Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 10. března 2009 - Štrasburk

18. Děti migrantů (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení, kterou položil Komisi Jan Andersson jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (O-0023/2009 – B6-0014/2009).

  Rovana Plumb, za autora. – (RO) Především bych chtěla poděkovat svým kolegům z Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a ze sekretariátu PES v Komisi za podporu tohoto tématu dětí migrantů, o kterém nyní hovoříme v plénu, protože pokud mluvíme o dětech, mluvíme o naší budoucnosti, o budoucnosti Evropské unie.

Pracovní migrace dále narůstá, a to nejen na globální úrovni, ale také v rámci EU. Migrace nabízí velké možnosti rozvoje, ale představuje také závažné problémy pro rozvinuté i nejméně rozvinuté členské státy Evropské unie. Můžeme hovořit o pozitivním dopadu migrace na úroveň hospodářství v zemích původu těchto migrantů, neboť by mohla snížit chudobu a podpořit investice do lidských zdrojů. Na jedné straně je situace dětí migrantů, které jsou zanechány samy v zemi původu, když rodiče odejdou za prací do jiné země, otázkou, která v posledních dvou letech vzbuzuje obavy v některých členských státech.

Přestože existují politiky pro lepšení životních podmínek a vzdělávání dětí migrantů, které se přestěhovaly do zahraničí společně s rodiči, je méně pozornosti věnováno dětem, které zůstaly doma. Migrace rodičů do zahraničí za prací je sociálním jevem se složitými důsledky pro dynamiku a funkčnost rodiny, stejně jako pro celou společnost. Děti, jejichž rodiče odešli do zahraničí za prací, představují ohroženou zranitelnou skupinu.

Složitost tohoto problému, jeho příčin a následků, jeho dynamiky a způsob, jímž jsou prováděna právní ustanovení v této oblasti, a rovněž složitost činnosti odborníků, představuje výzvu nejen pro orgány, ale také pro celou občanskou společnost. V tomto ohledu představila rumunská občanská společnost a sdělovací prostředky studie, jež uvádí, že v Rumunsku je 350 000 dětí, jejichž rodiče pracují v zahraničí, včetně 126 000 dětí, jimž emigrovali oba rodiče.

Negativní důsledky odchodu rodičů dopadají především na psychiku dětí. Pocit deprese a nedostatek zájmu o školní a mimoškolní činnosti mohou být přímým důsledkem nepřítomnosti jejich rodičů. Jedním z těchto přímých důsledků je skutečnost, že jsou děti zbaveny vlivu rodičů a dohledu, jež jsou nezbytné pro jejich normální rozvoj.

Pokud rodiče emigrovali a děti zůstaly doma v péči lidí, kteří jim nemohou poskytnout emocionální a výchovnou podporu, mohou mít oba tyto důsledky negativní dopad na zdraví dětí a jejich psychický rozvoj, protože jsou nuceny k chování, které neodpovídá, nebo je nevhodné pro děti tohoto věku, a jsou vystaveny jiným druhům vykořisťování a zneužívání.

Jako matka a evropská sociální demokratka vyzývám k dodržování práv všech dětí, k jejich nároku rovné příležitosti a k úloze státu a také investicím nezbytným pro formování budoucích generací. Určení nejzranitelnějších, nevyloučenějších a nejvíce marginalizovaných dětí musí být klíčovým hlediskem veškeré výzkumné činnosti, aby se zajistil dostatečný pákový efekt pro podporu úsilí orgánů o zaručení práv všech dětí.

Pane komisaři Špidlo, ráda bych vám srdečně poděkovala za váš obrazový příspěvek v rámci evropské konference, kterou jsem loni v listopadu uspořádala v Bukurešti k otázce dětí, které zůstaly samy doma.

S ohledem na složitost této problematiky, zejména za současné hospodářské a sociální krize, jež dopadá především na zranitelné skupiny, k nimž náleží i děti, bych se vás jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zeptala, zdali Komise podporuje vypracování studie pro posouzení rozsahu této situace a zdali se Komise domnívá, že problém dětí migrantů je pouze problémem vlád v zemích původu, nebo vlád hostitelských zemí, které mají prospěch z přítomnosti migrantů na pracovním trhu.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, znepokojivé důkazy vypovídají o tom, že se v řadě členských států objevuje relativně nový trend. Rodiče odcházejí ze své domovské země za prací do jiného členského státu – jde o takzvané „mobilní pracovníky“ – a zanechávají své děti doma v péči některého z příbuzných. Teoreticky jsou taková opatření pouze dočasná. Zdá se však, že se stávají často trvalejšími. To, zda jsou opatření týkající se doma zanechaných dětí formálního nebo neformálního rázu, závisí na délce období, po které rodiče zamýšlejí pracovat v zahraničí. Po nějaké době však některé z těchto dětí často končí v ústavní péči, neboť příbuzní již situaci z ekonomických či vztahových či jiných praktických důvodů nezvládají.

V členských zemích s vysokou mírou emigrace není tento jev zjevně ničím výjimečným. Začíná být dokumentován a také již získal pozornost médií. Komise zadala k provedení řadu studií, které pomohou shromáždit důkazy a najít řešení, ačkoliv tato řešení mohou být provedena pouze na vnitrostátní úrovni. V současné době není ještě dostatek pevných dat, abychom znali charakter, strukturu a hlavní typy tohoto fenoménu, i když, jak už jsem řekl, důkazy jsou již dostatečně znepokojivé. V rámci otevřené metody koordinace v sociální oblasti je boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení dětí prioritou. Členské státy musí zesílit preventivní opatření a zaměřit se na nejzranitelnější rodiny. Konkrétně to znamená podporu projektů na posílení rodiny a rodičovské pomoci u rodin v obtížné situaci, aby se čelilo nebezpečí, že děti budou předčasně odděleny od svých rodičů.

Dalším aspektem, který je zapotřebí řešit, je skutečnost, že se tento jev často vnímá jako negativní důsledek mobility pracovníků. Komise se ve spolupráci se sítí EURES zaměří na to, jak účinněji pomoci těm, kterých se týká tento konkrétní problém dětí zanechaných doma rodiči (mobilními pracovníky), a poskytne uchazečům o zaměstnání a jejich rodinám informace o životních a pracovních podmínkách v zemích EU. Takový přístup by mohl přispět ke zmírnění negativních důsledků tohoto jevu, který je dnes oprávněně předmětem naší debaty.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Paní předsedající, moje politická skupina se aktivně účastnila navrhování a vylepšování tohoto dokumentu, aby zde již neexistovalo skryté pokrytectví, jež se objevuje ohledně vykořisťování pracovníků ze třetích zemí.

Víme, že rodiče dětí pracující v zahraničí na ně pobírají příspěvky. Víme, že země, které mají dvoustranné vztahy mohou tvořit rámec rodiny. Takže proč tento jev narůstá, jak řekl pan komisař, že nejde měřit? Máme filmy, máme dokumenty, které běžely v televizi po celém světě, také v Rumunsku, na Ukrajině i v dalších zemích. Jeden z těchto filmů jsme viděli v tomto Parlamentu a přesvědčili jsme se o situaci.

Proto se chováme jako pokrytci, když tvrdíme, že nemáme důkaz. Chováme se jako pokrytci, když tvrdíme, že tam taková rodina neexistuje, a proto tak jsou opuštěné děti. Existuje tam rodina, ale nejsou tam řádné dvoustranné vztahy a dohody, které by se týkaly rodičů, aby neopouštěli své děti, a proto těmto zemím nemůže EU pomoci při budování infrastruktury, která by přispěla k zajištění rehabilitace dětí nacházejících se v této situaci, aniž by jim to způsobilo trauma na celý život.

Domnívám se, že zvýšení povědomí mezi rodiči přicházejícími z našich zemí za prací je také naší věcí. Pokud je zraněna jedna část těla, je zraněno celé tělo. Pokud někdo z lidských bytostí, zejména dětí, trpí v zemích našich sousedů, později k nám přijdou, budou nás ohrožovat a bude je muset zavřít do vězení.

  Inger Segelström, jménem skupiny PSE. – (SV) Paní předsedající, pane komisaři Špidlo, nejprve bych chtěla poděkovat panu komisaři za jeho odpověď a výboru za jeho iniciativu. O této záležitosti diskutujeme v Parlamentu už nějakou dobu. Kvůli Lisabonské smlouvě se záležitosti dětí staly cílem EU a získají právní základ. Před rokem přijal Parlament v očekávání Smlouvy rovněž strategii zaměřenou na děti.

Je skandální, že děti musí žít samotné. Samozřejmě se může stát, že se rodiče musí odstěhovat za prací, nebo se stanou uprchlíky, ale my, jakožto poslanci Evropského parlamentu, musíme převzít odpovědnost, když přijímáme například taková opatření, že azyl dostane pouze žadatel, a nikoliv jeho rodina, protože to jsou nejčastěji muži, kteří utečou, zatímco ženy a děti zůstanou doma. Nebo když zaměstnavatelé dováží pracovní sílu a neptají se, nebo se nezajímají, jestli mají zaměstnanci doma děti, nebo tuto skutečnost jednoduše ignorují. Proto plně podporuji požadavek Socialistické skupiny v Evropském parlamentu vyjádřený v její otázce. Posouzení dopadů je nezbytným a naléhavým požadavkem. Komise musí jednat rychle a na základě studií, které zadal sám komisař.

Musí být poskytovány lepší informace o právech dítěte a školní docházce. Musíme rovněž poskytovat informace zajistit, že děti, které se v této situaci nachází, dostanou pomoc. Musíme zapojit zúčastněné subjekty a nevládní organizace a musíme předkládat návrhy. Jsem rovněž přesvědčena, že by měla být rovněž do práce popsané komisařem zahrnuta relativně nová skupina opuštěných dětských uprchlíků. Děti by měly být vychovávány s láskou a péčí a neměly by být komoditou kontrolovanou trhem. My politici máme povinnost a musíme ji přijmout, abychom děti zohledňovali a poskytli nám posouzení dopadů tohoto rozsáhlého problému. Jinak se budeme muset před příštími generacemi stydět.

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, chtěla bych poděkovat panu komisaři za jeho ochotu angažovat se ve studiích a rozšířit informace o síti EURES, aby poskytl jednotlivcům více informací o právech rodin a právu rodiny na jednotu. Kolegové se ptali, proč lidé cítí potřebu stěhovat se za prací. Nezbytný další pokrok v boji proti chudobě v celé Evropské unii je určitě velmi důležitou otázkou. Chceme takový rychlý pokrok, včetně problému minimálních mezd, aby lidé mohli žít důstojně.

Ale měli bychom rovněž vědět, že to mnoho rodičů dělá, protože věří, že je to v nejlepším zájmu jejich dětí, neboť jim tak poskytnou více možností. Vlastně často obětují své kariéry, svou zvolenou cestu, pokusí se o to a udělají to. Když se snažíme vyřešit problémy dětí, měli bychom se vyvarovat démonizace rodičů, kteří se stěhují.

  Alessandro Battilocchio (PSE). – Paní předsedající, Evropská komise by se měla na tuto otázku zaměřit. Jak zdůraznil UNICEF a další organizace, dopadá na velké množství na světě i v Evropě.

Situace, kdy se sociální a hospodářská rizika zhoršují absencí rodičů, kteří nemohou plnit potřeby svých dětí ohledně ochrany péče a vzdělání, může zvýšit jejich zranitelnost. Prvotní odpovědnost za rozvoj dítěte nesou jeho rodiče, při plnění svých povinností mají právo na nezbytnou podporu komunity a místních orgánů, jejichž úsilí při plnění vlastních povinností naneštěstí často selhává. Takže od Komise očekáváme konkrétní opatření v této tak významné oblasti.

  Flaviu Călin Rus (PPE-DE) . – (RO) Podle studie provedené fondem UNICEF a sdružením Společenské alternativy je v Rumunsku zhruba 350 000 dětí, jejichž jeden rodič pracuje v zahraničí a 126 000 má v zahraničí oba rodiče. Tato zjištění jsou znepokojivá. Domnívám se, že tuto situaci lze zlepšit následujícími opatřeními:

1. Vlády zemí migrantů a vlády zemí přijímajících tuto pracovní sílu by společně s Evropskou komisí měly vytvořit společný program nabízející migrantům možnost přístupu ke konkrétním službám péče o děti, ke školám a vzdělávacímu systému a jazykovým kurzům. Tyto služby by měly být přístupné všem segmentům migrujících pracovníků.

2. Evropská komise společně s vládami států, kde jsou migranti zaměstnáváni, navrhnou strategii, která úřadům práce nabídne určité nástroje, aby mohli zaměstnancům poskytnout soubor určitých služeb zajišťujících migrujícím pracovníkům možnost vzít s sebou děti do zemí, kde pracují.

Domnívám se, že by tato opatření mohla přispívat k harmonickému rozvoji a růstu těchto dětí, které také představují budoucnost Evropy.

  Gabriela Creţu (PSE). – (RO) Chtěla bych zdůraznit jednu věc. Tok pracovních sil, o kterém nyní hovoříme, probíhá z méně rozvinutých zemí do více rozvinutých zemí EU.

Možnost přístupu na pracovní trh rozvinutých zemí je obvykle považován významnou výhodu a velké částky vracející se do zemí původu jsou vždy používány v diskusích jako podpůrný argument. Avšak zde předkládaná fakta poukazují na jiný aspekt: kromě výhod levnější pracovní síly rozvojové země externalizují některé související náklady. Tyto náklady jsou podstatné a jejich platba je na společenstvích a státech, odkud tito pracovníci pocházejí.

V tomto ohledu nesmí být politiky soudržnosti a solidarity mezi členskými státy považovány za nějakou formu altruismu provozovanou bohatými ve prospěch chudých. Tyto politiky jsou zcela nezbytné a jsou aktem spravedlnosti zajišťujícím, že se Evropská unie stále drží svých hodnot a udržuje náklonnost svých občanů vůči těmto hodnotám.

  Nicodim Bulzesc (PPE-DE). – Paní předsedající, v rámci této rozpravy využiji příležitosti a zdůrazním další aspekt související s právě uvedenými otázkami. Nedávno jsem byl stínovým zpravodajem skupiny PPE-DE ke zprávě o vzdělávání dětí migrantů. Tato zpráva vycházela ze sdělení Komise nazvaného Migrace a mobilita: úkoly a příležitosti vzdělávacích systémů EU.

Tento dokument byl velmi dobře strukturovaný a velmi dobře shrnoval problémy spojené s migrací a vzděláváním. Avšak jeden aspekt byl vynechán: situace tisíců evropských dětí opuštěných rodiči, kteří odešli za prací do jiné evropské země, obecně zvaných „migrační sirotci“, z nichž se 350 000 nachází v mé vlastní zemi.

Právě jsem k tomuto tématu položil Komisi otázku k písemnému zodpovězení, ale chtěl bych využít příležitosti a zeptat se znovu. Pane komisaři, mohl byste nám prosím říci, zdali se Komise domnívá, že je to pouze záležitost vnitrostátních vlád, nebo by v této oblasti podniknout opatření i Evropská unie? Pokud ano, jaké opatření Komise přijala, nebo přijme, aby pomohla těmto dětem v jejich školních letech?

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) V Rumunsku máme přísloví: Říká se, že dobře vychovaný člověk musí být „prvních sedm let doma“. Malé děti musí být společně se svými rodinami, a měly tak prospěch z přímého dohledu a péče svých rodičů. Rodiče, kteří se rozhodnou dočasně odejít a pracovat v zahraničí, musí být podporováni ve svém úsilí co nejdříve opět sjednotit rodinu.

V mnoha členských státech nabízejí školy nástroje pro výuku jazyka země pobytu. V některých členských státech mohou dokonce rodiny žijící zde nelegálně svou situaci legalizovat, pokud své děti přihlásí do školy, a je jim dokonce poskytováno sociální bydlení.

Děti jsou pro společnost to nejcennější a je naší povinností poskytnout jim podmínky přispívající k jejich harmonickému rozvoji. Formální vzdělání, láska, začlenění dětí do společnosti jsou zásadními podmínkami umožňujícími sociální Evropě nabízet rovné příležitosti všem svým občanům.

Blahopřeji paní Plumbové k její iniciativě. Jedná se o aktuální téma, velmi důležité pro budoucnost. Blahopřeji.

  Anna Záborská (PPE-DE). – (SK) Při migraci pracovní síly jsou děti často oběťmi zlepšení ekonomické situace rodin. Bývalá Československá republika zažila velkou vlnu migrace, hlavně do Spojených států, v období mezi dvěma světovými válkami. Byli to však migranti, kteří doma žili v extrémně chudých podmínkách. I když děti zůstaly přechodně v péči jednoho rodiče, časový úsek byl obyčejně omezený.

V dnešní konzumní společnosti a při ohrožených rodinných vztazích jsou případy podstatně tragičtější. Často to není extrémní chudoba, co motivuje rodiče k práci v zahraničí. Často se jeden nebo oba rodiče nikdy nevrátí a osud jejich dětí je jim lhostejný. Péče u blízkých příbuzných je tím lepším řešením.

Na tento aspekt bychom měli pamatovat v politice regionálního rozvoje a snažit se odstranit regionální rozdíly, hlavně v nových členských zemích.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Dámy a pánové, myslím si, že debata jasně prokázala, že se jedná o významné téma, kterému je třeba se věnovat bez ohledu na to, že v daném okamžiku ještě nejsou pohromadě dostatečně hluboké informace tak, abychom mohli mít uzavřený názor, ale přesto ty skutečnosti, které jsou známy, jsou dostatečně silné k tomu, aby bylo zřejmé, že se musíme otázkou zabývat a být aktivní. Konstatoval jsem, že Komise již připravila některé studie, jedna z nich bude ukončena ještě koncem tohoto roku. Myslím si také, že je zřejmé, že hlavní část odpovědi a hlavní část reakce je na členských státech, protože rodinná politika obecně je záležitost členských států. Nepochybně ovšem existují i možnosti pro Evropskou unii jako takovou, protože otázky, které se týkají migrujících pracovníků, se týkají také jejich sociálního zabezpečení, přenášení sociálních dávek a řady dalších věcí. Čili moje odpověď na vaši otázku zní: je to především otázka pro členské státy, ale Evropská unie má svoji vlastní a podle mého názoru nikoli nevýznamnou úlohu.

  Předsedající. − Obdržela jsem jeden návrh usnesení⁽¹⁾ předložený podle čl. 108 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 12. března 2009.

(1) Viz zápis.