Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 23. března 2009 - Štrasburk

2. Prohlášení předsednictví

  Předseda. – Dámy a pánové, byl jsem požádán, abych učinil následující prohlášení. Tento víkend si připomínáme 60. výročí deportace stovek tisíc obyvatel pobaltských států. V noci 24. března 1949 začala vlna sovětských deportací, během níž byly desítky tisíc Estonců, Lotyšů a Litevců násilně vyhnány ze své vlasti. Byli oloupeni o svá občanská a lidská práva a umírali následkem tvrdých a nelidských podmínek, jimž čelili v sovětských koncentračních táborech.

Téměř každá rodina v Lotyšsku, Litvě a Estonsku a také v dalších bývalých sovětských republikách trpěla v důsledku tohoto strašlivého násilí spáchaného totalitním komunistickým režimem. Téměř každé rodině zmizeli příbuzní na Sibiři, byli pronásledováni KGB, nebo byli uvězněni a utlačováni. Události, o nichž hovoříme, se neodehrály v nějaké temné, vzdálené minulosti. Zůstávají v živoucí paměti mnoha lidí, kteří jsou dnes občany EU.

Proto je naší povinností na základě našich společných hodnot a pro připomenutí mnoha obětí těchto deportací jasně a rozhodně odsoudit tyto strašlivé zločiny spáchané totalitním komunistickým režimem v Sovětském svazu. Obětem dlužíme objektivní, podrobné a pečlivé zhodnocení minulosti, protože usmíření lze dosáhnout vždy pouze na základě pravdy a uctění památky.