Předsedající. - Dalším bodem je společná rozprava o
– ústní otázce, kterou Radě předložili Jan Marinus Wiersma, Erika Mannová, Daniel Caspary, Robert Sturdy, Cristiana Muscardiniová a Eugenijus Maldeikis jménem skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupiny Unie pro Evropu národů ohledně prozatímní dohody o obchodu mezi EU a Turkmenistánem (O-0024/2009 – B6-0019/2009);
– ústní otázce, kterou Komisi předložili Jan Marinus Wiersma, Erika Mannová, Daniel Caspary, Robert Sturdy, Cristiana Muscardiniová a Eugenijus Maldeikis jménem skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu, skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupiny Unie pro Evropu národů ohledně prozatímní dohody o obchodu mezi EU a Turkmenistánem (O-0025/2009 – B6-0020/2009); a
– zprávě (A6-0085/2006) pana Casparyho za Výbor pro mezinárodní obchod o návrhu rozhodnutí Rady a Komise ohledně uzavření prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropským společenstvím a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Turkmenistánem na straně druhé (05144/1999 – C5-0338/1999 – 1998/0304(CNS)).
Jan Marinus Wiersma, autor. – (NL) Pane předsedající, je dobře, že dnes projednáváme postoj Evropského parlamentu k prozatímní dohodě o obchodu s Turkmenistánem, což je problém, který tento Parlament a Evropská unie dlouho odsouvaly do pozadí. Rada a Komise usilují o pokrok v této otázce a v předvečer této prozatímní dohody potřebují požehnání či kladné stanovisko Evropského parlamentu, neboť by to mohlo pomoci zlepšit vztahy s Turkmenistánem.
Tato otázka byla dlouho v pozadí a má to svůj důvod. Parlament se proto velmi zdráhal o této dohodě hlasovat, neboť jsme skutečně nespokojeni se situací v oblasti lidských práv v Turkmenistánu, zejména za vlády předchozího prezidenta/diktátora Turkmenbashiho, který zemi uzavřel před světem a s jejími obyvateli nakládal velmi nelidsky. Otázkou samozřejmě je, zda se v novém režimu, který se ujal úřadu po Turkmenbashiho smrti, situace změnila – a já bych rád od Rady a Komise slyšel, jaké změny a zlepšení v posledních letech pozorovaly – a zda je to dost na to, abychom zahájili proces uzavření a podepsání obchodní dohody.
Ovšemže mají Komise a Rada dva silné argumenty k tomu, aby situaci přehodnotily. Změnily se strategické souvislosti. Na střední Asii pohlížíme jinak než před několika lety. Sama paní komisařka vynaložila v této oblasti velké úsilí, jsem si ovšem vědom i názoru předsednictví, že nesmíme tento region ponechat napospas Číňanům a Rusům. Máme zde rovněž své zájmy a tento region je uznává. Před nedávnem jsem byl v Kazachstánu a bylo velice patrné, že zde existuje velký zájem o zlepšení vztahů s Evropskou unií.
Druhým silným argumentem, který Komise uvádí, je to, že naše vztahy s Turkmenistánem nemají žádný pevný právní základ. Je nepřijatelné, že stále používáme dohodu z dob Sovětského svazu. Bez lepší dohody nemůžeme podle tohoto argumentu zahájit ani důstojný dialog o lidských právech.
Otázka však zůstává nevyřešena – změnila se situace v oblasti lidských práv natolik, že bychom měli učinit ten podstatný krok a doporučit Parlamentu, aby dohodu schválil? Domnívám se, že tato otázka skutečně vyřešena není, a očekávám v dané záležitosti reakce Komise a Rady. Dál budu pochybovat. Podrobně jsem o této věci hovořil s panem Casparym ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, který je zpravodajem k tomuto tématu. V řadě bodů, o nichž bude hovořit i on, i nadále stojíme o vysvětlení ze strany Komise, zejména pokud jde o postavení médií v Turkmenistánu, vzdělávání, přístup do vězení pro pracovníky Červeného kříže aj. Jsme přesvědčeni, že musí dojít ke skutečnému zlepšení v těchto oblastech, a tomu může napomoci i tato dohoda o obchodu a dialog s Turkmenistánem o lidských právech.
Je zde ještě jedna věc, o které bych rád hovořil a která je také jednoznačně vyjádřena v usnesení, které jsme vytvořili ve spolupráci se skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. Chceme dále silné záruky, že pokud skutečně schválíme vydání kladného stanoviska v souvislosti s touto dohodou, existuje zde možnost odstoupení. Chceme být v takovém postavení, aby mohl Parlament v případě, že dojdeme k závěru, že metody navržené Komisí a Radou selhávají a situace v oblasti lidských práv v Turkmenistánu se nezlepšuje, požádat Komisi, aby dohodu pozastavila. Jestliže takový příslib neobdržíme, bude pro mě zřejmě velmi obtížné přesvědčit mou skupinu na našem dnešním zasedání, aby hlasovala pro tuto dohodu. V takovém případě bychom pravděpodobně navrhli odložení hlasování. Je pro nás skutečně nesmírně důležité mít tento příslib, že pokud se situace v Turkmenistánu zhorší, případně pokud nedojde k jejímu výraznému zlepšení, budeme mít možnost vést další rozpravu o tom, zda by obchodní dohoda měla být pozastavena. Parlament musí mít petiční právo k Radě a Komisi za tímto účelem.
PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ Místopředseda
Bogusław Rogalski, autor. – (PL) Pane předsedající, otázka ratifikace dohody s Turkmenistánem je velice sporná, vzhledem k tomu, že jsou v této zemi porušovány demokratické zásady a základní lidská práva. Navzdory tomu by s touto zemí měly probíhat rozhovory a měla by být podepsána dohoda. Ve vztazích s Turkmenistánem je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, že v případě, že mezi EU a Turkmenistánem nebude existovat žádná hospodářská spolupráce, životní úroveň v této zemi poklesne. Naopak ratifikace dohody může rozhodně přispět ke zvýšení životní úrovně obyvatel.
Mějme na paměti, že zde už došlo k jistým pozitivním jevům ve společnosti. V Turkmenistánu byla například nedávno přijata legislativa zakazující práci dětí. Turkmenistán musí samozřejmě teprve ratifikovat řadu úmluv Mezinárodní organizace práce – o tom není pochyb. Nepřestává nás též znepokojovat skutečnost, že změny v Turkmenistánu probíhají pomaleji, než jsme očekávali. Jen několik podniků bylo privatizováno, vláda si zachovává pevnou kontrolu nad řadou odvětví hospodářství a míra zahraničních přímých investic zůstává na velmi nízké úrovni. Přestože má Turkmenistán jedny z nejrozsáhlejších přírodních zdrojů plynu a je jedním z největších vývozců bavlny, zhruba polovina obyvatel – a na to nezapomínejme – žije v chudobě, dalo by se říci v mimořádné chudobě. Ani politický systém není zdaleka uspokojivý, zejména pokud jde o trvalé potlačování všech politických stran kromě vládnoucí strany i represe vůči řadě náboženských skupin.
Navzdory tomu všemu se zdá, že by dohoda s Turkmenistánem měla být podepsána a ratifikována, neboť jen tím, že spolu budeme hovořit a že půjdeme Turkmenistánu příkladem, můžeme této zemi podat pomocnou ruku, aby se nakonec mohla připojit k rodině demokratických zemí.
Robert Sturdy, autor. − ?Pane předsedající, rád bych se omluvil, neboť jsem si neuvědomil, že mi byla k tomuto konkrétnímu tématu vyhrazena řečnická doba. Rád bych se jen vyjádřil k tomu, co řekl můj předřečník. Domnívám se, že je důležité, abychom podporovali právní předpisy, které vznikají za účelem sblížení s Turkmenistánem. Podobně jako u všech těchto zemí musíme zajistit jejich platnost v tomto velice komplikovaném prostředí.
Na tomto místě bych rád poděkoval Danielu Casparymu, který neúnavně pracoval na tom, aby byly tyto právní předpisy přijaty. Vím, že bude za minutu či dvě hovořit, na těchto konkrétních právních předpisech ale pracoval ve Výboru pro mezinárodní obchod.
V době, kdy je svět sužován obrovským tlakem na finanční služby a řadou dalších problémů, potřebujeme zajistit bezpečnost v těchto zemích a také to, aby se tyto k těmto právním předpisům, které Daniel navrhuje, připojily. Nemám, co bych k tomu více řekl, a omlouvám se za nedodržení limitu.
Daniel Caspary, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, prozatímní dohodou o obchodu s Turkmenistánem se zde v Evropském parlamentu zabýváme již téměř tři roky. Téměř před třemi jsme dosáhli bodu, kdy Výbor pro mezinárodní obchod přijal zprávu, která však byla zamítnuta v plénu, přičemž jedním z důvodů bylo, že Rada a Komise zastavily práce na tomto tématu a Parlament řekl, že jestliže Rada a Komise nepokračují, není ani potřeba, abychom pokračovali my.
Jsem velmi potěšen tím, že se dnes nacházíme v jiné situaci, i když situace v Turkmenistánu naše normy ještě zdaleka nesplňuje. V řadě oblastí jsou stále porušována lidská práva a dosud existuje hodně oprávněné kritiky ve smyslu nedostatečných demokratických struktur v této zemi. Jsou výrazně omezovány osobní svobody. Svoboda informací v této zemi zdaleka nesplňuje naše představy. V současnosti probíhá, dle informací, které jsme získali od nevládních organizací, kampaň za odstranění satelitních přijímačů, a tím se ještě více ztíží přístup ke svobodným médiím.
Ve vzdělávacím systému se dosud nepodařilo vyvořit normy, které požadujeme v zájmu osvíceného, a především informovaného vzdělávání lidí v oblasti demokracie a lidských práv. Rovněž situace ve vězeňství a otázka politických vězňů a přístupu pracovníků Červeného kříže do věznic je stále zcela neuspokojivá a nevysvětlená.
Na druhé straně existuje také hodně kritiky neoprávněné, která je předávána dál nám. V posledních letech byla vydána řada nepravdivých zpráv tzv. nevládními organizacemi. U některých nevládních organizací mám pocit, že snad bojují za společnosti z jiných zemí, které mají zájem dělat vše, co je v jejich silách, aby zabránily rozhovorům mezi Evropskou unií a Turkmenistánem.
Mám dojem, že za řadou prohlášení a spoustou nepravdivých informací, které pronikly do Evropské unie, byl jednoznačný zájem na zmaření rozhovorů mezi Evropskou unií a Turkmenistánem. Mluvím zde o zprávách, že všechny nemocnice v zemi byly zavřeny kromě dvou v hlavním městě, že až na dvě byly zavřeny všechny knihovny, že zde propukl mor v důsledku lékařských podmínek, které jsou údajně děsivé. Všechny tyto zprávy se ukázaly jako nepravdivé.
Takže jaký je hlavní problém? Je naprosto nemožné získat skutečný obrázek o této zemi, zejména proto, že místní vláda nám nedovolí, abychom se na ni náležitě podívali, a protože my, jako Evropská unie, bohužel nemáme žádný zahraniční úřad, který by zde vykonával nezbytnou činnost.
Můžeme však zaznamenat řadu reforem, které zahájil nový prezident. Na země střední Asie se zaměřuje Strategie Evropské unie pro střední Asii, kterou nedávno přijal tento Parlament. Prozatímní dohoda by možná mohla být prvním krůčkem, který ukáže Turkmenům, že přebíráme otěže dialogu, posouváme jej kupředu a chceme jim také pomoct na jejich pozvolné, ale doufejme že trvalé, cestě k lidským právům a demokracii.
V našem usnesení, které bylo zde v Parlamentu předloženo jako usnesení několika skupin, se výslovně zabýváme některými příčinami kritiky. Jsou také přesně uvedeny oblasti, kde lze zaznamenat pozitivní vývoj, jde však především o to, že nechceme nikomu dávat zadarmo jízdenku, určitě nechceme Turkmenistánu prodávat naše hodnoty, kterých si vážíme, chceme tyto hodnoty udržovat a bránit. To je důvod, proč bychom dohodu o partnerství a spolupráci neměli uspěchat, a jak řekl můj předřečník, musí dát Komise a Rada jasné stanovisko k případnému pozastavení prozatímní dohody v případě, že o to Parlament někdy v budoucnosti požádá.
Parlament písemně předložil Radě a Komisi řadu otázek. Byl bych rád, kdybyste je mohli posoudit a poskytli nám pádné odpovědi, abychom tak doufejme zítra mohli společně dát prozatímní dohodě zelenou.
Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, jednoznačně vítám zájem poslanců Evropského parlamentu o toto téma vztahů EU s Turkmenistánem a je mi potěšením odpovědět jménem Rady na různé otázky, které byly v Parlamentu vzneseny.
Význam Turkmenistánu v mnoha ohledech vzrůstá. Dlouho to byla země velmi zahleděná do sebe. Za poslední dva roky však učinila řadu významnných kroků, aby se otevřela vnějšímu světu. Rosta ochota vlády ke spolupráci. To se promítá ve větší snaze o konstruktivnější zapojení v rámci strategie EU pro střední Asii.
Navzdory těmto změnám se náš smluvní vztah s Turkmenistánem za posledních dvacet let nezměnil. Jak uvedl pan Wiersma, je stále založen na zastaralé dohodě o obchodu a obchodní a hospodářské spolupráci podepsané se Sovětským svazem.
S ohledem na pozitivní vývoj v Turkmenistánu máme příležitost posílit naše dvoustranné vztahy. Prozatímní dohoda, která byla podepsána v roce 1999, se dočasně použije na obchodní strany podle Dohody o partnerství a spolupráci, podepsané rovněž v roce 1999, kterou pouze tři státy dosud neratifikovaly.
Vztahy Unie s Turkmenistánem mají mnoho aspektů. Jádrem dvoustranného vztahu je ovšem podpora lidských práv a demokracie, neboť je to klíčové, pokud jde o širší strategii pro střední Asii. Turkmenistán je strategicky významný i z toho důvodu, že sousedí s Afghánistánem. Turkmenistán se současně podílí i na obnově Afghánistánu a poskytuje logistické zázemí pro operace a činnost řady členských států EU v rámci ISAF (přelety) a rovněž na dvoustranné bázi. Turkmenistán je klíčový pro regionální bezpečnost a pro boj proti obchodování s drogami. Jeho rostoucí hospodářství skýtá možnosti pro společnosti z EU. Kromě toho je Turkmenistán klíčovým partnerem v diverzifikaci energetických vztahů EU a zabezpečení energie. Všechny tyto oblasti jsou důležité a je třeba, abychom je rozvíjeli ve vlastním zájmu.
Kromě toho proběhla v Turkmenistánu řada významných reforem, zejména ústavních, po prezidentských volbách v únoru 2007. Řada nových ustanovení v ústavě i další ohlášené reformy jsou důkazem toho, že se země vydává správným směrem, i když se jedná o proces dlouhodobý a je třeba udělat ještě hodně práce.
Co se týče otázky lidských práv, zapojil se Turkmenistán konstruktivně do lidskoprávního dialogu s EU o širokém spektru témat. Tento dialog byl také přizpůsobován vývoji v některých důležitých oblastech v této zemi. Především byli propuštěni někteří političtí vězni a došlo k větší spolupráci s Organizací spojených nárojů. Turkmenistán dále povolil návštěvu zpravodajce Organizace spojených národů pro svobodu náboženství, země se řádně podílela na periodickém přezkumu Organizace spojených národů, a v Ašchabadu bylo zřízeno Středisko OSN pro preventivní diplomacii. Dále byla uvolněna vnitřní cestovní omezení a byl zahájen dialog s Mezinárodním výborem Červeného kříže a v rámci reformy vzdělávání bylo obnoveno desetileté sekundární a pětileté vysokoškolské vzdělání. Turkmenistán přistoupil k mezinárodním úmluvám, jako je druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a Úmluva o politických právech žen.
To vše je důkazem, že Turkmenistán postupuje kupředu. Samozřejmě je třeba udělat stále ještě mnoho práce v oblasti lidských práv a dodržování právního státu a demokracie. Budeme i nadále tlačit zejména na propuštění všech politických vězňů, volný přístup pracovníků Mezinárodního výboru Červeného kříže k vězňům, na zrušení omezení pro cestování do zahraničí a na svobodu médií a občanské společnosti.
Předsednictví je přesvědčeno, že nejlepší cestou, jak zajistit, aby Turkmenistán tyto věci splnil, je stálá účast. Má-li Turkmenistán v budoucnu dosáhnout plného souladu s mezinárodními standardy, musíme mít možnost vést otevřený dialog, a v případě potřeby umět vyslat jasný signál.
A právě proto musíme zlepšit naše vztahy i své vlastní nástroje a opatření. Stávající smluvní uspořádání s Turkmenistánem umožňuje pouze nejzákladnější dvoustranný dialog. Pouze dialog založený na dohodě znamená každoroční setkání smíšeného výboru na úrovni vysokých úředníků.
Prozatímní dohoda by učinila z lidských práv klíčový prvek vztahů, a posílila by tak naši schopnost ovlivnit budoucí vývoj v Turkmenistánu v této oblasti. Jakmile vstoupí v platnost dohoda o partnerství a spolupráci, bude kromě toho možný plnohodnotný politický dialog.
Ve strategii EU pro střední Asii přijaté v červnu 2007 se uvádí, že „v zájmu prohloubení spolupráce se státy střední Asie EU plně využije možnosti dohody o partnerství a spolupráci“. Takové dohody již existují s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Uzbekistánem. A v případě Tádžikistánu je prozatímní dohoda uzavřena a očekává se její ratifikace a vstup dohody o partnerství a spolupráci v platnost.
Pro úspěšné provedení strategie EU pro střední Asii je důležité, aby se zapojily všechny země střední Asie, a právě proto je důležité vytvořit podmínky k tomu, aby se mohl zapojit i Turkmenistán. Bez toho by provedení našich cílů a zájmů ve střední Asii bylo velmi obtížné.
Předsednictví je přesvědčeno, že v současnosti potřebujeme vytvořit vhodný právní rámec našich vztahů s Turkmenistánem, přičemž by prvním krokem měla být prozatímní dohoda. To nám umožní stavět na probíhajícím vývoji v této zemi a posílit naši větší účast ve střední Asii.
Prozatímní dohoda je nejlepší způsob, jak zajistit, aby Turkmenistán dosahoval pokroku v různých klíčových oblastech, které jsem naznačil, a to nejen pokud jde o lidská práva, demokracii a právní stát. Vím, že tyto cíle sdílíte, a proto doufám, že můžeme spoléhat na vaši podporu rozvíjení této myšlenky.
Benita Ferrero-Waldner , členka Komise. − (FR) Pane předsedající, vážení poslanci, po zvolení prezidenta Berdymuchamedova vstoupil Turkmenistán zjevně do nové fáze rozvoje a objevilo se několik pozitivních známek změny.
Nové vůdčí osobnosti skutečně projevují otevřenější postoj. Byla například zrušena některá omezení svobody pohybu uvnitř země, změnila se ústava tak, aby se posílila úloha parlamentu, vznikl institut demokracie a lidských práv, byl umožněn vznik střediska OSN pro preventivní diplomacii v Ašchabadu a mezinárodním pozorovatelům bylo poprvé dovoleno, aby sledovali zákonné volby, které se konaly v prosinci minulého roku. Navíc jsou, jak víte, současnou prioritou vlády reformy vzdělávání a zdravotní péče.
V roce 2006 navrhl Evropský parlament turkmenským úřadům, aby přijaly četná opatření, která Parlamentu nakonec umožní schválit prozatímní dohodu o obchodu. V posledních dvou letech, od zvolení nového prezidenta, byla navíc některá z navržných opatření přijata – nechci opakovat to, co řekl úřadující předseda Rady, zejména v souvislosti s Mezinárodním výborem Červeného kříže. Byly rovněž zahájeny reformy v oblasti vzdělávání, včetně modernizace systému výuky, odborná příprava učitelů v zahraničí, prodloužení doby vzdělávání a zavedení internetu do škol.
Došlo k propuštění některých vězňů, dokonce byl mimo jiné, dámy a pánové, nedávno propuštěn Valery Pal, jehož propuštění jsme požadovali. Navíc bylo v září 2008 – opět poprvé – uděleno povolení ke vstupu zvláštní zpravodajce Organizace spojených národů pro náboženství a víru, která došla k závěru, že – cituji – „jednotlivci i společenství stále čelí řadě problémů, i když se situace od roku 2007 výrazně zlepšila“.
Další pozitivní skutečností je zahájení nových strukturovaných dialogů, jako je například dialog o lidských právech, o kerém jsme již slyšeli. Samozřejmě vás mohu ujistit, že na těchto setkáních budeme trvale řešit problematické otázky, konkrétně situaci politických vězňů, svobodu shromažďování, svobodu médií, vyznání a práva menšin, a při každé příležitosti budeme zdůrazňovat náš závazek dodržovat lidská práva a význam těchto práv pro dlouhodobý hospodářský a sociální rozvoj.
Vzhledem k těmto obavám – vcelku oprávněným – týkajícím se situace v Turkmenistánu odložil Parlament své rozhodnutí o prozatímní dohodě. V zásadě tyto obavy sdílím a domnívám se, že Turkmenistán musí ještě vyvinout mnoho úsilí, než dosáhne plného souladu s mezinárodními normami v oblasti demokracie a lidských práv.
Je to však pozitivní vývoj, který jakkoli může být omezený, svědčí o snaze dosáhnout pokroku a otevřít se změnám. Považujeme to za příležitost, kterou bychom měli využít s cílem navázat kontakt s turkmenskými orgány, a abychom je podpořili. Jsem pevně přesvědčená, že se Evropská unie musí více zavázat, aby tak připravila podmínky pro další pozitivní rozvoj v nejrůznějších oblastech.
Uplatňování prozatímní dohody o obchodu, čímž mám na mysli ustanovení dohody o partnerství a spolupráci vztahující se k obchodu, by bylo prvním pozitivním krokem, který by nám umožnil užší kontakt s Turkmenistánem a důrazněji podporovat spolupráci, reformy a celkovou modernizace. Prozatímní dohoda dále obsahuje klíčovou doložku o lidských právech, a jsem si vědoma vašich připomínek ohledně možnosti pozastavení dohody.
Chci v této souvislosti poukázat na to, že článek 1 prozatímní dohody o obchodu a článek 2 dohody o partnerství a spolupráci obsahují články, kde se hovoří o úctě k demokracii a základním právům jakožto základních prvcích každé dohody, a zejména na to, že obě dohody obsahují články umožňující oběma stranám přijmout příslušná opatření, pokud druhá strana závažně poruší podmínky, a v případech zvláště naléhavých pak dokonce bez předchozí konzultace se smíšenými výbory.
Pozastavení těchto dohod je v případě nepopiratelného, trvalého a závažného porušování doložky o lidských právech tudíž možné. Prozatímmí dohoda o obchodu není nicméně všelék. Rozhodně nevyřeší všechny problémy v oblasti lidských práv v Turkmenistánu, pomůže ale zajistit, aby bylo dosahováno větší shody s mezinárodními standardy, zejména v oblasti právního státu a lidských práv.
Existují dva další důležité důvody, proč bychom měli posílit naše vztahy s Turkmenistánem v zájmu ochrany našich vlastních zájmů: bezpečnost a energie. Turkmenistán vskutku leží na křižovatce Evropy a Asie a sousedí mimo jiné i s Íránem a Afghánistánem. Je důležité, aby v tomto velmi napjatém regionu, kde může kdykoli dojít k destabilizaci, vystupoval jako aktivně neutrální prvek.
Za tím účelem s Turkmenistánem aktivně spolupracujeme v oblasti správy hranic a v boji proti terorismu, islámskému extremismu, obchodování s drogami a obchodování s lidmi. Tato spolupráce nabývá na stále větším významu proto, že mezinárodní společenství nedávno obnovilo svou účast v Afghánistánu a Pákistánu, a že se velmi brzy mají konat regionální konference v Haagu a Tokiu.
Jak všichni víme, může hrát střední Asie velmi důležitou úlohu z hlediska zabezpečení energie. Od té doby, co se v Turkmenistánu změnil režim, jsme naši spolupráci v této oblasti posílili. Evropská unie velmi usiluje o výstavbu jižního koridoru pro přepravu plynu v rámci širší politiky diverzifikace našich energetických zdrojů a přepravních tras. Turkmenistán je pro úspěch tohoto projektu zcela klíčový.
Na závěr bych ráda řekla, že naše vztahy s Turkmenistánem musí být formovány v souladu s našimi hodnotami a našimi zájmy. Proto jsem i nadále přesvědčena, že pokud navážeme vztah s Turkmenistánem, budeme v lepší pozici, pokud jde o předkládání našich argumentů ve prospěch otevřenější společnosti v této zemi.
Měli bychom i nadále vyzývat orgány k dosahování pokroku v dalších oblastech, jako je reforma trestního a občanského zákoníku, právní předpisy upravující církve, svoboda médií, propuštění politických vězňů, povolení vstupu do věznic pro mezinárodní pozorovatele a zvýšená přítomnost nevládních organizací v zemi.
Na základě všech těchto důvodů vás žádám, abyste laskavě schválili prozatímní dohodu s Turkmenistánem.
Předsedající. − Paní komisařko, dámy a pánové, dříve než dám slovo jednotlivým řečníkům v rámci rozpravy, dovolte mi, abych vám – vzhledem k tomu, že jsem v předsednictvu Evropského parlamentu zodpovědný za otázky mnohojazyčnosti – přečetl několik informací z příručky připravené pro nové poslance Evropského parlamentu o tom, jak se vyjadřovat, aby bylo možné řeč správně tlumočit, a aby tak mohl i dále denně fungovat tento zázračný nástroj, který nemá obdoby ani vzoru v žádném jiném orgánu.
Nejedná se o žádné zákony, které snesl Mojžíš dolů z hory, říká se zde však toto: „Mluvte přiměřenou rychlostí, ale ne příliš rychle.
Mluvte ve své mateřštině, pokud je to možné.
V průběhu řeči neměňte jazyk. Je lépe mluvit než číst, pokud se však čtení nelze vyhnout, zajistěte, aby tlumočníci měli text před sebou. Uvádějte jasné odkazy na dokumenty. Zřetelně vyslovujte čísla. Vysvětlete zkratky, které ve své řeči používáte. Mějte na paměti, že žertování se obtížně překládá, a mluvte k tlumočníkům. Dále jestliže předsedáte shromáždění, vyčkejte okamžik před tím, než udělíte slovo dalšímu řečníkovi, čímž umožníte překladatelům, aby řeč dokončili a přepnuli na příslušný kanál.“
Děkuji za tlumočení a rád bych tuto příležitost využil k tomu, abych poblahopřál tlumočníkům, kteří svou prací umožňují práci nám, což je velmi obtížné a současně velmi účinné.
Alexandru Nazare, jménem skupiny PPE-DE. – (RO) Nejprve bych rád, a není to v kontextu této rozpravy náhoda, vyjádřil potěšení z toho, že bylo na posledním zasedání Evropské rady dosaženo kompromisu ohledně financování plynovodu Nabucco.
Rád slyším, že byl projekt Nabucco označen za prioritní energetický projekt a že naše úsilí jako poslanců Evropského parlamentu přineslo výsledky.
Pokud se však vrátíme k dnešní rozpravě, domnívám se, že dvě z našich přípomínek spojených s Turkmenistánem mají jednoznačně největší význam – je to hospodářská spolupráce, zejména v oblasti ropy a plynu, a sociální pokrok a lidská práva v této zemi, jak uvedla i paní komisařka.
Vítám tuto zprávu a panu Casparymu k ní blahopřeji.
Domnívám se dále, že dohoda, kterou projednáváme, poskytuje lepší rámec spolupráci s Turkmenistánem než ta současná. Přesto bych rád zdůraznil, že není nijak brzy na to, abychom diskutovali o konkrétních způsobech spolupráce s Turkmenistánem a o jeho začlenění do energetických projektů Evropské unie. Dnes projednávaná dohoda je velmi vítaná jako prostředek k urychlení hospodářské spolupráce mezi EU a touto zemí.
Ze zprávy jsme pochopili, že jsou orgány v Ašchabadu připraveny jednat o tématu lidských práv a občanských svobod. Z dosavadní zkušenosti EU by mělo být zřejmé, že v těchto věcech dochází k největšímu pokroku v případě, že jsou součástí širší diskuse, která se týká i dalších otázek, včetně vyhlídek na dlouhodobou hospodářskou spolupráci.
Energetická a zahraniční politika Turkmenistánu jsou spolu úzce spjaty. Můžeme je řešit zároveň, a to tím, že posílíme hospodářskou spolupráci a přijmeme konkrétní opatření, a rovněž vyjádřením trvalého zájmu o lidská práva.
Vítám kritéria hodnocení s ohledem na dosažený pokrok v Turkmenistánu, a rovněž ta, která se týkají norem EU v oblasti duševního vlastnictví. Zvažuji, zda by nebylo vhodné mít podobná kritéria pro hodnocení úrovně hospodářské integrace, musela by to však být kritéria realistická a dlouhodobá, nebo pro hodnocení pokroku v oblasti občanských svobod.
Erika Mann , jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, děkuji paní komisařce a zástupci Rady panu Vondrovi za objasnění, jsem si však jistá, že zaznamenali, že se stále poněkud zdráháme dát jim naši plnou podporu. Myslím, že to lze snadno pochopit, neboť je to velmi prosté. Problémy plynou z toho, že k dohodě o partnerství a spolupráci musí Parlament udělit souhlas, zatímco v případě prozatímní dohody o obchodu tomu tak vzhledem k našim právním závazkům není.
Kvůli tomu můžeme ve svém usnesení o prozatímní dohodě o obchodu pouze zdůraznit naše názory a vznést připomínky a podpořit některá konkrétní témata; jenže právě z toho důvodu se Parlament, a zejména moje politická skupina, zdráhá prozatímní dohodu o obchodu plně podpořit.
Věřím, že je to pochopitelné, a doufám, že můžete tento problém vyřešit. Vím, že s ohledem na zákonný postup a na to, že již byl podepsán právní základ, je velmi obtížné, či snad přímo nemožné, obnovit jednání. Plně si uvědomujeme situaci, jsem si však jistá, že naleznete nějakou formu závazku a prověříte další možnosti rozvíjení a zkoumání právního základu, což by napomohlo sblížení našich postojů, neboť jsme si všichni vědomi významu Turkmenistánu a v případě jiných smluv jsme již svou podporu dali. Neznamená to tedy, že bychom nevěděli, jak se věci mají, ani že bychom si nepřipouštěli důležitost Turkmenistánu, jen se jedná o velmi problematický případ.
Chci se na tuto záležitost znovu podívat, a proto vás výslovně prosím o laskavost – podívejte se na bod 11, kde jsme vyjádřili naše znepokojení ohledně právních závazků a rozdílů mezi prozatímní dohodou o obchodu a dohodou o partnerství a spolupráci.
Prosím seznamte se s bodem 9 našeho usnesení, který hovoří o začlenění doložky o lidských právech do dohody o partnerství a spolupráci. Paní komisařko, jsem si vědoma vašich názorů a beru je na vědomí, ale jsem si jistá, že můžete ještě více prověřit, jak by bylo možné tento konkrétní bod posílit.
Totéž platí i o bodu 10, a tentokrát je to důležité i pro Komisi. Rádi bychom viděli doložku o přezkumu. Vím, že není zahrnuta, znovu vás však prosím, prokažte nám laskavost a prověřte, co by bylo možné, jestliže byste pokračovali v jednání.
Pokud by bylo možné něco učinit i v případě bodu 8, bylo by to pro nás velice užitečné; týká se to monitorování, za něž jsme vždy rádi a které trvale požadujeme. Monitorování neznamená, že bychom chtěli sedět u jednacího stou. To jsme dělali za jiných okolností, proto se teď podívejte, co můžete učinit, jak nám můžete pomoci při definování toho, co to monitorování je, prokažte nám však laskavost a podívejte se na to.
Mimochodem myslím, že jste odvedli skvělou práci. Všechny body jsou upraveny v nové dohodě o partnerství EU-střední Asie pro 21. století. Obsáhli jste dokonce i doporučení Mezinárodní organizace práce. Věnovali jste se i otázkám lidských práv a já jsem si jistá, že lze nalézt kompromis, je však třeba ještě trochu zapracovat.
Hélène Flautre, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, domnívám se, že si musíme přestat něco nalhávat a musíme si uvědomit, že přestože byl propuštěn Valery Pal, turkmenská vláda dál zatýká, vězní a mučí jiné lidi v Turkmenistánu na základě smyšlených zločinů.
Přestože zvláštní zpravodajka Organizace spojených národů pro svobodu náboženství cestovala do Turkmenistánu, devět dalších zvláštních zpravodajů na udělení licence čeká, a to se jedná o lidi, kteří se zabývají tak významnými tématy, jako je mučení, ochrana lidských práv, nezávislost soudnictví, vzdělávání, zdraví, svoboda projevu aj.
Některé projevy vypadaly jako cvičení v sebepřesvědčování. Jsme stále konfrontováni s jedním z nejrepresivnějších a uzavřených režimů na světě, i když zde došlo k určitému pokroku a i když musíme nalézt správnou strategii na podporu tohoto pokroku. Je důležité, abychom ani nebyli naivní, ale zjevně ani nelze žádat Turkmenistán, aby se stal modelem demokracie a lidských práv, a do té doby s ním odmítali uzavření jakékoli dohody.
Co tedy můžeme dělat mimo tyto dva extrémy? Prostě navrhuji, abychom měli skutečnou zahraniční politiku a abychom naplňovali kritéria, která jsou mimořádně přesná, které jsou měřitelná, realistická, a která jsou kritérii Evropského parlamentu. Mám na mysli povolení ke vstupu pro zvláštní zpravodaje nevládních organizací a Organizace spojených národů a pro Mezinárodní červený kříž. Víme, že jednání probíhají, ale že dosud neskončila. Hovořím o opětovném uvedení vzdělávacího systému do souladu s mezinárodními normami – které sice probíhá, k dokonalosti má však stále daleko – hovořím o propuštění všech politických vězňů a svobodě jejich pohybu – zkrátka úplném základu lidských práv. Návrh mé skupiny je ambiciózní a realistický. Lze jej shrnout do jednoduché formule.
(Předsedající řečnici přerušil a na žádost tlumočníků ji požádal, aby mluvila pomaleji)
Nemůžeme sabotovat svou vlastní politiku popřením vlastních hodnot. Není to otázka obhajování izolace Turkmenistánu, ale dialog s touto zemí. Jak to tedy udělat? Dobrá, vezměme si do každé ruky jednu tužku. První tužkou chceme podepsat akční plán, kde stanovíme jednotlivé fáze nutné ke splnění kritérií stanovených Parlamentem. Tyto fáze budou přesně označeny a časově vymezeny a budou o nich jednat podvýbory pro lidská práva na zasedáních konaných v této zemi.
Jakmile tento plán podepíšeme, druhou tužkou ve druhé ruce budeme moci podepsat prozatímní dohodu, kterou máme před sebou. Domnívám se, až nastane čas, kdy budou Komise a Rada jednat o budoucnosti doložek o lidských právech, je zásadní, aby byly tyto doložky systematické a aby byly systematicky doprovázené mechanismem konzultací, který může v případě nutnosti vést i k pozastavení dohody.
Předsedající. − Paní Flautreová, předsedající neměří, jak rychle řečník mluví. Má však před sebou světýlko, jehož prostřednictvím k němu tlumočníci vysílají signál SOS v okamžiku, kdy přestanou tlumočit, neboť nejsou schopni stíhat tempo řečníka. Nikomu neměřím rychlost; obdržím jen nouzový signál a předám ho poslancům, aby každý mohl sledovat rozpravu.
Děkuji jako vždy za pochopení.
Helmuth Markov, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, paní komisařko, již před rokem Parlament jasně a jednoznačně řekl, jaký pokrok považuje za nezbytný k tomu, aby mohl souhlasit s dohodou o obchodu mezi ES a Turkmenistánem. Jeho požadavky byly relativně snadno splnitelné: volný a nerušený přístup Mezinárodního červeného kříže, propuštění politických vězňů a osob, které odmítají vojenskou službu z důvodu svědomí, zrušení veškerých omezení pohybu ze strany státu, lepší přístup a pracovní podmínky pro nevládní organizace a agentury OSN a komplexní reforma vzdělávacího systému. Otevřeně přiznávám, že vláda prezidenta Berdymuchamedova dosáhla pokroku. To je nesporné. Dle mého názoru to však nestačí k tomu, abychom s dohodou v této chvíli vyslovili souhlas. Oba jste, pane úřadující předsedo Rady a paní komisařko, promeškali velkou příležitost.
Nesdílím vždy stanoviska sociálně demokratických poslanců, souhlasím však s tím, že my jako Parlament chceme záruky, že nám vyhovíte v případě, že Parlament požádá o odstoupení od dohody. Pan Vondra k tomu neřekl vůbec nic a vy, paní komisařko, jste nám objasnila, že tato možnost je v dohodě zakotvena. Nejedná se o to, že je možnost zakotvena ve dohodě, ale o to, abyste byli případně připraveni vyhovět žádosti Parlamentu. O to se tu jedná.
Vážení přátelé, já vás žádám, chceme-li si sami sebe vážit, neudělujme zítra svůj souhlas dřív, než se Komise písemně zaváže naší žádosti vyhovět a svůj závazek zde přečte. Jednalo se o balíček bezpodmínečných požadavků, k němuž jste se však vůbec nevyjádřili. Musím na tomto místě říct, že mám pocit, jako byste nás nebrali vážně. Přinejmenším jste se k tomu mohli vyjádřit prostřednictvím prohlášení postoje.
A proto říkám, že za těchto okolností není dohoda o prozatímní dohodě možná. Doufám, že to zítra dáme společně jednomyslně najevo.
David Martin (PSE). – Pane předsedající, podobně jako mí dva předřečníci se obávám, že si Komise a Rada současnou situaci v Turkmenistánu malují poněkud v růžových barvách.
Současný prezident je zřejmě výrazně lepší než ten, jehož v únoru 2007 nahradil, je však tak dobrý, aby to stačilo k vyslovení souhlasu s prozatímní dohodou o obchodu, která je předstupněm dohody o partnerství a spolupráci? Jak řekl pan Markov i paní Flautreová, Výbor pro mezinárodní obchod stanovil pět velmi jednoznačných požadavků, které by měl Turkmenistán splnit, abychom souhlas s dohodou udělili.
Za prvé jsme řekli, že do Turkmenistánu musí mít volný přístup Mezinárodní červený kříž. Nevyvrátí-li mi to Komise a Rada, mám za to, že až dosud nemohl Červený kříž v Turkmenistánu navštívit jediné vězení či vězně.
Zadruhé jsme řekli, že musí svůj vzdělávací systém znovu uvést do souladu s mezinárodními normami. Rada správně podotýká, že svůj systém sekundárního vzdělávání rozšířili o jeden rok, mně se však opět zdá, že to, navzdory mírnému zlepšení vzdělávacího systému, nebylo zaměřeno masově, ale jen na turkmenské elity a přípravu těch, kdo chtějí pracovat v odvětví ropy a plynu.
Zatřetí jsme požadovali propuštění všech politických věznů. Někteří propuštěni byli, nebylo jich ale moc, a další doslova stovky, ne-li tisíce, politických vězňů strádají v turkmenských vězeních a stále čekají na spravedlivý proces.
Začtvrté jsme řekli, že chceme zrušení všech omezeni cestování do zahraničí. Je zajímavé, že se Rada i Komise zaměřily na vnitrostátní cestování. My jsme řekli, že musí existovat i svoboda cestování do zahraničí. A to splněno nebylo.
A konečně jsme řekli, že musí existovat volný přístup pro nevládní organizace, volný přístup pro orgány OSN pro lidská práva a svoboda tisku. Žádná svoboda tisku nicméně není, neexistuje žádný volný přístup pro nevládní organizace, a přestože inspektorce OSN pro náboženskou toleranci byl vstup povolen, před branami Turkmenistánu stojí nejdelší fronta čekatelů na vstup z řad OSN na světě.
Opravdu chceme s touto zemí obchodovat? Dobrá, předpokládám, že většina v tomto Parlamentu i dalších orgánech odpoví bez váhání ano. Proč se to změnilo od roku 2007, kdy přijal své usnesení Výbor pro mezinárodní obchod? Cynici možná řeknou, že je to kvůli objevu ropy a plynu v Turkmenistánu, kvůli tomu, že chceme stavět nový produktovod, kvůli tomu, že jsme náhle objevili svůj strategický zájem. Pokud tomu tak je, nepředstírejme, že to má co dělat se zlepšením situace v oblasti lidských práv. Jedná se tady o osobní zájmy na úrovni Evropské unie.
(Předsedající řečníka přerušil)
Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL). – (DA) Pane předsedající, ani já zcela nesouhlasím s tím, že by Evropský parlament měl bezpodmínečně souhlasit s dohodou o obchodu s Turkmenistánem, o čemž zde koneckonců diskutujeme. Do našeho odůvodnění můžeme napsat, co chceme, ale jakmile jednou zmáčkneme zelenou a nebudeme mít od Komise záruku, že bude možné dohodu zrušit, ta věc již nebude v našich rukou.
Co je ve skutečnosti důvodem tomu, abychom schválili dohodu s Turkmenistánem? Slyšeli jsme o probíhajícím zlepšení a je pravda, že diktatura skutečně některá zlepšení provedla a učinila řadu příslibů. Jak jsme se však nakonec dozvěděli od Amnesty International, byla tato zlepšení provedena pouze ve velmi omezeném rozsahu. Co zde bylo použito jako zdůvodnění? Odůvodněním bylo, že pokud neexistuje dohoda, nebudou ani žádné výsledky. Dle mého názoru se jedná o absurdní odůvodnění, které nepřímo vyzývá všechny diktátory, aby se nevzdávali, že s jejich pomocí se někdy v budoucnosti přizpůsobíme. Myslím si, že by mělo nahlas a zřetelně zaznít, že cena za plyn může být příliš vysoká; pokud by touto cenou měli být dohody s turkmenskou diktaturou, je to cena mimořádně vysoká.
Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Je politováníhodné, že kroky přijaté Evropskou unií a dalšími mezinárodními organizacemi na obranu lidských práv v Turkmenistánu dosud nepřinesly pozitivní výsledky. Novináři a ochránci lidských práv tam byli umlčeni. Ženy a děti jsou stále znásilňovány a jsou oběťmi obchodování s lidmi.
Jsem však přesvědčen, že politika pozastavení vztahů a izolace vůči Turkmenistánu neslibuje příliš dobrý výsledek. Nikoli proto, že má tato země bohaté zásoby plynu, ale jednoduše proto, že pouze podpora vztahů s vnějším světem může přivodit demokratickou změnu.
Proto podporuji stanovisko Evropské komise a prozatímní dohodu, kterou bude možné v případě nutnosti v reakci na události v zemi pozastavit. Přístup Evropské unie k energii by ve vztazích s Turkmenistánem nepochybně neměl být oddělován od ostatních změn v oblasti lidských práv.
Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedající, na Turkmenistánu je mnohem více zajímavých věcí, než jen ropa a plyn. Tím nechci říct, že by zdroje uhlovodíku v této zemi nebyly důležité. Ve skutečnosti mají pro EU zásadní strategický význam, vzhledem k přání Unie a zjevné touze Turkmenistánu posunout se v oblasti dodávek energie z ruského stínu.
Ohromné a zjevně přístupné turkmenské zdroje zemního plynu dostačují k tomu, aby oni sami požadovali užší vztahy s EU. Existují však i další důvody, proč se domnívám, že bychom měli usilovat o prozatímní dohodu o obchodu s Turkmenistánem. Jedná se o ukázkový příklad mírové a stabilní muslimské země se sekulární vládou, která se zavázala k boji proti islámskému terorismu v Afghánistánu, kde v současnosti probíhá válka.
Samozřejmě přetrvává vážné znepokojení v oblasti lidských práv, demokracie a politických svobod, takové obavy však panují i ohledně Ruska a Číny a já si nepamatuji, že by socialisté v poslední době poukazovali na otázku Tibetu. A přitom s oběma těmito velkými zeměmi udržujeme přátelské vztahy.
Další změny v Turkmenistánu podpoříme prostřednictvím dialogu a partnerství, nikoli izolace. Obecně jsem spíše zastáncem lepších vztahů mezi EU a zeměmi střední Asie.
(Předsedající řečníka přerušil)
Alessandro Battilocchio (PSE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, věřím, že tato rozprava o prozatímní dohodě s Turkmenistánem může posloužit jako příležitost k zahájení důkladného prozkoumání situace v Turkmenistánu a k tomu, abychom požadovali praktičtější opatření na zlepšení současného velmi negativního stavu.
Vláda v Ašchabadu nedávno odmítla řadu doporučení včetně propuštění politických vězňů, přezkoumání nedávných případů uvěznění z politických důvodů a zrušení zákazu cestování, který byl svévolně uložen aktivistům v oblasti lidských práv. Jedná se, bez přetvářky, o stát, který byl až dosud uzavřen pro monitorování ze strany mezinárodních organizací, jimž po dobu deseti let nebyl vstup do země povolen. Novináři ani aktivisté nemohou svobodně pracovat a všichni odpůrci jsou denně v ohrožení.
Evropská unie a mezinárodní společenství v současnosti požadují změnu podstaty vztahů s ohledem na dodržování lidských práv; výhradně hospodářská dohoda by byla jen obtížně přijatelná.
Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, pane ministře, paní komisařko, domnívám se, že se v této věci musíme přestat přetvařovat.
V roce 2006 jsem se osobně účastnila delegace Evropského parlamentu do Turkmenistánu a učinili jsme v té době řadu návrhů, které jste, paní komisařko, převzala.
Zcela chápu vaše argumenty i argumenty Rady, ale když porovnám to, co bylo navrženo, a zprávu o střední Asii – pro niž jsme v tomto Parlamentu hlasovali před několika měsíci, konkrétně 20. února 2008, a v níž jsme zopakovali náš požadavek na propuštění vězňů, požadavky týkající se Červeného kříže aj. – došlo zde skutečně k nějakému pokoku? Nikoli.
Když jsem si já osobně četla zprávu o Turkmenistánu, četla jsem ve skutečnosti zprávu o plynovodu Nabucco, protože v konečném důsledku máme zájem o energie, o plyn této země, která je třetím největším producentem plynu na světě. Kromě toho vím – bylo nám to velmi dobře vysvětleno při naší cestě do Turkmenistánu – že pokud by Evropská unie neměla zájem o turkmenský plyn, měla by země jiné zákazníky, v neposlední řadě Čínu. Nebuďme pokrytci a zjednodušme to.
(Předsedající řečníka přerušil)
Christopher Beazley (PPE-DE). – Pane předsedající, chci říci, že plně souhlasím s mým kolegou Dr. Charlesem Tannockem. Kdyby nebyl přerušen, chtěl říci, že by EU měla být povzbuzena k výstavbě transkaspických produktovodů do střední Asie – a Komise a Rada by to měly financovat –, čímž by se snížilo riziko závislosti na monopolním zdroji, a my bychom se tak případně nemuseli podřizovat cílům zahraniční politiky jednoho z našich sousedů.
Předsedající. − Děkuji vám, pane Beazley. Vždy je důležité přidat se k myšlenkám pana Tannocka, který bývá konstruktivní a je zdrojem inspirace pro Parlament.
Nyní má slovo poslední řečník, pan Martin.
V předsednictvu Evropského parlamentu se chystáme přezkoumat, zda je v této části možné udělit slovo řečníkům, kteří se již rozpravy zúčastnili, neboť ji obvykle znovu otvírají. V tomto případě však, vzhledem k tomu, že právo mluvit má pět řečníků, uděluji slovo panu Martinovi.
David Martin (PSE). – Děkuji za slovo, pane předsedající. Rád bych se vrátil, protože bych rád položil Komisi, dříve, než se znovu ujme slova, velmi konkrétní otázku. Chtěl bych přesně vědět, jak by byla jakákoli doložka o lidských právech, kterou bychom schválili, uplatňována a prováděna. Rozhodovala by o tom, zda došlo k porušení lidských práv, Komise? A pokud by rozhodla, že ano, schválila by Rada pozastavení smlouvy jednomyslně nebo kvalifikovanou většinou? Jak budou doložky o lidských právech fungovat v praxi? Máme doložky o lidských právech v řadě našich mezinárodních smluv a dodnes – s výjimkou příští rozpravy – jsme je téměř nikdy nepoužili; jednou z mála výjimek je totiž Bělorusko.
Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, domnívám se, že to byla užitečná rozprava. Rozprava se soustředila především na lidská práva, a to pro nás není překvapením, Chci znovu zdůraznit, že stávající doložka o lidských právech umožňuje v případě porušení lidských práv pozastavení dohody, a já se domnívám, že pokud se situace v Turkmenistánu zhorší, budeme muset brát skutečně vážně to, co Parlament navrhuje.
Konečné rozhodnutí učiní samozřejmě Rada poté, co zváží všechna možná omezující opatření, včetně možnosti pozastavení, přičemž tak vznikají některé skutečnosti, které budou muset být zohledněny i v případě ostatních středoasijských zemí.
Někteří se dotkli i spolupráce s Červeným křížem. Není pro nás snadné posoudit spolupráci mezi Červeným křížem a Turkmenistánem, protože Červený kříž zde uplatňuje základní princip volného uvážení. Na základě dostupných informací tedy musíme připustit, že je zde stále co dělat a zlepšovat, zároveň však zaznamenáváme pozitivní věci a vývoj.
Obecně a závěrem, stav lidských práv v Turkmenistánu má samozřejmě k ideálu daleko, trvalá izolace však není volbou. Podmíněný přístup k uzavření prozatímní dohody vyjednané před jedenácti lety není účinným prostředkem k zajištění pokroku v oblasti lidských práv a demokracie.
Musíme samozřejmě zahájit dialog s Turkmenistánem o otázce lidských práv – a o to se snažíme. Nedávno Turkmenistán navštívil český premiér. Hovořil s prezidentem v Ašchabadu právě na toto téma.
Předsednictví je přesvědčeno, že dnes existuje příležitost k navázání vztahu s Turkmenistánem a že takový přístup je jediným účinným prostředkem k nastolení otevřeného dialogu o otázkách jako lidská práva.
Klíčoví partneři Turkmenistánu, tj. Rusko a Čína, kteří v současnosti zvyšují svůj vliv v oblasti, nejsou podle všeho ochotni klást na tyto otázky důraz.
Vytvoření vhodného smluvního vztahu, na jehož počátku by stála prozatímní dohoda, je tak klíčovým krokem v této politice ingerence. Negativní stanovisko Parlamentu by poškodilo náš rodící se vztah s Turkmenistánem a oslabilo by naši schopnost zajistit pokrok v klíčových oblastech, jako je lepší dodržování lidských práv.
Rád bych proto Parlament vyzval, aby – slovy zpravodaje Daniela Casparyho – dal uzavření prozatímní dohody svou plnou podporu.
Benita Ferrero-Waldner , členka Komise. − Pane předsedající, Eleanor Rooseveltová kdysi řekla, že je lepší zapálit svíčku, než proklínat tmu. To platí i v případě Turkmenistánu. Prosazování lidských práv a podpora demokracie v této zemi musí samozřejmě zůstat naší prioritou. Řada z vás – například paní Flautreová, která už není přítomná – správně podotkla, že jsou změny pomalé. Ano, jsou, ale pořád jsou to změny a ty musí být uznávány a musí být podporovány.
Musíme tedy pomoci Turkmenistánu, aby si pomohl sám. Proto se musíme v této zemi angažovat konstruktivně, trvale a strategicky. Musíme vytvořit příslušný rámec našich smluvních vztahů, lež existující dohoda o partnerství a spolupráci je příliš omezená a neumožňuje to.
Dovolte mi rovněž říci několik slov k pozastavení či případnému pozastavení. Jak víte a jak právě řekl úřadující předseda Rady, rozhoduje o těchto záležitostech Rada, mimochodem jednomyslně. Komise může za tím účelem předložit návrh.
Dovolím si vám připomenout, že například po událostech v Andižanu se Rada rozhodla uložit Uzbekistánu omezující opatření, včetně zbrojního embarga a omezení cestování pro uzbecké úředníky, u nichž se prokázala účast na daných událostech. Kromě toho byly pozastaveny technické schůzky na základě dohody o partnerství a spolupráci, činnost Výboru pro spolupráci a podvýborů. Tato opatření jsou neustále přezkoumávána a každoročně příslušně obnovena nebo pozměněna.
Rada by tedy v případě, že by došlo k takovému incidentu nebo hrubému porušení, mohla přijmout obdobná opatření či dokonce uvažovat o pozastavení, a Komise by určitě zvážila všechny dostupné možnosti včetně pozastavení.
Začlenění zvláštní doložky o pozastavení v souvislosti s lidskými právy do dohody o partnerství a spolupráci by vyžadovalo změnu této dohody. Z našeho pohledu se to jeví poněkud obtížné, neboť by to znamenalo obnovení jednání s Turkmenistánem – který již dohodu podepsal a ratifikoval v roce 2004 – i s členskými státy EU, kdy jich dvanáct tuto dohodu rovněž ratifikovalo.
Protože cílem je stanovit, zda porušení lidských práv může vést k pozastavení dohody o partnerství a spolupráci, ráda bych připomněla, že dohoda o partnerství a spolupráci i prozatímní dohoda obsahují doložku, která označuje dodržování lidských práv za podstatný prvek – jak jsem už výslovně uvedla. Dohoda o partnerství a spolupráci i prozatímní dohoda obsahují doložku o tom, že pokud se jedna strana domnívá, že druhá strana neplní své povinnosti vyplývající z dohody, může přijmout odpovídající opatření, přičemž v případech zvláště naléhavých tak může učinit, aniž by to předem konzultovala se smíšeným výborem.
Prozatímní dohoda i dohoda o partnerství a spolupráci rovněž obsahují společné vysvětlující prohlášení, že případy zvláště naléhavými se rozumí zásadní porušení dohody jednou ze stran, přičemž v obou dohodách se zásadním porušením rozumí porušení podstatného prvku.
Zásadní porušení tedy v naléhavých případech dává stranám právo přijmout odpovídající opatření. Podle našeho názoru by takovým opatřením mohlo být i pozastavení smlouvy. Proto vás, vážení poslanci, znovu – jako již předtím – žádám, abyste udělili svůj souhlas aktivaci prozatímní dohody o obchodu s Turkmenistánem.
Jednoznačně bych souhlasila s politickým závazkem z mé strany – ze strany Komise – ohledně monitorování dialogu o oblasti lidských práv a ohledně podávání pravidelných zpráv Parlamentu. To by byl v dohodě o obchodu základní kámen k posílení spolupráce a my bychom se přiblížili vytvoření rámce dialogu s Turkmenistánem, obdobně jako existuje s ostatními zeměmi v tomto regionu. Ani na to nezapomínejme.
Pouze prostřednictvím posíleného závazku budeme mít možnost pozitivně působit na vývoj a na zlepšení situace ve stavu lidských práv.
PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS Místopředseda
Daniel Caspary, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, velice vám děkuji za dnešní rozpravu. Posunula nás mnohem dál dopředu. Rád bych poděkoval všem mým váženým kolegům na tomto tématu v posledních měsících spolupracovali.
Jedno zásadní prohlášení Rady, vážený pane Vondro, mne zvláště zaujalo: lid Turkmenistánu se v žádném případě nenaučí, co jsou demokraci a lidská práva, od Číny, Ruska ani Íránu. V posledních letech stanovil Parlament jasné podmínky, za nichž můžeme souhlasit s touto prozatímní dohodou, nejnověji ve zprávě pana Özdemira o strategii pro střední Asii.
Byl by to velký ústupek ze strany Evropského parlamentu, kdybychom teď v zásadě ignorovali požadavky, které jsme stanovili před třemi či šesti měsíci, a řekli, že nehledě na to schválíme mou zprávu o prozatímní dohodě. Na druhé straně je mi zároveň jasné, že dnes hovoříme o prozatímní dohodě. Nebylo by dobré hlasování odkládat. Mám také jasno v tom, že bychom neměli používat Turkmenistán a prozatímní dohodu jako rukojmí v boji o moc mezi evropskými orgány.
Je mi rovněž jasné, že pokud by Komise a Rada souhlasily s požadavky, které řada z nás dnes vznesla, vznikl by precedent, i když – jak jsem již zcela jasně uvedl, jsou dle mého názoru požadavky Parlamentu zcela oprávněné. Očekávám proto – nejlépe dnes – že Komise přislíbí, že v případě, že monitorování ukáže, že se situace v Turkmenistánu zhoršila, a pokud Parlament přijme usnesení, kde bude žádat, aby Komise navrhla Radě pozastavení této prozatímní smlouvy, Komise Radě takový návrh předloží. Domnívám se, že by to v rámci platných dohod mělo být možné.
Byl bych rád, kdybychom v každém případě obdrželi příslib Rady, že tuto věc na návrh Komise neprodleně zařadí na pořad jednání a projedená na jednom ze svých příštích zasedání. Obě instituce mohou zajisté takový příslib učinit, aniž by přitom řešily celkové uspořádání spolupráce orgánů Evropské unie. Byl bych vděčný, kdybyste dnes, či nejpozději zítra před hlasováním, mohli takové pohlášení učinit. Nemám zájem o to, abych musel doporučovat mým váženým kolegům před zítřejším hlasováním, aby bylo hlasování o mé zprávě odloženo.
Předsedající. – Dostal jsem dva návrhy usnesení předložené v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu.