Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 7. července 2008 - Štrasburk

21. Vytváření politických skupin (pozměňovací návrhy k článku 29) (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva (A6-0206/2008), předložená panem Corbett jménem Výboru pro ústavní záležitosti, která se týká pozměňovacího návrhu k článku 29 Jednacího řádu Parlamentu–Vytváření politických skupin [2006/2201(REG)].

  Richard Corbett, zpravodaj. - Pane předsedající, předstupuji před vás, abych představil zprávu Výboru pro ústavní záležitosti, která se týká našeho Jednacího řádu. Ve zprávě jsme se zabývali počtem poslanců–nejnižším počtem poslanců, který je nutný pro vytvoření politické skupiny v tomto Parlamentu.

Všechny parlamenty, ve kterých funguje systém politických skupin, samozřejmě zavedly minimální počty poslanců pro tyto skupiny. Většinou není dovoleno jednomu či dvěma poslancům, aby založili politickou skupinu. Vždy je nutné definovat, jaký má být minimální počet poslanců ve skupině. A jelikož se náš Parlament neustále rozrůstá, je logickým krokem, že jsme se rozhodli zauvažovat nad tím, jaký by měl být minimální počet poslanců pro příští Evropský parlament.

Tuto záležitost jsme v Ústavním výboru detailně prozkoumali. Různé názory byly zastoupeny relativně rovnoměrně. Když jsme v rámci výboru hlasovali o tom, zda by měl být minimální počet poslanců zvýšen, byl návrh o jeden hlas zamítnut. Teď však stojíme před stejnou otázkou zde, v Parlamentu.

Také jsme se zabývali již existujícími skupinami, jejichž počet členů je momentálně lehce pod minimem, jelikož jeden či dva členové skupinu opustili, respektive tím, zda je správné, aby takovéto skupiny automaticky a s okamžitou platností přestaly existovat, či zda bychom měli těmto skupinám povolit další existenci za určitých podmínek. Zde schválil výbor můj návrh, který je založen na podnětu pana Bondeho, který byl jedním z lídrů skupiny IND/DEM. Pan Bonde mě upozornil na problémy, kterým by jako lídr skupiny mohl čelit. Vzhledem k tomu, že jeho skupina byla početně jen těsně nad stanoveným minimem, pokud by jeden či dva poslanci pohrozili svým odchodem ze skupiny, kvůli sporům o určité věci, mohli by tito členové v podstatě vydírat celou skupinu.

Na základě jeho podnětu přijal výbor můj návrh. Podle něj, za předpokladu že daná skupina již po určitou dobu existuje, bychom měli menším skupinám pomoci tak, že jim v takovém případě poskytneme možnost–a zde by se mohl vyjádřit také Předseda Parlamentu–nadále existovat, i pokud se dostanou pod minimální hranici, a to po určitou dobu do dalšího ústavního zasedání Parlamentu. Samozřejmě za předpokladu, že budou mít stále přiměřený minimální počet členů. Nemůžeme dovolit, aby skupina existovala, pokud v ní zbyli dva či tři členové.

Cílem návrhu bylo najít rovnováhu mezi rozumným minimálním počtem členů politické skupiny a zájmem malých skupin, kterým jsme chtěli poskytnout jakousi obranu proti potenciálnímu vydírání ze strany menšiny v rámci jejich skupiny, která by mohla kdykoli této páky využít a ohrozit existenci skupiny.

Jak jsem již řekl, výbor v otázce zvýšení minimálního počtu poslanců pro ustanovení skupiny váhal–zvýšení bylo zamítnuto většinou jednoho hlasu. Avšak tato otázka před námi opět stojí. Pokud srovnáte náš Parlament s různými parlamenty na celém světě, dojdete k závěru, že máme v současnosti jeden z nejmenších minimálních počtů poslanců, umožňující vytvoření politické skupiny. Pouhých 2,5 % členů Parlamentu může vytvořit politickou skupinu. Když si uvědomíme, že vytvoření politické skupiny přináší jejim členům další zdroje nádavkem nad zdroje, které jsou k dispozici běžným členům Parlamentu–zvláštní zdroje jak z hlediska finančních prostředků od daňových poplatníků, tak z hlediska zaměstnanců a procedurálních privilegií–měli bychom se zamyslet.

Opravdu chceme takováto privilegia udělovat uskupením, která mohou v podstatě představovat jen velmi malé a nereprezentativní procento všech členů, tedy 2,5 %? Já sám si myslím, že současný minimální počet poslanců je velmi nízký. Přináší s sebou riziko, že budeme poskytovat již zmiňované zdroje velmi malým, možná nereprezentativním či dokonce extrémistickým skupinám. Někteří poukázali na strany extrémní pravice, které jsou schopné vytvořit skupinu s takto nízkým počtem členů, pokud by získali dostatečný počet křesel.

Takový problém bychom měli legitimně brát v úvahu. Jaký by měl být minimální počet poslanců, nutný pro vytvoření politické skupiny? Já jsem navrhoval zvýšení na 4 %, což je stále relativně málo, v porovnání s národními parlamenty v rámci Unie, a toto číslo je také nižší než v jiných národních parlamentech, avšak je to pravděpodobně rozumný kompromis. Vyrozuměl jsem, že některé menší skupiny, které dříve s návrhem nesouhlasili, jsou momentálně přístupny kompromisu mezi 30 členy, které jsem navrhoval já, a 20 poslanci, které pro vytvoření skupiny potřebují nyní. Spokojí se s kompromisním počtem 25.

Když nyní převleču kabát a budu mluvit jako koordinátor skupiny, a ne jako autor zprávy, mohu své kolegy ujistit, že má skupina je ochotna takový kompromis přijmout–pokud se bude jednat o kompromisu– a na tom se všichni shodneme. Pokud se nebude jednat o kompromisu–pokud je nepřijatelný–bude moje skupina nadále podporovat navýšení minimálního počtu poslanců na 30 namísto 25.

  József Szájer, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Pane předsedající, má strana a já se řadíme mezi ty, kdo podpořili vytvoření Parlamentu se silnější soudržností, v případě, že zvýšíme minimální počet poslanců, který byl a je podmínkou pro vytvoření politické skupiny i v současnosti.

Troufám si tvrdit, že takovéto navýšení povede k posílení Parlamentu, jelikož cítím, že je v zájmu Evropského parlamentu, aby existovala silnější soudržnost mezi politickými stranami a politickými skupinami a mezi samotnými politickými skupinami v Parlamentu, a aby byly politické strany silnější i na evropské úrovni.

Jak právě řekl pan Corbett, je v současnosti minimální počet poslanců velmi nízký, a to i v porovnání s ostatními parlamenty. A právě proto jsme, jménem Evropské strany lidové, podpořili zmiňované doporučení. Podpořili jsme ho s tím, že stanovený limit by měl být flexibilní, avšak rád bych k této flexibilitě dodal, že jsem ochoten podpořit vytvoření skupin s menším počtem členů jen na omezenou dobu působnosti.

Samozřejmě jsem si však všiml, že můj názor nesdílí všichni, a jsem přesvědčen, že v Evropském parlamentu, ve kterém je zastoupeno široké politické spektrum, kde existuje mnoho různých politických stran a způsobů politického přesvědčování, musí vždy být vyvinuta snaha o dosažení určitého konsensu, co se tohoto problému týká. Byl jsem tedy potěšen, že se naskytla příležitost pro kompromis, tedy že můžeme stanovit limit pro vytváření politických skupin, který bude vyšší, než je ten současný, ale nižší, než byl ten plánovaný.

Na závěr bych chtěl říci, že si jsem jist, že s ohledem jak na počet členských zemí, tak na minimální počet politických skupin by bylo lepší nezavádět konkrétní číslo, ale procentuální poměr. V takovém případě by procentuální poměry nemusely být neustále měněny a obzvláště vzhledem k tomu, že je ratifikace Lisabonské smlouvy momentálně nejistá, nevíme určitě, jaké budou počty pro příští parlament v roce 2009 a zda budeme muset uvedený článek opět pozměňovat. Děkuji za pozornost. Lidová strana podporuje doporučení.

  Jo Leinen, jménem skupiny PSE – (DE) Pane předsedající, chtěl bych obzvláště poděkovat panu Corbettovi za vypracování zprávy. Již od počátku bylo jasné nejen to, že je možno se v této záležitosti dohodnout, ale také to, že bude vše s dychtivostí projednáno. Nicméně musím poukázat na to, že počet poslanců tohoto Parlamentu vzrostl ze 626 na 785 a že pokud vejde v platnost nová smlouva, bude tento počet pravděpodobně 721. Je zřejmé, že budeme muset upravit řád, kterým se řídí naše zasedání.

Máme pracovní skupinu pro parlamentní reformu, a ta se zabývá mnoha aspekty, ve kterých se Parlament musí pohnout kupředu a ne zůstávat na místě, jak se stalo před mnoha lety. Zachovat současný stav je vždy ta nejjednodušší možnost. Obrana acquis communautaire znamená, že nemusíme modernizovat či měnit, ale v tomto případě je jasné, že se nyní musíme vypořádat se problémem velikosti politických skupin.

Pan Corbett již řekl, že máme jeden z nejvyšších minimálních počtů členů skupin v porovnání s národními parlamenty na celém světě. I to může být naším cílem, proč také ne? Nebo si můžeme, tak jako pan Szájer, říci toto: „Zdá se, že v Parlamentu potřebujeme větší soudržnost. Již nejsme poradní sbor, stali jsme se zákonodárným orgánem. Vytváříme zákony pro 500 miliónů lidí a k tomu je zapotřebí určité míry soudržnosti.“

A proto bych si přál, aby v tomto Parlamentu existovaly skutečné politické skupiny, ne jen skupiny fungující pouze formálně, tedy takové, které se formují jen kvůli penězům a jejichž členové nemají politicky v podstatě nic společného. Návrh, který jsme projednávali a který zvyšoval minimální počet členů skupiny ze 20 na 30, byl stale umírněný a v žádném případě ne přemrštěný. Neprošel však ani přes výbor, a proto musíme usilovat o kompromisní řešení. I přesto, že v posledním návrhu se objevilo číslo 25 poslanců, jde stále o pokrok a nejmenší akceptovatelný další postup.

V současné době je zaregistrovaných 10 politických rodin–od krajní pravice až po krajní levici. V příštích evropských volbách si budou občané moci vybírat ze širokého spektra politických názorů a dát tak najevo, jakou Evropu si přejí. Proto nemám z navrhované reformy žádné obavy. Různorodost tohoto Parlamentu bude zachována, avšak možná bychom měli alespoň trochu přispět ke zvýšení jeho soudržnosti, a to je také smyslem pozměňovacího návrhu. I za to vám děkuji, pane Corbette.

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, výbor se, jak víme, vždy snaží nalézt konsensus, avšak dnes se to nepodařilo. Mám veliké výhrady k návrhu pana Corbetta, a to jak z teoretických, tak z praktických důvodů.

Jednoduše nemohu přijmout fakt, existence sedmi skupin v Parlamentu nějak zásadně narušuje jeho efektivnost. Taková situace je možná v parlamentech národních. V tomto shromáždění bychom se však měli zabývat komplexnějším a širším polem názorů občanů z celkem 27 zemí. Ve skutečnosti je zásadní součástí integračního procesu, aby se všechny minoritní názory měly možnost profesionálně sdružovat. Aby tyto názory mohly být řádně vyjádřeny. Skupiny k této věci přispívají, nebrání v práci shromáždění.

Návrh pana Corbetta i případný kompromis by měly, pokud by byly přijaty, za následek zánik skupin UEN a IND/DEM. Já osobně s názory těchto skupin v poslední době většinou nesouhlasím, ale mají plné právo na to je vyjadřovat a zcela jistě zastupují určitý názorový směr mezi občany.

Pokud tyto skupiny zaniknou, budou jejich členové nuceni připojit se k větším skupinám, a tak zkomplikují jednání a posílí nesourodost v rámci těchto skupin. Anebo zvýší počty non-inscrits.

Na závěr vás žádám, v zájmu efektivity, pluralismu, soudržnosti, spravedlnosti a liberalismu, abyste podpořili rozhodnutí výboru a hlasovali proti pozměňovacímu návrhu.

  Johannes Voggenhuber, jménem skupiny Verts/ALE – Pane předsedající, dámy a pánové, někdy–a není tomu často–se stane, že větší skupiny tohoto Parlamentu mají něco důležitého na srdci. A někdy to lze rozpoznat, protože ona záležitost se narychlo projednává ve Štrasburku v pondělí večer.

Ke stejné situaci došlo dnes, protože jinak by mohlo veřejnost zajímat, proč je zpráva, která byla zamítnuta výborem, projednávána na tomto plenárním zasedání. Veřejnost by také mohlo zajímat, proč autor zprávy jménem výboru prezentuje zprávu, která neobsahuje to, co on zde prezentuje a co nebylo odmítnuto většinou jednoho hlasu–jak prohlásil pan Corbett–ale čistou většinou výboru, a to z dobrého důvodu.

Veřejnost by mohlo zajímat, projednávání této záležitosti v plenárním zasedání je v rozporu s jednacím řádem–neboť cílem není hlasovat o opatření, ale učinit něco zcela jiného.

Jsem poslancem tohoto Parlamentu již od roku 1990. V průběhu svého působení jsem byl obeznámen s konsensem ohledně parlamentní kultury, tedy se zásadou, že většinová síla v Parlamentu nezneužije své převahy, své síly, k tomu, aby v jednacím řádu sama pro sebe vytvořila privilegia a pozici moci na úkor jiných. A přesně to se teď děje. Porušili jste toto tabu. To, co se zde nyní projednává, je podvod.

Velké skupiny jednoduše usilují o to, aby zamezily vytváření malých skupin, a vytváří tlak na poslance všech států, který je má donutit připojit se právě k těmto velikým skupinám. Chtějí také zabránit frakcím v rámci vlastních skupin, které se chtějí odloučit. Chtějí upravit jednací řád podle svého gusta a ušít si pravidla pro vytváření skupin na míru. Tím porušují další tabu, které říká, že je nepřijatelné zneužít formálních kliček ke zrušení již existujících skupin, jako je například IND/DEM. To je v politické demokracii nepřípustné.

A takové jednání se stává tradicí, pane Corbette. Tuto situaci bychom měli projednat ještě před volbami, podle mých informací předložily během posledních dvou let větší skupiny tohoto Parlamentu k projednání mnoho pozměňovacích návrhů k jednacímu řádu. Všechny tyto návrhy měly stejný cíl–posílení pravomocí větších skupin, snížení různorodosti, omezení práv jednotlivých poslanců a oklestění práv menších skupin.

Pokud je toto způsob, jak zpopularizovat Parlament, jak se vypořádat s dlouhodobou krizí důvěry občanů a připravit se na volební kampaň, pak v nás najdete důrazné odpůrce předkládané záležitosti. Jsme zastánci demokratického Parlamentu.

  Ryszard Czarnecki, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, pluralismus a respektování odlišnosti jsou pro Evropský parlament důležitou hodnotou. Proto musí Evropská unie reflektovat jednotu v rozmanitosti. Ze stejného důvodu by měl Evropský parlament nejen respektovat, ale dokonce i podporovat rozmanitost barev na politické mapě a velké množství názorových větví.

Když se tak důkladně staráme o dodržování práv etnických, náboženských a sexuálních menšin, neměli bychom zapomínat ani na politické menšiny. Jakákoliv manipulace či politicky motivované změny jednacího řádu zjevně omezí roli Parlamentu coby orgánu reprezentujícího národy a komunity z celé Evropské unie. Nevidíme žádnou potřebu zasahovat do částí jednacího řádu, které se týkají minimálního počtu států, jejichž zástupci mohou založit politickou skupinu. Současný stav věcí je zcela vyhovující. Evropský parlament, tak jak funguje dnes, pracuje efektivně, a jak se říká ve známém přísloví, neměň to, co dostatečně funguje. Počet šesti států na skupinu je v této souvislosti zcela přiměřený a neměli bychom jej zvyšovat na sedm. Takový krok by měl za následek pouze navýšení počtu poslanců, kteří nepřísluší k žádné skupině, a kteří se od sebe navzájem často odlišují, a to až extrémně. Taková změna, jakou je navýšení minimálního počtu poslanců nutného k vytvoření skupiny na 30, by ve skutečnosti mohla mít dopad na pluralitu, svobodu vyjádření názoru, reprezentativnost evropských institucí a naší věrohodnost v pozici představitelů Evropského parlamentu.

Takové změny nevytvoří obraz Evropského parlamentu s autoritou, jaký bychom potřebovali v roce konání voleb, a který je z mého pohledu velmi důležitý pro konečný výsledek těchto voleb. Změny by neměly vejít v platnost ani v roce 2009, ani nikdy jindy, a to říkám jako zástupce skupiny, která bude bez problému pokračovat v existenci i za předpokladu, že budou změny přijaty.

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, je čas podívat se skutečnosti přímo do očí. Dějiny evropské integrace, její dominantní ideologické proudy, praktiky, které jsou výsledkem půl století trvající úzké spolupráce mezi Komisí, Radou a Parlamentem–to vše vyústilo v jakési kondominium křesťanské a sociální demokracie v evropských institucích. Tuto situaci nijak nesoudím, jen ji konstatuji.

To, že pro přijetí jakéhokoli legislativního textu je v tomto Parlamentu potřeba dosáhnout kvalifikované většiny, s sebou nese neustálé hledání určitého konsensu mezi dvěma hlavními skupinami, což dále minimalizuje možnost projevení rozdílností a odlišností. Otázka je tedy zcela jednoduchá: chceme ještě vyostřit stávající tendenci tím, že zpřísníme podmínky pro vytváření politických skupin, to vše v předvečer voleb, po kterých se sníží počet poslanců pro jednotlivé státy, čímž ještě více penalizujeme minoritní skupiny, především v méně lidnatých zemích? Jak vysoká bude potom důvěra v pluralismus? Kvalita politické debaty se nezvýší nárůstem počtu poslanců, kteří nepřísluší k žádné skupině.

A proto je moje skupina jednohlasně pro zachování současných pravidel pro vytváření politických skupin. I když se naše názory rozcházejí v otázce odmítnutí dvou hlavních skupin zapracovat náš požadavek, který se týkal dalšího postupu, tedy toho, zda vezmou na vědomí nesouhlas či přijmou kompromis. Většina mé skupiny – včetně mě – se již vyslovila ve prospěch kompromisního řešení jako jediné nabídky, která může zachovat pluralitu vyjádření v rámci tohoto Parlamentu, avšak s nejvyšší mírou respektu k těm, kteří mají odlišné názory, jelikož nakonec všichni uznáváme stejné zásady. Tyto zásady mají jméno. To jméno je demokracie.

  Hanne Dahl, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Pane předsedající, rozprava, kterou zde vedeme, je surrealistická. Skutečně je zcela stejně absurdní, jako kafkovský proces. Vyjádřím se zde k celému sledu událostí, abych vám vysvětlila, proč se uchyluji k takovému přirovnání, jelikož si uvědomuji, že je poněkud nejapné.

Dne 27. května projednávalo zasedání Výboru pro ústavní záležitosti zprávu, která měla za cíl znesnadnit vytváření politických skupin. Pan Corbett, autor této zprávy, chtěl zvýšit minimální počet členů skupiny ze 20 na 30, a zároveň požadoval, aby skupina zastupovala nejméně čtvrtinu států, namísto současné pětiny. Tato zpráva byla zamítnuta, což by v jakémkoli jiném kontextu znamenalo vyškrtnutí této zprávy z pořadu dne. Namísto toho předseda výboru, pan Leinen, povolil, aby výbor pokračoval v hlasování o pozměňujících návrzích pro text zprávy–a to navzdory tomu, že neexistovala žádná zpráva, kterou by bylo možno pozměnit. Tento manévr dovolil udržet při životě zprávu, která již byla fakticky dávno neúčinná. I když byla porušena všechna pravidla a zavedené postupy, zdá se, že pan Corbett, usazený ve výborovém křesle, není znepokojen. Musíme se ptát proč. Koneckonců byl minimální počet poslanců nutný pro vytvoření skupiny navýšen v roce 2004, v souvislosti s rozšířením členských zemí v Parlamentu z 15 na 25. Od té doby se k EU připojily další dvě země, což však neospravedlňuje tak drastickou změnu pravidel. V mnoha případech je údajně minimální počet členů skupiny v národních parlamentech vyšší, než u nás, avšak je třeba si uvědomit, že v Evropském parlamentu je uplatňováno ještě další omezení–omezení geografické. Pokud vím, v žádném národním parlamentu takové omezení neexistuje. Proč tedy tento dramatický pozměňovací návrh k pravidlům pro vytváření politických skupin? Nejvíce to připomíná nečisté spojení dvou hlavních skupin Parlamentu, jehož cílem je vytvořit systém dvou stran. Jistě, pokud bych byla paranoidní, řekla bych, že to vše připomíná pochybnou alianci s nekalými postranním úmyslem. Úmyslem, kterým je velmi znesnadnit vytváření politických skupin, zastávajících opoziční názory. Skupin jako ta, ke které patřím i já. Parlament nemá právo odsuzovat politické názory. Takové právo mají pouze voliči. Poslanci, zvolení na základě legitimních demokratických voleb jsou legitimními účastníky politického procesu. Mají veškeré právo být jeho součástí a ani Socialistická skupina v Evropském parlamentu, ani Skupina Evropské strany lidové (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů nemají právo znesnadňovat jim výkon jejich mandátu.

Doporučila bych, aby se všichni poslanci vyslovili proti pozměňovacímu návrhu k neexistujícím zprávám. Takové je moje doporučení dnes a takové bude i v budoucnu. Tohle už jednoduše zachází příliš daleko, pokud chceme, abychom byli jako zákonodárné shromáždění bráni vážně.

  Frank Vanhecke (NI). - (NL) Zpravodaj v podstatě sám řekl, o čem tato zpráva je: je o tom, že by Evropský parlament měl zintenzívnit svou roli určitého zástupce eurokratického jednostranného myšlení a odstranit i tu špetku svobody, které se těší menší politické skupiny. Role Parlamentu je sloužit Evropským byrokratům a již nereprezentovat politickou různorodost našich národů. V jakou nedemokratickou frašku se Evropa mění!

Slavný pozměňovací návrh č. 6 k parlamentním otázkám je dalším okleštěním našich práv. Navíc zjišťujeme, že toto pravidlo bylo zavedeno, protože si Evropská komise–a teď cituji–„… důrazně stěžovala na počet takových otázek a administrativní zatížení, které odpovědi na tyto otázky přináší pro její služby.“ Nicméně myslím, že jsou to poslanci, kdo mají právo si důrazně stěžovat na otřesný způsob, jakým mnoho komisařů jen stěží odpovídá na naše písemné dotazy, obzvláště na to, že se odpovědi netýkají podstaty věci, jsou neúplné a někdy se jedná jen o špatně zamaskovaná odmítnutí poskytnout nám pravdivé informace.

Měli bychom raději zavést disciplinární řízení pro komisaře, namísto toho, abychom poslancům dále zamezovali ve výkonu práce, za kterou jsou placeni.

  Timothy Kirkhope (PPE-DE). - Pane předsedající, probíhající debata se týká samotného základu Parlamentu, a je naší povinností ptát se, zda jsou návrhy ohledně skupin praktické. Rozhodně jsem měl praktičnost na mysli, když jsem předkládal svůj pozměňovací návrh–a myslím že to byl můj pozměňovací návrh, pane Corbette–ve kterém byl požadavek na minimální počet třiceti členů. Tento návrh umožnil předsedovi Parlamentu, se souhlasem Konference předsedů, umožnit skupině pokračovat v práci po limitovanou dobu, i pokud se počet jejích členů sníží pod minimální nutnou hodnotu.

Výbor se všeobecně shodl na tom, že je dobré, abychom uchránili skupinu od možného vydírání ze strany člena, který vyhrožuje odchodem, jež by měl za následek okamžité rozpuštění skupiny. I proto je pro mě lákavý současný kompromisní návrh, ve kterém se objevuje limit 25 členů. Zdá se mi to jako rozumný nápad, který by měl usnadnit řešení jednoho z problémů, na který jsem upozorňoval, když jsem připravoval pozměňovací návrh.

Nicméně musíme mít stale na paměti, že jsme byli zvoleni, abychom reprezentovali názory a zájmy celého spektra našich voličů. A to, že se spektrum evropských voličů rozprostírá po celé šíři názorů, je pro demokracii velmi přínosné. Nezvyšuje se pouze počet poslanců tohoto Parlamentu, ale také různorodost názorů, které s sebou přinášejí. Pokud máme úspěšně plnit náš parlamentní mandát, musíme mít možnost zcela a úplně reflektovat názory voličů z jednotlivých států. Malá skupina zde v Evropském parlamentu může reprezentovat velmi rozšířený názor ve členských státech. Musíme být schopni pracovat konstruktivně jako parlament a také, a to je nejdůležitější, v souladu s přáními občanů, které reprezentujeme, ať už jsou v dispozici a složení našich skupin vyjádřena jakkoli.

A tedy zatímco vítám tento možný kompromis, vítám také pragmatický a rozumný přístup k celé záležitosti. Doufám, že se nenecháme ošálit mylným předpokladem, že méně skupin znamená nutně více demokracie.

  Kristian Vigenin (PSE). – (BG) Pane předsedající, kolegové, myslím, že návrh ve zprávě pana Corbetta si zasluhuje pozornost a dle mého názoru přichází právě včas, vzhledem k tomu, že jeho přijetím neohrožujeme žádnou z existujících skupin v Evropském parlamentu. Jsem pro efektivnější Parlament pro další volební období od roku 2009 do roku 2014. Opakovaně jsme o smyslu těchto změn diskutovali a nikdy jsme se nezamýšleli omezit příležitost poslanců zvolených do Evropského parlamentu vyjádřit své názory. Ale jelikož je náš Parlament je parlamentem velkým, označovaným dokonce za největší demokraticky volený parlamente na světě, je jeho základí právě v parlamentních skupinách, v politických skupinách, které zastupují ne národy poslanců, kteří jsou jejich členy, ale politické trendy, které poslance spojují. To je také smyslem velké moci, příležitostí, které mají jak politické skupiny, tak jejich lídři, v rámci své činnosti v tomto Parlamentu.

I proto si myslím, že pokud budeme stále obviňovat Socialisty či Křesťanské demokraty z toho, že jednají nedemokraticky, budeme se mýlit. Právě naopak, myslím, že tímto způsobem poskytneme příležitost mnohem jasnějšímu profilu politických skupin, které budou schopné se vytvořit a dokonce fungovat v rámci příštího mandátu Evropského parlamentu. Samozřejmě se také domnívám, že je velmi snadné mluvit jménem politické skupiny, které nehrozí zánik následkem změny počtu poslanců nutného pro vytvoření skupiny v příštím Parlamentu. Dle mého názoru budou v každém případě současné skupiny schopné ve svém působení pokračovat i v průběhu příštího mandátu. Navíc to, že jsme nyní zde, v Parlamentu, je hlavně díky moci politických stran, které zastupujeme. Neměli bychom jedno od druhého oddělovat. Proto bychom si ani neměli myslet, že se politický život Evropy odehrává výhradně zde, v Parlamentu, a závisí na dvou politických skupinách. Neměli bychom ani zapomínat na strany, které reprezentujeme. A v tomto smyslu navrhuji, abychom se přiklonili k navrhovanému kompromisu a podpořili návrh pana Corbetta.

  Gerard Batten (IND/DEM). - Pane předsedající, v tomto Parlamentu se často hovoří o otevřenosti, transparentnosti a demokracii, ale ne vždy se zde podle těchto hodnoto skutečně jedná.

V tomto případě byl autor zprávy, pan Corbett, ve formulaci svého záměru velmi otevřený a transparentní. Chce znesnadnit malým skupinám, aby se vytvářely a fungovaly, chce jim odepřít zdroje a privilegia, na která mají v současnosti nárok a která jim dovolují reprezentovat vůli těch, kdo je zvolili. Pan Corbett se chce pokusit postavit politické skupiny, které mu nevyhovují, mimo politiku. To je zcela nedemokratické. Proč by nemohla být vůle evropských voličů vyjádřena v politických skupinách tvořených těmi, které si zvolili, ať už jsou tyto skupiny jakkoli malé. Proč ne? Protože pan Corbett si nemyslí, že by jim to mělo být dovoleno!

Tato pravidla, pokud budou přijata, postaví například mou skupinu–skupinu Nezávislosti a demokracie–mimo politiku. Skupina IND/DEM byla samozřejmě vytvořena, aby stála proti Evropské ústavě, a byli jsme velmi úspěšní, když jsme investovali do kampaní za odmítnutí ve francouzském, nizozemském a nejčerstvější irském referendu. A proto pan Corbett a další eurofilové chtějí odstavit nás a jakoukoli nám podobnou skupinu zvolenou po roce 2009, pokud se jim to podaří. Jeho zcela nedemokratické motivy jsou velmi průhledné.

  Maria da Assunção Esteves (PPE-DE). – (PT) Pane předsedající, Parlament si musí vykládat demokracii demokratickým způsobem. To znamená, že by se jednací řád neměl vytrhávat ze souvislostí, spíše by měl být interpretován podle morálního základu pro volební právo a podle principu zastupování, který znamená samosprávu a občanskou autonomii. V tomto ohledu je tedy podle mého názoru pozměňovací návrh, předložený panem Corbettem, v zásadě v pořádku. Důvod, proč by skupina, která se dostane pod minimální nutný počet poslanců během předvolební kampaně, měla nadále existovat, je především ten, že se demokratický výběr voličů uskutečňuje téměř vždy i s ohledem na to, ke které z politických skupin kandidáti Evropského parlamentu patří.

Voliči nejsou lhostejní k tomu, zda je kandidát volen aby seděl v lavicích Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, či ve skupině Evropské strany lidové (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů. A proto si myslím, že pozměňovací návrh by měl spíše než plnou moc předsedy Parlamentu obsahovat závaznou moc, povinnost spíše než povolení. Doba, po kterou skupina může pokračovat v existenci, by měla být z demokratického hlediska přesně shodná s parlamentním volebním obdobím. Jinak bychom zcela převraceli principy svobody, které z nás dělají, to co jsme.

Má druhá poznámka se týká pokušení kopírovat to, co se děje v národních parlamentech. Národní parlamenty jsou pro nás opravdu modelem, ale v tomto případě je musíme kopírovat cum grano salis, obezřetně, jelikož rozšíření politických skupin v evropské demokracii může vynahrazovat nedostatek reprezentativnosti, který žene Evropu od jedné krize ke druhé.

Rozšíření zde může nahradit neustálý rozkol mezi evropskými občany a těmi, kdo je zastupují. Navíc, čím více plurality existuje, tím zřejmější se stane boj a intenzivní politikaření, které normálně vedou k našim konsensům, jelikož systematický konsensus není ani zde zcela zproštěn kontroverze.

To, že budeme mít mnoho skupin, může pomoci Parlamentu zpolitizovat byrokratickou Evropu, protože demokracie je demokracie a ne příkaz.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, neměli bychom poskytovat žádné další finanční prostředky těm poslancům a politickým představitelům kteří jsou proti demokracii na evropské úrovni.

  Jim Allister (NI). - Pane předsedající, je velmi jednoduché rozpoznat záměry těch, kteří tlačí na zvýšení kvalifikační velikosti politických skupin v této komoře. Jedná se zcela jasně o nestoudný pokus vystrnadit menší skupiny, které mají častěji méně nadšení a častěji také pochybují o budoucnosti Evropy. Pan Corbett účinně hledá politiku, která malé skupiny převálcuje. Proto se dnes vydal na politickou zteč navzdory demokratickému rozhodnutí výboru.

Kdosi moudře řekl, že můžete soudit parlament, jeho cenu a integritu, podle toho, jak se chová k menšinám. Podle standardů předmětné zprávy by pan Corbett zavedl tento Parlament dále k tomu, že bude existovat jen hra mezi velkými skupinami, kde už nerozhoduje v Parlamentu, ale s pomocí dohod mezi dvěma největšími stranami.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL). – (DA) Pane předsedající, rád bych zde polemizoval s nejzákladnějším předpokladem, tedy předpokladem, že tím, že se rozdělíme do menšího množství skupin, získáme více politické soudržnosti. Mohl bych jít a připojit se ke Skupině sociálních demokratů v Evropském parlamentu, ale to by nezvýšilo její politickou soudržnost. Stejně tak bych se mohl připojit k Evropské straně lidové (Křesťanští demokraté) a Evropským demokratům, ale mohu vám zaručit, že tento můj krok nezvýší politickou soudržnost této skupiny–v žádném případě. Tento návrh se tedy netýká politické soudržnosti. Jde v něm o vytvoření velkého množství nezávislých poslanců, kteří si nepřejí patřit k žádné ze skupin, které mají dostatečný počet členů na to, aby byly ustanoveny. To následně povede k tomu, že miliony Evropanů nebudou v Evropském parlamentu zastupovány politickou skupinou. To nevidím jako příznivý vývoj. A hlavně to nevidím jako demokratický vývoj. Závěrem bych se rád zeptal pana Corbetta–když už se tu nyní zabýváme politickou soudržností–zda má návrh, který zde předkládá, jednohlasnou podporu skupiny PSE, či zda jsou názory na tento návrh uvnitř skupiny ve skutečnosti v nesouladu.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, tato dnešní rozprava je zajímavá, protože jsem slyšel, jak autor zprávy říká, že jeho zpráva byla inspirována panem Bondem, který, stejně jako Rodrigo Díaz de Vivar, El Cid Campeador, vyhrával bitvy i po své smrti. Poté se přidala paní Dahlová, která pana Bondeho nahradila a přirovnala autora zprávy ke Kafkovi, což je rozhodně lichotivé přirovnání. Tedy paní Dahlová zřejmě příliš nesouhlasí s panem Bondem. Poté se nám pan Batten svěřil, že peníze parlamentní skupiny byly použity pro vměšování se do národních referend. Myslím, že se k tomu budou jistě chtít vyjádřit kvestoři, pane Battene, jelikož je zakázáno používat peníze pro tyto účely.

A co pan Voggenhuber? Co mohu říci o panu Voggenhuberovi, který pochází ze země, která tak úžasně zorganizovala Euro 2008, se kterým jsme my, Španělé, tak spokojeni? Pan Voggenhuber nás obvinil z manipulace a kritizoval kompromisní pozměňovací návrh, a ukazuje se, že jej nakonec podepsal.

Abych to zkrátil, pane předsedající, v zájmu konzistence a v souladu s tím, co zde řekli pánové Szájer, Kirkhope, paní Estevesová a pan Rübig, skupina Evropské strany lidové (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů bude hlasovat pro.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, „Odvažme se mít odvážnějsí demokracii” byl název rozsáhlého článku, který jsem před dvěma týdny napsal pro list Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung. A byli to lidé z okruhu sociální demokracie, kteří za mnou přišli a řekli „máte úplnou pravdu!” A to nejen proto, že název článku odkazoval na známý výrok velmi významného sociálního demokrata, Willyho Brandta. O co se tu teď snažíte, pane Corbette a pane Leinene? Obracíte tento problém naruby, a dobře víte, co děláte.

Dobře si pamatuji, co jste říkali, když se naposledy probíralo zvýšení přístupové hranice pro skupiny. Pamatuji si na pana Leinena z dob, kdy byl ještě čestným demokratem. Měl by zařadit zpátečku a pečlivě si promyslet, co se nám tu snaží přeložit. Tím, co tu provádíte, ničíte demokracii. Následujete politiky jako Haider a Strache, extrémní levicí, politiky takového ražení, že se vedle nich zdá Lafontaine jako středový politik. Styďte se! Zastavte se na chvíli a přemýšlejte, a stáhněte tento pozměňovací návrh, pro blaho Evropy. Nebuďte „anti-evropany”.

  Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Pane předsedající, máme jednotný trh, máme jednotnou měnu, takže je zcela logické, abychom měli také jednotnou skupinu, která by v každém případě pracovala efektivněji. Měla by jediného mluvčího a mnohem jednodušeji bychom si předávali informace. Pan Corbett navrhuje zvýšit minimální počet poslanců ve skupině na 30. To se zdá být velmi nebezpečné, jelikož Irové, Nizozemci a Francouzi mohou vyslat 31 a to by mohlo přinést skutečné problémy. Osobně si myslím, že potřebujeme pohyblivý minimální počet. Bylo by to stále 30, avšak Předseda by mohl použít své pravomoci a zvýšit jej na 35 nebo 40 poslanců, pokud ti, kteří se chtějí připojit, nejsou zcela žádoucí.

Během Čtvrté republiky se v praxi používalo tzv. neobsazování. Na začátku legislativního období se většina rozhodla, zda obnoví úřad daného člena parlamentu či zda jej neobsadí. Tato metoda je dokonalá. Pan Corbett by mohl mít na starost například neobsazování pozic kohokoli, kdo s ním nesdílí názor. Také bychom to mohli upravit tak, že ti, kteří nesdílí názory pana Corbetta, by odevzdali mzdu své skupině. Každopádně, na ničem z toho nezáleží. Irové nám ukázali, že si můžete přijmout jakákoli pravidla si zamanete. Takhle to tady už nefunguje, pane Corbette.

  Richard Corbett, zpravodaj. - Pane předsedající, tuto debatu jsem si vychutnal. Vychutnal jsem si divoká tvrzení, která zde byla na účet připravované změny vyslovena Tvrzení, že zvýšení minimálního počtu poslanců pro vytvoření skupiny v tomto Parlamentu z 20 na 25, nebo možná na 30, bude nějak znamenat konec demokracie a konec pluralismu v Parlamentu. To je holý nesmysl! Toto je skromný návrh. I 30 je daleko od minimálních počtů, jaké existují ve většině národních parlamentů, které jsou všechny zcela demokratické. Proč by tomu nebylo tak i zde?

Názor, že se jedná o útok na stávající skupiny, je nesmyslný. S potěšením jsem sledoval, že mluvčí skupiny UEN uznal, že jeho skupina nebude nijak ovlivněna. Byl jsem překvapen, když si pan Batten myslel, že se to jeho skupiny nějak dotkne. Myslel jsem, že očekává zvýšení počtu poslaneckých mandátů po příštích evropských volbách. Spíše si myslím, že o křesla přijdou a že přestanou existovat a nepřiblíží se ani současnému požadovanému minimálnímu počtu členů skupiny. Tak či tak se jich změny nedotknou.

Co se týká názoru, že je návrh namířen proti určitému názorovému poli, například proti euroskeptikům, jak bylo řečeno, i to je nesmysl! Euroskeptici byli v tomto Parlamentu zastoupeni vždy, dobře zastoupeni, téměř vždy vytvořili politickou skupinu a jsem si jistý, že tomu tak bude i nadále. Představují malý, leč významný proud obecného názoru a samozřejmě by měli být součástí našich debat. To se naším návrhem nezmění.

Návrh není radikální. Je rozumný, odpovídá selskému rozumu a je to praktický návrh, který má prozkoumat, jaká je rozumná úroveň minimálního počtu poslanců na vytvoření skupiny v rozsáhlém Parlamentu.

Nejde o radikální návrh, nebere si nikoho na mušku. Jsem rád, že mnoho skupin vidí rozumné řešení v kompromisu mezi dvěma názory na celou záležitost a shodnou se na skromném čísle 25.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve středu, 9. července 2008.