Пълен протокол на разискванията

Понеделник, 17 ноември 2008 г. - Страсбург

22. Еднакво заплащане за мъже и жени (разискване)

  Presidente. − L'ordine del giorno reca la relazione di Edit Bauer, a nome della commissione per i diritti della donna e l'uguaglianza di genere, recante raccomandazioni alla Commissione sull'applicazione del principio della parità retributiva tra donne e uomini (2008/2012(INI)) (A6-0389/2008).

  Edit Bauer, spravodajkyňa. − Rozdielne odmeňovanie mužov a žien nie je novým problémom. Vyše päťdesiat rokov má článok Rímskej zmluvy, ktorý zakázal diskrimináciu v odmeňovaní mužov a žien, ale od roku 1975 máme platnú smernicu 117, ktorá prikazuje členským štátom uplatňovať princíp rovnakého odmeňovania za rovnakú prácu. Samozrejme nie každý rozdiel v odmenách je výsledkom diskriminácie. Podľa zákona veľkých čísiel však pretrvávajúce rozdiely v hodinových hrubých mzdách nie sú zdôvodniteľné.

Od roku 1995 do roku 2006 sa podľa Eurostatu rozdiely na báze hodinových zárobkov znížili zo 17 na 15 %, a to za podmienok, že dnes už väčšinu absolventov univerzít tvoria ženy.

Síce trend je klesajúci, ale nie priamočiary. Podľa štúdie dublinskej nadácie v roku 2007 v štyroch krajinách Európskej únie tieto rozdiely dokonca narástli. Ak by sa rozdiely v zárobkoch znižovali existujúcim tempom a nenarastali by z času na čas, vyrovnali by sa možno po viac ako ďalších sedemdesiatich rokoch.

Môžeme sa zhodnúť na tom, že existujúca legislatíva v danej oblasti asi je málo efektívna. Dôvody existencie rozdielov v odmeňovaní sú rôzne. Sú systémového i individuálneho charakteru. Sektorálna, vertikálna a horizontálna segregácia, klasifikácia povolaní, podmienky zosúlaďovania rodinného a pracovného života a stereotypy tiež hrajú významnú úlohu v pretrvávaní rozdielov v odmeňovaní, ktoré sa neskôr pretransformujú do rozdielov v penziách a v konečnom dôsledku vyúsťujú do toho, čomu hovoríme, že chudoba má ženskú tvár.

Rozdiely v odmeňovaní majú aj individuálny rozmer. Podľa analýzy Komisie tieto narastajú s vekom, dobou zamestnanosti a vzdelaním. Navyše štatistiky hovoria o tom, že u mladých ľudí sú rozdiely minimálne. Objavia sa až po narodení prvého dieťaťa a návrate ženy z materskej dovolenky.

Vo vzťahu k demografickej kríze, ktorej čelíme, tento problém okrem toho, že je vážnym faktorom ekonomickej súťaže, otvára hlboký morálny problém, ktorý tiež nie je možné prehliadať.

Otázka dnes stojí tak, čo môže Európsky parlament urobiť pre riešenie tejto záležitosti. Na jednej strane je pretrvávajúci problém, na druhej legislatíva, ktorá je málo účinná. Pritom, samozrejme, musíme mať na zreteli, že dôvody spôsobujúce rozdiely sú ďaleko za hranicami legislatívy.

Európsky parlament však má v rukách iba jeden prostriedok – legislatívu. V tejto záležitosti teda každý zúčastnený má svoju zodpovednosť, naša je v tom, či dokážeme vyslať signál, že chceme dokonalejšiu a účinnejšiu legislatívu v záujme nastolenia spravodlivejších pomerov na trhu práce.

PRZEWODNICZY: MAREK SIWIEC
Wiceprzewodniczący

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, Komise vítá tuto zprávu z vlastního podnětu týkající se zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy a blahopřeje zpravodajce ke kvalitě její práce.

Komise stejně jako Parlament považuje 15% rozdíl v odměňování žen a mužů v dnešní Evropě za nepřípustný. Samozřejmě musíme být opatrní a přihlížet ke skutečnosti, že tento ukazatel srovnává poměrné rozdíly v hrubém hodinovém výdělku žen a mužů v rámci hospodářství jako celku. Neměří se jím tedy pouze přímá a nepřímá diskriminace, jde o ukazatel všech souvislostí a všech znevýhodnění, jimiž ženy trpí, než vstoupí na trh práce, a po celou dobu své profesní dráhy.

Sdělení Komise z července 2007 uvádí, že právní předpisy Společenství byly při odstraňování přímé diskriminace účinné – tedy v případech, kdy je odměna za stejnou práci u ženy nižší než u jejích mužských kolegů. Byly však méně účinné při zajišťování toho, aby byla dodržována zásada stejné odměny za práci stejné hodnoty.

Komise došla k závěru, že na základě podrobné analýzy by bylo možno zvážit změny právních předpisů Společenství s cílem zajistit především to, aby systémy pro stanovování odměn přímou i nepřímou diskriminaci na základě pohlaví vylučovaly.

Komise oznámila, že v roce 2008 posoudí právní předpisy Společenství z hlediska jejich významu pro otázku rozdílu v odměňování a že navrhne potřebné změny. Zmíněná podrobná analýza právě probíhá a já nemohu její výsledky předvídat. Aby zajistila její kvalitu, využívá Komise externích odborných konzultací a rozsáhlých a podrobných znalostí a poznatků vnitrostátních subjektů zabývajících se rovností mužů a žen.

Předběžné výsledky této studie budou projednány na semináři v první čtvrtině roku 2009, na němž mají být přítomny všechny zúčastněné subjekty, včetně členských států, odborníků v právní oblasti, vnitrostátních subjektů zabývajících se rovností žen a mužů, sociálních partnerů a občanské společnosti.

Stanovisko Parlamentu je v tomto procesu rozhodující. Skutečnost, že jeden z orgánů podílejících se na vytváření právních předpisů vyjádřil jasné stanovisko, že dané právní předpisy je třeba urychleně změnit, je významná. Důležité je také to, že praktická doporučení Parlamentu ohledně změn jsou spojena s oblastmi, jež hlavní zúčastněné subjekty označily za problematické, jako je průhlednost odměňování a hodnocení práce a sankce.

Závěrem: sdílíme názor Parlamentu, že tak velký rozdíl v odměňování žen a mužů v Evropě je nepřijatelný. Komise shledává, že je vhodná doba dokončit analýzu a hodnocení a stanovit další postup, který by vedl k co nejkonkrétnějším výsledkům.

  Donata Gottardi, relatrice per parere della commissione per l'occupazione e gli affari sociali. − Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, sono davvero orgogliosa del lavoro che si fa in questo Parlamento e della capacità di impiegare le competenze di proposizione legislativa già riconosciute.

La relazione che stiamo per votare tocca un punto fondamentale, un principio fondamentale dell'ordinamento europeo: il principio della parità retributiva tra lavoratrici e lavoratori. Non è solo un principio fondamentale, è anche il primo, quantomeno in ordine di tempo, tra i principi di parità. Sappiamo che era già contenuto nel trattato di Roma, sappiamo che è stato applicato fin dalle primissime sentenze della Corte di giustizia europea, che è regolato già da una direttiva del 1975 e che è stato riregolato al momento della sua rifusione nel 2006, che è oggetto di analisi e ricerche ricorrenti, come è stato ricordato adesso anche dal Commissario, e di costanti richiami alla sua applicazione.

Perché allora tornare ad occuparsene così diffusamente e profondamente oggi? Ci sono molti motivi: innanzitutto perché rifiutiamo di accettarne la disapplicazione diffusa, testimoniata appunto da tutti i dati statistici, e poi pensiamo che le troppe ingiustizie subite dalle donne, in tutti i paesi dell'Unione europea e in tutte le professioni, in tutti i livelli, in tutti i settori vadano assolutamente contrastate, e per farlo, appunto, non bastano di tutta evidenza gli strumenti di cui disponiamo, altrimenti in tutto questo tempo saremmo riuscite ad invertire davvero questa situazione.

E perché pensiamo che occorra prendere sul serio i divari retributivi e soprattutto non considerarli un semplice accidente nel percorso lavorativo delle donne. E allora, cosa chiediamo: chiediamo alla Commissione una specifica, un'apposita direttiva sui differenziali retributivi di genere, ma non ci limitiamo a questo, non ci limitiamo a chiedere una direttiva, inviamo alla Commissione precise raccomandazioni. Abbiamo costruito un ponte per traghettare verso un cambiamento reale e pensiamo che questo ponte possa essere ben saldo se poggiato su ben otto piloni.

Innanzitutto, vogliamo disporre di una definizione di discriminazione retributiva, non ci basta guardare solo alla retribuzione lorda oraria, perché questa ci parlerebbe di una discriminazione diretta e questa discriminazione diretta effettivamente è già stata superata. E non è un caso, se poi tutte le indagini guardano oltre, si spingono verso il lavoro a tempo parziale, si spingono a considerare le segregazioni dirette, indirette, le discriminazioni e le segregazioni orizzontali e verticali.

Chiediamo dati comparabili, effettivi, coerenti e completi. Si incontrano troppo spesso dati manipolati o coperti, agevolati da sistemi di classificazione del personale, da un'organizzazione del lavoro rivolti al passato e contrassegnati da stereotipi. Pensiamo che gli organismi di parità possano svolgere un ruolo determinante duplice nella lotta alle discriminazioni, nella sensibilizzazione e nella formazione rivolta agli stessi attori giudiziari e alle parti sociali.

Puntiamo a introdurre specifiche sanzioni, sapendo però che occorrono anche azioni e misure di prevenzione, occorrono azioni positive e occorre l'integrazione, quindi il mainstreaming. Spero che in plenaria accoglieremo il testo nella sua completezza, perché quanto più preciso e dettagliato è il lavoro che consegniamo alla Commissione, tanto più guadagneremo in efficace tempestività. Ed è questo l'augurio: non basta dire o scrivere parità retributiva, vogliamo renderla effettiva.

  Anna Záborská, za skupinu PPE-DE. – Úprimne blahoželám pani Bauer k navrhovanému textu. Ako povedala pani Bauer, téma, ktorú prerokovávame, je rovnako stará ako Rímska zmluva. Za päťdesiat rokov sa zmenilo len málo.

Otázka rovnakej odmeny za rovnakú prácu pre ženy a mužov sa s pozoruhodnou pravidelnosťou objavuje hlavne v období volieb. Ak Výbor pre práva žien a rodovú rovnosť navrhuje sankcie pre podniky, ktoré nerešpektujú základný princíp odmeňovania, namieta sa princípom subsidiarity, akoby tento oprávňoval k jeho nerovnosti.

Minulý týždeň som sa zúčastnila ministerskej konferencie v Lille. Ocenila som snahu francúzskeho predsedníctva hovoriť o tejto téme, ale konštruktívna odozva na riešenie zo strany členských štátov bola minimálna. Štatistiky ukazujú, že nerovnosti v odmeňovaní u žien sa objavujú hlavne po narodení prvého dieťaťa.

Národné a európske politiky zosúladenia zodpovednosti za rodinu a profesionálnych ambícií by nemali dopustiť nové rozdiely medzi zamestnancami, ktorí majú rodinné povinnosti, a slobodnými prípadne bezdetnými, ktorí tieto povinnosti nemajú. Toto je v prvom rade otázkou modelu spoločnosti, ktorý hľadáme.

Ja navrhujem, aby sme vytvorili koalíciu s priemyselnými podnikmi. Kým ich riaditelia nebudú našimi prvými partnermi v nastoľovaní rovnosti odmeňovania, naše správy zostanú len na papieri.

  Lissy Gröner, im Namen der PSE-Fraktion. – Herr Präsident! Ich wundere mich, dass die Frauen immer noch so viel Geduld mit uns haben. Seit fünfzig Jahren reden wir über die Lohnunterschiede, und nichts Wesentliches hat sich geändert. Die Zahlen sprechen eine deutliche Sprache: 15% weniger für die gleiche Arbeit. Dadurch wird den Frauen ihr gerechter Lohn vorenthalten, d. h. anders herum gesagt, dass Frauen ein Viertel länger arbeiten müssen, um das gleiche Geld zu verdienen. Wo sind wir denn in der Europäischen Union?

Die Mitgliedstaaten müssen hier mehr tun, und ich danke Kommissar Špidla, dass er unsere Vorschläge hier im Parlament aufgreift und legislativ aktiv werden möchte. Anders geht es offensichtlich nicht. In Deutschland, eines der ganz großen Mitgliedstaaten der Europäischen Union, beträgt der Lohnunterschied 23% in der Privatwirtschaft. Das ist unerträglich, und wir sind eins der Schlusslichter in der EU.

Wir wissen genau, dass es in Frankreich und in Skandinavien positive Maßnahmen gibt. Da geht es ja auch. Wir fordern die Sozialpartner auf, tätig zu werden, und die Sozialdemokratische Fraktion fordert Transparenz in den Unternehmen, damit Lohnzusätze deutlich gemacht werden und in die öffentliche Bewertung einfließen, damit man das nachvollziehen kann. Regelmäßige Lohn-Audits können Misserfolge oder Erfolge bei der Bekämpfung der Lohndiskriminierung deutlich machen.

Ich glaube, ein Gesetz für die Privatwirtschaft wird in Deutschland unumgänglich sein. Wir müssen mehr Druck auf die Mitgliedstaaten ausüben, dass endlich auch ein gesetzlicher Mindestlohn eingeführt wird, damit ein existenzsicherndes Einkommen für Frauen die Selbstverständlichkeit wird, weil das der beste Garant gegen Altersarmut ist.

Ich fordere allerdings – um diese Klarheit im Bericht von Frau Bauer zu erhalten – die EVP-Fraktion auf, ihre Streichungsanträge zurückzuziehen, die den Bericht wieder verwässern würden. Bleiben wir bei der klaren Sprache, die er jetzt hat!

  Siiri Oviir, fraktsiooni ALDE nimel. – Lugupeetud volinik, president, kolleegid. Raportöör proua Bauer ütles, et vaesusel on naise nägu. Ka mina pean kordama, et juba aastal 1957 sisaldas Rooma lepingu artikkel 119 põhimõtet, et naised ja mehed peaksid saama võrdse töö eest võrdset tasu. Täna, aastal 2008, aga teenivad naised Euroopa Liidus keskmiselt 15 protsenti vähem kui mehed, minu koduriigis Eestis lausa 25 protsenti vähem.

Palgaerinevus mõjutab oluliselt naiste olukorda majanduslikus ja ühiskondlikus elus nii aktiivse tööea jooksul kui ka pärast seda. Samuti süvendab see naiste sattumist vaesusriski, eelkõige üksikvanemaga peredes. Tihti muutub palgaerinevus pärast aktiivse tööea lõppu naiste ja meeste pensioni erinevuseks. Üksik naispensionär elab sageli vaesusriskis.

Sellest tulenevalt tervitan raportis väljakäidut, et Euroopa Komisjonil tuleks 31. detsembriks 2009 esitada õigusakti ettepanek meeste ja naiste võrdse tasustamise põhimõtetega seonduvate kehtivate õigusaktide läbivaatamise kohta. Liiga palju ja liiga pikka aega oleme vastu võtnud õigusakte, aga tulemused ei ole kiita.

Nagu on näidanud aeg, siis pelgalt Euroopa Liidu õigusaktidega me seda probleemi ei lahenda. Oluline väljund probleemi lahendamisel on teema tähtsustamine poliitilistes tegevuskavades. Ainult tõhus poliitikate segu, mis hõlmab paremate ja tõhusamate õigusaktide kõrval ka vastutaja määratlemist, annab võimaluse see probleem ükskord ka positiivselt lahendada.

Tänan raportööri väga õigete aspektide väljatoomise eest raportis ja tänan teid mind kuulamast.

  Hiltrud Breyer, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident! In der Tat, 50 Jahre nach Abschluss der Römischen Verträge sind wir bei der Gleichstellung der Frauen auf dem Arbeitsmarkt leider nicht weitergekommen. Es gibt alarmierende Zahlen: 80 % der Teilzeitbeschäftigten sind Frauen, und nur 57 % der Frauen sind beschäftigt im Vergleich zu 72 % der Männer. Auch die Lohnungleichheit ist seit 2003 gleich geblieben und hat sich seit 2000 nur um ein Prozent geändert. Das sind alarmierende Zahlen, die wir hier alle beklagen. Wir haben auch angesprochen, dass Frauen doppelt bestraft werden, denn diese Lohnungleichheit setzt sich ja in unterschiedlichen Rentenansprüchen und unterschiedlichen Sozialstandards fort, und wir haben auch ein Steuer- und ein Sozialsystem, das Frauen nachhaltig bestraft, denn beispielsweise werden unverheiratete Paare und Zweifachverdiener über viele Steuersysteme, wie beispielsweise in Deutschland, nach wie vor benachteiligt.

Die Kommission hat angekündigt, es wird Legislativvorschläge geben. Warum kommen sie so spät? Warum sind alle diese Jahre gerade in ihrer Legislativperiode verstrichen, ohne dass es in diesem Bereich Vorschläge gibt? Wir im Parlament haben uns bereits für Vorschläge ausgesprochen. Die Quote: Wir haben gesagt, es soll gesetzliche Vorgaben geben. Wir haben auch Mitgliedstaaten, die wie Schweden Zielvorgaben geben und mit einem Zeitrahmen dazu. Warum nutzen wir das nicht, dass wir genau diese Gender-Vorgaben geben, um Mitgliedstaaten dazu zu bringen, Anstrengungen zu machen, dieses beschämende Lohngefälle zu beseitigen. In Deutschland – es ist bereits angesprochen worden – nehmen wir den traurigen drittletzten Platz ein mit einem beschämenden Lohngefälle von 23 %. Wir müssen auch klarmachen, dass ein gesetzlicher Mindestlohn dazu führen wird, dass es gerade in Branchen, in denen vorwiegend Frauen beschäftigt sind, zu Veränderungen kommen wird. Aber wir müssen auch den Mut haben, deutlich zu machen, .....

(Der Präsident entzieht der Rednerin das Wort.)

  Ilda Figueiredo, em nome do Grupo GUE/NGL. – A desvalorização do trabalho através da prática de baixos salários continua a ser uma das formas mais utilizadas pelo capitalismo para aumentar a exploração dos trabalhadores, atingindo de forma particular as mulheres trabalhadoras, o que também significa uma desvalorização da maternidade.

Não é admissível que mais de 30 anos depois de uma directiva sobre a igualdade de remunerações entre homens e mulheres se mantenham níveis elevados de discriminação. Sobretudo discriminações indirectas, resultantes da precariedade do trabalho que atinge sobretudo as mulheres e os jovens. Nalguns países, como Portugal, onde o desemprego é muito elevado, aumentaram as disparidades salariais médias entre homens e mulheres, ultrapassando os 25% no sector privado e contribuindo para que a pobreza tenha rosto feminino, incluindo nas reformadas.

É preciso que a Comissão Europeia e os Estados-Membros tomem as medidas que se impõem para valorizar o trabalho, superar diferenças salariais e os estereótipos ligados às tarefas e aos sectores de actividade que sempre discriminam as mulheres. É preciso valorizar as profissões e actividades onde predominam mulheres, designadamente em sectores do comércio e serviços e em diversas indústrias.

A realidade demonstra que o agravamento do desemprego fragiliza os direitos das mulheres, intensifica a exploração dos trabalhadores e aumenta as discriminações.

Assim, insistimos numa outra política, que dê prioridade ao emprego com direitos, à luta contra as discriminações, à defesa da maternidade e da paternidade como valores sociais fundamentais.

Por isso, apoiamos este relatório, para o qual contribuímos com algumas alterações, destacando-se a importância que atribuímos à negociação e à contratação colectivas no combate à discriminação das mulheres, nomeadamente em matéria de acesso ao emprego, salários, condições de trabalho, progressão na carreira e formação profissional.

  Urszula Krupa, w imieniu grupy IND/DEM. – Panie Przewodniczący! Projekt sprawozdania dotyczący zasady równości wynagrodzeń dla kobiet i mężczyzn zawiera słuszne dane dotyczące równego wynagrodzenia za pracę jednakowej wartości. Równouprawnienie w wynagrodzeniach jest konieczne, podobnie jak odpowiednie opłacanie miejsc pracy zdominowanych przez kobiety ze względu na ich predyspozycje psychofizyczne.

Siła oddziaływania regulacji zapisanych już przecież w wielu bezsensownie mnożonych dokumentach jest na pewno zależna od skutecznego egzekwowania prawa w poszczególnych państwach członkowskich. Jednak egzekwowanie prawa może być bardzo utrudnione w związku z przeważającym sektorem prywatnym, gdzie kierujący się w większości chęcią zysku przedsiębiorcy przede wszystkim nie respektują zasad etycznych, moralnych, utrudniając także działanie związków zawodowych, które broniłyby pracowników i brały udział w negocjowaniu płac. Problem braku równości wynagrodzeń jest więc jednym z elementów dyskryminacji słabszych.

Nie potrzeba naukowców i ekspertów, aby pojąć, że dyskryminacja jest wynikiem przede wszystkim ideologii lewicowo-materialistycznej, braku wdrażania zasad etycznych, niedorozwoju osobowego, egoizmu, chciwości, wykorzystywania słabszych i biednych, co nie odnosi się tylko do zarobków, ale staje się coraz bardziej powszechną praktyką w Unii Europejskiej, jaka dotyczy nawet biedniejszych i słabszych państw, dyskryminowania katolików i ludzi mających inne zdanie od obowiązującej tutaj poprawności politycznej.

  Gabriele Stauner (PPE-DE). - Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Die Tatsache, dass Frauen für die gleiche Arbeit noch immer schlechter bezahlt werden als Männer, ist ein trauriges Kapitel in unserem gemeinsamen Europa.

Eigentlich kann man das gar nicht verstehen, denn rechtlich ist die Lage eindeutig. Seit Beginn der Gemeinschaft im Jahr 1957 – das wurde hier schon einige Male gesagt – ist der Grundsatz in den Römischen Verträgen verankert, und zwar als unmittelbar geltendes Recht. Das heißt, jede Bürgerin könnte unmittelbar vor dem EuGh dieses Recht einklagen. Einen stärkeren rechtlichen Schutz haben wir in dieser EU nicht. Trotzdem verfehlen wir die Erfüllung des Grundsatzes um durchschnittlich 20%. Deshalb ist es auch absolut notwendig – wie die Kommission das hier vorschlägt –, dass wir diesen Grundsatz durch Sekundarrecht durchsetzen.

Allerdings zeigt dieser Sachverhalt wieder einmal, dass es einen Unterschied zwischen der Rechtslage und dem tatsächlichen Leben gibt. Menschen, die besonders auf ihren Arbeitsplatz und ihren Arbeitsverdienst angewiesen sind – und das sind eben vielfach Frauen –, wagen es häufig einfach nicht, selbstverständliche Rechte einzufordern, weil sie sonst leicht vor die Tür gesetzt werden. Deshalb können wir nur wieder einmal an die Unternehmerverantwortung appellieren, dass es ein Gebot des Anstands ist, Frauen beim Gehalt nicht schlechter als Männer zu behandeln. Wer aber nicht hören will, muss fühlen. Deshalb bin ich für empfindliche und konsequente Sanktionen bei Übertretungen. Gerade die Mitgliedstaaten sind hier aufgefordert, endlich ernst zu machen und die Unternehmen, die gegen diesen Grundsatz verstoßen, auch zu outen und zum Beispiel über das Vergaberecht abzustrafen.

An die Kommission möchte ich einen leisen Vorwurf richten: Vielleicht ist das Vorgehen ein wenig lasch gewesen in diesem Fall, vielleicht hat man zu sehr auf die Wirtschaft geschaut. Ich beglückwünsche die Kollegin Bauer zu ihrem Bericht!

  Teresa Riera Madurell (PSE). - Señor Presidente, señor Comisario, yo también quiero felicitar a la ponente por su trabajo. Es un informe absolutamente pertinente, puesto que la brecha salarial en la Unión Europea es una realidad que habría que eliminar. Es inaceptable que las mujeres ganemos un 15 % menos que los hombres y que en el sector privado esta diferencia llegue hasta un 25 %.

Es una brecha salarial difícil de combatir, porque es consecuencia de una discriminación indirecta: el trabajo más precario y la mayoría del trabajo a tiempo parcial lo realizan las mujeres.

¿Qué conviene hacer? Básicamente, impulsar políticas de igualdad de oportunidades destinadas a conseguir la conciliación de la vida laboral y familiar y políticas orientadas a reducir y mejorar la retribución de los empleos de más baja remuneración, que son mayoritariamente femeninos.

Por esto, de entre las recomendaciones del informe –todas ellas muy interesantes– destacaría la de modificar la Directiva sobre la aplicación del principio de igualdad de oportunidades y de trato en el empleo incluyendo referencias a la brecha salarial y también la de modificar el acuerdo marco sobre trabajo a tiempo parcial que es donde las diferencias son mayores.

  Marco Cappato (ALDE). - Signor Presidente, onorevoli colleghi, vorrei dire al Commissario Špidla che, oltre a prendere in considerazione le ottime proposte di questo rapporto della onorevole Bauer, nel caso si possa procedere a una normativa a livello di Unione europea contro le discriminazioni salariali, credo che a giusto titolo vadano incluse le discriminazioni che riguardano la pensione, anche in una forma più sottile, indiretta, ma particolarmente odiosa in un paese come l'Italia.

E riguarda la discriminazione sull'età pensionabile, una questione della quale la Commissione europea si è già interessata, e credo che dobbiamo dargliene atto. Già dal 2004 la Commissione europea aveva sottolineato al governo italiano come fosse inaccettabile un'età pensionabile diversificata: 60 anni per le donne, 65 anni per gli uomini, l'età diciamo ordinaria più comune. Bene, abbiamo come radicali con Emma Bonino, in ogni modo cercato di sottolineare all'opinione pubblica, al governo, all'opposizione e ai partiti, come questa struttura fosse da eliminare. Non è stato fatto.

Grazie alla Commissione europea, la Corte di giustizia finalmente il 13 novembre ha statuito sull'illegittimità, sulla violazione dei trattati delle regole comunitarie di questa discriminazione. La cosa più grave è il tipo di ragionamento che l'Italia ha presentato in difesa di questa discriminazione, dicendo che era giustificata con l'obiettivo di eliminare le discriminazioni che esistono contro le donne nel contesto socioculturale - cioè esiste una discriminazione sul mercato del lavoro - per rimediare a questa discriminazione se ne crea un'altra, facendole andare in pensione prima degli uomini. Anche questa misura in particolare, credo bisogna intervenire, perché a livello europeo possa essere eliminata.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL). - Herr talman! Först vill jag tacka Edit Bauer för ett bra och viktigt betänkande som jag stödjer fullt ut. För det andra talade en kollega nyss om kvinnor som svaga. Då vill jag säga att kvinnor inte är svaga. Däremot så är det patriarkala strukturer i samhället som gör kvinnor svaga.

EU:s lika lön-direktiv har funnits i 30 år. Trots detta är fortfarande kvinnor inte lika mycket värda som män. Varken när det gäller löner eller inflytande – både i samhället och i arbetslivet. Trots att kvinnor generellt har högre utbildning så tjänar de i genomsnitt 15 procent mindre än männen för samma eller likartat arbete. Det är alltså uppenbart att det inte räcker att förbättra den befintliga lagstiftningen för att lösa lönediskrimineringen. Löneskillnaderna mellan kvinnor och män är ytterst ytterligare ett tecken på den fortsatta diskrimineringen av kvinnor inom alla olika områden. Det är inte nog med att vi har sämre lön för lika arbete, vi hänvisas väldigt ofta till atypiska arbeten, deltidsarbeten osv. Denna lönediskriminering förföljer kvinnorna livet ut genom att vi också ofta får sämre pensionsvillkor och sämre förutsättningar när vi åldras.

Det är hög tid att vi tillsammans ser till att avbryta denna diskriminering av kvinnor!

  Godfrey Bloom (IND/DEM). - Mr President, there is sadly a fundamental misunderstanding by most politicians as to the reasons why there are differentials between the genders in pay. The basic premise, erroneous though it is, perpetuates the myth that employment is a demand-led, employer-governed phenomenon. It is no such thing. Those who argue that all women should be paid the same as men for perceived similarities in the job description miss the point entirely that no individual is an economic unit.

In spite of already overburdening employment legislation, usually drafted by people with little or no business experience, pay differentials continue for one simple reason: employment is about demand and supply; it is about lifestyle choices; it is often based on priorities, early retirement goals, a desire to live in certain parts of a country or town, pressure of hobbies or sport, or one of those offspring. Employer and employee strike a mutual bargain in the same way as the buyer and seller of any commodity.

The UK Equality and Human Rights Commission employs substantially more women than men, and the average pay for their men is higher than for their women. I agree that past legislation has had a limited impact on these dynamics. Yes, you might as well legislate against a ...

(The President cut off the speaker.)

  Zita Pleštinská (PPE-DE). - Ďakujem pán predseda, vážený pán komisár, vážený pán predseda, teším sa, že táto „ženská“ diskusia je pod vašim vedením.

Oceňujem snahu spravodajkyne Edit Bauer nájsť vyvážený prístup k formulovaniu odporúčaní pre Komisiu a k skvalitneniu právneho rámca EÚ, hlavne jeho účinného vynucovania.

V dôsledku rozličnej transpozície, vykonávania a interpretácie na vnútroštátnej úrovni sa smernicou, v ktorej sa stanovuje zásada rovnakej odmeny pre mužov a ženy, neodstránili rozdiely v odmeňovaní mužov a žien, ktoré súvisia hlavne s úrovňou profesionálnej segregácie.

Oceňujem, že pani spravodajkyňa vo svojej správe zvýraznila, že materstvo nemôže byť znevýhodňovaním žien, ktoré sa rozhodnú prerušiť svoju profesionálnu kariéru starostlivosťou o dieťa. Rodičia by mali v každom členskom štáte minimálne počas jedného roka po narodení dieťaťa dostávať podporu na úrovni ich čistého príjmu pred nástupom na materskú dovolenku a rovnako by sa mali takéto úpravy premietnuť aj do mzdového systému, podľa ktorého sa odpracované roky zohľadňujú pri určovaní odmeny. Materstvo sa musí preferovať a nie ženu znevýhodňovať.

Rovnako je dôležité vzdelávanie, ktoré môže prispieť k odstráneniu rodových stereotypov a k zlepšeniu odmeňovania málo platených pozícií a miest, ktoré zastávajú najmä ženy.

Členské štáty musia vykonávať dôslednú informačnú kampaň zacielenú na zvyšovanie povedomia medzi zamestnávateľmi a zamestnancami o existujúcich alebo možných rozdieloch v odmeňovaní na pracovnom trhu EÚ. Zároveň ich musia v predstihu informovať o prijatých nevyhnutných opatreniach s cieľom zabezpečiť, že na porušenie zásady rovnakej odmeny za prácu rovnakej hodnoty budú zamestnávatelia sankcionovaní.

Verím, že aj vďaka odporúčaniam Európskeho parlamentu v tejto správe, ku ktorej pani spravodajkyni Edit Bauer blahoželám, Európska komisia v spolupráci s Európskym parlamentom a členskými štátmi pripraví takú legislatívu, ktorá zabezpečí rovnaké platy pre mužov a ženy.

  Gabriela Creţu (PSE). - Stimate colege şi colegi, acest raport este poate cel mai serios document privind decalajul salarial elaborat de noi. În special, recomandările care îl însoţesc reprezintă un pas înainte pentru ca principiul plăţii egale pentru muncă de valoare socială egală să fie în sfârşit aplicat. Ţin să îi felicit pe cele şi cei care au contribuit la raport. Până acum, munca a fost evaluată conform tradiţiei şi capacităţii de negociere. Când spun negociere, mă gândesc la prezenţa unor sindicate puternice, capabile să oblige guvernele şi patronatele să accepte salarii corecte. Ambele criterii le-au dezavantajat pe femei.

Un sistem nediscriminatoriu de evaluare a muncii şi o nouă clasificare a profesiilor sunt necesare. Solicităm ca statele membre şi Comisia să se angajeze în sfârşit pe drumul măsurilor concrete pentru egalitatea de gen. Sperăm că o vor face public prin susţinerea clauzei europencei celei mai favorizate la sfârşitul acestei luni la Paris. Dar să nu ne facem iluzii: chiar elaborat şi aplicat, noul sistem s-ar referi doar la munca remunerată; munca domestică şi cea din economia informală continuă să fie prestate, în special de femei, fără decalaj salarial, întrucât pentru această muncă, nici măcar nu primesc vreun salariu.

  Věra Flasarová (GUE/NGL). - Pane eurokomisaři, dámy a pánové, považuji zprávu paní Edit Bauer za velice prospěšnou. Nerovné podmínky v odměňování mužů a žen totiž patří k nejvíce zakonzervovaným projevům diskriminace žen. Jak uvedla paní Bauer, schází dobře zpracovaná statistika na pracovištích i v měřítcích celostátních a unijních. Sama jsem se tomuto problému věnovala v některých knihách a článcích, které jsem v posledních letech publikovala. Nižší mzdy žen za stejnou práci při stejné kvalifikaci a produktivitě mají bohužel hluboké příčiny ve stereotypech chápání mužské a ženské odpovědnosti za výživu rodiny.

Tato povinnost je tradičně připisována muži a doposud všechny zaměstnavatelské struktury, ať již soukromé nebo státního sektoru, tomu více méně přihlížejí. Existuje zakořeněná představa o tom, že muž ze své mzdy živí nejen sebe, ale i svou rodinu, zatímco plat ženy je jen jakýmsi přilepšením k rodinnému rozpočtu.

Ani se tomu nechce věřit, ale tato optika má natolik tuhý život, že se skutečně při naplňování rovných práv na pracovištích nemůžeme spolehnout na kulturní osvícení, ale bohužel musíme hledat cesty, jak rovnost prosadit legislativní cestou. Proto velmi podporuji myšlenku, aby se článek 29 směrnice 2006/54 rozšířil o přesné pokyny ohledně uplatňování zásad rovnosti.

  Μαρία Παναγιωτοπούλου-Κασσιώτου (PPE-DE). - Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, η έκθεση της κυρίας Bauer δεν χρειάζεται συμπλήρωμα δικό μας για να δείξει τον δρόμο που πρέπει να ακολουθηθεί για να εξαλειφθεί αυτό το φαινόμενο που ντροπιάζει την κοινωνία και δημιουργεί έναν κύκλο αναπαραγωγής της αδικίας, μια που τα παιδιά βλέπουν στην οικογένεια τη μητέρα τους να κάνει την ίδια εργασία με τον πατέρα και να αμείβεται λιγότερο και οι συνάδελφοι βλέπουν τις συναδέλφους τους να εργάζονται σαν και αυτούς και να αμείβονται λιγότερο.

Έτσι η κοινωνία ανέχεται το φαινόμενο αυτό και το αναπαράγει. Γιατί θα πρέπει οι ίδιες οι γυναίκες να έχουν τα νομοθετικά εκείνα μέσα που θα τους επιτρέπουν κάθε φορά να διορθώνουν την κατάστασή τους. Και από την κρατική εξουσία θα πρέπει να ληφθούν τα κατάλληλα μέτρα που θα μπορούν να συνυπολογίζουν τις περιόδους που αφιερώθηκαν στην οικογενειακή ζωή, τις περιόδους ανεργίας, τις περιόδους ασθένειας,·να παρέχουν δίκαιη φορολόγηση ώστε να εξισώνουν την ανταμοιβή των γυναικών για την εργασία τους η οποία θα πρέπει να μην κρίνεται μόνο από τον χρόνο προσφοράς, αλλά και από την ποιότητα και από τα πρόσθετα στοιχεία που παρέχει η γυναικεία προσφορά στην εργασία.

Επαναλαμβάνω, κύριε Επίτροπε, την έκκληση του κ. Cappato να αναθεωρήσετε τη στάση σας ως Επιτροπή στις διαφορές που είχαν μερικά κράτη μέλη στο χρόνο συνταξιοδότησης των γυναικών και των ανδρών. Και η χώρα μου είχε τις διαφορές αυτές και οδηγήθηκε στο Ευρωπαϊκό Δικαστήριο. Οι διαφορές αυτές ήταν διορθωτικές διαφορές για όλες τις γυναίκες, ανεξάρτητα από το εάν ήταν μητέρες ή όχι. Και βέβαια για τις μητέρες ακόμη περισσότερο θα πρέπει να συνυπολογίζεται ο συνολικός χρόνος, μια που εσείς πρεσβεύετε ότι πρέπει να έχουμε συνολικό χρόνο ζωής στον υπολογισμό της εργασίας.

(Ο Πρόεδρος διακόπτει την ομιλήτρια)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). - Panie Przewodniczący! Kobiety w Unii Europejskiej średnio zarabiają od 15 do 25% mniej niż mężczyźni. Ponadto system wynagrodzeń biorący pod uwagę wysługę lat przy obliczaniu wynagrodzenia jest niekorzystny dla kobiet, które muszą często ze względów rodzinnych przerywać karierę zawodową. Wychowywanie dzieci, zmiana zawodu czy zmniejszony czas pracy stawia kobiety w sytuacji trwałego strukturalnego opóźnienia. Koncepcja równego wynagrodzenia za pracę o jednakowej wartości nie może być spaczona stereotypowym podejściem do płci, ról społecznych, które do tej pory znacznie wpływały na wybór zawodu i wykształcenia, a urlop macierzyński i wychowawczy nie może być przyczyną dyskryminacji kobiet na rynku pracy.

Dyrektywa w sprawie wprowadzenia w życie zasady równości szans oraz równego traktowania kobiet i mężczyzn w dziedzinie zatrudnienia i pracy jest nieodzowną częścią dorobku prawnego Wspólnoty, którą państwa członkowskie powinny jak najszybciej implementować. Cel zniesienia różnic w wynagrodzeniach powinien zostać w trybie pilnym wprowadzony do wytycznych w sprawie zatrudnienia, a regularne audyty dotyczące wynagrodzeń oraz groźba sankcji powinny ukrócić wszelką dyskryminację, zwłaszcza pod względem płci.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). - Voorzitter, ik dank mevrouw Bauer voor het uitstekende verslag. Het kan toch niet zijn dat we vandaag over een onderwerp praten dat al zo lang op onze agenda staat, namelijk sinds 1957 toen de gelijke behandeling van mannen en vrouwen, gelijk loon voor mannen en vrouwen in de Verdragen werd verankerd. We hebben 30 jaar Europese regels en wetten gehad. We hebben een routekaart 2006-2010 van de Europese Commissie en we hebben als een van de kernpunten, ook in de strategie van Lissabon, de verkleining van de loonkloof tussen mannen en vrouwen.

Voorzitter, desondanks wordt de loonkloof niet kleiner. Ik las afgelopen zaterdag in The Times dat het verschil in beloning tussen mannen en vrouwen in het Verenigd Koninkrijk zelfs is gestegen. In de particuliere sector naar 21,7% en in de overheidssector naar 13,8%. Ook in andere lidstaten - neem ook mijn eigen land - is er geen verbetering. Uit het genderrapport voor Nederland van het World Economic Forum blijkt dat Nederland slechts op de 88ste plaats staat op de ranglijst van gelijk loon voor gelijk werk.

Voorzitter, actie dus! Vrijdag hebben de ministers van Frankrijk, Tsjechië en Zweden een actieplan aangenomen. Maar hoeveel actieplannen moeten er nog komen? In de resolutie die mevrouw Bauer heeft ingediend, doet zij een groot aantal aanbevelingen. Dat is prima. Maar voor mij zijn er twee prioriteiten. In de eerste plaats moet worden gezorgd voor de toepassing van en de veel striktere controle op de gelijke behandeling - gelijk loon voor mannen en vrouwen waarop al onze sociale-zekerheidssystemen gebaseerd zijn. Ten tweede - en ik vind echt dat dit onder de aandacht gebracht moet worden - is er de pensioenkloof tussen mannen en vrouwen. We krijgen verzilvering en vergrijzing van de samenleving en als vrouwen dan ook nog geen pensioen hebben, dan is dat heel erg naar. Voorzitter, dat is het actiepunt voor de toekomst!

  Маруся Иванова Любчева (PSE). - Приветствам обсъждането на доклада. Неприемливо е да продължава неравенството в заплащането между мъжете и жените. Не трябва да говорим само за равно заплащане за равен труд. Да погледнем по-широко. Индивидуалността на труда лежи в основата на всяка дейност и е важно да има обективна оценка на неговата стойност, с ясни правила, критерии и индикатори за оценка, чрез които може да се постигне по-висока обективност, да се елиминира дискриминацията с ясни законодателни мерки. Важен инструмент е оценката на професиите и работните места и формирането на тяхната цена. Ниският финансов статус на някои професии ги прави непривлекателни и стереотипно не се заемат от мъже, а от жени. Подобряването на това положение ще повлияе положително върху повишаване на икономическата независимост на жените. Не може да се приеме нисък финансов статус, например на професията учител, медицинска сестра, в сферата на услугите, защото в никакъв случай това не отговаря на тяхната значимост за развитието на обществото. Тук своите задължения имат и Комисията и държавите-членки.

  Romana Jordan Cizelj (PPE-DE). - Spoštovani! Tudi jaz bom začela s tem, da je dejstvo, da ženske v povprečju zaslužijo 15 procentov manj kot moški in da je v privatnem sektorju ta razlika celo 25 procentov, nesprejemljivo. Ob tem naj poudarim, da ženske, na primer v moji državi, Sloveniji, po izobrazbi prav nič ne zaostajajo za moškimi, zato je potrebno ukrepati. Marsikdo pa se verjetno sprašuje, zakaj je potrebno ukrepati na evropskem nivoju, zakaj ne prepustimo reševanja problema državam članicam. Eden od razlogov je ta, da se razlike prepočasi manjšajo, drugi razlog pa je, da je v večini držav članic žensk v politiki premalo, da bi lahko ustrezno opozorile na probleme, povezane s spoloma.

Manjšina lahko prepričljivo opozori na svoje probleme le, če je v določeni instituciji, na primer v parlamentu ali vladi, prisotna vsaj s 30 procenti. In veliko je evropskih držav, ki ne premorejo 30-procentnega deleža žensk v politiki. Povprečni delež žensk v vladah držav članic in tudi njihov delež v parlamentih sta nižja od 30 procentov. V Evropskem parlamentu pa nas je 31 procentov, torej ravno nekaj več kot je kritična masa, da uspešno opozorimo na probleme, povezane s spolom. Zato moramo nanje opozoriti, od tu.

Drugo vprašanje, ki sem si ga zastavila, je, ali niso predlagani ukrepi preveč revolucionarni in presegajo načelo subsidiarnosti? Tudi v odgovoru na to vprašanje se strinjam s poročevalko, ki pravi, da zakonodaja ni dovolj učinkovita in da lahko in moramo ukrepati. Naši predlogi morajo biti pogumni, da predstavljajo dobro izhodišče za oblikovanje stvarnih politik. Podpiram jo, ko predlaga, da naj Komisija najkasneje do 31. decembra naslednjega leta pripravi nov zakonodajni predlog o reviziji obstoječe zakonodaje glede enakega plačila za moške in ženske, in ji čestitam za dobro pripravljeno poročilo.

  Iratxe García Pérez (PSE). - Señor Presidente, hace dos meses, en este mismo lugar, debatíamos el informe anual sobre la igualdad entre hombres y mujeres, fijando como uno de los elementos más preocupantes el debate que hoy nos trae: la diferencia salarial entre hombres y mujeres.

Es preocupante que, desde el año 2003, esta diferencia salarial, el 15 %, no hayamos sido capaces de hacerla descender. Esto significa que una mujer tiene que trabajar cincuenta y dos días más al año que un hombre, para recibir el mismo salario.

Estamos hablando de una cuestión totalmente intolerable en la Unión Europea y, por eso, sin duda alguna, es necesario poner en marcha mayores medidas legislativas, mayores medidas concertadas con los empresarios para conseguir eliminar esta brecha salarial que en estos momentos se nos plantea.

Pero, además, tenemos en nuestras manos un futuro bastante cuestionable en este sentido. El próximo mes debatiremos la Directiva sobre el tiempo de trabajo, que también puede ser un elemento bastante preocupante para la conciliación de la vida familiar y laboral de las mujeres, que, sin duda alguna, es un aspecto realmente vulnerable en cuanto al factor del trabajo. Por lo tanto, estemos también pendientes.

  Румяна Желева (PPE-DE). - Поздравявам г-жа Edit Bauer за отличната работа, която свърши по препоръките за прилагане на равното заплащане за жените и мъжете. Зная, че тя положи огромни усилия да изработи документ, който максимално реално отчита действителната ситуация и се надявам, че неговите препоръки ще имат практическо приложение.

В моята страна, България, разликата в заплащането на жените и мъжете е между 25% и 30% и макар картината в Европейския съюз като цяло да показва по-нисък процент, фактът е факт и той е, че жените са заплатени по-ниско от мъжете. Защо е така? Единият от факторите е структурата на заплащане в някои професии, които са силно феминизирани. Друга причина се корени в това, че никой не се чувства отговорен за ситуацията и следователно, не се чувства истински отговорен за решаването на проблема. Съществуващите дълбоко залегнали стереотипи и предразсъдъци за разделението на труда между половете не само пречат, но и често служат за оправдание за нерешаването на проблемите.

Какво да направим в тази ситуация? На първо място, както се посочва в доклада, задължително условие е държавите-членки да съблюдават съществуващото законодателство. Държавните политики трябва да мотивират прилагането на равни права и равно заплащане. На следващо място, прозрачността при оценката на работата и определянето на възнаграждението трябва да стане присъща, а не показна част при работата във фирмите. И накрая, насърчаването на вътрешния in-house диалог и наличието на добра комуникация между мениджмънта и колектива, особено в малките и средни предприятия, трябва да стане част от една наистина нова култура на отделните европейски общества и на Европа като цяло.

Още веднъж поздравявам г-жа Bauer за умелото открояване на проблемите и посочването на решенията и Ви благодаря за вниманието.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Mr President, I would like to thank you for this debate. I would like to raise one issue, and perhaps the Commission could address this. We are speaking about equal pay for equal work, and we all want and desire that to happen. What is the Commission’s view of the current job situation? I have a concern that, with so many jobs being lost in countries in the European Union, this issue could get worse rather than better because of people’s desire to earn money, even if it is less than they are truly worth. I would like some comments from the Commission on that.

I would like to raise an issue of discrimination which certainly exists for men and women: public sector versus private sector workers where there are very different terms and conditions. They enjoy different pension rights and security issues and sometimes the inequalities are not just gender-based, although I appreciate that this report is about gender, and certainly my concern is that in the current situation this problem may get worse, rather than better.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). - Domnule Preşedinte, domnule comisar, diferenţa de 15% dintre salariul femeilor şi cel al bărbaţilor pentru aceeaşi muncă prestată există. În situaţia managerilor femei, aceasta ajunge la 20%, iar în situaţia managerilor de IMM-uri chiar la 30%.

28% dintre femeile-cercetător din industrie şi doar 34% din femeile din industrie au mai mult de un copil.

Domnule comisar, pe perioada concediului de maternitate, procentul mediu anual pentru calcularea pensiei aferente acestor perioade se traduce într-o pierdere financiară, în ciuda importanţei sociale a acestei perioade. Mamele nu trebuie penalizate pentru că dau naştere şi îngrijesc în primele luni de viaţă un copil.

De asemenea, consider că indemnizaţia de creştere a copilului nu trebuie dată doar mamelor care au lucrat în ultimele 12 luni înaintea naşterii. Consider că nu este vina unui copil dacă mama sa a lucrat sau nu în această perioadă şi, mai ales, consider că nu trebuie făcute discriminări între copii chiar de la naşterea acestora.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). - Galiu tik pakartoti, kad ES dar 1974 metais buvo priimti dokumentai, įpareigojantys valstybes nares už vienoda darbą mokėti vyrams ir moterims vienoda atlyginimą. Tačiau praėjus daugiau kaip 30 metų situacija nesikeičia. Maža to, mano šalis Lietuvoje pradėjo pensijų sistemos reformą. Dalis darbuotojų į valstybinį pensijų draudimo fondą sumokėtų lėšų pervedama į privačius pensijų kaupimo fondus. Po kelerių metų paaiškėjo, kad vienodų anuitetų gavimui iš šių fondų moterys turi sumokėti 35 procentais daugiau įmokų nei vyrai, nes jos matote, ilgiau gyvena. Be to, pasitraukti iš šių fondų, kaip iš vergovės, yra neįmanoma – tai jau ir žmogaus teisių ir laisvo pasirinkimo pažeidimas. Be Lietuvos, lyčių lentelę taiko tiktai Bulgarija.

Kviečiu Komisiją išnagrinėjus tokius atvejus imtis iniciatyvos ir pasiūlyti sprendimus.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). - Vážený pane komisaři a kolegové, to, že ženy musí v Unii pracovat téměř o dva měsíce déle, aby si vydělaly tolik co muži, je více než alarmující. Přestože Evropa vymírá, nezbývá nám nic jiného než tady konstatovat, že mzdová diskriminace žen a rodin s dětmi přetrvává, dokonce až o 25 %, přestože ženy již převýšily muže svou vzdělaností v poměru 60 : 40. Kolegyně Bauer upozorňuje, že v tzv. mužských profesích bývá práce ženy podhodnocena bez objektivních důvodů. Je-li pak důvodem nedostatek odpracovaných let, které žena věnuje péči o rodinu, je třeba se vážně zamyslet. Rodina nesmí být handicapem.

Kolegyně Bauer přináší vlny, přesvědčuje argumenty pro zahájení přezkumu antidiskriminační legislativy. Já podporuji také návrh, aby přístup k veřejným zakázkám a projektům financovaným z fondů Unie byl podmíněn prokázáním antidiskriminační mzdové politiky daného podniku. Věřím, že to je cesta, jak změnit genderové stereotypy zaměstnavatelů zejména v privátní sféře. Děkuji zpravodajce za vysoce profesionální zprávu.

  Bogusław Liberadzki (PSE). - Panie Przewodniczący! Omawiamy ważny temat, charakterystyczne jest, że były tylko dwa głosy męskie w tej sprawie. W przypadku pana posła Blooma głos męski brzmiał tak męsko, że praktycznie trudno się z nim zgodzić.

Natomiast rozważamy bardzo ważny raport. Rozważamy raport, gdzie wiemy, że praca jest dużą wartością, praca musi być godnie opłacana i to godne opłacanie powinno być różnicowane w oparciu o takie kryteria, jak rodzaj wykonywanej pracy, wydajność, zdolność do wytworzenia wartości dodanej, a nie według kryterium płci. Ale następują przemiany także w krajach członkowskich. Niech mi wolno będzie wspomnieć chociażby mój kraj, gdzie od niedawna, bardzo niedawna, w ramach równouprawnienia mamy także możliwość przyznania urlopu macierzyńskiego ojcu, czyli zbliżamy się, jesteśmy na dobrej drodze.

  Ewa Tomaszewska (UEN). - Panie Przewodniczący! Kobiety nie uzyskują tego samego wynagrodzenia za tę samą pracę. Jednakże ich wynagrodzenie bywa niższe także ze względu na pracę w nisko wynagradzanych sektorach i nietrwałe, niższej jakości formy zatrudnienia. Skutkiem nierówności w wynagrodzeniach jest także nierówność w świadczeniach socjalnych, przede wszystkim dotyczy to emerytur. Z jednej strony niższe płace na tych samych stanowiskach, z drugiej - krótszy okres zatrudnienia wynikający z obowiązków macierzyńskich są przyczyną ubóstwa kobiet w wieku emerytalnym. Dlatego nierówność w sferze wynagrodzeń uderza w kobiety podwójnie.

Warto zwrócić uwagę, że prawo zwykle zakazuje dyskryminacji, a praktyka wskazuje na kontynuację dyskryminacji. Podstawową kwestią jest więc egzekwowanie prawa.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). - Panie Przewodniczący! Nie ma żadnych podstaw, aby dyskryminować kobiety w tym aspekcie, nie ma co dyskutować. Trzy krótkie kwestie: na gruncie ekonomicznym to płaca ma być odpowiednikiem efektów pracy na zasadzie zasługi, nie ważne kto tę pracę wykonuje. Druga sprawa: Europa się starzeje, czy chcemy czy nie chcemy. Może winno rozpatrzyć się bonus dla kobiet, które wykonują taką samą pracę jak mężczyźni, a jednocześnie to one decydują o rodzeniu dzieci i głównie one je wychowują zabezpieczając ciągłość populacji. Trzecia sprawa: dobrym przykładem w tej materii są środowiska akademickie, takie przynajmniej, które ja znam, gdzie dane szanse są jednakowe, a płace uzależnione są po prostu od efektów. Może warto ten model wykorzystać w innych sektorach.

  Andrzej Jan Szejna (PSE). - Panie Przewodniczący! Chciałbym się przyłączyć do tych męskich głosów, których było niestety tak mało podczas dzisiejszej debaty, które uznają, że publiczna debata i umiejscowienie w agendzie politycznej tak ważnego tematu, jakim jest wynagrodzenie i równe wynagrodzenie kobiet i mężczyzn jest jedną z najważniejszych spraw zagwarantowanych i praw zagwarantowanych w prawodawstwie krajowym i europejskim.

Mogę powiedzieć, że tak jak każdy nie zgadzam się z tym, aby wysokość wynagrodzenia była uzależniona od płci. Może być uzależniona od wykształcenia, doświadczenia, ale na pewno nie od płci. Mam wrażenie, że prawodawstwo krajowe i prawodawstwo unijne w tym zakresie jest dosyć bogate, można powiedzieć niejednokrotnie dobre, ale martwi mnie, że nie jest ono egzekwowane, nie jest egzekwowane z powodu braku tradycji. Europejski Trybunał Sprawiedliwości potwierdzał wielokrotnie, że nie jest egzekwowane. Nie chodzi więc tylko o to, aby tworzyć więcej prawa, ale aby prawo było przestrzegane.

  Astrid Lulling (PPE-DE). - Monsieur le Président, les écarts de rémunérations dénoncés ici sont d'autant plus incompréhensibles que les jeunes femmes d'aujourd'hui affichent des taux de réussite scolaire supérieurs à ceux des hommes dans tous les États membres et qu'elles représentent la majorité des diplômés de l'enseignement supérieur.

Je voudrais quand même souligner que nous disposons d'une base législative solide depuis 1975 et surtout depuis 2006 et qu'elle m'a permis, dans les années 75–80, d'inciter, dans mon pays, les femmes discriminées à intenter des procès contre leurs employeurs, surtout publics. Des centaines de millions d'anciens francs luxembourgeois leur ont été payés rétroactivement.

Il faut donc d'abord se servir de la bonne législation actuelle, quitte à l'améliorer en suivant les excellentes recommandations de notre rapporteur.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Dámy a pánové, děkuji za debatu, která se zabývala problémem, který je prostě neakceptovatelný. Neexistují žádné reálné a hájitelné důvody, proč by tomu mělo být i nadále stejně, proč by i nadále měly ženy mít v průměru nižší platy než muži. V debatě jste naznačili nejrůznější přístupy a nejrůznější problémy, které jsou spojeny s tímto rozdílem platů, a myslím si, že z debaty jasně vyplynulo, jak je to komplexní otázka.

Chtěl bych konstatovat, že tato otázka je na evropské politické agendě už jenom proto, že Komise se věnovala v několika svých dokumentech tomuto problému, už i vzhledem k tomu, že Komise připravuje jistou možnou revizi současných předpisů, samozřejmě i proto, že se tímto tématem zabývá Parlament díky zprávě paní poslankyně Bauerové, kterou chci ještě znovu ocenit. Ale i díky tomu, že trio, následující tři předsednictva, v Lille nikoli odhlasovala, ale přesto přijala akční plán, který činí z této otázky otázku tří postupně jdoucích předsednictev, tzn. francouzského, českého i švédského.

Dámy a pánové, chci také konstatovat, že v debatě v Lille kromě tohoto akčního plánu jednotlivé členské země představovaly konkrétní akce v této oblasti a některé, musím konstatovat, byly velmi radikální a podle mého názoru mohou přinést výsledek.

Dámy a pánové, ještě jednou děkuji za možnost vystoupit, za debatu a chci konstatovat, že Komise je plně připravena spolupracovat s Parlamentem v této otázce tak, abychom dokázali tuto nespravedlnost a neudržitelnou věc postupně eliminovat.

  Edit Bauer, spravodajkyňa. − Chcela by som sa poďakovať kolegom a kolegyniam za veľmi zaujímavú diskusiu. Dovoľte mi niekoľko poznámok. Po prvé legislatíva samotná tento problém nevyrieši. Ako už odznelo, celý rad dôvodov je za legislatívou a, samozrejme, nie je možné niektoré ekonomické záležitosti riešiť legislatívou.

Súhlasím aj s tým, že existujúcu legislatívu by sme mali lepšie využiť, o tom niet žiadnych pochýb. Ukazuje sa však, že dlhoročná história legislatívy zrejme hovorí aj o tom, že táto legislatíva tak, ako ju máme, je asi menej účinná. My nemáme žiadnu inú možnosť v našich rukách ako legislatívu. To znamená, že naša úloha je zrejme v tom, aby sme napomohli to, aby existujúca legislatíva napomohla riešenie tohto dlhotrvajúceho problému tak, aby trh práce bol spravodlivejším priestorom.

Ešte jednu poznámku na záver. Mnohí kolegovia zdôrazňovali, že je neprípustné z hľadiska rovnakých práv, aby takéto rozdiely pretrvávali. Chcela by som však zdôrazniť jeden iný moment, iný aspekt tohto problému, a to sú podmienky ekonomickej súťaže, pretože rovnaké odmeňovanie za rovnakú prácu sa zakotvilo do Rímskej zmluvy ako podmienka čistej ekonomickej súťaže. Myslím si, že to je odpoveď pre niektorých kolegov, ktorí zdôrazňovali, že trh práce má iné podmienky.

  Przewodniczący. − Zamykam debatę.

Głosowanie odbędzie się we wtorek 18 listopada 2008 roku.

Oświadczenia pisemne (art. 142)

  John Attard-Montalto (PSE), in writing. – The legal framework within the EU relative to equal pay for men and women is widespread. The problem lies with enforcement.

It is agreed that discrimination in pay based on gender is diminished by existing legislation. Indirect discrimination is still an issue. Mostly, this results from economic segregation and in such cases existing legislation is limited in application. Evaluation of the legislative framework shows some differences in legislation concerning Gender Pay Gap (GPG).

Although operative legislation stricto senso has the same scope, existing directives show fundamental differences:

a) in 1975 the GPG was considered to be an economic competition issue, an ‘‘integral part of the establishment and functioning of the common market’, while

b) the 2006 Directive relies on the principle of ‘equal treatment and equal opportunity’.

The data show a persistent gap between pay for men and women. The latest figures show a 15% difference between the gross hourly pay of men and women. In the private sector this is more prevalent and the rate rises to 25%.

The GPG used to be explained by differences on an individual basis, such as age, education and experience. Evidence suggests, however, that these differences play a relatively minor part in the persistence of GPG.

  Petru Filip (PPE-DE), în scris. - Principiul egalităţii de şanse şi al egalităţii de tratament între femei şi bărbaţi este un subiect cu conotaţii specifice în ţările nou integrate din Europa de est. Reperele de performanţă profesională se păstrează în esenţa lor profund masculinizate şi această perspectivă nu poate fi schimbată uşor în spaţiul ex-comunist unde, în urma efortului propagandistic al regimului, mentalul colectiv a preluat un model al egalităţii complet artificial. Lipsa de consistenţă a egalitarismului primitiv promovat de propaganda regimurilor comuniste a condus la o subminare a eforturilor moderne de promovare a egalităţii de tratament între femei şi bărbaţi.

Plecând de la aceste premize, apreciez că orice efort modern de promovare a principiului egalităţii de gen trebuie să se concentreze pe o dimensiune educativă mai largă, să ofere cetăţenilor comunitari modele sistematice realiste de tratament nediscriminatoriu. Pentru implementarea acestui principiu în spaţiul comunitar e necesar ca instituţiile europene să propună mai mult decât organizarea unei Zile europene a egalităţii salariale.

  Zita Gurmai (PSE), írásban. – Nem véletlen, hogy a nők és férfiak közötti egyenlőségre vonatkozó, 2006–2010 közötti időszakra szóló esélyegyenlőségi ütemterv egyik fő eleme a nemek közötti bérkülönbség megszüntetésére irányuló törekvés. A férfiak és nők bérében fennálló különbség problematikája túlhaladja azt az alapvető elvárást, hogy egyenlő munkáért egyenlő bér járjon. A fizetésbeli különbség tükrözi a munkaerőpiacon tapasztalható, elsősorban a nőket sújtó súlyos egyenlőtlenségeket. Ez Európa súlyos demokráciadeficitjét jelenti.

A megoldás komplex intézkedést igényel, amelyhez nélkülözhetetlen a politikai elhivatottság. Szükség van a meglévő jogszabályok tökéletesítésére, gyakorlati alkalmazásuk elősegítésére és ellenőrzésére.

A valódi esélyegyenlőség elve csak akkor valósulhat meg, ha valamennyi tagállam határozott politikai szándékot mutat, és konstruktív intézkedéseket tesz a nemek közötti bérszakadék megszüntetéséért. Elfogadhatatlan, hogy a nemek közötti bérszakadék jó néhány tagállamban még mindig nem kap megkülönböztetett figyelmet, sem a nyilvános vitákban, sem pedig a politikai menetrendekben.

Társadalmi párbeszéd indítása és felvilágosító kampányok szervezése is nélkülözhetetlen. Sürgetem, hogy a probléma orvoslására politikai intézkedéscsomag készüljön, amely minden esetben vegye figyelembe a nemzeti sajátosságokat és a bevált gyakorlatokat is.

Pontosabb és részletesebb statisztikai információkra van szükségünk a tényleges helyzetfeltáráshoz, és a folyamatok figyelemmel kíséréséhez. A bérkülönbségek okait alaposan meg kell vizsgálni, és az ebből származó ismereteket a diszkrimináció feltárására, orvoslására és megelőzésére kell felhasználni.

  Lívia Járóka (PPE-DE), in writing. – I would like to congratulate Ms Bauer for her hard work in contributing vital recommendations to the European Commission on the application of the equal pay principle. The pay gap has a major impact on the status of women in economic and social life and constitutes an obstacle to equal economic independence.

There are several areas where women are affected by the gap in pay based solely on gender in Europe. Women encounter differences in their hourly pay in new and old Member States alike. Differences can be seen in the income distribution between men and women: 20 percent of women, compared to 40 percent of men in Europe, receive a similar income distribution in the top-range of salaries. Another glaring pay inequality lies in sectoral gender segregation, as half of jobs in three sectors are male dominated.

Finally, the over-representation of women – 30 percent – in part-time positions affects labour market contributions. These figures are even worse when it comes to women with certain ethnic origins, such as the Roma. While the EU’s legal framework regarding equal pay is very extensive, in the European Union women are still paid less then men – even those with similar skills and education – which proves that improving legislation by strengthening its effectiveness is the main goal to achieve.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), in writing. –The gender pay gap is alarmingly high in the EU. There have been some initiatives to decrease it, but the rate at which the gap is shrinking is much too slow. Parliament has repeatedly asked the Commission to take initiatives. The report on the gender pay gap outlines many specific ways the EU can tackle this problem.

It is important to define concepts like ‘pension gap’, ‘direct pay discrimination’, and ‘indirect pay discrimination’ more clearly and in more detail so that we have better tools for dealing with the gender pay gap.

We currently are lacking the accurate statistical data that we need to assess the situation. Member States and the Commission should improve their statistics, but so should private companies. Companies should be required to perform regular pay audits and make the results widely available.

Another way we can help to solve is problem is to add a specific reference to pay discrimination in Article 26 (Prevention of discrimination) of Directive 2006/54/EC.

It is simply unacceptable that women in the EU earn on average 15% less than men. As a governing body, we must do something to correct this injustice.