Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 22. října 2008 - Štrasburk

12. Dohoda ES-Bosna a Hercegovina o stabilizaci a přidružení – Dohoda ES-Bosna a Hercegovina o stabilizaci a přidružení (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je společná rozprava o

- zprávě (A6-0378/2008) paní Packové předložené jménem Výboru pro zahraniční věci o návrhu rozhodnutí Rady a Komise ohledně uzavření dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé (KOM(2008)0182 – C6 0255/2008 – 2008/0073(AVC));

- prohlášeních Rady a Komise – dohoda o stabilizaci a přidružení mezi ES a Bosnou a Hercegovinou.

  Doris Pack , zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, nedávno jsem se dočetla, že Bosna je sice stát založený s dobrým úmyslem, avšak nefungující. Země musí žít v podmínkách Daytonské dohody, která naštěstí ukončila v roce 1995 válku, ale obsahuje příliš málo na to, aby stát jako celek mohl fungovat, a příliš mnoho na to, aby ho nechala zaniknout.

Země má politickou třídu, která je jí jen pramálo užitečná, dojde-li na převzetí odpovědnosti. Politickou scénu v zemi ovládají dva politici, kteří se navzájem podmiňují jak dvě spojité nádoby. Jeden se chce vrátit do doby před rokem 1999; což jinak řečeno znamená, že chce rozdělení obou entit. Druhý chce učinit ze své entity stát ve státě.

Stát Bosna a Hercegovina však může fungovat pouze tehdy, dokáže-li každý přijmout skutečnost a uvědomit si, že ústavní reforma je možná pouze se souhlasem všech tří etnických skupin. Obě entity musí posílit úlohu státu jako celku. Všichni bosenští politici stojí tudíž před úkolem zahájit prostřednictvím příslušných institucí, zejména parlamentu, ústavní reformu a zajistit, aby se do tohoto procesu zapojila i občanská společnost.

Chorvatsko-muslimská federace by mohla sloužit jako příklad. Nefunkční sestava komunit, deseti kantonů a federální vlády nebyla její chyba, byl to nesmysl. Mají-li být splněny požadavky Dohody o stabilizaci a přidružení k EU, je nutno snížit úrovně politického rozhodování na nejnezbytnější míru a přiblížit je co nejvíce občanům.

Přibližně 167 ministrů se vším, co to s sebou nese, představuje pro stát tu největší zátěž. Soupeření obou zmíněných politiků a jejich stoupenců začíná mít fatální následky. Vyzkoušeným a osvědčeným způsobem, vzbuzováním obav a nedůvěry, proti sobě obracejí jednotlivé etnické skupiny. Předěl mezi etniky se nezmenšil, naopak se ještě rozšířil. Místo hledání společného řešení dodávek energie, vytváření funkčního společného trhu, budování lepšího systému obecného vzdělávání a provádění důvěryhodné politiky schopné přilákat do země investory určuje současnou politickou scénu hašteření politických stran a bezmezná nedůvěra.

Potřebuje Sarajevo stále ještě vysokého představitele? Už dlouhou dobu nevyužil svých rozsáhlých pravomocí. Z jeho příkazů si už nikdo nic nedělá, i kdyby snad nějaké chtěl vydat; můžeme se proto ptát, proč na jeho místo nenastoupí zvláštní zástupce EU, který by dbal o plnění podmínek EU, tak aby bosenští politikové mohli konečně zahájit nejdůležitější reformy nezbytné k tomu, aby země udělala krok vpřed.

Nečinnější nežli nyní by politici už ani nemohli být, dokonce ani kdyby odešel. Zbývá snad jen doufat, že až k tomu dojde, tak že se probudí a vezmou osud do svých rukou. EU se celé roky snažila vysvobodit zemi z její agónie pomocí finanční podpory a poskytování znalostí, výsledky ovšem nejsou nijak ohromující. Lidé, kteří se chtějí vrátit, nemohou a etnické rozdělení je v důsledku tohoto stále hlubší a hlubší. Neprůhledné privatizace a korupce, nedostatečná svoboda tisku v určitých částech země, zastrašování nevládních organizací: to vše způsobuje, že lidé ztrácejí odvahu a obracejí se k této zemi zády.

Po více než tři léta ovládala politickou scénu nekonečná debata o politické reformě, která skončila odhlasováním téměř bezobsažného návrhu zákona. EU se nicméně i tohoto stébla chytila a podepsala dohodu, aby tak bylo možné konečně pohnout s dalšími důležitými politickými projekty v zemi.

I my zde v Parlamentu podporujeme tento krok a očekáváme, že politikové této příležitosti využijí. Ráda bych ještě jednou zdůraznila, že Bosna a Hercegovina se může stát členem EU jedině jako jeden celek. Každý, kdo podrývá její funkceschopnost, si nepřeje dosažení tohoto cíle, ať už přitom říká cokoliv. Poslance tamějšího parlamentu mohu vyzvat jedině k tomu, aby si uvědomili svou úlohu a začali provádět politiku zaměřenou na blaho svých občanů.

  Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane komisaři, vážený pane Rehne, paní Packová, dámy a pánové, na začátku bych velmi rád poděkoval paní Packové za její kvalitní zprávu a za to, co zde právě řekla, protože mi tím umožnila, abych byl s ohledem na tuto obtížnou otázku stručnější.

Jak víte, Radě velmi mnoho záleží na tom, aby země západního Balkánu měly evropskou perspektivu, to mohu dnes potvrdit. Toto hnutí ve prospěch evropské integrace Balkánu vzešlo navíc z podnětu francouzského předsednictví, které tento cíl i nadále podporuje. K zahájení tohoto hnutí došlo v roce 2000, kdy se Evropské unii poprvé podařilo shromáždit všechny tyto země na záhřebském summitu a seznámila se s jejich vůlí stát se členy Unie.

Tuto perspektivu dnes mají všechny balkánské země a tato perspektiva je zárukou stability v oblasti a politického a hospodářského rozvoje každé z těchto zemí. Tato perspektiva má svůj smysl a má zvláště smysl zejména s ohledem na Bosnu a Hercegovinu, kterou jako zemi tohoto regionu – to vám jistě nemusím připomínat – nejvíce postihly konflikty, jež s sebou přinesl rozpad bývalé Jugoslávie. Dnes je ovšem tato země – jak jste zde, paní Packová, poznamenala – na rozcestí mezi přijetím evropské perspektivy s vyhlídkou na přistoupení k Evropské unii a uzavřeností do sebe na základě zpátečnické nacionalistické rétoriky.

Významný pokrok, jehož se podařilo v různých směrech dosáhnout během první třetiny roku 2008, umožnil Unii, aby učinila historické rozhodnutí, že přistoupí k podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení s Bosnou a Hercegovinou. Tato dohoda byla znamením toho, že politici této země jsou na základě své vůle a svého odhodlání schopni dosáhnout konsenzu a podniknout nezbytné reformy. Bylo přáním Rady uznat toto odhodlání podpisem této smlouvy v červnu, pakliže budou splněny čtyři podmínky. Tyto podmínky vám připomenu: dobrá celková spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii; reforma veřejného vysílání; zlepšení veřejné zprávy; a zahájení politické reformy.

Podepsání dohody i prozatímní dohody, k němuž došlo v Lucemburku dne 16. června, bylo velice důležitou fází ve vztazích mezi Unií a Bosnou a Hercegovinou. Mělo by zemi přinést čerstvý podnět pro její snahy o získání členství v Evropské unii. Tento podnět by měl být bez meškání využit.

Chtěl bych vám připomenout, že prozatímní dohoda vstoupila v platnost 1. července. Byl tak učiněn první krok, ale chci říci, že i tak jsme stále na začátku! Zbývá ještě mnoho práce. Právě to jsme s panem komisařem Rehnem, který je zde ve sněmovně rovněž přítomen, řekli představitelům této země, když jsme se s nimi setkali z kraje Valného shromáždění Organizace spojených národů a během setkání „trojky“.

V klíčových oblastech dohody a evropského partnerství je naším úkolem nejen upevnění pokroku, kterého již bylo dosaženo, nýbrž také, jak jste zde, paní Packová, zdůraznila, uspíšení reforem. Je krajně důležité, aby ta část reforem, která se týká právního státu, souladu s demokratickými pravidly a právě tak i záležitostí vztahujících se k reformě policie probíhala podstatně razantnějším způsobem, nežli je tomu dnes.

Nenechme si namluvit, že Bosna a Hercegovina má problémy týkající se rozdílu mezi politiky a veřejností, protože všechny průzkumy ukazují, že evropské snahy mají mezi obyvateli Bosny a Hercegoviny velice silný základ. O připojení k Evropské unii ve skutečnosti stojí více než 80 % obyvatel! Co tedy brání politikům Bosny a Hercegoviny, aby na tyto legitimní snahy lidu této země odpověděli?

Pokud jde o nás, tak v rámci Unie děláme, co je v našich silách, abychom tuto zemi podporovali hospodářsky i finančně, pomáhali jí dostat se vpřed, pomáhali jí v pokroku na cestě k bezpečnosti a pomáhali jí na cestě k modernizaci policejního sboru prostřednictvím policejních misí, které jsme tam vyslali spolu s misemi vojenskými.

Zkušenosti s posledním rozšiřováním – a tím skončím – ukazují, že úsilí vynaložené v souvislosti s evropskou agendou se vyplácí. Byl bych rád, aby političtí vůdci Bosny a Hercegoviny pochopili následující: Dohoda o stabilizaci a přidružení poskytuje pevný základ a páku pro rozhodné úsilí ze strany této země. Nepřestaneme jim být nápomocni, nicméně to, zač jsme byli odpovědni, to jsme splnili. Je na politicích této země, aby opravdu pochopili, jaké jsou jejich závazky a dostáli jim, a zaručili tak to, co je jedinou cestou, po níž se lze ubírat, totiž svou nezlomnou snahu o těsnější svazky s Evropskou unií.

PŘEDSEDAJÍCÍ: pan McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Olli Rehn, člen Komise. − Vážený pane předsedající, rád bych nejdříve poděkoval Doris Packové za její vynikající zprávu. Těší mne, že mám dnes příležitost s vámi diskutovat o Bosně a Hercegovině ve chvíli, která je pro tuto zemi a pro její evropské snahy rozhodující.

Podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení (DSP) letos v červnu znamenalo pro Bosnu a Hercegovinu významný krok vpřed. Společně se zahájením rozhovorů o vízové povinnosti byla tato dohoda jasným signálem pro lid této země, že jeho budoucnost leží v Evropské unii.

EU byla schopna parafovat DSP vloni v prosinci a podepsat ji v červnu, neboť hlavní političtí představitelé země dospěli díky společnému úsilí ke konsenzu ohledně hlavních podmínek, zejména policejní reformy. To je důkazem toho, že jak zde na to správně poukázal pan Jouyet, je-li politická vůle, lze učinit pokrok a krize je možné překonat.

Tento konsenzus však mezitím přestal platit a reformy byly zastaveny. Jedním z faktorů, které vedly k tomuto zhoršení, byla nacionalistická rétorika před místními říjnovými volbami. Politické problémy této země sahají nicméně mnohem hlouběji.

Vedoucím představitelům země chybí společná vize o její budoucnosti a neexistuje mezi nimi shoda o proevropských reformách, což vážným způsobem poškozuje její evropské vyhlídky. Ve většině politických otázek panuje otevřená neshoda, přičemž chybí vědomí naléhavosti či odpovědnosti, které by tuto patovou politickou situaci nutilo překonat.

Své vážné obavy jsem před pár dny během své návštěvy v Sarajevu sdělil předsednictví této země. Zdůraznil jsem, že Bosna a Hercegovina stojí nyní před úkolem přesunout na první místo své politické agendy reformy týkající se EU a řešit priority evropského partnerství, mezi něž patří budování státu a institucí.

Vaše usnesení dává vedoucím představitelům Bosny a Hercegoviny zřetelný signál, že mají pokročit s reformami a vrátit svou zemi zpátky na cestu do Evropy.

Má-li dosáhnout pokroku směrem k evropské integraci, musí být Bosna a Hercegovina rovněž schopna promlouvat jedním hlasem. Dalším lakmusovým papírkem schopnosti země vydat se na cestu evropské integrace je sčítání lidu. Všichni víme, že z hlediska EU jsou údaje vyplývající ze sčítání lidu zásadní pro sociální a hospodářské plánování a rozvoj a rovněž pro většinu politik Společenství.

Komise vydá své hodnocení situace v Bosně a Hercegovině ve zprávě o pokroku dne 5. listopadu. Stejně jako vy můžeme i my poukázat na skutečnost, že vedoucí představitelé Bosny a Hercegoviny mohou buď pokračovat i nadále ve svých sporech a zaostat za svými sousedy, anebo pokročit s reformou a pohnout se vpřed směrem k EU.

Vaše usnesení zdůrazňuje, že uzavření úřadu vysokého představitele (ÚVP) a posílení úlohy Evropské unie by mělo zůstat naším nejzazším cílem. Souhlasím.

Budoucnost ÚVP je záležitostí, o které musí rozhodnout Rada pro nastolení míru, je nicméně zcela jasně v zájmu Bosny a Hercegoviny, aby dospěla do stavu, kdy ÚVP již nebude potřebný, a uvolnila tak cestu k silnější přítomnosti EU a k realizaci evropské perspektivy této země. Řečeno jinými slovy to znamená, že zároveň s tím, jak se dostáváme do další fáze našich vztahů, musí Bosna a Hercegovina sama převzít veškerou péči o reformní proces, který je podmínkou její perspektivy v EU. Podepsání DSP, k němuž došlo letos v létě, představuje příležitost, kterou by neměla promarnit. Vedoucí představitelé Bosny a Hercegoviny stojí před úkolem dosáhnout takového stupně politického konsenzu, který umožnil pokrok směrem k evropské integraci v ostatních zemích západobalkánského regionu. Už jednou se jim to podařilo, jsou ho tedy schopni dosáhnout i nyní. Věřím, že naše zprávy dojdou jejich sluchu.

  Anna Ibrisagic, jménem skupiny PPE-DE. – (SV) Pane předsedající, v červnu tohoto roku podepsala Bosna a Hercegovina s EU Dohodu o stabilizaci a přidružení. Země tak učinila zásadní krok vpřed na cestě ke členství v EU, ještě zdaleka však nebyla vykonána všechna nezbytná práce. Úsilí EU nemůže a nemělo by ustrnout na víře, že všechno se nyní zařídí samo a automaticky. Je zde i nadále celá řada problémů. Nebyla dosud provedena ústavní reforma. Nevyřešená je stále otázka státního vlastnictví v Distriktu Brčko.

Je zjevné, že názory na to, kdy a jakým způsobem má dojít k uzavření úřadu vysokého představitele, se velmi rozcházejí, a to jak v samotné Bosně, tak i v rámci mezinárodního společenství. Pevně věřím, že uzavření tohoto úřadu nemůže být cílem samo o sobě. Tímto cílem by mělo být spíše splnění požadavků a podmínek, které byly Bosně uloženy Radou pro nastolení míru, aby tak bylo možné transformovat úřad vysokého představitele na úřad zvláštního zástupce EU. V souvislosti s tím a stejně tak i v souvislosti s řadou dalších problémů, s nimiž se Bosna potýká, je velmi důležité, aby mezinárodní společenství zaujímalo jednotný postoj. Domnívat se, že místní bosenské strany se budou samy schopny dohodnout dejme tomu na ústavních reformách, je naivní a řekla bych, že přímo nebezpečné.

Má-li být země schopna přiblížit se více EU, musí nová ústava umožnit vznik silného a společného státu. Politický dialog v Bosně ovšem o žádném takovém zájmu o dosažení tohoto cíle nijak nesvědčí. Je to právě tak nebezpečné jako se domnívat, že nyní, kdy se Bosně podařilo udělat přece jen určitý pokrok a mezinárodní vojenská přítomnost se postupně omezuje, může mezinárodní společenství polevit ve svém úsilí. EU na sebe naopak právě nyní bere ještě větší díl odpovědnosti. Opatření, jako je usnadnění cestování a studia v zahraničí spolu s pomocí v rozvoji demokracie a provádění nezbytných reforem, představují jen několik příkladů toho, ve kterých oblastech by EU mohla a měla být aktivnější.

Naše úsilí a způsob, jakým budeme zvládat situaci v Bosně v průběhu příštích několika měsíců a let, bude rozhodující nejen s ohledem na budoucnost a bezpečnost Bosny, ale také s ohledem na budoucnost a bezpečnost tohoto regionu jako celku.

  Libor Rouček, jménem skupiny PSE. Dohoda o stabilizaci a přidružení je první komplexní mezinárodní dohodou mezi Bosnou a Hercegovinou a Evropskou unií. Dohoda by měla ve svém důsledku usnadnit a urychlit přechod Bosny a Hercegoviny k plně fungujícímu právnímu státu a také k plně fungující ekonomice. Naplnění této dohody vytváří nezbytný předpoklad k budoucímu plnohodnotnému začlenění Bosny a Hercegoviny do Evropské unie. Rychlost, s jakou bude tato dohoda uvedena v život, však závisí především na společné vůli a ochotě občanů Bosny a Hercegoviny a jejich politických představitelů.

Dohoda je podepsána s Bosnou a Hercegovinou jako s celkem, ne s jejími jednotlivými entitami. Má-li se Bosna a Hercegovina jednoho dne stát členem Evropské unie, je v zájmu obou jejích entit, všech tří skupin, aby společně vytvořily společný fungující stát. Společné úsilí Bosňanů, Srbů a Chorvatů, jejich hlavních politických stran by proto mělo být zaměřeno na posílení správní kapacity země na všech úrovních. Důležitým krokem na této cestě je otázka příštího ústavního uspořádání. Mezinárodní společenství, včetně zástupců Evropské unie, může v tomto procesu nabídnout pomocnou ruku. Jakékoliv ústavní uspořádání však musí být výsledkem dobrovolné dohody obyvatel Bosny a Hercegoviny samotných. Důležité je podle mého názoru v procesu přidružení též posílení hospodářské výkonnosti země. A i zde je zapotřebí spolupráce obou entit s cílem vytvoření společného vnitřního trhu pro celou Bosnu a Hercegovinu. Situace, kdy by se země ucházela o členství ve společném evropském trhu a měla zároveň roztříštěný svůj trh vlastní, je nepředstavitelná. Na závěr bych chtěl ocenit zprávu Doris Packové a vyzvat také členské země Evropské unie k rychlé ratifikaci uzavřené dohody.

  Jules Maaten, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážený pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, zítra budeme hlasovat o usnesení o Dohodě o stabilizaci a přidružení mezi EU a Bosnou a Hercegovinou. Má skupina tuto dohodu podporuje, chceme nicméně, aby jí bylo využito k zajištění toho, že země provede reformy a modernizace v řadě klíčových oblastí.

Bosna není připravena na členství v EU, ani zdaleka ne. Je ještě hodně práce, kterou bude třeba v Bosně vykonat na poli státní správy a soudnictví. Větší pozornost by se také měla věnovat vyšetřování a odsouzení válečných zločinců a rovněž boji proti korupci a mezinárodnímu zločinu. A jak zde již bylo mnohokrát řečeno, ještě více je nutno řešit problémy s vnitřními strukturami, byrokracií a vnitřní spoluprácí.

Musím přiznat, že jsem byl na své poslední návštěvě v Sarajevu naprosto šokován nezodpovědností, s níž jsem se setkal na straně politiků této země. Pan komisař se této věci dotkl již dříve a také paní Packová věnovala tomuto aspektu ve své výborné zprávě značnou pozornost.

Člověk odchází s dojmem, že veškeré problémy, s nimiž se tato země potýká, jsou způsobeny vnějším světem, a že z vnějšího světa by tudíž měla také přijít veškerá řešení. Vypadá to jakoby za ten ping-pong, který si tam uvnitř mezi sebou na různých úrovních a v různých rozměrech hrají, mohl vnější svět, a bylo proto na nás, abychom to řešili. Tak to ovšem nefunguje. Není to jen v našem zájmu, aby se věci v Bosně daly do pořádku a aby nám Bosna na cestě ke svému evropskému údělu vyšla v ústrety, je to i v zájmu samotné Bosny.

Co považuji za pozitivní a nač bych zde rád upozornil, to je úsilí na straně všech možných podnikatelů, velkých i malých společností, které se tam snaží odrazit ekonomicky ode dna – i když je jim to vinou neexistujícího vnitřního trhu velmi stěžováno – nevládní organizace, které odstraňují všechny překážky, což se jim daří, a zejména ale přispění, jehož se této zemi dostává ze strany Evropy: v podobě evropských ozbrojených sil, které zde působí, v podobě vysokého představitele a v neposlední řadě v podobě práce Komise. Myslím, že Komise zde odvádí dobrou práci, takže mohu být díky tomu hrdý na to, že jsem Evropan.

  Gisela Kallenbach , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedající, ze všeho nejdříve díky zpravodajce za její spolupráci, která je jako obvykle vynikající. Toto usnesení by mělo vyslat zřetelný signál našim partnerům v Bosně a Hercegovině, jasné ‚ano‘ znějící napříč všemi stranami ve prospěch pokračujícího procesu evropské integrace, jasné uznání dosaženého pokroku, ale zároveň i jasné ‚ne‘ narůstajícím nacionalistickým nebo dokonce separatistickým trendům, jichž se dovolávají oficiální představitelé země, aby hájili svou pozici, přestože vedou k utrpení lidu.

Vážně míněné programy návratu uprchlíků byly po celá léta jen dohodou na papíře. Aktuální a politické vůle tyto programy prakticky realizovat se spíše nedostávalo. Právo a možnost návratu, programy usmíření a stíhání válečných zločinů na všech úrovních jsou základní podmínkou kýženého mírového, demokratického vývoje právního státu v této části Evropy. Rozhodujícím základem je nahrazení Daytonské dohody ústavou schválenou demokraticky zvolenými poslanci parlamentu Bosny a Hercegoviny a za účasti občanské společnosti, nikoli ústavou, kterou si mezi sebou upečou předáci politických stran.

Na Komisi se chci obrátit s jednou žádostí: přestaňte se držet prochozených cest a jednejte co možná nejpružnějším způsobem, aby bylo možné využívat fondy EU účinněji a lépe zaměřené. Dovolte mi, abych nakonec ještě oslovila členské státy s touto výzvou: postarejte se na důkaz své spolehlivosti o co možná nejrychlejší ratifikaci Dohody o stabilizaci a přidružení.

  Ryszard Czarnecki , jménem skupiny UEN. − (PL) Pane předsedající, je naší povinností uspíšit vstup Bosny a Hercegoviny do Evropské unie. Evropská unie má důvod k pocitu jisté viny za to, že mlčela, podnikala zahanbující nebo neadekvátní kroky, nebo za to, že vůbec nic nepodnikala, když se v 90. letech na Balkáně, mj. i v Bosně a Hercegovině, prolévala krev a tisíce lidí při tom přišlo o život. Z tohoto důvodu dnes musíme Bosně a Hercegovině pomoci a usnadnit jí cestu směrem k Unii, neztrácejíce přitom ze zřetele, že cesta do Bruselu je strmá a po hospodářské i národnostní stránce nikoli přímočará. Neměli bychom Sarajevo odradit, ale současně bychom měli pozorně sledovat počínání tamějších státních orgánů. Dejme bosenskému vozu zelenou. Doufejme, že Bosna nebude mít cestou žádnou nehodu a že my jako Unie nebudeme nuceni jim za to udělit trestné body, a zanechme přitom předsudků, bude-li vozidlo, které dorazí do Bruselu, stejné jako to, které vyjelo. Dejme lidem, kteří tam žijí, právo rozhodnout o jejich vlastní budoucnosti.

  Erik Meijer, jménem skupiny GUE/NGL. – (NL) Pane předsedající, po 16 let, které uplynuly od rozpadu Jugoslávie, je Bosna a Hercegovina i nadále protektorátem pod zahraničním dohledem za přítomnosti zahraničních ozbrojených sil. Mezi třemi národy, které v ní žijí, a hlavními politickými stranami, které je zastupují, panuje neshoda o struktuře budoucí vlády. Každá snaha ze strany Evropské unie takovouto strukturu vytvořit ztroskotala a ztroskotá i v budoucnu. Srbové, Chorvati a Bosňané si budou muset najít svou vlastní cestu. Každý, kdo si přeje udržet tuto Jugoslávii v malém pohromadě, bude muset hledat federální nebo konfederální řešení, které poskytne všem třem národům stejné postavení a ponechá jim jejich vlastní odpovědnost za vládu a vlastní území.

Má skupina podporuje dohodu o přidružení, která měla být podle našeho názoru schválena už mnohem dříve a bez požadavku administrativní reformy. Ve Výboru pro zahraniční věci navrhla má skupina pozměňovací návrhy zaměřené na nalezení dlouhodobých řešení, jimiž by byla pověřena každá dílčí jednotka státní správy, a na zajištění ochrany domácího hospodářství. Bylo by tak zajištěno rychlé ukončení působení Evropské unie ve všech domácích oblastech. Většina tato řešení zamítla a přeje si zůstat v Bosně. To bohužel znamená, že má skupina nemůže podpořit konečný výstup zprávy paní Packové.

  Bastiaan Belder , jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, dovolte mi začít obecnou poznámkou. Dvě nizozemské strany, které zastupuji, jsou velmi příznivě nakloněny evropským vyhlídkám pro Bosnu a Hercegovinu.

Mám dvě otázky pro Radu a Komisi. Minulou sobotu vyšel v nizozemském tisku článek s alarmujícím titulkem: ‚Bosna před výbuchem‘. Článek byl rozhovor s člověkem, který tam žije a je velmi dobře obeznámen s místními poměry, se skutečným znalcem bosenské situace. Chtěl bych se zeptat Rady a Komise, souhlasí-li s tímto poplašným signálem, že je Bosna skutečně před výbuchem, a to i s ohledem na to, jak je v této zemi rozšířené vlastnictví zbraně.

Druhá věc, na kterou bych chtěl upozornit, je podle mého mínění ještě vážnější. Strávil jsem určitou dobu čtením o fenoménu saláfismu a muslimském radikalismu v Bosně a Hercegovině, podporovaném vědeckým výzkumem, mj. i v mé vlastní zemi. Chtěl bych se zeptat Rady a Komise, jak pohlížejí na Bosnu jako na útočiště a operační základnu radikálních muslimů na Balkáně a v Evropě. Odborníci tvrdí, že evropské instituce tento vážný problém jednoduše přehlížejí. Na místě je proto opatrnost. Rád bych znal váš názor na tento problém. Je přece jen dost vážný: Bosna se má stát členem a s těmito radikálními muslimy… Jsou uvnitř i venku, jsou aktivní v členských státech EU včetně Rakouska, Nizozemska, Skandinávie – neměli bychom to brát na lehkou váhu. Ocenil bych vaši reakci na tuto otázku.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, domnívám se, že bychom měli být nanejvýš obezřetní a dobře si rozmyslet, je-li moudré dávat Bosně a Hercegovině vyhlídky na členství v EU. Před chvílí jsme slyšeli, že nebyla dosud splněna celá řada podmínek.

Přestože se jedná o věc zcela zjevnou, rád bych zmínil problém rostoucího islámského fundamentalismu v Bosně. Vychází stále více najevo, že saláfistické sítě se rozvíjejí s finanční a logistickou podporou ze Saúdské Arábie. Tyto sítě nepředstavují mírovou hrozbu pouze v samotné této zemi, ale ohrožují bezpečnostní rovnováhu celé Evropy.

Rád bych se proto připojil k otázce, kterou zde vznesl pan Belder. Mohla by Rada a Komise odpovědět na to, jaká se činí opatření na ochranu před šířením případných teroristických sítí do Evropské unie?

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, uzavření Dohody o přidružení je nepochybně věc dobrá pro obě strany – pro Evropskou unii i pro Bosnu a Hercegovinu – avšak pouze za určitých podmínek; a sice pouze tehdy, dojde-li k její rychlé ratifikaci a zejména pak ovšem budou-li rychle provedeny reformy – především reforma státní správy v Bosně a Hercegovině a reforma rozhodovacích postupů.

Všichni víme, že Daytonská dohoda na jedné straně přinesla mír; na straně druhé však vedla k vytvoření komplikované struktury s různými vládami a parlamenty, a to opět podle etnického klíče. Jinými slovy tu máme dalších deset kantonů a na to, aby v této zemi prošel azylový zákon, je potřeba přibližně 13 ministrů vnitra. Pokud jde o komplikovanost, tak je zdejší politický proces zřejmě zcela nepřekonatelný.

Tyto potíže se projevily během reformy policie. Trvalo několik let, než se podařilo odstranit všechny překážky a dostat se konečně k realizaci těchto policejních reforem, které jsou jednou z podmínek. Pro mě z toho plyne, že Bosna a Hercegovina musí najít vůli ke spolupráci nad původně stanovený rámec a reformy provést sama na všech úrovních.

Díky policejní reformě máme nyní lepší možnost provádět v Bosně a Hercegovině reálná opatření týkající se ochrany státní hranice, rozhodovat o přidělování víz a koordinovat boj proti organizovanému zločinu a obchodování s drogami a lidmi.

Má-li si stát Bosna a Hercegovina získat důvěru svých občanů, je nezbytná bezpečnost a stabilita. Z tohoto důvodu musí Bosna a Hercegovina z mého hlediska překonat vnitřní překážky, které zde stále existují. Evropská unie Dohodou o přidružení dokázala, že byla a je připravena pomoci, ale skutečný pokrok se musí dostavit ze strany samotné země.

  Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Pane předsedající, nejprve bych rád vyjádřil své srdečné díky paní Doris Packové za její zprávu a především pak za její opravdové úsilí. Rád bych také odmítl kritické poznámky některých poslanců, že na Bosnu a Hercegovinu bychom měli pohlížet výlučně z hlediska údajných či reálně existujících islámských teroristických sítí. Takové hledisko je naprosto nespravedlivé a je ostatně výmluvné, že náš kolega poslanec, který se Komise tázal, co lze v této záležitosti učinit, již ze sněmovny odešel. Tak vážný je pro něho tento problém.

Pan komisař Rehn rovněž řekl, že rok 2009 bude pro Balkán rokem rozhodujícím. Makedonie doufejme zahájí jednání, Chorvatsko jednání doufejme uzavře, Černá Hora, Srbsko a dokonce snad i Albánie získají statut kandidáta. Můžeme se proto sami sebe ptát, co se stane s Bosnou a Hercegovinou. Byla by to opravdu velká škoda pro spoustu lidí, kteří v této zemi usilují o dobrou věc, kdyby jim nebyla dána žádná příležitost, aby mohli jít dopředu.

Rád bych podtrhl, co zde řekla paní Packová: země musí začít být schopna fungovat. Jak zde již řekli někteří poslanci, země se nesmí stát rukojmím ani pana Dodika ani pana Silajdžiće ani nikoho jiného. Východiskem, a to i pokud jde o entity, musí být status quo, musí však dojít k uskutečnění reforem. Pro zemi musí být vytvořeny podmínky, které jí umožní, aby vstoupila do Evropské unie, přičemž není třeba podotýkat, že do Evropské unie může vstoupit pouze jako jeden celek.

Co se týče vysokého představitele, nemohu než souhlasit s tím, co zde již bylo řečeno. Problém není v tom, že by země už nepotřebovala někoho, kdo bude účinně dohlížet na její přípravy ke vstupu, tuto úlohu však pravděpodobně již nemůže vykonávat vysoký představitel, a měl by být proto nahrazen evropským zvláštním zástupcem. To je nyní úkolem Evropské unie, která jej musí splnit s podporou tohoto Parlamentu – jmenovitě s podporou paní Doris Packové a dalších, kteří se budou této zemi i nadále věnovat. Brzy uvidíme, že i tato země bude mít možnost vstoupit do Evropské unie.

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Návrat uprchlíků je záležitostí zásadního významu pro všechny země západního Balkánu, takže pozměňovací návrhy předložené paní zpravodajkou a paní Annou Ibrisagicovou týkající se návratu uprchlíků do oblasti Posávského kantonu (Posavina) mají moji plnou podporu.

Totéž platí o návratu uprchlíků ze všech komunit do všech ostatních oblastí Bosny a Hercegoviny.

Mají-li se naše výzvy a naše snahy setkat s úspěchem, musíme požadovat i další opatření a obzvláště pak investování do vytváření nových pracovních míst.

Uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby (IDP) se až příliš často vracejí jen dočasně a s jediným cílem: prodat svůj majetek a jít jinam. Odcházejí i z toho důvodu, že postrádají odpovídající zdravotní péči, nedostávají důchody, a z toho důvodu, že v místech, na která se vracejí, panují napjaté politické poměry. Odcházejí rovněž kvůli stále odkládané depolitizaci a reformě policie a kvůli obecnému nedostatku bezpečí.

Lidé odpovědní za válečné zločiny musí být propuštěni a vyloučeni z policejní služby. Z toho důvodu dala také ALDE podnět k tomu, aby byl 11. červenec vyhlášen mezinárodním dnem památky obětí genocidy v Srebrenici. Navrhované znění bylo doručeno minulý týden předsedkyní Matek obětí ze Srebrenice a sdružení Žepa. Pro jejich útěchu to opravdu potřebujeme.

  Johannes Lebech (ALDE). – (DA) Pane předsedající, pane komisaři, pane Jouyete, budoucnost Bosny spatřuji v Evropě. Nastolení míru a stability v této zemi se musí podařit a také se podaří, když se staletí jejich dějin spojilo, aby k tomu došlo. Zbývá však ještě dlouhý kus cesty. Nejlépe bývá ovšem začít s praktickými zlepšeními a spoluprací v souvislosti s řešeními zcela obecných a praktických každodenních problémů, jako je obchod, struktura policejních sborů, dodávky energie a zejména umožnění vnitřně vysídleným lidem, aby se opět vrátili domů. Je proto důležité investovat do mladých lidí. Musí získat víru v budoucnost této země. Je nutno zajistit příležitosti k dosažení dobrého vzdělání, včetně příležitostí praktických a vzdělávacích pobytů jak ve stávajících členských státech EU, tak i v sousedních zemích. Domnívám se, že je podstatné, aby mladí lidé na západním Balkánu sami sebe považovali za Evropany, neboť řešení budoucnosti této oblasti se nachází v evropském kontextu. Z hlediska EU musíme být připraveni tento proces podporovat a opakovat, že perspektiva, ze které je na něj třeba pohlížet, je členství v Evropské unii. Dohoda o stabilizaci a přidružení je užitečným nástrojem na této cestě. Bosenští obyvatelé a politici musí být aktivní a pozitivní, musí se stát našimi spoluhráči, má-li se naše společná naděje a vize úspěšně naplnit.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, i já bych se rád připojil k početné řadě kolegů poslanců, kteří zde již zcela právem vyjádřili své díky zpravodajce, paní Doris Packové. Máme v ní člověka, který, jak věříme, nemarní svůj čas a úsilí a kdo do této oblasti skutečně vkládá spoustu svého času a úsilí. Sdílím její radost i radost všech ostatních, kdo zde také řekli, že došlo k určitému pokroku, mj. v oblasti policejní spolupráce. To je důležité, neboť jedině tak se může reálný život držet v rozumných mezích.

Mám nicméně za to, že našim protějškům v Bosně a Hercegovině nesmíme přestat připomínat, že oni osobně a jejich strana mají před sebou stále ještě spoustu práce, ještě víc, než kolik se jí v řadě oblastí již podařilo vykonat. Vnitřní spolupráce a ochota ke spolupráci mezi etnickými skupinami je něco, co musíme bez ustání požadovat. Nechceme, aby si každý šel svou vlastní cestou. Důležitá je rovněž účast na regionální spolupráci v rámci západního Balkánu.

  Pierre Pribetich (PSE). – (FR) Pane předsedající, ti všichni žili v jednom z nejkosmopolitnějších měst Evropy, v Sarajevu. Sarajevo bylo svého času symbolem otevřené Bosny, kterou obývali Muslimové, Srbové a Chorvati.

Do toho slepě udeřil nacionalismus, který způsobil krveprolití mužů a žen a bez rozdílu zničil kulturní symboly, jako byla sarajevská knihovna – velmi bohatá knihovna – oběť lidského šílenství. To se stalo před velmi dlouhou dobou – před 16 lety.

Dovoluji-li si připomínat tyto tragické události, činím tak proto, abych ocenil dosažený pokrok, proto, abych dal perspektivu této dlouhé cestě k Dohodě o stabilizaci a přidružení. Každého by tudíž tato situace měla těšit. Je pravdou, že v zemi stále ještě působí 2 500 příslušníků jednotek Eurofor. Je pravdou, že v zemi dosud ovládané strachem z politické převahy jiné komunity představuje výsledek voleb do obecních zastupitelstev, které se konaly 5. října, opět další odraz převahy nacionalistických stran.

Gesto, jež dnes odpoledne učinil Evropský parlament, nicméně odráží jistou důvěru a budoucí uvolňování napětí, znovuobjevenou kulturní rozmanitost a ochotu přijímat národy, kteří tuto kulturní rozmanitost představují. Toto poselství naděje si dnes musíme připomínat, neboť nesmíme nikdy zapomenout na slova, která v této sněmovně pronesl prezident Mitterrand: ‚nacionalismus je válka‘.

  Metin Kazak (ALDE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, vítám podepsání této dohody, neboť přispěje k politické a hospodářské stabilitě, a to nejen v této jedné zemi, nýbrž na celém Balkáně. Zatímco Bosna a Hercegovina má za sebou krutou mezietnickou válku, uvádí se na druhé straně Bulharsko jako balkánský příklad moudrého postoje, který byla schopna zaujmout jeho občanská společnost, moudrého postoje, který umožnil usmíření. Svůj nemalý význam zde má vzdělání. Je proto nutné, aby se bosenské státní orgány zaměřily na vyučování míru. Kromě toho pak také musí podporovat dialog mezi kulturami a vyznáními, neboť jedině tak se lze vyhnout konfliktům mezi uprchlíky, lidmi, kteří se vracejí do své rodné země a místními obyvateli.

Musí se snížit úroveň nezaměstnanosti, čehož lze dosáhnout tím, že se bude přikládat větší význam školicím programům, a zabránit je rovněž třeba odlivu mozků z řad mladých lidí. Regionální spolupráce má zcela zásadní význam, jedná-li se o integraci státu do evropských struktur. Prioritou se musí stát zlepšení infrastruktury. Domnívám se, že zřízení oblasti volného obchodu by bylo prospěšné a mohlo by připravit zemi na přijetí evropských norem.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Nedávno jsem byl nějakou dobu v Kosovu a rád bych přitáhl vaši pozornost k paralelním jevům mezi situací v této zemi a v Bosně a Hercegovině. Evropská unie a většina jejích členských států, jak známo, uznala nezávislost Kosova, situace v této zemi je však velmi složitá, zejména v její severní části. Vznikly zde paralelní struktury a podmínky nedovolují, aby se prosadily síly hájící zákon a pořádek. Stále více se hovoří o možném rozdělení Kosova. Rád bych se zeptal jak pana ministra, tak pana komisaře: nepodobá se situace v Kosovu situaci v Bosně a Hercegovině? Pokud se nám nepodaří slepit dohromady rozlámaný státní model v Bosně a Hercegovině, co bude Evropská unie v takovém případě schopna dělat?

  Gisela Kallenbach (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, ráda bych využila této příležitosti k tomu, abych panu komisaři Rehnovi položila ještě jednu otázku. Mohl byste nás prosím zpravit o stavu prostředků na demilitarizaci a odzbrojení a na zajištění toho, že přebytečné zbraně budou dle zákona zničeny?

  Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, vážený pane McMillan-Scotte, pane komisaři Rehne, dámy a pánové, děkuji vám mnohokrát za tuto přínosnou a zajímavou rozpravu. Rád bych ještě jednou poděkoval paní Packové, která prokázala velikou aktivitu, která má velmi dobré znalosti o dané oblasti, která je nicméně také velmi často přímo na místě, která slyšela většinu vyjádření místních vedoucích představitelů – potřebujeme proto její spolupráci – a která se podílí na sblížení země s Evropskou unií, ovšem bez ústupků v hodnotových záležitostech.

Jak jsem řekl již dříve, podobně jako paní Packová sleduje i Rada s obavami politickou situaci v Bosně a Hercegovině, kterou zde již popsalo několik řečníků. Jak vy sama zdůrazňujete, ocitá se tato země nyní na rozcestí a uprostřed sporu, který se týká vztahů mezi ústředním státem a jednotlivými orgány a který, jak jsem řekl, se týká rovněž cesty, jež povede do Evropské unie. Političtí představitelé země musí převzít plnou odpovědnost za její rozvoj a musí tímto způsobem zajistit, aby se upevnila stabilita celého regionu.

Chci nicméně odpovědět na otázku, jež mi byla položena, a moje odpověď zní, že bezpečnostní situace zůstává klidná. Ani nezávislost Kosova ani zatčení pana Karadžiće nevyvolalo v zemi žádný neklid. Poté co uplynul termín voleb do místních zastupitelstev, jenž byl stanovený na 5. října, je nezbytné, aby Evropská unie vyvíjela do budoucna tlak na to, aby se Bosna a Hercegovina soustředila na svou evropskou agendu.

Reakce pana Svobody na povrchní srovnání mezi obavami z terorismu a multietnickým rázem Bosny a Hercegoviny byla naprosto správná. Tento multietnický ráz je přesně tím, co této zemi dává její bohatství a co by se mohlo stát jejím vkladem do Evropské unie. S ohledem na budoucnost bychom měli být velmi obezřetní, abychom nevzbudili dojem, že se Evropská unie přestala o Bosnu a Hercegovinu zajímat. Rád bych v této věci pana Czarneckého ujistil: Evropská unie musí vydat své rozhodnutí o budoucnosti úřadu vysokého představitele, ovšem s vědomím, že si nepřejeme ani předčasné uzavření tohoto úřadu bez stanovených podmínek ani umělé prodlužování jeho existence.

Co se týče otázky budoucnosti vojenské operace EUFOR Althea, nemůžeme její ukončení odkládat na neurčito. Unie bude muset tuto operaci přestrukturovat a ministři zahraničních věcí ji budou mít 10. listopadu na pořadu jednání Rady.

Abych na závěr ještě odpověděl na otázky několika dalších řečníků, chtěl bych říci, že situace Bosny a Hercegoviny musí být chápána v regionálním rámci. Naším cílem je umožnit celému tomuto regionu, aby dosáhl pokroku ve sbližování s Evropskou unií. V tomto ohledu je třeba zdůraznit řadu pozitivních výsledků.

Dobrým znamením je skutečnost, že Chorvatsko vstoupilo do aktivní fáze jednání. Fakt, že v Srbsku máme poprvé vládu, která má vážný zájem o vytváření těsnějších svazků s Evropskou unií a která zatčením pana Karadžiće dostála svému závazku, je velmi pozitivním výsledkem a jako takový zasluhuje uznání.

Vedoucí představitelé Bosny se musí přičinit o to, aby tím, že budou myslet stále jen na vyrovnávání účtů z minulých válek, nezůstali stát stranou tohoto vývoje. Stejně jako pan McMillan­Scott jsem i já v této sněmovně vyslechl projev Françoise Mitterranda. I já si na jeho slova pamatuji, je ale důležité překročit pole konfliktů, a to ve jménu týchž zásad, které zde tehdy president Mitterand zdůrazňoval.

Závěrem chci říci, že cílem reforem, které Evropská unie žádá, není pouze umožnit této zemi, aby si vytvořila těsnější svazky s Evropskou unií, ale především zajistit, aby všichni její obyvatelé měli prospěch z pokroku, k němuž se snažíme vybízet. Naprosto souhlasím s panem Maatenem. Není pochyb o tom, že můžeme být hrdi na to, že jsme Evropané, hrdi na to, co Komise a další instituce v Bosně a Hercegovině konají, aby této zemi pomohly na tu jedinou cestu, která má smysl, totiž na cestu sblížení s Evropskou unií a jejími hodnotami!

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych vám poděkoval za velmi zásadní a odpovědnou rozpravu o politické situaci v Bosně a Hercegovině. Chci vám rovněž poděkovat za širokou a silnou podporu, které se dostalo Dohodě o stabilizaci a přidružení uzavřené s touto zemí z vaší strany. Tato dohoda je skutečně zásadní podmínkou hospodářského rozvoje a politické stability Bosny a Hercegoviny jakož i jejích evropských cílů.

V dnešní rozpravě byla řeč hlavně o dvou otázkách, ke kterým bych se chtěl ještě vrátit. První je otázka právního státu a jeho základního významu pro fungování celé společnosti a hospodářství. Právní stát a právní jistota jsou základem evropského modelu. Pro Bosnu a Hercegovinu je to dnes ovšem další Achillova pata.

Přes určitý pokrok, kterého jsme si vědomi, zůstává organizovaný zločin a korupce i nadále vážným problémem v zemi a tyto problémy by se zde měly řešit přednostně.

Za druhé se jedná o ústavní reformu, která, jak všichni víme, je jak potřebnou, tak i choulostivou záležitostí. Ze strany Komise mohu říci, že počítáme spíše s ústavní evolucí než revolucí, jejíž provedení by mělo respektovat Daytonskou a Pařížskou mírovou dohodu. Komise nemá žádný konkrétní plán ústavní reformy v Bosně a Hercegovině, Evropská unie zde ovšem hraje roli zúčastněné strany.

My všichni jsme zúčastněnou stranou, která má zájem na ústavní reformě, v tom smyslu, že je zcela nezbytné, aby Bosna a Hercegovina byla schopna jako budoucí členský stát, jako kandidátská země promlouvat jedním hlasem, a že tato země potřebuje mít účinně fungující státní strukturu, instituční strukturu, která jí umožní provádět a prosazovat na celém území evropské zákony a pravidla. To je to, co občané chtějí a co si zaslouží.

Je na politických představitelích a občanech země, aby rozhodli, jakou ústavu chtějí, ale mohu vás ujistit, že Komise je ochotná ústavní reformě napomoci jak po odborné právní a ústavní stránce, tak finančně.

Bosna a Hercegovina dnes velmi stručně řečeno naléhavě potřebuje dostat se ze stávající patové politické situace, aby dosáhla vážnějšího pokroku směrem k Evropské unii. My to za ni udělat nemůžeme, ale můžeme dát občanům i vedoucím představitelům země najevo, že si přejeme a očekáváme jejich úspěch a že mají v tomto mezidobí naši podporu. Komise i já budeme tudíž pokračovat v práci spolu s předsednictvím, s panem Javierem Solanou, s Evropským parlamentem a všemi našimi partnery a zúčastněnými stranami, abychom posílili naši účast, a rok 2009 se tak nakonec přece jen stal rokem západního Balkánu a rovněž rokem, ve kterém Bosna a Hercegovina učiní pokrok směrem k Evropské unii.

  Doris Pack , zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, chtěla bych našemu kolegovi poslanci, který zde již není, a snad i panu Belderovi říci, že zde musíme být opatrní: neměli bychom lokalizovat hrozbu terorismu do Bosny a Hercegoviny. Je možné i přehánět, ale toto přehánění jen nahrává extrémistům a nacionalistům. Vzpomínám si, že to bylo přesně takovéhle přehánění, které pan Milošević dokázal obrátit stejným směrem, jakým obracel všechno ostatní. Na to bychom neměli zapomínat.

Cesta do EU obnáší krom jiného rozhodný boj proti korupci, proti organizovanému zločinu, za transparentnost privatizace a za vytváření společného trhu včetně trhu energetického. Jedině politici, kteří tyto věci skutečně chtějí a podle toho sami také jednají, zasluhují důvěru svých občanů a důvěru Evropské unie. Těm druhým bychom měli čas od času dát červenou kartu. To je jediná věc, které tam rozumí.

Někdy s hrůzou sleduji, že se na tom rozcestí, o němž zde mluvil pan komisař Rehn, Bosna a Hercegovina vydává na cestu izolace. Země, s nimiž Bosna a Hercegovina sousedí – jak řekl pan Swoboda – dosáhnou cíle pravděpodobně rychleji, a je z toho důvodu naším úkolem, abychom Bosně a Hercegovině nepřestávali pomáhat v nalezení té správné cesty a poté, co budou splněny stanovené podmínky, i v jejím vstupu do Evropské unie. Stabilita Bosny a Hercegoviny, která leží uprostřed Evropské unie, je i naší stabilitou.

Někdy si přeji, aby i politici v Bosně a Hercegovině probděli tolik nocí jako já, když přemýšlí o své zemi. Snad by pak začali odvádět lepší práci.

  Předsedající. − Obdržel jsem jeden návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 23. října 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Dragoş Florin David (PPE-DE), písemně. – (RO) Rád bych předně poblahopřál paní Packové k jejímu úsilí, s nímž se věnovala nelehkému úkolu, jímž bylo vytvoření tohoto návrhu usnesení. Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé dokládá odhodlání EU hrát i nadále důležitou roli v balkánském regionu a přispívat k politické, hospodářské a sociální stabilitě oblasti.

Tato dohoda nabízí Bosně a Hercegovině novou vyhlídku hospodářského rozvoje a zejména pak nových příležitostí k evropské integraci, jejíž přínos pro region spočívá nejen ve stabilitě, ale také v navázání nových hospodářských styků, a představuje tak důležitý krok směrem k integraci s evropským trhem.

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. — Vítám nedávné podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení s Bosnou a Hercegovinou. Rozšiřování EU na západní Balkán je dalším klíčovým krokem ve sjednocování Evropy a budování jistoty, že v tomto regionu nebude již nikdy docházet k eskalacím násilí, jak tomu bylo v minulosti.

Naléhavě proto vyzývám orgány Bosny a Hercegoviny, aby přistoupily k důslednému a transparentnímu provádění reforem, a zajistily tak rychlou integraci s EU.

S obavami sleduji pokusy některých regionálních politiků směřující k destabilizaci země a vyzývám EU, aby projevila svou politickou vůli a své závazky ve vztahu k Bosně a Hercegovině a předcházela jakýmkoliv etnickým nebo náboženským konfliktům.

S ohledem na to, že pro občany Bosny a Hercegoviny představuje stále ještě velký problém získání víz do EU, vyzývám Komisi, aby pokračovala v dialogu a učinila, co je v jejích silách, aby uskutečnila stanovené plány, a mohlo tak co nejdříve dojít k zavedení bezvízového styku s Bosnou a Hercegovinou. Navrhuji, aby členské státy minimalizovaly byrokratické překážky provázející podávání vízových žádostí a zavedly zjednodušený systém pro udělování víz studentům a představitelům občanské společnosti.

  Dumitru Oprea (PPE-DE) , písemně. – (RO) Hovoříte-li zde o Bosně, mluvíte ve skutečnosti o jedné z dalších stránek z historie dlouhého utrpení Balkánského poloostrova. Válka v Bosně zničila více než 75 % země, zapříčinila smrt více než 200 000 lidí a zůstalo po ní 1,8 milionu uprchlíků.

K podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení s EU došlo po 13 letech od skončení války. „Smlouva otevírá občanům Bosny a Hercegoviny cestu k budoucí prosperitě a zároveň vyzývá bosenské politiky, aby minulost už nechali za sebou a vyšli vpřed,“ prohlásil při jedné příležitosti Sven Alkalaj, ministr zahraničních věcí této země. A k tomu, aby se vydali tímto směrem, mají nepochybně dobrý důvod. Stačí pomyslet na Sarajevo, které svého času, v roce 1984, hostilo zimní olympijské hry, na starobylý mostarský most, který je na seznamu památek světového dědictví UNESCO, na Kravické vodopády, na Národní park Sutjeska nebo na pohoří Jahorina či Bjeslanica, kde se konala některá olympijská utkání – tolik lákavých míst, kam lze v Bosně a Hercegovině cestovat. Je to ovšem také země, která mj. stojí před úkolem zrychlení tempa svých reforem státní správy a nediskriminačního přístupu.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ WALLIS
Místopředsedkyně

(1) Viz zápis.