Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 26. března 2009 - Štrasburk

8. Úloha kultury v rozvoji evropských regionů (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava k otázce k ústnímu zodpovězení (O-0064/2009), kterou pokládá Doris Packová, jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů Komisi, o úloze kultury v rozvoji evropských regionů (B6-0226/2009).

  Doris Pack, autorka. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, setkáváme se v neobvyklé době, ale přece se otázka k ústnímu zodpovězení, kterou dnes předkládáme, zrodila na půdě meziskupiny „Duše pro Evropu“. Jsme přesvědčeni, že nalezneme tuto duši v našich nejstarších celcích – v regionech –, kde spolu lidé navzájem komunikují se zvláštním přízvukem, specifickým dialektem nebo dokonce regionálním jazykem, kde má místní kuchyně svou specifickou chuť, kde se na trzích prodávají skutečně místní druhy ovoce a zeleniny, kde stále žijí konkrétní lidové písně, odkud pocházejí konkrétní pověsti a mýty: stručně řečeno, kde lidé mají pocit, že sem patří, kde se lidé cítí doma.

V důsledku šířící se globalizace je mnoho oblastí ohroženo standardizací a mnohé jedinečné rysy se ztrácejí. Pouze úžasné a skvělé regiony Evropy si mohou uchovat svou zvláštnost a musí mít možnost spoléhat se na ochranu ze strany Evropské unie. Bohatství a rozmanitost evropských regionů, které byly často nepřáteli, byly okupovány, rozdělovány, ničeny válkou a opět spojovány, je třeba zachovat. Regiony jsou jako naše kmenové buňky. Evropská unie vytváří něco jako kulturu malých a má v tomto ohledu i závazky v oblasti lidských práv.

Naše krátká rozprava a usnesení by měly podnítit Komisi k nalezení způsobů většího zviditelnění bohatství regionů a nalezení způsobů, jimiž může EU přispět k jejich zachování a dalšímu rozvoji. Evropský kulturní potenciál musí být využíván strategicky. V roce 2009, který je rokem tvořivosti a inovace, by měly být smysluplně využity možnosti spojování myšlenek a iniciativ ze strany státní a veřejné služby na místní a regionální úrovni.

Ráda bych řekla členům Výboru pro regionální rozvoj, že naším záměrem rozhodně není omezovat stávající regionální politiku – chceme jen doplnit její kulturní rozměr. Žádáme Komisi, aby ona vykonala svůj díl.

  Joe Borg, člen Komise. − Paní předsedající, dovolte mi úvodem, abych vám poděkoval za příležitost promluvit jménem pana komisaře Figeľa o postavení kultury v našich politikách a o jejím zvláštním přínosu k rozvoji evropských regionů a měst. Význam kultury lze na úrovni Společenství zohledňovat různými způsoby.

V rámci politiky soudržnosti EU se regionálním a místním strategiím podařilo úspěšně začlenit kulturu do podpory tvořivosti a inovace. Politika soudržnosti například podporuje ochranu našeho kulturního dědictví, rozvoj kulturní infrastruktury a služeb, rozvoj přitažlivosti regionů a jejich vazbu na udržitelný cestovní ruch a rovněž obnovu místních hospodářství a tvoru přeshraničních strategií.

V roce 2007 Komise zahájila Evropský program pro kulturu, jehož realizace nyní prochází první fází. Tento nový strategický přístup ke kultuře stanoví obecné cíle pro rozvoj hospodářské, sociální a politické hodnoty kultury posilováním její propojující úlohy. V tomto rámci Komise a členské státy spolupracují metodou nové otevřené součinnosti k posílení společných snah v oblastech s přímým dopadem na místní a regionální rozvojové strategie. To například pomůže v nejvyšší míře využít potenciál průmyslových odvětví v oblasti kultury a tvorby, zejména malých a středních podniků, a podporovat přístup ke kultuře a mobilitu profesionálních umělců.

Jako příspěvek k pokračující diskusi zahájí Komise v blízké době studii o přínosu kultury místnímu a regionálnímu hospodářskému rozvoji v rámci evropské regionální politiky. Výsledky této studie pomohou ukázat význam investic do průmyslových odvětví v oblasti kultury a tvorby a vazby mezi těmito investicemi, konkrétními cíli regionálního rozvoje a lisabonským programem pro růst a tvorbu pracovních míst. Studie rovněž přispěje k přípravě zelené knihy o potenciálu průmyslových odvětví v oblasti kultury a tvorby, kterou v současnosti připravujeme a kterou má Komise přijmout na začátku roku 2010.

Komise pořádá pravidelně konference se zástupci místních a regionálních orgánů. Dovolte mi rovněž připomenout dny otevřených dveří, jež každým rokem přilákají do Bruselu značný počet zainteresovaných subjektů, které zde projednávají široké spektrum otázek souvisejících s regionální politikou a politikou soudržnosti. Na těchto seminářích se pravidelně probírají i kulturní hlediska.

Navíc v rámci jiných evropských politik, jako je například integrovaná námořní politika EU, se Komise pokouší zapojit občanskou společnost do úsilí vyzdvihnout bohaté evropské námořní dědictví. Během oslav Evropského námořního dne v Římě v květnu příštího roku budou účastníci mimo jiné hledat souvislosti mezi námořním dědictvím a udržitelným regionálním cestovním ruchem.

Závěrem bych rád připomněl Evropské kulturní fórum, které bude poprvé pořádat Komise v rámci Evropského programu pro kulturu v Bruselu ve dnech 29. a 30. září, kde se setkají zástupci kulturních odvětví a vnitrostátních orgánů, včetně místních a regionálních orgánů.

  Manolis Mavrommatis, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, úvodem bych rád řekl, že vítám iniciativu na tak zajímavé téma, jakým je úloha kultury v rozvoji regionů Evropské unie. Kulturní dědictví je důležitou součástí identity a dějin rozvoje evropských národů. Jeho ochrana a zachování jsou proto zvlášť důležité pro výchovu mladé generace, stejně jako pro respektování evropské identity. Kulturní dědictví je ve svém evropském, vnitrostátním i místním rozměru základní hodnotou evropských občanů. Všichni víme, že největší pozornost se soustřeďuje na velká města, kde se nacházejí nejznámější muzea a památky.

Je však skutečností, že evropský venkov, který tvoří až 90 % evropského území, trpí odlivem obyvatel a hospodářskou stagnací. Evropské programy s kulturním obsahem proto významně napomáhají rozvoji hospodářské činnosti v regionech. Nejde jen o vytváření pracovních míst a zaměstnanosti, ale i vytváření pilířů, které přitahují zájem kulturní a historické turistiky, jež přispěje k udržitelnému rozvoji těchto oblastí.

Domnívám se proto, že kultura přímo přispívá k rozvoji kulturního vzdělávání Evropanů a nepřímo k hospodářské prosperitě, zejména v regionech, kde je rozvoj nejvíce potřebný.

  Mary Honeyball, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, jsem velmi vděčná za příležitost promluvit v této rozpravě. Je pouze škoda, že se koná ve čtvrtek odpoledne, kdy není účast zrovna taková, jaká by měla být.

Domnívám se, že se jedná o závažnou rozpravu v kontextu současné hospodářské situace. Vedli jsme již diskuse o kultuře a pracovních místech a o tom, jak kulturní průmysl a lidé pracující v kultuře mohou prospět hospodářství a skutečně pomoci. V nejistých dobách, v jakých se nyní nacházíme – jak jsme již v tomto Parlamentu slyšeli –, je důležité, abychom tyto záležitosti projednávali naplno.

Jsem zde, protože zastupuji jedno z těch velkých měst, o nichž hovořil můj předřečník. Londýn, jak všichni víte, je jedním z kulturních středisek EU, které má – stejně jako my všichni – rozsáhlou historii a mnoho co nabídnout. Je rovněž střediskem kulturního průmyslu, v každém případě britského průmyslu. Domnívám se proto, že mým úkolem je hovořit za lidi, které zastupuji, a bojovat za ta pracovní místa, která jsou v případě těžkostí obvykle ohrožena na prvním místě. Velmi proto vítám slova zástupce Komise o úloze kulturního průmyslu, o tom, jak ho chceme zachovat a budovat na jeho základech stejně jako slova o hospodářské úloze kultury. Domnívám se, že hospodářská úloha je často opomíjena a že o ní nemluvíme; ani na ni nemyslíme a přisuzujeme kultuře druhořadé postavení. To je nepřijatelné zejména proto, že kultura může být tak důležitá pro náš vnitrostátní a regionální rozvoj. Doufám, že jednou z věcí, která vzejde z této rozpravy – kterou si s sebou odneseme zpět do našich členských států a kterou si odnese i Komise a Rada –, je, že je pro nás velmi důležité, jak tento regionální rozvoj probíhá, jak k němu přistupujeme a jakou úlohu v něm může sehrát kultura.

Rovněž – jak už řekla paní Packová – je tu i otázka kulturní rozmanitosti. Domnívám se, že jednou z velkých předností EU i Evropského parlamentu je, že pocházíme nyní už z 27 členských států a že jsme ve skutečnosti v řadě ohledů velmi rozdílní: pocházíme z různých prostředí a kultur a samozřejmě hovoříme různými jazyky. A to je jen začátek, i když se svět zmenšuje a i když se lidé stále častěji setkávají, existují stále tyto významné rozdíly. Měli bychom je oslavovat, protože tyto rozdíly tvoří vlastní podstatu toho, o čem tu hovoříme. Všichni si přejeme zachovat vlastní identitu a své vnímání sebe sama a je to naše povinnost.

V této souvislosti se domnívám, že musíme také brát ohled na lidi, kteří na náš kontinent přicházejí. Přicházejí sem lidé z jiných částí světa – mnozí z nich už žijí v některých členských státech ve druhé či třetí generaci – kteří také pocházejí z různých prostředí. Domnívám se, že musíme brát ohled na to, že si s sebou přinášejí vlastní kulturu, tradice a jazyky. I když je začleníme do naší společnosti a naučíme je našim jazykům, stále si v sobě ponesou vlastní svébytnou identitu. Tato otázka, která nebyla v této rozpravě ještě připomenuta, je podle mě velmi významná a doufám, že ji dokážeme začlenit do našich rozprav, zvláště do rozprav, jako je vícejazyčnost, kterou jsme projednávali. Je to nesmírně důležitý problém a domnívám se, že bychom mu měli připisovat větší význam než doposud, avšak v kontextu měnící se Evropy. Musíme si proto zachovat svou stávající kulturu, svou stávající rozmanitost, a přitom vstřebávat novou rozmanitost, která přišla a stále přichází na náš kontinent. Z těchto důvodů vítám podporu, kterou poskytujeme kultuře a kulturnímu průmyslu, podporu malým a středním podnikům, které podle mého názoru za současné hospodářské situace mají potenciál stát se oporou toho, oč usilujeme. Jestliže velké společnosti a velké podniky ztrácejí lidi, snižují stavy a propouštějí, je to příležitost pro menší týmy – malé a střední podniky – zefektivnit svou činnost a vytvořit pracovní místa pro ty, kteří mohou pracovat v tomto odvětví.

Doufám tedy, že všichni uznáme, jak důležitá je úloha kultury na našem kontinentu a v naší společnosti, a že ti z nás, kteří se této rozpravy skutečně zúčastnili, předají toto poselství ve svých členských státech a v regionech lidem, které zastupujeme. Vím, že máme co říct, a proto pojďme a hovořme.

  Grażyna Staniszewska, jménem skupiny ALDE. – (PL) Paní předsedající, regiony jsou nesmírně důležitým místem pro rozvoj kultury. Právě zde probíhá většina dlouhodobých výměnných programů a společných projektů mezi oblastmi s různými tradicemi, zvyky a vymoženostmi. Regiony podporují rozvoj kultury a kultura – důležité atraktivní projekty a události – se stává magnetem pro hospodářské investice. Je to klasický efekt přidané hodnoty, který nejlépe ukazují účinky skvělého programu Hlavní město evropské kultury. Po roce kulturních událostí vždy následuje hospodářské oživení. Ví to řada evropských měst, které usilují o účast v tomto projektu.

Kultura představuje skvělou příležitost zejména pro nedostatečně rozvinuté oblasti, které jsou díky své zeměpisné poloze bohaté na přírodní zdroje nebo turistické rekreační atrakce. Proto je zvláště důležité, abychom si byli vědomi významné úlohy regionálních orgánů a podporovali jejich činnost zvláštními evropskými programy. Očekávám, že Komise předloží v krátké době zelenou knihu, která nabídne širokou koncepci opatření v oblasti kultury, včetně klíčových záležitostí na úrovni regionů.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás na závěr upozornila na iniciativu učinit rok 2013 evropským rokem výuky jazyků našich sousedů. Dynamický rozvoj regionální spolupráce v Evropě často komplikují problémy související s nedostatečnou znalostí jazyka a kultury sousedních zemí a regionů a v důsledku toho nedostatečnou schopností plné komunikace. Naučit se jazyk bezprostředních sousedů může představovat velký krok vpřed v oblasti vzájemného porozumění a komunikace, a tím i posílení kulturní a hospodářské spolupráce a posílení celého Evropského společenství.

  Ryszard Czarnecki, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, domnívám se, že by bylo vhodné v této rozpravě připomenout známá slova Jacquese Delorse, někdejšího předsedy Evropské komise. Když dostal na konci funkčního období předsedy Komise otázku, zda něčeho lituje nebo zda si je vědom nějakého nedostatku, připustil, že Evropská unie a Komise věnovaly příliš málo času otázkám kultury. Domnívám se, že jeho charakteristická sebekritika by pro nás mohla být vodítkem.

Souhlasím s řečníkem, který hovořil o podivných prioritách našeho Parlamentu. Říkáme, že kultura je důležitá a že prioritami nejsou pouze orgány, administrativa a předpisy. O těchto věcech ovšem mluvíme v pondělí, v úterý, ve středu a ve čtvrtek ráno. Jen čtvrteční odpolední rozprava se týká záležitosti, kterou bychom mohli nazvat zásadní – kultury, protože kultura je ve skutečnosti základem evropské jednoty. Nejenom kultura regionů, ale i národní kultura, protože evropské dědictví je ve skutečnosti dědictvím evropských národů a to především platí o našem kulturním dědictví.

Jsem rád, že toto téma bylo otevřeno. Jsem rád proto, že předpokládám, že se bude jeho význam v činnosti Parlamentu a rovněž v činnosti výkonných orgánů Evropské unie, zejména Komise a Rady, neustále zvyšovat.

  Věra Flasarová, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Vážená paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, souhlasím se zněním otázek, jak je formulovala kolegyně Doris Pack. Všestranná podpora evropských regionů je podle mého názoru velice důležitá. V Evropě existovaly hranice, které od sebe oddělovaly státy a národy, po staletí a vytvářely už psychologicky jakási území nikoho. Po hranicích, které se nám naštěstí díky schengenskému procesu podařilo odstranit, zůstaly ale rozdělené regiony, rozpůlená města, a zejména psychologický problém, podle kterého jedna část území patří tam a druhá část zase jinam. Integrující se Evropa tyto staré jizvy na mapě i v myšlení lidí hojí sice bezpečně, ale pomalu. Nejrychlejší cestou k jejich zcelování, mnohem efektivnější a účelnější než všechna opatření směřující shora dolů je podpora občanských iniciativ, kulturních organizací a regionálních institucích při jejich aktivitách. Tyto regionální instituce a sami občané žijící na tom či onom území vědí nejlépe, co je třeba udělat pro oživení svých regionů.

Existuje spousta projektů, jejichž uskutečnění znamená krok vpřed a taky impuls k dalším akcím. Já sama pocházím z regionu severní Moravy, ze Slezska, z oblasti, kde se stýká české území s polským a slovenským. A právě tam, v regionu historického Těšínska, které dnes tvoří města Český Těšín a Cieszyn na území Polska, vznikl projekt s názvem „Zahrada dvou břehů“. Mezi oběma městy, která byla kdysi jediným urbanistickým celkem, teče řeka. Projekt připravuje propojení obou říčních břehů nejenom urbanisticky, ale též architektonicky a především kulturně. Obě rozpojené části kdysi sourodého celku je třeba propojit kulturní činností obyvatel. Řeka mezi oběma městy a její okolí se mají stát místem kulturní výměny a kulturního prolínání. Důležitým aspektem takovýchto projektů je ale také skutečnost, že jejich vlivem vznikají nové pracovní příležitosti nejenom během realizací prací, ale taky i následně. Určitě se rozšiřuje oblast služeb, zvyšuje se atraktivita oblasti, podporuje se i možnost cestovního ruchu a dalších forem podnikání s ním souvisejících. Autoři projektu „Zahrada dvou břehů“ se nechali inspirovat vzorem francouzského Štrasburku a německého Kehlu, které rovněž sousedí tak těsně vedle sebe, že tvoří přirozenou urbanistickou strukturu. A rovněž mezi oběma městy teče řeka Rýn. Co jde ve Francii a v Německu, může být možné i v České republice a v Polsku nebo kdekoli jinde v Evropě. Ostatně podobných případů je ve střední Evropě mnohem více. Když mluvíme o podílu kultury v rozvoji evropských regionů, vybavují se mi právě tyto projekty.

Evropská unie, Komise a Evropský parlament by měly podporovat kulturní projekty tohoto druhu jako doposud a ještě více. Občas si autoři občanských iniciativ oprávněně stěžují na to, že tyto aktivity nepřípustně brzdí složitá administrativa nebo příliš komplikované struktury na příslušných ministerstvech a úřadech.

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Paní předsedající, mám dvě otázky na pana komisaře. Jedna: Co je to kultura? Otázka druhá: Co má u všech všudy společného s Evropskou unií?

V mém regionu leží historické hrabství Northamptonshire. Část jeho kulturní identity, jeho dějin, jeho struktury tvoří historické vazby na ševcovský průmysl. Ševcovství bylo v tomto hrabství poprvé uznáno v roce 1202, kdy zde byl téměř věhlasný Peter „Švec“. V roce 1452 soud reguloval ceny a váhy pro jednotlivá řemesla včetně obuvníků a samotný Northampton tvořil sídlo obuvnického průmyslu po celou tu dobu.

V roce 1841 bylo během sčítání lidu v hrabství napočítáno 1 821 ševců. Fotbalovému týmu Northampton Football Club se stále říká „Ševci“ (the Cobblers) a v Northamptonshiru dodnes existuje 34 obuvnických dílen, které fungují více než 100 let. Na nohou mám dnes boty od Barkera z vesnice zvané Earls Barton ležící v nádherném Westminsterském volebním okrsku Daventry. Máme zde muzeum, pořádáme kulturní podniky související s ševcovským průmyslem – a to vše tu bylo před Evropskou unií.

Takže, i když zcela chápu, jaká je úloha kultury v regionech jednotlivých zemí, ptám se, jak nám v tom může pomoci Evropská unie. Co jsou to evropské regiony? Domnívám se, že bychom měli nechat na evropských regionech, aby se rozvíjely tak, jak se rozvíjí odedávna – na místní úrovni, přirozeně a bez řízení ze strany centrální vlády.

  Vittorio Prodi (ALDE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, děkuji vám, že jste mi vyšli vstříc. Rád bych rozšířil náš obzor a pohlédl poněkud do budoucnosti, nikoli jen do minulosti. Nacházíme se v situaci, kdy jsme svědky toho, že růst nemůže být vždy trvalý, ale že je omezen přírodními zdroji a omezenou kapacitou země vstřebávat a ničit náš odpad. Nemůžeme už nadále pohlížet na své záměry jen z hlediska materiálního růstu – což je naše koncepce rozvoje – ale musíme pohlížet na rozvoj s větším důrazem na kvalitu života: musíme v podstatě dematerializovat naši společnost.

V tomto smyslu mají stejný význam regiony z hlediska svého kulturního bohatství – bohatství kvality jejich života –, což je zvláště důležité v dobách jako je tato, kdy musíme zcela změnit náš životní styl. V tomto kontextu dematerializace je bohatství regionu z hlediska kvality života nesmírně důležité, řekl bych dokonce naprosto nezbytné.

Rád bych proto nastínil Komisi a Parlamentu, co mám na mysli změnou životního stylu, kterou musíme provést, dematerializací naší společnosti a tedy kulturní prací, která bude zastávat nenahraditelnou úlohu, protože musíme nabídnout nehmotné bohatství namísto hmotných statků. Tato originální zkušenost je proto něčím, čemu se musíme snažit porozumět a co musíme uchránit dříve, než bude smetena.

Z tohoto důvodu bych se přimlouval za to, abychom pokračovali v této rozpravě, protože je tak důležitá a protože musíme změnit náš způsob života.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – (PL) Paní předsedající, krása kultury pochází z její regionální a místní rozmanitosti, která se mění s rozvojem společnosti. Regionální kultury, které jsou hluboce zakořeněny v tradici, představují silný základ národních kultur a jejich různých obměn. V barvitosti jejich forem a výrazů spočívá velký půvab a představují umělecký podnět, jsou nositeli zkušenosti a emocí a posilují vazby místní společnosti.

Regionální kultury jsou vytlačovány na okraj profesionálními umělci, kteří z nich čerpají inspiraci. Často se má za to, že regionální kultura musí být amatérským hnutím, zatímco profesním hnutím by měla být poskytována silná finanční podpora. To je pravděpodobně zdroj tendencí, kterých jsme svědky v EU, financovat velké a nákladné projekty, včetně mezinárodních projektů, na nichž se podílejí profesionální umělci z různých zemí. Regionální a místní kultura postupně vymírá a řada forem jejího výrazu a oborů a tvůrčích dovedností mizí.

Dnes můžeme hovořit o tradiční a lidové kultuře v historicky nerozvinutých regionech, nemůžeme však mnoho říci o jejich existenci v rozvinutých regionech. Existuje proto naléhavá potřeba vytvořit výzkumný program, který by dokumentoval ochranu a rozvoj regionální kultury ve všech duchovních i uměleckých projevech. Tyto projevy jsou podrobněji rozvedeny v mém pozměňovacím návrhu k projednávanému usnesení. Doufám, že získá podporu poslanců.

  Pál Schmitt (PPE-DE). - (HU) Kultura vytváří hodnoty jak v duchovním, tak v materiálním smyslu. Průmysl v oblasti kultury a umělecké tvorby zaměstnává miliony lidí v celé Evropě, ať už se jedná o film, vydávání knih, skládání a vydávání hudby – takzvaný hudební průmysl –, a představuje jedno z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví.

Není rovněž náhodou, že většina úspěšných a populárních iniciativ EU úzce souvisí s kulturou. V rámci výměnných programů evropských uměleckých sbírek může nyní veřejnost v Budapešti vidět jedinečné sbírky děl Gustava Moreaua a Alfonse Muchy.

Další takovou iniciativou jsou programy hlavních měst evropské kultury, které zvýrazňují a propagují nejen města, ale celé regiony. Za necelý rok v roce 2010 ponese tento hrdý titul málo známé městečko v jižním Maďarsku Pécs, přičemž stovky tisíc návštěvníků, které tato oblast přiláká, posílí růst v celém regionu.

Jsem přesvědčen, že prostřednictvím kultury se EU může dostat blíže ke svým občanům a přiblížit občany navzájem. Když mluvíme o regionální identitě v Evropské unii, je samozřejmé, že se dovoláváme kultury. Doufám, že v období po lisabonské strategii bude ještě více iniciativ a prostředků věnovaných na kulturu a vzdělávání, než je tomu nyní. Protože hospodářským motorem moderní a na znalostech založené společnosti je tvůrčí a originální duch, to znamená: inovace a tvořivost.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, před třiceti lety se zde ve Štrasburku sešel poprvé přímo volený Evropský parlament. Nejstarší poslankyní byla Louise Weissová, po níž je tato nádherná budova, sama o sobě nádherným dílem evropské kultury, pojmenována. Její projev představoval duchovní zakládající listinu Evropského parlamentu. Mluvila tehdy o Evropanech, které potřebujeme, Evropanech, které bude spojovat společná evropská kultura.

Tato evropská kultura není ničím novým, jak se mnozí domnívají, je to jen znovuobjevení něčeho mnohem staršího, než jsou národní státy, pane Heaton-Harrisi. Hranice, přinejmenším hranice na kontinentu, jsou většinou poněkud umělé. Kultura je hluboce zakořeněna v regionech často rozdělených umělými hranicemi, přičemž kultura sehrává významnou úlohu jako spojnice mezi národy. Jednou z největších kulturních postav byl básník Adalbert Stifter z Českého lesa, který působil v Bavorsku, Horním Rakousku a v Čechách a spojoval Čechy a Němce. Tato tradice musí zůstat živá – kultura, která byla zničena nacionalismem a vysídlením, kultura menšin, regionální kultura, kultura evropských regionů, která překračuje hranice, a zejména rozmanitost, kterou dokážeme zachovat pouze společně.

Franz Josef Strauß, velký bavorský Evropan, jednou řekl, že Bavory, Basky, Němci či Brity zůstaneme jen tehdy, pokud se staneme včas Evropany – v Evropě, která není prvkem centralizace, ale společnou střechou, která nás bude chránit před bouří globalizace a standardizace.

  Iosif Matula (PPE-DE) . – (RO) Projekt Evropské unie, chápaný spíše jako mechanismus hospodářské integrace, dluží za mnohé pojivu, které představuje evropská kultura. Navíc podpora rozmanitosti patří k jednomu z cílů evropského kulturního programu, zahájeného během tohoto volebního období, společně s podporou kultury jako prostředku hospodářského růstu a začleňování ve vztahu ke třetím zemím.

Kulturu musíme vnímat v poněkud jiném světle, pokud si uvědomíme skutečnost, že toto odvětví vytváří větší zisk, než například evropský chemický průmysl, a zajišťuje živobytí pro miliony pracovníků.

Toto odvětví přispívá k rozvoji znevýhodněných regionů prostřednictvím grantů pro projekty kulturní spolupráce v oblasti umění a kultury. Rumunsko například ukázalo, že je schopno realizovat rozsáhlé projekty v partnerství s evropskými regiony prostřednictvím programu „Sibiu, hlavní evropské město kultury 2007“, který má významný hospodářský vliv tuto oblast.

Zároveň musíme propagovat programy podporující přeshraniční mobilitu mezi pracovníky v odvětví kultury a pořádání nadnárodních kulturních a uměleckých akcí.

Připomínám tyto záležitosti jako člen Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro regionální rozvoj stejně jako bývalý předseda jednoho evropského pohraničního regionu.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, lidé musí jíst, pohybovat se a chránit se před chladem a deštěm. To je základ výroby a obchodu sloužících k naplnění základních potřeb. Avšak jakou vidličkou jíme nebo jak vypadá naše jízdní kolo či střecha na našem domě nijak nesouvisí s hospodářstvím, to je projev kultury. Lidé mají duchovní potřebu tvořit jen pro tvorbu samu. Jsou hrdí na svou práci, když ti, kdo jí vidí nebo se jí dotýkají, projevují uznání, a cítí se proto lépe. Významnou skutečností je, že kulturní rozmanitost bývá často spojována s regiony. Neměli bychom nikdy tyto regiony a jejich kulturu sjednocovat – naopak bychom tuto rozmanitost měli podporovat. Kultura je výrazem duše regionu. Evropa by bez kulturního bohatství, které dnes nabízí, byla velmi nezajímavým místem. Uchování kultury je nákladné a naší povinností je kulturu podporovat. Bez ní by nebylo v Evropské unii ani hospodářství ani šťastní lidé.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Paní předsedající, kulturní bohatství Evropy spočívá ve značné rozmanitosti jejích regionů. Tuto rozmanitost je třeba ochránit. Koniakówská krajka se zcela liší od Brugeské krajky. Směsice vytvořená na povrchním reprodukování kulturních myšlenek vede k ochuzení. Musíme zachovat tuto rozmanitost všech forem a projevů kultury, včetně vícejazyčnosti a hmotné kultury, protože naše rozmanitost je naše identita, je to zdroj tvůrčího rozvoje a vzájemného obohacení. Je rovněž základem kulturní turistiky. Kultura regionů potřebuje podporu a ochranu. Ráda bych požádala Evropskou komisi, aby za tímto účelem vypracovala program.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Paní předsedající, mottem Evropské unie je spojení v rozmanitosti. Tato rozmanitost činí celou EU výjimečně přitažlivou a rovněž znamená, že se významně lišíme od zemí, jako jsou Spojené státy. Kulturní rozmanitost je skutečnost založená mimo jiné na obrovské rozmanitosti našich regionálních kultur, rozmanitosti, která činí tyto regiony a celé země nesmírně přitažlivými pro turisty. Jsou přitažlivé pro nás, Evropany, a jsou také velmi přitažlivé pro ostatní, kteří mohou do Evropy přicházet, zakoušet a oceňovat tuto neobyčejnou rozmanitost.

Už jen z toho důvodu by měla být kultura podporována. Neměli bychom rovněž zapomínat, že regionální kultura je mostem umožňujícím lidem v regionech podílet se na tom, co nazýváme vysokou kulturou. Jinak bychom mohli jen obtížně hovořit o harmonizaci a popularizaci některých modelů kultury a jejich vnímání.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, dosažení jednoty Evropy při zachování rozmanitosti, identity a kulturního dědictví je velkou hodnotou našeho Společenství. Jednotlivé národy, regiony a jednotlivá místní společenství pěstují a rozvíjejí svou kulturu a tradice a přinášejí toto dědictví do sjednocené Evropy. Sdílejí svou kulturu s ostatními regiony a naopak se učí z toho, čeho dosáhli druzí. A tak něco dávají druhým a něco od druhých přijímají.

V zájmu zachování kulturního dědictví v regionech a menších oblastech je rovněž důležité zajistit prostředky z rozpočtu EU. Ti, kteří se obávali, že po přičlenění k EU ztratí svou kulturu a identitu, si uvědomují, že opak je pravdou – že totiž EU podporuje regionální, lidovou a místní kulturu.

  Christopher Beazley (PPE-DE). – Paní předsedající, vystupuji na podporu svého kolegy, Zbigniewa Zaleskiho.

Někdo kdysi řekl: „Když slyším slovo kultura, sahám po svém revolveru“. Domnívám se, že Evropský parlament dnes, stejně jako naše vnitrostátní parlamenty a vnitrostátní vlády, podceňuje význam vzdělání a kultury. Jsme vždy na druhé koleji.

Říká se, že ruka, která houpe kolébkou, vládne světu. Jsem přesvědčen, a je to jen můj osobní názor, že kolébkou evropské civilizace bylo Řecko. Své vykonali jeden či dva Angličané – Lord Byron a další. Snad by nám pan komisař Borg z Malty, země kříže svatého Jiří, mohl zodpovědět tuto otázku: proč bychom nemohli vynaložit o něco více prostředků na podporu budoucnosti kultury naší civilizace? Utrácíme nevím kolik miliard eur na to či ono. Dejte prosím šanci hudbě, poezii, historii, harmonii.

  Joe Borg, člen Komise. − Paní předsedající, rád bych poděkoval ctihodným poslancům za řadu přednesených připomínek. Vaše připomínky a obavy, které jste vyjádřili, rozhodně předám panu komisaři Figeľovi. Rád bych však vyslovil některé obecné připomínky a reakce.

Paní Packová hovořila o harmonizaci předpisů na evropské úrovni a o tom, jaký má tato harmonizace vliv na regionální rozmanitost. Rád bych zdůraznil, že harmonizace na evropské úrovni je nezbytná s cílem zajistit stejné podmínky v Evropské unii tak, aby všichni občané mohli plně využívat jednotného vnitřního trhu. To však neznamená, že tato harmonizace bude omezovat kulturní rozmanitost. To byl ostatně také výsledek Evropského roku mezikulturního dialogu.

Komise navíc prostřednictvím své regionální politiky podporuje kulturní rozmanitost a investuje do kultury jak přímo, tak nepřímo tím, že zapojuje regionální orgány a dotčené subjekty. V řadě oblastí politik se Komise snaží podporovat rozmanitost a zohlednit specifické zvláštnosti jednotlivých regionů v celé Evropské unii.

Pokud jde o připomínku týkající se otázky vztahu kultury a hospodářské krize a celkového podílu na růstu a tvorbě pracovních míst, dovolte mi jen připomenout, že Komise vypracovává studii, která analyzuje, do jaké míry byl kulturní rozměr začleněn do regionálních a rozvojových strategií pro léta 2007–2013. Výsledky této studie ukážou hodnotu investic do odvětví kultury, včetně průmyslových odvětví v oblasti kultury a tvorby, a poukážou na vazby mezi těmito investicemi, specifickými regionálními rozvojovými cíli a lisabonskou agendou.

Pokud jde o zelenou knihu, rád bych vás informoval, jak jsem učinil už na začátku, že tento politický dokument má být dokončen v prvním čtvrtletí roku 2010 a jeho cílem je zahájit otevřený postup konzultací. Obsahuje tři hlavní politické cíle. Za prvé, prosazení strategičtějšího přístupu. Za druhé, uvolnění potenciálu evropských průmyslových odvětví v oblasti kultury a tvorby, a za třetí, přispění k rozvoji strategií zaměřených na podporu lepšího propojení mezi průmyslovými odvětvími v oblasti kultury a tvorby a dalšími hospodářskými odvětvími a propojení kultury a tvořivosti s inovací a širším hospodářstvím. Regionální rozměr bude samozřejmě v této souvislosti plně zohledněn.

Rád bych na závěr připomněl tvrzení pana Posselta, že kulturu často ničí nacionalismus. Rozhodně ji neničí Evropská unie: Evropská unie pevně věří v jednotu a rozmanitost a hájí je.

  Předsedající. – Obdržela jsem tři návrhy usnesení v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat během příštího zasedání.