Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 1. dubna 2009 - Brusel

14. Rovné zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0149/2009) paní Buitenwegové, kterou vypracovala jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)0426 – C6-0291/2008 – 2008/0140(CNS)).

  Kathalijne Buitenweg, zpravodajka. − (NL) Pane předsedající, v pondělí obdržela dcera jednoho mého přítele oznámení o nepřijetí na univerzitu. Nebyla přijata nikoli na základě intelektuálních schopností, ale protože má postižení. V tomto oznámení se uvádí, že škola jí nemůže nabídnout péči, kterou potřebuje. Prošla střední školou a zde to problém nebyl, ale nyní byla zatlačena do ústraní.

Zpráva, kterou zde dnes projednáváme, se dotýká samého jádra naší společnosti. Chceme, aby byli lidé považováni za občany druhé kategorie na základě věku, sexuální orientace, náboženského vyznání nebo víry či zdravotního postižení, nebo dáme raději přednost společnosti, do které se mohou všichni plně zapojit? Pokud je lidem odpírána možnost pronajmout si bydlení nebo získat půjčku jen na základě toho, kým jsou, pak se nejen jedná o nespravedlivé zacházení, ale společnost jako celek se ochuzuje tím, že odepisuje lidi.

Těšila jsem se na dnešek s dychtivým očekáváním. Při zítřejším hlasování půjde o hodně. Evropský parlament žádá přijetí směrnice o rovném zacházení mezi osobami už od roku 1995 a Amsterodamská smlouva nám k tomu konečně poskytla právní základ. V roce 2000 byly v důsledku těchto snah přijaty některé významné směrnice: směrnice, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, která zahrnuje jak pracovní trh, tak poskytování zboží a služeb, a rovněž směrnice, jejímž cílem je boj proti diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace – i když tato druhá směrnice se omezuje pouze na pracovní trh.

To začalo způsobovat problémy, protože diskriminace je zakázána ve více rovinách, dokonce i v oblasti pohlaví. Parlament byl vždy proti hierarchii důvodů pro diskriminaci, která tak vznikla. Ostatně proč by mělo být možné odmítnout poskytnout někomu půjčku proto, že je homosexuál, ale nikoli proto, že je černý? Ochrana by měla být stejná. Tuto horizontální směrnici jsme podporovali všichni, i když se lišíme v důrazu a někdy i v obsahu. Doposud se však většina poslanců tohoto Parlamentu snažila napravit stávající nerovnováhu a právě toto poselství musíme zítra dát na vědomí Radě a já doufám, že tak učiníme nejvyšší možnou většinou.

Je řada lidí, kterým bych ráda poděkovala za jejich příspěvek k této zprávě. Především jsou to navrhovatelé, zejména paní Lynneová z Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Řada jejích návrhů byla začleněna do textu. Ráda bych poděkovala stínovým zpravodajům panu Gaubertovi, paní Bozkurtové, paní in 't Veldové a paní Kaufmannové. V nizozemštině máme rčení, které doslovně přeloženo zní „překročit svůj stín“, a jeho význam je přemoci sebe sama – překonat to, k čemu se člověk neustále vrací – a to platí o stínových zpravodajích. Dle mého soudu jsme dokázali právě to. Jsem hrdá na kompromis, který byl přijat velkou většinou ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Dosáhli jsme pokroku. Rovněž bych ráda poděkovala mnoha dalším lidem, kteří k této zprávě přispěli, jmenovitě pak jednomu z nich: panu Cashmanovi. Ráda bych mu poděkovala za rady, které mi poskytl, za jeho lobbování, stejně jako za inspiraci a přátelství v posledních letech.

Pokud jde o obsah, zpráva zakazuje diskriminaci na základě čtyř důvodů. Již dříve jsme uplatňovali tento zákaz pro pracovní trh, nyní se však vztahuje na poskytování zboží a služeb, sociální ochranu – včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče – a vzdělání. Avšak ne každé rozlišování se považuje za diskriminaci. Například pojišťovny mohou nadále rozlišovat podle věku a zdravotního postižení za předpokladu, že svůj postup mohou objektivně zdůvodnit. Je třeba přijmout předpisy pro řadu lidí s postižením, byla však stanovena hranice toho, co je přiměřené. Za určitých okolností jsou proto povoleny odchylky, avšak pravidlem je rovné zacházení a o tom máme zítra hlasovat. Vnímáme Evropu jen jako pouhý trh nebo ji vnímáme rovněž jako zdroj civilizace?

Musím však v každém případě říci, že pozměňovací návrh 81 je ukázkou toho, co si pan Weber a 41 dalších poslanců skutečně myslí. Nepřejete si dokončení právní úpravy o rovném zacházení. Bez ohledu na to, jakých kompromisů jsem se snažila dosáhnout, nic se nezměnilo, protože proti antidiskriminačním právním předpisům protestujete ze zásady. Nepředkládáte proto pozměňovací návrhy, vy odmítáte celý návrh. V tom se naše cesty rozcházejí a žádná zlatá střední cesta zde není možná. Počkejme do zítřka, kdy se ukáže, jakým směrem se většina tohoto Parlamentu hodlá vydat.

  Vladimír Špidla, člen Komise. – (CS) Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, oceňuji velký zájem o tento návrh, důkazem čehož je vysoký počet pozměňovacích návrhů, které vyvolal. To ukazuje, že boj proti diskriminaci v každodenním životě je pro většinu z nás stále prioritou, a to i během vážné hospodářské krize. Rovněž vítám vynikající zprávu předloženou paní Buitenweg a schválenou Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci i pozoruhodný příspěvek od paní Lynne a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

Návrh zprávy podporuje ambice a snahy návrhu směrnice, který předložila Komise. Mám za to, že se zpravodajce povedlo smířit různá stanoviska a dosáhnout širokého konsenzu mezi jednotlivými politickými skupinami. Rád bych ocenil nápomocnou roli, kterou hrál Parlament při předložení návrhu směrnice.

Pokud jde o navržené změny, souhlasím s mnohými podněty na zlepšení, které jsou obsaženy v návrhu zprávy. Nicméně bych rád připomněl, že tento návrh potřebuje v Radě jednomyslný souhlas, a proto musíme být realističtí.

Vím, že problém diskriminace na základě více než jednoho důvodu je pro vás zásadní. Jsem si plně vědom skutečnosti, že osoby, které jsou obětí diskriminace z více důvodů, jsou velmi těžce postiženy. Rovněž si však myslím, že v této směrnici, která se týká jen čtyř možných diskriminačních důvodů, nelze tento problém na právní úrovni definitivně vyřešit.

Ve sdělení Komise o nediskriminaci z července 2008 jsme se zavázali k zahájení diskuze o této otázce v právě zřízené skupině vládních odborníků. Tato diskuze byla zahájena. Čili otázka vícenásobné diskriminace není stranou.

Mohl bych souhlasit s odkazem na diskriminaci z více než jednoho důvodu v těch oblastech, kterých se týká tento návrh směrnice. Souhlasím s tím, že musíme jasněji vymezit rozdělení kompetencí mezi Evropskou unii a členské státy. Tato směrnice toto vymezení tak jako tak nezmění, ale naším cílem je dosáhnout nejvyššího možného stupně právní jistoty.

Uznávám také, že je-li zvažován případ údajného obtěžování, musí být brána v úvahu svoboda projevu. Ale měli bychom si být vědomi toho, že pojem obtěžování vyžaduje pádné důkazy. V sázce musí být lidská důstojnost a musí se jednat o nepřátelské nebo ponižující prostředí.

Mohu souhlasit se zavedením pojmu „diskriminace na základě vztahů s jinou osobou“ ve smyslu nedávného rozsudku ve věci Coleman, ale tento pojem by měl být uplatňován pouze u přímé diskriminace a obtěžování.

Pokud jde o finanční služby, mohu souhlasit s tím, že je třeba, aby poskytovatel služby uplatňoval určitou úroveň transparentnosti, ale mám jisté pochybnosti o formulaci použité ve vašem návrhu. Plně souhlasím s tím, že by se směrnice neměla vztahovat na čistě soukromé transakce. Postoje Komise a Parlamentu jsou zde velmi blízké. Pokud jde o zdravotně postižené, mohu podpořit odkaz na otevřenou definici zdravotního postižení v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Mohu také souhlasit s podstatou některých výkladů k pojmu zdravotního postižení, které jsou uvedeny ve vašich pozměňovacích návrzích. Považuji však za nutné upozornit, že znění právního předpisu musí být velmi precizní. Mohu souhlasit s některými dalšími vyjádřenými myšlenkami, ale podle mého názoru je třeba zajistit, aby článek 4 byl stručný a srozumitelný.

Dámy a pánové, těším se na vaše názory, na které odpovím v debatě.

  Elizabeth Lynne, navrhovatelka stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. − Pane předsedající, ráda bych poděkovala paní zpravodajce za náročnou práci, kterou věnovala této zprávě, i za úzkou spolupráci, kterou jsme v této oblasti navázali. Naše úzká spolupráce, a to nejen na této zprávě, ale také, jak paní zpravodajka ví, spolu s dalšími lidmi na této problematice trvá již řadu let – 10 let už od mého příchodu do Evropského parlamentu. Vzpomínám si, jak jsme se kdysi účastnili projednávání článku 13. Nyní jsme v situaci, kdy projednáváme antidiskriminační směrnici a možná nakonec dokážeme prosadit i antidiskriminační právní úpravu na základě všech důvodů, které doposud právní předpisy neregulují – zdravotní postižení, věk, náboženské vyznání nebo víra a sexuální orientace. Čekáme na to již dlouhá léta. Dovolte mi vyslovit naději, že ji prosadíme velkou většinou.

Otázkám zdravotního postižení a věku se věnuji již řadu let, ale už dlouhou dobu jsem přesvědčena, že nesmíme nikoho opomíjet. Nemůžeme jednoduše prosadit směrnici v oblasti zdravotního postižení a pak směrnici v oblasti věku, protože se domnívám, že oblasti sexuální orientace a náboženského vyznání by zůstaly opominuty. Z tohoto důvodu jsem ve zprávě z vlastní iniciativy v loňském roce žádala přijetí jednotné směrnice, která by zahrnovala všechny doposud nezahrnuté oblasti. Jsem ráda, že k tomu došlo. Rovněž mě velmi těší, že jsme na podporu této zprávy z vlastní iniciativy získali v Parlamentu tak velkou většinu. Vím od Komise a Rady, že to byl jeden z důvodů, proč považovaly předložení tohoto návrhu za bezpečné. Z tohoto důvodu musíme zítra zprávu podpořit velkou většinou.

Ráda bych rovněž vyjádřila veliký dík panu komisaři Špidlovi. Už jsem mu děkovala mnohokrát, ale chtěla jsem mu ještě poděkovat v plénu, protože se domnívám, že bez jeho podpory a pomoci bychom dnes neměli tento návrh před sebou. Proto, pane komisaři, upřímný dík vám od mnoha z nás za to, že jste tento návrh prosadil. Vím, že mnoho práce na tom jste vykonal vy sám.

Prosadili jsme návrh ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Nyní potřebujeme tuto velkou většinu. Každému v EU by se mělo dostat rovného zacházení. Lidé na vozíčku nebo uživatelé slepeckých psů by měli mít v Evropské unii volný přístup všude. Lidé s odlišnou sexuální orientací by měli mít právo na kterýkoli hotelový pokoj, který si zvolí, měli by mít právo používat na svých cestách všechny hotely. Všichni starší lidé by měli mít právo na přístup ke zdravotní péči bez ohledu na věk. Lidé odlišného náboženství by neměli být diskriminováni.

Naléhavě vyzývám ty, kteří uvažují, že budou hlasovat proti tomuto návrhu, prosím nečiňte tak. Je to základní princip Evropské unie. Naším základem jsou lidská práva a antidiskriminace. Prosím hlasujte pro.

  Amalia Sartori, navrhovatelka stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jsme se především zaměřovali na potřebu zajistit rovné zacházení z hlediska zdraví. Ostatními oblastmi se důkladně zabývaly ostatní výbory a především paní zpravodajka a pan komisař a z tohoto důvodu jsme se rozhodli vyjasnit problematiku zdraví.

V prvním kroku jsme se rozhodli upozornit na značné rozdíly, které stále existují mezi jednotlivými členskými státy v oblasti přístupu ke zdravotní péči. Přístup ke zdravotní péči je základním právem, které zaručuje článek 35 Listiny základních práv Evropské unie, jedním z hlavních úkolů veřejných orgánů členských států je zaručit rovný přístup pro všechny ke kvalitnímu systému zdravotní péče. Proto, i když jsme si vědomi rozdílných pravomocí Evropské unie a členských států, je důležité, aby EU učinila vše, co je v jejích silách, v oblasti pokynů, ale také v oblasti směrnic, které postupně řešíme a jejichž návrhy předkládáme, společně s usneseními a nařízeními. Musíme je postoupit členským státům, kdekoli je to možné, s tímto základním cílem.

Pozměňovací návrhy, na které jsme jako Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin kladli zejména důraz, jsou pozměňovací návrhy, které vybízejí k podpoře programů zdravotní gramotnosti, pokračují v podpoře opatření v boji proti násilí na ženách, bojují proti odpírání lékařské péče na základě věku, avšak především – a k této otázce se ještě vrátím – podporují rovný přístup ke kvalitním službám ve všech členských státech.

  Lissy Gröner, navrhovatelka stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. – (DE) Pane předsedající, jakožto zpravodajka Výboru pro kulturu a vzdělávání pro novou antidiskriminační směrnici o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci srdečně vítám návrh Komise a jmenovitě bych ráda poděkovala panu Špidlovi.

Z průzkumu mínění Eurobarometr vyplývá, že přibližně tři čtvrtiny obyvatel EU se domnívají, že v této oblasti je třeba přijmout opatření. Výbor pro kulturu a vzdělávání předkládal pozměňovací a doplňující návrhy ve třech oblastech. Za prvé, integrace pohlaví. Souhlasíme s dosaženými kompromisy. Přejeme si, aby byl zaručen přístup ke sdělovacím prostředkům a vzdělání a zajištěn zákaz vícenásobné diskriminace; bylo zde dosaženo několika dobrých kompromisů.

Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu tuto komplexní horizontální směrnici podporuje. Pokud nyní němečtí konzervativci a liberálové odmítnou tuto směrnici jako celek, odhalí své pravé barvy: chtějí pokračovat v diskriminaci gayů a šíření propagandy. V případě přijetí nové směrnice není třeba se obávat extrémistů, jako jsou scientologové: i nadále bude možné jim odmítat zveřejňovat reklamy nebo rezervovat společenské sály. Výbor pro kulturu a vzdělávání bude hlasovat jednomyslně pro přijetí této horizontálně rámcové směrnice.

  Donata Gottardi, navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, vystupuji před vás, abych vás informovala o kladném postoji Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, což není náhodou, protože náš Výbor je zvyklý provádět důkladná šetření v otázkách rovného zacházení, rovných příležitostí a zákazu diskriminace.

Ve stanovisku, které jsme schválili ve Výboru, vysíláme řadu silných signálů, které se, jak doufám, po přijetí textu setkají s porozuměním. Tato směrnice neuzavírá a celý kruh. Pokud by tomu tak bylo, mohla by tím být oblast diskriminace na základě pohlaví oslabena. Tato směrnice by se měla stát příležitostí k obnovení práce na antidiskriminačních směrnicích, počínaje doplněním dvou nových koncepcí, na nichž se všichni shodujeme: vícenásobné diskriminace, kde jsou přítomny dva rizikové činitele nebo více, a diskriminace z důvodu vztahu s jinou osobou, která se týká těch, kteří jsou s dotčenou osobou spojeni nebo jsou s ní v úzkém vztahu. Obě tyto koncepce jsou důležité pro ženy, stejně jako pro ostatní skupiny. Tato směrnice by měla představovat pobídku pro zlepšení vnitrostátních právních předpisů, především v zemích, jako je například moje, kde je třeba změnit většinové myšlení.

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, stěží se už odvažuji před vás vystoupit a vzhledem k celkové atmosféře zde v plénu se už stěží odvažuji pokládat otázky. Všichni jsme přirozeně proti diskriminaci, člověk se však obává zpochybnit náš způsob směřování ze strachu, že bude zahnán do kouta.

Dámy a pánové, všichni se zde shodujeme na stejném cíli, a ocenil bych, kdybychom přestali tvrdit opak. O čem zde hovořím, je způsob, a ten musí zůstat legitimním předmětem rozpravy, a to i ze strany skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů.

Za prvé, mám jednu otázku na pana komisaře: vzhledem ke skutečnosti, že stará směrnice, stávající antidiskriminační směrnice, nebyla doposud provedena ve vnitrostátním právu deseti členských států – vzhledem k tomu, že vůči deseti členským státům je vedeno řízení pro nesplnění povinnosti –, si musíme vážně položit otázku, k čemu potřebujeme přezkum této směrnice, jestliže stará směrnice nebyla doposud provedena ve vnitrostátním právu? Je to vážná otázka, kterou máme právo si pokládat. Proto je vrácení k projednání ve výboru skutečně důvod k diskusi.

Pokud jde o druhou otázku, máme rovněž právo hovořit o obsahu. Například je tu problém, proč církve, které byly blízkými partnery levice, pokud šlo o ochranu uprchlíků, nyní přicházejí za námi. Církve, které byly vašimi partnery, nyní přicházejí k nám a říkají, že nesouhlasí s některými formulacemi. Pokud za námi přicházejí lidé ze sdělovacích prostředků, vydavatelé novin a říkají nám, že mají otázky, měli bychom se těmito otázkami vážně zabývat. Když hovoříme o rodinách, pan komisař tvrdí, že nechce členským státům nic vnucovat, avšak prostřednictvím této směrnice provádíme podloudnou harmonizaci. Tento výčet by mohl pokračovat. Mohli bychom polemizovat o řadě témat, které pro naši skupinu představují důvod k obavám, vážným obavám. Člověk může tyto záležitosti přednést i tehdy, je-li odhodlán k boji proti diskriminaci.

Levice v této sněmovně je dnes velmi spokojená sama se sebou, protože opět vytvořila nové právní předpisy týkající se některých otázek. Měli bychom proto mít právo se ptát, zda přístup, který tyto právní předpisy volí, bude mít pro občany ty nové výhody, které se snažíme chránit. Existují další základní hodnoty, které bychom měli vzít v úvahu: například, pokud chceme do oblasti působnosti této směrnice zahrnout i soukromé smlouvy, jak si to přeje Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu – nejen obchodní smlouvy, ale i soukromé –, musíme mít právo se ptát, zda není smluvní svoboda rovněž důležitou základní hodnotou, kterou bychom měli v Parlamentu chránit.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů je proti diskriminaci a bude se vždy snažit s ní bojovat, musí mít však v tomto Parlamentu právo diskutovat o tom, jakými metodami tento boj vést.

  Emine Bozkurt, jménem skupiny PSE. – (NL) Zítra budeme mít jedinečnou příležitost učinit historický krok v boji proti diskriminaci tím, že řekneme „ne“ tomuto jevu. V současnosti, kdy existují rozdíly v ochraně proti diskriminaci, se nacházíme v poměrně zvláštní situaci. Neexistuje žádné rozumné vysvětlení skutečnosti, že právní předpis proti diskriminaci nabízí ochranu mimo pracoviště černému homosexuálovi na základě barvy jeho pleti, nikoli však na základě sexuální orientace.

Zítra bychom měli být schopni ukázat, že Evropský parlament nehodlá již dále tolerovat diskriminaci na základě věku, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo náboženského vyznání. Ostatně Evropa je přece pro všechny. Je nepřijatelné, aby někdo, kdo si chce pronajmout auto nebo nemovitost, byl odmítnut na základě svého náboženství. Navíc lidé na vozíčku by měli mít stejnou možnost používat peněžních bankomatů nebo by měli mít stejný přístup do vlaků a nádraží jako každý jiný. Je nepřijatelné, aby banka, která lidem ve věku 65+ let umožňuje mít pasivní účet ve výši tisíce EUR, jim odmítala poskytnout třeba jen malou půjčku. Všichni stárneme, a když se nad tím zamyslíme, jedná se o věci, které se nás všech budou brzy týkat.

Rozdílná stanoviska učinila jistě jednání velmi složitými, avšak na výsledky, kterých dosáhl Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci – které se navíc všechny strany původně zavázaly prosazovat –, můžeme být všichni hrdí. Návrh je rozumný a realistický. Možná bude zapotřebí některých úprav, které umožní lidem s postižením přístup ke zboží a službám, díky tomu se však budou moci například opět aktivně podílet na životě společnosti. Tyto úpravy nebudou dále klást neúměrné břemeno a rovněž je třeba důkladně zvážit dostatečnou časovou lhůtu pro jejich realizaci. Úpravy nemusí být provedeny okamžitě; neočekáváme, že členské státy okamžitě upraví železniční stanice. To, co požadujeme od členských států, je, aby už nyní začaly zohledňovat problematiku přístupu lidí s postižením v budoucích projektech budov a dopravních projektech.

Navíc ani nelze dostatečně zdůraznit, jak důležitá je tato zpráva pro evropské občany – o lidi jde především. Neměli bychom zapomínat, že podle průzkumu mínění Eurobarometr 87 % Evropanů požaduje, aby byla v rámci této směrnice přijata opatření v oblasti diskriminace. Mezi ně patří i vaši voliči, pane Webere. Naše skupina – skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu – je potěšena návrhy v oblasti boje proti problému vícenásobné diskriminace, který nyní tvoří část této zprávy.

Umíte si představit, že černá žena na vozíčku se může cítit diskriminována? Jen velmi málo zemí zná pojem vícenásobné diskriminace. Ve většině případů si tato žena při oznámení diskriminace musí vybrat z možných důvodů pro diskriminaci. Je přece pravděpodobnější, že různé důvody jsou vzájemně propojené a že neexistuje pouze jeden důvod, pro který by byla diskriminována. Tato žena musí mít možnost podat stížnost a zjednat nápravu a spravedlnost. Proto v Parlamentu požadujeme, aby byla tato důležitá ustanovení zachována.

Dámy a pánové, ráda bych vás požádala o podporu této směrnice. Její přijetí umožní Parlamentu dát zřetelně a jednoznačně najevo, že diskriminace nemůže být nadále tolerována a že Parlament považuje právo všech občanů za stejně důležité. Učiňme tento krok.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedající, ráda bych na úvod ze srdce poděkovala paní zpravodajce, která vykonala skvělou práci. Moje skupina je potěšena tím, že téměř pět let po slibu pana Barrosa máme před sebou konečně návrh směrnice. Diskriminace je v rozporu s evropskými Smlouvami, Listinou základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Avšak smlouvy, úmluvy a slavnostní prohlášení nejsou u soudu nic platné. Evropští občané musí mít nástroj k vymáhání svých práv.

Nejsou to mléčné kvóty nebo pravidla o zadávání veřejných zakázek či strukturální fondy, které tvoří raison d'ętre Evropské unie, pane Webere, ale evropský prostor, kde si každý může uspořádat svůj život podle vlastního uvážení. Jednotný evropský prostor, kde jsou si všichni rovni před zákonem, kde má každý rovné příležitosti ve společnosti a zachází se s ním s respektem. Směrnice sama nedokáže tohoto cíle dosáhnout, ale je jeho nutnou podmínkou. Tato směrnice se týká Evropy jakožto společenství hodnot a o hodnotách nemůže vyjednávat 27 vlád v obvyklém výměnném obchodu národních zájmů. O hodnotách rozhodujeme všichni společně jako občané v otevřené rozpravě a Evropský parlament představuje pro tuto rozpravu vhodné fórum.

Ano, pane Webere, některé oblasti jsou velmi citlivé, zejména důvody sexuální orientace a náboženství. Máme však odpovědnost vůči všem našim evropským občanům a nesmíme dovolit, aby se z Evropy stala zvířecí farma: „Všichni Evropané jsou si rovní, někteří jsou si však rovnější“. Svoboda náboženství a svědomí patří k základním svobodám, za něž jsem ochotna bojovat na barikádách. Ve svobodné Evropě musí mít každý právo na vlastní přesvědčení. To je základní kámen demokracie. Svoboda náboženství však nesmí být zneužívána jako povolení k diskriminaci.

Agentura Evropské unie pro základní práva včera zveřejnila druhou část své zprávy o homofobii v Evropě. Je ostudou, že v roce 2009 se miliony lidí v Evropě stále obávají diskriminace, nenávisti, násilí a dokonce vraždy pouze na základě své sexuální orientace. Mohu ujistit pana Webera, že právní předpisy týkající se manželství jsou a nadále zůstávají ve vnitrostátní pravomoci; tato směrnice na tom nic nemění. Avšak v Evropě jedenadvacátého století je zákaz uzavírání manželství na základě náboženství, rasového původu nebo sexuální orientace anomálií. Mnoho lidí považuje za zcela přijatelné, aby vláda zakazovala sňatek nebo partnerství mezi dvěma dospělými osobami stejného pohlaví. Považovali bychom přitom za stejně přijatelné, pokud by jim – jako tomu bylo v minulosti – vlády zakazovaly sňatky mezi Židy a ne-Židy, katolíky a protestanty, černými a bílými? To je nepřijatelné.

Dámy a pánové, naléhavě vás žádám, abyste hlasovali ve prospěch této zprávy, a to v zájmu občanů, které tu všichni zastupujeme. Každý, včetně mě, nebude kompromisy považovat za ideální; překonejme však sebe sama, jak to řekla paní Buitenwegová.

Závěrem bych ráda vyzvala Radu, aby se i ona řídila doporučeními Parlamentu. Je pravda, že každý členský stát má vlastní problémy, avšak Evropský parlament ukázal, že rozdíly je možné překonávat a že na právech pro všechny evropské občany se můžeme shodnout.

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, Evropská komise tvrdí, že cílem tohoto návrhu není změna manželského práva a úprava právních předpisů v členských státech. Komise tvrdí, že jejím záměrem není změnit právní postavení církví a náboženských společností podílejících se na výchově a vzdělávání.

Zpráva paní Buitenwegové překračuje bezohledně tyto limity v každém směru. V pozměňovacím návrhu 50 ruší záruky pro vnitrostátní právní předpisy v oblasti rodiny a adopce. Prostřednictvím pozměňovacích návrhů 12, 29 a 51 představuje tato zpráva útok na svobodu náboženských vzdělávacích institucí. Pozměňovací návrh 52 zprávy podkopává záruky svobody samotných náboženských společností v členských státech. Je zcela zřejmé, že evropská levice si přeje omezit evropskou integraci na tuto jedinou otázku. Ve skutečnosti je přímo posedlá prosazováním nejnovějších požadavků homosexuálů jakýmikoli prostředky. To představuje nejvážnější útok na důvěryhodnost této sněmovny v dějinách.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
Místopředseda

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Pane předsedající, tvrdím jednu základní skutečnost. Evropský projekt bude důvěryhodný jen tehdy, pokud bude Evropa vnímána jako místo, kde je každá forma diskriminace nezákonná. To je základ dnešní rozpravy.

Je proto překvapením, že někteří mí kolegové poslanci, kteří jsou ve všech ostatních rozpravách tak proevropští, se stávají zcela protievropští, jakmile dojde na právo a svobodu.

Tento přístup nemůžeme tolerovat. Je nepřijatelné, aby byl kdokoli vystaven v dnešní Evropské unii diskriminaci na základě vztahu k osobě stejného pohlaví, zdravotního postižení, věku, nebo proto, že má jiné přesvědčení nebo víru než většinová společnost, jak bylo již ostatně řečeno. To není Evropa, ve níž bych chtěl žít, a rozhodně to není Evropa, o kterou každý den bojuji, a to jak na půdě této sněmovny, tak mimo ni.

Proto jsem přesvědčen, že návrh směrnice byl nezbytný. Její koncepce a zásady jsou dobré. Možná není taková, jak bychom ji já, nebo řada z nás, vytvořili, ale je dobrým výchozím bodem. Doufám, že pro zprávu paní Buitenwegové zítra bude hlasovat většina z vás, stejně jako to mám v úmyslu učinit já, neboť jsem přesvědčen, že je to správné. Rovněž si velmi přeji, aby byl schválen i další bod týkající se zavedení či znovuzavedení čl. 7 odst. 2. Ten zaručuje základní věc: aby všechna sdružení a organizace působící v oblasti antidiskriminace měla rovněž možnost zastupovat a chránit oběti diskriminace. Nesmíme zapomínat, že tyto osoby patří k nejzranitelnějším skupinám a musíme proto zajistit, aby měly možnost řádného zastoupení a obhajoby.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych ráda poděkovala naší zpravodajce, paní Buitenwegové, za její práci. Tato záležitost byla u ní opravdu v dobrých rukou.

Parlament požaduje přijetí této směrnice už léta, což také znamená, že je zvlášť důležité, aby byla přijata ještě do konce tohoto volebního období. Zároveň je velmi důležité, aby Komise co nejdříve předložila návrh na boj s diskriminací na základě pohlaví, aby tak byla konečně ukončena stávající hierarchie jednotlivých forem diskriminace. Nemohu si pomoci, ale jsem překvapená, že prostřednictvím pozměňovacího návrhu 96 se skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů snaží odstranit diskriminaci na základě přesvědčení z oblasti působnosti této směrnice. Dámy a pánové ze skupiny PPE-DE, je skutečně třeba připomínat, že právní základ, na němž spočívá návrh této směrnice – konkrétně článek 13 Smlouvy o ES – je platným právním předpisem od uzavření Amsterodamské smlouvy, která vstoupila v platnost v roce 1999, to je před deseti lety? Musím vám skutečně připomínat, že všechny důvody diskriminace uvedené v článku 13 jsou považovány za stejné bez rozdílu? Kromě toho, dámy a pánové ze skupiny PPE-DE, vám nemohlo uniknout, že článek 10 Listiny základních práv Evropské unie přistupuje k náboženství a přesvědčení každého jedince stejně.

Pane Webere z CSU, vaše argumenty jsem si samozřejmě vyslechla, ale musím říci, že jsou předpotopní. Váš pozměňovací návrh 81, kterým odmítáte celou směrnici, je doplněn upřímně řečeno cynickým odůvodněním, totiž že provedení směrnice do vnitrostátního práva by bylo údajně spojeno s – cituji – nadměrnou byrokracií. Víte, pane Webere, nemohu jednoduše pochopit tyto snahy upírat lidem jejich práva, zejména s takovýmto odůvodněním, a doufám, že váš pozměňovací návrh 81 bude jednoznačně v zítřejším hlasování v plénu odmítnut. EU musí konečně učinit další pokrok v boji proti diskriminaci v naší společnosti.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, tato sněmovna bojuje za občanské svobody, z nichž jednu tvoří právo na vzdělání. Jednou z důležitých svobod je možnost rodičů vybírat školy pro své děti. Křesťanské školy a zařízení v mé zemi se úmyslně rozhodly uplatňovat přijímací politiku, která je v souladu s identitou školy.

Nizozemsko dává školám prostor, aby jejich přijímací politika byla v souladu se základními principy školy. Je možné stanovit požadavky, které jsou potřebné pro uplatňování účelu a základních principů školy. Rodiče si mohou vybrat školu, která je v tomto smyslu svědomitá a bere Bibli vážně. Je to rozšíření svobody vyznání, a respektuje se tak přesvědčení rodičů v oblasti vzdělání jejich dětí.

Avšak pozměňovací návrhy 29 a 51 omezují svobodu volby škol s ohledem na tyto principy a navíc sdílím názor pana Webera a dalších. Tento návrh je v rozporu se zásadou subsidiarity. To samo považuji za dostatečný důvod k odmítnutí návrhu Komise, nemluvě o administrativních problémech. Budu hlasovat proti zprávě paní Buitenwegové. Doufám, že i ostatní skupiny vidí, že se jedná o vážný zásah do našich občanských svobod. Každý, kdo si váží svobody volby pro rodiče, nedovolí, aby byla tato svoboda zkrácena.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Pane předsedající, zprávy o antidiskriminačních směrnicích vnášejí do této sněmovny vždy to nejhorší; je to zvlášť politováníhodné, protože často obsahují množství dobrých návrhů a myšlenek, např. na pomoc lidem s postižením. Tím se však nic nemění na podstatě.

Pozměňovací návrh předložený panem Weberem, pozměňovací návrh 81, ve skutečnosti uvádí všechny podstatné důvody; tento návrh Komise není dobrý. Návrh musí být odmítnut nejen proto, že zahrnuje příliš mnoho byrokracie, ale rovněž a zejména proto, že zásadně porušuje zásadu subsidiarity. Jak víme, tento návrh má bohužel šanci na přijetí, neboť tato sněmovna nikdy nevynechá příležitost ukázat se jako politicky korektní a vždycky se přiklání na stranu větší byrokracie a větší rozhodovací pravomoci nad hlavami evropských občanů.

Kromě toho, že porušuje zásadu subsidiarity, obsahuje tato zpráva řadu návrhů, které jsou v přímém rozporu se základními demokratickými zásadami a zásadami právního státu. Jedním z příkladů je pozměňovací návrh 54. Přestože celá zpráva činí velký povyk ohledně ne-diskriminování lidí, tento pozměňovací návrh hájí diskriminaci na základě politicky ne-korektních přesvědčení –, což je ostatně to, k čemu je v mnoha ohledech tato zpráva určena.

Za soupisem úctyhodných zásad a rádoby dobrých úmyslů se skrývá ospravedlňování politické korektnosti. Nejedná se už o antidiskriminační opatření, ale často o umlčení právních předpisů s cílem ještě více podkopat svobodu projevu a dále posílit postupný názorový terorismus. Zásadní otázkou zůstává: jak to prospěje Evropě? Nechte proboha členským státům, co jim patří.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, jestliže je Evropská unie v současnosti vnímána jako příliš horlivá v oblasti regulací a je-li za to právem kritizována, příčinu toho můžeme velmi snadno vystopovat v minulosti právě u zpráv, jako je ta, o níž právě vedeme rozpravu.

Jakkoli podporuji realistická opatření v boji proti jakékoli formě diskriminace, musím rovněž kritizovat již zmíněné body, protože nejsou odůvodněné a nebudou mít požadovaný účinek.

Je nepřijatelné, jak jsem již řekl, aby byly například náboženské školy souzeny za to, že odmítnou přijmout učitele odlišného vyznání nebo bez vyznání, nebo aby byly pojišťovny souzeny za to, že vypracují posouzení rizika, v jehož důsledku dochází k rozlišování na základě věku nebo pohlaví, případně aby existovalo riziko, že všechny obytné budovy budou muset být stavěny jako bezbariérové. Ano, dámy a pánové, to je směr, kterým jsme se vydali; nepodpoříme tím lidi s postižením, ale učiníme výstavbu bydlení cenově nedostupnou. Bydlení, které si nikdo nemůže dovolit, namísto pomoci lidem s postižením – o to nám snad nejde. Objevuje se kritika týkající se obrácení důkazního břemene. Jsem přesvědčen, že jako poslanec Evropského parlamentu s 25 žádostmi o místo asistenta, bych se mohl dostat do situace, kdy by proti mně mohla být vznesena žaloba jen z důvodu zdání či domněnky, že došlo k diskriminaci, a já bych už nemohl pracovat, protože bych musel věnovat všechen čas úsilí o předložení důkazu, což by bylo na mně jen proto, že se někdo cítil diskriminován, přestože bych se žádné diskriminace nedopustil.

Kromě toho je zde řada velice vágních pojmů. Celkem vzato se v tomto zveřejněném soupisu, který je předchůdcem této směrnice, začíná rozebírat otázka, zda je nadále možné používat pojmy „slečna“ a „paní“, nebo zda nebude zapotřebí zcela vymýtit slova, která (v angličtině) obsahují příponu „man“, jako „státník“ (statesman) nebo sportovci (sportsmen), protože by mohly být diskriminační.

Dámy a pánové, část toho, co se v této zprávě požaduje, je jednoduše nesmysl, a proto budu hlasovat proti.

  Martine Roure (PSE). – (FR) Pane předsedající, především bych ráda poděkovala naší zpravodajce, zejména za práci, kterou vykonala, a k výsledku, kterého dosáhla.

Naším úhelným kamenem je článek 13 Smlouvy a musím zdůraznit, že členské státy mohou zajistit vyšší míru ochrany. Je to jen otázka minimálních standardů a řekněme si otevřeně, že na základě této nové směrnice není možné snížit stávající míru ochrany v jednotlivých členských státech. Důvodem je, že některé členské státy mají velmi vysokou míru ochrany; ano, takové případy skutečně existují.

Nediskriminace je jednou ze základních práv každého, kdo žije v Evropské unii. K diskriminaci však dochází příliš často, ať už je to kvůli vzhledu či pouze kvůli příjmení.

Pokud jde o lidi s postižením, musíme zajistit, aby nebyli již nadále diskriminováni kvůli používání vozíčků, protože přístup na řadu míst je často obtížný. Zlepšení evropské právní úpravy je nezbytným předpokladem pro boj s diskriminací – opakuji nezbytným předpokladem. Tuto právní úpravu potřebujeme.

Již ve velmi mladém věku jsou děti vystaveny diskriminaci, která jim způsobuje duševní otřes, a toto břemeno diskriminace si s sebou nesou po zbytek života. Zejména musím upozornit na vícenásobnou diskriminaci. Komise opomněla tento pojem do návrhu zařadit. Předkládáme proto přesnou definici tohoto druhu diskriminace.

Je naprosto nezbytné, abychom posílili právní předpisy s cílem zavést rovné zacházení do praxe bez ohledu na rozdíly. V tomto ohledu žádáme členské státy, aby přijaly opatření na podporu rovného zacházení a rovných příležitostí bez ohledu na náboženství, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.

Závěrem chci dodat, že doufám, že do roku 2010 vznikne návrh Komise, který postaví na stejnou úroveň diskriminaci na základě pohlaví, a tím ukončí hierarchii práv.

  Gérard Deprez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, stejně jako moji předřečníci bych rád nejprve poděkoval dvěma zpravodajkám, paní Buitenwegové a paní Lynneové, za vynikající práci, kterou vykonaly v prostředí, a to chci podtrhnout, posílené spolupráce.

I když jsem osobně cítil spřízněnost s názory paní Lynneové, rád bych vzdal hold inteligenci, otevřenosti a duchu smířlivosti, který projevila paní Buitenwegová během rozprav v našem výboru ve snaze dospět ke zprávě, která bude vyvážená a získá velkou parlamentní podporu. Doufám, že bude úspěšná a že radikálnější křídlo, ať už na jedné či na druhé straně, neuspěje a neovlivní hlasování.

V této souvislosti – a dovolte mi, abych zdůraznil, že nejsem žádný levicový fanatik – musím říci, že jsem překvapen a konsternován pozměňovacím návrhem, který předložil náš kolega, poslanec pan Weber, kterého si vážím, a řada dalších. Pane Webere, poslouchal jsem váš projev a žádné z argumentů, které jste předložil, neměly podle mého názoru žádný intelektuální základ. Uváděl jste samé představy a žádné důvody.

Pokud si člověk přečte odůvodnění k vašemu pozměňovacímu návrhu, může být pouze konsternován jeho slabostí: odmítáte bojovat proti diskriminaci z obavy z nadměrné byrokracie. Pokud se snažíte změnit tento návrh ve spor mezi levicí a pravicí, činíte chybu. Boj proti diskriminaci není záležitostí pravice nebo levice, je to záležitost humanismu a respektování základních práv.

(potlesk)

Proto budete zítra, jak doufám a jak jsem také přesvědčen, poražen.

  Sebastiano (Nello) Musumeci (UEN). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, veškeré iniciativy zaměřené na boj proti diskriminaci jakéhokoli druhu je třeba podpořit. Nedávné statistiky ukazují, že v Evropě, jejíž společnost je tak vyspělá, menšina občanů uvádí, že byla vystavena diskriminaci. Nikdo proto nemůže zůstat lhostejný. Avšak samotný pojem diskriminace je tak široký a abstraktní, že vyžaduje určité vyjasnění.

Aniž jsou dotčena základní lidská práva, což je nesporné, nesmíme zapomínat na svrchované právo každého členského státu přijímat právní předpisy v souladu s letitými tradicemi, civilizací a kulturou. Zásahy tohoto druhu vždy ohrožují zachování identity obyvatelstva. Dovolte mi uvést příklad týkající se sexuální orientace: jedná se o můj osobní názor, jsem přitom přesvědčen, že důstojnost člověka musí být zaručena bez ohledu na sexuální preference. Homosexualita je volba, která přísluší soukromé sféře a nesmí být za žádných okolností trestána, nesmí však být ani chráněna. Svoboda mínění: kde začíná ochrana proti přímé či nepřímé diskriminaci a kde končí? Svoboda vyznání: ve škole, kterou navštěvuje moje neteř, letos poprvé nebyla uvedena vánoční hra. Ředitel školy ji zakázal s odůvodněním, že jsou přítomny děti jiných vyznání. Dle mého soudu i s ohledem na to, že vánoční hra je spíše projevem kultury než náboženství s cílem zabránit jedné formě diskriminace byla vytvořena forma jiná. Respektovat náboženství jiných lidí neznamená, pane předsedo, že bychom se měli stydět za své vlastní náboženství!

A proto – a tím chci skončit – se obáváme, že tento návrh směrnice má sklon ke zbytečnému obrácenému extremismu a že lék může být nakonec horší než původní problém.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tato směrnice konečně zaceluje trhlinu v antidiskriminační právní úpravě a umožňuje Evropské unii splnit mezinárodní závazky v oblasti ochrany lidských práv, stejně jako povinnosti vyplývající z Úmluvy OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob.

Dámy a pánové ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, vaše argumenty proti této směrnici jsou populistické a zavádějící. Co vám dává právo upírat lidem s postižením neomezený přístup ke vzdělání nebo starším lidem rovné zacházení v oblasti pojištění a finančních služeb? Jaká je vaše představa lidství?

Neomezená účast ve společnosti je lidským právem a z tohoto důvodu budeme bojovat za tuto směrnici a za rovné příležitosti pro všechny. Podle mého názoru je zcela nelidské požadovat, aby oběť diskriminace poskytovala důkazy o této diskriminaci. Pokud zrušíte, dámy a pánové ze skupiny PPE-DE, přesun důkazního břemene, ohrozíte základní práva některých skupin lidí na ochranu lidské důstojnosti a to považujeme za nepřijatelné. Chceme rovnost pro všechny v ochraně proti diskriminaci a my, Zelení, za ni budeme bojovat. Nedovolíme, aby se lidská práva stala hříčkou populistického panikaření. Mohu hned předpovědět, že zítra prohrajete; většina v této sněmovně bude hlasovat ve prospěch lidského práva na ochranu před diskriminací. Tím jsem si jista.

  Jim Allister (NI). – Pane předsedající, budu hlasovat proti této zprávě a této navrhované směrnici ze tří důvodů. Za prvé, nesouhlasím s přesvědčením, že tyto otázky by měla upravovat EU a nikoli vnitrostátní vlády, protože jsem přesvědčen, že každý členský stát dokáže nejlépe rozhodnout v případě potřeby o posílení této právní úpravy. Pokud kdy bylo co záležitostí subsidiarity, je to právě tato záležitost.

Mým druhým důvodem je, že s tímto novým přestupkem obtěžování je spojena znepokojivá vyhlídka na potlačení práva na respektování svobody projevu a svobody vyznání, zejména těch, kteří zvěstují křesťanské poselství.

Pokud budou křesťané kázat evangelium zejména na veřejných místech lidem jiného vyznání, kteří to budou považovat za urážku a označí to za útok na vlastní důstojnost, mohli by porušit tento zákon. Podobně obrana a propagace biblického přístupu k heterosexuálnímu manželství by mohly poskytnout některému bojovníkovi za práva gayů, který se rád soudí, záminku k žalobě za obtěžování.

Třetím důvodem je, že opatření v této směrnici jsou nevyvážená a nejsou dostatečně vyrovnaná. Nutí například křesťanského tiskaře, aby přijal zakázku na vytištění materiálu, který uráží jeho náboženské přesvědčení, i když by měl mít právo provozovat svou živnost v souladu se svým svědomím.

Bez nezbytných vyvažujících mechanismů se tato směrnice stane nástrojem, který bude ve skutečnosti diskriminaci působit. Proto považuji tuto směrnici za zbytečnou a porušující základní práva lidí v oblasti vyznání a svědomí a za ukázku toho, co je v EU příliš přehnané, vměšující se do života občanů a nesprávné.

  Nicolae Popa (PPE-DE). – (RO) Iniciativa Komise na rozšíření uplatňování zásady rovného zacházení i na ostatní oblasti společenského života za pomoci obecné směrnice, která zakazuje diskriminaci i mimo pracoviště na základě zdravotního postižení, věku, náboženství nebo víry a sexuální orientace, je v zásadě nezbytná, abychom mohli uzavřít antidiskriminační legislativní balíček. Zavedení pojmu vícenásobné diskriminace a zvláštní pozornost věnovaná právům zdravotně postižených osob představuje pokrok.

Tento návrh směrnice však přesto zůstává ožehavým a kontroverzním tématem. Tento legislativní text musí zachovávat rovnováhu mezi pravomocemi v Evropské unii a pravomocemi členských států tím, že jednoznačně vymezí svou oblast působnosti. Hlediska rodinného práva, včetně občanského stavu, reprodukčních práv a práv na adopci se nesmějí stát součástí oblasti působnosti tohoto návrhu směrnice, což je skutečnost, která musí z tohoto legislativního textu jednoznačně vyplývat. Používání instituce manželství je v jiném než v křesťanském smyslu nepřijatelné. Pro jiné druhy partnerství lze nalézt jiné právně přijatelné označení.

Zásadu subsidiarity je rovněž třeba respektovat v hlediscích souvisejících s obsahem vzdělávání a úpravou vnitrostátních vzdělávacích systémů, včetně konfesních škol. Evropská lidová strana vždy podporovala propagaci rozmanitosti jakožto důležitého cíle Evropské unie a boje proti diskriminaci. Naneštěstí však tento text obsahuje ustanovení, která jsou nepřijatelná z hlediska náboženské nauky.

Cílem levice je tak paradoxně diskriminace. Ve skutečnosti se cítím diskriminován jen proto, že věřím v Boha.

  Michael Cashman (PSE). - Pane předsedající, je to zajímavá rozprava a byla by i zábavná, kdyby nebyla tak tragická. Většina opozičních názorů, které jsem dnes odpoledne vyslechl, vychází, jak jsem přesvědčen, z upřímného přesvědčení, nezakládá se však na faktech a nezakládá se ani na textu, který máme před sebou. Nic v této zprávě nenarušuje subsidiaritu nebo proporcionalitu. Pokud by tomu tak bylo, napravila by to Rada ministrů. A proto vás nyní vyzývám, abyste hlasovali ve prospěch této zprávy a umožnili Radě ministrů, aby učinila, co je správné, a zajistila její úplnou proporcionalitu a subsidiaritu.

Pane Webere, Evropa se zrodila z hodnot druhé světové války – z odhodlání, že už nikdy nechceme odvracet zrak, zatímco by proti těm či oněm skupinám jednotlivců byly vedeny útoky anebo se stávaly obětními beránky a byly odváděny do koncentračních nebo pracovních táborů. Odhodlání, že už nesmí být žádná hierarchie útlaku. A najednou chcete mít Evropu, která není založena na těchto etických hodnotách, Evropu, která by věřila a respektovala, že všichni lidé se rodí rovní. Vy, kteří jste proti tomuto návrhu, musíte odpovědět před svým svědomím, svým náboženstvím a svými voliči, proč jste přesvědčeni, že s některými lidmi by se mělo zacházet jinak než s jinými, že by jim neměla být přiznána rovnost.

Stojím zde šťastný jako gay – a pokud se rozhodnu být gay, není snad zajímavé, že se někdo patrně rozhodne být heterosexuál? – a bojuji za rovnost nejen pro gaye a lesbičky a bisexuální a transsexuální osoby, ale i pro lidi s ohledem na jejich věk, jejich náboženství, jejich víru, jejich pohlaví a cokoli, co by mohlo být vnímáno jako odlišné a na základě čeho by jim mohla být upírána rovnost. Jsem přesvědčen, že lakmusovým testem jakékoli civilizované společnosti není to, jak zachází s většinou, která je ostatně tvořena mnoha různými menšinami, což není bez zajímavosti. Lakmusovým testem jakékoli civilizované společnosti, jak vám jistě řeknou lidé v návštěvnické galerii, není to, jak zacházíme s většinou, ale to, jak zacházíme s menšinami, a v tomto ohledu má řada členských států nedostatky.

Shakespeare to vyjádřil brilantně: „Zlo, které člověk napáchá, žije dál, dobro bývá často pohřbeno s jeho kostmi.“ Zamyslete se sami nad sebou a představte si, že byste to byli vy, kdo je odlišný – kdo má odlišné náboženství, odlišnou víru, odlišný věk, odlišnou sexuální orientaci –, bylo by správné, aby vám někdo upíral vaše lidská práva? Odpověď zní ne. Nyní má tato sněmovna příležitost učinit, co je správné, spravedlivé a dobré.

  Předsedající. – V této fázi rozpravy bude muset vystoupit pan Špidla. Vysvětlí vám lépe než já důvody, proč tak musí učinit. Dávám mu ihned slovo.

  Vladimír Špidla, člen Komise. – (CS) Za několik minut se budu muset účastnit negociačního jednání ve věci direktivy o pracovní době, a to jistě uznáte, že je jedno z témat, kterému se nelze vyhnout.

Dámy a pánové, poslouchal jsem debatu, která probíhá kolem předložené zprávy, a musím říci, že jsem ji poslouchal s pohnutím, protože vyjadřuje podstatné složky a obrovskou hloubku tohoto problému. Základní otázka zní skutečně: Co chrání tato direktiva? Tato direktiva chrání lidskou důstojnost. A není možné si myslet, že lidská důstojnost, zasažená z toho diskriminačního důvodu, např. že jsem osoba hendikepovaná, nebo z jiného, protože v okamžiku daném jsem starší, než se někdo domnívá, že je výhodné, je zasažená méně. Tady hovoříme o lidské důstojnosti, která je pro jednoho každého člověka rovná.

Musím říct, že tato direktiva tak, jak byla předložena Komisí, je direktiva, která vznikla organicky, v hluboké debatě s Parlamentem, v nesčetných debatách na úrovni Komise, a je to tedy direktiva, která je promyšlená a která vyjadřuje pevný a jasný hodnotový přístup.

V debatě také padlo, že ta nediskriminace je založená na hodnotách, které jsme si aplikovali, které jsme si uvědomili po druhé světové válce. Jakkoliv je pravda, že po druhé světové válce jsme si význam a konstitutivní váhu určitých hodnot uvědomili hlouběji, tyto hodnoty jsou hluboce a historicky hlouběji zakotveny. Koneckonců v době antické nebyla zásadní koncepce lidské rovnosti a ona koncepce lidské rovnosti byla poprvé formulovaná v křesťanském náboženství. Vzpomínám si velmi dobře na jednu encykliku, nebo resp. jednu papežskou bulu z 9. století, která se jmenovala Oriente ian sole a tato bula jasně řekla: Copak není pravda, že slunce svítí stejně na všechny? A tato formulace prochází od tohoto okamžiku celými dějinami.

V debatě byla zmíněna samozřejmě řada otázek, které jsou technické nebo zdánlivě nižšího řádu než otázky, o kterých jsme se teď zmínili. Dovolte mi, abych se jich dotkl. První otázka byla, že vzniká nesmyslná, dodatečná byrokracie. Myslím si, že to nelze přijmout z jednoduchého důvodu. Tato direktiva nevyžaduje nové konstrukce, nové byrokratické orgány. Tato direktiva pouze rozšiřuje uplatnění toho, co již existuje, čili další krok k byrokracii to v žádném případě není.

Byla také otevřena otázka subsidiarity. Tato otázka byla, protože to je otázka zásadní, zkoumána neobyčejně pečlivě. Článek 13 Smlouvy je jasný. Je to pevný právní základ a direktiva opřená o tento právní základ není v konfliktu s principem subsidiarity.

Dalším podstatným principem této direktivy je otázka např. přesunu důkazního břemene. Tato otázka již byla vyřešena v předchozích direktivách, čili ani v tomto případě to není žádný průlom. Ale přesto mi dovolte, abych se k důkaznímu břemenu také vyjádřil. Cílem této direktivy je posílit schopnost jednotlivce bránit se, to je základní cíl. Bez přesunu důkazního břemena to není možné. Nehledě k tomu, že v řadě právních systémů důkazní břemeno je již přesunuto z důvodů mnohem méně významných nebo z důvodů srovnatelně významných. Klasický příklad v přesunu důkazního břemena je tzv. domněnka otcovství a mohl bych pokračovat.

V debatě bylo dále zmíněno, že některé pojmy jsou příliš otevřené. Dámy a pánové, většina zásadních ústavních pojmů je otevřená a vyžaduje interpretaci v daných souvislostech. Vzpomínám si např. na Ústavu Spolkové republiky Německo, kde je formulace „majetek zavazuje“. Typická otevřená formulace, která je samozřejmě v jednotlivých konkrétních případech znovu definována.

Dámy a pánové, hovořilo se o možných přehnaně velkých nákladech zejména ve vztahu ke zdravotně postiženým. Mohu konstatovat, že směrnice nenavrhuje žádné pevné a konkrétní věci, ona hovoří o rozumném přizpůsobení se a opět mohu konstatovat, je-li toto rozumné přizpůsobení vzato od prvého okamžiku, většinou neznamená přehnaně vysoké náklady. A musím konstatovat, že zatímco třeba v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, kde chráníme lidský život, chápeme, že případné zvýšené základy jsou přijatelné a proporční, myslím si, že v ochraně lidské důstojnosti případné vyšší náklady – jakkoliv nevěřím, že budou podstatně odlišné – jsou také ve vztahu k proporci, k chráněnému zájmu, protože, dámy a pánové, rovnost, lidská důstojnost jsou zájmy, které jsme vetkli do Smlouvy, a jsou to zájmy, které musíme hájit s plným úsilím.

Po mém soudu, uvažuji-li o Evropské unii, není nic významnějšího než koncept nediskriminace. Jakkoliv jsem zastáncem vnitřního trhu, jakkoliv jsem zastáncem řady dalších domén evropské politiky, myslím si, že koncepce rovnosti příležitostí a nediskriminace je základ základů.

  Sarah Ludford (ALDE). – Pane předsedající, je to rozhodně v pořádku, že jsme ukončili stav, kdy jsou různí lidé chráněni proti diskriminaci v různých situacích složitou směsicí zákonů, kterou jsme nahradili jediným režimem rovnosti. Žena, které banka odmítne poskytnout půjčku, postižená osoba, které není umožněn přístup do budovy, gay, kterému je odmítnuto ubytování, osoba černé barvy pleti, která není vpuštěna do klubu a tak dále, ti všichni by měli být chráněni na základě podobných principů.

Ráda bych zmínila dvě otázky. Jedna se týká ochrany proti obtěžování. V textu se zcela správně uvádí, že zákaz se týká vytváření atmosféry, která je pro jednotlivce zastrašující, a nikoli domnělého přečinu vůči skupině. Musíme velmi důsledně dbát na zachování svobody slova, která je specificky zdůrazněna ve zmínce doplněné Parlamentem.

Pokud jde o konfesní školy, plně podporuji právo rodičů nechat své děti vzdělávat v rámci zásad konkrétní víry, pokud však tato víra sama nehájí diskriminační přístup a předpojatost. Nesmíme mhouřit oči nad vytvářením ghett, kde je umožněn přístup do škol pouze dětem určitého vyznání, přičemž ostatní jsou vyloučeny. Znění Komise umožňuje diskriminační přístup a nejsem přesvědčena, že pozměňovací návrh 51 tento problém řeší. Budu pravděpodobně hlasovat proti oběma.

  Rihards Pîks (PPE-DE). – (LV) Pane předsedající, dámy a pánové, nedomnívám se, že by kdokoli v této sněmovně podporoval diskriminaci. Stejně tak jsem přesvědčen, že lidé v tomto Parlamentu jsou proti diskriminaci. Tento dokument – tento návrh směrnice Rady – bezpochyby obsahuje mnoho dobrých návrhů, jsem však přesvědčen, že mnohé z těchto návrhů vycházejí z křesťanských postojů a z křesťanského náboženství. Rád bych připomněl, že jedna směrnice nemůže dokázat to, čeho je možné docílit jen v rámci dlouhodobého procesu vzdělávání, protože to je otázka etiky a postojů. I když tato směrnice či návrh směrnice obsahuje mnoho dobrého, je zde řada míst, kde zachází příliš daleko. Zde tím, že vytváří příležitosti pro jednu skupinu, omezuje příležitosti pro skupinu jinou. Dokonce bych řekl, že v řadě míst tento návrh vytváří možnost zasahovat do sféry soukromých činností a to je v rozporu s našimi základními hodnotami. Navíc, nyní v době blížících se voleb, slyšíme stále častěji otázky ze strany našich voličů, stejně tak jako kritiku. Domnívám se, že k tomu dochází i ve vašich zemích. Nejčastěji slyšíme kritiku týkající se nadměrné regulace z Bruselu, přílišných omezení a příliš rozsáhlé byrokracie. Neměli bychom proto porušovat zásadu subsidiarity nebo vytvářet nadměrná omezení. Jsem přesvědčen, že tento dokument by měl být ještě jednou zvážen.

  Inger Segelström (PSE). – (SV) Pane předsedající, ráda bych úvodem poděkovala paní Buitenwegové, paní Bozkurtové, panu Cashmanovi a dalším za velmi dobrou zprávu. Společně s ostatními jsem překvapena a šokována slovy vůdce a mluvčího skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, Manfreda Webera, který v pozměňovacím návrhu 81 navrhl, aby Parlament odmítl návrh směrnice, protože porušuje zásadu subsidiarity, a vyžadoval by neúměrné množství byrokracie, jak se uvádí ve švédském překladu. Pan komisař Špidla se k tomu již vyjádřil.

Jsem si jistá, že všechny ženy s postižením a všechny ostatní skupiny, které očekávaly od Evropského parlamentu ochranu lidských práv i pro příslušníky svých skupin, jsou hluboce zklamány tím, že vedení skupiny PPE-DE srovnává lidská práva a byrokracii. Vyzývám proto celou sněmovnu, aby zítra hlasovala proti pozměňovacímu návrhu 81 skupiny PPE-DE. Rovněž považuji za důležité, aby ženy nebyly nadále diskriminovány ze strany pojišťovacích společností jen proto, že jsou ženy a že jsou starší, přitom jako skupina jsou zdravější a žijí déle než muži. Doufám rovněž, že Parlament bude mít odvahu vyjasnit, že vzdělání financované z daní je zde pro každého. Náboženství je jistě pro mnohé Evropany důležité, já to respektuji, žijeme však v sekulární společnosti.

Nikoli, pane Webere, vaše tržní svoboda uzavírání smluv není tak důležitá jako základní lidská práva občanů. Zeptejte se občanů EU – jsou moudřejší a modernější než mnozí z poslanců skupiny PPE-DE. Jsou na nás kladena vysoká očekávání a doufám, že budeme mít všichni odvahu zítra hlasovat ve prospěch zprávy, nikoli proti ní.

  Jeanine Hennis-Plasschaert (ALDE). – (NL) Pane předsedající, ráda bych úvodem poděkovala paní zpravodajce. Nelze ani dostatečně vyjádřit, jak skvělou práci odvedla. Nebyl to lehký úkol. Někteří kolegové poslanci se cítili hned dotčení.

Z čeho tato směrnice vychází, je naprosto jasné: rovné zacházení naprosto pro všechny – homosexuály nebo heterosexuály, ženy nebo muže, staré nebo mladé, černé nebo bílé, zdravotně postižené a ostatní, věřící nebo humanisty atd. Jeho právo je její právo, pane Webere, naše práva jsou jejich práva a vaše práva jsou naše práva. To nemá, pane Vanhecke – který opět opustil rozpravu –, nic společného s takzvanou politickou korektností.

Stínoví zpravodajové a paní zpravodajka sama vyvinuli značné úsilí o dosažení kompromisu, kompromisu, který by byl přijatelný i pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů. Nikdo nepovažuje tento text za bezchybný a já mohu jen doufat, že podstatná většina skupiny PPE-DE dostane při zítřejším hlasování rozum.

Jsem plně pro náboženskou svobodu, ale, pane Webere, je od vás opovážlivé, když se s jednou rukou na Bibli stavíte nad jiné a k rovným příležitostem přistupujete jako k nesmyslné byrokracii.

  Předsedající. – Dámy a pánové, v závěrečné části této rozpravy vystřídá pana Špidlu pan Barrot.

  Mario Mauro (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podstatu strategie nediskriminace lze stručně shrnout tímto tvrzením: člověk je vždy na prvním místě. Posuzujeme nejprve člověka a teprve potom se zabýváme tím, zda je nějakým způsobem odlišný – např. zdravotně postižený nebo homosexuál –, a proto tohoto člověka milujeme, ochraňujeme a chráníme; v tom spočívá podstata strategie nediskriminace. A pokud je tomu tak, pak každý, kdo má nějaké náboženské přesvědčení, je člověk, neboť skutečnost, že je člověkem, je důležitější, než skutečnost, že má náboženské přesvědčení.

Proto musíme být opatrní, protože tvrzení v článku 3 ve znění, které navrhuje pozměňovací návrh 52 zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, zavádí zásadu, která je v zásadním rozporu s prohlášením 11 v článku 17 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tento pozměňovací návrh 52 ruší koncepci zachování statusu církví a náboženských organizací v rámci vnitrostátního práva a článek 3 a odpovídající bod odůvodnění 18, ve znění navrhovaném pozměňovacími návrhy 51 a 29 uvedené zprávy, zároveň podle mého názoru omezují oblast pravomocí členských států, pokud jde o přístup ke vzdělávacím institucím založeným na náboženství nebo osobním přesvědčení.

Stručně řečeno, jsem přesvědčen, že pokud chceme chránit člověka od počátku a v jeho plnosti, musíme rovněž hájit ta hlediska, která charakterizují osobu z náboženského hlediska. Navíc se domnívám, že pozměňovací návrhy 92, 89 a 95 by mohly představovat rozumné styčné body pro ty, kteří si přejí přijetí směrnice, a mohli bychom proto nalézt i účinný prostor pro dialog na této úrovni.

  Claude Moraes (PSE). – Pane předsedající, předseda našeho výboru, pan Deprez, mluvil za mnohé z nás v této sněmovně, když řekl, že tato zpráva se netýká dílčích zájmů, nebo že se nejedná o zprávu levice, ale že zpráva paní Buitenwegové je velmi ohleduplná, citlivá a plná kompromisů, pokud jde o lidi. Zpravodajka vytvořila zprávu, která nijak nesvazuje podniky ani je nadměrně nereguluje, jak jsme toho byli svědky během dlouhého procesu zrodu předchozích dvou směrnic – směrnice o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ a směrnice o zaměstnanosti – které, jak bych rád řekl panu Weberovi, nesvazovaly ani nadměrně neregulovaly podniky v Německu ani v mé zemi.

Směrnice, kterou vytvořila, je o základních právech, která nevytvářejí byrokracii, jak o tom již hovořil pan Špidla. Předložil jsem pozměňovací návrh na posílení postavení orgánů dohlížejících na rovné zacházení, které již existují. Ve Spojeném království máme komisi pro rovné zacházení a lidská práva, která nedávno podpořila případ jedné evropské občanky, matky zdravotně postiženého dítěte Sharon Colemanové, která žalovala svého zaměstnavatele pro diskriminaci na základě zdravotního postižení z důvodu spojení s jinou osobou, jež tvoří podstatnou součást zprávy paní Buitenwegové. Evropský soudní dvůr rozhodl v její prospěch a díky tomuto rozsudku mají pečující osoby v Británii – osoby, které pečují o jiné osoby s postižením – větší práva.

A rád bych řekl těm, kteří jsou přítomni v této sněmovně, že jednoho dne zestárnou, mohou se stát zdravotně postiženými a mohou v budoucnu pečovat o někoho s postižením. To je realita pro desítky milionů evropských občanů. Toho se tato zpráva týká. Netýká se dílčích zájmů ani toho, kdo bude ovládat jinou část společnosti. Řekl bych, že tato zpráva není ani levá ani pravá – je to zpráva týkající se základních práv. Jak ve svém projevu řekl pan Cashman, před volbami do Evropského parlamentu se lidé budou ptát, zda jsme chránili základní práva, aniž bychom tím poškodili naše podniky nebo naše hospodářství. To je to, co tato zpráva činí, podpořme ji. Je to praktické a je to správné.

  Marco Cappato (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych vyslovil svou podporu práci paní Buitenwegové. Vypadá to, že to, co mělo být kompromisem, nebude žádný kompromis, to však není důležité. Důležité je, že dokážeme dospět k rozhodnutí.

Ba dokonce v některých ohledech mám zcela opačné obavy než pan Mauro. Náboženská svoboda? Samozřejmě, stoprocentně. Svoboda pro náboženské vzdělávací instituce? Samozřejmě, stoprocentně. Žádné náboženství nemůže nikdy za žádných okolností být důvodem, záminkou či výmluvou pro jakoukoli diskriminaci. Nesmí existovat možnost na tolerování výjimek, jejichž prostřednictvím by některá církev či náboženská instituce diskriminovala učitele nebo studenty, jejichž chování neodpovídá dané víře, vzhledem k riziku obtěžování ze strany etického státu nebo mnoha náboženství, které by si mohly nárokovat stejné pravomoci.

To není cesta vpřed. Ostatně naše smlouvy a Evropská unie již naneštěstí poskytuje národním státům více ochrany, než je třeba, a to ve formě dlouhých seznamů výjimek ze základních práv a svobod. Nerozšiřujme již existující výjimky.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Pane předsedající, pane Barrote, dámy a pánové, společně se svými kolegy ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů jsem ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci hlasoval pro tuto zprávu. To bylo možné díky skvělé práci stínového zpravodaje pana Gaubera ve snaze nalézt vyvážený kompromis. Rád bych rovněž poblahopřál zpravodajce, paní Buitenwegové, k její práci a připojil se k její výzvě všem, aby neradikalizovali své pozice a snažili se nalézt co nejširší možný konsensus.

Stejně jako u všech kompromisů jsou otázky, v nichž postupně naše názory převáží, a jsou i otázky, které jsou hůře přijatelné. Hovoříme o kompromisu, který musí zohlednit právní úpravu, zavedenou praxi a odlišné kulturní tradice 27 členských států. Považuji desetileté období, během něhož musí být budovy upraveny tak, aby umožňovaly přístup lidí s postižením ke zboží, službám a zdrojům za dobré, stejně jako skutečnost, že tam, kde budou i nadále přetrvávat nepřekonatelné konstrukční problémy, bude možné nalézt jiné alternativy.

Rovněž připojuji svůj hlas k těm, kteří vyjadřují obavy, pokud jde o pojišťovací společnosti – skutečnost, že byly vzaty v úvahu stejně jako lékařské stanovisko. Nemohu se však ztotožnit s představou vypuštění odkazu – jak to schválil výbor – na zásadu subsidiarity v oblastech týkajících se rodinného, manželského a reprodukčního práva. Ta spadají do výlučné pravomoci členských států. Totéž platí o článku 8, který se snaží skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů v pozměňovacím návrhu 90 odstranit, protože s ohledem na existující legislativní tradice v řadě členských států není možné přijmout obrácení důkazního břemene, neboť by to způsobilo nepřekonatelné právní problémy.

Budou-li tyto klíčové body na plenárním zasedání přijaty, nebudu moci pro tuto zprávu hlasovat. Nebudu však nikdy s čistým svědomím moci také hlasovat proti této směrnici, která zakazuje diskriminaci mezi osobami bez ohledu na jejich náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. Závěrem chci, pane předsedající, dodat, že si musíme rovněž jasně říct, jakou Evropu chceme budovat. Jsem plně pro Evropu, která neúnavně bojuje proti všem formám diskriminace.

  Iratxe García Pérez (PSE) . – (ES) Pane předsedající, návrh směrnice, který dnes projednáváme, předkládá zásadu rovnosti jakožto obchodní značku evropského projektu. Musíme k ní proto přistupovat ambiciózně s cílem usilovat o integraci všech občanů Společenství a musíme je realizovat jak v oblasti veřejné politiky a správních úkonů, tak ve vztazích mezi jednotlivci.

Musíme dosáhnout pokroku, který umožní všem občanům plně uplatňovat a využívat svá práva, aniž by byli diskriminováni na základě víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, nebo vystaveni vícenásobné diskriminaci.

Musíme zdůraznit, že zásada rovnosti a zákaz diskriminace musí být respektovány na všech platformách, a to jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni, aby se tak zásada rovnosti v Evropě mohla stát skutečností. Musíme rovněž dosáhnout odpovídající míry ochrany proti všem druhům diskriminace uvedeným v článku 13 Smlouvy.

Tato iniciativa by nám měla poskytnout nástroje pro účinnější boj proti diskriminačnímu jednání, k němuž k naší hanbě stále dochází, jak to ukázala včerejší zpráva o homofobii v Evropě Agentury Evropské unie pro základní práva.

Kolegové poslanci ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, nezamlžujte tuto rozpravu prázdnými výmluvami, protože hlas proti této zprávě je jednoznačným dokladem ideologického hlediska. Boj proti diskriminaci má zásadní význam a představuje základní princip hodnot Evropské unie.

Z tohoto důvodu máme dnes v tomto Parlamentu odpovědnost i povinnost přihlásit se k závazku vůči rovnosti Evropě a její obrany. Nemůžeme vzdávat své touhy a naděje na pokrok a odkázat záležitost tak zásadního významu, založenou na našich hodnotách, do kategorie nadějí a snů. Občané Evropy a především ti nejzranitelnější by nám to neodpustili.

  Csaba Sógor (PPE-DE). – (HU) V souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a Úmluvou o lidských právech a základních svobodách mají všichni občané stejná práva a svobody a stejnou právní ochranu bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodového nebo jiného postavení.

Rád bych však zdůraznil, že je třeba rozhodných a účinných opatření proti každé formě diskriminace, protože diskriminace je v Evropě stále silná a dotýká se mnoha vrstev společnosti. V řadě případů nestačí zakázat veškeré formy diskriminace, je rovněž zapotřebí zavést určitá pozitivní opatření, jako například v případě lidí s postižením. Řada zemí – za všechny jmenujme Itálii, Francii, Finsko a Španělsko – udělila autonomii a přijala pozitivní opatření v zájmu ochrany národnostních menšin.

Evropská unie a její členské státy mají rovněž povinnost zaručit rovná práva občanů a rovné zacházení v institucionální podobě. Potřebujeme nezávislé orgány působící na evropské úrovni, které mohou sledovat a zaručit, že jednotlivé státy se nebudou zavazovat k dodržování zásad rovného zacházení pouze teoreticky, ale přijmou také konkrétní opatření s cílem účinného zavedení této směrnice do vnitrostátního práva.

  Evangelia Tzampazi (PSE). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chci se ujistit, zda nepovažujete skutečnost, že k vám hovořím vsedě a nepovstala jsem jako všichni ostatní kolegové poslanci, za urážku této sněmovny.

Evropský parlament vždy byl a musí i nadále být zastáncem horizontální směrnice, která zaručí rovné zacházení a ochranu evropským občanům před každou formou diskriminace. Tato směrnice musí doplňovat stávající evropský právní rámec, zejména pokud se týká osob se zdravotním postižením a povinnosti zaručit jim účinný a nediskriminační přístup.

Předložili jsme významné návrhy. Zavedli jsme ochranu proti vícenásobné diskriminaci tím, že jsme v této zprávě stanovili, že musí být zaručen účinný a nediskriminační přístup. V případech, kdy nelze zaručit přístup za stejných podmínek, jaké mají lidé bez postižení, musí být zaručeno odpovídající alternativní řešení. Tato zpráva stanoví přísnější kritéria pro posuzování skutečnosti, zda opatření na zajištění účinného a nediskriminačního přístupu zahrnuje nepřiměřené náklady. Tato zpráva obsahuje některé body, které každému z nás nevyhovují, což je důvod, proč podpoříme některé předložené pozměňovací návrhy, které posilují soudržnost.

V každém případě se domnívám, že bychom měli tuto zprávu podpořit, a tím vyslat Radě jednoznačný signál, že je z dlouhodobého hlediska třeba mít účinnou evropskou právní úpravu, která ukončí diskriminaci podrývající důvěru v základní evropské hodnoty rovnosti a právního státu.

  Martin Kastler (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, jakožto novinář bych rád upozornil na změnu v této směrnici, která na mě osobně působí velmi znepokojivě. Konkrétně považuji za nepochopitelné, že v situaci, kdy směrnice nebyla doposud v 10 z 27 členských států zavedena do vnitrostátního práva, snažíme se k ní ještě přilepit další. Názory na to se mohou lišit, to je v pořádku, co mě však skutečně znepokojuje jakožto novináře je skutečnost, že poškozuje svobodu tisku. Dovolte mi uvést dva příklady. Pozměňovací návrh pana Webera, který si zaslouží naši podporu, znamená, že bude rovněž možné omezit svobodu tisku, například, bude-li vydavatel nucen přijmout reklamu ze strany neonacistů nebo antisemitů. Domnívám se, že je to zcela nevhodné a naprosto v rozporu s našimi zásadami v EU a důrazně se proti tomu ohrazuji. To nemůžeme dopustit. Totéž platí samozřejmě i v případě antidiskriminace; i zde budou mít lidé, které nechceme v EU podporovat a proti kterým bychom měli raději přijmout opatření, více příležitostí například na trhu s nemovitostmi. V mé zemi jsme svědky toho, jak se neonacisté pokouší kupovat nemovitosti téměř týden co týden. Pokud se nemovitost pronajímá nebo prodává, nemůžeme zabránit tomu, aby se sem nenastěhovali levicoví nebo pravicoví extrémisté. Budou využívat tohoto nového pozměňovacího návrhu a já jsem rozhodně proti tomu a budu proti němu hlasovat. Z tohoto důvodu upřednostňuji, aby byl návrh vrácen k projednání do výboru, a pokud to není možné, budu hlasovat proti.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). - Pane předsedající, dlouhá léta vede Evropa a zbytek světa bitvu proti diskriminaci na všech úrovních. Náš vývoj jako spořádaných lidských bytostí to od nás vyžaduje, a to při plném respektování zásady subsidiarity.

Jak uvedla paní Buitenwegová, Komise již čtyři roky slibuje, že schválí široký a integrální návrh o lidských právech pro všechny lidi. To se nyní konečně uskutečňuje.

Jsem rozhodně přesvědčen, že nikdo by neměl být nikdy vystaven diskriminaci na základě svého náboženství nebo víry, zdravotního postižení nebo věku, ba naopak, jako křesťan vyzývám Evropský parlament a každého jednotlivce, aby nejen zamezil diskriminaci, ale aby také pomohl těm, kteří jsou diskriminováni z důvodu svého zdravotního postižení.

Tuto pomoc můžeme poskytnout v různých podobách a formách. Každý členský stát trvale prosazuje zlepšování rovného přístupu pro ty, kteří to nejvíce potřebují. Jak se Evropa stále více integruje, je velmi důležité, abychom si uvědomili, že jsme všichni rozdílní a přitom jsme si v každém ohledu rovni.

  Marusya Lyubcheva (PSE). – (BG) Pane předsedající, pane komisaři, projednáváme zde velmi důležitou směrnici, která umožní vyřešit problémy, jež jsou v oblasti nediskriminace stále kontroverzní. Považuji za zvlášť důležité, že opětovně potvrdí práva a svobody náboženských vyznání a uplatňování zásady nediskriminace v této oblasti.

Zároveň se směrnice výslovně odvolává na deklaraci číslo 11 o postavení církví a nekonfesních organizací, v níž se Evropská unie zavazuje respektovat a neovlivňovat postavení církví a náboženských společností v členských státech podle vnitrostátní právní úpravy.

Rovněž se uznává právo členských států navrhovat a zavádět specifická ustanovení v této oblasti. Je samozřejmé, že evropské právo musí být harmonizováno s právem členských států regulovat konkrétní oblasti.

Je to složité téma. Je třeba vyjasnit jednotlivé vztahy, aby nebyla porušena ničí práva, včetně práv příslušníků církví uznávaných právními předpisy.

  Manfred Weber (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane zpravodaji, dámy a pánové, jelikož jsem tím, který byl v této rozpravě nejčastěji citován, rád bych využil příležitosti a opět reagoval.

Řekl jsem, že každý, kdo pokládá v této rozpravě otázky, je špatný. Všichni řečníci, kteří tak úporně brojili proti diskriminaci, hovořili o zásadách. Opakuji, že bych ocenil, kdybychom nediskutovali o zásadách, ale namísto toho se snažili bojovat s diskriminací. I když například projednáváme ekologické otázky a vyjádříme nesouhlas ohledně zákazů emisí CO2, je to proto, že nesouhlasíme s prostředky, i když se všichni shodneme na cíli. Proč nesmíme nesouhlasit s prostředky, pokud jde o diskriminaci a boj proti ní? Navíc pokud k nám do kanceláří chodí vydavatelé novin a vyjadřují své obavy, měli bychom mít právo hovořit o těchto obavách i zde.

Pane Cashmane, nijak celé věci ani svým obavám neprospíváte, jestliže přehlížíte každého, kdo pouze klade otázky. A my neděláme nic jiného.

  Richard Howitt (PSE). – Pane předsedající, mohu jako zpravodaj Výboru pro zaměstnanost a sociální věci za skupinu Sociálních demokratů pochválit paní Buitenwegovou a svou kolegyni paní Bozkurtovou? Děkuji vám za spolupráci.

Jménem pracovní skupiny pro zdravotně postižené jsem rád, že 1,3 milionu občanů, kteří podepsali petici za rozšíření antidiskriminačních práv na osoby se zdravotním postižením, bylo vyslyšeno. Jsem rovněž potěšen, že jsme se napříč všemi stranami shodli na potřebě horizontální směrnice a odstranění hierarchie diskriminace – což je slib někdejšího portugalského předsednictví Evropské unie z roku 2000, kdy byla schvalována směrnice, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu. Upřímně řečeno, realizace tohoto slibu trvala příliš dlouho.

Odsuzuji konzervativce, kteří chtějí, aby toto zpoždění bylo ještě delší. V této rozpravě nejde pouze o to, abychom ukázali podporu Parlamentu, ale rovněž chceme apelovat na Radu, aby tuto směrnici nyní schválila. Rád bych požádal své německé přátele, aby laskavě tuto směrnici neblokovali. Existují spory ohledně soukromých smluv, které vás znepokojují, ale v oblasti veřejných poplatků jste ve značném předstihu. Projevme svou vizi a schvalme tento návrh. Jsem potěšen, že budoucí švédské předsednictví se zavázalo prosadit tento návrh v Radě pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele do Vánoc.

  Kathalijne Buitenweg, zpravodajka. – (NL) Pane předsedající, je neuvěřitelně obtížné, aby zpravodaj odvedl dobrou práci, když největší skupina uplatňuje politiku prudké změny názorů. Ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů tuto zprávu podpořila, protože představuje rozumný kompromis. Pracovali jsme společně s panem Gaubertem, který podle všeho zmizel; alespoň já jsem ho neviděla. V každém případě jsme však společně pracovali na tomto stejném textu, on je nyní proti! Vypadá to, jako kdyby koordinátor, pan Weber, ve skupině PPE-DE v první řadě uplatňoval stanovisko své německé vnitrostátní strany.

Pane Webere, vy sám jste mi minulý týden řekl, že nejde o podstatu, ale o vyslání politického signálu. Není to snad pravda? Neřekl jste právě to? Pak se ovšem nemůžete schovávat za jednotlivé detaily – pokud jste tak chtěl učinit, mohl jste předložit pozměňovací návrhy. To jste však neučinil. Oč vám ve skutečnosti jde, je odmítnutí celého návrhu. Vy jej prostě nechcete, tak nepředstírejte, že máte stejný cíl.

Slyšela jsem řadu věcí, na něž lze přímo odpovědět. Řada lidí se například ptá, co s tím má Evropa společného. Existuje však značné množství směrnic, které již dlouhou dobu poskytují ochranu na pracovním trhu a ochrana proti diskriminaci z mnoha dalších důvodů je poskytována i mimo pracovní trh, zaostává však ochrana určitých osob například v případě zdravotního postižení, věku, sexuální orientace a náboženství. Nejedná se proto o nic nového, ale spíše o opravu stávajících právních předpisů. Nezavádíme nové pravomoci; zajišťujeme jen to, aby se lidem dostalo rovného zacházení a aby některé kategorie nebyly považovány za důležitější než jiné.

Pan Pirker hovořil o pracovním trhu. O ten se tu nejedná; to byla jiná směrnice. Zde nejde o zaměstnávání učitelů. Držme se prosím faktů. Důkazní břemeno je složitá otázka, jak už uvedl pan komisař. Ani to však není nic nového; i to je již obsaženo v ostatních směrnicích. Naprosto není pravda, že by vás lidé mohli prostě obvinit a vy byste se musel hájit. Ani zde nehovoříme o trestním právu. Lidé musí nejprve předložit další fakta, aby zdůvodnili, proč se domnívají, že jsou diskriminováni, a teprve potom musíte zdůvodnit, proč jste někomu umožnil nebo odmítl pronajmout nebo prodat nemovitost.

Pokud jde o sdělovací prostředky, jak vyplývá ze samotného textu, již existují ustanovení umožňující odmítnout reklamu, která je v rozporu s identitou tiskoviny: vše naleznete v článku 54. A pokud jde o církve, ty ani nemusí splňovat všechny tyto požadavky, pouze v případě, kdy provozují sociální činnost. V Nizozemsku například poskytují některé služby sociální péče. Je nepřijatelné, aby jim byla při provozování sociální činnosti udělena výjimka jen proto, že náleží k některé církvi. Jedná se o velmi specifické záležitosti a zpráva se o nich zmiňuje.

Učinili jsme vše, co je v našich silách. Po celou dobu jsme se vám snažili vyhovět. Vaše pozměňovací návrhy byly do textu začleněny, a přesto chcete hlasovat proti, a to jen na základě různých stranicko-politických názorů. Osobně to považuji za ránu, protože jsem vám vyšla vstříc. Do zprávy byla začleněna řada vašich textů a považuji za ostudné, že od něho nyní dáváte ruce pryč!

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 2. dubna 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Carlo Casini (PPE-DE) , písemně. – (IT) Lidská důstojnost a rovnost jsou dvě velké hodnoty, na nichž je založena moderní kultura lidských práv. Velká slova však mají často maskovat pravý opak. Rovnost například znamená jednat ve stejných situacích stejně, znamená to však také jednat v různých situacích různě. Má výhrada týkající se této zprávy je založena na této výchozí úvaze. Nikdo nemůže mít nejmenších pochyb, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů plně uznává důstojnost a rovnost zdravotně postižených, starších, nemocných, chudých, uprchlíků a přistěhovalců. Mám však dojem, že se někdo snaží využít tohoto hnutí s cílem zavést diskriminaci proti rodinám založeným na sňatku mezi mužem a ženou a proti náboženské svobodě, zejména svobodě náboženských škol. Nikdy nepřestanu bojovat za rovnost pro ty nejmenší, nejchudší a bezbranné. A právě z tohoto důvodu mě rmoutí, když vidím, jak Evropa lidských práv prostřednictvím svých právních předpisů a praxe uplatňuje diskriminaci nejhoršího druhu mezi narozenými a nenarozenými dětmi. O této otázce dnes nehovoříme, bylo by však vhodné, aby se dostala do povědomí Evropy, když uvažujeme o důstojnosti a rovnosti.

  Gabriela Creţu (PSE), písemně. – (RO) Shodou okolností projednáváme tuto směrnici dnes, ale hlasovat o ní budeme zítra, což je Světový den informovanosti o autismu. To je dobré znamení.

Všichni víme, že ve skutečnosti existuje mezi vnitrostátními právními předpisy členských států ohledně práv a zájmů lidí, jejichž život je postižen autismem, značný rozdíl. Tento rozdíl se ještě prohloubí, pokud srovnáme každodenní život těchto lidí.

K dosažení evropských standardů vede ještě dlouhá cesta, určitý pokrok je však potřebný. Autismus musí být vnímán jako samostatné postižení mezi duševními poruchami a je třeba pro něj vytvořit konkrétní strategie.

Mnozí to mohou považovat za příliš nákladné, ale rovné zacházení je zde naprostá nutnost, stejně jako v případě lidí trpících jiným postižením, pokud máme projevit respekt vůči sobě samým a hodnotám evropské společnosti.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL), písemně. – (GA)Tato směrnice upozorňuje na jeden velmi důležitý poznatek, že k diskriminaci nedochází pouze na pracovišti. Hlavním cílem doporučení stálé komise je potřeba řešit diskriminaci, která se zakládá na náboženství nebo víře, na zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci, a uplatňování zásady rovného zacházení i mimo pracovní prostředí.

Jako člověk, který často přichází do styku se skupinami bránícími práva lidí s postižením a s postiženými lidmi v Irsku, vím, že tento právní předpis bude uvítán. Paní Buitenwegová má plnou pravdu, když ve své zprávě uvádí, že „k plnému zaručení rovného zacházení všem osobám s postižením zákaz diskriminace nestačí. Je rovněž třeba přijmout pozitivní kroky, a to jak ve vztahu k již zavedeným opatřením, tak ve formě odpovídajících úprav.“

Vítám rovněž rozhodný postoj zpravodajky i Komise k zabránění diskriminace na základě sexuální orientace. V moderní společnosti není pro diskriminaci tohoto druhu místo a odmítám snahy některých politických skupin oslabit právní předpisy v této oblasti.

  Proinsias De Rossa (PSE), písemně. – Jsem socialistou, což znamená, že jsem přesvědčen, že lidé jsou si rovni. Musíme bojovat proti diskriminaci všude, kde k ní dochází, nikoli jen na pracovišti. Nesmí existovat hierarchie mezi jednotlivými druhy diskriminace. Každý je odlišný, všichni jsou si rovni.

Cílem této směrnice je uplatňování zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci mimo pracovní trh. Vytváří rámec pro zákaz diskriminace z těchto důvodů a stanoví jednotnou minimální úroveň ochrany v rámci Evropské unie pro lidi, kteří trpí diskriminací.

Tento návrh doplňuje stávající právní rámec ES, podle kterého se zákaz diskriminace z důvodu náboženství nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace vztahuje pouze na zaměstnání, povolání a odbornou přípravu.

  Lidia Geringer de Oedenberg (PSE), písemně. – (PL) Diskriminace představuje vážný problém v Evropě i jinde. Podle zvláštního průzkumu veřejného mínění Eurobarometr z roku 2008 15 % Evropanů uvedlo, že se stalo v posledním roce obětí diskriminace.

Na návrh této směrnice čeká Evropský parlament už více než čtyři roky. Představuje snahu o uplatňování zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženství, víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. Tato zásada nemá být uplatňována pouze s ohledem na přístup k zaměstnání, ale i ve vztahu ke zboží, zařízení a službám, jako je například bankovnictví, bydlení, vzdělání, doprava či zdravotní péče.

Tento dokument navíc stanoví minimální rámcové standardy k zajištění ochrany proti diskriminaci. Členské státy mohou úroveň ochrany zvýšit, pokud si to přejí. Nesmějí však s odvoláním na novou směrnici snižovat úroveň stávajících standardů. Směrnice poskytuje poškozeným stranám právo na náhradu. Rovněž stanoví, že členské státy by neměly pouze vyjadřovat přání překonat diskriminaci, ale musí podle toho také jednat.

Velký počet členských států Evropské unie již přijal ustanovení zaručující různou míru ochrany proti diskriminaci na základě náboženství, víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace mimo pracovní trh. Tento návrh směrnice umožní zavést soudržná evropská ustanovení v této oblasti. Bude jednoznačným projevem toho, že Evropa jako celek nezavírá oči nad diskriminací. Právo na nediskriminaci je základním právem, které by v Evropské unii měl mít každý.

  Zita Gurmai (PSE), písemně. – (HU) Rovnost příležitostí se v nedávné době stala významným tématem v rámci rozhodování Společenství. Cílem navrhované směrnice o rovném zacházení je uplatňování zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.

Právo na nediskriminaci je základním právem, které by měl mít každý občan Evropské unie. Jsem rozhodně přesvědčena, že musíme bojovat proti všem formám diskriminace. V tomto ohledu máme před sebou dlouhou cestu a je zřejmé, že můžeme postupovat jen po jednotlivých krocích. To znamená, za prvé, doplnění a upevnění právních předpisů, za druhé, provedení těchto právních předpisů obsahujících nové, soudržné a jednotné zásady ve vnitrostátním právu, a konečně jejich zavedení v praxi. I když by to jednotlivě vyžadovalo množství práce a času, naším cílem je v přiměřené době učinit pokrok na cestě k Evropě zbavené diskriminace.

  Lívia Járóka (PPE-DE), písemně. – (HU) Ráda bych poblahopřála své kolegyni poslankyni, paní Buitenwegové, k její zprávě, která otevírá cestu k doplnění právní struktury k odstranění všech forem diskriminace. Článek 13 Smlouvy o EU stanoví cíl boje proti diskriminaci nejen na základě pohlaví a etnického původu, ale rovněž na základě náboženství, víry, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace.

Navzdory přijetí směrnic 2000/43, 2000/78 a 2004/113 a jejich provedení ve vnitrostátním právu neexistuje doposud společná ochrana proti diskriminaci na základě čtyř uvedených důvodů mimo oblast zaměstnání. Cílem navrhované směrnice je zaplnit tuto mezeru a doufáme, že kromě zákazu diskriminace směrnice zajistí i soudní odškodnění pro všechny, kteří jsou znevýhodněni, ve všech 27 členských státech.

Účinné uplatňování navrhované směrnice a náhrada nedostatků zjištěných během provádění a uplatňování dřívějších směrnic rozšíří možnost obrany občanů Evropské unie proti diskriminaci. Navíc přijetí navrhované směrnice nevyžaduje žádné změny příslušných vnitrostátních právních předpisů. Proto upřímně doufám, že Rada bude schopna zaručit jednomyslnou podporu, kterou vyžadují Smlouvy, a že každý členský stát přispěje k zásadnímu pokroku Evropské unie při naplňování našich základních hodnot a cílů.

  Silvana Koch-Mehrin a Alexander Graf Lambsdorff (ALDE), písemně. – (DE) Právní základ – čl. 13 odst. 1 Smlouvy o ES – není podle názoru německé Svobodné demokratické strany (FDP) vhodný a není dodržena zásada subsidiarity. Zákonodárný orgán EU nemá pravomoc stanovovat takováto nařízení a tak závažně narušovat sebeurčení členských států.

Boj proti diskriminaci všeho druhu a pomoc zdravotně postiženým osobám účastnit se veřejného života jsou důležité úkoly. Avšak navrhovat rozšíření antidiskriminačních předpisů na prakticky všechny oblasti života odporuje realitě. Obrácení důkazního břemene stanovené směrnicí otevírá možnost soudních procesů na základě obvinění nepodložených dostatečnými důkazy. Dotčení by potom museli platit náhrady i v případě, že se sice žádné diskriminace nedopustí, ale nebudou schopni dokázat svou nevinu. Je proto sporné, zda takto všeobecně definovaná zásada obrácení důkazního břemene neodporuje zásadě právního státu. Bude vytvářet nejistotu a usnadní zneužívání. Nemůže představovat raison d’ętre moderní antidiskriminační politiky.

Dále je třeba zohlednit skutečnost, že Komise v současnosti zahájila řízení pro porušení práva vůči řadě členských států v souvislosti s nedostatečným prováděním stávajících evropských směrnic v oblasti antidiskriminační politiky ve vnitrostátním právu. Doposud však neexistuje žádný přehled provedených nařízení, aby bylo možné zjistit, zda je potřebné přijmout nové předpisy, jak se tvrdí. Konkrétně Německo již plní předchozí ustanovení z Bruselu daleko nad rámec povinností. Proto jsme hlasovali proti této zprávě.

  Sirpa Pietikäinen (PPE-DE), písemně. – (FI) Pokud se realizace směrnice o rovném postavení uskuteční, bude představovat jeden z nejdůležitějších pokroků, kterého jsme v tomto volebním období dosáhli na cestě k sociální Evropě a Evropě pro lidi. Pokud se budou právní předpisy týkající se aktivní a pasivní diskriminace vztahovat na všechny skupiny lidí a kritérií diskriminace, budou mít zásadní dopad na život mnoha občanů EU. Ráda bych poděkovala paní zpravodajce za její výbornou práci.

Život značného počtu občanů ve Finsku i jinde v Evropě je každodenně komplikován tou či onou formou diskriminace. To by v dnešní společnosti, která respektuje lidská práva a rovnost, nemělo být možné: každý by měl mít rovnou příležitost účastnit se života ve společnosti. Nediskriminace je charakteristickým znakem civilizované společnosti.

Je zvláště důležité, aby směrnice zahrnovala všechna kritéria diskriminace. I když existují značné rozdíly mezi skupinami a jednotlivci vystavenými diskriminaci, musíme problém diskriminace jako jevu řešit komplexně, aniž bychom uváděli některou konkrétní skupinu nebo skupiny. Roztříštěný přístup nutně činí hodnotu jednotlivých kritérií diskriminace nerovnou a rovněž vytváří mezery, v nichž by se mohli ocitnout lidé, kteří jsou vystaveni diskriminaci z mnoha různých důvodů.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Evropská unie je založena na společných zásadách svobody, demokracie a respektování lidských práv a základních svobod. Článek 21 Listiny základních práv EU stanoví, že je zakázána jakákoli diskriminace, zejména diskriminace založená na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. [přímá citace z textu Listiny]

Uznání jedinečnosti každého jednotlivce a jeho rovného práva na využití příležitostí, které mu život nabízí, je jedním z atributů evropské jednoty v rozdílnosti, která je základní složkou kulturní, politické o sociální integrace Unie.

Přestože vývoj v mnoha oblastech v EU je prozatím velmi úspěšný, je překvapivé, že stále nemáme společné předpisy, které by řešily otázky násilí nebo zneužití vůči osobám se zdravotním postižením, nebo v oblasti sexuálního zneužívání, a ne všechny členské státy dostatečně uznávají tato základní práva občanů. Musíme uznat, že evropský právní rámec pro boj s diskriminací není doposud dokonalý.

Bezvýhradně vítám novou směrnici, která vytváří společný rámec EU pro opatření v boji proti diskriminaci. Uvedený rámec bude mít pravděpodobně za následek širší zavádění zásady rovného zacházení v členských státech i mimo oblast pracovního trhu.

Boj s diskriminací představuje investici do vědomí společnosti, která se rozvíjí ve formě integrace. Avšak v zájmu dosažení integrace musí společnost investovat do odborné přípravy, vědomí a propagace osvědčených postupů s cílem nalézt spravedlivý kompromis ve prospěch všech občanů a jejich zájmů. Proto odstranění diskriminace v Evropě bude z naší strany vyžadovat ještě mnoho úsilí.

  Daciana Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Právo na nediskriminaci je jedním ze základních práv, které se nezpochybnitelně vztahuje na všechny občany EU. Rovné zacházení bez ohledu na náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci je jedním ze základních zásad evropské integrace.

Dlouho očekávaná směrnice, jejíž konzultace v Parlamentu byly velmi složité, vychází z článku 13 Smlouvy o ES a vztahuje se na ochranu proti diskriminaci, přičemž zdůrazňuje rovnost zacházení pro všechny v každém ohledu. O potřebě této směrnice nemůže být pochyb vzhledem ke značnému počtu lidí – přibližně 15 % –, kteří se v EU cítí diskriminováni.

Ráda bych rovněž podtrhla význam srovnání této nové směrnice se směrnicemi, které jsou již v oblasti boje proti diskriminaci v platnosti. Toho lze docílit pouze prostřednictvím spolupráce mezi Komisí a členskými státy. Jsem ráda, že mohu připomenout pokrok, kterého bylo v tomto ohledu v posledních letech dosaženo v Rumunsku, jak to uvedla Agentura Evropské unie pro základní práva.

V neposlední řadě jsem přesvědčena, že tato směrnice bude mít vzhledem k opatřením v oblasti sociální ochrany, sociálních výhod a snadnějšího přístupu ke zboží a službám, které zaručuje, značný dopad.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
Místopředseda