Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 15. ledna 2009 - Štrasburk

10.3. Svoboda tisku v Keni

  Předsedající. - Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o svobodě tisku v Keni.⁽¹⁾

  Marios Matsakis, autor. − Pane předsedající, svoboda tisku je synonymem pro svobodu projevu a demokracii. V naší společnosti, kde zasahování mediálních magnátů i vlád a politických stran do médií není neznámým jevem, samozřejmě není uplatňována zcela ideálně, ale v některých západních zemích, včetně USA a některých členských států EU, je velmi důležitá. Nicméně alespoň co se právních předpisů týče, médiím se v našich společnostech dostává teoretické zákonné ochrany, kterou potřebují k co nejspolehlivějšímu fungování.

Zde si dovolíme nesouhlasit s keňskou vládou, která zavádí legislativní opatření, která mohou být využita pro možnou represi a pronásledování tisku státem. Proto vyzýváme keňské úřady, aby znovu zvážily svůj postoj k této věci a poskytly svým hromadným sdělovacím prostředkům legislativní svobodu, kterou potřebují, aby se mohly alespoň pokusit fungovat co možná nejdemokratičtějším způsobem. Keňská vláda musí pochopit a uznat, že ochrana tisku je nezbytná pro cestu jejich země ke zlepšení životní úrovně jejích obyvatel. Doufáme a věříme, že žádost, kterou vyjadřujeme prostřednictvím tohoto usnesení, nebude vnímána jako vměšování se, ale jako přátelská rada vládě Keni, že bude brána vážně v úvahu a že vláda přehodnotí své dosavadní kroky.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, autorka. − (PL) Pane předsedající, Keňa se již dlouho zmítá ve vážné politické krizi. Současný prezident, pan Kibaki, provádí opatření, která mají zjevně za cíl omezit svobodu projevu a tisku. 2. ledna 2009 porušil pravidla Deklarace lidských práv a Africké charty lidských práv schválením pozměňovacích návrhů keňského zákona o sdělovacích prostředcích z roku 1998, čímž poskytl státním úřadům nová práva včetně práva odstranit vysílací a komunikační vybavení a kontrolovat a měnit obsah výstupů hromadných sdělovacích prostředků. Mezinárodní společenství jednomyslně tento krok označila za další krok k cenzuře médií v Keni.

Navíc navzdory dřívějším závazkům plynoucím z dohod podepsaných při sestavování keňské velké vládní koalice prezident nekonzultoval toto ani jiná další rozhodnutí s úřadujícím premiérem. Tím se keňská krize, která již trvala více než rok a vyžádala si kolem 1 000 obětí a 350 000 lidí připravila o domov, ještě více vyhrotila. Evropská unie nesmí zůstat stranou, zatímco jsou bezostyšně porušovány základní svobody.

Měli bychom uvítat ujištění keňského prezidenta, že změny budou zrevidovány a že tato záležitost bude konzultována se všemi politickými mocnostmi, aby změny dostaly novou demokratickou povahu a byla zajištěna široká podpora keňské společnosti. Evropská unie musí tato opatření podpořit a podrobně monitorovat, také musí pomáhat rozvíjet pluralismus během procesu budování občanské společnosti. Zároveň by keňské úřady měly přijmout ráznější opatření pro zavedení normálního stavu v zemi včetně vytvoření zvláštního výboru složeného z místních a mezinárodních odborníků, který potrestá ty, kdo spáchali násilí a způsobili v loňském roce krizi. Je možné, že tato opatření stabilizují vnitropolitickou situaci a zabrání humanitární katastrofě, která této východoafrické zemi s deseti miliony obyvatel nevyhnutelně hrozí.

  Colm Burke, autor. − Pane předsedající, lituji, že prezident Kibaki podepsal pozměňovací návrhy keňského zákona o sdělovacích prostředcích. Tímto krokem přehlíží práva na svobodu projevu a tisku, která ukládá Všeobecná deklarace lidských práv a další mezinárodní úmluvy včetně Africké charty lidských práv.

Tento zákon by poskytl značné pravomoci keňskému ministrovi informací, který by mohl vnikat do domů, které pokládá za hrozbu pro národní bezpečnost, a odstraňovat vysílací vybavení. Zákon také zajistí státu pravomoc regulovat obsah vysílání a publikací elektronických i tištěných médií. Vítám však nedávné gesto prezidenta Kibakiho, který hodlá zrevidovat tento zákon o médiích a zvážit opravy právních předpisů, které navrhují zástupci médií.

Svoboda projevu je základním lidským právem, jak stanoví článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv. Vyzývám keňskou vládu, aby zahájila konzultaci zúčastněných stran v zájmu nalezení konsensu ohledně toho, jak lépe regulovat průmysl sdělovacích médií bez zasahování do svobody tisku a bez porušování práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci.

Konečně bych rád zdůraznil potřebu zlepšit v Keni kulturu beztrestnosti, aby ti, kdo zodpovídají za povolební násilí před rokem, mohli být přivedeni před soud. Vyzývám k vytvoření nezávislé komise složené z místních a mezinárodních právních odborníků, kteří by provedli vyšetření a trestní stíhání ve věci násilných událostí po nepovedených volbách v prosinci 2007.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Pane předsedající, Keňa má násilnou minulost. Po druhé světové válce, když Evropa začala pomalu uznávat, že nezávislost afrických zemí bude nakonec nevyhnutelná, byla Keňa důsledně vynechána stejně jako země, kterou dnes známe jako Zimbabwe. Podle koloniálních panovníků bylo v těchto zemích příliš mnoho zahraničních kolonistů a příliš mnoho zahraničních hospodářských zájmů na to, aby je mohli nechat v rukou převážně černého obyvatelstva.

Narozdíl od ostatních západoafrických zemí se v Keni nezrodila nezávislost mírovou cestou, ale dlouhým a násilným bojem hnutí za nezávislost Mau Mau. Potřeba násilného zápasu položila základy nepřetržitého násilí a zastrašování. Vítězové patří zejména k jednomu hlavnímu kmenu, kmenu Kikujů. Ostatní skupiny obyvatelstva byly vždy drženy v opozici, v případě potřeby na základě zmanipulovaných volebních výsledků. Poslední prezidentské volby znovu dokázaly, že kandidát, který nepochází z Kikujů, se nemůže stát prezidentem, ani pokud pro něj hlasovala většina voličů.

Zásluhou kompromisu je nyní opoziční kandidát premiérem a zdá se, že domácí mír je obnoven. Zatímco kompromis Zimbabwe je ze dvou afrických zemí se zmanipulovanými volebními výsledky považován za špatný, kompromis Keni je chválen jako správný. Celá léta považovala západní Evropa a Amerika Keňu za velký úspěch. Byla to země s relativní prosperitou, svobodou a mezinárodními podniky, přátelila se se Západem a přitahovala turisty. O tuto image nyní Keňa přišla. Nedostatek potravin a nový zákon o tisku přispěly k oživení napětí. Nedostatek potravin lze částečně přičíst skutečnosti, že prezident, výměnou za výstavbu přístavu, pronajal 40 000 hektarů zemědělské půdy ropnému státu Kataru za dodávky potravin.

Tiskový zákon je zřejmě pákou, kterou prezident používá k omezování moci koaliční vlády a k odstraňování kritických oponentů. To je o to více šokující vzhledem k tomu, že tento zákon se objevil, aniž by jej prezident konzultoval s premiérem. Koaliční kompromis mezi prezidentem a premiérem je v nebezpečí, pokud prezidentovi bude umožněno obejít premiéra, omezit roli vlády a ochránit vlastní pozici proti kritickému tisku.

  Charles Tannock, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, až do loňských násilností měla Keňa pověst jedné z politicky stabilnějších afrických zemí a tradici relativně svobodného a přímého tisku.

Prezident Kibaki by si měl uvědomit, že politická stabilita a svobodný tisk se vzájemně posilují. Toto navrhované omezení svobody slova je nevhodné pro zemi vedenou člověkem, který při přebírání moci sliboval novou éru otevřenosti a transparentnosti. Bohužel se zdá, že mnoho vysokých politiků v Keni dosud nemá dostatečně tlustou kůži, aby zvládli nevyhnutelné jízlivosti svobodného tisku a demokracie. Doufám, že prezident Kibaki přijme naši radu a změní názor. To by nás ujistilo o údajném odhodlání Keni utvořit svobodnou společnost pod společnou koaliční vládou. Také by to posílilo postavení Keni jako morální autority a vůdce v nestabilním regionu.

Vítám prezidentův slib, že zváží změny tohoto zákona a že bude více konzultovat s médii. Vzhledem k tomu, že premiér Raila Odinga a jeho strana ODM s tímto právním předpisem zásadně nesouhlasí, je také nezbytné pro stabilitu vlády, aby se z něj nestal ještě více pobuřující a rozdělující politický problém.

  Catherine Stihler, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, jsem ráda, že mohu promluvit o tomto společném návrhu usnesení o svobodě tisku v Keni. Před rokem jsem byla stejně jako mnoho ostatních zděšena a zklamána, že po zfalšovaných prezidentských volbách v Keni vedly pouliční demonstrace k nepokojům a etnickým střetům, které se rozšířily po celé zemi, zabily více než tisíc lidí a dalších 350 000 lidí zanechaly bez domova. Ti, kdo jsou za povolební násilnosti odpovědní, musí být předvedeni před soud a pro Keňu je nyní nutné období usmiřování a tolerance.

V této souvislosti je velmi špatná zpráva, že v pátek 2. ledna 2009 prezident Kibaki podepsal opravený keňský zákon o sdělovacích prostředcích 2008, který upravuje keňský akt o sdělovacích prostředcích z roku 1998. Tento zákon naprosto odporuje svobodě tisku a nebere ohled na mezinárodní konvence podepsané keňskou vládou. Dva oddíly účinně zavádějí přímou cenzuru médií. Oddíl 88 zajišťuje značnou pravomoc ministrovi informací provést razii a odstranit vysílací vybavení ze sídla média, které považuje za hrozbu národní bezpečnosti. Oddíl 46 dává státu pravomoc regulovat obsah vysílání a publikací elektronických i tištěných médií. V Keni se proti zákonu postavili novináři, premiér Odinga a ODM a jeho přijetí poukazuje na nedostatečnou diskusi v rámci současné velké koalice. Lituji, že tento zákon byl schválen a vyzývám, aby při jeho revidování byly vzaty v úvahu mnohé vyjádřené výhrady.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, jako členka organizace Solidarność a člověk, který zažil stanné právo v Polsku, vím, že svoboda slova je hnací silou demokracie. Keňská vláda podepsala a ratifikovala Všeobecnou deklaraci lidských práv a další mezinárodní úmluvy včetně Africké charty lidských práv. Tyto úmluvy zahrnují právo na svobodu slova.

V současné době nás Asociace východoafrických novinářů informuje, že vláda má v úmyslu zavést v Keni cenzuru. Doufám, že prezident Kibaki upustí od změn právních předpisů týkajících se médií, které by mohly porušit svobodu slova. Vyzývám keňské úřady, aby se vzdaly svých plánů na zavedení cenzury a nalezly konsensus v zájmu rozvíjení svobody tisku a sektoru veřejných sdělovacích prostředků. Doufám, že práva náboženských a etnických menšin budou v Keni respektována. Před rokem zemřelo více než tisíc lidí během protestů souvisejících s volbami a 350 000 ztratilo domov. Doufám, že ti, kteří jsou odpovědní za tyto události, budou spravedlivě potrestáni.

  Tadeusz Zwiefka (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, i kdyby byla pravda, že některá soukromá média v Keni pomohla podnítit nepokoje následující po emocionální volební kampani, neomlouvá to omezení svobody slova.

Útok na svobodu tisku v Keni zahrnoval také porušení základních zásad parlamentní demokracie. Stojí za zdůraznění, že nový právní předpis byl přijat 25 z 220 členů parlamentu. Toto je naprosto nemyslitelné. Horší je, že do té doby se Keňa pyšnila jednou z nejrozvinutějších pluralistických tiskových sítí v celé Africe. To se po provedení nového právního předpisu změní, což umožní zasahování zvláštních služeb do činností médií, rušit redakční oddělení a kontrolovat tištěné nebo mluvené slovo. Omezování svobody sektoru médií ve jménu národní bezpečnosti může mít jedině opačný účinek.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Proč se zabýváme svobodou tisku v Keni? Proč Evropský parlament projednává tento problém jako naléhavý případ porušení lidských práv?

Zaprvé proto, že svoboda slova je základní lidské právo, jak stanový článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, kterou Keňa podepsala. Proto musí nejen dodržovat její podstatu, ale musí se jí řídit do písmene.

Demonstrace, k nimž docházelo téměř před rokem po prezidentských volbách v Keni a které přerostly v nepokoje a etnický konflikt, v němž bylo zabito více než 1 000 lidí a desítky tisíc přišlo o domov, jsou nejsilnějším argumentem, abychom nedovolili opakování podobných událostí. Proto by keňská vláda a prezident měli jednat spolu a ctít své závazky respektovat svobodu tisku, slova a shromažďování. Kromě toho – a to je obzvláště důležité – by měli bojovat proti beztrestnosti a hnát k zodpovědnosti ty, kteří odpovídají za nepokoje, které se udály před rokem.

  Marios Matsakis (ALDE). – Pane předsedající, zatímco zde diskutujeme o humanitárních otázkách a svobodě tisku ve třetích zemích, využívám příležitosti informovat sněmovnu, že podle mediálních zpráv z Gazy jsou kanceláře OSN, které byly dnes bombardovány izraelskými jednotkami, celé v plamenech a všechna humanitární pomoc OSN, která v nich byla skladována, je naprosto zničena. Stejný osud potkal kanceláře Reuters a dalších mezinárodních novinářů v Gaze. Rád bych zaznamenal, že sdílím názor generálního tajemníka OSN, pana Pana Ki-muna, který je momentálně v Izraeli, jenž je údajně naprosto rozhořčen chováním izraelských úřadů.

  Předsedající. – Pane Matsakisi, děkuji vám za toto prohlášení, ale teoreticky jej nemám přijmout, protože pravidla vyžadují, že když mě požádáte o slovo, musí to být k probíranému tématu, což je svoboda tisku v Keni, přestože události, o nichž se zmiňujete, jsou velmi dramatické.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Pane předsedající, usnesení Evropského parlamentu o svobodě tisku v Keni upozorňuje na důležitý problém. Diktatury začínají omezeními svobody tisku a informací a občanských práv. Doufám, že tento proces bude mezinárodními a vnitřními opatřeními zastaven. Domnívám se, že prezident Kibaki a premiér Odinga přijmou přiměřená opatření. Usnesení, které podporuji, jistě procesu demokratizace Keni pomůže.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Pane předsedající, během komunistické éry jak v Polsku, tak i v dalších zemích, bylo jedno z pravidel trestního zákoníku, že osoba, která rozšíří informaci, jež by mohla vést k občanským nepokojům, bude potrestána. Takové pravidlo bylo zvláště užitečné jako hůl na trestání nejen jednotlivců, ale také, a zejména, tisku. Dnes vidíme podobné snahy za legislativními pokusy v Keni. Člověk nemůže prohlásit, jako argument ani jako hrozbu, že tisk musí být umlčen, protože by mohl způsobit v zemi problémy. To není ospravedlnění ani vysvětlení takové cenzury. Tisk existuje, aby poskytoval lidem informace, což je skutečný pilíř demokracie.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, na začátek bych chtěl zdůraznit, že svoboda projevu včetně televize a rádia je jedním z pilířů, na nichž spočívá EU. Tato svoboda je mezi evropskými hodnotami klíčovou a není možné ji zpochybňovat.

„Communication Act“ z roku 2008, který se dne 2. ledna 2009 stal v Keni zákonem, obsahuje body, které z našeho hlediska mohou porušovat svobodu médií. Vnímáme proto s uspokojením nedávné rozhodnutí prezidenta Kibakiho ze dne 7. ledna revidovat některé sporné části tohoto zákona. Jsme potěšeni tím, že pan Kibaki pověřil ministra pro informace a komunikaci a nejvyššího státního zástupce, aby se sešli se zástupci médií a aby přednesli změny tohoto zákona, které by odstranily vzniklé obavy.

Svoboda projevu a svoboda tisku jsou součástí správy věcí veřejných v nejširším slova smyslu, která je sama ve středu strategie pro rozvoj Evropské unie. Upřímně se domnívám, že svobodný a odpovědný tisk je nezbytným předpokladem demokracie a právního státu, které jsou nedílnou součástí udržitelného rozvoje. Jedině na základě dialogu budou moci média a keňská vláda prohloubit společné porozumění a vybudovat vzájemný respekt. Evropská komise tedy se zaujetím očekává výsledky různých setkání se zúčastněnými stranami, která se budou konat v Keni, a doufá, že dotčené strany dosáhnou shody ohledně vhodných doporučení týkajících se návrhů změn zákona o médiích.

Ohledně násilí, které následovalo po volbách, Komise vítá zprávu vyšetřovací komise o tomto násilí (Wakiho zprávu). Oceňuje závazek keňské vlády zavést doporučení této zprávy včetně ustanovení zvláštního tribunálu, který zajistí, že osoby odpovědné za násilí se budou zodpovídat za své činy.

  Předsedající. – Rozprava byla ukončena.

Hlasování se bude konat ihned.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Sebastian Valentin Bodu (PPE-DE), písemně. – (RO) Na začátku roku 2009 demokracie v Keni utrpěla ránu vůči svobodě tisku. Prezident Mwai Kibaki podepsal zákon, přestože následně změnil názor, který zaručuje keňským úřadům právo provádět razie v redakcích, odposlouchávat telefonní hovory novinářů a kontrolovat obsah vysílání pod záminkou „národní bezpečnosti“. Jako by to nebylo dost, zákon také stanoví vysoké pokuty a podmínky pro uvěznění reportérů uznaných vinnými z „protivládních“ praktik. Přestože prezident Kibaki o týden později nařídil, aby tyto podmínky byly pozměněny, není nám známo, jak tyto „změny“ vypadají.

Tento zákon ve své původní formě je připomínkou temných časů diktatury, kdy byl keňský tisk sražen na kolena. Keňa je v současnosti demokratická a já pevně věřím, že nikdo, ani prezident Kibaki, nechce tyto časy zpět. Útok na svobodu tisku je útok na demokracii. Mezinárodní společenství musí nadále vyvíjet tlak na keňské úřady, aby s občanskými svobodami zacházely odpovědně, zejména se svobodou tisku.

  Marianne Mikko (PSE), písemně. – (ET) Dámy a pánové, Keňa jedná v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv a Africkou chartou lidských práv. Nerespektuje takové základní pilíře demokracie, jako je svoboda slova a svoboda tisku. Svobodný tisk je vážně ohrožen.

Státní kontrola a cenzura byly součásti pozměňovacího návrhu zákona o sdělovacích prostředcích. Prostřednictvím neuváženého kroku prezidenta Kibakiho se nyní dostaly do zákona.

Je neslýchané, aby vláda měla právo pořádat razie do redakcí novin a televizí a kontrolovat, co se vysílá a v jaké podobě. To nemá nic společného s demokratickou společností.

Je nezbytné stávající právní předpisy opravit. Tisk je možné regulovat bez ohrožování svobody slova a tisku. To je třeba udělat co nejdříve.

(1) Viz zápis.