Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Doslovný záznam ze zasedání
Pondělí, 12. ledna 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

2. Prohlášení předsednictví
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předseda. − Dámy a pánové, Konference předsedů mě požádala, abych přednesl prohlášení o událostech na Blízkém východě. Rozprava se bude konat ve středu odpoledne za přítomnosti předsedy rady ministrů zahraničních věcí, českého ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Zmiňuji se o tom, protože to nebylo zcela jasné. Hodně jsme o to usilovali a pan ministr projevil velkou ochotu tu s námi být alespoň na omezenou dobu, i když musí v týž den cestovat do Jihoafrické republiky, a za to bych chtěl při této příležitosti českému předsednictví velmi poděkovat.

Dámy a pánové, zatímco zde pořádáme toto novoroční plenární zasedání, lidé na Blízkém východě opět umírají.

Když se dívám na záběry v televizi, mám osobně bolestný pocit déjà vu a jsem si jistý, že to stejné se děje většině z nás.

Jménem Evropského parlamentu bych chtěl vyjádřit svou nejhlubší lítost nad eskalací konfliktu mezi Izraelem a Hamásem v Gaze.

Říkám zcela rozhodně: není přípustné, aby lidé trpěli, aby pokračovalo násilí a aby se zaměstnanci OSN dostávali do ostřelování. Jak daleko musí spirála násilí dojít, než zvítězí rozum?

Násilí musí okamžitě skončit na obou stranách. Situace, kdy Hamás vypaluje rakety na izraelská města, je zcela nepřijatelná a zaslouží si tu nejostřejší kritiku, přičemž nesmíme zapomínat, že to byl Hamás, kdo porušil příměří. Nesmíme však přehlížet ani prostředky použité v reakci.

Všichni lidé na Blízkém východě mají stejnou hodnotu. Nezadatelné právo státu na vlastní ochranu neospravedlňuje násilné akce, jejichž prvořadým důsledkem je utrpení civilního obyvatelstva.

Lidé v pásmu Gazy potřebují okamžitou pomoc. Palestinec má stejnou hodnotu jako Izraelec nebo Evropan nebo Američan – všichni lidé na světě jsou si rovni. Nesmíme připustit zhoršování humanitární situace!

Jako odpovědní politikové musíme být připraveni rozhodně přispět k rychlému nalezení trvalé cesty ven z této spirály násilí.

Snaha omezit bezpečnost jen na čistě vojenská hlediska je podle mého odsouzena k neúspěchu. Proto nemůže existovat jen výhradně vojenské řešení problému na Blízkém východě. Nakonec musí být dosaženo politického řešení. To především znamená poučit se z neúspěchu předchozího přístupu. Z toho důvodu jde o to, aby byla přijata opatření, která budou nejen životaschopná, ale také a především trvale udržitelná.

V posledních několika dnech jsem byl v telefonickém kontaktu s izraelským prezidentem Šimonem Peresem, premiérem Palestinské samosprávy Salámem Fajjádem, předsedkyní Knesetu Daliou Icikovou a pochopitelně s vysokým představitelem EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javierem Solanou, který strávil v regionu poměrně dlouhou dobu.

Byl jsem rovněž v kontaktu s místopředsedou parlamentního shromáždění EU-Středomoří, protože jsem v současnosti předsedou tohoto shromáždění, s předsedou jordánského parlamentu Abdelem Hadi Al-Majalim, předsedou italské poslanecké sněmovny Gianfrancem Finim a předsedou marockého parlamentu Mustafou Mansourim.

Při všech těchto jednáních jsem vysvětloval, že Evropský parlament plně stojí za požadavky Rady ministrů, formulovanými jménem Evropské unie, které potvrdilo usnesení Rady bezpečnosti OSN ze dne 8. ledna 2009.

Je skličující, že toto právně závazné usnesení Rady bezpečnosti, u něhož se Američané zdrželi hlasování, takže mohlo být schváleno, ignorují obě strany konfliktu, tedy jak Izrael, tak Hamás.

Musí začít platit okamžité a trvalé příměří. Tohoto příměří se musí dosáhnout prostřednictvím Egypta a zapojit se do něj musí všichni aktéři. Musí být zajištěn okamžitý a volný přístup k humanitární pomoci a Agentura OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA) umožnila dál neomezeně humanitární činnost zajišťovat. Chtěl bych také dodat: nejen tři hodiny denně!

Když i humanitární organizace a OSN zastavily práci, protože si soupeřící strany nezachovávaly svou neutralitu, dosáhli jsme nepřijatelně nízkého bodu z hlediska mezinárodního práva a humanity.

Třetím požadavkem je zintenzivnění mírového procesu. Jediným životaschopným základem pro trvalý mír je a zůstane řešení se dvěma suverénními státy s bezpečnými hranicemi, Izraelem a Palestinou.

Evropská unie musí společně se členy Blízkovýchodního kvartetu, umírněnými arabskými partnery a všemi účastníky konfliktu dosáhnout rychlého obnovení mírových jednání pod záštitou Organizace spojených národů. Komplexní řešení však také vyžaduje smír a především smír mezi palestinskými frakcemi.

Musíme si dnes položit otázku ohledně metody, kterou jsme doposud používali v tom, čemu jsme říkali „mírový proces“. Ještě před několika týdny jsme mohli předpokládat, že naše jednání postupují správným směrem, navzdory všeobecně známému obtížnému prostředí a stěží rozeznatelnému pokroku. Mezinárodní komunita a především my jako Evropská unie jsme tato jednání podpořili svým rozhodným odhodláním a poskytli jsme finanční pomoc na vytvoření základních podmínek pro vybudování palestinského státu.

Bylo však toto odhodlání dostatečně politicky silné? Tuto otázku musíme položit sami sobě. Zatím jsme se znovu ocitli v procesu eskalace. Je pochopitelné, že v dobách krize máme tendenci přemýšlet v krátkodobém horizontu. Skutečně potřebujeme hned teď okamžité příměří a úplné stažení izraelských sil, jak vyžaduje Rada bezpečnosti OSN.

Zkušenost za poslední desetiletí nás naučila, že mír na Blízkém východě nemůže přijít jen ze samotného regionu. Je však pravda, že ho nelze dosáhnout bez smíru nepřátelských stran v konfliktu.

Mezinárodní společenství proto musí být připraveno podpořit mír na Blízkém východě víc než kdykoliv předtím, aby se nenávistné události posledních desetiletí nestaly trpkými zkušenostmi desetiletí budoucích.

Mezinárodní síly mohou a musí pomoci zajistit příměří. Proto musíme všichni udělat vše proto, abychom zajistili, že egyptsko-francouzský plán na vytvoření mezinárodního mechanismu na zabezpečení hranic Gazy uspěje, což musí pochopitelně přednostně záviset na ukončení pašování zbraní a raket do oblasti Gazy. Evropská unie již oznámila ve svém akčním strategickém plánu na počátku procesu z Annapolis, že je připravena se v tomto směru zapojit.

Dovolte mi zdůraznit zvlášť jednu věc: rozmístění evropských a mezinárodních bezpečnostních sil nemusí zajistit brzké příměří. Je nutné sledovat jasný politický cíl, kterým je vytváření důvěry požadované k ukončení mírových rozhovorů cestou zajištění stejné bezpečnosti pro Izraelce i Palestince. Znamená to, že rozmístěním vojsk, které je uskutečnitelné jen s řádným mandátem, se zvýší politický vliv na všech stranách a bude pak možné nalézt mírové řešení.

Potřebujeme nejen trvalý závazek míru, o němž jsme v minulosti velice často hovořili jako o svém cíli. Potřebujeme ochotu nejen usilovat o mír, ale i dosáhnout jej, a to předtím, než se po desetiletí budovaná zášť dál vystupňuje a rozpoutá velký požár.

Na závěr bych vám chtěl připomenout, že rok 2008 byl Evropským rokem mezikulturního dialogu. Chtěl bych vám také připomenout, jak moc jsme se jako Evropský parlament zasadili o to, aby se tento rok stal rokem naděje a naše politické priority zdůrazňují, že konflikt kultur není přírodním zákonem.

Celosvětové reakce na válku v Gaze ukazují, jak rychle lze pokusy o mezikulturní dialog zničit, když je předstihne realita záběrů, které vidíme denně ve zprávách. A ještě horší je fakt, že realita hraje do rukou extrémistům a fundamentalistům, jejichž cílem není mír, ale pokračující spirála konfrontací.

Násilí vytváří další násilí. Tento koncept nelze stále opakovat. Jedinou cestou z této krize je dialog a jednání. Ty nejsou samy o sobě jejím ukončením, ale musí se provádět odvážně, s cílem, aby lid Izraele a Palestiny mohl žít ve skutečném bezpečí, míru a s úctou ke své důstojnosti.

(Potlesk)

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí