Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : O-0002/2009

Předložené texty :

O-0002/2009 (B6-0005/2009)

Rozpravy :

PV 03/02/2009 - 14
CRE 03/02/2009 - 14

Hlasování :

Přijaté texty :


Rozpravy
Úterý, 3. února 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

14. Ochrana tradičních národnostních, etnických a přistěhovaleckých menšin v Evropě (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení položené Komisi o ochraně tradičních národnostních, etnických a přistěhovaleckých menšin v Evropě, kterou položili Csaba Sándor Tabajdi, Hannes Swoboda, Jan Marinus Wiersma, Véronique De Keyserová, Katrin Saksová a Claude Moraes jménem skupiny socialistů v Evropském parlamentu (O-0002/2009 - B6-0005/2009).

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sándor Tabajdi, autor. (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, na evropském kontinentu žije více než 300 různých národnostních a etnických menšin a jazykových společenství. 15 % občanů 27 členských států EU tvoří členové tradičních národnostních menšin nebo přistěhovaleckých komunit. Zatímco cílem Evropské unie je ochrana kulturní rozmanitosti, jazyky a skupiny menšin čelí hrozbě vymizení nebo asimilace. Stále narůstající komunity přistěhovalců se potýkají s krizí integrace, stačí jen připomenout nepokoje na francouzských předměstích, londýnské teroristické útoky nebo etnické napětí v Nizozemsku.

Je evropská unie důvěryhodná, když odsuzuje porušování lidských práv a práv menšin ve třetích zemích? Řeší evropští tvůrci politik vhodně problémy národnostních a etnických menšin v možných kandidátských zemích západního Balkánu, když to nejsou některé členské státy schopny vyřešit na svém území a jejich skutečné jednání je diametrálně odlišné od této politiky? Ti, kteří nemohou nebo nechtějí čelit těmto otázkám, kteří strkají hlavu do písku, si zahrávají s budoucností Evropy.

Dnešní rozpravě předcházely hlasy obav, kdy někteří lidé říkali, že je tato záležitost příliš citlivá. Ano, je to velmi citlivá otázka. Co by se stalo s Evropskou unií, kdybychom projednávali pouze otázky, které nenarušují ničí zájmy? Nemůžeme tento problém zamést pod koberec! Evropští občané od nás očekávají, že jim poskytneme skutečné odpovědi. Evropská unie musí zaručit práva na místní, regionální, vnitrostátní i evropské úrovni, práva původních a tradičních menšin, Romů a několika milionů dalších lidí žijících v postavení menšiny a nemají svůj nezávislý stát, jako například Katalánci, Baskové, Skotové, Bretonci, Alsasané, Korsičané, Velšané, maďarská menšina v Rumunsku, na Slovensku a v Srbsku a další národnostní komunity.

Subsidiarita a samospráva, dělba moci a společné rozhodování jsou základními hodnotami Evropské unie. Je velmi důležité, aby formy společného rozhodování a autonomie tvořily základ dohod mezi většinami a menšinami, přičemž bude zcela dodržována svrchovanost a územní celistvost členských států. Pokud se týká osob, které v rámci státu náleží k přistěhovaleckým menšinám, musíme jim pomoci v co nejrozsáhlejší integraci, a naopak přistěhovalecké menšiny musí prokázat co nejrozsáhlejší respektování jazyka a zvyklostí dotčeného členského státu. Přeje-li si Evropský parlament stanout v ústředí moci, pak se musí zabývat těmito citlivými otázkami.

 
  
MPphoto
 

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Tabajdi, úcta k menšinám je základní zásadou mezi podmínkami, jež musí být splněny před přistoupením nové země k Evropské unii. Na kandidátské země se konkrétně zaměřují kodaňská kritéria.

Dodržování práv příslušníků menšin, včetně dodržování zásady zákazu diskriminace, je jedním ze základních principů Evropské unie. Avšak Unie nemá obecné pravomoci v oblasti ochrany práv menšin. Zajištění takové ochrany spočívá na vnitrostátních orgánech v souladu s jejich právním řádem a mezinárodními závazky.

Kromě toho otázky institucionálního uspořádání nebo autonomie menšin spadají do pravomoci členských států. Podobně členským státům náleží rozhodnutí, zdali podepíší nebo ratifikují Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, což jsou dva hlavní nástroje zavedené Radou Evropy.

Unie tedy nemá, jak se navrhuje v otázce, žádnou pravomoc k přijetí obecných právních předpisů stanovujících normy ochrany menšin a inspekční mechanismy. Unie však může přijmout opatření k některým otázkám v rámci své pravomoci, které budou mít pozitivní dopad na situaci příslušníků národnostních menšin.

Například Komise sleduje politiku boje proti diskriminaci z důvodu rasového nebo etnického původu nebo náboženství. To zajistí uplatňování právních předpisů Společenství v této oblasti a uplatňování směrnice, jež tyto právní předpisy doplňuje.

Dalším příkladem je přijetí rámcového rozhodnutí proti rasismu a xenofobii dne 28. listopadu. Tímto rámcovým rozhodnutím Unie přispívá ke zlepšení situace příslušníků menšin v případě, že je poškozuje určitý druh chování. Unie rovněž jedná v oblasti týkající se situace romské menšiny.

Integrace přistěhovalců je důležitou a narůstající otázkou pro členské státy a Evropskou unii. V roce 2005 předložila Komise Společný program pro integraci, který tvoří rámcovou směrnici pro společný přístup k integraci v Evropské unii. Kromě toho vyčlenila Unie rozpočet ve výši 825 milionů EUR pro období 2007–2013 pro účely provádění Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

V roce 2009 se objeví tři nové iniciativy Komise: třetí vydání Příručky o integraci, Evropské fórum o integraci, které dále do naší práce zapojí občanskou společnost, a internetová stránka věnovaná integraci, která bude sloužit jako jednotný portál pro informace o integraci a podporu výměny osvědčených postupů mezi zúčastněnými stranami v oblasti integrace.

Úlohou Evropské unie v oblasti mnohojazyčnosti není nahradit opatření členských států, ale spíše podpora a doplnění takových opatření. Politika Evropské komise zahrnuje regionální jazyky a jazyk, jimiž hovoří menšiny.

Respektování jazykové a kulturní rozmanitosti je jedním z pilířů Evropské unie. Respektování jazykové a kulturní rozmanitosti nyní tvoří součást Listiny základních práv Evropské unie, v jejímž článku 22 se uvádí: „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.“

V posledním sdělení Komise přijatém v září 2008 se rovněž uvádí, že každý z mnoha jazyků, ať již národních, regionálních nebo jazyků, jimiž hovoří příslušníci menšin nebo přistěhovalci, něčím obohacuje naši společnou kulturu. Hlavními nástroji Unie v této oblasti jsou programy financování, zejména Program pro celoživotní vzdělávání na období 2007–2013.

Konečně velmi precizním nástrojem je Agentura Evropské unie pro základní práva, kterou využíváme pro shromažďování údajů užitečných při rozvoji a uplatňování všech nástrojů a těchto politik Společenství. Na žádost Evropského parlamentu Agentuře Evropské unie pro základní práva, která, jak připomínám, sídlí ve Vídni, její pracovní program pro rok 2009 zahrnuje přípravu srovnávací zprávy týkající se situace v oblasti etnických menšin a rasové diskriminace v Evropské unii. To nám umožní aktualizovat zprávu o rasismu, která pojednává o roce 2007.

To vám chci sdělit. Jinými slovy, nemáme právní základ pro organizaci ochrany menšin. Tato otázka skutečně spadá do pravomoci členských států, přestože Unie musí zjevně bránit jakékoliv diskriminaci vůči občanům, kteří jsou příslušníky menšin.

 
  
MPphoto
 

  Rihards Pīks, jménem skupiny PPE-DE. (LV) Děkuji vám, pane předsedající. Pan Tabajdi se zabývá obrovským úkolem – pokusem o formulaci a klasifikaci komunit lidí, které se vytvářely historicky odlišným způsobem, kteří ve větším či menším počtu žijí ve státech vycházejícím z rozdílného etnického nebo jazykového původu. Jak víme, v průběhu staletí se v Evropě často měnily hranice i názvy zemí, buď jako důsledek války, nebo když se státy spojovaly, či rozdělovaly, když se formovala impéria, nebo se rozpadala, a lidé se velmi často, aniž by se přestěhovali, stali poddanými jiného krále nebo obyvateli jiné země. Podobně se i migrace odehrávala jak na úrovni jednotlivců, tak pohybem celých etnických komunit. Zdědili jsme všechny tyto důsledky. Nepochybně si dnes každý obyvatel Evropské unie zaslouží život hodný lidské bytosti a rovné příležitosti. Co můžeme přesto dnes nazvat menšinou podle současného vnímání a mohou státy schválit a navrhnout jednotná kritéria? To je důležité pro formování dnešní nové migrace: vnitřní migrace v rámci Evropské unie a migrace ze zemí mimo EU. Myslím si, že by na tom měli pracovat především odborníci, výzkumní pracovníci, historici, etnografové a lingvisté, a teprve pak mohou mít politici poslední slovo. Pokud tyto záležitosti zahájí politici, rychle zažijeme výraznou politickou subjektivitu a sobectví, zejména když se budou blížit volby. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Katalin Lévai, jménem skupiny PSE. – (HU) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, více než 45 milionů lidí náleží k 57 různým menšinám žijícím v Evropské unie a ostatních evropských zemích. Dnes, kdy Evropu obchází přízrak rasismu, kdy šovinismus většiny v národních státech střední a východní Evropy viditelně narůstá do hrozivého rozměru, už nemůžeme menšiny zametat pod koberec. Jak jsme slyšeli – rovněž od komisaře – EU dosud nemá soubor opatření pro ochranu identity menšin uplatnitelných ve všech členských státech. Otázka menšin spadá do pravomoci členských členských států, a proto se musí ve většině případů spokojit s tím, co si mohou vyjednat na svých vnitrostátních vládách. Celkový počet občanů středoevropských a východoevropských členských států náležejících k různým národnostním, menšinovým komunitám je výrazně větší než v západní Evropě a jejich problémy jsou také mnohem složitější. Aby se v Evropě cítil jako doma nejen každý, kdo náleží k národnostní menšině, ale každý příslušník fakticky menšinové národnosti v EU, musí evropské právní předpisy vytvořit právní rámec s komplexními právními normami ochrany menšin.

Je třeba, abychom vytvořili typ politické struktury, jež nebude usilovat o výlučnost, ale budou se o oblasti pravomocí dělit. Až se tento model stane v celé Evropské unii skutečností, posílí se postavení národnostních menšin, které rovněž získají nové možnosti ochrany svého jazyka a své kultury. V tomto ohledu má ratifikace Lisabonské smlouvy klíčový význam, a to kvůli dvěma svým článkům, které díky úsilí maďarské vlády obsahují práva příslušníků menšin. Přijetí Smlouvy by bylo významným krokem v historii Evropské unie. Současná ekonomická krize menšiny nezvýhodňuje, kvůli ní se přiostřují konflikty a vzniká živná půda pro ultrapravicovou demagogii. Evropa si nemůže dovolit, zejména v tento okamžik, nenaslouchat hlasu menšin. Nemůže opustit menšiny v době této krize.

 
  
MPphoto
 

  Henrik Lax, jménem skupiny ALDE. (SV) Diskuse na evropské úrovni o situaci různých menšinových skupin je velmi vítaná. Společný pohled na práva a povinnosti, který by se měl uplatňovat u národnostních, etnických nebo jazykových menšin a osob bez státní příslušnosti, by mohl mnoha způsoby prospět těmto skupinám i celé Evropské unii. Skoro jedna desetina občanů EU v současné době patří k národnostní, jazykové nebo etnické menšině. S některými, jako například se mnou – švédsky hovořícím Finem, se zachází dobře. Jiní jsou diskriminováni, nebo nejsou uznáváni. Pro historické menšiny je důležité, aby byly schopny samy sebe vnímat jako plnoprávné členy Unie. EU potřebuju podporu svých menšin a nesmí je zanedbávat při poskytování možnosti aktivně se účastnit na rozhodování a práci zajišťující bezpečnou a harmonickou společnou budoucnost.

Je zřejmé, že se stejná pravidla nemohou požívat u národnostních menšin a například přistěhovaleckých menšin. Přistěhovalci vyžadují zvláštní pomoc při integraci ve své nové vlasti. Osoby bez státní příslušnosti jsou samostatnou otázkou a měly by být vybízeni všemi dostupnými prostředky, aby ve své hostitelské zemi požádali o občanství.

EU rovněž potřebuje společný pohled na otázky menšin, aby byla schopna bránit sebe i své členské státy před vnějšími tlaky a provokacemi v případech, kdy jsou práva menšin používána jako zbraň pro zasetí rozkolu a vytvoření zmatku. Zářným příkladem je například ruská účast a propaganda v Estonsku a Lotyšsku. Nesmíme vkládat zbraně do rukou těch, kteří nám chtějí ublížit.

Evropa potřebuje reprezentativní menšinové fórum, které by mohlo jednat jako poradní orgán v otázkách projednávaných Evropským parlamentem a Radou Evropy. Bylo by rovněž důležité, kdyby tento parlamentní výbor získal výslovnou odpovědnost za otázky týkající se menšin. Parlament by měl schválit prohlášení o právech menšin.

Konečně bych rád položil konkrétní otázku: Je Komise připravena přijmout odpovědnost za zahájení evropské diskuse o menšinách a je připravena aktivně podporovat spravedlivé zacházení s menšinami v Unii, a nikoliv pouze jazykovou rozmanitost, která je často využívána jako způsob přehlížení menšinových skupin. (Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Jan Tadeusz Masiel, jménem skupiny UEN.(PL) Pane předsedající, pane komisaři, některé menšiny obývají členské státy již celá staletí, zatímco jiné přišly teprve nedávno.

Romové jsou jednou z tradičních menšinových skupin, která je přítomna v zemích unie v podstatě tak dlouho, kam až sahají záznamy. S politováním říkám, že v mé vlasti, v Polsku, přestože zde nejsou Romové diskriminováni, míra jejich integrace není taková, jak bychom si přáli. Oni si to myslí také. Jsem přesvědčen, že Romové potřebují větší podporu státu. Zejména potřebují pomoc v odborné přípravě a ve vzdělání obecně.

Členské státy by měla hrát vedoucí úlohu při integraci těchto i dalších menšinových skupin. Společné unijní právní předpisy by však pro nás byly velmi užitečné, pro naše úsilí. Zejména tím myslím definice práv a odpovědností nových přistěhovalců z islámských států, pro něž je integrace v Evropě velmi obtížná.

 
  
MPphoto
 

  Mikel Irujo Amezaga, jménem skupiny Verts/ALE. (ES) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit svůj velký vděk panu Tabajdimu za jeho práci při přípravě a předložení této otázky k ústnímu zodpovězení, o níž zde dnes hovoříme, a rovněž za jeho vynikající práci při navrhování usnesení, o kterém zde naneštěstí nediskutujeme, ale které se nepochybně dostane na pořad diskuse na příští plenárních schůzích.

Toto usnesení je nezbytné, protože je zřejmé, že musíme najít minimální úroveň ochrany menšinových skupin v Evropské unii, tedy něco, co v současné době neexistuje.

Nesdílím vnímání pana komisaře Barrota, který se často schovává za nedostatečnou pravomoc Evropské unie v této oblasti. Je zjevným protimluvem hovořit o kodaňských kritériích, o jiném druhu právních předpisů a současně – i když to pravděpodobně není zajímavé nebo když není tak statečný – a současně se ukrývat za nedostatečnou pravomoc, aby se, řekněme, nepokročilo v ochraně menšinových skupin, protože nakonec čelíme věčnému dilematu. Nepotýkáme se s problémem, ale spíše s výzvou, s níž se Evropská unie musí vyrovnat, a tak bychom na tuto otázku také měli pohlížet.

 
  
MPphoto
 

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, ve všech členských státech EU existují skupiny lidí, kteří jsou považováni za odlišné z důvodu charakteristik, jako je národnost, jazyk, způsob oblékání, hudba, kterou hrají, či jak se modlí. Mají-li lidé v této zemi respektovat přirozenou důstojnost každé lidské bytosti, jsou tyto rozdíly vnímány jako obohacení a lidé jsou oceněni. Pokud je důstojnost člověka skutečně uznávána, vůbec se na menšiny nedíváme negativně. Avšak v některých zemích je tento respekt slabý, nebo neexistuje. To způsobuje diskriminaci, kdy jsou menšiny zneužívány a vykázány do nejhorších podmínek.

V Kodaňské dohodě trváme na tom, že země, které si přejí přistoupit k EU, musí v rámci svých hranic alespoň na minimálně přijatelné respektovat každého. Tato zásada padá, pokud tato kritéria ignorujeme a umožňujeme členství zemím, kde jsou lidé marginalizováni a je s nimi špatně zacházeno.

Například v Irsku bylo v době našeho přistoupení a roky po nabytí členství mnoho dětí i dospělých se zdravotním postižením umístěno v ústavech v nejhorších podmínkách.

Dnes, i přes zavedení kodaňských kritérií, existují podobně příšerné podmínky u zranitelných menšin v zemích, které nedávno k EU přistoupily, nebo to plánují. V takových případech byla kodaňská kritéria zcela jasně ignorována a zacházení s menšinami nebylo považováno za překážku členství. To odporuje účelu dohody. Pokud musí země kvůli přistoupení k EU splnit kodaňská kritéria ohledně zacházení se svými obyvateli, mělo by být možné pozastavit členství, jestliže tak nečiní.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (NI).(SK) Zabýváme se problémem národnostních menšin, ale myslí se tím především maďarská národnostní menšina, pane Tabajdi. Přitom je to právě Maďarsko, kde v uplynulých desetiletích národnostní menšiny téměř úplně zlikvidovali. Potvrzují to i slova bývalého veřejného ochránce práv menšin v Maďarsku Jenö Kaltenbacha. Počet Slováků žijících v Maďarsku za uplynulé období klesl z více než 300 tisíc na 18 tisíc. Pro zdecimovanou slovenskou menšinu se ve školách pro národnostní menšiny v Maďarsku jako vyučovací jazyk používá výlučně maďarština. Slovenský jazyk se v těchto školách vyučuje čtyři hodiny týdně.

Na Slovensku se neuplatňuje vendeta a maďarská menšina žijící na Slovensku je na tom nesrovnatelně lépe. V maďarských menšinových školách je výhradním vyučovacím jazykem maďarština. Slovenský jazyk se jako doplňkový vyučuje několik hodin týdně. Bohoslužby ve všech slovenských obcích v Maďarsku jsou jen v maďarštině a slouží je výlučně maďarští duchovní. Naopak na Slovensku slouží v maďarských obcích výlučně maďarští duchovní.

Evropský parlament se však paradoxně nezabývá problémy slovenské, německé, srbské a dalších menšin decimovaných v Maďarsku. Diskutuje se opakovaně o okrajových problémech maďarské menšiny, jejichž řešením se kromě toho v současné době zabývá slovenský parlament. Ten právě dnes vstřícně schválil novelu školského zákona, která zaručuje psaní geografických názvů v učebnicích menšinových škol v maďarštině či ukrajinštině. Jsou to právě maďarští poslanci a politici, kteří pod pláštíkem řešení národnostních problémů neustále podsouvají úvahy o autonomních řešeních, včetně územní autonomie. Naposledy tak včera učinil maďarský prezident při návštevě svého rumunského protějšku v Budapešti a setkal se s rázným odmítnutím. Takové postoje je třeba odhalit a rázně odmítnout i na půdě Evropského parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Kinga Gál (PPE-DE). - (HU) Zatímco jsou zájmy jakékoliv společenské menšiny ostražitě chráněny protidiskriminačními předpisy, evropská právní ochrana, a už vůbec nemluvím o politické vůli, je zdrženlivá, pokud se týká národnostních menšin. Kromě toho není existence těchto menšin v Evropské unii politickou otázkou, ale skutečností – v EU žijí miliony příslušníků menšin, kteří nejsou přistěhovalci. Žijí v evropských členských státech, aniž by kdy navštívili vlast svých předků. Stalo se tak kvůli událostem dvacátého století, hranice zemí kolem nich se posouvaly, zůstávali za nimi a čelili neřešitelným dilematům. Jak mají ochránit svou identitu a komunitu, jak mohou svým dětem poskytnout bezpečnou představu o budoucnosti dvacátého prvního století? Musíme konečně uznat, že se problémy těchto komunit nevyřeší pouze prostředky univerzálních lidských práv nebo protidiskriminačními předpisy. Tyto komunity oprávněně požadují všechny tyto věci, které, v případě podobně početné populace, Evropská unie považuje za správné pro ty, kteří jsou součástí většiny. Proto je úprava na úrovni EU nezbytná a proto je pomoc ze strany EU nezbytná. Některé komunity se například správně domnívají, že autonomie, jež přinesla prosperitu a rozvoj menšinám v Jižním Tyrolsku v Itálii, by i jim poskytla žádané řešení.

Některé formy autonomie – včetně třeba územní autonomie – by mohly těmto komunitám poskytnout pozitivní a udržitelnou budoucnost. Kolem těchto komunit by nemělo docházet k žádným mystifikacím, ale mělo by se o nich otevřeně diskutovat, protože pokud může být tato možnost pozitivním řešením v jednom členském státě, aniž by narušila jeho územní celistvost, mohla by se stejně tak ukázat řešením pro jiný členský stát. Oprávněné požadavky těchto menšin, jež vycházejí ze základních zásad a současných zvyklostí Evropské unie, nemohou v EU dvacátého prvního století představovat tabu!

 
  
MPphoto
 

  Bárbara Dührkop Dührkop (PSE). (ES) Pane předsedající, je zvláštní, že v každém volebním období poukazujeme na neexistující nebo křehkou právní a materiální ochranu jedné nebo druhé menšinové skupiny v členských státech.

S posledním rozšířením na východ se situace nevyhnutelně zkomplikovala.

V Evropě 27 států žije přes 100 skupin, pokud přičteme její etnické a jazykové menšiny k těm v důsledku nedávného přistěhovalectví. Obzvláště by měli být zmíněni – a také jsou – Romové, etnická skupina, která s námi žije po staletí. Má vlastní charakteristiky a trpí největším znevýhodněním ze všech menšinových skupin.

Zdvojení našeho úsilí o dosažení postupné integrace, pokud ne asimilace, těchto skupin a uskutečnění jednoty v rozmanitosti je velkou výzvou pro Evropu, pane komisaři. Lisabonská smlouva pro nic za nic výslovně neodkazuje, poprvé v historii Evropské unie, na práva příslušníků menšin a na jejich vlastní hodnoty.

Sociální skupiny se navzájem liší. Jazykově-historické menšiny členských států a jejich uznávané a nesporné právo na vyjádření v mateřském jazyce toho má málo, nebo vůbec nic, společného s novými migračními toky, které mají vlastní určující charakteristiky.

Považujeme Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků za náš výchozí bod a žádáme Evropský sociální fond, aby věnoval pozornost a prostředky menšinovým skupinám.

Evropský rok mezikulturního dialogu 2008 se chýlí ke konci a jsem přesvědčena, že tento dialog přeci jen pokračuje. Domnívám se, že bychom měli využít výhody této chvíle a pokračovat v šíření tohoto dialogu, abychom na evropské úrovni vytvořili kontrolní mechanismy, jejichž cílem bude ochrana menšinových skupin.

Ukončím tuto poznámku: Je naší povinností chránit a zachovávat v členských státech tradice a hodnoty multikulturní Evropy, která se vytváří, a povinností tohoto Parlamentu je vytvořit podle společného evropského rámce integrační normy, které usnadní mírové soužití.

 
  
MPphoto
 

  István Szent-Iványi (ALDE). (HU) Pane předsedající, jeden z deseti evropských občanů patří k národnostní menšině. Mnoho z nich jsou nevlastní děti ve vlastní zemi. Spoléhají se na Evropskou unii, že zaručí jejich práva a pomůže jim zlepšit situaci. V oblasti lidských práv je největším dluhem Evropské unie vztah k ochraně národnostních menšin. Přestože existují právní základy pro účinnou ochranu menšin, politická vůle k jejich prosazování je často nedostatečná. Ratifikace Lisabonské smlouvy by tento stav mohla zlepšit, ale sama o sobě není žádným zázračným řešením. Je důležité, aby stávající instituce pracovaly efektivně, a zejména aby bylo posíleno zaměření Agentury pro základní práva na menšiny. Různé menšiny by považovaly za pozitivní signál, kdyby byl jeden z komisařů příští Komise odpovědný pouze za záležitosti menšin. To by mohl být rovněž signál, že příslušníci menšin jsou také plnoprávnými občany sjednocující se Evropy. Evropa nemůže mít nevlastní děti, protože v jednom nebo druhém smyslu jsme příslušníci menšin všichni.

 
  
MPphoto
 

  László Tőkés (Verts/ALE). (HU) Pane předsedající, s povděkem a oceněním vítám začlenění agendy o ochraně tradičních národnostních a etnických menšin a také přistěhovalců do Evropy. Považuji za bolestivé, že při chybějící nezbytné podpoře ze strany politických skupin dospěje dnešní rozprava ke svému konci bez rozhodnutí a že je stále není možné přijmout rámcovou dohodu EU o ochraně menšin. V zemích bývalého komunistického tábora převažovala zásada nevměšování. Považuji za nepřijatelné, že Evropská unie podobně nechává řešení problému menšin v pravomoci jednotlivých členských států. Považuji prohlášení prezidenta Traiana Băsescua v Budapešti, v nichž odmítl oprávněné požadavky transylvánských Maďarů na kolektivní práva a autonomii, za připomenutí diktátorského stanoviska během éry národního komunismu. Evropská unie je společným domovem národnostních, etnických a také náboženských menšin, a právě proto jim už EU nemůže nadále odpírat institucionální, právem řízenou ochranu.

 
  
MPphoto
 

  Patrick Louis (IND/DEM). (FR) Pane předsedající, součástí našich kultur jsou právní stát a individuální práva, a stejně tak je správné a vhodné chránit práva jednotlivých příslušníků menšin, ale bylo by nebezpečné právními předpisy upravovat práva jiných než národnostních menšin, jako by se jednalo o plnohodnotné menšiny.

U jiných než národnostních menšin, a hovořím pouze o nich, by měl být přístup prostřednictvím Společenství zamítnut, protože to nevyhnutelně povede ke zničení soudržnosti mnoha evropských národů. Tam, kde platí zásady právního státu, musí zůstat úprava způsobu soužití obyvatel ve vnitrostátní pravomoci. Pokud by se v tomto ohledu stala většina nepřítelem menšiny, vážně by to zpochybnilo demokracii.

Tváří v tvář chudobě nebo nebezpečí opouštějí někteří lidé svou vlast a hledají útočiště. Právo na azyl je způsob, jak lidé hlasují svýma nohama. Naštěstí se stalo základním právem a jako u každého práva s ním souvisí i povinnosti. V tomto případě je povinností přijmout pravidla, jazyk a zvyky přijímající země.

Právo na azyl je vzácné právo, protože je to přirozené právo lidské bytosti. I když jste příslušníkem menšiny, nelegitimizuje to vznik kolektivního práva. Vaše bezpodmínečná oddanost musí vždy náležet zemi, v níž se usadíte. Je iluzorní věřit, že srovnání přechodných společenství s rozdílnými zkušenostmi může vytvořit zemi. V průběhu času se vytvoří buď oblast lhostejnosti, nebo bitevní pole.

Měli byste buď milovat svou přijímající zemi, nebo odejít. Povinnost, která se zrodila ze svobody přijít a odejít.

 
  
MPphoto
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE) . – (RO) Chtěl bych vyjádřit svou podporu ochraně menšin a úctě k jejich kultuře, jazykům, tradicím a zvyklostem. Jsem přesvědčen, že by všechny členské státy měly do svých právních předpisů upravujících různé oblasti měly zahrnout odkazy na ochranu menšin.

V tomto ohledu se domnívám, že jsou rumunské právní předpisy obzvláště dobře navrženy a mohou být modelem pro další členské státy. Důkaz tohoto tvrzení poskytuje kolega poslanec, k němuž chovám velkou úctu a který se narodil, vyrůstal a studoval v transylvánské maďarské komunitě a nyní v této sněmovně úspěšně zastupuje Maďarsko. Avšak ochrana menšin nesmí mít za následek excesy jako například kolektivní práva, podporu autonomie a sebeurčení, včetně územního.

Nedomnívám se, že je užitečné dělit menšiny na různé kategorie, protože by mohla vzniknout myšlenka, že je s těmito skupinami třeba zacházet různě. Se všemi občany se musí zacházet stejně a musí požívat stejných práv a mít stejné povinnosti vůči společenstvím, v nichž žijí. Decentralizace a místní autonomie podle vnitrostátního práva velmi dobře odráží veškeré úsilí občanů, ať již mají jakoukoliv státní příslušnost nebo etnický profil. Je běžné diskutovat o konceptech,, které dosud nejsou vymezeny stávajícím mezinárodním právem a které nejsou přijaty na úrovni členských států. Nepotřebujeme ani přijmout ustanovení Rady Evropy.

Musím se konkrétně zmínit o romské menšině. Jsem pevně přesvědčen, že by společné programy EU, zejména v oblasti vzdělání, podstatně urychlily integraci Romů.

Konečně bych vás rád upozornil, že jakýkoliv národ, jakkoli může být velký, je menšinou ve srovnání s 500 miliony občany Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Monika Beňová (PSE).(SK) Ochrana menšin je nesporně jednou z nejdůležitejších hodnot a u nás na Slovensku nebo veSlovenské republice mají menšiny zabezpečený skutečně mimořádný vysoký standard. Budu-li hovořit o národnostních menšinách, tak je tento standard zabezpečen i formou – řekněme – kulturní a vzdělávací autonomie, protože máme i vysokou školu pro naši největší národnostní menšinu.

Zásadně však odmítám otvevíraní diskuse o územní autonomii z důvodu, že ji považuji za velmi vážný politický a právní důvod, a rovněž proto, že ji považuji za lidsky dramatickou. Způsobila by obrovské lidské neštěstí. Stejně tak by otvevření diskuse o územní autonomii zásadním způsobem ohrozilo jednotu a úspěšný pokrok Evropské unie.

A na závěr, pane komisaři, pokud jste hovořil o úctě – ano, je zcela na místě, aby majoritní společnost zachovávala co největší úctu ke svým menšinám, ale myslím si, že v dobře fungující společnosti by stejnou úctu měly mít menšiny i vůči této společnosti.

 
  
MPphoto
 

  Tatjana Ždanoka (Verts/ALE). - Pane předsedající, ráda bych poděkovala panu Tabajdimu za jeho vynikající práci. Je politováníhodné, že nejsme schopni uzavírat naše rozpravy usnesením.

Jsem pevně přesvědčena, že se práva menšin musí stát součástí acquis communautaire. Naneštěstí se Komise příliš nemá k tomu, aby v této oblasti navrhovala nějaká opatření. Měli bychom mít na paměti, že práva menšin jsou nedílnou součástí lidských práv, a proto musí být naše normy co nejpřísnější. Nesmíme zapomínat, že úcta k menšinám a jejich ochrana je jedním z kodaňských kritérií. Komise dokonce během procesu přistoupení tato kritéria neuplatňuje správně.

Jsme připraveni k ústupkům a doufáme, že se situace posléze zlepší, ale od přistoupení stále ještě neexistují nástroje, jak tuto otázku řešit, což minulý měsíc zdůraznil komisař Barrot. Pracujeme na společném standardu Evropské unie v oblasti práv menšin, který je absolutní nutností.

 
  
MPphoto
 

  Edit Bauer (PPE-DE). – (HU) Mnohokrát vám děkuji, pane předsedající. Existuje několik politických oblastí Evropské unie, kde se uplatňují dvojí normy. Kodaňská kritéria o právech menšin se uplatňují u přistupujících zemí – jak jsme již slyšeli –, ale stejná práva neexistují v rámci práva Společenství. Spočívá-li bohatství Evropy v její rozmanité kultuře, a nikdo nechce zažít, jak kultura a jazyky malých národů mizí, je třeba práva menšin více chránit, a to včetně právní ochrany. V nových členských státech mizí zdánlivá ochrana umožněná socialistickým internacionalismem a zintenzivňuje se národnostní cítění. Kromě toho se v nových členských státech velmi často objevují různé formy utlačujícího nacionalismu, zejména proto, že kodaňská kritéria již nejsou závazná. Často jsme svědky posilujícího asimilačního úsilí – údajně ve vlastním zájmu menšin. Naneštěstí se jedná o politický nástroj často využívaný populistickými stranami, aby popudily většinu proti menšině.

Vytvoření vnitřních právních norem pro ochranu právního postavení menšin je nevyhnutelné. Tyto normy musí odpovídat evropským osvědčeným postupům a musí vycházet z různých forem samosprávy, které nemusí být nutně odhaleny jako určitý druh politického zločinu, nebo být odmítnuty. Raději by měla být rozšířena zásada subsidiarity tak, aby menšinám umožnila rozhodovat o svých vlastních záležitostech. Než bude vytvořen právní rámec, mohla by být v tomto ohledu užitečná metoda otevřené koordinace. Chtěla bych panu komisaři položit následující otázku: Nebylo by možné využít tuto možnost, tuto metodu, pro vyřešení právního postavení menšin? A na závěr bych ráda poděkovala panu Tabajdimu za jeho vynikající práci v této oblasti.

 
  
MPphoto
 

  Corina Creţu (PSE) . – (RO) Na evropské úrovni máme k dispozici soudržný soubor pravidel, kritérií a doporučení zajišťujících ochranu občanů náležejících k národnostním menšinám a případy jejich porušení jsou v Evropské unii vzácné. Rumunsko umožňuje svým menšinám požívat vnitrostátních práv přesahujících příslušné evropské normy. Živoucím důkazem je i přítomnost rumunských poslanců Evropského parlamentu, kteří jsou etnickými Maďary, v této sněmovně.

Pro mezietnický soulad v Evropě je zásadní dodržování lidských práv, a musí být zastaven jakýkoliv separatistický čin zahájený omezením etnických práv. Evropský projekt je o integraci, nikoliv o vytváření etnických enkláv.

Rovněž se domnívám, že bychom měli více pozornosti zaměřit na situaci národnostních menšin v zemích sousedících s EU, a tím více, pokud se v nich nachází občané stejné národnosti jako v některém z členských států. Jedním z příkladů jsou Rumuni žijící na Ukrajině, v Srbsku a Moldavské republice, kteří jsou zbaveni základních práv a prochází intenzivním procesem denacionalizace.

 
  
MPphoto
 

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE). (ES) Pane předsedající, v EU existuje několik příkladů jazyků, jimiž hovoří historické evropské skupiny a které nemohou být použity při rozpravách v tomto parlamentu, neboť nejsou uznány jako státní jazyky. To je pro zastupitelskou demokracii ztráta.

Jedním z těchto případů je baskičtina, euskera, která není menšinovým jazykem, ale jazykem úředním, alespoň v jižní části Baskicka, které je, ze správního hlediska, považováno za součást Španělska. Avšak to samé neplatí – neberte si to prosím osobně, pane komisaři – v severní části Baskicka, které je připojeno k Francii, jejíž prezident prohlásil před Valným shromážděním OSN, že nerespektování národních identit a jazyků je zasívání ponížení a že bez tohoto respektu nebude na světě mír. Proto ani baskičtina, ani korsičtina, ani okcitánština nemají ani to nejmenší úřední uznání a nejsou ani podporovány, aby se zajistilo jejich používání a podněcování.

Proto žádám Agenturu pro základní práva, aby sledovala a pracovala na zajištění, že v rámci členských států nebude v žádném případě docházet k jakémukoliv porušování práv obyvatel Evropy na použití svého mateřského jazyka a k diskriminaci vůči svým občanům a že budou všechny mateřské jazyky považovány za oficiální na svých příslušných územích.

(Řečník pokračoval v baskičtině)

Eskerrik asko jaun-andreok zuen laguntzagatik Europako hizkuntza guztien alde.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Petru Funeriu (PPE-DE). - Pane předsedající, vítám tuto rozpravu tím více, že evropská historie ukazuje, že v době krize, mohou etnická napětí podkopat jinak stabilní situaci. Rád bych věřil, že záměrem iniciátorů této rozpravy bylo zdůraznit velkorysé základní hodnoty a skutečnosti evropského projektu, protože skutečnosti v Evropské unii jsou vlastně těmi nejlepšími normami na světě pro zacházení s menšinami. Proto bychom měli nahlas říci, že tato sněmovna neschvaluje, a nebude schvalovat, jakékoliv rozvratné jednání nebo snižování standardů, které jsem uvedl.

Jak zdůraznil komisař Barrot, v každé zemi Unie existuje jasný a zpravidla oficiální právní rámec, který zajišťuje ochranu naší kulturní rozmanitosti. Existuje snad v oblasti udržitelnosti a multietnické společnosti nějaká jiná alternativa k vyššímu vzdělání? Příklady ze skutečného života dokládají, že řešení otázek souvisejících se vzděláním podporují výrazný rozvoj Společenství. Vzdělání ze své podstaty více spojuje, než rozděluje. Skutečně náš učí že jsme všichni vůči někomu jinému v menšině. Univerzita Babeş-Bolyai v transylvánském městě Kluž je příkladem multikulturní vysoké školy, která je často uváděna Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jako pozitivní příklad multikulturního a mezietnického úspěchu.

Podle potřeby je vyšší vzdělání v jazyce menšin součástí vnitrostátního vzdělávacího systému. Dám vám příklad rumunské univerzity Sapientia.

Tyto pozitivní příklady však neznamenají, že se o to nemusíme starat, a musíme mít na paměti, že největší výzva leží přímo před námi: vyřešení obtížné situace romské komunity v Evropě. Jsem přesvědčen, že nejúčinnějším způsobem řešení tohoto tak složitého evropského problému je z dlouhodobého hlediska vzdělání. Rád bych se dočkal opravdu podstatné diskuse o tom, jak Evropa zamýšlí využít svého jedinečného vzdělávacího systému, abychom zůstali ve své jednotě rozmanití.

 
  
MPphoto
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE).(RO) Rada Evropy je orgánem, který se zabývá dodržováním lidských práv. V souladu se zásadou subsidiarity spadají práva menšin a jejich ochrana do pravomoci členských států. Tradiční a etnické menšiny, migrující a přistěhovalecké menšiny musí dodržovat vnitrostátní právní předpisy členského státu, v němž žijí.

Jsem přesvědčena, že by integrace nových migrujících menšin neměla tvořit součást společné přistěhovalecké politiky, kterou EU v současné době navrhuje. Tato politika může být definována pouze tehdy, až v EU zmizí stávající překážky volnému pohybu osob na hranicích členských států, které přistoupily k Evropské unii v roce 2004.

Ochrana migrujících menšin je součástí zásad podporovaných sociální Evropou. Poskytnutí rovných pracovních podmínek všem evropským občanům, nehledě na členský stát jejich původu, jim zaručí slušný život. Jakožto evropský socialista podporuji vytvoření evropského rámce pro legální přistěhovalectví, ale především aktivně obhajuji dodržování všech základních zásad Evropské unie vůči všem evropským občanům.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sógor (PPE-DE). - (HU) Naneštěstí je dnešní návrh usnesení předkládán Parlamentu pouze ve formě dotazu. Zástupci tradičních národnostních menšin a komunit usilují o přesvědčení většiny pokojnými parlamentními prostředky o tom, že co bylo dobré pro 14 členských států Evropské unie, bude dobré pro celé území EU. Tradiční národnostní menšiny se nacházejí v nové zemi, a to nikoliv vlastní vinou a aniž by se odstěhovali ze svých staletých domovských zemí. Nikdo se ji neptal, chtějí-li změnit státní příslušnost nebo přijmout nový úřední jazyk. Tyto tradiční národnostní menšiny jsou ve svých zemích nejoddanějšími občany. Nehledě na války, hospodářské krize, vnitropolitické boje a asimilaci neopustili svou prapůvodní, dlouhodobou a přece novou vlast. Jejich oddanost není zlomena. Právě proto je nepochopitelné, že by se populace v řádu několika desítek milionů obyvatel z velkých zemí měly bát pár set tisíců, nebo nanejvýš půl milionu, příslušníků menšin.

V Evropské unii nalezneme různé formy samospráv, například územní a kulturní autonomii, které jsou důsledkem politiky konsensu většiny a menšiny a neoslabují hospodářskou, politickou nebo společenskou sílu dotčeného členského státu nebo Evropské unie. Má vlast, Rumunsko, existuje ve stávající formě již od roku 1920. V roce 1930 zahrnovala populace na tomto území 28 % příslušníků jiných národností než rumunské, do současné doby tento počet poklesl na 10 %. Kromě Rumunska existuje několik dalších členských států s podobnými obavami. Existují právní předpisy a práva, ale jejich uplatňování nemůže být zaručeno, přestože je jazyková, etnická a regionální rozmanitost evropskou hodnotou. Proto je důležité předložit návrh hlavních směrů vycházející ze současných a úspěšných příkladů v EU, které jsou přijatelné všem a neporušují územní celistvost jednotlivých států.

 
  
MPphoto
 

  Gábor Harangozó (PSE). (HU) Mnohokrát vám děkuji, pane předsedající. Pane komisaři, dámy a pánové, především bych chtěl vyjádřit potěšení nad přivítáním iniciativy pana Csaby Tabajdiho zaměřené na zlepšení situace menšin žijících v Evropské unii. Přestože významné příklady dokazují, že jsou národnostní menšiny považovány v Evropské unii za hodnotu a příležitost, například v Jižním Tyrolsku nebo na Ålandských ostrovech, naneštěstí se ve východní Evropě setkáváme s opačným přístupem, někdy i ve vystoupeních státníků. Právě proto naléhavě potřebujeme oponovat prohlášením, která by mohla definitivně a trvale vyloučit požadavky národnostních menšin na autonomii, tím, že budeme odkazovat na požadavky stanovené Evropskou unií. Proto je třeba, abychom hovořili rozhodně a deklarovali, že národnostní menšiny mají právo na autonomii, která je výkonem práva menšin na úrovni Společenství, a že musíme tato práva zajistit rovněž prostřednictvím právního systému Evropské unie. Proto plně podporuji vypracování komplexních pravidel ochrany práv menšin na evropské úrovni. Mnohokrát vám děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Michl Ebner (PPE-DE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešek je velmi šťastnou událostí a zásluhy náleží, společně s mým poděkováním, především panu Tabajdimu, předsedovi interskupiny a obhájci menšin.

Dnes hovořím italsky, což je státní jazyk, nikoliv můj rodný jazyk. Činím tak z konkrétního důvodu: v Itálii žije velký počet etnických menšin z různých zemí a etnických skupin. Dnes bych chtěl použít tuto ukázku – a rovněž ukázku, že etnická menšina není etnickou menšinou sama od sebe, ale musí se setkat se solidaritou –, abych dal těmto menšinám příležitost promluvit v této sněmovně. Rovněž chci sdělit italským menšinám žijícím v zahraničí, že by jinak tuto příležitost neměly.

Pan Barrot dnes hovořil o zákazu diskriminace. Jsem přesvědčen, že zákaz diskriminace nestačí, protože musíme dosáhnout rovných práv a rovná práva budou pouze tehdy, pokud budeme mít postavení menšin a poskytneme jim významnou pomoc při dosahování úrovně rovnocenné k úrovni většiny. Proto potřebujeme v určitých situacích pozitivní diskriminaci. Věřím, že toto je nová myšlenka, myšlenka, která by měla být realizována.

Evropská unie má pravomoci. Použitím článků 21 a 22 Listiny základní práv Evropské unie a článku 2 Lisabonské smlouvy – doufejme, že vstoupí v platnost co nejdříve – a kodaňských kritérií a malého množství pružnosti a legislativní představivosti budeme schopni vytvořit mnoho velkých věcí. Chci zejména zmínit článek 2 Lisabonské smlouvy o ochraně práv jednotlivců – a zde, především děkujeme bývalému ministru zahraničních věcí, panu Frattinimu, které se rozhodujícím způsobem přičinil o jeho začlenění.

Doufáme v ochranu práv skupin: to je náš cíl. Protože v Evropské unii existuje 168 menšinových skupin a zhruba 330 na celém evropském kontinentu, je v této situaci 100 milionů našich spoluobčanů. V Jižním Tyrolsku jsme dosáhli úrovně, která může být samozřejmě vylepšena, ale která je nicméně velmi, velmi dobrá. Když slyším od zástupců většinové společnosti v této sněmovně nebo jejích poslanců, že se s jejich menšinami zachází dobře, jsem vůči tomu poněkud nedůvěřivý. Byl bych raději, kdyby to řekli zástupci menšin.

V Evropské unii potřebujeme chápat, že menšiny představují přidanou hodnotu, mosty mezi kulturami, most mezi lidmi a zeměmi. Musíme usilovat o jednotu v rámci kulturní rozmanitosti.

 
  
MPphoto
 

  Katrin Saks (PSE).(ET) Dámy a pánové, jazyková a kulturní rozmanitost, kterou hodnotíme jako klad Evropské unie, se často stává problémem na úrovni členských států, zejména v oblastech, kde se hranice posouvaly kvůli historickým událostem, nebo se menšina stala většinou či většina menšinou, jak například v Estonsku, ze kterého pocházím. V takových případech je to pro jednu zemi skutečně obrovská výzva.

Na evropské úrovni je však velmi důležité, aby se nepoužívaly dvojí normy. O kodaňských kritériích, o nichž v několika projevech hovořili moji předřečníci a která musí plnit i nově přistupující státy, se již diskutovalo, ale jsme rovněž velmi dobře vědomi, že tato kritéria, stejné požadavky – například požadavky v oblasti vzdělání – neplní ani řada starých členských států. Je klíčové, aby se se všemi zeměmi jednalo stejně a aby se minimální normy vztahovaly na všechny.

 
  
MPphoto
 

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE-DE) . – (RO) Především nejsem přesvědčen, že Evropská unie potřebuje společnou politiku pro menšiny. Všem evropským občanům náleží rovná práva, a to nehledě na jejich etnický původ. Na jedné straně pokud ti, kteří chtějí, aby se tato otázka projednávala, opravdu chtějí evropskou politiku v této oblasti, můžeme je ujistit, že například rumunské právní předpisy mohou být považovány za model osvědčených postupů.

Rumunsko má pravděpodobně nejvelkorysejší a nejmodernější právní předpisy o národnostních menšinách v Evropě. Požívají rozšířených politických a sociálních práv, identických s těmi, jež požívají všichni občané. Počtem významné menšiny, například Maďaři, mají právo na vzdělání ve svém mateřském jazyce na vysoké úrovni. Zástupci menšin mají právo zasedat v parlamentu, i když nedosáhli nezbytného počtu hlasů. Ve skutečnosti strana maďarské menšiny, o které se na dnešní i včerejší rozpravě hovořilo, tvoří součást rumunské vlády po 12 z 19 let, kdy je Rumunsko řízeno jako demokratický stát.

 
  
MPphoto
 

  Flaviu Călin Rus (PPE-DE) . – (RO) Všechny menšiny musí být podporovány, nikoliv pouze zachování jejich jedinečné identity, hodnot, tradic a jazyka, ale rovněž rozvoje jejich kultury. Podle mého názoru je Rumunsko, unitární a suverénní stát, modelem země, která dodržuje jednotlivá práva všech příslušníků menšin.

Vítám pokrok dosažnými mými kolegy poslanci a rovněž jejich trvalý zájem o ochranu etnických, tradičních a národnostních menšin. To je pochopitelný a vítaný přístup. Avšak pokud se týká vztahů mezi většinou a menšinou, rád bych vás upozornil na dva aspekty: 1) Domnívám se, že by do opatření tohoto druhu neměli být zapojeni pouze příslušníci menšiny, ale o záležitostmi menšin se musí stejně zabývat i většiny, aby se tak zajistilo to, co nazýváme „jednota v rozmanitosti“, což se odehrává v Rumunsku. 2) Uznávám, že by se menšiny měly také zajímat o status většin, protože tyto dva subjekty tvoří, i když nejen samy, tento jednotný celek, který přispívá k přirozenému rozvoji jakékoliv společnosti.

 
  
MPphoto
 

  Nicodim Bulzesc (PPE-DE).(RO) V rámci debaty bych rád poznamenal, že národnostní menšiny vyvolávají mnoho povyku, protože nemají argumenty, kterými by podpořily všechna práva, jež si nárokují. Rád bych pro tento případ vyhlásil heslo: „vyvolávání povyku nedělají dobrotu a správné věci nevyvolávají povyk.“

Právní předpisy Evropské unie nemohou pouze chránit menšiny a znevýhodňovat národní společenství kvůli tomu, že umožníme pozitivní diskriminaci. Rád bych vám uvedl příklad, kde realita odporuje učiněným tvrzením. Někteří lidé prohlašují, že v Rumunsku nejsou dodržována práva maďarských menšin v oblasti vzdělávání, a já, protože mám průpravu ve vzdělání, chtěl bych vám jako příklad uvést rumunské vysoké školy, které dodržují evropské normy pro zacházení s menšinami.

 
  
MPphoto
 

  Alexandru Nazare (PPE-DE) . – (RO) V rámci debaty bych rád zdůraznil snižování respektu k náboženským právům Rumunů žijících v srbském údolí Timoče. Hovoříme o společenství více než 100 000 Rumunů.

Rád bych využil příležitosti a vyjádřil své obavy týkající se rozhodnutí městské rady v srbském městě Negotin týkající se demolice základů rumunskojazyčného ortodoxního kostela, přestože kněz Boian Alexandru obdržel nezbytná povolení. Byl by to druhý kostel určený Rumunům žijícím Ruska. Za snahu, kterou otec Alexandru vložil do stavby první kostela, byl odsouzen k podmínečnému trestu v délce dvou měsíců. Rád bych zdůraznil, že se Srbsko zaručilo dodržovat lidská práva a chránit etnické a náboženské menšiny podle článku 5 dohody o stabilizaci a přidružení.

Rád bych uzavřel citací z dopisu otce Alexandrua, v němž vyjadřuje naději, že srbské orgány nezboří tento kostel, kde se budou obřady vykonávat v rumunštině. Cituji: „…aby nám rovněž pomohl při získání těchto práv v zemi, v níž žijeme, v Srbsku, abychom mohli mít alespoň svůj kostel a školu a mohli hovořit rumunsky.“

 
  
MPphoto
 

  Adrian Severin (PSE). - Pane předsedající, Evropská unie nemá pravomoc týkající se statusu národnostních menšin v členských státech. V tom však není problém, protože všechny členské státy Evropské unie jsou rovněž členy Rady Evropy, organizace, která je dobře vybavena a má s řešením této otázky zkušenosti. Zdvojení činnosti Rady Evropy by snížilo rozsah naší práce v oblasti menšin a způsobilo to pouze zmatek a zklamání.

Zadruhé jsem znepokojen, když vidím, že náš přístup vůči menšinám příliš zdůrazňuje řešení, jež by možná platila před desetiletími nebo staletími. Jsem přesvědčen, že by v této oblasti bylo lepší rozvíjet spíše naši představivost než paměť.

Na závěr, Evropské unii bych místo návratů do již prozkoumaných oblastí doporučil, aby na kontinentu, kde je každé etnicko-kulturní společenství menšinou, rozvíjela koncept nadnárodní ochrany kulturních práv.

 
  
MPphoto
 

  Dragoş Florin David (PPE-DE).(RO) V současné celosvětové atmosféře globalizace a svobody pohybu se domnívám, že myšlenky vyjádřené zde dnes večer ohledně teritoriální autoritě nedávají smysl. Domnívám se, že ve Španělsku a Itálii žije více než milion Rumunů, ale nevím, proč by měli v těchto zemích žádat územní autonomii.

Jsem přesvědčen, že by vytvoření výboru nebo podvýboru na úrovni Evropského parlamentu, který by monitoroval práva menšin bylo vynikající myšlenkou a že by to na této úrovni podpořilo realizaci evropské politiky, nebo nakonec i určité postupy pro dodržování práv menšin. Nemyslím si, že by Rumunsko někdy odmítlo návštěvu jakéhokoliv prezidenta evropského státu a že se opět jedná o zvěst, která zde koluje. Jsem přesvědčen, že pro mnoho zemí Evropské unie nabízí Rumunsko model osvědčených postupů.

 
  
MPphoto
 

  Iuliu Winkler (PPE-DE). - (HU) Mnohokrát vám děkuji, pane předsedající, národnostní menšiny žijící na území Evropské unie tuto unii obohacují. Evropský parlament musí stát v čele obrany národnostních menšin tím, že zahájí seriózní debatu o jejich právním postavení. Parlament musí převzít odpovědnost za vypracování a přijetí rámcové úpravy závazné pro všechny členské státy. Tato rámcová úprava bude skutečně sloužit zájmům menšinových komunit pouze tehdy – s ohledem na zásadu subsidiarity –, pokud budou její ustanovení zahrnovat skutečnost, že přijetí různých forem autonomie vycházejících z konsensu mezi většinou a menšinou je způsobem, jak udělit menšinovým komunitám vhodný status. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Miloš Koterec (PSE).(SK) Ano, menšiny musí být v Evropské unii respektovány a jejich práva legislativně zabezpečena členskými zeměmi. Kulturní a jazyková rozmanitost musí být zachována, je to základ dobrého fungování Unie. Nedopustíme však, aby pod pláštíkem boje za práva menšin politické garnitury založené na menšinovém základě prosazovaly autonomistické zájmy, které mnohokrát konfrontují princip územní celistvosti států a navíc vycházejí například z pocitu křivdy z rozhodnutí v minulosti.

Územní autonomie na národním principu a navíc nepodložené homogenitou, ba naopak, mnohokrát politicky zneužívající menšinové postavení většinového národa v určitém mikroregionu nebo v obci, jsou hrozbou pro pokojný život a spolužití v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 

  Christopher Beazley (PPE-DE). (FR) Pane předsedající, mám pro komisaře dvě otázky.

Během této rozpravy mnoho poslanců a kolegů hovořilo o dvojích normách, nerovných povinnostech starých a nových členských států. Jaká opatření přijmete vůči starým členským státům, jinými slovy 15 členským státům, které neplní kodaňská kritéria?

Moje druhá otázka se týká náboženských menšin, židů a muslimů žijícím na našem kontinentu, v naší Unii: Jaká opatření Komise přijme, aby ochránila jejich víru, právo a jejich způsob života?

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sándor Tabajdi, autor. (FR) Pane předsedající, pane komisaři, první otázkou, jež musí být zodpovězena, je, zdali otázka národnostních menšin náleží, či nenáleží výlučně do pravomoci členských států.

Myslím, že ne, protože pokud otázka lidských práv není vnitřní záležitostí členských států Evropské unie, nebudou jí ani záležitosti práv národnostních menšin. To si samozřejmě zaslouží vysvětlení. Jugoslávie byla bombardována, protože byla porušována práva Kosovanů, takže proč si tuto záležitost neobjasníme?

Zadruhé, proč byla situace v nových členských státech před přistoupením lepší, než tomu je nyní?

Zatřetí, pan Beazley vznesl otázku dvojích norem. Je pravda, že se přes určité problémy situace maďarské komunity v Rumunsku zlepšila. V Rumunsku jsou problémy, ale situace je lepší než v Alsasku nebo Bretani. Proč tam existují dvojí normy?

Začtvrté, budeme hovořit o územní autonomii. Na finských Ålandských ostrovech a v italském Jižním Tyrolsku regionální autonomie zemi skutečně stabilizovala. Velmi dobrým příkladem je systém autonomních regionů ve Španělsku, přestože zde je několik Basků, kteří si zaslouží naše odsouzení.

Na závěr, pane předsedající, bylo řečeno, že zákaz diskriminace a rovné zacházení nepostačuje ke kompenzaci nevýhod menšin. Nakonec jsou spokojené menšiny stabilizačním faktorem evropských zemí. Jak vždycky říká Henrik Lax: „pokud je politika prováděna správně, vždy přináší zisk“. To je realita a rád bych vám poděkoval za tuto rozpravu.

 
  
MPphoto
 

  Jacques Barrot, místopředseda Komise.(FR) Pane předsedající, naslouchal jsem pečlivě všem příspěvkům a jsem dojat zanícením podporujícím některé z těchto stanovisek.

Pan Tabajdi uvedl celou řadu problémů. Dobře vím, že tyto problémy existují, ale musím vás ještě jednou – s politováním, ale to je vše, co mohu dělat – upozornit, že ochrana skupin, národnostních menšin jako skupin, nespadá do oblasti pravomocí EU, ani Agentury pro základní práva.

Avšak v důsledku mého naléhání zohlední agentura etnickou a rasovou diskriminaci při aktualizaci své zprávy o rasismu z roku 2007, ale měl bych připomenout, že smlouvy nezaručují v této oblasti jakoukoliv pravomoc: ani Evropské unii, ani Komisi, ani agentuře.

Byla zmíněna otevřená metoda koordinace, ale tato metoda rovněž vyžaduje naše pravomoci. Je docela zřejmé, že kdyby Komise změnila svůj postoj, mohlo by to možná otevřít nové způsoby, ale dosud se věnujeme především boji proti diskriminaci, která může zvláště dopadat na příslušníky menšin.

Je třeba, abychom si tyto věci poněkud objasnili: Na úrovni Společenství disponujeme nástroji pro boj proti diskriminaci. Článek 13 Smlouvy o založení Evropského společenství tvoří právní základ dvou směrnic: směrnice ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a směrnici ze dne 27. listopadu 2000, kterou kterou se zavádí obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Z tohoto hlediska proto opravdu existuje vůle bojovat proti všem formám diskriminace občanů z menšinových skupin. Kromě toho Agentura pro základní práva na mou žádost provede velmi podrobnou studii všech těchto forem diskriminace.

To je vše, co jsem schopen říci. Nemohu zajít dále, protože nemáme právní nástroje. Členské státy nám to nedovolí.

Přesto je například situace Romů v Evropské unii vskutku politováníhodná a jejich integrace je nejvyšší prioritou Unie i Komise, jak bylo připomenuto na prvním Evropském romském summitu dne 16. září, jehož jsem se zúčastnil společně s panem Barrosem a panem Špidlou. Bezprostředně po summitu se pan Špidla chytá zřídit evropskou platformu pro Romy. Tato pružná struktura nám umožní reagovat na výzvy na úrovni EU. Avšak musíme být také opatrní, protože podle stanoviska Komise by byl etnický přístup kontraproduktivní.

Na závěr bych chtěl říci, že mě dojalo, co zde bylo řečeno. Je zcela jasné, že opravdová síle Evropské unie spočívá v řešení tohoto problému konfliktu mezi menšinami a většinami za současného stavu, ale je rovněž pravda, že v současné době je Evropská unie federací národních států, což znamená, že je pro nás další pokrok obtížný.

Avšak nic nebrání neformální výměně správné praxe a osvědčených postupů mezi státy. Zmínili jste opravdu osvědčené postupy v některých nových členských státech Unie a nepochybuji, že tyto osvědčené postupy budou sloužit jako inspirace v dalších podobných případech.

To jsem musel říci, pane předsedající, a lituji, že vám nemohu odpovědět lépe, ale především musím dodržovat linii v současné době zastávanou Evropskou unií. Přesně tak bych rád znovu zdůraznil, že si v případě diskriminace proti příslušníkům menšin můžete být jisti tím, že zaujmu zcela pevný postojem protože opravdu chci zajistit dodržování zákazu diskriminace, který, jak doufám, velmi silně po podpisu Lisabonské smlouvy institucionalizuje Listina základních práv.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Genowefa Grabowska (PSE), písemně.(PL) Žádná země současné Evropy nepopírá práva menšin. Pod heslem „Jednotní v rozmanitost“ budujeme multikulturní Evropu, kde národnostní menšiny žijí společně ve velkých monolitních státech a požívají plných politických a občanských práv. Zdá se, že v tomto je Evropa jednotná. Každý, kdo dnes zpochybňuje práva menšin, ve světě politiky určitě neuspěje. Práva menšin jsou vymezena právním pořádkem členských států EU a jsou potvrzena mnoha mezinárodními dohodami.

Proto jsem byla ohromena rozsudkem litevského nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna tohoto roku. Podle tohoto rozsudku je umisťování informačních tabulí s názvy ulic, kde je název uveden polsky i litevsky, v rozporu se zákonem. Orgánům ve vilniuském regionu bylo nařízeno, aby názvy v polském jazyce do měsíce odstranily. To je velice zvláštní, protože etničtí Poláci tvoří více než 70 % obyvatelstva tohoto regionu a polské názvy ulic jsou takřka všude. To se stalo i přes to, že se Litva zavázala k Evropské chartě místní samosprávy a ratifikovala Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin z roku 1995. Článek 11 této úmluvy stanoví používání menšinových jazyků i v názvech ulic. Je těžké pochopit, proč Litva, která je členským státem EU již pět let, nedodržuje normy Unie na svém území nezaručuje práva menšin.

 
  
MPphoto
 
 

  Iosif Matula (PPE-DE), písemně.(RO) Pane předsedající, dámy a pánové, pocházím z oblasti na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem, z okresu Oradea, kde byly problémy týkající se menšin překonány již dávno.

V této oblasti kolegové a přátelé z dětství, kteří spolu navštěvovali základní školu a poté odešli studovat v maďarštině, stále maďarštinu používají v institucích, kde pracují.

Jsem předsedou rady okresu Oradea a rumunského orgánu pro západní oblast země. Do tohoto regionu patří okresy Oradea, Timiş a Bihor v Rumunsku a Csongrád a Békés v Maďarsku, Rumuni a Maďaři zde dokončili desítky společných projektů a pracují na dalších, přičemž pro řešení společných evropských problémů všichni používají jeden evropský jazyk.

Vyzývám každého, kdo by se chtěl o rumunském modelu řešení problémů menšin dovědět z první ruky, aby se nezprostředkovaně podával na skutečnou situaci před tím, než vyjádří své stanovisko na různých evropských fórech.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN), písemně.(PL) Práva národnostních menšin v členských státech EU představují z hlediska lidských práv důležitou otázku. Ve skutečnosti je však tato otázka často využívána pro pokusy šíření revisionismu napříč Evropou a otevírání otázek hranic.

Právo používat svůj mateřský jazyk a právo zachovat svou tradiční kulturu a zvyky jsou bezpochyby dvěma právy, jež musí být ochráněna.

V nedávné době došlo v Evropě k častým případům, kdy určité menšiny vyjádřily přání o návrat určitých území adresovaná zemím, jimž jsou povinovány věrností. To provokuje reakci většiny. Rovněž došlo k několika případům, kdy byly ignorovány menšiny čítající několik milionů osob a byl jim odmítnut status menšiny. To se stalo například v Polákům v Německu. Německo tím porušuje základní lidská práva menšin.

Případ lidí, kteří přišli do našich zemí ze států mimo Evropu, je zcela odlišný. Zcela jistě mají tito jednotlivci práva na svou kulturu a jazyk. Avšak nemohou si vytvářet vlastní zvláštní oblasti, kam přenášejí právo svých původních zemí. Přejí-li si žít mezi námi, musí být připraveni na integraci do našich zemí a stát se odpovědnými občany země, kde se usadí.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí