Пълен протокол на разискванията

Сряда, 8 октомври 2008 г. - Брюксел

24. Посрещане на предизвикателствата, свързани с недостига на вода и сушите в Европейския съюз (разискване)

  Przewodniczący. − Kolejnym punktem porządku dziennego jest sprawozdanie sporządzone przez Richarda Seebera w imieniu Komisji Ochrony Środowiska Naturalnego, Zdrowia Publicznego i Bezpieczeństwa Żywności w sprawie rozwiązania problemu dotyczącego niedoboru wody i susz w Unii Europejskiej (2008/2074(INI)) (A6-0362/2008).

  Richard Seeber, Berichterstatter. − Herr Präsident! Ich möchte mich zunächst bei den Schattenberichterstattern und auch bei der Kommission für die gute Zusammenarbeit bei der Erstellung dieses Berichts bedanken.

Wir alle wissen, dass Wasser die Grundlage allen Lebens ist. Aber diese Grundlage ist nicht unbegrenzt verfügbar. Künftig werden bis zu drei Milliarden Menschen von Wasserknappheit betroffen sein. Bereits im Jahr 2007 lebte ein Drittel der Europäer in Regionen, in denen die Wasserressourcen knapp sind, wie die Europäische Umweltagentur ermittelte. Diese Problematik trifft besonders Länder wie Zypern, Bulgarien, Belgien, Ungarn, Malta, Italien, das Vereinigte Königreich, Deutschland, Spanien, und leider noch viele mehr. Das bedeutet, dass Wasser überstrapaziert wird, und der Klimawandel verschärft diese Situation natürlich noch. Dürreereignisse traten in den letzten dreißig Jahren daher immer häufiger auf. Die verursachten Kosten haben sich auf über 100 Milliarden Euro belaufen. So büßte die EU-Wirtschaft bei der Dürre von 2003 circa 8,7 Milliarden Euro ein. Aber diese Extremwetterlagen haben nicht nur ökonomische, sondern natürlich auch soziale und menschliche Auswirkungen. Abgesehen von der allgemein beeinträchtigten Gesundheit der Bevölkerung fanden bei der Hitzewelle 2003 rund 35 000 Menschen in Europa den Tod.

Wir stellen auch fest, dass es hinsichtlich der Wasserverbrauchsmuster sehr große Unterschiede in Europa gibt. Der Durchschnittsverbrauch schwankt in der Gemeinschaft zwischen 100 und 400 Litern, obwohl eigentlich 80 Liter täglicher Verbrauch pro Person mit einem europäischen Lebensstandard vereinbar sein sollten. Das ist auf Ineffizienz durch veraltete Technologien und auf Wasserverschwendung zurückzuführen. Beispielsweise gehen in den Verteilungsnetzen Frankreichs 30 % Wasser verloren. Das bedeutet für uns, dass wir hier in Europa ein enormes Einsparungspotenzial haben.

Es ist jetzt höchste Zeit, dass auch die Gemeinschaft handelt. Die Kommission hat sich des Themas Wasser schon in mehreren Richtlinien angenommen, beispielsweise in jenen über Badegewässer, Trinkwasser, Hochwasser, Wasserqualitätsnormen etc. Der Meilenstein war bis jetzt sicher die Wasserrahmenrichtlinie aus dem Jahr 2000 mit ihren Umsetzungsschritten. Jetzt ist es besonders wichtig, dass die Kommission auch darauf achtet, dass die Mitgliedstaaten ihren Verpflichtungen daraus nachkommen.

Die veränderten Umwelt- und Klimarahmenbedingungen, die verstärkte Wassernutzung durch Wirtschaft, Landwirtschaft und Haushalte und natürlich auch die veränderten Konsumgewohnheiten haben die Wasserknappheit verstärkt. Wir stellen leider immer häufiger Extremwetterlagen fest: Einerseits kommt es zu Starkniederschlägen, mit Überschwemmungen, und andererseits häufen sich Dürreperioden, die ganze Landstriche in Europa verwüsten.

Die Mitteilung, die die Kommission nunmehr vorgelegt hat, ist sicher ein wichtiger Schritt in die richtige Richtung. Trotzdem sind wesentliche Verbesserungsmaßnahmen geboten: Erstens sollten Wasserknappheit und Dürre als globales Phänomen betrachtet werden. Wir dürfen uns in Europa nicht nur auf unsere eigenen Probleme konzentrieren – denken wir an die Migrantenströme, die über Europa hereinbrechen und die sehr oft durch Dürreereignisse verursacht sind.

Zweitens: Die Mitgliedstaaten haben bei der Bekämpfung von Wasserknappheit und Dürre über die Grenzen hinweg zusammenzuarbeiten. Die Managementpläne der Wasserrahmenrichtlinie sind um die Aspekte Dürre und Wasserknappheit zu ergänzen. Gegenseitige Solidarität zwischen den Mitgliedstaaten bedeutet aber nicht, dass die Entscheidungshoheit der Mitgliedstaaten über ihre Wasserressourcen aufgehoben werden soll. Und Wassertransporte über längere Strecken sind meiner Ansicht nach in keinem Fall eine Lösung des Problems.

Zum Dritten fehlen dem Kommissionsdokument auch ein konkreter Zeitrahmen und überprüfbare Ziele. Ohne diese ist diese Strategie nicht umsetzbar.

Zum Vierten sollte Europa wirklich versuchen, globaler Leader bei der Wassereinsparungstechnologie zu werden. Das gebietet zum einen die menschliche Seite des Problems und zum zweiten natürlich auch das ökonomische Gebot der Stunde.

Insgesamt glaube ich, dass wir hier ein Papier vorgelegt haben, das das Kommissionsdokument doch wesentlich verbessert.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nedostatek vody a sucho představují pro svět velký problém a je jasné, že změna klimatu tento problém zhorší a povede k vážnému nedostatku vody. Tento trend potvrdila další zpráva o dopadech měnícího se klimatu Evropy, kterou minulý týden přijala Evropská agentura pro životní prostředí.

V posledních 30 letech se dramatickým způsobem zvýšil počet a intenzita období sucha v Evropské unii a v roce 2003 bylo postiženo více než 100 milionů obyvatel a téměř třetina území EU. Od té doby, co Komise přijala své sdělení o nedostatku vody a suchu, jsme byli svědky dalších důkazů tohoto trendu. Kypr zažívá nejhorší období sucha od roku 1900. Během léta byly pozastaveny dodávky vody pro zavlažování a následkem toho utrpělo zemědělství škody 80% snížením výnosů a v některých oblastech došlo k úplnému zničení obilovin. Odhad výše následných škod přesahuje 1,5 % HDP Kypru. Nejednalo se zdaleka o ojedinělý případ – rok 2008 je třetím po sobě jdoucím rokem sucha na Kypru.

Nastala proto vhodná doba, aby Parlament projednal svou zprávu o nedostatku vody a suchu. Jsem rád, že se Evropský parlament chápe této příležitosti, aby vyslal jasný signál, že je důležité se s tímto problémem vypořádat.

Globální oteplování, zvyšující se počet obyvatel, rostoucí spotřeba na obyvatele znamenají, že sílí tlak na vodní zdroje. A proto je pravděpodobné, že nedostatek vody, resp. sucho se bude vyskytovat častěji. Tyto skutečnosti mají přímý dopad na obyvatelstvo a hospodářská odvětví, která závisejí na vodě, jako jsou např. zemědělství, cestovní ruch, průmysl, energetika a doprava. Mají také negativní vedlejší účinky na biologickou rozmanitost, kvalitu vody, rostoucí rizika lesních požárů a vyčerpávání půdy. Bez přijetí naléhavých opatření jsou celé regiony v Evropské unii i mimo ni vystaveny riziku desertifikace.

Aby bylo možné tomu zamezit, naší první prioritou musí být posun k návykům zaměřeným na účinné využívání a úsporu vody, přičemž budou na všech úrovních přijata opatření k úspoře vody. To bude vyžadovat nejen přijetí opatření na vládní úrovni, ale také zapojení všech obyvatel.

Nejnovější průzkum veřejného mínění agentury Eurobarometer týkající se postoje veřejnosti ke změnám klimatu naznačuje, že 62 % Evropanů řadí změnu klimatu a globální oteplování mezi dva nejvážnější světové problémy, že pro 68 % Evropanů představuje „chudoba, nedostatek potravin a pitné vody“ nejvážnější problém a v této souvislosti je potěšitelné, že obavy, které obyvatelé vyjadřují, se také odrážejí v jejich jednání: 61 % obyvatel Evropy uvádí, že se sami zapojili do boje proti změně klimatu a více než polovina z nich snižuje spotřebu vody ve svých domácnostech.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem velmi rád, že mohu říci, že vaše zpráva vítá sdělení Komise a podporuje první soubor možností politiky pro opatření, která stanoví. Chtěl bych poděkovat zpravodaji panu Seeberovi za jeho vynikající práci při přípravě této zprávy a paní Herranz García a paní García Pérez z Výboru pro zemědělství, resp. Výboru pro regionální rozvoj za jejich pozitivní a konstruktivní příspěvky. Zpráva spolu se závěry, které v loňském roce přijala Rada, ukazuje, že existuje široká shoda v tom, co je třeba učinit. Úkolem je nyní přeměnit tuto politickou podporu na skutečné činy.

  Iratxe García Pérez, Ponente de opinión de la Comisión de Desarrollo Regional. − Señor Presidente, querría comenzar felicitando al señor Seeber por su informe y plantear que, desde la Comisión de Desarrollo Regional, somos conscientes de que la escasez de agua se ha convertido en uno de los retos fundamentales en la política de cohesión, ya que ha afectado hasta este momento al 11 % de la población europea y al 17 % del territorio de la Unión.

Por esta causa, este aspecto ha de ser tenido en cuenta en la futura política de cohesión, poniendo al servicio de este fin las medidas e instrumentos presupuestarios necesarios. Se debe insistir ante las autoridades regionales y locales sobre la oportunidad que brindan los Fondos Estructurales para hacer frente al desafío de la eficiencia hídrica en términos de ahorro y reutilización.

Asimismo, debemos pedir a la Comisión que impulse la puesta en marcha del Observatorio Europeo de la Sequía, con el fin de trabajar complementando la información a nivel nacional, regional y local.

Por último, debemos reconocer que la escasez de agua y la sequía tienen efectos directos en la cohesión social, económica y territorial, ya que el impacto es más pronunciado en determinadas regiones, conduciendo al abandono de tierras, incendios forestales y degradación del suelo, lo que representa un importante obstáculo en su desarrollo.

  Esther Herranz García, Ponente de opinión de la Comisión de Agricultura. − Señor Presidente, en primer lugar, quisiera felicitar al señor Seeber por el trabajo realizado, porque en su informe se recogen muchas de las preocupaciones manifestadas en esta Cámara en torno a estos problemas cruciales para toda la Unión Europea. Son éstos: la escasez de agua y la sequía, asuntos que ya han dejado de ser sólo un problema de los países del sur de Europa.

Me alegro de que este proyecto incorpore alguna de las reflexiones realizadas en la opinión de la que fui ponente en la Comisión de Agricultura, a favor de una actividad agrícola, al destacar, por ejemplo, el papel que desempeñan los agricultores en la gestión sostenible de los recursos disponibles. Incluye, asimismo, una referencia a la sequía y a la escasez de agua como factores que agravan los precios de las materias primas, aspecto que, en los tiempos que corren, también me parece muy importante señalar para que tengamos presente no sólo la dimensión medioambiental de este problema, sino también algunas de sus consecuencias económicas más relevantes.

La Comisión de Medio Ambiente incluyó, por otra parte, la idea de crear un observatorio europeo de la sequía, acción que se menciona, asimismo, en la opinión de la Comisión de Agricultura y que espero que, algún día, se vea reflejada en hechos concretos.

El texto que se somete mañana a votación no recoge, sin embargo, una propuesta realizada por la Comisión de Agricultura para que se estudie la puesta en marcha de un fondo de adaptación económico contra la sequía, que beneficiaría a todos los sectores económicos, incluido también el de la agricultura.

Por mi parte, me gustaría dejar claro que seguiré defendiendo la constitución de este fondo, una idea que volveré a proponer al Parlamento cuando llegue en los próximos meses la comunicación que tiene previsto elaborar la Comisión sobre la adaptación al cambio climático.

Me parece que, después de que se constituyera el Fondo de Solidaridad, que en su día se creó para paliar las pérdidas provocadas por las calamidades climáticas, es hora de que pensemos en un instrumento que actúe a priori y destinado a financiar medidas de prevención para reducir el coste medioambiental y económico de esas catástrofes climáticas.

  Péter Olajos, a PPE-DE képviselőcsoport nevében. – Köszönöm szépen, Elnök Úr! Először is szeretnék csatlakozni azokhoz a kollégákhoz, akik Seeber kollégát megdicsérték. Nagy szakértelemmel és odaadással dolgozott a témán, így a siker és a dicséret megérdemelt. A téma rendkívüli fontosságú, ezt mondanom se kell. Hazám, Magyarország területének 90%-a aszállyal veszélyeztetett terület. Az elmúlt években bekövetkezett sorozatos aszályos időszakok rendkívül komoly károkat okoztak a magyar mezőgazdaságban, csak a tavalyi kár elérte az 1 milliárd eurót. Ez tehát nem a déli országok problémája csupán, hiszen hazámban szintén óriási problémákat okoz, pedig ott az Európai Unió legnagyobb folyója, a Duna, és a hetedik legnagyobb folyója, a Tisza is keresztülfolyik, mégis e két bővizű folyó között elterülő 100 kilométer szélességű terület elsivatagosodásnak indult, és ez a folyamat egyre gyorsuló ütemben folyik és folytatódik. Ez is azt bizonyítja, hogy az Európai Uniónak komplex vízgazdálkodási programra van szüksége, éppen ezért szeretném üdvözölni ezt a jelentést, illetve azt, hogy az Európai Unió cselekvésre szánta el magát az elsivatagosodás elleni küzdelemben, illetve annak érdekében.

A tegnapi nap folyamán a Költségvetési Bizottság a javaslatomra egy olyan pilot-projektet is támogatott, amely az elsivatagosodás elleni küzdelmet hivatott segíteni. Komplex vízgazdálkodás és ésszerű mezőgazdasági felhasználás mellett azonban többet kell tennünk. A lakossági vízfelhasználás ésszerűsítése terén is fontos lépéseket kell végrehajtanunk. Az éghajlatváltozás következtében az időszakos vízhiányok valószínűleg még súlyosabban fogják éreztetni hatásukat, így minden egyes csepp elpazarolt víz következményekkel fog járni.

Végezetül engedjék meg, hogy felhívjam a figyelmet a globális felelősség kérdésére. Ahogyan folyamatosan és dinamikusan nő a világ népessége, ahogy egyre nagyobb az ipar és a mezőgazdaság vízigénye a fejlődő országokban, úgy Európa tiszta vízkincse egyre inkább felértékelődik. A mi felelősségünk ennek a kincsnek a megőrzése és a gyarapítása. Köszönöm szépen.

  Edite Estrela, em nome do Grupo PSE. – Em nome do meu Grupo, agradeço ao relator o trabalho realizado. Este é um relatório importante, que contém propostas adequadas para a União Europeia enfrentar o desafio da escassez de água e das secas. O problema não é de hoje, mas tem-se agudizado e alargado. A seca de 2003 afectou mais de 100 milhões de pessoas e um terço do território da União e custou à economia europeia 8,7 milhões de euros. A escassez de água já não afecta somente os países do Sul da Europa, mas também já se faz sentir na Europa Central e Setentrional, como aqui foi referido, e a situação tende a agravar-se por causa das alterações climáticas.

A União Europeia tem de tomar medidas urgentes para resolver estes dois problemas: o consumo excessivo de água e o desperdício de água. Segundo dados da Agência Europeia do Ambiente, existe um enorme potencial de poupança de água na Europa. Cerca de 40% da água utilizada poderia ser poupada. Por outro lado, a Europa continua a desperdiçar pelo menos 20% da sua água, devido a ineficiências. Perante esta situação, justificam-se plenamente as propostas de alteração, que apresentei e que a Comissão do Ambiente aprovou, de reutilização das águas residuais e de dessalinização. E porque as fugas nas condutas são causa de muito desperdício, propus que os Estados-Membros utilizem os fundos estruturais para beneficiação e renovação das infra-estruturas e tecnologias existentes. Não é possível desenvolver uma cultura de poupança de água sem os cidadãos. Por isso, é necessário promover campanhas públicas de sensibilização e esclarecimento. A água é um bem público, mas escasso. Para que seja acessível a todos e a preços justos, é preciso que todos contribuam para reduzir o consumo e combater o desperdício.

Antes de terminar, gostaria de perguntar ao Conselho e à Comissão para quando a flexibilização dos mecanismos de apoio do fundo de solidariedade? Sendo a seca um fenómeno natural anómalo, com repercussões graves e duradouras para as condições de vida e a estabilidade socioeconómica das regiões afectadas, é desejável que o fundo possa apoiar situações de carácter regional e que sejam elegíveis os prejuízos públicos e privados.

  Anne Laperrouze, au nom du groupe ALDE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, chers collègues, les derniers débats sur l'énergie animés au sein de notre institution montrent que l'énergie est un bien précieux, un besoin vital. Mais que dire de l'eau! C'est un bien encore plus précieux. Nous sommes conscients de la rareté de l'eau dans les pays en voie de développement. Mais qu'en est-il en Europe? L'eau aussi est un bien fondamental pour l'Europe. Cessons les gaspillages, préservons cette ressource.

Le rapport qui sera soumis demain au vote est un rapport complet traitant de dimensions techniques, comme les fuites dans les réseaux de distribution, et de dimensions politiques et sociétales, comme les usages et la sensibilisation au bon usage de l'eau. Face à l'eau, la responsabilité est à la fois individuelle et collective. Ce rapport aborde aussi la question des problèmes découlant de la rareté de l'eau et des sécheresses, problèmes immédiats et à long terme dans le contexte du changement climatique.

Je tiens à souligner que l'échange de bonnes pratiques est un élément très important, car s'il est certain que les régions européennes sont frappées à différents degrés par cette rareté de l'eau, ou sécheresse, l'expérience pratique de toutes les régions est essentielle pour éviter ces phénomènes ou y remédier. J'irai même plus loin en affirmant que des enseignements peuvent être tirés des pratiques bonnes et mauvaises.

Je suis satisfaite également qu'un lien soit fait entre disponibilité de l'eau et qualité de l'eau. Notre Parlement attache en effet beaucoup d'importance à cette question de la qualité de l'eau, à travers des textes comme les normes de qualité environnementales ou le débat en cours sur les pesticides.

Les éléments de réponse pour faire face à la rareté de la ressource en eau sont multiples: il faut encourager la recherche et les innovations, il faut améliorer les utilisations techniques et agricoles, il faut changer les comportements individuels. Agissons et inscrivons en faux ce proverbe anglais qui dit que "nous ne connaissons la valeur de l'eau que lorsque le puits est sec".

  Marie Anne Isler Béguin, au nom du groupe Verts/ALE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, je tiens également à remercier le rapporteur pour le travail qu'il a accompli et, effectivement, je crois que nous ne pouvons que répéter ici que l'eau est devenue une ressource précieuse et rare.

Le rapporteur nous dit que 3,2 milliards d'habitants sur cette planète pourraient être confrontés à un problème de pénurie en eau. On sait également que l'Europe n'est pas épargnée. Donc, nous devons tout mettre en œuvre pour économiser cette ressource rare. L'eau est un bien commun pour l'humanité et je regrette que certains de mes amendements n'aient pas été retenus par la commission de l'environnement.

C'est pour cela que je m'adresse à la Commission directement. J'espère que, dans le cadre de la réforme de la PAC, on reverra aussi certaines méthodes de culture, et je pense notamment à des méthodes d'irrigation qui ne sont pas adaptées dans certaines zones européennes et qu'il faudra abandonner pour cesser le gaspillage de l'eau.

Je regrette également que l'amendement sur le refroidissement des centrales nucléaires n'ait pas été pris en compte parce que, dans mon pays, la France, à un certain moment de l'année, lorsque l'étiage est très bas au niveau des rivières, il faut arrêter les centrales nucléaires ou les refroidir avec un arrosoir. Cela devient ridicule, et c'est terriblement dangereux pour nos concitoyens.

  Kartika Tamara Liotard, namens de GUE/NGL-Fractie. – Voorzitter, mijnheer Seeber, allereerst hartelijk bedankt. Velen van ons hier denken dat zuiver drinkwater er zó uitziet. Ik wil u erop wijzen dat in heel veel landen dit glas leeg is. Veel mensen hebben geen water of het water ziet er zó uit.

Als er een tekort aan olie is, dan zijn de debatten ontzettend fel, en ik vraag mij soms af waarom dat niet zo is als het over water gaat. Water is namelijk een kwestie van leven of dood. De wereldbevolking neemt gestaag toe en de beschikbare hoeveelheid zuiver drinkwater neemt alleen maar af. Ook in Europa is er waterschaarste. Maar ook verborgen waterschaarste, door bijvoorbeeld de afsluiting van huishoudens van drinkwatervoorziening. Dit heeft verschillende oorzaken, o.a. slechte riolering, de sluipende liberalisering van publieke diensten, gebruik van pesticiden, kunstmest en de intensieve veehouderij. Weet u dat er voor 100 gram rundvlees 2400 liter water nodig is?

In de mededeling van de Commissie ligt de focus voor een groot deel op waterbesparing. Dit is wat mij betreft water naar de zee brengen, want in eerste instantie zou de bron van de hiervoor genoemde problemen aangepakt dienen te worden. Ik denk dan aan het feit dat er eerst in heel Europa en daarbuiten geïnvesteerd moet worden in deugdelijke riolering en waterzuiveringssystemen. Verder moet er omzichtiger worden omgesprongen met het gebruik van pesticiden, moet er nagedacht worden over de gevolgen van de intensieve veehouderij voor de waterhuishouding en moeten er maatregelen tegen klimaatverandering worden genomen.

Toegang tot zuiver drinkwater is een burgerrecht, een recht van iedereen. De vraag is niet of er voldoende drinkwater is, het probleem is de verdeling van schoon drinkwater, onnodige verontreiniging en de drang naar privatisering. Alleen al in Engeland leidde de privatisering tot een plotseling sterke verhoging van de prijzen en van het aantal huishoudens dat werd afgesloten van water. Dit is een schande! Ik pleit ervoor dat de drinkwatervoorzieningen in publieke handen blijven.

  Johannes Blokland, namens de IND/DEM-Fractie. – Voorzitter, met name in de zuidelijke delen van de Europese Unie zijn waterschaarste en droogte een probleem. Waterschaarste en droogte kennen zowel klimatologische alsook menselijke oorzaken. Het toerisme legt eveneens een groot beslag op de watervoorraden, juist in die landen waar de problemen al groot zijn. Onderzoeksresultaten van het IPCC hebben laten zien dat de risico's in de komende jaren alleen maar zullen toenemen. Er moet dan ook gewaakt worden voor een verdere verslechtering van de situatie op watergebied.

Ik ben dan ook van mening dat dit verslag een goed signaal geeft. Efficiënt watergebruik is letterlijk van levensbelang in de strijd tegen waterschaarste en droogte. Ik benadruk vooral ook het principe van beprijzing van water, zoals ook in het verslag is opgenomen. In diverse lidstaten zijn daar goede ervaringen mee. Ook ben ik blij met de relatie die in het verslag wordt gelegd met de kaderrichtlijn water. Ik denk dat dat de juiste plaats is voor de problematiek rond waterschaarste en droogte. Tot slot, complimenten aan de rapporteur, Richard Seeber, die goed werk heeft verricht.

  Andreas Mölzer (NI). - Herr Präsident! Solange gewährleistet ist, dass die Wasserressourcen im alleinigen Eigentum der Mitgliedstaaten verbleiben und hier weder durch die EU noch durch den EuGH in irgendeiner Weise eingegriffen werden kann, ist eine gemeinsame Strategie zur Bekämpfung von Wasserknappheit sicher sinnvoll.

Allerdings auch nur dann, wenn wir das Problem umfassend angehen und uns den damit zusammenhängenden ursächlichen Problemen wie Bevölkerungsexplosion oder Klimawandel widmen. Im landwirtschaftlichen Sektor, der ja für 70 % des weltweiten Wasserverbrauchs verantwortlich ist, gibt es sicher enormes Sparpotenzial. Aber auch die EU hat mit Anschluss- und Benutzungszwang von Kanalsystemen ihr Scherflein zur Wasserverschwendung beigetragen.

Überdies wird oft vorhandene Wasserarmut durch Fehlentscheidungen verschärft, wie etwa in Zypern, wo dank Golfplatzneubauten trotz chronischer Wasserknappheit die Bürger nun die Rechnung in Form von Wasserrationierungen zahlen dürfen.

In Bezug auf die lebenswichtige Ressource Wasser müssen wir also sensibler werden, aber dies darf keinesfalls zu einer vereinheitlichenden Zwangsbeglückung aller Mitgliedstaaten nach typischer EU-Manier ausarten.

  Antonio De Blasio (PPE-DE). - Köszönöm, Elnök Úr! Tisztelt képviselőtársaim! A vízhiány és az aszály kérdése ma az Európai Unió legsürgetőbb problémái közé tartozik, és mint komplex kérdést, más környezetvédelmi kérdésekkel szoros egységben, azokra tekintettel kell szabályozni. A vízhasználat nem korlátozódik egy meghatározott földrajzi területre, határokon átívelő jellege megköveteli az európai uniós szintű jogi szabályozást. A határokon átívelő vízgazdálkodás egy fontos aspektusára is rá kell mutatnunk. A súlyos károkat okozó árvizek kialakulása szoros összefüggést mutat az erdők letarolásának széleskörű gyakorlatával, vagyis, míg a fakivágás egyik oldalon szárazságot és kopárságot eredményez, a másik oldalon pusztító árvizeket.

Fontos hangsúlyozni, hogy a szubszidiaritás alapelvét a vízgazdálkodás területén is tiszteletben kell tartanunk. A helyi és regionális hatóságok, önkormányzatok szerepét meg kell erősíteni, hiszen a földhasználati és az építési szabályok meghatározásán keresztül ezek a szervek jelentős mértékben hozzájárulnak a vízhiányból és a szárazságból adódó nehézségek csökkentéséhez.

A regionális és a helyi hatóságokon túlmenően a civilszervezetekről sem szabad megfeledkeznünk! Figyelemfelkeltő kampányok és az oktatás-szervezés területén fontosságuk meghatározó, és ezt az irányt a jövőben is erősíteni kell. Elengedhetetlen ösztönző, tudatosító kampányok szervezése, hiszen ezeken a fórumokon nemcsak a probléma létezésére hívják fel a figyelmet, hanem a gyakorlatban is megvalósítható ötleteket, javaslatokat is hallhatnak az emberek.

Mindezek mellett szeretném felhívni a figyelmet annak fontosságára, hogy a tagállamok számára biztosított legyen a szükséges rugalmasság annak érdekében, hogy saját speciális viszonyaiknak megfelelően tudják szabályozni a mezőgazdasági öntözés és a vízgazdálkodás egyéb kapcsolódó kérdéseit. A különböző szintű szabályozási fórumoknak együtt kell működniük annak érdekében, hogy a fenntartható vízgazdálkodás kereteit kialakítsuk. Szeretném megköszönni Seeber úrnak, a jelentéstevőnek a munkáját, és Önöknek, hogy meghallgattak.

  Cristina Gutiérrez-Cortines (PPE-DE). - Señor Presidente, me congratulo de que haya un documento del agua, aunque creo que este documento, desgraciadamente, y por cuestiones del cambio climático, ha quedado reducido a una visión parcial y muy concreta del tema, que es el ahorro del agua.

Con todo, alabo varias cosas en las que Richard Seeber ha insistido, y ha ampliado sobre la base del documento de la Comisión, que son dejar bien claro que el agua es un derecho de todos –agua para todos– y que hay que tener en cuenta que es preciso que haya una más estrecha cooperación entre las regiones, lo cual es un fenómeno que no creo que en este momento esté al día, y que es una buena lección para todos aquellos que creen que el agua es propiedad de quien la tiene por delante en su río.

He de decir, sin embargo, que creo que tenemos que empezar a pensar en términos de agua y de cambio climático con una visión general. En el mundo hay tres problemas en este momento: uno de ellos es el hambre y la falta de alimentos, otro es el cambio climático y otro, la sequía, que es un mal que nos viene de hace muchos siglos.

Pues bien, el incremento de los recursos es fundamental y aquí no se trata. Es preciso multiplicar los recursos existentes, y sólo se habla con enmiendas que ha puesto el Parlamento. No sólo desalación; también habrá que regular los ríos de nuevo, pensar en una nueva ingeniería y en el nuevo paradigma del agua, que consiste en hacer todos los esfuerzos para que el agua se mantenga en el territorio: con una reforestación, con tanques de sequía para recuperar el agua en las inundaciones, con la recarga de acuíferos en tiempos de inundaciones y con otra serie de medidas.

Es también necesario pensar en una estrategia agraria para producir productos que puedan generar la misma masa vegetal que la existente, pero con una estrategia centrada en nuevos cultivos, que puedan crecer con poca agua. Por la misma razón, es preciso hablar de una economía del agua, porque no es cuestión sólo de alza de precios, como se dice aquí, o de hablar de precios reales, sino que existe una economía del agua mucho más compleja.

Por lo tanto, estrategia agrícola, estrategia de consumo, tratamiento del territorio, regulación de los ríos y, si es preciso trasvasar agua, que se trasvase. Lo importante es que el mundo siga siendo sostenible, pensando en las personas y en la economía.

  Inés Ayala Sender (PSE). - Señor Presidente, en primer lugar quiero agradecer a la Comisión el que, finalmente, presentase un documento sobre el problema de la sequía y la escasez del agua que veníamos reclamando en este Parlamento ya hacía tiempo. Sobre todo, después de ver cómo, en el caso de las grandes inundaciones, había habido un tratamiento que nos parecía el justo, el adecuado, pero que siempre olvidaba que, en otros lugares, la sequía se va convirtiendo en un problema estructural y que el problema de la escasez de agua afecta, como se ha dicho, no solamente a la parte social sino a la parte económica y, más aún, a todos los aspectos relacionados con la sostenibilidad.

Debo felicitar al ponente, señor Seeber, por su gran trabajo y también agradecerle su activa participación y su presencia en los debates en el Día del Medio Ambiente de Europa en la Exposición Internacional 2008 en mi ciudad, Zaragoza.

Debo agradecérselo porque en esa Exposición, justamente, la Unión Europea pudo, por voz del señor Seeber, poner de manifiesto su preocupación por la sostenibilidad del agua y exponer las necesidades, desde la Unión Europea y desde el Parlamento Europeo, y los problemas que afectan a la Unión Europea.

He de decir también que, en el día de hoy, sabemos que los problemas de la escasez del agua están muy ligados al ciclo de lucha contra el cambio climático, puesto que, en ese ciclo, sabemos que la deforestación y urbanización agresivas contribuyen a la escasez de esos recursos hídricos, y por ello, las autoridades competentes deben tener en cuenta las consideraciones relativas al agua, en su planificación de los distintos usos del suelo y, en particular, en relación con el desarrollo de actividades económicas en cuencas hidrográficas cada vez más sensibles.

En este aspecto, tal y como propone en principio la Comisión, defendemos la jerarquización de los usos del agua y, tal como reconoce el señor Seeber en su informe, señalamos que los trasvases de agua a grandes distancias no deben ser, desde luego, y en ningún caso, la solución al problema de la escasez del agua.

Nuestro referente, por el contrario, debe ser siempre la correcta aplicación de la Directiva marco del agua, como marco para lograr un buen estado de todas las aguas europeas, respetando la unidad de cuenca y también los objetivos de mayor calidad.

Existen, como muy bien reconoce el informe del señor Seeber, unas pérdidas de hasta el 50 % en las ciudades y un 20 % de pérdidas de agua, en general, en Europa. Y sería posible, a través de distintos mecanismos, de tecnologías y de nuevas fórmulas de ahorro y de eficiencia, llegar a ahorrar el 40 %.

Para ello, por lo tanto, debemos promover un uso sostenible del agua, la protección de los recursos hídricos disponibles y su utilización eficaz y sostenible.

De ahí que la propuesta de mantener el Observatorio Europeo de la Sequía en el ámbito de la Agencia Europea de Medio Ambiente y la de una red de ciudades para fomentar el uso sostenible del agua sean propuestas que agradecemos.

  Rolf Berend (PPE-DE). - Herr Präsident, Herr Kommissar, verehrte Kolleginnen und Kollegen! Das Thema Wasser in alle Politikbereiche einzubeziehen und für die Behandlung dieses Themas ein Gesamtkonzept zu schaffen, ist eine Herausforderung, die bewältigt werden muss. Das hat diese Debatte bereits sehr deutlich gezeigt. Alle politischen Ebenen – die nationale, die regionale und die lokale – sollten in diesen Prozess einbezogen werden.

Als Berichterstatter für den Solidaritätsfonds fordere ich den Rat erneut und mit allem Nachdruck auf, in Anbetracht der Tatsache, dass dieses Parlament seinen Standpunkt bereits im Mai 2006 festgelegt hat, rasch einen Beschluss über den Vorschlag für eine Verordnung über den Solidaritätsfonds der EU zu fassen, um die Festlegung der Kriterien und förderfähigen Maßnahmen durch die Einbeziehung der Fälle von Dürre zu vervollständigen, damit den durch Naturkatastrophen verursachten Schäden auf wirksame, flexiblere und adäquatere Weise begegnet werden kann!

Mein Appell richtet sich aber auch an die regionalen und lokalen Behörden, die Möglichkeiten zu nutzen, die die Strukturfonds bieten, um Investitionen in die Infrastruktur zu tätigen, hinsichtlich einer effizienten Wassernutzung einerseits und einer Vermeidung nachteiliger Auswirkungen beim Schutz der Wasserressourcen andererseits. Dass damit jedoch immer auch ein Appell an die Bürger in Stadt und Land verbunden ist, Maßnahmen für Wassereinsparungen nicht geringzuschätzen, braucht wohl hier nicht besonders betont zu werden, sondern versteht sich von selbst.

Mein Dank geht an den Berichterstatter.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). - Voda je život. Bez vody nie je možný život na zemi. Dážď je boží dar, o ktorý sa treba zodpovedne starať. Z tohto dôvodu nesmieme boží dar odkanalizovávať. Treba ním nasycovať krajinu, aby prinášal nový život.

Z Európskych miest sa odpadovými kanalizáciami do morí a oceánov odvádza viac ako 20 miliárd m3 dažďovej vody ročne. To je pravá príčina vysušovania európskeho kontinentu, pretože dažďové vody v akejkoľvek forme vytvárajú všetky vody na kontinentoch.

Oceňujem zaangažovanosť spravodajcu Richarda Seebera v hľadaní riešení pri problémoch s nedostatkom vody a sucha v EÚ. Očakávala som však trošku ambicióznejšiu správu. Správa iba v bode 48, ktorý sa dostal do správy aj prostredníctvom môjho pozmeňovacieho návrhu vo výbore REGI, sa len okrajovo dotýka potreby vytvárania nasycovania krajiny dažďovou vodou.

Verím, že nová vodná paradigma, ktorú prinášajú slovenskí a českí vedci v tíme Michala Kravčíka, osloví aj nášho pána spravodajcu a v budúcnosti zmení podstatu rámcovej smernice EÚ o vode. Mám vedomie, že aj pán komisár Špidla vyslovil podporu tomuto návrhu a tomuto programu.

  Avril Doyle (PPE-DE). - Mr President, I should like to thank Richard Seeber for his commitment in this most important area. I fully support the movement towards a water-efficient and water-saving economy and of course the full implementation of the Water Framework Directive, which I was very involved in a few years ago when my former Austrian colleague Marilies Flemming was the rapporteur.

In fact the contents of Article 9 of the Water Framework Directive, to which I would like to draw attention tonight, were a result of an amendment I made to the original draft proposal. I would like an assurance from the Commission that any proposals regarding water pricing or compulsory water metering, if it should arise, would be expressed in accordance with Article 9 of the Water Framework Directive, which allows for the continuation of the established Irish practice of not charging domestic householders for domestic usage.

Please do not ask me to justify the sustainability of this to you here and now, but please believe me that it is a matter of acute political sensitivity and one, if I may suggest, best handled by Irish governments rather than under an EU directive. We are a wet island off the west of Europe but we too are facing shortage as we consider the impact of climate change on water.

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - Az élelmiszer és a víz olyan stratégiai értékké válik, mint az olaj vagy a földgáz. Egyszerre van vízhiány és egyszerre van időnként belvíz és árvíz. Ez egy európai probléma, Seeber úr jelentése rendkívül fontos. Annyiban módosítanám Herranz García javaslatát, hogy nem az aszályra kellene létrehozni egy közös európai alapot, hanem a vízgazdálkodásra kellene létrehozni, mert az aszály mellett időnként a belvizek, árvizek legalább olyan nagy problémát jelentenek, és mivel egy bizottságban vagyunk, tudjuk jól, hogy nincs közös európai kockázatkezelő alap. Ennek keretében kellene az aszályt is megoldani, ez nemcsak a mediterrán országoknak a problémája. Olajos kollégám beszélt a Duna-Tisza közén, Homokhátságon négy évtized alatt négy méterrel lement a talajszint, elsivatagosodás megy végre Közép-Európában, Magyarországon. Ez egy általános európai probléma, sokat tanulhatnánk izraeli barátainktól – tanulni nem szégyen – kiváló öntözési módszereik vannak. Köszönöm a figyelmet.

  Andrzej Jan Szejna (PSE). - Panie Przewodniczący! Ochrona zasobów wodnych, ekosystemów wodnych oraz wody pitnej to jeden z fundamentów ochrony środowiska naturalnego. Konieczne są zatem skoordynowane działania na szczeblu Unii Europejskiej, aby zapewnić skuteczną ochronę tego cennego zasobu. Trzy główne wyzwania, które stoją przed Unią Europejską w zakresie zużycia wody to zużycie oszczędne, zrównoważone i efektywne.

Zmiany klimatyczne to nie jedyne wyzwanie stojące przed Europą. Pomimo zwiększającego się zapotrzebowania na zasoby wodne wciąż mamy do czynienia z nadmiernym, niezrównoważonym i nieefektywnym zużyciem wody, które rośnie prawie dwa razy szybciej niż światowa populacja. W samej Europie z powodu niewydajnego gospodarowania marnuje się co najmniej 20% zasobów. Należy zatem preferować środki regulujące popyt zamiast zwykłego zwiększania zaopatrzenia w wodę. Środki regulujące podaż powinny być brane pod uwagę jedynie po wyczerpaniu możliwości związanych z bardziej oszczędnym gospodarowaniem wodą, lepszą kontrolą popytu i działaniami edukacyjnymi. Współpraca regionalna i wykorzystanie funduszów strukturalnych może również odegrać niebagatelną rolę.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za diskuzi, která se zabývala otázkou správy vodních zásob a problémů, které jsou s vodou spojeny z mnoha různých pohledů, a nebudu se vyjadřovat ke každému z příspěvků. Přesto bych se chtěl dotknout několika otázek, které podle mého názoru jsou v předložené zprávě zvlášť důležité. Zaprvé zpráva uznává význam rámcové směrnice o vodě. Úplné provedení této směrnice je prioritou, která pomůže vyřešit špatné hospodaření s vodními zdroji. Zpráva dále připomíná, že by měly být upřesňovány přístupy stran poptávky a vítá skutečnost, že úspora vody je první prioritou Komise k vyřešení tohoto problému. V Evropě existuje obrovský potenciál úspory vody: 33 % v domácnostech a 43 % v zemědělství.

Zpráva rovněž zdůrazňuje vztah mezi nedostatkem vody, suchem a změnou klimatu a potřebou zohlednit otázky týkající se vody v ostatních politikách, jako je územní plánování, kde v minulosti špatná rozhodnutí v některých případech problém zhoršila. Dále zpráva vyzývá regionální a místní orgány, aby využily příležitostí, které nabízejí strukturální fondy, a zdůrazňuje roli, kterou hrají programy ochrany životního prostředí v rámci druhého pilíře společné zemědělské politiky. Tato integrace bude prvořadá v posunu k návykům zaměřeným na úsporu vody.

Zpráva dále uznává význam vysoce kvalitních informací a vyzývá Komisi, aby podpořila zahájení provozu evropské observatoře pro sledování sucha. V návaznosti na sdělení společné výzkumné středisko Komise v současné době vyvíjí jeho prototyp.

Nakonec zpráva zdůrazňuje potřebu přesných opatření a konkrétních harmonogramů pro jejich provedení. Mohu vás ujistit, že se Komise zavázala k dalšímu prohloubení cílů sdělení a pracuje na zprávě, která posoudí pokrok směrem k řešení problémů uvedených ve zprávě. Komise je kromě toho plně odhodlána pokračovat v řešení těchto otázek na mezinárodní úrovni, zejména v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o boji proti desertifikaci a Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

Závěrem bych chtěl uvést, vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, a pánové poslanci, že voda zůstane i nadále ve středu našeho politického programu a že vaše zpráva je velmi užitečným a aktuálním příspěvkem k pokračujícímu úsilí Komise o přizpůsobení se změně klimatu.

Dámy a pánové, myslím si, že z debaty opravdu vyplynulo, že hospodaření s vodou je komplexní otázka, a myslím si, že nelze než podtrhnout vaši myšlenku, že musí procházet transverzálně všemi politikami a že má také svůj velký význam a silný aspekt mezinárodní.

  Richard Seeber, Berichterstatter. − Herr Präsident! Danke, Herr Kommissaar, und danke an die Kolleginnen und Kollegen für die sehr guten Anregungen, die gekommen sind. Ich möchte vorausschicken, dass die Hoheit über die Wasserressourcen national bleiben muss. Trotzdem müssen wir untereinander Solidarität üben. Aber diese Solidarität muss eine freiwillige bleiben.

Von den Kolleginnen und Kollegen sind viele gute Vorschläge gekommen, die sehr detailliert waren. Ich habe diese nur teilweise berücksichtigt, einfach aus dem Grund, dass es sich hier um einen Initiativbericht handelt, der relativ allgemein bleiben muss und allgemeine Grundsätze darlegen soll. Ich bin jetzt wirklich auf das Papier gespannt, das die Kommission hoffentlich in den nächsten Wochen vorlegen wird, nämlich das Grünbuch zur Anpassung an den Klimawandel, auf das wir alle mit großer Ungeduld warten, denn uns ist allen bewusst, dass der Teil "Anpassung und Klimaschutz" hauptsächlich die Wasserseite betrifft. Hier sind wir sehr gespannt, was die konkreten Vorschläge der Kommission sind.

Ich darf nochmals in Erinnerung rufen, dass aus unserer Sicht der Punkt "Mainstreaming" extrem wichtig ist, dass also die Wasserpolitik Eingang in alle anderen Politikbereiche finden muss, wie das auch Kollege Berend zum Ausdruck gebracht hat. Es kann nicht sein, dass mit europäischen Geldern Projekte gefördert werden, die kurz- oder langfristig zu Wasserknappheit führen. Es muss uns auch klar sein und wir müssen ein Bewusstsein dafür schaffen, sowohl in der politischen und in der wirtschaftlichen Welt als auch beim Bürger, dass Wasser keine unendliche Ressource ist. Kollegin Doyle hat auf die Wasserpreispolitik hingewiesen. Es ist ganz klar: Artikel 9 ist umzusetzen. Aber die Mitgliedstaaten haben hier doch einen sehr großen Rahmen und die nötige Flexibilität, und die Tradition der Mitgliedstaaten ist zu berücksichtigen.

Ich unterstütze auch die nachfrageseitigen Maßnahmen, obwohl auch die Angebotsseite – wie von den spanischen Kollegen ausgedrückt – Berücksichtigung finden muss. Es gibt Sondersituationen, wo wir auch diese einfach über die Angebotsseite lösen müssen.

Insgesamt möchte ich mich bei allen recht herzlich für die anregenden Worte bedanken.

  Przewodniczący. − Zamykam debatę.

Głosowanie odbędzie się w czwartek, 9 października 2008 r.

Oświadczenia pisemne (art. 142)

  Louis Grech (PSE), in writing. – Water scarcity is a growing concern for all nations, but the impacts are generally more strongly felt by the poorest regions, leading to great environmental and economic misfortunes. Some countries are affected more than others depending on their geographical location and the core industries of their economies. Such is the case of the Mediterranean region, where water scarcity will be an acute problem as a result of its potential to disrupt tourism. Protecting water as a scarce resource is fundamental for environmental protection and economic development.

The creation of a more cohesive policy with regard to water consumption, education and policy integration is necessary at European level to ensure effective and responsible protection of water supply and the environment in Member States. Also, more research is necessary into desalination plants and water recycling technology in order to have a cheaper and more efficient system.

In addition, in the EU itself – at least in number of Member States – we need to have better and tougher legislation to curb abuse and pollution of water tables. Moreover, in certain regions the allocation of structural funds to support projects relating to water should be promoted. It is of critical value to ensure that all stakeholders in our society, politicians, industry and consumers themselves believe in this priority to be able to make informed decisions.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), în scris. – Schimbările climatice pot afecta ireversibil toate resursele de apă ale planetei şi, din acest motiv, adaptarea tuturor compartimentelor vieţii social-economice pentru contracararea efectelor deficitului de apă este esenţială.

Cadrele legislative europene şi internaţionale oferă pârghii eficiente, însă avem nevoie de progrese reale în aplicarea accelerată în practică a tuturor măsurilor preconizate, în primul rând cele din Convenţia pentru Combaterea Deşertificării şi cele din directiva-cadru privind apa, ale cărei termene de implementare mult prea îndepărtate pun în pericol durabilitatea asigurării resurselor.

Fac un apel la Comisie şi la statele membre ca, prin implicarea activă a tuturor organismelor abilitate şi a autorităţilor locale, să accelereze procesul de tarifare transparentă şi coerentă a utilizării apei, punând la bază principiul „utilizatorul plăteşte” şi eliminând pierderile de pe reţele.

De asemenea, fac apel la urgentarea punerii în practică de măsuri concrete pentru utilizarea raţională a bazinelor hidrografice, în special a celor în care sunt construite hidrocentrale şi, mai cu seamă, a fluviilor care asigură răcirea centralelor nucleare, deoarece utilizarea neraţională, combinată cu scăderea accentuată a debitelor poate determina închiderea multor facilităţi de producţie a energiei electrice curate şi, în consecinţă, dezechilibrarea sistemului energetic european, cu riscuri majore asupra securităţii energetice a Uniunii.

  Maria Petre (PPE-DE), în scris. – Am dorit să intervin pentru că sunt deputat din sudul României, zonă confruntată puternic în ultimii ani cu o secetă severă.

Ultima, cea din 2007, a afectat peste 80% din gospodăriile din regiunea mea, Ialomiţa. Cred că acest fenomen poate fi diminuat, că putem obţine rezultate dacă-l tratăm şi din perspectiva dezvoltării, a dezvoltării regionale. Statele membre trebuie să fie atente cu bazinele hidrografice sensibile, cu deficit de apă, dar mai ales cu autorizarea activităţilor economice în aceste zone sensibile.

Când alocam fonduri pentru infrastructura destinată apei, prioritatea trebuie acordată acelora care includ tehnologii curate, care utilizează eficient apa şi care au avut în vedere măsuri de prevenire a riscului.

Cred, de asemenea, că atât Comisia, cât şi Statele membre trebuie să favorizeze apariţia în Europa a unei culturi bazate pe economisirea apei, pe reguli de gestiune dobândite prin educaţie.

Deficitul de apă este una din noile provocări. Acesta a afectat pana în prezent 11% din populaţia europeană şi 17% din teritoriul Uniunii. Politica de coeziune trebuie să facă faţă acestei provocări.

Închei adăugând un lucru de care avem, de asemenea, nevoie urgentă pentru a avea rezultate: optimizarea utilizării Fondului de solidaritate, precum şi a Mecanismului de cooperare pentru protecţia civilă.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), în scris. – Deficitul de apă şi seceta au devenit probleme de importanţă majoră atât în cadrul Uniunii Europene, cât şi la nivel global, în special în contextul schimbărilor climatice care au agravat situaţia. Aceste fenomene au efecte secundare nefaste asupra biodiversităţii, calităţii apei şi solului şi sporesc riscul unor incendii forestiere, aşa cum au dovedit-o incendiile devastatoare care au cuprins recent sudul Europei.

In Europa de Sud-Est, subvenţiile provenite din Politica Agrară Comună au determinat o creştere a consumului de apă, motiv pentru care este necesar să se încurajeze decuplările totale a ajutoarelor şi acordarea de sprijin pentru gestionarea resurselor de apă în cadrul unor programe de dezvoltare rurală. Totodată, creşterea continuă a cererii actuale pentru biocarburanţi ne obligă să adaptăm producţia şi celelalte activităţi economice la cantitatea de apă disponibilă la nivel local.

Pentru a găsi soluţii la aceste probleme, trecerea la o economie privind utilizarea eficientă şi economisirea apei reprezintă prioritatea principală. Introducerea unei tarifări a apei care să stimuleze utilizarea raţională a apei, realizarea obiectivelor directivei cadru privind apa şi corelarea cu alte politici sectoriale din domeniul apei trebuie să se concretizeze în acţiuni care urmează să fie întreprinse pe viitor.