Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 17. června 2008 - Štrasburk

4. Společné normy a postupy při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem programu je zpráva (A6-0339/2007) pana Webera jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (KOM(2005)0391 – C6-0266/2005 – 2005/0167(COD)).

  Dragutin Mate, úřadující předseda Rady. − (SL) Jsem velmi potěšen, že dnes budeme hovořit o směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Tato směrnice je prakticky prvním dokumentem, který se nám, Parlamentu a Radě, podařilo v oblasti migrace společně vytvořit. Předtím jsme se společným vytvářením dokumentů v této oblasti neměli zkušenosti, avšak musím podotknout, že jak Rada, tak Parlament, zejména pan Weber, vyvinuli velké úsilí, abychom se dostali do situace,  ve které se nacházíme nyní.

Koordinace stanovisek v rámci Rady byla skutečně časově náročná. Trvalo nám více než dva roky, než se nám podařilo zkoordinovat určité základní zásady, na jejichž základě jsme mohli začít vést politický trialog. Ten jsme zahájili téměř na konci loňského roku a pokračujeme v něm i letos. Přístup, který jsme zvolili, podporoval i pan zpravodaj Weber, za což mu děkuji. Uvedený přístup byl založen na tom, že jsme nejprve získali většinový názor členských států, snažili jsme se uvést jednotlivé texty v soulad a až poté jsme se snažili dosáhnout kvalifikované většiny v Radě, která by sladěné texty podpořila.

Některé body byly mimořádně složité, nebo, lépe řečeno, obtížně dosažitelné. Jednou z mimořádně významných oblastí, jak pro Parlament, tak samozřejmě i pro Radu, je délka doby, během níž lze zadržet osobu, která nelegálně pobývá na území Evropské unie, nebo omezit její pohyb. Musíme si to říci velmi jasně: pouze v deseti zemích je tato doba kratší než šest měsíců. Pouze v deseti z 27 členských států je tato doba kratší než šest měsíců. Všechny ostatní země budou muset přizpůsobit své právní předpisy době šesti měsíců, kterou v této směrnici navrhujeme. Takovýto postup představuje obrovský pokrok z hlediska našich možností i z hlediska omezení pohybu.

Musím také říci, že takovýto postup vyžaduje výjimečný pokrok a proces standardizace, jímž se budou muset řídit všechny země. Až dosud používala každá země své vlastní právní předpisy. Samozřejmě velmi pevně věřím tomu, že se nám dnes na tomto místě, v Parlamentu, podaří dosáhnout přijatelného konsenzu a že dokončíme první čtení a v tomto prvním čtení budeme hlasovat.

Z praktického hlediska představovala nejobtížnější z našich úkolů otázka poskytnutí právní pomoci. I když to bylo velmi náročné, Rada během jednání až do posledního dne zohledňovala a přijímala argumenty a názory Parlamentu. Poslední jednání o této otázce skončila v podstatě ráno před začátkem zasedání Rady ministrů. Na tomto zasedání se nám podařilo přesvědčit ministry, aby přijali pravidla požadovaná Parlamentem, přestože to přinese výrazný nárůst práce a finančních investic poskytnutých jednotlivými členskými státy. Jde o to, abychom si uvědomili, že situace v oblasti nelegální migrace je velmi rozdílná – od regionu Středozemí, kde musí země každodenně čelit vážným problémům, a to zejména během léta, až po určité země ležící daleko od migračních toků, které mohou samozřejmě na migraci reagovat zcela odlišně.

Musím podotknout, že mne přirozeně těší, že se nám podařilo nalézt kompromisy, které nám pomohou zlepšit postavení migrantů. Těší mne, že jsme se zaměřili na nejzranitelnější skupiny migrantů, rodiny a děti, a že jim poskytujeme výrazně větší práva, než jaká jim v současnosti poskytují právní předpisy některých členských států. Právě tuto skutečnost považuji za mimořádně významný pokrok a mimořádně významný výsledek, jehož vyjednavači z Parlamentu během jednání o těchto otázkách dosáhli.

Musím však samozřejmé uvést i několik dalších věcí. Je nutno říci, že kompromis, jehož se nám v Radě podařilo dosáhnout, se rodil velmi těžce. Jednání, jichž jsem se spolu s ostatními ministry až do posledního dne osobně účastnil, byla velmi náročná a složitá. V Radě nyní existuje jednoznačný, pevný postoj, že tento text je pro Radu přijatelný. Jakákoliv revize či změna tohoto textu by vyvolala nesouhlas Rady, což by samozřejmě znamenalo, že daná směrnice nebude přijata v prvním čtení.

Jaké by to přineslo následky? Neměli bychom společné normy, nepodařilo by se nám zlepšit situaci, kterou zlepšit chceme, a proces přijímání této směrnice by se výrazně zpomalil a prodloužil. Pokud bychom se na to podívali optimisticky, mohli bychom říci, že by se nám přinejmenším během příštích tří let nepodařilo směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí zkoordinovat. Vzhledem k tomu také výrazně ztížíme situaci všem osobám, kterým bychom ji mohli zásadním způsobem usnadnit.

To by však nebyl jediný následek nepřijetí této směrnice. Dalším následkem by bylo to, že nepřijetí směrnice by mělo dopad i na další směrnice přijímané v rámci spolurozhodovacího postupu, pro něž by mohl být způsob jednání, použitý při tomto postupu, dobrým příkladem a mohl by výrazně přispět ke zlepšení práce zejména na směrnicích o zelené kartě a o některých dalších právech zaměstnanců přicházejících do Evropské unie. Myslím si, že cesta, kterou jsme si vytyčili, je správná a že tímto způsobem bude možno fungovat.

Závěrem bych rád poděkoval za konstruktivní a plodnou spolupráci panu zpravodaji Weberovi a všem stínovým zpravodajům, kteří se po celou dobu účastnili všech politických jednání. Chci poděkovat samozřejmě i panu místopředsedovi Komise a jeho pracovníkům, kteří nám mnohokrát pomohli nalézt kompromisní řešení.

  Jacques Barrot , místopředseda Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, já bych zase rád poděkoval panu Dragutinovi Matemu, našemu úřadujícímu předsedovi Rady. V prvé řadě mi dovolte říci, že tato dokumentace je skutečným důkazem toho, že postup spolurozhodování funguje, a to dokonce i u složité a náročné dokumentace.

Evropská komise doporučuje zaujmout k otázce migrace integrovaný přístup. Pokud tento soudržný přístup chceme uplatňovat, je potřeba konsolidovat kanály legálního přistěhovalectví, zajistit místní začleňování přistěhovalců a vytvořit účinný a štědrý azylový systém. Samozřejmě, přijmeme-li tuto regulaci podmínek upravujících vstup státních příslušníků třetích zemí do Evropské unie, musíme rovněž vytvořit pravidla vztahující se na osoby, které tyto podmínky (již) nesplňují.

Pokud bychom tato pravidla nevytvořili, naše migrační politika by ztratila oprávnění. Musíme si přiznat, že existuje riziko, že se v této oblasti dostaneme do bludného kruhu. Pokud bychom s nelegálním přistěhovalectvím nedělali nic, ztížili bychom život lidem, kterým hrozí zneužívání ze strany bezohledných zaměstnavatelů, a ztížili bychom i proces začleňování legálních přistěhovalců. Jsem tedy přesvědčen o tom, že musíme tento bludný kruh prolomit prostřednictvím dosažení rovnováhy, o níž hovořil pan Mate.

Směrnice zavádí do práva Společenství příslušná ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Přijetí této směrnice nám umožní uplatňovat kontrolní mechanismy Společenství, zaměřené na monitorování dodržování acquis. Ať již je za prioritní otázku považován dobrovolný návrat, práva nelegálně pobývajících osob, jimž hrozí vrácení, zachování těchto podmínek, ochrana nejlepších zájmů dítěte, ohled na rodinný životu během procesu vrácení, nebo otázka dodržování zásady nenavracení, daná směrnice snižuje počet nejasně vymezených oblastí a umožňuje účinněji bojovat proti zneužívání dětí, jemuž jsou vystaveni státní příslušníci třetích zemí, nelegálně pobývající na území Evropské unie.

Směrnice zavazuje členské státy k povinnosti buď vydat rozhodnutí o repatriaci nebo poskytnout státnímu příslušníkovi třetí země právo na pobyt. Tento přístup umožňuje zvýšit právní jistotu všech zúčastněných subjektů. Směrnice má tedy také tu výhodu, že poskytuje Komisi možnost monitorovat její uplatňování. Mohu vás ubezpečit, že jak Komise, tak i já, jakožto osoba odpovědná za tuto dokumentaci, zajistíme, aby byla tato směrnice v souladu se všemi základními zásadami týkajícími se dodržování práv migrantů. Především zhodnotíme dosah určitých ustanovení o zadržení, zákazu opětovného vstupu a o právní pomoci.

Jak již uvedl pan Mate, směrnice donutí všechny členské státy k tomu, aby věnovaly zvláštní pozornost právům dětí. Uplatňování těchto pravidel by mělo být v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a s Úmluvou OSN o právech dítěte. Komise bude tuto oblast obzvlášť monitorovat, aby zajistila přiměřené zohledňování zvláštního postavení těchto nejzranitelnějších osob.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych zvlášť poděkoval panu Weberovi, stínovým zpravodajům a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci za mimořádně významnou práci, kterou vykonali s cílem vytvořit směrnici, o níž jsem přesvědčen, že zajistí účinnou kontrolu a přitom věnuje mimořádně velikou pozornost lidským právům.

Snahou Komise je zavést pro politiku v oblasti vracení státních příslušníků třetích zemí tento soudržný evropský rámec, který bude účinný, bude dodržovat práva a zároveň bude pod demokratickou kontrolou.

Dovolte mi, abych se závěrem odvolal na tři prohlášení tvořící kompromis, který byl vzájemně spolupracujícími zákonodárnými orgány dohodnut tak, jak je uvedeno v příloze ke kompromisnímu pozměňovacímu návrhu vašeho zpravodaje, pana Webera.

  Manfred Weber, zpravodaj. − (DE) Vážený pane předsedající, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane místopředsedo, o vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí diskutujeme již dva a půl roku. Než se pustím do praktických záležitostí, dovolte mi, abych vyjádřil svůj vděk. Toto téma je složité a plné emocí, mnohým lidem v Evropě na ní velmi záleží. Při tvorbě této směrnice bylo použito nového, a sice spolurozhodovacího postupu. Děkuji vám tedy. Převážná většina Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podporovala naše doporučení vytvořit pevný, proveditelný návrh. Parlament je schopen dosáhnout konsenzu. Děkuji za čestnou spolupráci. Děkuji také slovinskému předsednictví a Radě, neboť během celého dvou a půlročního období bylo slovinské předsednictví jediným předsednictvím, které uvedlo tuto diskusi skutečně do pohybu.

A nyní k věci. Nehovoříme o azylu, jak lidé často tvrdí. Směrnice o azylu je zcela odlišnou legislativní otázkou. Hovoříme o lidech, kteří v Evropě nyní pobývají nelegálně, o milionech osob, které mají v Evropě nelegální pobyt a jejichž nelegální status chceme změnit. Otroctví, které v této oblasti nyní existuje, musíme v Evropské unii vykořenit. Toho lze dosáhnout právními předpisy, vydáním povolení k legálnímu pobytu, ale také vrácením dané osoby do její vlasti.

Dnes bych rád oslovil ty poslance tohoto Parlamentu, kteří jsou stále ještě skeptičtí a mají pochybnosti. Zazněla obvinění v souvislosti s šestiměsíční dobou zadržení při čekání na vyhoštění, kterou lze prodloužit o dalších 12 měsíců. V některých zemích je to údajně 30 či 40 dní. Rada ministrů se zavázala, že tuto směrnici nezneužije ke zhoršení podmínek, což znamená, že vysoká úroveň daných ustanovení by měla zůstat zachována. Jak je možné, že nevidíte to, že v Evropské unii máme devět členských států, v nichž není zatím doba zadržení žádným způsobem omezena? Prostřednictvím této směrnice se snažíme situaci v těchto členských státech zlepšit.

Jak je možné, že nevidíte to, že jsme vypracovali jednu celou část, jeden celý zvláštní článek pro děti a rodiny, abychom stanovili minimální požadavky? Mělo by to posloužit zejména dětem bez doprovodu, které naši pomoc obzvlášť potřebují. V této oblasti jsme stanovili minimální požadavky. Copak nevidíte, že požadujeme zajištění přístupu dětí ke zdravotní péči a ke vzdělání? Copak nevidíte klíčová ustanovení týkající se délky doby zadržení při čekání na vyhoštění, v němž požadujeme, aby tato doba byla co nejkratší? Kromě toho požadujeme, aby mohla být osoba zadržena pouze v případě, že je její vrácení ze zákona možné. To znamená, že taktika zaměřená na vysílení úřadů, která se v současnosti používá, bude v budoucnosti v Evropské unii zakázána.

Copak nevidíte, že poskytujeme právní pomoc, že umožňujeme přístup nevládním organizacím a že existuje právo na podání námitky? Tato směrnice je velikým krokem vpřed. Omezili jsme počet zemí, do nichž mohou být státní příslušníci třetích zemí vyhoštěni. Evropský parlament prosadil zásadu dobrovolného odchodu tak, aby se to, co nyní neexistuje ve všech členských státech, stalo v budoucnosti zásadou. Četl jsem v novinách, že Rada Evropy se k tomuto materiálu vyjádřila kriticky. Do této směrnice jsme zapracovali všechny hlavní směry Rady Evropy týkající se vracení státních příslušníků třetích zemí, a proto získají v budoucnosti právní sílu zákona. Proč tedy Rada Evropy kritizuje své vlastní hlavní směry? Touto směrnicí se nám podaří dosáhnout velkého pokroku, což se vztahuje i na ustanovení o pětiletém zákazu opětovného vstupu. Když dovolíte, podívejme se do minulosti. Požadavek zavést pětiletý zákaz opětovného vstupu navrhla Komise. Nám se podařilo dosáhnout zrušení tohoto požadavku. Nám, Evropskému parlamentu, se podařilo zajistit to, že máme nyní k dispozici lepší právní předpisy.

Dnes zde zaznějí znovu mnohá kritická vyjádření. Mnoho poslanců vystoupí s projevy o tom, jak strašná jsou záchytná střediska pro přistěhovalce, jak děsivá je situace v těchto střediscích, jak je nelidské, rozhoduje-li nyní Evropská unie o vracení. Diskutujeme o tom již dva a půl roku, za tuto výměnu názorů vám děkuji, ale dnes to řeknu na rovinu: pokud budete hlasovat proti této směrnici, pokud budete hlasovat proti tomuto výsledku trialogu, znemožníte, aby dosáhla Evropská unie pokroku v otázce zlepšení standardů těchto lidských práv. Proto vás chci požádat, abychom dokázali, že jsme schopni jednat. Zejména s ohledem na to, že občané Irska odmítli další rozšiřování Evropy, nám tento materiál poskytuje možnost v této aktuální oblasti poprvé dokázat, díky spolurozhodovacímu postupu, že jsme schopni jednat a že chceme silnou, humánní Evropu.

(Potlesk)

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Vážený pane předsedající, úvodem mi dovolte, abych upřímně poblahopřál našemu kolegovi, panu Weberovi.

Tento návrh směrnice představuje silný a rozhodný krok směrem ke společné přistěhovalecké politice, kterou v Evropské unii potřebujeme. Směrnice je hlavním právním nástrojem k zajištění základních práv přistěhovalců a nevyhnutelnou podmínkou dosažení pokroku v otázce regulace legálního přistěhovalectví. Návrh přisuzuje prioritu cíli dobrovolného návratu přistěhovalců, kteří pobývají v členských státech nelegálně, přičemž jim budou poskytnuty potřebné zdroje, aby se do své vlasti vrátili přiměřeným způsobem, který pro ně nebude znamenat žádné dodatečné náklady.

Alternativní řešení v podobě nuceného vracení je považováno za nejzazší možnost, přičemž se vždy dbá na přísné dodržování lidských práv. Právní a jazyková pomoc pro přistěhovalce a možnost odvolat se proti rozhodnutí o vrácení k soudnímu nebo správnímu orgánu, zřízenému k tomuto účelu, to jsou příklady toho, jak se tato směrnice snažila přesunout nucené vrácení na vedlejší kolej ve prospěch dobrovolného návratu.

Zásadním prvkem této směrnice je stanovení maximální délky doby zadržení. Lze stěží pochopit, jak je možné, že v současné době existují v Evropské unii místa, kde není délka doby zadržení přistěhovalců žádným způsobem omezena, avšak členské státy nesmějí této směrnice využít k posílení svých právních předpisů v oblasti přistěhovalectví, zejména pokud jde o dobu zadržení.

Ve směrnici se kromě toho jasně rozlišuje mezi vracením a azylem. U opatření omezujících osobní svobodu jsou stanoveny jasné právní záruky. Nový článek 15a stanoví podrobnější a lepší podmínky pro děti a jejich rodiny. Směrnice navíc nabízí možnost, aby tato oblast spadala do pravomoci Soudního dvora.

Vážený pane předsedající, vzhledem ke všem těmto důvodům a s uznáním úsilí pana zpravodaje, Rady a Komise žádám o podporu směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

  Martine Roure, jménem skupiny PSE. – (FR) Vážený pane předsedající, diskutujeme dnes o jednom hledisku zavedení evropské přistěhovalecké politiky. Rádi bychom podotkli jednu věc: nacházíme se v situaci, kdy budujeme Evropu, která se uzavírá do sebe, a to přesto, že chceme-li bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví, měli bychom vytvářet nástroje, které migrantům umožní přicházet na naše území legálně.

Má skupina nepřijímá kompromis, jehož předsednictví a pan zpravodaj tak pracně dosáhli, ne proto, že nesouhlasíme s evropskou politikou v oblasti vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ale proto, že si myslíme, že výsledek je z hlediska ochrany základních práv velmi nepřiměřený. Ve skutečnosti jsme vždy prohlašovali, že směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí podporujeme, neboť jsme byli během našich návštěv v záchytných táborech svědky příliš velkého množství děsivých výjevů. Nechceme však, aby byla tato směrnice přijata za každou cenu. Slyšela jsem, že tato směrnice má lidem umožnit vyjít z podzemí na světlo světa. To je hluboké nedorozumění, neboť tato směrnice pouze stanoví pravidla pro postupy vracení a v žádném případě neposkytuje právo pobytu.

Zpravodaj má pocit, že tento kompromis je vyvážený, neboť přiznává větší množství práv. Tato práva, která jsou v textu uvedena, například právo na přístup dětí ke vzdělání a právo na přístup k právní pomoci, však nejsou závazná.

Kromě toho směrnice nijak nezlepší situaci týkající se zadržování nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Zdá se například, že stanovení délky doby zadržení na maximálně osmnáct měsíců zlepší situaci v devíti z dvaceti sedmi členských států. Na tři z těchto devíti zemí, konkrétně na Spojené království, Irsko a Dánsko, to však nebude mít žádný vliv, protože nebudou směrnicí vázány. V zemích, jako je například Malta, zlepší tato směrnice situaci pouze minimálně, neboť tam většina zadržených osob požádala o azyl a na tyto případy se daná směrnice nevztahuje. Osoby zadržené v Řecku jsou zejména lidé, kteří byli zajištěni při nelegálním přechodu vnějších hranic. Ani na tyto osoby se daná směrnice nevztahuje.

Socialistická skupina v Evropském parlamentu předložila tedy několik pozměňovacích návrhů zaměřených na to, aby byl v tomto textu zohledněn také lidský rozměr. V tomto případě bylo v oblasti boje proti nelegálnímu přistěhovalectví poprvé použito spolurozhodovacího postupu Evropského parlamentu a proto jsme jakožto poslanci Evropského parlamentu povinni obhajovat jasné právní předpisy, které si jednotlivé členské státy nemohou vykládat rozdílně a které by neměly být ani předmětem rozhodnutí Soudního dvora. Vyzývám tedy Evropský parlament, aby využil veškeré své legislativní pravomoci k tomu, aby zajistil přijetí právních předpisů, které zlepší postavení zadržených osob. Je to naše povinnost, povinnost poslanců Evropského parlamentu.

Přesto však musíme přemýšlet i o širší filozofické otázce: patří Země všem lidem? Měli by být někteří z těchto lidí skutečně odsouzeni k životu v chudobě? Nemyslíte si, že právě v tom se skrývá podstata problému?

  Jeanine Hennis-Plasschaert, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, jednání s Radou byla dlouhá, intenzivní, složitá a náročná. Úvodní bod těchto jednání byl pro většinu členských států následující: „Jak bychom se mohli této směrnice zbavit, když nechceme mít žádné evropské právní předpisy o vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí?“ Je zřejmé, že Rada a Parlament měly zcela jinou představu o tom, jak by měla vypadat náležitá směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, s dostatečnými zárukami. Parlament musel bojovat za každé slovo, za každou čárku.

Každému, a zejména skupině PSE, by již nyní mělo být zcela jasné to, že kompromisní balíček zavádí pravidla do oblasti, v níž zatím žádná pravidla neexistují. Členské státy, v nichž platí příznivější pravidla, by je měly zachovat, nebo, chtějí-li, mohou je zavést. Při uplatňování této směrnice by na to měly dohlédnout i vnitrostátní parlamenty. Kromě toho jsme také prosadili, že Rada vydala politické prohlášení, v němž uvádí, že tato směrnice nebude a ani nesmí být použita jako záminka ke snížení stávajících společných norem. Zkušenosti nabyté při zavádění dalších deseti směrnic o problematice migrace a azylu poukazují na skutečnost, že se obava z toho, že členské státy mají sklon zneužít provádění těchto směrnic ke zpřísnění vnitrostátních právních předpisů, ukázala jako neopodstatněná.

V současnosti neexistují žádné právní předpisy týkající se vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Po přijetí tohoto balíčku budeme mít k dispozici kontrolní mechanismy na úrovni Společenství. Budeme moci využít například řízení o porušení předpisů, pravomoc Evropského soudního dvora, předkládání zpráv Komisí nebo monitorování ze strany Evropského parlamentu.

Skutečnost, že diskuse o této problematice trvá tři roky, poukazuje na to, že v této oblasti již neexistuje manévrovací prostor. Je jasné, že ve druhém čtení nelze už tuto směrnici ničím zlepšit. Přiznávám, je to politováníhodné, ale je tomu tak. Rada by začala předkládat seznam s mnoha omezujícími návrhy. Otevřeli bychom Pandořinu skříňku.

Současné politické klima ve většině členských států nebude rozhodně těmto opatřením příznivě nakloněno. Jakým způsobem lze tedy zavést společné minimální požadavky v oblasti, v níž zatím neexistují? Jak můžeme zajistit, abychom měli k dispozici kontrolní mechanismy na úrovni Společenství? Jak lze zajistit, aby se hlavní směry Rady Evropy staly pro všechny členské státy právně závaznými?

V této fázi zní hlavní otázka takto: chceme tuto směrnici nebo ji nechceme? Chceme směrnici, která není dokonalá, ale rozhodně představuje první krok správným směrem, a nebo raději vůbec žádnou směrnici nechceme, neboť považujeme současnou situaci za uspokojivou?

Dokonce i nyní by se mnoha členským státům ulevilo, kdyby tato směrnice vinou Parlamentu nepřežila. Je skutečně ironií, že ti poslanci Evropského parlamentu, kteří usilují o rozklad kompromisního balíčku, účinně podporují ty členské státy, které vůbec nechtějí, aby v oblasti vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí existovaly jakékoliv evropské záruky!

Kompromisní balíček je nutno vnímat jako velmi skromný, ale důležitý první krok. Na politiku vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nelze hledět izolovaně. Je nutno ji vnímat jako nevyhnutelnou součást celkového balíčku o migraci, včetně legální migrace a azylové politiky. Podle mého názoru je po třech letech diskusí a jednání rozhodně nejvyšší čas na to, abychom splnili svou povinnost.

(Potlesk)

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE. – Vážený pane předsedající, úvodem bych ráda poděkovala panu zpravodaji za poctivost a otevřenost, s nimiž přistupoval k jednotlivým otázkám. Chci také poděkovat svým kolegům, vynaložili jsme maximální úsilí k tomu, aby se nám podařilo nalézt společný přístup. Uznali jsme, že během procesu vracení je potřeba přistupovat k lidem jako k jednotlivcům, že je potřeba zvolit správný postup a zajistit jasné právní předpisy.

Z diskusí s Radou jasně vyplynulo, že v některých členských státech existují nedostatky ohledně jejich vlastních občanů, zejména pokud jde o právní pomoc, která je mimořádně důležitá, mají-li mít tito lidé přístup k právu a mají-li mít možnost bránit se proti těm, kdo mají v rukou moc. Ukázalo se také, kde nefunguje účinný systém přiměřeného zastupování práv opuštěných dětí a nezletilých osob. V této oblasti vznikly při diskusích s Radou určité problémy.

Je mi líto, že po tak dlouhých jednáních nemůže má skupina projednané znění směrnice podpořit, protože i když nejsme teoreticky proti této směrnici, rozhodně nesplňuje kritéria, která jsme si zpočátku stanovili. Proč? Protože z našeho pohledu nedostatečně řeší mnohé problémy, proti nimž jsme bojovali v našich členských státech.

Jedním z těchto problémů je délka doby zadržení. Přestože navrhovaná směrnice délku této doby omezuje, víme, jaký vliv má dlouhá doba zadržení na duševní zdraví zadržených jednotlivců, zejména dětí. Viděli jsme to na vlastní oči a existují i průzkumy, které to potvrzují. Měli jsme možnost vidět, v jakých podmínkách musí mnozí ze zadržených žít, a přestože navrhovaná směrnice jasně stanoví, že záchytná střediska pro přistěhovalce nejsou věznicemi, není nám pokaždé jasné, jaký je rozdíl mezi těmito středisky a věznicemi.

Máme také dotazy týkající se zákazu vstupu. V článku 9 je jasně uvedeno, že zákaz opětovného vstupu by se měl vztahovat na každého, kdo je nedobrovolně vrácen do země původu. Členské státy, které se rozhodnou tuto směrnici zavést, budou tedy muset odpovídat na otázky, mezi něž patří i otázka jedné mé voličky, paní Serwy Nouri Yousefové, jíž byl udělen status uprchlíka. Paní Yousefová je v osmém měsíci těhotenství a její manžel byl násilím vrácen do Iráku a v současné době je nezvěstný. Podle této směrnice by se zákaz vstupu vztahoval i na něj. Co se tedy stane s rodinným životem, navzdory prohlášením o humanitární ochraně?

Máme dotazy i ke čl. 3 písm. c), v němž se uvádí, kam by měli být státní příslušníci třetích zemí vraceni. Pokud se zmínka o „ostatních opatřeních“ týká symbolického stisku rukou, jak jsme měli možnost vidět v minulosti mezi pány Berlusconim a Kaddáfim, pak je to nepřípustné, neboť takovéto dohody se uzavírají mimo oblast písemných veřejně přístupných dohod.

  Andrzej Tomasz Zapałowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, problém, o němž dnes diskutujeme, vyvolaly do značné míry členské státy Evropské unie. Kdybychom vyslechli projevy zástupců určitých politických stran, které jsou v tomto Parlamentu zastoupeny, zjistili bychom, že tyto kruhy v minulosti požadovaly vytvoření zákona, který by umožnil liberalizovat nařízení o vstupu osob do Evropy z třetích zemí.

Také dnes slyšíme často v tomto Parlamentu hlasy, které vyzývají k přijetí právních nařízení ohrožujících tradiční rodinu a křesťanské tradice v Evropě. Stačí počkat několik let a určitě uslyšíme masové výzvy a usnesení, které nás budou nabádat k tomu, abychom zachránili identitu našeho světadílu, neboť vlastnosti, díky nimž byla Evropa kdysi příkladem pro celý svět, postupně vymírají.

Doporučení obsažené v návrhu, které se týká zřízení nových úřadů k řešení problematiky vracení státních příslušníků třetích zemí, není správné. Tyto úkoly by měly být vykonávány v rámci již existujících orgánů, které již byly i tak rozšířeny.

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tato směrnice je hanbou a urážkou právní kultury Evropy. Je naprosto nepřijatelná. Touto směrnicí rušíme kulturu pohostinnosti, která u nás vládla tisíce let, a odstraňujeme hluboké kořeny evropské identity, které rostly díky tomu, že jsme byli vůči ostatním pohostinní. Tato směrnice představuje další pomník v pevnosti jménem Evropa, která je dílem zpátečnické utopie snažící se omezit volný pohyb mužů a žen.

Právo na mobilitu nesmí být omezováno zavíráním mužů a žen za ostnatý drát nebo do ubohých záchytných středisek. Pane Mate, hovoříme-li o maximální době zadržení, jde o 18 měsíců, nikoliv 6 měsíců, jak jste uvedl. Osmnáct měsíců, aniž by zadržená osoba spáchala zločin!

Rád bych poukázal na slova pana arcibiskupa Agostina Marchetta z Rady pro migranty Italské episkopální konference, který uvedl, že důvodem k zadržení nemůže být pouhé porušení správních předpisů, a že osoby nelze zadržovat v nelidských a ponižujících záchytných střediscích, jako jsou ta, která navštívil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci tohoto Parlamentu.

Tato směrnice je kromě toho nehumánní, neboť obsahuje ustanovení o vracení státních příslušníků třetích zemí do země tranzitu. Je pravděpodobné, že značné množství migrantů bude vyhoštěno do Libye. Směrnice také obsahuje ustanovení o zadržení a vyhoštění nezletilých osob bez doprovodu, stanoví zákaz opětovného návratu, čímž systematicky porušuje právo na azyl, a přepokládá zavedení svévolné právní pomoci. Taková je skutečná podstata této směrnice.

Kromě toho, směrnici budou zavádět vlády jednotlivých členských států. V této zasedací síni jsme byli svědky diktátorského postoje Rady, která Parlamentu řekla: „vezmi, nebo nech být“. Rada dokonce potlačovala i jakoukoliv myšlenku na pokračování diskuse o přistěhovalectví. Evropský parlament se tomuto rozhodnutí pasivně podřizuje. Apeluji na důstojnost Evropského parlamentu. Toto není postup spolurozhodování. Prostě jen souhlasíme se vším, co nám předloží Rada. Pravdou je, že vlády chtějí ihned aktivovat 700 milionů EUR, vyčleněných z Fondu pro návrat uprchlíků. Taková je skutečná podstata této směrnice.

Měli bychom však naslouchat tomu, co nám chce říci společnost, lidé mimo tohoto Parlamentu, hlavy států třetích zemí, organizace Amnesty International, církve, evropské episkopální konference, odbory a Rada Evropy. Všechny tyto subjekty nám radí, abychom tuto směrnici nepřijímali. Dokonce i Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, s nímž by měly být podle Amsterodamské smlouvy konzultovány všechny otázky týkající se azylové politiky a přistěhovalectví, které řeší Evropská komise, nám říká, abychom tuto směrnici nepřijímali.

Podobné represivní politiky jsou skutečnou příčinou největší tragédie v Evropské unii, kterou představují úmrtí na moři. Včera takto zemřelo 150 osob a během posledních deseti let takto zahynulo 12 tisíc obětí. Evropská unie se poskvrňuje tímto nepřípustným zločinem a daná směrnice zvyšuje její spoluvinu na těchto úmrtích, v jejichž důsledku se stalo Středozemní moře hřbitovem. Bylo by správné uctít památku těchto mučedníků tím, že tuto směrnici nepřijmeme.

  Hélène Goudin, jménem skupiny IND/DEM. – (SV) Když jsou všechny dveře zavřeny, vždy se najdou nějaká zadní vrátka. Každoročně se mnoho tisíc lidí snaží dostat do Evropské unie, která kolem svého území staví stále vyšší zdi. Tato snaha je stále zoufalejší, sdělovací prostředky často přinášejí zprávy o tom, kolik lidí za ni zaplatilo svým životem.

Dnes diskutujeme o těch lidech, kterým se podařilo dostat na naše území a které z něj chceme vyhostit. Mnoho organizací, např. Caritas a Amnesty International, navrhovanou směrnici kritizuje. Musíme jejich varováním naslouchat, protože navrhovaná směrnice porušuje lidská práva.

Pokud rozhodneme, že osoby, které nespáchaly žádný trestný čin, mohou být zadrženy až na 18 měsíců, nevytvoříme tím na evropské úrovni žádnou přidanou hodnotu. Stanovením delší doby zadržení nedosáhneme vrácení vyššího počtu osob. Jde pouze o nehumánní a finančně nákladné řešení složitého problému. Zákaz opětovného vstupu na území Evropské unie až na období pěti let povede ke zvýšení nelegálního přistěhovalectví. Zoufalí lidé budou nuceni obracet se na obchodníky s lidmi, stále častěji budeme číst o neštěstích, která postihla uprchlíky, a to bude následně posilovat nenávist k naší části západního světa.

Organizace, které se zabývají problematikou lidských práv, nás varovaly. Nyní je na nás, abychom prosadili svůj postoj, abychom bránili lidská práva, a to na vnitrostátní úrovni!

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Vážený pane předsedající, závažnost situace, která je dána tím, že proti pohromě, kterou v Evropě způsobují miliony nelegálních přistěhovalců, neexistují vůbec žádná přísná opatření, se jasně potvrdila v souvislosti s hysterickými reakcemi na tuto směrnici o o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ze strany politicky korektních levicových tvůrců veřejného mínění. Je mi líto, ale tato směrnice není směrnicí o vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Daná směrnice dokonce zavazuje členské státy k tomu, aby nelegálním přistěhovalcům poskytovaly bezplatnou právní pomoc, kterou mohou využít při napadení rozhodnutí o svém vyhoštění. Kromě toho je nejméně sedm členských států povinno zkrátit délku doby zadržení, která je v těchto zemích platná.

Směrnice klade vlastně dvě možnosti, vyhoštění a legalizaci, na více či méně stejnou úroveň, jako kdyby šlo o neutrální rozhodnutí, přičemž hromadná legalizace, která byla v minulých letech uplatňována v několika členských státech, měla výrazně motivující dopad a způsobila ostatním evropským zemím velké potíže.

Abych to shrnul, přál bych si, aby předložená směrnice byla skutečnou směrnicí o vrácení státních příslušníků třetích zemí, která by jednou provždy odstranila prvky, které povzbuzují nelegální přistěhovalectví, skutečnost je však bohužel jiná. Nejsem ani zdaleka přesvědčen o tom, že tato směrnice představuje alespoň malý počáteční krok správným směrem.

  Simon Busuttil (PPE-DE). – (MT) Úvodem bych rád poděkoval svému kolegovi, panu Weberovi, za jeho velmi užitečnou práci na tomto právním předpisu, na tomto kompromisu, jehož se nám podařilo dosáhnout. Vážený pane předsedající, výsledek referenda v Irsku, které se konalo minulý týden, poukazuje na skutečnost, že lidé mají pocit, že Evropská unie neřeší dostatečně jejich obavy. Pokud se podíváme na probíhající průzkumy, například na Eurobarometr, zjistíme, že přistěhovalectví patří mezi otázky, které občany Evropské unie nejvíce znepokojují. Občané EU chtějí více Evropy, nikoliv méně, ale odpověď, kterou jsme jim zatím nabídli, není uspokojivá.

Evropskou unii nebude tedy v oblasti přistěhovalectví nikdo brát vážně, dokud nedokáže, že je v této oblasti schopna poskytnout jasnou a účinnou odpověď. Jaké je východisko této směrnice? Východiskem této směrnice je skutečnost, že se vztahuje na všechny osoby, které pobývají na území Evropské unie nelegálně. Pokud někde pobýváte nelegálně, pak jedinou odpovědí může být to, že se musíte vrátit tam, odkud jste přišli. To je cíl tohoto právního předpisu, a všichni, kdo budete hlasovat proti, vyšlete signál, že s nelegálním pobytem není nutno nic dělat a že je v pořádku. Takový přístup je nepřípustný.

Pro osoby, které budeme muset poslat nazpět, stanoví tento kompromis několik podmínek, které se liší podle zadržení, zacházení, použití síly, zdravotnických služeb a dalších faktorů. Máme před sebou kompromisní řešení. Není dokonalé, ale je to dobrý kompromis, který nás posune kupředu. Tímto kompromisem chceme dokázat, že jsme schopni nabídnout přiměřenou odpověď.

  Claudio Fava (PSE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se obrátil na Radu, neboť dnes nediskutujeme o naší směrnici, ani o návrhu Komise, ale o tom, jak v důsledku opatření Rady nezůstalo v předložené směrnici nic smysluplného.

Tato směrnice odráží společný směr, jímž se ubírá diskuse o přistěhovalectví v Evropě. Skutečnost, že Rada předloženou směrnici schválila jednohlasně, nesnižuje, ale naopak zvyšuje význam poselství, které vysílá. Toto poselství k nám promlouvá o Evropě postavené na zásadě nedůvěry. Nejde o účelnost směrnice, která vytváří společný, sdílený systém. Jde o to, co tato směrnice stanoví.

Den po smrti 150 nelegálních přistěhovalců, kteří se utopili ve Středozemním moři, žádáte, abychom těm, kdo přežili, oznámili, že lidé v jejich situaci, kterým se již podařilo dostat na území našich zemí, budou muset od zítřka čelit ustanovení, které stanoví dobu zadržení až na 18 měsíců. Schvalujeme zničující právní zásadu, která umožňuje zbavit jednotlivce svobody až na 18 měsíců, prostřednictvím správního opatření a aniž by došlo ke spáchání nějakého trestného činu. Něco, co bychom v našich zemích nikdy nepřipustili vůči evropským občanům, povolujeme a podporujeme vůči nelegálním přistěhovalcům.

Osmnáct pozměňovacích návrhů předložených naší skupinou, které se snaží vzkřísit v tomto opatření známky politické civilizace, představuje z právního hlediska pokus o obnovu důstojnosti tohoto ustanovení, které považujeme za ostudné nejen pro Evropskou unii, ale i pro naše členské státy. Vážený pane předsedající, pokud nebudou tyto pozměňovací návrhy přijaty, pak bude proti této zprávě hlasovat obrovský počet poslanců včetně mne.

Pan Webere, nemyslím si, že v této otázce existuje široký konsenzus. Pokud jde o to, že způsob řešení nejvýznamnějších prvků této směrnice necháváme na rozhodnutí a libovůli členských států, v této oblasti neexistuje konsenzus. Tento Parlament není ochráncem abstraktních pravidel. Smlouvy mu přisuzují povinnost chránit konkrétní zásady, a sice zásady týkající se práva a politické civilizace. Rada nás žádá, abychom se těchto zásad zřekli, abychom se mohli rychleji rozvíjet. Jsme přesvědčeni o tom, že právě v této otázce se skrývá základní omyl. Nežádáte nás totiž, abychom se rozvíjeli rychleji, žádáte nás, abychom vykročili směrem, který je nesprávný pro přistěhovalce, pro Evropu i pro naše členské státy. Tuto odpovědnost s vámi nechceme sdílet.

  Gérard Deprez (ALDE). – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, je jasné, že dnes diskutujeme o velmi choulostivé otázce, která rozděluje Parlament na dva tábory. Zároveň jde o velmi citlivou, až tragickou otázku, neboť tato směrnice může mít zásadní vliv na životní podmínky a dokonce i na samotné životy lidí, kteří se snaží přijít do Evropy, byť nelegálně, aby se v ní pokusili vytvořit si pro sebe takovou budoucnost, jakou jim jejich vlast nabídnout nemůže.

Nebudu opakovat to, co zde již zaznělo, ale chtěl bych poukázat na čtyři zvláštní body.

Zaprvé bych rád zareagoval na vyjádření mého kolegy a přítele, pana Giusta Catanii. Giusto, je nespravedlivé mluvit o pevnosti jménem Evropa, jako kdybychom nikomu nedovolili vstoupit na naše území a jako kdybychom citlivě nevnímali chudobu milionů lidí. Podle oficiálních statistik přijíždí do Evropské unie každoročně 1,5 až 2 miliony legálních přistěhovalců, a to prostřednictvím legalizace, sloučení rodiny nebo přiznáním statusu politických uprchlíků. To znamená, že pokud budeme tímto tempem pokračovat i během příštích 30 let, proti čemuž nic nenamítám, do Evropské unie vstoupí legálně 45 až 60 milionů lidí.

Zadruhé, tato směrnice není, i přes své nedostatky (přiznávám, že určité nedostatky obsahuje), nařízením. Ve skutečnosti jde prakticky o rámcovou směrnici, která kromě minimálních požadavků, které stanoví, a vymezených mezí, které nesmí být překročeny, nechává jednotlivým členským státům rozhodovací prostor při posouzení potřebných opatření. Předložená směrnice nabízí každému členskému státu možnost zavést právní předpisy, které odpovídají rozhodnutím demokratické většiny v těchto zemích. Ve směrnici je rovněž uvedeno, že Komise by měla Parlamentu každé tři roky o této otázce předkládat zprávy a že Komise může podávat pozměňovací návrhy. Přečtěte si tu směrnici!

Zatřetí, a nyní se obracím zejména na přátele ze socialistické skupiny, musíme přestat zveřejňovat závažné nepravdivé informace. Směrnice nestanoví zadržení jakožto pravidlo. Článek 14 směrnice hovoří o možnosti zadržení ve zvláštních případech, zároveň však stanoví mimořádně přísnou právní kontrolu. Jen si přečtěte čl. 14 odst. 2. Pokud někdo tvrdí, že zadržení je pravidlem a že členské státy jsou povinny jej zavést, pak prostě nemá pravdu. Neměli byste jitřit veřejné mínění. Musíme čelit mnoha skutečným problémům, není potřeba vymýšlet další, které vůbec neexistují.

Moje čtvrtá a poslední poznámka, pane předsedající, je vzkazem pro pana Webera a pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. I přes veškeré nedostatky, jejichž existence jsem si vědom, budu hlasovat pro tuto směrnici. Chtěl bych však požádat skupinu PPE-DE, aby se nesnažila využívat procesních manévrů k řešení otázek, které jsou v podstatě politické a které by mohly Parlament rozdělit na dva tábory. Ať bude Parlament dnes ráno hlasovat jakkoliv, myslím si, že bychom to měli respektovat.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedající, jedna věc mne skutečně znepokojuje. Proč se zpravodaj, pan Weber, rozhodl popřít pravomoci Evropského parlamentu tím, že dělá vše pro to, aby nás přiměl k přijetí společného postoje Rady v prvním čtení, přičemž jde o postoj, který je v zásadě nepřijatelný, a to v době, kdy se dosti marně snažíme přesvědčit občany o tom, že je na místě udělit Evropskému parlamentu posílené pravomoci? Toto rozhodnutí mi, pane Webere, musíte vysvětlit.

Skutečně doufám, že nazítří všichni splníme naděje evropských občanů a že dokážeme, že ručíme za ochranu lidských práv a hodnot Evropské unie. Proč? Myslím si, že pro nás nemůže být přípustné, aby byly nezletilé osoby bez doprovodu zatčeny a vyhoštěny do zemí, v nichž nemají žádnou rodinu, žádné vazby, žádného právního zástupce. Za každých okolností jde o naprosté porušení zásady zohledňování nejlepších zájmů dítěte. Jsem přesvědčena o tom, že nelze připustit ani to, aby museli migranti 18 měsíců snášet traumatizující a zničující podmínky zadržování, přestože nespáchali žádný trestný čin. Jde o nepřiměřené odnětí svobody, které jako takové popisuje judikatura Evropského soudního dvora. Nepřípustná je i skutečnost, že migranti jsou vraceni podle libovůle dohod o opětovném vstupu do zemí, v nichž nemají žádné vazby, a v nichž, pane Webere a pane Deprezi, nedisponujeme prostředky, jimiž bychom mohli zaručit jejich fyzickou a psychickou bezpečnost. Nemůžeme tedy zaručit dodržování zásady nenavracení, přestože je ve vašem textu jasně uvedena.

Proto vyzývám všechny poslance, aby zítra odmítli směrnici, která je ve skutečnosti jen rozšířením represivních krátkozrakých politik členských států. Ambice Evropy v oblasti mezinárodního přistěhovalectví musí být jiné.

  Roberta Angelilli (UEN). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, úsilí o vytvoření bezpečného procesu vyhoštění a snaha zastavit nelegální pobyty a zneužívání, tak by se podle mého názoru dal stručně popsat záměr směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Proto mi dovolte, abych poblahopřála panu zpravodaji k vynikající práci, kterou odvedl a která byla základem kompromisu, jejž se nám s Radou podařilo dosáhnout.

Text směrnice je vyvážený. Směrnice je založena na několika základních předpokladech a konečně nám poskytuje společnou přistěhovaleckou politiku. Hovoříme o ní již dlouho, dokonce příliš dlouho. Společná přistěhovalecká politika znamená, že se vyzbrojíme společnými pravidly, která jsou nevyhnutelná, chceme-li v plné míře zajistit ochranu práv legálních přistěhovalců. Ti mohou být velmi pozitivním zdrojem, ovšem za předpokladu, že proti nelegálnímu přistěhovalectví zaujmeme nekompromisní postoj.

Existuje také několik dalších zvláštních otázek, které bych ráda zdůraznila. V prvé řadě směrnice podporuje dobrovolný návrat a stanoví kratší lhůty vrácení v případě, že existuje riziko útěku nebo že daný jednotlivec představuje nebezpečí. Především se však v této směrnici konečně stanoví závazný časový harmonogram, který se vztahuje na dobu pobytu v záchytných střediscích pro přistěhovalce, aby bylo možno uskutečnit všechny potřebné kontroly. Myslím si, že je to významný pokrok. Chci zdůraznit, že, jak již uvedli mnozí z mých kolegů přede mnou, až dosud se mohl každý členský stát svobodně rozhodnout, zda délku pobytu časově omezí.

Zvláštní pozornost by měla být věnována také lidským právům, zejména právům zranitelných jednotlivců a hlavně nezletilých osob, na základě zásady nejlepšího zájmu dítěte. Tento bod je doslova revoluční, řádně zohledňuje skutečnou situaci v záchytných střediscích pro přistěhovalce.

Závěrem bych se ráda vyjádřila k zákazu opětovného vstupu, který platí v celé Evropské unii. Tato pravidla považuji za společná, spravedlivá a transparentní, mohla by se stát součástí strategie nebo paktu integrace, jak tento záměr nazval budoucí úřadující předseda Evropské unie. V důsledku toho by došlo k posílení hraničních kontrol na vnějších hranicích Evropské unie a k vytvoření nové azylové politiky. Dalo by to rovněž nový podnět k diplomatické spolupráci, ale také, a to především, k rozvojové spolupráci se třetími zeměmi.

A konečně, pokud jde o Evropský kodex pro integraci legálních přistěhovalců, Evropa by měla převzít svou odpovědnost, měla by být spolehlivá a důvěryhodná, měla by se stát Evropou práva a pravidel, která se dodržují. Máme povinnost přijmout tento text, který lze samozřejmě dále zlepšovat. Všechno je možné zlepšit. V každém případě se do toho členské státy mohou pustit, ale bylo by zlé, kdybychom po třech letech úsilí tuto směrnici zablokovali na další měsíce nebo roky, abychom mohli nalézt další neomezený kompromis, který by byl tak jako tak považován za krok zpět. Zatímco my žijeme v našem zlatém světě, který se skládá z nekonečného množství kompromisů, na světě je mnoho lidí, kteří jsou zneužíváni a umírají v krutých a nelidských podmínkách tak, jak se to stalo včera v Itálii. Prosím, mějme více odpovědnosti a méně řečí!

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL). – (SV) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v pátek bude Světový den uprchlíků, pozornost celého světa se soustředí na postavení uprchlíků. Schválení zprávy pana Webera by bylo cynickým krokem nesprávným směrem, a proto bude skupina GUE/NGL hlasovat proti této zprávě. Jsme proti budování „pevnosti jménem Evropa“. Důsledky návrhů obsažených ve zprávě pana Webera budou takové, že Evropská unie bude nejen stavět stále vyšší zdi proti uprchlíkům, ale také zamkne všechny brány a zahodí klíče.

V souladu s Úmluvou o uprchlících by se měly členské státy Evropské unie zaměřit nikoliv na oslabování lidských práv, ale na obnovu práva uprchlíků na poskytnutí legálních cest pro vstup do Evropy a na zajištění toho, aby byla alespoň v základní míře dodržována lidská práva. Občané třetích zemí ani občané členských států by neměli být vystaveni omezování osobní svobody ani trestům odnětí svobody za správní přestupky.

  Gerard Batten (IND/DEM). – Vážený pane předsedající, po přijetí tohoto návrhu by bylo pro členské státy mnohem těžší vyhostit ze svého území nelegální přistěhovalce a vrátit je do jejich zemí. Do jaké míry to ovlivní Spojené království a zejména můj volební obvod, Londýn? Londýn již nyní nese nepřiměřeně veliké břímě legálních a nelegálních přistěhovalců a žadatelů o azyl. Bylo zde již řečeno, že Británie se v této oblasti práva Společenství nepřipojuje k ostatním členským státům. Z toho lze vyvodit závěr, že daná směrnice nebude mít na naši zemi žádný dopad. Je to ale pravda?

Když vydáme v členských státech nelegálním uprchlíkům povolení k pobytu, mohou cestovat do jiných členských států Evropské unie. Mohlo by také dojít k jejich vyloučení, neboť jsou skutečnou hrozbou pro bezpečnost, veřejné zdraví i veřejnou politiku. Rád bych však věděl, kdo to ve Spojeném království prosadí! Britský přistěhovalecký a azylový systém se ocitl ve stavu naprostého zmatku. Pokud se tedy dané právní předpisy na Británii nevztahují, znamená to, že nelegální přistěhovalci v Evropě nemohou vstupovat do Velké Británie předním vchodem, ale tento návrh jim dává do rukou klíč od zadních dveří.

Kromě toho je zde samozřejmě také otázka Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv a svobod Evropské unie. Mohly by být právní předpisy v oblasti lidských práv použity k prosazení částí tohoto návrhu ve Velké Británii? Kdo ví? Toto rozhodnutí totiž nezávisí na britské vládě, parlamentu ani soudech, ale na Evropském soudním dvoru.

  Roberto Fiore (NI). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych využít této příležitosti k protestu proti nemoudrým a nepochopitelným slovům, jež včera pronesl pan místopředseda Barrot. Vyjádřil se v tom smyslu, že existuje možnost zvážení návrhu italské vlády, aby bylo nelegální přistěhovalectví považováno za přitěžující okolnost trestných činů. Myslím si, že k takovémuto postoji neexistuje žádný právní základ, rozhodně lze říci, že by tento postoj veřejnost nepřijala příznivě.

Pokud jde o zprávu pana Webera, rád bych uvedl, že podle mého názoru by mělo být nelegální přistěhovalectví považováno za skutečnost, která lidem dává možnost uniknout spravedlivému trestu. Je poměrně jasné, že přistěhovalec, vstoupil-li na území určité země nelegálně, má sklon se skrývat. Dovolte mi také říci, že je potřeba, aby Komise a tento Parlament v poslední analýze zohlednily, že je důležité, aby odpovědnost nesly země, z nichž přistěhovalci na naše území přicházejí (například k nám do Itálie přicházejí zejména přistěhovalci z Libye). Tyto země by měly nést obrovské náklady, které v důsledku nelegálního přistěhovalectví nyní vznikají.

  Urszula Gacek (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, pan Weber si skutečně zaslouží naše blahopřání a náš vděk za náročnou práci, kterou musel při řešení tohoto složitého, emotivního a citlivého tématu vykonat.

Záměrem směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je vytvořit základní společné normy v oblasti zacházení s nelegálními přistěhovalci. V této oblasti byla věnována zvláštní pozornost otázce lidských práv.

V plné míře si uvědomujeme, že mnozí nelegální přistěhovalci jsou dvojnásobnými oběťmi. Zaprvé byli podvedeni ve své vlasti, často musí vynaložit své celoživotní úspory a i více k tomu, aby si zajistili vstup do Evropské unie a práci. Místo toho, aby se ocitli v zemi blahobytu, se však často stávají novodobými otroky. Pokud jsou v rámci Evropské unie zadrženi, často dochází k jejich uvěznění. Než nabude předložená směrnice účinnosti, mohou být tito přistěhovalci zadržováni velmi dlouho, často až do vyřešení jejich případu.

Směrnice podporuje dobrovolný návrat nelegálně pobývajících přistěhovalců. K vazbě bude moci dojít pouze tehdy, existuje-li jasné riziko, že přistěhovalec unikne, případně v jiných odůvodněných případech. Jsou stanoveny maximální doby zadržení, rozšiřuje se právní ochrana, zejména pro obzvlášť zranitelné skupiny, nevládní organizace budou mít přístup k záchytným střediskům pro přistěhovalce, které jsou velmi často předmětem kritiky. V důsledku toho budou tato střediska pod důslednější kontrolou, čímž bude zajištěno poskytování dalších služeb a podpory přímo pro zadržené osoby.

Pro kolegy, kteří mají proti této směrnici námitky, mám následující doporučení: tento týden, po hlasování, namísto toho, aby vysvětlovali stále prázdnější jednací síni, proč hlasovali proti předložené směrnici, by to možná měli jít vysvětlit raději přímo oněm nelegálním přistěhovalcům, kteří v mnoha státech nemají žádnou ochranu, nebo lidem, kteří jsou zadrženi na neomezenou dobu a bez přístupu k právní pomoci. Ať řeknou těmto přistěhovalcům, že hlasovali proti předložené směrnici, protože to bylo v jejich nejlepším zájmu.

  Stavros Lambrinidis (PSE). – (EL) Vážená paní předsedající, jsem velmi hluboce znepokojen tím, že Rada ministrů blokovala tři roky dosažení pokroku v této otázce, neboť se neuměla shodnout ohledně jednotlivých ustanovení. Tato ustanovení se týkají ochrany základních lidských práv včetně práv nelegálních přistěhovalců, a proto by měla být považována za neměnná. Vlády některých evropských zemí se tedy vydaly naprosto nesprávným směrem.

V Evropě by mělo být zcela samozřejmé a platné, že nikoho nelze zadržet na dobu delší než 18 měsíců, zejména pokud se zadržení prodlužuje ne proto, že daná osoba něco spáchala, ale proto, že úřady v zemi původu odmítají spolupracovat v postupu repatriace, což daná osoba nemůže nijak ovlivnit. Mělo by být zcela samozřejmé a platné, že při vyhlášení absolutního represivního opatření, jakým je vazba, musí mít každý z takto postižených nešťastníků, který je stejně jako my lidskou bytostí, bez výjimky nebo nějakých mezer v zákonech minimální právo na právní pomoc a na rozhodnutí soudu o jeho vzetí do vazby. Mělo by být zcela samozřejmé a platné, že nezletilé osoby bez doprovodu by neměly být deportovány do třetích zemí. Pokud se v konečném důsledku nemohou bezpečně vrátit do svých zemí, nechme si tyto děti u sebe a chraňme je zde, v Evropě. Stejně samozřejmá a platná by měla být i evropská solidarita. Země, které se nacházejí zejména na jihu našeho světadílu a které musí čelit největšímu přílivu přistěhovalců, by měly dostávat od ostatních zemí rozsáhlou finanční podporu k tomu, aby mohly přistěhovalcům zaručit uvedená lidská práva. Mlhavá prohlášení o možné budoucí podpoře ze strany Komise prostě nestačí.

I přes skutečné úsilí pana zpravodaje a stínových zpravodajů v Parlamentu se výše uvedené požadavky, které by měly být samozřejmé a platné, staly v Radě předmětem sporů. Je zjevné, že konečný výsledek je do určité míry příznivý, zejména pokud jde o země, které přistěhovalcům neposkytují v současnosti vůbec žádnou ochranu. V některých klíčových otázkách však tyto země donutily ostatní členské státy, aby přijaly kompromis v podobě „nejmenšího společného jmenovatele“. V mnoha ohledech je předložená směrnice mimořádně problematická a nejednoznačná, protože její prosazení závisí na vládách jednotlivých členských států, které v rámci své působnosti, vážený pane Deprezi, prokázaly nedostatek citlivosti.

Jde tedy o sladění, které v konečném důsledku není v souladu ani ve shodě se základními evropskými zásadami a hodnotami.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Alexander Alvaro (ALDE). – (DE) Vážená paní předsedající, také děkuji zpravodaji, panu Weberovi, i když by nás možná rád přehlédl, zejména mou kolegyni, paní Hennisovou-Plasschaertovou, která spolu s ostatními zpravodaji dokázala během posledních tří let posunout tento náročný proces vpřed, z rozbouřeného moře do klidných vod.

V této chvíli mi však dovolte říci, že považuji za zlomyslné a hanebné, spojuje-li někdo tragédii ve Středozemním moři, kterou provázelo mnoho obětí na životech, s touto směrnicí, protože ve skutečnosti nemají tyto dvě věci nic společného. To nelze připustit! Tato směrnice poskytuje lidem právní bezpečnost v oblasti, v níž zatím žádná právní bezpečnost neexistuje. Dojde ke zlepšení životní situace lidí, kteří nyní žijí v nedůstojných podmínkách, kteří nevědí, kdy budou vráceni do své vlasti, a kteří nemají přístup k soudním orgánům. Směrnice stanoví minimální normy pro 27 členských států, přičemž pro jednu třetinu z těchto členských států, v nichž žádné normy neexistují, to znamená zlepšení současného stavu. Je to první krok směrem k naléhavě potřebné společné azylové politice a k respektování lidské důstojnosti v celé Evropě. Jsem přesvědčen o tom, že každý, kdo chce tento krok udělat s námi, by měl tuto odpovědnost vzít vážně a měl by hlasovat pro předloženou zprávu.

  Pierre Jonckheer (Verts/ALE). – (FR) Vážená paní předsedající, dovolte mi, abych v návaznosti na slova mého předřečníka řekl, že já osobně jsem oddán staré evropské myšlence zavádění harmonizace při současném zlepšovaní situace, tj. jde o harmonizaci směrem vzhůru. Proto by mne zajímalo, proč je odmítáno sladění s předpisy, které tyto lidi optimálně chrání v případě potíží. Myslím si, že je nutno zdůraznit, že prohlášení Rady nejsou právně závazná a že, jsme-li si natolik vědomi hrozby slaďování směrem vzhůru, měli bychom do samotného textu směrnice začlenit právní nástroj. Myslím si také, že chceme-li poskytnout právní pomoc zemím, které se nacházejí v náročné situaci, zejména po finanční stránce, je nevyhnutelné zřídit Evropský fond solidarity.

Má druhá poznámka se týká postupu. Vážený pane Barrote, v tomto případě jsme svědky spletitého postupu spolurozhodování. Jsem jedním ze 780 poslanců Evropského parlamentu. Toto je dnes má jediná příležitost, kdy mohu promluvit a předložit pozměňovací návrhy. Nechceme-li aby se zadržení stalo pravidlem, pak byste si, pane Deprezi, měl přečíst pozměňovací návrhy č. 82 a 95, v nichž se například podrobně uvádí, co je myšleno výrazem „nebezpečí útěku“. Přečtěte si a podpořte pozměňovací návrhy č. 79 a 98, v nichž se podrobně uvádějí podmínky, za nichž lze vyhostit z území Evropské unie nezletilé osoby bez doprovodu. Cílem předložených pozměňovacích návrhů je zlepšit znění směrnice. Myslím si, že Parlament by neměl být konfrontován s pseudopostupem konzultace, což se však právě nyní skutečně děje.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, evropská přistěhovalecká politika má jednu zásadní chybu. Jediným východiskem je pro ni koncept ochrany lidských práv, přičemž ve skutečnosti je nutno přemýšlet také o ochraně osob, o ochraně jejich svobody, bezpečnosti a jejich práva na to, že nebudou napadáni.

Levice se svými lidumilnými pozměňovacími návrhy prosazuje politiku nenavracení nelegálních přistěhovalců. Ze strany evropského veřejného ochránce lidských práv jde o čistou demagogii. Chceme poskytnout veřejného ochránce lidských práv také nelegálním přistěhovalcům? Skutečná politika bojuje proti zájmům globalismu, který se snaží vykořenit lidi z jejich území, neboť je považuje buď za zboží, nebo za otroky, nebo za nové spotřebitele. Jsme proti takovémuto přístupu.

Pokud se Středozemní moře změnilo ve hřbitov, morální odpovědnost nesou ti, kdo otevřeli brány nelegálním plavidlům. Vždy jsme veřejně odsuzovali tento drsný obchod s lidskými bytostmi, například na ostrově Lampedusa. Je to ostuda. Pokud by došlo k přijetí uvedených pozměňovacích návrhů, které předložila levice, znamenalo by to, že evropská politika v oblasti vracení přistěhovalců skončí dříve, než vůbec začala.

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL). – (EL) Vážená paní předsedající, návrh směrnice je nepřijatelný a cynicky zakrývá skutečnou nelidskost Evropské unie a její politiky.

Přijímáte právní předpisy o 18měsíčním zadržování ubohých přistěhovalců, včetně nezletilých dětí, v záchytných táborech, v nichž jsou životní podmínky na tak nízké úrovni, že jsou ostudou lidské civilizace. Na období příštích pěti let zakazujete rovněž jakýkoliv vstup, tedy dokonce i ten legální, na území Evropské unie. Dobrovolný návrat, to zní jako nepovedený vtip, nejde přece o nic jiného než o návrat z donucení. Prostě řeknete přistěhovalci, že buď odejde dobrovolně, nebo půjde do vězení a po 18 měsících bude deportován.

S lidmi, kteří jsou oběťmi vaší vlastní politiky, zacházíte jako se zločinci. Bombardujete Afghánistán a pak si stěžujete na uprchlíky. Drancujete země třetího světa a pak si stěžujete na hospodářské migranty, díky nimž jsou peněženky kapitalistů plné.

Těmito novými opatřeními zvýšíte mimo jiné zisky obchodníků s otroky a zisky gangů obchodujících s lidmi, protože čím přísnější jsou opatření, tím vyšší jsou ceny. Situaci přistěhovalců a ostatních pracujících jen zhoršíte, protože budou nuceni pracovat bez jakýchkoliv práv v podmínkách těchto nových donucovacích opatření, založených na hrozbě vyhoštění.

Můžete si být jisti tím, že pracující, ať již ze třetích zemí nebo z členských států Evropské unie, tato opatření nepřijmou.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo Barrote, dámy a pánové, je v těchto oblastech potřebný celoevropský přístup nebo ne? Obvykle říkáme, že ano. Jak k této otázce přistupovat? Převážná většina poslanců tohoto Parlamentu souhlasí s tím, že musíme regulovat legální přistěhovalectví a bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví.

Jak uvedl včera pan komisař Barrot, politika v oblasti vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je životně důležitou součástí této strategie. Máme k dispozici směrnici o minimálních normách. Chceme více? Chceme lepší normy? Jsem si jist tím, že bychom všichni uvítali zlepšení norem, avšak narazili jsme na neústupnost Rady, a proto politická otázka zní takto: je lepší, abychom měli k dispozici alespoň tyto minimální normy, nebo je lepší nemít žádné?

Podle mého názoru zní odpověď takto: jsem přesvědčen o tom, že je lepší mít k dispozici alespoň tyto minimální normy, a proto bych chtěl poblahopřát našemu kolegovi, panu Weberovi, k odvedené práci a k jednáním, která vedl.

Dovolte mi, abych uvedl dva konkrétní příklady. Zaprvé zákaz opětovného vstupu, který je stanoven na pět let. Jsem si jist tím, že existují lidé, kteří by dali přednost jiným časovým omezením, ale v současné době je v některých členských státech taková situace, že  této oblasti neexistují vůbec žádná omezení – například v Rakousku, Dánsku nebo ve Francii.

Zadruhé otázka zadržení. V devíti členských státech není stanovena maximální délka doby zadržení. Pouze šest členských států má kratší doby zadržení, než jsou ty, které jsou stanoveny v předložené směrnici. Jedním z těchto členských států je Portugalsko, má vlast, kde je stanovena dvouměsíční lhůta. Portugalsko již prohlásilo, že ponechá tuto dvouměsíční lhůtu v platnosti. Jinými slovy, Portugalsko nemá v úmyslu využít této směrnice ke snížení norem.

Paní předsedající, závěrem mi dovolte, abych zdůraznil to, co uvedl již pan komisař Barrot, když hovořil o dětech. V této oblasti musíme dávat obzvlášť dobrý pozor, musíme zajistit, aby byla tato směrnice uplatňována humánním způsobem.

  Javier Moreno Sánchez (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tato směrnice představuje krok kupředu směrem ke společné přistěhovalecké politice. Je potřeba, aby byl tento krok provázen také dalšími kroky v rámci celkového evropského přístupu.

Musíme vytvořit legislativní a finanční nástroje, které nám umožní rázně otevřít naše brány legálním přistěhovalcům a které nám pomohou začlenit tyto přistěhovalce do našich společností. Zároveň je potřeba, abychom bránili nelegálnímu přistěhovalectví a nelegální práci a abychom se snažili narušit sítě, které s použitím mafiánských praktik obchodují s lidmi.

Toho všeho lze dosáhnout pouze prostřednictvím úzké spolupráce se zeměmi původu a se zeměmi tranzitu. Proto žádáme naléhavě Komisi, aby využila svého práva zákonodárné iniciativy. Radu žádáme, aby co nejdříve přijala všechny dosud nedokončené směrnice, neboť bez všeobecného souboru opatření nebudou občané této směrnici rozumět. Jejím záměrem je spojit různé soubory právních předpisů z 27 členských států s cílem zajistit vytvoření účinných postupů vracení a zároveň zaručit důstojnost a dodržování základních práv přistěhovalců.

Socialistická skupina se snaží sladit prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů předloženou směrnici s nejpokrokovějšími právními předpisy, které poskytují tu nejrozsáhlejší ochranu. My, španělští socialisté, považujeme za mimořádně důležité, aby bylo dobře postaráno o nezletilé osoby a aby jim byla poskytnuta ochrana. Žádáme, aby měly přístup ke vzdělání a aby byly přijímány ve zvláštních střediscích pro příjem. Chceme také podporovat dobrovolný návrat a zlepšit právní záruky tohoto postupu.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych závěrem odmítl návrh zpravodaje, pana Webera, v němž se snažil dosáhnout zkrácení postupu. Tím by došlo k oslabení síly spolurozhodovacího postupu a rovněž k narušení důvěryhodnosti tohoto Parlamentu.

V současnosti potřebujeme silný Parlament, který si za svou odpovědností stojí.

  Sarah Ludford (ALDE). – Vážená paní předsedající, bez váhaní budu hlasovat pro předloženou směrnici, ne proto, že by byla ideální, ale proto, že zvyšuje normy v některých členských státech. Je paradoxem, že posouzení hodnoty této směrnice vychází právě ze skutečnosti, že Spojené království se do jejího uplatňování nezapojí. Naše země nechce být zatěžována vyššími normami stanovenými ve směrnici, zejména v oblasti časových omezení a podmínek vztahujících se na zadržení, například co se týká oddělení zadržených přistěhovalců od usvědčených zločinců, což se ve Spojeném království zatím vždy nestává. Spojené království nechce být vázáno ani tím, že podle směrnice musí být donucovací opatření vyvážená, ani ustanoveními týkajícími se dodržování základních práv a důstojnosti jednotlivce. Všechna uvedená opatření představují hodnotné prvky předloženého textu.

V souvislosti s touto směrnicí se často objevují zavádějící informace. Je mi líto, že někdo nesprávně informoval pana prezidenta Bolívie, který včera napsal do britského listu The Guardian. Standardní délka doby zadržení není osmnáct měsíců. Ve směrnici se uvádí, že délka zadržení by neměla překročit šest měsíců, s výjimkou případů, kdy i přes veškeré přiměřené úsilí ze strany členských států je pravděpodobné, že vyhoštění osoby bude trvat déle, buď z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany samotné osoby, nebo z důvodu prodlení vzniklých při získávání dokumentace ze třetí země.

Myslím si, že obzvlášť hodnotná jsou ustanovení o zohledňování nejlepšího zájmu dítěte, o rodinném životě, o zdravotním stavu, o zásadě nenavracení a rovněž zvláštní ustanovení vztahující se na nezletilé osoby bez doprovodu. Tato ustanovení pomohou migrantům, kterým hrozí vyhoštění. Klíčová jsou ustanovení o důvodech zadržení a důvodech umožňujících podat odvolání a ustanovení o přezkumu rozhodnutí o zadržení. Přestože mám v úmyslu podpořit tuto směrnici, která je sice nedokonalá, ale potřebná pro zvýšení norem, musím zdůraznit, že jde pouze o jednu část této komplexní problematiky. Musíme také zavést spravedlivý systém příjmu uprchlíků a správnou politiku legálního přistěhovalectví.

  Willy Meyer Pleite (GUE/NGL). – (ES) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, je ostudné, naprosto ostudné, že se snažíte vyhostit více než 8 milionů osob na základě konceptu správního zadržení.

Pokud bude toto rozhodnutí přijato, a bohužel to vypadá tak, že by přijato být mohlo, bude to konec ochraňující Evropy. Mnozí Evropané museli v diktátorských režimech čelit správnímu zadržení a tento koncept bude důvodem k vyhoštění osmi milionů osob.

Následně se začne prosazovat Evropa, která není ochotna podporovat zájmy jiných. Členské státy, které se budou snažit tento koncept oživit, jsou přesně týmiž státy, které v tomto rozpočtovém roce poprvé snížily pomoc vyčleněnou na mezinárodní spolupráci.

Rozvojových cílů tisíciletí se nepodaří dosáhnout, a tím přispějeme, my, stará Evropa, Evropa, která vyznává hodnoty solidarity, k hladu a k potravinové krizi ve světě. Vyhoštění osmi milionů lidí bez jakékoliv záruky, to je tedy ostudné!

Věřím, že Evropa se dokáže mobilizovat, a proto vyzývám občany, kteří takovéto právní předpisy odmítají, aby začali jednat.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE). – (RO) Vážené dámy, vážení pánové, Evropská komise zjistila, že v roce 2006 bylo v Evropské unii přibližně osm milionů nelegálních přistěhovalců. Unie již tento problém nemůže ignorovat. Musíme hledat řešení, nesmíme si zahrávat se životy těchto lidí. Je jasné, že situace se sama nevyřeší.

Nástroje k řízení nelegálního přistěhovalectví, které Komise nedávno navrhla, nepřinesou příznivý výsledek, pokud se nám nepodaří vyřešit problém nelegálních přistěhovalců. Žijeme v Evropě bez vnitřních hranic. Právě proto je potřeba přijmout tuto směrnici, abychom udělali první krok směrem ke společné politice repatriace nelegálních přistěhovalců.

Některé nevládní organizace prohlašují, že Evropská unie přijímá v oblasti přistěhovalectví stále represivnější politiky. Směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí označují za „směrnici hanby“. Chápu tyto nevládní organizace, že se snaží bránit zájmy lidí bez dokladů, ale chtěl bych je naléhavě požádat, aby se na tuto situaci podívaly realisticky. Jaká řešení existují pro nelegální přistěhovalce, kteří do Evropské unie vstupují přes Maltu, Kanárské ostrovy, Řecko, Itálii a nejnověji i přes vnější východní hranici, a kteří se snaží usídlit se v Evropské unii? Existuje nebezpečí, že se tito přistěhovalci stanou oběťmi práce na černém trhu, oběťmi nelegálního obchodování nebo dokonce oběťmi teroristické radikalizace. Tato hrozba je reálná, a právě proto je důležité, abychom regulovali jejich situaci buď prostřednictvím repatriace, udělení azylu nebo poskytnutí povolení k pobytu.

Jednání s Radou vedla k tomu, že byla nalezena řešení, která mohou být bezvýhradně přijata, zejména v citlivých oblastech jako jsou ochrana zranitelných osob a nezletilých osob bez doprovodu, nebo vyhoštění výhradně do zemí původu nebo do zemí, s nimiž má Evropská unie v této oblasti uzavřenou dvoustrannou dohodu. Jsem přesvědčen o tom, že musíme ocenit úsilí zpravodajů a Rady a že bychom měli předloženou směrnici schválit v navrhované podobě v tomto prvním čtení.

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (PSE). – (DE) Vážená paní předsedající, své poznámky odkládám stranou. Připravil jsem si mnoho jiných věcí, které jsem chtěl uvést, avšak musím zdůraznit, že v tomto případě se nám zdaleka nepodařilo dosáhnout maxima. I já jsem doufal, že budeme mít k dispozici více kvalitnějších nařízení. Nyní se cítím rozpolcen. Na jedné straně chci mít to nejlepší, na druhé straně však musím zde, na evropské úrovni, přijmout rozhodnutí, které by, pokud jde o minimální normy, přineslo mimo jiné i to, že by se minimální normy začaly uplatňovat i v zemích, které v současnosti nemají vůbec žádné normy. Každý z nás by se měl podívat, jaká je situace v našich vlastech, co se tam děje, jaké normy daná země má. Jsou skutečně tak fantastické?

Evropský parlament může stanovit pouze minimální normy. Skutečnost, že se Radě vůbec podařilo dosáhnout shody, hraničí se zázrakem, neboť čtyři nebo pět zemí, včetně federálního ministra vnitra mé vlasti, nechtělo přijmout vůbec žádné nařízení. Tyto země prohlásily, že jsou spokojeny se stávající situací. Nyní je na vnitrostátních parlamentech a vnitrostátních vládách, aby toho v této oblasti zvládly udělat mnohem více. Nikdo jim nebrání v tom, aby hledaly lepší řešení. Kde je to napsáno? Během mých studií mne naučili, že zákon najdu snáze, pokud se podívám do sbírky zákonů. Pan Deprez má pravdu – přečtete-li si všechny články, bude vám jasnější, co zde můžeme dokázat. Vždyť se nesnažíme najít kámen mudrců. Nikomu se to ještě nepovedlo, právě naopak. Byl bych však rád, kdybychom tento kompromis použili jako základ pro naši budoucí práci, aby se Evropská unie dokázala v této oblasti zlepšovat. Svou úlohu v tomto procesu budou muset hrát i mí kolegové z Bundestagu, tj. dolní komory německého parlamentu, a z každé spolkové země Německa, neboť délka doby zadržení při čekání na vyhoštění je v naší vlasti 18 měsíců. Doba, během níž platí zákaz opětovného vstupu, je u nás mnohem delší. V mnoha spolkových zemích byla vydána rozhodnutí, která jsou nepřijatelná. Rád bych tedy řekl, že je to ostudné. Kromě toho zastávám názor, že takto se nikam nedostaneme. Být stále proti všemu, propánakrále, to ještě nikdy nikomu nepomohlo, a hlavně ne lidem, kteří musí v této oblasti pracovat a kteří působí v zemích, v nichž neexistují vůbec žádné hlavní směry.

  Marco Cappato (ALDE). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, zpravodaj pan Weber, se divil tomu, proč tento Parlament nevidí některá pozitivní opatření, která tento návrh směrnice zavádí.

Pan zpravodaj se však vyjadřoval tak, jako kdyby tento Parlament stál před závěrečným hlasováním v posledním čtení a měl přijmout konečné rozhodnutí – buď přijmout nebo zamítnout předloženou směrnici. V tomto případě tomu však tak není. Toto je teprve první čtení. Je tedy dosti obtížné pochopit, proč bychom neměli využít tuto příležitost v situaci, kdy je předloženo veliké množství pozměňovacích návrhů, které mají v tomto Parlamentu širokou podporu, určitě ze strany pravice a levice, pokud jde o návrhy týkající se dalších záruk, které lze poskytnout jak nezletilým osobám, tak i v oblasti třetích zemí tranzitu a zákazu opětovného vstupu.

Řekl jste nám, že je to proto, že Rada i vlády se již rozhodly. Jak již uvedl pan Jonckheer, takovýmto postojem se sami zříkáme našich pravomocí spoluzákonodárce, což znamená, že se nacházíme v situaci, kdy odmítáme využít našich pravomocí, abychom dosáhli zlepšení této směrnice. To říkám při vší úctě k práci vykonané během jednání, která trvala téměř tři roky.

Evropské vlády potřebují tento Parlament právě proto, aby Evropa nebyla místem, kde vládne strach a kde se snažíme zavést účinnější nástroje na ochranu proti přistěhovalectví, ale aby byla Evropa naopak místem, kde dochází k začleňování přistěhovalců.

  Patrick Gaubert (PPE-DE). – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mnohé organizace a politické strany podněcují absurdní ideologickou kampaň proti tomuto textu, který z politických důvodů zneužívají a překrucují.

Touto směrnicí se snažíme zaručit lidem nacházejícím se ve stavu ohrožení, že během jejich vrácení budou v plné míře dodržována jejich práva a že bude respektována jejich důstojnost. Vážený pane Catanio, s právem na azyl to nemá nic společného. Zdá se mi, že jste to zatím stále nepochopil.

Nedovolíme, aby si naši občané mysleli, že jejich zástupci jsou odpovědni za přijetí dokumentu, který bývá neprávem označován za „směrnici hanby“. Nemusíme se stydět za dokument, kterým se zavádějí nové záruky. Skutečně stydět by se měli ti, kdo jsou slepí a nevidí, nebo nechtějí vidět, jakého pokroku lze díky této směrnici dosáhnout.

Chceme do právních předpisů začlenit zásadu dobrovolného návratu? Chceme, aby mohla v členských státech i nadále platit neomezená doba zadržení? Chceme, aby byla rozhodnutí odůvodňována? Chceme, aby měly právní orgány pod kontrolou podmínky zadržení? Chceme, aby byla přistěhovalcům poskytována bezplatná právní pomoc a aby jim byla k dispozici také podpora ze strany nevládních organizací? Chceme do právních předpisů začlenit zásadu rodinné jednoty, zásadu nejlepších zájmů dítěte a zdravotní péči? Texty všech dokumentů lze zlepšit, avšak tato směrnice rozhodně představuje pokrok v porovnání se současnou situací, kdy si každý členský stát může dělat, co se mu zachce, což je v některých případech nepřípustné, nemám pravdu, paní Roureová a paní Hennisová-Plasschaertová?

Vážené dámy, vážení pánové, vyzývám vás, abyste svým hlasováním tento kompromis podpořili, abychom nemuseli ustupovat politickým manipulacím, jemuž určití lidé tento text vystavují. Přitom je nutno brát v potaz také konkrétní zlepšení, jež tato směrnice zavádí.

  Inger Segelström (PSE). – (SV) Vážená paní předsedající, dovolte mi, abych úvodem poděkovala panu Weberovi i všem ostatním, kdo se přičinili o to, že můžeme diskutovat o tomto prvním kroku směrem ke společným pravidlům a postupům v oblasti vracení nelegálních přistěhovalců. Domnívám se, že v porovnání s předchozími diskusemi ve výboru a na plenární schůzi se některé klíčové otázky rozvíjejí nesprávným směrem, směrem k méně humánní Evropské unii.

Především není přípustné, abychom drželi lidi pod zámkem až 18 měsíců. Z toho se dá zešílet a tito lidé přece nejsou zločinci ani kriminálními živly, ale lidskými bytostmi hledajícími lepší život pro sebe a své rodiny tak, aby nežily v chudobě. Zadruhé, pokud nejsou Rada ani pan zpravodaj přesvědčeni o tom, že dobrovolný návrat je dobrým řešením, děti budou vytrženy ze škol a jeslí, přistěhovalci budou bez oznámení opouštět ubytovací zařízení, a tak způsobíme více škody, než by možná způsobil všechen ten stres vyplývající z čekání na rozhodnutí, hlavně u dětí. Zatřetí, poté, co byla v lednu přijata strategie v oblasti práv dítěte, nemůže nyní Parlament udělat krok zpět, umístit děti pod zámek a zacházet s nimi navrhovaným způsobem. Takovéto zacházení by mohlo děti poškodit na celý život, to nelze podpořit. Začtvrté, pět let, to je příliš dlouhá doba, během níž se lidé nemohou vrátit, mají-li k tomu důvod. Ani v tom nejlepším světě nelze sdružovat lidi do skupin, každý případ je nutno řešit individuálně, musíme posoudit a přezkoumat jeho skutkovou podstatu, například pokud jde o ženy a děti v rámci obchodování s lidmi.

Mnoho organizací, které se zabývají monitorováním lidských práv, je znepokojeno tím, že předložený kompromis je nepřiměřený a že lidský přístup není dostatečně citlivý. Pozměňovací návrhy, které předložila socialistická skupina, si zaslouží uznání. Děkuji vám, paní předsedající.

  Panayiotis Demetriou (PPE-DE). – (EL) Vážená paní předsedající, musíme si položit následující otázku: představuje dnes nelegální přistěhovalectví v Evropské unii problém nebo ne? Odpověď musí být taková, že nelegální přistěhovalectví dnes problémem je, a to velice závažným. Musíme si rovněž položit otázku, zda bychom se měli tímto problémem zabývat na evropské úrovni, nebo zda by měl být i nadále záležitostí jednotlivých členských států. Odpověď na druhou otázku je taková, že tento problém je nutno řešit na úrovni Evropské unie. Své stanovisko k těmto otázkám jsme vyjádřili. Podařilo se již uplatnit komplexní, všeobecnou politiku Evropské unie, kterou by se tento problém řešil? Odpověď je bohužel taková, že tato politika zatím uplatněna nebyla. Problém řešíme pouze částečně a v této naší rozpravě se tímto obrovským problémem nelegálního přistěhovalectví zabýváme pouze povrchně. Přesto však lze postupovat jedině postupně, krok za krokem.

Dnes, kdy diskutujeme o tomto kompromisním návrhu, si musíme položit i další otázku: je tento kompromis, jehož dosáhly Rada a Parlament, dokonalý? Odpověď zní ne. Je to takový kompromis, jaký jsme chtěli? Určitě ne. Mohli bychom o tomto kompromisu diskutovat v době, kterou máme k dispozici, tak, abychom se někam skutečně dopracovali? Odpověď zní znovu ne. Parlament o této otázce jednal s Radou dva a půl roku.

Blahopřeji panu Weberovi k práci, kterou odvedl, a k výsledku, jehož se mu podařilo dosáhnout, ale není to výsledek, s nímž bych byl naprosto spokojen. V každém případě otázka zní, zda se situace zlepšuje. Odpověď zní ano, zlepšuje se. Z toho pak vyplývá další otázka: můžeme se postupně pokoušet zavádět nějaká zlepšení, místo abychom umožnili, aby situace stagnovala? Moje odpověď zní ano, vedeme dialog, a to může být jedině pozitivní. „Země patří všem lidským bytostem“, tento přístup na mne zapůsobil. Zaujal mne názor, že se k těmto lidským bytostem nesmíme chovat nepřiměřeně. Musíme však čelit skutečné situaci. Organizované společnosti existují a ať se stane cokoliv, musíme bránit lidská práva a zároveň bránit zájmy a práva organizovaných společností a organizovaných států.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, v Evropě žijí miliony lidí nelegálně, jsou zde tolerováni, neboť jsou zdrojem levné pracovní síly, nenárokují si práva na důchod a na zdravotní péči a nemohou dobrovolně prosazovat svá práva u soudů. Nepochybuji o tom, že každý má bez ohledu na svůj právní stav právo na důstojnost a na lidské zacházení. Proto s radostí vítám návrh Evropské komise, jehož cílem je harmonizace zásad v této oblasti.

Nepochybuji o tom, že všichni zde v Parlamentu chceme, aby existovaly transparentní a jasné zásady a postupy Společenství, týkající se vracení, vyhoštění a zákazu vstupu pro nelegální přistěhovalce. Na vytvoření těchto postupů a zásad čekáme už dosti dlouho. Parlament pracuje na hledání řešení v této oblasti již dva roky. Nezapomínejme na to, že budeme muset počkat další dva roky, než tato směrnice nabude účinnosti, taková je totiž délka prováděcího období pro členské státy. Přestože mám k této směrnici výhrady, například ohledně délky doby zadržení přistěhovalců, zadržování nezletilých osob bez doprovodu a zákazu opětovného vstupu na území Evropské unie, kladu si otázku, zda by měli nelegální přistěhovalci i nadále čekat na harmonizovanou přistěhovaleckou politiku, včetně minimálních norem. Musí být svědky této diskuse, která svědčí o tom, že se Evropa nedokáže v této otázce dohodnout? Myslím si, že tomu tak není.

  Stefano Zappalà (PPE-DE). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, spolu s mnohými kolegy poslanci, kteří se dnes ráno účastnili rozpravy v tomto Parlamentu a kteří se jí i nadále účastní, jsem měl možnost tento jev přímo zažít, když jsem na počátku tohoto funkčního období navštívil mnohé z koutů Evropy a mnohé ze středisek dočasného příjmu přistěhovalců.

Uvědomuji si, že tento jev je složitý a že má mnoho různých stránek. Každý z nás má rozdílnou kulturu, povahu a politické názory a proto se na tuto problematiku dívá ze svého vlastního úhlu. Celkově však musíme vzít v úvahu, a to je podle mého názoru klíčové, že zde nehovoříme pouze o několika migrantech, jak tomu bylo před sto lety. Nehovoříme o omezeném nebo vzácně se vyskytujícím jevu, hovoříme o migraci národů. Hovoříme o milionech a milionech jednotlivců, kteří se stěhují na jiné místo. Vedou je k tomu různé důvody, málokdy však snaha požádat o azyl a nebo politické důvody. Přistěhovalci zpravidla hledají lepší životní a pracovní podmínky.

I když mám již málo času, musím ještě poděkovat panu Weberovi. Také musím poděkovat panu Deprezovi, současnému předsedovi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, i bývalému předsedovi tohoto výboru, panu Cavadovi. Rád bych také poděkoval všem poslancům tohoto Parlamentu, s nimiž jsme strávili při práci na této problematice velké množství času. Myslím si, že je lepší, když existuje zákon, který lze zlepšit, než kdyby neexistoval vůbec žádný. Jsem přesvědčen o tom, že je správné, že se chce Evropa postarat o všechny, avšak pokud jde o tento složitý a závažný jev, s nímž se setkáváme, musí se Evropa postarat především o své vlastní občany.

  Frieda Brepoels (PPE-DE). – (NL) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, úvodem bych chtěla poděkovat zvláště našemu panu zpravodaji za mimořádně obtížnou práci, kterou vykonal, a za jeho vytrvalost v této velice významné problematice. Na konci rozpravy je samozřejmě obtížné přispět nějakými novými aspekty, ráda bych však uvedla to, že naprosto souhlasím s těmi poslanci, kteří sdělili, že tato směrnice představuje pouze úvodní, byť klíčový krok k široké migrační politice. Všichni musíme čelit týmž problémům a výzvám. Je jasné, že naši občané přijmou a pochopí legální přistěhovalectví jedině za předpokladu, že politikové zřetelně prohlásí, že nelegální přistěhovalectví není za žádných okolností přípustné. Jak víte, až třetina členských států stále nemá v této oblasti žádná pravidla, proto každý právní předpis, který v oblasti ochrany samotných nelegálních přistěhovalců přijmeme, bude pro tyto země představovat pokrok.

Oponentům této směrnice bych ráda řekla, že v zemích, které již dostatečnou ochranu poskytují, dojde pouze k minimálním změnám a nebo se podmínky nezmění vůbec. Chci jim říci rovněž to, že i Rada vyslovila jasná ujištění, že předložená směrnice nebude zneužita ke zhoršení ochrany, kterou některé členské státy poskytují nad rámec ustanovení této směrnice. Ostatně je nutno jasně říci také to, že i v budoucnosti mohou členské státy svobodně přijímat ustanovení překračující rámec předložené směrnice.

Pokud jde o uplatňování a navazující opatření, za velmi důležité považuji to, aby v této oblasti nesla hlavní odpovědnost nejen Komise, ale aby ji nesly i vnitrostátní parlamenty, neboť je zcela samozřejmé, aby byla tato ustanovení o vyhoštění také účinně uplatňována.

Závěrem mi, vážená paní předsedající, dovolte říci, že doufám, že většina poslanců tohoto Parlamentu bude schopna povznést se nad politická dogmata a manévrování a že bude připravena přispět k realistickému, rozhodnému, jasnému a lidskému řešení, které nebude pouze v zájmu Evropské unie, ale především v zájmu samotných nelegálních přistěhovalců.

  Manolis Mavrommatis (PPE-DE). – (EL) Vážená paní předsedající, úvodem mi dovolte, abych poblahopřál našemu kolegovi, panu Weberovi, k vynikající práci a k výsledkům, kterých se mu podařilo dosáhnout. Rád bych také poděkoval paní Carlottiové za konstruktivní spolupráci ve Výboru pro rozvoj.

Státy Středozemí musí čelit problému nelegálního přistěhovalectví ve vyšší míře než státy ostatní, jejichž hranice nejsou vystaveny tak silnému náporu. Například do mé vlasti, do Řecka, přišlo v minulém roce 112 tisíc nelegálních přistěhovalců, přičemž bylo vydáno 58 tisíc rozhodnutí o vrácení. V rámci Evropské unie jsou to rekordní údaje, proto je nutno, aby EU přijala společnou strategii zaměřenou na řešení tohoto problému. Kromě toho je potřeba přijmout doprovodná opatření s cílem začlenit přistěhovalce. Musíme také vytvořit důstojné podmínky pro vrácení osob, které na naše území vstupují nelegálně.

Evropská unie musí vytvořit politiku vracení nelegálních přistěhovalců na základě zásady solidarity a na základě sdílení odpovědnosti s rozvojovými zeměmi. Schvaluji a podporuji udělení výjimky při prosazování této směrnice, týkající se rodinných vztahů, nejlepšího zájmu dětí a zdravotního stavu přistěhovalců. Zájmy dětí je nutno zaručit prostřednictvím obhájce nebo příslušného odboru sociálních služeb.

Bylo ostatně přijato odvolání proti zadržování nezletilých osob, které předložil Výbor pro rozvoj. Jsem si jist tím, že všichni kolegové poslanci to přijmou.

  Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE). – (EL) Vážená paní předsedající, jak uvedl pan Mavrommatis, do Řecka přišlo v minulém roce 112 tisíc nelegálních přistěhovalců. Většina z nich však v Řecku nechtěla zůstat, chtěla jít dále, do dalších evropských zemí. To znamená, že problém přistěhovalectví je celoevropský, týká se nás všech. Musíme jej řešit společně.

Řecko tedy podporuje společnou přistěhovaleckou politiku. Doporučení pana Webera samozřejmě nedokáže v plné míře tento problém vyřešit, jde však o velmi pozitivní krok, a proto mu z celého srdce blahopřeji. Pokud vytrváme v uplatňování politiky, kterou nastínila předložená směrnice, myslím si, že dříve nebo později dospějeme do stavu, který bude v porovnání se současnou situací lepší.

Nelidské zacházení s přistěhovalci a porušování lidských práv nelze připustit. Pokud jde o předloženou směrnici, jediná námitka Řecka se týká povinnosti členských států poskytnout právní pomoc. Víte proč? Ze dvou příčin. Zaprvé, náklady jsou obrovské a Řecko by je nedokázalo samo nést. Zadruhé, poskytování bezplatné právní pomoci je nespravedlivé. Poskytujeme-li bezplatnou právní pomoc nelegálním přistěhovalcům, proč bychom ji neměli poskytovat také chudým legálním přistěhovalcům, kteří vstupují do naší vlasti, a proč bychom ji neměli poskytovat i našim vlastním chudým občanům?

Myslím si, že díky textu, který byl do daného článku doplněn, se podařilo tuto otázku vyřešit a Řecko vzalo svou námitku zpět. Návrh a doporučení tedy rozhodně podpoříme.

  Pierre Pribetich (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jednání, jejichž cílem bylo dosáhnout shody v prvním čtení, zatlačila do pozadí mnohé z pokroků, jichž se podařilo dosáhnout díky práci Parlamentu.

Tento kompromisní text je ve svém současném znění nepřijatelný. Je nepřípustné, aby se s nezletilými osobami zacházelo jako s dospělými, aby jim byl odepírán přístup ke vzdělání a aby bylo umožněno posílat je zpět do země, v níž budou vzdáleny od svých příbuzných. Je nepřípustné, aby se společná pravidla a postupy nastavovaly podle nejnižších norem v Evropě a aby táhly tuto směrnici směrem dolů. Je nepřípustné, že předložená směrnice ponechává otevřené dveře nedůstojné délce doby zadržení a natolik velkému množství vážných hrozeb, že dojde k porušení lidských práv. Je nepřípustné, aby byl tak velký počet lidí ponecháván v podobné situace bez právní pomoci.

Jak může osvícená Evropa přijmout něco tak strašlivého? Jak je možné, že se sen tvůrců Hugových Spojených států evropských mění v noční můru, přestože do nich vkládáme tolik nadějí?

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). - (SK) Problematika nelegálního pobytu přistěhovalců v EU vyžaduje transparentní, jasná a spravedlivá pravidla. Vzhledem k aktuálnosti tohoto problému – v současnosti je v EU asi 8 milionů nelegálních přistěhovalců – ale i k jeho zhoršování považuji definování společného právního rámce za nevyhnutelné.

Směrnice jasně stanoví, že nelegální přistěhovalci musí EU opustit. Musíme však zohlednit podmínky, za jakých se tak stane, a zajistit, aby byla v plném rozsahu dodržována lidská práva, zejména právo osobní svobody.

Obzvlášť vítám výslovnou zmínku o klíčové právní zásadě nejlepšího zájmu dítěte, neboť právě děti představují v tomto případě velmi citlivou skupinu. Problém nelegálního přistěhovalectví tak nelze omezit jen na pragmatické nucené vyhoštění a zákaz opětovného vstupu. V konečném důsledku musíme zohlednit širší politický rozměr v kontextu snižování podnětů, které toto nelegální přistěhovalectví do Evropské unie vyvolávají.

  Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Vážená paní předsedající, Evo Morales nám napsal o směrnici o přistěhovalectví, jemuž se ve Francii říká „sans-papiers“. Když píše Evropě představitel latinskoamerického státu, nejde o skutečného cizince, je to spíše tak, jako kdyby nám napsal bratranec.

Samozřejmě, naše státy mají pravidla, která je nutno dodržovat, jinak by vznikl zmatek a v konečném důsledku by to mělo nepříznivý dopad na všechny. Vzhledem k tomu, že existuje přistěhovalectví z Peru do Chile, z Nikaraguy do Kostariky a z Mozambiku do Jihoafrické republiky, je jasné, že přistěhovalectví je celosvětovým problémem s obecně platnými příčinami. Na globalizovaném hospodářském trhu představuje přistěhovalectví nejvyšší stadium kapitalistické logiky, když osobě, která nemá co prodat, nezbývá nic jiného než prodat sebe sama. Možná bude potřeba vytvořit nějakou chatrnou kontinentální evropskou právní strukturu, zaměřenou na důsledky globální migrace, ale v konečném důsledku bude nutno řešit přistěhovalectví na globální úrovni, stejně, jako je tomu v případě potravin, pandemií a základního vzdělání, neboť tyto oblasti jsou již globalizovány. Takovýto přístup je znám pod označením „regulace“ sdílených oblastí globálního společného vlastnictví.

  Petru Filip (PPE-DE). – (RO) Jednotné normy a postupy uplatnitelné v členských státech jsou potřebné na úrovni celého evropského správního systému, nejen pokud jde o vracení přistěhovalců ze třetích zemí.

Tato zpráva, která je nepochybně aktuální a užitečná, mi poskytuje příležitost, abych v diskusi znovu poukázal na to, že je nutno zavést interoperabilní systémy pro vydávání veřejných správních dokladů ve všech zemích.

Interoperabilita systémů pro vydávání dokladů ve všech zemích zůstává základní premisou při odstraňování rizik vyplývajících z příliš širokých pravomocí. Jejím prostřednictvím můžeme také účinně zaručit využívání práv vyplývajících ze statusu občana Společenství.

Uznávám sice, že je zpráva kvalitně zpracovaná, avšak rád bych zdůraznil skutečnost, že její dopad lze maximalizovat, pokud znovu přehodnotíme praktické podmínky vykonávání na základě podkladových studií zaměřených na posouzení možnosti zavést integrovaný elektronický systém správních postupů a služeb. Možná není ještě pozdě na to, abychom přemýšleli o vytvoření evropské elektronické identity.

  Nicolae Vlad Popa (PPE-DE). – (RO) Díky vyvážené zprávě pana Webera se směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí stane první zákonodárnou iniciativou v oblasti přistěhovalectví, která bude přijata postupem spolurozhodování mezi Evropským parlamentem a Radou. Těší mne, že se oba orgány k tomuto kroku zavázaly, že zodpovědně splnily své povinnosti a že se díky tomu budeme mít v budoucnosti při naší práci v této oblasti nač odvolat.

Na politiku v oblasti vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí bychom měli hledět jako na neoddělitelnou a nevyhnutelnou součást celistvé a soudržné politiky Společenství v oblasti migrace a udělování azylu. Díky účinnějším předpisům vztahujícím se na nelegální přistěhovalectví bude možno uvolnit předpisy vztahující se na legální přistěhovalectví.

Myslím si, že se nám nyní podařilo vytvořit jasné, transparentní a spravedlivé předpisy s cílem zajistit fungování účinné politiky v oblasti vracení státních příslušníků třetích zemí, která je, v souladu s Haagským programem, významným prvkem správného řízení migrační politiky.

  Ewa Klamt (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, již celá léta žádáme o to, aby byl vytvořen celkový plán zahrnující všechny stránky migrace. Směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, tvoří samozřejmě součást tohoto balíčku. Legální přistěhovalectví do Evropské unie bude možno citlivě regulovat jedině tehdy, když přestaneme poskytovat přístřeší milionům nelegálních přistěhovalců a když je přestaneme klást na stejnou úroveň jako legální přistěhovalectví.

Paní Roureová poukázala na „právo“ nelegálních přistěhovalců na útěk z chudoby – dovolte mi tedy, abych jí připomněla, že jen na africkém světadílu žije 922 milionů lidí, přičemž většina z nich žije v chudobě, a že v Indii žije 1,1 miliardy lidí, z nichž by mnozí rádi přijeli žít k nám do Evropy. Takovýto způsob regulace je nesprávný. Vyzývám vás tedy, abyste předloženou směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí podpořili. Tato směrnice nám otevírá cestu ke skutečně kvalitním nařízením v oblasti legálního přistěhovalectví. Konečně budeme moci lidem skutečně pomoci.

  Dragutin Mate, úřadující předseda Rady. − (SL) Rád bych se samozřejmě vyjádřil k tomu, co jste uvedli ve svých vystoupeních, která jsem pozorně sledoval.

Zaprvé, je potřeba jasně říci, že dnes hovoříme o směrnici o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, hovoříme o nelegálním přistěhovalectví, nehovoříme o azylu ani o azylových postupech. Mezi těmito dvěma otázkami je obrovský rozdíl. Směrnice o azylu nabyla účinnosti již v roce 2003 a lze konstatovat, že funguje.

Dnes se snažíme udělat krok vpřed. Tento krok je pro nás významný. Rada přijala ve svém politickém prohlášení, které si můžete přečíst na předposlední straně, závazek, že osoby splňující podmínky zadržení (to znamená, že se nevztahuje na všechny) lze zadržet na dobu šesti měsíců. Kromě toho, ve výjimečných případech, které jsou přesně vyjmenovány, lze toto zadržení prodloužit o dalších 12 měsíců. Nejde tedy automaticky o proces trvající 18 měsíců, jak jsme mohli slyšet v některých vystoupeních. Není to pravda.

Rada ve svém politickém prohlášení vyslovila rovněž tento jasný závazek: „Rada prohlašuje, že provádění této směrnice by nemělo být samo o sobě využíváno k odůvodnění přijímání takových ustanovení, která jsou méně příznivá pro osoby, na něž se vztahují.“

To znamená, že to neudělá ani jedna země. Vztahuje se to na šest zemí, se všemi šesti ministry jsem již hovořil. Během jednání s Radou trvalo všech šest ministrů na tom, aby byla doba zadržení kratší než šest měsíců. Většina členských států má však bohužel mnohem delší doby zadržení, v některých zemích nejsou dokonce tyto doby vůbec omezeny, a tak mohou některé členské státy teoreticky i prakticky zadržovat nelegální přistěhovalce po neomezeně dlouhou dobu.

Rádi bychom v této oblasti dosáhli pokroku. Ba co více, je klíčové, abychom tohoto pokroku dosáhli. Chci zde uvést samozřejmě především obzvlášť zranitelnou skupinu dětí. Naléhavě žádám Parlament, aby se opět podíval na článek 5 a na článek 15a. Je tam jasně stanoveno, že podmínky dětí se nesmí zhoršit a že musí být dětem umožněn přístup ke vzdělání a do mateřských škol. Děti musí být ubytovány ve zvláštních institucích, které jim to umožní. Omezení jsou zde velice přísná.

V této souvislosti bych rád uvedl i to, že jednání byla velice náročná, v žádném případě nebyla jednoduchá. Nevím, zda si to, vážené dámy, vážení pánové, dokážete všichni představit, ale poskytnu vám aspoň jeden malý příklad o tom, jak probíhala jednání. O jednom článku, konkrétně o článku 14, jsme jednali čtyři hodiny – čtyři hodiny vyjednávání o každém jednotlivém slově!

Členské státy pochopily, že tuto otázku je nutno řešit na úrovni Evropské unie. A o čem zde dnes rozhodujete vy? Rozhodujete o tom, zda budeme tuto otázku řešit na vnitrostátní úrovni, tak jako dosud, nebo na úrovni Evropské unie. Jeden z pánů poslanců to řekl velmi výstižně – nelegální přistěhovalectví je problémem. Otázkou není to, zda to je nebo není problém. Je jasné, že problém to je. Tuto oblast je nutno dát do pořádku. Musíme ji dát do pořádku co nejcivilizovanějším způsobem. Musíme tedy udělat první krok. Vím, že pro mnohé to není ten správný kompromis, ale musíme si uvědomit, že i pro členské státy je tento kompromis na hranici přijatelnosti.

Musíte si uvědomit, že veliké množství členských států nechce v této oblasti přijmout společnou politiku. Mnohé členské státy by přivítaly, kdyby si mohly tuto oblast regulovat podle sebe, doma, podle svých vlastních pravidel, bez souhlasu Evropského parlamentu a bez dohledu evropských orgánů. Současná situace je horší než ta, kterou navrhujeme. Proto mi dovolte znovu zopakovat, že tato směrnice je zásadním krokem vpřed.

O čem se zde tedy dnes rozhoduje? Nerozhodujeme o skutečném znění těchto článků ani o úspěšnosti jednání mezi panem Weberem a mnou na straně Rady a Komisí a komisaři na straně druhé. Rozhodujeme o celistvosti integračních politik. Pokud bychom dnes dospěli k tomu, že této směrnici o nelegálním přistěhovalectví řekneme NE, můžete si představit, jak obtížné bude posunout se směrem kupředu, k přijímání rozhodnutí, ke společnému přijímání rozhodnutí o legálním přistěhovalectví.

Tento první krok přijmout musíme, a pokud jej nepřijmeme dnes, jeho budoucnost i způsob jeho přijetí budou v nedohlednu. Mohu s plnou odpovědností prohlásit, že nebude-li tato směrnice přijata v prvním čtení, mnoho členských států se vrátí ke svým původním vyjednávacím pozicím, které jsou mimořádně nekompromisní a mimořádně pevné. Potom samozřejmě uběhne velmi dlouhá doba, než si zde budeme moci znovu sednout a rozhodovat o tom, zda přijmeme společné stanovisko.

V konečném důsledku budeme muset přijmout kompromis. Nelze přijmout žádné extrémní stanovisko. Právě takovýto postoj je základem demokracie. Nejde o to, že jeden názor rozhoduje o všem, přičemž však chci prohlásit, že samozřejmě respektuji názory nevládních organizací a všech ostatních institucí, které nám poskytly své stanovisko a které bojují za to, aby se situace v této oblasti zlepšila. Je správné, že za to bojují, avšak musíme si být vědomi toho, že v konečném důsledku se Rada i Parlament zodpovídají svým voličům. Velmi dobře víme, jaké problémy v této oblasti vznikají. Jak jsem již v tomto svém závěrečném vystoupení několikrát uvedl, toto je první krok, velmi důležitý krok, který musíme společně udělat na této cestě směrem ke zlepšování práv nelegálních přistěhovalců a také obecně z hlediska vytváření migračních politik.

  Jacques Barrot , místopředseda Komise. − (FR) Vážená paní předsedající, ve svém vystoupení se pokusím přispět k této rozpravě několika doplňujícími informacemi.

Zaprvé, vznikne-li směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, nevznikne izolovaně. Bude součástí celé řady založené na pojetí koordinované přistěhovalecké politiky. Jak zde již uvedlo několik poslanců, následně se budeme skutečně věnovat textům o legálním přistěhovalectví a textům zaměřeným na posílení našich azylových postupů a způsobu přijímání uprchlíků. Budeme se věnovat (ve skutečnosti tento proces již probíhá) i koordinované politice zahrnující třetí země, z nichž přistěhovalci přicházejí. Osobně jsem přesvědčen, že právě díky partnerství s mnoha třetími zeměmi se nám podaří nalézt způsoby a prostředky této koordinované přistěhovalecké politiky. To je první věc, kterou bych rád řekl.

Zadruhé bych vám rád připomněl něco velmi důležitého: hodnota směrnice spočívá v tom, že nám poskytuje právní rámec, který nám umožňuje uplatňovat mechanismy Společenství, což znamená, že budeme moci kontrolovat dodržování acquis. Konkrétně se jedná o řízení o porušení předpisů, pravomoc Evropského soudního dvora, zprávy Komise a o kontrolu ze strany Evropského parlamentu. Výhoda takovéto směrnice spočívá v tom, že umožňuje uplatňovat mnohem účinnější právní kontrolu.

Třetí bod, o němž by měl Parlament přemýšlet, se týká skutečnosti, že Parlament posunul věci dále směrem kupředu, zejména prostřednictvím článků vztahujících se na děti. Tyto nové články, a sice články 8a a 15a, jsou formulovány v takovém duchu, že pokud je to alespoň trochu možné, děti by neměly být zadržovány. Pokud k zadržení však přece jen dojde, přidaná hodnota předložené směrnice spočívá v tom, že nutí členské státy, které se k tomuto kroku uchýlí, aby dodržovaly minimální záruky vymezené v článku 15a, o němž jste, pane Mate, hovořil.

Čtvrtý bod, který bych rád uvedl, se týká skutečnosti, že máme k dispozici i potřebné finanční zdroje. V Evropském fondu pro návrat uprchlíků máme k dispozici přibližně 700 milionů EUR, které nám umožní pomáhat při poskytování právní pomoci a zdravotní péče a při řešení různých problémů v oblasti opětovného začleňování v určitých zemích původu.

Pátý bod si vypůjčím od pana Depreze, který řekl, že Komise by byla povinna vypracovat do tří let hodnotící zprávu. Chci zdůraznit to, že závazkem pro nás nebude jen tato zpráva, ale vše, co tvoří základ tohoto textu, tj. snaha poskytnout Evropské unii postupy podléhající soudnímu přezkoumání, takové postupy, které se snaží nalézt rovnováhu mezi nutností postupovat v mezích zákona (bez toho se nám nepodaří přimět veřejné mínění, aby přijala legální přistěhovalectví) a nutností dodržovat zásady Evropské úmluvy o lidských právech. Mohu prohlásit, že bude-li tato směrnice přijata, budu osobně dbát na to, aby bylo při jejím uplatňování zaručeno, že tento duch neztratíme ze zřetele.

  Manfred Weber, zpravodaj. − (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v prvé řadě vám chci poděkovat za rozumnou rozpravu. Skutečně mne překvapilo, že dokážeme i o takovéto emocionální otázce diskutovat tak objektivně. Musím říci, že vzhledem k rozsahu témat, která jsme zde dnes probrali, se cítím hrdý na to, že jsem poslancem tohoto Parlamentu.

Má to však i jednu stinnou stránku. Pan Catania nás všechny obvinil, že jsme odpovědni za hromadnou smrt ve Středozemním moři. Nelze přijmout tuto strategii založenou na získávání politického vlivu působením na pocity a obavy veřejnosti. My všichni se ze všech sil snažíme těmto lidem pomoci.

K obsahu směrnice se nechci vyjadřovat, protože jsme jej již důkladně prostudovali. Rád bych však uvedl něco o procesu. Náš předseda Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci hovořil velice moudře. Členům skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů poradil, aby v tomto procesu postupovali obzvlášť férově. Stáhli jsme naše pozměňovací návrhy. Chtěli jsme, aby se o těchto pozměňovacích návrzích hlasovalo, k čemuž jsme přispěli. Ve Výboru pro vnitřní věci jsme připravili stovky pozměňovacích návrhů a zajistili jsme k nim převážnou většinu hlasů. To znamená, že se mohl zúčastnit každý poslanec, který měl o toto téma zájem.

Rád bych řekl několik slov i o nevládních organizacích. Chápu, že nejsou spokojeny. Diskutujeme-li o problematice životního prostředí, ani organizace Greenpeace není nikdy spokojena s výsledkem, k němuž dospějeme. Úlohou nevládních organizací je vyvíjet stále větší tlak. Již nyní vám však mohu říci, co se stane. Přijmeme-li tuto směrnici, pak tytéž nevládní organizace, které proti ní dnes protestují, již zítra využijí své právní možnosti a podají podnět k zahájení řízení u Evropského soudního dvora. Předpokládám, že i levicoví poslanci, kteří dnes proti této směrnici protestují, budou nazítří žádat Komisi nebo pana komisaře Barrota, aby uplatňovali to, co jsme zde přijali. Prostřednictvím tohoto právního základu se budou snažit zajistit lidem výhody. Proto říkám, že situace není ideální, ale podařilo se nám udělat veliký krok vpřed.

Poslední poznámka. Paní Roureová a pan Fava ze socialistické skupiny zde nejsou bohužel přítomni. Jsou venku, poskytují rozhovory pro televizi a snaží se vysvětlit své stanovisko. Neslyšeli, co řekl pan Mate, že buď tento krok uděláme dnes (znovu velice děkuji slovinskému předsednictvu Rady), nebo se během příštích let nepodaří dosáhnout v této oblasti pokroku. I nadále budeme říkat, že je nutno dosáhnout výrazného pokroku, ale ve skutečnosti nedospějeme k ničemu. Otázka, kterou si musíme zítra položit, nezní tedy tak, zda předložená směrnice je či není ideální. Otázka, kterou si musíme položit, zní prostě takto: „Posune tato směrnice Evropskou unii kupředu?“ Zítra můžeme s klidným svědomím na tuto otázku dát jasnou odpověď, která zní „ano“.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Louis Grech (PSE), písemně. – Navrhovanou směrnici o vracení nelegálně pobývajících přistěhovalců je potřeba uvítat, neboť se snaží přijmout společné normy a představuje krok správným směrem. Nedaří se jí však poskytnout určité záruky, pokud jde o uprchlíky a o lidská práva, a neřeší zvláštní potřeby a problémy členských států, které jsou v důsledku své rozlohy, počtu obyvatel a zdrojů více postiženy . Mezi takovéto členské státy patří i Malta.

Dovolte mi, abych znovu zdůraznil a zopakoval, že tato problematika si zaslouží společnou evropskou politiku, která bude řešit základní otázky, mezi něž patří: a) přijetí politik zaměřených na rozdělení zátěže mezi všechny členské státy, b) přezkoumání Dublinské úmluvy II, c) přiměřená finanční podpora, d) posouzení životaschopnosti, jinými slovy posouzení středisek rozvoje, například středisek na podporu zaměstnanosti, v zemích původu a v zemích tranzitu, e) vytvoření realistické politiky v oblasti vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, f) brzké uskutečnění integrační politiky a g) boj proti organizovanému zločinu (včetně obchodování s lidmi), xenofobii a rasismu.

Ke komplexnímu a integrovanému způsobu řešení těchto otázek by velmi přispělo zřízení agentury, která by se zabývala všemi druhy legálního i nelegálního přistěhovalectví.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE) , písemně. – (FI) Vážená paní předsedající, první výzva, která souvisí s tímto navrhovaným právním předpisem, spočívá v tom, že jde o náš první pokus vytvořit normy přistěhovalecké politiky, které by byly platné v celém Společenství. Vytvoření politiky vztahující se na celé Společenství bude však vyžadovat mnoho úsilí.

Z hlediska základních a lidských práv je přistěhovalecká politika v každém případě citlivou otázkou. Souhlasím s poslanci, kteří jasně uvedli, že v návrhu kompromisu jsou určité choulostivé body týkající se právě základních a lidských práv.

Jakožto zákonodárci musíme však tuto otázku posuzovat komplexně, současný stav prostě nelze zachovávat. Zaprvé jde o podmínky zadržení. V několika členských státech není doba zadržení ze zákona omezena. Často nedochází ani k přiměřené regulaci kritérií pro zadržení. Zadruhé, mnohé z členských států vydávají zákaz opětovného vstupu na dobu neurčitou. Proto by mnoho členských států uvítalo, kdyby dopadlo hlasování o tomto kompromisním návrhu i o celé zákonodárné iniciativě neúspěšně.

Je životně důležité, aby směrnice stanovila, že proces vracení musí podléhat monitorovacím mechanismům Společenství. Takto budeme moci zaručit, že budou ve všech členských státech brzy platit určité minimální normy.

Děkuji zpravodaji panu Weberovi za to, že se mu podařilo v rámci jednání dosáhnout výrazného zlepšení v porovnání se stanoviskem Rady. Výsledkem tohoto procesu je skutečnost, že se podařilo zajistit naše humanitární povinnosti. Mimořádně významné jsou změny přijaté v oblasti ochrany dětí, rodin a menšin.

  Roselyne Lefrançois (PSE) , písemně. – (FR) Text, o němž budeme zítra hlasovat, je jasným krokem zpět, nejen v porovnání s původním návrhem Komise, ale především v porovnání s prací, která byla vykonána v rámci Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, jehož jsem členkou.

Naše socialistická strana podporuje zavedení minimálních norem vztahujících se na vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, neboť podporujeme zodpovědný, lidský přístup k nelegálnímu přistěhovalectví a uvědomujeme si, že některé členské státy Evropské unie prosazují v této oblasti politiky, které jsou z hlediska dodržování základních práv nepřípustné.

Nemáme však na výběr a musíme poukázat na to, že kompromis podporovaný konzervativci a většinou liberálů nepřinese v této oblasti žádná zlepšení. Předložená směrnice se nevztahuje na žadatele o azyl ani na osoby zadržené při nelegálním překročení hranic. Především však dává členským státům příliš mnoho prostoru v klíčových otázkách, například pokud jde o práva nezletilých osob nebo o délku doby zadržení.

Dobu zadržení lze tak prodloužit až na 18 měsíců. Tak jako mnozí z mých kolegů poslanců odmítám i já podpořit možnost, že na tak dlouhou dobu dáme pod zámek osoby, jejichž jediným zločinem je to, že chtěly nalézt v Evropě lepší život.

Budou-li tedy pozměňovací návrhy Socialistické skupiny v Evropském parlamentu zamítnuty, pak budu hlasovat podle svého svědomí, tedy proti tomuto textu.

  Vincent Peillon (PSE), písemně. – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, zítra musíme hlasovat o textu, který členské státy a ti konzervativnější z nás označují za kompromis. Nenechte se však oklamat, tento text není totiž kompromisní, ale kompromitující.

Rada a pan zpravodaj navrhují v této směrnici o vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí pouze to, že máme podpořit návrh, podle nějž mohou členské státy umístit pod zámek lidskou bytost, která sice přišla na naše území nelegálně, avšak nespáchala žádný zločin, a to až na 18 měsíců, a potom jí zakázat vstup na evropské území na dobu dalších pěti let?

Pokud jde o přistěhovalectví, Parlament má konečně spolurozhodovací pravomoc. Proto máme nejen možnost, ale i povinnost podílet se na tomto procesu společně s Radou! Nepromarněme tuto příležitost. Pokud bychom předloženou směrnici přijali v její nynější podobě, umožnili bychom Radě odstranit z ní vše pokrokové, čeho se nám podařilo dosáhnout v oblasti lidských práv během jednání, která trvala tři roky.

Proto doufám, že tento text odmítneme. Jde o karikaturu, v níž se vzdáváme svých postojů a zapomínáme na své hodnoty. To přináší veliké nebezpečí.

Je potřeba vytvořit skutečnou evropskou přistěhovaleckou politiku, nikoliv takovou, která spočívá jen v klamné ochraně pevnosti jménem Evropa.

  Gabriele Zimmer (GUE/NGL), písemně. – (DE) Většina pravicových poslanců Evropského parlamentu otevírá brány pro hromadná vyhoštění.

Osm milionů lidí bez platného povolení k pobytu, z nichž mnozí žijí v členských státech Evropské unie již hodně let, musí nyní čelit zadržení a vyhoštění. Ministři vnitra chtějí dát vše do pořádku tak, aby mohli začít regulovat legální přistěhovalectví do Evropské unie jednotně a s „s čistým štítem“. Nedávno to v televizních novinách řekl zcela jasně parlamentní státní tajemník německého spolkového ministerstva vnitra, pan Peter Altmaier. Vyjádřil se v tom smyslu, že ve prospěch Německa dosáhnou toho, že v budoucnosti bude snazší vyhostit osoby, jichž se chce Německo zbavit.

Podle kompromisního návrhu, který vypracovala Rada a pan Weber, poslanec Evropského parlamentu a člen Křesťansko-sociální unie Bavorska, bude možno zadržet osobu až na 18 měsíců, bude možno oddělit děti od rodičů a vyhoštěným osobám bude možno zakázat opětovný vstup na území Evropské unie až na pět let. Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice proti těmto nelidským praktikám protestuje.

Tato směrnice je neslučitelná se snahou Evropské unie vystupovat jako organizace, která na mezinárodní scéně bojuje za lidská práva. Čtyřicet čtyři africké a latinskoamerické regiony požadují ve společné výzvě adresované poslancům, aby byl tento návrh právního předpisu zamítnut. Prezident Bolívie, pan Evo Morales, v silném a emotivním dopise připomněl poslancům tohoto Parlamentu, že uprchlíci z Evropy nacházeli během posledních dvou staletí přátelství i útočiště před chudobou a útlakem na jiných světadílech.