Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 23. března 2009 - Štrasburk

17. Jeden rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v akci (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0079/2009) paní Martensové za Výbor pro rozvoj k tématu Jeden rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v akci (2008/2318(INI)).

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl poděkovat Výboru pro rozvoj a jeho zpravodajce paní Martensové za tuto zprávu, která je prvním hodnocením strategického partnerství mezi EU a Afrikou jeden rok po lisabonském summitu.

Je samozřejmě velkou satisfakcí, když zaznamenávám mnoho pozitivních prvků zdůrazněných v této zprávě a pokrok učiněný během tohoto roku, což je relativně krátká doba pro tak velký a především politicky ambiciózní úkol. Abych uvedl aspoň jeden příklad, dnes odpoledne se sešla ad hoc delegace Parlamentu pro vztahy s Panafrickým parlamentem Africké unie a ad hoc výborem Panafrického parlamentu Africké unie pro vztahy s Evropským parlamentem a jednaly o úloze parlamentů při realizaci monitorování strategie mezi EU a Afrikou.

Bylo dosaženo konkrétních výsledků. Byla vytvořena nová institucionální architektura mezi oběma kontinenty a chtěl bych poblahopřát oběma předsedům za vykonanou práci.

Místo abych se zabýval pozitivními aspekty zprávy paní Martensové, raději se zmíním o třech klíčových bodech, které zpráva zdůrazňuje s cílem zlepšení partnerství mezi EU a Africkou unií. Prvním je úloha parlamentů. Víte, jak moc jsem přesvědčen o úloze těchto parlamentů, ať již jako zúčastněných stran nebo kontrolorů demokratického procesu. Díky této dvojí schopnosti Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu je vítána jejich účast na strategickém partnerství mezi EU a Afrikou.

Mohu vás proto ujistit o své úplné podpoře návrhům obsaženým ve společném návrhu Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu a opakovaným v této zprávě. Jedná se především o vhodnou účast na společných skupinách odborníků zabývajících se čtyřmi strategickými partnerstvími, o které se zajímáte. Zadruhé je to účast na návrhu výročních zpráv o pokroku. Zatřetí zapojení do společné pracovní skupiny a začtvrté účast předsedy na summitu mezi Afrikou a Evropskou unií.

Některé z těchto návrhů jsou, smím-li dodat, již realizovány, nebo se na tom pracuje. Pokud se týká občanské společnosti a nevládních subjektů, jsem přesvědčen více než kdokoliv jiný, že zásadní výzvu pro rok 2009 představuje rychlejší dosažení hmatatelných výsledků před hodnocením v polovině období plánovaným na podzim roku 2009 a dosažení cílů partnerství zaměřených na lidi mimo instituce.

V tomto kontextu budou nevládní subjekty hrát významnou úlohu prostřednictvím účasti na společných skupinách odborníků pro každé z osmi tematických partnerství. Na evropské straně již byla loni na jaře vytvořena řídící skupina občanské společnosti, která monitoruje a účastní se realizace tohoto partnerství. Řídící skupina občanské společnosti byla rovněž pod dohledem Hospodářské, sociální a kulturní rady Africké unie nedávno vytvořena i na africké straně.

Evropská a africká občanská společnost by se měly setkat na fóru, jež se bude konat na konci dubna 2009 a které předloží konkrétní návrhy závazků společné ministerské trojky Afriky a Evropské unie.

Pokud se týká strategických partnerství, a konkrétně partnerství zabývajícího se správou věcí veřejných a lidských práv, vítám kroky Parlamentu směřující k představě vlády, které si velmi vážím: řádný výkon výkonných funkcí a pravomoci svěřené veřejným právem státu, který je nestranný a schopný plnit potřeby a touhy svých občanů.

Proto jsme před dvěma lety vytvořili rozpočtový oddíl týkající se vlád ve výši 2,7 miliardy EUR určený všem zemím AKT. Tento přístup se opírá o tři zásady: dialog, podpora reforem a odpovědnost při těchto reformách v partnerských zemích. Zpráva však vyjadřuje pochybnosti a obavy zejména ohledně profilů správy věcí veřejných: jak jsou sestavovány, jak jsou používány a ohledně jejich možného nepříznivého dopadu na africký mechanismus vzájemného hodnocení.

Chtěl bych vám připomenout, že profily správy věcí veřejných, které se týkají všech rozměrů výše uvedeného – to jest politických, hospodářských, sociálních, institucionálních a environmentálních rozměrů atd. – byly pouze počátečním bodem a v žádném případě se jimi neřídí program tohoto oddílu.

Kromě toho byly výsledky a závěry této analýzy projednány s vládou partnerské země během programového dialogu. Na tomto základě byla vláda vybídnuta k tomu, aby objasnila své reformní plány, nebo je případně doplnila nebo zašla do větších podrobností, aby prokázala význam, cíle a spolehlivost těchto reforem na základě tří hodnotících kritérií, které posléze umožní určení výši finanční podpory pro každou zemi. V této souvislosti byla zvláštní pozornost věnována zemím, které se zavázaly k africkému mechanismu vzájemného hodnocení a které dokončily hodnocení, přičemž ukázaly své přání pokračovat tímto způsobem. Tento úkol velmi zvýraznil rozdílné situace ve všech zemích, příslušné potřeby reforem a také kapacity pro vypracování a návrh plánů správy věcí veřejných. Při přidělování prostředků z fondu pro podporu správy věcí veřejných proto bylo třeba pružnosti a pragmatismu. V lednu 2009 Komise zveřejnila prozatímní zprávu o rozpočtovém postupu tohoto fondu a zaslala ji všem orgánům Evropské unie, ať již bude sloužit jakémukoliv účelu.

  Maria Martens , zpravodajka. – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, hovoříme o zprávě na téma Jeden rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v akci, která se týká realizace společné strategie EU a Afriky pro rozvoj Afriky vytvořené na summitu EU-Afrika v prosinci 2007.

Tento summit byl obrovskou příležitostí. Bylo to opravdu poprvé, kdy Evropská unie a Africká unie společně stanovily strategii vycházející ze společných hodnot a zásad a vzájemného uznání, kdy se dohodly na společném dosažení rozvojových cílů tisíciletí a na nalezení společných řešení společných problémů, například v oblastech bezpečnosti, migrace a klimatu.

Všichni víme o kritice v našich vlastních zemích, kde se lidé pozastavují nad tím, jestli má opravdu smysl dále investovat peníze do Afriky, zejména v době hospodářské krize. Ráda bych znovu zdůraznila, jak významné bude naše úsilí pro rozvoj Afriky a že se týká obou kontinentů. Komisař Michel měl pravdu, když na toto téma na zasedání před chvílí uvedl, že čím více tam bude chudoby, tím více tam bude nestability. To je rovněž důležité z hlediska demografického vývoje. Zanedlouho bude africké obyvatelstvo činit 20 % světové populace, zatímco Evropa pouhých 5 %. Máme společné problémy, čelíme společným výzvám. Když mají lidé v Africe nedostatek příležitostí, je přirozené, že je budou hledat v Evropě. Afrika si zaslouží naši podporu, a to nejen z tohoto důvodu.

Dnes hovoříme o realizaci schválené strategie a máme akční plán. Musíme nadále jednat společně a realizovat tuto strategii a tento akční plán. Těší mě dosud dosažené výsledky týkající se tohoto partnerství. Ve svých předchozích zprávách jsem vždy zdůrazňovala obavy týkající se chybějící jasné konkrétní úlohy parlamentů, pokud se týká realizace společné strategie. V roce 2007 Panafrický parlament a Evropský parlament vydaly společné prohlášení, které skutečně věcně shrnuje, o co kráčí. Přečtu ho nyní v angličtině.

zpravodajka. − „Protože instituce zastupují vůli lidu, musí se naše parlamenty starat o to, aby byly uspokojeny jeho potřeby, jeho zájmy vyslyšeny politiky a aby se jeho přání odrážela v politikách navrhovaných institucemi, jež mu vládnou. Naše parlamenty musí hrát zásadní úlohu při formování debaty o společných prioritách pro budoucnost našich kontinentů; odráží různé názory v našich společnostech, a jsou proto místem, kde je třeba vést diskusi a kde se usmiřují rozdílné názory a hledají kompromisy.“

, zpravodajka. – (NL) Proto jsem potěšena, že jsme na tomto zasedání souhlasili s tím, jaká by měla být úloha parlamentů. Je to rovněž díky panu Gahlerovi, našim kolegům z Panafrického parlamentu a všem, kteří se účastnili dosažení dohody o úloze těchto parlamentů. Je to o účasti ve skupinách odborníků v souvislosti s osmi partnerstvími a o koordinaci pracovní skupiny. Parlamenty přispějí k výročním zprávám o pokroku a předsedové Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu budou pozváni, aby přednesli své vize na afrických summitech. To je důležitý detail.

Uzavřu ještě jednou otázkou určenou panu komisaři. Je nám známo, že se definice oficiální rozvojové pomoci brzy – v dubnu – znovu dostanou na pořad rozhovorů EU-SEDAC, jichž se zúčastní i Evropská komise. Může nám pan komisař sdělit, jaká je jeho vize pro tyto rozhovory a jaký bude příspěvek Evropské komise?

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Pane předsedající, rozvojová politika, jedna z nejdůležitějších oblastí politiky EU, se zaměřuje na řešení celosvětových problémů. Bylo štěstím, a v každém případě správné, že bylo první společné partnerství vytvořeno pro Afriku a Afrika se na něm podílí.

Jedním z důvodů velkého významu rozvojové politiky je skutečnost, že se stala nástrojem historicky orientované politiky. V této souvislosti je základním cílem spolupráce v rozvojových otázkách zastavit procesy a mechanismy z minulosti. Jomo Kenyatta, otec keňské nezávislosti, to popsal výstižným, a přesto jednoduchým způsobem. Vím, že pan komisař tuto slavnou citaci dobře zná. Pan Kenyatta jednou prohlásil: „Když připluli misionáři, měli Afričané zemi a misionáři Bibli. Učili nás, jak se modlit se zavřenýma očima. Když jsme je otevřeli, oni měli zemi a my Bibli.“

Historicky orientovaná politika není jediným důvodem zapojení Evropy do rozvojových problémů. Jsou zde rovněž pragmatičtější problémy. Afrika zůstává nejchudším kontinentem. Avšak během posledních 30 let zažívá období hospodářského růstu. V každém případě můžeme doplnit, že je tento růst vyšší než v Evropě. Existují samozřejmě africké země, jimž se díky činnosti nezpůsobilých vládá podařilo zničit vlastní ekonomiky. Obecně můžeme prohlásit, že je Afrika světadílem s nevyužitým potenciálem. Jsem potěšen, že Evropa pomáhá tento potenciál znovu oživit a realizovat.

Proto je jedním z cílů této strategie zajištění širšího dialogu a širší spolupráce v oblastech, které se běžně rozvojových otázek netýkají. Strategie pokrývá širokou škálu politik, včetně bezpečnosti, energetiky a změny klimatu. Je však znepokojivé, že ve většině oblastí bylo dosaženo jen malého pokroku. Musíme rovněž uznat, že se některé členské státy EU necítí tolik vázány partnerstvím s Afrikou jako jiné státy. Jsme přesvědčeni, že druhý rok partnerství bude úspěšnější a že budeme schopni rychleji dosáhnout našich cílů.

  Alain Hutchinson, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, celý rok slavíme rozvoj tohoto nového procesu, této nové dohody mezi Evropskou unií a Afrikou. Proto mi dovolte být méně zdrženlivým než obvykle, pane komisaři. Jsem přesvědčen, že při příležitosti prvního výročí musíme také něco uznat.

Chybí všechno. Chybí manažeři, lékaři, učitelé a techničtí pracovníci. Zde se hovoří o řízené migraci, přestože jsme dosud nepřijali opatření, která například umožní diasporám, aby vstoupily do státních služeb. Nejsou schopni uživit vlastní obyvatelstvo. Zde obnovujeme vývozní podpory na naše zemědělské produkty a podporujeme biopaliva, což v Africe vede k pěstování obrovských monokultur.

Všechno se tam rozpadá, šíří se chudoba, nemoci zabíjejí a voda je nedostatkovým zbožím. Hodně zde mluvíme, slibujeme, diskutujeme a hlasujeme o usneseních, ale co děláme pro obyvatele Afriky v praxi? Domnívám se – stejně jako vy v této záležitosti a vím, že jste o tom hluboce přesvědčen –, že nastal čas svést parlamenty těchto zemí dohromady, a tím i jejich obyvatele. Jsem přesvědčen, že žádný proces týkající se Evropské unie a Afriky neuspěje, doku zůstaneme na politické a technické úrovni. Obyvatelé Afriky se musí spojit, a musíme tak učinit prostřednictvím jejich parlamentů.

Těší mě, když slyším, že se toto zvláštní partnerství rozvíjí na parlamentní úrovni. Mám však své pochybnosti, pane komisaři, protože jsme těsně před touto rozpravou dlouho hovořili s naší kolegyní paní Ashtonovou o dohodách o hospodářském partnerství. Je zvláštní, že je téměř nemožné zapojit do těchto dohod parlamenty partnerských zemí. Nedaří se nám přesvědčit část této sněmovny, ale také Komise, že by bylo opravdu nezbytné, aby měly tyto parlamenty první slovo, než budeme my – Evropský parlament – požádáni o stanovisko k otázkám, které přímo ovlivňují život tamních obyvatel. Proto doufám, že se věci v tomto ohledu zlepší.

Stejně tak jsem přesvědčen, že je důležité – bohudík jste to zdůraznil – více a lépe zapojit nevládní organizace a africkou občanskou společnost; zmínil jsem rovněž diaspory, ale to s tím souvisí. Nevím, jaké praktické byly v tomto ohledu realizovány, ale v každém případě se domnívám, že dávají procesu, který uvádíte do pohybu, šanci uspět.

  Toomas Savi, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, rok 2007 byl naneštěstí druhým v řadě, kdy se příspěvky na oficiální rozvojovou pomoc v rozvojovém světě snižovaly. Proto mě těší, že zpravodajka znovu zdůraznila, že je třeba vyzvat členské státy Evropské unie, aby dodržovaly své závazky.

Domnívám se, že členské státy musí revidovat svou stávající pomoc cílovým zemím, protože přehled plnění rozvojových cílů tisíciletí z roku 2008 ukazuje, že subsaharská Afrika je jedinou oblastí, která v očekávaném pokroku výrazně zaostává. Chtěl bych využít této příležitosti a vyzvat členské státy, aby zvýšily svou pomoc subsaharské Africe, která je jedním z nejméně rozvinutých regionů světa. Rovněž cílové země se někdy k podmínečné povaze pomoci EU staví poněkud rezervovaně. Měli bychom nadále usilovat o užší zapojení těchto zemí.

Světová hospodářská krize dopadá na nás všechny, ale přesto nesmíme zapomínat na skutečnost – nebo ji přehlížet –, že nejméně rozvinuté země jsou rovněž nyní nejzranitelnějšími zeměmi. Kromě toho kvůli neměnné situaci v Africe Evropu stále více straší příliv přistěhovalců, kteří mohou zatěžovat sociální stát. Je mnohem rozumnější řešit problémy obyvatel rozvojových zemí před tím, než tyto problémy přerostou do starostí, které bude třeba řešit zde v Evropě.

  Wiesław Stefan Kuc, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, znovu se v Evropském parlamentu bavíme o Africe. Dnes nehovoříme o válce, lidských právech nebo pomoci rozvojovým zemím. Namísto toho se pokoušíme shrnout situaci ohledně partnerství mezi Afrikou a Evropskou unií. Naneštěstí toto partnerství prakticky neexistuje.

Abych byl spravedlivý, máme ušlechtilé cíle pro dosažení porozumění a spolupráce mezi Africkou unií, parlamentem Africké unie a Komisí Africké unie. Avšak Afrika nadále zůstává nejchudším světadílem naší planety, kde mají lidé nejkratší očekávanou střední délku života na světě, kde jsou bezpříkladný hladomor a nemoci, zatímco úroveň vzdělání a zdravotnictví se zejména v chudých městských oblastech a na venkově blíží nule.

Pozitivní dopad Africké unie na hospodářskou situaci je tak malý, že se v praxi jedná o takřka smyšlenou organizaci, která nemá žádný vliv na řešení každodenních problémů. Je to organizace politiků, kteří ji využívají k účasti na světovém politickém životě. Ale nemělo to žádný příznivý dopad na životní standard obyvatelstva nebo při snižování chudoby. Problém chudoby se snaží řešit různé organizace, ale pokrok je téměř neznatelný. Zpravodajka paní Martensová tento fakt jasně konstatovala.

Opravdu nevíme, jak Africe pomoci, a ani zpráva nepředkládá řešení. Nezapomínejme na to, jak se mírumilovná Keňa během několika dní ponořila do krve. Jak můžeme zajistit řádnou distribuci finanční pomoci z různých zemí? O této otázce jsme hovořili před několika měsíci. Hovořili jsme rovněž o krocích Číny. Je možné, že Čína nalezla správnou cestu? Tuto cestu bychom měli podrobně prozkoumat.

  Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, společná strategie EU a Afriky je především velkou výzvou, časem, kdy máme ukázat, že jsme schopni neotřelého pohledu na sebe sama a naše politiky. Jsem přesvědčena, že se musíme velmi pečlivě zamyslet nad vztahy mezi našimi dvěma kontinenty a nad našimi rozvojovými strategiemi.

Je to dlouhý proces a nemůžeme očekávat, že se vše vyřeší najednou, a tento proces je rovněž velmi komplikovaný, ale především je podle mého názoru nutné, aby to byl participativní proces otevřený všem vybudovaný zezdola nahoru: partnerství rovných.

Lisabonský summit toho nemohl beze zbytku dosáhnout, pravděpodobně kvůli spěchu, s jakým byl ukončen, a ani Evropská unie, ani Africká unie nechtěly nebo nemohly přidělit parlamentům a občanské společnosti v Africe či Evropě strukturální úlohu. Od summitu právě uplynul rok a, jak silně zdůrazňuje zpráva paní Martensové, náš Parlament, Panafrický parlament a občanská společnost stále nemohou skutečně promluvit do směřování této strategie.

Proto je klíčové – nejen kvůli splnění rozvojových cílů tisíciletí o překonání chudoby a nemocí a o rozvoji zemědělství a vzdělávání – jejich začlenění ke všem vzneseným tématům, od dezertifikace po změnu klimatu a energetiku.

Je zásadní, aby byly úplná odpovědnost a demokratické partnerství otevřené, tedy veřejnosti, a nikoliv pouze pro vlády a výbory. My v Evropském parlamentu zlepšujeme vztahy s Panafrickým parlamentem a není pochyb, že tento pokrok má příznivý dopad na společnou strategii EU a Afriky.

V roce 2007 se však objevilo mnoho pochybností ohledně financování. Budou vytvořeny finanční prostředky pro realizaci této společné strategie? Jaká je budoucnost států AKT a dohody z Cotonou? Jaké budou naše vztahy s mezinárodními organizacemi – Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a WTO? Spolupracujme, aby se tyto instituce staly demokratičtějšími.

Konečně jsem přesvědčena, že bychom se měli odhodlat a bojovat proti tomuto problému, protože Afrika – jak jsme se v posledních letech poučili – je kontinent s lidskými a ekonomickými zdroji; skutečný partner. Je úžasné vidět – pan komisař Michel, kterého dobře znám, o tom ví –, že se tam nalézá velké bohatství, nikoliv pouze smrt, ničení a válka, třebaže musíme v těchto oblastech pracovat, abychom vybudovali mír a demokracii.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat zpravodajce paní Martensové za tuto kvalitní zprávu. Je správné, že Parlament pouze nevítá oznámení o partnerství, ale rovněž se zabývá hmatatelnými výsledky. Právě to Afrika potřebuje: základy úspěšného partnerství s Afrikou vyžadují řádnou správu věcí veřejných a dodržování lidských práv. Je to zásadní na kontinentu, kde mohou starostové svrhnou prezidenty a kde jiní prezidenti mrzačí vlastní obyvatelstvo a provádí hony na čarodějnice. Rada a Komise by to měly prohlásit za klíčovou prioritu.

Hovořím-li o řádné správě věcí veřejných, mám na mysli rovněž úlohu Číny, která je mimochodem zmíněna v tomto usnesení. Překvapilo mě, že v něm není ani jedna jasná kritická poznámka o někdy katastrofálních dopadech čínské přítomnosti v Africe. Evropská unie se snad může poučit ze dvou miliard EUR, které v Africe investuje Čínsko-africký rozvojový fond. Skutečnost, že Peking investuje do zemí, jako je Zambie, říká vše o příspěvku Číny k dlouhodobé demokracii a řádné správě věcí veřejných v Africe.

Ke zpravodajce mám rovněž jednu poznámku. V bodu 46 uvádí africkou potravinovou bezpečnost a potravinovou soběstačnost. Jsem přesvědčen, že v tomto usnesení chybí jakákoliv pasáž, která by se hlouběji zabývala tímto problémem existujícím již mnoho let, zejména pronájmy nebo dokonce prodeji rozsáhlých ploch zemědělské půdy ze strany vnějších států či společností, kdy zisk plyne zahraničním investorům, a nemá tak přínos pro místní podvyživenou populaci. Tato situace je opravdu bolestná. Kromě toho tyto investice nevytváří pracovní místa. Je ostuda, že se toto usnesení nezabývá tímto konkrétním problémem, který dnes znovu poutá pozornost médií.

  Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, jako předseda ad hod delegace pro vztahy s Panafrickým parlamentem bych dnes rád využil příležitosti a poděkoval mnoha zúčastněným. Především chci poděkovat Marii Martensové, která vypracovala vynikající zprávu o pokroku v oblasti schválení strategie mezi EU a Afrikou. Zadruhé bych rád poděkoval zúčastněným institucím. Podařilo se nám v rámci šestistranného dialogu – tedy za účasti šesti mluvčích – dosáhnout porozumění mezi oběma parlamenty. Souhlasily obě Komise, stejně jako oba parlamenty a rovněž obě Rady. Pokud se týká Rady, chtěl bych poděkovat obzvláště právní službě, která je vždy velmi důležitá, pokud se týká podobných záležitostí, protože zde někdy chybí společná stanoviska. Avšak po prvním setkání v Addis Abebě se nám na dnešním druhém zasedání podařilo konečně realizovat konečnou dohodu o tom, co jsme schválili ohledně účasti obou Parlamentů.

Chtěl bych něco podotknout k prohlášení pana Hutchinsona. Co se vlastně děje? Ano, v Africe se odehrává hodně špatného. Avšak můj dojem – a možná je to náhoda – je takový, že od zahájení této společné strategie reaguje Afrika na převraty jinak. V případě Mauritánie, Guiney, Guiney-Bissau a Madagaskaru Afrika reagovala pozastavením členství těchto zemí. Tak tomu v minulosti nebylo. Tehdy by se jednalo jako obvykle.

V tomto ohledu bych rád také prohlásil, že my, jakožto evropské vlády, bychom k tomu měli přihlédnout. Bude-li toto partnerství vycházet ze společných hodnot, pak musí Evropa reagovat současně s Afrikou, pokud se v Africe stane něco špatného. Proto jsem přesvědčen, že pokud se my jako Parlament v budoucnu více zapojíme do provádění této strategie, budeme schopni tomuto partnerství dodat přidanou hodnotu.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Chci poblahopřát paní Martensové k této zajímavé zprávě a poukázat na to, jak klíčová je úloha tohoto Parlamentu při monitorování realizace společné strategie EU a Afriky a jejího akčního plánu.

Pokud se týká několika z osmi partnerství této strategie, byly učiněny určité důležité kroky, zejména vytvoření společné skupiny odborníků a společných realizačních týmů a zahájení dialogu v rámci těchto partnerství.

Avšak vyjadřuji politování nad tím, že i na konci prvního roku jsou některá partnerství stále ve fázi určování pracovních postupů a dosud nestanovila cíle, harmonogramy a rozdělení rozpočtových prostředků.

Doufám, že další společná výroční zpráva o pokroku bude narozdíl od první mnohem konkrétnější ohledně představení výsledků a v uvedení rozdělení finančních prostředků. Je velmi důležité, abychom byli obezřetní, pokud se týká dodržování závazků Evropské unie a jejích členských států ohledně výběru rozvojových cílů tisíciletí. Musíme rovněž zajistit, aby globální recese dopadající na každého nepoměrně netrestala africké země a obyvatelstvo, protože jsou nejzranitelnější.

Rozvoj a demokratická správa věcí veřejných v Africe musí tvořit součást strategie pro východisko z krize určené nám všem. V tomto ohledu potřebujeme rovněž výraznější pokrok ve všech partnerstvích, včetně těch, která jsou politicky citlivější, což je případ správy věcí veřejných a lidských práv.

Úloha Evropského parlamentu v tomto procesu musí být posílena oficiálním předáním monitorovacích funkcí a jeho zapojením do práce skupin pro provádění strategie. Rovněž je klíčové zajistit, aby se do tohoto procesu zapojily subjekty zastupující evropskou i africkou občanskou společnost, zejména vnitrostátní parlamenty, nevládní organizace a sdělovací prostředky.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). - (PL) Pane předsedající, v rámci této rozpravy bych chtěl upozornit na tři otázky. Především, v prosinci 2007 přijal Evropský parlament novou strategii EU a Afriky zaměřenou na zajištění rovného postavení obou stran. Hlavní otázkou této strategie bylo snížení chudoby v afrických zemích. Avšak v této oblasti se loni příliš nepokročilo.

Zadruhé pokračující finanční a hospodářská krize může naneštěstí zhoršit situaci, jíž čelí africké země. Předpoklady hlavních světových finančních institucí jsou pro rok 2009 následující. MMF očekává pokles globálního HDP o 1 % a Světová banka předpokládá propad o 2 %. WTO se domnívá, že dojde ke snížení hodnoty celosvětového obchodu více než 9 %. To se stane poprvé za posledních 50 let. Krize, jíž čelí nejrozvinutější země, dopadne podle MMF na rozvojové země, včetně afrických, a současně se zvýší nezaměstnanost a chudoba, což způsobí občanské nepokoje a může to vést v některých případech až k válce.

Doufám, že s ohledem na krizi a její dopady, jež budou pociťovány ještě několik let, bude strategie pro spolupráci mezi EU a Afrikou vhodně upravena, aby se předešlo těmto občanským nepokojům či dokonce ozbrojeným konfliktům způsobeným celosvětovou hospodářskou krizí.

  Juan Fraile Cantón (PSE). – (ES) Pane předsedající, v roce 2007 v Lisabonu vedoucí představitelé států nebo vlád Evropské unie schválili společnou strategii EU a Afriky a první akční plán pro její provádění.

Tato strategie byla vytvořena ze tří důvodů. Prvním byla skutečnost, že na africkém kontinentu společně existují jak mírové procesy a postupná konsolidace demokratických systémů, tak trvalé konflikty, například v Dárfúru, vysoká míra chudoby a tísňové situace, jako jsou například masivní vlny nelegálního přistěhovalectví.

Druhým je skutečnost, že je subsaharská Afrika nejchudší oblastí planety. Její obyvatelstvo má nízkou střední délku života, je málo vzdělaná a gramotná a zaznamenává vysoký demografický růst. Tři sta milionů lidí žije za méně než 1 euro na den.

Zatřetí je Afrika fyzickou oblastí velkých pandemií, místem, kde žijí více než dvě třetiny osob nakažených AIDS a místem, kde 90 % úmrtí způsobuje malárie.

V posledním roce jsme nepatrně pokročili v oblasti cílů, které jsme si sami stanovili, a vzhledem k tomu, že se akční plán týká období do roku 2010, měli bychom neprodleně přijmout opatření ve dvou důležitých oblastech. Zaprvé musíme spolupracovat ohledně demokratické správy věcí veřejných, posílení institucí a zvýšení úlohy občanské společnosti se zvláštním zaměřením na politiky v oblasti rovného postavení žen a mužů. Zadruhé musíme spolupracovat na řešení základních sociálních požadavků, v boji proti hladu a na zahájení rozvojových programů v oblastech vzdělávání, zdraví a přístupu k základním zdrojům, například k vodě.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, partnerství, o němž zde dnes hovoříme, je reakcí na potřeby Afriky, protože podporuje proces demokratizace afrických zemí a lidská práva a současně zajišťuje silnou, bilaterální účast na boji proti změně klimatu a v oblasti zabezpečení dodávek energie.

Vzhledem k narůstající celosvětové vzájemné závislosti a společné odpovědnosti dnes potřebujeme rovněž závazky potenciálně slabších partnerů. Vezměme si jako příklad boj proti změně klimatu. Přestože Afrika znečišťuje naši atmosféru nejméně ze všech, pociťuje dopady velmi naléhavě. Proto potřebujeme začlenit africké země do boje proti změně klimatu, zejména pokud se týká případného většího využívání obnovitelných zdrojů energie, jež mají tyto země k dispozici.

Některé země chtějí zatáhnout africké státy do své sféry vlivu. To by se nemělo stávat. Afrika nepotřebuje, aby ji někdo kontroloval. Namísto toho potřebuje naši pomoc a podporu. Současně bychom měli s Afrikou jednat spíše jako s rovnocenným partnerem než prostě jako s příjemcem finanční pomoci. Rovné výchozí podmínky podpoří vyšší úroveň závazků.

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem řečníkům.

Jsem potěšen, že zde vládne uspokojení nad prvními výsledky, ale není pochyb, že to nestačí. Musíme chápat, že se věci realizují pouhý rok a že bychom se měli v roce 2009 pohnout dále.

Souhlasím s podstatou mnoha projevů a vznesené otázky přesně odpovídají mému přesvědčení. Je zřejmé, že rozvoj nemůže existovat tam, kde neexistuje odpovědnost, jak řekli pan Hutchinson a paní Morgantiniová. Stejně tak je zřejmá velmi důležitá úloha vnitrostátních parlamentů a občanské společnosti.

Kromě toho vyjadřuji politování nad tím, že nebylo možné provést komplexní reformu institucionálních mechanismů upravujících odpovědnost Parlamentu za rozvojovou politiku. Vzpomínám si, že jste mě žádali, aby se o vnitrostátních strategických dokumentech hovořilo nejen zde, ale také ve vnitrostátních parlamentech našich partnerů. Evropská rada mi to neumožnila, a proto jsem vnitrostátní strategické dokumenty zaslal smíšenému parlamentnímu shromáždění. Takto je zasíláte různým evropským parlamentům, ale to vše nepřesahuje žádné institucionální pravidlo, jak si velmi přeji, že se stalo i v tomto případě. Pro připomenutí dodám, že to bude nadále jednou z mých absolutních priorit, protože se nám podaří výrazný pokrok, pokud bude rozpočet obsahovat prostředky Evropského rozvojového fondu. Nebudou-li začleněny, stále nebudou existovat dostatečně pádné důvody pro takovou úlohu Parlamentu, jakou by měl hrát, a komisař zodpovědný za rozvoj bude tím pádem někdy bezmocný. Bylo by mnohem snazší, kdybych zde v Parlamentu mohl diskutovat o prioritách, programech a projektech, mohl bych se s touto podporou v zádech pohnout z místa. Naneštěstí tomu tak dosud není. Doufám, že se tak jednou stane.

Nechci přeskočit záležitosti, které se ani mně nezdají správné. Chtěl bych vám připomenout, že jsme loni na evropské úrovni přispěli z prostředků Komise a členských států, přičemž každý z těchto příspěvků činil 46 miliard EUR. Avšak stále zaostáváme 1,7 miliardy EUR za programem, nebo řekněme za cílem, který byl stanoven. S tím nejsem zcela spokojen a domnívám se, že bychom o to v budoucnu měli usilovat. Je třeba, aby byl Parlament skutečným nositelem tohoto poselství a aby jej prosazoval. Budeme potřebovat veškerou naši sílu na politické úrovni už jen pro to, aby členské státy dodržovaly své závazky z roku 2005. Nebude to jednoduché. Stále si pamatuji boj o miliardu na nástroj potravinové pomoci. Nebylo to jednoduché, ale získali jsme dobré podmínky. Máme jednu dodatečnou miliardu, ale ta byla rozptýlena do tří let, namísto dvou. I přesto projekty naštěstí zdárně směřují ke své realizaci. A proto přirozeně bezvýhradně souhlasím.

člen Komise. − Nemáme v úmyslu znovu otevírat otázky oficiální rozvojové pomoci. Diskutuje se o některých úpravách à la marge, například pokud se týká mírových misí.

člen Komise. − .(FR) Proto není naším záměrem znovu zahajovat tuto debatu. Kromě toho musím říci, že jsem velmi opatrný. Nejsem velkým příznivcem opětovného otevření této debaty, protože pokud to uděláme, pak zjistíte, že se některé členské státy účastní proto, aby do tohoto rozpočtu začlenili úplně všechno.

Musím vám říci, pane Cooku, že nesouhlasím s tím, když se říká, že jsme ztratili své ideály. Nemyslím si, že tomu tak je. Domnívám se, že pouze musíte naslouchat hlasům v této sněmovně, abyste zjistil, že se stále cítíme vázáni ochranou rozvojových zemí. Není pravdivé tvrzení, že nepřispíváme k řešení. Samozřejmě se nedá očekávat, že bychom mohli vyřešit všechno, ale chvěji se při pomyšlení, jak by byl svět chudý bez evropské pomoci.

Nestačí to, s tím souhlasím, ale představuje 57 % světové pomoci. Bohužel se nedomnívám, že o tom můžeme diskutovat nyní, ale další věcí je otázka informovanosti o tom, zdali evropská pomoc z členských států a od Evropské komise plní své určení, nebo jestli je účinná – zdali funguje správně. Chtěl bych, aby se tato rozprava vrátila k vytvoření nebo nevytvoření rozpočtové podpory a podmínek, protože si v této otázce nejsem jist, stejně jako vy.

Proto bychom měli vědět,co chceme. Chceme-li, aby si vláda našla cestu k občanské společnosti, nebo účast jejích obyvatel – v některých případech parlamentu –, musíme stejně tak přijmout stanovování podmínek. Protože není vždy jednoduché vládě sdělit: „doufáme, že to uděláte“, vznášet vášnivé námitky nebo prostě přátelská doporučení. Otázka podmíněnosti – nemám rád slovo podmíněnost a raději hovořím o kritériích – je stále důležitá. Když hovoříme například o profilu, jsem přesvědčen, že je stále běžná možnost nějaký vytvořit. Takový profil se nepoužívá pro stanovení rozpočtu iniciativy. Je stále běžné, že analyzujeme vládní profily jednotlivých zemí, když se připravujeme na udělení dalších 25 nebo 30 % v rámci finančních pobídek. Všechny tyto diskuse jsou stále otevřené. Nepřeji si, aby byly ukončeny, ale doufám, že jednou takovou možnost mít budeme.

Vynechám vše, co se týká Číny. Samozřejmě se domnívám, že je to správná diskuse. Přirozeně si myslím, že rozvojové země mají právo vyjmout z nabídky spolupráci, kterou si přejí. Afrika již dlouho není výhradním územím Evropy, a je to tak správně. To považuji za důležité.

Je opravdu vhodné ptát se na kvalitu rozvojové politiky dohodnuté mezi Čínou a Afrikou. Nemůžeme je za to kritizovat, ale můžeme se nad tím pozastavit. Například jsem obdržel zprávy o několika měsících čínských kontraktů v Konžské demokratické republice. Netvrdím, že se jedná o špatné smlouvy. Říkám jen, že si celá řada otázek zaslouží odpovědi. Nyní se těmito odpověďmi zabýváme, zejména pokud se týká otázky státní záruky, protože je to dohoda uzavřená se soukromým podnikem. Rovněž se zabýváme podílem půjček v porovnání s dary, skutečností, že nevycházejí z výběrových řízení, a skutečností, že se jedná téměř o stejnou částku, jako je dluh této země u Mezinárodního měnového fondu. To vše jsou otázky, u nichž je třeba nalézt řešení, ale nikoliv zneuctěním tohoto typu vztahů. Africké země mají právo uzavírat dohody o partnerství i s Číňany. K tomuto bodu se již nebudu vracet.

Paní Morgantiniová, myslím si, že jste se dotkla některých otázek zmíněných panem Hutchinsonem. Je jasné, že skutečným problémem vždy bude, aby byl vztah mezi námi a rozvojovými zeměmi vždy opravdovým partnerstvím. Domnívám se, že lisabonský summit byl významným krokem vpřed, protože jsme alespoň do dokumentů vtělili základy nové filozofie rovného partnerství v oblasti práv a povinností.

Avšak stále nejsme na úplném konci, a to je jedna z otázek související s odpovědností a – kde je to možné – s rozpočtovou podporou. Týká se odpovědnosti občanské společnosti a při rozpravě na parlamentní úrovni. Jsem přesvědčen, že máte pravdu a že se jedná o oblasti, na kterých musíme pracovat.

Položila jste další otázku, která mne opravdu zajímá a o které je, podle mého názoru, opravdu třeba diskutovat. Zněla: „Jak můžeme dosáhnout lepší harmonizace: přimět lidi, aby lépe spolupracovali, lépe rozdělovat práci, více podporovat světovou rozvojovou politiku mezi různými partnery, úlohu Světové banky, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Komise a všech velkých dárců?“

Je pravda, že existují – jak bylo řešeno na jiném zasedání – dočasná překrytí a zdvojení. Existuje zde dokonce konkurence, a není to vždy užitečná konkurence. Mohu vám sdělit, že během posledních dvou let bylo dosaženo významného pokroku, zejména pokud se týká Světové banky. Mohu vám říci, že mě nové poselství, strategie a filozofie, které jsem nalezl u Světové banky, naplňují optimismem. Je vytvořen prostor pro nový druh spolupráce, pro spolupráci mezi různými partnery, a domnívám se, že jste se skutečně dotkla zásadního bodu, kterým se musíme podrobně zabývat.

Řádná správa věcí veřejných je samozřejmě významným bodem; je to důvod, proč jsme vytvořili ustanovení balíčku pro správu věcí veřejných.

Paní Gomezová se pustila do důležitého tématu dopadů finanční krize na hospodářskou a sociální situaci rozvojových zemí. Skoro všichni odborníci dnes souhlasně tvrdí, že dojde alespoň k 2% snížení růstu, což znamená o 50 milionů více chudých lidí. Na to musíme opravdu myslet.

Pokud se týká našich obav, budu skutečně potěšen, když členské státy dodrží své závazky z roku 2005. Ujišťuji vás, že se o to budeme velice tvrdě zasazovat.

Zadruhé, právě připravuji sdělení – dubnový balíček, který jsem slíbil –, jež přesahuje rámec veřejné rozvojové pomoci. Umožní využití celé řady odvětvových rozpočtů Komise určených na rozvojové politiky. Musím vám říci, že obsahuje některé opravdu zajímavé hlavní cíle. Na tomto balíčku spolupracuji rovněž s Evropskou investiční bankou, zejména na podpůrné infrastruktuře, aby se rychle rozvíjela a měla podstatný a rychlý dopad. S tímto balíčkem předstoupím před Parlament v dubnu. Chtěl bych ještě uvést, že mám ještě jedno velmi důležité téma, a tím je úloha občanské společnosti a vnitrostátních parlamentů.

Bude to poslední téma. Pan Hutchinson jednou navrhl, že by se některé pokusy mohly provádět s poslanci této sněmovny, a možná s poslanci parlamentů členských států, a týkaly by se toho, kam až jsou ochotni zajít a diskutovat o strategických dokumentech jednotlivých zemí. Měl jsem k tomu příležitost ve třech různých zemích. Fungovalo to velmi dobře, ale je zřejmé, že to fungovalo, protože nás v těchto třech zemích podporovaly jejich vlády, neboť bez této podpory je taková otázka velmi obtížná. Proto se domnívám, že máte pravdu: mobilizace parlamentní akce je určitě jednou z priorit. V každém případě mi věřte, že udělám vše, co bude v mých silách, abych to zajistil.

  Maria Martens , zpravodajka. – (NL) Pane předsedající, nemám moc, co bych dodala. Jedná se o první rozpravu o realizaci této strategie. Odstartovali jsme, ale pořád jsme na začátku. Je toho třeba udělat ještě hodně. Afrika zůstává nejchudším světadílem. Všichni jste poukázali na důvody našich obav a na to, jakým problémům čelíme, ať se již týkají míru a bezpečnosti, hospodářského růstu, řádné správy věcí veřejných, možností rozvoje nebo úlohy parlamentů a občanské společnosti. Komisař v tomto ohledu pronesl nezbytné připomínky.

Vážení kolegové, ráda bych vám poděkovala, stejně jako panu komisaři a našim kolegům z Panafrického parlamentu. Budeme v tomto procesu pokračovat.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 24. března 2009.