Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 25. března 2009 - Štrasburk

14. Bílá kniha o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva, kterou vypracoval Klaus-Heiner Lehne jménem Hospodářského a měnového výboru o bílé knize o žalobách na náhradu škody způsobených porušením antimonopolních pravidel ES (2008/2154(INI)) – (A6–0123/2009).

  Klaus-Heiner Lehne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych rád poděkoval stínovým zpravodajům, především panu Sánchez Presedovi za sociální demokraty a paní Bowlesové za liberály, kteří se mnou úspěšně spolupracovali na kompromisním znění, které jsme dnes předložili jako zprávu o bílé knize Komise. Dokázali jsme tentokrát vytvořit velmi silnou většinu z různých politických skupin a dosáhnout životaschopného kompromisu, což může posloužit jako vzor pro budoucí práci Komise a později také při zákonodárných procesech Parlamentu a Rady.

V této zprávě jsme jasně – a správně – dali najevo, že pokud jsou porušena pravidla hospodářské soutěže, je Parlament toho názoru, že podle evropských tradic se jedná především o úkol orgánů – jak vnitrostátních orgánů pro kontrolu hospodářské soutěže, tak evropského orgánu pro kontrolu hospodářské soutěže – učinit příslušná opatření a že to neznamená vytvořit takzvané druhé rameno na stejné úrovni s oficiální činností v boji proti kartelům. Záměrně jsme si v Evropě zvolili jinou cestu, než jakou sledují ve Spojených státech, s nimiž je naše situace často srovnávána.

V Parlamentu panuje shoda ohledně toho, že potřebujeme řešení pro takzvané hromadné nároky. Pokud nezákonné chování jednotlivců poškodí velmi vysoký počet osob, které utrpí relativně malé ztráty, je pro takové jednání zapotřebí samostatného řešení , neboť běžné procesní právo jednoduše není dostatečně účinné. Vytvoření takového nástroje také zčásti zajišťuje přístup k právu a dále rozvíjí vnitřní trh. Na tom jsme se shodli.

Také jsme se shodli, že nechceme, aby bylo v Evropě vytvořeno odvětví právního sporu, jako je tomu v Americe, kde jeho obrat činí 240 miliard USD. Zákazníkům neposkytuje žádné výhody, a jak všichni víme z příslušné literatury, představuje především zisk pro americké právní společnosti. Nic z toho příliš nesouvisí s právním státem a my ani nechceme, aby to s ním souviselo. Shodli jsme se, že procedurální nástroje amerického systému, které způsobují potíže, by neměly být v Evropě přijímány. Týká se to především důkazů a nákladů. To je velice důležitý bod.

Také jsme se shodli, že zastáváme v podstatě názor, že z hlediska zásady mohou právní předpisy na evropské úrovni být řešením opt-in a že řešení opt-out by bylo možné pouze tam, kde členské státy již podobná řešení sdílí a kde to dovoluje vnitrostátní právo. Řešení opt-in nepovolují ústavněprávní předpisy každé země a také je v rozporu se zásadou dospělých spotřebitelů.

Jak si stále stěžujeme, Komise se ve své bílé knize vůbec nezabývá otázkou mimosoudního řešení sporu. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž a Komise se rovnou zabývaly soudními spory. Jak však již mnoho let víme z rozprav o právní politice konaných v tomto Parlamentu, nejedná se vždy o ideální cestu. Zpravidla bývá mimosoudní řešení sporu při řešení problémů mnohem vhodnější. Navíc současně prováděná práce generálního ředitelství pro ochranu spotřebitele zabývající se stejným problémem dosáhla mnohem většího pokroku. Toto generální ředitelství využilo ve své zelené knize, která je o jednu fázi konzultací napřed, rozsáhlého prostoru pro tato alternativní řešení. Jsme přesvědčeni, že Evropská komise musí tuto otázku bezodkladně přepracovat.

Ještě závěrečný bod, který je velmi důležitý: nechceme, aby právo bylo roztříštěné. Teď, když se právo hospodářské soutěže rozvíjí a představuje takový nástroj. Ochrana spotřebitele prochází stejným vývojem. Jsme si vědomi, že přijde chvíle, kdy se o podobných věcech bude uvažovat v souvislosti s právem kapitálového trhu, s právem životního prostředí a s pracovním právem. Považujeme za absolutně nezbytné, aby se uvažovalo také o horizontálním přístupu a abychom podpořili alespoň procedurální nástroje, které jsou ve všech oblastech horizontálního nástroje víceméně stejné. To je také klíčové.

  Ján Figeľ, člen Komise. − Pane předsedající, jménem Komise bych chtěl přivítat zprávu pana Lehna, kterou přijal Hospodářský a měnový výbor (ECON) a jež byla přijata na základě širokého souhlasu napříč politickými skupinami. Jsme také potěšeni, že tato zpráva podporuje bílou knihu.

Komise zaregistrovala, že zpráva souhlasí se závěry této knihy, tedy že osoby poškozené porušením pravidel hospodářské soutěže ES mají v současnosti značné problémy při požadování náhrady za vzniklé škody. Souhlasíme, že se musí přijmout opatření, která by zajistila úplné odškodnění poškozených osob.

Také souhlasíme, že kolektivní náhrada škody je velmi důležitá pro spotřebitele i malé podniky, neboť jim umožňuje reálně a účinně získat náhradu v případě škody rozptýlené mezi řadu poškozených. Komise také plně souhlasí se zprávou výboru ECON, že bychom se měli vyhnout nepřiměřeným či nezákonným soudním sporům. Z tohoto důvodu tedy musí mechanismus kolektivní náhrady škody obsahovat náležitá opatření.

Také plně souhlasíme s tím, že přístup kolektivní náhrady škody musí být jednotný, a že musí být tedy zajištěn soulad mezi iniciativami zaměřenými na různé oblasti, např. na zákon o hospodářské soutěži nebo o ochraně spotřebitele. Zároveň Komise vítá ujištění, že jednotný přístup ke kolektivní náhradě škody nemusí nutně znamenat, že řešení ve všech oblastech bude spadat pod jediný horizontální nástroj. Požadavkem jednotnosti nesmí být zpomalena příprava opatření, která jsou považována za nezbytná pro plné vymáhání právních předpisů hospodářské soutěže ES.

  Gabriela Creţu, zpravodajka o stanovisku Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. – (RO) Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyjádřil své stanovisko na základě jistých skutečností: negativní vliv způsobený porušením antimonopolních právních předpisů je velmi často pociťován na konci obchodního řetězce, má tedy dopad na cílové spotřebitele a malé podniky.

Škody za způsobené ztráty jsou v tomto případě významné, ale zároveň je obtížné je vyčíslit, neboť je jimi postižen velký počet osob a jedná se o malé částky. Proto jsme požádali o balík legislativních i nelegislativních opatření, které by mohl každý občan Evropy použít jako nástroje v případě, že ho taková situace postihne, aby mohl plně vymáhat svá práva a náležité odškodnění.

Podporujeme všechna opatření určená k odstranění problémů souvisejících s dosažením tohoto cíle: zjednodušení přístupu k dokumentům, snížení nákladů na soudní řízení a přenesení důkazního břemene.

Souhlasíme s návrhem Komise spojit zástupné žaloby, které předkládají oprávněné subjekty s kolektivními žalobami vyjádřenými explicitním souhlasem. Domníváme se však, že kolektivní žaloby typu opt-in by měly být ještě prodiskutovány, neboť poskytují tyto výhody: vyrovnání „jednou a za všechny” a méně nejistoty.

  Ioan Lucian Hămbăşan, jménem skupiny PPE-DE. – (RO) Přestože Smlouva o EU jasně zakazuje vytváření kartelů a jiná porušení zákona o hospodářské soutěži, mají spotřebitelé, jimž byla v této souvislosti způsobena újma, stále problém při požadování nároků na náhradu vzniklé škody.

Například v Rumunsku dostal kartel vytvořený v odvětví výroby cementu pokutu ve výši několika milionů eur. Současné právní předpisy však nezavazují orgány s pravomocí sledovat hospodářskou soutěž, aby se zapojily do procesu náhrad škod postižených osob.

Rád bych zdůraznil, že je nutné, aby tyto orgány vzaly v úvahu náhradu škod, která byla uhrazena nebo která by měla být uhrazena, při vyčíslování pokut pro společnosti obviněné z porušení pravidel. Zabrání se tak rozdílům mezi způsobenými škodami a uloženými trestnými opatřeními, a především se tím zajistí, že náhrady škod budou postiženým osobám proplaceny.

Z tohoto důvodu vítám záměr Komise zlepšit metody pro poskytnutí záruky práv spotřebitelům v celé Evropě, kterým byly způsobeny škody v důsledku porušení zákona.

Parlament se jasně vyjádřil, že v Evropě nesmí být žádný systém opt-out. Při podávání žaloby musejí být osoby, kterým byly způsobeny škody, identifikovány co nejrychleji.

Systém opt-in poskytuje záruku, že osoby, kterým byly způsobeny škody v důsledku porušení zákona o hospodářské soutěži, budou odškodněny. Parlament nechce, aby nikdo další, ať již právníci, obchodní sdružení či úřad pro ochranu spotřebitelů, měli výhody ze soukromých žalob.

Domnívám se také, že Parlament přidal nový důležitý bod, který v návrhu Komise chybí. Alternativní řešení sporů je v mnoha případech pro poškozené osoby mající nárok na odškodnění účinnější než soudní proces. Odkazuji tím na skutečnost, že při hledání náhrady způsobených škod by měl proces vyrovnání začít nejprve mimo soudní dvůr. Takové vyrovnání je mnohem méně nákladné než soukromé žaloby, neboť spotřebitelé získají náhradu za vzniklé škody mnohem rychleji.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny PSE – Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tato zpráva byla Hospodářským a měnovým výborem jednohlasně přijata. Je to nejenom skvělý výsledek, ale také, vzhledem k obtížnosti, složitosti a kontroverzi tohoto tématu, je tento výsledek výjimečný. Měl by být podnětem a pevným základem nového pilíře v oblasti soukromých žalob, který je velmi důležitý pro zefektivnění politiky hospodářské soutěže Společenství. Jedná se o nový krok směrem k pokročilejší a účinnější politice odpovědností, která bude respektovat práva poškozených osob a bude účinněji ukládat trestní odpovědnost osoby, která právo porušila.

Proto bych nejprve rád poblahopřál zpravodaji, panu Lehnovi, který měl hlavní podíl na úspěšném završení tohoto úkolu. Jeho myšlenky, otevřenost a ochota diskutovat a jeho schopnost vytvořit ty nejlepší kompromisy hrají při dosahování tohoto cíle hlavní úlohu. Dále bych rád poblahopřál navrhovatelům stanovisek, stínovým zpravodajům a těm, kteří předložili pozměňovací návrhy. Ti všichni velmi pozitivně přispěli k obohacení zprávy.

Bílá kniha Komise nazvaná „Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES“ reaguje na žádost, kterou Evropský parlament formuloval ve svém usnesení o zelené knize, jejíž obsah z velké části přijal. Jedná se o případ, kdy mimo jiné podporuje vzájemné doplňování se veřejných a soukromých soudních žalob a vyslovuje se pro skupinové žaloby, které zjednodušují vymáhání nároků na odškodnění, zároveň však odsuzuje nadměrnost skupinových žalob podávaných v USA. Dále také o případ, kdy navrhuje přístup k relevantním informacím v rámci soudní kontroly, i když odsuzuje „lovení” údajů, a kdy uznává a požaduje samostatné nebo následné žaloby a dobrovolný systém náhrady škody.

Ve zprávě obhajuje Evropský parlament postup spolurozhodování při stanovování právního rámce pro podávání žalob na náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel Společenství. Tento postoj by neměl být považován za odmítání politiky Společenství a kompetencí týkajících se právního základu pro tvorbu právních předpisů, ale měl by být brán jako snaha o zvýšení požadavků na běžné procesy v této oblasti, aby byly dosaženy vyšší hodnoty uznávané ve Smlouvě.

Když nařízení významně ovlivňuje základní práva, například právo občanů na účinnou právní ochranu, které je součástí evropského systému a systému členských států, je nutné, aby se na legislativních aktech podílel i Evropský parlament, aby byla zajištěna zásada demokracie a respektovány právní tradice členských států, v souladu s nimiž se požaduje, aby byly takové záležitosti řízeny pomocí právních ustanovení, jinými slovy aby o nich rozhodovali zástupci, které si veřejnost přímo zvolila.

Zřizuje se také horizontální, integrovaný přístup pro řešení společných problémů, které mohou vedle podávání soukromých žalob v rámci zákona o hospodářské soutěži souviset s dalšími oblastmi. Bude tak možné zabránit roztříštěnému a nejednotnému přístupu.

Soukromé žaloby mohou podávat veřejné orgány i jednotlivci či skupiny. Druhá možnost může být realizována přímo poškozenými osobami nebo nepřímo prostřednictvím kvalifikovaných subjektů, které byly jmenovány předem či vytvořeny ad hoc, například sdružení spotřebitelů nebo obchodní sdružení. Pokud žaloby podávají kvalifikované subjekty, musí být v podávané žalobě uvedena skupina poškozených osob, ale totožnost těchto jedinců může být zveřejněna až později, avšak musí to být provedeno co nejdříve, aby se zabránilo zbytečným průtahům a aby se jednalo v souladu se stávajícími právními předpisy. Takové řešení je velmi důležité při případech nižších škod či škod, které jsou roztříštěné mezi více osob.

Zpráva se vyváženým způsobem zabývá otázkou přístupu k informacím, které jsou nutné pro podání následných žalob. Měla by být zajištěna ochrana obchodních tajemství, účinnost zmírnění trestů, pro něž jsou požadovány pokyny.

Podmínky byly stanoveny tak, aby rozhodnutí orgánu, který je členem sítě orgánů pro ochranu hospodářské soutěže Společenství mohlo být závazné i v jiném členském státě, a tedy, v plném souladu se zásadou odpovědnosti, mohlo být důkazní břemeno přeneseno. Předpokládá se, že vina či obvinění existuje, pokud bylo zjištěno porušení zákona či pravidel.

Je také třeba zdůraznit, že byla přijata obhajoba založená na přenesení pro nepřímo poškozené osoby a také systém zjednodušující a snižující náklady na soudní řízení. Rád bych také vyzdvihl vzájemné pozitivní působení mezi veřejnými a soukromými žalobami, které jednak napomáhá při vyřizování náhrad škod pro poškozené osoby, jednak se jeho prostřednictvím stanovilo pětileté období pro vznesení žaloby.

Rád bych na závěr poděkoval Komisi za dialog, který provázel celé období příprav, a chtěl bych požádat pana Komisaře, aby bezodkladně předložil iniciativy, které jsou nutné pro další práci.

  Diana Wallis , jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, ráda bych nejprve poděkovala panu Lehnovi za vypracovanou zprávu a chtěla bych potvrdit, že naše skupina tuto zprávu podpoří.

Také bych chtěla říci, že je podle mne trochu zvláštní, že o ní diskutujeme nyní pozdě večer, když byla otázka týkající se stejného tématu předložena na zítřejší dopoledne. Bylo by logičtější projednávat je zároveň.

Co se týče mého kladného názoru na zprávu, dovolte mi však, abych zmínila, že výchozím bodem naší skupiny bude „vymáhání spravedlnosti” – spravedlnosti pro malé a střední podniky a pro spotřebitele po celé Evropské unii, když přijdou do styku s nesprávným jednáním a s jednáním, které neodpovídá pravidlům hospodářské soutěže. Před několika týdny zorganizovala naše skupina v Parlamentu v Bruselu seminář a mě velmi překvapili někteří účastníci, kterých se porušování hospodářské soutěže nejvíce týká, paradoxně v odvětví výroby cementu. Co říkali? Prosím, vyřešte tento problém. Potřebujeme mít nějaký nástroj, který by nám umožnil tyto nesprávně jednající osoby na evropském trhu postihovat.

Chceme řešení v rámci Evropy a chceme ho co nejdříve, protože pokud se nám to nepodaří, budeme muset podle mě čelit tomuto problému: v některých členských státech se rozvinou systémy, které následkem volného pohybu soudních rozhodnutí povedou k postupu tzv. forum shopping (zvýhodňování právního postavení jedné ze stran). Systém v rámci Evropy tedy co nejdříve, prosím.

  Předsedající. − Chtěl bych vás ujistit, že váš názor ohledně pořadu jednání bude předán Konferenci předsedů, která pořad jednání stanovuje – chyby se někdy stávají.

  Nils Lundgren, jménem skupiny IND/DEM. – (SV) Pane předsedající, vnitřní trh znamená největší příspěvek EU k demokracii a prosperitě Evropy. Mimo jiné vyžaduje účinné antimonopolní právní předpisy. Jednáme nyní o otázce náhrady škody způsobené porušením antimonopolních pravidel.

Důvody pro to, aby mohli občané a společnosti žádat náhradu škody, jsou velmi opodstatněné. Zpráva pana Lehna upozorňuje, do určité míry nezáměrně, na problémy a rizika, které jsou s tímto problémem spojené. Bílá kniha hovoří o evropské právní kultuře, která však neexistuje. Měli bychom vytvořit právní předpisy na základě našich představ. Zpravodaj se snaží, abychom se vyhnuli způsobu náhrad škod „po americku”. To je také otázka představ. Riziko, že se u nás taková kultura prosadí, je však vysoké.

Rozdělení odpovědnosti mezi orgány EU a členské státy je přehlíženo. Neexistuje žádná objektivní analýza ohledně požadavků zásady subsidiarity. Tato zásada prostě není brána vážně.

Mnoho otázek je nejasných a u jiných otázek hrozí, že budou zcela libovolné. Odstavce 7 a 11 vyvolávají řadu pochybností. Zcela jasně je nutné začít u žalob o náhradu škody na základě porušení antimonopolních pravidel. Je třeba, aby byl trestný čin nejprve prokázán u soudu a poté bude zřejmě možné aplikovat res judikata, i v případě individuálních žalob, takže rozsudky ohledně jednotlivých případů nebudou moci být znovu zpochybněny.

Odstavce 15 a 18 společně umožňují žalobci, aby si vybral co nejvýhodnější právní systém. Tím se vytváří právní nejistota a povede to k postupu tzv. forum shopping, což představuje skutečnou hrozbu.

Nerovnoměrné poskytování informací musí být vyřešeno tím, že společnosti budou nuceny poskytnout informace žalobci. To povede k subjektivnímu zacházení s důležitými obchodními informacemi, které nesmí být zneužito.

V této fázi je stále ještě hodně rizik a nejasností. Sněmovna by tedy měla tuto zprávu zamítnout a dříve, než přejdeme k rozhodování, by měla požádat o podrobnější analýzu této otázky.

  Andreas Schwab (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové. Nejprve bych chtěl velmi poděkovat zpravodaji, panu Lehnovi, za vynikající práci a za nalezení řešení k velmi složitému problému, na němž se shodl i s poslanci z jiných politických skupin.

Z debaty usuzuji, že se všichni shodujeme na tom, že potřebujeme horizontální přístup pro všechny skupinové žaloby. Žádám tedy Komisi, aby jednotlivá generální ředitelství nepředkládala samostatné návrhy ohledně jednotlivých oblastí, ale aby nám poskytla mechanismus, který bude opravdu vhodný pro skupinové žaloby a bude pokrývat všechny oblasti pro evropský vnitřního trh, evropské občany a samozřejmě, jak zmínila paní Wallisová, evropské malé a střední podniky. Shodujeme se v názoru, že zájmy osob, které utrpěly škodu kvůli monopolu, musí být účinně podporovány a že musíme evropské hospodářství podrobit kontrole vytváření monopolů v souladu se zásadou sociálně tržního hospodářství Nechceme ani žádné zneužívání formou různých vnitrostátních nařízení o postupech tzv. forum shopping.

Během dnešní večerní debaty jsem však nezískal příliš informací, jak toho lze co nejúčinněji dosáhnout. Domnívám se totiž, že možnosti skupinových žalob se často přeceňují. Proto je důležité stanovit opět nějaká kritéria, podle nichž budeme všechny procesy skupinových žalob posuzovat. Musíme si odpovědět na otázku, jestli dodatečná ochrana spotřebitelů či poškozených osob ve skupinových žalobách, přeshraničních soudních procesech a procesech, které se týkají více než jednoho členského státu, je opravdu potřeba. Musíme v rámci evropských postupů tolerovat omezení postupů, které ukládají jednotlivé členské státy – žaloby typu opt-in, opt-out a další věci. Pokud to jednoduše není možné, jak již Komise částečně naznačila, potřebujeme tedy právní nástroje jednotlivých členských států a společný postup s parlamenty členských států, abychom mohli jednat v zájmu evropských spotřebitelů.

Rozhodně se chceme v Evropě vyvarovat skupinovým žalobám podle amerického modelu. Chceme zajistit náhradu škody, ale pouze pro ty, kterým byla škoda opravdu způsobena. Chceme co nejdůrazněji varovat před neoprávněnými žalobami a chceme prosazovat alternativní postupy řešení sporů.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, i já bych rád poděkoval panu Lehnovi za konstruktivní a důkladně vypracovanou zprávu, která řeší důležité otázky zákona o hospodářské soutěži a zlepšuje ochranu spotřebitelů.

Evropský soudní dvůr poskytuje jednotlivcům a společnostem právo na náhradu škody způsobenou porušením pravidel hospodářské soutěže. Navzdory tomu však jsou ve skutečnosti osoby, které utrpěly škodu následkem porušení antimonopolních pravidel Společenství, málokdy odškodněny. Musíme tedy vytvořit mechanismy, které zvýší důvěru a umožní jednotlivcům snadněji uplatňovat svá práva v celé EU.

Víme, že spotřebitelé a malé podniky mají strach vznést žalobu, neboť se obávají dlouhotrvajících procesů a především vysokých výdajů. Změny v tomto ohledu podpoří přeshraniční obchod.

Pokud má být v celé EU funkční vnitřní trh, kde se lidé budou moci spolehnout na to, že jejich případy budou z právního hlediska správně prověřeny a že získají plnou náhradu za škody, které utrpěli, musíme také nalézt nový mechanismus, který by podávání skupinových žalob zjednodušil.

Vždy, když hovoříme o skupinových žalobách, dostaneme se k systému v USA, zkušenostem s ním a jeho extrémům. Musíme se z toho samozřejmě poučit, ale nesmíme se jím nechat zastrašit. Evropa musí mít evropský systém, ne americký. Když nebudeme nic dělat, situace se jenom zhorší.

  Ján Figeľ, člen Komise. − Pane předsedající, děkuji vám všem za velmi zajímavé příspěvky, především za úvodní projev Klaus-Heinera Lehna. Byl velmi zajímavý a já nyní chápu, jak můžete ohledně tohoto tématu dosáhnout takové shody a spolupracovat na něm nejen ve výborech, ale také v plénu.

Nemohu už toho moc dodat, snad jen ohledně právního základu. Záleží samozřejmě na cíli a obsahu navrhovaného jednání a rád bych vás jako komisař – zabývám se sice jiným odvětvím, ale mluvím jménem Komise – ujistil, že se v zásadě snažíme velmi úzce spolupracovat s Parlamentem. Není zatím jasné, jak toho dosáhneme při jednání o praktickém, konkrétním tématu, ale budeme se snažit úzce spolupracovat s Parlamentem nebo spolupracovat tak úzce, jak bude možné v souladu s platným právním základem.

Ohledně vašich názorů na rozštěpení a horizontální přístup se domnívám, že odpovědí Komise – a je to patrné v bílé knize – je jednotný a souvislý přístup, a domnívám se, že právní tradice Evropy a kořeny naší právní kultury jsou odlišné od těch amerických, o kterých jste se tak často zmiňovali. Ale myslím si, že se od ostatních můžeme poučit a pokračovat v budování našeho systému.

Co se týče veřejného vymáhání a práva, samozřejmě je podle mě velmi důležité, že nesměřujeme k omezování tohoto vymáhání, a také že články 81 a 82 jsou velmi důležitými pilíři jednotného trhu a politik EU. Články se týkají práva, přičemž žaloby o náhradu škody prosazování tohoto práva doplňují.

Na závěr bych se ještě vyjádřil k tomu, co zaznělo ohledně mimosoudního řešení sporů. Komise s tím souhlasí, ale nezbytnou podmínkou či základem pro takový – vítaný – přístup je existence a funkčnost účinného systému právních sporů ohledně žalob o náhradu škody na úrovni jednotlivých členských států. Myslím si tedy, že potřebujeme členské státy nejen povzbudit, ale také jim pomoci k tomu, aby takové systémy v 27 členských státech Unie fungovaly. Potom se podle mě můžeme těmito body zabývat.

Celkově vám však moc děkuji za diskusi, která byla i pro mne velmi zajímavá, a přeji vám hodně úspěchů.

  Klaus-Heiner Lehne, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěl poděkovat mým váženým kolegům za velmi přínosné příspěvky. Myslím si, že jsme všichni táhli za jeden provaz a dosáhli dobrých výsledků.

Abych však předešel jakémukoli nedorozumění, rád bych panu komisaři jasně sdělil, že z pohledu Parlamentu nemá význam, abyste předkládali návrh zákona, který se už asi nebude k ničemu hodit . O tom není žádných pochyb. Očekáváme, že Komise zváží to, co jsme dnes rozhodli, a že to začlení do stávajícího návrhu právních předpisů.

Horizontální přístup je důležitý nejenom z hlediska mnou zmíněných důvodů; k problému právního základu se vyjádřil sám pan komisař. V případě tak významného projektu musí být zvolen takový přístup, který jasně zajistí úlohu Parlamentu jako zákonodárného orgánu se stejnou pravomocí. Pokud bude zvolen přístup výhradně na základě zákona o hospodářské soutěži, nebude to v souladu se současně platnou Smlouvou z Nice. To je také základní politický argument pro horizontální přístup, jenž je podle nás v tomto případě správný. Komise by se nad tím měla podle mne velmi vážně zamyslet.

Dalším významným bodem je podle mne fakt, že stále potřebujeme něco ohledně mimosoudního řešení sporů. Zmiňoval jste se o tom, že vaše práce sdílí s prací generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž podobné cíle. Když však porovnáme zelenou knihu o ochraně spotřebitelů a bílou knihu o hospodářské soutěži, nepřijde nám, že by mezi nimi nějaká konvergence existovala. Nejvýrazněji se odlišnost přístupů týkajících se mimosoudního řešení sporů, či spíše absence takového přístupu, projevuje v bílé knize.

Existuje ještě řada dalších problémů, jež by podle nás měly být vyřešeny. Rád bych se jen stručně zmínil o přístupu k dokumentům Evropské komise. V každém trestním řízení, v němž se žádá náhrada škody, je možné nahlédnout do dokumentů státního zástupce, vztahujících se k danému případu. Proč to samé neplatí pro Evropskou komisi? To je pro mě nepochopitelné.

To samé se týká stanovení trestů: to se také musí zohlednit tak, aby bylo v budoucnosti možné požadovat náhradu škody. I zde je naléhavě nutné, aby Komise znění přepracovala a předložila znění a návrhy, které budou specifičtější než ty z bílé knihy. Z pohledu Parlamentu si dovolím jasně sdělit, abych se vyhnul jakýmkoli nedorozuměním, že očekáváme víc než to, co je obsaženo v bílé knize, a také očekáváme, že generální ředitelství pro hospodářskou soutěž se bude řídit našimi návrhy, jinak se setká s odporem této sněmovny.

  Předsedající. − Rád bych vám všem poděkoval za vaše příspěvky k tomuto významnému tématu a také bych rád poděkoval panu komisaři, zaměstnancům a tlumočníkům.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 26. března 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Katrin Saks (PSE) , písemně. – (ET) Zpráva Parlamentu zdůrazňuje užitečnost programu shovívavosti ohledně kartelových dohod. Jsem ráda, že zde mohu říci, že se v současnosti projednává návrh programu shovívavosti v estonském parlamentu. Měl by být důležitou součástí boje proti monopolům, což je významné jak pro lepší fungování společného trhu, tak i pro ochranu práv spotřebitelů, neboť spotřebitelské ceny mohou vlivem kartelových dohod vzrůst až o 25 %.

Také se však domnívám, že žaloby v zastoupení mohou mít také významnou úlohu při účinném uplatňování zákona o hospodářské soutěži a zlepšování ochrany spotřebitele. Musíme tedy i tomu věnovat pozornost, a to jak v Estonsku, tak na úrovni Evropské unie. Průzkumy prokázaly, že žaloby v zastoupení by výrazně zvýšily snahy spotřebitelů vymáhat svá práva, a pro země, kde je aktivita spotřebitelů nízká, neboť panují obavy, že tyto žaloby budou nákladné a složité, jsou opatření, jakými jsou žaloby v zastoupení, velmi důležité.