Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2008/0149(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0396/2008

Předložené texty :

A6-0396/2008

Rozpravy :

PV 03/12/2008 - 19
CRE 03/12/2008 - 19

Hlasování :

PV 04/12/2008 - 7.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0576

Rozpravy
Středa, 3. prosince 2008 - Brusel Vydání Úř. věst.

19. Nástroj rychlé reakce na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem na programu je zpráva pana Mitchella (A6-0396/2008), jménem Výboru pro rozvoj, o nástroji rychlé reakce na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (COM(2008)0450 – C6-0280/2008 – 2008/0149(COD)).

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell, zpravodaj. − Pane předsedající, potravinový nástroj se zrodil jako návrh Komise, aby s ohledem na rostoucí ceny potravin, jež v některých zemích vyvolaly nepokoje, byla 1 miliarda EUR z nevyčerpaných peněžních prostředků určených na zemědělské dotace použita ke zmírnění situace v rozvojových zemích prostřednictvím zemědělských vstupů a mimořádných bezpečnostních sítí. Očekávalo se, že v tomto formátu půjde v plném rozsahu o dodatečné finanční prostředky, vynaložené navíc k již existujícím rozvojovým fondům. Nyní, po pěti měsících, sice máme svou miliardu, ale ve zcela jiném formátu, než se původně předpokládalo.

Předminulý pátek jsem se zúčastnil dohodovacího jednání o rozpočtu se svými kolegy z Rozpočtového výboru a z Rady, kde jsme konečně dokázali dosáhnout kompromisu v otázce nařízení o financování tohoto potravinového nástroje. Poslední sporné body pak byly vyřešeny následující pondělí během trialogu mezi Parlamentem, Komisí a Radou.

Konečné kompromisní financování vypadá takto: 1 miliarda EUR bude uvolněna v období tří let 2008-2010, a to prostřednictvím nástroje pro flexibilitu v částce 420 milionů EUR; přerozdělením v rámci okruhu 4, vnější činnosti, získáme dalších 240 milionů EUR; a navýšením rezervy pro mimořádnou pomoc v roce 2008 o 240 milionů EUR. Toto navýšení vyžaduje revizi interinstitucionální dohody. Uvedená částka bude doplněna o dalších 100 milionů EUR ze stávající rezervy pro mimořádnou pomoc. Jelikož rezervu pro mimořádnou pomoc tvoří příspěvky členských států, při jejím navýšení půjde o dodatečné prostředky jen tehdy, nebudou-li členské státy své příspěvky kompenzovat příslušným snížením vnitrostátních rozpočtů.

Bylo konstatováno, že zazněly výhrady z Výboru pro zahraniční věci a dalších výborů týkající se dílčího financování z fondu stability. Výboru pro zahraniční věci se to možná nelíbí, ale za současných okolností to bylo pravděpodobně nejlepší řešení, jakého bylo možné dosáhnout.

Kompromis, jehož jsme nyní dosáhli, podporuji, přesto jsem se však zmínil o nedostatcích tohoto postupu a jeho výsledku, v zájmu poctivosti a – jak jsem to učinil již při předchozích příležitostech – abych poukázal na absurdní situaci, kdy vlády na celém světě vynakládají miliardy a miliardy dolarů, aby vykoupily banky, ale mají problémy najít u 27 členských států a v rozpočtu Unie 1 miliardu EUR pro nejchudší lidi světa.

Myslím, že jsme udělali maximum, jehož bylo možné za sto dní dosáhnout. Našli jsme finanční prostředky a připravili jsme nařízení, ve skutečnosti se však nejedná o celou miliardu navíc. Ve zprávě se uvádí, že kompromisní text byl již schválen všemi členskými státy v COREPER a že jsou v něm zahrnuty nejdůležitější prvky z mé zprávy a změny navržené kolegy z Výboru pro rozvoj.

Platnost nařízení je časově omezena. Prozatím platí do konce roku 2010. Zaměřuje se na řešení krátkodobé krize; jeho cílem je podpora zemědělské výroby. Brání rozptýlení financí tím, že omezuje jejich použití na určitý počet nejpotřebnějších zemí. Rozšiřuje také okruh možných distribučních organizací a zajišťuje parlamentní kontrolu čerpání. K nařízení jsou přiloženy dvě zprávy, jež pomáhají zajistit jeho správné provádění.

Nakonec si tedy myslím, že jsme – Rada, Parlament a Komise – udělali vše, co bylo možné. Udělali jsme to za sto dní. Předložili jsme tento právní předpis Parlamentu. Zítra o něm budeme hlasovat. Již jsme se na něm shodli. Sehnali jsme peníze. Chtěl bych v této souvislosti ocenit spolupráci, kterou nám poskytla Rada a Komise, a zejména komisař Michel, který skutečně chtěl, aby to byly finanční prostředky vynaložené navíc.

Chtěl bych také poděkovat sekretariátu Výboru pro rozvoj, zejména panu Van Heckenovi a paní McLauchlanové, a paní Ó Seanáinové a panu O´Callaghanovi z mé kanceláře, kteří s tím vším velmi pomohli. Při zpětném pohledu se mi zdá, že je to dobře odvedená práce a to nejlepší, čeho jsme mohli dosáhnout.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Děkuji vám, pane Mitchelli, a blahopřeji k vaší zprávě a ke skutečně důležitému a skvělému tématu, jež posílí prestiž Evropského parlamentu ve světě jako faktoru míru a solidarity.

Nyní uděluji slovo komisaři Michelovi. Právě se stejně jako paní Oviirová, paní Goudinová a já vrátil z druhého konce světa vzdáleného 14 000 km a chce nás jménem Komise informovat o jednání, jež uskutečnil během zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU. Vidím, komisaři, že jste dnes v dobré formě.

 
  
MPphoto
 

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, pane Mitchelli, dámy a pánové, potravinová krize těžce doléhá na rozvojové země.

Myslím si, jak jste již řekli a jak jste prokázali svými činy, že Evropa má morální povinnost reagovat rychle, a to platí čím dál víc víc, protože tuto krizi provází velmi závažná finanční a hospodářská krize, jejichž zničující důsledky pro rozvojové země budeme moci bohužel již brzy vyčíslit, protože by mohly docela dobře vést ke zrušení veřejné rozvojové pomoci, a to přinejmenším. K tomuto tématu však budeme mít možnost se vrátit.

Dle mého soudu se našim třem institucím – Parlamentu, Radě a Komisi – podařilo tento těžký úkol zvládnout díky hbité práci na tomto nástroji, který má umožnit rychlou reakci na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích.

Chtěl bych vám jménem předsedy Barrosa a jménem Komise poděkovat. Zvláštní dík si zaslouží zpravodaj pan Mitchell za svou vynikající práci, a  také pánové Böge a Le Foll za jejich přínos jménem Rozpočtového výboru a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

Jak víte, mrzí nás zamítnutí využití dostupných zbylých částek v rámci okruhu 2. Zůstali jsme však realisty s ohledem na vyhlídku na dosažení dohody o dobrém textu. Musím říci, že kompromisní text, o  kterém budete zítra hlasovat, je dobrý: jednak proto, že v něm budou náležitě obsaženy vaše pozměňovací návrhy a návrhy Komise, a jednak proto, že v něm zůstávají zachovány tři rozhodující prvky našeho postoje.

Za prvé, reakce v podobě 1 miliardy EUR, přičemž náš odhad výše požadovaných prostředků, jak se zdá, nikdo vážně nezpochybnil. Za druhé, vždy se vycházelo z toho, že by tato reakce měla být soustředěna do velice krátkého časového období. Navrhli jsme období dvou let, ale byli jsme schopni akceptovat tři roky. A konečně, cílem bylo oživit zemědělskou výrobu v zemích nejvíce postižených růstem cen. Jinými slovy, zachránit úrodu v bezprostřední budoucnosti.

Jaké další kroky budou následovat po vašem zítřejším hlasování a po rozhodnutí Rady 16. prosince? Myslím si, že nejdůležitější bude realizace v praxi. V lednu 2009 Komise navrhne původní rozhodnutí o financování projektu, protože věřím, že očividně musíme postupovat velmi rychle. Hlavním cílem je zachránit zemědělskou výrobu z úrody 2009. Proto učiníme vše, co bude možné, aby většinu finančních závazků bylo možno realizovat v roce 2009, a ovlivnit tak zemědělské vstupy, například, pro sezónu 2009.

Jak bylo dohodnuto, všeobecný plán na realizaci tohoto nástroje vám bude předložen ve velmi blízké budoucnosti, v každém případě do konce dubna 2009. Tento nástroj vznikl díky politické vůli našich tří institucí a stejná společná vůle bude zjevně nezbytná pro jeho rychlou, efektivní realizaci.

 
  
MPphoto
 

  László Surján, navrhovatel stanoviska Rozpočtového výboru. – (HU) Pane předsedající, Rozpočtový výbor si byl vědom morální odpovědnosti Evropské unie vůči zemím, které jsou v obtížné situaci. V tuto chvíli však, komisaři, nemusíte litovat toho, že jsme nedokázali nalézt finanční prostředky k tomuto ušlechtilému účelu v rámci okruhu 2.

Není čeho litovat, protože stejnou morální odpovědnost máme vůči evropským zemědělcům, kterým už tolik měsíců říkáme, že nejsou peníze na tohle, na tamto a na ještě něco jiného a že zemědělci v nových členských státech budou muset počkat 10 let, než se jim dostane rovného zacházení. Bylo nutné najít prostředky jinde, na jiném příhodném místě, a jak zpravodaj uvedl, skutečně se nám to podařilo. Myslím si, že jsme odvedli dobrou práci a že na to můžeme být hrdi.

Rozpočtový výbor se však musel vyrovnat ještě s jiným problémem. Nebyli jsme přesvědčeni o tom, že – jak řekl také komisař – Komise reagovala rychle a že návrh Evropské komise je vhodný ve všech směrech. Považovali jsme za politováníhodné, že v původním materiálu nebyla zmíněna koncepce mikroúvěrů. Rozpočtový výbor soudí, že v Bruselu nebo v sídle kterékoli jiné mezinárodní instituce je velmi obtížné určit, jak může ten či onen region nebo zemědělec, který se dostal do potíží, najít východisko ze své situace.

Systém mikroúvěrů se osvědčil jako velmi úspěšný a pomohl mnoha zemím v obtížné situaci, a jsme velmi povděčni Výboru pro rozvoj, že v tomto ohledu přijal doporučení Rozpočtového výboru. Komisaři, nemohu to zaručit, ale mohu předpovědět, že s výsledkem zítřejšího hlasování budete se vší pravděpodobností spokojen, vy i všechny zainteresované strany. Děkuji za pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Stéphane Le Foll, navrhovatel stanoviska Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. − (FR) Pane předsedající, budu stručný. Především bych chtěl poděkovat panu Mitchellovi a ocenit jeho práci. Chtěl bych také poděkovat komisaři za jeho úsilí a říci, že s potravinovou krizí se nevypořádáme jednoduše během dvou nebo tří let, ale bude nás znepokojovat ještě v dalších letech.

Chtěl bych ještě doplnit jeden bod v roli představitele Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Jde o to, že podíl rozvojové pomoci směřující do zemědělství neustále klesá. Jak řekl pan Diouf, snížil se z 15 % na 4 %. Je načase, abychom zvážili myšlenku, že rozvoj znamená také podporování zemědělství, a má-li tento nástroj mít v budoucnosti nějaký smysl, tak bych mu osobně chtěl přisoudit právě tento význam.

 
  
MPphoto
 

  Colm Burke , jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu Mitchellovi za jeho zprávu. Vítám vytvoření tohoto potravinového nástroje pro nejchudší zemědělce světa, který byl po vleklých jednáních konečně dohodnut.

Někteří členové Rady nebyli ochotni poskytnout nepoužité zemědělské prostředky na podporu rozvojových zemí. Zatímco šestina světového obyvatelstva nyní trpí hladem, určité členské státy Evropské rady se držely zpátky (i když většina členů byla pro využití SZP), což chabě zdůvodňovaly obavou z vytváření precedentů.

Peníze se našly jinde a místo dvouletého období byly rozplánovány do tří let 2008–2010. Bohužel tyto prostředky byly nejvíce zapotřebí před několika měsíci, když ceny potravin rychle rostly. V některých z těchto zemí již ceny potravin nerostou.

Poté, co ceny potravin začaly růst, vzrostl počet hladovějících osob téměř na jednu miliardu. V tomto roce bylo v důsledku potravinové a palivové krize uvrženo do chudoby 100 milionů osob, a jejich počet stále roste. Lidé v rozvojových zemích vydávají až 80 % svých příjmů za potraviny, což je další důvod, proč cena potravin musí zůstat dostupná.

Potravinový nástroj pomůže řešit některé krátkodobé potřeby poskytnutím zemědělských vstupů a posílením bezpečnostních sítí. Nová potravinová krize však bude nevyhnutelná, pokud členské státy EU a další bohaté země nevyřeší strukturální problémy, jež stávající potravinovou krizi vyvolaly.

 
  
MPphoto
 

  Josep Borrell Fontelles, jménem skupiny PSE. – (ES) Blahopřeji, komisaři. Bez vaší naprosté oddanosti této věci by nebylo možné dojít k tomuto zjevně šťastnému konci. Po celou dobu jste o dosažení tohoto cíle všemožně usiloval. Mé díky také patří mému kolegovi zpravodaji, panu Mitchellovi. Vy oba jste Evropskou unii zachránili před obrovským zesměšněním, k němuž by došlo, kdyby se nám tuto miliardu nepodařilo najít poté, co jsme ji tak často slibovali na tolika místech po celém světě.

Možná to není přesně miliarda a nepůjde tak docela o dodatečné prostředky, i když z velké většiny ano. Nebude pocházet ze zemědělství, jak jste, komisaři, navrhoval, a nepřijde celá během jednoho jediného roku, ale ve dvou nebo ve třech letech. Nedokonalosti reálného světa vás však neodradily od dosažení cíle, který jste si stanovili, dovolím si říci, s pomocí Výboru pro rozvoj a Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu.

Není to mnoho peněz: pouhé 1 euro na každého podvyživeného člověka na světě, 1 euro na hladovějícího jedince. Může to však pomoci jejich počet do budoucna snížit za předpokladu, že členské státy neodečtou dodatečné prostředky, které na tuto mimořádnou pomoc musely poskytnout, ze své rozvojové pomoci.

Proto, komisaři, vyzývám všechny členské státy, aby neodečítaly dodatečný obnos poskytnutý v rámci této částky, tím, že ji opět škrtnou ve svých vnitrostátních rozpočtech. Jeden členský stát již naznačil, že to možná udělá. Jiní, například Španělsko, naopak pevně přislíbili, že to neudělají. Nemá vůbec žádný smysl obrat jednoho, aby se zaplatilo druhému, přesunovat peníze sem a tam, abyste nakonec stejně zaplatili tu samou částku. Jsem si jist, komisaři, že budete první, kdo si bude stěžovat, pokud se to stane.

 
  
MPphoto
 

  Kyösti Virrankoski, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu Mitchellovi za vynikající zprávu. Moje skupina vždy byla pro rychlé poskytování potravinové pomoci. Komise přednesla svůj návrh na pomoc v hodnotě jedné miliardy EUR v červenci. Bohužel to bylo v rozporu se zásadami interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni. Bylo to překvapivé, neboť Komise je obvykle strážcem Smlouvy a dodržování práva. Teprve později, ve fázi dohodovacího řízení o rozpočtu, Komise svůj návrh pozměnila, aby vyhovoval platným právním předpisům. A tehdy bylo dosaženo dohody.

Náš vděk si zaslouží také francouzské předsednictví. Podařilo se mu přesvědčit členské státy, aby zaujaly postoj ve prospěch potravinové pomoci. 760 milionů EUR z 1 miliardy EUR jsou nové peníze a také jasné vítězství pro Evropský parlament.

Jedním z problémů je zajistit, aby se pomoc dostala na zamýšlené místo určení. Skeptikové tvrdí, že na místo určení dorazí jen část pomoci, zatímco většina zůstane v rukou prostředníků. Tento problém je nutné pečlivě sledovat. Problémem zemědělství v rozvojových zemí není dostupnost hnojiv nebo osiva, ale nedostatečné vzdělání a primitivní pracovní metody, zařízení a nástroje. To se za rok a jednou miliardou euro nevyřeší. Proto je potravinová pomoc především burcujícím signálem, aby se rozvoj zemědělství a zvyšování produkce potravin staly prioritou rozvojové spolupráce.

Zemědělství je v rozvojových zemích často provozováno v obtížných podmínkách, většinou na neúrodné půdě a v nepříznivém podnebí. Taková situace vyžaduje mimořádně vysoký stupeň profesionálního know-how a pokročilé zemědělské metody. Proto je nutné rozvíjet odborné vzdělávání. V současnosti sotva nějaké existuje. Výrobní postupy se musí přizpůsobit limitům, jež stanoví chudoba. Skok od pluhu k technologicky vyspělému traktoru není ani zdaleka tím nejlepším řešením. Zemědělský rozvoj musí probíhat postupně, krok za krokem.

 
  
MPphoto
 

  Marie-Hélène Aubert, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, nyní, když nám kolegové poslanci připomněli poněkud obtížný průběh této skvělé iniciativy, doufáme, že brzy začne nabývat konkrétnější podoby.

Já osobně, komisaři, bych se vás chtěla zeptat na dvě věci. Za prvé: říká se, že některé prostředky z dodatečných fondů budou poskytnuty prostřednictvím čerpání z fondů sloužících jako nástroj stability, jež byly zřízeny pro účely odvrácení konfliktů a upevňování míru. Toto přerozdělení se mi jeví jako krajně problematické. Bylo o tom už definitivně rozhodnuto? A pokud ano, předpokládá se nějaká kompenzace? Domnívám se, že i vás bude bezpochyby zajímat dlouhodobá budoucnost tohoto nástroje pro nestabilitu.

Za druhé: nyní, když již zmiňovaná 1 miliarda EUR byla podle všeho shromážděna, jaké kanály budou využívány, aby se zajistilo, že se prostředky rychle a efektivně dostanou k mnoha různým a široce rozptýleným subjektům v dané oblasti a také ke stovkám rodinných zemědělských podniků? Jak hodláte jednat přímo s těmito subjekty v dané oblasti a zabránit škodám a ztrátám, které, jak všichni víme, jsou spojeny s přítomností mnoha různých prostředníků?

 
  
MPphoto
 

  Wiesław Stefan Kuc, jménem skupiny UEN.(PL) Pane předsedající, Evropská unie se pokouší vytvořit nástroj, který jí umožní nabídnout rychlou pomoc chudým a nerozvíjejícím se zemím, aby se zajistilo, že jejich obyvatelstvo přežije, když vzrostou ceny. V této souvislosti již dlouho říkáme, že nedostatek potravin v těchto zemích je trvalý a není jednoduše spojen se slabou úrodou nebo spekulativním zvyšováním cen potravin. Z toho plyne, že krátkodobé reakce a potravinová pomoc problém nevyřeší.

Nabídky vzdělávání, zavádění nových metod výroby, lepšího osiva a hnojiv, s nimiž po léta přichází FAO a Světová banka, nevedly k očekávaným výsledkům. Z tohoto důvodu považovat 1 miliardu EUR za nástroj, který umožní rychle reagovat na růst cen potravin v rozvojových zemích, je nesouměřitelné s očekávanými výsledky, zejména uvědomíme-li si, jak naše Unie funguje.

Toho si velmi dobře povšiml a toto pochopil zpravodaj pan Mitchell, avšak zdá, že to zcela nechápou zpravodajové z poradních výborů a z Výboru pro kontrolu rozpočtu.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: MECHTILD ROTHE
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Konstantinos Droutsas, jménem skupiny GUE/NGL.(EL) Globální potravinová krize a prudce rostoucí ceny jsou důsledkem toho, že se potraviny staly obyčejnou komoditou, spíše předmětem kapitalistické spekulace než prostředkem, jak přežít. Vynaložením minima peněz a věnováním zlomku svého času si chce Evropská unie farizejsky umýt ruce a zbavit se odpovědnosti za to, co bylo oficiálně označeno za zločin proti lidskosti. Domníváme se, že tyto prostředky skončí v kapsách mnohonárodních společností, jež kontrolují rozvojové programy. Řešení tohoto problému vyžaduje respekt k právu na potravinovou bezpečnost a dostatečnost, podporu malých a středních zemědělců a restrukturalizaci místních a regionálních trhů. V zásadě potřebujeme podstatnou změnu společné zemědělské politiky, která v současnosti podporuje přesuny půdy k několika málo subjektům, neřízené využívání přírodních zdrojů a nahrazování potravinových plodin jinými rostlinami.

 
  
MPphoto
 

  Hélène Goudin, jménem skupiny IND/DEM. (SV) Paní předsedající, chudoba, neštěstí a hladovění jsou každodenním údělem pro více než dvě miliardy příslušníků obyvatelstva Země, kteří žijí za méně než dva dolary na den. Nedávné prudké zdražování zejména rýže, kukuřice a dalších základních plodin je samozřejmě další závažnou příčinou toho, proč mnozí lidé nemají dostatek potravin. Také EU si tohoto problému povšimla a chce zřídit fond, aby se s touto krizí vypořádala.

Otázkou, kterou si musíme položit, dámy a pánové, je to, proč schvalujeme škodlivou zemědělskou politiku EU, která je jedním z nejhorších viníků této situace. Tato ochranářská politika zbavuje chudé lidi možnosti příjmu, a tím i schopnosti zamezit hladovění. Tato sněmovna nicméně vždy hlasuje pro společnou zemědělskou politiku. Je to tragédie, a ptám se sám sebe, zda je to ze strany EU vědomý, anebo nevědomý čin.

 
  
MPphoto
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Všichni si uvědomujeme, že v důsledku potravinové krize mnozí lidé, zejména ti, kteří žijí ve velmi chudých rozvojových zemích, pociťují velké těžkosti. Namísto dosažení rozvojových cílů tisíciletí OSN upadají v chudobu další miliony.

Evropská unie se nesmí držet zpátky, když je třeba přijít jim na pomoc. Počítám, že většina z nás, co sedíme v tomto sále, by s tím souhlasila. Pomáhat těmto zemím je naší morální povinností, výrazem solidarity s chudšími zeměmi. Musíme jim ukázat správnou cestu, aby překonaly krizi, a pomoci jim, aby mohly produkovat dostatečné množství potravin, především podporou jejich zemědělské výroby.

Chtěl bych též zdůraznit, že pomoc je nutná nejen za hranicemi Unie. Také uvnitř Unie narážejí miliony lidí na problém vysokých cen potravin a jejich nedostatku. Žádám proto, abychom při tom, když pomáháme jiným, například v Africe, nezapomínali na ty, kdo čekají na naši pomoc mnohem blíže. Proto je třeba podpořit návrh Evropské komise na navýšení prostředků pro program distribuce potravin pro nejvíce postižené lidi v Evropě. Je politováníhodné, že některé členské státy jsou proti tomuto programu.

 
  
MPphoto
 

  Juan Fraile Cantón (PSE).(ES) Paní předsedající, v rámci nynější krize nás Organizace spojených národů varovala před hroznou situací, ve které se nachází 22 zvlášť zranitelných zemí, a Světová banka nám říká, že k 850 milionům lidí, kteří již ve světě hladovějí, přibude v důsledku této krize dalších 100 milionů.

Tato situace vyžadovala rychlou, společnou odpověď Evropské unie, a Komise v červenci navrhla speciální finanční nástroj, aby pomohla zemědělcům v rozvojových zemích a pokusila se zmírnit dopad prudce rostoucích cen potravin.

Tato opatření se snažila zvýšit zemědělskou výrobu v těchto zemích, kde jsou dopady rostoucích cen pociťovány nejintenzivněji a ohrožují šance na dosažení rozvojových cílů tisíciletí, a pokud možno předejít nestabilitě a napětí, jež by mohly ohrozit výsledky mnohaletého investování do politických sfér rozvoje a udržování míru.

Proto vítáme dohodu, jíž bylo dosaženo, a splnění slibu vyčlenit další 1 miliardu EUR, který byl dán, jak jsem již řekl, na nejvyšší politické úrovni.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Proinsias De Rossa (PSE). - Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát všem, kdo se podíleli na této zprávě a na tomto velmi významném výsledku: zpravodaji panu Mitchellovi, všem politickým skupinám – včetně mé vlastní – a komisaři Michelovi.

Ceny potravin a hroutící se globální ekonomika budou mít pro lidi v rozvojových zemích zničující důsledky. Odhaduje se, že s každým 1 % poklesu světového HNP bude uvrženo do chudoby dalších 40 milionů osob. Vzhledem k tomu je mimořádně důležité, aby tento návrh, jak čelit prudkému růstu cen potravin, byl bezodkladně realizován. Rozvojový svět nynější finanční a hospodářskou krizi nezavinil. Chceme-li se vyhnout tomu, abychom odsoudili další generaci lidí k nejhlubší bídě a hladu, nesmíme se uchýlit ke krátkodobému skrblictví v oblasti rozvojové pomoci. Jak již bylo poukázáno, částka 1 miliardy EUR se může zdát velká, ale je nepatrná v porovnání s množstvím peněz, jež pumpujeme do bank a stimulačních balíčků. Požaduji, aby tato zpráva byla naplněna co nejrychleji.

 
  
MPphoto
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE).(RO) Rada Evropské unie by měla zajistit, aby politiky jednotlivých zemí a mezinárodní politiky související s problémem zaručení dodávek potravin pro obyvatelstvo byly soudržnější.

Vysoké ceny potravin mají vážné důsledky pro nejchudší obyvatelstvo a ohrožují dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Zavedení nástroje navrhovaného tímto nařízením je důsledkem nižších zemědělských výdajů.

Evropská unie musí podpořit růst zemědělské výroby v rozvojových zemích v krátkodobém a střednědobém výhledu a současně zmírnit nepříznivé účinky růstu cen potravin na nejchudší skupiny obyvatelstva těchto zemí.

Pomoc Společenství nebude použita k placení daní, cel nebo jiných poplatků. Zároveň toto nařízení musí zajistit ochranu evropských zemědělců.

 
  
MPphoto
 

  Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf (Verts/ALE). - (DE) Paní předsedající, zničili jsme zemědělství v rozvojových zemích poskytováním miliard na exportní pobídky a těžce jsme narušili potravinovou bezpečnost těchto zemí. Pokud si myslíme, že to můžeme zalepit jednou miliardou, je to směšné! Jsem pro to, aby tato miliarda byla vyplacena – nechápejte mě špatně –, ale 850 milionů hladovějících lidí není výsledkem toho, že bychom měli vysoké ceny potravin, nýbrž toho, že jsme v těchto zemích stlačili svými exportními pobídkami ceny na tak nízkou úroveň, že se zemědělství již nevyplácí. Udržitelné hospodaření, vlastnické hospodaření a soběstačnost byly zničeny.

Podle této logiky, dáme-li jim nyní jednu miliardu, nepomůže to, ale naopak to napomůže destrukci. Musíme si proto dát velký pozor na to, jak bude poskytnuta.

Jsem pro to, abychom dlouhodobě posilovali potravinovou bezpečnost těchto zemí. To znamená, že musíme přestat s dumpingovými vývozy na tyto trhy.

 
  
MPphoto
 

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Paní předsedající, po tomto a některých dalších příspěvcích bych chtěl zcela jasně říci jednu důležitou věc. Zmiňovaná 1 miliarda EUR není v žádném případě naší strukturální odpovědí na problém vyvolaný potravinovou krizí v rozvojových zemích.

Ve skutečnosti je to rychlá reakce, která je zamýšlena jako mimořádná odpověď, aby se zachránily nadcházející úrody, řekněme v letech 2008–2009 – myslím si, že bychom měli správněji hovořit o úrodách v letech 2009, 2010 a snad i 2011.

Chtěl bych také dodat, že základní myšlenka je taková, že někdy v budoucnosti by přirozeně tato schopnost rychlé reakce mohla nabýt trvalé povahy. Těmito slovy určitě u některých členských států vyvolám obavy. Proto jsem řekl, že jde o rychlou odpověď bez jiných konotací. Nejedná se o zmíněnou odpověď strukturální.

O strukturální odpovědi se vlastně zmínil pan Le Foll, když oprávněně vyjádřil znepokojení nad tím, že podíl prostředků rozvojové pomoci vyčleněných pro zemědělství a rozvoj venkova již po mnoho let neustále klesá. Ovšem, ponechám stranou otázku odpovědnosti za tento stav. Věřím, že mezinárodní společenství, ač nepochybně jedná v dobré víře, se na tomto snižování do určité míry předem dohodlo. Je tedy jasné, že se nyní musíme na tuto otázku znovu zaměřit. Bylo dosaženo pokroku. Měl jsem již příležitost vám tyto údaje předložit. Devátý evropský rozvojový fond: čtyři země si zvolily zemědělství nebo rozvoj venkova za odvětví, na které se ve spolupráci s Komisí chtějí zaměřit nebo soustředit. Čtyři země, jež reprezentují 650 milionů EUR, v desátém evropském rozvojovém fondu a po mnoha diskusích, mnoha návrzích a velkém naléhání jsme nyní na úrovni 1,25 miliardy EUR pro 25 zemí. Dvacet pět zemí je však jen třetina celkového počtu. Čeká nás tedy ještě mnoho práce.

V návaznosti na to, co říkal pan Le Foll, věřím, že myšlenka navržená řadou ministrů pro rozvoj v Evropské unii, totiž že rozpočty dvoustranné rozvojové pomoci směřující do zemědělství by během pěti let měly růst v průměru nejméně o 10–15 %, je dobrá myšlenka. Tato čísla bude samozřejmě ještě nutné projednat. To již strukturální odpovědi očividně umožní. Tato 1 miliarda EUR proto není zamýšlena jako strukturální odpověď, nebo alespoň nikoli ve velkém měřítku. Je určena pro mimořádné účely.

Musím říci, že poznámky o situaci evropských zemědělců v porovnání s malými zemědělci v rozvojových zemích mi působí určitý morální problém. Především si nemyslím, že je správné je srovnávat. Věřím, že evropské zemědělství, nebo v každém případě přinejmenším rodinné podniky, stojí před řadou problémů, ale co bylo na začátku v případě 1 miliardy EUR, o které je zde řeč? Na začátku byla myšlenka, že v důsledku zvýšených cen již kompenzační mechanismus určený k tomu, aby se vyrovnal s poklesem cen a ztrátou příjmů evropských zemědělců, již nemá žádný smysl. Proto se zrodil nápad tyto částky, jež se původně plánovalo použít pro evropské zemědělce, ale které již zjevně nebyly nutné, rozdělit poněkud symbolicky mezi tyto jiné země.

Nemyslím si, že by se obě tyto situace měly navzájem srovnávat. Opravdu si to nemyslím. Samozřejmě, myslím si, že evropští spotřebitelé a občané mají právo na naše plné uznání, a také mne mrzí, že by mělo být tak obtížné pomoci těm v Evropě, kdo pomoc potřebují, zejména s využitím podpory, o které se v současnosti již diskutuje a ve které, jak se zdá, bylo dosaženo tak malého pokroku.

Neměli bychom zde vytvářet vazbu a neměli bychom své činy ve prospěch některých podmiňovat případnými našimi paralelními činy ve prospěch jiných. Tyto dvě věci nejsou stejné; opravdu nejsou vůbec stejné. Především se nejedná o stejnou úroveň chudoby a za druhé věřím, že musíme být i nadále důslední.

To je zásadní otázka, která v podstatě velmi dobře vystihuje problém důslednosti evropské politiky ve vztahu k zemědělství. Tento problém nastolil pan Borell. Je jasné, že skutečný problém, který tu máme, který nyní musíme velmi pozorně sledovat a který bude vyžadovat naši krajní vnímavost na úrovni jak Parlamentu – který se takto jistě chovat bude –, tak i Komise, a dokonce i na úrovni některých členů Rady, se týká našich členských států, které s touto formulí vyslovily souhlas, a řady dalších členských států, které byly donuceny a dotlačeny k jejímu přijetí, protože jsme museli bojovat. Vyslovuji upřímné díky Parlamentu, protože nevěřím, že bez něho by to bývalo bylo možné. V určitém momentě jsem si dokonce myslel, že se nám to nepodaří, natolik byly uváděné argumenty zdánlivě stále silnější a na samé hranici čestnosti.

Samozřejmě, pane Borrelle, bude zapotřebí maximální bdělosti, abychom zjistili, zda členské státy nebo některé z členských států nebudou kompenzovat závazek, který zde přijaly. Pokud by k tomu mělo dojít, jasně by to neznamenalo nic jiného než hloupý kousek, a museli bychom bezpochyby ve svém úsilí pokračovat.

Právě jsem se vrátil z Dohá. Musím přiznat, že pokud jde o zvyšování veřejné rozvojové pomoci, nejsem vůbec přehnaně optimistický. Musím říci, že když odcházíte z jednání, jež trvalo několik hodin – přiznám se, že někdy bývám poněkud temperamentnější, ale dokážu udržet nervy na uzdě – může být obtížné se ovládnout. Je obtížné smířit se se zlou vůlí, s  projevy, v nichž se říká, že je nutná větší státní rozvojová pomoc, ale když je navržen vhodný text, aby byly předchozí závazky znovu potvrzeny, náhle již žádná dohoda neexistuje a lidé vymýšlejí všelijaká zdůvodnění, aby tyto závazky nemuseli splnit nebo aby alespoň ponechali otevřená zadní vrátka pro to, aby se mohli ke svým povinnostem a závazkům zcela nečestným způsobem otočit zády. Takže budeme muset bojovat. Nedělejme si o tom žádné iluze. Budeme muset obviňovat, odhalovat, vyzývat odpovědné činitele, aby dodrželi své povinnosti a ze všeho nejvíc – protože, přiznám se, že se s tím již nechci dál smiřovat – demontovat, rozšifrovávat dvojí jazyk, protože nejhroznější na tom je, že ve stejné době, kdy pronášejí projevy prodchnuté pohádkovou velkomyslností, tito řečníci proradně dělají vše, co mohou, aby závazky nemusely být splněny. Jsem si proto jist, že s takovým chováním jsme se nesetkali naposled.

Pane Virrankoski, pomoc se musí dostat na místo určení, a zcela upřímně věřím, že v případě, o kterém hovoříme, se tam dostane. Nicméně musím do určité míry požádat o důslednost v boji, který se společně chystáme vést. Když říkáme, že pomoc se musí dostat na místo určení, vysíláme tím nejhorší možný signál veřejnosti, kterou potřebujeme, aby nám pomohla přesvědčit státy o nutnosti zvýšení veřejné rozvojové pomoci.

Musíme přestat říkat to první, co nás k této otázce napadne. Myslím si, že veřejná pomoc, kterou rozděluje Komise pod vaší kontrolou a pod kontrolou všech institucí, které jsou jí pověřeny, přichází na místo určení. Můžeme diskutovat o našich postupech, o našich pravidlech, o tom, že je nutné provádět konzultace, audity, studie a tak dále, a že to svým způsobem něco stojí, že jsou na to potřeba peníze, ale že je to na druhé straně nepochybně cena, kterou je za účinnou kontrolu nutné zaplatit, a že je to také cena, kterou je nutné zaplatit, abychom při poskytování této služby zajistili určitou minimální úroveň kvality.

Proto musíme vědět, co chceme, ale nevěřím, že můžete říci, že by se pomoc nedostala na místo určení. V případě, o němž zde hovoříme, mohu potvrdit, že toto vše si lze ověřit a prověřit a že máme všechny postupy, se kterými jsme navíc vy i já obeznámeni. Proto upřímně věřím, že kvůli tomu bychom si neměli dělat příliš velké starosti.

Paní Aubertová, věřím, že svou otázkou nebo návrhem jste zásadně vyjádřila to, co je i pro mne možná jedním z negativních momentů, jedním z mála skutečně negativních momentů dohody, protože samozřejmě když uvažujete o nástroji pro stabilitu, perfektně vidíte, že peníze, které z nástroje pro stabilitu vezmete, už nemusí být nutně k dispozici na jiné věci, a popravdě řečeno, v tom, právě v tom, dochází k posunu. Navíc právě toto nám brání, nebo v každém případě mně brání tvrdit, že jde o dodatečnou 1 miliardu EUR. Nemůžeme skutečně říci, že je to dodatečná 1 miliarda EUR, a pan Mitchell je natolik čestný, že to zdůraznil. Mám-li však být naprosto objektivní, stejně věřím, že by nám to nemělo zabránit, abychom měli dobrý pocit, protože neočekávám, že bychom se dostali až tak daleko.

240 milionů EUR tedy bude přesměrováno z nástroje pro stabilitu, a z toho 70 milionů EUR v roce 2009. Disponibilní zůstatek tak bude zhruba na úrovni roku 2008, kdy činil 135 milionů EUR. To však není skutečný argument. Když jsou věci stejné, to už samozřejmě argument je. Pokud by na tento nástroj byly kladeny nějaké nové požadavky, pak bychom měli problém. Avšak pokud jde o rok 2010, byla Komise během dohodovacích jednání o rozpočtu vyzvána, aby předložila revidovaný finanční plán, který by zajistil požadované zvyšování částek plánovaných na období 2010–2013 při současném zachování ročního maxima v nezměněné výši. Tento revidovaný plán bude předložen v rámci roční politické strategie a budeme ho přirozeně pozorně sledovat.

A nyní přejdu k vašim otázkám, jež se týkají realizace: výběr u jednotlivých zemí bude prováděn podle kritéria efektivity. S kým se při tom dá spolupracovat? Jsou to samozřejmě mezinárodní a regionální organizace, země samotné, státy a decentralizované orgány, nevládní organizace a také agentury členských států. Mimochodem pokud byl okruh subjektů rozšířen, stalo se tak na žádost Parlamentu. Osobně se přiznám, že jsem byl proti tomu, bylo to však vaše přání a dokážu ho pochopit. Kritériem bude efektivnost, ale chceme-li jednat rychle, je nutné si uvědomit, že nejlepší způsob, jak to udělat, je pracovat přednostně s organizacemi, které byly zřízeny právě pro tento účel a se kterými můžeme v zásadě postupovat rychleji, protože máme pravidla spolupráce s těmito organizacemi, které jsou schopné jednat rychle. Mohu vás však ujistit, že se do toho úsilí plně zapojíme, jak o tom rozhodl váš parlament a jak bylo rozhodnuto v konečné dohodě.

Evropa dle mého osobního názoru prokázala, že na tento problém stačí, protože věřím, že zde hovoříme o konkrétní 1 miliardě EUR pro zmíněnou rychlou reakci na záchranu úrody. Chtěl bych vám také připomenout stovky milionů eur, které jsme již uvolnili a vynaložili, i to, že budeme nadále poskytovat prostředky v rámci naší nouzové humanitární pomoci či nouzové potravinové pomoci. Evropa se v těchto oblastech chová mimořádně zodpovědně. Chci vám jen připomenout – a jsem rád, že to zde mohu učinit –, že za rok 2007 Evropa poskytla 46 miliard EUR. Chtěl bych vidět jiného dárce, který by poskytoval tak vysokou rozvojovou pomoc!

Pokud jde o pana Droutsase, říkat, že Evropská unie si nad touto problematikou myje ruce a že vše spolknou podnikatelé, je názor, který nemohu sdílet a který se mi zdá být poněkud přemrštěný. Neříkám, že všechno je zcela špatně. Je například jasné, že můžeme diskutovat, vést spory o ceně hnojiv a osiva. Můžeme se samozřejmě pokusit učinit si na tuto otázku objektivní názor. Možná by nebylo plýtváním energií pokusit se v rámci strukturální odpovědi na úrovni velkých mezinárodních organizací – a to je něco, o čem přemýšlím čím dál víc – jednat se všemi těmito vedoucími podniky, jež v podstatě vyrábějí obzvlášť účinná osiva, ale za velmi vysoké ceny. Totéž platí o hnojivech. Existují iniciativy, které bychom měli jistě zvážit, například myšlenka vyrábět hnojiva přímo na místě. Existují místa, kde je to proveditelné. Můžeme také vytvořit dodavatelské koridory, jež umožní výrazně snížit dopravní náklady. Nedávno jsem se setkal s jednou organizací výrobců, abych získal představu, co by byli ochotni učinit, a uskuteční se také schůzka mezi nimi a naším podnikatelským fórem, abychom zjistili, čím mohou přispět k naší strategii pro strukturální odpověd. To ovšem považuji za důležité.

Paní Goudinová, často s vámi souhlasím, ale musím říci, že nevěřím, že v zemích, které čelí tomuto problému, jsou řešením ochranářské politiky. Naopak si myslím, že by bylo zajímavé – protože věřím, že ochranářské politiky hrozí vyvést vše z rovnováhy, nebo alespoň hrozí tím, že se na problémy nebude reagovat na regionální úrovni, i když to je hospodářská dimenze, ke které se teď nechci vyjadřovat –, to, kde bych byl ochoten vás podpořit a na čem nyní zejména s francouzským předsednictvím intenzivně pracujeme, je následující otázka: Jak zorganizovat zemědělství v rozvojových zemích s jeho specifickou povahou stejným způsobem – zdá se, že my v Evropě máme poměrně krátkou paměť –, jako to Evropa učinila se svým vlastním zemědělstvím? V Evropě zemědělství nikdy nebylo považováno za druh výroby nebo za hospodářský produkt rovnocenný všem ostatním hospodářským produktům. Vůči zemědělství byl vždy uplatňován zvláštní přístup. Neřeknu, že je to mé konečné slovo, ale když zvažujeme regionální společné zemědělské politiky, jsou podle mého názoru posuzovány z toho hlediska, že by bylo zajímavé postupovat dostatečně rychle, ovšem aniž by to vyvolalo ochranářství, nýbrž ochranu – což jsou samozřejmě dvě zcela různé věci. Upřednostňuji koncepci ochrany, a ne ochranářství a strachu, který vyvolává.

Na závěr – doufám, že jsem pokryl co největší prostor – bych vám chtěl ještě znovu poděkovat za shodu a za vaše odhodlání. Bez vás by toho všeho nebylo možné dosáhnout. Právě jsme přesvědčivě ukázali, že když Evropský parlament a Komise dokáží táhnout za jeden provaz, je pro státy obtížné tomu čelit.

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell, zpravodaj. − Paní předsedající, děkuji komisaři a předsedovi a dalším poslancům, kteří vystoupili, za jejich laskavá slova na adresu mého přispění k této zprávě. Chtěl bych také poděkovat panu Bogemu za jeho práci v Rozpočtovém výboru, která ji usnadnila, a svému stínovému zpravodaji panu Bermanovi, který mne velmi podporoval a pomohl mi ji celou projít.

V rozvojovém světě umírá 78 dětí z tisíce již při narození. V Evropské unii je to v průměru 5 promile. Bezprostředně po druhé světové válce to v Irsku bylo 45 promile. V rozvojovém světě jsme to snížili na 78 promile, a při odhodlání a zodpovědnosti to můžeme snížit ještě víc na úroveň, která byla v Irsku dřív, a na úroveň, která je v Irsku dnes.

Přežijí-li porod, 2 miliony těchto dětí zemřou před dosažením věku pěti let kvůli nedostatku očkovacích látek, které jsou na Západě k dispozici již více než 30 let. V této souvislosti, a když si uvědomíte hlad, jemuž tyto děti budou vystaveny, nedostatek možnosti vzdělávání a neexistenci zdravotnických zařízení, pak některá z vystoupení, která zde dnes večer zazněla, hraničila s nehumánností. Poslanci hrající pro publikum ve svých zemích na úkor oněch lidí, to je obscénní, a je načase, aby to bylo řečeno zcela jasně.

Do roku 2050 vzroste obyvatelstvo této planety z přibližně 6 miliard na přibližně 8 miliard osob. Devadesát procent těchto lidí se narodí v dnešním rozvojovém světě. Budou-li tito lidé i nadále žít ve svých současných podmínkách, stane se to příčinou třetího zničujícího požáru na této planetě, vyvolá to obrovskou migraci a obrovské problémy.

Na druhé straně, jestliže investujeme a budeme s těmito lidmi pracovat v solidaritě, budou našimi obchodními partnery. To jsou možnosti volby, před nimiž stojíme, a to je důvod, proč si myslím, že je důležité být schopni reagovat prostřednictvím nástroje, jako je tento.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 4. prosince ve 12:00 hod.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. (FR) Podporuji tuto iniciativu pod podmínkou, že Evropská unie s novým nástrojem rozvojové politiky bude řešit klíčové problémy související s růstem cen potravin, jenž vyvolal v několika zemích povstání, nepokoje a nestabilitu a ohrožuje výsledky mnohaletého investování do politik, rozvoje a mírových operací.

Chudoba stovek milionů lidí se prohloubila. Pokrok dosažený v zájmu dosažení rozvojových cílů tisíciletí je podkopán. Unie plánuje uhradit 10 % z požadovaných 18 miliard EUR, tj. celkem 1,8 miliardy EUR a s ohledem na finance, které jsou již k dispozici, je zapotřebí dodatečný balíček ve výši 1 miliardy EUR. Nesouhlasím však s návrhem Evropské komise použít prostředky vyčleněné pro zemědělství a doufám, že Rada se proti tomu postaví a dosáhne v otázce tohoto financování kompromisu. Z politického hlediska by bylo katastrofou, kdyby prostřednictvím finančních prostředků, nebo ještě hůře, prostřednictvím použití symbolů měli mít evropští občané pocit, že naše rozvojová politika, a zvláště otázky spojené s hladem, mají být řešeny na úkor společné zemědělské politiky, která je odlišnou problematikou.

 
  
MPphoto
 
 

  Constantin Dumitriu (PPE-DE), písemně.(RO) Podle mého názoru návrh Komise předkládá omezený počet možností volby pokud jde o to, jak lze poskytnout finanční pomoc, neboť předpokládá, že iniciativy by měly být realizovány výlučně s pomocí regionálních a globálních organizací. Chápu motivy, jež se skrývají za těmito omezeními, ale podporuji aktivní zapojení všech zainteresovaných stran: spotřebitelů, výrobců i široké veřejnosti.

Není pochyb o tom, že podmínky pro zemědělství jsou v rozvojových zemích různé. Tento nástroj je však nutné přizpůsobit specifickým místním podmínkám tak, aby posílil a zjednodušil trhy. Malí zemědělci musí být chráněni před rozvojem případných dominantních pozic na trhu.

Zavedení nástroje tohoto druhu je prospěšné a poskytuje zemědělcům v rozvojových zemích pobídku. Je také vhodné v podmínkách nynější globální hospodářské a finanční krize. Chtěl bych však zdůraznit význam podmínky, aby prostředky byly přidělovány na doplňkovém základě a aby to nepoškozovalo rozvojové činnosti požadované v jiných oblastech. Musíme přísně dodržovat závazky, jež jsme přijali. Musíme také chránit zemědělce, zejména zemědělce z nových členských států, kteří dosud nemají stejnou podporu jako zemědělci z ostatních 15 členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Siiri Oviir (ALDE) , písemně. (ET) Odborníci v oblasti práva na potraviny v OSN, Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu po léta varovali světovou veřejnost před možností hladomoru.

V době, kdy bohaté západní země potraviny spalují, více než 850 milionů lidí na celém světě hladoví. Každých pět vteřin umírá jedno dítě ve věku do deseti let na nedostatek potravin. Rychlý růst cen potravin každodenně postihuje 2,1 miliardy lidí po celém světě, z nichž mnozí se pokoušejí přežít za méně než 2 USD na den.

Stále rostoucí rozsah výroby biopaliv přispěl ke zvýšení ceny potravin, což mělo velký dopad na světové obyvatelstvo. Cena potravin na světovém trhu vylétla strmě vzhůru, protože čím dál větší rozloha orné půdy je nyní vyčleňována pro pěstování olejovin, jež se pak používají jako suroviny při výrobě biopaliv (například na výrobu 50 litrů paliva je zapotřebí 200 kilogramů kukuřičného zrna, z toho by zambijské nebo mexické dítě mohlo žít po celý rok). Některé země navíc byly postiženy suchem nebo povodněmi, což značně snížilo jejich sklizňové výnosy.

Jsem toho názoru, že Evropská unie by měla být ochotna výrazněji přispívat k plnění rozvojového cíle tisíciletí OSN: snížit hlad ve světě do roku 2015 na polovinu.

Iniciativu Evropské komise vynaložit 1 miliardu EUR na řešení potravinové krize vítám. Umožní poskytnout potravinovou pomoc EU nejvíce znevýhodněným lidem, uspokojit jejich primární výživové potřeby v  a přispět ke zvýšení schopnosti rozvojových zemí vyrábět si vlastní potraviny.

V současné době se z jedlých plodin vyrábí v Evropě poměrně málo motorového paliva. Neměli bychom však potraviny pro lidi obětovat čistě ve prospěch „zelené energie”. Místo toho je nutné poskytovat podporu vědeckému výzkumu s cílem vyrábět motorové palivo z alternativních zdrojů. To by umožnilo vyhnout se růstu cen potravin a umožnilo by to také předcházet hladu a globálnímu oteplování.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Rogalski (UEN), písemně.(PL) V posledních dvou letech jsme svědky prudkého růstu cen zemědělských výrobků a potravin. Nejbolestněji tyto změny pociťovaly země s nejobtížnější hospodářskou situací a země ve válce.

Přibližně 2,1 miliardy lidí na celém světě musí přežít za méně než dva dolary na den, což znamená, že přibližně 50 % svého příjmu utrácejí za potraviny. Jsou to lidé nejvíce ohrožení nemocemi a smrtí v důsledku rekordních cen jejich základních potravin, jmenovitě obilovin jako rýže, kukuřice a pšenice. To má přímý dopad na počet hladovějících osob, který jen za rok 2007 vzrostl o dalších 50 milionů. Krizi dále zhoršuje nepříznivý dopad změny klimatu a nedostatek přírodních zdrojů jako voda a energie.

V rámci naší pomoci a snahy tuto mimořádně důležitou problematiku řešit musíme investovat prostředky určené pro zlepšení přístupu ke zdrojům zemědělské výroby a služeb a pro zvýšení kapacity zemědělské výroby, abychom uspokojili základní potřebu rozvojových zemí v potravinách.

Evropská unie musí také zvýšit své výdaje do zemědělství, neboť 4 % vyčleňovaná až dosud na rozvojovou politiku jsou rozhodně příliš málo.

Stejně důležitý je návrat k minimální regulaci mezinárodních trhů, zajištění dodávek a k alespoň relativní stabilitě v zájmu všech spotřebitelů a výrobců po celém světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Toomas Savi (ALDE) , písemně. Vítám včasnou zprávu o návrhu nařízení zřizujícího nástroj rychlé reakce na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích. V tomto roce otřásly světem různé krize, jež si vyžádaly hroznou daň mezi nejchudšími populacemi světa.

Pro zlepšení jejich situace bylo navrženo vynaložit v období let 2008–2009 jednu miliardu eur, což je v rozpočtu Evropské unie dosti značná částka. Chtěl bych vás však upozornit na to, že většinu humanitární a rozvojové pomoci EU nerozděluje Komise, ale členské státy. Kdyby členské státy plnily své závazky vyplývající z rozvojových cílů tisíciletí, nemusela by Komise takové opatření přijímat.

Zpravodaj oprávněně poukázal na to, že efektivnější společné politiky nejsou myslitelné bez poskytnutí více rozpočtových zdrojů, avšak členské státy, jak se zdá, se přesto spíše zdráhají tak učinit.

Podle mého názoru by členské státy měly pod záštitou Komise zahájit shromažďování svých zdrojů, aby mohly provádět skutečně efektivní společnou humanitární a rozvojovou politiku.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Strož (GUE/NGL), písemně. – (CS) Pokud jde o zprávu o nástroji rychlé odpovědi na prudce rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (A6-0396/2008), jsem samozřejmě pro její přijetí, neboť pomoc rozvojovým zemím je v tomto ohledu nutná. Ovšem zároveň bych chtěl upozornit na to, že mezi příčinami krize uváděnými ve zprávě chybí podle mne příčiny mnohem důležitější, než je zvýšená spotřeba masa v Číně a Indii či sucho v Austrálii. Připomínám, že ceny potravin rostou i na teritoriu Evropské unie a je více než jasné, že za neustálým zdražováním stojí rostoucí ceny energií v přímé úměře zvyšující zisky nadnárodních energetických koncernů. Neoliberalismus, jenž se stal modlou veškeré politiky Evropské unie, vskutku nevyřeší problém dostatku potravin nikde na světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (SK) Rekordně vysoké ceny základních potravin, jež mají závažný dopad na počet obyvatelstva trpícího hladem ve světě, vyplývají z několika známých příčin. Kromě specifických poměrů v některých zemích (Čína, Indie) k nim patří globální klimatické výkyvy počasí, přechod od pěstování plodin určených ke konzumaci k pěstování plodin na výrobu biopaliv a absolutně nízké světové zásoby obilí.

V tomto směru považuji za nevyhnutelně, aby EU vyvinula jednotnou, koordinovanou a účinnou reakci. Pozitivně hodnotím návrh EU vytvořit fond pro řešení potravinové krize, a to hlavně v době, kdy se při vyšších cenách potravin zvýšily náklady na potravinovou pomoc, kterou potřebuje stále více lidí. Musíme si uvědomit, že na rozvojovou pomoc používáme finanční prostředky daňových poplatníků států EU. Ani prudký růst cen potravin v rozvojových zemích a jeho důsledky pro ty nejchudší nás neopravňují k zanedbávání jejich efektivní a transparentní alokace. Vzhledem k nestabilitě režimů v mnoha rozvojových zemích, porušování demokracie a korupci jsem velmi zdrženlivá k podpoře rozpočtů v těchto zemích. Preferuji podporu projektů a programů, které jsou určeny v převážné míře veřejným nebo polostátním subjektům, konsorciím nebo sdružením, které je zastupují. Již před dvěma lety jsem navrhovala, a můj návrh byl plénem přijat, kontrolu a hodnocení pomoci dvakrát do roka s podpisy Komise, místního státního orgánu a příjemce pomoci.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí