Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 12. března 2009 - Štrasburk

13.3. Vyhoštění nevládních organizací z Dárfúru

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o vyhoštění nevládních organizací z Dárfúru.⁽¹⁾

  Charles Tannock, autor. − Paní předsedající, dalo se předpokládat, že prezident Súdánu Omar al-Bašír odpoví na obvinění vznesené Mezinárodním trestním soudem prostřednictvím politického gesta, ale tím, že vyhostil nevládní organizace a agentury humanitární pomoci ze své země posílil všeobecnou představu o brutálním krutovládci, kterého nezajímá neutěšená situace dlouhodobě trpících lidí, kterým nominálně vládne.

Několik lidí stále tvrdí, že to, co se stalo v Dárfúru, není genocidou. Ještě méně z nich Bašíra stále otevřeně podporuje, třebaže Čína – bohužel – byla jediným hlasem na jeho obranu vzhledem k významnému podílu Číny na súdánském těžebním průmyslu.

Stejně jako většina poslanců vítám obvinění prezidenta Bašíra vznesené Mezinárodním trestním soudem a také záležitost mezinárodního zatykače. Nemusí to být úspěšné, ale je to významným gestem, které ukáže rozhořčení světa nad hrůzami, které v Dárfúru spáchal bez nejmenšího slitování.

Rovněž se domnívám, že toto obvinění posiluje pověst Mezinárodního trestního soudu, kterému se některé země, včetně velkých mocností, jako jsou USA, doposud vyhýbaly ze strachu z politicky motivovaných stíhání. Je fascinující, že Spojené státy, které nejsou signatářem Římského statutu, i přesto využily svého postavení v Radě bezpečnosti OSN, aby usnadnily obvinění Bašíra Mezinárodním trestním soudem.

Jedním z možných východisek ze slepé uličky, které nyní máme, je to, že Rada bezpečnosti zruší obvinění, na což má podle Římského statutu právo, a učiní tak pod podmínkou, že Bašír odejde do exilu a zabíjení a utlačování bude zastaveno, a učiní tak částečně s ohledem na to, že Súdán nebyl nikdy signatářem Římského statutu.

Ačkoli se to někomu může jevit jako nespravedlivá reakce na zabíjení v Dárfúru a v podstatě to znamená udělení určité formy částečné imunity, mohlo by to vyřadit ze hry hlavního protagonistu, ušetřit dlouhodobě trpící lidi z Dárfúru před dalším krveproléváním a umožnit Súdánu jako zemi pokročit vpřed. Pokud Bašír odmítne, pak by měl být samozřejmě stíhán na základě plné platnosti mezinárodního práva. Africká unie, Arabská liga a Čína by to měly prezidentovi Bašírovi objasnit, než pro něj a jeho brutální režim bude příliš pozdě.

  Catherine Stihler, autorka. − Paní předsedající, situace v Dárfúru je zoufalá. Dokážete si představit jaké lidské utrpení se skrývá za statistikami OSN? Podle OSN až 4,7 milionu lidí – včetně 2,7 milionu vnitřně vysídlených osob – potřebuje pomoc.

Nemůžeme dopustit, aby se tato situace ještě zhoršila, a vyzývám súdánskou vládu, aby vzala zpět rozhodnutí vyhostit z Dárfúru 13 předních nevládních organizací. Agentury humanitární pomoci v Dárfúru provádějí největší humanitární operaci na světě. Jen dnes jsme zjistili – myslím – že zmizely tři osoby, které pracují pro organizaci Lékaři bez hranic. Odchod nevládních organizací by mohl vést k ještě početnějším ztrátám na životech kvůli přerušení poskytování lékařských služeb a propuknutí nakažlivých nemocí, jako je průjem a infekce dýchacího ústrojí. Děti jsou velmi ohroženy.

OSN uvedla, že vyhoštění skupin humanitární pomoci ohrožuje více než jeden milion životů. Zdůrazňuji, že prvořadou humanitární potřebou je umožnit agenturám, aby pokračovaly ve své práci, při které zachraňují životy. Jak řekl prezident Obama, není přípustné ohrožovat tolik lidských životů. Musíme být schopni vrátit tyto humanitární organizace zpět do země. Vyzývám kolegy, aby podpořili toto usnesení.

  Erik Meijer, autor. – (NL) Paní předsedající, po mnoho let panovaly v Súdánu režimy založené na kombinaci vojenské síly, arabské národní hrdosti a konzervativním výkladu islámu. Prvořadým cílem těchto režimů bylo udržet pohromadě území tohoto rozlehlého státu, který je obydlen řadou naprosto odlišných národů. Tyto různé národy jsou všemi možnými prostředky podřízeny moci hlavního města Chartúmu.

Z tohoto důvodu po několik let probíhal konflikt vedený proti separatistickému hnutí v jižní části země, tedy regionu, který je převážně nearabský a nevyznává islám. Stále ještě není zdaleka jisté, zda bude moci jih využít své svobody a skutečně uplatnit právo na odtržení se od zbytku země, což bylo dohodnuto na rok 2011.

V případě západního regionu Dárfúru se vláda snaží zabránit takovému odtržení všemi možnými prostředky. V tomto regionu vždy docházelo ke střetu zájmů mezi kočovnými pastevci a usazenými zemědělci. Vláda se nyní o tento konflikt začala zajímat. Vylidňování regionu, k němuž dochází tak, že usazené obyvatelstvo je vyháněno do sousedního Čadu, představuje významný nástroj, jak udržet tuto oblast pod kontrolou. Při této špinavé práci se vláda může obejít bez zahraničních pozorovatelů, humanitárních pracovníků a prostředníků.

Výbor pro zahraniční věci Parlamentu vyzval před několika lety k vojenskému zásahu ze strany Evropy. Takové komentáře jsou u některých skupin domácího veřejného mínění populární a činí dojem, že bohatá a mocná Evropa může vnucovat svá řešení zbytku světa. Ve skutečnosti to není řešení, které by mohlo být uplatněno. Navíc je velmi málo jasné, co by bylo cílem takového zásahu.

Bylo by to dočasné poskytování humanitární pomoci nebo zřízení nezávislého státu Dárfúr? V každém případě by to bylo v Africe vnímáno jako nová ukázka koloniální síly Evropy, rodící se především z vlastního zájmu Evropy. Méně okázalou, ale pravděpodobně účinnější strategií je vydání mezinárodního zatykače na prezidenta al-Bašíra a odhalování válečných zločinů. Zvenčí musíte vždy nabídnout, že se budete podílet na humanitární pomoci a zasazovat se o mírová řešení. Dotčené skupiny obyvatelstva, které ve velké většině případů uprchly, si zaslouží naši podporu ve svém boji o přežití.

  Marios Matsakis, autor. − Paní předsedající, tento Parlament je velmi znepokojen rozhodnutím súdánské vlády vyhostit z Dárfúru humanitární organizace. Je to krok, který by mohl mít katastrofální následky pro stovky tisíc nevinných civilistů. Chápeme, že komisař Michel, předsednictví EU, koordinátor humanitární pomoci OSN, prezident Obama a mnoho dalších se zapojilo do úsilí o zvrácení tohoto rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že je to velice citlivá záležitost vyžadující velmi jemné zacházení, domníváme se, že než bude v tomto Parlamentu schváleno jakékoli usnesení, musí být do tohoto úsilí vložena veškerá naděje na úspěch. Proto budeme hlasovat proti usnesení, nikoli z důvodu, že bychom nesouhlasili s jeho obsahem, ale protože musíme počkat na výsledek výše zmíněného úsilí. Považujeme to za nejcitlivější a nejrozumnější věc, kterou lze v této chvíli a za stávajících okolností udělat.

  Ewa Tomaszewska, autorka. – (PL) Paní předsedající, v důsledku brutálních etnických čistek v Dárfúru zemřelo přibližně 300 000 lidí a z 2,5 milionů lidí se stali uprchlíci. Humanitární pomoc potřebuje 4,7 milionu lidí. Více než 10 000 lidí uprchlo do Čadu, kde se na mírové misi podílí kontingent polské armády. Tato populace byla postižena jednou z nejzávažnějších humanitárních krizí na světě. Zástupci organizací pro lidská práva a humanitární pomoc, jako jsou Polska Akcja Humanitarna nebo Médecins Sans Frontières (Lékaři bez hranic) byli z Dárfúru vyhoštěni. Mezinárodní trestní soud v Haagu obvinil súdánského prezidenta Omara al-Bašíra, který je za tuto situaci odpovědný, z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a vydal na něj zatykač. Soud ho obviňuje z toho, že povolil genocidu, vraždy a vysídlování a že toleroval mučení a znásilňování. Naprosto podporuji rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu. Vyžadujeme, aby bylo humanitárním organizacím umožněno vrátit se do Dárfúru, aby mohly danému obyvatelstvu poskytovat pomoc.

  Raül Romeva i Rueda, autor. – (ES) Paní předsedající, domnívám se, že toto usnesení přišlo v zásadním momentě, a to ze dvou důvodů. Prvním je to, že – jak již bylo řečeno, a připojuji se ke gratulacím a oslavám – obvinění prezidenta Bašíra ukazuje, jak je důležité tuto situaci ukončit, zejména v Dárfúru, ačkoli se týká celého Súdánu. Rovněž to ukazuje, že mezinárodní společenství může a musí jednat, pokud takové situace dosáhnou extrému, ke kterému súdánská situace dospěla.

V ideálním případě by měl být prezident Bašír samozřejmě přinucen k rezignaci a přímo předán Mezinárodnímu trestnímu soudu. Je nepravděpodobné, že k tomu dojde, ale reakce mezinárodního společenství musí být jasně v souladu s tímto přístupem a o tomto druhu postupu nesmí panovat žádné pochybnosti.

Humanitární situace zadruhé rovněž vyžaduje, abychom přijali jasný postoj s ohledem na to, co jsme se dnes dověděli, tedy že byli uneseni tři lidé pracující pro organizaci Médecins Sans Frontières a v této chvíli nevíme, kde jsou a v jakých se nacházejí podmínkách, a že v nedávné době bylo vyhoštěno 13 nevládních organizací, které mimo jiné poskytovaly základní pomoc a odpovídaly na základní potřeby obyvatelstva.

Z jejich vyhoštění je patrno, že odpověď, kterou použila vláda, je přesně opačná nežli odpověď, jež je potřebná a žádoucí a jež by byla přijatelná pro Evropskou unii a především pro mezinárodní společenství.

Nejen že je nepřijatelná, ale sama si také žádá odpověď: na tuto situaci je nutné reagovat. Z tohoto důvodu se domnívám, že usnesení je nezbytné a je naprosto zásadní, abychom ho dnes přijali co nejširší většinou hlasů. Rovněž vyzývám své kolegy poslance, aby tak učinili a zajistili tak, že v těchto věcech nezůstaneme pozadu.

Na závěr chci předložit velmi specifickou žádost úřadu OSN pro lidská práva: měl by zahájit vyšetřování, která by zjistila, zda může být toto vyhoštění nevládních organizací přidáno na dlouhý seznam válečných zločinů, za které musí být samozřejmě súdánské orgány volány k odpovědnosti.

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Paní předsedající, paní komisařko, nacházíme se ve velmi složité situaci. To, co se děje v Súdánu, není ani nepochopitelné, ani natolik překvapivé, abychom museli čekat na to, co se stane. Válka vedená proti lidem jižního Súdánu probíhá již po několik desetiletí. Je to humanitární katastrofa zapříčiněná genocidní politikou prezidenta al-Bašíra. Miliony lidí byly vysídleny a bojují o přežití a v této situaci se nachází po měsíce a roky spíše než po týdny. To je jedna strana mince.

Na druhou stranu je pravda, že jsme zapojeni do situace, ve které nesmíme ohrozit práci humanitárních organizací. Jejich obavy a potřeby musíme brát vážně. Jakou cestou bychom se tedy měli vydat? Musíme se nechat vést skutečnostmi. Skutečnost je taková, že pan al-Bašír vědomě využívá tento nátlak na humanitární organizace. Každý, kdo viděl jeho demonstrativní představení, jeho posměšný tanec při tomto kroku proti humanitárním organizacím a jeho předvádění, ví, že se zcela záměrně snaží o provokaci.

Nesmíme se nechat vyprovokovat. Nesmíme však jednoduše zmlknout, jak by mnoho kolegů poslanců chtělo. Ani to by na diktátora nezapůsobilo. Proto navrhuji, abychom vypustili tři odstavce – 2, 5 a 6 – z usnesení a zbytek přijali tak, jak je navrhováno.

  Józef Pinior, jménem skupiny PSE. – (PL) Paní předsedající, mám zde dopis napsaný 28 ženami z Dárfúru, kterým se podařilo uniknout z konfliktní zóny. Tento dopis je adresován Africké unii a Arabské lize. V dopise ze dne 4. března 2009 tyto ženy z Dárfúru vyjadřují svou podporu vůči zatykači vydanému Mezinárodním trestním soudem a vztahujícím se na súdánského vůdce Omara al-Bašíra. Poprvé za sedm let činnosti tohoto soudu byl vydán zatykač na úřadující hlavu státu. Ve svém dopisu ženy z Dárfúru popisují otřesné scény násilí a znásilňování, které jsou součástí každodenního života v dané oblasti, kde je znásilňování záměrně používáno jako zbraň s cílem způsobit ženám bolest, stigmatizovat je a také narušit jednotu celé společnosti a demoralizovat ji.

Omar al-Bašír reagoval na mezinárodní zatykač vyhoštěním 13 zahraničních dobročinných organizací ze Súdánu. To znamená, že v nadcházejících týdnech nebude mít více než milion lidí žijících v uprchlických táborech v Súdánu přístup k základní pomoci, jako je čistá voda, potrava nebo lékařská péče. Nedostatek čisté vody, který se začne projevovat v nadcházejících dnech, podpoří šíření nakažlivých nemocí, zejména v západním Dárfúru. Svědci již ohlásili případy průjmu v táboře Zam-Zam a případy meningitidy v táboře Kalma. Prvními a hlavními obětmi rozhodnutí přijatého súdánskou vládou budou děti. Rozhodnutí Omara al-Bašíra o vyhoštění dobročinných organizací z Dárfúru vyústí v další zločiny.

Usnesení Evropského parlamentu vyzývá OSN a Mezinárodní trestní soud, aby vyšetřily, zda poslední rozhodnutí súdánského prezidenta představuje podle mezinárodního práva válečný zločin. Vláda Omar al-Bašíra súdánským občanům nezaručuje právo na ochranu, a proto se musí za porušení tohoto práva mezinárodnímu společenství odpovídat.

  Leopold Józef Rutowicz, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, jedna z největších lidských tragédií současného světa se odehrává v Dárfúru. Jejím podněcovatelem je súdánský prezident Omar Hassan al-Bašír. Téměř pět milionů lidí naléhavě potřebuje humanitární pomoc. Súdánská vláda mezitím rozhodla o vyhoštění 13 předních nevládních humanitárních organizací z Dárfúru. Až bude vyčerpána lékařská a potravinová pomoc, dojde k šíření nemocí, které ve 21. stoleté vyústí v genocidu velkého rozsahu. Usnesení, které podporuji, nezachází dostatečně daleko, protože v tomto případě bychom měli přesvědčit Africkou unii a OSN, aby povolily vojenský zásah s cílem zastavit genocidu.

  Urszula Krupa, jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Paní předsedající, konflikt v Súdánu, který má rasové, náboženské a hospodářské kořeny, probíhá po více než 50 let. Byly již potvrzeny více než 3 miliony obětí a více než 4,7 milionu lidí z tohoto regionu bylo donuceno opustit své domovy. Navzdory pokusům dosáhnout dohody a navzdory mírovým misím OSN se nedávno konflikt mezi arabským a nearabským obyvatelstvem z Dárfúru vystupňoval.

Poslední fáze nejzávažnější humanitární krize na světě, která opět upoutala pozornost Evropského parlamentu, zahrnuje rozhodnutí přijaté súdánskou vládou pod vedením prezidenta al-Bašíra, jehož účelem je vyhoštění 13 humanitárních organizací, které poskytují tolik potřebnou pomoc ve formě potravin, léčiv a lékařské péče. Fotografie a filmy vzniklé v Dárfúru, které pobouřily diváky po celém světě, nemohou skutečně odrážet krizi, jíž čelí lidé v tomto regionu, kteří se snaží emigrovat do nedalekého Čadu a jiných zemí a na jiné kontinenty, včetně Egypta, Izraele, Spojených států, Kanady a Evropy.

Není to však pouze prezident Súdánu, kdo byl obviněn z válečných zločinů a kdo je odpovědný za to, že dochází k porušování lidských práv, včetně hromadného znásilňování, únosů, vysídlování, hladovění, epidemií a mučení. Vina leží rovněž na velkých světových mocnostech a jejich hlavních představitelích, kteří se na sebe snaží vzájemně svalit vinu za dodávání zbraní nebo za vykořisťování. Dokonce i zásah prokurátora Mezinárodního trestního soudu, který chtěl súdánského prezidenta obvinit a vydat na něj zatykač, má být oslavou 10. výročí trestního soudu. Podle některých by to mohlo pro Dárfúr znamenat katastrofu a vést k ukončení misí OSN v Dárfúru.

Není to poprvé, kdy jsme protestovali a vyjádřili své pobouření nad případy porušování lidských práv, ke kterým v daném regionu dochází. Avšak předchozí komplexní usnesení Evropského parlamentu, které vyzývalo mezinárodní orgány, aby ukládaly sankce za hospodářské činnosti zhoršující tento konflikt a blokovaly tyto činnosti, nepřineslo žádné výsledky. Jsem si jistá, že podporou konfliktu se odpovědné osoby snaží sjednotit obyvatelstvo Dárfúru před referendem o odtržení se od Súdánu, ke kterému má dojít v roce 2011.

  José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – Paní předsedající, pravdou je, že jsme věděli, že příkaz k vyhoštění nevládních organizací přijde, a proto znovu potvrzuji, že upřednostňuji pevný a jasný přístup, který je rovněž pragmatický. Je jednoduché hrát si na hrdinu u šálku kávy míle a míle daleko.

Ti z nás, kteří navštívili Dárfúr v červenci 2007 a byli ve městech al-Geneina a al-Fašír, Nyala a Kapkabia a v mnoha táborech pro vnitřní uprchlíky v okolí těchto měst, jsou si plně vědomi utrpení lidí z Dárfúru a obrovské práce, kterou tam vykonávají nevládní organizace. Je proto důležité chránit zbývající nevládní organizace a s vynaložením všech sil se snažit, aby v zemi mohly zůstat, a rovněž plně podporovat ty organizace, které budou ve své činnosti pokračovat, včetně náboženských dobročinných organizací.

Jsem také pro to, abychom vyvinuli větší tlak na Čínu, která jednak neuplatňuje potřebný tlak na chartúmské orgány a jednak na úrovni OSN odkládá nebo blokuje účinnější opatření.

Rovněž podporuji myšlenku pana Tannocka, že „jakýkoli způsob na vyřešení tohoto problému je dobrý způsob“. Pokud prezident al-Bašír odejde a jeho režim bude zrušen, mohlo by to být pro obyvatelstvo Dárfúru a Súdánu obrovskou úlevou a pomocí. To není beztrestnost – beztrestnost bude pokračovat po mnoho dalších let.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Paní předsedající, podle různých údajů měla válka v Dárfúru za následek již 200 000 obětí. Často je nazývána největší humanitární krizí v dějinách a je přirovnávána ke genocidě, ke které došlo ve Rwandě v roce 1994. Podle OSN potřebuje v současnosti humanitární pomoc téměř 5 milionů Súdánců.

Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na současného prezidenta Omara al-Bašíra, a to za údajné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Súdánská vláda reagovala vyhoštěním 13 předních nevládních organizací podílejících se na největším humanitárním úsilí v dějinách. Toto rozhodnutí může mít pro lidi z Dárfúru, kteří budou ponecháni bez přístupu k tolik potřebné lékařské pomoci, katastrofální důsledky. Nekontrolované šíření nakažlivých nemocí může vést k masovým epidemiím a přispět ke zvýšení míry úmrtnosti, zejména mezi dětmi, které budou ponechány bez přístupu k lékařské péči nebo potravinové pomoci, a ztratí tak veškerou naději na přežití v těchto výjimečně složitých podmínkách.

S ohledem na stávající situaci bychom měli jasně odsoudit rozhodnutí přijaté súdánskou vládou o vyhoštění nevládních organizací ze země a vyzvat k tomu, aby bylo toto rozhodnutí zrušeno. Zároveň bychom měli vyzvat Komisi a Radu, aby zahájila jednání s Africkou unií, Arabskou ligou a Čínou s cílem přesvědčit súdánskou vládu o možných katastrofálních důsledcích jejích opatření. Navíc bychom měli důrazně podporovat opatření Mezinárodního trestního soudu a jeho nepopiratelného podílu na prosazování spravedlnosti a humanitárního práva na mezinárodní úrovni a také jeho činnosti, jejichž účelem je potírat případy bezpráví.

V tomto ohledu bychom měli sdělit súdánské vládě, která spolupracuje s prezidentem al-Bašírem, že odsouzení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti je nyní nevyhnutelné, a donutit samotnou súdánskou vládu, aby zastavila diskriminaci zastánců lidských práv, kteří podpořili rozhodnutí soudu o zatčení prezidenta al-Bašíra. Tento krok by měl být podniknut co nejdříve, a to s cílem zabránit další humanitární krizi, která Dárfúru nevyhnutelně hrozí.

  Jürgen Schröder (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, osobně jsem navštívil Dárfúr a byl jsem také v sousedním Čadu společně s panem Ribeirem e Castrem, a mohu tedy plně podpořit, co řekl.

Je to neštěstí a toto neštěstí je zhoršováno skutečností, že kvůli vyhoštění nevládních organizací se dané zemi dostane přibližně 60 % humanitární pomoci. Tato katastrofa se může ještě zhoršit. Na naší pomoci jsou závislé tři miliony lidí. Proto jsem, paní předsedající a paní komisařko, toho názoru, že obzvláště důležitý je odstavec 4 našeho usnesení, ve kterém vyzýváme jedinou velkou světovou mocnost, která může tento region ovlivnit, tedy Čínskou lidovou republiku, aby přesvědčila súdánskou vládu, že má zrušit své rozhodnutí o vyhoštění nevládních organizací.

  Filip Kaczmarek (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, jsme svědky závažných událostí, ke kterým dochází v oblasti mezinárodní politiky. Súdánský prezident, na něhož byl vydán zatykač, se snaží pomstít se mezinárodnímu společenství tím, že vyhostí politicky neutrální organizace, jež přináší humanitární pomoc trpícím lidem z Dárfúru. Mezinárodní mínění samozřejmě nemůže přehlížet skutečnost, že prezident Súdánu zakázal činnost nevládních organizací, jako je Polska Akcja Humanitarna, která se v posledních pěti letech podílela na projektech týkajících se vody v dárfúrském regionu s cílem pomoci súdánským lidem. Páté Světové fórum o vodě by mohlo být dobrou příležitostí pro reakci na chování súdánského prezidenta, jak jsme na tomto shromáždění zmínili včera. Doufám, že záležitost vyhoštění nevládních organizací působících v Dárfúru bude v Istanbulu v rámci politických jednání zrušena. Celkem ironicky je cílem fóra reagovat na problémy nedostatečného přístupu k vodě zažívané miliardami lidí po celém světě. V Dárfúru mezitím prezident al-Bašír vyhošťuje organizace, které se snaží tuto významnou otázku vyřešit. Na takové opatření musíme reagovat.

  Vittorio Prodi (ALDE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, v rychlosti chci říci, že jsme vydíráni diktátorem, který si vzal za oběť miliony lidí v Dárfúru a snaží se těchto obětí využít, aby se vyhnul mezinárodním sankcím. Nesmíme se tedy tomuto vydírání poddat.

Je jasné, že potřebujeme vytvořit mezinárodní koalici, abychom vyvinuli tlak na prezidenta al-Bašíra, a ten ustoupil ze svého postoje. Nesmíme však zavírat oči nad faktem, že skutečný účinek, skutečná příčina těchto věcí je posedlost po přírodních zdrojích. Není to náhoda, že k takto velkým porušováním lidských práv dochází v zemích, které disponují značným množstvím přírodních zdrojů, a zejména pak v Číně, která tento nátlak související s přírodními zdroji pohání. Musíme tedy dobře zvážit, jak se vypořádat s příčinou tohoto problému, to znamená, že musíme zajistit spravedlivý přístup k přírodním zdrojům pro každého na světě – to je to, co musíme udělat.

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, ráda bych velmi rychle řekla, že s politováním odsuzujeme všechny hrůzy, které se dějí v Dárfúru, a že všichni požadujeme, aby bylo uděláno vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že asociace a nevládní organizace, které hrají v těchto případech zásadní úlohu, mohou pokračovat ve své práci, a aby nebyly vyhoštěny. Ráda bych však položila otázku paní komisařce.

Zajímalo by mě, co očekáváte, co Evropská unie očekává od Africké unie. Od jednoho poslance jsme slyšeli požadavek na ozbrojený zásah. V našem usnesení vyzýváme Komisi a Radu, aby posílily své úsilí a pokusily se ovlivnit vládu prostřednictvím Africké unie. U ostatních zemí předáváme řešení konfliktů do rukou Africké unie. Jsme si vědomi postavení Africké unie vůči případu prezidenta al-Bašíra. Zdá se, že zde používáme dvojí metr.

Jakou strategii tedy Komise zaujme ve vztahu k Africké unii, když mluvíme o africkém světadíle? Je to případ, kdy i zde chceme předat tuto úlohu a vyřešení tohoto konfliktu Africké unii?

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Paní předsedající, Evropská komise je hluboce znepokojena – stejně jako vy – rozhodnutím Súdánu vyhostit 13 mezinárodních a pozastavit činnost tří vnitrostátních humanitárních nevládních organizací a dvou vnitrostátních nevládních organizací pro lidská práva v návaznosti na obvinění prezidenta Bašíra Mezinárodním trestním soudem. Šest z těchto mezinárodních nevládních organizací funguje díky finančním prostředkům ES určeným na humanitární pomoc, které dosahují výše celkem 10 milionů EUR.

Tyto organizace poskytují základní služby milionům Súdánců v Dárfúru a v ostatních oblastech Súdánu. Pozastavení jejich činnosti je tedy nejen velmi politováníhodné, ale rovněž závažně ovlivní humanitární situaci, jak mnoho z vás uvedlo. V prohlášení komisaře Michela jsme již vyjádřili naši nejhlubší obavu a vyzvali „vládu Súdánu, aby znovu zvážila význam svého rozhodnutí a naléhavě v plné míře obnovila provozní stav těchto nevládních organizací“.

Má-li být posouzen úplný dopad súdánského rozhodnutí, je jasné, že v Dárfúru mohou být hroženy životy stovek tisíc lidí. Naléhavě musí být přijata vhodná opatření, protože blížící se období dešťů a každoroční období hladovění (tzv. hunger gap) brzy zintenzívní humanitární zranitelnost 4,7 milionu lidí, kteří jsou konfliktem přímo ovlivněni.

Víme, že vláda své rozhodnutí nevezme zpět na základě dalšího mezinárodního nátlaku zpochybňujícím její rozhodnutí vyhostit dotčené nevládní organizace. Pokud nemůžeme přesvědčit vládu, aby stáhla příkaz k vyhoštění, musíme do této otázky zapojit súdánské orgány s cílem zavést vhodné mechanismy pro doručování dodávek humanitární pomoci. V tomto ohledu musíme samozřejmě súdánskou vládu považovat za plně odpovědnou za její přísliby, že přebírá plnou odpovědnost nad doručováním dodávek humanitární pomoci.

Naší povinností je rovněž přijmout nezbytná pohotovostní opatření týkající se naší pomoci. Súdán je jedinou rozsáhlou humanitární operací Komise: 110 milionů EUR v roce 2009. Komise společně s dalšími dárci, jako jsou OSN, nevládní organizace a další partneři z oblasti humanitární pomoci, v současnosti hledá způsob, jak nejlépe přepracovat poskytování humanitární pomoci s cílem vyhnout se dramatickým důsledkům. Není to jednoduchý úkol, protože vyhoštěné nevládní organizace patřily mezi jedny z nejschopnějších, které v těchto obtížných a vzdálených oblastech působily.

Tato pohotovostní opatření budou nepochybně vyžadovat určitou spolupráci a dohodu se súdánskými orgány. V tomto ohledu je důležité trvat na striktním rozlišování mezi humanitární činností a politickým programem.

Na politické úrovni budeme muset zachovat maximální diplomatický nátlak na súdánské orgány a povstalecká hnutí s cílem dosáhnout v Dárfúru míru. Rovněž budeme muset usilovat o plné provádění souhrnné mírové dohody mezi severem a jihem. Sázky jsou velmi vysoké a je naší odpovědností nedovolit Súdánu, aby se ponořil do hrůzného scénáře nestability, kterou by byla postižena celá tato země.

EU jako celek bude respektovat pokyny Mezinárodního trestního soudu a se súdánským prezidentem Bašírem bude udržovat pouze nezbytné styky. Avšak – a zde je zásadní, že jak jsem již řekla, udržujeme dialog s Chartúmem – měli bychom zajistit, aby reakce vlády na obvinění vznesené Mezinárodním trestním soudem byla co nejumírněnější. Pokud přerušíme všechny vztahy s přívrženci Bašírovi politiky ve vládě, pomstí se na civilním obyvatelstvu, humanitárních pracovnících a pracovnících mise OSN v Súdánu (UNMIS). Nedávné rozhodnutí vyhostit několik nevládních organizací je, jak se domníváme, prvním krokem, po kterém může následovat mnoho dalších situací, jako je ta současná, a musíme to tedy pečlivě sledovat. Pozastavení provádění souhrnné mírové dohody a snaha vlády vyřešit krizi v Dárfúru za použití vojenské síly jsou nejhorším scénářem a musí se jim zabránit.

Co se týče Africké unie, mohu vám pouze sdělit, že s ní udržujeme kontakt, ale v této chvíli nemohu říci víc.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

(1) Viz zápis.