů, což nemůže učinit jakýkoliv pozorovatel.

Na druhou stranu je absurdní, jak řekli sami vědci, aby byl v každém člunu jeden, protože by to nejen vyprázdnilo naše oceánografické instituty, ale nemělo by to ani žádný smysl, protože je mnohem důležitější pečlivě zvažovat dlouhodobé programy plánovaných a organizovaných náhodných kontrol, neboť právě ty nám poskytnou dobrý přehled o těchto lovištích.

Byla bych tedy ráda, pane komisaři, kdybyste mohl odpovědět na mé otázky, a vyzývám k podpoře zprávy pana Freitase.

  Paulo Casaca, jménem skupiny PSE. – (PT) Paní předsedající, rád bych začal blahopřáním našemu zpravodaji k této vynikající zprávě a zopakováním, že se zde zabýváme ochranou mořského dna, mezi jiným korálových útesů, podmořských hor, hydrotermálních průduchů a hlubinných mořských hub, které vytvářejí neocenitelné ekosystémy.

Rád bych také připomněl, že v autonomní oblasti Azory byla ochrana těchto ekosystémů dávno zajištěna a teprve v roce 2003 došlo k jejich ohrožení evropskými orgány, které se nerozvážně rozhodly v této oblasti povolit rybolov bez ohledu na potřebu tyto ekosystémy..

Především se mi zdá, že hlavním problémem je, že chceme vytvořit naprosto soudržné právní předpisy, a problémem 1 000metrového limitu je, že nedává smysl, aby se mimo evropské vody nesmělo lovit v hloubkách pod 1 000 metrů, zatímco v evropských vodách to možné je – z pohledu ochrany životního prostředí jsou tak tyto právní předpisy nesmyslné. Největší starosti mi dělá, že tato rezoluce OSN – klíčová rezoluce 61/105 z 8. prosince 2006 – se dotýká i dalších opatření, jmenovitě opatření souvisejících s ochranou mořských želv žijících na hladině, a Evropská komise se namísto provedení tohoto rozhodnutí jako celku rozhodla o několik let později postupovat bod po bodu, oblast po oblasti. To mi nepřipadá jako ten nejlepší legislativní postup. Vhodnější by bylo provést celé rozhodnutí OSN na úrovni Společenství, což by vše mnohem více zjednodušilo a právní předpisy by získaly na funkčnosti uvnitř i vně vod Společenství.

  Josu Ortuondo Larrea, jménem skupiny ALDE. – (ES) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, všichni se shodneme, že je třeba přijmout opatření k odstranění ničivých postupů rybolovu, které ohrožují zranitelné mořské ekosystémy.

Při tomto vědomí souhlasíme s myšlenkou, že plavidla Unie, která působí v mořských oblastech, jež nespadají pod žádné regionální organizace pro rybolov ani pod regionální dohody, by měla podléhat nařízením Společenství, která stanovují podmínky, jež musí splnit pro získání příslušných zvláštních povolení pro tyto hloubky a která určují, jakým způsobem se následně musí chovat, jaké informace musí poskytnout atd.

Nesouhlasíme ovšem s omezením, které Komise navrhla v článku 6, v němž stanovila 1 000 metrů jako maximální hloubku pro užití zařízení pro lov při dně, neboť se domnívá, že tento limit poskytuje dostatečný stupeň ochrany, protože žádné údaje toto tvrzení nepodporují. Neexistují žádné vědecké studie, které by ukazovaly, že se zranitelné ekosystémy nacházejí v hloubkách pod nebo nad 1 000 metrů.

Domníváme se, že musíme pokročit a lépe zdokumentovat mořské dno ve všech oblastech, zjistit zranitelné body před tím, než stanovíme jakoukoli maximální hloubku pro užití lovných zařízení. Domníváme se, že požadavek, aby plavidlo muselo přerušit lovnou činnost a informovat úřady v případě, že narazí na možný zranitelný mořský ekosystém, je dobrá myšlenka. Při tomto vědomí souhlasíme s návrhem, že by reprezentativní vzorek plavidel, jimž každý členský stát vydal zvláštní povolení k rybolovu, měl mít na palubě vědeckého pozorovatele, s tím, že se plavidla budou při po sobě jdoucích rybářských výjezdech vhodně střídat.

Závěrem souhlasíme s tím, že v případě technických potíží se zařízením satelitního určování polohy, které musí být v každém plavidle, by měl kapitán plavidla v dvouhodinových intervalech sdělovat geografickou polohu plavidla a po návratu do přístavu by plavidlu neměl být povolen další výjezd, dokud se neověří správná funkce zařízení.

Veškeré tyto návrhy jsou předkládány nejen s cílem lépe zajistit udržitelnost mořského prostředí, ale také aby byly zabezpečeny lovné činnosti, které jsou nutné k zajištění potravy.

  Seán Ó Neachtain, jménem skupiny UEN. – (GA) Paní předsedající, rád bych panu Freitasovi poblahopřál k vynikající zprávě. Ochrana zranitelných ekosystémů je ústřední součástí námořní správy. V několika posledních letech bylo v tomto směru vyvinuto značné úsilí. Těší mne, že Evropská unie se ujala průkopnické práce v oblasti ochrany životního prostředí, neboť z ní budeme mít užitek všichni.

Politika pro ekosystémy je mezinárodně přijímána a je nyní na nás, abychom ji uplatnili v co největším možném rozsahu. K provádění této politiky se hodí systém postupných malých kroků. Než učiníme další krůček, můžeme se poučit z předchozího – klíčem je evoluce, nikoli revoluce.

Ochrana zranitelných ekosystémů je složitá. Vynikajícím příkladem je Irsko. Na západ od jeho břehů byl objeven hlubinný korál. V síti NATURA 2000 bylo oznámeno, že v této pobřežní oblasti se nacházejí čtyři takové lokality a že jsou v nich stanovena omezení lovu, aby se zajistila ochrana hlubinného korálu

  Pedro Guerreiro, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) I když obecně podporujeme návrhy ve zprávě, které mají za cíl ochranu zranitelných mořských ekosystémů na volném moři, rádi bychom zdůraznili, že je třeba opatření v této oblasti přijímat na základě vědeckých výzkumů moře a ve vhodné formě, tedy s přihlédnutím k rozmanitosti stávající situace.

Tato potřeba je okamžitě nasnadě v otázce definice zranitelného mořského ekosystému, neboť jak zpráva zdůrazňuje, je třeba najít definici založenou na nejlepších vědeckých poznatcích. Podobně musíme rozlišovat mezi různými následky použití rozdílných lovných zařízení a pomocí vědeckého výzkumu vyhodnotit jejich možný dopad na mořské zdroje a mořské dno. Závěrem bychom chtěli zopakovat, že oblast otázek týkajících se inspekcí či pozorovatelů spadá do pravomocí jednotlivých členských států.

  Avril Doyle (PPE-DE). Paní předsedající, vědci v oboru rybolovu nyní vědí, že hlubiny a volné moře se hemží životem, jenž zůstává ve větší míře neodhalen. Ve skutečnosti 50 % živočichů a rostlin vylovených z hloubek pod 3 000 metrů náleží k novým druhům. Vědci odhadují, že v mořských hlubinách může žít až 10 milionů druhů, což je biologická rozmanitost srovnatelná s nejbohatšími tropickými deštnými pralesy na světě. Pomalu objevují mimořádné ekosystémy, v nichž žijí druhy, které nelze nalézt nikde jinde na celé planetě.

Proto vítám návrhy Komise, aby pro rybolov na volném moři za použití zařízení pro lov při dně bylo vyžadováno povolení a aby zodpovědné úřady před vydáním těchto povolení určily, že lov nebude mít vážný negativní vliv na ekosystémy na volném moři. V této oblasti mělo k akci dojít již dávno a já bych ráda poděkovala panu Duarte Freitasovi za jeho zprávu.

Používání vlečných sítí působí bezprecedentní škody na hlubokomořských koloniích korálů a mořských hub. Neregulovaná zařízení pro lov při dně mohou též dosáhnout k podmořským horám, prorazit si cestu po mořském dně a zničit veškerý život, který jim přijde do cesty. Druhy mohou vyhynout ještě předtím, než je vědci budou mít šanci vůbec popsat.

Evropská unie je bohužel centrem používání hlubinných vlečných sítí. V roce 2001 připadalo na členské státy, včetně nových pobaltských členských států, přibližně 60 % úlovku získaného pomocí hlubinných vlečných sítí a ve stejném roce jenom Španělsko představovalo přibližně dvě třetiny ohlášeného úlovku EU a 40 % ohlášeného světového úlovku z vlečných sítí na volném moři.

Souhlasím s panem zpravodajem v tom, že Komise musí uplatnit své pravomoci i mimo odvětví rybolovu, aby podpořila společný postup směřující k ochraně zranitelných mořských ekosystémů. Náš přístup se musí držet dvou hlavních zásad: zásady předběžné opatrnosti, která od nás vyžaduje činy v případě, že chybí vědecké poznatky, nebo v případě nejistoty, a především řízení založeného na ekosystému.

Pane komisaři, je číslo 1 000 metrů zvoleno nahodile? Domnívám se, že zůstává otázkou, zda se zranitelné ekosystémy nenacházejí i nad touto hranicí, a nejenom pod ní, jak zde někteří kolegové zpochybnili.

  Marios Matsakis (ALDE). − Paní předsedající, několik poslanců zde tvrdilo, že neexistuje žádný vědecký důkaz – či vůbec žádný důkaz –, který by podporoval volbu 1 000metrového hloubkového limitu. To však není pravda. Jsou zde například vědecké důkazy získané při rybolovu v hloubkách mezi 840 a 1 300 metry západně od Irska. Datování na základě rozpadu uhlíku 14 odhalilo, že hmota chladnovodního korálu, získaná jako vedlejší úlovek v tomto lovišti, je nejméně 4 550 let stará.

Takže v této hloubce – jak dokládají vědecké důkazy – existují zranitelné ekosystémy. Domnívám se, že nádavkem k dodržování zásady předběžné opatrnosti je moudré také stanovit podobný limit.

  Zdzisław Kazimierz Chmielewski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, Evropská unie se aktivně podílí na hledání celosvětových řešení problému užívání vlečných zařízení pro lov při dně. Namísto zavedení jejich úplného zákazu upřednostňuje stanovení přísných omezení na jejich používání.

Nařízení, o němž tu diskutujeme, je určitý modus vivendi. Dosažené právní účinky se však ne vždy zakládají na jasných a přesvědčivých ustanoveních. Menší rybářská prostředí, jež nemají potenciál pro provádění pravidelných podrobných studií, se prostě obávají, že nebudou schopna splnit požadavky na vypracování plánu úlovku spolu s požadavkem na stanovení hloubky, ve které bude použito vlečných zařízení, anebo – čehož se obávají zejména chudší oblasti – nebudou schopna specifikovat uspořádání mořského dna.

  Joe Borg , člen Komise. − Paní předsedající, oceňuji množství otázek a připomínek, jež tu zazněly a které zdůrazňují, jakou důležitost přikládáte řešení problému ničivých způsobů rybolovu.

Jak už jsem dříve zmínil, náš návrh reaguje na požadavek mezinárodního společenství a my musíme ukázat své odhodlání se s tímto požadavkem vypořádat.

Pokud jde o otázku 1 000metrového hloubkového limitu, rád řekl, že je nezbytné, abychom přijmuli zásadu předběžné opatrnosti, a volba tohoto limitu nám poskytuje záruku, že v určité oblasti nedojde k náhlému rozvoji rybolovu. Zároveň tento limit v tomto okamžiku nemá dopad na současný rybolov, a pokud toto platí, pak nechápu, proč 1 000metrový limit vzbuzuje tolik odporu. Přesto se však otázkou budu znovu zabývat a doufám, že se tento problém podaří v Radě v červnu uspokojivě vyřešit.

Rád bych ovšem také řekl, že nesouhlasím s názorem, že bychom lov při dně neměli omezovat do té doby, než identifikujeme zranitelné ekosystémy, protože jakmile dojde k jejich poškození, tak se to nedá odčinit a je už pozdě. Právě proto trváme na zásadě předběžné opatrnosti.

Pokud jde o otázku pozorovatelů, rád bych řekl, že je to klíčový bod, pokud chceme ukázat, že to s ochranou zranitelných mořských ekosystémů na volném moři myslíme vážně. Úplné pokrytí je pro Komisi klíčovým bodem. Jsem si jistý, že i v této otázce najdeme v červnu v Radě řešení, aniž bychom opustili zásadu plného pokrytí pozorovateli.

  Duarte Freitas , zpravodaj. − – (PT) Především musím s politováním konstatovat, že pan komisař vůbec nevzal v potaz, co řekli takřka všichni poslanci a co konstatuje zpráva ohledně 1 000metrového limitu.

Neexistuje žádný, opakuji žádný vědecký důkaz o vhodnosti hloubky 1 000 metrů. Proč 1 000? Proč ne 800 nebo 1 200? Neexistuje pro to žádný vědecký důkaz, a to jsme uspořádali slyšení s odborníky, měli jsme u nás vedoucího katedry oceánografie a rybářství z Azor, který vypracoval řadu kvalitních, mezinárodně uznávaných studií o mořském dně, hovořil jsem s celou řadou dalších lidí, dalších odborníků: neexistuje žádný vědecký důkaz o přiměřenosti čísla 1 000 metrů.

Toto číslo snad pochází z diskusí týkajících se Středozemního moře, ale nyní se nezabýváme stejnou oblastí, hovoříme ve skutečnosti o oblastech zcela jiných! Takže, milí přátelé, vyčkejme: pokud po Evropské unii oprávněně požadujeme, aby se ujala vůdčí role v ochraně hlubokého mořského dna, což je správné, a doufáme, že se ostatní k tomuto procesu přidají, musíme být ve vztahu k životnímu prostředí zodpovědní, ale na druhou stranu též objektivní a rozumní. Pokud tedy po loďstvech, která chtějí lovit v dotčených oblastech, vyžadujeme předložení vědeckých studií, aniž by Komise byla schopna vyčíslit náklady na jejich vypracování, aniž by nám sdělila, zda členské státy budou moci hodnotit kvalitu těchto zpráv a reagovat na ně, a přesto po loďstvech předložení těchto zpráv vyžadujeme za účelem určení, zda je mořské dno zranitelné nebo ne, pak mějme rozum! Nechme tedy stranou 1 000 metrů.

Pokud někde existují zranitelné ekosystémy v hlubokém moři, mohou ležet v hloubce 800 nebo 1 200 metrů, ale to ukáží studie, jejichž předložení po loďstvech požadujeme před udělením rybářské licence: věc je takto prostá, a proto se domnívám, že tento problém je otázkou rozumného přístupu.

Na závěr jedna poznámka k závažnosti této otázky: říká se, že víme více o povrchu měsíce než o dně hlubokých moří, a z tohoto důvodu budeme všichni v tomto sále usilovat, abychom přispěli k lepšímu poznání mořského dna.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 5. června 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Síla tohoto návrhu nařízení spočívá v zavedení zásady předběžné opatrnosti a vydávání rybářských povolení při uplatnění hodnocení a potvrzení, že tyto činnosti nebudou mít negativní dopad na mořské ekosystémy. Jako fiktivní zpravodajka jsem považovala za nutné, aby tato hodnocení byla založena na jednotných kriteriích na úrovni Společenství, která by byla revidována Komisí, aby umožnila jednotné hodnocení od všech členských států.

Dále jsem navrhla vytvoření elektronického mapovacího systému s cílem vytvořit databázi zranitelných mořských ekosystémů, čímž by se snížily náklady a pracnost související s posuzováním a vydáváním povolení k rybolovu. Řečeno jinými slovy, navrhované prvky by sloužily k zefektivnění systému a zajištění optimální ochrany mořské biologické rozmanitosti.

Je rovněž nesmírně důležité, aby do konce roku 2008 Komise stanovila seznam oblastí uzavřených pro rybolov, čímž by označila lokality s potvrzenou a rovněž pravděpodobnou existencí zranitelných mořských ekosystémů. Nesmíme však opomenout roli, kterou hrají členské státy v ochraně mořské fauny pomocí plnění závazků vycházejících ze směrnice o přírodních stanovištích a označování mořských ekosystémů v národních právních předpisech v rámci sítě Natura 2000.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

27. Provádění obchodní politiky prostřednictvím účinných pravidel a postupů pro dovoz a vývoz (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0184/2008) Jean-Pierra Audyho za Výbor pro mezinárodní obchod o provádění obchodní politiky pomocí účinných pravidel a postupů pro dovoz a vývoz [2007/2256(INI)].

  Jean-Pierre Audy, zpravodaj.– (FR)Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, celní unie, která v roce 2008 oslaví své 40. výročí, byla jednou z prvních fází evropské integrace. Vedla ke zrušení dovozních a vývozních cel mezi členskými státy EU a k přijetí společného vnějšího sazebníku. Má základní význam pro řádné fungování vnitřního trhu a pro správné uplatňování obchodních dohod Unie. V rámci celní unie mají účinné postupy pro dovoz a vývoz zásadní význam pro zachování konkurenceschopnosti Unie a pro ochranu jejích obyvatel.

Pane komisaři, nedávno jste zveřejnili celní údaje za rok 2007, které ukazují, cituji: „nové znepokojivé tendence“. Řekl jste, že padělání stále ohrožuje naše zdraví, naši bezpečnost a naši ekonomiku. Je tu řada obav, pokud jde ochranu spotřebitele, a moje zpráva obsahuje návrhy týkající se dodržování evropských norem, zejména co se týká zdraví a bezpečnosti.

Dalším příkladem je otázka pašování cigaret, která byla loňského září vznesena v Parlamentu a pro niž jsem byl zpravodajem za svou politickou skupinu. Tehdy se objevil rozsah problému a byly odhaleny slabosti tranzitního režimu Společenství. Právě proto Výbor pro zahraniční obchod zpochybňuje kvalitu našeho celního systému a jeho schopnost vypořádat se s výzvami souvisejícími s globalizací obchodu, v jehož kontextu naši občané očekávají od Unie ochranu. To přinejmenším navrhuje Lisabonská smlouva, která v současnosti prochází schvalovacím procesem členských států, která v článku 1(4) uvádí, že ve vztazích s okolním světem bude Unie přispívat k ochraně svých občanů.

Na mezinárodní úrovni panuje největší nejistota ohledně výsledku kola jednání v Dohá, vedených Světovou obchodní organizací, kde se jakákoli dohoda jeví jako velmi vzdálená možnost. Všichni víme, že pokud neuspějí mnohostranná obchodní jednání, zůstane nám dvoustranný konkurenční boj – v němž, jak víme, platí zákon přežití silnějšího – a my budeme potřebovat silnou, účinnou celní unii. Dokonce i v rámci Světové celní organizace lze sledovat pomalejší pokrok, pokud jde o účinnost a globální harmonizaci celních postupů, což je následek bezpečnostních obav, které se objevily ve Spojených státech po událostech z 11. září.

Zpráva ovšem uvádí, že v oblasti mezinárodního obchodu mohou příliš přísná pravidla a postupy pro dovoz a vývoz působit jako necelní překážky. Já Komisi vyzývám, aby se zaměřila zejména na malé a střední podniky, které považují nepřiměřeně zatěžující celní pravidla a postupy za jednu z hlavních překážek mezinárodního obchodu. Celní systém musí obchod usnadňovat a zpráva navrhuje, aby se tato otázka stala předmětem mezinárodní dohody vyjednané nezávisle na agendě z Dohá.

Zpráva také zkoumá četné otázky spojené se sazebním zařazením, hodnotou, preferenčním a nepreferenčním původem zboží a doufá, že Komise vyslechne požadavky dotčených průmyslových odvětví.

Nakonec bych rád zdůraznil, že jasnou příčinou oslabování evropského celního systému je podle mého názoru pokračující nedostatečná harmonizace. Chápu, pane komisaři, že pro Komisi je reforma celního kodexu prioritou a že se jedná o dostatečně složitý úkol i bez přidání institucionální reformy. Rád bych však otevřel debatu návrhem, aby se zvážilo případné vytvoření integrovaných, koordinovaných vnitrostátních celních správ, s výhledem na posun směrem ke správě Společenství, která by měla na starost celní unii. Stále více proharmonizační povaha celních pravidel ve skutečnosti znamená, že funkce cel se po celé Unii de facto sjednocuje.

Jelikož postup změn ve Společenství, zejména změn, které se dotýkají výsad členských států, vyžaduje dlouhá časová období, domnívám se, že přišel čas tuto otázku nastolit. Je to otázka, která má jak symbolický význam, neboť korunuje čtyřicetileté úsilí o stále těsnější celní integraci, tak význam pragmatický, protože odráží potřebu účinnější celní organizace působící ve stále složitějším, rychle se rozvíjejícím světě, který na nás nebude čekat.

  László Kovács, člen Komise. − Paní předsedající, těší mne, že mi dáváte možnost reagovat na zprávu vypracovanou Jean-Pierrem Audym a jednomyslně přijatou Výborem pro mezinárodní obchod 6. května. Blahopřeji panu zpravodaji, který skvěle zdůraznil zásadní přínos celních právních předpisů a celních služeb k účinnému provádění společné obchodní politiky a který rovněž identifikoval důležité výzvy, kterým Unie v této oblasti čelí.

Mé služby se snaží zajistit, aby nařízení či dohody o mezinárodním obchodu plně zohlednily přínos celních koncepcí a postupů a též jejich nezbytná omezení. Aktivně též hájí zájmy Společenství na půdě mezinárodních organizací zabývajících se celními otázkami, především ve Světové celní organizaci a Světové obchodní organizaci.

To se týká zejména případu pravidel preferenčního a nepreferenčního původu zboží. 27. května byl Výbor pro mezinárodní obchod informován o současném stavu reformy těchto pravidel pro systém všeobecných preferencí. Na základě různých obdržených příspěvků jsem si jistý, že Komise bude schopna získat podporu členských států potřebnou pro dokončení této reformy.

To platí i pro případ vyjednávání s WTO o usnadnění obchodu. Komise je v této fázi stále přesvědčena, že dohoda o usnadnění obchodu by měla zůstat jedním z pilířů závěrů kola jednání v Dohá a neměla by být vypuštěna. Doposud dosažené výsledky jednání o usnadnění obchodu by pochopitelně v žádném případě neměly přijít nazmar.

Byly učiněny významné kroky v boji proti hrozbám, jež představuje padělání, pirátství a nebezpečné zboží. Do celních právních předpisů byly zavedeny nové postupy k zajištění bezpečnosti a zabezpečení. Modernizovaný celní kodex Společenství, který byl dnes zveřejněn, a rozhodnutí o elektronických clech, zveřejněné v lednu, představují milníky na cestě, jíž celní právní předpisy trvale dynamicky přispívají k ochraně evropských občanů, ale i k udržení konkurenceschopnosti naší ekonomiky prostřednictvím usnadňování oprávněného obchodu. Jsou příkladem výborné spolupráce mezi institucemi.

Zpráva dále oprávněně trvá na potřebě další harmonizace a jednotného přístupu při provádění celních právních předpisů a také dalšího zlepšování organizace a pracovních metod našich celních správ.

Podle mého názoru lze další harmonizace v provádění celních právních předpisů dosáhnout prostřednictvím následujících iniciativ: stávající práce na provádění modernizovaného celního kodexu a rozhodnutí o elektronickém clu; nového programu pro cílené sledování správného a jednotného uplatňování celních právních předpisů, a ve spolupráci s členskými státy posuzování potřeb a možností sbližování celních přestupků a trestů za ně. V tomto ohledu představuje program Cla 2013 též důležitý nástroj.

Na závěr bych se rád vyjádřil k bodům zprávy, týkajících se iniciativy Spojených států o 100% kontrolách. Komise využívá všech možných kanálů, aby americkým úřadům vysvětlila, že zvolily chybný postup pro zabezpečení dodavatelského řetězce. V dubnu poskytla Komise vládě Spojených států důkladnou zprávu, připravenou s přispěním členských států, která zdůrazňuje negativní dopad tohoto opatření na evropské přístavy, mezinárodní obchod a námořní dopravu.

  Zuzana Roithová , jménem skupiny PPE-DE. – (CS) Paní předsedkyně, chtěla bych ocenit iniciativní zprávu poslance Audyho, která upozorňuje na význam důsledného uplatňování celních opatření pro dobré fungování vnitřního trhu. Náš trh je ovšem stále více deformován nelegálním dovozem zboží ze třetích zemí. Týká se to nejenom pašeráctví, padělků a obcházení celních poplatků. Na náš trh proudí také zboží, které nesplňuje evropské normy na bezpečnost a řada z nich přesto nese značku shody. Bohužel kapacity celních orgánů na takovou kontrolu nemohou nikdy stačit. Náš výbor se přesvědčil, jak v Antverpách je denně zkontrolováno jen půl procenta kontejnerů. Všechny tyto jevy podrývají důvěru ve vnitřní trh. Poškozeni jsou spotřebitelé a také evropští výrobci, kteří sami takové nekalé konkurenci čelit nemohou. Již čtyřicet let máme celní unii a přesto členské státy dosud nepostupují dostatečně jednotně při uplatňování celního práva. Například existují podstatné rozdíly v pravidlech pro sazební zařazování, hodnotu a původ preferenčního a nepreferenčního zboží. Spolu se zpravodajem jsem přesvědčena, že by situaci zlepšila vyšší úroveň harmonizace, Komise by měla také reagovat na oprávněné stížnosti vůči jednotnému uplatňování kritéria přidané hodnoty, např. ze strany textilního průmyslu. Příliš přísná a komplikovaná celní opatření znesnadňují přístup na mezinárodní trh zejména pro malé a střední podnikatele a je zřejmé, že by evropské konkurenceschopnosti prospělo zjednodušení, modernizace, harmonizace postupu pro dovoz a vývoz zboží.

  Francisco Assis, jménem skupiny PSE. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, rád bych především poblahopřál panu Audymu ke zprávě nejvyšší kvality, jak v oblasti obsažených myšlenek, tak předložených návrhů.

Jak zpráva výslovně uvádí, v současnosti jsou cla multifunkčním nástrojem. Mají úlohu fiskální, což byla jejich původní role, ale i ekonomickou a ve stále větší míře i roli v ochraně bezpečnosti evropských podniků a spotřebitelů.

Z ekonomického hlediska musí cla usnadňovat mezinárodní obchod, což je rozhodně v zájmu Evropské unie. Musí ovšem plnit i svou bezpečnostní úlohu, pokud jde o maření a boj proti padělání a pirátství, musí bojovat proti nekalé konkurenci, která podkopává pozici některých evropských podniků, zejména ve slabších odvětvích. Musí též plnit svou roli při ochraně životního prostředí a veřejného zdraví, jež se stále více dostávají do popředí zájmu naší společnosti. Právě proto musíme pokročit dále.

Podle našeho názoru je návrh nastíněný zpravodajem dobrý, protože usiluje o harmonizaci celního systému. Máme totiž obchodní politiku Společenství i celní politiku Společenství, ale pak zde máme řadu vnitrostátních správních úřadů, které ne vždy ideálně spolupracují. K zajištění ochrany zájmů evropských výrobců a spotřebitelů by přispěl rychlejší postup harmonizace. Postup prostřednictvím přijetí nových postupů, zavedením lepší koordinace a vytvořením podmínek pro účinnou harmonizaci celní správy na úrovni Společenství. Evropským občanům, výrobcům i spotřebitelům tím prokážeme dobrou službu.

Je zde i další problém, který se dotýká malých a středních podniků a který považuji za velmi důležitý. Zabývá se jím zpráva, pozornost mu věnoval i předchozí řečník. Naše malé a střední podniky jsou velmi zranitelné v situacích, kdy se potýkají s nekalou konkurencí, a náš celní systém není vždy připraven se s takovou hrozbou vypořádat. Musíme tedy v této oblasti silně investovat a zlepšit koordinaci se samotnými malými a středními podniky. Ty se v pravidlech a postupech ne vždy jasně orientují a jsou tak znevýhodněny, co se týče přístupu k mezinárodnímu obchodu.

Skončím stejně, jako jsem začal, blahopřáním autorovi této zprávy, která Evropě v této velmi důležité, specifické oblasti prokázala dobrou službu.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, rád bych se ve svém příspěvku jménem skupiny UEN soustředil na tři otázky.

Za prvé, mnohé země zapojené v mezinárodním obchodu, dokonce i členové WTO, nedodržují společenské a ekologické normy, což vede ke snížení výrobních nákladů a následně i k narušení spravedlivé hospodářské soutěže. Tato skutečnost musí být vzata v potaz při usnadnění vstupu zboží pocházejícího z těchto zemí na evropský trh, jinak dojde v mnohých oblastech k vytlačení evropských výrobců.

Za druhé, otevírání evropského trhu zemědělským produktům z třetích zemí výměnou za otevření těchto zemí pro vývoz evropských průmyslových produktů je ve skutečnosti uskutečněním myšlenky komisaře Mandelsona, že Evroská unie ve vyjednávání ve WTO musí učinit ústupky jiným zemím, protože Unie vývozem průmyslového zboží vydělává více, než kolik vyplácí na chabou ochranu zemědělství, ale to bohužel znamená další oslabování evropského zemědělského potenciálu.

A konečně za třetí, Komise musí reagovat mnohem rychleji než dosud na porušování dohod o přístupu na evropský trh ze strany vývozců z třetích zemí, a pokud dovoz z těchto zemí potlačuje evropskou výrobu, musí Komise jednat bez prodlení, nikoli až po uplynutí několika měsíců.

  Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, zdá se, že tu dnes máme jakýsi celní dýchánek se zprávou pana Markova o systému všeobecných preferencí a se zprávou pana Audyho o necelních překážkách, jinými slovy o pravidlech a postupech pro dovoz a vývoz, jež nazýváme administrativním protekcionismem či pokryteckými celními překážkami. Světová obchodní organizace sice často hovoří o snižování sazeb podle Všeobecné dohody o clech a obchodu GATT, ale přesto tu máme ještě jemný protekcionismus ve formě kvót, maximálních sazeb – Evropa jich má více než 110, Kanada 430 – a stupňovaných dovozních cel, které zabraňují industrializaci malých států, a to už nemluvím o seznamu citlivých výrobků, systému všeobecných preferencí, který je podmíněn dodržováním lidských práv, a současné velmi subjektivní situaci v oblasti celních pravidel původu, hodnoty nebo celních položek. Evropa má více než 5 000 celních položek. Jen v zemědělství jich máme 2 726. Japonsko jich má 1 890 a Spojené státy 1 779, takže co si máme počít se zbožím, když dojde na celní položky? Kam například zařadíme mumii, která je sem přivezena z Egypta na výstavu? Zařadíme ji jako sušenou rybu!

Zpráva pana Audyho se těmito problémy zabývá a pozoruje, že se Spojené státy vrátily zpět do celního mccarthyismu s bezpečnostními hony na čarodejnice. Skončila doba pacifistického postoje papeže Jana Pavla II a jeho slavné homilie z roku 1978 („Otevřete hranice států, politických a ekonomických systémů, širokých prostor civilizace a kultur Boží milosti. Nestrachujte se!). Proto došlo ke kolu jednání v Dohá, které stále pokračuje i deset let po svém zahájení, zatímco Uruguayské kolo trvalo, pokud to tak mohu říci, pouhých osm let.

Kde leží kořen tohoto problému? Vychází ze skutečnosti, že cla mají 2 000letou historii, jejich původ lze nálezt ve starověkém Římě, v římském mýtu. Dnes se však píše 21. století, a proto, pane komisaři, potřebujeme novou celní technologii. Vědci naštěstí tuto novou technologii vynalezli, zahrnuje odpočitatelná cla, která mohou být přizpůsobena podle rozdílu ve výrobních nákladech, jsou vratná, může se s nimi obchodovat a lze je upravit, aby se pomohlo rozvojovým zemím.

Právě tuto novou celní technologii byste, pane komisaři, měli předložit při jednáních WTO, abychom se mohli zbavit našeho zastaralého celního systému.

  Marusya Ivanova Lyubcheva (PSE) . – (BG) Paní předsedající, pane komisaři, vážení kolegové, dnes se zabýváme velmi důležitou zprávou. Účinná obchodní politika je totiž nástrojem regionální i širší integrace.

Dovoz a vývoz, spolu s jejich spolehlivými pravidly a postupy, nám umožňují chránit vnitřní hospodářský prostor Evropy. Zpráva je psána v objektivním, kritickém, nicméně konstruktivním duchu. Zaměřuje se na několik oblastí, dvoustrannou, regionální a mnohostrannou vzájemnou prospěšnost, společné regionální vyhlídky a na zlepšení konkurenceschopnosti Evropské unie prostřednictvím tržních nástrojů zabraňujících vytlačení evropských výrobků z trhu.

Obchod určuje významnou část hospodářského růstu některých zemí. Z tohoto pohledu jsou pravidla pro dovoz a vývoz nanejvýš důležitá. Jejich provádění a kontrola mají obzvláštní význam zejména pro některé nové členské státy, jako je například Bulharsko, kde vyšší úroveň vývozu způsobuje vznik obchodního deficitu.

V tomto případě se otázka přístupu na trh třetích zemí stává klíčovou. Potíže nových zemí s přístupem na vnější trhy, i když jejich zboží splňuje všechny požadavky, vytvářejí podmínky pro nerovné zacházení. Právě proto potřebuje naprosto soudržné právní předpisy a jejich naprosto soudržné uplatňování.

Práce vnitrostátních celních orgánů má klíčový význam pro správnou činnost účinného obchodního systému, zejména v souvislosti s jejich dalšími úkoly, bojem proti padělání a podvodům, ochranou práv duševního vlastnictví a ochranou spotřebitelů.

Pro spolupráci vnitrostátních celních orgánů je třeba dobré organizace. Stejně tak důležité je přijmout opatření, jež zajistí správnou motivaci celních orgánů v rámci správních řešení jednotlivých členských států a zároveň poskytnou celním orgánům ochranu a podporu při plnění jejich poslání.

Lze uvažovat o zřízení specializovaných středisek v zemích, které hrají klíčovou roli v obchodu s třetími zeměmi nebo regiony. Takový krok by přispěl k rozvoji účinné obchodní politiky Evropské unie.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Paní předsedkyně, já jsem chtěla ještě upozornit na jeden bod, který tady nebyl diskutován, a chci se obrátit na pana komisaře, zeptat se ho, jaké kroky už učinila Evropská unie ve vztahu k opatřením na americké straně, jaké vidí cesty pro lepší koordinaci obchodních postupů právě v rámci transatlantických vztahů a v podstatě, zda vidí nějakou možnost v nalezení nějaké dobré balance, dobré rovnováhy mezi bezpečnostními opatřeními a samozřejmě i potřebou vytvořit flexibilnější a pružnější trh mezi Evropou a Amerikou. Narážím na opatření týkající se kontejnerů, která jsou uvedena také ve zprávě kolegy Audyho.

  László Kovács, člen Komise. − Paní předsedající, především bych vám rád poděkoval za váš zájem a za váš příspěvek ke zlepšení právních předpisů a postupů v oblasti cel. Rád bych zdůraznil, že dotyčné právní dokumenty – modernizovaný celní kodex a rozhodnutí o elektronickém clu – činnost celních služeb Evropské unie vylepší, urychlí a dokonce zlevní. Já jsem pochopitelně připraven Parlamentu poskytnout informace o vývoji v oblasti celních právních předpisů a jejich provádění.

1. dubna Komise přijala nové sdělení o strategii pro vývoj celní unie, která byla podpořena usnesením Rady. Budoucí iniciativy v oblasti cel, které vycházejí z tohoto sdělení, budou podporovat snahy o přiměřenou vyváženou odpověď na dvojí výzvu, jíž cla čelí – na jedné straně zajistit bezpečnost a zabezpečení zboží na vnějších hranicích, na druhé straně usnadnit obchod. Z tohoto důvodu iniciativa předpokládá posun od současných celních formalit a kontrol, založených na jednotlivých transakcích, směrem k systémovému řešení, zaměřujícímu se na systémy vnitřní kontroly a dodavatelské řetězce hospodářských subjektů. Tento nový postoj znamená, že bude zapotřebí nových pracovních a kontrolních mechanismů a nové strategie řízení rizik. Vytvoří také platformu pro spolupráci s členskými státy na vytvoření nejvhodnějších provozních struktur, která by v budoucnu umožnila účinné fungování celní unie.

Co se týká otázky paní Roithové ohledně iniciativy Kongresu Spojených států o stoprocentní kontrole: Ještě předtím, než ji Kongres schválil, jsme vyvinuli značné úsilí, aby byl návrh změněn, ale neuspěli jsme. Vláda Spojených států projevila značné pochopení, protože si uvědomuje, že zavedení takových opatření by bylo jednostranným krokem, a tudíž v rozporu s naším dvoustranným a mnohostranným přístupem. Vláda Spojených států chápe, že by tak rozhodně nedošlo ke zvýšení bezpečnosti, ale naopak k vytvoření falešného pocitu bezpečí, který by odvedl zdroje a pozornost od skutečně účinných bezpečnostních opatření.

Naší koncepcí je budoucí uznání bezpečnostních norem, bezpečnostních kontrol, výsledku bezpečnostních kontrol a také vzájemné uznání partnerství v celním obchodu: smlouvy o clech a daních na americké straně a pověřeného hospodářského subjektu na straně Evropské unie. Zmiňuji to proto, že se zde ve vztahu k malým a středním podnikům mluvilo o tom, že systém s pověřeným hospodářským subjektem těmto podnikům ulehčí život.

Nedávno jsme vládě Spojených států poskytli naše informace, když jsme v dubnu předložili zprávu Michaelu Chertoffovi a Úřadu pro cla a ochranu hranic Spojených států, v níž jsme vysvětlili, jaké potíže od zavedení stoprocentní kontroly očekáváme: narušení obchodu, námořní dopravy a také dvoustranných obchodních vztahů. Jedno číslo na ukázku: za jeden jediný rok Spojené státy obdrží po moři deset milionů kontejnerů. My jsme z Evropské unie odeslali kolem dvou milionů kontejnerů a tento systém, pokud by byl zaveden, by zahrnoval více než 700 přístavů po celém světě, takže si lze představit rozsah problémů, které by způsobil. Doufáme, že americká vláda i zákonodárci postupně pochopí, že rozhodně nedojde ke zvýšení bezpečnosti, ale vznikne řada závažných problémů v oblasti dvoustranného a mnohostranného obchodu.

Uzavřel bych tím, že jak zpráva zmiňuje, rok 2008 je rokem čtyřicátého výročí existence celní unie. V této oblasti to bude i rok nového počátku pro Společenství a členské státy.

  Jean-Pierre Audy, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři Kovácsi, děkuji vám za vaše odpovědi. Rád bych též poděkoval zaměstnancům Komise, s nimiž jsem pracoval, členům Výboru pro mezinárodní obchod, jako je pan Musquar, a zpravodajům z různých politických skupin, jako je pan Assis. Těší mne, že zde vidím i kolegyni Lyubchevovou, se kterou jsme nedávno spolupracovali v jiné záležitosti.

Paní Roithová, právem jste obrátila pozornost k problému stoprocentních kontrol. Vám, pane komisaři, patří dík za odhodlání, s nímž nás hájíte. Není to poprvé, co se v těchto otázkách Evropská unie musí bránit útoku ze strany Spojených států. Museli jsme už obhajovat náš celní systém v případu předloženém orgánu WTO pro řešení sporů (DSB), který jsme vyhráli, částečně i zásluhou vašich zaměstnanců, pane komisaři. Bráníte nás oprávněně.

Pan Martinez nám vysvětlil svou teorii obrácených cel. Vysvětloval mi ji i v prosinci 2005, kdy jsme spolu byli v Hongkongu. Stále ji nechápu, ale doufám, že se jednou dožiju dne, kdy pochopím jejich souvislost s mumiemi a sušenými rybami.

Rád bych poděkoval všem politickým skupinám za podporu, kterou této zprávě projevily. Lidé si doufám uvědomují, že tento stále složitější a dynamičtější svět by v minulosti konflikt vyřešil vojenskou silou. Dnes máme místo války armád válku hospodářskou a sociální. Namísto mrtvých máme nezaměstnané. Nevíme vlastně ani, kdo je naším nepřítelem. V tomto klimatu světové hospodářské a sociální války potřebujeme silnou celní unii a mechanismy pro dovoz a vývoz, které chrání – mluvím o ochraně, nikoli protekcionismu – naše podniky, občany a Evropskou unii obecně.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:00.

28. Nucená prostituce a obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování (rozprava)

  Předsedající. Dalším bodem je ústní dotaz (O-0062/2008 – B6-0160/2008) Anny Záborské jménem Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví pro Komisi o nucené prostituci a obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování.

  Corien Wortmann-Kool , autorka. − (NL) Paní předsedající, pane komisaři, prostřednictvím těchto dotazů by parlamentní Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví rád obrátil pozornost k obrovskému problému týkajícímu se obchodu se ženami a nucené prostituce v Evropské unii. Nejsou k dispozici žádné přesné údaje, ale podle hrubých odhadů zločinecké gangy každoročně obchodují se statisíci žen a dívek, které jsou pak nuceny k prostituci v našich členských státech. Je to ponižující záležitost a přístup Evropské unie a členských států má naneštěstí minimální výsledky.

Je dobře známo, že velké události typu významných fotbalových turnajů přitahují pozornost zločineckých organizací zapojených v těchto ponižujících činnostech. Právě proto zahájil Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví na Mezinárodní den žen 8. března 2006 kampaň, která má veřejnost upozornit na potřebu zamezit obchodu se ženami a nucené prostituci během mistrovství světa ve fotbale 2006 a bojovat proti němu. Tato osvětová kampaň nazvaná „Červená karta pro nucenou prostituci“ dosáhla významného úspěchu tím, že nejen návštěvníkům zápasů, ale i společnosti ukázala, že je třeba proti obchodu se ženami a nucené prostituci aktivně bojovat. Výsledky přístupu Evropské unie a většiny členských států jsou však bohužel stále zklamáním. Rádi bychom proto znovu tuto otázku nastolili ukázali a divákům i společnosti během Eura 2008, konaného tento měsíc, že tento druh násilí na ženách a dívkách je nepřijatelný.

V roce 2005 Komise a Rada přijaly podrobný akční plán na výměnu osvědčených metod, norem a postupů pro potírání obchodu se ženami a jeho prevenci. Je zapotřebí, aby členské státy tento plán uskutečnily. Na toto téma se zaměřuje i jedna z našich otázek. V dotčených oblastech, jako jsou například preventivní strategie zaměřené na jednotlivá pohlaví, včetně programů v zemích původu žen a dívek, v osvětových opatřeních a v hodnocení jejich účinnosti, je potřeba koordinované politiky. Může tedy Komise zodpovědět následující dotazy?

Byl proveden akční plán, co se týče obchodování se ženami za účelem sexuálního zneužívání, jaké byly jeho výsledky a jak byl účinný? Jaká konkrétní opatření nahlásily členské státy v oblasti boje proti obchodu s lidmi za účelem sexuálního zneužívání? Do jaké míry provedly členské státy správně směrnici 2004/81/ES a jaké kroky Komise podnikla v případě, že se tak nestalo? Je už k dispozici studie, požadovaná Výborem pro práva žen a rovnost pohlaví od ledna 2006, o vztahu mezi právními předpisy o prostituci a rozsahem obchodování s ženami a dívkami za účelem sexuálního zneužívání? Může Komise naznačit, jestli – a pokud ano, tak jakým způsobem – má v úmyslu podpořit členské státy v dalším rozvoji mezinárodní policejní spolupráce v oblasti boje proti obchodu s lidmi a nucené prostituci? Jak může Komise podpořit kampaň „Červená karta pro nucenou prostituci“ pořádanou výborem? Je příslušný komisař připraven zaslat dopis vládám Rakouska a Švýcarska a vyzvat je k boji proti obchodu se ženami a nucené prostituci během nadcházejícího fotbalového turnaje Euro 2008 a k podpoře naší kampaně „Červená karta pro nucenou prostituci“?

Paní předsedající, je obecně známo, že velké fotbalové turnaje jsou zdrojem zábavy a potěšení pro diváky a fanoušky, ale toto je problém, který představuje odvrácenou stranu těchto událostí, problém, kterému je třeba věnovat pozornost, a to nejenom slovy. Nakonec i známý holandský fotbalový popěvek říká „geen woorden maar daden“ [činy mluví hlasitěji než slova]. Doufám, že s tím souhlasí i pan komisař.

  László Kovács, člen Komise. − Paní předsedající, přestože tato otázka nespadá do mého portfolia, mám tu čest zde zastoupit svého přítele a kolegu Jacquese Barrota a zúčastnit se této debaty, neboť jsem přesvědčen, že se jedná o velmi důležitý problém.

Rád bych vás ujistil, že Komise je plně odhodlána bojovat proti obchodu s lidmi, jenž považuje za příkré porušování lidských práv a za velmi závažný trestný čin. Obzvláště se angažuje v boji proti nucené prostituci.

Zde vznesené dotazy celkově pokrývají tento složitý problém. Začnu tedy první z nich. Akční plán Evropské unie z roku 2005 týkající se osvědčených metod, norem a postupů, který byl odstartován Radou, obsahuje řadu ambiciózních opatření pro potírání obchodování s lidmi. Na základě informací poskytnutých členskými státy máme dojem, že přes dosažení určitých výsledků zůstává situace neuspokojivá v oblasti trestního stíhání i v oblasti pomoci obětem, což je obzvláště důležité.

Do konce roku Komise předloží zprávu o plnění plánu. Toto zhodnocení situace by mohlo poskytnout základ pro rozhodování, jaké kroky a v jaké podobě v budoucnu učinit.

Otázka číslo 2: Ochrana obětí obchodu s lidmi je povinností z hlediska ochrany lidských práv. Navíc je základní podmínkou pro úspěšné stíhání obchodníků, neboť svědectví obětí jsou klíčová pro vynesení odsuzovacích rozsudků. Směrnice 2004/81/ES se nese v tomto duchu, když poskytuje období reflexe, kdy se oběť může zotavit a vymanit z vlivu obchodníků, a uděluje obětem povolení k pobytu.

Všechny členské státy vázané výše uvedenou směrnicí, s výjimkou Španělska a Lucemburska, Komisi oficiálně oznámily plné provedení tohoto právního nástroje. Komise se rozhodla podat na tyto dva členské státy žalobu u Soudního dvora Evropské unie.

Co se týká provádění směrnice, v lednu 2007 Komise zahájila studii hodnotící provádění 10 směrnic z oblasti azylové a přistěhovalecké politiky so vnitrostátního práva. Mezi nimi je i tato směrnice.

Závěry studie, které Komise brzy získá, poskytnou základ pro systematické sledování stávajícího acquis v této oblasti v souladu s článkem 226 Smlouvy o ES.

Otázka číslo 3: Komise rovněž zahájila studii hodnotící právní předpisy členských států a situaci v oblasti obchodu s lidmi. Výsledky této studie by měly být k dispozici do konce února 2009.

Otázka číslo 4: Nucená prostituce a obchodování s lidmi jsou porušením základních práv a formou organizovaného zločinu. Úsilí v boji se zločineckými sítěmi musí být nadnárodní. Výsadní kanál pro mezinárodní spolupráci mezi policejními sbory členských států poskytuje Europol. Navíc je boj proti obchodu s lidmi prioritou finančního programu Předcházení trestné činnosti a boj proti ní, který podporuje nadnárodní projekty spolupráce zapojující donucovací orgány i nevládní organizace.

Závěrem k otázce č.5. Kampaň „Červená karta pro nucenou prostituci“ zahájená při příležitosti mistrovství světa ve fotbale 2006 byla správným krokem k šíření osvěty o obchodu s lidmi za účelem nucené prostituce. Přestože vyhodnocení německých úřadů ukazuje, že v roce 2006 nedošlo k obávanému nárůstu nucené prostituce a obchodu s lidmi, vítáme všechny iniciativy, které mají za cíl informovat veřejnost, poskytovat osvětu, předcházet tomuto odpudivému zločinnému jevu a pomáhat jeho obětem.

  Manolis Mavrommatis , jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, příští sobotu začíná v Rakousku a Švýcarsku fotbalové mistrovství Evropy. Po mistrovství světa je to druhá největší sportovní událost. Bylo zjištěno, že na zápasy se vypraví 2,5 milionů fanoušků z celé Evropy. Rovněž tak ale bylo oznámeno, že, jak se tomu děje u velkých sportovních událostí, do míst, kde se budou konat zápasy, se sjede velké množství žen z celého světa, odhaduje se 25 000, bohužel ne proto, aby podpořily svůj tým, ale proto, že jsou nuceny k prostituci. Jsem přesvědčen, že mezinárodní společnost a obzvláště EU a Evropský parlament nad tím nemohu mávnout rukou.

Paní předsedající, pane komisaři, vyslechli jsme, že intervence Evropského parlamentu v roce 2006 v podobném případu mistrovství světa v Německu přinesla pozitivní výsledky. Tehdy se udával počet žen nucených k prostituci na 40 000 až 60 000. Myslím, že by tedy stálo za to, abychom znovu přistoupili k činu, jako jsme učinili v roce 2006 na podnět otázky k ústnímu zodpovězení paní Wortmannové-Koolové. Navrhuji, aby předseda Evropského parlamentu a příslušný komisař zaslali dopis, podobný jako pan Frattini poslal Angele Merkelové v roce 2006. Měl by být adresován jak organizačnímu výboru, tak UEFA, a měl by vyjadřovat naše obavy, že se sportovní událost změní v nekontrolovanou zábavu, jejíž obětí budou ženy.

Pane komisaři, dámy a pánové, jsem si jistý, že pokud budeme postupovat jednotně a připoutáme pozornost k tomu, co říkáme, podaří se nám odvrátit nebezpečí, které nám ani společnosti neslouží ke cti a naopak umožňuje zneužívání lidského utrpení.

  Lissy Gröner, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, pár dní před zahájením evropského fotbalového mistrovství se rozhodl Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví – a já doufám, že celý Evropský parlament – znovu ukázat červenou kartu nucené prostituci. Každoročně se až 800 000 žen po celém světě stává obětí obchodu s lidmi za účelem sexuálního zneužívání. Jedná se v současnosti o jedno z nejhorších porušování lidských práv, a dokonce i v případě významných sportovních událostí je rychlý sex v blízkosti sportovišť spojen s tímto novodobým otroctvím.

V době konání mistrovství světa v Německu před dvěma lety jsme iniciovali rozsáhlou debatu zde v Parlamentu a zahájili kampaň s cílem za podpory fanoušků a veřejnosti zabránit mocné vlně nucené prostituce a s ní spojených negativních jevů, jíž se odborníci obávali. Poté však tento problém opět sešel z očí.

Představili jsme právní iniciativy a na základě zkušeností získaných v německé kampani a za silné podpory ženských organizací se nám podařilo ustanovit opatření na ochranu obětí a ukázat tíživou situaci dotčených žen, jež většinou pocházely ze zemí střední a východní Evropy. Ty se nacházejí v bezvýchodné situaci, na jedné straně porušují zákon, protože nemají povolení k pobytu, na druhé straně jsou oběťmi, protože jsou bezohledně zneužívány obchodníky s lidmi.

Přijetím opatření na ochranu obětí, mezinárodní spoluprací a vydáváním legitimních povolení k pobytu jsme pokročili vpřed. Nyní bychom rádi prostřednictvím veřejnosti v Rakousku a Švýcarsku znovu obrátili pozornost k tomuto problému. V Německu socialistický ministr spravedlnosti ohlásil tvrdé tresty pro zákazníky využívající nucené prostituce.

Zůstává však celá řada mezer v zákonech a je na Parlamentu, aby zajistil jejich odstranění. Ráda bych požádala Komisi o podporu v této otázce.

  Siiri Oviir, jménem skupiny ALDE. – (ET) Pane komisaři, dámy a pánové, je příznačné, že o tomto temném problému hovoříme za temné noci. Každoročně jsou statisíce žen zneužívány v evropském sexuálním průmyslu. Je to průmysl rychle rostoucí, využívající nových technologií, trestné činnosti, drog, spousty peněz, ale jeho podstata se dá shrnout jedním slovem: násilí.

Je obecně známo, že většinu žen k prostituci přivedou špatné sociální podmínky, především chudoba a nezaměstnanost. Většina prostitutek pochází právě z oblastí s vyšší nezaměstnaností, což jsou v případě Evropské unie chudší východoevropské státy. To ukazuje, že Evropská unie a její jednotlivé členské státy musí především pracovat na zvýšení profesních schopností žen v rizikových skupinách a podniknout v jejich prospěch aktivní opatření v oblasti pracovního trhu.

Není pochyb, že osvětové kampaně typu „Červené karty pro nucenou prostituci“ jsou důležité a po určité období připoutají pozornost veřejnosti k tomuto problému. Domnívám se však, že otázka nucené prostituce a komerčního sexuálního zneužívání žen musí zůstat v popředí zájmu společnosti a veřejnosti trvale. Pozoruji, že často je účinnější a levnější financovat preventivní opatření, než se neustále vypořádávat s následky tohoto problému.

K preventivním opatřením je třeba přidat zlepšenou spolupráci policejních sborů členských států, zejména v schengenském prostoru. Vyzývám Komisi a politické strany zde zastoupené k rozhodnosti, ke skoncování s prostitucí a k podpoře zákazu využívání služeb prostitutek v jejich domovských státech. Zmrazení poptávky též povede k dosažení našeho konečného cíle. Nakonec je nutné zdůraznit, že napříč Evropskou unií musí fungovat politika nulové tolerance vůči nucené prostituci a obchodu s lidmi. Je čas přijmout rozhodnutí a jednat.

  Hiltrud Breyer , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, víme, že obchodování se ženami za účelem nucené prostituce musí být postaveno mimo zákon a potíráno po celém světě. Je to skandální záležitost neslučující se s evropskými hodnotami a lidskými právy. Víme také, že obchod s ženami se nezastavuje na hranicích. Potřebujeme tedy evropské, globální řešení této otázky, řešení, které však musí přesahovat pouhé hraniční kontroly a represivní opatření.

V podstatě je pozitivním znamením, že se o tomto tématu v posledních zhruba deseti letech jednalo, ale vše se jednostranně zaměřovalo jen na hraniční kontroly, zatímco prevence a ochrana obětí byly bohužel dosud zanedbávány. Zároveň nemáme žádný signál, že je vše vyřešeno. Stále více a více lidí – žen a dívek – se stává obětí sexuálního zneužívání, i když, jak zmínila paní Grönerová, v průběhu mistrovství světa v roce 2006 k obávanému nárůstu nedošlo. Víme ovšem, že odhadovaný počet nenahlášených případů je vysoký. Příliš zřídka dochází k tvrdým zákrokům proti obchodníkům s lidmi, příliš zřídka jsou stíháni bezohlední zločinci. Evropská komise tuto skutečnost potvrdila v odpovědi na dotaz, který jsem vznesla v Parlamentu.

V Německu, ale i v Evropě se nyní zaměřujeme na lepší ochranu obětí. V tomto ohledu mne poněkud zklamalo, že Komise je zřejmě schopna pouze pronášet líbivá slova, ale ve skutečnosti pro zlepšení situace nic nedělá. Není jasné, jak se Komise zasazuje o uplatňování směrnice o ochraně obětí obchodování s lidmi v členských státech, nedochází ani k sledování jejího uplatňování. Velmi mne zklamalo, když v odpovědi na mou druhou otázku v Parlamentu Komise pouze poukázala na studii o provádění nařízení o ochraně obětí obchodování s lidmi v Německu.

Ráda bych požádala Komisi, aby konečně zaujala pevné stanovisko ohledně toho, zda se nařízení řádně plní nejenom v Německu, ale i v ostatních členských státech EU. Nemůže přeci platit, že Komise neví, zda jsou její vlastní právní předpisy řádně uplatňovány! To by bylo známkou neschopnosti.

Co se týká migrace, měli bychom se zaměřit nejen na následné stěhování rodinných příslušníků, ale také na možnosti, jak ženám umožnit legální stěhování, aby se nemusely vrhat do náruče obchodníků s lidmi.

  Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Paní předsedající, statisíce žen a dětí v EU jsou převáženy jako zboží. Jsou sexuálně zneužívány, týrány, ohrožovány, využívány a zbaveny veškeré lidské důstojnosti. Jakého zločinu se dopustily, že musí nést takovýto osud? Jejich zločinem je ve skutečnosti chudoba, nedostatek sociálních práv a skutečnost, že existují muži, kteří se domnívají, že peníze jim dávají právo nakládat s ženami a dětmi jako se zbožím. Mladé dívky se většinou nechají zlákat falešnými sliby o práci a dobrých výdělcích, ale pak začne noční můra.

K hanbě Evropské unie a jejích členských států tento obchod pokračuje a dokonce roste. Nikdo se nemůže vymlouvat: „My jsme nic nevěděli.“ Víme, ale příliš málo se dělá. Musíme tedy získat odpověď Komise na otázky vyplývající z kampaně „Červená karta pro nucenou prostituci“.

Trvám na tom, že obchod se sexuálními otroky je formou terorismu. EU a její členské státy velmi účinně přijaly lepší či horší opatření pro boj proti terorismu. Ovšem této jeho formě, která zraňuje ženy a děti, není přisuzována stejná priorita ani v EU, ani v členských státech.

Musíme si také uvědomit, že do tohoto tragického obchodu se zapojuje stále více mužů. Muži se musí nejenom sami zdržovat využívání placeného sexu. Musí také ukázat ostatním mužům, že není správné si kupovat ženská těla. Právě na mužích závisí snížení poptávky a následně i obchodu s ženskými těly, protože dokud bude existovat poptávka a trh s velkými finančními zisky, obchod bude pokračovat. A já opakuji: ženy nejsou na prodej. S tím musíme skoncovat.

  Ivo Belet (PPE-DE). – (NL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v usnesení o budoucnosti profesionálního fotbalu, které jsme loni přijali v těchto lavicích, jsme výslovně vyzvali Komisi k přijetí opatření pro boj s trestnou činností spojenou s profesionálním fotbalem, jako je nucená prostituce. To jsme v tomto textu výslovně uvedli. Je třeba si uvědomit, že není chybou fotbalových organizací, že tyto jevy velké turnaje doprovází. Téměř neoddělitelně provází veškeré rozsáhlé mezinárodní události. Svět sportu má však všechny důvody usilovat o účinné a úplné řešení tohoto problému, protože nedává smysl, dámy a pánové, abychom vyžadovali a usilovali o fair play uvnitř stadiónů, bojovali proti rasismu na sportovištích, zatímco je na stadionech a v jejich okolí tolerováno otroctví. Preventivní kampaň „Červená karta pro nucenou prostituci“ fungovala výborně během mistrovství světa v Německu v roce 2006. Zúčastnilo se jí kolem 1000 místních a regionálních akčních skupin a sdružení, což mělo zřejmý odstrašující účinek na obchodníky s lidmi a další zločinecké organizace. Výsledkem bylo – jak už pan komisař zmínil –, že během misrovství světa v Německu 2006 došlo jen k několika desítkám případů nucené prostituce a ty obecně nebyly přímo spojeny s mistrovstvím.

Je tedy zřejmé, že osvěta a preventivní kampaně fungují. Jsou velmi účinné, a my jich proto musíme znovu využít během nadcházejícího mistrovství Evropy, které začíná tento týden. Proto, pane komisaři, vyzýváme Evropskou komisi, aby v této záležitosti zaslala dopis příslušným vládám, tedy vládám Rakouska a Švýcarska, jak zde už oprávněně požadovala paní Wortmannová-Koolová. Opakuji naši otázku: Můžete vyhovět naší žádosti a tady a teď potvrdit, že tuto iniciativu podpoříte?

Rád bych učinil ještě jednu poznámku: samotná prevence nepostačuje. Členské státy v roce 2005 souhlasily, že budou předcházet a potírat obchodování s lidmi, ale na národní úrovni je akční plán, o němž jste tu, pane komisaři, mluvil, jen mrtvým dokumentem. Nyní tedy nastal čas orgánům tento akční plán připomenout. Už před dvěma lety tehdejší komisař, pan Frattini, prohlásil, že je třeba v tomto ohledu posílit roli Europolu a Eurojustu, a Parlament ve svém usnesení výslovně požadoval totéž. Věříme tedy, pane komisaři, že vzhledem k tomuto turnaji Komise a Rada vyvinou co největší úsilí, aby sliby proměnily v skutky.

  Christa Prets (PSE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, obchod s lidmi je, jak jsme slyšeli, zločinem proti lidskosti, zaměřeným zejména na ženy – novou formou otroctví a velmi ziskovým obchodem, který je velmi rozvinutý a podle OBSE dosahuje ročního obratu 44 miliard EUR. To si zaslouží delší diskusi a zdůraznění jeho různých aspektů.

Dnes se zabýváme obchodem se ženami a nucenou prostitucí po kampani, kterou jsme vedli během mistrovství světa v Německu 2006. Parlamentu byla též předložena zpráva, kterou jsem vypracovala a která se zabývala nucenou prostitucí. V ní jsme od Komise požadovali přijetí různých opatření. Odpovědí byl akční plán. Už tu dnes opakovaně zazněla otázka o jeho provádění a já bych ráda zdůraznila, že se týká udělování povolení k pobytu obětem a kampaně pro odbornou přípravu na policejních akademiích, institutech sociálních věd a podobně. Týká se také vzdělávání v zemích původu a poskytování místních příležitostí pro zvýšení vzdělání a odbornosti pro ženy i mladé muže. I oni se stále častěji stávají oběťmi.

18. říjen je Dnem boje proti obchodování s lidmi, poprvé jsme ho slavili loni. Jinak však nevidím další známky vedení kampaně. Od konání světového mistrovství a kampaně červené karty rovněž poklesl zájem o tuto problematiku. Musíme jí tedy dát nový impuls. Nejde o zákaz prostituce nebo o diskriminaci sexuálních pracovnic. Právě naopak! Jde o osvětu a o odmítnutí stigmatizace, stejně jako o vybudování sociální sítě za účelem ochrany sexuálních pracovnic.

Odsouzení nucené prostituce je naléhavé. Mistrovství Evropy ve fotbale v Rakousku a Švýcarsku dává příležitost připoutat pozornost k tomuto problému. Mohu zaručit, že rakouské úřady podnikají příslušná opatření. Rády vás uvítají na skvělém mistrovství Evropy, kde doufejme budou probíhat férové zápasy a férový sex.

  Milan Horáček (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, mnozí lidé se těší na mistrovství Evropy v červnu 2008. Neměli bychom ovšem zapomínat, že kromě zápasů dochází také k nárůstu obchodu s lidmi, nucené prostituce žen a zneužívání dětí a že tyto zločiny překračují všechny hranice.

Zápasy se budou konat v Rakousku a Švýcarsku, čímž se posiluje úloha sousedních středoevropských států jako tranzitních zemí v tomto lukrativním zločinném obchodu. Po EU se zde žádají preventivní opatření, mezinárodní monitorování a lepší organizace a koordinace vymáhání práva. Musí dojít ke zlepšení evropských mechanismů pro společné vyšetřování. Každý členský stát musí účinněji chránit oběti a aktivně využívat těchto nástrojů. Jedině tak bude možno pachatele dopadnout a ukázat jim červenou kartu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Rozhodně musíme využít konání Eura 2008, abychom veřejnost znovu informovali, že prostituce a velmi lukrativní obchodování se ženami za účelem sexuálního zneužívání jsou nepřijatelné, neboť představují formu násilí na ženách, dívkách a dětech

Je proto třeba přijmout opatření, která budou tento obchod účinně potírat a zároveň podpoří jeho oběti, a informovat o výsledcích podniknutých akcí.

Neměli bychom však ztrácet ze zřetele zvětšující se nerovnosti, nejistá a špatně placená pracovní místa, nezaměstnanost a chudobu, které vrhají tisíce žen a dívek do náručí prostituce a obchodníkům s lidmi usnadňují život. Tím vzniká další otázka: Jakým způsobem budou představitelé EU jednat, aby odstranili základní příčiny tohoto vážného porušování lidských práv statisíců žen a mladých lidí a skoncovali s těmito novými formami otroctví?

  Emine Bozkurt (PSE) . – (NL) Paní předsedající, v průběhu mistrovství světa 2006 si pozornost získala linka bezpečí pro oběti obchodu se ženami a nucené prostituce. Například v Turecku funguje linka bezpečí už několik let a ženy jejím prostřednictvím mohou nahlásit případy obchodu se ženami. V roce 2006 Evropský parlament vyzval ke zřízení takovéto linky bezpečí, jejíž operátoři by s oběťmi obchodu s lidmi byli schopni hovořit v několika jazycích a nabídli jim pomoc. Do dnešního dne, o dva roky později, taková linka ještě nebyla zřízena.

Před dvěma týdny jsem se zúčastnila slavnostního zahájení, při němž komisařka Kunevová spustila linku pomoci pro nespokojené spotřebitele během Eura 2008. Jakou výbornou iniciativou je zřízení jednoho telefonního čísla. Je to uskutečnitelné, takže proč nabízet pomoc spotřebitelům, ale nikoli obětem obchodu se ženami? Tato nová spotřebitelská linka dokládá, jak rychle lze konat a jak málo úsilí je zapotřebí. Nyní nastal čas spojit tyto iniciativy a poskytnout obětem obchodu se ženami prostředek, jak požádat o pomoc. Řečeno slovy Baracka Obamy: „Dokážeme to, ano, dokážeme.“

  Anna Hedh (PSE). – (SV) Paní předsedající, v sobotu se odstartuje evropské fotbalové mistrovství a může se začít s oslavami. Je zde ovšem i odvrácená strana mince. V době konání sportovních událostí tohoto rozsahu vždy dochází k nárůstu nezákonného obchodování s ženami a dívkami za účelem prostituce. Je proto důležité, abychom zareagovali a konali tak, jako před dvěma lety s kampaní „Červená karta pro nucenou prostituci“. Významné je, že se scházíme v EU a postupujeme směrem k nulové toleranci vůči obchodu s lidmi. Apeluji proto na všechny vlády zemí EU, které tak ještě neučinily, aby okamžitě uskutečnily akční plán vypracovaný EU pro potíraní obchodu se sexuálními otroky.

Přála bych si, aby ve více zemích existovaly právní předpisy týkající se placeného sexu, neboť mají zřejmý preventivní účinek na obchod se sexuálními otroky. Dále se těším na zprávu Komise, která se má zabývat charakterem prostituce v členských státech, a doufám, že brzy budu mít možnost si ji prostudovat.

Chtěla bych, aby bylo evropské fotbalové mistrovství na hřištích i mimo ně prodchnuto hodnotami, jež představují životodárnou mízu sportu: přátelstvím, zdravým pohybem a férovostí. Neodsouzení trestuhodného obchodu s lidmi za účelem prostituce znamená jeho nepřímou podporu.

  Gabriela Creţu (PSE) . – Paní předsedající, obchodování s lidmi je sice nezákonný trh, ale stále je to trh, na němž existuje strana poptávky a strana nabídky. Země s významnou poptávkou hrají v obchodu s ženami stejně aktivní roli jako země původu. Tento obchod kromě toho, že je novodobým pozůstatkem otroctví, představuje zároveň trvalý vzdor vůči zákonům a jejich porušování a navíc je spojen s dalšími nezákonnými činnostmi, jako jsou praní peněz, násilí, pašování, prostituce, daňové úniky, podvody a nucená práce.

Obchod s lidmi nebezpečně převrací hodnoty ve společnosti, udržuje staré nerovnoprávnosti – ženy a děti jsou považovány za zboží – a vytváří nové. Peníze, které takoví obchodníci vydělávají, podkopávají důvěru v hodnotu práce a poctivého podnikání.

Je zapotřebí, aby všechny členské státy urychleně ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a aby uplatňovaly opatření, s nimiž souhlasily, počínaje potíráním kořene obchodu za účelem prostituce, jímž je poptávka mužů po ženách a dívkách.

  Zita Pleštinská (PPE-DE) . – (SK) S příchodem Eura 2008 pořádaného UEFA, jež začíná tuto sobotu v Rakousku a Švýcarsku, se nám opět připomněl problém nucené prostituce. Milovníci fotbalu se rozhodně mají na co těšit. Takovéto sportovní události však bohužel rovněž poskytují živnou půdu aktivitám mafie a zvyšují nebezpečí nárůstu obchodování s lidmi za účelem sexuálního zneužívání.

Souhlasím s ostatními řečníky, že kampaň nazvaná „Červená karta pro nucenou prostituci“, kterou zahájil Výbor pro ženská práva a rovnost pohlaví v květnu 2006, byla úspěšná, neboť vrhla světlo na jeden z nejpalčivějších sociálních problémů.

Jsem přesvědčená, že pouze kvalitní informační kampaň během Eura 2008, zaměřená na potřebu předcházet obchodu se ženami a nucené prostituci, může otevřít veřejnosti oči a odhalit toto hrůzné násilí páchané na dívkách a ženách.

  Britta Thomsen (PSE). – (DA) Paní předsedající, mám přímou otázku směrem ke Komisi, týkající se konkrétních kroků, které byly podniknuty k zabránění obchodu se ženami ve spojitosti s mistrovstvím Evropy 2008 v Rakousku a Švýcarsku. Koneckonců jsme dnes slyšeli a víme též ze zkušenosti, že ve spojitosti s tímto typem významných sportovních událostí dochází k obchodu se ženami. Mám následující otázky. Za prvé, byly vlády dotyčných států kontaktovány a požádány o podporu parlamentní kampani „Červená karta pro nucenou prostituci“? Za druhé, byly upozorněny na potřebu zintenzivnit úsilí policie v souvislosti s mistrovstvím? A konečně, byly obě vlády vyzvány k přijetí kroků na podporu obětí?

  László Kovács, člen Komise. − Paní předsedající, jak zde konstatovali mnozí řečníci – a já sám jsem to zmínil –, podobné iniciativy a návrhy byly předloženy a Parlament i Komise podnikli opatření před mistrovstvím světa 2006 v Německu. Obavy německých úřadů a evropských orgánů se tehdy naštěstí neproměnily ve skutečnost.

To ovšem není důvod k závěru, že nyní nemusíme podniknout nic a můžeme sedět se založenýma rukama. Mnohem rozumnější je vést tuto debatu, protože je rozhodně lepší připravit se pro jistotu důkladněji, než je zapotřebí. Je rovněž rozumnější využít této příležitosti k vyhodnocení podniknutých opatření a umožnit Parlamentu podat návrhy Komisi. A je to dobrá příležitost ke zvýšení povědomí veřejnosti o tomto problému.

Chápu nespokojenost řady řečníků. Ve svých úvodních poznámkách jsem zmínil, jaké množství konkrétních zpráv Komise zahájila, nyní očekáváme dodání studií a dosažených závěrů, na nichž bude možné založit budoucí akce a akční programy.

Paní Bozkurtová tu zmínila otázku linek bezpečí, což je podle mého názoru dobrý nápad, i když jeho uskutečnění není tak prosté. Linka pomoci pro ochranu spotřebitelů je velmi odlišná otázka. Nedomnívám se tedy, že by tato linka pomoci, již zřídila či iniciovala kolegyně komisařka Kunevová, mohla být využita kupříkladu pro ochranu obětí, protože se jedná o jiný problém. Situace je mnohem složitější.

Paní Breyerová rovněž zmínila ochranu obětí, což je podle mého názoru klíčová otázka. Rád bych poukázal, že ve zprávě vyhodnocující akční plán a sledující vývoj situace bude zvláštní kapitola zaměřená na pomoc obětem. Tato zpráva bude k dispozici do října nebo listopadu 2008 a my vyhodnotíme skutečné provádění opatření na ochranu obětí.

Při příležitosti prvního dne boje proti obchodování s lidmi, jenž se konal 18. října 2008, vydala GLS doporučení pro identifikaci a nahlašování obětí. Chci vás ujistit, že jsme odhodláni zajistit patřičné následující kroky a chci ujistit členy Parlamentu, že Komise je připravena zintenzivnit boj proti obchodu s lidmi, proti nucené prostituci a organizovanému zločinu s nimi spojenému.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek v 11:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Urszula Gacek (PPE-DE) , písemně. V době, kdy se fotbaloví fanoušci po celé Evropě chystají na zahájení Eura 2008, je čas uvažovat o nebezpečích pro ženy, především z bývalých sovětských republik, které se stanou obětí obchodníků s lidmi a podstoupí utrpení nucené prostituce, aby byla uspokojena poptávka po sexuálních službách v místech konání zápasů.

To, co pro mnohé bude úžasnou oslavou nejlepších tradic evropského sportu, bude časem tělesného a duševního utrpení pro tyto nešťastné mladé ženy a dívky, které ve své naivitě uvěřily, že lákavé pracovní nabídky v oboru služeb zahrnují jen práci číšnic a barmanek.

Nastal čas znovu vyzvat zbývajících 17 členských států Evropské unie, které dosud neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, aby tak neprodleně učinily.

Členské státy, které se zasazují o lidská práva, mohou jen stěží najít ospravedlnění pro nepřijetí této úmluvy, která byla schválena ve Varšavě před více než třemi lety.

  Neena Gill (PSE) , písemně. Mohla by Komise Parlamentu objasnit, k jakému pokroku došlo v uskutečňování plánu pro potírání obchodu s lidmi v Evropě a jeho prevenci z roku 2005?

Jelikož mne znepokojují zpoždění v provádění tohoto plánu ze strany členských států, ptám se Komise, jaký vliv by tato skutečnost mohla mít na kampaň „Červená karta pro nucenou prostituci“ v členských státech? Mohla by nás Komise též informovat, jakou kampaň hodlá zahájit k šíření osvěty o obchodu s lidmi za účelem prostituce v době konání mistrovství UEFA 2008?

Velmi mne znepokojuje, že sportovní události přinášejí radost milionům lidí po celém světě, ale na druhou stranu slouží i jako příležitost pro bezohledné zneužívání žen a dívek.

Šokuje mne, že kolem 100 000 žen v Evropě se ročně stane obětí obchodu za účelem prostituce. Nejvíce odsuzuji skutečnost, že jsou zasaženy i dívky ve věku pouhých 14 let.

My prostě toto novodobé otroctví nemůžeme nechat pokračovat. Sexuální zneužívání je totiž nejen zločin, ale také hrubé porušení lidských práv.

  Katalin Lévai (PSE), písemně. – (HU) Unie je zodpovědná za prevenci všech možných způsobů sexuálního zneužívání a obchodu s lidmi, k němuž dochází v průběhu sportovních událostí konaných na jejím území. Mistrovství Evropy ve fotbale 2008 je událostí, která přiláká velké množství lidí a během níž dojde k dočasnému zvýšení poptávky po sexuálních službách. Proto je nezbytně nutné, abychom se bránili prostřednictvím krátkodobých kampaní podobných té, již iniciovala paní Záborská během fotbalového mistrovství v roce 2006 a která by si zasloužila pokračovat i nyní. Pokud však má tato iniciativa zasáhnout co nejvíce lidí, myslím, že je zapotřebí větší publicity v médiích (včetně oficiální webové stránky mistrovství Evropy) za účasti politiků, sportovních funkcionářů, sportovců a fanoušků (podle vzoru programu „Mladé hlasy proti rasismu“).

Krátkodobá kampaň sama o sobě však nestačí. K rozhodné akci proti obchodu s lidmi je třeba vytvořit nové směrnice, ale především je třeba co nejdříve začít dodržovat ty, jež už existují. Ráda bych obrátila pozornost Komise ke skutečnosti, že mnohé země se potýkají s potížemi při provádění a výkladu směrnic, což působí další průtahy při jejich uplatňování. Z tohoto důvodu považuji za obzvláště důležité, aby se nám dostalo přesné odpovědi na otázku paní Záborské týkající se směrnice 2004/81/ES.

I když hraniční kontroly hrají významnou roli při zadržování sexuálního zneužívání a obchodu s lidmi od dosažení sportovních událostí konaných v rámci Unie, přesto se nedomnívám, že bychom měli jít cestou zpřísnění kontrol vnitřních hranic, ale spíše bychom měli posílit kontroly na vnějších hranicích a zároveň zlepšit spolupráci s pohraničními hlídkami. Tak nezpůsobíme potíže občanům dbalým zákona, kteří se chtějí zúčastnit evropských událostí.

  Lívia Járóka (PPE-DE), písemně. – (HU) Dámy a pánové, dovolte mi navázat na otázku paní Záborské a znovu obrátit pozornost k bezbrannosti romských žen v oblasti obchodu s lidmi a nucené prostituce. Sociální vyloučení a začasté i absence oficiálních dokladů činí romské dívky obzvláště zranitelnými a snadnými cíli pro ty, kteří těží z obchodu s lidmi. Jejich situaci dále zhoršují rasové předsudky celé společnosti, předsudky založené na odlišnosti pohlaví, jež se objevují v jejich komunitách, a obecná nedůvěra Romů vůči systému trestního soudnictví.

Je zapotřebí individuálních programů pro pomoc obětem obchodu s lidmi a jejich rodinám a programů, jež zabrání, aby dospívající dívky byly nuceny žít a pracovat v tomto vykořisťovatelském prostředí. Je nutné vytvořit více poradenských sítí a středisek zřízených jak nevládními organizacemi, tak členskými státy. Stejně tak je zapotřebí shromažďovat a analyzovat údaje o vztahu mezi romskými komunitami a obchodem s lidmi. V tomto ohledu už některé nevládní a mezinárodní organizace mohou prokázat určité výsledky, ale je třeba většího zapojení Evropské komise a členských států.

Hlavní živnou půdou pro obchod s lidmi a pohlavní zneužívání je však chudoba, která z lidského života činí jen každodenní boj o přežití a v níž při absenci finančních a vzdělávacích příležitostí významně narůstá riziko nezákonné činnosti. Z tohoto důvodu je kromě osvěty a programů pro pomoc obětem naší hlavní společnou povinností skoncování s nehumánní chudobou.

29. Prohlášení o finančních zájmech: viz zápis

30. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

31. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno ve 23:45.)