Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 20. listopadu 2008 - Štrasburk

12.3. Případ rodiny al-Kurdových

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o případu rodiny al-Kurdových⁽¹⁾.

  Marios Matsakis, autor. − Pane předsedající, dovolte mi na úvod říci, že v této věci hovořím sám za sebe.

Dovolte mi také říci, že jsem si dobře vědom, stejně jako byste měli být vy všichni, že cokoli se v tomto Parlamentu řekne o Izraeli, je velmi pečlivě sledováno izraelskými orgány, a poté je to naprosto přehlíženo, co se týče obsahu.

Jedinou aktivitou těchto orgánů jsou nejrůznější útoky na ty poslance EP, kteří nějak kritizovali způsob, formu nebo podobu izraelských provinění.

Mám s tím osobní zkušenosti. Během nedávných rozprav v tomto Parlamentu o palestinských zajatcích v Izraeli jsem použil ostrá slova, abych zaútočil na izraelské vládní činitele. Udělal jsem to proto, abych zdůraznil, že jejich postoj k palestinským zajatcům byl – a obávám se, že stále je —naprosto nelidský a trestuhodný.

Po mém projevu nejenže izraelský velvyslanec na Kypru zahájil politickou pomlouvačnou kampaň proti mé osobě, ale co je důležitější, předsedkyně Knesetu, paní Dalia Iciková, na mne osobně napsala oficiální stížnost předsedovi Evropského parlamentu. Pan Pöttering odpověděl tak diplomaticky, jak jen mohl, a já mu děkuji za to, že chránil právo na svobodu projevu poslanců EP v rozpravách, které se v tomto Parlamentu konají. Také mu děkuji za to, že mi svoji odpověď paní Icikové okopíroval. Mám tento dopis u sebe a předám ho sekretariátu jako důkaz, že zde hovořím pravdu.

Kromě toho tu mám ještě zprávu pro paní Icikovou: zde v Evropském parlamentu a v celé Evropské unii máme právo vyjadřovat svobodně a demokraticky své názory. Možná byste, paní Iciková, měla ve svém parlamentu a ve své zemi udělat to samé.

Co se týče obsahu tohoto usnesení, rád bych řekl následující. Zaprvé, tohle není civilní justiční záležitost, jak by někteří špatně informovaní a špatně informující poslanci EP mohli namítnout: je to jasně politická záležitost. Je to pokračování politiky izraelských vlád, která usiluje o to, vyhnat Palestince z jejich domovů a pozemků a silou – nebo za použití právních kliček – zahrnout co nejvíce okupovaných území do státu Izrael.

Zadruhé, izraelská mise v EU se v dokumentu zaslaném výběrově některým poslancům EP snaží zdůvodnit, že daný majetek patří Izraelcům z historických důvodů. V dokumentu se tvrdí, že dvě židovské nevládní organizace koupily pozemky, na nichž jsou postaveny budovy v konfliktním sousedství, v době Osmanské říše. Upřímně řečeno, takové tvrzení nemůže být bráno vážně a nezaslouží si další úvahy.

Dovolte mi závěrem zopakovat mé stanovisko, aby nedošlo k mýlce: respektuji právo Židů na jejich vlastní stát, ale židovská vláda musí stejně tak respektovat právo Palestinců na jejich vlastní stát.

  Véronique De Keyser, autorka. − (FR) Pane předsedající, tento palčivý problém vyhnání rodiny al-Kurdových má dvě roviny, politickou a humanitární.

Politickou rovinou je status východního Jeruzaléma, o němž Izraelci tvrdí, že je nedílnou součástí Izraele. Nezapomínejme, že ani Evropa, ani mezinárodní společenství to nikdy neuznaly.

V rezoluci 252 Rada bezpečnosti OSN jasně uvedla, že veškerá legislativní a správní opatření a usnesení přijatá Izraelem, včetně vyvlastnění pozemků a majetku, které mění právní status, jsou neplatná a nemohou tento status pozměnit.

Rada bezpečnosti to Izraeli připomněla v roce 1980, když přijal opatření, kterým učinil sjednocený Jeruzalém svým hlavním městem, a v rezoluci 476 se žádá okamžité zastavení politiky a opatření, které ovlivňují podobu a status Svatého města. Rezoluce 478 potvrzuje, že všechna přijatá opatření pozměňující status města jsou neplatná. Ano OSN ani Evropa se k tomuto bodu již nevrátily.

Proto navzdory tomu, že každý z poslanců tohoto Parlamentu respektuje nezávislost a právo Izraele, všichni víme, že tato nezávislost může být založena pouze na zákonech země, které jsou v tomto bodě v rozporu s mezinárodním právem, a že navíc mezinárodní právo neuděluje žádné soudní pravomoci nad východním Jeruzalémem.

Vyhnání rodiny al-Kurdových proto musí být hodnoceno z této politické perspektivy a nemůže být považováno pouze za majetkový spor. Rodina al-Kurdových byla vyhnána na úkor židovské rodiny, která teprve nedávno emigrovala do Izraele. Tato rodina byla připravena o svůj majetek po 40 letech urputného boje a někteří poslanci, kteří se s nimi setkali, dokážou lépe než já popsat lidské drama, jež pro ně toto vyhnání znamená.

Vítám skutečnost, že navzdory názorovým rozdílům mezi skupinami všichni žádáme, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost a aby jim byl majetek navrácen.

(Potlesk)

  Luisa Morgantini , autorka. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, 9. listopadu uprostřed noci vyhodila izraelská policie palestinskou rodinu al-Kurdových z jejich domu v Šajch Džarráh, ve východním Jeruzalémě. V rodině je matka, napůl ochrnutý otec se srdečními problémy a pět dětí. Tato rodina, která uprchla ze své země v roce 1948, byla vyhozena z domu ve východním Jeruzalému spolu s tisíci a tisíci dalšími Palestinci.

Dnes jsou opět bez přístřeší, ačkoli si koupili dům a žili v něm od roku 1956. Skupina extrémistických přistěhovalců – nikoli chudí Židé, kteří byli pronásledováni a uprchli před otřesnou tragedií holokaustu, nýbrž fundamentalisté, kteří věří, že ta země je jejich podle svatého práva – si nárokuje vlastnictví tohoto domu a 26 domů v té stejné oblasti na základě, jak řekl pan Matsakis, osmanského zákoníku nezpochybnitelné pravosti z 19. století, který zpochybnily dokonce i americké orgány. Existuje dokonce již plán: jedno izraelské sdružení chce postavit 200 domů na ruinách domů Palestinců, kteří již byli vyhnáni.

Teprve minulý týden jsme s delegací Evropského parlamentu do okupovaných palestinských oblastí, jež se skládala z poslanců všech politických skupin, navštívili rodinu al-Kurdových v jejich domě a byli jsme přímými svědky každodenní šikany a násilí ze strany přistěhovalců, kteří již obsadili některé z domů.

Nyní jsou bez domova a my v našem usnesení žádáme v odstavci 4, a je mi líto, že skupina PPE, která zastává kompromisní názor a která hlasovala pro tento odstavec - jenž požaduje navrácení domu rodině al-Kurdových – nyní žádá o dílčí hlasování, protože v kompromisu byli všichni pro. Dnes jsou ovšem nejen bez svého domu, ale nemají ani stan, protože stan, který byl postaven na vnitřním dvorku palestinského domku, byl dvakrát zničen izraelskými buldozery. Dalších 500 rodin v Šajch Džarráhu stihne stejný osud, pokud tvrdě nezakročíme proti těmto zločinům – těmto neustále povolovaným demolicím.

Proto se domnívám, že politika vůči východnímu Jeruzalému, jak také řekla paní De Keyserová, je koloniální politikou Izraele a mezinárodní společenství ji neuznává. Myslím si, že je načase, abychom jen prosebně neříkali „respektujte prosím, Izraelci, mezinárodní právo“, ale abychom podnikli konkrétní kroky, které zabrání dalšímu ničení míru mezi Palestinci a Izraelci.

  Ryszard Czarnecki , autor. − (PL) Pane předsedající, mám pocit, že se toto téma liší od těch, o kterých jsme hovořili předtím. Drama třináctileté dívky zavražděné před očima brutálního davu v Somálsku a otázka trestu smrti a stovek lidí čekajících na popravu v Nigérii jsou odlišné od otázky, kterou řešíme nyní.

Musím říci, že jsme svědky dramatu palestinské rodiny, a tomu musíme věnovat pozornost. Na druhé straně bych rád zdůraznil, že na rozdíl od Nigérie a Somálska nejde o černobílý problém. Padesátiletá složitá historie tohoto území dokazuje, že oběťmi byli často jak Židé, tak Palestinci. Míra újmy utrpěné na obou stranách není určitě stejná, ale o tom nyní nehovoříme. Snažím se říci, že musíme v budoucnu vidět tyto problémy v širším kontextu. Možná nám to umožní spravedlivější úsudek, než je tomu v mnoha případech nyní.

  Bernd Posselt, navrhovatel. – (DE) Pane předsedající, historie lidu Izraele je nekonečným příběhem vyhnání. Před dvěma tisíci lety byli vyhnáni ze své původní domoviny a rozprchli se po celém světě. Po staletí byli pronásledováni a vyháněni ze zemí, kde hledali útočiště. Otřesným vyvrcholením tohoto procesu byl holokaust, zločin proti lidskosti, který vedl k tomu, že se obrovský počet Židů vrátil do Svaté země, země svých předků, což mělo za následek, že zde opět začalo docházet ke střetům, vyhnáním a právním sporům.

V takové situaci nemůže Evropský parlament dělat nic jiného, než podporovat, jak nejlépe umí, proklamovaný záměr izraelského státu a mírumilovnou část palestinského obyvatelstva, u níž si netroufám odhadovat její velikost, aby bylo dosaženo mírového a konsenzuálního řešení. Nemá smysl vybrat si jeden konkrétní případ v nouzi a poté dogmaticky rozhodnout, že bude vyřešen jeden čtvrtek ve Štrasburku. Nicméně existují jasné důvody, proč jsme se zúčastnili tohoto usnesení. Chtěli jsme být zahrnuti do této diskuse a věříme, že lidská práva jsou nerozdělitelná.

Samozřejmě nejsme lhostejní k osudu rodiny al-Kurdových a chceme o něm diskutovat. Avšak domníváme se, že tak nemůžeme činit autoritativně. Proto si myslíme, že bod 4 je dogmatický takovým způsobem, který případu neprospívá. Z tohoto důvodu náš přístup spočívá v intervenci ve jménu lidských práv, mírového procesu a samozřejmě rodiny al-Kurdových, ale to můžeme učinit pouze jako součást dialogu s oběma stranami, a nikoli jednostranným zaujmutím stanoviska. Proto toto rozhodnutí skutečně podporujeme, ale žádáme o dílčí hlasování o bodě 4, protože to je sporné místo, o němž musí být rozhodnuto hned. Za tímto účelem nabízíme naše služby.

  Jana Hybášková, jménem skupiny PPE-DE. - (CS) Pane předsedo, qui bonum, dovolte mi nesouhlasit se způsobem, jakým je tento Parlament nemoudře zatahován do partikulárních politických zájmů stran palestinsko-izraelského konfliktu. Jde o zásadní nejasnost rezoluce 242 – a ta je starší než já sama – neboť tato rezoluce nespecifikuje hranice právní příslušnosti východního Jeruzaléma. Jde o civilní spor? Nejde. Jde o čtvrtou Ženevskou konvenci? Nejde.

Předjímáme tady s lehkou hlavou jednání budoucí mírové konference, aniž k tomu máme jakékoliv oprávnění. Šéf palestinské delegace byl zatáhnut na návštěvu právoplatně odsouzené rodiny, což vyvolalo extrémní provokaci izraelských úřadů, z níž vychází rezoluce, o kterou tu bohužel vůbec nejde. Jde o to vytvořit předpoklad pro zásadní politickou změnu stanoviska Evropského parlamentu k účasti Izraele v komunitárních programech a o politické zlepšení vztahů, což neumíme bohužel dělat demokratickou cestou. Namísto demokratického řešení to je cesta našich poslanců, kteří dali důvod Izraelcům k zákroku. My neřešíme problémy, ale přiléváme oleje do ohně. To není důstojná role pro náš Parlament.

  Proinsias De Rossa, jménem skupiny PSE. - Pane předsedající, jsem rád, že mohu říci, že jsem byl jedním z členů oficiální parlamentní delegace na palestinském území, která se uskutečnila před dvěma týdny a během níž jsme navštívili rodinu al-Kurdových. V tu dobu ještě doufali, že izraelské soudy vynesou spravedlivé rozhodnutí. Je politováníhodné, že jejich naděje byla marná a že byli nyní úplně vystěhováni nejen ze svého domova, ale byli vyhnáni i z jeho bezprostřední blízkosti, kde přebývali ve stanu.

Je obtížné udržet si zrnko naděje, že udržitelná situace dvou států je stále možná, když uvážíme stávající válku vedenou proti Palestincům s cílem vyhladit nepřítele, které jsme byli svědky při naší nedávné návštěvě a jejímž odrazem je toto vystěhování. Je dost šokující, že v této době dokonce uvažujeme o vylepšení vztahů s Izraelem, když zde dochází k tolika porušením mezinárodního práva, vystěhovávání rodin a nahrazování těchto rodin novými přistěhovalci. Jedenáct tisíc palestinských zajatců je nyní ve vězení. Čtyřicet volených zástupců Palestinců, včetně předsedy, je ve vězení, stejně jako 300 dětí ve věku do 18 let, mezi nimiž jsou i dvanáctileté děti. To je nepřijatelné od státu, který se prohlašuje za demokratický stát dodržující normy mezinárodního práva. Tak tomu rozhodně není.

Evropská unie musí trvat na tom, aby izraelská vláda umožnila rodině al-Kurdových návrat do jejich domova. Musíme Izraeli jasně sdělit, že pokud chce i nadále obchodovat s EU, musí jednat v souladu s demokratickými a humanitárními normami nejen teoreticky, ale především v praxi. Jakákoli myšlenka na posílení vztahů EU s Izraelem, jak navrhují některé členské státy, by měla být samozřejmě vypuštěna na tak dlouho, dokud bude docházet k takovým nepravostem.

Rád bych ukončil svůj projev procesní námitkou. Myslím si, že návrh ústních pozměňovacích návrhů na čtvrtek odpoledne – návrhů, které neodrážejí projednávané skutečnosti a které nemají podporu společných autorů tohoto usnesení – je zneužitím pravomoci vyhlašovat ústní pozměňovací návrhy. Domnívám se, že by se touto záležitostí měl zabývat sekretariát Parlamentu a měly by být předneseny návrhy, aby k tomu již v budoucnu nedošlo.

  Předsedající. - Bereme Váš návrh samozřejmě na vědomí, pane De Rosso. Bude zaslán patřičným stranám s vědomím, že ústní pozměňovací návrhy ve čtvrtek odpoledne jsou případy samy pro sebe, protože i v situaci, že na místě je příliš málo poslanců, kteří by mohli vystoupit proti těmto návrhům, sněmovna stále může tyto návrhy zamítnout.

  Marios Matsakis (ALDE). - Pane předsedající, k této námitce, ačkoli zásadně nesouhlasím s ústními pozměňovacími návrhy, přesto obhajuji právo poslanců EP ústní pozměňovací návrhy vznášet, dokonce i ve čtvrtek odpoledne, a zásadně odsuzuji ty skupiny – a moje skupina je jednou z nich -, které nejsou schopny přimět své poslance, aby zde ve čtvrtek odpoledne byli přítomni.

  Předsedající. - Nechci začínat diskusi na toto téma, jelikož jsem si jist, že rozumíte.

Pouze vás informuji o zákoně, který platí zde ve sněmovně. Každý poslanec má samozřejmě právo během hlasovací doby ve čtvrtek odpoledne předložit ústní pozměňovací návrhy. V souladu s našimi pravidly se proti nim může určitý počet poslanců postavit. Také bych vás rád upozornil na to, že tyto otázky byly již v minulosti rozhodnuty na nejvyšší úrovni. Je zjevné, že pokud poslanci vyjádří nelibost nad tím, že ústní pozměňovací návrh, který sněmovna zjevně nechtěla přijmout, byl předložen čistě z toho důvodu, že bylo přítomno příliš málo poslanců na to, aby ho mohli zamítnout, vrátí se Parlament znovu k původnímu textu, aby se vyhnul ústně pozměněnému textu, který byl nepřijatelný.

Samozřejmě pokud chcete, mohu vám dodat přesné a podrobné informace o předchozích případech.

  Charles Tannock , jménem skupiny PPE-DE. - Pane předsedající, než mi začne ubíhat čas, rád bych měl také jednu procesní námitku k této věci. Považuji za naprosto nepřijatelné a neregulérní, že se jednací řád Parlamentu může změnit, protože se poslanci z jedné části sněmovny rozhodnou nepřijít ve čtvrtek odpoledne na zasedání. To je jejich problém - nikoli náš – a my máme naprosté právo řídit se jednacím řádem, který by měl platit stejně v kteroukoli dobu v rámci pracovního týdne během dílčích zasedání Parlamentu ve Štrasburku.

Byl bych vám vděčný, kdybyste nyní spustil znovu časomíru pro můj projev.

Pane předsedající, na těchto naléhavých zasedáních diskutujeme o těch nezávažnějších porušeních lidských práv, jako je mučení, znásilnění a vražda. Případ rodiny al-Kurdových nespadá ani do jedné z těchto kategorií. Jedná se o občanský spor mezi dvěma soukromými stranami a my skutečně nemáme žádné právo se do takového sporu vměšovat. Rodina byla vystěhována policií, která k tomu dostala příkaz od izraelského Nejvyššího soudu. Rodina věděla dlouho dopředu, že k tomuto vystěhování dojde. Tato rodina neplatila nájem 40 let, navzdory tomu, že jí to soud nařídil. Tento případ má pouze malý dopad na závažnější problém řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Normálně jsou tyto rozpravy řízeny v duchu dvou politických stran. Avšak tato rozprava je pouze dalším příkladem podbízení se protiizraelskému odporu a stanoviskům, především v druhé části sněmovny. Ať se snaží, jak chtějí, nemohou zastřít skutečnost, že Izrael je demokracií, kde právní stát a nezávislost soudů zůstávají prvořadé. Kéž bychom mohli říct to samé o orgánech vedených hnutím Hamás v pásmu Gazy.

Kolegové, copak všude na světě není mnoho jiných, naléhavějších otázek, které si zaslouží naši pozornost v diskusi o lidských právech?

  Předsedající. - Dámy a pánové, dovolte mi objasnit jednu věc, abychom si rozuměli.

Pravidla Evropského parlamentu se nemění každý čtvrtek odpoledne. Jsou v tu dobu odlišná a odlišný je náš jednací řád. Například během našich rozprav ve čtvrtek odpoledne, v rámci zrychleného postupu „catch-the-eye“, máme pouze dva mluvčí namísto pěti.

Pokud je vznesena žádost o odklad, protože sněmovna není usnášeníschopná, o návrhu se dále nejedná, je zrušen. Žádosti o ústní pozměňovací návrhy se také řídí jinými pravidly, nikoli pravidly, které jsou k dispozici předsedajícímu během zasedání, ale pravidly, které jsou formálně zakotveny v jednacím řádu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg , jménem skupiny PSE. – (PL) Pane předsedající, v noci na neděli 9. listopadu vyhnali izraelské policejní jednotky rodinu al-Kurdových z jejich domu v Šajch Džarráh, v oblasti východního Jeruzalému, kde žili přes 50 let. Tomuto vystěhování předcházelo rozhodnutí izraelského Nejvyššího soudu z loňského července, které ukončilo dlouholetý a velmi kontroverzní soudní proces probíhající v izraelských soudech a před izraelskými orgány.

Musíme zdůraznit, že tato rodina byla vyhnána ze svého domova navzdory silným protestům na straně mezinárodního společenství a že rozhodnutí Nejvyššího soudu ve skutečnosti připravilo půdu pro zabavení dalších 26 domů v té stejné oblasti. Osud rodiny al-Kurdových a četné případy demolic domů palestinských rodin izraelskými orgány ve východním Jeruzalémě vzbuzují velké znepokojení. Takové akce jsou v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodní společenství a především Blízkovýchodní kvartet by měly učinit vše, co je v jejich silách, aby ochránili Palestince žijící v té oblasti i v ostatních částech východního Jeruzaléma. Měli bychom vyzvat Izrael, aby zastavil osidlovací expanzi a výstavbu zdi za hranicemi z roku 1967. Tyto činnosti jsou v rozporu s mezinárodním právem a vážně ohrožují perspektivu trvalé mírové dohody mezi Palestinci a Izraelci.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) Pane předsedající, domnívám se, že v této otázce jsou obsaženy dva základní problémy; prvním z nich je, že hovoříme o soudním systému, jenž je jedním z nejnezávislejších na světě. Tento soudní systém dokonce před pár dny donutil prezidenta ve vlastní zemi rezignovat.

Zadruhé, tento právní spor probíhá už desítky let a zmíněné vlastnictví a nesplacený nájem nelze srovnávat např. s vyhoštěním milionů Iráčanů, kteří byli velmi nedávno zanecháni napospas osudu, aniž by se kdokoli obtěžoval zpochybnit pravomoci irácké vlády a aniž by to, co se děje v celém regionu, kdokoli považoval za rovnováhu. Musíme totiž hovořit právě o rovnováze. Otázka rovnováhy je klíčová. Musím říci, že jsem zděšen tím, co jsem zde slyšel na téma zpochybnění existence izraelského státu.

  Siim Kallas, místopředseda Komise. − Pane předsedající, Komise je hluboce zneklidněna nedávným vývojem ve východním Jeruzalémě, především zničením domů vlastněných Palestinci a expanzí přistěhovalců do východního Jeruzaléma.

V době, kdy jsou k podpoře procesu vyjednávání, který začal v Annapolisu, naprosto nutná opatření vedoucí k budování důvěry, jsou taková izraelská opatření extrémně nevhodná. Evropská unie ve svém sdělení z 11. listopadu vyzývá izraelské orgány, aby urychleně s takovými opatřeními skoncovaly.

Evropská unie také při nesčetných příležitostech v uplynulých měsících vyjádřila svoje znepokojení nad rozhodnutím izraelských orgánů, které schválily výstavbu nových obydlí ve východním Jeruzalémě. Vytváření skutečnosti v této oblasti snižuje šance na mírové urovnání konfliktu. Jeruzalém je jednou z tzv. otázek konečného statusu, které musí být vyřešeny při jednání obou stran.

Komise poskytla pomoc pro udržení Palestinců ve východním Jeruzalémě a je zavázána v ní pokračovat.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po skončení rozprav.

(1) Viz zápis.