Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 17. prosince 2008 - Štrasburk

8. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování:

– Zpráva: Claude Turmes (A6-0369/2008)

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, omlouvám se, neslyšela jsem vás. Myslím, že poslední udílení bylo tak dojemné, že jsme stále ještě trochu v úžasu nad tím, co se stalo.

Zprávu pana Turmese vítám. Obnovitelná energie je samozřejmě středobodem úsilí o snížení naší závislosti na fosilních palivech, ale někdy, jak jsme zjistili, mohou řešení vést k dalším problémům, což je rozhodně případ rozpravy o výrobě jídla versus výroba paliva. Musíme hledat přísná, udržitelná kritéria a v tomto kontextu dohlížet konkrétně na výrobu řeziva a dřeva, což je vysoce obnovitelný zdroj.

Ráda bychom, abychom se zaměřili, v nejširším možném kontextu, na účinnou politiku územního rozvoje. Je velice důležité, zde v EU, abychom spojili zemědělství a energetiku s ohledem na změnu klimatu, ale musíme stejně tak učinit na globální úrovni. Tuto zprávu nicméně velice vítám a podporuji.

  Jim Allister (NI). – Pane předsedající, nejsem z těch, kteří se nechají unést hysterií kvůli energetice a změně klimatu, ale usilování o obnovitelnou energii musí být nanejvýš citlivé. Přesto však musí být ekonomicky udržitelné. Na tomto základě rozhodně nedůvěřuji nadšenému úprku vstříc větrné energii přes nedosažitelné cíle. Ale můj prvořadý postřeh o této zprávě je, abychom podpořili odklon od agro-paliv a zaměřili se na výrobu biomasy z odpadových toků, nikoli z jídla. Vyrábění energie ze zemědělského, domácí a průmyslového odpadu se mi vždy zdálo jako nejrozumější ze všech možností výroby obnovitelné energie. Tudíž má vývoj třetí generace výroby energie z biomasy a bioplynu mou plnou podporu.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Klimatický balíček je realistickým kompromisem, který je v souladu i s mou vizí o trvale udržitelném hospodaření se zdroji na této planetě a podpoře konkurenceschopnosti evropského průmyslu a zaměstnanosti Je to další postupný krok vpřed, nikoliv vzad. Není převratný, ale je ještě i tak příkladný pro zbytek světa. Je zprávou, že se dnešní Evropa i přes počínající ekonomickou krizi hlásí nadále k odpovědnosti za to, v jakém stavu přenecháme Zemi budoucím generacím. Souhlasím, že je nutné od špatně koncipovaných agropaliv přejít k politice udržitelného využívání energie z bioplynu a biomasy a že je nutné motivovat k inovacím konverzních technologií, aby byly maximálně účinné, tedy kvalitní. Zdrojem biomasy by měly být zejména odpadové vody, organická frakce z domácností a průmyslu, rezidua v zemědělství, rybolovu a lesnictví. Používat by se měla degradovaná půda a také nové, nepotravinové nekrmné suroviny jako např. řasy.

Zprávy: Avril Doyle (A6-0406/2008), Satu Hassi (A6-0411/2008), Chris Davies (A6-0414/2008), Dorette Corbey (A6-0496/2007)

  Oldřich Vlasák (PPE-DE). – (CS) Dovolte, abych vysvětlil, proč jsem podpořil legislativní návrh v rámci klimatického balíčku, tzn. zprávy Doyleové, Daviese, Hassiové a Corbeyové. Tyto návrhy byly předmětem velmi dlouhých diskusí, jednání mezi Radou zastoupenou francouzským předsednictvím i Evropským parlamentem zastoupeným zpravodaji a stínovými zpravodaji z většiny politických skupin. Původní návrh, např. pro chemický průmysl jak český, tak evropský, byl zcela likvidační. Minulý víkend bylo dosaženo dohody. Byla nastavena jasná kritéria pro jednotlivé sektory průmyslu a postupný náběh jednotlivých opatření Podařilo se tak dosáhnout kompromisu, který zachovává původní ambiciózní cíle v ochraně životního prostředí a přitom nastavuje podmínky, které neomezují průmysl v jeho činnosti a vůči němu nejsou nepřátelské.

- Zpráva: Avril Doyle (A6-0406/2008)

  Gyula Hegyi (PSE). - (HU) Důvodem, proč jsem hlasoval pro kompromisní verzi zprávy paní Doyleové, je, že zahrnuje důležité návrhy na změnu směrnice. Já byl tím, kdo předložil tento návrh na změnu, který by dálkové topení osvobodil od klimatického zdanění. Je to důležitý výsledek, neboť to jsou především rodiny s menším příjmem, které používají dálkové vytápění, systém, který je ekologičtější než samostatný bojler. Jsem rovněž rád, že výroba tepla a chlazení v kombinovaných elektrárnách byla rovněž osvobozena od daní. Tento postup také naznačuje ekologický způsob myšlení. Existuje mnoho forem činnosti, které jsou taktéž osvobozeny od klimatické daně, a být by neměly. Co se mě týče, rád bych viděl ekologičtější směrnici, ale tento kompromis je lepší než nic.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, rovněž podporuji a velice vítám tuto zprávu, která vylepšuje systém ETS – a ano, reaguje na obavy o únik uhlíku, obzvláště, když není v roce 2009 žádná globální dohoda.

Znovu bych se chtěla zmínit o otázce lesnictví v celé této éře klimatických změn. Potřebujeme opravdu silný hlas na evropské úrovni, abychom bojovali s globálním odlesňováním. Vítám skutečnost, že finance budou zacíleny na toto, protože v současné době se na to nereaguje: všichni se tím zabýváme, ale zatím není vyvíjena žádná koordinovaná činnost. Byla jsem v Brazílii; vím, co se děje tam a v dalších zemích, a pokud na to nebudeme reagovat, všechny naše snahy na evropské úrovni přijdou vniveč.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Pane předsedající, dokument o systému obchodování s emisemi skleníkových plynů poskytuje nezbytnou podporu technickým opatřením, která v posledku směřují ke snížení emisí skleníkových plynů.

Navrhovaný systém obchodování může vzbudit spekulace, které by mohly mít negativní dopad na zdroje určené na technické činnosti. Například v Polsku stávala levná, úsporná žárovka 5 zlotých. Kampaň na podporu úspory energie a nakupování těchto žárovek zvedla jejich cenu na 10 zlotých. Proto je nutné se k tomuto obchodnímu systému vrátit a podrobit ho detailnější prohlídce. Směrnici v současné podobě nepodporuji.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Podporuji postupné odstraňování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů pro široké spektrum průmyslu. Je mi líto, že Rada odmítla přesun výnosů z jejich prodeje na zateplování bytů. Oceňuji, že francouzské předsednictví dokázalo dospět k dohodě mezi starými a novými členskými státy a ustoupilo v referenčním roce resp. až na rok 2007. Kompromis, který umožní dosahovat cílů Kjótského protokolu a zohledňuje ekonomickou situaci, jsem ráda podpořila. Prosím do zápisu, že žádám o opravu hlasování o závěrečné legislativní rezoluci, byla jsem pro, ale kontrolka chybně svítila červeně.

  Bogdan Pęk (UEN). – (PL) Pane předsedo, hlasoval jsem proti této směrnici, protože ji považuji za jeden z největších podvodů v dějinách lidstva. Je to směšné rozhodnutí, založené na naprosto falešných datech, bez vědeckého podkladu a za nejméně miliardu dolarů jen v Evropské unii.

Tyto peníze, místo toho, aby se vynaložili hloupě, ne-li úplně pitomě, mohly být využity na skutečný boj za dosažení čistého, slušného životního prostředí a čistého vzduchu bez prachu, stejně jako odstranění jedovatých plynů a zajištění čistých dodávek vody, tedy něco, co Evropa postrádá a co bude v budoucnu čím dál vzácnější. Miliarda na výše zmíněný projekt sníží teplotu jen o 0,12 stupně, což neovlivní životní prostředí ani v nejmenším. Je to úplně směšný program, za který by se měl Parlament stydět.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, obchodování s emisemi bude hrát klíčovou roli při snižování emisí oxidu uhličitého. Je to nadále mimořádně kontroverzní projekt v nových členských státech včetně Polska, které si myslí, že základ pro výpočet kýženého výsledku je nesprávný. Ve skutečnosti nejde jen o onen 20% ukazatel, ale především o referenční rok, který je použit k jeho interpretaci. V balíčku je tímto rokem rok 2005, ale země, které s touto volbou nesouhlasí, říkají, že správným referenčním rokem by měl být rok 1990.

Emise oxidu uhličitého už byly podstatně sníženy v těchto zemích následujících ekonomické změny, které realizovaly. Opatření přijatá v této době zahrnovala značné úsilí a hospodářské výdaje. Tudíž je nabízený balíček řešení stále považován za nedostatečně objektivní a neberoucí v potaz škrty, které byly od té doby provedeny, a hospodářský potenciál jednotlivých zemí, zatímco upřednostňují některé ze starých členských států.

  Daniel Caspary (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych podal následující vysvětlení hlasování jménem Land strany německé Křesťanské demokratické unie (CDU) poslanců z Bádenska-Würtemberska v Německu. Plně podporujeme snahy o podstatné snížení přispění ke změně klimatu, kterou se vší pravděpodobností způsobuje člověk. Nicméně jsme nepodpořili kompromis o evropském systému obchodování s emisemi vyjednaném o tomto víkendu mezi hlavami států či vlád.

Vytváření právních předpisů ve velkém spěchu – a tohle je přesně ten případ – je nepřijatelné a nedemokratické, a velmi rychlá legislativní procedur a skutečnost, že dokumenty Rady byly představeny jen před pár dny, podle nás znamená, že nemohlo dojít k profesionálnímu prozkoumání a analýze těchto dokumentů, a tudíž k řádným právním předpisům.

Je to o to nepřijatelnější, když uvážíme, že tyto právní předpisy uvalují obzvláště těžké finanční břemeno na evropskou veřejnost. Podle několika studií stojí balíček opatření v oblasti změny klimatu a obnovitelných energií evropské hospodářství a evropskou veřejnost zhruba 70 až 100 miliard eur, a existuje hrozba, že celé průmysly se budou přesouvat do jiných částí světa kvůli úniku uhlíku. Balíček těchto rozměrů nemůžeme schválit ve zrychleném postupu. Návrhy právních předpisů, které jsou takto důležité, se musejí vyvíjet cestou řádného postupu v několika čteních.

- Zpráva: Satu Hassi (A6-0411/2008)

  Péter Olajos (PPE-DE). – (HU) Hlasoval jsem pro klimatický balíček, ačkoli je těžké ho vnímat výhradně pozitivně. Tyto právní předpisy jsou bezpochyby pokrokové, vyplňují díru a nemají ve světě obdoby. Stejně tak cíle v ní nastavené neodrážejí cíle, které naši vědci stanovili, abychom zastavili změnu klimatu, což je největší hrozba, jaké lidstvo čelí. Úkolem Evropy je vytvářet sociální a ekonomický model, který produkuje nízkou úroveň emisí oxidu uhličitého, neboť Evropa patří mezi ty, kdo mají největší potenciál k vyvíjení nezbytných technologií. To však vyžaduje peníze a závazné právní předpisy. Tímto rozhodnutím se ona suma přesouvá mimo EU ve formě mechanismů čistého rozvoje, zatímco naše právní předpisy obsahují příliš výjimek, příliš nástrojů pružnosti a příliš málo nátlaku. Celkově lze říci, že vzhledem k tomu, jak jsme si vědomi naší zodpovědnosti a jak chápe množství úkolů, které před námi stojí, jdeme správným směrem, ale ne dost rychle, takže moje hlasování se zakládalo na vědomí toho, že jdeme správně, ale pomalu.

  Gyula Hegyi (PSE). – (HU) Základním problémem těchto právních předpisu je, že jisté evropské a východoevropské země už podstatně snížily své emise skleníkových plynů na konci 80. let. Jisté západoevropské země však do značné míry zvýšily své emise dokonce těsně po roce 2000. Proto žádáme o slušné zacházení a uznání našich dřívějších snah. Něco jsme získali, ale mělo by být vzato na vědomí, že rovnováha evropského klimatu by bez snah nových členských zemí byla daleko horší. Bylo by proto důležité, aby se staré členské státy účastnily systému obchodování s povolenkami. Zaprvé by měly přesunout část svého průmyslu do méně rozvinutých zemí EU nebo od nich odkoupit povolenky. Přijali jsme kompromis v zájmu ochrany klimatu a proto, abychom přijali společný evropský přístup. Zároveň chápu i obavy ochránců životního prostředí a doufám, že později budeme moci právní předpisy zpřísnit.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, jen polovinu z emisí CO2 řeší ETS. Podpořila jsem tuto konkrétní zprávu, protože ostatní sektory musejí být zahrnuty a podílet se na úsilí. Chci se však konkrétně zaměřit na zemědělství, které má několik problémů, ale myslím si, že významem zemědělství je výroba jídla, a to musíme zohlednit v tom, co požadujeme po tomto sektoru.

Rovněž si myslím, že zemědělci by měli být zapojeni do informačního procesu, protože se po nich požadují systémové změny a oni nejsou řádně informováni nebo instruováni. Potřebujeme lepší výzkum – a ten probíhá v členských státech – toho, jak snížit emise ze zemědělství ve spolupráci se zemědělci. Chtěla bych přesto varovat, že ať uděláme v EU cokoli, nemělo by to vést ke snížení výroby potravin, protože tuto oblast by zaplnil import, nad jehož emisemi bychom měli pramalou kontrolu.

  Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, myslím si, že všichni v této sněmovně souhlasíme s tím, že je třeba snížit emise škodlivých plynů, ať už věříte konceptu globálního oteplování a hrozby Zemi nebo pokud chcete jen snížit znečištění.

A přesto si uvědomme, že dvanáctkrát do roka přesouváme tento Parlament z Bruselu do Štrasburku, nemluvě o dalších budovách v Lucemburku. Nejenže to stojí daňové poplatníky v Evropě navíc 200 milionů EUR ročně, ale také to má za následek 192 000 tun emisí oxidu uhličitého – což se rovná 49 000 horkovzdušným balónům. Je skutečně čas, aby Evropský parlament přestal vypouštět všechnu páru v těchto rozpravách a skončil tu bruselskou, štrasburskou a lucemburskou frašku. Je čas skoncovat s pokrytectvím.

- Zpráva: Chris Davies (A6-0414/2008)

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, tuto zprávu podporuji, ačkoli trochu vzbuzuje obavy, neboť není řešením. Je dočasné opatření, ale není jiné řešení než vyvíjet skladování oxidu uhličitého, protože ho budeme produkovat i v budoucnu.

Co stane mimo to záleží na tom, kolik investujeme do dalšího vývoje v této oblasti. Vím, že existuje názor, že s poklesem ekonomiky dají investice v celé energetické otázce ve skutečnosti vzniknout dividendám, výsledkům a pracovním místům Myslím, že právě na tuto oblast se musíme zaměřit. Takže, i když to není nejekologičtější řešení, je to rozhodně jeho součást.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Pane předsedající, z technického hlediska je geologické skladování a zachytávání oxidu uhličitého jistě velmi zajímavou výzvou.

Technického úspěchu by však muselo být dosaženo za vysokou cenu a při použití spousty energie. V tu chvíli, zatímco společnosti mají velké problémy kvůli hospodářské krizi, se zdá, že by všechny naše zdroje měly být zaměřeny na úsporu energie, modernizaci a stavění ekologických elektráren, které místo skladování uhlíku radikálně sníží emise bez navyšování dalších nákladů. Taková technologie už byla vyzkoušena a testována v Evropě. Z hlediska současné situace nepodporuji geologické skladování uhlíku.

- Zpráva: Dorette Corbey (A6-0496/2007)

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, budu stručná a využiji této příležitosti, abych řekla, že důvodem, proč vysvětluji své hlasování o těchto zprávách, je, že nás v této sněmovně sedí hodně, kterým bylo odepřeno mluvit o klimatickém a energetickém balíčku. Naší jedinou možností, jak se nechat v této sněmovně slyšet, bylo zůstat tu a vysvětlit hlasování, takže vás z toho důvodů žádám o shovívavost.

Abych využila svůj čas na toto téma: víme, že musíme snížit emise ze silničního sektoru. Myslím, že spoustu už toho bylo uděláno. Dotace na účinnější užívání paliva a méně emisí ze silniční dopravy zahrnují ‚anti-dotace‘ formou vyššího zdanění aut s vyššími emisemi a menší účinností. Tato opatření už se v některých členských státech zavedlo do praxe. Taková je možná cesta k úspěchu.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Pane předsedající, zpráva paní Corbeyové o zavedení mechanizmu na kontrolu a snižování emisí skleníkových plynů je důležitá ve vyvíjení politiky na snížení skleníkového efektu. Tyto plyny způsobují největší škodu v rozlehlých městských lokalitách, kde žije 80 % populace.

Jedním řešením by bylo přesedla na ekologické druhy dopravy, jmenovitě elektrické, vodíkem poháněné nebo hybridní automobily. Automobilovému sektoru, který dnes zažívá těžké časy, by se mělo dostat podpory, aby začal masově vyrábět tyto automobily. Takové řešení by drasticky omezilo emise uhlíku.

- Zpráva: Guido Sacconi (A6-0419/2008)

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, víme, že 12 % emisí CO2 tvoří silniční doprava, takže pochopitelně podporuji tuto konkrétní zprávu, která se tímto tématem velice jasně zabývá.

Chtěla bych zopakovat a zdůraznit, že zatímco celkově jsme podpořili tento energetický a klimatický balíček, myslím si, že jeho přijetí při jediném čtením by mělo být považováno za výjimku.

Je zde spoustu detailů, kterým by prospěla širší diskuse, ve výboru, ve skupinách a v této sněmovně. Já bych takovou možnost rozhodně preferovala.

Chápu však, že jde o čas a že jsme potřebovali stanovisko EU na rok 2009 černé na bílém. Shodneme se sice, že procedurálního hlediska to nebyl příklad hodný následování, ale z hlediska praktického jsme nemohli jinak. Doufejme, že to bude fungovat.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Podpořila jsem nařízení o emisích CO2 automobilů ve znění, které je výsledkem složitého jednání v trialogu. Zlepšením technologií výroby motorů a také využitím ekologičtějších pneumatik, světel a ekodesignu bude postupně do roku 2015 dosaženo snížení emisí z dnešních 160g na 130g CO2 na kilometr. Nařízení umožní malým automobilkám malé odchylky v rámci stanovených cílů. Parlament současně správně trvá na důsledném uplatňování pokut za nedodržení společně dohodnutých pravidel. Připojuji se ke kolegovi Kamallovi. Je škoda, že členské státy odmítají trvale zrušit nadbytečné, a tudíž neekologické cestování Evropského parlamentu dvanáctkrát ročně z Bruselu do Štrasburku.

  Albert Deß (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, rovněž podporuji výrobu aut s čím dál nižší spotřebou. Rovněž podporuji stanovení spotřebních limitů – ale musejí být realistické. Zdržel jsem se hlasování o této zprávě, neboť si nemyslím, že je správné pokutovat překročení těchto nízkých limitních hodnot 475 eury na tunu CO2 .

Je mnoho možností, jak šetřit C02 za mnohem nižší náklady. Je to případ unilaterální diskriminace, konkrétně vysoce kvalitních aut, které se vyrábějí u nás v Bavorsku. CO2 lze šetřit mnohem levněji izolováním budov. Já jsem svůj dům vybavil plnou tepelnou izolací, takže ušetřím 7 000 litrů topného oleje ročně - tolik na svém autě nemohu ušetřit. Měli bychom jít správnou cestou, a proto jsem se zdržel hlasování.

- Doporučení pro druhé čtení: Alejandro Cercas (A6-0440/2008)

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, považuje za nanejvýš politováníhodné, že přes širokou podporu poslanců se o návrhu z mé vlastní iniciativy na zachování neděle coby volného dne v této sněmovně nehlasovalo. Evropa je založena na křesťanských zásadách: ochrana rodiny je naším konkrétním zájmem a neděle je dnem určeným k vyznávání těchto hodnot. Směrnice by byla ideálním místem na přisouzení neděli skutečně podloženého statutu volného dne po celé Evropě, a proto to považuji za politováníhodné.

Zadruhé bych chtěl říci, že jsem odmítl stanoviska Rady ohledně směrnice o pracovní době, protože pracovní doba by se zvýšila a doba pracovní pohotovosti by se změnila v pracovní dobu, takže by evropské zákony byly podkopány celou řadou neúčastí. Jsem rád, že se Parlamentu podařilo zajistit vyjednávání s Radou.

  Kristian Vigenin (PSE). – (BG) Rád bych vyjádřil svou spokojenost s tím, že Evropský parlament hlasuje o vypuštění položky o výjimce, která umožňuje členským státům odchylovat se od 48hodinového pracovního podle libosti.

Ustanovení o výjimkách je ponižující pro pracovníky i zaměstnavatele, protože otevírá dveře nespravedlivému zacházení, vykořisťování a újmám na lidském zdraví. Jsme členy jedné unie a pravidla se musí vztahovat na všechny stejně. Nemůžeme zvyšovat konkurenceschopnost na úkor zdraví a životů našich pracovníků. Parlament by měl dát Radě jasně najevo, co Evropané chtějí.

Přesto jsem rovněž podpořil návrhy Rady na aktivní a neaktivní dobu pracovní pohotovosti. Specifické situace se liší od země k zemi. To znamená, že realizace ustanovení přijatých dnes Evropským parlamentem by způsobily mé zemi značné obtíže a měly by rovněž dopad na lékařské pracovníky. Mohlo by to začít tady a způsobit problémy v celých odvětvích. Proto doufám, že Dohodovací výbor dosáhne rozumných kompromisů.

Rád bych zakončil apelováním na evropské vlády, obzvláště ty středo- a východoevropské, aby zpřísnily dohled na dodržováním pracovněprávních předpisů. Koneckonců není žádným tajemstvím, že i dnes pracují statisíce Evropanů v bídných podmínkách a mnohem déle, než stanoví zákonné právní předpisy o pracovní době.

  Aurelio Juri (PSE). - (SL) Děkuji za slovo. V této sněmovně mě zná jen málo z vás, protože jsem se jejím členem stal teprve v listopadu a toto je poprvé, kdy jsem požádal o slovo. Učinil jsem tak, aby vás pozdravil a řekl, že se těším na spolupráci s vámi, ale především, abych se poklonil úspěchu, kterého jsme dnes dosáhli při hlasování o zprávě pana zpravodaje Cercase.

Hájíme důstojnost pracujících, bráníme sociálně propojenou a solidární Evropu. Přizpůsobme práci člověku, nikoli člověka práci, jak říkají odbory. Co se týče pracovní doby, byli jsme dnes úspěšní.

Proto děkuji zpravodaji Cercasovi a vám všem za to, jak jste hlasovali, a děkuji vám rovněž za slovinské pracující. Děkuji.

  Simon Busuttil (PPE-DE). – (MT) Hlasoval jsem pro zachování výjimky a pochopitelně nejsem s výsledkem dnešního hlasování spokojen. Musím říci, že nemohu akceptovat obvinění, že ti, kteří hlasují pro zachování výjimky, diskriminují pracovníky, nebo že to je výsledkem anti-sociální agendy. Co říkám? Proč se považuje za odpůrce pracovníků ten, kde hájí jejich právo na vlastní rozhodování o počtu hodin, které chtějí odpracovat? Jak může být někdo odpůrcem pracovníků, když jednoduše chce, aby těm, kdo chtějí pracovat více a více si vydělat, bylo něco takového umožněno? Existují lidé, kteří chtějí pracovat více, aby mohli splatit hypotéku, a kvůli dnešnímu hlasování nebudou moci. Hlasoval jsem pro zachování této výjimky, protože jsem pro, abychom rozhodnutí nechali v rukou pracovníků.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). - (SK) V hlasování jsem podpořila společné stanovisko přijaté Radou, které se týkalo dvou směrnic - směrnice o pracovní době a směrnice o agenturách dočasného zaměstnávání, protože tento kompromis zabezpečoval větší flexibilitu na trhu práce.

Podle ustanovení o výjimce by jednotlivé členské státy EU mohli povolit pracovníků pracujícím na jejich území pracovat více než 48 hodin za týden, pokud by pracovník souhlasil s delší pracovní dobou, který by byl ve smyslu kompromisu týdně v souladu se stanovenými podmínkami.

Dnešní hlasování o kompromisním stanovisku Rady následuje pětiletou snahu členských států o dosažení kompromisu. Práce v Evropském parlamentu mě naučila, jak náročné je dosáhnout kompromisu, a tudíž lituji toho, že Evropský parlament společné stanovisko Rady odmítl.

  Antonio Masip Hidalgo (PSE). – (ES) Pane předsedající, dnešek byl velmi emotivním dnem, nejprve kvůli Sacharovově ceně a pro mě pak i díky tomu, že jsem byl v galerii prezidenta Saharské arabské demokratické republiky, která – a oprávněně – bojuje za sebeurčení svého národa.

Navíc jde o historický den, protože Parlament se postavil na stranu svého lidu – lidu, který nás zvolil do této sněmovny.

Blahopřeji svému kolegovi Alejandru Cercasovi k jeho zprávě. Celé roky tvrdě pracoval, aby si vydobyl tuto pozici, která je důležitá politicky, sociálně, pro odbory a pro všechny evropské pracovníky. Apeluji na ty vlády, které tak ještě neučinily, a na Komisi, aby se vydaly naší cestou a naslouchaly hlasu lidu stejně, jako tentokrát naslouchal Evropský parlament mně.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Nepodpořila jsem dnes návrh upravující pracovní dobu, jak jej navrhla Rada i náš výbor. Je nezbytné, aby se směrnice znovu v klidu projednala s Radou. Na druhé straně je nezbytné režim pro výkon pohotovostních služeb upravit s ohledem na různý charakter služeb. Na jedné straně musíme umožnit flexibilitu při dohodách o pracovní době, zejména pro zaměstnance malých a středních podniků a také chránit neděli jako den klidu. Zatímco opt-out je řešením, které bohužel kolegové odmítli, vhodným pro pohotovostní služby vrátných, hasičů a dalších profesí, bude nutné nalézt specifické a odlišné řešení pro lékaře s ohledem na bezpečnost pacientů. Další cestou je vynětí zdravotnictví z působnosti této směrnice, protože organizování zdravotnictví moudře nepatří do politik Evropské unie.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, myslím, že výsledek tohoto hlasování je ve všech směrech nejlepší, protože umožňuje ponechat delšímu uvážení velmi složitou otázku, na níž panuje mnoho odlišných názorů. Jménem členů Fine Gael ze strany PPE-DE jsme podpořili pozměňovací návrh 9 a zdrželi jsme se hlasování o výjimce, protože Irsko výjimku nevyužívá a ani to neplánuje.

Ohledně otázky neděle coby dne klidu, skutečně vzpomínám na krásné dny, a tudíž jsem tento návrh podpořila, hlavně proto, abych vzbudila diskusi. Vím, že hlasování nedopadlo, ale možná bychom se mohli zamyslet nad potřebou malé přestávky.

Ráda bych změnila své hlasování o pozměňovacích návrzích 13 a 14 - má tam být mínus, nikoli plus.

Smím navrhnout, aby poslanci této sněmovny dodržovali stejná pravidla, jaká se pokoušíme zavést pro všechny ostatní? Neberem vůbec žádný ohled na rodinný život nebo na pracovní dobu. Pracujeme bez přestávky – nejsem si sice jistá, jestli vždy efektivně, ale nicméně dnem i nocí –, takže zavádíme-li takováto pravidlo pro ostatní, mohli bychom je sami přijmout .

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - Pane předsedající, byla bych ráda hlasovala s mladými evropskými nemocničními doktory v souladu s jejich voláním pro neaktivní pohotovostní době.

Musela jsem se však zdržet. Jsem si příliš dobře vědoma, jaký dopad by mělo započítání veškeré pohotovostní doby do pracovní doby na služby, obzvláště na pečovatelské služby pro starší, postižené, děti a další zranitelné skupiny.

Dopad na některé služby, obzvláště v době krácení rozpočtu, bude zdvojnásobení nákladů, a tudíž půlení služby a nemožnost zajištění dalších služeb. Pomyslete např. na domácí rodiče ve skupinových domech nebo na víkendovou domácí přestávku pro pečovatele.

Zaměřením se na doktory, kteří mají oprávněnou stížnost, jsme zapomněli na některé situace, kde je kontinuita personálu - stejně jako u náhradních rodičů – tím nejdůležitějším faktorem při práci. Musíme najít způsob, jak chránit zároveň pracovníky i zranitelné.

  Zsolt László Becsey (PPE-DE). – (HU) Jsem velmi znepokojen tím, že jsme nedokázali ve druhém čtení přijmout stanovisko Rady. Důvodem pro to je, že musíme hlasovat pro konkurenceschopnost. Toto není otázka otrocké práce; i kdyby někdo chtěl, mohl by pracovat nanejvýš 60 až 65 hodin týdně. Místo toho jsme zvolili cestu naprosté nepružnosti s bezprostředně vymahatelnou kompenzační dobou odpočinku, která staví např. zaměstnavatele sezónních pracovníků do naprosto neudržitelné pozice. Rád bych obrátil pozornost svých kolegů poslanců na skutečnost, že osoba najatá zaměstnavatelem, které je dána možnost vybrat si podmínky, za nichž bude pracovat, je v mnohem lepší situaci, než vysoce chráněný zaměstnanec, který je nezaměstnaný. Proto jsem velmi zneklidněn ohledně výjimky. Co se týče pohotovostní doby, nakonec jsem hlasoval pro devátý pozměňovací návrh, neboť bylo jasné, že dosáhneme dohody, především proto, že jí lze na vnitrostátní úrovni na základě tohoto pozměňovacího návrhu dosáhnout.

  Frank Vanhecke (NI). - (NL) Pane předsedající, co se mě týče, jsem už dlouho odpůrcem nudně uniformní Evropy, a také v tomto Parlamentu bychom se měli začít učit přijímat fakt, že ne vše je záhodno regulovat na celoevropské úrovni a že existuje řada místních a vnitrostátních pravidel a zvyků, které by bylo radno respektovat, např. ty o ochraně zaměstnanců a právních předpisů zahrnujících zdraví a bezpečnost v práci a pracovní době.

Mně osobně přijde důležité, že jsou to členské státy, které by měly mít možnost rozhodovat, a že pracovní právo by mělo po všech stránkách zůstat výsostným územím členských států. Komise a Evropský soudní dvůr by udělaly nejlépe, kdyby je nechaly na pokoji. To je subsidiarita, a s tou snad všichni souhlasíme?

Ve světle tohoto jsem zásadně proti zrušení výjimek a podle mě je na členských státech, a dokonce na federálních státech uvnitř těch členských, aby si samy určily, zda mají jejich občané pracovat o nedělích.

  Daniel Hannan (NI). - Pane předsedající, autor této zprávy, Alejandro Cercas, je tak angažovaný a inteligentní socialista, jakého si jen dokážete představit, a ve svém odhadu má pravdu v tom, že existuje asymetrie způsobená odchylkami a výjimkami. V ideálním světě by žádná země nenařizovala pracovníkům, aby přestali pracovat po čase, který si sami určili. To je morálně špatné. Kdybych chtěl pracovat pro vás, pane předsedající, a vy byste mě chtěl zaměstnat a oba bychom souhlasili s podmínkami naší smlouvy, pak by žádná země Evropské unie neměla mít právo mezi nás vstupovat a prohlašovat tuto smlouva za nelegální. Kromě etických argumentů je však rovněž ekonomicky šílené uvalovat v tuto dobu na evropská hospodářství další výdaje. I tak jsem suverenista, a rozhodnou-li se ostatní země uvalit na vlastní občany, kteří jsou zároveň jejich voliči, omezení, je na nich, aby si o tom rozhodli. Je nehorázné uvalovat tato pravidla na celoevropské úrovni na Spojené království, ať už formou směrnic, jako je tato, nebo formou aktivizmu započatého Listinou základních práv. Chceme-li to, měli bychom o tom hlasovat v referendu. Pactio Olisipiensis censenda est!

  Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, víte, jak socialisté tvrdí, že hájí pracující, ale o socialistických politicích koluje takové rčení. Většinu z nich tvoří intelektuálové ze střední třídy a ti ostatní zapomněli, odkud jsou.

Povím vám takový příběh. Můj otec byl řidičem autobusu a kdykoli přišel nečekaný účet, kdykoli jsme měli jet na školní výlet, na který mě chtěl poslat, pracoval pár hodin přesčas, aby mohl ten účet navíc uhradit nebo mě poslat na ten výlet.

Kdyby tehdy existovala směrnice o pracovní době, nic z toho by nešlo. Nikdo by neměl být nucen do přesčasů proti své vůli. Myslím, že na tom se shodneme všichni, nehledě na to, kde v Parlamentu sedíme, ale podíváte-li se na dopad toho, o čem jsme dnes hlasovali, je to kopanec do zubů všech pracujících, kteří by rádi odpracovali pár přesčasů, aby mohli dát svým rodinám lepší život. Hanba socialistům!

  Siiri Oviir (ALDE). - (ET) Ráda bych učinila prohlášení o svém hlasování o směrnici o pracovní době. Týká se toho, že moje hlasovací zařízení během hlasování o návrzích na pozměňovacích návrzích 34 a 35 nefungovalo. Hlasovala jsem pro tyto návrhy, ale zařízení zasvítilo červeně.

Nadále jsem toho názoru, že veškerá pohotovostní doba, včetně té neaktivní, je dobou pracovní.

A proč si to myslím? Nezávisí na doktorech nebo na hasičích (jejichž pracovní nasazení vyžaduje zaměstnavatel, který konkrétně vyžaduje poskytnutí nějaké služby), potřebuje-li pacient doktora nebo vypukne-li požár. To na těchto lidech nezávisí. Ti jsou na svém pracovišti, ve své pracovní době, a já požaduji, aby by byl záznam mého hlasování opraven v zápisu.

- Zpráva: Inés Ayala Sender (A6-0371/2008)

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, je to velice dobrá zpráva a je třeba, abychom se bezpečností silničního provozu zabývali v přeshraničním rozměru. Ráda bych ale využila těchto 90 sekund k nastolení vážné otázky.

Existují internetové stránky, které nabízejí k prodeji řidičské průkazy. Tvrdí, že jejich činnost není nezákonná, i když je třeba podloudná, a v tom, co dělají, vycházejí z toho, že v Evropské unii existuje více než 100 různých řidičských průkazů a že mezi úřady, které je vydávají, je velice malá koordinace. Tím pádem je zde možnost, aby někdo, kdo řidičský průkaz nemá nebo kdo neudělal zkoušky na řidičský průkaz nebo ho ztratil, získal řidičský průkaz touto poněkud pochybnou cestou. Přinejmenším je to podvodný způsob, jak získat peníze, přinejhorším způsob, jak umožnit lidem, kteří by na silnicích být neměli, aby i nadále mohli řídit. Upozornila jsem na tuto záležitost Komisi a Radu. Vyžaduje opatření na úrovni EU.

Písemná vysvětlení hlasování:

- Zpráva: Claude Turmes (A6-0369/2008)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro směrnici o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů, jejíž znění koordinoval pan Turmes.

Tato směrnice je základní příležitostí pro budoucnost Evropské unie, protože představuje cestu vedoucí ke třetí průmyslové revoluci a příležitost vytvořit miliony pracovních míst, přičemž ochranu životního prostředí mění v realitu a zároveň prosazuje hospodářský růst a konkurenceschopnost. Pokud se týká biopaliv, doufám, že Komise bude schopná prosazovat v Evropě i ve zbytku světa kritéria trvalé udržitelnosti a podporovat přitom mezinárodní obchod s nejčistšími a nejvíce konkurenceschopnými biopalivy.

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro zprávu pana Turmese. Jedním z cílů Evropské unie v oblasti obnovitelné energie je regenerace měst ve střední a východní Evropě zvyšováním jejich energetické účinnosti. Je důležité, a to nejenom z hlediska energetického sektoru, ale také z důvodů ochrany životního prostředí, aby došlo k modernizaci veřejné dopravy a také systémů lokálního topení přechodem k alternativním zdrojům energie.

Kromě toho mohou instituce a společnosti k tomuto účelu získat velké částky finančních zdrojů z rozpočtu EU. Pro program Inteligentní energie, který prosazuje diverzifikaci energie a obnovitelné zdroje energie, bylo například vyčleněno více než 720 milionů EUR.

  Šarūnas Birutis (ALDE), písemně. – (LT) Fosilní paliva byla po dlouhou dobu životní mízou společnosti. Víme, že modernizace by nebyla možná bez hojných rezerv levné ropy, uhlí a plynu. Tato doba ale brzy skončí. V zájmu zabezpečení dodávek energie a hospodárného nakládání s energií, ale především změny klimatu, musíme své energetické a dopravní systémy zásadně změnit.

Změna klimatu se po mnoho let považovala zaprvé a především za záležitost životního prostředí. Dnes se ale otevřeně uznává, že změna klimatu zasahuje všechny sektory společnosti, a pokud tuto otázku brzy nevyřešíme, mohou být důsledky pro společnost katastrofické.

  Carlos Coelho (PPE-DE), písemně. – (PT) Využívání obnovitelných energií v dopravě je jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterými EU může snížit svoji závislost na ropě. Víme také, že kontrola spotřeby energie v Evropě a využívání energie z obnovitelných zdrojů tvoří důležité součásti balíčku opatření potřebných pro boj se změnou klimatu.

Jsem přesvědčen, že nejdůležitějším bodem v této zprávě je zachování konečného závazného cíle 20% podílu obnovitelných energií do roku 2020, včetně minimálního cíle 10% podílu obnovitelných energií v dopravě.

Pro Portugalsko znamená zahrnutí energie vln do definice energie z obnovitelných zdrojů příležitost využít náš energetický potenciál k dosažení těchto cílů. Skutečnost, že tato zpráva zvažuje pobídku pro druhou generaci biopaliv, nejenom dodává tomuto dokumentu důvěryhodnost, ale zaručuje také udržitelnost při používání obnovitelných energií v sektoru dopravy. Pro získání energetického modelu, který podporuje obnovitelné energie, považuji za zásadní, aby tento dokument podpořil mechanismy strategické spolupráce mezi členskými státy.

Tato zpráva je velmi důležitá sama o sobě i jako součást dohody (balíčku věnovaného klimatu a energetice). Protože tato smlouva zajišťuje zachování integrity životního prostředí, umožní zároveň splnění cílů 20/20/20 v roce 2020. Tyto cíle stanovené pro členské státy jsou ambiciózní, ale uskutečnitelné.

  Avril Doyle (PPE-DE), písemně. − Pan poslanec Evropského parlamentu Turmes navrhuje důležitou legislativní úpravu, která se týká nezbytného prosazování využívání energie z obnovitelných zdrojů. V rámci dalekosáhlého balíčku věnovaného klimatu a energetice bude obnovitelná energie do roku 2020 zajišťovat zdroj 20 % energie (včetně elektřiny, topení a dopravy). Toto, společně s ostatními opatřeními zahrnutými do balíčku věnovaného klimatu a energetice, tvoří dobrý základ pro boj se změnou klimatu, přichází s pobídkou pro investice do obnovitelných zdrojů energie a do zajišťování zdrojů, znovu zdůrazňuje směr výzkumu a vývoje a prostředek k dosažení zabezpečení dodávek energie a energetické nezávislosti.

Závazné cíle budou působit napříč každým členským státem, aby se zajistilo dosažení odsouhlasených cílů na úrovni EU. Spolupráce, solidarita a inovace společně zajistí, že dosáhneme cílů, jejichž další promeškání je luxusem, který si nemůžeme již dovolit.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato záležitost je součástí „balíčku věnovaného klimatu a energetice“. Týká se prosazování využívání energie z obnovitelných zdrojů a obsahově postihuje následující sektory: elektřina, topení a chlazení a doprava. Cílem EU je zvýšit podíl obnovitelných energií na energii, kterou spotřebováváme, na 20 % do roku 2020. Pro každý členský stát jsou stanoveny celkové vnitrostátní cíle a také je stanoven cíl 10% podílu obnovitelných energií v sektoru dopravy do stejného data.

Podle zveřejněných informací je pro Portugalsko, pokud se týká jeho podílu energií z obnovitelných zdrojů v rámci celkové spotřeby v roce 2020, stanovena cílová hodnota na 31 %, s přihlédnutím k našemu výchozímu bodu (v roce 2005 byl tento podíl v Portugalsku již 20,5 %) a vnitrostátnímu potenciálu pro obnovitelné energie. Cíl v hodnotě 10% podílu obnovitelných energií v dopravě je na druhou stranu stejný jako cíl stanovený pro všechny členské státy.

I když jsme ale v závěrečném hlasování hlasovali pro, máme ve skutečnosti vážné pochybnosti o dosažení těchto cílů, vzhledem k tomu, že je zavádějící vycházet ze zásady, že plně chápeme rozsah využitelných obnovitelných zdrojů nebo že máme technologie k jejich využití. Bylo by vhodnější vymezit veřejné a soukromé částky investic a prosazovat obecný zjišťující a mapovací program, jehož účelem by byla klasifikace a kvantifikace obnovitelných zdrojů energie.

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Vítám zprávu pana poslance Turmese o energii vyráběné z obnovitelných zdrojů, nicméně si uvědomuji, že dosažení tohoto cíle bude obtížné. V mém vlastním regionu, jihovýchodní Anglii, bude hlavním příspěvkem k dosažení tohoto cíle určitá verze přílivové hráze v ústí řeky Severn. Její realizace bude trvat dlouho a je proto nezbytné, aby britská vláda hledala určitou rezervu pro dopady „rozeběhnutých projektů“ a aby Komise tuto odchylku udělila.

  Mathieu Grosch (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro zprávu o souboru opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie, protože zahrnuje různé směrnice, které jsou všechny v souladu s cílem EU snížit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020, a dokonce o 30 %, pokud se dosáhne mezinárodní dohody. Je to výsledek dlouhých vyjednávání a kompromisu mezi zástupci Parlamentu a Rady, tj. 27 členskými státy.

Jedna z těchto směrnic se týká obnovitelné energie. Zahrnuje cíl zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % a zlepšení energetické účinnosti o 20 %. Také 10 % spotřebovávaného paliva má pocházet z obnovitelných zdrojů. Byla definována kritéria udržitelnosti, a tak došlo ke zlepšení upotřebitelnosti. Vítám tato pravidla, protože nejenom snižují energetickou závislost Evropy a vytvářejí nová pracovní místa, ale také prosazují inovace ve vývoji technologií.

Směrnice, která se vztahuje k systému obchodování s emisemi (ETS) Evropské unie, aktualizuje stávající ETS a stanovuje, že průmyslová odvětví nyní musí nakupovat povolenky na emise, které byly dříve zdarma, v aukci. Existují odchylky ve formě přechodných období pro východoevropské členské státy, které musí zpočátku nakupovat povolenky na pouhých 30 % svých emisí. Kromě toho jsou určeny pobídky pro energetickou účinnost a také, i když bez specifikace účelu, povinnost členských států investovat nejméně polovinu příjmů do rozvojových zemí a nových technologií. Vítám úspěšné nalezení rovnováhy mezi zohledněním těch průmyslových odvětví, která stojí před obtížnými úkoly, a ambiciózní politikou životního prostředí.

Další směrnice řídí společné úsilí zaměřené na emise, které ETS nepokrývá. Sem patří zejména topné a klimatizační systémy a mnoho sektorů hospodářství (doprava, malé průmyslové podniky, sektor služeb a zemědělství), kterých se ETS netýká, ale které přesto významně přispívají k emisím skleníkového plynu. Kromě toho se mají v této oblasti zavádět dlouhodobé cíle, včetně 35% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2035 a snížení o 60-80 % do roku 2050.

Směrnice o zachytávání a geologickém skladování oxidu uhličitého (Carbon Capture and Storage, CCS) umožňuje oddělovat CO2 z odpadních plynů a poté jej skladovat pod zemí; do roku 2015 se má financovat 12 CCS elektráren. CCS skutečně uznávám jako klíčovou přechodovou technologii, ale zvláštní pozornost by se měla věnovat bezpečnosti skladování.

Další směrnice určuje pravidla o limitních hodnotách pro emise CO2 z nových automobilů. Od roku 2015 bude průměrný horní limit pro všechny nové automobily 120 gramů CO2 na kilometr a od roku 2020 to bude 95 gramů na kilometr. Pokuty stanovené v návrhu Komise za nedodržení limitních hodnot byly sníženy kvůli hospodářské krizi a nyní činí 5 až 95 EUR v závislosti na výši překročení těchto hodnot. Předpokládá se ale, že od roku 2019 bude pokuta 95 EUR od prvního gramu CO2, o který bude limitní hodnota překročena.

Vítám kompromis dosažený mezi evropskými orgány, protože je často snadné kritizovat pouhou výzvu k dosažení kompromisu. Sjednaná pravidla jsou úspěšným výsledkem jednání mezi zeměmi, které se mohou z hospodářského hlediska velmi lišit, které ale přesto sledují společný cíl. Skutečnost, že zejména nové členské státy nemohou splnit všechny cíle v tomto krátkém časovém úseku, aniž by riskovaly dezintegraci celých odvětví hospodářských aktivit a aniž by byly vystaveny sociální katastrofě, by neměla být při celkovém pohledu na evropské cíle opomenuta.

Soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie vnímám nejenom jako důležitý krok, ale dokonce velký skok, který zmírní postupující změnu klimatu a posílí čelní postavení Evropy na cestě k účinné energetické politice. Evropě se podařilo promluvit jednohlasně, což umožní zesílit naše požadavky také na mezinárodní úrovni. Hlavním úkolem v tomto ohledu je zabránit environmentálnímu dumpingu na mezinárodní úrovni. Z tohoto důvodu by země, které nedodržují kjótský protokol, a nejsou tedy vázány standardy CO2, měly být vystaveny dani při dovozu nebo by se měla přijmout podobná opatření pro potlačení environmentálního dumpingu. Je to aspekt, který by se měl brát v úvahu při přípravě dohody nahrazující Kjótský protokol na Konferenci OSN o změně klimatu v prosinci 2009, kde bude mezi vyjednavače patřit USA, Čína a Indie. Soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie vytvořil pevný základ pro dosažení nové mezinárodní dohody.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu pana poslance Turmese o obnovitelné energii. Moje vlastní země, Skotsko, je bohatá na obnovitelné zdroje energie, jako je vítr a energie přílivu. Je nezbytné, aby se Evropa chopila vedení při prosazování obnovitelné energie – a já předpokládám, že nezávislé Skotsko bude v samotném srdci celosvětového vývoje obnovitelných technologií.

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem pro tento návrh, protože podle mého přesvědčení vysílá důležitý signál o nutnosti transformace výroby energie na nefosilní a méně znečišťující paliva v rámci EU i mimo ni. Cíl 20 % je závazný a představuje minimum. Energetická účinnost musí být nyní začleněna do Akčních plánů obnovitelných zdrojů energií členských států. Na této úrovni byly také zajištěny plány podpory, což je důležité pro důvěru investorů. Je Pravda, že výsledek, který se týká biopaliv, není tak pozitivní, jak bych si bývala přála. Dodrželi jsme cíl 10 %, i když jsme účinně omezili částky vyplývající z agro-paliv a já tato dodatečná opatření vítám. Rada v mnoha ohledech nesdílela vizi Parlamentu. Skutečně potřebují přijmout realitu změny klimatu a používat tuto směrnici jako základ pro vykročení směrem k nízkouhlíkové budoucnosti.

  David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která zvyšuje naše závazky vůči cílům v oblasti obnovitelných zdrojů a představuje zásadní příležitost výrazně posílit domácí zdroje energie v EU, vypořádat se se změnou klimatu, zvýšit zabezpečení dodávek a prosazovat konkurenceschopnost, růst a pracovní místa. Tuto zprávu jsem podpořil, protože obsahuje doložku o revizi, podle které se má do roku 2014 provést vyhodnocení dopadů zvýšeného používání obnovitelných pohonných hmot v dopravě, což zajišťuje, že snížení našich emisí CO2 nebude mít nepříznivý dopad na ceny potravin a využívání půdy. Tato zpráva uvádí pro obnovitelné pohonné hmoty v dopravě cíl 5 % do roku 2015, přičemž dílčí cíl je 20% prosazení využití elektrických automobilů. V roce 2020 se cíl zvyšuje na 10 % pro obnovitelné pohonné hmoty v dopravě, s dílčím cílem 40% využití elektrických a vodíkem poháněných automobilů. Tato zpráva zahrnuje také přísná kriteria udržitelnosti, takže může skutečně způsobit pozitivní změnu a snížení emisí, a proto ji podporuji.

  Eluned Morgan (PSE), písemně. − Tato zpráva znamená revoluci ve způsobu, jakým v EU vyrábíme energii. Cíl 20% podílu obnovitelné energie do roku 2020 je nesmírně ambiciózní, ale nezbytný, pokud máme boj se změnou klimatu vyhrát. Doufám ale, že Komise bude flexibilní, až bude interpretovat, kdy bylo takových cílů dosaženo, pokud mají zahrnovat velké projekty, jako je hráz v ústí řeky Severn.

Cíl 10% podílu pohonných hmot v silniční dopravě je rozhodující součástí tohoto balíčku a úsilí EU o dosažení cíle nízkouhlíkového hospodářství. Tento „biopalivový cíl“ byl velmi vylepšen, aby se zajistilo, že v EU budou povolena pouze ta biopaliva, která přinesou skutečné snížení emisí bez zvýšení cen potravin. Zahrnut byl i soubor přísných sociálních kritérií, který bude chránit lidi v rozvíjejícím se světě, kteří by jinak mohli být nepříznivě postiženi rychlým rozvojem produkce biopaliv.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Návrh směrnice je jednou z nejdůležitějších součástí tohoto balíčku v oblasti změny klimatu, který stanovuje povinný cíl 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v EU do roku 2020. Tato směrnice nabízí příležitost získat nové technologie, vytvářet nová pracovní místa a snížit závislost na ropě.

Evropský parlament sehrál důležitou roli při nastavování kritérií udržitelnosti u biopaliv a sociálních kritérií, která jsou pro občany Evropské unie v době současné hospodářské krize zásadně důležitá. Změna klimatu a nedostatečné zabezpečení dodávek energie znamená, že musíme prosazovat nové metody vytváření energie, aniž by byla ohrožena dostupnost potravin. Potřebujeme zajistit, aby provádění této směrnice neohrozila zemědělskou půdu a lesy. V každém případě biopaliva pocházející ze surovin pěstovaných na takové půdě se nebudou brat v úvahu, pokud se týká předpokládaných pobídek. Evropská unie znovu ukáže, že stojí v čele prosazování větrné, solární a hydroelektrické energie a také energie z jiných alternativních zdrojů.

  Lydia Schenardi (NI), písemně. – (FR) Měli jsme příležitost zde několikrát uvést, že jednoduchý cíl snížení závislosti Evropské unie na dovozech plynu nebo ropy by mohl sám o sobě ospravedlnit prosazování obnovitelných zdrojů energie.

Kompromis, který zde byl dnes představen a který tvoří součást balíčku opatření v oblasti energie a změny klimatu, je stejný jako všechny ostatní kompromisy – ani úplně špatný, ani naprosto uspokojivý.

Zejména není naprosto uspokojivý, pokud se týká biopaliv, bez ohledu na to, zda se jedná o biopaliva druhé generace nebo ne. Záruka ohledně konkurování produkci potravin je neodpovídající, kolem změn ve využívání půdy existuje nejistota, o skutečných uhlíkových stopách, které zanechávají tyto zdroje energie se mlčí atd.

Není naprosto přesvědčivý, pokud se týká „záruky původu“, která má identifikovat zejména zelenou elektřinu, když si uvědomíme realitu dodávek elektřiny, podezřelé reklamy na toto téma a výrazně navýšené náklady pro spotřebitele.

Nakonec je naprosto neuspokojivý, pokud se týká sociálních dopadů. Rádi bychom si byli jaksi jistí touto záležitostí, celým tímto legislativním balíčkem přijatým na začátku celosvětové krize, která vypadá, že bude velice intenzivní a bude trvat dlouho, že zájmy občanů a pracujících v Evropě dostanou přednost před jakýmkoliv jiným ohledem, pokud to bude hospodářská situace vyžadovat.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Pro kompromis dosažený ve věci obnovitelných zdrojů energie jsem hlasoval s hlubokým přesvědčením. Můj kolega ze skupiny Zelených a zpravodaj, pan Turmes, odvedl ryzí práci. Díky jeho úsilí a také samozřejmě úsilí celého Parlamentu bude zaveden silný legislativní rámec, který zajistí, že celkový podíl obnovitelné energie bude do roku 2020 minimálně 20 %.

Nejedná se o žádnou halasnou kampaň, ale o skutečnou energetickou revoluci nastavenou tak, aby vytvořila obrovské množství pracovních příležitostí. Ví se, že některé zprávy uváděly více než 2 miliony pracovních míst. Patří mezi ně pracovní místa pro vysoce kvalifikované inženýry, konstruktéry a vědce, ale také většina pracovních míst pro techniky, lidi, kteří vyrábějí ozubená kola, instalují solární panely a stavějí větrné elektrárny.

Po mnoha vyjednáváních byly také přijaty původní návrhy o agropalivech a biopalivech. My, jako Zelení, nejsme ale s touto technologií zcela spokojení a stanovíme přísné podmínky pro používání pohonných hmot tohoto druhu. Ve zprávě pana Turmese byla kritéria udržitelnosti zřetelně zpřísněna a je v ní také odkaz na sociální kritéria v rámci Mezinárodní organizace práce. Agropaliva jsou přijatelná, pouze pokud z nich dostanete více energie, než kolik jí do nich vložíte, a v žádném případě by neměla konkurovat produkci potravin.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Tato zpráva je důležitým krokem v úsilí přivést členské státy k tomu, aby plnily své cíle v oblasti obnovitelných energií. Obnovitelná energie je pro náš boj se změnou klimatu naprosto nezbytná.

- Zpráva: Avril Doyle (A6-0406/2008)

  Adamos Adamou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Evropský parlament a Rada, ve snaze zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a dosáhnout cíle snížit emise v EU o 20 % do roku 2020, navrhly změnu směrnice 2003/87/ΕS.

Dne 17. prosince 2008 hlasovalo plénum pro kompromisní pozměňovací návrhy předložené stínovými zpravodaji skupin ΡPΕ-DΕ, PSE, GUE/NGL, ALDE, UEN a Verts/ALE. Ačkoliv jsme hlasovali pro tyto pozměňovací návrhy, které stanovují vyšší cíle pro snižování emisí skleníkových plynů (opatření, které bylo základním cílem skupiny GUE/NGL), rádi bychom vyjádřili náš postoj ke koncepci obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Domníváme se, že tato konkrétní směrnice nedosahuje ničeho jiného kromě mírného snížení emisí skleníkových plynů a je opatřením, které zvýhodňuje rozvinuté země ke škodě méně rozvinutých a rozvíjejících se zemí. Na závěr – použití určitých navržených flexibilních mechanismů napomáhá monopolům (které jsou hlavními skupinami odpovědnými za změnu klimatu) zvyšovat jejich ziskovost namísto radikálního řešení daného problému.

  Alexander Alvaro (ALDE), písemně. – (DE) Pane předsedající, dohoda, které bylo dosaženo o souboru opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie, je modelovým výsledkem.

Evropská unie si vytyčila za cíl 20% snížení oproti hodnotám z roku 1990. Téměř polovinu z toho jsme již dosáhli prostřednictvím našeho rozšíření na východ, kde jsou emise nižší v absolutních hodnotách, a zůstává cíl 12% snížení oproti hodnotám z roku 1990.

EU má povoleno dosáhnout 3–4 % z tohoto snížení v rozvíjejícím se světě, což znamená, že zůstává pouhých 9 %. Je povoleno minout cíl až o 5 %, a tak zbývají 4 %.

V tomto bodě by se dalo říci, že máme štěstí, že se EU rozhodla nevyvézt rovnou celé svoje hospodářství do Asie. Tento kompromis je výrazně levnější než návrh Komise, což znamená, že ho německá svobodná demokratická strana může podpořit.

Evropská unie se nyní namísto toho snaží rozeštvat své vlastní členské státy. Některé členské státy mají výhodu vzhledem k odchylkám, vyjednávacím dovednostem a své skladbě zdrojů energie. Němečtí dodavatelé energie by brzy mohli zjistit, že se jim vyplatí vyrábět elektřinu v Polsku namísto domácí produkce, pokud je ovšem neskoupí poskytovatelé z Francie.

Skutečnost, že se členské státy EU zapojují do takového handlu, nevěstí nic dobrého pro globální dohodu. Kromě toho vyvstává otázka účinnosti takto vynaložených prostředků.

Zajištění účinnosti, jak v ochraně životního prostředí, tak ve prospěch hospodářství a růstu, je nyní na vládách, Radě a Evropské komisi.

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme se rozhodli hlasovat pro tuto zprávu o reformě systému pro obchodování s povolenkami na emise, přestože jsme v zásadě přesvědčeni, že cíle klimatického balíčku jsou jako takové nastaveny příliš nízko. Aby se Evropská unie vyrovnala s náročným úkolem, který představuje změna klimatu, bude muset udělat více. Věříme ale, že tento zreformovaný plán je schopen tvořit velmi důležitou součást opatření, které je nutné přijmout.

Jsme zklamáni, že kompromis mezi Radou a Evropským parlamentem neposkytl dostatečné záruky nasměrování části výnosů z aukcí do práce související se změnou klimatu v rozvojových zemích. Věříme také, že vydražování povolenek na emise by mělo být rozsáhlejší a že by se používání mechanismu čistého rozvoje (CDM) mělo nadále omezovat.

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vítám přezkum systému obchodování s emisemi a kompromis dosažený mezi cílem boje se změnou klimatu a cílem zlepšení konkurenceschopnosti evropských průmyslových odvětví a ochrany pracovních míst.

Rád bych upozornil na to, že postup spolurozhodování, který byl urychlen v zájmu dosažení dohody při prvním čtení, plně nerespektoval demokratickou transparentnost a Parlament se ocitl v situaci, kdy hlasoval o jistém druhu hotové věci.

Navzdory tomu jsem velmi potěšen návrhem paní Doyleové kvůli flexibilitě, kterou tím získávají sektory ohrožené přesunem zdrojů emisí CO2. Musíme předcházet ztrátám pracovních míst způsobeným přemístěním průmyslových podniků do regionů, které nemají takový zájem o snižování emisí, aniž bychom ale oslabili účel směrnice.

  Sylwester Chruszcz (NI), písemně. – (PL) Dnes jsem hlasoval proti tomu, aby Parlament přijal návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v rámci Společenství.

Naprosto nesouhlasím s řešeními, která byla navržena na evropské úrovni. Závazek Rady snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů ve Společenství nejméně o 20 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990, nebo dokonce o 30 %, pokud se ostatní rozvinuté země zaváží k podobným snížením, je neuvážený krok, který bude mít záporný vliv na průmysl a spotřebitele v Evropě, včetně Polska.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Jediný pevný závazek, který Evropská unie přijala, je snížit své emise o 20 % do roku 2020 v porovnání s rokem 1990. V porovnání s dneškem to znamená snížení asi o 12 %. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že dvou třetin tohoto snížení je možné dosáhnout pomocí mechanismů náhrad za emise CO2, tedy nákupem kreditů CO2 na mezinárodním trhu, Evropská unie se zavázala dosáhnout snížení o pouhá 4 % na svém území. To k posunu při mezinárodním vyjednávání nestačí.

Ráda bych poukázala na jiný případ, kdy dosažení kompromisu selhalo. Nebyl učiněn žádný pevný závazek podpořit rozvíjející se země v jejich úsilí snížit emise skleníkových plynů. Evropská unie se jednoduše dobrovolně zavázala využít polovinu výnosu z vydražení práv na znečišťování ve prospěch klimatu. Tento výnos se stává splatným na základě mnoha výjimek udělených výrobcům. Tento kompromis stanovuje, že některé z těchto prostředků by mohly být použity na podporu rozvíjejících se zemí, a mohou jej využít evropské země, které si to přejí. Je to čistě dobrovolný závazek. Je to velice slabý závazek, který je v mezinárodních jednáních nicméně zásadní.

  Konstantinos Droutsas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Evropská unie se chvástá svojí vedoucí úlohou v ochraně životního prostředí, ale ve skutečnosti usiluje o vedoucí roli při ochraňování zájmů kapitálu. Rozhodnutí přijatá summitem a balíček směrnic Rady a Komise o snižování emisí prosazují tzv. zelené hospodářství jako cestu ven z nadměrného hromadění kapitálu a krize, a tedy otevírání nových vyhlídek zisků pro monopoly a posilování imperialistického expansionismu.

Posilují obchodování s emisemi, které, jak bylo dokázáno, znásobuje zisky monopolů, aniž by životní prostředí bylo chráněno. Umožňují, aby automobilový průmysl nepřijímal žádná opatření nejméně do roku 2019. Podnikům, které jsou dotčeny mezinárodní konkurencí, udělují výjimky z předpisů o výrobě energie a kromě toho ještě mnoho jiného. Výjimku na dlouhou dobu udělují také novým členským státům a Itálii. Poskytují pobídky na náhradu potravinářských plodin plodinami používanými pro výrobu pohonných hmot. Práva na znečišťování se zdarma udělují velkým podnikům. U žádného zisku se nepožaduje, aby byl použit pro financování prací souvisejících s životním prostředím.

Pracující nemohou očekávat ochranu životního prostředí od EU a od podniků, které beztrestně znečišťují životní prostředí. Účinně je ochrání jenom jejich vlastní boj s vyhlídkou na hospodářství občanské společnosti a moc občanské společnosti.

  Christian Ehler (PPE-DE), písemně. − (DE) Moje „ne“ není odmítnutím účinného systému obchodování s emisemi, který zahrnuje vydražování, ani odmítnutím cílů EU v oblasti ochrany životního prostředí, ani finančních prostředků pro zachycování a ukládání CO2 (CCS). Řada předchozích hlasování a moje zpráva o zařízeních, která představují CCS, moji podporu těmto bodům naprosto vyjasnila. Pro můj region, Brandenburg, ale stávající text znamená uchování nespravedlivé hospodářské soutěže se zeměmi střední a východní Evropy a větší zvýšení cen za energii, než je nezbytné k plnění cílů v oblasti ochrany klimatu. V naší skladbě zdrojů energie potřebujeme uhlí, abychom zajistili zabezpečení dodávek energie pro naše občany, a prostřednictvím CCS technologií chceme v budoucnu umožnit využívání uhlí, které je přátelské ke klimatu. Dohoda s Radou o přijetí konečného rozhodnutí už po prvním čtení znamená, že silné výhrady nebyly rozptýleny a soutěž o nejlepší řešení nebyla možná.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přestože je možné předkládat argument ve prospěch koncepce systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, jelikož existuje obava kvůli chemickým změnám v atmosféře, které mohou ovlivnit klima (zásada opatrnosti) a existují omezené zdroje fosilních paliv a nedostatek racionality při jejich spotřebě, jsou zde aspekty, které vyvolávají obavy.

Zaprvé – záležitost povolenek na emise a následné obchodování s nimi je diskutabilní a je nutné ji napadnout, protože dopad povolenek na reálnou ekonomiku je z velké části neznámý. Je tomu tak proto, že stále ještě existuje mnoho pochyb o rozsahu technických řešení a protože využívání těchto technických řešení také závisí na vývoji finanční situace v různých angažovaných sektorech (letecká doprava, automobilový průmysl, výroba termální energie, cementárenský průmysl, průmysl těžké chemie a petrochemie a rostoucí počet jiných sektorů s intenzivním využitím energie).

Zadruhé – předpokládanými příjemci bude několik sektorů průmyslu pokročilé technologie a několik (jenom málo) poskytovatelů finančních služeb. Nevratné snížení spotřeby fosilních paliv je vnucováno omezenou dostupností zdrojů. Příděl určený každému sektoru musí být více založen na naléhavých sociálních potřebách a hospodářské racionalitě než na vlivu a finančním zisku. Proto jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Měl by se zdůraznit základní bod této zprávy: posílit, rozšířit a zlepšit po roce 2012 fungování systému pro obchodování s povolenkami na emise jako jeden z hlavních nástrojů k dosažení cíle EU snížit emise skleníkových plynů.

Souhlasím s touto zprávou, zejména proto, že obchodování má zásadní význam pro dosažení účinného rozdělení, které může zajistit environmentální efektivitu systému EU pro obchodování s povolenkami na emise. Jeden plán platný pro celou EU je vždy lepší než 27 národních plánů. Kromě toho tento návrh umožňuje automatické a předvídatelné úpravy, které mohou splnit požadavky případné budoucí mezinárodní dohody.

Charakteristickým znakem návrhu je navýšení volných povolenek, což z mého pohledu není příliš pozitivní. Nemělo by se však zapomínat, že emise se budou snižovat každým rokem.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Navrhovaná směrnice o přezkumu systému EU pro obchodování s emisemi je zlepšením stávajícího systému a je důležitá na globální úrovni. Vzhledem k tomu jsem mohl podpořit zprávu paní Doyleové.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. − (FI) Využiji této příležitosti, abych poděkovala poslancům Parlamentu za poslední hlasování, ve kterém Evropský parlament jasně projevil svoji podporu mému modelu „referenčního měřítka“. Ve prospěch tohoto modelu se vyjadřuji již dlouho a byla jsem první, kdo navrhl, aby se použil na systém obchodování s emisemi. Přestože výbor pro průmysl, výzkum a energetiku hlasoval těsně proti, zatímco zamítnutí Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin bylo poněkud výraznější, život je plný překvapení. Nyní získá referenční měřítko, až projde Radou, oprávnění jako kritérium.

Navíc je to vše k dobrému. Jak původní návrh Komise, tak postoj přijatý Výborem pro životní prostředí k obchodování s emisemi postrádaly vyváženost, protože stavěly evropskou výrobu do pozice, která ztěžovala konkurenceschopnost na světových trzích bez jakéhokoliv zvláštního přínosu pro klima. To by zřetelně znamenalo nejenom ztráty pracovních míst, ale nevýhodu z hlediska životního prostředí, protože by to vyvíjelo tlak na firmy, aby přenášely výrobu do zemí, které leží mimo emisní limity.

Toto rozhodnutí nyní otevřelo dveře spravedlivějšímu a z hlediska životního prostředí prozíravému přístupu. Vše je stále otevřené, ale nyní začneme vidět důkazy o tom, kdo bude sklízet přínosy ze zavedených zlepšení.

Cíle v oblasti životního prostředí se nemění a jsou náročné. Pro průmysl to není jednoduchý úkol, ale ani se koneckonců nepředpokládá, že by takový měl být.

V každém případě je zbytečné hovořit o volných povolenkách na emise, protože referenční měřítka – standardy – jsou ambiciózní. Měly by takové být, protože jinak nebudeme mít systém, který by přesvědčil podniky, aby se přidaly k úsilí o technologie, které produkují méně emisí.

Stížnost předložená environmentální lobby, že tento balíček byl oslaben, se mi zcela upřímně zdá přehnaná, vezmeme-li v úvahu, že cíle jsou plněny a průmyslové sektory mají stále nižší emisní strop. Takto hovořit je nezodpovědné, ale zajisté ne každý se zajímá o převzetí odpovědnosti. Stačí, že svět je pošlapáván.

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Hlasovala jsem pro tuto zprávu i přes četné mezery, které má, a odchylky udělené 10 novým členským státům. Proč hlasovat pro nedokonalou zprávu? Protože skutečně přináší určitý pokrok v porovnání se stávajícím režimem. Pro odvětví, na něž se vztahuje EU ETS, bude stanoven limit platný pro celou EU a členské státy budou mít v tomto procesu menší moc. Princip úplné aukce povolenek pro energetické odvětví zůstává zachován. Leteckému odvětví bylo přiděleno pouze malé procento nového přístupu k CDM. Hlavní význam revidovaného systému ale je, že zajišťuje strukturu pro důležitou část dohody pro období po ukončení Kjótského protokolu. Nyní máme systém, ke kterému se mohou připojit ostatní země a použít ho ke stlačení svých emisí – pokud omezí předaukční prvky a stanoví si ambiciózní cíle. Využití výnosů se bude pečlivě sledovat. Členské státy nemohou na tento systém pohlížet jednoduše jako na přídavek ke svým finančním zdrojům. Musí se využívat jako pomoc transformaci k nízkouhlíkovému, udržitelnému hospodářství, které svět potřebuje.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji tento návrh, který nastoluje rovnováhu mezi ambiciózními cíli v oblasti změny klimatu a potřebou posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu a chránit pracovní místa. K povolenkám a vydražování emisních kreditů dojde v případě elektráren do roku 2013, kdy všechny nové elektrárny budou mít zcela vydražené povolenky. V případě běžného průmyslu dojde k přechodu na plně vydražené povolenky v roce 2020. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se v ní vydražování stává obecným alokačním principem, omezuje množství kreditů vznikajících z projektů CDM/JI, které si zařízení může koupit na vykompenzování svých emisí a stále ještě chrání společnosti proti přesunu zdrojů emisí CO2.

  Eluned Morgan (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu, protože jsem přesvědčena, že environmentální integrita ETS byla zachována a je výrazným zlepšením stávajícího systému, protože znečišťovatel bude v budoucnu platit za právo produkovat emise prostřednictvím vydražování povolenek. Cílem snižování emisí z evropských elektráren a těžkého průmyslu nejméně o 20 % do roku 2020 zůstává zachován a automaticky se zvýší na 30% snížení, pokud dojde k mezinárodní dohodě při jednání OSN o klimatu, které se v prosinci 2009 uskuteční v Kodani. Věřím také, že bylo dosaženo rovnováhy mezi pracovními místy a životním prostředím, což je při hospodářském poklesu důležité.

  Angelika Niebler (PPE-DE), písemně. − (DE) Ráda bych podala následující vysvětlení hlasování jménem delegace bavorské Křesťanské sociální unie (CSU) v Evropském parlamentu.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíle v oblasti ochrany životního prostředí. Patří k nim snížení emisí CO2 o 20 % do roku 2020, Tyto cíle ochrany klimatu by neměly být zpochybňovány.

Naše úsilí vypořádat se se změnou klimatu musí být propojeno s cílem vypracovat jasné právní předpisy, aby se zajistila bezpečnost plánování pro naše hospodářství. A evropský průmysl by také neměl být znevýhodněn v mezinárodní hospodářské soutěži. Kromě toho se musí v rámci EU vytvořit shodné soutěžní podmínky.

Směrnice, která je dnes předkládána k hlasování, o systému EU pro obchodování s emisemi žádné z těchto požadavků nesplňuje. Pro objasnění:

1. Určitá průmyslová odvětví mohou využít odchylek od vydražování povolenek CO2. Stále ještě vůbec nic nevíme o údajích, ze kterých se má vycházet pro zjištění, zda jsou dodržována stanovená kriteria.

2. Rozhodovat případ od případu o tom, zda a do jaké míry může být zařízení odškodněno za zvýšení energetických nákladů, se má pouze na úrovni členského státu a teprve až po přijetí právního předpisu EU o podpoře.

3. Pokud nebude možné v roce 2009 v Kodani dosáhnout mezinárodní dohody, vytvoří vydražování povolenek CO2 další zátěž pro mnoho průmyslových odvětví, kterou jejich konkurenti mimo EU nemají.

4. Většině východoevropských členských států byly povoleny odchylky z vydražování jejich povolenek CO2 do odvětví energetiky. To znevýhodňuje Německo, protože na rozdíl od svých východních sousedů získává 48 % své elektřiny z uhelných elektráren.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nesdílíme triumfální výrazy, kterými se vlády a Komise vyjadřují o konečném kompromisu, kterého bylo dosaženo v případě balíčku týkajícího se klimatu. Pokus EU postavit se do čela celosvětového úsilí o vypořádání se se změnou klimatu byl oslaben pod tlakem průmyslové lobby a konzervativních vlád.

Slavný plán „20/2020“ je nezbytným prvním krokem, ale cíle, které stanovuje, nejsou dost ambiciózní. Vzhledem k možnosti evropských zemí kupovat od rozvojových zemí velké podíly jednotek znečištění, které jim „odpovídají“, se historická odpovědnost západního světa cynicky přesouvá na chudší obyvatele planety. Mohlo by se zdát, že vlády v podstatě nechápou, jak kritická taková situace je.

Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice neskládá ruce do klína. Sdílíme obavy neziskových organizací v oblasti ochrany životního prostředí a budeme i nadále požadovat více ambiciózní cíle pro snížení emisí skleníkových plynů, pro zásadní podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů a pro závazný dlouhodobý plán dalšího snižování emisí v období po Kodani.

  Herbert Reul (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem proti konsolidovanému pozměňovacímu návrhu, protože z mého pohledu poslance Evropského parlamentu nebyla práva Evropského parlamentu dodržena. Parlament nedostal nikdy příležitost formulovat svůj postoj, namísto toho mu byla prakticky ponechána volba mezi přijetím nebo zamítnutím kompromisu Rady. To neodpovídá pravidlům postupu spolurozhodování, který má zajistit kvalitu mezi těmito dvěma zákonodárnými orgány.

K tomuto kompromisu mám četné výhrady také z hlediska obsahu. Povede například k vážným deformacím trhu v rámci EU a na spotřebitele uvalí neospravedlnitelná břemena. Kvůli snaze přijmout reformu s přehnaným spěchem se nadále nebraly v úvahu alternativní systémy, které by bývaly mohly dosáhnout kýžených snížení. Skutečnost, že ekonomické dopady zejména na kupní sílu spotřebitelů nebyly v době přijetí ani zdaleka prozkoumány, jenom ještě více vyjasňuje, jak špatně promyšlený je tento kompromis. Většina v Evropském parlamentu nese podíl na odpovědnosti – včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím – za nabytí platnosti tohoto kompromisu.

Alternativy byly k dispozici. Ty by bývaly umožnily dosažení cílů v oblasti snížení emisí za zlomek nákladů, o kterých nyní hovoříme. Politika, jako je tato, nepoškozuje pouze hospodářství, ale zejména také dobrou pověst Evropské unie.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Cíl snížit emise z evropských elektráren a těžkého průmyslu nejméně o 20 % do roku 2020, s tím, že by se toto procento zvýšilo na 30 %, pokud bude dosaženo mezinárodní dohody při jednáních OSN, která se budou konat v Kodani v prosinci roku 2009, by měl být přivítán.

  Thomas Ulmer (PPE-DE), písemně. − (DE) Plně podporuji úsilí o snížení příspěvku ke změně klimatu, který pravděpodobně vytvářejí lidé. Nicméně jsme nepodpořili sjednaný kompromis o systému EU pro obchodování s emisemi. Přijímání zákonů ve velkém spěchu je nepřijatelné a nedemokratické. Extrémně rychlý legislativní postup a skutečnost, že dokumenty Rady byly představeny pouze několik dnů před tím, podle mého názoru znamenalo, že odborné přezkoumání dokumentů, a tedy řádný legislativní postup, nebylo možné. To je ještě více nepřijatelné, vezme-li se v úvahu, že tento právní předpis uvaluje vysoké finanční břemeno na veřejnost v Evropě. Podle několika studií stojí soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie přibližně 70 až 100 miliard EUR a existuje hrozba, že se celá průmyslová odvětví přesunou do jiných částí světa. Balíček takového rozsahu bych nemohl v urychleném postupu schválit. Legislativní návrhy této důležitosti se musí vyvíjet v průběhu dobře uspořádaného postupu v několika čteních.

  Anders Wijkman (PPE-DE), písemně. − (SV) Důkladné přepracování obchodu s emisemi je krokem vpřed v porovnání se stávajícími pravidly. Povolenky na emise budou průmyslu postupně vydraženy, místo aby byly rozdávány zdarma, jak je tomu dnes.

Evropská unie se tedy zavázala v případě úspěšné dohody o klimatu v Kodani příštího roku uzpůsobit cíl v oblasti klimatu týkající se snížení emisí z 20 % na 30 %. Vyzývá také členské státy, aby využívaly své výnosy z vydražování pro opatření k ochraně klimatu v Evropě a kdekoliv jinde.

Tento kompromis ale bohužel zdaleka nedostačuje úrovni vytouženého cíle, kterou tato situace vyžaduje. Namísto úplného vydražování povolenek na emise od začátku je třeba zavádět postupné vydražování. Takové zmírnění omezuje pobídku pro rozvoj nových nízkouhlíkových technologií. Omezuje také výnos, který je nezbytný, pokud má být EU schopna pomoci rozvíjejícím se zemím investovat do „zelených technologií“, uzpůsobit se změně klimatu a chránit tropické pralesy.

Zároveň bude mít ETS omezený dopad, dokonce i během období do roku 2020, pokud je možné polovinu snížení emisí zajistit prostřednictvím omezení ve třetích zemích.

Navzdory nedostatkům návrhu by bylo nemyslitelné hlasovat proti. Nechci riskovat ohrožení celé směrnice, která v porovnání se stávající situací obsahuje mnoho pozitivních aspektů.

- Zpráva: Satu Hassi (A6-0411/2008)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme se rozhodli hlasovat proti tomuto kompromisu, který se týká rozdělení odpovědnosti, protože jsme přesvědčeni, že je zcela nepřijatelné, aby ani ne polovinu snížení emisí EU bylo nutné provést v EU. Jsme přesvědčeni, že to vysílá naprosto špatný signál zbytku světa, který od EU očekává, že se ujme vedení v procesu adaptace na změny klimatu, a jsme znepokojeni tím, že se EU nyní nepodařilo přijít s jasnou pobídkou pro rozvoj zelených technologií. Jsme přesvědčeni, že takové technologie jsou pro zaměstnanost a prosperitu Evropy zásadní.

  Avril Doyle (PPE-DE), písemně. − Tato zpráva se zabývá zaváděním diferencovaných cílů napříč Evropskou unií o 27 členských státech na období 2013-2020, pokud se týká snižování skleníkových plynů v odvětvích hospodářství mimo systém EU pro obchodování s emisemi. Tyto cíle MS se pohybují v rozmezí +20 % až -20 % v poměru k emisím z roku 2005 v těchto odvětvích, přičemž cílem v Irsku je -20 %.

Celkem vzato představují ETS a sdílené úsilí 100 % snížení, které musí každá země realizovat v případě emisí CO2 do roku 2020.

Irsko vítá začlenění opatření na zachycování a skladování uhlíku, zejména propady uhlíku, do scénáře – 20 %, protože jsme jedinou zemí v EU, která má více skotu než lidí, a společně s velkorysým úsporným kompenzováním obchodu s emisemi mezi členskými státy, i když bude obtížné, můžeme dosáhnout cíle snížení o 20 %, aniž bychom museli zmenšovat naše stáda.

Pro některé země bude náročným úkolem tato revidovaná právní úprava ETS, pro jiné to budou cíle sdíleného úsilí. Irsko spadá do druhé zmíněné kategorie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Souhlasíme s nutností snížit emise skleníkových plynů a se zavedením systému pro tento účel. Máme ale velice vážné pochybnosti o navrhovaném systému, který, přestože se uvádí, že je založen na „principu solidarity mezi členskými státy a potřebě udržitelného hospodářského růstu“, pak trvá na tom, aby účet platily pouze země prostřednictvím svých vnitrostátních rozpočtů – a nikoliv prostřednictvím rozpočtu Společenství – podle různých podmínek rozvoje, ve kterých se nacházejí.

Tím, že se dovolí přesun emisí mezi členskými státy prostřednictvím „obchodování“ nebo používání „tržních mezičlánků“, se zavádějí mechanismy, které budou zvyšovat existující disproporce v ekonomické síle mezi členskými státy, a to ve prospěch největších mocností.

Dále se výrazná část tohoto úsilí bude realizovat využíváním třetích zemí jako subdodavatelů, a tak se bude zvyšovat mezinárodní tlak na nejméně rozvinuté země, aby se vzdaly části své svrchovanosti výměnou za (pseudo) podporu, když otevřou své ekonomiky investicím z podniků Společenství. Záměrem všech těchto opatření je vyvíjet tlak s cílem získat mezinárodní souhlas, který v kontextu vážné hospodářské krize zdůrazní kapitalistický pohled na otázku životního prostředí.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) S ohledem na akci EU proti změně klimatu v budoucí mezinárodní dohodě, která má nahradit Kjótský protokol, je nezbytné, aby EU vyslala světu jasný signál a zavázala se k účinnému snížení svých emisí skleníkových plynů.

Návrh Komise snížit emise skleníkových plynů o 10 % do roku 2020 oproti úrovním z roku 2005 v odvětvích, která nespadají pod systém EU pro obchodování s povolenkami na emise, je tedy nesmírně důležitý.

Cíle stanovené pro každý členský stát, kdy je hlavním kritériem HDP na hlavu, jsou podle mého názoru spravedlivé.

Kompromis dosažený mezi Evropským parlamentem a Radou, i když není ideální (např. protože umožňuje nadměrné používání mechanismů flexibility) je podle mého názoru obecně vyvážený, a proto jsem hlasoval pro tuto zprávu.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem proti zprávě paní poslankyně Hassiové. Ustanovení, která členským státům umožňují externě zajišťovat až 80 % snížení emisí, umožní bohatým zemím, aby pokračovaly v neudržitelných praktikách na úkor chudších, rozvojových zemí. To není situace, kterou by měla EU prosazovat.

  Jean Lambert (Verts/ALE), písemně. − Proti této zprávě jsem hlasoval s určitým zdráháním. Paní zpravodajce se podařilo zahrnout řadu důležitých faktorů. V textu právní úpravy je nyní odkaz na závazný cíl snížení emisí skleníkových plynů o 30 %: věda říká, že to je nezbytné minimum do roku 2020. Financování snížení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích má směřovat k cíli +2 °C. Doufejme, že tyto země skutečně uvidí nějaké reálné peníze spíše než pěkné sliby. Nyní máme konečný termín pro zavedení cíle snížení námořních emisí a mnoho jiných malých, ale pozitivních kroků. Pro mě ale nebylo možné, abych hlasovala pro 80% CDM, který mohou členské státy používat ve třetích zemích, místo aby se spíše soustředily na snižování emisí v rámci svých vlastních hranic. Postup hlasování, který byl dnes využit, znamenal, že tento konkrétní návrh nemohl být Parlamentem přezkoumán jako celek. S lehkostí jsme prominuli povinnosti našim národním vládám a znovu vkládáme břemeno na třetí země, aby za nás dělaly naši práci. To nemohu podpořit.

  Stavros Lambrinidis (PSE), písemně. – (EL) Skupina PASOK podporuje kromě jiného také obsah pozměňovacího návrhu č. 44 a bude hlasovat proti samostatnému formálnímu pozměňovacímu návrhu č. 7, aby zajistila, že nejméně 50 % snížení emisí se dosáhne prostřednictvím opatření v rámci EU. Je třeba, aby Evropská unie v předvečer globálních jednání zůstala věrohodným partnerem, aniž by přesouvala břemeno úsilí o snížení emisí na rozvíjející se svět.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu, která členským státům stanovuje závazné cíle snížit emise skleníkových plynů v oblastech hospodářství, které nespadají pod systém ETS, což představuje skutečný pokrok pro komplexní systém. Cíl 10 % pro odvětví, která nespadají do ETS, je rozdělen mezi členské státy na základě HDP na hlavu. To umožní spravedlivé rozdělení úsilí a chudší země budou moci díky tomu pokračovat ve svém urychleném růstu. Podporuji tuto zprávu, která zavádí dlouhodobý cíl snížení celkových emisí nejméně o 50 % do roku 2050 v porovnání s hodnotami v roce 1990, protože se zabývá jak dlouhodobými, tak krátkodobými cíli v souladu s cíli v oblasti čistého ovzduší. Tato zpráva zahrnuje „závazek externího snížení emisí“, který poskytne finanční podporu rozvojovým zemím na snížení jejich emisí tak, aby pozadu nezůstala žádná země a aby rozvojové země dostaly finanční podporu, kterou potřebují k tomu, aby univerzální opatření v oblasti změny klimatu byla co nejúčinnější.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Návrh automatického přechodu od cíle 20 % na 30 % v případě podpisu mezinárodní dohody jsem podporovala od samého začátku. Avšak jednání z minulého týdne vedla k dosažení kompromisu, pomocí něhož musí být metoda přechodu na tuto úroveň založena na novém postupu.

Toto rozhodnutí bylo učiněno jako preventivní opatření, jehož cílem je vzít v potaz možnost zvýšení ceny uhlíku v budoucnosti. S potěšením se ale dozvídám, že cíl 30 % zůstane prioritním cílem, aby se předešlo zvýšení průměrné teploty o více než 2 °C, jak bylo určeno na zasedání Evropské rady, které se konalo v březnu roku 2007. Mezinárodní dohoda předpokládá celosvětové úsilí o zvládání změny klimatu a přizpůsobení se této změně a finanční pomoc udělovaná rozvojovým zemím bude pro tyto země pobídkou, aby se zapojily do snahy o snížení emisí skleníkových plynů.

Aby si Evropská unie zachovala svoji důvěryhodnost ve vztahu k pomoci, kterou poskytuje rozvojovým zemím, musí zajistit, že financování projektů CDM zachová udržitelný rozvoj těchto zemí a že část zisků plynoucích z vydražování emisních kreditů se použije na jejich podporu.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) I když jsem hlasoval proti dosaženému kompromisu, nijak to neumenšuje moje ocenění práce, kterou v tomto ohledu odvedla paní Hassiová. Protože ale tato dohoda umožňuje, aby téměř 80 % veškerého úsilí bylo vyvinuto ve třetích zemích, považuji tento kompromis za nepřijatelný.

Rychlý výpočet mi říká, že Belgie bude schopna realizovat 50 až 60 % z požadovaného úsilí mimo Evropskou unii. To se týká důležitých odvětví, včetně stavebnictví a dopravy. Z ekonomického pohledu je absurdní investovat mnoho milionů eur v zahraničí prostřednictvím mechanismu čistého rozvoje, pokud vaše vlastní země stále ještě potřebuje vyvíjet značné úsilí, aby řádně izolovala budovy nebo navrhla dopravní politiku, která se bude zaměřovat na nízkouhlíkovou mobilitu. Navíc neexistuje naprosto žádná záruka, že projekty, do kterých se v zahraničí investuje, jsou kvalitní.

A navíc není žádná jistota, že investice realizované prostřednictvím CDM skutečně něco mění. Je také neetické kupovat si nejjednodušší úsilí ve třetích zemích. Je to forma neokolonialismu, která řeší kompromisem postavení těchto třetích zemí, při kterém budou muset vyvíjet dodatečné a nákladnější úsilí v pozdější fázi.

  Anders Wijkman (PPE-DE), písemně. − (SV) Zdržel jsem se hlasování o směrnici o sdílení úsilí. Hlavním důvodem pro to je, že vysílá mylné signály zbytku světa, pokud může EU realizovat okolo 70 % svého snižování emisí do roku 2020 v zemích mimo EU.

Je třeba zvýšeného úsilí při poskytování pomoci rozvojovým zemím v jejich investicích do nízkouhlíkových technologií. Tato podpora by ale neměla primárně být alternativou k omezování domácí půdy, ale měla by se poskytovat spíše navíc k takovému omezování. Nemůžeme si dovolit, a nemáme na to ani čas, vybírat si, zda bychom měli mít šanci zabránit nebezpečným změnám klimatu, nebo ne.

Odkládání nezbytné úpravy ve vztahu k domácí půdě na dobu po roce 2020 je kontraproduktivní. Musíme začít nyní, pokud máme mít nějakou šanci na dosažení úrovně, která je zhruba blízko nulovým emisím, do roku 2050. Průmysl potřebuje silné pobídky, aby realizoval nezbytné úpravy s ohledem na energii, dopravu, stavebnictví, průmyslovou výrobu atd.

Návrh pro odvětví, která nejsou zapojena do obchodování, je v těchto ohledech příliš slabý. Proto jsem se rozhodl zdržet se hlasování o této části balíčku. Hlasování proti by ohrozilo celý balíček a to je riziko, které nechci podstoupit. Směrnice jinak obsahuje celou řadu pozitiv v porovnání s nynějším stavem věcí. Především je to první právní předpis ve světě, který stanovuje závazná omezení pro všechna odvětví, která nejsou zahrnuta do systému obchodování s emisemi.

- Zpráva: Chris Davies (A6-0414/2008)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) „Soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie“ také obsahuje návrh směrnice o zachycování a skladování uhlíku. Účelem geologického skladování je poskytnout alternativu k uvolňování CO2 do ovzduší prostřednictvím jeho trvalého zachycení pod zemí.

Komise navrhla, aby u všech nových elektráren bylo v okamžiku jejich dokončení možné je vybavit zařízením na zachycování uhlíku. Tato technologie, přestože je předmětem diskusí, může pomoci k dosažení záporných emisí a doplnit tak obnovitelné energie. Zpravodaj má ale za to, že prioritou musí být její využití k řešení problém uhlí, které je odpovědné za 24 % emisí CO2 v Evropě.

I když jsme měli pochybnosti o určitých pozměňovacích návrzích, které jsou technicky kontroverzní, hlasovali jsme pro postoj Evropského parlamentu. Tento postoj ale považujeme za nadměrně regulační, zejména pokud se jedná o nezávislost členských států, obzvláště v oblasti, kde jsou vědecké a technické znalosti stále poměrně omezené. Litujeme, že nebyl položen nezbytný důraz na nesmírné úsilí v oblasti výzkumu, vývoje a dokazování, které je stále ještě třeba realizovat. Z tohoto důvodu jsou doporučené časové rámce nadměrně ambiciózní, pokud nebude v průběhu několika let schváleno velice zásadní veřejné financování.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Jako prostředek pro zmírnění změny klimatu v EU je technologie zachytávání a geologickém skladování oxidu uhličitého (CCS) velice slibná. Neměla by se ale využívat jako důvod ke zpomalení a omezení úsilí investovaného do zvýšení čistoty výroby energie v Evropě.

Zpráva pana Daviese je velice vyrovnaná a kompromis dosažený mezi Evropským parlamentem a Radou plně uspokojuje potřeby EU.

Realizace 12 ukázkových projektů je zejména důležitá. Jejich střednědobé výsledky pomohou Evropské unii zavést tuto technologii hospodárnějším a z hlediska životního prostředí účinnějším způsobem.

Nakonec – vzhledem k mnoha pochybnostem, které stále přetrvávají, zejména nejistotě týkající se existence odpovídajících skladovacích ploch ve všech členských státech, považuji za velmi pozitivní možnost přezkumu otázky vývozu CO2 do třetích zemí (čl. 35a odst. 2) a také, že hospodářské subjekty nejsou nuceny uplatňovat technologii CCS (článek 32).

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu pana Daviese o skladování oxidu uhličitého. CCS je nově vznikající technologií a další výzkum je pro vyhodnocení jejího potenciálu pro boj s globálním oteplováním zásadní. Navržená směrnice poskytuje pevný právní základ, na kterém může být tato technologie budována, a mám za to, že Skotsko má v rozvoji tohoto odvětví hrát důležitou roli.

  David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která zajistí vysoký stupeň bezpečnosti pro lidské zdraví a životní prostředí. Směrnice o CCS zavádí právní rámec pro využívání této nové technologie, včetně důležitých bezpečnostních podmínek. Je to důležité nejenom pro ochranu životního prostředí, ale také kvůli právní jistotě, kterou tím investoři dostávají při vývoji nových projektů.

Je však důležité, aby nás tato zpráva neodvracela od hlavního cíle: pokračujícího nasazení obnovitelných zdrojů a zlepšení energetické účinnosti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Nové technologie pro skladování oxidu uhličitého, který se podílí na změně klimatu, se nesmí prosazovat na úkor dobře zavedených technologií, které se již osvědčily jako funkční. Například intaktní bažiny absorbují oxid uhličitý, metan a oxid dusný, kdežto těžba rašeliny a vysušování bažin mění tyto plochy v silné emitory skleníkových plynů. Vypalování tropických pralesů kvůli výrobě biopaliv také vyklání rovnováhu klimatu špatným směrem.

Měli bychom si vzít ponaučení z dobrodružství s biopalivy, že všechny dobré úmysly se mohou příliš snadno stát cílem samy o sobě. Nové technologie mají ke své zralé formě ještě daleko a následky jsou nepředvídatelné. Z tohoto důvodu jsem se dnes zdržel hlasování.

  Eluned Morgan (PSE), písemně.− Skutečnost, že je do této zprávy zahrnut fond 9 miliard EUR na vyčištění uhelných elektráren prostřednictvím vývoje technologie zachytávání a geologickém skladování oxidu uhličitého (CCS) nabídne velšskému uhelnému průmyslu skvělé příležitosti. Je nutné se této šance chopit, aby se Wales mohl postavit do čela v oblasti této nové technologie a uvolnil potenciál lukrativního vývozního trhu. Je nezbytné, aby se Evropa v této oblasti ujala vedení, protože nalezení řešení problém uhlí je zásadní věc, zejména když se očekává celosvětový nárůst produkce uhlí o 60 % v následujících 20 letech.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Prosazování technologií používaných k zachytávání a geologickému skladování oxidu uhličitého pomůže diversifikovat účinnou energii a podpoří boj proti změně klimatu. Využívání energie z obnovitelných zdrojů k dosažení cíle snížení emisí CO2 o 50 % do roku 2050 nestačí, aniž by se přitom vzaly v úvahu také projekty CCS.

Bude to pro Evropskou unii znamenat výzvu s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům z kapitálových investic do zařízení pro zachytávání a geologické skladování oxidu uhličitého, které se ale budou snižovat, když se tato zařízení budou používat ve velkém měřítku. Z tohoto důvodu nejsou tyto ukázkové projekty povinné, protože z velké části závisí na ceně uhlíku a dané technologie. Evropská unie ale učinila důležitý krok směrem k nalezení alternativních řešení, které pomohou omezit hladinu skleníkových plynů. Realizace těchto budoucích projektů opravdu povzbudí také jiné země mimo EU, aby tyto technologie používaly.

- Zpráva: Dorette Corbey (A6-0496/2007)

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. − Jedním z nejčistších způsobů dopravy je doprava po vodě. Zpráva se zabývá plavidly vnitrozemské plavby, ale jsem přesvědčen, že tento typ dopravy není možné oddělit od většího obrazu dopravy po moři. Dva druhy vodní dopravy jsou vnitrozemská a námořní doprava a obě jsou účinné z hlediska energie.

Doprava produktu po vodě vytváří asi jedno procento (1 %) oxidu uhličitého, který by byl vyprodukován leteckou dopravou stejného výrobku na stejnou vzdálenost.

Při vytváření předpisů, které mají vliv na tento druh dopravy, musíme být opatrní. Nesmíme průmysl přetížit, pokud se týká lodní dopravy a vnitrozemských říčních lodí a člunů, protože by se konečný výsledek mohl změnit v opak toho, co jsme měli v úmyslu. Pokud by se vodní a námořní doprava měly stát neschopné konkurence, může se clo stejně tak nasměrovat do jiných prostředků dopravy. Všechny ostatní alternativy zanechávají velkou uhlíkovou stopu. Nakonec bychom namísto snížení emisí skleníkových plynů zavedli soubor pravidel a předpisů, které dříve či později anulují celkový rozsah našich návrhů.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu Dorette Corbeyové o monitorování a snižování emisí skleníkových plynů ze silniční dopravy a vnitrozemních plavebních cest, protože si myslím, že zlepšení kvality ovzduší a snížení emisí skleníkových plynů jsou dva zásadní aspekty v boji se změnou klimatu a při snižování zdravotních rizik.

Jsem přesvědčena, že přijetí této směrnice je velice důležité a pomůže snížit CO2 v odvětví dopravy, zejména svými podněty pro vývoj čistých technologií a stanovením konkrétních požadavků na emise uhlíku pocházející z výrobního procesu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Cílem této zprávy, která tvoří součást „souboru opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie“, je zlepšit kvalitu ovzduší a poskytnout podporu v boji proti změně klimatu snižováním emisí skleníkových plynů produkovaných pohonnými hmotami používanými s odvětví dopravy. Tato směrnice doposud regulovala pouze kvalitu pohonných hmot. Navrhovaný pozměňovací návrh ale zavádí povinná snížení množství skleníkových plynů pocházejících z pohonných hmot.

Paní zpravodajka odvedla celkově kus důležité práce, když vytvořila pozměňovací návrhy, které považujeme za kladné a které jsou obecně správné a řádně odůvodněné, zaměřené na zajištění maximální efektivity a rovných podmínek hospodářské soutěže, s ambiciózními, a přesto přiměřenými cíli. Kromě toho je důležité, aby tato směrnice byla neutrální v technologickém smyslu tím, že by neměla konkrétně podporovat využívání žádné specifické pohonné hmoty ani technologie.

Proto jsme hlasovali pro tuto zprávu.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Tato zpráva je velice důležitá, protože se v rámci jednoho dokumentu zaprvé zaměřuje na zlepšení kvality ovzduší prostřednictvím snížení jeho znečištění, zejména emisí vysoce toxických a znečišťujících látek, a zadruhé napomáhá boji proti změně klimatu snižováním emisí skleníkových plynů produkovaných z pohonných hmot, které se používají v odvětví dopravy.

Je to poprvé, kdy se cíl snížení emisí použil u jednoho konkrétního produktu (pohonných hmot) na základě analýzy životního cyklu (získávání, výroba přeprava, distribuce a konečné využití), což naznačuje význam této směrnice.

Jsem spokojen s dohodou dosaženou mezi Parlamentem a Radou a rád bych upozornil na skutečnost, že je zaručena udržitelnost ve výrobě a využívání biopaliv, což má zásadní význam ve smyslu uskutečnitelnosti této směrnice.

Směrnice o kvalitě pohonných hmot se stane klíčovým nástrojem v boji proti změně klimatu.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu paní Corbeyové. Evropa má hrát rozhodující roli v celosvětovém snižování emisí skleníkových plynů a realizace závazných povinností na straně dodavatelů pohonných hmot bude tvořit významnou část tohoto snižování.

  Erika Mann (PSE), písemně. − V tomto vysvětlení hlasování bych ráda pogratulovala paní zpravodajce pro směrnici o jakosti paliv, Dorette Corbeyové. Podařilo se jí úspěšně začlenit mnoho požadavků tohoto Parlamentu do konečného kompromisu.

Evropská unie musí zakládat své politiky a nařízení na solidních vědeckých důkazech, což je požadavek jak právních norem EU, tak obchodních závazků EU. Jako členku Výboru pro mezinárodní obchod mě často oslovují obchodní partneři, když se zdá, že EU reguluje prostřednictvím nahodilých nebo politických procesů spíše než na základě odkazů na závěry vědy.

Byla jsem proto potěšena, že revidovaná směrnice o kvalitě paliv neobsahovala dřívější návrh zákazu přísady MMT do paliva. Revidovaná směrnice umožňuje používat MMT i nadále, protože uznává vědecké závěry dosažené hlavními obchodními partner, včetně USA a Kanady. Co je však důležité, revidovaná směrnice také požaduje, aby EU provedla vědecké testování. Jsem silně přesvědčena, že omezení MMT musí být založena na vědě a EU a mezinárodní právo tak požadují.

Protože jiné země často modelují své normy pro pohonné hmoty podle norem vytvořených v Evropě, má zásadní význam, aby EU zajistila, že její nařízení o palivech budou silně podpořena vědeckými důkazy.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) V našem úsilí snížit emise skleníkových plynů dotujeme nákup tropických biopaliv. Takto ale plníme naše závazky z Kjóta pouze povrchně a ve skutečnosti tento problém ještě zhoršujeme. Vezmeme-li v úvahu, že podle studií až 46 % živého uhlíku ve světě absorbují tropické pralesy a 25 % celkových emisí uhlíku pochází z odlesňování, Evropská unie se ve svých výpočtech zcela mýlí.

V celé této rozpravě o emisích oxidu uhličitého jsme ztratili ze zřetele celkový obrázek, protože je třeba také brat v úvahu emise skleníkových plynů například z pálení dřeva. Kromě toho se zdá, že nebylo ještě zcela objasněno, do jaké míry jsou stávající systémy motorů uzpůsobeny používání biopaliv. Celý systém je nedomyšlený, a proto jsem se zdržel hlasování o této zprávě.

- Zpráva: Guido Sacconi (A6-0419/2008)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) K návrhu výkonnostních emisních norem pro osobní automobily se stavíme kriticky. Byli bychom rádi viděli ambicióznější návrh s přísnějšími pokutami, kratším časem postupného zavádění a jasněji stanoveným dlouhodobým cílem. Kritický postoj zaujímáme také ke skutečnosti, že se výše etanolového rabatu tak zmenšila, že je sotva nějakou pobídkou pro investice, navzdory skutečnosti, že etanol přispívá ke snižování emisí.

Rozhodli jsme se ale hlasovat pro tento návrh jako celek, protože si myslíme, že jeho zamítnutí by vedlo k ještě pozdějšímu zavedení environmentálních nařízení pro automobilový průmysl.

  Jean Marie Beaupuy (ALDE), písemně. – (FR) Pokud se týká zprávy pana Sacconiho o výkonnostních emisních normách pro nové osobní automobily, hlasoval jsem proti předloženému návrhu, abych tak veřejně vyjádřil svoji lítost nad tím, že jsme nedosáhli dohody příznivější pro životní prostředí. Nicméně bych byl rád, kdyby nám kladné hlasování vyjádřené většinou poslanců tohoto Parlamentu umožnilo rychle realizovat úvodní řadu reakcí, a pak nás v následujících letech vedlo k rozhodnutím, která uvádějí v soulad potřeby naší planet a našeho hospodářství, zejména vzhledem k situaci v automobilovém průmyslu.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Tento kompromis v navrhované podobě není uspokojivou reakcí.

Lituji, že cíl snížení emisí CO2 leží níže, než jsou normy, o které usiloval náš Parlament. Navíc tento cíl podléhá vyhodnocení dopadu. Tato dvě rozhodnutí nejdou správným směrem. Naopak potřebujeme přísné emisní normy v dlouhodobém i krátkodobém výhledu a potřebujeme, aby tyto normy byly neměnné.

Navíc konkrétní cíl snížit emise u výrobců bude penalizovat přesně ty, kdo jsou již nyní nejvíce poctiví. Systém pokut v případě nedodržení těchto cílů je nevýhodný pro ty, kdo vyvinuli vozidla šetrnější k životnímu prostředí. Paradoxem této právní úpravy je, že nejméně penalizuje ty, kdo znečišťují nejvíce. Přitom by ve skutečnosti měla uznat a podpořit úsilí těch nejpoctivějších.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Sacconiho o výkonnostních emisních normách pro nové osobní automobily. Vzhledem k tomu, že silniční doprava je odpovědná za 12 % všech emisí oxidu uhličitého v Evropské unii, mám za to, že toto nařízení, i když netvoří součást „souboru opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie“, má zásadní význam pro zajištění splnění cíle snížit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020, který si Evropská unie předsevzala.

Gratuluji panu zpravodaji k rozhodující úloze, kterou sehrál při vyjednávání s Radou a Evropskou komisí. Ta vyvrcholila v silnou a vyrovnanou dohodu, která přinese užitek automobilovému průmyslu a spotřebitelům a zejména ochrání životní prostředí. Je to tedy ambiciózní, a přesto flexibilní model v tom smyslu, že se snaží splnit cíle snížit znečišťující emise, a zároveň umožňuje podnikům v automobilovém odvětví, aby se postupně přizpůsobily.

  Anne Ferreira (PSE), písemně. – (FR) Zdržela jsem se hlasování o „CO2 z osobních automobilů“, protože cítím, že se dostatečně nebral v úvahu dopad, jaký má vozový park na změnu klimatu.

Měly být podpořeny ambicióznější cíle, jako jsou ty, které byly přijaty ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu. Tyto cíle nemohly mít negativní dopad na evropský automobilový průmysl.

Slabé výsledky prodeje automobilů zaznamenané v tomto roce jsou především spojeny s kupní silou občanů Francie a Evropy, ale zajisté ne s právní úpravou, která ostatně již pozbyla platnosti.

Dále nesmíme zapomínat, že některé pokuty se budou vracet automobilovým společnostem jako podpora financování jejich výzkumných programů.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Odvětví silniční dopravy je druhým největším zdrojem emisí skleníkových plynů v EU a, což je důležitější, je to odvětví, kde emise nadále rostou. Výrazný pokrok, kterého bylo dosaženo díky automobilové technologii, nestačí k neutralizaci účinku zvýšení objemů dopravy a velikostí automobilů.

Návrh nařízení se drží ducha a cílů EU, zejména pokud se týká snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 20 % do roku 2020.

Skutečnost, že tento návrh umožňuje rozložit úsilí díky tomu, že každý výrobce má určen konkrétní cíl, je podle mého názoru příkladná.

Za základní také považuji pokuty, které budou uloženy výrobcům, kteří nebudou tyto cíle plnit.

Celkem vzato a s přihlédnutím ke stávající situaci je dosažená dohoda pro EU pozitivní. Pokud se týká dosahování cílů, které si Evropská unie stanovila, aby mohla bojovat se změnou klimatu, bude toto nařízení jistě užitečné.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu pana Sacconiho o emisích CO2 u nových automobilů. I když tento kompromis nejde tak daleko, jak by v ideálním případě jít mohl, stanovuje nicméně důležité cíle pro výrobce automobilů a bude hrát svoji roli v boji s globálním oteplováním.

  Stavros Lambrinidis (PSE), písemně. – (EL) Skupina PASOK podporuje kromě jiného obsah pozměňovacího návrhu č. 50, aby tak zajistila právní závaznost dlouhodobého cíle 95 gramů CO2/km od roku 2020. Bude hlasovat proti samostatnému nominálnímu pozměňovacímu návrhu č. 2, protože cíle snížení emisí z osobních automobilů je třeba dosáhnout přímo, ve prospěch veřejného zdraví a životního prostředí.

  Kurt Joachim Lauk (PPE-DE), písemně. − (DE) Rád bych podal následující vysvětlení jménem poslanců za Bádensko-Württembersko. Hlasovali jsme pro návrh nařízení, i když máme silné výhrady. Na jedné straně je správné naléhat na automobilový průmysl, aby snižoval emise CO2, a proto jsme hlasovali pro tento návrh. Na druhou stranu bychom rádi využili této příležitosti k objasnění našich výhrad, které názorně dokládají následující tři body:

1. Navržené prostředky k dosažení snížení nekladou stejné nároky na všechny evropské výrobce, ale dopadají zejména na výrobce velkých vozidel, kteří jsou také inovátory. To má tvrdší dopad na německé než kterékoliv jiné výrobce v EU.

2. Stále ještě nedošlo k žádnému vyhodnocení dopadu. První návrh, který stanovil 80% (oproti stávajícímu 60%) sklonu křivky limitních hodnot, byl stažen.

3. Pokuty byly stanoveny nahodile, zejména ve fázi 4. To povede ke dvěma různým hodnotám pro CO2: tržní ceně používané na burze a ceně stanovené nahodile pro automobilový průmysl.

  David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro toto nařízení, které je klíčovou součástí balíčku EU o změně klimatu a které poprvé stanovuje právní požadavky na výrobce snížit emise CO2 u všech automobilů prodávaných v EU (nehledě na to, kde jsou vyrobeny). Průměrný vozový park nových automobilů by měl dosáhnout emisí CO2 v hodnotě 120 g CO2/km od roku 2012. Tento cíl je překonán hodnotou 130 g CO2/km prostřednictvím zlepšení technologie motoru a dalších 10 g by mělo pocházet z „ekoinovací“, jako jsou nové konstrukce klimatizace. Toto nařízení je flexibilní díky výpočtu cíle určitého výrobce na základě průměru napříč vozovým parkem, což znamená, že mohou vyvážit automobil, který způsobuje větší znečištění, proti automobilu, který způsobuje menší znečištění.

  Eluned Morgan (PSE), písemně. − Uhlík z dopravy tvoří 21 % našich emisí uhlíku. Stanovení ambiciózních cílů pro automobilový průmysl je tedy nezbytné, aby se zajistilo, že automobilový průmysl dodrží svůj dobrovolný cíl, který v minulosti nesplnil. Stanovením vysokého standard pro potenciálních 500 milionů spotřebitelů v Evropě stanovíme také globální standard, kterými se bude řídit svět. Vzhledem k nevyužité kapacitě je nezbytné, aby se Evropa ujala vedení ve výrobě zelených automobilů, což je směr, kterým se pravděpodobně budou v budoucnosti zákazníci orientovat.

  Angelika Niebler (PPE-DE), písemně. − (DE) Automobilový průmysl byl stávající hospodářskou krizí obzvláště silně postižen. Většina německých automobilek zavedla pro své zaměstnance povinné vánoční prázdniny již od začátku prosince.

Nařízení, které dnes bylo přijato, podrobí německý, a zejména bavorský automobilový průmysl další tvrdé zkoušce vytrvalosti, která od něj bude požadovat vysilující úsilí.

S potěšením tedy konstatujeme, že pro toto průmyslové odvětví jsou určena dalekosáhlá pravidla přechodu, kterými se má řídit dosahování dohodnutých cílů snižování emisí.

Tyto požadavky se například mají plnit postupně. Zpočátku, v roce 2012, má dohodnutý cíl průměrného horního limitu 120 gramů CO2 na kilometr splňovat pouze 65 % nových automobilů oprávněných k provozu v EU. Do roku 2015 mají tento cíl splnit všechny nové automobily. Kromě toho má být pro začátek povolena srážka až o sedm gramů na „ekoinovace“, jako jsou solární střechy a hospodárné klimatizační systémy.

Litujeme ale, že tato zpráva přináší špatné poselství vzhledem k pokutám, které navrhuje za překročení cílových hodnot, protože jejich překročení o 4 gramy a více znamená uvalení pokuty 95 EUR na gram. V porovnání s cenami CO2 platnými podle systému obchodování s emisemi je tedy břemeno, které nese automobilový průmysl, zbytečné a nadměrné.

  Seán Ó Neachtain (UEN), písemně. – (GA) Postoj k této záležitosti jsem předložil Výboru pro dopravu. Tento výbor byl tak nejednotný, že se nám nepodařilo přijmout žádný text.

Měl jsem pocit, že většina textu Komise byla spravedlivá a realistická, i když chyběl jeden velice důležitý aspekt, tedy zařazení středně- až dlouhodobého cíle do legislativy.

Zajisté chápu, že existuje obava o pracovní místa, ale musíme být ambiciózní. Máme povinnost chránit náš svět pro budoucí generace, a abychom tak mohli učinit, musíme být připraveni přijímat obtížná rozhodnutí.

A tyto „zelené“ cíle nejsou nereálné. V poslední době jsme dostali jasně najevo, že v automobilovém odvětví je třeba zavést určitý druh reforem. Environmentální reforma, kterou je třeba učinit v rámci ambiciózních právních předpisů, není pouze naší povinností, je to také příležitost, příležitost posílit podporu výzkumu a vývoji v automobilovém odvětví a vytvářet pracovní místa a zahájit novou éru v tomto odvětví. Udržitelný rozvoj není přínosem pouze pro planetu. Stejně tak by mohl být přínosem i pro hospodářství.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Emise produkované osobními automobily a jejich nepříznivý dopad na životní prostředí nesmí být v úsilí Evropské unie o vyrovnání se s účinky změny klimatu přehlíženy. Evropský parlament a Rada se dohodly, že do roku 2020 nesmí průměrná hladina emisí vozového parku nových automobilů přesáhnout 95 g CO2/km. Automobilový průmysl se v současné době zavázal snížit emise oxidu uhličitého na 140 g/km do roku 2008 v rámci dobrovolné dohody uzavřené v roce 1998. Vzhledem k dobrovolné povaze tohoto cíle je úsilí vynaložené na snížení emisí zanedbatelné, jelikož hladina 186 g/km v roce 1995 poklesla na pouhých 163 g/km v roce 2004.

Toto nové nařízení zavádí povinný plán na snížení emisí CO2, včetně systému pokut pro ty, kdo tento cíl nesplní, společně s pobídkami pro vytváření inovačních technologií. Do roku 2014 bude těmto normám vyhovovat 80% vozového parku, přičemž penále za každý gram nad stanovený limit bude po roce 2019 ve výši 95 EUR. Tento konečný kompromis zaručuje rovnováhu mezi potřebami spotřebitelů, ochranou životního prostředí a udržitelnou průmyslovou politikou.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Hlasoval jsem proti kompromisu ve zprávě pana Sacconiho o emisích CO2 z automobilů. Je to skandální dokumentace, kde výrobci automobilů opět unikají povinnosti vyrábět vozidla, která budou pohlcovat méně energie a budou méně znečišťovat. Tato dokumentace se vytváří již více než 10 let. Zpočátku se čas kupoval uzavřením dobrovolné dohody, která nebyla dodržována. Dnešní dohoda je jen dalším manévrem, který má získat čas. Pokuty jsou zavrženíhodně nízké.

Bylo stanoveno, že norma emise ve výši 95 g CO2 /km bude platit do 1. ledna 2020. V roce 1996 toto odvětví souhlasilo s maximálními emisemi v hodnotě 140 g do roku 2008. Jaká je skutečnost? V současnosti máme průměrné emise ve výši 162 g.

Pravdou je, že vždy převáží krátkodobé myšlení. Raději platíme spousty dolarů zkorumpovaným nebo nedemokratickým režimům, než abychom investovali do zelených inovačních technologií. Argument, že nás k tomu nutí hospodářská krize, je klam. Automobilový průmysl má budoucnost, pouze pokud se rozhodne ve prospěch energeticky účinných a neznečišťujících automobilů. Pokud se nyní ocitl v potížích, nemůže za nesprávné a krátkodobé volby, které učinil v minulosti, svalovat vinu na nikoho jiného kromě sebe.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu pana Sacconiho o výkonnostních emisních normách pro nové osobní automobily.

Odvětví silniční dopravy odpovídá za přibližně 70 % emisí skleníkových plynů celkem vyprodukovaných odvětvím dopravy. To platí zejména pro městské oblasti, kde ve velkých aglomeracích způsobují dopravní zácpy znečištění ovzduší. Zlepšení výkonnostních emisních norem u nových osobních automobilů je proto nezbytné. Kompromis, kterého bylo dosaženo, stanovuje výrobcům automobilů ambiciózní cíle, ale také jim poskytuje čas nezbytný k tomu, aby uzpůsobili své výrobní linky novým požadavkům. Systém bonusů zavedený pro zelené automobily bude pobídkou jak pro výrobce, tak pro spotřebitele. Změna klimatu pomůže změnit preference spotřebitelů a také znovu nastartuje poptávku po automobilech.

Zachování pracovních příležitostí a vytváření nutných předběžných podmínek pro hospodářský rozvoj je naprosto nezbytné, zejména za současné hospodářské a finanční krize. Význam automobilového průmyslu je také uznáván prostřednictvím specifických opatření, včetně Plánu evropské hospodářské obnovy.

  Thomas Ulmer (PPE-DE), písemně. –(DE) Hlasoval jsem pro, přestože mám silné výhrady. Na jedné straně je správné pobízet automobilový průmysl ke snižování emisí CO2. Na straně druhé bychom rádi vyjádřili naše silné výhrady (viz zejména bod 3). 1. Návrh neklade stejné požadavky na všechny evropské výrobce, ale zejména dopadá na výrobce velkých vozidel, kteří jsou také inovátory. To se týká zejména německých výrobců. 2. Nebylo provedeno žádné vyhodnocení dopadu. První návrh, který stanovil 80% (oproti stávajícímu 60%) sklonu křivky limitních hodnot, byl stažen. 3. Pokuty byly stanoveny libovolně, zejména ve fázi 4. To povede ke dvěma různým cenovým hladinám pro CO2: tržní ceně používané na burze a ceně stanovené nahodile pro automobilový průmysl.

  Glenis Willmott (PSE), písemně. − Hlasovala jsem na podporu těchto právních předpisů v pozměněném znění, a to jak o tomto návrhu na snížení emisí CO2 z automobilů, tak o celém balíčku o změně klimatu. Je to důležitý krok, který má zajistit, aby Evropa plnila své cíle snížit emise o 20 % do roku 2020, a který před rozhovory, které se budou konat příští rok v Kodani, vyšle důležitou zprávu zbytku světa o tom, že to Evropa míní vážně.

Již nyní máme technologie, které nám pomáhají těchto cílů dosahovat, a neexistuje lepší příklad uvedeného, než je špičková práce prováděná na Univerzitě v Loughborough, v mém vlastním volebním obvodu, která je světově proslulá díky svému vývoji zelených technologií a v nedávné době přišla s novou stanicí na tankování vodíku, jednou z pouhých dvou stanic ve Spojeném království.

- Zprávy: Claude Turmes (A6-0369/2008), Avril Doyle (A6-0406/2008), Satu Hassi (A6-0411/2008), Chris Davies (A6-0414/2008), Dorette Corbey (A6-0496/2007) a Guido Sacconi (A6-0419/2008)

  Bairbre de Brún a Mary Lou McDonald (GUE/NGL), písemně. − Sinn Féin přikládá boji se změnou klimatu nejvyšší prioritu. Jsme si plně vědomi pronikavých změn, které je třeba uskutečnit, pokud se týká typu společnosti a hospodářství, které se osvědčí jako udržitelné z hlediska životního prostředí. Proto podporujeme opatření na lokální a vnitrostátní úrovni, úrovni Evropské unie a globální úrovni prostřednictvím jednání OSN o klimatu, která mají stanovit nezbytné závazné cíle v oblasti snížení emisí CO2.

Konkrétně v případě zprávy paní Doyelové o systému obchodování s emisemi (ETS) jsme hlasovali pro tuto zprávu, protože její závěr zaručuje zlepšení stávajícího ETS Evropské unie, nehledě na určité závažné potíže se systémem samotným.

Jsme nespokojeni se skutečností, že většinu snížení, díky kterým se má dosáhnout cílů Evropské unie, lze ve skutečnosti uskutečnit mimo EU, jak potvrdila zpráva pana Hassiho. V případě této zprávy jsme se zdrželi hlasování.

V případě zprávy pana Davies o CCS a aniž by tím byla dotčena přednost, kterou zřetelně dáváme obnovitelné energii, hlasovali jsme pro tuto zprávu, protože přichází s důležitými opatřeními, které se týkají bezpečnosti, finančního zabezpečení a odpovědnosti. Byli bychom také uvítali nějakou výkonnostní emisní normu. Tato zpráva ale umožňuje přezkum takové možnosti.

Hlasovali jsme proti zprávě pana Sacconiho o automobilech, protože tato dohoda vážně oslabuje návrh Komise.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro „soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie“, který zahrnuje zprávy paní poslankyně Doyleové a pánů poslanců Hassiho, Turmese a Daviese, protože mám za to, že dohoda dosažená mezi Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí je vyváženou dohodou, která uvádí v soulad ochranu životního prostředí a legitimní zájmy průmyslu.

Bylo důležité, aby dohody bylo dosaženo při prvním čtení, jinými slovy, včas tak, aby Evropská unie mohla předložit přesvědčivý návrh na konferenci, která se bude konat v roce 2009 v Kodani, a dosáhla touto cestou mezinárodní dohody a stála i nadále v čele boje proti změně klimatu.

  Neena Gill (PSE), písemně. − Hlasovala jsem pro balíček o změně klimatu, protože jsem přesvědčena, že se svět ocitl na rozhodující křižovatce. Stojíme před bezprecedentní výzvou našemu způsobu života. Členské státy ale mohou dosáhnout účinku, jenom když budou spolupracovat. Právě v dobách, jako je tato, je třeba, aby se EU postavila tváří v tvář svým závazkům a jednala jako vedoucí síla ve světě.

A ona tak jedná. Žádná jiná země nebo skupina zemí nezavedla právně závazný proces stejného rozsahu a potenciálu, jako má tento balíček.

Zelení poslanci tohoto Parlamentu vznesli námitky, že tento balíček byl oslaben. O účinnosti tohoto systému pro životní prostředí není pochyb. Místo toho jsme udělali kompromis – mezi potřebou průmyslu mít i nadále zisky v ekonomicky těžkých dobách, sociálními potřebami Evropy a budoucností našeho životního prostředí.

Byl to proto balíček, který socialisté po právu podpořili, a já jsem byla velice ráda, že jsem to mohla udělat.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Předpokládá se, že soubor opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie, o kterém dnes hlasujeme, bude ztělesněním přechodu, pokud se týká energie, hospodářství a technologie.

Ano, tím skutečně je. Různá navrhovaná opatření radikálně změní skladbu zdrojů energie členských států, povedou ke společné, dokonce jednotné, energetické politice, způsobí nesmírné finanční náklady, oslabí konkurenceschopnost našich průmyslových odvětví, a tedy i zaměstnanost v Evropě, zvýší ceny energií pro soukromé spotřebitele a podniky, budou mít významný dopad pro vnitrostátní rozpočty atd.

Aby se předešlo přemístěním, byly samozřejmě umožněny mnohé odchylky. To ale nestačí. Na pozadí současné rozsáhlé krize, která začíná nabývat podoby krize dlouhodobé, je nezbytná ochranná doložka, která zaručí, že zájmy hospodářství a evropských pracujících dostanou, přinejmenším prozatím, podle potřeby přednost před cíli životního prostředí. Je také nezbytné zajistit obecné podrobné prověření tohoto procesu, pokud nastávající mezinárodní jednání nebudou úspěšná, a zejména pokud se Spojené státy a velké rozvíjející se ekonomiky nezaváží ke stejným podílům, protože v takovém případě by ekonomická sebevražda Evropy, která vypouští pouze 15 % „umělých“ skleníkových plynů v celosvětovém měřítku, byla absolutně k ničemu.

  Dan Jørgensen (PSE), písemně. − (DA) Dánští sociální demokraté hlasovali pro většinu klimatického balíčku EU, protože i když ne všechny použité metody jsou takové, jaké bychom si přáli, stanovuje ambiciózní cíl pro snížení emisí CO2 buďto o 20 %, nebo 30 %, podle toho, zda bude či nebude uzavřena celosvětová dohoda.

Sociální demokraté hlasovali proti návrhu o sdílení úsilí (to znamená omezení například v oblasti zemědělství, dopravy atd.). Důvodem je snadnost, s jakou lze nakupovat kredity v rozvojových zemích, že EU bude schopna splnit 60 % až 70 % ze svého závazku snížení emisí nákupem snížení emisí v nejchudších zemích světa. Ve skutečnosti to bude znamenat, že nejbohatší země se vykoupí z nezbytné přeměny, a proto nebudou investovat do technologického vývoje, který je nezbytný pro splnění dlouhodobého cíle snížení emisí o 80 %.

Sociální demokraté hlasovali proti návrhu na snížení emisí CO2 z automobilů. V rozporu s tím, co navrhla Evropská komise, a jako přesný opak výsledků hlasování ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, by tento návrh zpozdil požadavek kladený na průmysl, aby nevypouštěl více než 120 g CO2/km od roku 2012 po další tři roky. Automobilový průmysl již uzavřel dobrovolnou dohodu o snižování CO2 před deseti lety a měl obrovskou spoustu času na to, aby se přizpůsobil pravidlům, která jsou nezbytná, pokud máme bojovat s globálním oteplováním.

  Marie-Noëlle Lienemann (PSE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tyto čtyři směrnice o souboru opatření v oblasti klimatu a obnovitelné energie, protože bylo důležité, aby EU tyto texty přijala před rokem 2009 a mezinárodním vyjednáváním. Odklad této záležitosti by znamenal opožděné přijímání opatření a narůstání dalších zpoždění, aniž by bylo zaručeno, že text bude lepší. Hlasovala jsem ANO:

- protože byly potvrzeny cíle 3x20 (20 % snížení skleníkových plynů, 20 % snížení spotřeby energie, 20 % obnovitelné energie) a navýšení na 30% omezení skleníkových plynů v případě ambicióznější mezinárodní dohody;

- protože má zásadní význam, vzhledem k tomu, že texty navržené Radou nejdou tak daleko jako návrhy Komise a existuje riziko, že deklarované cíle nebudou dosaženy – kolísání v průběhu času, velký počet odchylek, možnost financovat snížení emisí plynů z oblastí mimo EU, což opožďuje nezbytnou dekarbonizaci našich průmyslových odvětví, ekonomik a prostředků rozvoje;

- jako preventivní opatření, protože pokud nebudou splněny cíle za chodu, bude muset Parlament zavést nové politiky;

- protože to je první krok. Vždy jsem byla přesvědčena, že systémy obchodování s emisemi by nepřeměnily náš průmysl nebo naše činnosti s cílem omezit jejich dopad na životní prostředí. Musíme zvážit významné rozpočtové prostředky na výzkum a inovace, zavedení norem a celních tarifů pro boj s environmentálním dumpingem a také průmyslové politiky a evropské fondy, které by tyto změny doprovázely.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Přestože se tyto zprávy zabývají různými aspekty klimatického balíčku, je možné rozpoznat globální přístup.

Vzhledem k tomu, že celkové zvyšování spotřeby energie bude jistě pokračovat a vzhledem k tomu, že ty energie, které vypouštějí nejvíce CO2, jsou také nejdražší, je snadné vidět, proč přijetí energií s nižšími emisemi CO2 je jak ekologickou, tak ekonomickou nezbytností. Z tohoto důvodu je nezbytné investovat do technologií, které snižují spotřebu energie, a do technologických řešení, která snižují emise, které budou vždy existovat. Ta průmyslová odvětví, která produkují zboží s největšími emisemi CO2, se musí přizpůsobit. Mohou a musí být podporována, aby vyráběla technologicky pokročilejší zboží, zejména spíše prostřednictvím pravidel veřejných zakázek než pokut, které jim mohou být uděleny. Stejně tak ta průmyslová odvětví, která vypouštějí vysoké hladiny CO2 během svého výrobního procesu, potřebují získat podporu na výzkum a vývoj, aby se spíše stala konkurenceschopnější, než aby podléhala pravidlům, která penalizují výrobu, a tak ji činí v Evropě neschůdnou. Nakonec existuje nezbytná potřeba snížit energetickou závislost diversifikací zdrojů a dodavatelů. Tento přístup musí být používán, aby se povzbudilo využívání energií, které emitují méně CO2.

- Doporučení pro druhé čtení: Alejandro Cercas (A6-0440/2008)

  Kader Arif (PSE), písemně. – (FR) Společný postoj k pracovní době, který Komise předložila Parlamentu k hlasování, byl pro práva pracujících opravdovým krokem zpět a skutečnou hrozbou pro náš evropský sociální model.

Když socialistický zpravodaj, pan Cercas, kterého jsem svým hlasem podpořil, za sebou shromáždil silnou většinu, podařilo se mu svrhnout tuto konzervativní a reakcionářskou vizi světa práce, hodnou tak 19. století. Společně se všemi socialisty jsem podpořil sérii pozměňovacích návrhů, které garantují nevyhnutelná zlepšení pro práva pracujících.

Dosáhli jsme tak zrušení doložky o neúčasti, která lidem umožňovala upustit od omezení pracovní doby a zavést až 65 pracovních hodin týdně. Stejně tak, protože nemůžeme považovat pracovní pohotovost za dobu odpočinku, umožnili jsme, aby se počítala jako pracovní doba. Získali jsme také záruky ohledně náhradní doby odpočinku a slučitelnosti pracovního a rodinného života.

Toto velké vítězství evropských socialist, podporovaných odborovými organizacemi, je vítězstvím pro všechny Evropany. Evropa, která si osvojí závažnější zlepšení v sociální oblasti, jako jsou ta dnešní, je Evropou, která chrání své obyvatele.

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro dané doporučení, jehož text v parlamentu koordinoval pan Cercas. Zjišťujeme, že prožíváme neobvyklé okolnosti, za kterých také bohužel dnešní finanční krize dopadá i na reálnou ekonomiku. Potřebujeme rozhodnutí, která budou mít pozitivní dopad na naše výrobní odvětví a – především – Evropa se musí připravit na nové, obtížné výzvy v oblasti hospodářské soutěže, které se začínají objevovat na horizontě.

Souhlasím se základní myšlenkou vytvoření evropského rámce pro nařízení o organizaci pracovní doby. V této oblasti je správné podpořit větší zapojení sociálních partnerů, a zejména reformních odborových svazů po celé Evropě, které se snaží zachovat nejenom své odhodlání chránit práva pracujících, ale také svůj závazek vůči modernizaci a růstu, do rozhodování.

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Aktivní a neaktivní čas ve službě je pro mnoho profesionálů, zejména lékařů, důležitou záležitostí. Rozdělení směn na aktivní a neaktivní čas ve službě je v rozporu s koncepcí pracovní doby a klíčovými nařízeními o pracovních podmínkách. Je možné, aby někdo monitoroval, kdy si lékař udělá během služby přestávku nebo kdy plní své povinnosti poskytováním naléhavé péče, ošetřováním nebo plánováním další operace? Kromě toho pokusy monitorovat tyto věci by znamenaly zapojit inspektory a přinesly by s sebou absurdní náklady. Takový krok by byl jednoduše neslučitelný s profesní etikou.

  Derek Roland Clark, Michael Henry Nattrass, Jeffrey Titford a John Whittaker (IND/DEM), písemně. − UKIP uznává hodnotu určitých prvků stanoviska Rady k zachování práva Britů na práci a hlasovali jsme proti jiným pozměňovacím návrhům v této zprávě, která konkrétně maří tyto prvky.

Stanovisko Rady ale obsahuje mnoho dalších prvků, se kterými UKIP nemůže souhlasit a pro které nemůže hlasovat. Proto jsme se zdrželi hlasování o pozměňovacím návrhu č. 30.

  Jean Louis Cottigny (PSE), písemně. – (FR) Dnešní hlasování v Evropském parlamentu má zásadní důležitost. Maximální pracovní doba v Evropě zůstane 48 hodin, což umožní zemím, které mají režim vstřícnější k pracujícím, aby nic neměnily (jako je Francie, která má 35 hodin). Rada chtěla tento limit zvýšit na 65 hodin. Levicové síly a ti, kdo hájí pracující, jako je Evropská odborová konfederace, mohou být na toto vítězství pyšné.

Na lékaře a student medicíny se nesmí zapomínat, protože toto vítězství bylo dosaženo také pro ně. Pracovní pohotovost zdravotnického personálu se bude i nadále počítat jako pracovní doba.

Toto hlasování, které získalo velkou většinu, umožní 27 poslancům Evropského parlamentu, aby nahlas a zřetelně prosadili svůj postoj vůči 27 ministrům ve smírčí radě.

  Harlem Désir (PSE), písemně. – (FR) Na pozadí stávající krize a sociální nejistoty pracujících Rada dnes předkládá Parlamentu společné stanovisko, které představuje skutečnou hrozbu pro základy evropského sociálního modelu, protože oslabuje normy pracovní doby.

Využitím derogační doložky umožňující odchýlit se od limitu 48 hodin a nezapočítat dobu pohotovosti jako pracovní dobu se riskuje, že bude vytvořena dvourychlostní sociální Evropa, rozdělená mezi pracující, kteří si mohou dovolit mít výhodu ze sociální ochrany v jejich členských státech, a ostatní, kteří nemohou odmítnout přijetí zredukovaných sociálních práv.

V rozporu s rozpravou Komise a určitých států v Radě Evropské unie, která prezentuje svobodnou volbu neúčastnit se jako pokrok, je mojí volbou podpořit pozměňovací návrhy zpravodaje, pana Cercase, které jsou vyjádřením stanoviska Parlamentu při prvním čtení v roce 2004.

Tyto pozměňovací návrhy požadují, aby doložka o neúčasti byla zrušena 36 měsíců poté, co směrnice vstoupí v platnost, aby se doba pohotovosti započítávala jako pracovní doba (uznáno Soudním dvorem) a také záruky ohledně náhradní doby odpočinku a slučitelnosti rodinného a pracovního života.

  Brigitte Douay (PSE), písemně. – (FR) Podpořila jsem stanovisko zpravodaje, pana Cercase, protože organizace pracovní doby je zásadní otázkou v každodenních životech občanů Evropy.

Včerejší obrovská demonstrace evropských odborů ve Štrasburku ukázala jejich odhodlání lépe chránit pracující.

Několik aspektů této zprávy zaujalo moji pozornost a tyto aspekty by měly být hájeny, zejména včetně ukončení odchylky od týdenní pracovní doby, která je v současnosti v Evropské unii stanovena na 48 hodin. Stejně jako ostatní evropští socialisté jsem přesvědčena, že slučitelnost pracovního a rodinného života je pro prosperitu lidí v Evropě nezbytná.

Zpráva pana Cercase, včetně zlepšení v sociální oblasti, která obsahuje, se vydává správným směrem, protože odstraňuje příliš liberální opatření uplatňovaná v některých členských státech, které by rády viděly jejich rozšíření do celé Evropské unie.

  Lena Ek (ALDE), písemně. − (SV) Po čtyřech letech úsilí o změnu směrnice o pracovní době se Radě ministrů vloni v létě podařilo se dohodnout na společném stanovisku. Dohoda Rady obsahuje doložku o neúčasti, která sociálním partnerům umožňuje, aby se odchýlili od týdenní pracovní doby stanovené v této směrnici. Tímto způsobem je chráněn švédský model kolektivních smluv. To je také plně v souladu s principem subsidiarity, myšlenkou, která znamená, že by se rozhodnutí měla přijímat co nejblíže občanům.

Záměrem návrhu parlamentu je vyřadit tuto doložku o neúčasti. Proto jsem hlasovala proti němu.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zamítnutí společného stanoviska Rady, protože mám za to, že nerespektuje legitimní práva pracujících. Evropský parlament přijal jasné a smysluplné stanovisko svým zamítnutím možnosti 65hodinového pracovního týdne.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Dnešní porážka, kterou utrpěla Rada ze strany Evropského parlamentu, je důležitým vítězstvím v boji pracujících. Radě se nepodařilo protlačit své nepřijatelné návrhy na změnu směrnice o pracovní době, které by ohrozily vítězství tvrdě vybojovaná v průběhu více než 100 let zápasu pracujících. Zejména bych upozornila na pokusy rozšířit průměrný pracovní týden z 60 na 65 hodin, vytvořit koncepci „neaktivní pracovní doby“, která by tedy nebyla za pracovní dobu považována, a napadnout odborové hnutí. To vše bylo zamítnuto, což je také oslavou porážky pro portugalskou socialistickou vládu José Sócratese, která se vzdala hlasování o společném stanovisku Rady.

Po dnešním hlasování v Evropském parlamentu nemůže návrh Rady vstoupit v platnost. Může ale otevřít nova vyjednávání s Parlamentem, na rozdíl od toho, co by se stalo, kdyby návrh na zamítnutí společného stanoviska Rady, předložený a obhajovaný naší skupinou, byl přijat.

Proto, navzdory důležitému vítězství, kterého bylo dosaženo, to neznamená konec války proti návrhu Rady a určitým reformistickým postojům, které se zdají být připraveny něco přijmout během budoucích vyjednávání.

Ve svém zamítavém postoji zůstaneme pevní a vyzýváme pracující a jejich odbory, aby byli bdělí.

  Neena Gill (PSE), písemně. − Hlasovala jsem za zachování neúčasti, protože mojí prioritou je zaprvé a především ochrana pracovních míst v regionu West Midlands a protože mým cílem je zajistit, aby si můj region udržel konkurenční schopnost.

Vždy jsem tvrdě pracovala, abych chránila pracující, ale nemám pocit, že omezování lidí v jejich možnostech volby je ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Hovořila jsem s mnoha pracujícími a majiteli MSP, kteří kvůli tomuto poklesu přicházejí o pracovní místa a mají potíže v podnikání. Žádali mě, aby jejich možnost volby zůstala zachována. Moje zkušenost říká, že když lidem omezíme přesčasy, budou z toho mít užitek pouze ti, kdo si mohou dovolit přečkat složité období, a je důležité, abychom lidem dali prostředky, díky kterým uživí své rodiny. Ve společném stanovisku jsou pojistky, které mají zajistit, že pracující nebudou vykořisťováni.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Návrh směrnice, který předkládá Komise, je nepochybně typickou ukázkou toho, čemu bruselská Evropa říká flexibilita a přizpůsobivost a co se odvažuje popisovat jako sociální: možnost neúčasti (jinak řečeno možnost překročit normy) pro státy nebo jednotlivce, limit 78 pracovních hodin týdně, nezapočítávání pracovní pohotovosti do pracovní doby, výpočet doby na smlouvu, nikoliv na osobu atd. Zkrátka vše, co umožňuje vykořisťovat lidi v situaci, kdy je krize, opět se zvyšuje nezaměstnanost a pracující jsou ožebračováni.

Proto jsme hlasovali pro pozměňovací návrhy Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, ale také pro některé pozměňovací návrhy našich politických odpůrců, protože se nám jeví jako krok vpřed správným směrem, konkrétně ve prospěch pracujících.

Rád bych však ještě přidal dvě dodatečné poznámky:

- zdá se, že zpravodaj je zřetelně mnohem více motivován pojetím, které by lidem přiřkl Evropský parlament, kdyby býval nemusel přijmout svoji zprávu šest měsíců před volbami, než blahem občanů samotných;

- musíme zůstat bdělí. V Radě není většina, která by doložku o neúčasti vyjmula, a existuje riziko, že zpráva, která byla dnes přijata a která již je kompromisem, nebude v této věci zprávou poslední.

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. – (PL) Rozprava o pozměňovacích návrzích ke směrnici o pracovní době vyvolala zájem v mnoha oblastech, zejména u odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Dnešní hlasování v Evropském parlamentu nesignalizuje konec této rozpravy. Je tomu tak proto, že Parlament přijal pozměňovací návrhy, které odmítají návrhy Rady k organizaci pracovní doby. Návrh směrnice bude nyní přezkoumán v rámci dohodovacího řízení. Významné rozdíly v postojích členských států a Parlamentu vyvolávají pochybnosti o tom, zda návrh směrnice bude přijat.

Vyřadit doložku o neúčasti ze směrnice bylo dozajista nešťastným rozhodnutím. Konkrétněji – tento krok by mohl mít nepředvídatelné důsledky pro nepřetržité poskytování zdravotnických služeb v Polsku. V tomto bodě bych ráda zdůraznila, že podporuji 48hodinový limit pracovní doby, s možností jej rozšířit pouze se souhlasem pracovníka. Chtěla bych upozornit na to, že stávající platná směrnice povoluje 78hodinový pracovní týden, což je řešení, které nemá užitek pro nikoho.

Kompromis navržený Radou by zaručil vyrovnaný přístup díky respektování různých modelů trhu a také práv pracujících. Doufám, že další jednání mezi Parlamentem a Radou nakonec povedou k řešení, které uspokojí všechny zainteresované strany, když vezmou v úvahu specifické jednotlivosti prohlášení učiněných zdravotníky, kteří mají obavy ze změn obsažených v této směrnici.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Podle mého přesvědčení je nezbytné, aby pracující měli svobodnou, dobrovolnou možnost vybrat si, kolik hodin budou pracovat. Pokud mají opatření umožňující neúčast trvat v jakékoliv podobě, musí být pracující ochráněni před vykořisťováním. Toto společné stanovisko se pokouší dosáhnout takové rovnováhy, když nadále povoluje jednotlivcům, aby upustili od limitu 48 hodin (v průměru) maximální týdenní pracovní doby, který je obsažen ve směrnici zavádějící nové pojistky, které mají zabránit vykořisťování osob.

Patří k nim zákaz podpisu dohody ustoupení od stanoveného limitu zároveň s podpisem pracovní smlouvy, doba šesti měsíců na „vychladnutí“, během které může pracující změnit svoje rozhodnutí, a požadavek, aby pracující obnovovali svoji dohodu o ustoupení od stanoveného limitu každý rok.

Text společného stanoviska se pokouší zachovat flexibilitu individuálních výjimek a zároveň posílit důležité ochranné mechanismy pro pracující. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl hlasovat pro kompromisní návrh, tedy zachování možnosti individuální výjimky.

Stanovisko Parlamentu není nakloněno žádným výjimkám maximální pracovní doby 48 hodin týdně (počítáno za 12 měsíců) a říká, že platnost doložky o neúčasti musí skončit tři roky po přijetí této směrnice. Říká také, že by se jakákoliv doba pohotovosti měla počítat jako pracovní doba.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. − (FI) Pokud by návrh Rady ministrů prošel hlasováním Parlamentu, bylo by více než 10 milionů pracujících v EU vyloučeno z jakékoliv ochrany pracovní doby. Bylo to zejména z tohoto důvodu, proč jsem hlasovala pro stanovisko Parlamentu při prvním čtení.

Stanovisko Rady k tomuto nařízení o pracovní době pro akademické pracovníky by nebyl ničím jiným než krokem zpět. Pro Radu by nebylo bývalo přijatelné vyloučit odborné asistenty – a ve Finsku jich je v současnosti 130 000 – úplně z ochrany pracovní doby.

Vnitřní evropský trh potřebuje jasná a společná pravidla o pracovní době. Stanovisko Rady by ochranu pracovní doby zcela rozvrátilo a bylo by hrozbou pro rozvoj pracovního života v Evropě.

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. − Hlasoval jsem proti směrnici, jejímž cílem je zrušit individuální výjimky. Zaprvé jsem pevně přesvědčen, že by každý člověk měl mít svobodné právo rozhodovat o své vlastní pracovní době. Jsem také přesvědčen, že takové nařízení je porušením principu subsidiarity, pod který pracovní právo spadá. Každý stát by měl nést odpovědnost za regulaci pracovní doby ve své vlastní zemi.

Po hlasování bych se nyní zeptal, jestli schválení této směrnice Evropským parlamentem nyní znamená, že dalším krokem, který bude učiněn, je, že se bude regulovat, jestli občané Evropy mohou mít volný čas, a kolik ho mohou mít.

  Roger Knapman a Thomas Wise (NI), písemně. − Tím, že hlasuji pro zamítnutí tohoto pozměňovacího návrhu, jednoduše usiluji o ochranu možnosti výjimky ze směrnice o pracovní době pro Spojené království, kterou by tento pozměňovací návrh, kdyby prošel, zrušil.

Moje hlasování by nemělo být žádným způsobem vnímáno jako podpora společného postoje ke směrnici o pracovní době jako celku.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. − (FI) Pane předsedající, ráda bych podala své vysvětlení hlasování o principu možnosti uplatnění výjimky ve směrnici o pracovní době. Zaprvé je záměrem tohoto právního aktu ochrana pracujících. Kromě toho, že vyhoření pracovníků je lidský problém, snižuje také produktivitu. Výhled na zlepšené příležitosti k sloučení pracovního a rodinného života závisí do velké míry na evropských hodnotách a otázka pracovní doby je faktorem, který k tomu přispívá. Omezení pracovní doby jsou tedy založena na solidním argumentu.

Zadruhé bychom měli umožnit, aby se okolnosti zvažovaly případ od případu. Možnost flexibility je důležitá jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Flexibilita také pomáhá zlepšit slučování pracovního a soukromého života.

Podpořila jsem myšlenku 48hodinového pracovního týdne, ale myslím si, že je velice důležité, aby existovalo dostatečně dlouhé adaptační období. Podle mého názoru je adaptační období lepším způsobem, jak zaručit flexibilitu než možnost uplatnění výjimky. Nechť je zdůrazněno, že Finsko nepovažovalo za nezbytné využít možnosti výjimky, a to je dobré.

  Carl Lang (NI), písemně. – (FR) Návrh směrnice o pracovní době předložený Evropskou komisí, často kritizovaný a poté v roce 2005 zamítnutý, byl zřetelně ultraliberálním a internacionalistickým nástrojem, jehož všechny aspekty tvořily společensky škodlivý arsenál, který mohl vest k zneužívání, zejména kvůli existenci principu možnosti uplatnění výjimky, který povoluje překročit maximální týdenní pracovní dobu 48 hodin. Pracovník by mohl být povolán k odpracování až 78 hodin týdně. Zdá se, že se zpráva pana Cercase pokusila o dosažení přijatelného kompromisu. Ve svém pozměněném znění je zamýšlena především jako politická zpráva určená pracujícím a odborům Evropy.

Naopak vůbec nezmiňuje problémy, se kterými se setkávají jiné profese, kdy je pracovní doba nadměrně zredukována jako např. na 35 hodin. To se týká zejména zdravotnických profesí: nemocnic, pohotovostních služeb atd. Otázka regulace pracovní doby a svobody pracovat více nebo méně hodin si žádá odezvy, která přesahuje neomarxistickou nebo ultraliberální ideologii, a to ve prospěch pragmatičtějšího a realističtějšího přístupu.

I když je toto doporučení zamýšleno jako uklidňující, i když jeho cílem je zajistit zdraví a bezpečnost evropských pracujících a umožnit jim sloučit rodinný život…

(Vysvětlení hlasování bylo zkráceno podle článku 163 jednacího řádu)

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. − (DE) Trvalo mi určitý čas, než jsem se rozhodla, jaký postoj je ten správný, který mám zaujmout k této kontroverzní směrnici o pracovní době. Byla jsem zaplavena názory na společné stanovisko, které schválila i moje vláda.

Malé a střední podniky nás žádají, abychom podpořili pragmatické řešení ministrů práce, zejména vzhledem k současnému ekonomickému klimatu. Mnoho jednotlivých pracujících a profesí, například požárnické organizace a herci, žádají, abychom zůstali u pragmatického řešení, ale dovolili jim možnost výjimky, aby si mohli zachovat takovou flexibilní organizaci pracovní doby, která vyhovuje jejich konkrétnímu zaměstnání.

Odborové svazy, které jsou pochopitelně zneklidněny možností, že by pracovní doba ve 21. století byla delší než 48 hodin dohodnutých v roce 1919 Mezinárodní organizací práce jako maximální pracovní týden, se vyjádřily proti tomuto pragmatismu.

Je také jasné, že doba pracovní pohotovosti lékařů a ošetřovatelského personálu v nemocnicích se má brat jinak než domácí pracovní pohotovost zaměstnanců, což je ve skutečnosti pracovní pohotovost mimo pracoviště.

Jelikož propast mezi těmi, kdo vidí ve společném stanovisku svůj jediný prostředek záchrany, a těmi, kdo jej odsuzují těmi nejsilnějšími slovy, se zdá nepřekonatelná, budu hlasovat tak, aby to nutně vedlo ke smíru, protože to je jediný způsob, jak dosáhnout citlivého, lidského kompromisu s Radou.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Červnová kandidátka je přesvědčena, že naše pravidla o pracovní době by měli zaprvé a především stanovovat sociální partneři a zadruhé švédský parlament. Tento přístup má širokou podporu veřejnosti a úspěšné odborové hnutí ve Švédsku kdysi zastávalo názor, že by o takových záležitostech měli rozhodovat sociální partneři v kolektivních smlouvách bez účasti státu.

Nyní odborové hnutí jak ve Švédsku, tak jiných zemích EU změnilo svůj názor, a požaduje proto zásadní změny ve společném stanovisku Rady. V současnosti je to otázka přesunu moci v rámci trhu práce ve Švédsku, ne směrem k těm, koho volili Švédové, ale směrem k Bruselu. Důvodem je obava, že členské státy chopí konkurenčních výhod a budou riskovat veřejné zdraví kvůli existenci dlouhé pracovní doby a neodpovědných pravidel pro pracovní pohotovost.

Země EU jsou ale demokratické státy, kde vládne právo, a podporují deklaraci lidských práv Evropské úmluvy. Mají svobodná odborová hnutí. Země, které nesplní tato kritéria, nejsou přijaty do členského kroužku. Existuje tedy tento problém?

Držel bych se názoru, že tato nova situace, která nastala, by se měla řešit v dohodovacím řízení mezi Parlamentem a Radou. Hlasoval jsem tedy pro pozměňovací návrh o pracovní pohotovosti a možnost výjimky pro Spojené království, abych podpořil tento typ politického procesu.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu, která ochrání práva pracujících a ukončí zneužívání pracovní doby. Směrnice o pracovní době omezuje pracovní týden na 48 hodin, v průměru za 12 měsíců, a vstoupí v platnost do roku 2012. Podporuji klasifikaci pracovní pohotovosti, podle které se tyto hodiny započítávají do pracovní doby, což umožní pracujícím trávit více času se svými rodinami. Práce vykonávaná více než 48 hodin týdně představuje závažná zdravotní rizika, z nichž nejdůležitější je souvislost mezi dlouhou pracovní dobou a kardiovaskulárními nemocemi, cukrovkou a muskuloskeletálními problémy. Podporuji kladný dopad, který bude tato zpráva mít na zdraví a bezpečnost na pracovišti a na prevenci nehod. Mnoho nehod se připisuje nedostatku spánku kvůli nadměrné pracovní době, zejména železniční neštěstí v Paddingtonu. Tato zpráva přinese skutečné zlepšení životních podmínek tisíců skotských zaměstnanců, a proto ji podporuji.

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. − (NL) Napříč Evropou existují síly, které v současné nedostatečné ochraně pracovní síly v nových východních členských státech vidí důležitou konkurenční výhodu, která společnostem umožní snížit jejich mzdové náklady. Směrnice o pracovní době, jak by ji ráda viděla Rada, nakonec povede k delší pracovní době za menší mzdu u každého. Pro voliče je naprosto nepochopitelné, proč by spolupráce mezi jejich zeměmi v rámci EU měla vest ke změně k horšímu, ne k lepšímu.

Podle tohoto návrhu mohou být krátkodobé výjimky, které prodlužují pracovní dobu kvůli špičkám ve výrobě nebo vrcholící turistické sezóně, využívány celý rok. Například pracovní pohotovost požárníků nemusí být nadále placena. Většina v tomto Parlamentu s tím chtěla souhlasit již dříve, pod podmínkou, že se stávající možnost výjimky postupně zruší během několika let. Rada by ale tuto možnost výjimky zachovala natrvalo a ve skutečnosti ji ještě rozšířila. Za takových podmínek je směrnice o pracovní době zajisté zcela nevítaná.

Podkopala by jenom nadřazené vnitrostátní předpisy v mnoha členských státech EU. Spirála se nyní pohybuje směrem dolů k nepřijatelné úrovni v nových členských státech. Naštěstí se většina dnes vyjádřila pro ukončení možnosti výjimky během 3 let.

  Willy Meyer Pleite (GUE/NGL), písemně. – (ES) Dnes jsem hlasoval pro pozměňovací návrhy ve zprávě pana Cercase, protože jsem přesvědčen, že to je jediná cesta, jak zastavit návrh Rady na směrnici o organizaci pracovní doby.

My v mé skupině jsme vždy byli proti této směrnici, a proto jsme předložili pozměňovací návrh, který ji zcela zamítá, protože jsme přesvědčeni, že posune práva pracujících hodně daleko nazpátek. Návrh směrnice uplatňuje individuální přístup k pracovněprávním vztahům (prostřednictvím doložky o neúčasti), takže se zaměstnavatelé a pracující mohou dohodnout na zvýšení týdenní pracovní doby až na 60 hodin.

Přestože pozměňovací návrhy ve zprávě pana Cercase text směrnice změkčují, současnou situaci zhoršují (zachovávají doložku o neúčasti po dobu tří let a prodlužují referenční období pro výpočet pracovní doby na šest měsíců). Moje skupina má pocit, že se zpráva pana Cercase neubírá správným směrem garance 35hodinového pracovního týdne ze zákona za stejnou týdenní mzdu s cílem účinného přerozdělení bohatství.

Přesto jsem pro ni hlasoval, protože to byla jediná strategická možnost, jak ochromit směrnici Rady a vynutit si její smírné řešení.

  Seán Ó Neachtain (UEN), písemně. − Vítám podporu, které dosáhla zpráva pana Cercase. Ochrana sociálního a lidského prvku v rozhodování EU je prvořadé. Dnešní hlasování jasně ukazuje, že si všichni občané přejí lepší, bezpečnější a více zajištěné pracovní prostředí. V Irsku došlo v nedávné době k významnému vývoji v oblasti legislativy a dohod o sociálním partnerství, včetně založení Státního úřadu pro práva zaměstnanců, které překonávají mnoho minimálních norem stanovených různými směrnicemi.

Dosažení dohody s Radou byla dlouhá a složitá cesta. Je důležité zdůraznit, že nejlepšími garanty práv pracujících jsou jasné právní předpisy, mechanismy pro její prosazování a dohody o partnerství. Nevyhnutelně musí existovat určitá úroveň flexibility, ale ta musí být založena na rovnoprávných partnerských vztazích, v jejichž rámci se vyjednávají jakékoliv alternativy ke změnám praxe v pracovněprávních vztazích.

Princip subsidiarity je nejlepší metodou dosažení správného mechanismu, který umožní vládě a sociálním partnerům nalézt řádnou rovnováhu. Nesmí se ale dovolit, aby myšlenka flexibility vedla ke zhoršení zdraví a bezpečnosti pracujících. Vláda v Irsku nejenom zahrnula tyto principy do závěrů Rady, ale dala odborovým svazům písemnou záruku, že bude pokračovat v prosazování a rozvíjení těchto bodů.

  Lydie Polfer (ALDE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu pana Cercase, která oponovala některým návrhům podaným Radou v červnu roku 2008, jejichž záměrem bylo podstatně pozměnit směrnice týkající se určitých aspektů rozvrhu pracovní doby, která je v platnosti od roku 1993.

Skutečně mohu podpořit pouze zpravodaje, který doporučuje postupné, během tří let, zrušení jakékoliv možnosti odchýlit se (doložka o neúčasti) od maximálního zákonem stanoveného limitu pro pracovní dobu, který je 48 pracovních hodin týdně pro jednotlivé pracovníky.

Pokud se týká pracovní pohotovosti, je mi jasné, že je naprosto nezbytné, aby se tato doba, včetně neaktivních period, plně považovala za pracovní dobu.

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu svým hlasováním přijal vyvážené stanovisko, které chrání pracující Evropy, a je to stanovisko, které sdílím.

Pokud by opatření doporučená Radou byla uplatněna, představovala by krok zpět ve vztahu ke stávajícím právům pracujících, což by nebylo hodné Evropy, která je považována jak za schopnou hospodářské soutěže, tak sociální.

  Pierre Pribetich (PSE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro všechny pozměňovací návrhy navržené mým kolegou ze Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, panem Cercasem, abych bránil sociální výdobytky v Evropě a zejména následující tři záležitosti, které považuji za základní.

Omezení pracovního týdne na 48 hodin je naléhavý požadavek, který jsme bránili zuby nehty, protože členským státům brání uvalit na své pracující pracovní podmínky, které nerespektují jejich základní sociální práva.

Pokud se týká zachování pracovní pohotovosti jako pracovní doby, to samé platí pro pracovníky ve zdravotnictví a bezpečnostních službách, ale také požárníky, jiná odvětví, kde se uplatňuje pracovní pohotovost a všechny občany Evropy.

Prosazování sloučení pracovního a soukromého života je posledním, ale ne nejmenším úspěchem. Umožňuje našim spoluobčanům dosáhnout rovnováhy, která je nezbytná pro jejich pocit pohody.

Společně se svými kolegy ze skupiny PSE jsem slíbil, že budu hájit sociální práva svých spoluobčanů. Pro evropské socialisty je to pronikavé vítězství nad návrhy Evropské rady, které byly považovány za nepřijatelné. Jak to formuloval můj kolega, pan Cercas, dáváme jim šanci, aby napravili špatné rozhodnutí.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Hledání rovnováhy mezi právem na práci a odpočinek a potřebou konkurenceschopnosti, nebo dokonce hospodářské životaschopnosti, nás nutí si vybrat to, co má pro nás větší hodnotu. Za nás musí být prioritou zachovat a prosazovat zaměstnanost.

Pracovní místa závisí na životaschopnosti podniků. Z tohoto důvodu je třeba k potřebě přizpůsobit pravidla zaměstnávání hospodářské realitě přistupovat citlivě a s pochopením. Realita ale není dostatečným kritériem. V průběhu času jsme usilovali o úspěch kapitalistického modelu, který nám umožnil více a lépe vyrábět a nabízel lepší životní podmínky, a k tomuto modelu jsme se hlásili. Tyto cíle zůstávají. Proto, když upřednostňujeme kompromis, který hájí zájmy hospodářství, nemůžeme nikdy přijmout, že by se tohoto cíle dosáhlo za cenu dosavadního zásadního pokroku.

Existuje však jeden aspekt, který je třeba zdůraznit. Podíváme-li se na rozpravu v Radě, je zcela zřejmé, že ty země, které vyjádřily nejvíce výhrad k nalezenému řešení, jsou ty, které mají nejhorší hospodářský výkon. Pravidla, která chrání pracující, budou k ničemu, pokud bude práce stále ubývat a pokud tak podpoříme migraci do zemí „výjimky“, ať už v rámci Evropy, nebo mimo ní.

  Martine Roure (PSE), písemně. – (FR) Globální krize ovlivňuje základní práva pracujících, a v důsledku toho občané Evropy stále více požadují sociální Evropu. Vlády v Evropě však nadále tuto skutečnost ignorují. Těší mě proto, dnešní přijetí směrnice o pracovní době, která může nabídnout reakci na tyto změny ve společnosti. Je to silná zpráva, kterou vyslal Evropský parlament Radě. Vlády nyní musí přijmout svoji odpovědnost a splnit očekávání našich spoluobčanů.

Tento text skutečně kromě jiného umožňuje zavedení pracovního týdne, který za žádných okolností nesmí přesáhnout 48 hodin v celé Evropské unii. Stanoví maximální hranici pro celou Evropu, která se nijak nedotkne států s příznivějšími předpisy. K dalším opatřením patří započítání pracovní pohotovosti, včetně neaktivních period, jako pracovní doby. Nakonec můžeme být také potěšeni odstraněním doložky o neúčasti.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. − Myšlenka, že by svoboda lidí pracovat měla být omezena na 48 hodin týdně, mě velmi pohoršuje. Ani Evropská unie, ani členský stát by neměly stanovovat hranice nikomu, kdo si přeje pracovat více hodin nebo mít několik zaměstnání na částečný úvazek a měly by si uvědomit, že zaměstnavatel k tomu zaměstnance nenutil. Proto jsem hlasoval proti progresivnímu zrušení práva pracujících využít možnosti výjimky z pracovního týdne o maximálním počtu 48 hodin.

Když bychom to udělali, popřeli bychom právo lidí naplnit svůj potenciál a popřeli bychom Lisabonskou strategii. Konkurenceschopnost Evropy nezlepšíme, když se budeme snažit zavést právní předpisy, které omezují flexibilitu naší pracovní síly. Evropská unie se stane inovativní a učící se ekonomikou, která může překonat nízkou produktivitu a stagnaci hospodářského růstu ne stanovením hranic, ale prosazováním liberalizace trhu práce.

  Olle Schmidt (ALDE), písemně. − (SV) Pracovní právo a pracovní doba jsou dva ústřední pilíře švédského modelu trhu práce. V dnešním hlasování o směrnici o pracovní době se tedy zdálo přirozené sledovat švédskou linii a držet se kompromisu dosaženého Radou a tak se zastávat modelu kolektivních smluv. Bohužel nebyla příležitost podpořit jakékoliv jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly dobré, protože by to způsobilo pád celého kompromisu. Kompromis Rady umožňuje výjimku, což zaručuje, že si můžeme uchovat náš švédský model. Skutečnost, že si sociální demokraté zvolili možnost ohrozit švédský systém ve prospěch nárůstu právních předpisů EU, je podivná a zpochybňuje jejich podporu švédskému modelu trhu práce.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Nařízení o pracovní době se dotýká samotného srdce sociální Evropy, když svým způsobem zvažuje, ochranu zaměstnanců před flexibilním rozvržením práce. Rada ministrů se soustředí na flexibilitu. Pro zaměstnavatele nových členských států, které si volí možnost vyjednávat delší pracovní dobu, dokonce až 65 hodin týdně, je to nepřijatelné. Toto nařízení o výjimce by mělo být postupně úplně zrušeno do tří let poté, co vstoupí v platnost.

Jaký mají smysl společné dohody o zdraví a bezpečnosti při práci, pokud členské státy usilují právě o toto? Průměrný pracovní týden v délce 48 hodin, počítáno za rok, nabízí více než dostatečný prostor, který je schopen pojmout špičky a zároveň respektovat nezbytné doby odpočinku. Zvyšování tohoto průměru je stejné, jako kdyby zaměstnavatelé dostali v budoucnu povolení neplatit za přesčasy.

Navíc je absurdní nezahrnout pracovní pohotovost, kterou je možné strávit spánkem, do pracovní doby. Kdokoliv je ve službě, je v pohotovosti a to by se mělo odměňovat, stejně jako by se měly respektovat přestávky na odpočinek. Unavení zaměstnanci mohou ohrozit sebe i ostatní. Práce by neměla jít na úkor vysoké kvality života. Dnes vysíláme Radě důraznou zprávu. Dohodovací řízení, které má následovat, by mělo vest k sociálnější Evropě.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Dnešní hlasování Parlamentu o ukončení „výjimky“ ze směrnice o pracovní době by mělo být přivítáno. Příliš mnoho lidí nemá jinou možnost než pracovat více hodin, protože to od nich vyžaduje jejich zaměstnavatel. Základním principem pracovního práva je ochránit slabší stranu – zaměstnance. Dnešek je prvním krokem na cestě k dohodě o ukončení „výjimky“. Od Rady ministrů byla nedbalost, že během hlasování neměli přítomného žádného zástupce.

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL), písemně. – (EL) Společné stanovisko Rady ministrů pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a spotřebitelské politiky ze dne 9. června 2008 tvoří součást trvalého cíle neoliberálních sil, které v současné době vládnou v EU deregulovat pracovněprávní vztahy a podkopat roli odborových svazů a práva pracujících.

Doložka o automatické výjimce pobízí zaměstnavatele, aby rušili pevnou a regulovanou pracovní dobu, zatímco doložka o výpočtu průměrné hodnoty za dvanáct měsíců přidává další ránu trvalosti zaměstnání. Pokud se týká pracovní pohotovosti, pracovní doba byla rozdělena tak, že se v důsledku toho neaktivní doba nepočítá za pracovní dobu.

Proto podporuji stanoviska a pozměňovací návrhy předložené skupinou GUE/NGL, která usiluje o celkové zamítnutí společného stanoviska Rady a zrušení doložky o automatické výjimce, a také pozměňovací návrhy předložené ve věci zrušení prodloužení referenčního období a rozdělení pracovní pohotovosti na aktivní a neaktivní dobu.

  Dominique Vlasto (PPE-DE), písemně. – (FR) Pozměňovací návrhy č.  23 a 24 ke zprávě pana Cercase týkající se práce o svátcích byly považovány za nepřijatelné na základě dodržení principu subsidiarity. Je to skvělé rozhodnutí, se kterým zcela souhlasím.

Připadalo mi nevhodné, aby Evropská unie přijímala právní úpravu o práci o svátcích a aby svým členským státům nařizovala uniformní řešení, když vyjednávání na individuálním základě umožňuje nalézt dobrovolná a přijatelná řešení. I když je nutné řádně regulovat možnosti práce o svátcích, cítím, že je to třeba učinit na úrovni členských států a vzít přitom v potaz specifické sociální aspekty a povahu dotčených činností. Stejně zásadní se mi také zdá, aby se přihlíželo k místní hospodářské situaci u turistických, horských nebo lázeňských oblastí, kde jsou tyto činnosti z podstaty sezónní. Otevření obchodů o určitých svátcích během roku dává v tomto případě absolutní smysl.

Tento přístup založený na svobodné volbě je přístup, který přijala francouzská vláda a umožní nalezení spravedlivých a vyvážených řešení na individuálním základě. Opakovaným potvrzením uplatnění principu subsidiarity se Evropský parlament rozhodl nebránit těmto politikám, aby braly v potaz tyto různé hospodářské a sociální kontexty.

- Zpráva: Inés Ayala Sender (A6-0371/2008)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, litujeme skutečnosti, že se počet úmrtí způsobených dopravními nehodami v rámci EU nesnížil na míru nutnou k dosažení cílů evropského Programu bezpečnosti dopravy. Vítáme účinnější přeshraniční monitorování dopravních přestupků a vytvoření elektronického informačního systému jako prostředku pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Bezpečnost silničního provozu pro nás bude vždy záležitostí s vysokou prioritou. Návrh bohužel ale postrádá právní základ, pokud si země zvolí možnost zabývat se dopravními přestupky jako správní záležitostí v rámci trestního práva, jako je tomu ve Švédsku a řadě jiných členských států.

V důsledku toho bude těžké uplatnit tuto směrnici ve Švédsku a řadě jiných členských států, zatímco právní základ celé směrnice může být také případně zpochybněn. Proto jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, plně podporuji zprávu paní Ayaly Senderové, která je zaměřena na dosažení důležitého cíle: rozšířit základní právní předpisy týkající se aspektů bezpečnosti silničního provozu do všech 27 států.

Díky našemu společnému úsilí žijeme v Unii o 27 zemích, kde pohyb osob a zboží již není vzdušným zámkem, ale každodenní, fyzickou záležitostí. V tomto kontextu je zcela nepatřičné mít v této oblasti různé zákony.

Jsem přesvědčen, že pokud se týká bezpečnosti silničního provozu, je nyní možné zavést monitorovací nástroje, které umožní výrazné snížení nebezpečí a rizik – například na mě udělal velký dojem výukový systém, který byl testován na určitých italských dálnicích, díky kterému došlo ke snížení dopravních nehod v těchto úsecích o 50 %. S touto zprávou jsme na správné cestě.

  Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Komise si přeje prostřednictvím navrhované směrnice zavést pravidla pro finanční pokuty u určitých dopravních přestupků spáchaných v jiných členských státech, než je země trvalého pobytu řidiče. V návrhu Komise a Parlamentu se tato záležitost řeší pomocí nadnárodního rozhodovacího procesu, v rámci prvního pilíře EU. Vzhledem k tomu, že se cíle navrhované směrnice týkají trestního práva, jsme však stejně jako švédská vláda přesvědčeni, že by se o ní mělo jednat na mezivládní úrovni v rámci soudní spolupráce spadající pod třetí pilíř EU. Proto jsme se rozhodli zdržet se hlasování.

  Carlos Coelho (PPE-DE), písemně. – (PT) V roce 2001 si Evropská unie stanovila poměrně ambiciózní cíl snížit do roku 2010 na polovinu počet osob usmrcených na silnicích. I když věci začaly dobře, brzo jsme se setkali se zpomalením dosahovaného pokroku, což nakonec vedlo až ke stagnaci v minulém roce (kdy bylo na všech silnicích ve 27 členských státech usmrceno 43 000 lidí).

Proto naléhavě potřebujeme podpořit snahu o dosažení tohoto cíle a vytvořit nový přístup k politice bezpečnosti dopravy v Evropě. Tento vítaný návrh se omezuje na čtyři přestupky, které způsobují nejvíce nehod a úmrtí na silnicích (75 %) a které jsou společné všem členským státům. Jedná se o překročení povolené rychlosti, řízení vozidel pod vlivem alkoholu, nepoužívání bezpečnostních pásů a nezastavení na červenou.

Do dnešního dne byl velice rozšířen pocit beztrestnosti, protože v mnoha případech končí jakékoliv sankce bezvýsledně.

V Evropě bez vnitřních hranic je taková situace nepřijatelná, protože si nemůžeme dovolit, aby se s občany jednalo různě, podle toho, jestli mají nebo nemají v daném státě trvalé bydliště. Zákon musí být uplatňován stejně na všechny občany.

Zároveň musíme zlepšit bezpečnost silničního provozu, abychom snížili počet úmrtí na evropských silnicích.

  Avril Doyle (PPE-DE), písemně. − Zpráva paní poslankyně Senderové navrhuje zlepšit bezpečnost silničního provozu v Evropě tak, že pokuty vzniklé v jednom členském státě bude možno uplatnit v jiném členském státě. Vytvoření sítě EU pro výměnu dat, kde se budou registrovat podrobné informace o čtyřech konkrétních přestupcích – překročení povolené rychlosti, řízení vozidel pod vlivem alkoholu, nerespektování červeného světla a nepoužívání bezpečnostních pásů, což jsou činy, které zbytečně ohrožují životy všech uživatelů silnic − a předávat do členského státu, kde má taková osoba trvalé bydliště podle zákona a kde se budou uplatňovat příslušné postihy za takové přestupky, ať už to jsou pokuty nebo jiné tresty.

Nalezení odpovídajícího prostředku k dosažení rovnováhy mezi potřebou ukládat odpovídající tresty za dopravní přestupky v Evropské unii a nalezení spolehlivého právního základu pro vytvoření takové sítě a zasahování v oblastech, které jsou považovány za oblasti spadající do kompetence národních států. Postihy za taková porušení předpisů se v členských státech liší, když v některých jsou dopravní přestupky upraveny správními a formálními pokutami, a v jiných, jako je Irsko, jsou to tuzemské trestní záležitosti.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Tato zpráva navrhuje vytvoření speciálního elektronického systému pro výměnu informací o řidičích mezi členskými státy. To umožní, aby byl kdokoliv, kdo řídí příliš rychle nebo bez bezpečnostního pásu nebo jede na červenou, byl jednoduše a účinně požádán o zaplacení pokuty v zemi, kde k dopravnímu přestupku došlo. Myšlenka, na které je tento návrh založen, je nepochybně dobrá. Bohužel ale tento návrh má ještě daleko k dokonalosti.

Evropský parlament by přivítal, kdyby částky pokut byly harmonizovány, což je vzhledem k různé výši příjmů v členských státech obtížné. Navrhuje se také, aby byla harmonizována technická vybavení a metody používané při kontrolách bezpečnosti silničního provozu. Kromě toho také existuje otazník týkající se právního základu tohoto návrhu, na což Švédsko v Radě, kromě jiného, upozornilo. Červnová kandidátka proto hlasovala proti tomuto návrhu.

  Mathieu Grosch (PPE-DE), písemně. − (DE) Uvítal jsem zprávu o přeshraničním prosazování zákona v oblasti bezpečnosti silničního provozu, protože tato pravidla budou znamenat, že řidiči, kteří se dopustí dopravního přestupku ve třetí zemi, budou účinněji potrestáni.

Komise uvádí, že dopravní přestupky nejsou často stíhány, pokud jsou spáchány ve vozidle registrovaném v jiném členském státě, než je ten, kde k přestupku došlo. Přisuzuje se to tendenci mnoha řidičů řídit riskantnějším způsobem ve třetích zemích než ve svých domovských zemích, protože se méně obávají trestního stíhání. Tato nová směrnice si vytkla za cíl učinit přítrž této tendenci.

Elektronická výměna dat předpokládaná ve směrnici, doplněná zárukou ochrany osobních údajů, zajistí účinnou spolupráci mezi zeměmi, která umožní stíhání dopravních přestupků, jako by byly spáchány v zemi trvalého pobytu řidiče. Pro začátek se směrnice omezuje na stíhání čtyř dopravních přestupků odpovědných za celkem 75 % smrtelných a jiných vážných dopravních nehod. K těmto předmětným přestupkům, jak předpokládá návrh Komise, patří překročení povolené rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu, nepoužívání bezpečnostních pásů a nezastavení na červenou. Komise ale provede dva roky poté, co směrnice vstoupí v platnost, přezkum, což by pak mohlo znamenat, že budou zahrnuty další přestupky.

Podporuji tuto směrnici a vnímám ji jako důležitý krok nejenom směrem k prosazování bezpečnosti silničního provozu, ale také směrem k příležitosti, kterou Evropa dostane, aby se ještě více sblížila jako rozsáhlá oblast mobility.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zpráva paní Ayaly Senderové je novým nástrojem, kterým je možné stíhat motoristy: přeshraniční stíhání závažných přestupků (ale, což je zvláštní, ne řízení pod vlivem drog), Brusel, který vnitrostátním orgánům nařizuje, kolik kontrol v roce mají provádět a kde je mají provádět, harmonizace pokut, náhodný prostředek regresu, informace a přístup k uvedenému regresu, které nejsou zaručeny v jazyce stíhané osoby, možnost rozšíření předmětu směrnice na jiné přestupky (možná přesahování doby zaplacené v parkovacím automatu?) atd.

Navzdory vašim tvrzením vás nezajímá záchrana životů, spíš vás zajímá nasměrování pokut do pokladen členských států. Pokud byste měli skutečně obavy o bezpečnost, a nejenom čistě peníze, zdá se mi, že by se skutečnosti, které mají být uváděny, měly vztahovat na zahraniční řidiče odpovědné za smrtelné nehody, a nejenom přestupky, kterých se dopustí, jejichž počet mimochodem rostě přímo úměrně rozšíření radarových zařízení. Neexistuje dokonce ani žádná studie o účincích obdobných bilaterálních dohod, které existují nyní a v některých případech již několik let, jako je například bilaterální dohoda mezi Francií a Německem nebo Francií a Lucemburskem.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Návrh směrnice usiluje o snazší vymáhání peněžitých trestů udělovaných řidičům, kteří se dopustili přestupků týkajících se překročení povolené rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu, nepoužívání bezpečnostních pásů nebo nezastavení na červenou (čtyři nejzávažnější dopravní přestupky, pokud se týká ztráty lidských životů v EU) v jiném členském státě, než je země jejich trvalého pobytu.

Otázky bezpečnosti silničního provozu jsou nepochybně extrémně důležité, stejně jako je úsilí o snížení počtu nehod.

Měla by se zajisté uplatnit opatření pro boj s „beztrestností“, pokud se týká přestupků spáchaných na území jiných členských států, než je země trvalého pobytu řidiče.

Jsme ale přesvědčeni, že takových cílů se nemusí nezbytně dosahovat nadměrnou harmonizací a nárůstem bezpečnostních opatření napříč Evropou (instalování kontrolních a sledovacích zařízení na dálnicích, vedlejších komunikacích a městských komunikacích; vytvoření systému elektronické výměny dat v rámci EU, který vyvolává pochybnosti o řádné ochraně osobních údajů), vzhledem k tomu, že prosazovat bezpečnost silničního provozu a snižovat počet nehod budeme skutečně schopni prostřednictvím prevence (založené na specifických – a odlišných – podmínkách v každé zemi).

Proto jsme se zdrželi hlasování.

  Jim Higgins (PPE-DE), písemně. − Jménem irské delegace ve skupině PPE-DE bych rád vysvětlil, že jsme podpořili zprávu paní Ayaly Senderové vzhledem k tomu, že cíl zprávy a její dopad velice přispějí ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Jsme si vědomi potenciálních těžkostí pro Irsko, ale máme za to, že mohou být a budou překonány po dosažení dohody s Radou o přesném právním základě tohoto návrhu.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Každý rok jsou na silnicích v Evropě usmrceny nebo zraněny tisíce lidí. Je nezbytné, aby vlády v celé Evropě přijaly opatření, kterými zajistí, že se otázky bezpečnosti silničního provozu budou brat vážně. Současný stav, kdy řidiči unikají spravedlnosti ignorováním dopravních předpisů při řízení v cizích zemích, jenom nadále zhoršuje již tak neradostnou situaci. Je třeba vyzdvihnout rozšířenou spolupráci napříč EU při vymáhání dopravních předpisů v případech překročení stanovené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu, a proto jsem hlasoval pro zprávu paní Ayaly Senderové.

  Carl Lang a Fernand Le Rachinel (NI), písemně. – (FR) Zdá se, že zdaňování, penalizace a systematické podvádění motoristů nemá hranic.

Víme, že ve skutečnosti to není věc postihování těch, kdo řídí špatně, ale těch, kdo řídí často. Smutná a nešťastná povinnost policie plnit „kvóty“ a „obrat“ pouze zhoršuje často nadměrné policejní zátahy.

Dále, i když existuje velmi mnoho rozdílů v podmínkách pro zabavení řidičského průkazu v členských státech a systémy pro rozsah přestupků a pokut v oblasti bezpečnosti silničního provozu se zem od země liší, Evropa chce pro členské státy zavést elektronický systém pro výměnu informací o přestupcích spáchaných na jejich území a proto, aby mohla motoristy postihovat ještě více.

I když můžeme samozřejmě jenom přivítat snížení počtu dopravních nehod, je důležité zajistit, aby tato nová legislativní opatření nebyla provázena útoky na svobody nebo nezákonnými, nepatřičnými nebo nespravedlivými opatřeními.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji tento právní předpis, který usiluje o snazší uplatňování sankcí proti řidičům, kteří se dopustí přestupku v jiném členském státě, než je ten, kde je registrováno vozidlo.

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. − (NL) Řidiči automobilů mají tendenci řídit rychleji v zahraničí než ve svých vlastních zemích a také jsou při pobytu v cizině více náklonní k nezákonnému parkování. Praxe ukázala, že se pokuty za překročení stanovené rychlosti a nezákonné parkování vybírají zřídka, což velice dráždí domácí obyvatelstvo a řidiče zejména ve velkých městech. Evropská spolupráce právě ve smyslu tejných povinností pro všechny uživatele silnic měla přinést ovoce už dávno.

Koneckonců musí každý platit mýtné na zahraničních silnicích a my roky diskutujeme o možnosti vybírat elektronicky registrované poplatky v místě, kde daná osoba žije. To by se mělo týkat také pokut za dopravní přestupky. Pro bezpečnost silničního provozu a životní prostředí je špatné, když řidiči vědí, že jim projde porušování všech pravidel v zahraničí.

Proto podporujeme návrh na zjednodušení přeshraničního výběru dopravních pokut. To nijak neznehodnocuje náš názor, že trestní právo je vnitrostátní doménou a mělo by jí zůstat a že evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě musí být osoba vydána svojí zemí do jiného státu a zůstat v něm ve vazbě, někdy po dlouhou dobu, vede k nové nespravedlnosti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Pokud se má Evropská unie zabývat přeshraničními dopravními předpisy, nemělo by se to omezovat pouze na vymáhání pokut. Například v Bruselu, který je samozřejmě kosmopolitním městem, pro lidi se zahraniční státní poznávací značkou, kteří potřebují pomoc od orgánů odpovědných za prosazování právních předpisů v případě takové události, jako je dopravní nehoda nebo krádež, není ničím neobvyklým, když zjistí, že se jim nedostane stejné míry pomoci jako vlastníkům vozidel s belgickými poznávacími značkami, a to na základě toho, že neplatí příspěvky na udržování silničního systému a související náklady, které hradí vlastníci belgických vozidel. Evropská unie, která za všech okolností prosazuje zákaz diskriminace, bude muset něco udělat pro nápravu takové situace.

Další nevyřešenou otázkou jsou environmentální zóny ustavené v mnoha evropských zemích. Podle průzkumů by 40 % řidičů takové značky nerozpoznalo nebo by do takových zón vjeli bez povolení. Zdá se, že v popředí přeshraničního vymáhání předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu stojí vydělávání peněz, stejně jako tomu bylo v případě lukrativních rozhodnutí, jimiž se ukládaly sankce v oblasti životního prostředí. Během procesu jsou opomíjena jiná opatření k prosazování bezpečnosti v silničním provozu, a proto tuto zprávu zamítám.

  Seán Ó Neachtain (UEN), písemně. – (GA) Velice tuto zprávu, která je zaměřena na zlepšení irských silnic, podporuji. Nabízí příležitost uvalit přeshraniční pokuty na řidiče, až bude vytvořena síť znalostní základny EU. Tato síť umožní různým členským státům, aby si vyměňovaly informace týkající se zahraničních řidičů, kteří jsou penalizováni za řízení pod vlivem alkoholu, překročení povolené rychlosti, jízdu na červenou nebo nepoužívání bezpečnostních pásů. Tito pachatelé trestných činů budou o pokutách, které dostali, informováni.

Tento společný přístup je krokem kupředu, pokud se týká udílení pokut těm, kdo nedodržují tyto předpisy na silnici. Irské silnice budou díky tomu bezpečnější. Bude uplatněna pokuta a to zarazí řidiče, kteří tato pravidla nedodržují.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Zaprvé bych rád pogratuloval paní zpravodajce za tvrdou práci na tomto dokumentu a zadruhé bych rád pogratuloval Parlamentu jako celku za podporu tohoto pevného stanoviska, které bude předloženo Radě ve světle těžkostí, se kterými se zde tento návrh setkává.

Přeshraniční uplatňování předpisů je nezbytností, pokud myslíme snižování dopravních nehod a úmrtí vážně. Je nesmysl, aby občan, který řídí mimo svůj domovský členský stát, mohl nedbat pravidel silničního provozu, která se týkají překročení povolené rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu, nepoužívání bezpečnostních pásů nebo nezastavení na červenou, aniž by za to byl náležitě potrestán.

Jsem přesvědčen, že se jedná o důležitý krok k lepší spolupráci mezi donucovacími orgány, který, doufám, povede k plně harmonizovanému uplatňování bezpečnosti silničního provozu v celé EU.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu směrnice usnadňující přeshraniční prosazování zákona v oblasti bezpečnosti silničního provozu. 70% dopravních nehod je způsobeno překračováním zákonné nejvyšší povolené rychlosti, nepoužíváním bezpečnostních pásů, jízdou na červenou nebo řízením pod vlivem alkoholu. Mezi některými členskými státy již existují bilaterální dohody o přeshraničním stíhání v případě porušení dopravních předpisů, ale stále ještě chybí společný evropský rámec. Ráda bych uvedla, že návrh směrnice uvádí pouze finanční pokuty. Jsem přesvědčena, že návrh Komise bude významným příspěvkem k záchraně lidských životů. Je neštěstí, že každý rok zemře v Evropě v důsledku silničních nehod okolo 43 000 lidí, což přibližně odpovídá obyvatelstvu středně velkého evropského města, nemluvě o dalších 1,3 milionech lidí, kteří se každý rok stávají oběťmi dopravních nehod.

Lituji také skutečnosti, že Rumunsko se svojí mírou 13 % zaznamenalo nejvyšší nárůst v počtu dopravních nehod za poslední rok. Doufám, že většina hlasů Evropského parlamentu, které byly pro, pobídne Radu Evropské unie k urychlenému přijetí opatření požadovaných ke snížení počtu dopravních nehod. Musíme jednat okamžitě, abychom zachránili lidské životy.