Předseda. − Dámy a pánové, vážení kolegové, je mi velkou ctí uvítat zde dnes odpoledne premiéra Spojeného království, Gorgona Browna. Pane premiére, vítejte v Evropském parlamentu.
(Potlesk)
Pan premiér učiní v Evropském parlamentu prohlášení o přípravách na schůzku na nejvyšší úrovni G20, která se uskuteční příští týden. Tato schůzka na nejvyšší úrovni, jež se bude konat v Londýně dne 2. dubna 2009, přichází v době rozhodujícího pokroku v otázce vypořádání se se současnou mezinárodní hospodářskou a finanční krizí. Vedoucím představitelům průmyslového světa i rozvíjejících se hospodářství nabízí významnou příležitost, aby spolupracovali na vypracování společného programu pro okamžité nastolení hospodářské stability a dlouhodobé obnovy. Je třeba, aby se na londýnské schůzce na nejvyšší úrovni dospělo ke shodě o makroekonomických politikách a regulačních strukturách, které nám pomohou zotavit se ze současné krize a stanovit lepší a udržitelnější rámec pro budoucnost.
Jako předseda G20 nám Gordon Brown nabízí aktivní mezinárodní vedení v době, která se ukazuje být jedním z nejsložitějších období v nedávné historii. Rychlost, s jakou pomohl vyvinout G20 jakožto nový nástroj mezinárodní hospodářské správy, je jak povzbuzující, tak obdivuhodná. Jednání pana premiéra mělo rovněž silný a pozitivní vliv na to, abychom viděli, že Spojené království umí účinně spolupracovat se svými partnery v Evropské unii, protože společně nalézáme inovativní řešení mnoha výzev, kterým společně čelíme.
Vždy jsem věřil, že je důležité, aby Británie hrála v Evropské unii významnou roli jakožto ústřední aktér.
(Potlesk)
Pane premiére, velmi vítáme vaši odhodlanost takovou roli hrát.
Je mi velkou ctí předat slovo britskému premiérovi, Gordonu Brownovi.
(Potlesk)
Gordon Brown, premiér Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. − Pane předsedo, dovolte mi, abych vám poděkoval za čest, které se mi dostalo v podobě pozvání zde hovořit, a za vaše úspěšné předsednictví v Evropském parlamentu. Dovolte mi poděkovat poslancům Evropského parlamentu a členům Evropské komise vedené předsedou Barrosem: díky práci vás všech a díky generacím, na jejichž práci stavíme, se dnes těšíme ze svobodné a jednotné Evropy, která bude opravdu patřit mezi největší úspěchy lidské historie a v současnosti představuje signál naděje pro celý svět.
(Potlesk)
A pokud někdo v jakékoli zemi nebo na jakémkoli kontinentě pochybuje o tom, jak lidská vůle a odvaha představitelů, kteří sledují určité poslání, může vybudovat novou budoucnost bez ohledu na minulá desetiletí beznaděje, nechme je zamyslet se nad tím, jak před 60 lety Evropané hovořili o navždy zakořeněných konfliktech a vztazích, které nemohou být nikdy napraveny. Hovořili o tvrdé, dlouhé a drsné studené válce. Nevěřili, že je možné, aby naše Evropa vůbec někdy mohla žít v úplném míru, a již vůbec ne tomu, že by se mohla sjednotit a spolupracovat.
Nechme je tedy přemýšlet nad tím, že dnes po letech spolupráce a jednoty by zpochybňovali to, že společně jsme silnější a bezpečnější, než kdybychom byli rozděleni, jen ti, kteří zastávají politické extrémy.
(Potlesk)
Dne 9. listopadu tohoto roku oslavíme 20. výročí události, která musí pro každého z nás na tomto shromáždění představovat jednu z nejvýznačnějších událostí v našich životech – pád Berlínské zdi. Byla to zeď zbouraná odhodláním lidí přesvědčených o tom, že lidé Evropy by již nikdy neměli být rozděleni žádnou hranicí, žádným zastrašováním a žádným utlačováním.
Přátelé, dnes již neexistuje žádná stará Evropa, žádná východní nebo západní Evropa. Je zde pouze jedna Evropa a to je Evropa, která je naším domovem.
Stojím zde a jsem hrdý, že jsem Brit a že jsem Evropan zastupující zemi, která sama sebe nespatřuje jako ostrov odtržený od Evropy, ale jako zemi ve středu Evropy – nikoli ve stínu Evropy, ale v hlavním proudu Evropy.
(Potlesk)
Proto jsem rovněž hrdý, že Lisabonská smlouva byla v britském parlamentu ratifikována převážnou většinou hlasů.
(Hlasitý potlesk)
Domnívám se, že my v Evropě máme jedinečné postavení na to, abychom vedli svět v otázce naplňování nových a významných výzev globalizace, před kterými stojíme. Máme jedinečné postavení kvůli tomu, čeho jsme dosáhli v naší Unii. Rád bych poděkoval poslancům tohoto Evropského parlamentu. Všichni byste měli být hrdí na to, čeho jsme společně dosáhli – vytvořili jsme nejvýznamnější a největší jednotný trh na světě, jenž v současnosti nabízí příležitosti 500 milionům lidí, a vyvinuli jsme nejúspěšnější úsilí v hospodářské spolupráci, které nemá na světě obdoby. Měli byste být hrdí na to, že tento úspěch náleží Evropské unii.
Rovněž byste měli být hrdí na komplexní rámec ochrany životního prostředí, který budujeme – je to významný úspěch evropské koordinace a tento kontinent je prvním na světě, který si jasně vytyčil cestu směrem k nízkouhlíkovému hospodářství.
(Potlesk)
Měli byste být hrdí také na to, že prostřednictvím největšího světového programu pomoci se tato Evropská unie trvale zavázala k záchraně a změnám životů kdekoli na světě.
Mnoho práv spotřebitelů a práv na pracovišti, ze kterých se těšíme po celé Evropě, vyústilo z kampaní vedených jednotlivými poslanci a skupinami tohoto Parlamentu.
Nezapomeňme na to, že Evropská unie disponuje nejkomplexnější sociální ochranou na světě – souborem práv a povinností, který byl pro občany Británie rozšířen, když, a jsem hrdý to říct, naše vláda směřovala Británii k sociální oblasti.
Pane předsedo, úspěchy Evropy by byly nemožné bez spolupráce mezi národy, které vy a tento Parlament zastupujete. Ano, můžeme vidět jednotu posilovanou tím, že úředníci se setkávají s ostatními úředníky i za hranicemi. Ano, můžeme vidět jednotu, když se vedoucí představitelé setkávají s ostatními vedoucími představiteli. Avšak jednota, která přetrvá, je demokratická jednota zakořeněná ve společných hodnotách lidí, kteří jsou nyní zastupováni v tomto Parlamentu, jednota je více než smlouvy, více než orgány, více než jednotlivci, jsou to tyto významné hodnoty, které nás úzce spojují – je to naše víra, víra Evropské unie, že svoboda, hospodářský pokrok a sociální spravedlnost postupují kupředu společně, nebo vůbec.
Jsou to hodnoty zakořeněné v tom, co jsme se naučili společnou prací – jde o pravdu, že svoboda se nikdy nesmí stát bojem, že trhy by měly být svobodné, ale nikdy bez hodnot, a víru v to, že spravedlivé jednání je důležitější než zásada laissez-faire (zásada volného průběhu tržních sil).
V průběhu této krize jsme znovu zjistili, že bohatství nemá pro společnost žádnou velkou hodnotu, pokud není ku prospěchu větší skupině lidí než bohatým. Bohatství má hodnotu pouze tehdy, neobohacuje-li pouze některá společenství, ale všechna.
Není to pouze naše politická filosofie – v Evropě těmto skutečnostem věříme, protože jsme je zažili v průběhu práce, kterou jsme vykonali ve svých zemích.
Uprostřed globální krize, která z historického hlediska dosahuje značně nevídané rychlosti, rozsahu a dopadu, s vámi nyní chci prodiskutovat, jak prostřednictvím uplatňování těchto hodnot, které jsou nyní součástí naší DNA – naučili jsme se to v Evropě v průběhu času – se může Evropa a svět vyrovnat se čtyřmi výzvami globalizace: finanční nestabilitou ve světě nynějších globálních toků kapitálu; zhoršováním životního prostředí ve světě nedostatku energie; extremismem a hrozbou, již přináší ve vztahu k bezpečnosti ve světě nevídané mobility; a rostoucí chudobou ve světě zhoršující se nerovnosti.
Rovněž chci prodiskutovat, jak se prostřednictvím globálního hospodářství, které společně pečlivě řídíme, miliardy lidí v Asii a kdekoli jinde, z nichž většina produkuje pouze svoje zboží, mohou stát zítřejšími spotřebiteli našeho zboží, jak budeme moci být v příštích dvaceti letech svědky největšího rozmachu pracovních příležitostí pro střední třídu a zvýšení příjmů v historii a jak navzdory všem problémům, které v současnosti máme, budeme moci vidět světové hospodářství, které dvojnásobně vzroste a vytvoří nové příležitosti pro nás všechny ve všech našich zemích.
Chci prodiskutovat, jak můžeme ze světa, který dnes vypadá jako neudržitelný, nebezpečný a nerovný, vybudovat skutečně globální společnost, která bude udržitelná pro všechny, bezpečná pro všechny a spravedlivá vůči všem.
Dovolte mi, abych zopakoval: domnívám se, že Evropská unie má jedinečné postavení pro to, aby budovala takovou budoucnost právě z důvodu, že v posledních 60 letech jsme prokázali, že jako Evropa můžeme naplnit výzvy přeshraniční spolupráce, spolupráce mezi národy a budování jednoty na základě rozmanitosti a vypořádat se s těmito výzvami.
Někteří z vás budou vědět, že jsem po mnoho let podporoval myšlenku globální Evropy a provedení hospodářských reforem, které by to umožnily. Vím, že někteří kritici uváděli, že jsem více podporoval globální opatření, protože jsem byl menším příznivcem evropských opatření. Ale já jsem tuto myšlenku v nedávných letech tolik podporoval přesně proto, že si horlivě přeji, aby Evropa zaujala ve světě vedoucí postavení, a protože se domnívám, že evropské země, jež se soustředí na hodnoty svobody, spravedlnosti a odpovědnosti, mají světu mnoho co nabídnout, protože i svět se s ohledem na tyto hodnoty sbližuje.
Chci vidět globalizaci, která je otevřená, umožňuje volné obchodování a je pružná, ale která je také reformující, všeobecná a udržitelná. To je zpráva, kterou může Evropa v této době, která podrobuje hospodářství velké zkoušce, vyslat zbytku světa a sdílet ji s ním.
Jak víte, v současné době je svět zmítán mezinárodní vichřicí. Žádná evropská země není vůči jejím dopadům imunní. Dotýká se každého podniku, každého pracovníka, každého majitele domu a také každé rodiny.
Buďme vůči sobě upřímní: náš globální hospodářský systém se vyvinul a zdeformoval způsoby, které jsou v rozporu s hodnotami, které vyznáváme a podporujeme v našich rodinách, v našich společenstvích a ve všech ostatních součástech našich životů – hodnoty, jako například chovat se k ostatním poctivě a nést odpovědnost, ocenit pilnou práci a naopak neoceňovat neodpovědné výstřelky.
Komplexní produkty, jako jsou bankovní deriváty, které měly rozptýlit riziko po celém světě, místo toho šířily nákazu. Již si nemůžeme dovolit, aby bylo po světě šířeno riziko bez jakékoli odpovědnosti. Tvrdím, že každá část tzv. stínového bankovního systému musí nyní spadat do působnosti kontrolní sítě.
(Potlesk)
Zavedená tržní omezení dohodnutá v jedné zemi nebo regionu jsou překonávána globální soutěží mezi všemi zeměmi. Tvrdím, že není dostatečné podporovat samoregulaci a umožnit tzv. závod ke dnu (race to the bottom): musíme se dohodnout na mezinárodních standardech pro transparentnost, uveřejňování a – ano – také odměňování.
(Potlesk)
Víme, že stejně jako globalizace překračovala národní hranice, překračovala také morální hranice. Jak jsme na základě vlastní zkušenosti zjistili, problémem nespoutaných volných trhů v nekontrolovaném tržním prostředí je to, že mohou omezit veškeré vztahy na transakce, veškeré motivace na vlastní zájem, veškerý smysl pro hodnoty na spotřebitelskou volbu a veškerý smysl pro cenu na cenovku.
Ale dobrá společnost a dobré hospodářství potřebuje silný smysl pro hodnoty. Nejedná se o hodnoty, které pramení z trhu, ale o hodnoty, které na trh přineseme; pevné hodnoty, jako je čestnost, odpovědnost, poctivost a ocenění pilné práce – jsou to hodnoty, které nevychází z trhů, ale vychází skutečně ze srdce.
Protože se připravujeme na londýnskou schůzku na vrcholné úrovni, navrhuji na začátek naší dnešní rozpravy, abychom jakožto Evropa zaujali ústřední postavení v otázce nahrazení tzv. Washingtonského konsenzu novým a principiálním hospodářským konsenzem přizpůsobeným naší době.
Vzhledem k tomu, že čelíme všem těmto globálním problémům, nemůžeme zůstat nečinní. Musíme jednat. Samozřejmě máme volbu a já vím, že některé láká vyrovnat se s touto novou nejistotou tím, že ustoupíme – zkouší se cítit bezpečně tím, že se pokusí vytáhnout padací mosty a vrátit čas. Ale říkám vám, že jestli víme něco z minulosti, pak je to skutečnost, že protekcionismus je politikou kapitulace, politikou ústupu a politikou strachu a nakonec vůbec nikoho nechrání.
(Potlesk)
Místo abychom směřovali k izolaci, vydejme se cestou spolupráce. To naplňuje všechny naše národní zájmy. Proto navrhuji, aby Evropa zaujala vedoucí postavení ve smělém plánu, který má zajistit, že každý kontinent nyní učiní změny ve svém bankovním systému a otevře tak cestu ke společné prosperitě, že se každá země bude podílet a spolupracovat na stanovení globálních standardů finanční regulace a že každý kontinent vynaloží zdroje potřebné na zajištění hospodářského růstu a pracovních míst.
Jaký je tento program? Nejprve je nutné říct, že trh je tu, aby nám sloužil; my tu nejsme proto, abychom sloužili trhu. Proto jsme v Británii, ostatních zemích v Evropě a nedávno v Americe odstranili nejistotu, která sužovala bankovní odvětví, abychom znovu umožnili půjčky pro lidi, kteří je potřebují, a ti tedy mohli dál vést svůj běžný život i uprostřed této výjimečné doby. Domnívám se, že společné zásady, které překračují meze plánů Spojených států, Spojeného království a Evropy, jejichž cílem je očištění rozvah bank, pomohou širší ekonomice obnovit důvěru a oživit půjčování.
Vůbec poprvé jsme po celém světě dosáhli shody, která je vyjádřena v Larosièrově zprávě, ve zprávě G30 od Paula Volckera, v Turnerově zprávě ve Spojeném království a v reformě finanční stability. Tato shoda se týká toho, že v zájmu ochrany úspor občanů by měly být v celé Evropě a v celém světě zavedeny přísné standardy regulace a ty by měly být uplatňovány a plně monitorovány nejen v jedné zemi, ale na každém kontinentě světa.
Poprvé se také domnívám, že se můžeme dohodnout na velkých změnách nezbytných pro koordinované kroky, které budou znamenat začátek konce daňových rájů a extrateritoriálních finančních středisek.
(Potlesk)
Řekněme společně, že naše regulační opatření by se měla vztahovat na každou banku, všude, vždy, bez možnosti výjimek pro stínový bankovní systém a aniž by v jakýchkoli částech světa existovaly úkryty pro subjekty, které odmítají platit jejich spravedlivý podíl, co se týče daní.
Víme rovněž, že celosvětový fiskální a měnový podnět pro naše hospodářství může být v každé zemi dvakrát účinnější, přijmou-li ho všechny země. Domnívám se, že letos jsme svědky největšího poklesu úrokových sazeb, jaký kdy svět zažil, a jsme svědky uplatňování největšího fiskálního podnětu, na jakém se svět ve své historii dohodl.
Jsem si jistý, že londýnská schůzka na nejvyšší úrovni bude moci vycházet z kroků, na kterých se před několika dny dohodla Evropská rada a ministři financí zemí G20. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom podpořili vytváření potřebných pracovních míst a hospodářský růst. Věřím, že celá Evropa bude souhlasit s prezidentem Obamou v tom, že naše činnost musí být vytrvalá a pevná, dokud nebude dosaženo hospodářské obnovy.
Máme rovněž odpovědnost vůči nezaměstnaným. Domnívám se, že nikdo by neměl být po celé měsíce nezaměstnaný, aniž by mu nebyla nabídnuta možnost odborné přípravy, pracovní místo nebo pomoc se získáním pracovního místa, a že žádní absolventi škol by neměli být dlouhou dobu mimo školu a bez práce, aniž by jim nebyla nabídnuta příležitost získat kvalifikaci, kterou potřebují pro budoucnost.
Rovněž se domnívám, že v této době krize musíme učinit naléhavé, vážné a rozsáhlé kroky, abychom dosáhli obnovy na základě nízkouhlíkového hospodářství a zajistili, že naše hospodářství budou udržitelná. Evropa vedla průmyslovou revoluci a nyní může vést nízkouhlíkovou revoluci – prostřednictvím investic do energetické účinnosti, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a zdrojů jaderné energie, ukázky zachycování a ukládání uhlíku, vývoje tzv. inteligentní sítě (smart grid) a uvádění elektrických vozidel a vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku na trh. Proto jsem hrdý, že jsem se podílel na evropském balíčku v oblasti energetiky a změny klimatu pro rok 2020, který jsme schválili v prosinci 2008 – rozhodnutí tohoto Parlamentu, které stanoví nejvyšší standardy pro světové vedení na cestě k dohodě o změně klimatu, o jejíž uzavření letos v Kodani všichni usilujeme.
(Potlesk)
To, co nyní zažíváme v některých zemích východní a střední Evropy, ukazuje, proč musíme znovu vybudovat mezinárodní hospodářskou spolupráci a pomoci těmto zemím, kdykoli to potřebují.
Nový reformovaný Mezinárodní měnový fond (MMF), ve kterém vítáme větší zastoupení rozvíjejících se zemí a jehož zdroje musí dosahovat nejméně částky 500 miliard USD – tedy dvojnásobku částky, kterou disponuje v současnosti –, musí mít pravomoc pomoci zemím, které čelí úniku kapitálu, pomoci jim podporovat restrukturalizaci platební schopnosti jejich bank a umožnit jim obnovit půjčování jejich průmyslovým odvětvím. Přeji si Mezinárodní monetární fond, který nereaguje pouze na krize, ale předchází krizím, a přeji si Světovou banku, která disponuje zdroji, díky nimž může předcházet chudobě a i uprostřed zhroucení obchodních úvěrů usnadní rozvoj obchodu na celém světě.
Pamatujeme si a oslavujeme, že naše Evropská unie a tento Parlament se velmi úspěšně rozšířily, když přivítaly nové členy do naší rodiny; členským státům EU z východní Evropy chci říci – v době, kdy nás budete potřebovat, vás neopustíme. Uděláme vše pro to, abychom mohli stát při vás.
(Potlesk)
Nezapomeňme ani na to, že pro stovky milionů lidí v nejchudších zemích, kteří trpí extrémní chudobou, není tato krize ničím menším než otázkou života a smrti. Děsivou pravdou je to, že vzhledem k tomu, že banky mohou krachovat a trhy a obchod se mohou hroutit, dalšího půl milionu dětí – celkem to činí deset a půl milionu dětí – tento rok zemře, protože jsou doslova příliš chudé na to, aby žily. Deset a půl milionu dětí není pouhým statistickým údajem. Je to jedno dítě, poté druhé dítě, poté třetí dítě, poté čtvrté; každé z nich není pouze dítětem, ale něčím dítětem; každé má pohřeb, ke kterému nikdy nemělo dojít; každé představuje život, který mohl být zachráněn – domnívám se, že je to tragédie, která je zásahem do samotného nitra duše, a to mojí i vaší.
(Potlesk)
Časy, které jsou pro nás těžké, se nikdy nesmí stát výmluvou proto, abychom se otočili zády k nejchudším částem světa nebo abychom umožnili situace, kdy by zkrachovalé banky směřovaly k porušování slíbené pomoci a odůvodňovaly to touto těžkou dobou. Namísto abychom dovolili, aby se naše sliby o evropské pomoci staly pouhým záměrem, pak mlhavým úsilím a případně tragicky tichou zradou, měli bychom zdvojnásobit naše úsilí, abychom zajistili, že budeme generací, která konečně učiní chudobu minulostí.
(Potlesk)
Společně můžeme představit největší fiskální podnět, největší snížení úrokových sazeb, největší reformu našeho mezinárodního finančního systému, první mezinárodní zásady řídící bankovní protiplnění a bankovní standardy, první komplexní celosvětové opatření pro boj proti daňovým rájům a poprvé v době světové krize novou a dodatečnou pomoc pro chudé.
Jakým způsobem dosáhneme globálního konsenzu o globálních změnách, jež jsou potřebné? Dovolte mi, abych uvedl, že jednou z velkých příležitostí, které před námi stojí, je to, aby Evropa a všechny ostatní kontinenty spolupracovaly. Dnes chci zdůraznit také to, že Evropa a Amerika mohou přistoupit k užší spolupráci.
Včera jsem mluvil s prezidentem Obamou o tom, co vám chci říci dnes: o novém období posílené spolupráce mezi Evropou a Amerikou. Americké vedení nebylo v posledních letech nikdy tolik pozitivně nakloněno spolupráci s Evropou na všech úrovních v otázkách finanční stability, změny klimatu, bezpečnosti a vývoje. Málokdy je taková spolupráce tak zjevně přínosná pro celý svět.
Počínaje summitem EU-USA, který se bude konat za několik dní, kdy prezident Obama přijede do Prahy, můžeme tento summit přeměnit z pouhé výroční schůzky na nepřetržité a vyvíjející se partnerství, které zajistí globální změnu, již svět v současnosti potřebuje.
Přemýšlejte o veškerém pokroku, na kterém můžeme – Evropa a Amerika – v nové éře transatlantické spolupráce společně pracovat, a tak ho dosáhnout. Spolupracujme na nové celosvětové dohodě v oblasti změny klimatu – dohoda v oblasti změny klimatu zahájená při příležitosti schůzky skupiny G8 kancléřkou Merkelovou v roce 2005 – týkající se největších snížení emisí uhlíku v historii. Spolupracujme, Evropa a Amerika, abychom porazily rostoucí teroristické hrozby ze strany Pákistánu a Afghánistánu, které mohou udeřit v ulicích kterékoli z našich zemí a kdykoli.
Francie se pod vedením prezidenta Sarkozyho navrátila do ústředního postavení v rámci NATO. Ať to Evropa vezme na vědomí a spolupracuje s Amerikou s cílem dosáhnout něčeho, co bývalo snem, ale co je v současnosti podle mého názoru možné: jedná se o svět, kde nebudou šířeny jaderné zbraně a kde budou jaderné mocnosti souhlasit se skutečným omezením jejich arzenálů jaderných zbraní.
(Potlesk)
Spolupracujme rovněž v naléhavé otázce, jejíž vyřešení si přejeme vidět po celou dobu naší existence; je to něco, po čem, jak se domnívám, touží všechny strany v tomto Parlamentu: mír na Blízkém východě s bezpečným Izraelem a zároveň životaschopným palestinským státem.
(Potlesk)
Avšak nejbezprostřednějším a nejnaléhavěji potřebným přínosem naší evropské a americké spolupráce by bylo to, kdyby výsledkem našich opatření bylo vytvoření většího počtu pracovních míst, podniků a větších obchodních příležitostí, protože společně dokážeme naplnit a zvládnout velké finanční výzvy naší doby.
Chtěl bych uvést citát od jednoho z nejslavnějších Evropanů, Michelangela, který říká, že je lepší mířit příliš vysoko a neuspět, než mířit příliš nízko a uspět. Je to volba, napsaná již Michelangelem, které v současnosti čelíme, protože když se dnes rozhlédnu na tomto shromáždění, vidím, že všichni, jak tu jsme, nepředstavujeme pouze svědky a diváky, ale možné tvůrce změny, kteří jsou ochotni formovat náš vlastní osud.
Lidé Evropy nesmí být ovládáni událostmi. Ať jsou tyto události jakékoli, to my je můžeme ovládat. Ať se o nás tedy říká, že i v nejhorších časech, v dobách nejhlubšího poklesu, jsme se drželi naší víry v budoucnost a společně jsme přetvořili a obnovili světový řád pro potřeby naší doby.
Domnívám se, že pouze až budou sepsány knihy o historii, budeme moci opravdu pochopit rozsah a stupeň mimořádných výzev, kterými se musí každá země na každém kontinentě zabývat kvůli současné globalizaci. Je to více než moment změny v naší společné historii. Toto je svět změn a my bychom si měli připomínat, že nepřevratnější desetiletí evropské historie nebyla při svém vlastním průběhu plně chápána.
Pokud se podíváte zpět do doby renesance, jedné z nejúžasnějších dob, které kdy svět zažil, nemůžeme její dopad na svět přisoudit jedinému datu, osobě nebo zásadnímu průlomu. Nebo osvícenství – nemůžeme s jistotou říci, kdy nebo kým nebo jak bylo zahájeno, můžeme jen říct, že současná Evropa a současný svět by bez něj nemohly existovat. Když se podíváme zpět do doby průmyslové revoluce, nemůžeme určit den, kdy se ozvala píšťala a revoluce začala, nebo zdůraznit pouze jednoho vynálezce nebo podnikatele nebo řídící výbor, který na ni dohlížel. O událostech, které jsme v dané době správně nepochopili, dnes můžeme pouze říct, že z nich všichni těžíme.
V této generaci čelíme světu ještě ne zcela pochopených změn, jehož pokrok můžeme buď urychlit nebo zpomalit prostřednictvím nesčetných rozhodnutí, která každý den přijímáme. V tomto světě překvapivých změn – změna klimatu, environmentální požadavky, energetické potřeby, riziko utiskování, chudoby a nerovnosti, které musí být řešeny, finanční krize, se kterou se musíme vypořádat – říkám, neuchylujme se k protekcionismu, který je cestou ke zkáze.
Ať je toto naším odkazem: že jsme to předvídali a poté vytvořili skutečně globální společnost pro naši novou dobu; že namísto toho, aby byla globalizace silou pro nespravedlnost a nerovnost, učinili jsme z ní sílu pro spravedlnost v globálním měřítku, a že sjednocená Evropa konfrontovaná s nejtěžší výzvou, ale založená na společných ideálech a hodnotách, pomohla znova vybudovat tento svět.
(Vytrvalý potlesk)
Předseda. − Pane premiére, jménem Evropského parlamentu vám chci poděkovat za tento znamenitý projev, který jste zde v Evropském parlamentu pronesl.
(Potlesk)
Nyní je mi potěšením pozvat předsedu Evropské komise, Josého Manuela Barrosa, aby pronesl svůj příspěvek.
José Manuel Barroso, předseda Komise. − Pane předsedo, londýnská schůzka na nejvyšší úrovni G20 bude milníkem v globální reakci na globální krizi. Jsem si jistý, že pod vedením premiéra Browna bude tato schůzka úspěchem.
Iniciativa vyzývající ke globální reakci na globální krizi pochází z Evropy. Připomínám, že prezident Sarkozy a já jsme se vydali do sídla Camp David, abychom prezidentovi Bushovi navrhli možnost globální odpovědi. Právě schůzka na nejvyšší úrovni G20 ve Washingtonu, která se konala v listopadu 2008, byla výsledkem tohoto společného úsilí.
Evropa proto nese zvláštní odpovědnost v současném postupu G20. Chceme, aby byla londýnská schůzka na nejvyšší úrovni úspěchem, a jsem si jistý, že úspěchem bude. Evropa bude v Londýně jednotná a bude prosazovat jednotnou zprávu. Jak se 27 členských států dohodlo minulý týden v Evropské radě, budeme mít na londýnské schůzce proaktivní program. Chceme konkrétní výsledky týkající se podnětu pro světové hospodářství a regulace všech finančních aktérů od bank až po zajišťovací fondy a nová pravidla ratingových agentur.
Měli bychom si být jistí, že mezi stimulací hospodářství a zlepšováním regulace nepanuje žádná dichotomie – potřebujeme obě. Ve skutečnosti potřebujeme zajít ještě dále: musíme také odmítnout jakoukoli formu znárodňování a protekcionismu, obnovit naše závazky vůči méně rozvinutému světu a zároveň potvrdit, že bude Evropa respektovat rozvojové cíle tisíciletí.
Zpomalení hospodářského růstu je obzvláště vážnou situací. Poskytnout hospodářství koordinovaný podnět prostřednictvím podpory celkové poptávky je tedy nezbytné. Evropská unie je již v tomto ohledu velmi aktivní: naše celková fiskální opatření, která spojují diskreční opatření a automatické stabilizátory, se blíží k 4 % HDP.
Naše plány obnovy musíme nyní uplatňovat důrazně. Víme, co musíme udělat: opět zajistit poskytování půjček; zachovat lidem jejich pracovní místa; zlepšovat jejich kvalifikaci, dojde-li k obratu; pokračovat v investování do produktivity a evropské konkurenceschopnosti. Komise bude sledovat a hodnotit, co členské státy dělají pro to, aby koordinovaly naši společnou reakci na krizi.
V oblasti finanční regulace chce Evropská unie posunout hranici vpřed: žádné finanční produkty, žádné instituce, žádný trh, žádná jurisdikce by se neměly této regulaci vyhnout. Cílem této regulace není samotné regulování – potřebujeme další regulaci, protože je třeba, aby trhy znovu správně fungovaly, aby bylo umožněno financovat pracovní místa a investovat. Pouze tímto způsobem bude důvěra obnovena a důvěra je klíčová. Podmínkou pro důvěru, jíž v otevřených hospodářstvích potřebujeme, je také navrátit do finančního systému etiku.
V Evropské unii je tato hranice již posouvána: Komise předložila návrhy týkající se kapitálové přiměřenosti a ratingových agentur a ty jsou v současnosti předmětem diskuse také v tomto Parlamentu. V nadcházejících týdnech Komise předloží návrhy týkající se zajišťovacích fondů, soukromého kapitálu a odměňování vrcholných zaměstnanců a při příležitosti červnového zasedání Evropské rady Komise představí balíček pro nový evropský systém dohledu. Evropská unie dělá kroky vpřed: v Londýně to řekneme hlasitě a jasně tak, abychom mohli spolupracovat s našimi partnery, konkrétně s našimi americkými přáteli.
Přejeme si, aby ostatní pokročili vpřed společně s námi; potřebujeme globální pravidla pro globální hospodářství. Vezměme si příklad znehodnocených aktiv: je jasné, že bez vyčištění bankovního systému se úvěry do hospodářství nevrátí. Evropská unie nyní disponuje rámcem, který poskytla Komise a který se touto otázkou zabývá. Ministři financí G20 obšírně prodiskutovali otázku řešení znehodnocených aktiv ani ne před dvěma týdny. Soubor zásad, které přijali, ve velké míře odráží názory Evropské unie na tuto záležitost. Znovu jsme tedy měli jedinečnou zkušenost se stanovením nadnárodních pravidel a mohli jsme ukázat, že Evropská unie je připravená lépe než kdokoli jiný, a nikoli na to, aby pravidla pro tuto globalizaci ukládala, ale navrhovala je.
V Londýně musí Evropská unie rovněž jasně vyjádřit, že odmítá protekcionismus. Doma budeme bránit náš vnitřní trh a zároveň ho udržovat otevřený a budeme usilovat také o otevřené globální trhy. V otázce jednání z Dohá se nesmíme vzdát a brzy musíme dosáhnout dohody. Nesmíme zapomenout ani na země, které potřebují pomoc: musíme se držet svých závazků týkajících se rozvojových cílů tisíciletí.
Neustále musíme mít na paměti, že opatření, která přijímáme, jsou pouze prostředky vedoucí k našemu cíli, tedy zlepšení životních podmínek lidí. Nejsou to opatření určená pro finanční systém – nikoli pro tento zvláštní úsek hospodářství –, ale pro lidi. V této kritické době to znamená, že musíme utlumit a zmírnit účinky hospodářského poklesu v Evropské unii na zaměstnanost. Zaměstnanost je nyní naším prvním zájmem. Dne 7. května se bude konat summit k zaměstnanosti s cílem mobilizovat myšlenky a opatření ve prospěch zachování pracovních míst a přeškolování pracovníků pro účely zaměstnání budoucnosti. Pracujeme se sociálními partnery, protože se domníváme, že je to také součástí našeho evropského modelu – myšlenka spolupráce s našimi sociálními partnery – a domníváme se, že tímto způsobem můžeme pomoci pracovníkům, aby se připravili na zaměstnání, která bude nabízet budoucí udržitelné a nízkouhlíkové hospodářství, o které v Evropě usilujeme.
Schůzka G20 v Londýně se tedy bude muset zabývat značně velkým počtem oblastí – je to velmi ambiciózní program. Jsem si jistý, že pod vedením Gordona Browna a se silným přispěním Evropy dospěje skupina G20 ke globálnímu konsenzu týkajícímu se mezinárodního hospodářství.
(Potlesk)
Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych přivítal britského premiéra, Gordona Browna, který bude za několik dní hostit schůzku na nejvyšší úrovni G20, na které je Evropa očekávána tak netrpělivě, jak tomu bylo v minulosti pouze zřídka.
Prvním ponaučením, které jsme se na základě krize získali, je to, že hospodářství jsou nyní tak propojená, že vnitrostátní řešení je již nemyslitelné. Potíže, které k nám přicházejí, a to je nutno říci, zejména ze Spojených států, jakožto výsledek nedostatečné regulace, jsou již evidentní a Evropa, pane Browne, musí pochopit, že bude silná jen tehdy, bude-li jednotná v obhajobě svých společných zájmů. Musí být také dostatečně silná na to, aby svedla všechna regionální hospodářství na cestu směrem k novému růstu. Nemohu opomenout slova Manuela Barrosa a skutečnost, že skupina G20 byla z podnětu Evropy – zejména Nicolase Sarkozyho – vyzvána, aby napomohla k obnově řádu ve finančním systému, který sešel ze své cesty.
Solidarita a odpovědnost jsou nejvýznamnějšími zásadami Evropy. Společně jsme připraveni jít na pomoc těm z nás, kteří zažívají největší potíže, a podpořit je. Ačkoli vaší zemi přeji to nejlepší, pane premiére, nejnovější údaje MMF týkající se vaší země jsou pro vás bohužel velmi znepokojující, stejně jako v případě jiných zemí Evropské unie, zejména Maďarska.
Po několik let jsem působil jako dobrovolný hasič a vím, že pokud něčí dům hoří, netrvá to dlouho a plameny ohrožují také sousedův dům.
Moji kolegové poslanci v levé části tohoto Parlamentu, vaši přátelé, pane Browne, budou, až skončím, nepochybně vyzývat k více sociálně zaměřené Evropě a větší ochraně. Než tak učiní, chtěl bych namítnout, že tato jednostranná hesla, která spočívají v utrácení peněz, jež nemáme, jsou přesně ta samá jako hesla, která v mnoha evropských zemích vyústila v selhání politik 80. let.
(Potlesk)
Nejde samozřejmě o vaši vládu, pane premiére, uznávám, že v 80. letech se nejednalo o vaši vládu. Titíž poslanci jistě zopakují, že současná krize je výsledkem globalizace a tržního hospodářství. Předem bych jim chtěl odpovědět, že díky tomuto tržnímu hospodářství se průměrný příjem našich spoluobčanů zvýšil za posledních 40 let o 40 %. Chtěl bych jim také připomenout, že zatímco země bez tržního hospodářství a pod záštitou Berlínské zdi postihl dobře známý osud, globalizace a tržní hospodářství umožnily zemím západní Evropy prosperovat, a to s průměrnou roční mírou růstu ve výši 2 %. To všechno ukazuje, že zastánci sociální Evropy nezbytně nemusí být těmi, za které je pokládáme.
Pane premiére, evropská integrace byla vždy otázkou solidarity mezi občany jejích zemí a v těžkém období, které v současnosti zažíváme, je povinností Evropy více než kdy jindy znovu to prostřednictvím svých činů prokázat. Podpora bank byla nezbytná, protože to zabránilo, aby jejich věřitelé o všechno přišli, a to tedy není nedůležité, ale není to ani dostatečné. Naším prvním zájmem musí být pomoc těm, kteří ztratili zaměstnání, a rodinám, které se ocitly v situaci finančních potíží. Důvěru a dostatek pracovních míst získáme zpět pouze prostřednictvím návratu k hospodářskému růstu a tím, že podnikatelům znovu poskytneme vhodné hospodářské a fiskální prostředí. Evropský program podpory ve výši 400 miliard EUR nám pomůže krizi překonat. Umožní, aby byly prováděny nové investice, posílí poptávku a stejně tak podpoří růst a vytváření pracovních míst.
Evropský vnitřní trh může být významným nástrojem pro zlepšení situace a naopak jakákoli protekcionistická opatření tuto situaci pouze zhorší. Pane Browne, nestačí pouze odsuzovat protekcionismus, ke kterému dochází v zahraničí. Také doma se musíme vyhnout heslům jako „britská pracovní místa pro britské pracovníky“ (British jobs for British workers), protože to by nás uvěznilo v pasti velmi nebezpečného znárodňování. Věřím však, že Komise, která dohlíží na dodržování smluv, zajistí, aby byly respektovány právní předpisy a naše podniky mohly obchodovat na volném a spravedlivém trhu. Naší prioritou je vytvořit novou globální finanční strukturu, která bude stabilnější, bude podrobena významnějšímu dohledu a bude transparentnější. Musíme urychlit reformy „Basilej II“ a přísně kontrolovat zajišťovací fondy.
Pane premiére, oceňuji, že jste sem nepřišel prosazovat názory, ale naslouchat očekáváním občanů. Zejména příští týden nezapomeňte, pane premiére, že jste skutečným Evropanem.
(Potlesk)
Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – Pane předsedo, to byl opravdu odvážný projev a vynikající popis toho, co v současné době potřebujeme. To je přesně ta cesta, kterou se musíme vydat, a my, evropští socialisté a sociální demokraté – a nemluvím pouze jménem členů mojí skupiny, ale také jménem pana Rasmussena, vedoucího představitele našeho sociálně demokratického hnutí v Evropě – se můžeme podepsat pod každé slovo vašeho projevu, pane premiére. Směr, kterým se chcete ubírat, je vynikající.
(Potlesk)
, jménem skupiny PSE. – (FR) Co se týče připomínek, které učinil kolega poslanec pan Daul, to nejmenší, co člověk může očekávat od předsedy parlamentní skupiny v Evropském parlamentu, je to, že je schopný rozlišovat mezi protekcionismem a sociální ochranou. Mezi nimi je obrovský rozdíl.
(Potlesk)
Co se týče vašeho velkého prezidenta, pana Sarkozyho, on možná ví něco o protekcionismu, ale určitě existuje jedna věc, o které neví nic, a tou je sociální ochrana.
jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, máte pravdu, toto je opravdu významná chvíle. Těsně před schůzkou na nejvyšší úrovni G20 přišel sem do Evropského parlamentu promluvit Gordon Brown. Tato návštěva ukazuje, že fórum evropských národů, tento Parlament, je přesně tím správným místem, kde by měl být prezentován výhled, který jste nám, pane premiére, dnes popsal.
Z tohoto důvodu je vaše návštěva něčím významnějším než pouhou návštěvou Evropského parlamentu. Je to čin, který udává směr, protože ukazuje, že jako premiér vaší země a jako hostitel schůzky na nejvyšší úrovni G20 přisuzujete Evropskému parlamentu důležité postavení, jaké si zaslouží. Tím myslím, že ho považujete za místo, kde musí být projednávána nadnárodní a mezinárodní politika v rámci vnitřních vztahů v Evropě a vztahů Evropy s ostatními částmi světa. Za to vám velice děkuji, pane Browne. Udělal jste správnou věc.
(Potlesk)
Pane premiére, zmínil jste tři základní zásady, které bych rád zdůraznil, protože jsou rovněž základními zásadami našeho hnutí. Rozhodujícím faktorem nebyla nenasytnost, individuální nenasytnost. Je to dáno odvěkou povahou lidských dějin a bude to platit vždy. Jedná se o systém, ve kterém se může individuální nenasytnost šířit a mít ničivé důsledky. Je to tento systém, který je špatný. Tento systém ničím neomezeného tržního radikalismu a liberalismu selhal a zkrachoval. Proto musí být změněn.
Máte tedy pravdu, když říkáte, že je třeba zavést evropskou a globální regulaci soukromého kapitálu, zajišťovacích fondů a extrateritoriálních finančních středisek, která musí být uzavřena, a že je třeba stanovit pravidla pro ratingové agentury. Navíc musí být zakázán tzv. krátký prodej. Představuje to mnoho opatření, která jsme pod vedením pana Rasmussena a navzdory opozici ze strany ostatních skupin již dlouho požadovali. Je to přesně to, co je třeba udělat.
(Potlesk zleva)
Vážení pravicoví kolegové poslanci, chápu, že je pro vás těžké uznat, že politika, kterou jste po 10 let prosazovali, se ukázala jako špatná volba. Je pro vás těžké vyrovnat se s tím, co se děje. Chápu to, ale nemění to skutečnost, že jste vždy oponovali té správné politice.
Máte pravdu, když uvádíte, že závody v jaderném zbrojení musí být zastaveny. Máte pravdu v tom, že spolupráce se Spojenými státy americkými nám umožní zahájit novou dobu jaderného odzbrojování. Máte rovněž pravdu v tom, že potřebujeme solidaritu mezi lidmi naší společnosti, ale také solidaritu mezi státy. Proto se jménem mojí skupiny zavážu k tomu, že nové státy této Unie se mohou na Unii spolehnout. To je skutečně ta správná cesta, kterou se vydat, pane premiére.
Rád bych uvedl poslední bod. Prosím, jděte na schůzku G20 s poselstvím, že kdokoli se v současné krizi pokusí stavět politiku životního prostředí proti hospodářské politice, dopouští se obrovské chyby. Hospodářská krize pomine, ale změna klimatu přetrvá. Proto potřebujeme obě tyto politiky. Především potřebujeme vést účinnější boj za lepší politiku v oblasti klimatu. Tento boj nám rovněž poskytne příležitosti pro vytvoření velkého počtu nových pracovních míst. Spojení těchto dvou politik představuje přesně ten správný přístup.
(Potlesk)
Gordon Brown pronesl skvělou řeč. Čím více zastánci pravice oponují tomu, co bylo řečeno, tím jasněji z vaší řeči vyplývá, pane Browne, že jsme na správné cestě. Těší nás, že zde dnes promluvil skutečně sociálně demokratický předseda vlády.
(Potlesk)
Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, vítám pana premiéra při příležitosti této první etapy „Brownova světového turné předcházejícího schůzce G20“. Pro G20 jste navrhnul velký program, pane premiére, a to od boje proti světové chudobě až po jaderné odzbrojování a mír na Blízkém východě, a já vám přeji úspěch. Moje skupina vám a vašim kolegům z Evropské rady blahopřeje k načrtnutí obrysů společného přístupu pro účely schůzky na nejvyšší úrovni, která se koná příští týden, ačkoli tento program je omezenější.
Příležitosti spolupracovat s administrativou prezidenta Obamy by neměly být zmařeny transatlantickou slovní válkou. Víme, že v této otázce se shodneme, ale Amerika si stále zachovává svou náklonnost ke slabé regulaci a realita současné recese ukazuje, že ti, kteří záměrně přehlíželi špatné praktiky, nyní trpí nejvíce. Potřebujeme evropský úřad pro finanční služby. Je třeba využít všechny prostředky na to, aby ostatní podporovali tytéž standardy, ale ani jejich obezřetnost nemůže přehlížet naši nečinnost. Jak říkáte, ve finančním systému je třeba zajistit čestnost, transparentnost a dodržování právních předpisů. Potřebná je rovněž reforma světových finančních institucí, a to s cílem zamezit tomu, aby globální růst a pokles byly podněcovány na základě přebytků běžného účtu a likvidních zůstatků.
Je třeba, aby tuto úlohu hrál MMF. Může s lepším přístupem ke krizovému fondu shromáždit více prostředků? Měl by se stát skutečným správcem prostředků pro část globálních úspor, předvídat spekulanty, předcházet panice, stabilizovat trhy? Jak můžeme reformovat jeho rozhodovací struktury tak, aby odrážely požadavek na demokratičtější dozor a pravomoci rozvíjejících se zemí?
Navzdory problému recese je také důležité postavit se výzvě změny klimatu a problému chudoby.
Pane premiére, hovořil jste o tom, že je třeba jednat, udělíte tedy MMF a Světové bance výslovný mandát, aby se zabývaly obdobími sucha, záplavami a nemocemi, které doprovází globální oteplování v rozvojových zemích? Zajistíte, aby schvalovaly půjčky, půjčovaly a plánovaly nejen za účelem tržního úspěchu, ale také za účelem dosažení sociálního pokroku a cílů v oblasti životního prostředí? Potřebujeme nové a udržitelné hospodářství stanovené globální sociální dohodou. Doba lehce nabytých peněz je minulostí. Aby se v budoucnosti dosáhlo růstu, vydělávání si na živobytí se nesmí rovnat zabíjení.
Avšak aby se těchto věcí dosáhlo, Evropa musí dospět ke konsenzu a Spojené království musí být jeho součástí. Pane premiére, já a vy uznáváme jiné barvy politické palety, ale vím, že jako Skotové s horoucí vírou v progresivní politiku oba chápeme Burnse, když napsal: „Ó kdyby nám tak nějaká síla dala ten dar vidět se tak, jak nás vidí jiní.“ A ty strany, které sebe a Británii tlačí směrem od Evropy na vedlejší trať, přijdou svou zemi draho.
Ať je tedy Británie pozitivním partnerem podílejícím se na formování Evropy. Pane premiére, očekávám, že jednotná měna bude touto krizí posílena. V tomto mrazivém závanu recese se investoři ukryli pod ochranná křídla eura. Navrhl jste pět složitých testů, které Británii za posledních 10 let zabránily vstoupit do eurozóny. Budete nyní pracovat na tom, aby Spojené království přešlo na euro v období po recesi? Spojené království by nemělo stát vzadu u zdi, zatímco ostatní tancují. Toto je tanec, ke kterému by se měla Británie připojit.
(Hlasitý potlesk)
Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Pane předsedo, spíše než abych se zaměřoval na socialismus, liberalismus, konservatismus a jakékoli ostatní „-ismy“, které jsou v tomto Parlamentu pravidelně probírány, chci nejprve poblahopřát panu premiérovi za jeho ochotu sem přijít a představit nám situaci, silně hájit své stanovisko, ale především nabídnout most mezi Evropou a Amerikou s ohledem na to, jak můžeme vyřešit některé problémy a potíže, které před námi leží, zejména protože se nyní nacházíme v době globální krize. Této globální krizi bychom ale neměli dovolit, abychom kvůli ní zapomněli na úspěchy minulosti.
Za posledních 15 let jsme zažívali nebývalý hospodářský růst, nebývalý růst zaměstnanosti, nebývalou prosperitu a nebývalou činnost s ohledem na pomoc a podporu určenou rozvojovým zemím. Tyto nové plány, které jsme předložili, by neměly vést k tomu, abychom se zbavili něčeho cenného zároveň s tím, co již nepotřebujeme. Měly by být založeny na úspěchu minulosti, který by současně uznal chyby, jichž jsme se dopustili, a umožnil vytvořit nový ambiciózní plán do budoucna zaměřený na oživení světového hospodářství, který by měl mít společné cíle vycházející ze společných hodnot ubírající se společným směrem. Tento společný směr musí být v jakékoli době založen na potřebě poskytovat lepší věci lidem, nikoli poskytovat lepší věci trhům nebo lepší věci hospodářství.
Pane premiére, citoval jste před chvílí ve svém projevu Michelangela, existuje další dobrý citát od irského básníka Oscara Wilda, který řekl: „Všichni vězíme v bahně, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám.“ A nyní se můžeme hvězd dotknout! Tato nová krize je příležitostí. Barack Obama správně poznal příležitost vrátit Americe přední postavení na světě. Skutečnost je taková, že – při srovnání s Marshallovým plánem uplatněném po druhé světové válce – v současnosti není na světové úrovni žádné „velké zvíře“, které by mohlo zachránit hospodářství zbytku světa. Ve výzvách, které na nás útočí, jsme na sobě vzájemně závislí, to se však týká rovněž řešení, ke kterým můžeme dospět.
Myslím, že pokud nejvíce ze všeho potřebujeme navrhnout tuto novou cestu vpřed, můžeme samozřejmě mluvit o uhlíkově neutrálním hospodářství, pracovních místech, které to může vytvořit – to je velmi důležité – a také o další odborné přípravě a rekvalifikaci, které jsou velmi významné. Sociální ochrana těch, kteří ji nejvíce potřebují, je nezbytná pro rozvoj, ale nebuďme posedlí myšlenkou, že to, kolik peněz dostane banka, je určujícím faktorem toho, s jakým řešením přijdeme. Je třeba lepší regulace, lepší dohled – ale také lepší prosazování těchto regulací – protože v mnoha případech se s ohledem na bankovní krizi nejednalo o nedostatečnou regulaci, ale spíše o nedostatečný dohled a nedostatečné prosazování pravidel.
Myslím, že jedním z klíčových prvků, který musíme hledat a vyjasnit pro budoucnost, je zajištění nejen jistoty s ohledem na to, jak budou fungovat trhy, s ohledem na druhy útočišť, kterých bychom se měli zbavit, odstranění daňových rájů a stínového bankovnictví, ale vraťme také určitou důvěru lidem. Ukažme jim, že z této krize vede cesta ven, že na konci tunelu je světlo, ale především jim ukažme, že jsou součástí řešení.
V irském jazyce máme výraz meitheal; znamená to, že se lidé scházejí a pracují společně, aby zachránili úrodu. Nyní nastal čas, abychom se sešli my, nejen proto, abychom zachránili tuto úrodu, ale abychom zachránili planetu.
Monica Frassoni, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedo, těší mě, že je zde s námi pan premiér. S ohledem na malou vážnost, s jakou po dlouhou dobu pohlížel na Evropskou unii a Evropský parlament, dnes považuji jeho účast za znamení, že se lidé mohou změnit.
Jsem si také jistá, že po dnešku, pane premiére, možná oznámíte ukončení několika výjimek (opt-out) nebo dokonce, jak řekl můj přítel Graham Watson, oznámíte vstup Spojeného království do eurozóny.
Musím vám však připomenout, že ve většině otázek, jež jste zmínil – demokratické reformy, sociální otázky, směrnice o pracovní době, daně – je vaše vláda na špatné straně.
jménem skupiny Verts/ALE. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, pane premiére, společně s mnoha vašimi kolegy a naším předsedou Barrosem jste odpovědní za skutečnost, že Evropská unie nemá žádné nástroje finanční regulace, ani fiskální a rozpočtové politiky, které by dnes byly tak cenné a umožnily nám vypořádat se s krizí. Je dobré to připomenout, protože pokud je nyní cílem navrhnout věrohodná řešení, je projevem dobrých mravů připustit, že jsme na počátku chybovali.
Podívejme se na spolehlivost tohoto tažení proti daňovým rájům. Ty se jeví jako velmi snadné cíle – každý je nenávidí – ale skutečnost je poněkud jiná. Existuje již podezření, že o nich tolik mluvíme, protože se nemůžeme dohodnout téměř na ničem jiném, o čem bychom mluvili.
Pane premiére, domníváme se, že je důležité přestat si myslet, že je nemožné omezit volný pohyb kapitálu a že miliony eur promarněné kvůli spekulacím již nemohou být správně využity. Musíme zastavit, a nikoli regulovat, činnost zajišťovacích fondů. Musíme banky dovést zpět do bodu, ve kterém dělají to, proč byly v Toskánsku před mnoha stoletími vytvořeny: je to financování reálného hospodářství.
Posílení dozoru nad trhem není dostatečné; musíme snížit zisky spekulantů. Je třeba zdůraznit, že mafie v současnosti disponuje 120 miliardami EUR skrytými v daňových rájích. Musíme rozhodně usilovat o dvojí nahlášení a dvojí transparentnost: ti, kteří si uloží peníze v jiné zemi, to musí nahlásit. Banky, které přijmou vklady, je musí nahlásit. Není zde žádná střední cesta. Zbytek jsou pouze hloupé řeči a obávám se, že hloupé řeči nás pohřbí, pokud G20 nedospěje k výsledku, který je silnější než bláboly, které kolem sebe slyšíme.
Pane premiére, stejně jako váš předchůdce jste zde použil silná a emotivní slova v jazyce Shakespeara, ale stejně jako váš předchůdce jste předložil málo konkrétních návrhů. Hovořil jste o ekologické obnově v oblasti životního prostředí. Podle plánu vaší vlády ale připadne na projekty z oblasti životního prostředí pouze 7 % investic, zatímco Jižní Korea, Čína a dokonce i Spojené státy stanoví takové tempo, s nímž naše hezká slova nedokážou udržet krok.
Hovořil jste o Kodani, ale ani v této otázce Evropská rada nedosáhla shody o fondu pro změny klimatu určeného pro rozvojové země. Velmi dobře víte, že bez významného finančního závazku je Kodaň předurčená k zániku a s tím zaniknou i naše ambice ovládnout změnu klimatu.
jménem skupiny Verts/ALE. – Pěkný projev, pane Browne, ale skutečně jste připraven to učinit?
(Potlesk)
Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedo, pane Barrote, pane Browne, jak jste nám připomněl, před 20 lety došlo k pádu Berlínské zdi, jednou a provždy byl ukončen model společnosti, který tato zeď ztělesňovala a který stejně již po nějaký čas umíral.
Za těchto okolností zde panovalo příliš velké pokušení předat otěže nespoutanému kapitalismu. Evropská unie následovala ostatní a tomuto pokušení podlehla. Tento nyní již nezvladatelný výtvor předstihnul zakladatele tohoto nového modelu i jejich nástupce. Abychom překonali tuto krizi, která je také krizí existenční, musíme se odvážit pochybovat sami o sobě. Nemám dojem, že bychom se touto cestou vydali.
Na posledním zasedání Evropské rady předseda Komise uvedl, že danou situaci dokážeme zvládnout. Úřadující předseda Rady uvedl, že je velmi spokojený s dosaženými výsledky, zatímco vítězství připadlo jako obvykle panu Berlusconimu, pro něhož je Evropská unie zdravým tělem, které je napadeno virem. To ukáže čas.
I ze samotných ekonomických kruhů se do nynějška ozvalo pouze málo hlasů sebekritiky, například předseda asijské divize společnosti Morgan Stanley řekl, že jsme odpovědní všichni: finanční instituce, regulační orgány, ratingové agentury, správní rady, politici a centrální banky, a že to musíme všichni uznat. To je to, co nás změní.
Myslím si, pane premiére, že jste prvním evropským vedoucím politickým představitelem, který určitým způsobem naznačil vlastní chybu. Týkalo se to postoje, který jste zaujal před 10 lety po asijské krizi: postoje, který dnes považujete za nedostatečně přísný vůči těm, kteří si mysleli, že jsou to pouze přechodné problémy.
Řekl jste, že stará myšlenka toho, že trhy jsou efektivní a mohou se samy regulovat, je překonána. Musím říci, že upřednostňuji toto gesto pokory před méně než vhodným projevem, který v tomto Parlamentu přednesl váš předchůdce v předchozím funkčním období.
Jsem však přesvědčen, že problém spočívá jinde. Jak jsem uvedl v nedávné zprávě sekretariátu Konference OSN o obchodu a rozvoji, je třeba, abychom zavřeli to „velké kasino“. Teorie, která byla uplatňována v posledních 20 letech, velkolepě selhala.
Proto ti, kteří okázale prohlašovali G20 za novou éru Bretton Woods, ve které by byl kapitalismus nově uspořádán nebo dokonce moralizován, oklamali naše spoluobčany. V Londýně dne 2. dubna nedojde k žádnému revolučnímu večeru.
Myslím, že Unit, velká odborová organizace vaší země, nalezla velmi jednoduchou a přesnou frázi, která vystihuje, kde je jádro problému. Toto heslo pro pochod, který se uskuteční příští sobotu v hlavním městě Británie, bude, cituji: „Lidé na prvním místě“ (Put people first). Může se to zdát zřejmé, ale ve srovnání s tím, co se stalo dominantním systémem, to hraničí s naprosto zásadní změnou hlediska.
Je to přesvědčivým důkazem o povaze výzev, kterým čelíme v naší době.
(Potlesk)
Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, pan premiér byl dnes odpoledne cílem kritiky za svoji poznámku „britská pracovní místa pro britské pracovníky“, ale to můžete zamést stranou, protože od chvíle, kdy to řekl, nevěřím, že by si někdo vážně myslel, že by jakožto britský premiér někdy kladl zájmy britských pracovníků nad svůj evropský sen. Máte můj obdiv, dnes odpoledne jste to ukázal, pane premiére.
Pouze je škoda, že kromě Nezávislé strany spojeného království (UKIP) se prakticky nikdo neobtěžoval vás poslouchat. Zde jste velmi oblíbený. Jste vlastně velmi oblíbený, protože za několik dní poté, co Irsko řeklo „ne“ Lisabonské smlouvě, jste tuto smlouvu předložil v britském parlamentu a porušil tím zvláštní manifestní příslib, že britskému lidu umožníte hlasovat o ústavní smlouvě prostřednictvím referenda.
Za to se styďte, pane premiére. Znehodnotil jste demokracii ve vaší zemi, znehodnotil jste víru, kterou ve vás jakožto britského premiéra vložili voliči. Samozřejmě známe důvod, proč jste tak učinil. Důvodem je to, že bychom hlasovali proti. Ve svém projevu jste řekl, že Evropské unii oponují pouze ti, kdo zastávají politické extrémy. To může být pravda mezi profesionálními politiky, jasná většina britského lidu si však přeje udržovat s Evropskou unií přátelské vztahy a volné obchodní styky, ale nepřeje si být členy této politické Unie.
Nemůžete nadále budovat tuto Evropskou unii proti stanovisku veřejného mínění. Pokud tak učiníte proti vůli lidu, budete do budoucna vytvářet obrovské sociální a politické problémy. Prosím, nechte evropské národy, ať rozhodnou o svém osudu. Nedělejte to v parlamentech, jako je tento, a nedělejte to v parlamentech, jako je ten ve Westminsteru. To nebude fungovat!
Co se týče hospodářství, řekl jste nám, že určitým způsobem jste v této oblasti skutečným odborníkem; jste mužem, který může zachránit svět. Velmi dobře si pamatuji váš první velký čin, který jste udělal jako ministr, když jste prodal 400 tun zlata na světových burzách, a to za 275 USD unci. Při dnešních cenách by to dělalo o 10 miliard USD více. Nejde pouze o skutečnost, že jste se zmýlil, protože zmýlit se můžeme všichni. Jde o skutečnost, že jste předem oznámil, jaké množství hodláte prodat a který den tak učiníte. To byla naprosto průměrná chyba. Pokročilý student ekonomie – i v těchto časech znehodnoceného vzdělávání – by to neudělal. Navíc jste zničil náš systém soukromého penzijního pojištění a centrální bance Bank of England jste odebral schopnost regulovat banky a dal ji ne příliš schopným byrokratům z Úřadu pro finanční služby (FSA) při finančním centru Canary Wharf.
Neslyšeli jsme žádnou omluvu. Vaše vláda se omluvila za masakr v Amritsaru; omluvil jste se za otroctví; omluvil jste se prakticky za všechno. Omluvíte se, prosím, také za to, co jste učinil jako britský ministr, a poté bychom vás možná mohli poslouchat?
Daniel Hannan (NI). - Pane předsedo, vidím, že pan premiér již ovládá základní dovednost evropského politika; konkrétně jde o schopnost říct určitou věc v tomto Parlamentu a naprosto jinou věc svým domácím voličům.
Pane premiére, hovořil jste zde o volném obchodu a o tom, že ho velmi schvalujete. Kdo by vás právě teď poslouchal, když jste autorem věty „britská pracovní místa pro britské pracovníky“ a když jste dotoval – pokud jste je přímo neznárodnil – upadající odvětví našeho hospodářství, včetně automobilového průmyslu a mnoha bank?
Možná byste se v tomto Parlamentu těšil větší morální vážnosti, kdyby byly vaše činy v souladu s tím, co říkáte. Možná byste byl na světových shromážděních více uznávaný, kdyby Spojené království nevstoupilo do této recese s nejhoršími podmínkami ze všech zemí G20.
Pravdou je, že jste vyčerpal naše peníze. Země je nyní celkově v záporných hodnotách. Každé britské dítě se narodí s dluhem přibližně 20 000 GBP. Splacení úroků z tohoto dluhu bude stát více než výchova takového dítěte.
Dnes se znovu snažíte tuto vinu rozptýlit. Mluvil jste o mezinárodní recesi, mezinárodní krizi. Je pravda, že se všichni společně plavíme do bouře, ale ne všechna plavidla ve skupině se nachází ve stejně zanedbaných podmínkách. Ostatní lodě využívaly dobré roky k tomu, aby utěsňovaly trupy svých lodí a vyčistily svou výstroj – jinými slovy splatily dluhy –, ale vy jste využíval dobré roky k dalšímu navyšování půjček. V důsledku toho je kvůli vašemu vedení náš lodní trup pod celkovou tíhou vašeho dluhu hluboce ponořen.
V současnosti jsme v deficitu, který se blíží 10 % HDP – to je téměř neuvěřitelné číslo. Větší než deficit Pákistánu i než Maďarska – země, které již požádaly o pomoc MMF.
V této otázce se nejedná o to, že se neumíte omluvit. Stejně jako všichni ostatní jsem po dlouhou dobu připouštěl, že jste patologicky neschopný přijmout za tyto věci odpovědnost. Jedná se o to, že i nadále svévolně zhoršujete naši situaci, nemravně utrácíte to málo, co nám zbylo.
Za posledních 12 měsíců jsme přišli o 100 000 pracovních míst v soukromém sektoru a vy jste přesto vytvořil 30 000 pracovních míst ve veřejném sektoru. Pane premiére, nemůžete neustále stlačovat produktivní část hospodářství, abyste financoval nebývalou nenasytnost neproduktivní části. Na cestě ven z recese nemůžete utrácet nebo si půjčovat na cestě ven z dluhu a když tímto neobratným a ledabylým způsobem zopakujete, že naše situace je lepší než situace ostatních, že máme dobré postavení proto, abychom bouři přestáli, musím říci, že připomínáte aparátčíka Brežněvovy doby, který udává politickou linii strany.
Vy víte a my víme a vy víte, že my víme, že je to nesmysl. Každý ví, že Británie je na tom při vstupu do těchto těžkých časů mezi všemi ostatními zeměmi nejhůře. Řekl to i MMF. Evropská komise to řekla. Trhy to řekly, což je důvod, proč naše měna znehodnotila o 30 %, a také voliči dostanou brzy možnost, aby to řekli.
Mohou vidět to, co již viděly trhy – že jste znehodnocený premiér znehodnocené vlády.
Gordon Brown, premiér Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. − Pane předsedo, pro tento Evropský parlament je skutečným darem, že zde můžete vyslechnout tolik různých názorů v tak krátké době a od tolika lidí a já vám za vaše názory děkuji.
Doufám však, že i poté, co politické strany oslabily, si budeme pamatovat tři věci. Zaprvé, že je důležité, aby se svět s touto krizí vypořádal společně. Protože kdybychom stáli odděleně, stranili se a nespolupracovali s ostatními zeměmi, byl by to návod k neúspěchu a neschopnosti vyřešit problém, kterým je v současnosti globální selhání bank, které se rozšířilo v celé průmyslové ekonomice. Pokud tento problém nepochopíme, nebudeme moci pochopit jeho řešení.
Měli jsme moc zasáhnout do celého bankovního systému po celém světě. Zjistili jsme, že banky, které jsme považovali za nezávislé, byly naprosto propojeny s ostatními bankami z různých zemí a tímto problémem se musíme zabývat. Ať jsou linie politických stran, které chtějí lidé přijmout, jakékoli, pravda je taková, že se musíme vypořádat s problémem globální bankovní restrukturalizace.
Evropa měla vedoucí postavení. Rekapitalizovali jsme naše banky. Ostatní země to udělaly nyní. Po celém světě bylo na rekapitalizaci bank vydáno více než bilion dolarů. Nyní jsme vytvořili pojistné a další režimy, abychom se vypořádali se znehodnocenými aktivy. Toto je třeba udělat a musí to být uděláno na základě globální spolupráce.
Druhou věcí, kterou si musíme uvědomit navzdory všem různým politickým stanoviskům v tomto Parlamentu, je to, že globální spolupráce – nejen v otázce bankovních institucí, ale globální spolupráce v ostatních oblastech, ve fiskální a monetární politice a obchodě – musí být velmi významnou součástí našeho přístupu k budoucnosti. Ať se nám to líbí či nikoli, svět se neuvěřitelně rychle mění. V Asii je realizována větší část průmyslové výroby než v Evropě. Obchod ve světě probíhá takovou rychlostí, jakou jsme před tím, než došlo k této krizí, nikdy nezažili, a musíme se s tím vypořádat prostřednictvím vytvoření globálního obchodního prostředí, které bude volné, ale také spravedlivé. Ať jsou názory v tomto Parlamentu jakékoli, myslím si, že i této otázce musí lidé čelit.
Třetí věcí, která podle mě vyplývá z této diskuse, je to, že abychom měli globální řešení na globální problémy, bude rovněž třeba, abychom disponovali nejen našimi silnými evropskými institucemi, ale také silnými globálními institucemi. Těmi, kteří reagovali na můj projev, jsem byl dotazován, co bychom mohli udělat pro reformu těchto globálních institucí. MMF, Světová banka a Světová obchodní organizace představují organizace založené ve 40. letech za účelem vypořádání se s problémy 40. let. Nyní máme rok 2009. Měli jsme vnitrostátní kapitálové trhy. Nyní máme globální kapitálové trhy. Měli jsme domácí hospodářskou soutěž. Nyní máme globální hospodářskou soutěž. Svět se podstatně změnil a my potřebujeme instituce, které globální hospodářství promítají do způsobu, jakým fungují a jakým se zabývají problémy, které máme.
Byl jsme dotázán, zda bych přistoupil k zajištění nebo se pokusil zajistit, aby měl Mezinárodní měnový fond prostředky nezbytné pro vypořádání se s problémy hospodářství, která se nyní z důvodu úniku kapitálu nemohou udržet. Odpověď zní: musíme to udělat. Byl jsem dotázán, zda Světová banka a ostatní mezinárodní instituce mohou pomoci zemím, ve kterých panuje velká chudoba, jež byla zapříčiněna krizí. Musíme tak učinit. Domnívám se, že ponaučením z této krize je to, že nyní žijeme v globálním hospodářství. Vyskytují se zde globální problémy, které vyžadují globální řešení. To bude vyžadovat, abychom vytvořili globální instituce a moje zpráva tomuto Parlamentu je velmi jasná. Evropa zaujímala vedoucí postavení v mnoha jiných oblastech: nyní nastal čas, aby měla vedoucí postavení při vytváření globálních institucí, které se budou zabývat globálními problémy, které máme, a budou poskytovat globální řešení.
Je to zkouškou, jak poté, co jsme v posledních 60 letech vytvářeli Evropu, která disponuje sociální ochranou a dosahuje hospodářského pokroku, můžeme pomoci formovat svět, jenž se bude těšit jak hospodářskému pokroku, tak péči o životní prostředí a sociální spravedlnosti. Domnívám se, že bez ohledu na různé názory vyjádřené v tomto Parlamentu mezi národy tohoto světa panuje vůle to učinit a my, Evropa, v této otázce můžeme hrát hlavní roli.
(Hlasitý potlesk)
Předseda. − Vážení kolegové, dnešní živá rozprava ukázala, jakou významnost v Evropském parlamentu přikládáme zajištění úspěšného výsledku schůzky na nejvyšší úrovni G20. Vím, že pan premiér musí brzy odejít, protože se chystá do New Yorku na další přípravy schůzky na nejvyšší úrovni, která se koná příští týden.
Pane premiére, velice nás těší, že jste se k nám mohl dnes odpoledne připojit, a přejeme vám co největší úspěch ve významné práci, kterou se zabýváte. Přivítat v Evropském parlamentu britského premiéra je vždy velmi vzrušující příležitostí. Dnešní vynikající rozprava nebyla výjimkou. Pane premiére, opravdu vám velice děkujeme.
(Potlesk)
Rozprava je ukončena.
Písemná prohlášení (článek 142)
Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jsou vydávána prohlášení, která by před rokem byla nepředstavitelná. Zároveň ale stále existují rozdíly v názorech mezi hlavními vedoucími představiteli. Na jedné straně je to důkazem pokusu vyhnout se odpovědnosti za závažné důsledky neoliberální politiky a na druhé straně víření prachu, aby zastřel pohled na skutečnost, že se stále kráčí po cestách, které jsou až na několik málo drobných změn v podstatě stejné jako dříve. Znamená to, že se opět vyznává princip, který tak dobře pojednal Luchino Visconti ve svém filmu „Gepard“, totiž že „věci se musejí změnit, aby vše mohlo zůstat stejné“.
Obdobně, když britský premiér Gordon Brown tvrdí, že „trh existuje, aby nám sloužil“, a dodává, že „my zde nejsme od toho, abychom sloužili trhu“, aniž by přitom zavedl základní opatření pro účinnou kontrolu trhu. Přitom se omezuje na to, že trvá na koordinaci a regulaci opatření pro daňové ráje, zatímco předseda Evropské komise pan Barroso trvá na liberalizaci mezinárodního obchodu a agendě z Dohá.
Nebylo řečeno nic o opatřeních na ukončení privatizace veřejných služeb a strategických sektorů našich ekonomik. Nebylo řečeno nic o skoncování s liberální lisabonskou strategií nebo o ochraně pracovních míst s příslušnými právy prostřednictvím ukončení pokusů o změnu pracovněprávních předpisů k horšímu.