Nigel Farage (IND/DEM) – Vážený pane předsedo, odvolávám se na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu. V reakci na historické a podle některých i radostné vyjádření demokratické vůle v Irsku, k němuž došlo minulý týden, jste včera z předsednické pozice řekl, že „je i nadále naším cílem, aby Lisabonská smlouva nabyla platnosti před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v příštím roce. Budete-li s tím souhlasit, budu tyto zásady rozhodně obhajovat na zasedání Rady na konci tohoto týdne.“
(Potlesk poslanců jiných politických skupin)
Požádal jste nás o mandát. Dovolíte-li, rád bych Parlamentu předložil svůj názor, že mandát konference předsedů v této otázce prostě nestačí. Myslím si, že bychom měli (podle článku 103, v němž je jasně uvedeno, že „Parlament [...] rozhodne, zda bude rozprava ukončena usnesením, nebo nikoli“) naši zítřejší rozpravu s panem předsedou Barrosem ukončit hlasováním o tom, zda vám udělíme uvedený mandát, aby se mohl každý přesvědčit o tom, zda jsou poslanci tohoto takzvaného demokratického Parlamentu připraveni respektovat výsledek referenda v Irsku, a abychom se mohli přesvědčit, zda „ne“ znamená skutečně „ne“.
(Potlesk poslanců skupiny IND/DEM)
Předseda. − Vážený pane Faragi, dal jsem vám možnost promluvit, neboť jste o to požádal, ale musím vám říci, že vaše žádost přišla příliš pozdě. O tom, zda bude rozprava ukončena usnesením, rozhoduje konference předsedů. K této otázce se lze znovu vrátit během plenárního zasedání, ale to bylo potřeba udělat dříve. Nyní je již příliš pozdě, a tak vám mohu oznámit, že rozhodně nebudeme zítřejší rozpravu končit usnesením. Tato situace je v souladu s jednacím řádem, který dodržujeme. To, že hovoříte nahlas, nezastírá skutečnost že vám chybějí argumenty.