Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k situaci v Zimbabwe.
Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v nedávných prezidentských volbách v Zimbabwe byl na dalších pět let opětovně zvolen Robert Mugabe. Druhé kolo voleb proběhlo po odstoupení jediného protikandidáta – pana Morgana Tsvangiraie – což panu Mugabemu umožnilo, aby získal 85 % hlasů voličů. Volby byly mnoha hlavami států, včetně států Afriky, označeny za výsměch demokracii a podle generálního tajemníka OSN byly nezákonné.
Bezprostředně po složení přísahy odcestoval pan Mugabe do Sharm el-Skeikh na vrcholnou schůzku Africké unie, která se konala ve dnech 30. června až 1. července tohoto roku. V průběhu vrcholné schůzky zahájila Nigérie živou diskusi o těchto volbách. Bylo přijato usnesení vyjadřující hluboké znepokojení nad situací v Zimbabwe a zdůrazňující kritické zprávy, které vypracovali volební pozorovatelé z Jihoafrického společenství pro rozvoj, Africké unie a Panafrického parlamentu, jakož i násilí a ztráty na životech.
Usnesení rovněž naléhavě žádá pana Mugabeho a pana Tsvangiraie, aby zahájili dialog v zájmu zimbabwského lidu, nastolili vládu národní jednoty a podpořili zprostředkovatelskou misi ze strany Jihoafrického rozvojového společenství.
Tváří tvář tomuto vývoji se mezinárodní společenství mobilizuje. Spojené státy představily usnesení Rady bezpečnosti OSN vyzývající k uplatnění sankcí vůči Zimbabwe – embarga na zbraně, zmrazení aktiv a zákazu cestování – a zahrnující přílohu se seznamem 14 osob, proti nimž mají být uplatněny sankce, včetně pana Mugabeho a dalších politiků, přičemž většina z nich je již zahrnuta na evropském seznamu sankcí přijatém v roce 2002.
Rovněž Kanada zintenzivnila přijatá opatření a Evropská rada dne 20. června prohlásila, že je připravena přijmout další akce, jež byly ostatně posuzovány komisařem Michelem dne 22. července. Předsednictví Evropské unie rozhodně odsoudilo druhé kolo voleb jako popření demokracie bezprostředně po jejich konání, to je 29. června, a v novém prohlášení ze dne 4. července předsednictví jménem Evropské unie zdůraznilo, že nepřijme fait accompli vyplývající ze zmanipulovaných voleb konaných dne 27. června a že jediným možným řešením je dočasný model vycházející z výsledků prvního kola voleb.
Je také důležité, aby Afrika vyjádřila své obavy vzhledem ke krizi na regionální úrovni, a je nezbytné podporovat úsilí zejména ze strany Africké jednoty a Jihoafrického rozvojového společenství. Musí být zajištěno, aby byly dodrženy zásady zakotvené zejména v Africké chartě pro lidská práva a práva národů. Bylo by dobré, aby do tohoto procesu byly zapojeny Africká unie a OSN a doplňovaly regionální hledisko Jihoafrického rozvojového společenství o hledisko africké a mezinárodní.
Ve svém usnesení Africká unie rovněž naléhavé žádá dotčené strany a státy, aby se zdržely kroků, které by mohly uškodit ovzduší dialogu. To je signál zejména pro Evropskou unii. EU nicméně neupustí od přípravy na rozšíření seznamu osob odpovědných za násilí, na které se budou vztahovat cílené sankce v podobě odmítnutí udělení víza či zmrazení aktiv. EU musí rovněž zajistit, aby dosáhla omezení, pokud jde o plánované výjimky ze zákazu víz a vytvoření nových sankcí zejména hospodářské povahy, přičemž veškerá tato odvetná opatření budou samozřejmě závislá na dosaženém pokroku ve vyjednávání.
Dvoustranná jednání by měla být zahájena co nejdříve. Myslím si, že Komisař to potvrdí, třebaže výsledek těchto jednání je nejistý. Podle našeho názoru musí v každém případě vycházet z výsledků prvních voleb dne 29. března, které jsou nejpravdivějším vyjádřením vůle zimbabwského lidu, zatímco druhé volby byly naopak popřením demokracie. Jakákoli forma koalice může vytvářet dočasné opatření s ohledem na nové volby, které by byly svobodné, demokratické a průhledné, jak to uvedl protikandidát pana Mugabeho.
Na závěr bych rád připomenul, že členové skupiny G8 na svém posledním zasedání, které právě skončilo, navrhovali podpůrná finanční opatření zacílená na ty, kdo jsou odpovědní za násilí během nedávných voleb. Taková je tedy situace a my musíme náš tlak zachovat a nepolevit v něm, abychom ukončili toto nepřijatelné porušování práva.
Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jsem velmi rád, že tu s vámi dnes mohu být a mít možnost sdílet s vámi při této výměně názorů vyhlídky a úvahy z hlediska úlohy, kterou bychom mohli hrát v podpoře snah o nalezení řešení této krize; řešení, které by bylo přijato všemi hlavními zúčastněnými politickými subjekty a u kterého by se navíc dalo očekávat, že to bude řešení trvalé a řešení, jež by mohlo zahájit novou éru prosperity pro zemi a lid, které ji tolik potřebují.
Krátce před zahájením tohoto zasedání jsem měl možnost mluvit s panem Pingem, předsedou Komise Africké unie, a zhruba před hodinou a půl jsem měl dlouhý rozhovor s vůdcem opozice panem Tsvangiraiem. Mám tudíž některé čerstvé novinky, které samozřejmě dosud nebyly definitivně potvrzeny, ale konečně vám snad mohu dát podrobnější a aktuálnější informace.
Nejprve bych se s vámi samozřejmě rád podělil o své hluboké znepokojení nad touto situací. Jak jsem již řekl veřejně před událostí i po ní, velmi mne mrzí, že druhé kolo prezidentských voleb se, jak pan ministr uvedl, konalo navzdory mnohým výzvám mezinárodního společenství, ovšem také včetně výzev afrických partnerů Zimbabwe, aby druhé kolo voleb bylo odloženo. Atmosféra mimořádného politického násilí a systematického zastrašování tyto volby samozřejmě poskvrnila a zbavila je veškeré legitimity a důvěryhodnosti.
Již několikrát jsem, podobně jako předsednictví Evropské unie, veřejně prohlásil, že vzhledem k podmínkám, za jakých toto druhé kolo proběhlo, nelze prezidentovi vzešlému z takových voleb přiznávat jakoukoli legitimitu. Musíme znovu a znovu opakovat, že jde o vítězství získané neprávem, které je velmi vzdáleno prostředí obnovy demokracie, jímž je Afrika dnes prodchnutá. Vrcholná schůzka Africké unie, která se konala v Egyptě za účasti prezidenta Mugabeho, byla svědkem velmi napjaté a vášnivé diskuse mezi africkými vůdci, kterou mnozí označili za nevídanou.
Usnesení Africké unie je vůči prezidentu Mugabemu kritické a vyzývá jej k nalezení politické dohody s Morganem Tsvangiraiem, vůdcem Hnutí pro demokratickou změnu (MDC), za účelem vytvoření vlády národní jednoty. Africká unie vyzvala Jihoafrické rozvojové společenství, aby si i nadále zachovalo svou úlohu zprostředkovatele, za účelem dosažení politické dohody. Mohli bychom jistě považovat toto usnesení za neadekvátní. Především bychom možná mohli kritizovat skutečnost, že Africká unie se zdržela vyjádření jasného stanoviska k legitimitě či čemukoli, co se týká prezidenta Mugabeho, je však třeba uznat, že za současné situace je toto usnesení významným výsledkem. Celá věc tím samozřejmě nekončí. Je nezbytné, aby Africká unie a Jihoafrické rozvojové společenství poskytly konkrétní důkaz svého odhodlání nalézt řešení této politické situace.
Evropská unie i další mezinárodní aktéři dali z tohoto hlediska jasně najevo, co očekávají. Tuto politickou dohodu lze uzavřít pouze na základě výsledků prvního kola voleb, které odráželo názor zimbabwského lidu, vyjádřený svobodně a demokratickým způsobem. Výsledky druhého kola voleb nelze brát jako výchozí bod pro mediaci či vyjednávání. Jinak řečeno, podle našeho názoru bude součástí politického řešení koaliční vláda vedená panem Tsvangiraiem ve funkci předsedy vlády vybaveného nejširšími pravomocemi, a spoléhajícího se navíc na podporu většiny, kterou drží v parlamentu.
Co se týče Evropské unie, všechny předložené možnosti jsou stále otevřené. Zaprvé jsme připraveni podporovat snahy Jihoafrického rozvojového společenství a Africké unie a očekáváme, že během dvou týdnů dojde k hmatatelnému pokroku.
Pokud bude dosaženo konstruktivní politické dohody odrážející výsledky prvního kola voleb, jsme samozřejmě připraveni, jak jsme již řekli, postupně obnovit vztahy se Zimbabwe. Jsme dokonce připraveni začít okamžitě. Rád bych vám připomenul, že když byl připravován desátý Evropský rozvojový fond, zajistil jsem, aby práce byla odvedena, pouze pokud bude obnovena demokracie v Zimbabwe, aby nedošlo k sankcionování zimbabwského lidu za tragickou situaci, která v zemi panuje.
Nyní ke dvěma rozhovorům, které jsem měl dnes odpoledne s ohledem na setkání s Parlamentem, které mne čekalo. První byl rozhovor s panem Pingem. Oč se jedná? Problém spočívá v současnosti v tom, že každý v Africké unii souhlasí s tím, že by měl podporovat vyjednávání mezi panem Mugabem a Tsvangiraiem, a že základními principy by mělo samozřejmě být, že v čele vlády by měl stát vůdce opozice pan Tsvangirai, že tato vláda může být případně založena na koalici, v níž by přirozeně měla vedoucí postavení strana pana Tsvangiraie, která má většinu v parlamentu, a že tato vláda musí mít vrcholné a široké pravomoci, pokud jde o přijímání exekutivních rozhodnutí.
Osobně si pak myslím, že víte sami, že tento postup se v dané chvíli zdá být poněkud diskutabilní. To všechno je ještě složitější v tom, že pan Tsvangirai vyjádřil určité pochyby týkající se toho, zda je mediace vyvážená, a zjevně chce této mediaci dát rámec, vymezení, podporu, která, řekněme, rovnováhu umožní zajistit. O této situaci nevynáším tímto žádný soud, jen ji jednoduše popisuji. V této chvíli mne pan Ping ujistil, že činnosti – nebudu říkat činnosti mediace, jen činnosti – zaměřené na přípravu myšlení lidí, pokud jde o tento vývoj, probíhají, a že pokud bude všechno v pořádku, měla by být v příštích dnech pravděpodobně otevřena cesta ke skutečnému pokroku.
Poté jsem poměrně dlouho hovořil s panem Tsvangiraiem. Potvrdil mi, že podporuje myšlenku vlády zahrnující členy Afrického národního svazu Zimbabwe – Vlastenecké fronty, v níž by však samozřejmě měl poslední slovo v otázce jmenování jejích členů. V zásadě, ačkoli to on sám neuvedl, je to spíše scénář podobný situaci v Keni, i když (a já s tímto názorem souhlasím) nelze tyto dvě situace srovnávat. Tyto situace zdaleka nejsou obdobné. Lidé využívají příležitosti chovat se tak, jako kdyby totožné byly, pokud se na to však podíváme naprosto objektivně, a muži a ženy jsou odlišní, tato situace je zcela jiná. To je tedy první bod.
Zadruhé by rád viděl „stálý vyjednávací tým“, řekněme tým směřující k mediaci, který by mu měl zaručit rovnováhu. Rád by přirozeně, aby tento tým fungoval pod záštitou Africké unie a OSN, jak ministr uvedl. Působil na mne přiměřeně optimisticky – věří, že se věci daly do pohybu. Otázku sankcí zjevně vnímá jako relevantní a zdůrazňuje něco, na čemž jsme se podle mne již dohodli – pokud budou uplatněny sankce, musí směřovat proti jednotlivcům, a nesmí samozřejmě přímo ani nepřímo postihovat obyvatelstvo.
Mám pocit, že Africká unie plně pochopila míru své odpovědnosti, že se aktivně zapojuje, že hledá řešení prostřednictvím mediace, která, jak ministr zdůraznil, při každé z příležitostí zohlední, že je nezbytné, aby byly výsledky prvního kola voleb přeměněny na výkonnou moc, neboť jde o jediný výsledek, který propůjčuje legitimitu těm, kdo z něj těží.
PŘEDSEDAJÍCÍ: ADAM BIELAN Místopředseda
Michael Gahler, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, situace v Zimbabwe dospěla k tomu nejhoršímu stavu, a to z hlediska politického, hospodářského i humanitárního. Místní lid je rukojmím režimu, který se nechce vzdát moci, neboť skupina kolem prezidenta, vojenské velitelství a tajná služba, se chce i nadále obohacovat na úkor zdrojů této země. Za tím účelem financují milice a zneužívají policii a armádu, které terorizují lid po celé zemi.
Podle norem Jihoafrického rozvojového společenství nebyly navíc parlamentní volby, které se konaly dne 29. března, svobodné ani spravedlivé. Celonárodní zastrašovací kampaň, která následovala, včetně desítek zabitých a tisíců zraněných a pronásledovaných, znemožnila vítězi prvního kola Morganu Tsvangiraiovi, aby poslal své voliče ven k hlasování, neboť se obávali, že by za to mohli být potrestáni. Vedoucí volební pozorovatelské mise Panevropského parlamentu Marwick Khumalo a mise Jihoafrického rozvojového společenství posoudili události 27. června takto:
„Atmosféra, která v zemi převládala, nevytvářela podmínky pro svobodné, spravedlivé a věrohodné volby. Tyto volby nepředstavují vůli zimbabwského lidu.
Nyní je důležité vytvořit přechodový scénář, který povede k situaci, kdy legitimní vláda a legitimní parlament nastoupí svůj úřad. Africká unie a Jihoafrické rozvojové společenství v tom hrají klíčovou úlohu. Prezident Mbeki bohužel za pět let tiché diplomacie nedosáhl ničeho. Nezískal ani důvěru obou stran v tomto konfliktu a sám nejlépe ví, proč tomu tak bylo.
Chtěl bych naléhavě požádat politické strany v Jihoafrické republice, aby se samy chopily iniciativy. Vyzývám kolegy z Jihoafrické republiky, aby ve svém parlamentu rozhodli o zmrazení účtů a aktiv Jihoafričanů, kteří zbohatli na režimu Mugabeho. Neměli by dovolit Grace Mugabeové a dalším, aby nakupovali v Kapském městě či Sandtonu, když lidé strádají. Žádám je, aby projevili solidaritu se třemi miliony Zimbabwanů ve své zemi, kteří se vrátí po pádu Mugabeho režimu domů, a tím mimo jiné uvolní místo milionům nezaměstnaných Jihoafričanů. Podařilo se nám přimět evropské společnosti, aby se stáhly ze Zimbabwe, neboť jejich činnost napomáhala stabilizaci režimu.
Alain Hutchinson, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, pane ministře, pane komisaři, prezident Mugabe se tím, že se zmocnil vlády a uchopil již skloněné obyvatelstvo jako rukojmí, uchýlil k neuvěřitelnému násilí a prokázal skandální opovržení nejzákladnějšími lidskými právy.
Socialisté toto násilí odsuzují a současnou moc neuznávají za legitimní. Evropští socialisté však myslí především na zimbabwský lid. Podle odhadů FAO je pět milionů Zimbabwanů ohroženo hladomorem ještě před rokem 2009.
Jsme si navíc vědomi toho, že třetina obyvatel Zimbabwe již v současnosti přežívá jen díky mezinárodní pomoci. V důsledku toho je pro Evropskou komisi, Radu, všechny členské státy i celé mezinárodní společenství zásadní vyvinout maximální tlak na zimbabwské orgány, aby nejohroženějším skupinám obyvatel umožnily zcela svobodný přístup k mezinárodní humanitární pomoci. Nemůžeme na to klást dostatečný důraz, Mugabeho současné postavení je prostě trestné.
A stejně tak, když žádáme Evropskou unii a mezinárodní společenství, aby přijaly vůči Zimbabwe přísné sankce – to, co jste pane ministře naznačil – měli bychom také zdůrazňovat, že tyto sankce nesmí poškodit obyvatele, ale musí se zaměřit na příslušníky režimu odpovědné za útoky na lidská práva a za současnou vládu teroru v této zemi.
Musíme samozřejmě rovněž naléhavě vyzvat Evropskou unii a regionální struktury, například Jihoafrické rozvojové společenství, aby se společně se zimbabwským voleným parlamentem a občanskou společností ujaly vedení v rychlém a demokratickém řešení současné krize.
Pane předsedající, rád bych se jen na závěr stručně zmínil o 200 000 vysídlených Zimbabwanech. Žádáme jejich jihoafrické sousedy, a zejména prezidenta Mbekiho, aby jednali odpovědně a neposílali zpět zimbabwské uprchlíky, kteří uprchli do Jihoafrické republiky.
Fiona Hall, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, zimbabwský lid velmi trpěl. Po letech zastrašování, brutality a hospodářského úpadku byly volby poslední kapkou. Násilí od doby konání voleb pokračuje v nezměněné míře. Ode dne 29. března, kdy se konalo první kolo voleb, bylo zabito nejméně 90 lidí a minulé pondělí byli jižně od Harare napadeni a uneseni obyvatelé tábora vnitřně vysídlených osob.
Může se nám zdát, že lze jen lomit rukama v zoufalství, já se ale domnívám, že jsou skutečnosti, které EU může pro řešení krize učinit. Zaprvé EU může poskytnout diplomatickou podporu těm, kdo se snaží najít cestu prostřednictvím prozatímní přechodné vlády se zapojením všech stran v rámci občanské společnosti a s ohledem na výsledky prvního kola.
Přechodná koalice je africkým přístupem, který v průběhu let fungoval v řadě dalších zemí, jako je Togo a Demokratická republika Kongo.
V návrhu usnesení se však konstatuje selhání dosavadní tiché diplomacie prezidenta Mbekiho a v tomto případě by možná jiný sousední africký stát respektovaný všemi stranami mohl být vhodnějším zprostředkovatelem ve vyjednávání.
Vyjednávání by rovněž prospělo, pokud by mělo mezinárodní charakter.
Zadruhé je třeba zvýšit tlak na Mugabeho v rámci mezinárodního společenství. Rusko se připojilo k požadavku sankcí vznesenému na vrcholné schůzce G8, což bylo velmi povzbuzující, a já vítám komentáře Rady týkající se posílení sankcí ze strany řady zemí.
Zatřetí musíme již nyní plánovat dopředu, neboť v okamžiku, kdy bude Zimbabwe mít legitimní vládu, bude potřebovat rozsáhlý balíček mezinárodní pomoci.
A na závěr, nesmíme zapomenout, že obyčejní Zimbabwané žijí v zoufalé tísni a potřebují ihned základní pomoc, aby přežili.
Philip Claeys (NI). – (NL) Evropská unie disponuje na nějakou dobu vhodnými sankcemi vůči socialistickému diktátorovi Mugabemu, tyto sankce však nejsou vymáhány vždy soudržně a jednoznačně. Například portugalské předsednictví zjevně nemělo žádný problém s pozváním Mugabeho na vrcholnou schůzku EU-Afrika.
Evropská unie rovněž měla energicky protestovat proti nedávné absurdní situaci, kdy Mugabe navštívil vrcholnou schůzku FAO v Římě. Zákaz cestování pro Mugabeho a všechny vysoko postavené činitele jeho režimu se musí stát nepropustným a musí být dále rozšířen. V žádném případě bychom neměli přemýšlet o všeobecném rozšíření sankcí proti Mugabeho režimu. Tyto sankce musí být rázné a jednoznačné a musíme vyvinout tlak na vládu Jihoafrické republiky, která svou tichou diplomacií Mugabeho režimu prakticky zajistila více času.
Geoffrey Van Orden (PPE-DE). – Pane předsedající, krize v Zimbabwe nepropukla náhle v nic netušícím světě. V minulých osmi letech je to šestnáctá rozprava k návrhu usnesení vůči Mugabemu, který systematicky a záměrně pustošil svou zemi, ruinoval hospodářství a utlačoval zimbabwský lid.
Reakce mezinárodního společenství byla až do nedávné doby velmi žalostná. Evropská unie alespoň navrhla cílené sankce, nedokázala je však vždy ani řádně podporovat. Afričané – až na pár čestných výjimek – jen tleskali Mugabemu. Měli by se stydět.
Co je zapotřebí udělat? Zaprvé by v Radě mělo být jasněji stanoveno, že žádný stát EU neuzná Mugabeho nelegitimní režim. Jsem ze srdce rád, že EU rozšiřuje své sankce.
Zadruhé by Evropská unie a její členské státy měly přesvědčovat africké země a zejména Jihoafrické rozvojové společenství, aby se v případě neúspěchu ve vyjednávání připojily k sankcím proti Mugabeho režimu.
Zatřetí by členům Smíšeného operačního výboru – vojenské skupiny, která stojí za Mugabem – mělo být sděleno, že budou nést odpovědnost za zvěrstva napáchaná na zimbabwském lidu. Ještě je čas, aby někteří vysocí činitelé ozbrojených sil a policie – a vysocí funkcionáři Strany prezidenta Roberta Mugabeho Vlastenecká fronta (ZANU-PF) – opustili Mugabeho a přešli k demokratickým silám.
Za čtvrté by Francie by měla požádat o mimořádné zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě, aby se zabývalo situací v Zimbabwe, a za páté jsou vyžadovány výraznější kroky ze strany OSN.
Především musíme aktivně podporovat Africkou unii, aby se pozitivněji a aktivněji angažovala v úsilí o tuto vládu národní jednoty. Ta by samozřejmě – jak naznačili úřadující předseda a Komise – měla vycházet z výsledku voleb, které se konaly dne 29. března, nikoli z frašky, k níž došlo dne 27. června.
Doslechli jsme se od mluvčího Hnutí pro demokratickou změnu (MDC) Nelsona Chamisy, že v současnosti neprobíhají žádná jednání mezi ZANU-PF a MDC. Namísto toho přetrvává násilí. Africká unie musí trvat na ukončení násilí a schůzce se zprostředkovatelem, zaštítěným pozorovateli, který bude mít důvěru MDC.
Mugabe opět hraje o čas. Je zapotřebí stanovit lhůtu pro úspěšné dokončení jednání a někdo by do té doby měl Mugabemu nabídnout odchod do výslužby.
Glenys Kinnock (PSE). – Pane předsedající, stejně jako mí kolegové se vyjádřím ke skutečnosti, že parlament, který byl v Zimbabwe řádně zvolen dne 29. března, se nikdy nesešel a jeho zvolení členové jsou i nadále obtěžování a zastrašování a vystavováni násilí.
Naše usnesení požaduje posílení sankcí a samozřejmě se budeme rovněž muset připojit k požadavkům OSN na mezinárodní embargo na zbraně a celosvětový zákaz cestování a zmrazení aktiv.
Víme, kdo jsou další vůdci, na které je třeba se zaměřit, známe i jejich přisluhovače a pomocníky. Jde o policejního šéfa Chihuriho; velitele vojenského letectva Shiriho; guvernéra centrální banky Gona; ministra spravedlnosti Chinamasu; šéfa ústřední zpravodajské služby Bonyongwea: na tyto osoby je možné a nutné se zaměřit. Naše usnesení jasně odráží předpoklady dané MDC.
Veškeré rozhovory musí být založeny na výsledku voleb ze dne 29. března, které MDC vyhrálo, nikoli na ostudném propadáku v červnu.
Musí jít o přechodné uspořádání koncipované jako předstupeň nové ústavy – o tom se nikdo nezmínil, ačkoli právě to Morgan Tsvangirai požaduje – následované novými volbami. Vyjádřil se velmi jasně a nyní cituji: „Nechci žádné rozdělování ani sdílení moci.“
Jak uvedl Geoffrey van Orden, v současnosti neprobíhají žádná jednání, neměli bychom tudíž sbírat odvahu ze stávajícího stavu.
Je nutný další zprostředkovatel. Pan Mbeki zjevně není schopen zhostit se toho sám a my požadujeme, aby se věci ujal kandidát Evropské unie. Tento kandidát musí mít stejné postavení jako pan Mbeki a v úvahu v tuto chvíli připadají pan Chissano a pan Kufour.
Nekontrolovaná a státem zaštiťovaná brutalita a násilí a surovost musí nakonec přestat, a proto mezinárodní společenství musí jednat, a to naléhavě, v zájmu trpícího zimbabwského lidu.
Eoin Ryan, jménem skupiny UEN. – Pane předsedající, Zimbabwe, někdejší plamen naděje, příklad afrického autonomního zřízení a první mezi africkými státy, je nyní africkým epicentrem zoufalství a beznaděje. Zimbabwský lid si zaslouží něco lepšího a musí to dostat. Aby se tak skutečně stalo, musí režim Roberta Mugabeho, bestiálního vraha, padnout.
Mezinárodní společenství musí v rozhodnutích vůči Mugabeho tyranskému režimu přitvrdit. Vítám skutečnost, že Rada bezpečnosti OSN zvažuje uvalení dalších sankcí vůči zimbabwskému vedení, zejména zavedení embarga na zbraně. Jak je možné, že země, kde je pět milionů lidí závislých na potravinové pomoci, a kde inflace dosáhla více než deset miliard procent, a kde bochník chleba stojí v současnosti přes jednu miliardu zimbabwských dolarů, má stále jednu z nejlépe vybavených armád na africkém kontinentě a je zcela zaplavena zbraněmi. To je nezvyklý přístup.
Nedávná prezidentská kampaň nebyla legitimní volbou. Brutalita Mugabeho režimu dosáhla takové míry, že v průběhu kampaně zemřelo 90 lidí, 3 500 bylo zraněno a 200 000 lidí bylo vysídleno. Těžko to lze považovat za složky svobodného, spravedlivého a průhledného demokratického souboje.
Jihoafrická republika i další africké země musí zintenzivnit tlak na Roberta Mugabeho. Nelson Mandela měl pravdu, když říkal, že vláda Zimbabwe tragicky selhala. Jihoafrická republika má na Mugabeho vládu značný politický vliv a Jihoafrická republika musí zimbabwskému a rovněž africkému lidu, který je svědkem toho, jak tento vůdce vede svou zemi do bažin, projevit v této otázce pevné a rozhodné vedení.
Josep Borrell Fontelles (PSE). – (ES) Pane předsedající, abych neopakoval, co řekli mí kolegové, zaměřím se na zahájení činnosti parlamentu.
Březnové volby byly volbami, v nichž získala většinu opozice, a až do 17. července měl teprve vzniknout parlament. My, jako poslanci, bychom měli soustředit své úsilí na to, aby Evropská unie vyvíjela tlak s cílem zajistit, aby mohl fungovat příslib demokracie v parlamentu s opoziční většinou. Tento proces je zapotřebí nastartovat. Skutečně musíme učinit maximum k zajištění toho, aby po hanebných prezidentských volbách umožnily zákonné volby, které dají opozici uznanou většinu, fungování parlamentu.
Druhý bod se týká zprostředkovatele. Je vcelku jasné, že Jihoafrická republika dosáhla, mírně řečeno, hranice svých zprostředkovatelských schopností. Je nezbytné, aby jiný zprostředkovatel podporoval, ne-li nahradil, prezidenta Jihoafrické republiky. Zprostředkování kromě toho odkryje korupční mechanismus, který ovládá zimbabwská vláda.
José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – Pane předsedající, pod drobnohledem již není pouze Mugabe a jeho režim. Mezinárodní veřejné mínění již Mugabeho za jeho tragické činy a celé toto děsivé představení odsoudilo. Pod drobnohledem je nyní mezinárodní společenství. Jde o Thabo Mbekiho, jde o Jihoafrické rozvojové společenství a Africkou unii, jde o Čínu, jde o nás v EU, jde o OSN. Zimbabwský lid, Tsvangirai i MDC touží v této náročné době po veškeré naší podpoře a solidaritě. Mohli bychom pozvat Morgana Tsvangiraie, aby navštívil schůzi Výboru po zahraniční věci a Rozvojového výboru v červenci nebo září.
I nadále dostáváme ze Zimbabwe děsivé zprávy o násilí, k němuž zde dochází. Nesmíme selhat. Morgan Tsvangirai a většina MDC netouží jen po slovech povzbuzení či jinak útěšném postoji, ale spíše po uvedení do funkce v souladu s výsledky voleb ze dne 29. března. Pokud mezinárodní společenství v období přechodu selže – pokud my selžeme – bude zostuzeno. Doufám, že k tomu nedojde.
Marios Matsakis (ALDE). – Pane předsedající, Mugabeho režim má na svědomí volební podvod a navíc řadu let trvající svévolné zatýkání a mučení a vraždy stovek zimbabwských občanů.
Až dosud se usnesení a sankce jevily jako neúčinné. Myslím, že nastal čas k zahájení kroků, které by postavily pana Mugabeho před mezinárodní soudní dvůr za zločiny proti lidskosti. Jsem si vědom toho, že Zimbabwe nepodepsalo Úmluvu o mezinárodním soudu v Haagu, jsem si však jist, že lze nalézt některé z dalších postupů založených na mezinárodním právu, a možná by nám to mohl osvětlit pan komisař Michel či úřadující předseda.
Jsem přesvědčen, že pouze podniknutí drastických kroků donutí tohoto afrického diktátora a jeho spolupachatele začít přemýšlet a naslouchat rozumu, a nakonec jejich zemi i mezinárodní společenství zbaví jejich zločinného chování.
Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Pane předsedající, chtěla bych naléhavě požádat Komisi, aby zvážila a vypracovala návrhy opatření, jež by proti panu Mugabemu, který i nadále používá násilí a naprosto pohrdá výsledky březnových voleb, byla účinná. V této chvíli jsme prakticky bezmocní a jediným nástrojem, který nám zbývá, jsou právě slova. Skutečně naléhavě vyzývám, aby bylo zváženo, jaké kroky lze přijmout pro postavení Roberta Mugabeho před soud, aby v Zimbabwe mohl panovat mír a jeho obyvatelé mohli mít skutečnou možnost využívat občanských práv, na něž mají nárok.
Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, Zimbabwe potřebuje mezinárodní pomoc a naši podporu, kromě toho ale také potřebuje sama provést reformy. Evropská unie, Africká unie a Jihoafrická republika by měly podpořit dialog mezi vládnoucí stranou a opozicí. Zimbabwe musí nakonec vykročit po cestě demokracie a jmenovat vládu národní jednoty. […] Iniciativa OSN, podle níž by bylo uvaleno embargo na dodávky zbraní do Zimbabwe a byla by zmrazená aktiva Mugabeho nejbližších osob. Neprodleně musí být přijaty kroky, které umožní činnost humanitárních organizací. Jedním z řešení by mohlo být, že by pomoc do nejpotřebnějších regionů distribuovaly nevládní organizace.
Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, Mugabe nenaslouchá, a to je tragédie, neboť pokud by naslouchal, chtěl by činit věci správně a vrátil by se k volbám z března a smířil by se s jejich výsledkem. Za jednu z nejostudnějších věcí, která se stala, považuji to, že Mugabe navštívil světovou vrcholnou schůzku o potravinách, kde dostal možnost se předvádět, třebaže ve skutečnosti je jednou z příčin některých hlavních globálních problémů nedostatečné potravinové bezpečnosti ve vlastní zemi a na vlastním kontinentu.
Právě minulý týden jsem na konferenci v Bruselu hovořil s farmářem ze Zimbabwe a škoda, která byla potravinářské výrobní základně v této zemi způsobena, je skutečně strašlivá. Někdo další označil za hrůzné, že je možné, aby byla země po zuby ozbrojena, a zároveň její lidé trpěli hladem, násilím, zastrašováním a mučením.
Jihoafrická republika musí vykonat více. Samotný kontinent musí být rozhodný, co se týče odsouzení a my musíme tyto země pobízet, naléhat na ně a přesvědčovat, že je to ta správná věc, kterou mají učinit, neboť naši lidé od nás očekávají v této skutečně apelující situaci rozhodné kroky.
Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) To, co se v současné době děje v Zimbabwe, je výzvou pro naše svědomí a schopnost jednat. Na jedné straně existuje vláda, která používá násilí vůči vlastním lidem, přináší bídu a těží ze shovívavosti ostatních afrických diktátorů a autokracií. Na druhé straně jsou síly, které pokojnou cestou usilují o demokracii a lidská práva: zimbabwský lid, mezinárodní společenství a samozřejmě Evropská unie.
Jak již bylo řečeno, Evropská unie může využít svou diplomatickou sílu, uvalit sankce, odmítnout víza, vyvíjet tlak na regionální síly a podporovat obránce demokracie a lidských práv. Co můžeme učinit my v Parlamentu? Můžeme zítra podpořit naše usnesení a doporučit, aby Komise a Rada přijaly tyto iniciativy, můžeme však učinit i více. Můžeme totiž prokázat, že naše kroky jsou soudržné s našimi slovy, a nabídnout vůdci opozice Morganu Tsvangiraiovi Sacharovovu cenu. Předkládáme tuto výzvu našim kolegům poslancům. Máme tak možnost ocenit boj a zároveň přispět k demokratickému a mírovému vítězství.
Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane Komisaři, pane Micheli, dámy a pánové, rozprava byla zcela jednoznačná, a jsou zde tedy závěry, které z ní musíme vyvodit. Lid se vyslovil naléhavě, a tak by to mělo být, neboť Evropská unie může akceptovat pouze jediné řešení, a to, že by měla být respektována vůle zimbabwského lidu vyjádřená v prvním kole voleb, která je zároveň výsledkem těchto voleb, který by měl sloužit jako základ pro jakékoli uspořádání.
Společně s Komisí bychom se měli situací v Zimbabwe zabývat na příštím zasedání Rady dne 22. července. Měli bychom zohlednit vyjádřená stanoviska a návrhy – avšak nikoli k Francii, pane Van Ordene, ale k předsednictví Rady Evropské unie, neboť Francie samotná nemá jako Francie žádnou pravomoc, jen drží mandát, který jí byl v této souvislosti Evropskou unií udělen – včetně vašeho návrhu, že Rada by měla požadovat mimořádné zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě, samozřejmě pokud je to možné.
Měli bychom se řídit doporučeními pana Michela, která jsou vždy citlivá a založená na zkušenostech, pokud jde o pokračování našich snah o mediaci. Domnívám se, že pokud jde o tyto snahy, nemůžeme žádat více, než navrhl na schůzce panu Michelovi sám pan Tsvangirai, a myslím si, že je to postoj, který bychom měli přijmout.
Evropská unie, Rada a Komise musí zůstat v kontaktu se zúčastněnými subjekty, tj. Jihoafrickým rozvojovým společenstvím, Africkou unií a rovněž Jihoafrickou republikou – zde bych ještě jednou rád přivítal jihoafrickou delegaci, která nás dnes navštívila – a samozřejmě zohlednit usnesení, o kterém bude Parlament zítra hlasovat, při práci Rady.
Nemám již, co bych dodal, a protože nechci plýtvat časem, přenechám k této věci prostor zkušenostem a výmluvnosti pana Michela.
Louis Michel , člen Komise. − (FR) Pane předsedající, budu velmi stručný. Pan Jouyet a další řečníci již vše řekli.
Mohu samozřejmě jen z celého srdce podpořit názory, které zde byly vyjádřeny, zejména názor pana Van Ordena a paní Kinnockové, zároveň však musím dodat, že pravomoc Komise je samozřejmě v zásadě diplomatická, ale snad je to i pravomoc připravovat se na opatření, která bychom mohli přijmout, pokud – a my si takové věci skutečně z celého srdce přejeme a budeme na ně tlačit všemi možnými prostředky – by proces zprostředkování byl úspěšný a nastolil vládu vedenou panem Tsvangiraiem.
Plně proto souhlasím s názory, které vyjádřil pan Van Orden, paní Kinnocková a všichni další řečníci, paní Hallová, pan Hutchinson a pan Gahler – doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Nesouhlasím jen v jedné věci. Víte, že jsem zvyklý mluvit na rovinu. Nesouhlasím s tím, že bychom měli odsoudit portugalské předsednictví za to, že v Lisabonu uspořádalo mnoho let očekávanou vrcholnou schůzku, jejímuž konání bránila zimbabwská otázka.
Vrcholná schůzka mezi Evropskou unií a Afrikou byla již dlouho očekávána a byl čas jednat. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že přítomnost pana Mugabeho zaručovalo přání Africké unie nenechat se omezovat jinou stranou, tedy ani Evropou, ve své volbě, koho pozvat. Považuji proto takovou kritiku za nespravedlivou.
Navíc bych rád zdůraznil mimořádně složitou situaci, v níž se nachází sama Jihoafrická republika. V postavení, v jakém se Jihoafrická republika nachází, je pro ni posun stejně obtížný, jako je pro prezidenta Thaba Mbekiho jeho zprostředkovatelská role. Každý v tomto případě velmi dobře ví, že Jihoafrická republika je v současnosti první zemí, která pocítí dopady krize v Zimbabwe – či spíše neúspěchu při jejím řešení. Rád bych vás proto požádal, abyste se pokusili nahlížet na situaci z hlediska problémů Jihoafrické republiky. Také jsem přesvědčen, že Jihoafrická republika uskutečňuje zprostředkování dostatečně svědomitě.
Sdílím samozřejmě stanovisko všech řečníků, že by zprostředkování mělo být rozšířeno, a to s cílem usnadnit postavení Jihoafrické republiky a rovněž poskytnout jednotlivým stranám zapojeným do řešení této krize vyváženější vnímání dané situace.
Nakonec, abych odpověděl na jednu z položených otázek, v současnosti připravujeme skutečný rozvojový a humanitární balíček, abychom panu Tsvangiraiovi, pokud se dostane k moci, zajistili okamžitou podporu, aby měli obyvatelé Zimbabwe od počátku důvod věřit v tuto změnu vlády, a možná abychom rovněž dali v této zemi vzniknout určité touze po změně režimu s podporou místního mínění a veřejného mínění a ovšem s podporou aktivně zapojeného mezinárodního společenství.
Na závěr bych rád poznamenal ještě jednu věc k Africké unii. Přimlouval bych se za poněkud větší porozumění. Jaký je problém Africké unie? Jak jsem již řekl, problémem Africké unie je, že musí žonglovat se dvěma rozdílnými názory. Jeden názor je extrémní a otevřeně kritický k Zimbabwe a jeho domnělému prezidentovi, zatímco podle druhého názoru je zapotřebí větší pružnost, sankce jsou zbytečné a neměly by vůbec být uplatňovány. V rámci Africké unie je proto obtížné dosáhnout jednoty. Musíme to uznat, a musíme proto rovněž interpretovat závěry ze zasedání Africké unie z této perspektivy, z tohoto hlediska.
Musím nicméně přiznat, že vzhledem k informacím, které jsem obdržel, mám tendenci se domnívat, že si jednota razí cestu vpřed a že Africká unie bude v postavení, kdy bude přinášet užitečné a účinné návrhy, jak z této krize, která je samozřejmě politováníhodná a je skutečnou urážkou všech, kteří v Africe podporují demokracii a zajišťují její pokrok, vystoupit.
Předsedající. − Obdržel jsem dva návrhy usnesení(1) předložené v souladu s čl. 103 odst. 2.
Rozprava je ukončena.
Hlasování se bude konat ve čtvrtek 10. července 2008.
Písemná prohlášení (článek 142)
Colm Burke (PPE-DE) , písemně. Poslední volby v Zimbabwe byly skutečně ostudné, neboť Mugabe byl nakonec jediným kandidátem poté, co zastrašil Tsvangiraie a další členy MDC do té míry, že z volby odstoupili. V této zemi by se nyní měly konat nové prezidentské volby, které by zabránily nejvýraznějšímu státem zaštítěnému násilí, zastrašování a vraždám.
Vítám včerejší rozhodnutí vrcholné schůzky G8, která se koná v Japonsku, přijmout finanční i jiné sankce vůči členům zimbabwské vlády. Významné je, že na této úrovni, včetně Ruska, existuje konsenzus ohledně rozhodného odsouzení Mugabeho režimu. Závěr usnesení Rady bezpečnosti OSN, že Zimbabwe v současnosti ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost, se zdá být správný. Naléhavě bych proto rád požádal Čínu, aby této významné akci v nadcházejícím týdnu nebránila.
Vyjadřuji politování nad tím, že Africká unie nedostatečně pracuje na izolaci Mugabeho, neboť se domnívám, že Jihoafrické rozvojové společenství a Panafrický parlament jsou rozhodujícími fóry, která by měla být odpovědná za odstranění tohoto tyrana. Porušování lidských práv, jakého se v současnosti dopouští zimbabwská vláda, hraničí se zločiny proti lidskosti a já se domnívám, že Rada bezpečnosti OSN by i proto měla zvážit, že na tyto členy zanedlouho upozorní Mezinárodní soudní dvůr.
James Nicholson (PPE-DE), písemně. – Nedávné volby v Zimbabwe byly zcela nelegitimní a nedemokratické a zvedly širokou vlnu kritiky a odsouzení ze strany mezinárodního společenství.
Přestože situace v Zimbabwe až dosud podněcovala obavy, výsledek těchto voleb a důkazy o brutálním státem zaštítěném násilí vůči stoupencům Tsvangiraiovy opoziční strany MDC přeneslo krizi na jinou úroveň.
Zimbabwe se nyní nachází v mimořádně závažné situaci. Kromě této krize politické rozcupovaly roky nesprávného řízení Mugabeho režimem hospodářství této země na kusy a jeho měna je prakticky bezcenná. Naděje na dožití je pro muže i ženy nižší než čtyřicet let a události poslední doby donutily řadu obyvatel opustit zemi a hledat útočiště v sousedních afrických státech, což se ukázalo být zátěží pro stabilitu celého regionu.
Vítám toto usnesení, které zdůrazňuje jednoznačné odmítnutí minulých voleb ze strany EU z důvodu jejich nedemokratické a nelegitimní povahy. Usnesení rovněž z celého srdce odsuzuje použití politického násilí ze strany Mugabeho režimu a požaduje, aby vůči jeho stoupencům v Zimbabwe i mimo něj byly uplatněny sankce.