Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 2. září 2008 - Brusel

13. Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropského parlamentu následující po návrhu doporučení Evropské komisi ke stížnosti č. 3453/2005/GG (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva (A6-0289/2008) pana Proinsiase De Rossy jménem Petičního výboru o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv Evropského parlamentu následující po návrhu doporučení Evropské komisi ke stížnosti 3453/2005/GG (2007/2264(INI)).

  Proinsias De Rossa, zpravodaj. - Vážený pane předsedající, jsem rád, že tu mohu dnes večer být, i když bych byl radši, kdyby to bylo o něco dříve. Je však stejně důležité, že se o této zprávě bude v Parlamentu hovořit.

Tato zpráva se týká stížnosti na nesprávný úřední postup Komise. Případ byl předložený Evropskému parlamentu formou zvláštní zprávy evropského veřejného ochránce práv. Předložení zvláštní zprávy Evropskému parlamentu je posledním podstatným krokem, který může veřejný ochránce práv učinit při hledání uspokojivých odpovědí jménem občanů. Přesto se zprávy tohoto druhu dostávají až sem pouze výjimečně.

Moje zpráva jménem Petičního výboru podporuje závěr veřejného ochránce práv, podle něhož se Komise dopustila neefektivního úředního postupu tím, že se nezabývala stížností žadatele, což objektivně přineslo několikaleté neodůvodněné průtahy.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že tato zpráva se nezabývá obsahem evropského práva, ale tím, jak Komise nevyřešila stížnost, a proto chci uvést, že nepřijímám jednoduchý pozměňovací návrh, který k této zprávě předložila skupina GUE/NGL, který se snaží zavést prvky týkající se práva samotného.

V původní stížnosti předložené Komisi roku 2001 požádal stěžovatel, lékař pracující v Německu, Komisi o zahájení řízení o porušení právních předpisů proti Německu, přičemž tvrdil, že tato země porušila směrnici Rady 93/104/ES, která je obecně známá jako směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby. Šlo o to, že provedení této směrnice Německem v oblasti činnosti lékařů v nemocnicích, zejména v souvislosti s povinností lékařů být v pohotovosti, byla v rozporu s touto směrnicí. Podle názoru stěžovatele to vyústilo v ohrožení zaměstnanců i pacientů.

Ochránce veřejných práv ve věci této stížnosti zjistil, že 15 měsíců, které uplynuly, než se Komise začala touto stížností zabývat, bylo případem nesprávného úředního postupu.

Mezitím Německo zavedlo nový právní předpis s cílem správně provést tuto směrnici a Komise stěžovatele informovala, že potřebuje čas na přezkoumání tohoto nového právního předpisu, aby posoudila jeho shodu s právem Společenství, a zda předpis účinně řeší podanou stížnost.

Poté v roce 2004 Komise informovala stěžovatele, že přijala návrh na změnu a doplnění původní směrnice a přezkoumá stížnost v souvislosti s tímto návrhem. O rok později, v roce 2005 se stěžovatel musel znovu obrátit na veřejného ochránce práv v tom smyslu, že Komise nedbá předchozích zjištění veřejného ochránce práv.

Neexistuje žádný důkaz, že od té doby, kdy byl v roce 2004 připraven návrh, Komise podnikla jakékoli další kroky ve vyšetřování stížnosti lékaře. Namísto přijetí jednoho ze dvou možných rozhodnutí, tj. zahájení formálního řízení o porušení právních předpisů nebo uzavření případu, Komise upustila od přijetí dalších kroků v souvislosti s vyšetřováním. Skutečnost, že se plánovala změna a doplnění směrnice (ke které mimochodem stále ještě nedošlo, a to je nyní rok 2008), pro stížnost opravdu není v žádném případě relevantní. Právo Společenství nepředpokládá možnost nerespektování existujících právních předpisů a rozsudků na základě uvažování o nových předpisech a jejich možném zavedení.

Ve zprávě dále žádám Komisi, aby poskytla seznam členských států, jejichž právní předpisy nejsou v souladu se všemi ustanoveními směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby, a aby konkretizovala opatření, které v tomto směru přijme. Zpráva naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala urychlená opatření v souladu se svými pravomocemi ve všech případech a ve všech členských státech, ve kterých transpozice nebo uplatňování existujících směrnic neodpovídá právním předpisům stanoveným legislativními složkami a samozřejmě Evropským soudním dvorem. Doporučuji tuto zprávu Parlamentu.

  Vladimír Špidla, člen Komise. - (CS) Dámy a pánové, děkuji za možnost zaujmout stanovisko k vystoupení pana poslance a zaujmout stanovisko obecně k případu, který je projednáván. Stížnost týkající se směrnice o pracovní době souvisí s rozsudky Soudního dvora ve věci SIMAP a Jaeger o době pracovní pohotovosti, jak již bylo řečeno. Což je otázka, kterou se směrnice výslovně nezabývala. Navíc vyvolával výklad Soudního dvora podle mnoha členských zemí zásadní problémy a měl dalekosáhlý dopad na financování a organizaci veřejného zdravotnictví a péče a záchranných služeb.

Ve snaze čelit obtížím vyvolaným těmito rozsudky pořádala Komise v roce 2004 rozsáhlé konzultace. Dospěla k závěru, že vhodným řešením je navrhnout pozměňovací právní předpis, který by ujasnil použití směrnice v oblasti pracovní pohotovosti a náhradní doby odpočinku. Tento pozměňovací právní předpis předložila Komise v roce 2004. Vzhledem k výjimečné důležitosti těchto otázek pro služby veřejného zdraví a péče Komise rozhodla v roce 2004, že nebude zahajovat řízení pro porušení práva v těch případech, kdy se právo změní pozměňovacím návrhem. Komise uznává, že v tomto případě je lhůta mimořádně dlouhá, ale důvody jsem uvedl.

Vzhledem k tomu, že stávající acquis zůstává v platnosti do okamžiku, kdy pozměňovací legislativní návrh vstoupí v platnost, ponechala Komise otevřenou jak tuto konkrétní stížnost, tak i jiné stížnosti týkající se této otázky. Nadále pak zahajovala v oprávněných případech řízení pro porušení práva v souvislosti se stížnostmi, které se týkaly směrnice o pracovní době, avšak nespadaly do působnosti pozměňovacího návrhu.

Komise rovněž nadále pečlivě monitoruje a analyzuje následné změny platných vnitrostátních předpisů ve všech členských státech, reakci zákonodárců, vnitrostátních soudů a sociálních partnerů na rozhodnutí Soudního dvora. To je velmi důležité, protože otázky vznesené v konkrétní stížnosti, na kterou se zpráva zaměřuje, jsou ve skutečnosti aktuální pro více než jeden členský stát.

Komise v brzké době předloží Parlamentu, tak v průběhu asi dvou měsíců, podrobnou zprávu o uplatňování směrnice o pracovní době, ve které poskytne komplexní a aktuální informaci o souladu s acquis včetně rozsudků SIMAP-Jaeger ve všech 27 členských státech. Zpráva obsahuje už i reakci na některé návrhy ve stávající zprávě.

Pokud jde o závěry týkající se správy řízení pro porušení práva obecně, je Komise názoru, že vzhledem ke specifickému kontextu stížností v rámci směrnice o pracovní době, které se týkají úpravy doby pracovní pohotovosti, není vhodné z nich vyvozovat obecné závěry o správě řízení pro porušení práva, kterou Komise běžně provádí. Lhůta jednoho roku pro rozhodnutí o stížnostech obdržených Komisí je většinou přiměřená, je to však stanoveno výslovně jako obecná zásada, kterou nelze uplatňovat ve všech případech.

  Alejandro Cercas, navrhovatel stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. - (ES) Vážený pane předsedající, pane komisaři, mluvím jménem svým, ale i jménem 34 členů Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, kteří v květnu hlasovali pro iniciativní zprávu, kterou jsme navrhli pro tuto rozpravu. Se zprávou všichni souhlasíme a vážíme si a oceňujeme to, co pan De Rossa, který má naši plnou podporu, vykonal.

V průběhu několika málo krátkých okamžiků chceme uvést, že máme obavy nejen v souvislosti s časem, který lékaři stráví v pracovní pohotovosti a směrnicí o pracovní době, ale i protože čelíme situaci, která nás znepokojuje: když evropští občané hledají informace, nedostávají od Komise odpověď.

Za druhé, jsme znepokojeni, protože se zdá, že Komise si uvědomuje, že tu existuje legislativní mezera, když iniciuje kroky ke změně a doplnění směrnic.

I když čas, který mám k dispozici je velmi krátký, musím panu komisaři sdělit, že bez ohledu na to, co si my nebo Komise myslíme o platné judikatuře nebo platném právu, je její povinností vykonávat smlouvy a postupovat kupředu, a že nemá právo zdržovat jakýkoli předpis nebo cokoliv jiného, co by mohlo mít vliv na nerozhodnutý acquis Společenství.

  Mairead McGuinness, jménem skupiny PPE-DE. - Vážený pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu De Rossovi za jeho zprávu.

Velmi pozorně jsem poslouchala odpověď Komise a chci znovu říci, že tato zpráva je o tom, jak Komise řešila stížnost. I když byl její předmět zřejmě velmi kontroverzní a místní, dnes večer se v této rozpravě zabýváme tím, jak Komise řešila stížnost. Podporujeme závěry veřejného ochránce práv v souvislosti s nepřiměřenými průtahy, které Komise dnes večer v tomto Parlamentu přiznala.

Ve věci stížností mi dovolte říci jen to , že lidé navazují kontakt s Komisí, protože mají problém a očekávají určitý druh odpovědi, možná ne okamžité, ale rozhodně ne odpověď, která trvá měsíce a roky.

Chci vás upozornit na problém související se společností Equitable Life, v jejímž případě jsme měli mírnou regulaci a nepříliš jasno o skutečném dodržování práva Společenství a viděli jsme katastrofální následky tohoto konkrétního případu.

Nakonec je tu aktuální stížnost, předložená Komisí, o uplatňování irského zákona o územním plánování. Přestože byla Komise zpočátku velmi aktivní a chápající, obávám se, že nyní mlčí. Chtěla bych v této otázce vidět určitý pokrok.

  Maria Matsouka, jménem skupiny PSE. - (EL) Vážený pane předsedající, přestože tato zpráva nemá legislativní obsah, má zvláštní význam pro výklad a rozvoj evropského práva. Z tohoto důvodu blahopřeji veřejnému ochránci práv k iniciativnímu návrhu zvláštní zprávy a též svému kolegovi panu De Rossovi za podporu stanoviska, že pravomoc Komise konat podle vlastního uvážení při vyřizování stížností neumožňuje, zejména ve vztahu k občanům, subjektivní výklad.

Důvěra evropských občanů k Unii, jíž bychom chtěli dosáhnout, se zakládá na zavádění právních předpisů na ochranu jejich práv a především na jejich správném uplatňování.

Komise by měla plnit úlohu ochránkyně smluv a nedovolit, aby při přezkoumávání evropského práva docházelo k maření rozhodnutí Rady a následkem toho k bránění uplatňování existujících zákonů. Kromě toho, kdykoli to postupy EU umožňují, mají mít okamžitý účinek.

Komise má povinnost dokazovat neochotu nebo neschopnost států uplatňovat evropské právní předpisy. Tedy na jedné straně se občané naučí kontrolovat, do jaké míry jejich vnitrostátní orgány plní evropské povinnosti, a na druhé straně budou za tyto závazky zodpovědné vlády.

  Marian Harkin, jménem skupiny ALDE. - Vážený pane předsedající, chtěla bych blahopřát zpravodajovi panu De Rossovi k jeho vynikající zprávě. Jako členka Petičního výboru si vždy velmi dobře uvědomuji skutečnost, že pro mnohé občany EU jsme tváří Evropské unie. Když říkám my, myslím tím samotný Petiční výbor a Komisi, která petice též hodnotí. V tomto případě byl stěžovatel skutečně ignorován a verdikt veřejného ochránce práv zněl, že to představovalo nesprávný úřední postup.

Těší mne, že zpravodaj a Petiční výbor s jeho stanoviskem souhlasí. Evropští občané mají právo očekávat, že Komise jako ochránkyně smluv zabezpečí, že se evropské právní předpisy budou uplatňovat včas a efektivně. Mají právo očekávat včasnou a efektivní odpověď, a i když má Komise pravomoc rozhodnout o postupu v konkrétním případě, tj. zda zahájí řízení o porušení právních předpisů, nemá pravomoc nezaujmout stanovisko v rozumné době, jako v případě této stížnosti.

Záležitost ve věci pozměňovacího návrhu č. 1 je třeba řešit, avšak nezávisle na této zprávě.

A nakonec jedna osobní poznámka o práci Petičního výboru: posílání petic je pro mnohé občany jejich jediným kontaktem s evropskými institucemi. Je důležité, aby tento systém pracoval efektivně a transparentně. Komise je součástí tohoto procesu, stejně jako Parlament. Musíme zabezpečit, aby měl výbor k dispozici dostatečné zdroje, aby svoji práci vykonával efektivně a včas.

Abychom tuto otázku v plné míře pochopili, musíme se vžít do situace žadatele a vidět vše z jeho perspektivy. Tohoto systému se chytá jednotlivec nebo malá skupina lidí. Pokud systém nereaguje účinným způsobem, hledí na něj jako na byrokratickou noční můru, a to znechucuje žadatele a pravděpodobně každého, kdo o této záležitosti hovoří. To nesmíme v zájmu veřejnosti a EU dopustit.

  Marcin Libicki, jménem skupiny UEN. - (PL) Vážený pane předsedající, dnes hovořím jménem Unie za Evropu národů, ale též jako předseda Petičního výboru. Těší mne, že všichni, kteří tu doposud o této otázce hovořili, jsou členy tohoto výboru, jehož členem je vlastně i pan předsedající, který předsedá dnešnímu jednání. S těmito záležitostmi jsme proto velmi dobře obeznámeni.

Vážené dámy a pánové, důvodem dnešní zprávy pana Proinsiase De Rossy, kterému blahopřeji k vynikajícímu dokumentu, je zpráva evropského veřejného ochránce práv, se kterým jako Petiční výbor Evropského parlamentu trvale spolupracujeme. Naše spolupráce s evropským veřejným ochráncem práv je velmi uspokojivá. Protože Petiční výbor je orgán, který Parlament pověřil odpovědností za vztahy s veřejným ochráncem práv, všichni přicházíme s jeho prací každodenně do styku.

Všichni, kteří hovoříme o tomto bodu, si uvědomujeme, že délka konání je pro evropské instituce noční můrou, a proto je zřejmě noční můrou i pro evropské občany. Musíme proto vyzvat Evropskou komisi, aby vynaložila veškeré úsilí na rychlejší vykonávání veškerých povinností.

Chtěl bych zdůraznit klíčový bod ve zprávě pana Proinsiase De Rossy, konkrétně první odstavec, ve kterém se uvádí, že „Evropský parlament podporuje doporučení evropského veřejného ochránce práv Komisi.“ Jako obvykle Parlament podporuje doporučení veřejného ochránce práv, protože, jako obvykle, považujeme jeho požadavky a argumenty za opodstatněné.

  Elisabeth Schroedter, jménem skupiny Verts/ALE. - (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se nejdříve obrátila na pana komisaře. Pane komisaři, dnes ráno jste se nám pokoušel sdělit, jaký kvalitní program Komise připravila pro evropské občany, program, který jim zabezpečí dobré zaměstnání a ukáže sociální tvář EU. Když však jde o přijetí konkrétních opatření, Komise se vykrucuje.

Tento případ se týká stížnosti podané německým lékařem a opatření, která byla přijata v reakci na tuto stížnost. Šlo jednoduše o to přezkoumat alespoň shodu s platnými minimálními normami o pracovní době v Evropské unii. Komise nedokázala zvládnout ani to. Vaše reakce byla velmi vzdálená tomu, co by se dalo očekávat od ochránkyně smluv. Po celé roky mlčíte, a potom dokonce uvolníte normy. Veřejnost to vnímá jako zradu svých práv. Tímto mlčením a změnami směrnice o pracovní době jste projektu Evropské unie způsobili obrovskou škodu. To musí být jasně řečeno.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). - (PL) Vážený pane předsedající, stížnosti podávané občany jsou důležitým zdrojem informací o porušování právních předpisů Společenství. Tento případ, který se vleče sedm let, se týká neschopnosti německé vlády správně vykonávat směrnici o určitých aspektech úpravy pracovní doby (tj. směrnici 2003/88, kterou byla zrušena a nahrazena směrnice 93/104). Podle názoru veřejného ochránce práv chybějící účinná reakce ze strany Evropské komise představovala nesprávný úřední postup.

Neodůvodněná časová období, dosahující někdy několika let, jež Komisi zabírá příprava odpovědí v případech nedbalosti ze strany členských států, způsobuje obavy, stejně jako početné případy porušení povinnosti členských států vyhovět rozsudkům Soudního dvora. Takovéto praktiky ohrožují důvěru v důsledné uplatňování práva Společenství, zpochybňují cíle Evropské unie a snižují důvěru obyvatel v instituce EU. Způsob přezkoumání stížností občanů musí být v souladu se zásadami správného úředního postupu. Stížnosti musí být přezkoumány efektivně a v nejkratší možné době.

  Ewa Tomaszewska (UEN). - (PL) Vážený pane předsedající, stížnosti týkající se úpravy pracovní doby jsou naléhavé. Představme si, co se může stát, pokud se budou v případě lékařů porušovat předpisy o pracovní době: může dojít k tomu, že chirurg bude muset po třiadvacetihodinové službě provést složitou operaci. Existuje celá řada profesí, v nichž může nesprávná úprava pracovní doby ohrozit životy. Je proto velmi důležité, aby se stížnosti řešily v rozumné lhůtě.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Vážený pane předsedající, chci se vyjádřit ke dvěma bodům. Za prvé bych chtěla podpořit to, co tu paní Harkinová pronesla v souvislosti se zdroji. Možná má Komise z hlediska zdrojů problémy: pokud takový problém má, měli bychom o něm slyšet.

Za druhé, trvání na stížnosti, které nikdo nevěnuje pozornost, vyžaduje velmi rozhodného občana a obávám se, že mnozí nemají čas, zdroje a možná ani schopnosti vydržet a pokračovat v tlaku na systém. Kolik z nich bylo kvůli tomu odsunuto na vedlejší kolej – uchovávají se vůbec nějaké záznamy?

  Vladimír Špidla, člen Komise. - (CS) Dámy a pánové, dovolte, abych zdůraznil jenom několik základních věcí, které podle mého názoru ještě stojí za to, aby byly řečeny.

V tomto případě se zabýváme jednou žalobou. Tato žaloba neznamená obecné pravidlo, protože reagovat včas na podněty občanů je základní záležitost a jedna z nejdůležitějších povinností a myslím si, že při podrobném prozkoumání rozsahu agendy vyjde zřetelně najevo, že Komise v těchto případech postupuje důsledně

Tento případ byl mimořádný právě tím, že jeho důsledky mohly zasáhnout některé jednotlivé členské státy jako celek. Proto Komise v roce 2004 využila diskrečního práva a postupovala jak postupovala. V daném okamžiku si myslím, že čas zřetelně ukázal, že to nebylo zcela optimální rozhodnutí, avšak je to rozhodnutí, které bylo v diskreční možnosti Komise.

Chci konstatovat, že případy infrakce, které jsou založeny na nedodržování práva ve věci směrnice o pracovní době, probíhají již běžným tempem, protože, jak už jsem řekl, jakkoliv rozhodnutí po mém soudu mělo velmi vážné důvody, čas ukázal, že nebylo optimální.

  Proinsias De Rossa, zpravodaj. - Vážený pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem, kteří tu dnes večer zůstali a zúčastnili se rozpravy a také komisaři za jeho reakci na tuto rozpravu. Vítám jeho uznání, že skutečně došlo k výjimečným průtahům a že to, že k těmto průtahům došlo, skutečně nebylo přiměřené.

Přesto tu existuje rozdílné stanovisko Petičního výboru a veřejného ochránce práv na to, jak Komise interpretuje právo neřešit stížnost, když se domnívá, že by ji neměla řešit. Podle našeho názoru tato pravomoc nezahrnuje osmileté průtahy, o nichž tu dnes hovoříme.

Vítám skutečnost, že komisař oznámil, že v průběhu dvou měsíců bude zveřejněna zpráva, ve které bude uveden přehled dodržování předpisů všemi členskými státy i vzhledem k této konkrétní stížnosti, kterou se tu dnes večer zabýváme.

Domnívám se, že Komise mohla časnějším opatřením podpořit, aby se směrnice o pracovní době změnila dříve a mohla možná už dříve zabránit ohrožení, kterému byli po dobu těchto let vystaveni pacienti a samozřejmě lékaři a ošetřovatelé ve zdravotnictví, kde pracovali a měli pohotovost až 100 hodin týdně.

Domnívám se, že diskuse o této otázce upozorňují na slabost současných řízení o porušení předpisů a způsob, kterým mohou do hry o citlivých otázkách vstupovat politické úvahy a úvahy o zdrojích, které by měly být řešeny v souladu se zákony a nikoli podle politické citlivosti.

Nakonec je třeba říci, že většinou se podobné stížnosti řeší mezi veřejným ochráncem práv a agenturou, Komisí nebo Radou, proti kterým byla stížnost vznesena. Jen ve velmi řídkých případech se takovou záležitostí musíme zabývat v tomto Parlamentu. Jen ve výjimečných případech je tento Parlament požádán, aby podpořil rozhodnutí veřejného ochránce práv proti Komisi. Je mi velmi líto, že tak musíme učinit, ale bohužel je to tak.

Proto bych chtěl, aby pan komisař v určitém bodě naznačil, připustil a uznal, že přiznává, že tyto průtahy byly nepřípustné, a rád bych od něho též slyšel závazek, že dojde k zavedení určitých postupů, které zabezpečí, že se takovéto stížnosti už nikdy nebudou řešit tak dlouho.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. - (FI) Vážený pane předsedající, když jsem četla zprávu pana De Rossy o stížnosti proti Německu o úpravě pracovní doby lékařů, zhrozila jsem se.

Když Evropská komise nedokáže vyřešit stížnost žadatele bez naprosto neospravedlnitelných sedmiletých průtahů, tak se jedná o absolutně neefektivní administrativu. Tento případ představuje očividné zneužití rozhodovací pravomoci Komise při interpretaci její povinností. Zda se, že Komise místo aby uplatňovala diskreční právo, konala naprosto svévolně.

Je čas, aby se Komise přihlásila a sdělila nám, jak chce v budoucnu řešit stížnosti co nejrychlejším a nejefektivnějším způsobem.

Děkuji vám.