Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 9. října 2008 - Brusel

3. Používání symbolů Unie Parlamentem (nový článek 202a) (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva o vložení nového článku 202a o používání symbolů Unie Parlamentem do jednacího řádu Parlamentu (A6-0347/2008), kterou vypracoval Carlos Carnero González jménem Výboru pro ústavní záležitosti (2007/2240(REG)).

  Carlos Carnero González, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, rozhodnutí, které ve své zprávě této sněmovně navrhuji, je především politické, v nejužším slova smyslu. Formální rozhodnutí, které se chystáme učinit, je tím nejmenším, ačkoli je také důležité.

Chystáme se pozměnit svůj jednací řád, aby začalo oficiálně platit to, co se již děje, co všechny orgány Unie již léta dělají. To bych poslancům rád připomněl.

Navrhujeme, aby tato sněmovna používala vlajku Unie na všech místech konání zasedání a při nejoficiálnějších příležitostech, například při ustavujících zasedáních nebo při přijímání hlav států. Navrhujeme také, aby se při takových příležitostech hrála hymna, aby se na všech našich písemných dokumentech uvádělo heslo „Jednotná v rozmanitosti“ a aby se slavil Den Evropy.

Pane předsedající, nenavrhujeme, aby se jako symbol užívalo euro, ačkoli jste tuto myšlenku podporoval. Euro je však podle našeho názoru výborným nástrojem, který nám nepochybně pomáhá řešit mezinárodní finanční krizi. Kde bychom bez eura byli? Byli bychom opět v obtížné situaci, kdy by devalvovala měna s cílem zvýšit konkurenceschopnost, což by vzhledem k mezinárodním finančním spekulacím srazilo naši reálnou ekonomiku na kolena.

Nejdůležitějším aspektem mé zprávy je politické sdělení občanům. Toto sdělení je jednoznačné: v Parlamentu, který příměji než všechny ostatní orgány zastupuje 500 milionů obyvatel našich 27 členských států, symboly Unie žijí. To znamená, že i ústavní proces, který v roce 2002 zahájil Evropský konvent, nadále trvá, navzdory tomu, že se často vyskytují značné překážky a nedostatky.

Konvent, jehož členem jsem spolu s dalšími významnými poslanci, kteří tu dnes jsou, měl tu čest být, neměl pochybnosti o tom, zda symboly EU poprvé začlenit do primárního práva Unie. Ukončil tak naštěstí podivnou situaci, kdy nejdůležitější právní normy neuznávaly to, co veřejnost dávno přijala – symboly.

Rozhodnutí v tomto ohledu bylo jednomyslné a nikdo ho během procesu ratifikace nenapadal; naopak šlo o jedno z ustanovení, která příznivci Evropy nejvíce vítali. Musím proto říci, že bylo velkým překvapením, když se mezivládní konference, která přijímala Lisabonskou smlouvu, rozhodla veškeré zmínky o evropských symbolech z dokumentu odstranit.

Skutečnost je taková, že dnešním rozhodnutím můžeme tuto chybu napravit. Samozřejmě neměníme primární právo, ale můžeme se za sebe o krok přiblížit k oficiálnímu začlenění symbolů Unie do institucionálního rámce.

Symboly vyjadřují společný cíl a společné hodnoty. V případě Evropy je to snaha vybudovat Unii všech občanů a pro všechny občany, kteří chtějí jednotu, svobodu, demokracii, spravedlnost, rovnost a solidaritu, což jsou evropské hodnoty, které zároveň považujeme za všeobecné.

Díky symbolům také můžeme zjistit, kdo jsme a kým chceme být ve vztahu ke zbytku světa, jenž nás podle nich poznává. Kdo se například necítil hrdý, že zastupuje Unii, když měl na sobě vestu pro pozorovatele voleb?

Symboly nám navíc připomínají, odkud pocházíme, připomínají nám den, kdy se začal psát náš příběh jednoty, růstu a svobody.

To, co pan předseda Parlamentu řekl před pár dny v Madridu o mladých lidech a historii, má se symboly mnoho společného. Musíme mladým připomínat, odkud pocházíme, kdo jsme a kam jdeme. Symboly to sdělují rychle a jasně. Tyto symboly nás spojují, a nikoli rozdělují. Není to jen velký klad, ale především obrovská výhoda.

Pane předsedající, skvělý spisovatel Aldous Huxley řekl, že nejdůležitější není zkušenost, ale to, jak s ní naložíte. Totéž platí pro symboly. Vlajka nemá být ikonou, ale má se využívat v našem každodenním životě k posilování jednoty, jíž jsme proslulí.

  József Szájer, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Pane předsedající, nedávno jsem byl v Kyjevě a budovu ukrajinského ministerstva zahraničí téměř nebylo vidět pod evropskou vlajkou visící přes tři patra. Pokud se tomuto symbolu může dostávat takového respektu a pocty mimo Evropskou unii, jsem si jistý, že i zde může Evropská unie se symboly zacházet s úctou. Rád bych pana kolegu, který připravil vynikající zprávu, opravil v jednom bodě. Ustanovení o symbolech Evropské unie je nyní součástí acquis communautaire, evropských právních předpisů – vlajka s dvanácti hvězdami na modrém pozadí, hymna založená na Ódě na radost, dlouholeté setkávání hlav států a předsedů vlád, dokonce i hlavní sídlo Evropského parlamentu ve Štrasburku, a naše zasedání samozřejmě probíhají ve Štrasburku. Nenacházíme se nyní v regulačním vakuum, abych tak řekl, v současné době pro symboly Evropské unie existují předpisy, ať jsou součástí Lisabonské smlouvy, či nikoli.

Důležitým záměrem této zprávy je také upravit, jak bude náš orgán, Evropský parlament, ctít náš standard. Jsem přesvědčen, že pocit identity, toho, kam patříme, je velice důležitý. Často mluvíme o tom, že občané naší složité Evropě nerozumí. Symboly nabízí jeden způsob, jak se cítit Evropské unii blíže. Mnozí lidé mají tyto symboly rádi, ctí je a respektují a jsem si jistý, že i pro nás oddané Evropany zde v Parlamentu je nanejvýš důležité vytvořit pravidlo pro užívání těchto symbolů Evropské unie v našem orgánu. Děkuji vám za pozornost.

  Costas Botopoulos, jménem skupiny PSE. – (EL) Pane předsedající, proč je tak důležité, abychom vyvíjeli takové úsilí a vedli, zvláště nyní, tuto rozpravu o symbolech Evropské unie? Domnívám se, že pro to jsou dva důvody. Za prvé musíme jakožto Evropský parlament tím, jak obvykle přistupujeme ke své činnosti, ukázat, že v EU nejde jen o právní texty. Musím vám připomenout, že symboly mají původ v Ústavní smlouvě, jak řekl pan zpravodaj. Byl učiněn pokus o jejich institucionalizaci, ale je velice důležité, že dnes pokračujeme v této snaze udržet je při životě. Proč? Protože dokazují, že Evropa není postavena jen na nedokonalých právních textech, které jsou nutné, ale pro různé národy je složité je pochopit. Symboly ztělesňují něco jiného – a sem se tak hodí to výstižné řecké slovo – politický projekt, evropskou myšlenku. Proto si myslím, že se musí udržovat živé, zvláště v dnešní době.

Druhý důvod spočívá v tom, co se za symboly skrývá – v symbolech za symboly. Jinými slovy jde o myšlenku společných kroků EU založených na hodnotách, které dnes potřebujeme více než kdykoli předtím.

Pokud tedy řekneme, že krize, kterou všichni prožíváme – a nemyslím jen krizi hospodářskou, ale také současnou evropskou institucionální a morální krizi –, je symbolem této složité doby, myslím si, že EU musí reagovat společnými kroky. Tak bychom se mohli všichni společně posunout kupředu.

Myslím si, že dnes nenajdeme výstižnější a zároveň smutnější příklad než Island. Tato země není součástí EU, ale hospodářská bouře jí zmítá tak, že její občané přemýšlejí, zda by neměli být součástí této „Evropy myšlenek“.

  Anneli Jäätteenmäki, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, symboly Evropské unie jsou oslavou jednoty, které jsme dosáhli a kterou se snažíme posilovat. Symboly jako vlajka EU, hymna a heslo se již běžně užívají při oficiálních příležitostech a ve všech členských státech.

Evropská vlajka a hymna, které dnes všichni tak dobře známe, byly přijaty v roce 1985 na zasedání Evropské rady v Miláně. V té době vlajka existovala pouze 30 let. Vlajka má představovat dokonalost, komplementaritu a solidaritu a má symbolizovat jednotu Evropy. Heslo „Jednotná v rozmanitosti“ je nejnovější ze symbolů. Vychází z iniciativy Evropského parlamentu a lze na něj nyní pohlížet jako na definici evropského projektu.

Na včerejším plenárním zasedání řekla Ingrid Betancourtová z Latinské Ameriky a Francie, že sní o Latinské Americe, která by spolupracovala a byla tak jednotná jako Evropská unie. Je jasné, že naše symboly slouží jako identita a ukazují zbytku světa, že jsme společně dokázali velké věci.

Ačkoli v tuto jednotu věřím a doufám, že bude pokračovat, byla jsem v mnoha případech zklamaná, že jsme nejednali jednomyslně. Například minulý týden předseda Evropské unie Sarkozy přizval k jednání o finanční krizi jen čtyři členské státy. Je velice zajímavé, že předseda Evropské unie nevěnuje pozornost solidaritě a jednotě Evropské unie. Takový krok – stejně jako všechny podobné kroky – nás jen rozděluje, místo aby nás spojoval. Ironií je, že jsme na svou jednotu a solidaritu tak hrdí, ale zároveň se zdá, že si předseda Unie v případě nejdůležitějšího současného problému vybírá oblíbence.

Doufám, že častějším užíváním vlajky, hymny a hesla si všichni budeme připomínat hodnoty, které jsou zásadní pro existenci Evropské unie, ale zároveň musíme pamatovat na to, že ze všeho nejdůležitější je, jak jednáme.

  Bogdan Pęk, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, jak řekl pan zpravodaj, tato rozprava je plně politická a odehrává se ve velice specifických politických souvislostech. Souhlasím s předchozími řečníky, že Evropa v současné době zažívá krizi hodnot a že hodnoty jsou mízou Evropy. Zavádění symbolů v rozporu s platnými evropskými právními předpisy tyto hodnoty nenahradí. Mezivládní konference, která potvrdila Lisabonskou smlouvu, tyto symboly odmítla. Přesto se je Parlament dnes snaží zavést. Tím Parlament popírá jasně znějící zásady, podle nichž lze přímo uplatnitelná opatření závazná pro všechny členské státy zavést pouze Smlouvou.

Takový postup zavádění opatření, která mají být závazná, je nepřijatelný. Porušuje základní zásadu, na níž je Evropská unie založena a podle níž je třeba bezpodmínečně dodržovat mezinárodní právo a dohody. Obchází se tak skutečnost, že ustanovení bylo v evropské Smlouvě odmítnuto, a zavádí se opatření, jejichž cílem je pokradmu vytvořit evropský pseudostát.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, plně podporuji parlamentní iniciativu týkající se vlajky a hymny. Evropská jednota tyto symboly potřebuje, protože Evropu přibližují lidem a vytvářejí identitu, a proto je třeba je oficiálně uznat. V těchto souvislostech vnímám naše dnešní rozhodnutí jako malý, ale významný krok, který nám co nejdříve pomůže navrátit se do normálního stavu.

Vynětí hymny a vlajky ze Smlouvy – jehož souvislosti si samozřejmě plně uvědomuji – je a zůstane v podstatě barbarským činem proti evropské jednotě, za nějž ti, kdo tento krok požadovali, nesou konečnou odpovědnost. Skutečnost je taková, že jsme nahráli všem Ganleyům, Klausům a Haiderům – jejich nacionalistická hesla o evropském „superstátě“, namířená proti evropské integraci, tak nabyla zdání věrohodnosti.

To je však jen jedna strana mince. Chtěla bych zmínit ještě jednu věc, která mě neméně znepokojuje. Občané Evropské unie nechtějí ani nepotřebují, aby se v Bruselu dělal rozruch kolem vlajek a hymen. Chtějí sociální a demokratickou Evropu, Evropskou unii, která jim nabídne účinnou ochranu před negativními důsledky globalizace. Chtějí jasnou odpověď na to, co, nebo koho Unie chrání – občany, nebo trhy? Chtějí, aby se podnikaly účinné kroky proti platovému, sociálnímu a daňovému dumpingu a aby se jednou provždy zastavil rozjetý hazardní kapitalismus prosazovaný finančními ekvilibristy. K tomu potřebujeme politickou Evropskou unii.

  Hanne Dahl, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Pane předsedající, zajímalo by mě, jestli si v této sněmovně ještě někdo pamatuje na to, když byla ústava po odmítnutí v Nizozemsku a Francii změněna na Lisabonskou smlouvu. Symboly EU z ní byly vyňaty, protože se mělo za to, že občané EU se stavějí zvláště skepticky k záměru ústavy udělat z EU politický útvar. Evropský parlament – který je samozřejmě jediným orgánem EU, do nějž mohou občané volit – se je nyní snaží znovu zavést. To ze všeho nejvíc vypadá jako parodie na demokracii, kterou orgány předvádí bez ohledu na občany, pro něž tady jsou. Evropa je tu pro občany, ne občané pro Evropu. Proto není správné nejdříve něco zrušit, aby se vyhovělo přání občanů, a poté to za pár měsíců zase zavést.

Pokud jde o tuto věc, musím říci, že se stydím, že sedím v Evropském parlamentu. Nemůžeme dovolit, abychom nechvalně prosluli takovýmto klamáním občanů. Chtěla bych vyzvat všechny, kdo mají aspoň špetku úcty k voličům, kteří je zvolili, aby dnes hlasovali proti tomuto návrhu.

  Jim Allister (NI). - Pane předsedající, Parlament chce symboly jen z jednoho důvodu – aby přikrmil své ego a dodal EU pozlátka státnosti.

Mám mnohem lepší hymnu a vlajku, děkuji pěkně, a nehodlám je vyměnit za laciné tretky eurofederalismu. Óda na radost, kterou se chystáme ukrást, je možná hezká melodie, ale to jsou i Rolničky, a stejně jako Rolničky vyjadřuje iluzi – iluzi, že EU je tu pro vaše dobro. Na rozdíl od Rolniček však naruší vaši státní svrchovanost a vezme vám právo řídit svůj osud. Je to spíš „útok na státnost“ než Óda na radost.

Pokud jde o vlajku, kterou jsme ukradli Radě Evropy, ani její zastánci nevědí, co znamená. Ve výboru AFCO máme tolik vysvětlení, co hvězdy znamenají, kolik jich na vlajce je.

Na tomto návrhu se podle mě ukazuje neukojitelný fanatismus eurofilů. Inkoust na Lisabonské smlouvě, z níž byly symboly schválně vyňaty, ještě neuschnul, a Parlament už se snažil dát jim i tak oficiální status.

Mí voliči nechtějí vlajku ani hymnu EU. Chtějí mít právo říci „ano“ nebo „ne“ Lisabonské smlouvě, děkuji vám.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, rád bych zde zmínil jednoho vašeho krajana, kterého se v době francouzské revoluce nějaký republikán na ulici pohoršeně ptal, proč nemá na klopě trikoloru, symbol revoluce. Onen krajan odpověděl, že není nutné ukazovat navenek to, co člověk cítí v srdci.

Jako správný Španěl patřím spíše k těm, kteří – nepochybně ze skromnosti – nevyjadřují navenek své pocity. To však neznamená, že nejsem dojatý, když vidím evropskou vlajku vlát na lublaňské radnici nebo když jsem na setkání s naším kolegou Pierrem Lequillerem v Yvelines slyšel po Marseillaise hrát evropskou hymnu či když jsem včera četl v novinách, že laureát Ceny prince asturského, Bulhar Tzvetan Todorov, řekl, že „evropský“ dnes znamená „jednotný v rozmanitosti“. A to je naše heslo.

Nepatřím k omezeným, úzkoprsým lidem, kteří se dívají na život pesimisticky a kteří si myslí, že evropská vlajka soupeří s jejich státní vlajkou nebo že evropská hymna má nahradit jejich státní hymnu. To je, pane předsedající, prostě směšné.

Symboly poukazují na naši příslušnost ke společenství, v žádném případě nejsou pokusem vymýtit naše rodné země. Vyjadřují přidanou hodnotu, to, že něco sdílíme s ostatními Evropany.

Proto se domnívám, že iniciativa pana Carnera, kterému spolu s Výborem pro ústavní záležitosti blahopřeji, je správná. Je to iniciativa, která v době, kdy „sešíváme dvě Evropy“, jak to krásně vyjádřil náš drahý kolega Bronisław Geremek, ukazuje našim evropským krajanům, že máme stejné hodnoty. A tyto hodnoty se navenek vyjadřují kromě jiného pomocí symbolů.

Skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů bude proto hlasovat pro tento návrh pozměnit jednací řád a já se těším, jak budu spolu se všemi ostatními dojatý, až v této sněmovně příště uslyším Ódu na radost.

  Pierre Pribetich (PSE). - (FR) Symboly jsou pro city tím, čím jsou alegorie pro myšlenky. Ať zní tento citát filozofa Alaina jakkoli okřídleně, přesně vyjadřuje, co tyto symboly dnes pro Evropskou unii znamenají. Právě poslechem Beethovenovy symfonie nebo společnou oslavou Evropy dne 9. května budeme od nynějška udržovat Evropu živou. Je to konkrétní výraz hodnot, na nichž je Unie vystavěna, jsou to upomínky, které se postupně vryjí do paměti všech 500 milionů Evropanů.

Vložením tohoto článku do jednacího řádu náš kolega Carlos Carnero González, jemuž blahopřeji, vysílá za Parlament k občanům politické sdělení založené na těchto hodnotách, což dokazuje odpor euroskeptiků. Žádnou politiku bez symbolů! Když Evropa díky hymně, vlajce a heslu získá identitu, občané žijící a pracující v Evropě budou mít možnost dívat se na sebe jako na součást celku jednotného v rozmanitosti. Užíváním těchto symbolů na všech úrovních a ve všech institucionálních oblastech se budou neustále připomínat hodnoty, na nichž je Evropa založena.

Rád bych však dnes zdůraznil, že Evropa prochází těžkou krizí důvěry a že nesmíme zůstat jen u symbolů, ale musíme společně najít a znovu vybudovat silný pocit přináležitosti.

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). - (PL) Pane předsedající, symboly jako vlajka, hymna, společná měna a oficiální svátky jsou neoddělitelnými rysy státnosti. Právě z tohoto důvodu bylo při jednáních o Lisabonské smlouvě rozhodnuto, že nebudou přijaty. Je nečestné tvrdit, že rozhodnutí o jejich opětovném zavedení může interně přijmout jeden z evropských orgánů. Evropský parlament je legislativní institucí. Nesmí vysílat signál, že je přípustné pokoušet se obejít dřívější mezivládní dohody. Parlament musí vystupovat jako strážce demokracie a právního státu. Pokud se Parlament bude snažit oživit jednou zamítnuté symboly, stane se přežitkem. Lze snadno pochopit, že každý orgán chce užívat své zvláštní symboly. V tomto případě je však třeba chápat, že zde jde o širší politický rozměr, jak zdůraznil pan zpravodaj. Je tedy třeba postavit se proti tomuto kroku.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL). – (DA) pane předsedající, jak již bylo řečeno, společné symboly – hymna, vlajka, heslo – byly z Ústavní smlouvy vyňaty, když se měnila na Lisabonskou smlouvu. Někteří stoupenci Lisabonské smlouvy dokonce tvrdili, že to je známkou toho, že reagujeme na nevoli občanů. V některých zemích bylo vynětí pseudoústavních symbolů ze Smlouvy použito jako argument pro to, že není důvod pořádat o Lisabonské smlouvě referendum. Dánská vláda například v dokumentu určeném dánským občanům uváděla, že Lisabonská smlouva – cituji – „bude očištěna od symbolických ustanovení o hymně, heslu a vlajce EU“.

Očištěna! Teď bychom se měli ptát, co se změnilo ve skutečnosti. Odpověď je, že nic. Sama Komise mi na můj dotaz odpověděla, že tím, že symboly nejsou uvedeny ve Smlouvě, se nijak nemění jejich status. „Nijak se nemění jejich status!“ A Parlament nyní jde ještě o krok dál. Někdo možná věří, že větší využívání symbolů vyvolá nadšení pro EU. Někdo možná věří, že symboly zakryjí to, že EU lidem nepřináší užitek. Já osobně tomu nevěřím. Mnozí občané by to považovali za další příklad toho, že si evropské elity dělají, co chtějí. Vyslali bychom tím úplně špatný signál, a já si myslím, že bychom tento návrh neměli přijmout.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Pane předsedající, zajímalo by mě, o co skutečně jde v této zprávě a ve změně jednacího řádu, která je jejím předmětem. Podle vysvětlujícího prohlášení nebrání vynětí symbolů z Lisabonské smlouvy tomu, aby je orgány nadále užívaly, proč tedy musí být zakotveny v jednacím řádu Parlamentu?

Na tuto rozpravu bychom se měli dívat v kontextu evropské ústavy a referend, v nichž byla zamítnuta. Do Smlouvy nebyly symboly záměrně zahrnuty, protože například nizozemští občané nechtěli evropský superstát ani vnější symboly evropského superstátu. Nizozemsko mezitím Lisabonskou smlouvu ratifikovalo. A co teď uděláme? Symboly do jednacího řádu stejně začleníme, zadními vrátky.

Tato změna jednacího řádu není nutná. V podstatě to je bezdůvodná provokace, jako bychom ukazovali vztyčený prostředníček nizozemským voličům a obecněji všem evropským voličům, kteří nechtějí mít nic společného s evropským superstátem. Dobrá práce, dámy a pánové!

  Maria da Assunção Esteves (PPE-DE). – (PT) Evropská hymna tu včera na plenárním zasedání mohla být kulisou k slzám Ingrid Betancourtové. Hymna by vyvrcholila voláním po společném sdílení vzpomínek a přání. Každý lidský projekt potřebuje symbolický rozměr, počínaje sílou slov, s nimiž vedeme evropské občany, a konče rituály politického zastoupení, podle nichž sedíme při výměně názorů při rozpravách v Parlamentu nalevo a napravo. Neexistuje historie bez symbolů.

Potřebujeme slova, vlajku, hymnu nebo heslo. Celoevropský projekt nelze ve společných představách vystavět bez chemie symbolů, protože symboly zobrazují nejen svět, který máme, ale také svět, který chceme mít. Spojují v nás ty nejhlubší myšlenky i city. Jejich hodnota spočívá v procesu identifikace, k němuž jsou impulsem. Jak se může ten velký evropský projekt založený na transcendentní hodnotě lidské důstojnosti otevřít světu, hrát vedoucí úlohu v oblasti práv, jak může vést bez symbolického rozměru? Evropské myšlení nám zanechalo bohatou tradici, pokud jde o význam symbolů. Tu bychom v politice neměli opomíjet, protože politika s sebou nese všechny aspekty člověka včetně těch ideálních a vznešených.

  Richard Corbett (PSE). - Pane předsedající, jsem poněkud překvapený, jakou bouři ve sklenici vody tato změna našeho jednacího řádu na některých místech vyvolala. Víme, že se členské státy před nějakou dobou rozhodly nepovýšit evropskou vlajku a hymnu na úroveň Smlouvy. Rozhodly se, že jim nepřiznají takto vysoké postavení, ale ponechají jejich stávající status.

Jaký je jejich stávající status? Jednoduše je uznávají orgány. Evropská rada je uznala již v roce 1985. Mimochodem, členkou Evropské rady v té době byla i paní Thatcherová. Vidím, že někteří její obdivovatelé nyní její rozhodnutí zavrhují. Musím říci, že já sám jsem se zdráhal přijmout symbol, který paní Thatcherová zvolila jako vlajku Evropské unie. V duchu kompromisu všech stran však jsem ochoten jej přijmout.

Takový status tedy vlajka a hymna získaly – byly uznány orgány. Existuje však výjimka. My, Evropský parlament, jsme je ve svém jednacím řádu vlastně nikdy neuznali. Je tedy logické, abychom tuto výjimku napravili a odkaz na vlajku do jednacího řádu zahrnuli.

Jak mohou lidé dělat takový rozruch kolem tak samozřejmé věci – kolem tak přirozeného postupu, který je v souladu s rozhodnutím členských států nepovyšovat symboly na úroveň Smlouvy –, to nevím. Ovšem uvažování euroskeptiků bylo vždycky trochu záhadou. Kdo ví, že tuto vlajku máme už spoustu let, kdo před pár měsíci viděl Ryder Cup, když hrála Evropa golf proti Americe – kde lidé, mezi nimiž pravděpodobně byli i konzervativní euroskeptici, mávali evropskými vlajkami –, tomu opravdu musí připadat trochu směšné, že teď dělají takový rozruch kvůli logické změně našeho jednacího řádu.

  Panayotis Demetriou (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, jak zmínili všichni předchozí řečníci, evropské symboly existují již řadu let. Čeho chceme my v Evropském parlamentu dosáhnout změnou jednacího řádu? Chceme zdůraznit to, čemu se říká řádné užívání symbolů, jak to dělají všechny organizace.

Bohužel přišly neodůvodněné reakce od členských států i občanů. Jsou to reakce od členských států, které si myslí, že přijetí a prosazování symbolů EU povede k vytvoření superstátu. Propána, to symboly opravdu povedou k superstátu, jak o tom někteří poslanci hovořili?

Podle některých lidí to ovlivní národní morálku občanů a států. Pokud je něčí národní cítění tak slabé, že ho zastíní symbol jednoty všech států, potom je mi „národní hrdosti“, jak tomu někdo říká, líto. A takové argumenty v této sněmovně zazněly.

Je tu ještě jedna otázka. Pokud občané některých členských států na symboly tak špatně reagují, jak mohou být nadále členy Evropské unie, když nemohou snést pohled na její symboly? V tom je rozpor.

Je správné, že Evropský parlament dnes při oficiálním přijímání těchto symbolů postupuje jako obvykle. Vysílá tak signál, že EU musí jít vpřed sjednocená svými symboly, aby dosáhla celistvosti a dostala se do bodu, kdy bude moci plnit svou úlohu. Její úloha spočívá v prosazování zásad a hodnot po celém světě.

  György Schöpflin (PPE-DE). - Pane předsedající, často slýcháme, že symboly jsou ztráta času a že by se Evropská unie neměla takovými nepodstatnými záležitostmi zabývat. Podle tohoto názoru by se Evropská unie měla raději zaměřovat na klíčové otázky jako zaměstnanost nebo obchod.

Zastánci tohoto přístupu se velice mýlí a vůbec nechápou, o co u symbolů jde. Pokud se pořádně podíváte na to, jak fungují instituce, rychle začne být zřejmé, že každá instituce má soubor symbolů. Tyto symboly v sobě nesou sdělení, které lidé poznávají a které funguje jako daná instituce ve zkratce. Demokratická politika nemůže bez institucí existovat.

Symboly jsou tedy nezbytnou součástí demokracie, kterou EU považuje za klíčovou součást své identity. Pokud by navíc symboly byly tak nedůležité, jak jejich odpůrci tvrdí, proč se obtěžovat s vystupováním proti nim? Evropský parlament jako hlavní demokratický orgán Evropské unie má nejlepší důvody prosazovat symboly Evropy jako způsob sbližování s evropskými voliči. Ti, kdo jsou proti evropským symbolům, v podstatě zpochybňují evropskou demokracii jako takovou.

Někdo by mohl také namítat, že dnešní doba je příliš nejistá a krizová na to, abychom přemýšleli o evropských symbolech, a že tedy není vhodný okamžik pro to, aby se Parlament symboly zabýval. Možná, ale o tom, zda je vhodná doba, se vždycky dá diskutovat a diskutovat se bude. Z dlouhodobého hlediska nezáleží na tom, jestli se o symbolech Parlamentu a Evropské unie bude diskutovat teď nebo později. Proto vyjadřuji této důležité a přesvědčivé zprávě plnou podporu.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). - Pane předsedající, naši přátelé federalisté by se neměli snažit získávat pro svou věc paní Thatcherovou. Ta by byla vývojem Evropské unie zděšena.

Slyšeli jsme, že symboly jsou důležité, ale stále jsme ujišťováni, že Evropská unie nemá ambice stát se státem, ačkoli nás každé usnesení a právní předpis přijatý Parlamentem posunuje o kus dále tím směrem. Skvělým příkladem byla samozřejmě ústava. Ta byla zamítnuta a pak se znovu objevila jako Lisabonská smlouva.

Vyjednavači za jednotlivé státy ve snaze Lisabonskou smlouvu prodat rozhodli, že budou odstraněny ty části ústavy, které lze vykládat jako zasahování do státnosti, například vlajka a hymna.

Ministři britské vlády se skutečně snažili prodat Lisabonskou smlouvu našim občanům tím, že je jiná než ústava.

Mí voliči ve východní Anglii nechtějí ústavu, nechtějí Lisabonskou smlouvu a rozhodně nechtějí stát jménem Evropa. Myslím si, že je vůči nim urážkou snažit se tyto symboly zavést nebo oficiálně uznat.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). - (RO) Symboly Evropské unie stvrzují její identitu a mohou být rozhodujícími prvky komunikace s veřejností a jejího citového vztahu k evropským orgánům.

Parlament uznal a přijal tyto symboly Unie: vlajku, kterou tvoří dvanáct zlatých hvězd uspořádaných do kruhu na modrém pozadí, hymnu – úryvek z Ódy na radost, která pochází z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena, a heslo „Jednotná v rozmanitosti“. Vlajka se vyvěšuje ve všech prostorách Parlamentu a při oficiálních příležitostech. Začleněním pravidel pro užívání symbolů Evropské unie Evropským parlamentem do jednacího řádu vysílá Parlament silný politický signál.

Dne 9. května slaví Parlament Den Evropy. Navrhuji, aby Evropský parlament ke Dni Evropy každoročně pořádal soutěž určenou mladé generaci, která by měla ukázat, jak si mladí lidé představují budoucnost Evropy, a hlavně jak by k naplnění této budoucnosti chtěli přispět.

  Marios Matsakis (ALDE). - Pane předsedající, v pohoří Kyrenia v severní části evropského Kypru je k vidění obří, kilometr dlouhá turecká vlajka, nikoli vlajka EU. V podstatě celá severní část Kypru je plná tureckých, a ne evropských vlajek. To symbolizuje nejen jednotu EU, ale také rozdělení malého členského státu EU tureckou armádou.

Vzhledem k probíhajícím přístupovým jednáním mezi EU a Tureckem a k mírovým jednáním na Kypru by EU měla vyvíjet na tureckou vládu silný tlak, aby stáhla z Kypru svá vojska i příslušný symbol a aby nechala v této části EU svobodně vlát naši hrdou vlajku EU. Vlajka EU na Kypru symbolizuje jednotu. Turecká vlajka symbolizuje rozdělení.

Pomozme všichni vyvěsit co nejdříve na Kypru vlajku EU.

  Andrew Duff (ALDE). - Pane předsedající, přijde mi velice zvláštní – až tragické –, že symboly napadají lidé pocházející z bývalých komunistických států střední a východní Evropy. Pamatujeme si, jak vlajkami mávaly davy v Tallinnu, východním Berlíně a Budapešti. Pamatujeme si, jak zněla hymna u Braniborské brány. To nebylo vynucené ani předepsané jednacím řádem Parlamentu, ale vycházelo to ze srdcí a citů občanů. Symboly symbolizují naše důstojné hodnoty míru a solidarity.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, rád bych položil těm, kdo řekli, že vlajky a hymny patří státům, tuto otázku.

Město, kde žiji, má vlajku – madridskou vlajku – a oblast Madrid, kde žiji, má také vlastní vlajku a hymnu. Je to proto, že jsou to státy? Mají ambice být státem? Chtějí ti, kdo říkají, že vlajky a hymny jsou státními symboly, zrušit místní a regionální vlajky?

Rád bych, aby mi kolegové poslanci odpověděli.

  Předsedající. - Já mám doma vlajku svého ragbyového klubu!

  Richard Corbett (PSE). - Pane předsedající, k tomu, co řekl pan Méndez de Vigo, bych jen dodal, že vlajku a hymnu má i Mezinárodní olympijský výbor. Podle toho, co říkají britští konzervativci, docházím k závěru, že i Mezinárodní olympijský výbor je z povahy věci státem.

  Carlos Carnero González, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, rád bych nejdříve poděkoval všem, kdo v této rozpravě vystoupili, ačkoli je zřejmé, že s některými otevřeně nesouhlasím.

Symboly nezastupují pouze státy. V této fázi našeho vývoje symboly neztělesňují konflikt, boj nebo bitvy, jsou prostředkem, jak předat myšlenky a sjednotit lidi na základě hodnot. Právě to vyjadřuje naše vlajka, naše hymna, naše heslo a Den Evropy.

Mezivládní konference byla některými lidmi donucena vyjmout symboly ze Smlouvy proti vůli převážné většiny. Tato většina raději dál pracovala s klíčovými prvky ústavy, než aby se zaplétala do pastí, které jí kladli ti, kdo zpochybňovali nejen symboly, ale také potřebu prohlubovat politickou unii. Z toho důvodu vydalo 16 zemí včetně té mé prohlášení, v němž stojí, že pro ně je užívání symbolů běžná věc, je oficiální a navíc bychom je měli vítat.

Při kampaních před referendy, jejichž výsledkem bylo zamítnutí ústavy, nikdo symboly nezpochybňoval. Mluvme vážně – vzpomíná si někdo, že by velká část francouzských a nizozemských občanů hlasovala proti ústavě z toho důvodu, že obsahovala symboly Unie? Alespoň já si nevzpomínám, a to jsem se kampaně ve Francii aktivně účastnil. Řada lidí možná měla jiné společné důvody, nebo možná také ne, ale symboly důvodem nebyly.

Samozřejmě se cítím být Španělem, protože jsem Evropan, a Evropanem, protože jsem Španěl. To znamená, že když vidím vlajku své země vedle vlajky s dvanácti hvězdami, sílí ve mě přesvědčení, že obě jsou součástí mého života. Když vidím úřadujícího předsedu Rady vystupovat zároveň s francouzskou vlajkou i vlajkou Evropské unie, jsem také hrdý.

Nejvíc ze všeho jsem hrdý, že jsem stejně jako mnozí z vás sklízel potlesk, když lidé dostali humanitární pomoc nebo když si všimli našeho týmu pozorovatelů při volbách, poznali nás podle vlajky a tleskali jí. Byli bychom hloupí, kdybychom sami popírali, co jiní přátelsky a s radostí uznávají.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – Evropská unie se bezpochyby nalézá na křižovatce svého vývoje, kdy je nanejvýš důležité uvědomit si, že je třeba posunout se kupředu a řešit všechny současné složité otázky, které by mohly zbrzdit dynamiku procesu evropské integrace. Evropské symboly jsou v tomto procesu důležitým pojítkem pro vytvoření pozitivní identity na evropské úrovni, která bude doplňovat, nikoli nahrazovat, zavedenou identitu národní.

To, že v zamítnuté Lisabonské smlouvě chyběly symboly, bylo smutné vzhledem ke kritickému demokratickému deficitu, s nímž se Evropská unie nyní potýká. Ukázalo se, že tvrzení, že jejich zahrnutí do Lisabonské smlouvy by nebylo vhodné, bylo velice nerealistické, protože symboly by bezpochyby nijak neohrožovaly zásady, na nichž byla EU vybudována.

Abychom tedy v nadcházejících letech zvýšili podporu občanů a jejich oddanost Evropské unii, je nezbytné tyto symbolické prvky zachovat a upravit, abychom evropské orgány a rozhodovací procesy zavázali k zohledňování činitele zvaného „démos“.

  Glyn Ford (PSE). - písemně. – Podporuji návrh, aby byla v jednacím řádu oficiálně uznána naše evropská vlajka, evropská hymna Óda na radost, Den Evropy 9. května a heslo „Jednotná v rozmanitosti“. Tato podpora nijak neumenšuje mou oddanost a loajalitu k mé zemi, Anglii, kde jsem se narodil, vyrostl a kde nyní žiji.

Odmítám názor, že si člověk musí vybrat jen jednu oblast, k níž bude loajální. Já jsem hrdý, že jsem z oblasti Forest of Dean a že jsem Angličan a Evropan.

  Genowefa Grabowska (PSE), písemně. – (PL) Symboly skutečně vytvářejí citové pouto k organizaci nebo zemi, která je nám drahá. Když se díváme na vlajku nebo heslo, když posloucháme hymnu či když bereme do ruky mince, přímo se identifikujeme s konkrétní zemí nebo organizací. Evropská unie samozřejmě také má symboly této povahy, které napomáhají identifikaci a vytvoření citového vztahu.

Modrá vlajka s dvanácti hvězdami, Óda na radost z Beethovenovy Deváté symfonie, Den Evropy, který se slaví 9. května, a euro, které je oficiální měnou patnácti členských států, jsou zavedenými, známými a všeobecně přijímanými symboly. Původně to byly symboly Společenství a nyní se staly symboly Evropské unie. Spolu se sloganem či heslem Unie, které zní „Jednotná v rozmanitosti“, tyto symboly shrnují podstatu evropského projektu.

Jako členka Konventu velice lituji, že symboly Unie popsané v Evropské ústavě nikdy nevstoupily v platnost. Byly vnímány jako atributy pseudostátu, a proto byly vyňaty z textu Lisabonské smlouvy. Přesto ale věřím, že neztratily nic ze své povahy nebo své přitažlivosti pro evropské občany. Tyto symboly v sobě i nadále nesou hodnoty, na nichž je Evropská unie založena. Jsou výrazem pocitu sounáležitosti jejích obyvatel.

Je proto správné, že iniciativa k užívání evropských symbolů vzešla právě z Evropského parlamentu.