Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2559(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B6-0140/2009

Předložené texty :

B6-0140/2009

Rozpravy :

PV 11/03/2009 - 19
CRE 11/03/2009 - 19

Hlasování :

PV 12/03/2009 - 7.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0129

Rozpravy
Středa, 11. března 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

19. Zhoršování humanitární situace na Srí Lance (rozprava)
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o návrhu usnesení o zhoršování humanitární situace na Srí Lance, který předkládá Výbor pro zahraniční věci (B6-0140/2009).

 
  
MPphoto
 

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE).(FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, ráda bych nejprve poděkovala předsedovi Výboru pro zahraniční záležitosti za to, že souhlasil s přijetím postupu stanoveného v článku 91 a se zařazením tohoto naléhavého usnesení na program minulého pondělí, protože na našem posledním jednání v plénu zde ve Štrasburku jsme k této otázce Srí Lanky již učinili naléhavé usnesení. Ráda bych také poděkovala Parlamentu, že souhlasil s tím, aby se tato rozprava konala dnes večer, a děkuji vám, paní komisařko, že jste se k této rozpravě dostavila, protože vím, že tento čas je pro vás obtížný.

Chtěli jsme toto usnesení, protože musíme vyslat silný politický signál vládě a představitelům Tamilů na Srí Lance, neboť situace se každým dnem zhoršuje. Měli jsme k dispozici vyprávění z první ruky od tamilských rodin a lidí, kteří jsou v Evropě a kteří nám stále posílají zprávy a líčení toho, co se jim děje a co se děje jejich rodinám chyceným v pasti konfliktu mezi Tamilskými tygry a srílanskou armádou. Tito lidé procházejí skutečně hrozným utrpením.

Nevíme, kolika lidí se to týká, ale odhadujeme, že je třeba evakuovat 150 000 až 200 000 lidí. Co se ale míní onou „evakuací“? Neziskové organizace nás žádají, abychom je evakuovali po moři, ale opět se musím zeptat: kam? Kam tito lidé půjdou?

Dnes odpoledne jsem se setkala s malým děvčetem, které se narodilo v uprchlickém táboře na Srí Lance a nyní je v Evropě. Pokud to znamená, že tito lidé musí opustit svoji zemi, aby se dostali do uprchlických táborů, ve kterých pak budou žít, pak to také není řešení.

Proto v tomto usnesení žádáme, aby došlo ke skutečnému příměří. Samozřejmě se bude konat rozprava se Skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů o okamžitém nebo dočasném příměří. Skutečně úřady žádáme o okamžité příměří, aby civilisté mohli být odvedeni z nebezpečí, protože víme, že byli zabiti lidé. Dnes jsme se ze svědectví dozvěděli další takový příklad. Samozřejmě v tomto usnesení žádáme, aby srílanská vláda spolupracovala s neziskovými organizacemi a se zeměmi, které si přejí pomoci tento konflikt vyřešit. Ptáme se také, zda Evropská unie může dodat velmi naléhavě potřebné potraviny a léky.

Nakonec mi dovolte říci jménem mé skupiny – protože jsme toto naléhavé usnesení předložili v pondělí ve Výboru pro zahraniční věci z iniciativy Skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance –, že žádáme, aby se někteří naši kolegové poslanci, kteří mají odlišné zájmy v této zemi, touto otázkou vážně zabývali. Ráda bych vám připomněla, že je tomu již dlouhou dobu, co některé politické skupiny žádají o příležitost mluvit o této situaci na Srí Lance a že z vnitřních důvodů v některých zemích jsme nemohli o této otázce Tamilů a jejich situace, která se zhoršuje od 80. let minulého století, vést rozpravu.

Protože jste tady s námi, paní komisařko, možná si můžeme položit další otázku. Zdá se, že má Evropská unie schopnost pomáhat při řešení konfliktů. Možná nastal čas, abychom v rámci Evropské unie založili jednotku pro řešení konfliktů.

Na Kavkaze či kdekoliv jinde ve světě můžeme vidět, že Evropská unie je brána s návrhy, které vydává, vážně. Při řešení dnešního konfliktu nesmíme už být pouhým loajálním účastníkem, ale tím, kdo skutečně prosazuje řešení konfliktu. Pokud dnes můžeme začít pokládat základy k řešení tohoto konfliktu se silnou přítomností Evropské unie a silným poselstvím státním orgánům, jsem přesvědčena, že také nakonec posílíme náš význam ve smyslu politické unie.

 
  
MPphoto
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, jako jeden ze spolupředsedajících srílanského mírového procesu v Tokiu sleduje Komise a já osobně vývoj na Srí Lance velmi zblízka. Jsme hluboce znepokojeni současnou situací a tragickými humanitárními důsledky konfliktu, jak je uvedeno v závěrech Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) ze dne 23. února a prohlášení spolupředsedajících, které bylo vydáno na místě 3. února.

Zejména jsme nesmírně znepokojeni kritickou situací tisíců vysídlených osob, – máte pravdu – chycených v pasti v severní Srí Lance. Není to již krize, před kterou stojíme, ale před tím, co již považuji za humanitární katastrofu. Potvrdil nám to široký okruh nezávislých zdrojů, včetně OSN a ICRC. Nedávné oznámení vlády o otevření dvou evakuačních cest na severu a na jihu bezpečnostní zóny je pozitivní krok, ale my chceme vědět, jak to bude fungovat v praxi.

Vyzvali jsme strany konfliktu – Tygry osvobození tamilského Ílamu (LTTE) a srílanské státní činitele –, aby chránili civilní obyvatelstvo, jak požaduje mezinárodní humanitární právo, a aby umožnili bezpečný a dobrovolný odchod lidí pryč ze zóny bojů. Za dramatický nárůst civilních obětí v posledních měsících nese odpovědnost jak LTTE, tak srílanská armáda. Je okamžitě a naléhavě třeba jednat v zájmu záchrany životů na Srí Lance, jak také potvrdil náměstek generálního tajemníka OSN, sir John Holmes, který upozornil na vysoký počet obětí, a také ICRC.

Komise je přesvědčena, že výsledek této krize bude mít trvalé důsledky pro mír, usmíření a jednotu na Srí Lance a v tomto kontextu důrazně podporuje výzvu, kterou vydal sir John Holmes k vládě Srí Lanky, aby přerušila nepřátelské akce, a dala tak civilnímu obyvatelstvu čas k bezpečnému odchodu, a k LTTE, aby civilistům umožnili průchod a aby souhlasili s mírovým ukončením bojů.

Spolupředsedající také apelovali na LTTE, aby složili zbraně, ale tato výzva byla bohužel odmítnuta, dokonce ignorována. Cítíme, že vláda Srí Lanky má povinnost chránit všechny své občany a souhlasit s humanitárním příměřím – to bylo také naposledy uvedeno v závěrech Rady – , aby tak umožnila nemocným a zraněným lidem odejít z Vanni a zařídila vpuštění potravin a léků. To také navrhla Indie minulý víkend.

Jsme nadále velmi znepokojeni situací lidských práv na Srí Lance na pozadí zpráv o protizákonném zabíjení, únosech a vážného zastrašování médií. Je velice důležité, aby vláda sledovala nejmarkantnější případy přitahující pozornost. V případě takových zločinů neexistuje beztrestnost.

Evropská komise je nakonec nadále přesvědčena, jak bych já sama řekla, že pro etnický konflikt na Srí Lance neexistuje žádné vojenské řešení. Je třeba otevřený a všem přístupný dialog, který povede k politickému urovnání. Trvalého míru a usmíření lze dosáhnout pouze řešením obav, které zprvu vedly k povstání, a zajištěním odpovídajícího prostoru pro všechny komunity. Jako spolupředsedající jsem vždy říkala, že může existovat pouze politické řešení v podobě určitého typu balíčku navracení pravomocí, který byl položen na stůl, byl ze stolu odebrán a nyní se musí na stůl opět vrátit.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny PPE-DE. – Paní komisařko, brutální občanský konflikt na Srí Lance se konečně chýlí ke svému konci. Samozřejmě je příliš brzy na to, říci, zda to bude znamenat konec teroristické činnosti Tamilských tygrů.

Zajisté bychom v této fázi neměli podporovat trvalé příměří, pokud Tygrům umožní se přeskupit. Podle mého názoru mají nyní jedinou možnost složit zbraně, nebo se nechat porazit vojensky s větším počtem obětí. Dlouhodobé příměří by bylo katastrofou, protože – jak ukázal sebevražedný útok na Srí Lance na začátku tohoto týdne – LTTE jsou nemilosrdní, krvelační a Evropskou unií a Spojenými státy po právu označovaní za teroristickou organizaci.

Měli bychom být rozhodní v naší podpoře prezidentu Rajapaksovi v jeho úsilí ukončit povstání, které Srí Lance přineslo pouze nevýslovné lidské utrpení a vážně zpomalilo hospodářský rozvoj na tomto krásném ostrově. Tisíce nevinných vysídlených civilistů ale zůstalo chyceno v pasti na úzkém pobřežním pásu. Těmto civilistům musí být umožněn odchod, aby armáda mohla dokončit svoji ofenzivu. Je trestuhodné – ale od Tygrů se to dá naprosto očekávat –, že tyto civilisty využívají jako lidské štíty. Tygři jsou hluší k výzvám mezinárodního společenství, aby se vzdali a vytvořili dočasný humanitární koridor.

Je nicméně nezbytné předejít dalším krveprolitím, a proto umožnit OSN a jiným organizacím, aby těmto civilistům zařídily bezpečný průchod. Srí Lanka si je v tomto ohledu vědoma své vlastní odpovědnosti a chce se vyhnout civilním obětem, ale trpělivost armády je pochopitelně omezená. Armáda se obává, že se Tygři budou snažit uprchnout tak, že využijí evakuaci po moři a smíchají se s civilisty.

Proto my na této straně Parlamentu schvalujeme vytvoření humanitárního koridoru a dočasné a okamžité příměří nebo ukončení nepřátelských aktů, ale také chceme být svědky úplné porážky LTTE a mírové, spravedlivé a multietnické Srí Lanky, která vznikne na jejím místě, kde bude maximální autonomie pro oblasti s tamilskou většinou a spravedlivé sdílení zdrojů a moci v rámci jednotného srílanského státu.

 
  
MPphoto
 

  Robert Evans, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, velmi vítám tuto rozpravu za přítomnosti paní komisařky, které velice děkuji za její závažné, důrazné a hluboké prohlášení. Je to jistě velmi důležité téma, i když je škoda, že o něm diskutujeme v 11 hodin v noci, kdy je zde tak málo lidí. Tato účast ale podle mého názoru není odrazem zájmu o toto téma, ani vážnosti, s jakou k němu mnozí poslanci tohoto Parlamentu přistupují. Abych použil slova paní komisařky, jsme hluboce znepokojeni touto situací. Dnešní rozprava bere také na vědomí, že došlo k posunu v této situaci a, jak na začátku řekla paní Islerová Béguinová, že je třeba, abychom vyslali důrazný signál o zhoršující se situaci, která je den ode dne závažnější.

Podporuji původní předložené usnesení s výjimkou slova „dočasné“. Odsuzuji jazyk, který pan Tannock právě použil, když řekl, že dlouhodobé příměří by bylo katastrofou. Nás zajisté – apeluji na vás – nezajímá pouhé dočasné příměří. Při každém konfliktu kdekoliv ve světě byl tento Parlament, který se skládá ze soucitných lidí, zastáncem trvalého příměří, které může připravit cestu diplomatické rekonstrukci, aby mohl začít dialog – a ano – abychom mohli dojít k oné mírové, spravedlivé a multietnické společnosti, o které hovořil pan Tannock a se kterou souhlasím.

Takže tleskám Zeleným za jejich první pozměňovací návrh, pozměňovací návrh 1, a jsem si jistý, že všichni slušní lidé tady, kterým záleží na civilistech na Srí Lance, jim zatleskají také. Dočasné příměří ze své vlastní podstaty nutně vede k pozdějšímu návratu k válce, kterou nikdo nechce. Návrat k válce bude znamenat více mrtvých, více utrpení, větší humanitární tragédii a nemohu věřit, že kdokoliv na kterékoliv straně tohoto Parlamentu něco takového skutečně chce.

Stejně tak u pozměňovacího návrhu 2: podporuji také tento pozměňovací návrh, protože odsuzuje všechny akty násilí, ať už se jich dopouští kdokoliv, na kterékoliv straně konfliktu. Nemůžeme promíjet žádné násilí, včetně nedávného sebevražedného útoku, který zde byl zmíněn.

Dále obracím svoji pozornost na pozměňovací návrhy 3, 4 a 5. Rád bych přečetl krátký úryvek textu, který jsem dostal od poslance Parlamentu Srí Lanky za distrikt Jaffna, pana Selvarajaha Kajendrena, ze dne 10. března. Píše: „Rád bych Vás naléhavě upozornil na umírání civilistů na Srí Lance. Armáda odpalovala dělostřelecké granáty s tříštivými střelami od 2 do 10 hodin v úterý 10. března 2009“ – tento týden. „Síly srílanské vlády bez výběru napadly všechny části ,bezpečnostní zóny‘, přičemž používaly všechny druhy smrtících střel, z nichž některé jsou v mnoha zemích zakázány. Při tomto neselektivním kazetovém ostřelování bylo zabito více než 130 civilistů, včetně dětí, a více než 200 jich bylo vážně zraněno.“

Pochybuji, že by kdokoliv mohl tvrdit, že to je uměle vykonstruované. Navíc bych předpokládal, že my všichni chceme udělat vše, co je v našich silách, abychom ukončili takové násilí. Zmiňuje se také o svém kolegovi, panu S. Kanakaratnamovi, který žije přímo uprostřed „bezpečnostní zóny“. Říká, že od 1. ledna do 6. března tohoto roku bylo při bombardování v těchto „bezpečnostních zónách“ zabito 2 544 civilistů a o mnoho více než 5 828 civilistů bylo vážně zraněno. Přesto srílanská armáda bombarduje vzdušnými i dělostřeleckými střelami a zabíjí každý den v průměru 30 až 40 civilistů.

Nevěřím, že si to vymýšlí. Z toho, co uvedla paní komisařka, a ze všech důkazů předložených neziskovými organizacemi, které se dostaly kamkoliv poblíž, se zdá, že to je zobrazení skutečného dění.

Pozměňovací návrh 6: zde odkazuji na zprávu sira Johna Holmese, kterou mi zaslala Jeho Excelence, velvyslanec Srí Lanky, v Bruselu. Ve své zprávě uvádí, že na některých tranzitních místech dochází k závažnému přeplnění. Na jeho slova navazuji ve svém pozměňovacím návrhu a je správné, abychom se zabývali těmito tábory, ze kterých mám nějaké fotografie. Zvu všechny, aby se na tyto fotografie, které mi byly zaslány, přišli podívat. Opět předpokládám, že jsou skutečné a ne vykonstruované. Vím, že kancelář paní komisařky v Colombu toto velmi pečlivě sleduje a má blízké kontakty ve skutečně nebezpečné zóně.

Pozměňovací návrhy 7 a 8 podporují původní odkaz na válečnou zónu, aby bylo možné plně uspokojit potřeby civilistů. Žádáme o ničím neblokovaný přístup nejenom do zóny bojů, ale také do uprchlických táborů, aby humanitárním organizacím, které každý v tomto Parlamentu podporuje, byl udělen neomezený přístup. Všichni ve sněmovně by práci humanitárních organizací podpořili.

Nakonec pozměňovací návrh 9 navrhuje, abychom zaslali toto usnesení generálnímu tajemníkovi OSN, protože jsem přesvědčen, že se jedná o mezinárodní humanitární krizi, jak naznačuje uvedený název usnesení, a že bychom měli udělat vše, co je v našich silách. Proto děkuji Zeleným za jeho předložení a žádám všechny kolegy, aby podpořili pozměňovací návrhy předložené všemi politickými skupinami.

 
  
MPphoto
 

  Marie Anne Isler Béguin, jménem skupiny Verts/ALE.(FR) Pane předsedající, ráda bych poděkovala paní Ferrerové-Waldnerové za její projev a za její reakci na výzvu neziskových organizací a lidí, kteří se ocitli v pasti.

Máme obavy, že se nacházíme v poněkud podobné situaci jako v Barmě po tsunami v roce 2006, kde junta bránila v přístupu k humanitární pomoci. Nyní tedy musíme udělat vše, co je možné, aby se humanitární pomoc a naše pomoc dostaly k lidem, kteří ji potřebují.

Ráda bych ale také promluvila ke svým kolegům poslancům ze Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, protože věřím, dámy a pánové, že musíme apelovat na moudrost. Skutečně jsme předložili tento návrh na naléhavé usnesení, abychom Parlamentu umožnili zítra vyjádřit jeho názor a zaujmout postoj.

Co bych ale za žádných okolností nechtěla, je, aby jedna nebo druhá strana pro toto usnesení nehlasovaly kvůli rozdílným názorům na okamžité nebo dočasné příměří, které chápeme, protože rozprava se již konala. Upřímně vás proto vyzývám, prosím, jednejte moudře.

Na druhou stranu bych ráda řekla, zejména panu Tannockovi, že, abych opakovala slova paní Ferrerové-Waldnerové: ozbrojený konflikt nikdy žádný problém nevyřešil. Známe to. Válka nikdy nic neřeší.

Podle mého názoru je žádat dočasné příměří nezodpovědné s ohledem na lidi, kterých se to týká. Ve skutečnosti by to znamenalo je vrátit zpátky do boje někdy v budoucnosti – a jaká budoucnost by to byla – po evakuaci lidí. Můžeme si dovolit nechat lidi evakuovat? Tamilové vlastní půdu. Proto se chtějí na svoji půdu vrátit. Jsou to Srílančané.

Jsem proto přesvědčena, že musíme této záležitosti věnovat pečlivou pozornost, ale jsem připravena dělat ústupky a stáhnout pozměňovací návrhy, abychom mohli společně dojít ke společnému postoji a vyslat tak celému světu tento důrazný politický signál.

 
  
MPphoto
 

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). – Pane předsedající, neměli bychom podléhat žádným iluzím o děsivém dopadu války na nevinné civilisty ani o naší morální povinnosti udělat vše, co je v našich silách, abychom zmenšili jejich zranitelnost a pomohli při poskytování humanitární pomoci. Proto Parlament před necelými třemi týdny přijal své naléhavé usnesení o Srí Lance.

Srí Lanka je po desetiletí sužována teroristickým tažením mezinárodně odsouzené organizace LTTE. Mezi teroristy a legitimními silami demokratické vlády není žádné rovnocennosti. Vzpomeňme, že to byla organizace LTTE, která přivedla k dokonalosti sebevražedné bombové útoky jako taktiku, že byla průkopníkem používání žen v sebevražedných útocích a že nepokrytě používá děti jako vojáky a lidské štíty. Za posledních 26 let systematicky spáchala tisíce promyšlených vražd po celé Srí Lance a teprve před dvěma dny bylo zavražděno 14 lidí v sebevražedném útoku během islámské slavnosti v distriktu Matara.

LTTE se nyní nachází v zoufalé koncové hře a, jak je pro ni typické v takových situacích, obrací se na obhájce v zahraničí, aby se dostala z nesnází. Nepatrná menšina poslanců tohoto Parlamentu byla nešťastná kvůli usnesení přijatému většinou v tomto Parlamentu a ostudně a nepatřičně chtěla zaměřit odsouzení na srílanskou vládu. Nemůžeme podpořit pozměňovací návrhy, které se zakládají na nepřisouditelných – a často nesmyslných – obviněních, jaká jsme slyšeli od pana Evanse, nebo selektivní citaci z jedné zprávy neziskové organizace. Nemáme žádný důvod pochybovat o pevném prohlášení vlády, že její jednotky žádné bezpečnostní zóny neostřelovaly a ostřelovat nebudou.

Před šesti dny vyzval generální tajemník OSN organizaci LTTE, aby stáhla své zbraně a bojovníky z oblastí, kde je soustředěno civilní obyvatelstvo, a aby spolupracovala při všech humanitárních akcích, plánovaných s cílem ulevit utrpení civilistů. Evropská unie odsoudila akci, kdy LTTE bránila civilistům odejít z oblasti konfliktu.

Největší služba, jakou může tento Parlament poskytnout, je vyzvat organizaci LTTE, aby složila zbraně a uvolnila civilní obyvatelstvo ze svého sevření. Pak může být poskytnuta nanejvýš potřebná humanitární pomoc, lidé se mohou začít těšit na lepší životy a celá Srí Lanka se může dostat zpátky na cestu demokratické politiky a k budování spravedlivé a více prosperující společnosti pro všechny její občany, osvobozené od teroristického útlaku.

 
  
MPphoto
 

  Jo Leinen (PSE).(DE) Pane předsedající, paní komisařko, naprosto s vámi souhlasím, že na Srí Lance potřebujeme politické řešení, ne řešení vojenské. Navštívil jsem tuto zemi mnohokrát jako člen delegace pro Jižní Asii. Vím, jak lidé po 25 letech násilí touží po míru.

Musím ale říci, že v tomto typu války by měla odejít LTTE a bohužel se k tomu nemá. Také jste to zmínila a ministři zahraničí 23. února opět naléhavě vyzvali tuto organizaci, aby složila zbraně a ukončila teror. Jen si představte nějaký členský stát Evropské unie, ve kterém vládne teror 25 let. Je snadné si představit, že tam panuje velký chaos a nepokoje. Podporuji věc Tamilů, ale stejně rozhodně odmítám metody LTTE. Týdny již nasloucháme tomu, jak v této malé oblasti bylo jednoduše uvězněno více než 100 000 lidí. Agentura Reuters včera ohlásila, že podle zpráv očitých svědků jsou lidé zastřeleni, když se pokouší z této zóny dostat pryč. Proto tedy musíme vyzvat LTTE a síly, které za touto organizací stojí, aby tyto praktiky ukončily. Hra je u konce, nemohou takto pokračovat dál.

Je zjevné, že civilisté jsou v této válečné zóně pod uzavírací palbou z obou stran. Musíme také vyzvat vládu, aby dodržovala mezinárodní zákony a povolila humanitární akce. Je to fundamentalismus na obou stranách, který si žádá tolik obětí. Myslím, že bychom se měli připravit na poválečný pořádek. Jak jste uvedla, musí být uplatněn 13. dodatek v Ústavě Srí Lanky, který upravuje decentralizaci ve smyslu regionální správy lidmi, kteří v daném regionu žijí, a EU zde může poskytnout cennou pomoc. Jsem si jistý, že jak vy v Komisi, tak my v EU jsme připraveni tak učinit.

 
  
MPphoto
 

  Paul Rübig (PPE-DE).(DE) Pane předsedající, paní komisařko Ferrerová-Waldnerová, dámy a pánové, myslím, že to, co řekla paní komisařka, konkrétně že vojenské řešení není možné, je třeba uvádět jako zprávu na titulních stránkách na Srí Lance. Konkrétně, pokud jde o napětí v zemi a problémy, které se zde nakupily za ty roky, že se vláda ve skutečnosti opravdu snaží neustále přicházet s nabídkou. Ale zcela jednoduše se hroutí na komunikační strategii.

Musíte ale také samozřejmě vidět, že strategická pozice Srí Lanky dává také prostor strategickým faktorům, uvádí do pohybu externí faktory, které je v zemi samotné velmi těžké kontrolovat. Je tedy třeba také dbát na zajištění zlepšení hospodářské situace a zlepšení infrastruktury v těchto oblastech, aby byla možná komunikace mezi stranami tohoto konfliktu. Možná by zde bylo možné použít toho či onoho prostředníka.

 
  
MPphoto
 

  Erik Meijer (GUE/NGL). (NL) Pane předsedající, to, co se nyní děje na Srí Lance, se připravovalo už pár let. Není to jednoduše humanitární problém, ale především vážné politické selhání. Po letech násilného boje za separaci severovýchodní části země nabídla předchozí vláda Norska zprostředkovatelství mezi sinhálskou většinovou vládou a rebelským tamilským hnutím. Norský vyjednavač, který dlouho pracoval na dosažení mírových řešení, je nyní sám ministrem v nové vládě. Bohužel ale bylo od této možnosti mírového řešení upuštěno.

V létě roku 2006 srílanská vláda ukončila mírové pokusy a opět si zvolila jednostranné vnucení vojenského řešení. Tato vláda nyní pravděpodobně vyvíjí usilovnou snahu pod dojmem iluze, že se jí podařilo dosáhnout zásadního úspěchu, zatímco v realitě bude mírová, harmonická koexistence dvou národů jako rovnocenných partnerů dokonce ještě obtížnější. Bez kompromisu o mírovém řešení má budoucnost hrůzostrašně násilnou podobu. Musíme se navrátit k mírovému vyjednávání bez vítězů nebo poražených.

 
  
MPphoto
 

  Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, děkuji, paní komisařko, že jste hovořila tak otevřeně a přímo. Myslím, že naše hlavní pozornost musí být nyní zaměřena na osud civilního obyvatelstva a že jediná věc, která zde ve skutečnosti platí, je to, co bylo řečeno na Radě ministrů dne 23. února, konkrétně že EU vyzývá k okamžitému příměří. Jsem proti přidávání slova „dočasný“, jinak bude humanitární katastrofa, o které jste mluvila, pokračovat.

Myslím si také, že v této situaci, kdy jsou lidé v této zóně uvězněni, se musíme postavit proti všem aktům násilí, které lidem brání opustit bojovou zónu. V této situaci mi nezáleží na tom, zda se násilí dopouští LTTE nebo vládní jednotky. Naše pozornost musí být zaměřena na lidi samotné.

Možná bych mohl učinit poznámku na adresu mých přátel kolegů poslanců z bývalé koloniální mocnosti, kteří se chystají odejít z naší skupiny. Doufám, že dojem, který se mi vnutil, že také existuje jistá domácí pohnutka pro tak jednostrannou ostrou kritiku pouhé LTTE samotné, je mylný. Doufám také, že nemají na mysli specifický segment svých voličů.

 
  
MPphoto
 

  Robert Evans (PSE). – Pane předsedající, to není procesní námitka. Dával jsem znamení vaší kolegyni, že chci „upoutat pozornost“, abych mohl mluvit, což mohu učinit a což jsem myslel, že jsem učinil.

Rád bych poděkoval panu Meijerovi za jeho poznámky. Zmínil se také o statečné práci pana Erika Soldheima z Norska, se kterým jsem se setkal před 10 dny v Oslu.

Velice souhlasím s panem Gahlerem, který mluvil velmi smysluplně: je to osud civilistů, o který máme obavy. To podle mého platí pro všechny pozměňovací návrhy, z nichž nejdůležitější je pozměňovací návrh 1, který vyzývá k okamžitému a naprostému příměří, které musí být v zájmu všeho lidu Srí Lanky.

Existuje mnoho důkazů. Není to nic podružného. Některé pocházejí z úřadu zemského ředitele zdravotnických služeb srílanské vlády, který hovoří o humanitární katastrofě a podprůměrných podmínkách, ve kterých lidé žijí. To také opakuje Evropská komise, ICRC, OSN, Mezinárodní krizová skupina a organizace pečující o uprchlíky Refugee Care Netherlands. Název rozpravy dnešního večera je Zhoršování humanitární situace na Srí Lance a máme povinnost udělat vše, co jen můžeme, abychom tomu zabránili, což myslím můžeme, pokud najdeme správnou cestu vpřed.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Dámy a pánové, držel jsem se striktně jednacího řádu. Protože jsem mohl dát slovo pěti řečníkům a protože hovořili pouze tři, rozhodl jsem se dát slovo také panu Evansovi.

 
  
MPphoto
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, ráda bych poděkovala kolegům poslancům za tuto velmi důležitou rozpravu, i když byla krátká a konala se pozdě večer.

Od začátku funkčního období Komise jsem byla jako spolupředsedající Srí Lankou velice zaujatá. Byly okamžiky, kdy jsme měli určitou naději – více spíše na začátku –, ale naše naděje se nyní rozplynula. Chtěla jsem se zúčastnit procesu v Ženevě, ale zdá se, že to bylo pro srílanskou vládu obtížné. V každém případě tento proces bohužel ztroskotal. Byla jsem také připravená odejít na sever a zahájit vyjednávání jako můj předchůdce Chris Patten. Ale sever nebyl připraven – oficiálně pan Prabhakaran měl spalničky nebo plané neštovice. V každém případě naprosto souhlasím s panem Gahlerem, který řekl – a to je také moje vlastní starost –, že bychom měli na první místo postavit lidi a humanitární zájmy.

Jsme, jak je tak častým případem, největší dárci humanitární pomoci na Srí Lance. V letech 2008–2009 jsme na humanitární pomoc věnovali 19 milionů EUR, které byly následně převedeny prostřednictvím partnerů jako ICRC, OSN a také některé mezinárodní nevládní organizace. Tyto organizace jsou připraveny pomoci postiženému obyvatelstvu, ale mají skutečné problémy – o kterých nám říkají – při získávání přístupu do oblasti konfliktu. Od září roku 2008 byla ICRC jedinou agenturou, které bylo umožněno operovat v oblastech kontrolovaných LTTE ve Vanni. Světovému potravinovému programu bylo povoleno zaslat několik potravinových konvojů, ale to stačilo pokrýt pouze asi 50 % potřeby. V roce 2008 jsme těmto dvěma organizacím poskytli dalších 7 milionů EUR na humanitární pomoc. Vytrvale jsme také prosazovali, jak v Colombu, tak v Bruselu, lepší přístup humanitárních organizací k tomuto obyvatelstvu.

Proto mohu jenom říci – společně s ostatními spolupředsedajícími a také zejména s Norskem –, že jsme využili každé příležitosti k vyvíjení tlaku na strany konfliktu, aby uplatňovaly dohodu o příměří z roku 2002 a aby řešily konflikt s použitím mírových prostředků, ale nic nefunguje. Početné výzvy k návratu k vyjednávání byly vždy naprosto ignorovány a, bohužel, vojenská cesta převažuje. Prostor pro intervenci mezinárodního společenství se za poslední tři roky stále více zužuje, ale nikdo ze spolupředsedajících se svého poslání nevzdal. Všichni zůstáváme rozhodnutí přispívat k mírovému řešení tohoto konfliktu, jak je vidět z posledního tiskového prohlášení spolupředsedů, které bylo vydáno dne 3. února, o kterém jistě budete vědět.

To, co tedy nyní musíme udělat, je znova prosazovat přístup humanitární pomoci, dostat příslušníky humanitárních organizací a civilní obyvatelstvo ven z oblasti a pak, až nastane správný čas, se pokusit prosadit politický dialog se stranami konfliktu a pokusit se je přesvědčit, že politické řešení je jedinou cestou ven. Jinak nastane partyzánská válka, která tomuto krásnému ostrovu nevyřeší vůbec nic. Kdysi to byl ráj a rájem by se mohl znovu stát.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, 12. března 2009.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí