Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 14. ledna 2009 - Štrasburk

8. Situace na Blízkém východě/Gaza (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k situaci na Blízkém východě a v pásmu Gazy.

Je mi zvláštním potěšením, že zde mohu přivítat úřadujícího předsedu Rady, českého ministra zahraničních věcí pana Karla Schwarzenberga, který musí ještě dnes odcestovat do Jižní Afriky. Předcházející předsednictví zařídila, aby jejich ministra zahraničních věcí nahradil zástupce, a tak zvlášť oceňujeme Vaši přítomnost zde, pane Schwarzenbergu. Přeji vám velice vřelé přijetí!

Samozřejmě nás také velmi těší, že je tu s námi příslušná komisařka paní Benita Ferrerová-Waldnerová – jako ostatně téměř vždy. Jak víte, paní komisařka je také velmi dobře informovaná o problémech v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě, a stejně jako pan Schwarzenberg tento region navštívila. Přeji Vám rovněž vřelé přijetí, paní komisařko.

  Karel Schwarzenberg, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, velice děkuji za možnost promluvit v této příhodně načasované rozpravě, která se týká dramatické situace na Blízkém východě.

Od 27. prosince, kdy Izrael zahájil vojenskou operaci v pásmu Gazy, jsme svědky prudce se zhoršující situace na všech úrovních. Humanitární následky této vojenské operace jsou pro obyvatele Gazy dramatické. Od jejího počátku zahynulo více než 900 Palestinců, z toho asi 30 % žen a dětí. Jsme hluboce znepokojeni ztrátami na životech civilistů a toto téma je opakovaně uváděno ve stanoviscích českého předsednictví. Evropská unie odsuzuje přetrvávající boje, které vedou k tak vysokému počtu obětí mezi civilním obyvatelstvem, a rodinám obětí vyjadřujeme upřímnou soustrast.

Zejména jsme znepokojeni takovými událostmi, jako útok na školu OSN ve městě Džebalíja a ostřelování humanitárních konvojů, při kterém zahynuli humanitární pracovníci. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí bylo zraněno více než 4 200 Palestinců. Úřad odhaduje, že od zahájení vojenské akce bylo donuceno opustit své domovy asi 28 000 lidí. Mnoho z nich hledá útočiště v provizorních přístřeších, ostatní se uchylují k příbuzným.

Největší potřeba humanitární pomoci souvisí s velkým množstvím raněných a s přetíženými zdravotnickými službami. Lidé, kteří museli opustit své domovy, a dále hostitelské rodiny, potřebují konkrétní pomoc, jako jsou potraviny, stany, voda a ostatní prostředky. Vzhledem k rozsáhlému poškození vodovodní infrastruktury, kterou je potřeba co nejrychleji opravit, nemají obyvatelé Gazy téměř vůbec přístup k nezávadné vodě. Dodávky pitné vody jsou proto naprostou nezbytností.

Všechny skupiny obyvatel také trpí obrovským nedostatkem potravin. Pracovníkům zahraničních neziskových organizací nebyl od 4. listopadu minulého roku umožněn vstup do Gazy, takže nemohou řádně zajišťovat a monitorovat dodávky humanitární pomoci. Od zahájení vojenských operací se rovněž snížil počet nákladních aut vstupujících do Gazy. V současné době je denní průměr 55 nákladních aut, což je žalostně málo v porovnání s potřebou alespoň 300 nákladních aut denně, aby byly pokryty potřeby 80 % obyvatelstva, jež se stalo na pomoci závislé.

Evropská unie tyto tragické události od počátku podrobně sleduje. Tři dny po zahájení vojenských operací se ministři zahraničí setkali na mimořádném zasedání v Paříži, aby situaci projednali. Shodli se na potřebě okamžitého a trvalého příměří a okamžitého zahájení humanitární akce v rámci posílení mírového procesu. Cílem vrcholné schůzky bylo především pomoci ukončit násilí a zmírnit humanitární krizi. Uskutečnila se diplomatická mise na Blízký východ, kterou vedli zástupci předsednictví. Ve dnech 4.–6. ledna navštívila tuto oblast ministerská trojka EU. V rámci této návštěvy proběhla jednání v Egyptě, Izraeli, Jordánsku a také jednání s Palestinskou správou. Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku navštívil také Sýrii, Libanon a Turecko.

Řešení krize začíná nabývat zřetelnějších obrysů. V prvé řadě je potřeba bezpodmínečně zastavit raketové útoky ze strany Hamásu na Izrael a ukončit vojenskou akci Izraele, aby bylo možné soustavně dodávat humanitární pomoc, obnovit veřejné služby a naléhavě potřebnou lékařskou péči. Šestiměsíční příměří, které vypršelo 19. prosince, nebylo zdaleka dokonalé. Izrael byl sužován pravidelnými raketovými útoky a informacemi, že jeho nepřítel rozšiřuje svou palebnou sílu. Gaza přestála skutečně ničivou hospodářskou blokádu, která zcela podkopala její ekonomický rozvoj.

Abychom dosáhli udržitelného příměří, musíme hledat rozumný kompromis, který přinese úplné zastavení raketových útoků a znovuotevření hraničních přechodů. Řešení, které bude životaschopné, musí zahrnovat také otázku přeshraničních tunelů, zejména podél koridoru Philadelphi, s cílem zabránit pašování zbraní. Toto řešení musí vést také k systematickému a řízenému otevření všech hraničních přechodů, aby se mohla Gaza hospodářsky rozvíjet.

Domníváme se, že by mohlo pomoci ustanovení mezinárodních misí, které by sledovaly nastolení příměří a zastávaly roli prostředníků mezi oběma stranami. Evropská unie je v tomto směru připravena vyslat své pozorovatele zpět na hraniční přechod Rafáh a rozšířit mandát evropské hraniční mise co do rozsahu i obsahu. Oceňujeme, že Izrael souhlasil s denním obdobím klidu, aby tak umožnil dodávky potravin, paliva a léků, kterých je v Gaze zoufalý nedostatek. Avšak pouze úplné a okamžité zastavení palby by umožnilo dopravu a distribuci velkého množství humanitární pomoci, kterou Gaza tak naléhavě potřebuje, a obnovení základních služeb. Izrael musí umožnit plynulý a bezpečný přísun humanitární pomoci a dalších nezbytných dodávek, jako jsou potraviny, léky a palivo, palestinskému civilnímu obyvatelstvu v pásmu Gazy, a dále bezpečný pohyb civilních osob a humanitárních pracovníků oběma směry přes hranice pásma Gazy.

Ale ani trvalé a komplexní řešení situace v Gaze nebude k nastolení míru v oblasti stačit. Je potřeba, abychom řešili rozsáhlejší a složitější problémy. Potřebujeme novou a souhrnnou strategii, která se zaměří na vnitřní politickou situaci v Palestině, a dále je nutné obnovit mírové rozhovory, které byly v důsledku krize v pásmu Gazy pozastaveny. Více než kdy jindy Palestina potřebuje usmíření a vládu, která bude reprezentovat zájmy palestinského lidu. Podporujeme proto Egypt v jeho roli zprostředkovatele, kterou přijal v souladu s rezolucemi Arabské ligy ze dne 26. listopadu 2008.

Jak bylo zdůrazněno v závěrech Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy v prosinci 2008, Evropská unie je připravena podpořit jakoukoli stabilní palestinskou vládu, která bude prosazovat politiky a opatření reflektující zásady Kvartetu. Evropská unie vyzdvihuje potřebu dosáhnout spravedlivého, trvalého a celkového míru na Blízkém východě a požaduje obnovu palestinsko-izraelských jednání a vyřešení všech otevřených záležitostí v izraelsko-palestinském konfliktu, včetně všech stěžejních otázek.

Trvalé a komplexní řešení bude v konečném důsledku záviset na tom, jaký bude skutečný průběh mírového procesu na Blízkém východě. Bude potřeba, aby zúčastněné strany okamžitě vyvinuly maximální úsilí s cílem dosáhnout celkového míru, a to na základě představy regionu, kde spolu dva demokratické státy – Izrael a Palestina – žijí bok po boku v míru a s bezpečnými a vzájemně uznanými hranicemi

Násilí, které nyní na Blízkém východě propuklo, by mohlo nejen oddálit vyhlídky na mírové ujednání konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Nelze přehlížet ani politickou škodu, kterou vojenská akce působí, a to jak ve smyslu polarizace a radikalizace regionu, tak i ve smyslu dalšího zpochybnění umírněných sil. Oblast, která již příliš dlouho zažívá utrpení, se stane bezpečnou jedině tehdy, bude-li existovat životaschopný palestinský stát. A je to zejména v zájmu Izraele a jeho sousedů. Je proto potřeba přijmout okamžitá opatření s cílem zvrátit škody způsobené válečným konfliktem a obnovit tak možnost dosažení spravedlivého výsledku na základě jednání.

(Potlesk)

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedo, myslím si, že my všichni jsme věřili v lepší začátek roku 2009. Bohužel čelíme děsivému a hrůznému konfliktu v Gaze, který trvá již třetí týden.

Zavdává to příčinu k obrovským obavám. Jednali jsme o tom včera na schůzce s Výborem pro zahraniční věci, Výborem pro rozvoj a s poslanci Evropského parlamentu, kteří tento víkend navštívili Gazu.

Úřadující předseda Rady se již zmínil o hrozivém počtu mrtvých a raněných, kterých každým dnem přibývá. Neustále narůstá počet svědectví o obětech, které utrpěly popáleniny nejvyššího stupně, a podpůrné agentury hlásí, že obyvatelstvo trpí akutním nedostatkem potravin, paliva a léků, nemluvě o zničených domech a infrastruktuře.

Také Izrael však zaznamenává ztráty a na jeho území Hamás vypaluje stovky raket, jejichž cílem jsou izraelští civilisté. Bohužel válka vždy přináší nesmírné utrpení lidí a tato válka není výjimkou. Proto pomineme-li její nesmírně zničující důsledky, značně oddaluje vyhlídky na mír, podkopává Arabskou mírovou iniciativu a potenciálně by mohla mít velice negativní dopad na stabilitu celého regionu.

Chtěla bych v rychlosti nastínit diplomatickou činnost, kterou společně vyvíjíme s cílem ukončit konflikt, a poté abych se zmínila o střednědobých a dlouhodobých výzvách. Činnost jsme začali vyvíjet ode dne jedna, což bylo, myslím, důležité. Víme, že na Blízkém východě nejsme hlavním hráčem, ale byli jsme a stále jsme hráčem důležitým. V reakci na vypuknutí krize se proto v Paříži 30. prosince 2008 uskutečnila mimořádná schůzka ministrů zahraničí EU, která byla velice důležitá při vypracování návrhů – Pařížská deklarace – na ukončení tohoto konfliktu, které poté naše delegace využila i při návštěvě Blízkého východu.

Jsou zde tři věci. V první řadě Pařížská deklarace vyzvala k okamžitému humanitárnímu příměří, zahrnujícímu jak bezpodmínečné zastavení raketových útoků na Izrael ze strany Hamásu, tak ukončení izraelské vojenské operace. Požadovali jsme, aby současně s příměřím došlo k trvalému a normálnímu otevření všech hraničních přechodů, jak stanoví dohoda o pohybu a přístupu z roku 2005. Vyjádřili jsme ochotu znovu vyslat misi EU pro pomoc na hranicích na hraniční přechod Rafáh za účelem jeho znovuotevření a také jsme dali najevo, že jsme ochotni prověřit možnost rozšíření pomoci na další hraniční přechody, pokud budou splněny naše bezpečnostní požadavky.

Za druhé jsme zdůraznili naléhavé humanitární potřeby, které je nutno zajistit. Zde jsme naléhavě žádali okamžité otevření hraničních přechodů, aby do pásma Gazy bylo možno dopravit nejnutnější lékařskou pomoc, palivo a potraviny a byl umožněn přístup humanitárním pracovníkům a evakuace raněných.

Za třetí, zopakovali jsme své stanovisko, že pro izraelsko-palestinský konflikt neexistuje vojenské řešení, že cestou vpřed je mírový proces a že je nutno zvýšit úsilí, jakmile dosáhneme trvalého klidu zbraní.

Jak jste slyšeli, naše mise se uskutečnila souběžně s návštěvou prezidenta Sarkozyho, který plánoval návštěvu Sýrie a Libanonu a poté se rozhodl zavítat do Egypta a Izraele, aby posílil toto úsilí, stále na základě naší deklarace ze 30. prosince 2008. Francie v současné době předsedá Radě bezpečnosti, a byla to tedy důležitá iniciativa.

Postupovali jsme v úzké koordinaci, včetně společné schůzky v Ramalláhu, kde prezident Sarkozy nastínil plán příměří, pro který jsme my – trojka – do určité míry připravili cestu prostřednictvím jednání s klíčovými zúčastněnými stranami, zejména s Egyptem a Jeruzalémem.

Tato úsilí se vzájemně násobila a vyslala silný jednotný signál z Evropské unie, a trojka nejenže předala toto institucionální stanovisko Evropské unie, ale zároveň manifestovala naši přítomnost. Podle mého názoru bylo důležité, že prezident Sarkozy navštívil také Sýrii a potom ho pan Solana doprovázel v Sýrii a Libanonu a také že vedl konzultace s Tureckem. Myslím si, že toto všechno bylo nutné.

Zvláště jsem upozornila na humanitární situaci, jak již bylo řečeno, a vyzvala jsem především k otevření hraničních přechodů a také k zajištění alespoň několikahodinového příměří, které umožní mezinárodním organizacím provádět svou činnost. Izrael některé z těchto bodů přijal a při jednání s izraelskou vládou jsem zajistila také umístění pracovníka ECHO v areálu izraelských obranných sil, stejně jako tomu bylo ve válce v Libanonu, a to bylo mocným nástrojem pro lepší koordinaci.

Chtěla bych také využít této příležitosti a vyjádřit své poděkování všem statečným kolegům, kteří dosud pracují v Gaze, lidem z UNWRA a ICRC, s nimiž spolupracujeme a kteří dostávají velkou část našich finančních prostředků, ale i řadě dalších.

(Potlesk)

Chtěla bych také vyjádřit upřímnou soustrast rodinám těch pracovníků, kteří se stali oběťmi této tragické epizody.

Komise vyčleňuje značný objem prostředků do fondů na okamžitou humanitární pomoc a jsme připraveni dělat v budoucnu ještě více.

Čeho bylo prostřednictvím těchto jednání dosaženo? Jak řekl pan úřadující předseda, jednání obsahovala zásadní prvky pro nejnovější rezoluci Rady bezpečnosti, která pak za několik dní po jednání byla přijata, přičemž Američané se zdrželi hlasování. Okamžité příměří, egyptské záruky na zastavení pašování tunely, otevření hraničních přechodů pro humanitární pomoc, včetně nasazení jednotky – případně s mezinárodní účastí a/nebo s účastí bezpečnostních sil palestinské samosprávy – kontrolující 15 km dlouhý Filadelfský koridor mezi Gazou a Egyptem.

Víme, že palestinská samospráva tento návrh přijala a Izrael a Hamás jej nyní podrobně zkoumají. Považujeme za důležité, že velice brzy už něco funguje. Podle mých nejnovějších informací všichni na tom velice intenzivně pracují a možná za několik dní se takového příměří opravdu dočkáme. Věřím, že tomu tak bude.

Ze střednědobého hlediska Izrael i Hamás bohužel původně tuto rezoluci Rady bezpečnosti odmítly, ale vzhledem k těmto každodenním kontaktům věřím, že již brzy může být dosaženo dohody. Důležité je, abychom řekli a uznali, že v přímém styku s Hamásem hraje vedoucí úlohu Egypt a také že v tomto směru měla velký význam návštěva prezidenta Sarkozyho v Sýrii a rovněž snahy Turecka.

Vím také, že koncem tohoto týdne by se mohla konat vrcholná schůzka arabských zemí v Kataru. Máme v úmyslu, jak tato intenzivní diplomatická činnost ukazuje, podpořit všechny významné aktéry, kteří mají na Hamás nějaký vliv, aby pomohli dosáhnout udržitelného řešení, jak stanoví usnesení 1860 Rady bezpečnosti OSN.

Jakmile bude tohoto příměří dosaženo, budeme se muset zamýšlet, pravděpodobně formou konference, jak formulovat konkrétnější opatření, která ulehčí humanitární situaci palestinského obyvatelstva v Gaze. Musíme však dát jasně najevo, že cokoli děláme, nesmí přispívat k nekonečnému koloběhu ničení a obnovy, aniž by bylo dosaženo míru.

Za vhodných okolností bych za vámi mohla přijít znovu a snažit se získat vaši pomoc, abyste se smysluplným způsobem podíleli na konstruktivním úsilí, jak jsem to dělala v minulosti. Víte, že generální tajemník Ban Ki-moon cestuje po regionu a doufejme, že i on přispěje k tomuto konečnému úspěchu, který je naprosto nezbytný pro dosažení trvalého příměří.

Musíme říci, že z dlouhodobého hlediska současná ofenziva přispívá k oslabení důvěry mezi Palestinci a Izraelci. Vojenské operace nikdy nemohou přinést trvalý mír; toho může dosáhnout pouze vyjednaná politická dohoda. Měl by být proto obnoven dialog mezi Izraelci a Palestinci a mezi Palestinci navzájem.

Po zastavení nepřátelských akcí bude, myslím, důležité, aby byly obnoveny rozhovory s cílem co nejdříve dosáhnout úplného míru. Tady musíme spolupracovat s novou americkou vládou, aby mohla od začátku podporovat dvoustranná jednání. V tomto směru vítám závazky Hillary Clintonové navržené na post ministryně zahraničí, které zazněly včera na jejím slyšení v Senátu. Budeme trvat na tom, aby strany jednaly o podstatě, nejen o procesu, a aby proces z Annapolisu byl úspěšně zakončen. Tato krize ukazuje, že potřeba úspěšného závěru je naléhavější než jindy.

Ústřední otázkou bude také otázka palestinského usmíření. Není pravděpodobné, že touto operací bude Hamás zničen. Možná z toho vyjde vojensky oslaben, ale politicky posílen. Stanovisko Hamásu, že funkční období prezidenta Abbáse skončí 9. ledna, je další otázkou, která úzce souvisí s reformou Organizace pro osvobození Palestiny a Fatáhu. Aby bylo dosaženo trvalého míru, je jasné, že silná palestinská samospráva musí hovořit za všechny Palestince a musí být zavázána k řešení založenému na existenci dvou států mírovými prostředky.

Konflikt v Gaze bohužel může mít i negativní dopady z hlediska regionální podpory mírového procesu. Obraz Izraele u několika arabských promírových režimů se utrpěl přílišným utrpením civilních obyvatel v Gaze. Izraelští vůdci a izraelské obyvatelstvo by si měli nyní uvědomit, jak zhoubně toto působí na jejich touhu jako národa žít v míru. Jsme jejich přátelé a musíme jim říci, že o toto nám jde. Izrael si proto nemůže dovolit ztrácet čas ve svém úsilí o dosažení míru.

Toto je můj první krátký, nebo nepříliš krátký rozbor a budeme se muset snažit pracovat na dosažení tohoto trvalého příměří, abychom poté mohli pokračovat dále a zahájit mírová jednání s novou americkou vládou.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedo, po 17 dnech bojů je situace v Gaze tragická. Nejhorší na tom jsou ztráty lidských životů včetně nevinných civilistů a dětí, neboť ty jsou nevratné. Vidíme však také ničení, chaos, nenávist a pomstu; palestinská věc je rozdělená, radikálové posílili na úkor umírněných a mírový proces byl zcela ochromen.

Jak zdůraznil úřadující předseda, i když ve válce vyhrajeme všechny bitvy, přesto můžeme ztratit bitvu nejdůležitější, a tou je bitva o mír.

Pane předsedo, spíše než se pokoušet určit, kdo je za co odpovědný nebo obviňovat jednu či druhou stranu, případně obě, je třeba udělat to nejdůležitější – jak právě řekla paní komisařka – nastolit okamžité příměří, tak jak to požaduje rezoluce OSN číslo 1860. Jak nám právě připomněl generální tajemník, obě strany musí jednat v souladu s touto rezolucí.

Podstatné rovněž je ulehčit hrozivou humanitární a hospodářskou situaci, která panuje v pásmu Gazy řízeném – v uvozovkách – organizací Hamás, kterou má Evropská unie na seznamu teroristických organizací. Přesto nesmíme zapomínat, že Hamás je jednou z příčin konfliktu, který je zároveň důsledkem děsivých okolností.

Pane předsedo, moje politická skupina podporuje a respektuje úsilí, které vynakládají všechny politické skupiny této sněmovny na podporu návrhu usnesení, který budeme zítra schvalovat. Zároveň chceme vzdát poctu těm poslancům, kteří se zúčastnili jednání, zejména zástupci mojí skupiny panu Brokovi, který měl velice těžký úkol.

Pane předsedo, moje skupina podporuje úsilí Komise a Rady o co nejrychlejší dosažení klidu zbraní, ve spolupráci s arabskými zeměmi – v první řadě s Egyptem – a ostatními členy Kvartetu.

Hodně si slibujeme od prohlášení, které včera před Výborem pro zahraniční vztahy Senátu Spojených států učinila Hillary Clintonová, navržená na post ministryně zahraničí Spojených států, která nabídla pragmatickou a účinnou diplomacii založenou na dialogu.

Na závěr se dostávám, pane předsedo, k tomu nejdůležitějšímu: Evropská unie je unií hodnot a na prvním místě je hodnota míru. Jsem přesvědčen, že Evropská unie musí v zájmu této věci vynaložit veškeré úsilí a použít celou svou politickou váhu a nesmí dopustit, aby se nám pomotaly myšlenky nebo abychom vůči tomuto konfliktu znecitlivěli.

(Potlesk)

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, pro nás všechny je těžké vést takové diskuse, jako vedeme dnes. Je to těžké proto, že Izrael je přítel, proto, že mnozí z nás – a to platí především o mě – se cítí svázáni s touto zemí poutem hlubokého přátelství. A pokud jde o přítele, o to důležitější je otevřeně diskutovat o sporných tématech.

Dosud si tento konflikt vyžádal 1 000 životů během 17 dní. Je to krvavý konflikt a trpí jím hlavně ženy a děti. Existuje rezoluce OSN, která tvoří základ pro vyhlášení okamžitého příměří a zahájení jednání. Je nad slunce jasnější, že tento konflikt lze vyřešit pouze na základě mezinárodního práva, a demokratické zemi založené na vládě zákona by mělo být jasné, že mezinárodní právo a mezinárodní humanitární právo je nutno respektovat. Je to vlastně ostuda, že o tom musíme jednat. Proto vše, co můžeme pro zvládnutí humanitární krize udělat, je vyzývat k okamžitému vyhlášení příměří. Ve svém usnesení neříkáme jen tak něco, ale to, co je rozhodující pro přímé a okamžité ukončení zabíjení, hladovění a utrpení.

Je zcela jasné, že stát Izrael má právo se bránit. Je oprávněn bránit se proti lidem, jejichž cílem je zničit tento stát. Jenže demokratická země založená na vládě práva se vždy musí sama sebe ptát, zda prostředky, které k tomu používá, jsou přiměřené. Podle mého odhadu – a domnívám se, že podle většiny mých kolegů poslanců v této sněmovně – jsou tyto prostředky nepřiměřené.

(Potlesk zleva)

Musíme našim přátelům v Izraeli říci, bez ohledu na jejich politickou orientaci, že jsme si vědomi toho, že Hamás není žádné mírové hnutí. Víme, že v jeho čele stojí lidé, kteří nesdílejí naše základní hodnoty, a samozřejmě každá raketa vypálená na Izrael je útokem, proti němuž má stát právo se bránit – ale přes to všechno, je chybou odmítnout zahájení dialogu. Je-li dialog základní podmínkou mírového vývoje, pak odmítání tohoto dialogu je prodlužováním ozbrojeného konfliktu. Je tedy nutno se v základě přizpůsobit.

Bude nutné zahájit dialog s Hamásem. Pokud se do něj Izrael nemůže přímo zapojit – chápu postoj izraelských politiků, kteří říkají, nemůžeme jednat s Hamásem, i když mnoho jeho občanů si myslí, že by měli – pokud poslanci a členové vlády říkají, že to nechtějí, je tady dost možností mezinárodního vyjednávání. Existuje například Kvartet a jedním z možných úkolů Evropské unie v rámci Kvartetu je přičinit se o zprostředkování dialogu.

Je základním omylem myslet si, že tento konflikt na Blízkém východě může být nakonec vyřešen vojensky. Považuji to za zásadní omyl bez ohledu na to, která strana v to věří. Řešením nemohou být teroristické útoky a řešením nejsou ani konvenční vojenské operace. Jediným řešením může být dialog mezi stranami konfliktu za pomoci mezinárodního zprostředkování.

Především je nutné okamžité příměří. To musí být zaručeno prostřednictvím mechanismu poskytnutého mezinárodním společenstvím, v případě potřeby s pomocí nadnárodních sil za účasti arabských, a zejména muslimských států. To by byla cesta, jak nyní uzavřít příměří a dosáhnout zlepšení situace.

Když jsem byl ještě hodně mladý a začínal jsem s politikou, bylo mi řečeno, že s teroristy se nejedná. V té době byl hlavním teroristou Jásir Arafat. O pár let později jsem tohoto vůdce teroristů viděl v televizi, jak přebírá Nobelovu cenu za mír spolu s izraelskými politiky. To, co bylo možné tehdy, může být možné také v budoucnu. Takže otázkou je, zda je dosaženo takového pokroku, že dostupné mechanismy zajišťují potřebný dialog. Jménem své skupiny bych chtěl poděkovat všem těm, včetně kolegů z jiných skupin, kteří se na našem usnesení podíleli. Pokud toto usnesení, které podporují všechny skupiny ve sněmovně – to považuji za dobré znamení –, pomůže zlepšit atmosféru, přispějeme, byť nepatrně, k ukončení zabíjení, které je pro všechny nepřijatelné.

(Potlesk zleva)

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedo, paní komisařko, určitě přijde den, kdy budeme muset oddělit dobré od zlého, ale dnes pokládám za ještě naléhavější, abychom vznesli tyto své požadavky: uzavření okamžitého příměří, kdy bude zastaveno odpalování raket na Izrael a ukončeny izraelské operace v Gaze, zajištění dodávek humanitární pomoci, dlouhodobé zastavení palby a ukončení pašování zbraní a munice s účinnou kontrolou hranic mezi Egyptem a Gazou, stažení izraelských jednotek a znovuotevření hraničních přechodů, a nakonec zrušení embarga – a všechno toto současně.

Bude to velice složitá fáze, která si nepochybně nebo s největší pravděpodobností vyžádá přítomnost mezinárodních sil a domnívám se, že Unie by měla být připravena zapojit se. Chtěla bych doplnit ještě dvě věci.

Aby Evropská unie uspěla, bude muset hovořit a jednat jasně, a také organizovaně. Dobré úmysly jsou potřebné, ale ještě důležitější jsou výsledky. Také Spojené státy budou muset na sebe vzít odpovědnost, stejně jako Arabská liga a její členské země.

Nakonec bych chtěla dodat, že Izrael bude muset výrazně zlepšit situaci na Západním břehu, aby bylo možné nabídnout k situaci v Gaze skutečnou alternativu: 634 kontrolních stanovišť, síť komunikací rozdělená napůl, osmimetrové zdi a nesčetné případy ponižujícího zacházení s Palestinci nenabízejí obyvatelům Gazy dostatečně lákavou alternativu na to, aby se odvrátili od Hamásu.

Na závěr bych ráda uvedla, že nevyhnutelně nastane den, kdy všichni budou muset mluvit se všemi.

(Potlesk)

  Cristiana Muscardini, jménem skupiny UEN. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jako každého, i nás všech se tato situace týká a jsme jí zneklidněni, ale domnívám se, že povinností je, alespoň pro mě, odmítnout jakékoli pokrytectví.

Tento problém má kořeny v daleké minulosti: legitimní a nedotknutelné právo Palestinců na svobodný stát se střetává se stejně nedotknutelným právem Izraele na uznání své existence a víme, že Izrael byl v mnoha zemích vymazán z mapy. Víme, že Francie, Itálie, Španělsko a Německo by určitě nechtěly být vymazány z mapy; nesouhlasily by s tím, aby jejich existence nebyla uznána. Víme, že to nebyl Izrael, kdo začal tuto ixtou válku, a že jedním z hlavních problémů stále zůstává terorismus.

Domnívám se proto, pane předsedo, ponecháme-li stranou pokrytectví, že máme nyní povinnost začít uvažovat jinak. Nemůžeme si myslet, že dialog s teroristy je ospravedlněn tím, že zahynulo tak velké množství civilistů, neboť to by se v budoucnu mohlo stát výmluvou všech teroristů pro používání násilí, síly a smrti za účelem získání politické legitimity.

Jsem přesvědčena, že my jako Evropská unie bychom se už konečně měli začít chovat konzistentněji a najít schopnost řešit problém hospodářských vztahů se zeměmi, které neuznávají Izrael, a zajistit humanitární koridory, které umožní civilnímu obyvatelstvu, palestinskému i izraelskému, dostat se do bezpečí. V tomto případě jsou to Palestinci, kteří prožívají větší utrpení, a říkám to s tím, pane předsedo, že zároveň věřím, že by také bylo správné, abychom přehodnotili svůj postoj k pomoci, která již byla poskytnuta a která se aktuálně poskytuje, ale jejíž využití nemáme pod kontrolou.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, tato situace přivádí člověka téměř k pláči. Naděje na mír a bezpečnost zúčastněných zmizela v kouři Gazy a pod těly mrtvých dětí a žen a mužů a raněných. Naděje na bezpečnost se nám vzdálila více než kdykoli předtím. Všichni ti, kdo si myslí, že tato válka je podle izraelské logiky válkou ospravedlnitelnou raketovým útokem na Izrael a že Palestinci by měli dostat lekci, nepochopili, o co tady jde. Nepochopili nic, neboť dát někomu za vyučenou je nešťastný způsob jak ho vychovat, který nikdy nefungoval. Již od dob Clausewitze víme, že ten, kdo začne válku, musí vědět, jak ji ukončit, musí vědět, jaký je její cíl. A cílem této války je větší bezpečnost Izraele. Dnes můžeme říci, že cíle této války nikdy nebude touto válkou a způsobem, jakým je vedena, dosaženo. Více civilních obětí, více mrtvých Palestinců, menší bezpečnost v regionu! To je drama, tragédie, která se v tomto regionu odehrává. A proto musíme mít v této věci jasno. Pan Schulz má pravdu: Izrael je nutno ochránit před ním samotným! Izrael musí být chráněn před pokušením zvolit řešení, které znamená válku a ozbrojené síly. Palestince je nutno chránit před Hamásem. Palestinské civilisty je nutno chránit před Hamásem. To je náš úkol. Není to snadné, ale musíme mít jasno. Vyzývám Radu, aby přestala uvažovat o zlepšování vztahů s Izraelem, když situace zůstává taková, jaká je. To je mizerné řešení; to není správné řešení!

(Potlesk)

Vyzývám všechny, kteří se právem zasazují o dialog, o jednání s Hamásem, aby nebyli naivní a nemysleli si, že jednat s Hamásem je nutné proto, aby se zlepšila situace v Gaze, neboť oni mají v rukou moc, ale zároveň aby si uvědomili, že strategie Hamásu potřebuje oběti. Izrael se chytil do léčky Hamásu: čím více obětí v Gaze, tím lépe pro Hamás. To je jedna z pravd, kterou je nutno Hamásu také říci. Odmítáme přijmout tuto sebevražednou strategii, která se snaží vytvářet oběti a mučedníky a jejímž cílem je rozpoutat agresi proti Izraeli. I to je nutné Hamásu říci.

Na závěr vám něco řeknu: jediný, kdo může vyřešit problém s Hamásem, jsou Palestinci. Dokud bude Izrael okupovat Západní břeh, dokud Palestincům na Západním břehu nenabídne přijatelné řešení, stále více a více Palestinců se bude obracet k Hamásu. Dáme-li Palestincům na Západním břehu naději na život, povstanou proti Hamásu a Hamásu nás zbaví. Osvoboďme Palestince z izraelské okupace na Západním břehu a Palestinci se sami osvobodí od Hamásu.

(Potlesk)

  Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, Rahedovi je 50 let, ztratil domov, své tři děti, svou ženu a dvě švagrové. Rahed je zoufalý a pobývá ve středisku, které jsme navštívili. Řekl s hlubokým zármutkem, „po skončení útoku Hamás řekne, že vyhrál, a Izrael řekne, že vyhrál, ale mrtví jsme ve skutečnosti my civilisté“. Chtěla bych říci ještě jednu věc: spolu s mrtvými těly žen a dětí, které jsme viděli, a s více než 4 000 raněnými v nemocnici bez jakékoli léčby tady umírá spravedlnost, umírá sen Evropy, která chce, aby lidská práva byla univerzální, a to je tragické!

Jsme neschopní. Paní Ferrerová-Waldnerová, vy víte, že k vám chovám úctu, a já vím, že se snažíte něco dělat a spolupracujete s druhými s cílem hodně toho dosáhnout. Myslím, že si musíme uvědomit, jasně a jednoznačně, že toto válečné tažení, tento militarismus ze strany Izraele, nevede k záchraně Izraele, ale k jeho konci, včetně morálního konce. Právě to, mimo jiné, říká David Grossmann, když připomíná památku pana Rabina, kterého zastřelil židovský, nikoli islámský fundamentalista, protože Rabin chtěl dosáhnout míru. Uzavřete příměří! Uzavřete příměří! To mi řekl norský lékař, který denně operuje a pracuje bez přestání čtyřiadvacet hodin (vysíláme do Gazy lékaře). Příměří, to chceme!

Rada bezpečnosti musí začít měnit svá slova v konkrétní činy. Souhlasíme s diplomacií, ale nemůžeme používat pouze diplomacii, musíme používat také nástroje, které máme. Jedním nástrojem, který máme ve vztahu k Izraeli, je vlastně povýšení vztahů a ráda slyším, že dnes například zástupce Evropské komise v Tel Avivu prohlásil, že teď není čas přemýšlet o zlepšování vztahů. Měli bychom si dát pauzu, protože musíme udělat hlavně jednu věc, a to nastolit příměří. To je nesmírně důležité. Myslím si, že je to důležité a že je to důrazný vzkaz.

Hovořili jste o ochraně a mezinárodní ochraně. Domnívám se, že je chybou uvažovat pouze o Gaze a Rafáhu. Ochrana pro civilní obyvatelstvo přichází ze severu, přichází od izraelských útoků, které přicházejí z Herezu. Hraniční kontrola je kontrolou hlavních hraničních přechodů Rafáhu a Herezu, protože už dlouhou dobu, od roku 1992, od podepsání dohody z Osla, velmi dobře víte, že Palestinci nemohou odejít přes Herez, dokonce se tudy nedostanou ani nemocní lidé.

Musíme se proto zabývat nejen tunely a zbraněmi, jimiž se Hamás vyzbrojuje, ale úplně všemi zákazy, které platí pro Palestince. Potřebujeme příměří a otevření nejen humanitárních koridorů, ale také otevření všech hraničních přechodů, protože pokud lidé nemají co jíst, pokud nemohou obchodovat, co je možné dělat? Pak bude skutečně silný tlak na Hamás, aby ukončil svou existenci a ukončil akce, které škodí izraelskému obyvatelstvu. Izrael by si však měl uvědomit, vojensky okupován je Západní břeh, a měl by uzavřít skutečný mír, nikoli budovat osady.

(Potlesk)

  Předseda. − Velmi vám děkuji, paní Morgantiniová. Chtěl bych vyjádřit svůj obdiv vám a ostatním poslancům EP, kteří se v minulých dnech rozhodli odjet do Gazy.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedo, Palestina je islámské území, tedy nezcizitelné. Této základní zásady se pevně drží islámské hnutí Hamás už od svého vzniku roku 1987. V tom jej plně podporuje Islámská republika Írán. Tento ideologický postoj neponechává vůbec žádný prostor pro existenci židovského státu Izrael na Blízkém východě a zhoubné účinky této muslimské totality jsou v pásmu Gazy krutě pociťovány.

Typické pro postoj Hamásu je vojenské využívání mešit v Gaze, se všemi tragickými důsledky, které to s sebou přináší. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na zcela jednoznačnou zprávu ve Frankfurter Allgemeine z minulého pondělí. Jestliže si Evropa skutečně cení další existence židovského státu Izrael, zdá se pravděpodobné, že dojde ke konfrontaci s Hamásem a jeho spojencem Hizballáhem v Íránu. Jsme připraveni na tuto děsivou, i když reálnou možnost? Konec konců zastavení palby nebo dočasné příměří je pro Hamás a spol. pouhou přestávkou, během níž jen nabere dech k džihádu proti Izraeli.

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, musím říci, že věřím, že velká většina této sněmovny si přeje mír a sdílí obavy, které zde mnozí z nás vyjádřili. Myslím si rovněž, že s tím, co prohlásila Rada, lze souhlasit a že řekl bych, že Komise dosud prosazovala linii, která může být užitečná pro dialog: otevření humanitárních koridorů a oboustranné příměří by mohlo být předzvěstí následného závazku k vytvoření mezinárodní bezpečnostní zóny.

V tom má možná paní Morgantiniová pravdu, když žádá, aby se zóna netýkala pouze Gazy, ale aby zahrnovala všechna palestinská území. V podstatě mám dojem, že v přáních a diplomatické činnosti paní Ferrerové-Waldnerové lze minimálně do určité míry vypozorovat obdobný postoj, jaký se k této věci snažil zaujmout papež. Skromně si přeji sdílet stejný přístup: po všech těch letech musíme stále hledat řešení pro dva národy a dva státy – na to nesmíme zapomínat – a musíme se snažit nakonec stvrdit mezinárodní právo. Neexistuje a nikdy nebude existovat vojenské řešení, řekl to také pan Schultz a sem tam se musím odvolat i na něj, a musím říci, že zcela určitě nikdy nebude možné vyřešit problém ve Svaté zemi vojenskou silou. V souvislosti s tím se domnívám, že Evropská unie má nástroje, jak podpořit jakékoli diplomatické úsilí, které zde může být co platné.

  Předseda. − Jsem si jistý, že pana Schulze potěší, že jste jeho jméno uvedl v souvislosti se Svatým otcem!

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, chtěl bych uvést, z čeho vycházím. Hamás je proti řešení vycházející ze vzniku dvou států, odmítá právo na existenci státu Izrael, chopil se moci násilným převratem proti svému vlastnímu lidu, vystřeluje rakety na civilisty a používá civilní obyvatele, školy a mešity jako lidské štíty. Jak je možné, ve snaze ochránit své vlastní civilní obyvatele, reagovat přiměřené, pokud druhá strana používá své vlastní obyvatele jako lidské štíty? V situaci jako je tato nelze uplatňovat číselné porovnání a pojem přiměřenosti. Ve válce není žádná přiměřenost – i jedna válka, i jedna oběť je příliš mnoho a není možné udržet počty na obou stranách v rovnováze. To pokládám za rozumné východisko. Neměli bychom se proto účastnit jednostranného ukazování prstem, jak jsme viděli, ale místo toho se snažit dosáhnout příměří a v tomto ohledu poskytovat pomoc.

Domnívám se, že úřadující předseda pan Schwarzenberg a jeho delegace a také paní komisařka Ferrerová-Waldnerová ve spolupráci s delegacemi dalších států udělali v tomto směru více, než kterákoli další strana, za což jim chci upřímně poděkovat – neviděl jsem ani stopu po Spojených státech, sotva nějakou stopu po Organizaci spojených národů a ani stopu po dalších členech Kvartetu. Musíme se zasadit o to, aby toto příměří mělo dvě části: musí skončit izraelské útoky a je nutno zabránit Hamásu v získání nových raket z Korey a Íránu, v jejichž dosahu by se ocitl Tel Aviv. Z tohoto důvodu je nutno nejen dosáhnout zastavení palby, ale prostřednictvím mezinárodních dohod zahrnujících Kvartet a Arabskou ligu s Egyptem v klíčové roli rovněž zajistit, aby 15km hranice byla hlídána do té míry, aby z Gazy už nemohly létat žádné střely. A zároveň musí být ukončen izraelský útok.

Na závěr bych chtěl doplnit ještě jednu poznámku. Toto je pouze první malý krok. Pokud Izrael chce, aby tady byli umírnění Palestinci, s nimiž by mohl v budoucnu jednat – což by znamenalo řešení vycházející z existence dvou států – pak až toto všechno skončí, bude nutné postarat se konečně o to, aby umírnění Palestinci podporující prezidenta Abbáse mohli svým vlastním lidem předložit viditelné výsledky, což znamená ukončení politiky přesídlování a několik dalších věcí. Ostatně jestliže umírnění nedosáhnou žádných úspěchů, které by svým lidem předvedli, radikálové budou triumfovat. Z toho musí vycházet nová izraelská politika.

  Pasqualina Napoletano (PSE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, tváří v tvář této obrovské tragédii se naše slova zdají být nepřiměřená. Armáda, která zabíjí stovky civilních obyvatel, žen a dětí, se tím dostává na stejnou úroveň jako terorismus, proti němuž, jak prohlašuje, bojuje. Na druhé straně každý, kdo zná Gazu, i když ji viděl pouze na mapě, ví, že nelze naplánovat žádnou vojenskou operaci a nepřipustit pravděpodobnost masakru civilistů.

Může dnes Izrael říci, že je bezpečnější, poté co vyvolal tolik nenávisti a zoufalství? Když ne s Hamásem, přímo či nepřímo, pak tedy s kým je nutno hledat cestu ze slepého násilí? Naše usnesení posiluje požadavek na zastavení palby, k němuž již vyzvala Rada bezpečnosti OSN. Naléhavě žádáme obě strany, aby se tím řídily, a vyzýváme Evropu, aby k prosazení tohoto požadavku podnikla kroky.

Hrozí nebezpečí, že tento masakr, který ani zdaleka Hamás nezlikviduje, pane Broku, ještě více oslabí vlastní palestinskou samosprávu, a také ty, kteří v palestinském světě vsadili vše na vyjednávání s Izraelem. Měli bychom se sami sebe otevřeně zeptat, čeho dosud skutečně dosáhli? Ničeho. Taková musí být naše odpověď, chceme-li opravdu začít odstraňovat zakořeněnou nenávist a násilí.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedo, všichni jsme částečně odpovědní za to, co se dnes děje na Blízkém východě. My tady v Evropě a my v mezinárodním společenství jsme dopustili, aby se situace zhoršila, neudělali jsme nic, když byla ohrožena bezpečnost Izraele, a neudělali jsme nic, když blokáda zcela znemožnila život v Gaze.

Válka dnes trvá už 19. den; zahynulo 995 lidí, z toho 292 dětí, a tisíce lidí bylo raněno, někteří z nich stále čekají na evakuaci. Desítky tisíc lidí přišly o domov a nevědí, kam jít. Humanitární situace se neustále zhoršuje: 700 000 obyvatel Gazy už nemá elektřinu, třetina z nich je bez vody nebo plynu a brzy uplynou tři týdny ode dne, kdy tato situace poprvé nastala, již tři týdny lidé takto žijí či spíše se snaží ze všech sil přežít. Je tu příliš mnoho utrpení, příliš mnoho útrap a to musí skončit, to se už musí zastavit!

Naše odpovědnost k sobě samým jako k Evropanům nemá být k nikomu úslužná. Naše odpovědnost k sobě samým jako k Evropanům má spočívat v tom, že budeme vyvíjet tlak na obě strany, aby nakonec souhlasily s jednáním. Je to otázka dní, možná jen hodin, kdy pozemním útokem bude dosaženo bodu, odkud už nebude návratu, zejména ve městě Gaza. Izrael musí zajistit svou bezpečnost a lidé v Gaze musí mít záruku, že v budoucnu budou moci žít v míru. Hranice musí být pod kontrolou a blokáda musí být zrušena. Všichni, co jsme zde, víme, že aby této dohody bylo dosaženo, Evropa, Spojené státy a arabské země – které se pozítří společně sejdou – budou zřejmě muset všechny hovořit jedním a tím samým jazykem.

Než skončím, chtěla bych vyjádřit své pevné přesvědčení, že dnes je nutno vítězně vybojovat nikoli válku, nýbrž mír.

(Potlesk)

  Roberta Angelilli (UEN). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, velice vítám vyjádření paní komisařky a pana Pötteringa, jimiž zcela jednoznačně učinili Hamás odpovědným za ukončení příměří, ale stejně jasně odsoudili zcela nepřiměřenou izraelskou reakci. Přes tato slova krize trvá a tisíce lidí – civilních obyvatel a dětí – stále zoufale potřebují humanitární pomoc.

Rozhodně a bez pokrytectví bychom si měli položit některé otázky. Zatímco naše děti slavily Vánoce, kolik dětí zemřelo v Gaze? Dvěstě třista, a kolik izraelských civilistů? Nemohlo mezinárodní společenství udělat víc? Podle mě odpověď zní „ano“. Mělo toho udělat více. Měli bychom vnímat plnou váhu svých povinností. Nestačí hlásat názory o Hamásu, o Izraeli, o počáteční odpovědnosti nebo o tom, kdo je víc vinen. Bohužel kromě mimořádných situací Evropa svou úlohu plní nedostatečně. Závažnou nedostatečnost spatřuji v neschopnosti vytvořit skutečnou, strategickou a trvalou politiku míru.

Je jasné, že dnes musíme důrazně požadovat zastavení palby, ale to nestačí. Musíme stanovit přísné podmínky pro mír a rozvojový proces na Blízkém východě. Na závěr bych chtěla odkázat také na slova papeže, který řekl, že musíme dát konkrétní odpovědi na všeobecnou touhu mnoha lidí v těchto zemích žít v míru, v bezpečí a důstojnosti, jak rovněž zdůraznila paní Morgantiniová.

Pane předsedo, již opravdu končím. Násilí, nenávist a nedůvěra jsou různé formy chudoby – možná ty nejhorší, se kterými bojujeme.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedo, v Gaze jsme viděli válku a viděli jsme smrt, ale také jsme viděli lidi, živé lidi, lidi, kteří mají právo žít a které máme povinnost chránit. Ochrana civilního obyvatelstva – to je mimořádně naléhavá věc. Nic nemůže ospravedlnit skutečnost, že ne všechno bylo uděláno na ochranu tohoto obyvatelstva, a zeptala bych se vás, pane úřadující předsedo Rady, domníváte se dnes, že jste udělal všechno, co je ve vašich silách, abyste přiměl izraelské orgány k okamžitému ukončení této nepřiměřené vojenské operace, která nedělá rozdíl? Odpověď zajisté zní „Ne“.

Když na velvyslanectvích kolovaly zvěsti o této operaci, Rada, proti vůli Parlamentu opětovně potvrdila své odhodlání zlepšit své vztahy. To byla tragická chyba! Když nevládní organizace vyzývají Radu bezpečnosti, aby nechala Mezinárodní trestní tribunál vyšetřit zjevné válečné zločiny, Rada není schopna použít klauzuli o lidských právech ze své dohody s Izraelem. Jsem znechucena tím, jak neustále poslouchám, že nic lepšího nelze dělat, že jsme udělali všechno, co jsme mohli. Vlastně největším selháním je, že vaše v zásadě humanitární politika, která má zmírňovat škody způsobené vojenskou okupací a válkou, uvázla v mrtvém bodě. Jak daleko musíme zajít v porušování mezinárodního práva, než uplatníme klauzuli o lidských právech? Jestliže se dnes nedokážeme sami sebe zeptat, jaké jsou možnosti účinných mechanismů na vyvíjení tlaku a implementaci, potom opravdu nevím, jaká situace nás nakonec oprávní k tomu, abychom podnikli nějaké kroky. Řeknu vám otevřeně, jestliže budeme i nadále zaujímat tento obvyklý neměnný přístup, který zůstane součástí našich vztahů s Izraelem, pak spolu s 1 000 mrtvých v Gaze pohřbíte článek 11 Smlouvy, pohřbíte politiku lidských práv Unie a pohřbíte celý evropský projekt!

(Potlesk)

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). - Pane předsedo, teď, když jsem se vrátil z Gazy, poté co jsem viděl masakr – převážně civilistů – cítím potřebu vyjádřit svou upřímnou solidaritu s Palestinci. Již 17 dní čelí obrovské izraelské válečné mašinérii, která flagrantně porušuje mezinárodní právo. Vyjadřuji také podporu mírovým silám v Izraeli, které volají po ukončení této války.

Poté co se dlouho uzavřená a obležená Gaza proměnila v největší vězení pod širým nebem na světě, po výstavbě ostudné zdi kolem Západního břehu, pokračujícím rozšiřování osad a účinném rozdělení palestinské země, přešly okupační jednotky k té nejkrajnější vojenské akci. Raketové útoky proti jižnímu Izraeli – a zdůrazňuji, že jsem proti jakémukoli útoku z kterékoli strany na civilisty – v tom posloužily jak záminka. Ukončení příměří na pozadí mocenských her vzhledem k izraelským volbám je urážkou celého národa.

Rada bezpečnosti OSN přijala usnesení. Izrael je stát, nikoli organizace, je členem Organizace spojených národů. Je odpovědný mezinárodnímu společenství a musí dodržovat tuto a všechny další rezoluce Organizace spojených národů. Je třeba respektovat mezinárodní právo. Beztrestnost už nebude tolerována. Mělo by dojít k úplnému mezinárodnímu vyšetřování.

Mezinárodní společenství požaduje okamžité zastavení palby, okamžité stažení vojenských jednotek, přístup k humanitární pomoci a volný pohyb obyvatel. Ať Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků UNWRA plní svůj úkol.

Evropská unie podnikla určité kroky, ale pouze na humanitární úrovni. Musí projevit rozhodnost na politické úrovni. Použít klauzule v asociačních dohodách. Zastavit povyšování vztahů s Izraelem. Zastavit vývozy zbraní do Izraele.

Tento konflikt je možné vyřešit pouze politicky. Měli bychom se vrátit k mezinárodnímu právu, což znamená ukončit 42 let trvající okupaci Palestiny a vytvořit suverénní a životaschopný palestinský stát, a zajistit tak mírovou budoucnost palestinských a izraelských dětí. Pro záchranu budoucích generací musíme válku ihned zastavit.

  Patrick Louis (IND/DEM). – (FR) Pane předsedo, před několika tisíci lety se David postavil Goliášovi, aby zjistil, zda země byla zaslíbena Moabitům, Filištínům nebo Židům.

V současné době se stejné drama odehrává na této půdě, odkud vzešel jeden ze tří pilířů naší civilizace. Dnes je naléhavé, správné, legitimní a nezbytné zajistit bezpečnost a uznání státu Izrael. K tomu je zapotřebí jediného řešení, a to zaručení vzniku zcela suverénního palestinského státu. Tady, stejně jak kdekoli jinde, má multikulturalismus svá omezení. Tam, kde existují dva národy, musí existovat dva státy.

Má-li být pomoc Evropské unie vskutku účinná, musí být zaměřena na jeden cíl: tedy na zajištění růstu tohoto ústavního palestinského státu, kde vláda práva chrání slabé a pomáhá silným. Pociťujeme zde naléhavost, neboť na této půdě jsou extrémisté na všech stranách mocní a v neprávu, zatímco děti jsou mírnými oběťmi.

Abychom se přenesli přes požadavky „oko za oko“, řešení hledejme nikoli v oblasti morální či vojenské, nýbrž v oblasti politické. A tak je čas pustit se do toho!

  Jim Allister (NI). - Pane předsedo, nenávidím terorismus. Odmítám propagandu terorismu. Možná vzhledem k tomu, že pocházím ze Severního Irska, si ho více uvědomuji, takže když jsem slyšel, jak Hamás skučí kvůli nezbytným odvetným akcím proti jeho roky trvajícím raketovým sprškám, které bez rozdílu dopadají na nevinné obyvatele Izraele, nijak mě to nedojímá, protože vím, že Hamás, stejně jako IRA u nás doma, je mistrem dvojího umění, terorismu a propagandy.

Situace je ukázkově jasná. Izrael souhlasí s řešením vycházejícím z existence dvou států. Hamás nesnese pomyšlení, že by Izrael měl právo na existenci, a tak rozpoutává nekonečné neustávající teroristické útoky na jeho území. A když Izrael, poté co projevil velkou trpělivost, vrací úder, považují se za oběť. Je mi líto, ale to oni jsou zločinci, a pokud chtějí mír, odpověď mají ve svých rukách. Ukončit ostřelování Izraele.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE-DE). - (EL) Pane předsedo, všichni si uvědomujeme, že situace v Gaze je tragická. Je na pokraji humanitární katastrofy a vyžaduje přijetí okamžitých opatření. Chtěla bych poblahopřát Evropské komisi, že zintenzivnila své úsilí, předsednictví k jeho iniciativám a koordinaci vnitrostátních opatření přijatých v této oblasti, a Egyptu k plnění jeho významné a citlivé úlohy.

Nyní je naléhavě třeba dosáhnout příměří a ukončit nepřátelství na obou stranách, zřídit koridory z izraelského území a Egypta, aby bylo možno zajistit humanitární potřeby, a provádět hraniční kontroly zabraňující nelegálnímu pohybu zbraní a osob. Jak uvedla paní komisařka, existují povzbudivé známky pro plán příměří a věřím, že bude bezodkladně přijat a že bude v praxi dodržován.

Jaké jsou tedy naše další kroky? Paní komisařka i úřadující předseda Rady již řekli, že musíme prosazovat své cíle, jimiž je životaschopný mír a vytvoření palestinského státu, který bude žít vedle Izraele v míru a vzájemném respektování. Tyto cíle nejsou ničím novým. Vyhlásili jsme je a prosazovali bez jakýchkoli výsledků. Začarovaný kruh násilí pokračuje i nadále a jeho negativní důsledky postihují nejen lidi v Izraeli a Palestince, ale také všechny národy v oblasti, a ohrožují bezpečnost mezinárodního společenství.

Nyní musíme zrekapitulovat svůj postup, své politické priority a praxi a přijmout odvážnější a zcela jiné kroky. Je nezbytně nutné, abychom na dvoustranné úrovni zahájili s Izraelem otevřený a hluboký dialog a provedli sebekritické hodnocení v rámci svých přátelských vztahů a partnerství a abychom určili, k jakým chybám došlo při prosazování vzájemné důvěry mezi těmito dvěma národy. Takový dialog je nutno posílit také se všemi Palestinci, aby pochopili důležitost míru, soudržnosti, lidského života a vzájemné jednoty.

  Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Pane předsedo, poté co dnes předseda vlády Topolánek udělal pár žertovných poznámek, mohu říci, že jako rakouský poslanec EP jsem rád, že Komisi i české předsednictví Rady zastupují Rakušani. Přeji vám velmi srdečné přijetí! Pane úřadující předsedo, samozřejmě si uvědomuji, že vaše loajalita patří České republice.

Dámy a pánové, když jsem krátce před jednostranným stažením Izraele z pásma Gazy tu zemi navštívil jako člen delegace v čele s jejím předsedou panem Schulzem, tehdejší místopředseda vlády řekl, „nevměšujte se, to bude fungovat“. Jiní – například bývalý ministr zahraničních věcí Josip Elin – prohlašovali, „to povede k chaosu“ – a měl a stále má pravdu. Jednostranné stažení bez vyjednávání, bez partnera k vyjednávání nedává smysl.

Nicméně ani od nás nebylo rozumné, když jsme doporučovali, aby se nevedl dialog, byť s umírněnými zástupci Hamásu – kteří možná ani k Hamásu nepatřili, ale spíš jím byli určeni ve společné vládě. Zaujetím tohoto postoje jsme pomohli společnou vládu zlikvidovat. Vím, že někteří chtěli rozhovory vést, ale nebylo jim to dovoleno – to byla rovněž chyba. Dialog je nutný!

Nemám rád Hamás, za prvé proto, že je to teroristická organizace a za druhé pro jeho fundamentalistické názory, ale tady nejde o to mít nebo nemít rád, tady se jedná o řešení. Musíme se proto vrátit k dialogu a k jednání, jak již dnes uvedla řada našich kolegů poslanců. Také lidem v Gaze je třeba dát možnost žít aspoň z poloviny slušný život. Proč hlasují pro Hamás? Odpověď zní, protože jej považují za jedinou šanci, poslední šanci, jak aspoň přežít – a to je nutno změnit. Musíme těmto lidem dát také ekonomický základ pro přežití; musíme zrušit bojkot a ukončit jejich izolaci. To je jediný reálný požadavek.

Pan Brok, jehož si velice vážím, řekl, že zásadu přiměřenosti nelze uplatnit – ale to není pravda. Zásada přiměřenosti platí jak pro právo civilní, tak pro právo mezinárodní. Kdokoli tuto zásadu porušuje, porušuje také mezinárodní právo – a to tato sněmovna opravdu nemůže přijmout.

(Potlesk)

  Chris Davies (ALDE). - Pane předsedo, jedna moje známá, která ví, že jsem byl před třemi dny v Gaze, mě vybízí otázkou. „Viděl jsi někdy fotky pětiletých židovských dětí stojící před nacistickými puškami s rukama nad hlavou?“ píše. „Zlomí ti to srdce.“ A její slova osvětlují, proč máme k Izraeli ohledy, jaké bychom neměli k žádné jiné zemi.

Nevysvětlují však, proč národ, který tolik trpěl ve 20. století, by měl nyní působit takové utrpení jinému národu v tomto století. Izrael udělal z Gazy peklo: země se otřásá explozemi, dokonce i během příměří; na ulicích jsou vozy tažené osly a ve vzduchu stíhačky F-16, stroje na zabíjení 21. století, které jen shazují bomby; zahynulo již 300 dětí, stovky dalších mají utrhané ruce nohy.

Tohle není přiměřená reakce civilizovaného silného státu. To je zlo. To je zlo. Ano, Hamás musí přestat s ostřelováním. Řekl jsem to osobně představitelům Hamásu v Gaze již dříve, ale ať už nemusíme poslouchat pokrytecké řeči izraelských představitelů o nutnosti boje proti terorismu, protože bombardovaní Palestinci by mohli teroristy jmenovat a zazněla by jména Olmert, Livniová a Barak.

Neseme určitou odpovědnost za akce Izraele. Při žádné příležitosti v minulosti, při žádné příležitosti, pokud si vzpomínám, Evropská unie nikdy nepodpořila svou kritiku zacházení Izraelců s Palestinci žádnými kroky. Dáváme zelenou Izraeli, aby pokračoval podle svého, a toto selhání jsme ještě zhoršili tím, že jsme ignorovali poučení z historie. Nelze dosáhnout míru, aniž bychom s nepřítelem jednali, přesto však odmítáme hovořit se zvolenými zástupci palestinského lidu.

Nyní dokončujeme jednání s Izraelem o dohodě o prohloubení spolupráce. Nemáme v úmyslu Izrael odsoudit, chceme ho odměnit. Ti, kteří si přejí mír na Blízkém východě, ti, kteří si přejí spravedlnost pro obě strany, si musí uvědomit, že je čas znovu se zamyslet.

  Seán Ó Neachtain (UEN). – (GA) Pane předsedo, válka v Gaze je hrozivá a ostudná. Každý ví, že vojenské řešení nebude na Blízkém východě fungovat. Jedinou cestou jak znovu nastolit mír a dosáhnout usmíření v oblasti je řešení politické. Aby jej bylo možno dosáhnout, je nutno neprodleně ukončit násilí.

Podporuji vytvoření nezávislého životaschopného palestinského státu, ale je nutno dostatečně dobře připravit ekonomiku a vypracovat vhodný politický plán. Naším cílem by mělo být, aby tyto dva státy existovaly v regionu vedle sebe a aby se navzájem respektovaly.

Izrael má právo bránit se, ale s těmito útoky zašel příliš daleko. Tyto útoky jsou nemorální a mezinárodní společenství je nemůže schvalovat.

Je nutno neprodleně zahájit mírový proces na Blízkém východě. Věřím, že nově zvolený americký prezident Barack Obama se tím bude zabývat. Přejeme mu hodně úspěchů při plnění tohoto důležitého úkolu a této výzvy, kterou má před sebou.

  David Hammerstein (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedo, také já jsem byl před několika dny v Gaze a byl to velice silný zážitek. Navštívili jsme také Egypt. Domnívám se, že se nacházíme na konci jedné éry: Bushovy éry, a že poslední agónie prezidenta Bushe se ukazuje jako obzvlášť krvavá a bolestivá.

Jsme na přelomu, kdy můžeme změnit svou politiku vůči Blízkému východu, a přeji si, aby se iniciativy chopila Evropská unie. Pan Obama také přistupuje na tento postoj a říká, že bude jednat s Íránem. Ano, pan Obama se chystá jednat s Íránem a my musíme jednat se všemi na Blízkém východě, i s Hamásem.

Tato nová politika na Blízkém východě musí být politikou spolupráce a přinejmenším musí respektovat naše hodnoty a mezinárodní právo. Stovky dětí, které jsme viděli v Gaze, které se nás pevně držely a které se na nás dívaly očima plnýma naděje, si zasluhují odpověď, stejně jako děti Izraele.

To vyžaduje konkrétní opatření; vyžaduje to opatření přímo na místě, aby to dodalo naději těm umírněným. Nejsmutnější je, že předseda vlády Fajjád, prezident Abbás, prezident Mubarak a král Abdulláh jsou nyní v ulicích arabského světa obviňováni ze zrady. Když jsem se svým taxi zastavil v Sinajské poušti, abych si dal kávu, na obrovských obrazovkách jsme viděli pouze Cháleda Mešála.

To je výsledek ztrát, které způsobil civilnímu obyvatelstvu tento útok na Gazu. Nepřinese to mír Izraeli, ani bezpečnost, kterou chceme, a tím méně to přinese cokoli dobrého pro nás. Jestliže tento konflikt nezastavíme, přinese to nenávist i do ulic Evropy.

  Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) Jeden tisíc je číslo dne, tisíc smrtí, které dávají temné poučení. Promiňte mi moji upřímnost: kolik dalších životů ještě bude stát zvolení Cipi Livniové a Ehuda Baraka v únorových volbách?

Dnes jsme zde, abychom požadovali zastavení palby a ukončení zabíjení civilistů. Nicméně usnesení vyvolává také otázky naší vlastní odpovědnosti. Připomíná nám, že Rada se rozhodla povýšit diplomatické vztahy s Izraelem, v rozporu s postojem tohoto parlamentu. To byla předjímaná spoluvina. Dnes slyším: „Je nutno jednat s Hamásem.“ Ušetřili bychom roky, kdybychom uznali volby v Palestině.

Úlohou Evropy není podpora politiky silnější strany a ničení, které působí. Má naslouchat volání, které zní ulicemi a náměstími našich měst.

Požadujeme okamžité příměří, ale musíme si uvědomit, že mír závisí na ukončení okupace. Toto slovo se přestalo používat, ale musí být staženo ze seznamu zakázaných slov, kam bylo zařazeno mocenskou politikou.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - Pane předsedo, to, co se děje v Gaze, je zdrcující. To, že ničení neustále prodlužuje údajně západní stát, je nevysvětlitelné. Stoprocentně souhlasím s tím, že Izraelci mají právo žít bez hrozby raketových útoků. Ale to, co probíhá v Gaze, není spravedlnost, je to masakr. To nelze ničím omluvit, ničím ospravedlnit.

Největší hanbou pro nás v Evropské unii je, že hlavním aktérem je jeden z našich upřednostňovaných obchodních partnerů. V roce 2007 hodnota obchodu EU-Izrael dosáhla 25,7 miliard EUR. Vzhledem k objemu peněz, jímž se podílíme na izraelském hospodářství, neseme vážnou odpovědnost, když tyto peníze pomáhají zabíjet civilisty a děti. Pokud nic neuděláme, krev lidí v Gaze ulpí i na našich rukách.

Vyzývám tento parlament a všechny orgány EU, aby okamžitě na Izrael uvalily obchodní sankce do té doby, dokud nebude dohodnuto smysluplné příměří. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom toto zabíjení zastavili, stáváme se spoluviníky tohoto krveprolévání.

  Tokia Saïfi (PPE-DE). – (FR) Pane předsedo, ještě jednou, zbraně vedou jednání na Blízkém východě. Ještě jednou, hlavní obětí jsou ženy a děti, z nichž tisíce byly raněny a stovky zabity. Ještě jednou, historie se opakuje v celé své hrůze, na prahu Evropy. Nicméně bereme na vědomí, že Evropa navzdory svým iniciativám nijak účinně v tomto závažném konfliktu nepomáhá, třebaže se odehrává v bezprostřední blízkosti oblasti jejího vlivu. Převážná většina veřejnosti to považuje za těžko pochopitelné a stále více odmítá tuto bezmocnost přijmout.

Paní komisařko, musíme energicky a autoritativně převzít vedení, abychom dosáhli míru. Hlavní úlohu musí hrát Unie pro Středomoří, stejně jako Euro-středomořské parlamentní shromáždění. V souladu s tím Evropský parlament musí podpořit francouzsko-egyptský mírový plán na okamžité uzavření příměří, zabezpečení hranic mezi Izraelem a pásmem Gazy, znovuotevření hraničních přechodů, a především zrušení blokády Gazy.

Zároveň musíme vybízet k okamžitému uplatnění rezoluce OSN. Po skončení této fáze musíme pokračovat dál a navrhnout zřízení vojenské jednotky, nikoli mnohonárodní, nýbrž euro-středomořské. Toto gesto by bylo základním aktem potvrzené politické vůle po dosažení „evropského míru“, tedy toho, na co všechny národy Středomoří už tak dlouho čekají.

Také bych chtěla dnes obrátit vaši pozornost na novou situaci. V souvislosti s konfliktem na Blízkém východě se krůček po krůčku pouštíme na velice nebezpečné území, a to na území střetu civilizací. Vlastně už od začátku izraelsko-palestinského konfliktu tady vždy byla mocná vlna arabského veřejného mínění. Dnes je to muslimské veřejné mínění, které se rozšiřuje daleko mimo území arabských států. To naznačuje radikální změnu v charakteru konfliktu. Evropa má historickou odpovědnost, tedy odpovědnost za nezbytné prohloubení dialogu mezi civilizacemi.

  Véronique De Keyser (PSE). – (FR) Pane předsedo, v této sněmovně jsem si vzala tolikrát slovo, abych řekla, že bychom se měli chopit každé příležitosti k míru, jakkoli křehkému, a že navzdory všemu bychom měli jednat s Hamásem, protože vyhrál volby, že už se k těmto tématům nechci vracet.

Přepadá mě smutek a vztek, a i když se dnes nechci nechat ovládnout emocemi tváří v tvář tomuto masakru, tváří v tvář válečné propagandě, kterou slyším kolem sebe, tváří v tvář zmatku, tváří v tvář také vlně nenávisti a antisemitismu, který zaplavuje naše ulice, chci říci aspoň pár slov: Evropa se musí vrátit zpátky k základům a pro mě to jsou samozřejmé věci, ale někdy je dobré je připomenout.

Za prvé, život Palestince i život Izraelce jsou si sobě rovny, ale nejen jejich životy, také jejich budoucnost a jejich svoboda. Za druhé je nutno respektovat mezinárodní právo a mezinárodní právo samozřejmě znamená okamžité zastavení palby. Nicméně jsou tady všechny ty rezoluce OSN a také Ženevské úmluvy. Realitou je, že tento region se v současné době stal regionem, kde nevládne zákon, kde všechno je zdánlivě dovoleno a kde obyvatelé jsou drženi jako rukojmí. Za třetí, spravedlnost bude muset všechny tyto zločiny soudit, ať jsou jakékoli a ať jsou spáchány kdekoli. Nikdy nebude existovat bezpečnost bez míru, ani mír bez spravedlnosti. Přechodná spravedlnost existuje, je k tomu vytvořena, a nebude-li uplatňována, bude se nadále šířit nenávist. Za posledních několik dní jsme vytvořili prostor pro nenávist, která může představovat větší nebezpečí než bomby. Evropa musí vynutit uplatňování podmínek svých dohod o partnerství, včetně odstavce 2 jejích asociačních dohod o dodržování lidských práv. To je závazek těchto smluv, který z nich nelze vyjmout. A nakonec, Izrael není žádný zvláštní případ. Jako stát má povinnosti a nemůže být stavěn naroveň s Hamásem. V mezinárodním právu neexistuje nic takového jako karta „Opusťte bezplatně vězení“.

V neděli jsme nechali za sebou obyvatelstvo Gazy, lapené v pasti, uvězněné v ghettu s bombami nad hlavou, a stovky tisíc dětí, jejichž budoucnost dnes máme ve svých rukách, a my jsme se dostali z Gazy jednoduše proto, že jsme Evropané. Jedinými Palestinci, kteří Rafáh opustili, jsou ti, kteří jdou nohami napřed do sanitky, protože jsou mrtví nebo ranění.

Evropa už nebude Evropou a žádný občan se nebude považovat ze Evropana, jestliže na tyto základní věci zapomeneme.

(Potlesk)

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedo, paní komisařko, chce se mi začít opakovat slova pana Cohn-Bendita. Dnes se nás zmocňuje opravdové zoufalství; tato válka je tragédie. Obrázky utrpení a smrti, které se už tři týdny bez přestání míhají na našich obrazovkách, jsou nesnesitelné, a rychle dodávám, jako ostatně všechny válečné obrazy, všechny konflikty, včetně těch, o nichž se mluví mnohem méně, například Kongo, Dárfúr, Zimbabwe a předtím Čečensko, hrůzy, které se odehrávají uprostřed hluchých sdělovacích prostředků, a to bych podtrhla, v politickém tichu.

Již při mnoha příležitostech jsem v této sněmovně zdůrazňovala, že rozhořčení některých mých poslaneckých kolegů se liší podle okolností. Nicméně paní Morgantiniová také často poukazuje na to, že se nevede žádný přehled, pokud jde o lidi, kteří umírají, v utrpení neexistuje žádná hierarchie; každá oběť, ať muž, žena nebo dítě, ať z kterékoli strany, je příliš mnoho.

Co bychom tedy nyní měli dělat, aby naše dnešní rozprava nebyla tím, čím obvykle bývá – nesmyslnou jalovou konfrontací? Budeme-li po sobě i nadále navzájem házet urážkami o historické odpovědnosti různých stran, bude to podle mě dokonalý příklad takové jalovosti.

Vzala jsem si slovo, až když už tato rozprava pokročila, takže argumenty již zazněly. Lze jistě zpochybňovat rozsah izraelské krize a izraelský protiútok, ale nikoli za žádných okolností právo Izraele na bezpečnost. Která z našich západních vlád by byla svolná s tím, aby jen přihlížela, jak na její občany dopadají tisíce střel, a nijak nereagovala? Otázka si sama odpovídá.

Kromě zásadního požadavku na vyjednání příměří, samozřejmě požadavku na zabezpečení dodávek humanitární pomoci a požadavku na ukončení pašování zbraní tunely, skutečně aktuálním tématem je dnes budoucnost. Základní podmínky míru jsou dobře známé, byly stanoveny již v Tabě, v Camp Davidu a v Annapolisu. To uvedla paní Ferrerová-Waldnerová. Většina bodů, byť ne všechny, je připravena k projednání a obě strany budou muset něco obětovat. A když mluvím o obětování, souhlasím s panem Schulzem, který ve sněmovně momentálně není. Nejde o to, abychom věděli, zda dialog bude veden s Hamásem, ale o to, jakým způsobem tento dialog vést a za jakých podmínek.

Většina mých poslaneckých kolegů překročila svůj vymezený čas o 50 vteřin, dovolte mi proto, pane předsedo, abych své vystoupení dokončila.

Odpověď na to dal Jásir Arafat v květnu 1989, kdy prohlásil svou nesmiřitelnou a svobodu dusící chartu za neplatnou (null and void). Tato slova navíc přešla do palestinského slovníku. Za tuto cenu dochází především ke vzájemnému usmíření mezi Palestinci a naší úlohou jako Evropské unie je přimět hlavní aktéry v Palestině a Izraeli, ale také jejich arabské sousedy, Egypt a Jordánsko, aby se stali partnery při uzavření dohody o trvalém míru.

(Potlesk)

  Feleknas Uca (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedo, v neděli 11. ledna jsme navštívili pohraniční město Rafáh v pásmu Gazy, které je neprodyšně uzavřeno. To znamená, že civilní obyvatelstvo nemá žádnou možnost uniknout každodennímu bombardování izraelskou armádou. Kdo to neviděl na vlastní oči, nedokáže si představit, jak lidé v Gaze trpí a jak naléhavě nutné je dosažení konečného mírového řešení konfliktu. Hluboce nás zasáhla osobní rovina, nesmírné utrpení Palestinců a také míra zpustošení.

Chci proto co nejdůrazněji zopakovat, že je nutné okamžitě ukončit izraelské bombardování a stejně tak ostřelování Izraele raketami Hamásu, a také zastavit pašování zbraní do pásma Gazy z Egypta. Kromě toho je nutno okamžitě otevřít hranice, aby bylo možno do oblasti vyslat dodávky pomoci, které jsou připraveny, a čeká se, až je bude možno dopravit civilnímu obyvatelstvu. Na hranicích jsme viděli také lékaře, kteří přijeli do oblasti poskytnout pomoc, ale nemohli, protože hranice byla zavřená. Chtěla bych proto ještě jednou vyzvat k otevření hranic, což umožní poskytnout pomoc.

  Vladimír Železný (IND/DEM). – (CS) Vážený pane předsedo, komu se nesevře srdce, když vidí zabité děti raketou. Pocit je to strašný, ale neměl by opravňovat pokrytectví. Která z evropských zemí by projevila tolik zdrženlivosti jako Izrael a po několik let si nechala líbit útok více než 7 000 raket, které v každé chvíli ohrožovaly životy více než jednoho milionu civilistů.

Ale obyvatelé Gazy nejsou jen nevinné oběti. Oni nadšeně, vědomě, svobodně a demokraticky zvolili Hamás a jeho chartu. A pod slovem osvobození nemínili osvobození již svobodné Gazy, ale osvobození Tel Avivu a Haify od Židů, destrukci státu Izrael. Volí-li někdo zločince, pak s nimi musí logicky sdílet osud. Zejména, když se ti zločinci skrývají za sukně žen a dětí jako za rukojmí, pokud odpalují rakety ze škol a mešity proměňují na obrovská skladiště zbraní. Vzpomínám na bombardování Drážďan, které srovnaly britské letouny v roce 1944 se zemí a zabily přitom 92 000 civilistů, převážně žen a dětí. Nikdo se pokrytecky nepohoršoval. Němci si svobodně zvolili Hitlera a sdíleli s ním jeho osud. Také Gazané věděli, koho volí a proč je volí.

Naopak v rukou Hamásu skončila významná část prostředků, které z EU do Gazy proudí. Asi proto, aby se Gazané mohli s plným žaludkem a dobrým zajištěním z EU plně věnovat hloubení tunelů pro pašování stále smrtelnějších zbraní proti izraelským civilistům. Velmi proporční!

  Gunnar Hökmark (PPE-DE). - (SV) Pane předsedo, naši dnešní rozpravu charakterizují dvě důležité věci. Za prvé převážná většina tohoto parlamentu požaduje rychlé zastavení palby. Druhou věcí je převládající podpora požadavku, aby všechny zúčastněné strany uznaly právo státu Izrael na existenci v mírových hranicích. To je východisko, které je pro Evropskou unii důležité. Je to důležité, neboť to, čeho jsme svědky v Gaze, je tragédie. Každý ztracený život je tragédií, a to na kterékoli straně hranice. Nemysleme si, tato tragédie by nebyla o nic menší, kdyby se těm, kteří úmyslně zabíjejí civilisty, podařilo dostat se pomocí raketové palby ještě hlouběji mezi civilisty.

Je to tragédie také proto, že to vytváří překážky pro vznik palestinského státu, a tedy mírovému řešení. Je to tragédie, která zasahuje také mezinárodní společenství, protože to, co se nyní děje, nenastalo přes noc, ale vznikalo to následkem vyzbrojování, pašování zbraní a dlouhodobého ostřelování.

Pro nás je důležité, abychom viděli, že toto není tragédie, která staví na konfliktu mez Židy a Palestinci. Důrazně odmítám, aby se někdo pokoušel démonizovat jeden národ. Když jsem slyšel, jak se pan Davies pokouší svalit vinu na jeden národ, slyšel jsem tón, který by, domnívám se, neměl v tomto parlamentu zaznívat. Není to konflikt mezi Palestinci a Židy, není to konflikt mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, je to konflikt mezi extremistickými a umírněnými silami v regionu. Podporujme ty umírněné síly tím, že jasně řekneme všem, kteří vyvolávají nenávist a chtějí zničit stát Izrael, že se jim to nepodaří. Pokud Evropa vyšle tento vzkaz, zároveň tím posílíme umírněné síly a položíme pevnější základ pro dosažení míru.

  Marek Siwiec (PSE). - (PL) Pane předsedo, chtěl bych se obrátit na ty, kteří v této sněmovně odpálili nálož klamu a demagogie. Tohle je jedna z řady válek, všechny jsou si něčím podobné, ale také se od sebe liší. Konflikt, o němž dnes hovoříme, je konfliktem asymetrickým.

Po tři roky byl Izrael bombardován podomácku vyrobenými zbraněmi a v této sněmovně nepadlo ani jediné kritické slovo na adresu těch, kteří je odpalovali. Dnes tvrdě odsuzujeme Izrael, protože je členem OSN. Má něco, co lze odsuzovat, má veřejné orgány. Je tu vláda, kterou lze odsoudit a oficiálně kritizovat. Na druhé straně stojí teroristická organizace, jejíž pravá totožnost není známa. Organizace, která si zahrává se životy nevinných lidí, neboť se při svém počínání schovává za jejich zády. Dalším asymetrickým prvkem je, že počítáme Palestince, kteří jsou dramaticky zabíjeni, neboť jsou používáni jako lidské štíty, aniž bychom totéž dělali u Izraelců, kteří jsou zabíjeni a tisíce z nich žijí v ohrožení, protože krveprolití nemůže být vyváženo ještě větším krveprolitím. Nejhorší na tom však v této sněmovně je rozpor mezi slovy a činy. Lehko se nám to mluví, ale je velice těžké přijmout účinná opatření. Bez mezinárodní přítomnosti tento konflikt nikdy vyřešen nebude.

Nakonec bych chtěl říci těm, kteří protestují proti nepřiměřenému postupu Izraelem. Dámy a pánové, přáli byste si, aby nějaká teroristická organizace odpálila 7 000 střel z Izraele do Gazy? To by bylo přiměřené? Jelikož toto je konflikt disproporční, kde právo je neúčinné, budeme si na to prostě muset zvyknout, jinak budeme stále jen chodit kolem dokola a používat slova, která nejsou podepřena realitou. Názory vyslovené před televizními kamerami v ohnivém zápalu plně neodpovídají pravdě o tomto konfliktu.

  Předseda. − Dámy a pánové, musím skutečně trvat na tom, abyste dodržovali svou řečnickou dobu. Nikdy jsem řečníky nepřerušil, ani když jejich doba uplynula, ale pan Schwarzenberg nám již věnuje více svého času, než jsme čekali. Bylo mi řečeno, že má čas nejdéle do 17:20. Naléhavě vás prosím, abyste měli na paměti dobu, o kterou jste žádali. Pan Morillon jako generál půjde příkladem.

  Philippe Morillon (ALDE). – (FR) Pane předsedo, trvalého klidu v Gaze bude možno dosáhnout pouze tehdy, bude-li nasazena mnohonárodní intervenční jednotka pod vedení OSN. Poprvé to vypadá, že se s tímto řešením, které čas od času opakovaně požadovali Palestinci, Izrael smířil. Nevím, kdy tato jednotka bude schopná zasáhnout; intervence bude připadat v úvahu, až dojde k uzavření dohody mezi stranami konfliktu, ale všichni doufáme, že to bude co nejdříve. Vím však, že tato mise bude vyžadovat lidi, kteří ji povedou naprosto nestranně. Domnívám se, že Evropská unie bude proto nejlépe vhodná, aby se této věci chopila – proč ne, pane Pötteringu? – a provedla to v rámci Unie pro Středomoří.

Je pro tuto akci nejvhodnější, neboť Američané jsou považováni, právem či neprávem, za sympatizanty Izraele a Arabové zase Palestinců. Nemyslíte si, pane úřadující předsedo Rady, že bychom se na to měli připravit?

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). - Pane předsedo, dlouhotrvající konflikt a okupace vyvolávají hněv, vztek a zklamání nad účinností právních orgánů, a vzniká tak závažný jev, který označujeme jako „efekt Hamásu“. Popírání existence Izraele ze strany Arabů, islamistů a Hamásu je nepřijatelné, stejně jako používání dětí jako lidských štítů. Rovněž bychom neměli připustit, aby izraelské děti žily v neustálém ohrožení.

Otázkou je, zda se současné izraelské orgány dokážou v tomto začarovaném kruhu agrese poučit ze šedesátileté historie tohoto prostoru a uplatnit na vznik dvou států chirurgicky přesnou strategii. Vím, že se obávají hrozby ze strany agresivního a nepředvídatelného souseda, který je ostřeluje raketami, ale v této věci by mohlo pomocnou ruku podat mezinárodní společenství včetně EU.

Je toto riskantní řešení pro Izrael dnes přijatelné? Existuje ale nějaké jiné řešení? Pokud ano, prozraďte mi ho. Čekat, že Hamás zanikne přirozenou cestou nebo bombardováním, je naivní, a tak více odvahy musí projevit Izrael. Západní mocnosti nevytvořily v roce 1948 dva státy, ale měly by to udělat teď. Hlavní odpovědnost nezmizí. Pokud jde o tuto strategii, buďme odvážnější.

  Jelko Kacin (ALDE). - (SL) Izraelský stát nařídil izraelské armádě, aby zničila Hamás v Gaze. Izraelská armáda však vyhlazuje Hamás tak, že zabíjí Palestince v Gaze. Jedna třetina všech mrtvých jsou děti a polovinu všech mrtvých tvoří ženy a děti – ale to přece nejsou členové Hamásu.

Rozsah vojenského násilí je obrovský a nepřiměřený. A jak je možné dosáhnout příměří, když ani jedna strana neuznává legitimitu té druhé? Nepřítele je nutno vnímat ne jako cíl útoku a ničení, nýbrž jako subjekt, partnera, s nímž možné uzavřít příměří a který bude odpovědný za udržení míru v budoucnu. Izrael musí uznat Hamás a iniciovat s ním dialog, a naopak – Hamás musí uznat Izrael. Žádná jiná cesta není. Jakýkoli mír je lepší než krvavý konflikt.

Vojenské násilí musí okamžitě ustoupit politickému řešení. Nicméně pan Ehud Olmert, izraelský předseda vlády, se ještě snaží posilovat svou špinavou pověst tím, že nechce umožnit příměří.

  Jana Hybášková (PPE-DE). – (CS) Vážený pane předsedo, vážená paní komisařko, dovolte mi pogratulovat vám k výsledkům dosaženým vašimi společnými jednáními, jednáními trojky v Izraeli. Na rozdíl od tisku víme, že to byla právě vaše mise, která přivedla izraelskou stranu k debatě o otevření humanitárních koridorů a každodennímu zastavení palby. Myslím, že je to vůbec poprvé, co je Evropa brána izraelskou stranou jako zásadní partner a české předsednictví jako důležitý reprezentant.

Přes ohromný tlak levice dojednal včera Evropský parlament rezoluci, která je docela výjimečná. I v takto vypjaté situaci je rezolucí vyváženou, rezolucí, pod kterou se může podepsat i pravice, rezolucí, která není jen pamflet či politické vítězství levice. Podařilo se nám, aby nebylo položeno žádné, byť pomyslné rovnítko mezi existující stát a teroristické hnutí. Klíčový cíl, uznání existence státu Izrael, zřeknutí se násilí a vstoupení do dohod OOP ze strany Hamásu zůstává zachován, stejně jako požadavek na co nejrychlejší dosažení trvalého příměří.

Přesto jsme ale nepřinesli žádnou přidanou hodnotu. Tři vedoucí izraelští představitelé Barak, Livni a Olmert se v těchto okamžicích různí v tom, za jakých podmínek, za jakých garancí jsou ochotni zastavit palbu. Jednoznačně klíč je v Egyptě. Klíč je ve způsobu záruky kontroly tunelů, kontroly pašování, která bude přijatelná pro egyptskou stranu. Co dělá v těchto chvílích Rada? Jak postupuje při jednání s egyptskou stranou o technické misi, mezinárodním monitoringu, technické surveillanci, otevření EU Rafah BAM. Co můžeme my poslanci, kteří se dnes večer sejdeme s egyptským velvyslancem, požadovat po egyptské straně či naopak, čím můžeme jednáním s Egyptem prospět?

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, chtěl bych vyzvat Radu i Komisi, aby zesílily tlak na obě strany konfliktu s cílem zastavit pokračující násilí. Máme zde rezoluci Rady bezpečnosti číslo 1860 a je nutno dodržovat její ustanovení. Je nutno přijmout záruky k zajištění dlouhodobého příměří a umožnit otevření humanitárního koridoru. Bylo zde opakovaně řečeno, že neexistuje vojenské řešení izraelsko-palestinského konfliktu. K trvalému míru vede cesta pouze přes politická jednání. Zde je potřeba, aby Evropská unie ve spolupráci s novou vládou Spojených států a Ligou arabských států hrála mnohem výraznější politickou roli, než tomu bylo doposud. Dlouholetý konflikt je nutno ukončit politickou dohodou, která bude vycházet z řešení založeného na existenci dvou států, možní Izraelcům a Palestincům žít spolu v míru v rámci bezpečných, mezinárodně uznávaných hranic a bude usilovat o vybudování mírového systému regionální bezpečnosti na celém Blízkém východě.

  Ioannis Kasoulides (PPE-DE). - Pane předsedo, stále debatujeme o další humanitární tragédii v našem sousedství – vedle mojí země – dvou našich partnerů ve Středomoří. Bohužel Palestinci dosud nedošli k tomu, že sebevražedné bombové útoky či rakety Kasám nikdy jejich okupovaná území neosvobodí. Izrael si zase neuvědomuje, že takto obrovská vojenská odpověď živí nový potenciál sebevražedných bombových atentátníků a při první vhodné příležitosti přiláká nové kasámy.

A co nevinní civilisté, ti, kteří nebojují, ženy a děti? Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo se nestará o zabité, zmrzačené, spálené a po stovkách traumatizované děti – děti Izraele a Palestiny. Dělá se nám špatně, když je sledujeme z pohodlí na svých televizních přijímačích. A jakpak je asi těm, co jsou přímo na místě?

Co můžeme udělat? Když začneme jen hrát klasickou hru na to, čí je to vina, civilistům nepomůžeme. Civilistům nepomohou ani výzvy, ani rezoluce. Jak tedy přejít od slov k činům? Je právě čas začít jednat se zúčastněnými stranami o vytvoření mezinárodního sboru – jak navrhovali i jiní kolegové – který by odjel do Gazy s velkou policejní jednotkou tvořenou příslušníky arabských zemí, jejichž úkolem by bylo vycvičit policejní jednotky palestinské samosprávy a být jim nápomocni, a který by měl silný mandát OSN a zavedl by právo a pořádek, a jednat také o vytvoření evropské vojenské jednotky, která by zajišťovala ukončení raketového ostřelování a pašování zbraní a úplné otevření hraničních přechodů. Nesmíme už ponechat osud civilistů v rukách znepřátelených stran.

  Giulietto Chiesa (PSE). - (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, velký italský antifašista Piero Gobetti prohlásil, že pokud celá pravda leží pouze na jedné straně, pak zaujmutí postoje jako Šalamoun by bylo naprostou předpojatostí. To je v dané chvíli případ Gazy; doufám, že Parlament dokáže najít správná slova, aby Izrael zastavil. Jestliže to neudělá, pak historie, Palestinci, evropské veřejné mínění a arabské veřejné mínění to budou považovat za hanebnost.

Izrael bombarduje a pustoší ghetto. Synové těch, kteří byli vyhlazeni, se sami stali těmi, kteří vyhlazují. Pro to neexistuje žádná omluva, a nedostatečný je také argument, že Izrael má právo na vlastní bezpečnost. Každý, kdo chce, vidí, že dnes nikdo není schopen ohrozit bezpečnost či existenci Izraele. To je patrné z nerovnováhy pozemních sil, patrné z počtu mrtvých a raněných a patrné vzhledem k podpoře, kterou Západ i nadále Izraeli štědře poskytuje. Jediným smyslem tohoto masakru je zabránit vzniku palestinského státu. Tímto způsobem je zabíjen mír, a proto musíme Izrael zastavit.

  Stefano Zappalà (PPE-DE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi rady a českému ministru zahraničních věcí, že tu stále zůstávají s námi; nejsme zvyklí na silnou sestavu v této sněmovně, jak to dnes předvedlo české předsednictví.

Domnívám se, že paní Muscardiniová má pravdu; radím těm, kteří nevědí, jak vypadá situace v této oblasti a kteří musí umět formulovat přesná stanoviska, aby se seznámili se situací přímo na místě, buď jako turisté nebo za jiným účelem. Někteří z nás byli v Palestině za různých okolností, jako pozorovatelé při volbách Mahmúda Abbáse nebo při jiných volbách a domnívám se, že když se osobně přesvědčíme o situaci na vlastní oči, získáme přesnou představu o tom, jak se věci mají.

Myslím si, že z pohledu těchto událostí, které sahají desítky let zpátky a nejsou pouze záležitostí poslední doby, jedinými poraženými jsme my v západním světě, protože jsme nikdy tento problém vážně neřešili a nikdy jsme se ho nesnažili vyřešit; i nadále na něj pohlížíme jako na problém dvou znepřátelených stran.

Navštívil jsem Palestinu několikrát a několikrát jsem byl v Izraeli, takže situaci znám, i když ne dokonale, tak dosti dobře, a myslím si, že ve skutečnosti jsou do konfliktu zapojené nikoli dvě strany, nýbrž tři. V tomto konkrétním případě se jedná o problém mezi teroristy a státem Izrael a Palestinci jsou oběťmi, které uvízly uprostřed. Hamás nereprezentuje palestinský národ; možná zastupuje jeho část, ale určitě nereprezentuje celý národ Palestinců.

Mám film, který bude mít, myslím, mnoho poslanců; ten film ukazuje všechny izraelské oběti, lidi nejrůznějšího věku včetně dětí, oběti všech těch raket, které byly vypáleny a které Hamás stále vystřeluje. Ne náhodou existuje velký rozdíl mezi pásmem Gazy a Západním břehem.

Obracím se s touto poznámkou na úřadujícího předsedu Rady a na naši skvělou paní komisařku, kteří zastupují Evropu. Domnívám se, že situaci musíme řešit důkladně. Domnívám se, že nejdůležitější ze všeho v současné době je posílení pozice Mahmúda Abbáse; on je v této situaci tím vůbec nejslabším článkem ze všech, spolu s Palestinci, kteří v této záležitosti nic neznamenají. Myslím si, že tím, kdo skutečně prohrál, jsme my všichni.

  Maria-Eleni Koppa (PSE). - (EL) Pane předsedo, veřejné mínění v celé Evropě požaduje od Unie jedinou věc: zastavit krveprolévání palestinského obyvatelstva. Musíme odsoudit slepé násilí, ať přichází odkudkoli, ale musíme být konzistentní a uznat, že Izrael reaguje státním terorismem v masivním měřítku. Neúměrnou odvetu, očividné ignorování jakéhokoli pojetí mezinárodního a humanitárního práva ze strany Izraele, nelze tolerovat.

Je nepřijatelné, aby proti civilistům byly používány bílé fosforové bomby a experimentální zbraně, a je nehumánní, aby se cílem stávaly nevinné ženy a děti. Kdyby se to stalo v Africe nebo v některé jiné části světa, naše reakce by byla okamžitá a rezoluce Rady bezpečnosti by byly závazné. Ale v případě Izraele se omezujeme na prohlášení a neplodné debaty.

Domnívám se, že bychom měli použít veškeré politické nástroje včetně asociační dohody, abychom přiměli Izrael ukončit nezákonné násilí vůči Palestincům a přestat bránit přístupu humanitární pomoci.

Nemůžeme jen přihlížet, neboť to z nás dělá spoluviníky krveprolévání. Jediným řešením je okamžité klid zbraní a otevření humanitárních koridorů do Gazy a zahájení dialogu se všemi stranami.

  Struan Stevenson (PPE-DE). - Pane předsedo, děsivé události v Gaze v posledních dvou týdnech vyvolaly mezinárodní odsouzení Izraele. V dnešní rozpravě jsme byli svědky, jak se kolegové rozestavují, aby viděli, kdo by mohl vyjádřit to největší rozhořčení vůči židovskému státu.

Pro jednu zemi na Blízkém východě to však byl přesně ten výsledek, o který jim šlo: Írán léta dodával střely, munici a jiné důmyslné zbraně Hamásu. Poskytoval peníze a zajišťoval výcvik bojovníků Hamásu. Jeho cílem bylo vyprovokovat Izrael k pozemní válce a krvavý výsledek s hrůznými snímky mrtvých dětí na televizních obrazovkách a v novinách po celém světě je nejlepším možným způsobem jak získat stoupence fundamentalistického islámu a vize íránských muláhů o globálním islamistickém hnutí sjednoceném proti Západu.

Fašistický režim v Teheránu je hlavním sponzorem války a teroru na Blízkém východě a tragickým výsledkem je přesně to, co si Teherán přál. Odvádí domácí pozornost v Íránu od hospodářské krize způsobené pádem ceny ropy a odvádí mezinárodní pozornost od muláhů, kteří se urychleně snaží vyrobit jadernou zbraň. Cílem zahraniční politiky Íránu je stát se rozhodující regionální velmocí na Blízkém východě. Chce sjednotit islámský svět a podřídit ho své vlastní přísné a znepokojivé vizi totalitního islámského bratrstva, kde lidská práva, práva žen a svoboda slova jsou rozemlety na prach, a je hanbou Západu, že neudělal nic, aby čelil íránské agresi nebo aby tuto agresi odkryl. Tváří v tvář hromadícím se důkazům o sponzorské podpoře teroru ze strany muláhů Západ vybočil ze své cesty ústupků Teheránu, kdy dokonce souhlasil s jeho hlavním požadavkem na oslabení hlavního íránského opozičního hnutí Lidoví mudžahedínové Íránu a zařadil je na seznam teroristů. To musí skončit.

  Richard Howitt (PSE). - Pane předsedo, za prvé, řekneme si jasně, že tento parlament dnes podpoří rezoluci číslo 1860 Rady bezpečnosti OSN. Měla by být bezodkladně uplatněna. Jako jeden z poslanců tohoto parlamentu, kteří během blokády navštívili Gazu, prohlašuji, že zastavení palby a stažení jednotek nestačí. Samozřejmě chceme zastavit rakety a chceme, aby teroristé ukončili existenci svých hnutí, ale musíme vidět, že je uzavřeno příměří a ukončena blokáda, aby lidé v Gaze mohli začít žít.

Je to otázka respektování mezinárodního humanitárního práva. Organizace Human Rights Watch a Islamic Relief mi oznámily, že každodenní tříhodinové pozastavení palby je prostě žalostně málo na to, aby se stačily dostat dovnitř a rozdělit pomoc. Je to otázka přiměřenosti. Organizace Save the Children říká, že zabití 139 dětí od začátku konfliktu a 1 271 raněných nelze ospravedlňovat sebeobranou.

Vítám dnešní prohlášení velvyslance EU v Izraeli pana Ramira Cibriána Uzaly, který uvedl, že z těchto důvodů EU a Izrael odloží v této době jednání o povýšení vzájemných vztahů. To by měly.

  Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Pane předsedo, v první řadě potřebujeme dosáhnout okamžitého a trvalého příměří na obou stranách – o tom v této sněmovně panuje široká shoda. Poté však my jako Evropská unie a mezinárodní společenství nemůžeme ponechat osud lidí v Gaze pouze v rukách Hamásu a Izraele.

Hamásu neleží na srdci zájem obyvatel Gazy, neboť velmi dobře věděl, že na neustálé raketové útoky bude Izrael reagovat – a nejen během volebních kampaní. Za poslední rok průzkumy v Gaze ukázaly pokles politické podpory Hamásu ve prospěch Fatáhu. Zdá se, že Hamás cynicky počítal s tím, že s velkým počtem palestinských obětí politická podpora Hamásu opět vzroste, ze solidarity s oběťmi.

Izrael, na druhé straně má na mysli téměř výhradně zájem svých vlastních obyvatel, a tak je mezinárodní kritika namířena hlavně na rozsah izraelské vojenské operace a všeobecné akceptování velkého počtu civilních obětí.

Proto bychom my Evropané neměli zůstat jen při vyjednání dalšího příměří a financování oprav infrastruktury. Již vidím pozměňovací dopis paní komisařky, jsem si jist, že návrh je již hotov a je připraven k předložení rozpočtovému výboru.

Také nestačí jen dohlížet, zda Egypt uzavírá svou síť tunelů na hranici s pásmem Gazy, které slouží k pašování zbraní. Vyzývám celý Kvartet, včetně silné arabské přítomnosti, aby se společně zavázaly, že do pásma Gazy a okolní oblasti vyšlou jednotky se silným mandátem k udržování míru – v zájmu lidí v Gaze, v Izraeli a Egyptě. Současně je nutno uspíšit samotný mírový proces. Jinak se obávám, že budeme stále častěji svědky podobných událostí, jaké jsme viděli v Gaze, a Palestinci ani Izraelci si to nezaslouží.

  Miguel Angel Martínez Martínez (PSE). – (ES) Pane předsedo, španělští členové skupiny socialistů v Evropském parlamentu s hrůzou, bolestí a hanbou sledují situaci v Gaze, ale také s odhodláním bránit mír, chránit ty, kteří nejvíce trpí, a zachovat důstojnost a naději.

Pociťujeme hrůzu nad opakujícími se výjevy zavražděných dětí a žalem zničených žen prožívajících nekonečné utrpení po bombardování ghetta, ve které se Gaza proměnila. Stejnou hrůzu zachytil Picasso na svém obraze Guernica znázorňující naši Guernicu, kterou se zemí srovnaly junkery Legie Kondor před sedmi desítkami let.

Cítíme bolest nad nesmírným utrpením tolika obětí. Naší hanbou je neschopnost všech – našich zemí, Evropské unie a mezinárodního společenství – za prvé zabránit zločinné agresi, a za druhé ukončit tuto agresi, kterou odsuzujeme.

Cítíme stud a také rozhořčení nad tolika lžemi, nad takovou dvojznačností a tolika zbytečnými řečmi. Je to naše hanba, protože přesně víme, co se děje, přesto nejednáme s potřebnou rozhodností a soudržností. Historie bude proto žádat vysvětlení od mnohých jako spoluviníků zločinu, přinejmenším kvůli jejich selháním.

Jelikož vždy je „lépe pozdě než nikdy“ a jelikož je velmi důležité nechat dveře otevřené naději, Evropská unie musí podpořit opožděnou rezoluci Rady bezpečnosti. Musí však dohlédnout, aby byla přísně dodržována, stejně jako musí být přísně dodržována naše asociační dohoda s Izraelem, která uvádí možnost svého dočasného pozastavení v případě chování, k jakému právě dochází.

Mimochodem není Hamás odpovědný také za mediální výpadek, že jsem zatím neslyšel, že by si někdo stěžoval?

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). - Pane předsedo, nejprve bych chtěl vyjádřit svou nejhlubší soustrast se všemi těmi nevinnými lidmi, jak v Izraeli, tak v Gaze, kteří v posledních týdnech a měsících trpí s tím, jak zuří konflikt. Musíme však dbát na to, aby naše přirozená lidskost, naše skutečně oprávněné obavy nezkreslily náš pohled na pravou podstatu situace, kterou se nyní zabýváme.

V Gaze Hamás vytvořil teroristické poddanství: netoleruje žádnou opozici vůči svým názorům, Palestince, kteří mu odporovali, zavraždil, rozštěpil palestinskou samosprávu, odmítl ukončit teroristické útoky na izraelské civilisty, odmítl uznat právo Izraele na existenci, odmítl uznat dříve vyjednané mírové dohody. Vzpomínám si na slova Hanan Ashrawiové před třemi lety, když jsem monitoroval palestinské volby. Předpovídala nastolení vlády temných sil – jakou měla pravdu!

Neměli bychom být překvapeni, že jeden poslanec Hamásu měl s pýchou tvrdit, že smrt byla pro Palestince „průmyslem“. Narážel na používání sebevražedných atentátníků a záměrné používání civilních lidských štítů na ochranu potenciálních vojenských cílů. Používání civilistů tímto způsobem je samozřejmě v přímém rozporu s mezinárodním humanitárním právem.

Pokud čelí takovému úpornému, bezcitnému a nenávistnému nepříteli, co můžeme čekat, že Izrael udělá, když jeho občané jsou neustále vystaveni teroristickým útokům. Mezinárodní společenství tomu nevěnovalo příliš pozornosti. Když Izrael podnikl nenásilné kroky, jako uvalení blokády nebo odpojení elektřiny, byl ostře kritizován. Nyní, když na provokaci Hamásu odpověděl vojenskou silou, pociťuje tíhu mezinárodního nesouhlasu.

Smutnou skutečností je, že s Palestinci po mnoho let zacházeli otřesně ti, kteří ovládají oblasti palestinské samosprávy, mezinárodní společenství, které tolerovalo extremismus a korupci, a arabský svět, který po mnoho desítek let nedělal prakticky nic, aby jejich život a vyhlídky zlepšil.

Potřebujeme Marshallův plán pro Blízký východ. Palestinci nepotřebují pouze mírové síly, ale také slušnou civilní správu, zbavenou korupce. Civilní správa musí být pod mezinárodní kontrolou, ale v první řadě je nutno odstřihnout všechna teroristická záchranná lana – zbraně, peníze a politické ohledy.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Proinsias De Rossa (PSE). - Pane předsedající, mohl bych souhlasit s tím, co pan Van Orden říká o Hamásu, ale skutečností je, že nic z toho, co říká, neospravedlňuje izraelské bombardování civilistů. To zásadní, co musíme udělat, je ukončit veškeré bombardování, ať z Hamásu nebo z Izraele.

Doufám, že usnesení, které tuto rozpravu provází, obdrží zítra v této sněmovně hodně hlasů, a doufám, že tak Komise a Rada budou mít pevnější ruku a donutí Izrael i Hamás ukončit zabíjení. Od té doby, co se Izrael stáhl z Gazy, proměnil ji v největší vězení světa a v posledních třech týdnech z ní udělal jatka, proti teroru nezákonně používal teror, zabíjel muže, ženy a děti a zabíjel možnost dosáhnout životaschopné řešení vycházející z existence dvou států.

K žádnému povýšení vztahů Evropy s Izraelem nemůže dojít, dokud Izrael nezahájí konstruktivní a zásadní dialog se svými sousedy a všemi zvolenými palestinskými poslanci včetně Hamásu. Evropa by měla dát jasně najevo, že po jakékoli eskalaci této války v Gaze bude následovat naše vystupňovaná reakce na tuto válku.

  Kinga Gál (PPE-DE). – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, vážené kolegyně, vážení kolegové, chování stran v tomto konfliktu považuji za cynické. Považuji za cynické a nepřijatelné, že Hamás používá civilní obyvatelstvo – dokonce i děti – jako lidské štíty. Považuji za cynický a nehumánní postoj Izraele, který pod záminkou sebeobrany používá nepřiměřené prostředky, střílí obyvatele Gazy ve velkém a nejhůře to odnáší civilní obyvatelstvo včetně dětí.

Považuji za cynickou a lživou zahraniční diplomacii, která se snaží, až na s významné výjimky, udržet zdání, a přesto i po tolika dnech není schopná zajistit ochranu civilního obyvatelstva a humanitárních agentur a bohužel neumí ochránit ani děti.

Mluvím za děti, protože žádný účel nemůže oprávnit prostředky, které zbytečně ukončují lidské životy. Život každého dítěte pro nás musí mít stejnou hodnotu, a to na obou stranách hranice. To je základní pravidlo, které každá strana konfliktu musí pokládat za stejně důležité, má-li být někdy v tomto regionu dosaženo skutečného míru.

Přijetí hodnot spočívajících v respektování lidského života, ochraně civilistů a poskytování humanitární pomoci může vytvořit základ pro dosažení dlouhodobého příměří a dosažení míru na území Palestiny a mezi Palestinou a Izraelem.

  Gay Mitchell (PPE-DE). - Pane předsedající, Hamás rozpoutal teror vůči občanům Izraele a provokoval k odvetě. Takhle z dálky to vypadá, jako by se někteří z nich radovali z nových civilních mučedníků – včetně dětí – a z publicity, kterou to jejich věci přináší, jakkoli hrozná je to představa pro normálně uvažující lidi.

Nikdy jsem nepodpořil terorismu, nejsem ani kritik Izraele, jenž má právo na mírové soužití v regionu, ale museli bychom být úplně otupělí, kdybychom nepocítili emocionální nevolnost a morální stud nad tím, co se v současnosti děje v Gaze. Izraelská reakce je zcela nepřiměřená a smrt malých dětí je obzvlášť ostudná.

Doposud jsem se nestavěl proti nové dohodě EU a Izraele. Věřím na radu, kterou nám minulý měsíc tady v Parlamentu dal dalajláma, a to že nejlepší způsob, jak ovlivnit vztah Číny k Tibetu je udržovat s nimi dobré vztahy. Myslím, že to platí také pro vztah EU a Izraele, ale jak upoutáme jejich pozornost, abychom vyjádřili tu míru ošklivosti, kterou tady pociťujeme nad rozsahem toho, co se děje?

Mohu dodat, že včera na společné schůzce Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj bylo všem přítomným rozdáno krátké sdělení o humanitárních potřebách regionu. Vyzývám Komisi a Radu, aby zajistily přípravu plně kompletního balíčku humanitární pomoci, abychom se tam při první příležitosti mohli vydat a těm trpícím lidem pomoci.

  Karel Schwarzenberg, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, jednou z věcí, která zazněla na začátku, bylo, zda bychom neměli navázat kontakt s Hamásem. Myslím si, že ten čas ještě nenastal. V posledních měsících se Hamás rozhodně pořád choval jako teroristická organizace. Dokud se takto chová, zástupci Evropské unie se na něj nemohou oficiálně obracet.

Připouštím, neboť jsem již starý muž, že jsem za svůj život zažil mnoho teroristických organizací, jak se vyvíjely od svého počátku, stávaly se více či méně přijatelné a nakonec je mezinárodní společenství přijalo. Viděl jsem to v Africe. Viděl jsem to v Itálii. Viděl jsem to v Irsku. Viděl jsem to na mnoha místech. To se stává. Ale v první řadě si musí přestat počínat jako teroristická organizace. Pak budu připraven jednat s Hamásem nebo s kýmkoli jiným, ale teprve až se přestanou chovat jako teroristická organizace.

Myslím si, že je důležité, aby to zde zaznělo, protože Evropská unie nemůže ustoupit od svých zásad. Jsou způsoby, jak naslouchat jejich názorům, dochází k nepřímým kontaktům s politiky v regionu, kteří jsou s nimi ve styku, což je důležité a dobré, ale ještě nenastal čas, aby Evropská unie navázala přímé styky s Hamásem. Myslím, že v tomto bychom neměli ustupovat.

V jiných ohledech je třeba velice vyzdvihnout Egypt za důležitou úlohu, kterou sehrál v posledních dnech a týdnech, za jeho úsilí a tvrdou práci na dosažení klidu zbraní a možná i příměří a na úplném konci procesu dosažení míru v regionu. Vím, jak těžké to je. Jsme po celou dobu s Egyptem ve spojení. Víme, jak důležitou práci dělají, a chtěl bych jim poblahopřát.

Zazněla otázka, jak můžeme tomuto regionu pomoci. V první řadě ti, kteří jsou na místě, nám jasně řeknou, co potřebují. Není na nás, abychom rozhodovali, co je třeba jim dát. Musí požádat nás a Evropskou unii. Mnohé členské státy Evropské unie uvedly, že jsou připraveny pomoci veškerým možným způsobem – technicky, poskytnutím poradců, přípravou nezbytných prostředků – ale musí to být v první řadě se souhlasem těch příslušných států. To je první úkol, který je třeba udělat.

Zaslechl jsem jeden důležitý návrh, a to vypracovat jakýsi Marshallův plán pro Blízký východ. Domnívám se, že je to velmi dobrá myšlenka a měli bychom se jí zabývat. Tento region nutně potřebuje shromažďování a rozvíjení nápadů, které po válce tolik pomohly Evropě.

Paní Ferrerová-Waldnerová a další se zmínili o tom, čeho mise dosáhla. Myslím, že jsme toho dokázali hodně, a chtěl bych ještě jednou vyzdvihnout paní Ferrerovou-Waldnerovou, která v naší delegaci odvedla hlavní práci v humanitární oblasti, kde to, čeho jsme dosáhli, ještě dnes funguje. Ale abychom měli jasno, i tato nesnadná jednání na Blízkém východě vycházejí z plánu, jehož struktura byla vytvořena již během návštěvy naší delegace na Blízkém východě. V zásadě se zabývá mírovým uspořádáním a určuje, co je nezbytné. Náš plán vychází z toho, co jsme tehdy zjistili a projednali se svými partnery.

Mluvilo se zde o povýšení našich vztahů s Izraelem. Jak víte, bylo to rozhodnutí, které přijala Rada ministrů Evropské unie v červnu 2008. Toto rozhodnutí lze změnit pouze tehdy, pokud se k tomu rozhodnou sami ministři Evropské unie. Nemohou jej změnit ani slova velice uznávaného zástupce Evropské unie v Jeruzalémě. Připouštím, že v současné situaci by bylo předčasné jednat o tom, jak povýšit náš vztah s Izraelem a zda by se v dohledné době měla konat schůzka na nejvyšší úrovni. V této chvíli opravdu musíme řešit mnohem naléhavější a důležitější otázky. Znovu zdůrazňuji, že toto rozhodnutí bylo přijato Radou ministrů a v tom to je.

Co můžeme udělat, abychom Izrael zastavili? Buďme upřímní – velice málo. Izrael jedná, tak jak jedná, a jako dlouholetý přítel Izraele, což říkám dnes a říkám to zcela otevřeně, nemám velkou radost z toho, co se momentálně děje. Myslím si, že Izrael si také svou politikou škodí. To je jedna věc, ale Evropská unie má velmi málo jiných možností než hovořit velice jasně a velice otevřeně a žádat své partnery, aby to zastavili. Řešení musí nalézt naši partneři na Blízkém východě, Izrael, Egypt a ostatní zúčastněné strany. Evropská unie v tom může pomoci. Evropská unie může nabídnout veškerou pomoc, bude-li dohodnut klid zbraní, aby bylo dosaženo stanovených cílů: uzavření pašeráckých přechodů, uzavření tunelů, střežení moře atd. Může v Gaze pomoci mnoha způsoby, například s rekonstrukcí nebo s humanitární pomocí. Tohle všechno může Evropská unie udělat, ale abych byl zcela upřímný, nemáme moc a prostředky říci „dost“. Copak si Parlament myslí, že můžeme na Blízký východ vyslat obrovskou armádu, aby bojující strany zastavila? Nemůžeme. Nemáme ty možnosti a Izrael i Hamás jsou závislé na jiných mocnostech, než jsou ty evropské. Izrael má mocné spojence i mimo Evropu. Máme omezenou moc, abychom něčeho dosáhli. Můžeme pomoci, můžeme nabídnout své dobré služby a můžeme se velice aktivně zúčastnit. V tomto ohledu jsme toho dosáhli již hodně. Ale nezveličujte naše možnosti.

  Sajjad Karim (PPE-DE). - Pane předsedající, Izrael tvrdí, že uplatňuje své právo na sebeobranu. V tom případě musí být dodržovány základní zásady spravedlivé války.

Faktem je, že Izrael to zcela jednoznačně ignoruje a pro nás je ignorování této skutečnosti zcela nemorální. Používat fosfor proti civilistům a říkat si civilizovaná země, to je neslučitelné.

Pochopitelně, že samotná EU to nemůže vyřešit. Ale je tady bílý slon. Potřebujeme řešení od USA. Jejich nevyvážená a nespravedlivá odpověď byla zklamáním. Načasování těchto operací ze strany Izraele bylo strategicky vypočítáno, ale, pane Obamo, 20. leden se rychle blíží. Svět čeká a EU je ochotný partner!

Vzkřísíte znovu tyto hodnoty, které s vámi sdílíme, nebo dovolíte, aby tato nespravedlnost převážila – už zase? Budete pracovat spolu s námi na zajištění ochrany všem potřebným? Palestinci se vás ptají – copak je správné, že vaše země žádá o humanitární pomoc na zemi, ale mlčí, když z nebe padají jen bomby?

Kolegové, vy, kteří chcete, aby pouze Hamás přestal používat vojenské prostředky: jeďte se podívat do Gazy a na Západní břeh. Znovu probuďte svoje elementární lidskost a uvidíte, proč síla Hamásu roste.

Tohle není cesta, jak pomoci Izraeli nebo Palestincům. Okamžité zastavení palby je pouze nutný začátek.

  Colm Burke (PPE-DE). - Pane předsedající, je úplně jasné, že strany tohoto konfliktu nerespektují mezinárodní humanitární právo a že v důsledku toho civilní obyvatelstvo Gazy platí hodně vysokou cenu. V mezinárodním právu musí existovat odpovědnost tam, kde tyto zásady pro vedení války, jako přiměřenost a nediskriminace, nejsou dodržovány. Jedna z hlavních zásad spravedlivé války stanoví, že chování by se mělo řídit zásadou přiměřenosti. Použitá síla musí být přiměřená utrpěnému bezpráví. Bohužel jsme viděli na izraelské straně značnou míru lhostejnosti. I když uznáváme, že s raketovými útoky začal Hamás proti Izraeli, izraelská reakce byla podle mě nepřiměřená. Čísla hovoří sama za sebe: bylo zabito více než 900 Palestinců ve srovnání s mnohem nižším počtem Izraelců. Izrael si musí uvědomit svou odpovědnost a okamžitě přizpůsobit používání síly tak, aby bylo v souladu s mezinárodním právem.

Na druhé straně není možné přehlížet, že Hamás je stále veden Evropskou unií na seznamu teroristických organizací a nadále odmítá vzdát se svého ozbrojeného boje. Ale nejen to, Hamás vytrvale odmítá uznat právo Izraele na existenci. Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny musí uznat, že lidé jižního Izraele mají právo žít bez bombardování.

  Nickolay Mladenov (PPE-DE). - Pane předsedající, pro všechny, kteří sledují izraelsko-palestinský konflikt, by teď mohla nastat doba, kdy se nám chce lomit rukama a křičet zoufalstvím. Nemyslím si však, že bychom to měli udělat, protože podle mého názoru největší zkouškou naší lidskosti dnes je, abychom skutečně pochopili otázky, které se nabízejí.

První otázkou je, že tento konflikt nemůže mít trvalé řešení, dokud nebude ukončeno bombardování Izraele. Druhou otázkou je, že tento konflikt nemůže mít trvalé řešení, pokud Gaza nebude zpřístupněna pro humanitární pomoc. Ostatně prezident Peres měl naprostou pravdu, když řekl, že Gaza by měla být otevřena pro pomoc, a ne uzavřena pro rakety.

Myslím si, že toto je podstata a s tím že každý souhlasí. Návrat k předchozímu stavu není možný a domnívám se, že bychom tady mohli udělat řadu věcí. Za prvé, Parlament může přimět obě strany k jednání; za druhé, měli bychom stát za Komisí a Radou a podporovat jejich úsilí; a nakonec bychom měli pevně podpořit egyptská jednání, neboť to je jediná cesta, která může vést k nějakému řešení a k zastavení palby, v což my všichni dnes doufáme.

  Neena Gill (PSE). - Pane předsedající, nejen poslanci tohoto parlamentu jsou pobouření vývojem v Gaze. Evropská veřejnost je rovněž pobouřena utrpením lidí v Gaze a příliš dlouhou izraelskou blokádou. K tomu přidejme neustálé útoky a hrozivé izraelské vojenské násilnosti na nevinných civilistech, zejména na ženách a dětech. Volání světového společenství po okamžitém zastavení palby naráží na uši hluchých.

Palestinci naléhavě potřebují přístup k potravinám, k lékařské pomoci a bezpečnost. Izrael musí minimálně dodržovat zásady mezinárodního práva. Pokud to Izrael neudělá, měl by přijít o veškerou zbývající podporu, kterou mu mezinárodní společenství poskytuje.

Je nešťastné, že rezoluce OSN byla odsunuta na vedlejší kolej. Je rovněž politováníhodné, že EU si stále ještě hledá svoji roli. Možná se jí to podaří, přijme-li důraznější opatření než dosud. Nestačí pouze uložit k ledu povyšování vztahů. Máme páky. Jsme hlavním obchodním partnerem. Poskytujeme tomuto regionu nejvíc finančních prostředků. A jsme tedy schopni tuto úlohu plnit.

  Marios Matsakis (ALDE). - Pane předsedající, je eticky přijatelné a podle mezinárodního práva omluvitelné, aby stát Izrael ve snaze zničit teroristy Hamásu mohl zahájit mohutné vojenské tažení plné hrůzy a hrubého násilí v rozporu s rezolucemi OSN a lidskými právy proti 1,5 milionu nevinných civilistů chycených v pasti? Je takový postup v souladu s našimi vlastními unijními hodnotami spravedlnosti a demokracie? Je izraelská lobby tak silná, že dokáže přimět USA a EU, aby – v podstatě – zůstaly nečinné a jen přihlížely nepopsatelným zvěrstvům páchaným ve jménu boje proti teroru?

Pokud odpověď na tyto otázky zní „ano“, pak bychom měli všichni chválit statečnou izraelskou vládu za její operaci v Gaze, pokud odpověď zní „ne“, pak bychom měli důrazně a jasně Izrael odsoudit a přijmout vůči němu rychlá a účinná opatření včetně obchodních sankcí, aby bylo ukončeno krveprolití v Gaze dnes i do budoucna. Důrazně nesouhlasím s ministrem, který odešel a který prohlásil, že prakticky můžeme udělat jen velmi málo. Můžeme a musíme udělat hodně.

  Christopher Beazley (PPE-DE). - Pane předsedající, byl jsem zvolen do této sněmovny před 25 lety. Toto je pravděpodobně nejdůležitější rozprava, které jsem se zúčastnil. Paní komisařko, doufám, že jste včera večer velmi pozorně naslouchala Výboru pro zahraniční věci a dnes Parlamentu. Doufám, že ve svém vystoupení v rozpravě odpovíte tak, na rozdíl od úřadujícího předsedy pana Schwarzenberga, že Evropská unie může při této zvláštní příležitosti uplatnit na agresora morální sílu.

Izraelci jsou spravedliví a čestní lidé, kteří na tomto kontinentu po celá staletí procházeli těžkým utrpením. Pochopí vaše doporučení Radě ministrů, že by EU měla přerušit veškeré styky s izraelskými orgány, dokud neukončí bombardování.

  Antonio Masip Hidalgo (PSE). – (ES) Pane předsedající, musíme Izraeli velice důrazně říci, aby zastavil zabíjení a umožnil ošetření raněných a zajistil zásobování obětí. Izraeli musí být řečeno, že jeho postoj k mezinárodnímu právu bude mít důsledky na jeho vztahy s Evropou.

Chci poblahopřát několika mladým evropským dobrovolníkům, kteří trpí společně s lidmi Gazy, zejména Albertu Arceovi. Představují ty nejlepší hodnoty solidarity a svobody vyznávané touto naší Evropou, která musí v tomto strašném konfliktu odpovídajícím způsobem reagovat.

  Margrete Auken (Verts/ALE). - (DA) Pane předsedající, chci říci jen dvě věci. V první řadě bych ráda všem připomenula, že naše rozhodnutí výslovně uvádí a znovu zdůrazňuje, že jsme podpořili pozastavení povyšování vztahů, a já pevně věřím, že nebudeme pokračovat jen tak, jako by se nic nestalo, jen proto, že to předsednictví říká. Druhá věc je, že Izrael nikdy nesplnil, co v souvislosti s jednáním slíbil. Nedošlo k zastavení palby, protože Izrael ve skutečnosti v té době nezrušil blokádu, a myslím, že se musím zmínit také o Annapolisu, kde Izrael slíbil, že zmrazí budování osad. K čemu ve skutečnosti došlo? Prostě zvýšil rychlost osídlování. Budování osad nikdy nepostupovalo tak rychle jako od jednání v Annapolisu a domnívám se, že dokud v tomto nebude dosaženo pokroku v místě, nikdy nedonutíme Hamás, aby jednal podle pravidel, která chceme, aby dodržoval, a že z tohoto důvodu musíme přimět Izrael, aby plnil svou část dohody.

  Peter Šťastný (PPE-DE). - Pane předsedající, včera jsme měli společné jednání delegací pro vztahy s Izraelem a s Palestinskou zákonodárnou radou a dokážete si představit ty vášně, emoce, obviňování – a navrhovaná řešení – po 18 dnech války v Gaze a přibližně s tisícovkou mrtvých.

Skutečností je, že po osmi letech čekání a poté, co na jeho území dopadlo asi 8 000 střel, které terorizovaly milion obyvatel podél hranic s pásmem Gazy, došla nakonec Izraeli trpělivost. Začal zajišťovat bezpečnost svých obyvatel, na což má plné právo a povinnost. Hamás je teroristická organizace a je jasným viníkem a břemenem palestinských obyvatel v Gaze. Řešení spočívá v posílení Kvartetu, a zejména ve zdvojnásobení společného úsilí nové americké vlády a silnější a integrovanější Evropské unie.

Vítám české předsednictví, jeho priority a jeho okamžité a aktivní zapojení do regionu.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE) . – (RO) Tento konflikt, který trvá už velmi dlouho, souvisí s územními problémy a s kulturními rozdíly, které jsou někdy pojímány přehnaným způsobem. Dlouhodobým řešením je chráněný, bezpečný izraelský stát, spolu se životaschopným palestinským státem. Tohoto řešení však není možno dosáhnout teroristickými útoky ani vojenskými zásahy.

Aby mohli normálně žít, Palestinci si musí vytvořit stát založený na demokratických institucích a vládě práva, které by zajistily hospodářský rozvoj. Musí se zříci teroristických útoků a zaměřit svůj zájem na vytvoření normálního politického klimatu, umožnit volbu politiků, kteří tento stát povedou a kteří si skutečně přejí řešit tento konflikt na základě jednání.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Pane předsedající, chtěla bych vyjádřit podporu těm, kteří odsuzují útoky, a projevit solidaritu lidem v Gaze.

Ministr Schwarzenberg říká, že Evropská unie toho nemůže mnoho dělat. Evropská unie by měla upustit od povyšování vztahů s Izraelem a dohody, které aktuálně platí, by měly být zrušeny, dokud Izrael nesplní své povinnosti podle mezinárodního práva.

Ještě než došlo k nedávným odsouzeníhodným útokům, celá léta jsme byli svědky kolektivního trestání palestinských obyvatel. Rozsah a charakter útoků na Gazu prováděných moderní armádou proti obleženým lidem, kteří jsou oslabení v důsledku izolace a obléhání, je naprosto hrůzný. Bylo nemorální svalit vinu na ty samé lidi – musíme jasně říci, že největší obětí jsou zde lidé, nevinní lidé v Gaze.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) S velkou bolestí sledujeme, co se děje v pásmu Gazy. Nepodporujeme způsob boje a provokace Hamásu, ale Izrael zvolil pro řešení tohoto sporu s Palestinci nepřiměřené prostředky. Došlo jednoznačně k porušení zásad mezinárodního práva. Ani jedna strana konfliktu nemá zájem na tom, aby druhá strana žila v míru. Obě strany sledují pouze svůj vlastní zájem – tedy národní egoismus.

Mezinárodní veřejné mínění je proti pokračování této války. Evropská unie a OSN za podpory mnoha zemí by měly rozhodným způsobem zasáhnout. Je načase tuto nešťastnou válku ukončit. Izraelské jednotky by se měly vrátit zpět do kasáren. Hamás musí ukončit raketové ostřelování Izraele. Na nás je, abychom zajistili naléhavější humanitární pomoc civilnímu obyvatelstvu a postarali se o mrtvé a raněné, kterých je zde údajně okolo 3 000. Musíme zemi zrekonstruovat a pomoci jí vrátit se k normálnímu životu. Takový scénář požaduji od současného vedení Evropské unie a Evropské komise.

  Hannes Swoboda (PSE). - Pane předsedající, chtěl bych se jen zeptat, zda ještě dnes budeme debatovat o plynu nebo zda to bude z pořadu jednání vypuštěno. Čekáme tady. Na pořadu jednání není pouze rozprava o Blízkém východu, ale také rozprava o plynu. Bylo to z pořadu jednání vypuštěno?

  Předsedající. – To je další bod na pořadu jednání.

  Aurelio Juri (PSE). - (SL) Zklamalo mě poslední prohlášení ministra zahraničních věcí České republiky, která v současné době stojí v čele Rady. Samozřejmě že můžeme upínat všechny své naděje ke své komisařce. Ale celkový počet obětí stále roste. Pokud i nadále budeme debatovat tímto způsobem, za týden už pravděpodobně bude 1 500 lidí mrtvých.

Jednat s Hamásem je těžké. Je na seznamu teroristických organizací a není snadné přijmout proti němu nějaká opatření. Izrael na druhé straně je náš přítel a důležitý člen mezinárodního společenství. Izrael se musí řídit mezinárodními rozhodnutími, rezolucemi OSN a také doporučeními svých přátel a partnerů. Pokud to neudělal, jeho přátelé a partneři musí být schopni odsoudit jeho jednání a pohrozit mu také sankcemi.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. Pane předsedající, budu stručná, protože je to velice dlouhá rozprava. Dovolte mi, abych jako členka Kvartetu pro Blízký východ, kterou jsem již čtyři roky, nejprve řekla, že Evropská unie hraje svou úlohu, ale nehrajeme tu největší úlohu. Pro nás všechny je to někdy frustrující, obzvlášť v těchto těžkých chvílích, kdy bychom chtěli okamžitě dosáhnout trvalého a udržitelného příměří, jak jsme navrhovali, ale kdy bohužel není možné dosáhnout jej tak rychle.

Chtěla bych vám alespoň předběžně oznámit poslední informaci, kterou jsem teď dostala ve zprávě uvádějící, že zdroje v Egyptě blízké jednání hlásí, že na nejnovější egyptské návrhy Hamás reaguje příznivě. To je v každém případě pokrok. Nejsem si nicméně jistá, zda je to skutečně potvrzené, ale večer ve 20:00 bude také tisková konference Hamásu. Doufejme, že se věci pohnou kupředu. Přinejmenším právě to si všichni přejeme.

Za druhé, navzdory všem pocitům marnosti nemáme jinou možnost než dále pracovat na dosažení míru. A to budeme dělat. Dokud budu členkou tohoto Kvartetu pro Blízký východ, jsem k tomu zavázána. Můžeme toho dosáhnout pouze společně a musíme také podpořit a povzbudit palestinské úsilí o usmíření, protože pouze tehdy bude možné úplně zabránit tomu, aby se nenormální situace v Gaze opakovala.

Za třetí, jakmile dojde k zastavení palby, pokusíme se udělat všechno, abychom plně obnovili základní služby obyvatelstvu, které byly tak těžce narušeny. Domnívám se, že nyní je nejdůležitější ukončit toto ničení a zahájit rekonstrukci a pokusit se dosáhnout míru.

Hovořili jsme o této věci velice obšírně, takže to nebudu protahovat, ale toto je moje představa, a věřím, že je vhodná chvíle.

  Předsedající. − Za účelem uzavření rozpravy jsem obdržel jeden návrh usnesení⁽¹⁾ podle článku 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Vzhledem k barbarství, které postihlo Palestince v pásmu Gazy a které nedávná rezoluce Rady OSN pro lidská práva kritizuje a odsuzuje, důrazně žádáme následující:

– rozhodné veřejné odsouzení porušování lidských práv a zločinů páchaných izraelskou armádou, státním terorismem Izraele!

– jednoznačné odsouzení nelidské agrese Izraele vůči palestinskému lidu, kterou nemůže nic ospravedlnit!

– ukončení agrese a nelidské blokády uvalené na obyvatelstvo pásma Gazy!

– naléhavou humanitární pomoc palestinskému obyvatelstvu!

– stažení izraelských jednotek ze všech okupovaných palestinských území!

– dodržování mezinárodního práva a rezolucí OSN ze strany Izraele, ukončení okupace a osídlování, odstranění segregační zdi, ukončení úkladných vražd, zadržování, vykořisťování a nesčetného ponižování palestinských obyvatel!

– spravedlivý mír, který je možný jedině na základě respektování nezcizitelného práva palestinských obyvatel na nezávislý a suverénní stát s hranicemi z roku 1967 a s hlavním městem ve východním Jeruzalémě!

V Palestině je kolonizátor a kolonizovaný, agresor a oběť, utlačovatel a utlačovaný, vykořisťovatel a vykořisťovaný. Izrael nemůže beztrestně pokračovat!

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. – Reakce na konflikt v Gaze musí být vyváženější, než je tomu v současnosti. Žádné přehnané násilí nelze promíjet, nicméně musíme se podívat hlouběji na příčiny konfliktu.

Jednání s Hamásem, tak jak je, nejsou možná. Teroristické uskupení, které cynicky používá svých vlastních lidí jako štítů proti útokům, nemá zájem o vyjednání skutečného míru.

Kromě toho musíme vzít v úvahu, že Hamás převzal důležitou úlohu v řetězci teroristických hnutí, která vedla ke vzniku Hizballláhu a teroristického režimu v Teheránu. Hamás je tedy nutno považovat za součást širší fronty usilující o rozbití křehké stability na Blízkém východě a její nahrazení fundamentalistickými extremistickými režimy, které v zásadě nepřipouštějí právo Izraele na existenci.

Musíme si skutečně uvědomit, že otázka bezpečnosti Izraele je spojena také s bezpečností EU.

Evropská unie musí uplatnit svou autoritu především při řešení kořenů konfliktu. Aby nedocházelo k dalšímu zabíjení Arabů a Izraelců, arabští partneři musí uznat právo Izraele na existenci a pomoci zabránit pronikání extremistických hnutí a dalších smrtících zbraní do tohoto regionu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. – (FI) Pane předsedající, je nezvratnou skutečností, že civilní obyvatelstvo v Gaze a jižním Izraeli bylo zbaveno práva na existenci hodnou lidských bytostí. Jedna tisková agentura líčila příhodu dvou dětí, které se chystaly přejít silnici v Gaze. Nerozhlédly se napravo ani nalevo, zda něco nejede – podívaly se nahoru, protože se bály toho, co by mohlo spadnout z nebe.

Pokud jde o těžkou humanitární krizi v Gaze, vinu nepochybně nesou obě strany. Nezodpovědné počínání Hamásu na palestinských územích, zbabělý způsob skrývání se mezi civilním obyvatelstvem a provokace, které vyvolává svými raketovými útoky, to všechno jsou známky neudržitelnosti palestinské vlády. Nepřiměřené útoky Izraele na beztak již slabou a zoufalou palestinskou enklávu jsou další známkou jeho lhostejnosti vůči mezinárodním humanitárním závazkům.

Musíme požadovat ukončení tohoto šílenství formou okamžitého a trvalého příměří. Jako první krok by Izrael měl umožnit dopravu humanitární pomoci do Gazy, kde by zlepšení životních podmínek dlouhodobě vytvořilo rovněž jednu z cest k míru.

Kvartet pro Blízký východ musí podniknout krok správným směrem, přičemž nová americká vláda bude ukazovat cestu. Egypt má zvláštní odpovědnost vzhledem k problematice týkající se hranic a jeho úloha jako prostředníka společně s Unií nám dává naději.

Světové dějiny ukazují, že hledání míru se nakonec vyplatí. Nemůžeme se vzdát, přizpůsobit se nebo si zvyknout na myšlenku nevyřešeného konfliktu, protože nic takového neexistuje. Podle nositele Nobelovy ceny míru Martti Ahtisaariho mír je věcí vůle. Mezinárodní společenství se může snažit tuto vůli povzbuzovat a posilovat, ale pouze dotčené strany mohou tuto vůli projevit a dospět k trvalému míru.

Paní komisařko, předejte prosím z Evropy tento vzkaz: „Lidé ze Svaté země, ukažte, že chcete mír.“

  Mairead McGuinness (PPE-DE), písemně. – Je něco znepokojivého na zjevné bezmoci světa, který nedokáže zachránit nevinné děti a zabránit tomu, aby ve válce byly roztrhány na kusy.

Přes všechna ta slova nedošlo k žádnému přerušení bombardování Gazy, které dosud způsobilo smrt 139 dětí a zranilo jich 1 271. Tato otřesná čísla bohužel porostou.

Raketové útoky Hamásu na Izrael vyvolaly reakci, kterou si přál – protiútok a ztrátu životů civilistů a další zakopání v pozicích.

Je mi hluboce líto nevinných civilistů, kteří jsou používáni jako lidské štíty. To musí skončit.

Neurčuji vinu – nemorálně si počínají obě strany, ale zdůrazňuji, že je nutno dosáhnout okamžitého a účinného zastavení palby.

Je životně důležité neprodleně zajistit hladký přístup humanitární a materiální pomoci do Gazy.

Kéž by jen lidstvo mohlo nahlédnout zbytečnost takových válek.

Každý obrázek mrtvých v Gaze vyvolává bouři rozhořčení v celém arabském světě a já se obávám, že se vytrácí hlavní zásada mírového procesu na Blízkém východě: takzvané dvoustátní řešení, nezávislý palestinský stát žijící v míru společně s Izraelem. Je na mezinárodním společenství, aby při hledání řešení znásobilo své úsilí.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně.– (FI) Všichni jsme nyní svědky masového prolévání krve civilistů ze strany izraelských vojáků v Gaze. My, přesněji řečeno mnoho poslanců napravo, zavíráme oči před tím, co se děje. Nemohlo by k tomu docházet, kdyby pravicová politická elita ve Spojených státech amerických a v Evropské unii nezavírala oči. Ti, co nechtějí vidět, jsou zároveň těmi, kteří vyzbrojují zabijáky civilistů.

Nadešel čas nastolit otázku přerušení diplomatických styků s pachateli genocidy a etnických čistek.

  Csaba Sógor (PPE-DE), písemně. – (HU) Situace na Blízkém východě mě naplňuje úzkostí. Co bude stát dosažení míru? Kolik civilních obětí si to vyžádá, než bude uzavřeno skutečné příměří: V Bosně a Hercegovině to stálo přinejmenším 10 000 životů, než byla zahájena mírová jednání, než na místo dorazily mírové sbory a než začalo odzbrojování.

Před několika dny jsme si připomněli zničení města Nagyenyed (Aiud). Před 160 lety bylo v tomto transylvánském městě a jeho okolí zmasakrováno několik tisíc nevinných civilistů včetně žen a dětí. Od té doby není možné připomínat si tyto oběti společně s většinovým obyvatelstvem.

Může nastat doba, kdy Izraelci a Palestinci si budou nejen společně připomínat vzájemné oběti, ale spojí síly při budování trvalého míru a budoucnosti.

Do té doby je úkolem Evropské unie sloužit jako odpovědný případ. Je toho hodně, co musíme udělat při vytváření míru v Evropě. Potřebujeme spolupráci mezi většinovou společností a menšinami na rovném základě. Minimálně si musíme společně připomínat oběti. Je toho stále ještě hodně, co je třeba udělat v EU, pokud jde o respektování práv jednotlivce a menšin.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. – (PL) Na lednovém plenárním zasedání Evropský parlament přijal usnesení o konfliktu v pásmu Gazy. Obě strany konfliktu byly vyzvány k uzavření okamžitého a trvalého příměří a k ukončení vojenských akcí (izraelské vojenské operace a ostřelování raketami ze strany Hamásu), které po nějakou dobu bránily přísunu materiální a humanitární pomoci pro občany žijící na území, kde se konflikt odehrával.

Stálo to již tisíce obětí a civilisté včetně žen a dětí trpěli téměř tři týdny. Je nedostatek základních potřeb, například pitné vody a potravin. Na zařízení OSN bylo útočeno.

Usnesení požaduje dodržování mezinárodního práva, což by současný konflikt vyřešilo. Izrael je náš přítel a jako stát má právo se bránit, ale je nutno rozhodně prohlásit a zdůraznit, že v tomto případě jsou používány prostředky velice nepřiměřené. Izrael musí mluvit s Hamásem, musí s ním jednat, protože dřívější způsoby nefungují.

Evropská unie stojí zároveň před nelehkým úkolem: musí najít mechanismy vedoucí k dialogu a porozumění mezi stranami, které co nejdříve trvale ukončí konflikt.

(1) Viz zápis.