Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 11. března 2009 - Štrasburk

16. Páté Světové fórum o vodě, Istanbul, 16.-22. březen 2009 (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou pokládá pan Borrell Fontelles jménem Výboru pro rozvoj o pátém Světovém fóru v Istanbulu, 16.–22. března 2009 (O-0026/2009 – B6-0015/2009).

  Pierre Schapira, autor. − (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, za několik dnů pojede delegace z tohoto Parlamentu do Istanbulu, aby se tam zúčastnila pátého Světového fóra o vodě, události, na kterou se sjedou všichni světoví aktéři se zájmem o vodu: agentury OSN, rozvojové banky, státy, profesní organizace, neziskové organizace a místní správy.

V době, kdy se voda stává stále více nedostatkovým zdrojem a rychlost změny klimatu nám ukazuje, že můžeme očekávat narůstající počet konfliktů souvisejících s přístupem k vodě, jsem se chtěl na tuto schůzku připravit tím, že předložím k hlasování v rámci našeho orgánu silný text, aby se tak položily základy pro evropskou akci v této oblasti.

Situace je, jak víte, vážná. Nedostatek vody se rozšířil i mimo tradiční vyprahlé oblasti. Přístup k vodě, jejíž kvalita se neustále zhoršuje, se stal pro nás všechny předmětem znepokojení. Číselné údaje OSN hovoří samy za sebe. Jedna miliarda lidí nemá přístup k bezpečné pitné vodě, dvě a půl miliardy lidí nemají přístup k sanitárním zařízením, na nemoci způsobené nedostatkem čisté pitné vody nebo sanitárních zařízení či jejich špatnou kvalitou umírá denně pět tisíc dětí mladších šesti let.

Je skandální, že první oběti jsou vždy ti nejchudší. Přístup k vodě, který bude jedním z hlavních náročných úkolů v nadcházejících letech, by dále mohl zpozdit dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Další světové fórum o vodě musí být příležitostí k nalezení společných řešení, která by reagovala na tento nesmírně obtížný úkol.

Mojí první prioritou bylo zdůraznit, že voda je zdroj, který lidstvo sdílí, a měla by být univerzálním právem. Je to první odstavec navrženého usnesení a má zásadní důležitost, protože politiky, které zavádíme, na něm závisí. Pamatovat si tento základní princip znamená říci „ne“ pokusům učinit z vody zboží, protože bohužel až moc dobře známe katastrofální důsledky, které takový přístup přináší.

Zpráva Rozvojového programu OSN (UNDP) z roku 2006 ukazuje, že dochází k do očí bijící nespravedlnosti. Chybějící rozvodné systémy často vedou k tomu, že lidé, kteří jsou nejvíce znevýhodněni, nemají bezpečnou pitnou vodu. V důsledku toho se miliony lidí musí uchylovat k neoficiálním zdrojům, které vzhledem k zprostředkovatelům účtují pětkrát nebo desetkrát vyšší ceny.

Bojujeme za přístup k bezpečné pitné vodě a sanitárním zařízením pro všechny. Znamená to, že voda musí zůstat pod veřejnou kontrolou, což samo o sobě může prosazovat obecný zájem. Je to princip, kterým by se měly řídit naše politiky, a já jsem potěšen, že se o tom usnesení zmiňuje.

Veřejný zásah je opravdu schopen tento problém s přístupem k vodě vyřešit. Systém stanovení cen, který je spravedlivý a udržitelný pro všechny, by byl jednak méně nákladný pro chudé lidi, kteří by se nemuseli uchylovat k neoficiálním zdrojům, jednak by umožnil investice do nezbytných infrastruktur.

Tohoto cíle je možné dosáhnout, pouze pokud k tomu všichni přispějeme. Veřejná rozvojová pomoc se tedy musí využívat společně se zdroji místních správ, bankovními půjčkami, soukromým kapitálem a inovačními partnerstvími.

Rád bych zejména zdůraznil význam financování založeného na solidaritě, jako je financování, které umožňuje Oudinův zákon ve Francii. Ten umožňuje místním správám vybírat jeden cent za metr krychlový z účtů, které platí jejich uživatelé za vodu, a použít tyto peníze k financování akcí mezinárodní spolupráce zaměřených výlučně na vodu.

Je Komise, paní komisařko, připravena podpořit vytvoření tohoto typu nástroje? Jeho vytváření se musí provádět v souladu s myšlenkou veřejného statku, a proto jsem potěšen, že text usnesení zdůrazňuje, že partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem musí být přesně definována a podřízena regulaci.

Roli místních správ uznaly od posledního světového fóra všechny zainteresované strany, včetně poslanců Parlamentu a ministrů. Následující fórum, které se bude konat v Istanbulu, bude vynikat díky dvěma zlepšením: podpisu dohody o vodě místními správami a zorganizováním dvou dnů, které jsou zcela věnovány roli místních správ.

Jste, paní komisařko, připraveni využít obrovské rezervy odborných znalostí a lidských a finančních zdrojů místních správ k podpoře partnerství mezi severem a jihem? Města na severu by velice ráda svými úspěšnými zkušenostmi a technickými dovednostmi, které mají za sebou, pomohla svým protějškům v rozvojovém světě.

A nakonec OSN dnes zveřejnila zprávu o vodě, která obsahuje určité prognózy pro budoucnost, které nahánějí strach. Krizi s vodou pod dvojitým tlakem demografického růstu a změny klimatu zhoršila nedostatečná připravenost politické reakce. Zatímco je voda pro rozvojovou politiku prioritou, směřuje do ní pouze 6 % mezinárodní pomoci.

Proto chci, aby Evropa, náš Parlament a Komise vyslaly silné poselství lidem na jihu, protože tato nerovnost v přístupu k vodě nesmí pokračovat.

  Předsedající. – Ráda bych učinila stručnou osobní poznámku: upřímně doufám, že voda nepřestane být společným zdrojem a že bude právem pro všechny.

  Androulla Vassiliou, členka Komise. − Paní předsedající, nejprve bych ráda tlumočila omluvy svého kolegy, Louise Michela, za to, že zde nemůže být osobně, protože je v Kongu. S potěšením ale navážu na otázky, které zde byly uvedeny, protože jsou tak důležité.

Komise plně souhlasí s tím, že je přirozené, aby se zajišťování vody a sanitárních služeb řešilo na místní úrovni, prostřednictvím místní samosprávy, obcí a komunit. Musíme ale vzít na vědomí, že mezi těmito různými úrovněmi existují slabé stránky, zvláště v slabších zemích, kde poskytování základních služeb není silnou prioritou.

V minulém roce se Evropské dny rozvojové pomoci tady ve Štrasburku zaměřily na roli místních správ, která je pro přístup k základním službám rolí ústřední, a také na význam místní veřejné správy a účasti občanů. Jedná se zřetelně o ústřední otázku pro sektor vody a Komise prostřednictvím svých rozmanitých nástrojů pracuje na zvýšení podpory místních správ a posílení partnerství mezi místními aktéry ze severu a z jihu.

Na úrovni EU je evropská vodní politika také založena na principu dobré veřejné správy a podporuje zapojení a účast občanů, místních komunit, neziskových organizací a zainteresovaných stran. To se odráží nejenom v rámcové směrnici o vodě, ale také v iniciativách, jako je Iniciativa EU pro vodu, vyhlášená na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburku, která mezi své cíle zahrnuje upevnění role místních aktérů.

V Africe, kde rozvojové cíle tisíciletí související s vodou a sanitárními službami stále ještě nejsou na správné cestě, je potřeba zvýšit investice, a Komise prokázala svůj politický závazek vytvořením finančního mechanismu.

Facilita pro vodu za půl miliardy eur umožnila zmobilizování dvojnásobku této částky prostřednictvím spolufinancování velkého počtu programů na zlepšení vody, hygienických opatření a hygienické situace milionů lidí. Zlepšila také veřejnou správu v oblasti vodního hospodářství a vodohospodářství v zemích AKT. Zaměření na zapojení místních aktérů bylo jednou z přidaných hodnot této facility.

EU bude zastoupena v ministerském segmentu Světového fóra o vodě současným českým předsednictvím. Prohlášení, které se připravuje, zahrnuje zmínky o potřebě dobré veřejné správy prostřednictvím rozvoje kapacit a institucionální reformy na všech úrovních.

Politika Komise schválená v roce 2002 prosazuje integrované řízení vodních zdrojů v rozvojových zemích. Právě v tomto rámci se mají řešit různá využití vody – jako je pitná voda, sanitární zařízení, zavlažování atd. –, aby se dosáhlo optimálního rozdělení přínosů mezi všechny uživatele.

Kromě toho se v současné době v kontextu iniciativy „Velké zelené zdi pro Saharu a Sahel“ provádí analýza osvědčených postupů při budování zelených pásů kolem měst, zejména v Africe, jako součást studie proveditelnosti podporované Evropskou komisí. Další podpora této iniciativy se bude zvažovat v rámci Partnerství Afrika-EU o změně klimatu.

S potěšením ohlašuji, že Facilita pro vodu bude pokračovat v rámci 10. evropského rozvojového fondu a že bylo pro tento účel vyčleněno 200 milionů EUR. Členské státy jsou přizvány k účasti prostřednictvím dalšího financování.

Strategie Komise je založena na integrovaném rámci pro spolupráci s partnerskými vládami, členskými státy EU a všemi stranami, které jsou v této záležitosti zainteresovány.

Facilita pro vodu doplňuje národní programy svojí schopností pracovat s decentralizovanými aktéry a vytvářet inovační řešení. Pokračující příprava Facility pro vodu 10. Evropského rozvojového fondu identifikuje zejména potenciál, který nabízejí veřejní provozovatelé vodovodů, kteří zajišťují 90 % vodohospodářských a sanitárních služeb po celém světě.

Proto partnerství mezi veřejnými podniky potenciálně vytváří přístup, který je velice efektivní k vynaloženým nákladům, pokud se týká prosazování principu odpovídající „dobré veřejné správy“ ve vodohospodářském sektoru zemí AKT s pravděpodobně dlouhodobými a udržitelnými dopady na institucionální a organizační změnu. Taková „twinningová“ partnerství – například prostřednictvím vzdělávání a technické pomoci – mohou být účinnými způsoby, jak prosazovat principy dobré veřejné správy ve vodohospodářském sektoru v zemích AKT.

Na závěr mi dovolte potvrdit, že se s příslušnými partnery vedou v rámci mechanismů Iniciativy EU pro vodu rozhovory o účinnosti pomoci a dělby práce. Bylo provedeno mapování rozvojové pomoci EU ve vodohospodářském sektoru s cílem zlepšit probíhající dialog. Otázka osamocených dárců je ve vodohospodářském sektoru důležitá a Komise to plánuje vzít v úvahu v koncepci nové Facility pro vodu v rámci 10. Evropského rozvojového fondu.

  José Ribeiro e Castro, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Paní předsedající, paní komisařko, zopakoval bych slova, která v tomto Parlamentu vyslovila před několika lety, 13. března 2006, Eija-Riitta Korholaová. Popsala situaci týkající se přístupu k čisté vodě následovně: „Číselné údaje jsou alarmující: 3 900 dětí umírá každý den kvůli nedostatku čisté vody. Jedna pětina světové populace, okolo 1,1 miliardy lidí, trpí nedostatkem čisté vody. A více než 40 % je zatím bez náležitých vodohospodářských a kanalizačních služeb.“

Od tohoto prohlášení uplynuly tři roky a co se stalo? Stalo se to, že celosvětový scénář je znepokojujícím způsobem naprosto stejný, což nemůže nebýt důvodem k obavám. Stojíme nyní před vážnou krizí, pokud jde o základní sanitární zařízení, která se týká nás všech. Zdůraznil bych, že se tento problém dotýká nejchudších a nejméně rozvinutých regionů světa, hlavně subsaharské Afriky. Je to i nadále oblast, která je nejvíce zasažena nedostatečnou kvalitou vody, zejména ve venkovských oblastech a v slumech, které obklopují větší města. Problém je ale nesmírný. Mám tady s sebou brožuru organizace UNICEF, která byla vydána v roce 2001. Výpovědi v ní uvedené ale v podstatě stále platí a jsou pozoruhodné. Co nám říká? Říká nám, že tato 1 miliarda lidí žije prakticky po celém světě. Tato 1 miliarda lidí nemá přístup k čisté vodě: 4 % na Blízkém východě a v severní Africe, 4 % ve střední a východní Evropě, 19 % v jižní Asii, 25 % v subsaharské Africe a 42 % ve východní Africe a Tichomoří. Podíváme-li se na tyto číselné údaje v rámci každé z těchto oblastí, jsou to regiony východní Afriky a Tichomoří a subsaharské Afriky, které vykazují alarmující čísla, kdy na začátku prvního desetiletí třetího tisíciletí nemá přístup k čisté a bezpečné vodě v první uvedené oblasti 24 % a v druhé 43 % obyvatelstva.

Je naprosto nezbytné pamatovat na zdravotní komplikace, z nichž některé jsou smrtelné, které jsou způsobeny tímto nedostatkem vody, a na to, jaký vliv mají na rozvoj a pokrok populací zbavených tohoto nezbytného statku, jak ve smyslu kvality, tak kvantity, a napětí na hranicích, která jsou způsobena přístupem k vodě, a jak se tato rizika stávají více aktuálními, pokud se neudělá nic pro to, aby se jim zabránilo.

Evropská unie, jako globální hráč a přispěvatel par excellence ke světovému úsilí namířenému na řešení této otázky, se nemůže omluvit z účasti na nejvýznamnějších debatách o této problematice. Vítám zprávy, které nám paní komisařka v tomto Parlamentu podala. Vítám proto také, že se koná páté Světové fórum o vodě a že se ho Evropa účastní. Poskytne všem hlavním aktérům další příležitost k objektivní diskusi o této otázce a k přípravě jasného přístupu k tomuto problému. Nemohu udělat nic jiného než toto úsilí podpořit tak, jak to udělal i celý Výbor pro rozvoj ve smyslu podpoření subsidiarity. Dále, protože na místní úrovni existuje v tomto ohledu mnoho odpovědností, podporuji také ostatní zájmy našeho výboru. Dámy a pánové, voda je statkem, který je nezbytný pro život, pro život každého z nás a pro život lidstva.

  Inés Ayala Sender, jménem skupiny PSE. – (ES) Paní předsedající, jsem vcelku potěšena, že se toto páté Světové fórum o vodě bude konat v Istanbulu, a především, že se ho bude účastnit Evropská unie s delegací z Komise a také delegací z Evropského parlamentu. Chápu také potřebu podpořit orgány místní veřejné správy v jejich pokusech ustavit demokratické, participativní systémy a zlepšit nebo inovovat vodohospodářství a také podporovat proces decentralizace a souhlasím s tím.

Primárním a základním cílem toho všeho je chránit základní právo na vodohospodářské a sanitární služby, ale je zřejmé, že se tak musí dít v rámci pevného rámce respektu k udržitelnému rozvoji, který je v Evropské unii stanoven v rámcové směrnici o vodě, jež představuje referenční bod, s rozvojovými cíli tisíciletí jako základem pro rozvoj.

Musím uvést, že toto všechno – a vysvětlím to zítra v pozměňovacím návrhu, který tento Parlament, jak doufám, přijme – bylo předmětem rozpravy minulý podzim na mezinárodní výstavě EXPO 2008 v Zaragoze, na které se kromě toho Evropský parlament účastnil společně s Komisí za rovnocenných podmínek. Na tomto EXPU diskutovalo více než 2 000 odborníků ve Vodním tribunálu a neziskové organizace na fóru nazvaném Agora a také delegace z Komise a Parlamentu, kteří vytvořili nesmírný objem rozprav a velice zajímavých, tvořivých návrhů na hospodaření s vodou.

To vše dostalo trvalou formu v podobě „Zaragozské charty 2008“ přijaté 14. září 2008. Obsahuje 17 bodů, z nichž některé bych chtěl zdůraznit. Charta uvádí:

– „že přístup k pitné vodě a sanitárním zařízením je lidským právem, které musí zaručovat všechny orgány veřejné správy“;

– „že přístup k vodě má nesmírný vliv na rozvoj“;

– „že předpovědi ukazují, že změna klimatu je schopná pozměnit dostupnost vody a poptávku po ní na celé planetě“;

– „že udržitelná výroba potravin přímo souvisí s efektivním využíváním vody“;

– „že povodí řek je nejvhodnějším prostředím k ovládnutí a využití vody a jejich dobré řízení umožňuje řešit konflikty mezi zeměmi, regiony a uživateli“ a nakonec

– „že orgány veřejné správy musí převzít iniciativu při prosazování právních předpisů a opatření potřebných k zajištění přístupu k vodě pro všechny“.

Vyzývám paní komisařku, aby vzala na vědomí závěry Zaragozské charty, v návrhu znění, na kterém jsme se my, Komise a Parlament, účastnili společně s odborníky, neziskovými organizacemi a sdruženími a které ve skutečnosti vytvořilo fórum pro předběžnou diskusi s ohledem na páté Světové fórum o vodě v Istanbulu.

Věřím, že stojí za to začlenit závěry Charty a také Vodního tribunálu do materiálů o diskusích a rozpravách v Evropě, které jako Evropská unie vystavujeme v pavilonu na této mezinárodní výstavě.

  Roberto Musacchio, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, před dvěma roky jsme v tomto Parlamentu vedli rozpravu a přijali náročné usnesení o vodě u příležitosti čtvrtého Světového fóra o vodě, které se konalo v Mexico City. Napsali jsme, že voda musí být považována za lidské právo a že se musí vytvořit aktivní politiky pro uplatnění tohoto práva za pomoci různých forem spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, se zvláštním zaměřením na místní společenství.

Toto usnesení nebylo bohužel Evropskou komisí, která byla v Mexico City přítomna, podpořeno – rád bych to dnes paní komisařce připomněl –, navzdory skutečnosti, že byla mnoha zeměmi, zejména v Latinské Americe, velmi oceňována. Samotná povaha tohoto typu fóra, soukromá struktura, bohužel převážila. Nyní máme příležitost vyslat parlamentní delegaci do Istanbulu, a bylo by prospěšné, pokud by tam naše přítomnost byla podpořena stejně silným usnesením, jako bylo to z roku 2006: ještě tam úplně nejsme, a proto předkládám tyto pozměňovací návrhy.

Je třeba, abychom v problematice vody dosáhli skutečného bodu obratu. Děsivé statistiky o nedostatku vody jsou dobře známy a směřují k dalšímu zhoršení v důsledku změny klimatu. Je to skutečně oblast změny klimatu, kde je nová akce potřeba. Kvůli změně klimatu je přístup k vodě obtížnější a špatný přístup k vodě následně zhoršuje změnu klimatu. Takže stejně jako u problematiky práv a problematiky spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem je třeba, abychom se zabývali budováním silného vztahu s Kjótským protokolem. Je to OSN, která se musí zapojit do centra dění okolo vody. Specializovaný orgán OSN by mohl být pověřen globální správou vody a přitom by ji mohl vyjmout ze soukromnické filozofie, která je stále přítomna na stávajících fórech. To by podpořilo vazbu s důležitými úmluvami o změně klimatu a dezertifikaci, které tvoří část rámce OSN.

Pak budou samozřejmě potřeba odpovídající finanční zdroje. Ty by mohly pocházet z obecných daní a poplatků, například z minerální vody, kterou – jak bych rád upozornil své kolegy poslance – používáme nadměrně dokonce i v tomto Parlamentu. Proti privatizaci vody je třeba se postavit: kdyby k ní došlo, přístup k životně nutnému zdroji by už nebyl právem, ale trhem. Jsem přesvědčen, že nás celá historie Evropy učí, že je to veřejnost, která garantuje právo na vodu v našich domovech, k čemuž nedošlo na jiných kontinentech, které jsou stále více náchylné k infiltraci soukromým sektorem.

Jsou to praktické záležitosti, ale mají také nesmírný morální význam. Není náhoda, že za právo na vodu bojují velká sekulární, ale také náboženská hnutí a známé osobnosti. Nedávno a také mnohokrát za posledních několik let byl jednací sál Evropského parlamentu dán k dispozici – plným právem a já za to předsedajícím děkuji – pro důležitá setkání celosvětových aktivistických organizací. Na posledním z nich byla prosazována myšlenka skutečného protokolu o právu na vodu, kterou bychom měli, jak jsem přesvědčen, všichni podpořit.

  Filip Kaczmarek (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, většina z nás považuje svobodný přístup k vodě za samozřejmost. Každý den spotřebujeme velké množství vody. Stojí za to si ale zapamatovat, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace jedna šestina světové populace, tedy více než jedna miliarda lidí, nemá přístup k vodě, která splňuje základní, minimální standardy čistoty. To znamená, že v civilizaci 21. století trpí miliony lidí žízní a umírají v důsledku nemocí způsobených pitím kontaminované vody. V nedávné době jsem byl v Lagosu, největším městě Afriky, kde má k tekoucí vodě přístup sotva 1 % lidí.

Statistiky tohoto typu jsou hrozivé, ale problém s vodou se na titulní stránky novin nedostává, nevzbuzuje všeobecný zájem médií a není předmětem diskusí a sporů, jako tomu je například u AIDS, boje proti malárii nebo globálního oteplování. To zajisté vyplývá ze skutečnosti, že se tento problém týká pouze 2 % Evropanů, zatímco v Africe zasahuje 27 % obyvatelstva. Odhaduje se, že v Africe samotné umírá každý rok více lidí na nemoci způsobené pitím špinavé vody než na AIDS a malárii dohromady.

Proto je možné říci, že chybějící přístup k vodě nezabíjí okázalým způsobem, kterému by se pravděpodobně dostalo prioritní pozornosti v médiích, a nevyvolává žádný široký zájem jako katastrofa typu zemětřesení, tsunami, záplav nebo ozbrojených konfliktů. Jak již uvedl pan Ribeiro e Castro, je však skutečností, že na nemoci způsobené nedostatkem vody umírá v průměru každý den 6 000 dětí. To znamená, že každých 15 sekund zemře jedno dítě. Umíte si představit reakci světa, stupeň mobilizace a odhodlání, kdyby se toto dělo v Evropě, a ne v subsaharské Africe nebo Asii?

V důsledku toho není problém přístupu k vodě pouze problémem rozvojových zemí, ale také rozvinutých zemí. Všeobecný přístup k pitné vodě je nezbytnou podmínkou rozvoje zemí a boje proti chudobě. Pokud nebude uspokojena tato potřeba, nemá smysl hovořit o zlepšování zdravotní péče nebo rozvoji vzdělávání. Pokud nebude moci být zaručena voda pro potřeby zemědělství nebo jednoduše průmyslu, jsou celé společnosti odsouzeny k boji o každodenní existenci. To vede k ozbrojeným konfliktům, migraci a destabilizaci. Jinými slovy – překáží to rozvoji a zvyšuje nerovnosti v rozvoji.

Na fóru, o kterém diskutujeme, budou přítomni také politikové. Budou projednávat záležitosti, které mají aktuální důležitost. Jednou z těchto záležitostí je situace v Dárfúru, odkud prezident al-Bašír nechává vykázat organizace, které kromě jiného pomáhají zajistit, aby lidé v Dárfúru měli přístup k vodě. Na fóru tedy bude příležitost přesvědčit mezi jinými prezidenta al-Bašíra, aby mezinárodním organizacím umožnil dodávat vodu lidem v Dárfúru.

  Giulietto Chiesa (PSE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, také já bych vám rád připomněl, jako to udělal pan Musacchio, že v únoru tento Parlament pořádal společně se Světovým politickým fórem Michaila Gorbačova konferenci se smysluplným názvem: „Mír s vodou“, konferenci, ze které vzešlo Memorandum o světovém protokolu o vodě, které si zaslouží pečlivé zvážení a bylo navíc podpořeno všemi hlavními politickými skupinami v tomto Parlamentu, ale které, zdá se, opomíjí Výbor pro rozvoj, který sepsal tento dokument.

Nemyslím si, že k tomu došlo náhodou: text, o kterém dnes diskutujeme, se ve skutečnosti jeví jako slabý a vágní ve všech zásadních bodech, které budou na programu v Istanbulu. Vezměte si příklad vody jako základního lidského práva. Pokud to je právo – a je absurdní to popírat –, pak to nemůže zároveň být i zboží. Ve svobodné společnosti nelze právo koupit ani prodat. Právo se kupuje pouze ve společnosti otroků. Jsme si ale dobře vědomi toho, že ty obrovské soukromé zájmy si chtějí toto právo přivlastnit. Takže co řekne Evropa v Istanbulu? Kdo, jak uvádí například v bodu odůvodnění J, potřebuje zvýšit finanční prioritu vody? To je typický příklad dvojznačného znění. Dále – je stát nebo soukromé vlastnictví jediným aktérem ve vodní politice? Nebo jak uvádí v odstavci 12 usnesení, je to „hlavní hráč“? Co toto slovní spojení skutečně znamená? Pokud se týká ostatního textu, je v rozporu s odstavcem 2 stejného dokumentu, kde se oprávněně uvádí, že voda je „veřejný statek“, který má být trvale „pod veřejnou kontrolou“.

V krátkosti – nacházíme se uprostřed všeobecné krize v modelu rozvoje naší společnosti, a přesto stále lpíme na myšlence trhu, který si přivlastňuje samotnou přírodu pro soukromý zisk. A nakonec – existuje ještě jeden velice slabý bod: tento dokument neobsahuje žádný organizační návrh na světové hospodaření s vodou. Výše uvedené memorandum ale skutečně v hlavních rysech nastínilo návrh na světovou agenturu, který se opakuje v jednom z pozměňovacích návrhů, jenž svým hlasem podpořím.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, páté Světové fórum o vodě je událost, která by měla být příležitostí k práci na systémech veřejného vodohospodářství, které budou účinné, transparentní, regulované a v souladu s cíli udržitelného rozvoje, aby splnily potřeby společnosti. Zvláštní role a zvláštní úkoly v této oblasti čekají na orgány místní veřejné správy. Kromě toho ukázala potravinová krize potřebu vytvářet nové techniky, například pro zavlažování zemědělských oblastí. Zároveň je důležité zajistit, aby se používala přírodní hnojiva nebo hnojiva, která se v půdě rychle rozkládají a nedostávají se dál do spodních vod.

A na závěr – jak Komise zamýšlí jednat ve vztahu k vůli Evropského parlamentu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 15. března o čtvrtém Světovém fóru o vodě, týkající se podpory vodohospodářství a způsobů jeho společného financování? Problém s vodou je nejdůležitějším úkolem, před kterým svět a Evropa stojí.

  Alessandro Battilocchio (PSE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, moji kolegové poslanci mají pravdu, číselné údaje jsou alarmující a zaslouží si vážné zamyšlení. Mnoha, příliš mnoha lidem ve světě je stále ještě upíráno jejich základní právo na vodu. Regulace v této oblasti byla v posledních letech významně rozšířena. Byl bych však rád, kdyby se v Istanbulu pozornost zaměřila na potřebu racionalizovat mnohé mezinárodní orgány, které hrají roli ve správě, řízení a kontrole světové dynamiky spojené s vodou a jejichž kompetence se v současné době často překrývají. Tuto reformu už nelze nadále odkládat.

Doufám také, že páté Světové fórum o vodě uzná koncepci vody jako celosvětového veřejného zdroje a že tato myšlenka získá podporu a budou následovat příslušné politiky o veřejném vlastnictví a o procesech využívání a distribuce na její ochranu.

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, myslím, že v tomto Parlamentu společně opakujeme ty samé věci již roky.

Myslím, že o vodě, o tomto společném zdroji lidstva, už bylo řečeno vše a bohužel to musí být řečeno znova, protože situace má do zlepšení daleko, spíše naopak. Poslední zpráva Organizace spojených národů ukazuje, že se situace, jak se zdá, ve skutečnosti spíše zhoršuje. Myslím si proto, že navzdory návrhům, které byly předloženy, a politikám, které provádí Evropská unie, které jsou prvním krokem vpřed, se skutečně potřebujeme dostat dál, než kde nyní jsme, protože bez vody není život. Musíme si také uvědomit, že mnohému obyvatelstvu, zejména v zemích, se kterými obchodujeme a s nimiž vedeme dialog, byly dodávky vody přerušeny nebo stále ještě nemá k pitné vodě přístup.

Je to naprosto nepřípustné a nepřijatelné. Podle mého názoru musíme skutečně podpořit – a myslím si, že Evropská unie musí poskytovat podporu na mezinárodní úrovni a v Istanbulu – status vody jako společného zdroje lidstva. Není to zboží, které lze prodat nebo které by mohly prodávat naše nadnárodní společnosti. Právě za toto musíme v Istanbulu bojovat a myslím si, že naši kolegové poslanci za to bojovat budou.

  John Bowis (PPE-DE). – Paní předsedající, naslouchal jsem svým kolegům, kteří zcela oprávněně zdůrazňovali nedostatek vody, chybějící přístup k vodě, nemoci, které na základě toho vznikají. To vše je pro toto fórum o vodě zásadně důležité.

Chtěl jsem jenom minci zvednout a otočit ji na druhou stranu, protože těm z nás, kteří byli nedávno v Guayaně na regionální konferenci AKT, myslí hodně na ty země, které mají kvůli změně klimatu vody příliš. Pan Musacchio hovořil o dopadu změny klimatu na vodu, jak ji může kontaminovat, jak ji může vysušit, jak je možné k ní ztratit přístup, ale tady jí máme příliš mnoho a musíme mít na mysli, co to udělá ve smyslu znečištění zásob vody a poškození úrody a všeho toho ostatního.

Jsem přesvědčen, že tedy musíme k tomuto seznamu pro fórum o vodě přidat otázku zalesnění/odlesnění, protože pokud se s tím nevypořádáme, budeme se i nadále setkávat jak s povodněmi, tak obdobími sucha.

  Androulla Vassiliou, členka Komise. − Paní předsedající, nikdo nemůže brát na lehkou váhu význam vody ani potřebu hospodařit s našimi vodními zdroji. Jak jsem ale řekla ve svých úvodních poznámkách, je také třeba, abychom pomáhali chudším zemím světa při získávání přístupu k čisté pitné vodě. Komise bude v pomoci těmto zemím nadále pokračovat.

Jak bylo uznáno a znovu potvrzeno během čtvrtého Fóra o vodě v Mexiku v roce 2006, voda je základní lidskou potřebou. EU bude samozřejmě, jak jsem již uvedla, na nadcházejícím fóru v Istanbulu zastoupena a bude silně prosazovat všechny body, které jsem uvedla.

Pan Bowis se zmínil o jiné velmi důležité otázce – a já s ním souhlasím –, konkrétně že v důsledku změny klimatu jsme svědky záplav v jiných částech světa. S tím skutečně musíme něco dělat. Jak velice jasně uvedl, zalesňování je jedním z řešení tohoto problému.

  Předsedající. − Obdržela jsem jeden návrh usnesení⁽¹⁾ předložený podle čl. 108 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek dne 12. března 2009.

(1) viz zápis.