Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 18. února 2009 - Brusel

25. Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem jednání je krátké přednesení zprávy (A6-0039/2009) o zvláštním místě pro děti v rámci vnější činnosti EU paní Kinnockovou, jménem Výboru pro rozvoj (2008/2203(INI)).

  Glenys Kinnock, zpravodajka. − Vážený pane předsedající, musím hned v úvodu uvést, že velice vítám sdělení, které vypracovala Komise. Myslím si, že je komplexní i ambiciózní zároveň.

Ve své zprávě, pane komisaři, doporučuji, která praktická opatření, a které investice a procesy je třeba provést, abychom určili to mimořádně zvláštní místo, které mají děti ve vnější činnosti EU. Sdělení a závěry Komise a Rady k vnější činnosti navážou na vnější rozměr strategie EU o právech dítěte. Jsem přesvědčena, že pro Evropskou unii to je činnost zásadního významu.

Pane komisaři, již nyní se velice těším, že budu svědkem provádění opatření určených k naplňování ambiciózních cílů. Je třeba, aby slova byla doprovázena činy. To znamená, že musí být k dispozici potřebné prostředky a samozřejmě – věřím, že se mnou budete v tomto bodě souhlasit – nesmí docházet k neplnění závazků členských států Evropské unie, které tyto státy přijaly ve věci financování rozvojových cílů tisíciletí. Víme, že pro většinu ze dvou miliard dětí ve světě je třeba svádět každodenní boj proti chudobě a zranitelnosti. Jak víme, 98 % dětí v našem světě, které živoří v krajní chudobě, žije v rozvojových zemích.

Kromě toho je nyní jasné, že dopad finanční krize pocítí výrazně děti a mladí lidé, například v případě, že budou kráceny rozpočty na zdravotnictví a vzdělání. To je důvod, proč si myslím, že je správné, že přijímáme politický závazek na nejvyšší úrovni v zájmu dětí a společně s nimi. EU musí vidět ve svém partnerství s rozvojovými zeměmi příležitost k ovlivňování veřejné politiky za účelem záchrany dětských životů. Je třeba podporovat prioritní činnosti pro děti, jestliže Evropská komise projednává regionální a tematické strategie pro strategické dokumenty zemí, následně když jsou tyto dokumenty vypracovány a podrobeny přezkumu.

Jestliže má rozpočet podporu, včetně smluv na rozpočet rozvojových cílů tisíciletí, musí být jeho součástí konkrétní cíle a ukazatele týkající se dětí. Vítám záměr Komise vypracovat partnerské národní akční plány pro děti. Musíme mít jistotu, že i děti, které jsou nejvíce společensky marginalizovány – včetně zdravotně postižených dětí a sirotků – budou mít rovný přístup ke službám v oblasti zdravotnictví, sociální péče a soudnictví.

Jsem přesvědčena, že je třeba, aby byli pracovníci Komise více a lépe školeni – v Bruselu i v jednotlivých delegacích – zejména pokud jde o způsob, jakým řídí účast dětí v životě společnosti. V Evropské unii musíme zásadně přehodnotit postupy, jak zajistit, abychom dětem naslouchali, a abychom je přizvali k účasti na utváření života naší společnosti, protože si uvědomujeme, že děti samy věnují svůj život hodnotám, které jsou zakotveny v mezinárodním právu prostřednictvím Úmluvy o právech dítěte dohodnuté v roce 1989. Mám osobní zkušenost s tím, že děti samy – mladí lidé – mají nepřeberné zkušenosti a velkou schopnost porozumění – jež musíme od nich čerpat – jak bojovat proti chudobě a zhoršování životního prostředí.

Vítám skutečnost, že Komise uznává význam projednávání v průběhu vypracování strategie EU k právům dítěte. Byla jsem také informována, že to bylo plánováno na první polovinu roku 2009. Pane komisaři, může Komise potvrdit, kdy tento proces bude zahájen? Věřím, že nebude přijato žádné rozhodnutí, a že veřejné projednávání – za účasti dětí – bude odloženo, dokud nebude zvolena nová Komise a zvolen nový Parlament.

A konečně, abych citovala Kofiho Annana, ‚Na světě neexistuje posvátnější důvěra než ta, kterou svět vkládá do dětí. Neexistuje důležitější povinnost než potřeba zajistit, aby byla dodržována jejich práva, zajištěna ochrana jejich blaha, aby jejich životy byly zbaveny strachu a nouze, a aby vyrůstaly v míru.‘ Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že jsou to záslužné cíle.

  Janez Potočnik, člen Komise. − Vážený pane předsedající, je mi potěšením, že zde mohu dnes být a hovořit o dětech a také o zprávě, kterou zanedlouho přijmete.

Dovolte mi, abych několik minut promluvil o tom, jak jsme se dostali tam, kde jsme nyní a co nás čeká v budoucnosti, a také o účasti dětí, což je se vší pravděpodobností naše největší výzva, pokud jde o děti.

Dnešek představuje důležitý krok v dlouhém procesu, který byl zahájen před několika lety v Komisi na interní bázi. Uznáváme, že EU potřebuje strategii týkající se dětí. Potřebujeme definovat strategii, která stanoví, jakým způsobem my, Evropská unie, budeme plnit své závazky. My i zbytek světa jsme podepsali Úmluvu o právech dítěte Spojených národů.

Prvním krokem bylo sdělení Komise ‚Směrem ke strategii EU o právech dítěte‘ v roce 2006. Po něm následoval v roce 2008 soubor sdělení o dětech ve vnějších činnostech, který nastínil komplexní přístup EU k dětem prostřednictvím využití všech dostupných nástrojů, které má EU k dispozici ve vnější spolupráci.

Dovolte mi na chvíli menší odbočku, protože jsem přesvědčen, že někteří z vás mi položí následující otázku: a co strategie EU o právech dítěte, která byla oznámena ve výše uvedeném sdělení? Mohu potvrdit, že Komise na této strategii pracuje a bude představena ve funkčním období příští Komise.

V průběhu slovinského předsednictví v květnu 2008 Rada přijala závěry k prosazování a ochraně práv dítěte ve vnější činnosti Evropské unie – rozvoji humanitárních rozměrů práv dítěte.

Výbor pro rozvoj pak začal pracovat na návrhu zprávy. Nyní je tento proces završen a zítra budete o této vynikající zprávě hlasovat.

Kromě toho je politika EU týkající se dětí založena na dvou obecných zásadách EU – obecných zásadách Evropské unie týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů a obecných zásadách Evropské unie týkající se práv dítěte – zásady zakotvené v obou dokumentech jsou prováděny v řadě zvolených prioritních a pilotních zemí. Komise vítá tuto zprávu – která je vynikajícím doplňkem k našemu sdělení – závěrům a obecným zásadám Rady. Zcela jistě ji použijeme při naší práci týkající se dětí.

Dovolte mi, abych své závěrečné poznámky zaměřil na to, co je pravděpodobně největší výzvou dneška: účast dětí na rozhodování. Jak zajistíme, aby se děti podílely na rozhodnutích, které se jich týkají? Jak zajistíme, aby děti měly přístup k relevantním informacím? Jak zajistíme dětem rovný přístup, aby mohly vyjádřit své názory? Musíme uznat, že kromě všech aspektů, na kterých jsme se dohodli v Úmluvě o právech dítěte, by toto mohla být nejzávažnější výzva.

Musíme také připustit, že v oblasti účasti dětí na rozhodování jsme zatím ani zdaleka nedosáhli něčeho významného. V Komisi začínáme uvažovat o tom, jak navrhnout a uvádět do praxe náležitou účast dětí na rozhodování, která by nebyla pouhou politikou symbolických zlepšení. Měli bychom docílit relevantní, smysluplné a poučené účasti dětí na rozhodování. Zajistili jsme také příslušné financování pro účast dětí na rozhodování v rámci tematického programu ‚Investice do lidí‘.

Proč to nám dospělým činí takový problém? V zásadě proto, že je zpochybněno cosi, co má pro nás zásadní význam: způsob, jakým se chováme.

Jaké kroky podnikne Komise ve své vnější činnosti, aby prosazovala účast dětí na rozhodování? Komise dá našim delegacím k dispozici nástroje k projednávání příslušných otázek s dětmi, ale tyto nástroje budou používat nejenom naše delegace, ale také partnerské země. Společně s organizací UNICEF pracujeme také na souboru nástrojů, který se zaměří nejenom na účast dětí na rozhodování, ale také na celkovou ochranu dětí, právní reformu a tvorbu rozpočtu na politiku týkající se dětí.

Kromě práce na souboru nástrojů také celkově přehodnocujeme a upevňujeme naši spolupráci s organizací UNICEF, abychom byli schopni zlepšit naši podporu partnerským zemím v jejich úsilí směřujícímu k tomu, aby děti měly možnost vyjádřit svůj názor na úrovni jednotlivých zemí.

Úzce také spolupracujeme s různými nevládními organizacemi, abychom od nich získali informace o možných formách v tomto směru, do kterých jsou často zapojeny děti a na kterých se smysluplným způsobem podílejí děti. Řekněme si to otevřeně: vytčeného cíle nedosáhneme zítra. Je to pouhý začátek dlouhodobého procesu.

Dovolte mi jen ještě jednu poznámku ke zprávě. Zpráva zdůrazňuje, že by Komise měla věnovat pozornost účasti dětí na rozhodování, ale, kolegové poslanci, vy budete muset udělat totéž a já vás mohu ujistit, že Komise bude s vámi velice ráda spolupracovat na prosazování této věci. Měli bychom využít potenciál spojení našich dvou institucí pro prosazování této důležité otázky.

Dovolte mi, abych ještě jednou za Komisi vyjádřil, jak si této zprávy ceníme, a zdůraznil, že uděláme maximum pro realizaci jejích doporučení. Počítáme s tím, že Parlament nás bude i nadále v této oblasti podporovat.

Pokud jde o odpověď na otázku paní Kinnockové, těší mě, že mohu potvrdit, že se postoj Komise v této věci nezměnil. Myšlenka uskutečnit v roce 2009 proces projednávání byla iniciována přímo Komisí a my pracujeme na vytvoření podmínek pro projednávání příslušných otázek s dětmi, který by využil všech stávajících nástrojů.

Rád bych také zdůraznil, že Komise má velký zájem na tom zajistit takový proces projednávání, který bude plně respektovat práva dítěte.

A konečně dovolte mi, abych vám poděkoval, paní Kinnocková, za velice plodnou spolupráci v oblasti týkající se dětí a jejich problematiky, nejenom v souvislosti s touto zprávou, ale po celou řadu minulých let. Vím, že můj projev byl dlouhý, ale nikdy nemluvíme příliš dlouho, jestliže hovoříme o právech dítěte.

  Předsedající. – Mnohokrát vám děkuji, pane komisaři. Váš projev byl skutečně velice zajímavý a týkal se problematiky, která je také velice důležitá.

Tento bod jednání je uzavřen.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 19. února 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. – Je to smutný den, jestliže jsme nuceni konstatovat, že každý den ve světě umírá více než 26 000 dětí mladších pěti let, většinou z příčin, kterým bylo možno předejít.

Je tragické, že mnoho životů lze zachránit přijetím vhodných opatření, ať už lékařských nebo finančních, a přesto se situace zhoršuje. Zvláštní pozornost je třeba věnovat nejzranitelnějším a sociálně vyloučeným dívkám a chlapcům, včetně zdravotně postižených dětí, dětských přistěhovalců a dětí z řad menšin.

Zpráva zaslouží uznání. Nesouhlasím jenom s těmi aspekty, které se týkají potratů.

Výbor pro rozvoj přijal vlastní zprávu (jejíž návrh vypracovala paní Glenys Kinnocková (PES, UK) o zvláštním místě pro děti v rámci vnější činnosti EU, která reaguje na sdělení Komise k tomuto tématu. Výbor uvítal toto sdělení a čtyři základní zásady akčního plánu Komise týkajícího se dětí v rámci vnější činnosti, které vycházejí z přístupu založeného na globálním a všeobecně platném pohledu na dětská práva.

Aniž bychom ztráceli další čas, musíme:

(a) provést zevrubnou analýzu dětských práv;

(b) využít stávající sítě pro mládež a pro děti jako udržitelné platformy pro konzultace s dětmi;

(c) zajistit, aby mezinárodní dohody mezi EU a třetími zeměmi obsahovaly právně závaznou doložku o ochraně dětských práv.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Je naší povinností zajistit, abychom byli těmi, kdo budují lepší budoucnost, nejenom pro Evropany, ale také pro rozvojové země.

Děti představují budoucnost a my musíme zajistit, aby jejich práva byla prosazována a dodržována v zemích, které jsou příjemci finančních prostředků z evropských fondů.

Jako prioritu je třeba prosazovat požadavek, aby ve vztazích se třetími zeměmi Evropská unie zajistila práva dětí na vzdělání a přístup ke zdravotním službám.

Je jistě pravda, že nyní procházíme obdobím finanční krize, ale nemůžeme opomíjet skutečnost, že někde ve světě každé tři vteřiny umírá dítě a každou minutu umírá žena při porodu.

Vzhledem k tomu, že děti tvoří polovinu světové populace, musíme brát zřetel na to, že dětská práva jsou prioritou v rozvojové politice Evropské unie.

Každý členský stát by se měl podle svých možností zapojit do politiky spolupráce s rozvojovými zeměmi. Evropská komise by měla ve skutečnosti vyvíjet tlak na rozvojové země, aby do vnitrostátních právních předpisů provedly ustanovení Úmluvy o právech dítěte Spojených národů.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (SK) Jsem ráda, že jsem mohla ve Výboru pro práva žen k této zprávě napsat stanovisko. Vážně jsem se zabývala otázkou dětských práv v rámci vnějších vztahů.

Mé stanovisko bylo přijato jednomyslně. Především se v něm připomíná, že vnější strategie EU, pokud jde o dětská práva, by měla být založena na hodnotách a zásadách definovaných ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména v článcích 3, 16, 18, 23, 25, 26 a 29. Ty jsou obzvláště důležité pro člověka jako jednotlivce i pro blaho společnosti. Stanovisko zdůrazňuje, že všechna opatření ve prospěch dětských práv by měla respektovat prioritní postavení rodičů a nejbližších příbuzných dítěte.

Tím, že Evropský parlament přijal moje stanovisko, podporuje význam ochrany lidského života od jeho početí a dává každému dítěti jeho vlastní identitu. Dokázala jsem zavést ustanovení, která odsuzují diskriminaci podle pohlaví na základě dědičných vlastností, které se stává v některých zemích stále běžnější. Stanovisko žádá Komisi, aby v rámci rozvojové politiky Unie zdůrazňovala význam a potřebu registrace narození každého dítěte ve všech třetích zemích, a aby vázala své programy pomoci na tento požadavek.

Podporuji každou snahu, která napomáhá rozvojové pomoci. Trvám však na tom, aby humanitární organizace a mezinárodní orgány odpovědné za přidělování pomoci zaručily, aby se přiměřená pomoc a potřebné prostředky skutečně dostaly k dětem, a aby se s nimi neplýtvalo.